Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Speciální část

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II Speciální část Renata Vytejčková, Petra Sedlářová, Vlasta Wirthová, Iva Otradovcová, Pavla Pavlíková ISBN 978-80-247-3420-0

ISBN 978-80-247-3421-7

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

9 788024 734217

Renata Vytejčková, Petra Sedlářová, Vlasta Wirthová, Iva Otradovcová, Lucie Kubátová

ISBN 978-80-247-3419-4

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Speciální část

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I Obecná část Renata Vytejčková, Petra Sedlářová, Vlasta Wirthová, Jana Holubová

Renata Vytejčková, Petra Sedlářová, Vlasta Wirthová, Iva Otradovcová, Lucie Kubátová

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Speciální část

Renata Vytejčková, Petra Sedlářová, Vlasta Wirthová, Iva Otradovcová, Lucie Kubátová

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Speciální část

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Renata Vytejčková, Mgr. Petra Sedlářová, Mgr. Vlasta Wirthová, Mgr. Iva Otradovcová, Mgr. Lucie Kubátová OŠETŘOVATELSKÉ POSTUPY V PÉČI O NEMOCNÉ III Speciální část Hlavní autorka: Mgr. Renata Vytejčková Autorský kolektiv: Mgr. Renata Vytejčková, Mgr. Petra Sedlářová, Mgr. Vlasta Wirthová, Mgr. Iva Otradovcová, Mgr. Lucie Kubátová Recenzenti: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc., PhDr. Marie Rozsypalová, Mgr. Alena Šmídová Odborná konzultace: PhDr. Hana Svobodová Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2015 © Ilustrace na obálce Mgr. Renata Vytejčková Obrázky 1.1–1.7; 1.9–1.13; 1.15–3.4; 3.6–4.1; 4.3; 5.1–5.4; 5.9; 5.12; 5.15; 5.24; 5.26; 5.30–5.32; 5.35; 6.1–6.14; 7.1–7.10; 8.1–8.8 a fotografie P1–P3; P5; P7; P12; P14; P16–P18 Mgr. Renata Vytejčková Obrázky 1.8; 1.14 Mgr. Renata Vytejčková a Mgr. Petra Sedlářová Obrázky 3.5; 4.2; 4.4 Mgr. Petra Sedlářová Obrázky 5.5–5.8; 5.10–5.11; 5.13–5.14; 5.16–5.23; 5.25; 5.27–5.29 převzaty z Páral, J. Malý atlas obvazových technik; autor perokreseb PhDr. Josef Bavor Fotografie P4 Bc. Hana Chlumová, P6 Věra Groulíková, DiS., P8–P11 Bc. Leona Dragounová, P13 Mgr. Lucie Kubátová, P15 Bc. Eva Zárubová Fotografie 5.33 a 5.34 poskytla firma ORTIKA, a.s.

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5852. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 304 + 4 strany barevné přílohy 1. vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Nakladatelství a autorky děkují všem, kteří se podíleli na přípravě publikace a s jejichž pomocí mohla kniha vyjít v takové kvalitě a rozsahu: • Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici v Praze, Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, Fakultní nemocnici v Motole a Nemocnici Na Homolce za poskytnuté zázemí, pomůcky a odbornou spolupráci. • MUDr. Vítu Řeháčkovi, místopředsedovi Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP, za cenné odborné rady při zpracování kapitoly Aplikace transfuzních přípravků a krevních derivátů. • Bc. Leoně Dragounové, Bc. Evě Zárubové a Věře Groulíkové, DiS., za poskytnutí fotografií a Bc. Haně Chlumové za poskytnutí kazuistiky ke kapitole Periferní žilní kanylace, včetně fotografií.

Kniha byla podpořena grantem GA UK č. 898214 – Vývoj ošetřovatelství a ošetřovatelského školství v první polovině 20. století v českých zemích. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.

ISBN 978-80-247-9743-4 (ePub) ISBN 978-80-247-9742-7 (pdf) ISBN 978-80-247-3421-7 (print)

Obsah Předmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1

Podávání léků (Renata Vytejčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.1 Obecný úvod k aplikaci léčiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.1.1 Lékové formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.1.2 Způsoby aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.1.3 Názvosloví léčiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.1.4 Hospodaření s léčivy na oddělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.1.5 Zásady bezpečného podání léčiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.2 Podávání léků mimoinjekčními formami (Vlasta Wirthová) . . . . . . . . . . . . 25 1.2.1 Podávání léků ústy (per os) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.2.2 Aplikace léků na kůži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 1.2.3 Aplikace léků do oka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 1.2.4 Aplikace léků do ucha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 1.2.5 Aplikace léků do nosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 1.2.6 Aplikace léků konečníkem (per rectum) . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 1.2.7 Aplikace léků vaginálně (per vaginam) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 1.2.8 Aplikace léků do dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 1.3 Parenterální aplikace léků (Petra Sedlářová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 1.3.1 Příprava léků k parenterální aplikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 1.3.2 Obecné zásady při parenterální aplikaci léčiv . . . . . . . . . . . . . . 57 1.3.3 Intradermální aplikace léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 1.3.4 Subkutánní aplikace léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 1.3.5 Muskulární aplikace léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 1.3.6 Intravenózní aplikace léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2

Invazivní vstupy (Renata Vytejčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 2.1 Periferní žilní kanylace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 2.1.1 Typy periferních žilních katétrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 2.1.2 Místa zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 2.1.3 Indikace a kontraindikace periferní žilní kanylace . . . . . . . . . . . 80 2.1.4 Pomůcky a příprava k zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 2.1.5 Technika zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 2.1.6 Komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 2.1.7 Péče o pacienta s periferním žilním katétrem . . . . . . . . . . . . . . 85 2.1.8 Odstranění periferního žilního katétru . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 2.2 Centrální žilní kanylace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 2.2.1 Typy centrálních žilních katétrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 2.2.2 Místa zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 2.2.3 Indikace a kontraindikace centrální žilní kanylace . . . . . . . . . . . 94 2.2.4 Pomůcky a příprava k zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 2.2.5 Technika zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 2.2.6 Komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 5

2.2.7 Péče o pacienta s centrálním žilním katétrem . . . . . . . . . . . . . 100 2.2.8 Odstranění centrálního žilního katétru . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 2.3 Implantabilní venózní port . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 2.3.1 Charakteristika implantabilních venózních portů . . . . . . . . . . . 109 2.3.2 Indikace a kontraindikace pro implantaci venózního portu . . . . . .111 2.3.3 Příprava k výkonu a technika zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . .111 2.3.4 Péče o pacienta s portem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .112 2.3.5 Komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 2.4 Intraoseální přístupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 2.4.1 Indikace a kontraindikace zajištění oseálního přístupu . . . . . . . .114 2.4.2 Zavedení intraoseální jehly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 2.4.3 Využití intraoseálního vstupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116 2.4.4 Komplikace intraoseální invaze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116 2.5 Epidurální katétr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 2.5.1 Indikace a kontraindikace zavedení epidurálního katétru . . . . . . .117 2.5.2 Typy epidurálních katétrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .118 2.5.3 Příprava a technika k zavedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 2.5.4 Péče o pacienta s epidurálním katétrem . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 2.5.5 Odstranění epidurálního katétru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 2.5.6 Komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

3

6

Aplikace infuze (Petra Sedlářová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 3.1 Indikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 3.2 Infuzní roztok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 3.2.1 Krystaloidy a koloidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 3.2.2 Dělení roztoků podle osmotického tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . 126 3.2.3 Dělení roztoků podle účelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 3.3 Základní pomůcky pro aplikaci infuzí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 3.3.1 Infuzní sety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 3.3.2 Spojovací materiál, pomůcky pro aplikaci léků, filtry . . . . . . . . . 129 3.3.3 Infuzní technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 3.4 Příprava a aplikace infuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 3.4.1 Příprava a aplikace infuze podávané bez infuzní techniky nebo pomocí infuzní pumpy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .133 3.4.2 Příprava a aplikace infuze podávané pomocí lineárního dávkovače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137 3.4.3 Vícepramenné podávání infuzí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 3.5 Péče o pacienta během infuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 3.5.1 Kontrola během infuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 3.5.2 Výměna infuzní lahve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 3.5.3 Výměna infuzní linky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 3.6 Ukončení infuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 3.7 Komplikace infuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 3.8 Parenterální výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 3.8.1 Indikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 3.8.2 Druhy parenterální výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 3.8.3 Cesty vhodné pro podávání parenterální výživy . . . . . . . . . . . . 144

3.8.4 Systémy pro parenterální výživu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 3.8.5 Domácí parenterální výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

4

5

Aplikace transfuzních přípravků a krevních derivátů (Petra Sedlářová) . . . . . . . . . . . 149 4.1 Organizace transfuzní služby v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 4.2 Dárcovství a zpracování krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 4.3 Transfuzní přípravky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 4.3.1 Druhy transfuzních přípravků a jejich indikace . . . . . . . . . . . . .151 4.3.2 Ozařování transfuzních přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 4.3.3 Značení transfuzních přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 4.4 Transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 4.4.1 Objednávání transfuzních přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 4.4.2 Předtransfuzní vyšetření a výběr transfuzního přípravku . . . . . . 158 4.4.3 Transport a skladování transfuzních přípravků . . . . . . . . . . . . 158 4.4.4 Příprava provedení transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 4.4.5 Vlastní provedení transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 4.4.6 Ukončení transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162 4.4.7 Dokumentace transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 4.4.8 Vrácení transfuzních přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162 4.4.9 Ambulantní transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 4.4.10 Nežádoucí reakce a události v souvislosti s transfuzí . . . . . . . . . 164 4.5 Autologní transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 4.5.1 Předoperační autologní odběr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 4.5.2 Akutní normovolemická hemodiluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . .167 4.5.3 Perioperační sběr krve (rekuperace) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 4.5.4 Odběr pupečníkové krve pro autologní transfuzi . . . . . . . . . . . 168 4.6 Krevní deriváty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 4.6.1 Druhy krevních derivátů a jejich indikace . . . . . . . . . . . . . . . .169 Obvazová technika (Renata Vytejčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Obvazové materiály a prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Účel obvazu a příprava k přiložení obvazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Prakové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Hadicové (tubulární) obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 5.4.1 Hadicové obvazy horní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .176 5.4.2 Hadicové obvazy hrudníku, hlavy a krku . . . . . . . . . . . . . . . . 177 5.4.3 Hadicové obvazy dolní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .178 5.5 Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 5.5.1 Šátkový obvaz hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 5.5.2 Šátkový obvaz horní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 5.5.3 Šátkový obvaz dolní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 5.6 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 5.6.1 Obinadlové obvazy horní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 5.6.2 Obinadlové obvazy dolní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 5.6.3 Obinadlové obvazy hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .187 5.6.4 Obinadlové obvazy trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 5.7 Bandáže dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 5.7.1 Provedení bandáže dolních končetin pomocí obinadel . . . . . . . . 191

5.1 5.2 5.3 5.4

7

5.7.2 Elastické (kompresivní) punčochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.8 Imobilizační obvazy (Vlasta Wirthová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.8.1 Sádrové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.8.2 Zinkoklihové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.8.3 Škrobové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.8.4 Pevné syntetické obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.9 Ortézy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.10 Taping . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

192 192 193 196 196 196 196 197

6

Péče o rány (Renata Vytejčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 6.1 Charakteristika a dělení ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 6.1.1 Hodnocení a klasifikace rány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 6.2 Převazy ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 6.2.1 Převazový vozík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 6.2.2 Pomůcky k převazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 6.2.3 Základní chirurgické nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 6.2.4 Práce se sterilním materiálem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .213 6.2.5 Provedení převazu rány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 6.2.6 Odstranění stehů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 6.3 Péče o chronické rány (Iva Otradovcová, Lucie Kubátová) . . . . . . . . . . . . . . . 222 6.3.1 Typy chronických ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 6.3.2 Prevence vzniku chronických ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 6.3.3 Faktory ovlivňující hojení rány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 6.3.4 Dokumentace nehojící se rány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 6.3.5 Vzhled rány a fáze hojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 6.3.6 Příprava spodiny rány – TIME systém . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 6.3.7 Převaz chronické rány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 6.3.8 Prostředky pro hojení ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .231 6.3.9 Použití negativního tlaku v léčbě akutní nebo chronické rány . . . . 233 6.4 Péče o pacienta s dekubity (Vlasta Wirthová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 6.4.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 6.4.2 Příčiny vzniku dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 6.4.3 Predilekční místa vzniku dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 6.4.4 Rozdělení stupně dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 6.4.5 Hodnoticí škály pro zjištění rizika vzniku dekubitů . . . . . . . . . . 240 6.4.6 Preventivní opatření a postupy v péči o nemocné ohrožené vznikem dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 6.4.7 Ošetřovatelská péče o nemocného v různých stadiích dekubitu . . . 244

7

Drény a drenážní systémy (Renata Vytejčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 7.1 Charakteristika a indikace k založení drénu . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 7.2 Dělení drenáží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 7.2.1 Spádová (gravitační) drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 7.2.2 Vzlínavá drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 7.2.3 T-drén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 7.2.4 Pigtail drén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 7.2.5 Proplachová drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .251 7.2.6 Podtlaková drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

8

8

7.3 Péče o pacienta s drénem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Péče o pacienta s hrudní drenáží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.1 Zavedení hrudního drénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.2 Drenážní hrudní systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.3 Zásady péče o pacienta s hrudním drénem . . . . . . . . . . . . . . .

253 255 255 256 257

Malé chirurgické výkony (Renata Vytejčková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Vymezení malých chirurgických výkonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.1 Příprava sterilního stolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.2 Asistence u malých chirurgických výkonů . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.3 Oblékání sterilního pláště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Punkce (Petra Sedlářová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.1 Definice a dělení punkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.2 Lumbální punkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.3 Hrudní punkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.4 Sternální punkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.5 Břišní (abdominální) punkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

261 261 262 265 265 267 268 268 271 273 275

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 Slovník cizích slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 Představení autorek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

289

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

297

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298

9

10

Předmluvy

Předmluvy „Podstatu práce sester tvoří tři složky. Rozum, srdce a její ruka. Rozum ruku vede, srdce jí dává jemnost. Žádná z těchto složek nesmí přerůstat, nesmí mizeti.“ (prof. Arnold Jirásek, Ošetřování chirurgických nemocných, 1946) Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína, jejíž hlavní náplní je podporovat a udržovat zdraví populace. Ve spolupráci s dalšími obory se snaží navracet zdraví a vést nemocného k rozvoji soběstačnosti tím, že aktivně vyhledává jeho potřeby, v případě nevyléčitelných onemocnění zmírňuje jeho utrpení a citlivě zajišťuje klidné umírání a smrt. Přestože ošetřovatelství vychází z různých teoretických modelů, je disciplínou praktickou, neboť většina sester nachází své uplatnění u nemocného. Velice výstižně vyjádřil nezbytnost rovnováhy v předpokladech sestry pro kvalitní zvládnutí ošetřovatelského povolání prof. Arnold Jirásek ve výše uvedeném citátu. Rozum je zástupcem teoretické přípravy, kritického myšlení a odůvodnění ošetřovatelských postupů. Srdce je vyjádřením empatie k potřebám pacienta, úzkosti, bolesti, ale i radosti z uzdravení se či z dílčího úspěchu. Ruka vyjadřuje nejenom lidský kontakt formou doteku, ale i bezpečné provedení často obtížných ošetřovatelských technik, které nesou možné komplikace. Předpokladem efektivní přípravy sestry pro ošetřovatelskou péči není jen kvalita teoretické výuky, ale také systematický trénink manuální zručnosti a učení se vztahu k nemocnému jako k individualitě. Platnost Jiráskova výroku se zdá být pro ošetřovatelskou praxi nadčasová a výstižná i po několika desetiletích od prohlášení. Publikace Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III je určena jako základní studijní materiál pro výuku ošetřovatelských technik všeobecným sestrám. Je vhodná jako doplňující učebnice i ostatním zdravotnickým profesím (lékařům, zdravotnickým asistentům, záchranářům apod.) a samozřejmě by měla sloužit již pracujícím sestrám jako rádce v ošetřovatelské praxi. Cílem autorského týmu je předložit učebnici ošetřovatelských technik reagující na rychlý vývoj technologií, který se odráží v ošetřovatelské péči a naléhavě vyžaduje nutnou aktualizaci zažitých ošetřovatelských postupů. Důraz je kladen na poskytování kvalitní, efektivní a bezpečné ošetřovatelské péče, která se zakládá na důkazech. Učebnice se opírá o praxi akreditovaných zdravotnických zařízení, čerpá z národních i mezinárodních doporučení, která vycházejí z celé řady obsáhlých klinických studií. Kniha je zaměřena na poskytování ošetřovatelské péče převážně v nemocničním prostředí, ale své uplatnění jistě najde také u sester v ambulantní péči a sociálních službách. U některých témat je možno spatřit překročení kompetencí všeobecné sestry. Důvodem toho je snaha podat studentům ucelený pohled na problematiku, jelikož u nás chybí aktuální literatura vztahující se k těmto tématům. Ošetřovatelské techniky nejsou vytrženy z kontextu komplexní péče. Konkrétní případy pacientů a četné kazuistiky nutí studenta kriticky uvažovat nad konkrétními situacemi z klinického prostředí a hledat nejefektivnější řešení. Kapitoly jsou doplněny historickými úvodníky či zajímavostmi, které umožňují uvědomit si pokrok ošetřovatelství v čase. Publikace je prakticky zaměřenou knihou, která má naučit zejména dovednostem v oblasti ošetřovatelských postupů, což se neobejde bez názorného obohacení velkým množstvím 11

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III obrázků, fotografií a příloh. Pro jednodušší orientaci studenta v nových odborných výrazech je připojen slovníček cizích slov. Věříme, že tento učební text bude studentům dobrou didaktickou pomůckou při výuce ošetřovatelských technik a sestrám vhodným pomocníkem v ošetřovatelské praxi. Naše učebnice vznikala právě v době, kdy uběhlo sto let od ministerského rozhodnutí založit na našem území první školu pro ošetřovatelky. Za tuto dobu ošetřovatelství prodělalo jisté proměny. Rozšířilo se spektrum ošetřovatelských činností a sestry musely prohloubit své znalosti. Tvář ošetřovatelské profese zůstává přesto neměnná. Pacient si od sestry žádá stále totéž. Potřebuje sestru ochotnou naslouchat a pomoci v těžkém období nemoci, potřebuje sestru teoreticky výborně připravenou a manuálně zdatnou, v neposledním případě nadšenou pro své povolání. Naše poděkování patří recenzentům PhDr. Marii Rozsypalové, Mgr. Aleně Šmídové, doc. MUDr. Jiřímu Málkovi, CSc., a konzultantce PhDr. Haně Svobodové za cenné připomínky při zpracování této publikace. Děkujeme také studentům, kteří nás svou zvídavostí nutí neustále pátrat po informacích a hluboce uvažovat v souvislostech. Děkujeme samotným pacientům, jejichž konkrétní případy obohatily tento učební text a přiblížily reálné prostředí ošetřovatelské praxe. V neposlední řadě děkujeme nemocnicím, které nás svou dobrou ošetřovatelskou praxí motivují a podněcují k co nejefektivnějšímu vzdělávání sester v oblasti ošetřovatelské péče. Za autorský tým Mgr. Renata Vytejčková

Výňatek z recenzního posudku Třetí díl knihy obsahuje komplexní přehled správných ošetřovatelských postupů při podávání léků, u invazivních postupů, převazové techniky a péči o rány jak akutní, tak chronické. Navíc poskytuje i teoretické zázemí k tomu, aby bylo zřejmé, z čeho tyto postupy vycházejí, jaké mohou mít komplikace a proč je třeba je provádět doporučeným způsobem… Závěrem blahopřeji autorskému kolektivu k dalšímu dílu ošetřovatelských postupů, jenž může sloužit jako jedinečný zdroj informací nejen pro studenty, ale i sestry hledající zopakování správné praxe, která je v době snah o akreditaci zdravotnických zařízení důkladně sledována. doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

12

Předmluvy Dostává se nám do ruky třetí díl série přehledných a názorných publikací zabývajících se ošetřovatelskými postupy pro studenty, kteří se připravují na profesi sestry. Autorky již tradičně didakticky velmi dobře strukturují text, proto je kniha velmi čtivá a zcela jistě se stane další vítanou učební pomůckou. Tento díl přináší podrobně zpracovaná témata, která svými komplexními poznatky napomohou i sestrám pracujícím u lůžka nemocného již několik let. Přibývá totiž nejen spektrum pomůcek na trhu, např. typů stříkaček, druhů krycích materiálů či žilních katétrů, s nimiž se sestra v praxi setká, ale také názorů a zkušeností, jak tyto pomůcky používat. Předkládaný text dokumentuje vysokou erudici autorek v oboru, neboť dokážou reflektovat současné české zdravotnické prostředí s požadavky aktuálními a doporučovanými „evidence based“ praxí. Autorky se inspirují mnoha zahraničními zdroji a nejnovějšími poznatky, které nám v praxi pomohou najít odpověď na řadu otázek. Jednou z jasných odpovědí ovšem je – a vždy bude tou nejzásadnější – bezpečnost pacienta a personálu. Za tento pohled a důkladné zpracování patří autorkám velký dík, neboť tím ukazují důležitý směr v poskytované péči nám všem. Přeji nám, čtenářům, ať je pro nás tato učebnice studnicí nových poznatků a zdrojem poučení pro naši práci. PhDr. Hana Svobodová

13

Podávání léků

1

Podávání léků

Cíle kapitoly

■■ Znát formy léků a způsoby jejich aplikace. ■■ Znát bezpečná pravidla podávání medikace, která snižují riziko medikačního pochybení. ■■ Seznámit se s hospodařením s léčivy ve zdravotnickém zařízení. ■■ Znát všechny způsoby aplikace léků v souladu s kompetencemi všeobecné sestry. Základní pojmy: léčivo, aplikace léčiv ve zdravotnickém zařízení, medikační pochybení, zdravotnická dokumentace, forma léčiva, způsob aplikace léčiva, riziková léčiva, opioidy (opiáty).

Víte, že…

…první lékopis vyšel již roku 1546 v Norimberku? Nazván byl Pharmacorum condiciendorum ratio a sepsal jej lékař Valerius Cordus, který u svého strýce přicházel do styku s farmacií. Tento první lékopis obsahuje sbírku receptů na léčivé přípravky. Posléze se rozšířil po celé Evropě. V roce 1623 lékárnický cech v Londýně založil centrální laboratoř pro výrobu léčiv. V té době bylo v Londýně 114 lékáren. Lékárna v 17. století byla souborem několika místností. Pacienti měli přístup pouze do první místnosti, která se nazývala oficina. Pro uskladnění léčiv sloužila conclave (herbarium) a k přípravě laboratorium. Postupně velkovýrobu léčiv převzaly velké chemické továrny, které původně s léčivy neměly nic společného. Vyráběly např. barvy. Nejdříve se výrobě léků věnovaly jen okrajově, ale nakonec se výroba stala základním artiklem těchto továren.

1.1

Obecný úvod k aplikaci léčiv

Příprava a podání léčiva ve zdravotnickém zařízení je vysoce náročnou a rizikovou činností, která vyžaduje erudovaný personál a jednoznačné přijetí bezpečnostních pravidel. V současné době je bezpečné podání medikace jedním z důležitých cílů nemocnic, které usilují o přiznání kvality poskytované péče. Tato kapitola je zaměřena na bezpečné podání medikace v prostředí zdravotnických zařízení, přesto celá řada informací může být s výhodou využita v sociální sféře či domácím prostředí. Léčivo je jakákoliv látka nebo směs látek, které se podávají člověku za účelem léčby, diagnostiky, hojení, zmírnění nebo prevence nemocí. Dělení léků podle způsobu přípravy ■■ Magistrality – léky připravené v lékárně. ■■ Speciality – léky připravené ve farmaceutických závodech. Magistrality se vyrábějí v prostředí lékárny podle individuálních požadavků či standardních receptur. V celkovém měřítku tvoří menší skupinu léčiv oproti specialitám. Magistrality mívají obvykle kratší dobu použitelnosti. Označují se také jako 15

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III

Obr. 1.1  Léčiva magistrality individuálně vyráběné léčivé přípravky. Bývají uzavřeny ve zvláštních nádobách s identifikačními štítky pro označení léčiva (obr. 1.1). ■■ Červený štítek – označuje léčivo určené k zevnímu použití. ■■ Bílý štítek – označuje léčivo určené k vnitřnímu použití. ■■ Doplňková označení, např. hořlavina, neužívat vnitřně apod. Součástí označení magistraliter musí být název léku, přesné označení lékárny a osoby, která lék připravila, doba exspirace léku, návod na použití, popř. další informace související např. se skladováním. Speciality jsou léky vyráběné ve velkém množství ve farmaceutických závodech za přesně definovaných hygienických pravidel. Označují se také jako hromadně vyráběné léčivé přípravky. Pro označení hromadně vyráběných léčivých přípravků exis-

Obr. 1.2  Označení léčiv specialit 16

Podávání léků tuje doporučené označení (obr. 1.2). Balení by mělo obsahovat název léků (ochrannou značku), lékovou formu, množství přípravku (např. v gramech, mililitrech, počet tablet apod.), složení přípravku, které udává množství léčivé látky ve vztahu k jednotce, např. kusu či objemu. Dále dobu použitelnosti (exspiraci), číslo šarže, název a sídlo výrobce, upozornění či varování (např. uchovávat mimo dosah dětí, neužívat vnitřně apod.) a příbalovou informaci. Na některých léčivech je uvedené doplňující označení. Základní termíny vztahující se ke specifikaci léku jsou uvedeny v tabulce 1.1. Tab. 1.1  Specifika označení léčiv Označení léčiva

Určení/specifikace

pro adultis

pro dospělé

pro infantibus

pro děti

forte

silný

biforte

dvakrát silný

mitte

slabý

retard

s prodlouženým účinkem

1.1.1

Lékové formy

V současné době je známo několik stovek lékových forem. Pro přehled jsou v tabulce 1.2 uvedeny jen základní skupiny. Kompletní výčet existujících lékových forem je uveden v Evropském lékopisu a Českém lékopisu. Každé lékové formě je přiřazen název anglický, latinský a zkratka, v Českém lékopise také název český. Někdy bývají skupiny forem léků sdružovány podle místa aplikace, např. veškeré lékové formy, které se podávají do oka, dýchacích cest nebo do gastrointestinálního traktu. Základní dělení lékových forem ■■ Pevné – např. tablety nebo kapsle. ■■ Polopevné – např. čípky, masti, globule. ■■ Tekuté – např. roztoky, tinktury. Některé formy jsou určeny k přímému podání, jiné je potřeba ještě před podáním připravit, např. prášek pro přípravu injekcí, čaj, rozpustné tablety apod.

1.1.2

Způsoby aplikace

Jde o cestu, jakou je léčivo podáno do organizmu. Podle lékopisu je známo zhruba sedm­desát forem aplikace léčiva do organizmu člověka. Každý způsob aplikace má svá pravidla. Některý způsob nevyžaduje žádné speciální pomůcky, jiný je na aplikačních pomůckách závislý, např. infuzní převodová soustava, injekční stříkačka a jehla. V tabulce 1.3 je uveden základní přehled způsobů podání léčiva.

17

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III *

Tab. 1.2  Lékové formy (výběr) Zkratka

Anglický/latinský název

Český název

aer

aerosol

aerosol

cps; cap

capsula

kapsle; tobolka

col

collyrium

tekutý oční přípravek

crm

cream

krém

drg

dragée

dražé

emp

emplastrum

náplast

eml

emulsio

emulze

ext

extractum

extrakt

foa

foam

pěna

gel

gel

gel

glo

globula

globule

gra

granulat

granulát

gtt

guttae

kapky (k vnitřnímu užití)

inh

inhalatio

inhalace

inj

injectio

injekce

liq

liquidum

roztok k zevnímu použití

lot

lotio

lotion

ole

oleum

olej

plv

pulvis, pulveres

prášek

plv ads

pulvis adspersorius

zásyp

pst

pasta

pasta

shp

shampoo

šampon

sir

sirupus

sirup

sol

solutio

roztok

spc

species

čaj, čajová směs

spr

spray

sprej

sup

suppositorium

čípek

sus

suspensio

suspenze

tab, tbl.

tabuletta

tableta

tct

tinctura

tinktura

ung

unguentum

mast

18

Podávání léků Tab. 1.3  Základní způsoby aplikace léčiv Mimoinjekční formy

Injekčně (parenterálně)

perorální (ústní) sublingvální (pod jazyk) bukální (na sliznici tváře) rektální (do konečníku) vaginální (do pochvy) nazální (do nosu) okulární (do oka) aurikulární (do ucha) inhalační (do dýchacích cest) transdermální (přes kůži)

intradermální, intrakutánní (do kůže) subkutánní (pod kůži) intramuskulární (do svalu) intravenózní (do žíly) epidurální (do epidurálního prostoru) intraoseální (do kostní dřeně) intraarteriální (do tepny) intraartikulární (do kloubu) subarachnoidální (do subarachnoidálního prostoru)

Základní dělení způsobu podání léčiva ■■ Sublingvální – lék se vkládá nebo aplikuje pod jazyk a nechá se rozpustit, např. tableta či sprej. ■■ Perorální (enterální) – jde o užití léků polknutím, např. sirup nebo tableta. ■■ Parenterální – injekční podání léčiva (podle místa aplikace, např. nitrosvalová, nitrožilní nebo epidurální aplikace). ■■ Topické – také lokální, léky se aplikují na určité místo, např. dermálně, do oka, nosu atp.

1.1.3

Názvosloví léčiv

Léčiva bývají označena několika názvy. Jedná se o obchodní název, který je také ochrannou známkou farmaceutické společnosti. Poté bývá uveden generický název, který vychází ze složení léku a je vytvořený podle pravidel Světové zdravotnické organizace. Tento název umožňuje identifikaci léčiva kdekoliv na světě. Dále má léčivo název chemický, kterým je určena chemická struktura léku, a název lékopisný, pod nímž je lék uveden v lékopisu daného státu. Příklad ■■ Obchodní název: Panadol ■■ Generický název: Paracetamolum ■■ Lékopisný název: Paracetamol ■■ Chemický název: 4‘-hydroxyacetanilid, C8H9NO2 Prakticky využitelný přehled léčiv bývá uveden ve vademecu. K dispozici je Vademecum českých a slovenských farmaceutických přípravků a Vademecum zahraničních farmaceutických přípravků, ale u nás registrovaných. Ve vademecu bývá uveden registrační název léčiva, indikační skupina, výrobce, charakteristika léčiva, farmakokinetické údaje, složení, balení, indikace a kontraindikace pro podání, nežádoucí účinky, interakce s jinými léky či potravou, dávkování, způsob užití a uskladnění. Přehlednou pomůckou jsou každoročně aktualizované brevíře nebo počítačové přehledové systémy. Podrobné a důležité informace (např. způsob ředění léčiva, uskladnění apod.) jsou k dispozici na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) a legislativní normy na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky. Pro komplexní pochopení problematiky je uvedena doplňující terminologie. 19

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Indikační skupina (také označována jako léková skupina) – je skupina léčiv se stejným účinkem, ovlivňující stejnou skupinu symptomů, např. antihypertenziva. Indikace – chorobný stav nebo příznak, pro jehož ovlivnění je léčivo podáváno. Kontraindikace – jakýkoliv stav pacienta, který znemožňuje, nebo přímo zakazuje podání léčiva. Interakce – vzájemné působení, ovlivňování se, např. léky mezi sebou nebo léky s potravou. Exspirace (použitelnost) – doba použitelnosti léku, jejíž překročení nese riziko sníženého účinku nebo nežádoucích účinků. Bývá uvedena na krabičce léků, blistrech, ampulích, lahvičkách apod. Exspirace bývá uvedena v několika podobách. Může být uvedeno datum spotřeby, např. 12. 5. 2005 nebo 12052005. Někdy bývá uveden pouze měsíc a rok exspirace, např. 05/2005 nebo 05-05. V některých případech je uvedena exspirace jiným způsobem. Účinek léku – lék může mít několik účinků: ■■ Hlavní (terapeutický účinek) – jedná se o účinek, který od léčiva očekáváme. ■■ Vedlejší – může být žádoucí (může být důvodem pro indikaci léčiva, doprovází hlavní účinek) nebo nežádoucí (takový, který můžeme pravděpodobně očekávat a který může negativně ovlivnit stav pacienta). ■■ Toxický – jedná se o škodlivý vliv léku na organizmus.

Příklad

Lék: Acylpyrin Hlavní účinek: snížení tělesné teploty Vedlejší účinek: antiagregační (žádoucí), eroze žaludeční stěny s krvácením (nežádoucí)

1.1.4

Hospodaření s léčivy na oddělení

Objednávání léků na oddělení Léčiva se na ošetřovací jednotku objednávají zpravidla z nemocniční lékárny přes speciální tiskopis nebo počítačový systém. O hospodaření s léky se na oddělení zpravidla stará vedoucí, staniční, popř. vrchní sestra. Léky se objednávají s ohledem na spotřebu a individuální potřeby pacientů. Obvykle se objednávají v pravidelných intervalech, např. jedenkrát týdně, anebo se individuálně přiobjednávají. Po převzetí léků na oddělení se administrativně léčiva převezmou, zkontroluje se jejich exspirace, případně se výrazněji označí na krabičkách. Některá pracoviště mají elektronickou kontrolu hospodaření s léčivy. To znamená, že po převzetí léků na oddělení načtou čtečkou čárový kód z léku. Podle nastavení systému je automaticky sledována zásoba léčiv, jejich exspirace a např. maximální denní dávka podaná pacientovi. Dále je potřeba se seznámit s doporučeným způsobem skladování a léky patřičně uložit. Uskladnění léků na oddělení Na oddělení by měly být uloženy pouze léky v originálním balení. Skladují se na několika místech na oddělení. Hlavním místem uskladnění bývá několikapatrová uzamykatelná skříň, která bývá umístěna na sesterně, vyšetřovně, popř. ve skladu léčiv. Existuje ně20

Podávání léků kolik způsobů uspořádání léků ve skříni. Obvykle bývají léky seřazeny podle způsobu aplikace, např. léky pro i.v. aplikaci, pro perorální podání, pro podání na kůži apod. Dále se léky řadí abecedně pro přehlednost a rychlé vyhledávání. V neposlední řadě lze léky uspořádat podle lékové skupiny, např. antibiotika, analgetika apod. Na některých odděleních, zejm. odděleních intenzivní péče, mohou být léky umístěny ve skříních na boxech pacienta, ale i zde by měly být uzamčeny. Léky, které se aktuálně podávají, bývají umístěny na lékovém vozíku. Požadavek je, aby vozík byl uzamykatelný a prakticky konstruovaný se šuplíky a dostatečně velkou plochou pro přípravu léků. Vozík by měl být umístěn pod kontrolou personálu, např. v sesterně nebo vyšetřovně. Některá léčiva se skladují v chladu nebo v ledničce. Teplotu v lednici je potřeba monitorovat a každých 24 hod. zapsat do příslušného formuláře nebo sešitu. Informace o vhodné teplotě pro skladování se dočteme na obalu nebo v příbalové informaci. Doporučené teploty pro uchování léčiva jsou uvedeny v tabulce 1.4. Další léky na oddělení bývají umístěny na převazovém vozíku nebo resuscitačním vozíku. Pamatujte, že žádné léky na oddělení nesmějí být volně dostupné komukoliv. To platí i pro výše zmíněný převazový i resuscitační vozík. Resuscitační vozík musí být rychle dostupný pro případ urgentní situace, proto by neměl být uzamčený, ale uložený pod dohledem personálu, např. v pracovně sester. Na oddělení by měl být zavedený režim pravidelné kontroly data exspirace léčiv, tedy že např. každou neděli se zkontrolují veškeré léky na oddělení a dezinfikují se plochy, kde byly uloženy. Nepoužité léky se vracejí do nemocniční lékárny. Tab. 1.4  Doporučené teploty pro uchování léčiva Doporučení pro skladování

Teplotní rozmezí

v mrazicím boxu

pod –15 °C

v chladničce

2–8 °C

za chladu nebo v chladu

8–15 °C

při pokojové teplotě

15–25 °C

Některé léky vyžadují speciální podmínky pro skladování. Jedná se o tzv. riziková léčiva, mezi něž patří např. antikoagulancia, inzuliny, koncentrované ionty apod. Tyto léky by měly být uloženy odděleně od ostatních léků v uzamčeném prostoru s označením, že v místě jsou uložena riziková léčiva. Bývají také zařazovány jako jedy, a proto bývá místo označeno značkou s lebkou a zkříženými hnáty. Některá balení léčiv jsou si velice podobná, záměna léčiva by tudíž mohla být snadná. Identifikační znaky balení jsou pouze nevýrazné. Dále existují léčiva, která podobně znějí. Jedná se např. o léky Apaurin – Agapurin nebo Syntophyllin – Syntostigmin. Léčiva, která podobně vypadají nebo podobně znějí, se označují jako LASA (look alike sound alike drugs), popř. SALA (sound alike look alike drugs). Obaly těchto léčiv bývají označeny výrazným štítkem s uvedeným označením nebo s nápisem riziko záměny (obr. P1). Zvláštním režimem se řídí hospodaření s opioidy. Opiáty jsou alkaloidy obsažené v extraktu nezralých makovic. Jako opioidy se označují všechny látky s farmakologicky podobným účinkem opiátům, proto je toto označení obecnější. Opioidy i opiáty jsou řazeny mezi návykové, omamné látky, které jsou dostupné v celé řadě lékových forem, 21

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III např. různé typy tablet pro perorální podání jako roztoky k parenterálnímu podání, v podobě náplastí apod. Opiáty a opioidy se objednávají na speciální tiskopis, který je opatřen příčným modrým pruhem. Na oddělení se opiáty skladují v pevně zabudovaném trezoru. Klíče od trezoru nesmí nikde viset, ale měl by je mít při sobě personál. Zdravotníci (ses­ try, lékaři, zdravotničtí asistenti), kteří jsou pověření aplikací opiátů na oddělení, jsou jmenovitě uvedeni v úvodu evidenční knihy návykových látek (dále jen kniha opiátů, opiátová kniha). Jsou uvedeny identifikační údaje, včetně adresy a časového rozmezí trvání pověření (většinou koresponduje se smluvní délkou pracovního úvazku). Předání opioidů mezi jednotlivými službami má probíhat formou fyzické kontroly počtu jednotek (např. ampulí, tablet apod.) a administrativní kontrolou v evidenční knize opiátů. Posléze by měl být proveden záznam o shodě přijetí a převzetí počtu opioidů. Opioidy se stejně jako jiné léky podávají pouze na základě písemné ordinace lékaře. Maximální denní dávka léčiva je tedy určena ordinací lékaře, přičemž je někdy uvedeno lékařem rozmezí, kdy sestra podává opioidy podle pacientovy intenzity bolesti, samozřejmě s ohledem na maximální doporučenou dávku. Každá aplikace opioidu musí být s časem a podpisem podávající osoby zaznamenána v dekurzu a stejně tak v evidenční knize návykových látek (opiátové knize). Každému druhu opioidu náleží zvláštní kniha nebo stránky v knize. Každá stránka musí být označena názvem opioidu a jeho sílou, nebo např. množstvím mililitrů v ampuli, např. Dolsin 50 mg, Dipidolor 2 ml. Každý zápis v opiátové knize obsahuje datum aplikace, jméno pacienta, číslo protokolu pacienta, jméno podávající osoby, počet vydaných jednotek a konečný zůstatek (počet jednotek). Vzor je uveden na obrázku 1.3. Výdej opioidu se běžně zaznamenává modrou propiskou a příjem (doplnění stavu) propiskou červenou. V případě znehodnocení opioidu, např. při rozbití ampule, spotřeby pouze části množství apod., se provede záznam se svědkem. Zbylou část roztoku v ampuli nebo stříkačce je třeba znehodnotit nasátím do buničinového čtverečku, aby látka nemohla být dále

Obr. 1.3  Vzor záznamu v opiátové knize 22

Podávání léků někým použita, resp. zneužita. Zodpovědnost za hospodaření s opioidy mívá pověřená osoba, např. staniční sestra a vedoucí lékař ošetřovací jednotky.

1.1.5

Zásady bezpečného podání léčiva

Veškeré zásady bezpečného podání léčiva vedou k jedinému cíli a tím je prevence medikačního pochybení. Medikační pochybení může mít závažné důsledky pro pacienta, zdravotníka i zařízení. Z tohoto hlediska je nutné se na výkon plně soustředit. Kompetence k předpisu léčiva (preskripci) má pouze lékař. Sestra bez ordinace lékaře medikaci nepodává. Bezpečné podání léčiva začíná správnou ordinací lékaře. Ordinace lékaře by měla být písemná, bývá uvedena v tištěné nebo elektronické dokumentaci. Dekurz (denní záznam pacienta) existuje pouze v jedné verzi (originál), která je určena všem zdravotníkům (lékařům, sestrám, nutričním terapeutům apod.). Podle směrnic zařízení má dekurz určitou časovou platnost, např. od 12:00 současného dne do 12:00 dne následujícího data. Ordinace lékaře musí být aktuální, úplná a čitelná. Vzhledem k čitelnosti se doporučuje tištěná verze před ručně psanou. Ručně dopisované změny v medikaci musí být uvedeny s časem změny, tiskacím písmem s podpisem a razítkem lékaře. Existují výjimky, kdy může být medikace podána bez tištěné ordinace. Jedná se zejména o urgentní situace, např. některá pracoviště urgentního příjmu (emergency) mají povoleno podání medikace na základě telefonické ordinace, kdy je např. zajištěn záznam hovorů pro možnou zpětnou kontrolu. Další situací je resuscitace, kdy se pro kontrolu evidují ampule léčiv. Lékař informaci podává, aplikující sestra pro kontrolu ordinaci zopakuje a druhá sestra zapisuje dění resuscitace a aplikaci medikace. V obou případech je důležité, aby sestra ústní ordinaci pro kontrolu zopakovala. Posléze by měla být medikace lékařem zaznamenána v dekurzu. Každá výjimka oproti písemné ordinaci by měla být uvedena ve vnitřní legislativě zdravotnického zařízení. Lékařova písemná ordinace by měla být úplná, tj. obchodní název léku, jeho forma, síla, čas podání a způsob aplikace. U některých způsobů aplikace, např. kontinuálně přes lineární dávkovač, může být uvedeno rozmezí rychlosti aplikace, které sestra nesmí překročit. Příklady správného a chybného předpisu medikace jsou uvedeny v tabulce 1.5. Dále je třeba si všímat ordinace s označením EX, např. Dipidolor 2 ml s.c. à 6 hod. EX, tzn. že ordinace byla ukončena. Dalším příkladem může být následující ordinace: Egilok 25 mg tbl p.o. 1–1–1 po–čt. To znamená, že medikace bude podána v pondělí až ve čtvrtek. Ostatní dny v týdnu medikace podána nebude. Tab. 1.5  Příklady ordinace medikace Správně

Chybně

Paralen 500 mg tbl 1–1–1 p.o.

Paralen 1–1–1

Unasyn 1,5 g/100 ml FR i.v. kape 30 min 12–18–24–6

Unasyn 1,5 g à 6 hod. i.v.

Novalgin 1 amp (5 ml) i.m. při VAS nad 3 max. à 6 hod.

Novalgin 1 amp i.m. p.b.

Actrapid 50 j/50 ml FR kontinuálně, rychlost 1–10 ml/hod. podle glykemie (cíl 3,5–6,5 mmol/l)

Actrapid 50 j/50 ml FR 1–10 ml/hod. 23

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III

Úkol

Zamyslete se nad tím, jaká rizika a jaká možná nedorozumění s sebou nesou chybně uvedené ordinace z tabulky 1.5. Aktuální otázkou je chronická medikace vnesená samotným pacientem do nemocničního zařízení v případě hospitalizace. S ohledem na tuto problematiku by v nemocničním zařízení měla být jasně stanovená pravidla a pacient by měl být v této záležitosti poučen. Pokud bychom měli zajistit podání z originálního balení, bezpečný způsob uskladnění léčiva a to, že pacient během hospitalizace neužije léky jinak, než je uvedeno v aktuálním dekurzu, neměli bychom užívání vnesené medikace umožnit. Příprava a podání léku Příprava léku se děje na základě písemné ordinace v aktuálním dekurzu. Sestra podává léčivo podle obchodního názvu, který je uvedený v dokumentaci. Generickou výměnu (substituci) lze provést na základě písemné změny ordinace lékařem v dekurzu. Léčivo by mělo být připraveno těsně před podáním pacientovi. Toto se týká jak parenterálních léčiv a jejich ředění, tak léků perorálních. Platí pravidlo, že lék připravuje ta osoba, která ho posléze pacientovi bude podávat. Na některých pracovištích platí pravidlo, že léky připravují dvě osoby, např. dvě sestry pro dvojí kontrolu aplikace. Léky je nejvýhodnější připravovat přímo u lůžka nemocného. První fází je řádná identifikace nemocného. U pacienta zkontrolujeme identifikační náramek oproti dokumentaci, podle které léky připravujeme. Zároveň bychom měli znát pacientovu alergickou anamnézu. Každé léčivo by mělo být připraveno v souladu s hygienicko-epidemiologickými požadavky, tj. že injekční lék bude připraven aseptickou technikou, lék k perorálnímu užití technikou bezdotykovou. Lék by měl být pacientovi podán ve správný čas, který je uvedený v dekurzu. Obecně platí, že lék můžeme podat 30 min před až 30 min po čase uvedeném v ordinaci. Tato skutečnost se řídí směrnicí zdravotnického zařízení. Správnost léku ověřujeme při vyjmutí ze skříně na obalu, dále zkontrolujeme vnitřní obal, např. blistr nebo ampuli. Pokud lék připravujeme na sesterně, je potřeba např. stříkačku či infuzní láhev správně označit. Používají se pacientské štítky se jménem bez rodného čísla (s ohledem na ochranu osobních údajů). Napíšeme jméno léku, jeho sílu a způsob podání. Při přípravě si pozorně všímáme jednotek, zda je medikace ordinována v počtu ampulí, mililitrech, miligramech, mezinárodních jednotkách (IU) apod., a způsobu aplikace, např. zda má lék být podán i.m., s.c. atd. V případě, že připravujeme perorální léky, půlíme pouze ty, které mají dělicí rýhu. Nepodané zbytky léků odstraňujeme do speciálního kontejneru. Stejně tak likvidujeme zbytky léčiva v ampulích. Při podávání léků bereme v úvahu návaznost na jídlo apod. Týká se to např. omeprazolu, inzulinu aj. Po podání kontrolujeme, zda pacient lék užil. Důraz na kontrolu užití klademe u pacientů dětských, starších, psychiatrických a dezorientovaných. O podání léčiva je nutné provést řádný záznam, ze kterého bude patrné, zda nemocný lék dostal, či nikoliv. Léky v dokumentaci odškrtáváme až po požití pacientem či aplikaci. Podané léky se u každého času odškrtávají fajfkou. Nepodané léky se zpravidla uvedou do kroužku s uvedením důvodu, proč léčivo nebylo podáno (např. lačnost před ultrasonografií, pacient zvrací apod.). Z dokumentace by mělo být patrné, která osoba daný lék podávala, a tudíž nese za podání zodpovědnost. V neposlední řadě spolu s pacientem sledujeme odezvu na užití léku, a to žádoucí i nežádoucí účinky lé24

Podávání léků čiva, např. intenzitu bolesti, krevní tlak, hladinu glykemie atp. Vozík ani dokumentaci v průběhu podávání léků nenecháváme bez dozoru. Na přípravu se plně soustředíme.

Úkol

Zopakujte pravidla, která vedou ke snížení rizika medikačního pochybení.

Literatura

■■ KANJI, S., LAM, J. et al. Systematic review of physical and chemical compatibility of commonly used medications administered by continuous infusion in intensive care units. Critical Care Medicine 2010, 38, 9. ■■ MZ ČR. Zákon č. 117/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 354/1999 Sb., a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. ■■ MZ ČR. Zákon č. 74/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. ■■ MZ ČR. Vyhláška č. 72/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 123/2006 Sb., o evidenci a dokumentaci návykových látek a přípravků. ■■ NIOSH. List of Antineoplastic and Other Hazardous Drugs in Healthcare Settings 2010. Dostupné z: http://www.cdc.gov/niosh/docs/2010-167/pdfs/2010-167.pdf ■■ OSHA. Controlling Occupational Exposure to Hazardous Drugs. Dostupné z: http:// www.osha.gov/dts/osta/otm/otm_vi/otm_vi_2.html ■■ STÁTNÍ ÚSTAV PRO KONTROLU LÉČIV. Standardní názvy lékových forem, způsobů podání a obalů. Dostupné z: http://www.sukl.cz/leciva/standardni-nazvy-lekovych-forem-zpusobu-podani-a-obalu-1 (cit. 3. 5. 2014).

1.2

Podávání léků mimoinjekčními formami

1.2.1

Podávání léků ústy (per os)

Podávání léků ústy patří mezi nejčastější způsoby aplikace léků. Má ale svá specifika, protože na zdárném průběhu léčby se nepodílí pouze způsob aplikace (ústy, subling­ válně), ale také schopnost lék dobře a bez komplikací polknout, udržet v zažívacím traktu a vstřebat. Kontraindikace podání léků per os ■■ Bezvědomí ■■ Zmatenost, demence ■■ Neschopnost lék polknout ■■ Vyšetření zažívacího traktu ■■ Operace zažívacího traktu ■■ Zvracení 25

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III ■■ Onemocnění vyžadující zákaz příjmu jídla a tekutin per os – např. akutní pankreatitida ■■ Zavedená nazogastrická sonda Formy léků aplikovaných per os Nejčastěji se per os podávají tuhé léky (např. tablety, dražé, kapsle) a léky v tekuté formě (např. roztoky, kapky, suspenze, sirupy, čaje).

Činnosti sestry Zjištění důležitých informací Sestra by se měla nemocného dotazovat na možné alergické reakce na léky a tyto informace zaznamenat do dokumentace. Měla by sledovat a dotazovat se nemocného na stravovací návyky. Některé druhy potravin se neslučují s určitými léky a mohou jejich účinek pozměnit, nebo nemocnému přivodit komplikace. Např. mléko a mléčné výrobky komplikují vstřebávání antibiotik tetracyklinového typu a snižují jejich účinnost. Káva a ovocné šťávy snižují vstřebávání např. Fosamaxu (přípravek k léčbě osteoporózy) až o 60 % a strava s vysokým obsahem vlákniny může snížit vstřebávání některých antidepresiv (tzv. tricyklických). Zelenina obsahující vitamin K (např. špenát, zelená paprika) může zase nepříznivě ovlivnit účinky warfarinu. Je třeba zeptat se nemocného také na doplňky stravy nebo volně prodejné léky, které by mohly v interakci s léky předepsanými lékařem způsobit komplikace nebo změnit jejich účinek. Je zapotřebí získat také informace o možné závislosti nemocného na užívání určitého léku. Sestra by se měla nemocného zeptat na zvyklosti v užívání alkoholu. Např. betablokátory (při léčbě hypertenze) v kombinaci s alkoholem mohou způsobit prudké snížení krevního tlaku. Konzumace kávy, přípravků s kofeinem a silného čaje může např. ovlivnit účinek bronchodilatancií a u nemocného může dojít k podrážděnosti a poruchám spánku. Edukace nemocného Sestra informuje a poučí nemocného: ■■ o důvodu medikace, ■■ o způsobu podání, ■■ o správném užívání léku (před jídlem, po jídle atd.) ■■ o interakcích s některými potravinami a jinými léky nebo přípravky, ■■ o léčebných a možných vedlejších účincích, ■■ o vhodných tekutinách pro zapíjení léků, ■■ o vhodné poloze při použití léku – vsedě nebo na boku (prevence aspirace), ■■ o začátku působení léků – lék podaný per os působí za cca 20–30 min, lék aplikovaný pod jazyk (sublingválně) začíná působit za cca 1 min. Sestra by měla umět nemocného přesvědčit o správnosti dodržování léčebného režimu, pokud u něj zjistí známky porušování a odmítání léčby, nebo jiného (osobně zvoleného) dávkování léků. 26

Podávání léků Příprava a kontrola léků Sestra připravuje léky k podání: ■■ Na pokoji nemocného z vozíku, který obsahuje všechny potřebné léky, dokumentaci a pomůcky k aplikaci. ■■ V pracovně sester do jménem označených lékovek, které pak sestra donese pacientům na pokoje. ■■ V pracovně sester, kde probíhá nejen příprava léků pro nemocné, ale také jejich podání a kontrola, zda nemocný léky spolkl (psychiatrická oddělení).

Postup při podávání léků per os

Sestra si před přípravou léků k aplikaci per os umyje ruce. Příprava pomůcek k podávání léků per os (obr. 1.4) ■■ Tác na léky a pojízdný vozík (v případě přípravy a podávání léků přímo na pokoji) ■■ Léky podle ordinace v originálním balení ■■ Dokumentace nemocného (chorobopis) s písemnou ordinací lékaře ■■ Lékovky v dostatečném množství (čisté, suché a neporušené) ■■ Pinzeta, lžičky, lžíce nebo odměrky ■■ Emitní misky ■■ Nůž, nůžky a dělítko na tablety ■■ Čtverečky buničité vaty Na pokoji nemocných zajistí vhodné tekutiny k zapití léků – čaj nebo vodu. Kontrola dokumentace Sestra ověří ordinaci léku v záznamu od lékaře. Zkontroluje jméno a příjmení nemocného, datum narození, název, množství, čas a způsob podání léku.

Obr. 1.4  Pomůcky k přípravě léků per os 27

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Posouzení stavu nemocného Posoudí stav nemocného, jestli je schopen bez komplikací přijmout lék per os. Zaměří se na schopnost polykání, na případnou nauzeu nebo zvracení. Zjistí také, zda nemocný netrpí průjmem. V případě zjištění těchto komplikací informuje lékaře. Podle pokynů lékaře změří fyziologické funkce (krevní tlak, tep a dech) před podáním léků per os, které tyto hodnoty mohou ovlivňovat. V případě, že nemocný nebude schopen setrvat v poloze v polosedě při podávání léků, pomůže mu sestra polohu upravit (např. podpěrou, dalším polštářem). Příprava a informování nemocného Sestra vhodným způsobem informuje nemocného nejen o podání léku a jeho účinku (viz Edukace nemocného), ale pečlivě sleduje stav nemocného před a po podání léku a monitoruje případné nežádoucí vedlejší účinky léků. Příprava léku v různých formách Tuhé léky Tablety, kapsle, dražé a pastilky sestra připravuje tak, aby se jich nedotkla rukou. Mohou se nasypat v příslušném počtu přímo do lékovky, na čtvereček buničiny nebo uchopit pinzetou a pak přenést do lékovky. Z blistru se jednoduše lék do lékovky vytlačí přes fólii. V jedné lékovce má pacient všechny léky, které má užít v jedné dávce (např. ráno). Nemocný polyká léky celé, nerozkousává je a zapíjí vodou nebo čajem. Pokud má nemocný problém s polykáním, lze léky rozdělit na menší části (třeba čtvrtiny), rozmělnit ve třecí misce nebo mezi dvěma lžícemi a po smíchání s čajem je nemocnému aplikovat. Je ale třeba odlišit léky, které se mělnit nesmí. Jejich obal zaručuje rozpuštění tablety až např. v tenkém střevě. V případě, že je ordinována ½ nebo ¼ léku, dělí sestra lék v dělítku na léky nebo použije nůžky. Šumivé tablety se rozpouštějí v doporučeném množství vody. Sestra vyjme tabletu z tuby na čtvereček buničiny a vhodí ji do připravené sklenice s vodou, kde ji nechá rozpustit. Nemocný pak vzniklý nápoj vypije. Zrníčka (granula) se aplikují podobně, jen jejich množství sestra odměřuje lžičkou. Léky podávané sublingválně (např. nitroglycerin) nebo určené k rozpuštění v ústech (např. Septofort) sestra podá nemocnému s náležitým vysvětlením. Nemocný u léků aplikovaných pod jazyk přitlačí špičku jazyka o horní patro a vloží si lék pod jazyk, za dolní zuby. Jazykem pak tabletu přitiskne u dolní čelisti a lék se rozpustí. U pastilek je třeba poučit nemocného, že má lék cucat a nechat v ústech rozpustit, nikoliv kousat a drobné kousky polykat. Tekuté léky Suspenzi, kapky i roztoky sestra dávkuje v rovině očí a nad emitní miskou – pro kontrolu názvu a množství léku. Suspenze podávané v zatavených sáčcích (např. Gastrogel) sestra předá nemocnému s doporučením, kdy a jak lék užít. Při dávkování suspenze z lahvičky se nejdříve lék promíchá a pak odměří lžičkou nebo odměrkou. Nemocný pak polkne celé množství a zapije vodou nebo čajem. Kryt 28

Podávání léků lahvičky je třeba při odměřování léku položit tak, aby se vnitřní strana nekontaminovala, tedy směrem nahoru. Po odměření léku sestra lahvičku opět uzavře a vrátí zpět. Kapky se dávkují v přesném počtu podle ordinace lékaře. Tekutiny vhodné na zapití léku Nejvhodnější tekutinou na zapití je čaj (u diabetiků bez cukru) a voda. Minerální vody lze doporučit pouze krátkodobě a ideální je střídání jednotlivých druhů (např. Mattoni, Magnesia). Stoprocentní džusy jsou doporučovány ve zředěné formě, protože mohou dráždit žaludeční sliznici a představují také přísun velké dávky cukru, pokud jsou dochucovány. Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy je třeba ředit a střídat s vodou nebo čajem. Nemocné alergické na citrusy nebo kořenovou zeleninu je třeba informovat a případně sledovat možné projevy potravinové alergie (např. vyrážka na kůži, bolest břicha, průjem). Alkohol a káva jsou na zapíjení léků nevhodné tekutiny. Alkohol mění účinky léků a jejich metabolizmus, zatěžuje játra i další orgány a celkově zhoršuje stav nemocného. Podání léků nemocnému podle schopnosti sebepéče Sestra připraví a rozdá léky všem nemocným a dohlédne na užití podle ordinace lékaře. V případě, že je nemocný mimo lůžko (např. na vyšetření), nechává léky na stolku u lůžka a po jeho návratu zajistí, aby léky užil. Pokud má nemocný léky u sebe, sestra jej požádá, aby je užil. Pokud je nemocný slabý nebo pohybově nejistý a lékovku neudrží, sestra mu léky vloží do úst a nechá řádně spolknout a zapít. Sestra si všímá také možných „zásob“ léků na a ve stolku nemocného. Je to prevence možného zneužití léků (např. hypnotik). Sledování účinku léků Sestra kontroluje účinek perorálních léků u nemocných cca po půl hodině po podání. Sleduje, zda došlo k požadovanému účinku – např. ke snížení teploty, k ústupu bolesti, ke zklidnění nemocného atd. Dotazuje se nemocných na jejich subjektivní pocity. Všímá si také vedlejších účinků léků – např. alergická reakce na kůži, útlum nemocného aj. O všech nežádoucích projevech provede záznam do dokumentace. Záznam do dokumentace Sestra v dokumentaci řádně označí podanou dávku léků a provede záznam vždy, když dojde k nějakým změnám nebo komplikacím. Úklid pomůcek Dokumentaci a podnos s léky sestra vrací na určené místo. Léky na podnose zkontroluje, doplní, zkompletuje a lékárnu uzamkne. Lékovky a další použité pomůcky umyje, vysuší a připraví k dalšímu použití. Možné komplikace vzniklé při podávání léků per os ■■ Záměna nemocného ■■ Záměna léku ■■ Chybná síla/množství léku ■■ Nedostatek informací o správném způsobu užití léku (čas užití, před jídlem, po jídle) 29

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III ■■ Vynechání dávky léku ■■ Poranění nemocného (např. pád) jako důsledek vedlejších účinků léku

Zvláštnosti podávání léků per os dětem Sestra ■■ Pečlivě kontroluje totožnost dítěte – malé dítě nemusí být schopno odpovědi a kontroly při ověřování totožnosti. ■■ Pečlivě kontroluje dávkování a sílu léku – určuje se podle hmotnosti a věku dítěte. ■■ Před podáváním pevných forem léků u kojenců a batolat je třeba je rozdrtit např. v třecí misce a podávat rozmíchané na lžičce s čajem. ■■ Podle ordinace lékaře aplikuje léky ve formě sirupu a tekuté formy léků – jsou pro dítě vhodnější a příjemnější na polknutí – a nechává pak dítě zapít je čajem. ■■ Zajišťuje pomoc rodiče nebo další sestry v případě, že se dítě brání a nechce lék užít (děti lze motivovat např. hrou, hračkou, zapojením do výkonu – držení pomůcek). ■■ Dítě motivuje pochvalou nebo malou odměnou. ■■ Pečlivě sleduje účinky léků, možné nežádoucí reakce (např. alergické) a informuje o tom lékaře.

Zvláštnosti podávání léků per os seniorům

Role sestry zde hraje významnou roli, protože je velmi důležité, aby vysvětlila nemocnému vše, co s užíváním léků per os souvisí, a získala ho ke spolupráci. Sestra ■■ Má vysvětlit, z jakého důvodu nemocný léky užívá. ■■ Ví, jaké mají léky léčebné účinky a kdy se dostavují, pokud je lék užíván podle ordinace lékaře. ■■ Zná případné nežádoucí účinky léku a dokáže je nemocnému popsat a vysvětlit. ■■ Umí přesvědčit nemocného ke spolupráci a k dodržování časového rozpisu užívání léků, k opatřením ve výživě, k zachování ordinovaných dávek (někteří nemocní si dávky snižují, zapomínají je brát nebo naopak dávky navyšují). ■■ Informuje pacienta o předpokládané délce léčby. ■■ Opakovaně se dotazuje na možné alergické reakce. ■■ Opakovaně a trpělivě informuje nemocného a v případě dotazů je schopna mu vysvětlit vše, co se týká užívání léků per os. ■■ Průběžně kontroluje, zda si nemocný vše zapamatoval a zda je adekvátně informován. ■■ V domácí péči nalézá vhodný způsob, jak zamezit omylům v užívání léků – typy lékovek, kontrola užívání, spolupráce rodiny, pečujících. ■■ Vhodně edukuje a informuje rodinné příslušníky, pokud nemocný není schopen dávkovat a užívat léky sám. ■■ Pečlivě sleduje možné nepříznivé vedlejší účinky u nemocného. ■■ Podporuje spolupráci s nemocným, jejímž cílem je jeho compliance (ochota a schopnost dodržovat pravidla léčby při používání léků per os – opakem je non-compliance) (Vokurka, Hugo).

30

Podávání léků Projevy non-compliance u seniorů ■■ Vynechávání dávek během dne ■■ Upravování a snižování dávek léků ■■ Užívání léku ve vyšších dávkách (např. najednou tabletu zrána a v poledne) ■■ Dlouhodobé vynechání medikace (např. nemocný si nestihne včas vyzvednout recept a léky) ■■ Výměny léků bez dozoru lékaře, užívání jiných léků (např. podle rady přátel, rodiny) ■■ Dodržování léčebných opatření krátce – až před kontrolou u lékaře ■■ Konzumace alkoholu i v případě, že je nemocný na komplikace po jeho užívání upozorněn ■■ Nedodržování omezení nebo zákazu potravin a tekutin, které ovlivňují účinky léků ■■ Ignorování vedlejších příznaků a kontroly u lékaře (Suchopár)

1.2.2 Aplikace léků na kůži Účinek léků aplikovaných na kůži je místní (např. léčba rány) a celkový (např. tlumení bolesti). Indikace pro aplikaci dermatologik (léků aplikovaných na kůži) ■■ Prevence a léčba infekce kůže (např. aplikace antibiotik) ■■ Zmírnění nebo odstranění svědění ■■ Ošetření chronické rány (např. bércové vředy) ■■ Absence ochranného povlaku na kůži ■■ Léčba kožních onemocnění (např. lupénka) ■■ Léčba ekzémů ■■ Tlumení kožní alergické reakce ■■ Zajištění lokální vazokonstrikce nebo vazodilatace ■■ Tlumení bolesti při použití transdermální náplasti (např. Fentalis) ■■ Aplikace hormonální antikoncepce (např. Evra) ■■ Tlumení zánětu šlach a kloubů při použití transdermální náplasti (např. Flector) Formy léků aplikovaných na kůži Na kůži se aplikují tekuté léky (např. roztok, tinktura, výtažek, suspenze, emulze, sprej), polotuhé (např. gel, mast, pasta, krém, mazadlo, transdermální náplast) a pevné formy (např. zásyp). Zásady aplikace léků na kůži ■■ K aplikaci léků na kůži sestra používá jednorázové rukavice (pokud lék roztírá rukou), nikdy neaplikuje lék bez nich (riziko alergie, vstřebávání léčebných látek). ■■ Do nádoby s dermatologikem sahá sestra pouze štětičkami a lopatkami, které nepřišly do styku s kůží nemocného, popř. si bere pomůcky nové. ■■ Sestra dohlédne na čas i nemocného, pokud jsou mu aplikovány léky na kůži působící po doporučenou dobu. ■■ Při aplikaci léku sprejem a zásypem na pokožku obličeje sestra chrání oči nemocného. ■■ Zajistí likvidaci a dekontaminaci pomůcek, obvazového a biologického materiálu. ■■ Pokud je třeba, nemocnému vymění osobní a ložní prádlo. 31

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III ■■ V případě aplikace léku, který nelze z prádla vyprat, sestra na tento fakt nemocného upozorní (předejde tak pozdějším stížnostem o nedostatečné informaci a poškození nemocného).

Činnosti sestry Příprava nemocného Sestra informuje nemocného o důvodu a průběhu výkonu a zajišťuje klid a soukromí nemocného. Zjišťuje jeho potřeby při zachování soukromí, respektuje jeho stud a chrání jej před pozorností jiných nemocných. Sestra motivuje nemocného ke spolupráci při aplikaci léků na kůži a informuje ho o možných projevech v průběhu léčby. Posuzuje stav kůže nemocného před a po aplikaci léků na kůži. Všímá si léčebných účinků i nežádoucích projevů. Všechny změny zaznamenává do dokumentace a v případě nežádoucích projevů informuje lékaře. Sestra dbá na pohodlí nemocného a v případě potřeby zajistí čisté lůžko a osobní prádlo. Příprava pomůcek Pomůcky k podávání léků na kůži ■■ Léky, přípravky k aplikaci na kůži podle ordinace lékaře ■■ Ručníky v dostatečném množství ■■ Roztok na čištění kůže, teplá voda, olej ■■ Štětičky, dřevěné lopatky, plastové lžičky, lopatky obalené mulem ■■ Tampony, čtverce mulu a buničiny ■■ Nůžky ■■ Sterilní pomůcky – nástroje (např. lžičky, peány, pinzety) a obvazový materiál (obinadla, čtverce mulu, pruban) ■■ Jednorázové rukavice v dostatečném množství a ochranné pracovní pomůcky (zástěra, rouška atd.) ■■ Čisté osobní a ložní prádlo pro nemocného ■■ Emitní misky Postup při aplikaci léků na kůži Sestra kontroluje ordinaci lékaře v dokumentaci a ověří totožnost nemocného. Připraví jej k výkonu a informuje o důvodu a průběhu výkonu. Připraví podle požadavků nemocného místo, kde výkon bude probíhat (chrání soukromí nemocného). Zajistí vhodnou teplotu v místnosti. Informuje nemocného o omezeních v průběhu léčby – např. nežádoucí pobyt na slunci, dietní omezení, kontraindikace v používání jiných přípravků aplikovaných na kůži. Informuje nemocného o případných vedlejších projevech léčby – např. pálení, zčervenání, svědění. Sestra ukládá nemocného do polohy vhodné k výkonu a připravuje danou část těla k ošetření. Všímá si změn na kůži, otoku, barvy kůže a provádí o zjištěných projevech záznam do dokumentace. 32

Podávání léků Sestra nejdříve šetrně odstraní zbytky předchozí aplikace léků teplou vodou nebo olejem a tamponem. Ošetřované místo vysuší jemným přikládáním čtverců (místo nemasíruje ani nestírá). Na suchou a čistou kůži pak sestra aplikuje léky podle ordinace lékaře.

Aplikace jednotlivých druhů léků Masti Z tuby sestra vymáčkne do dlaně (v jednorázových rukavicích) požadované množství masti a rovnoměrně ji rozetře na postižené místo. Z nádobky (dóza, plechovka) se nabírá mast dřevěnou lopatkou a lehce se roztírá na kůži. K ošetření malé části kůže stačí mast aplikovaná na sterilní čtverec a fixace obinadlem ke kůži. Roztoky, tinktury Roztoky se aplikují na kůži štětičkou nebo postřikem, pokud jsou ve spreji. Z roztoků se připravují obklady s ordinovanou látkou. Čtverce napuštěné roztokem se fixují k postiženému místu obinadlem. Výměna obkladu probíhá podle ordinace lékaře. Roztoky lze také využít k léčebným koupelím – částečným nebo celkovým. Prášek, zásyp Aplikuje se přímo na postižené místo a přikrývá se mulovým čtvercem. Pasty Slouží k ochraně kůže před podrážděním např. sekrety. Pastu sestra nabere z dózy dřevěnou lopatkou a aplikuje vrstvu v okolí rány. Ránu pak zakryje sterilním čtvercem mulu. Mokvající plochy ošetří pastou aplikovanou na čtverce mulu fixované náplastí nebo obinadlem. Odstraňování zbytků pasty se provádí za pomoci oleje a tamponu. Krém, mazání Přípravek sestra nanáší přímo na nezraněnou a neporušenou kůži nemocného z tuby nebo dózy a lehce jej vtírá dlaněmi nebo konečky prstů. Tekutý pudr Lahvička s pudrem se musí před aplikací protřepat. Pudr se nanáší štětičkou na postižená místa a nechá se zaschnout. Náplasti Aplikují se po určitou dobu na doporučená místa a na suchou a čistou kůži. Je tím zaručena lepší absorpce léku na kůži. Sestra posuzuje reakci nemocného na aplikaci léků po výkonu a s odstupem času. V případě výskytu negativních změn vše zaznamenává do dokumentace. Zajišťuje úklid pomůcek a léků a likvidaci použitého materiálu.

33

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III

1.2.3 Aplikace léků do oka Formy léků aplikovaných do oka Do oka lze aplikovat léky (kapky a roztoky) formou instilace (vpravení léčebné látky – tekutiny, masti) nebo irigace (vypláchnutí např. cizího tělesa). Další formou jsou oční masti určené a označené pro aplikaci do očí. Indikace pro aplikaci léků (oftalmologik) do oka ■■ Výplach cizího tělesa ■■ Zánět, infekce ■■ Bolest oka ■■ Výplach po odstranění cizího tělesa ■■ Onemocnění (např. glaukom) ■■ Alergická reakce ■■ Příprava na vyšetření oka (tzv. „rozkapání“)

Činnosti sestry Příprava nemocného Sestra informuje nemocného o průběhu výkonu, o důvodu aplikace léku, způsobu provedení a možných vedlejších účincích aplikace léku (u některých léků se může objevit řezání a pálení). Sestra motivuje nemocného ke spolupráci a zapojí jej do průběhu výkonu. V případě výplachu je nemocný informován o poloze, ve které bude výkon proveden (vleže s nakloněním hlavy na stranu ošetřovaného oka). Roztok z ošetřeného oka stéká do emitní misky a neměl by se dostat do oka zdravého (došlo by tak k přenesení infekce). Příprava pomůcek Pomůcky pro aplikaci léků do oka (obr. 1.5) ■■ Léky podle ordinace lékaře – kapky, masti ■■ Čtverečky a čtverce buničiny ■■ Obvazové nůžky ■■ Emitní miska Pomůcky pro výplach oka ■■ Roztok k výplachu podle ordinace lékaře o teplotě 37 °C ■■ Čtverečky a čtverce buničiny ■■ Sterilní čtverce a náplast (k překrytí oka) ■■ Emitní misky ■■ Oční vanička, undina (nádobka na roztok k výplachu) 34

Obr. 1.5  Pomůcky pro aplikaci léků do oka

Podávání léků Sestra zajistí kvalitní osvětlení při výkonu tak, aby měla dostatek světla k provedení aplikace nebo výplachu, ale aby nemocný nebyl světlem oslňován. Postup při aplikaci léků do oka Sestra připraví léky k aplikaci do oka podle ordinace lékaře – zkontroluje název, koncentraci léku, množství (počet kapek), frekvenci aplikace nebo výplachů. Ujistí se, které oko nemocného bude ošetřováno (pravé, levé nebo obě). Připraví nemocného k výkonu, informuje jej o průběhu a usadí nebo uloží do vhodné polohy (podle druhu aplikace léku). Světlo nastaví tak, aby nesvítilo nemocnému přímo do očí. Všímá si všech projevů – slzení, začervenání, otok, hnis ve spojivkovém vaku i na řasách – a zjišťuje také subjektivní pocity nemocného s tím spojené (pálení, řezání, neschopnost otevřít oční víčko). Pokud je v oku a jeho okolí hnis, odstraní jej šetrně sterilním tamponem a sterilním roztokem ze spojivkového vaku směrem od kořene nosu (mediální koutek oka) ke spánku (laterální koutek), aby nedošlo k infikování druhého oka. Pokud by sestra nečistoty např. z řas neodstranila, mohlo by dojít k opakované infekci již léčeného oka. Při aplikaci kapek do oka (obr. 1.6a) z kapátka nebo lahvičky s kapátkem sedí nebo leží nemocný se zakloněnou hlavou. Sestra kapátkem nasaje množství roztoku nebo připraví lahvičku s kapátkem tak, že odkápne jednu kapku do emitní misky. Požádá nemocného, aby se podíval směrem nahoru (je tak menší pravděpodobnost, že bude mrkat). Palcem druhé ruky oddálí spojivkový vak (kůži obličeje mírně stáhne dolů k bradě), oko podloží čtverečkem buničiny. Kapátko pak směřuje od čela dolů do oka ve vzdálenosti asi 2 cm (nemocný jej kvůli pohledu nahoru nevidí a nemrká jako v případě, kdyby směřovalo rovnou do oka zepředu). Po aplikaci předepsaného počtu kapek do spojivkového vaku nemocný oko zavře a sestra jemně přiloží na zavřené víčko čtvereček buničiny. Při výkonu dbá na to, aby se kapátkem nedotkla oka nebo jeho okolí (riziko zanesení infekce do kapátka). a

b

Obr. 1.6  Aplikace léků do oka: a – aplikace kapek do oka, b – výplach oka 35

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Při aplikaci masti do oka postupuje sestra stejně. Před aplikací vytlačí asi 1 cm masti do čtverečku buničiny, aplikátor neotírá a po odtažení spodního víčka aplikuje do spojivkového vaku cca 2–3 cm masti. Nemocného pak vyzve, aby zavřel oči. Nemocný může pak mít problémy s viděním, proto je aplikace masti indikována hlavně na noc (pokud lékař nerozhodne jinak). Sestra zajistí bezpečí nemocného. Při výplachu oka undinou (nádobkou na vyplachování oka) (obr. 1.6b) leží nemocný na zádech s hlavou nakloněnou ke straně proplachovaného oka. Nemocný nebo asistující sestra přidrží emitní misku u spánku na ošetřované straně. Výplach provádí sestra ordinovaným roztokem od vnitřního koutku k zevnímu cca 2–3 cm od oka a dbá na to, aby se vyplachovaná tekutina nedostala do druhého oka. Po odtažení dolního víčka proplachuje sestra oko až do doby, kdy jsou všechny nečistoty nebo hnis odstraněny. Tekutinu jímá do emitní misky u spánku nemocného. Po výkonu sestra jemně osuší nemocnému řasy – směrem od kořene nosu ke spánku. Pokud je třeba, oko kryje sterilním čtvercem a fixuje proužkem náplasti. Při výplachu oka za pomoci vaničky je nemocný vsedě a sestra mu očistí řasy a okolí oka sterilním tamponem a roztokem od hnisu a nečistot. Do vaničky naleje ordinovaný roztok a podá nemocnému, který si vaničku přitlačí v předklonu k oku, zakloní se a mrkáním a pohyby očního bulbu napomáhá k vypláchnutí. Pak se nemocný opět předkloní, sestra mu odebere vaničku s použitým roztokem a vyleje ji do emitní misky. Po výkonu jemně osuší nemocnému řasy – směrem od kořene nosu ke spánku. Pokud je třeba, oko kryje sterilním čtvercem a fixuje proužkem náplasti. V případě poleptání oka nemocný nakloní hlavu na postiženou stranu a oko je důkladně (důležitý je objem proplachové tekutiny) proplachováno slabým proudem vody nebo jiného ordinovaného roztoku (např. borová voda, Ophthalmoseptonex). Nesmí dojít k tomu, aby tekutina z postiženého oka tekla přes oko zdravé (při špatné poloze při ošetření), došlo by k jeho poškození a poleptání zředěnou tekutinou. Použití vaničky k výplachu oka je v tomto případě naprosto nevhodné. Sestra nemocného po výkonu sleduje, zjišťuje jeho subjektivní pocity a pečlivě zaznamenává všechny změny do dokumentace. Aplikaci léku instilací nebo irigací zaznamená v dokumentaci – čas, název, formu a sílu léku, počet kapek a případné reakce nebo změny u pacienta. Po provedení výkonu sestra kontroluje nemocného a dbá na jeho bezpečí (v případě horšího vidění). Zajišťuje úklid pomůcek, léků a likvidaci použitého materiálu.

1.2.4 Aplikace léků do ucha Formy léků aplikovaných do ucha Do ucha se aplikují léky v tekuté (kapky, roztoky při výplachu – voda, borová voda, parafínový olej) a polotuhé formě (masti). Indikace pro aplikaci léků do ucha nebo výplach ■■ Zánětlivá onemocnění ■■ Operace ■■ Úrazy, zranění ■■ Odstranění cizího tělesa z ucha ■■ Odstranění nadměrného ušního mazu (cerumen) 36

Podávání léků

Činnosti sestry Příprava nemocného Sestra nemocného informuje o důvodech a průběhu výkonu. Vysvětlí mu, v jaké poloze bude výkon probíhat, event. jaká opatření bude třeba dodržovat, aby byla léčba účinná. Sestra nemocného upozorní i na případné nepříjemné pocity (např. bolest, tlak v uchu) a na příznaky doprovázející aplikaci léků (omezení sluchu – „zalehnutí“ uší, pálení, šumění). Požádá jej, aby ji o těchto projevech informoval. Příprava pomůcek Sestra zajistí kvalitní osvětlení při výkonu tak, aby měla dostatek světla k provedení aplikace nebo výplachu. Pomůcky pro aplikaci léků do ucha ■■ Lék podle ordinace lékaře – kapky, mast, krém ■■ Čtverečky buničité vaty, štětičky ■■ Emitní miska Pomůcky pro výplach ucha ■■ Ordinovaný roztok – na 37 °C zahřátá voda nebo borová voda (v případě zánětu), parafínový olej k odstranění cerumenu ■■ Stříkačky na roztok k výplachu ■■ Tampony, štětičky, čtverce buničiny ■■ Emitní misky ■■ Rukavice ■■ Nepromokavá rouška k ochraně oděvu nemocného Postup při aplikaci léku do ucha Sestra připraví léky k aplikaci do ucha podle ordinace lékaře – zkontroluje název, koncentraci léku, množství (počet kapek), frekvenci aplikace nebo výplachů. Ujistí se, které ucho nemocného bude ošetřováno (pravé, levé nebo obě). Připraví nemocného k výkonu, informuje o průběhu a usadí nebo uloží jej do vhodné polohy (podle druhu aplikace léku). Pro aplikaci léků do ucha je vhodná poloha vleže na boku (na straně zdravého ucha) nebo vsedě, kdy nemocný skloní hlavu na straně zdravého ucha k rameni. Sestra upozorní nemocného na možné nepříjemné pocity při výkonu. Na straně ošetřovaného ucha zakryje rameno nemocného nepromokavou rouškou, aby nedošlo k potřísnění oblečení. Za pomoci štětičky, roztoku a čtverců buničiny sestra vyčistí boltec a zevní zvukovod od mazu a nečistot. Pohledem zkontroluje možné příznaky zánětu (otok, zarudnutí, výtok z ucha). Při aplikaci kapek do ucha (instilaci) (obr. 1.7) sestra zajistí ohřátí ordinovaného léku (v dlani, v nádobce s vlažnou vodou) a eliminuje tak nepříjemné pocity nemocného v průběhu výkonu. Při použití kapátka nebo lahvičky s kapátkem nakape přesné množství nemocnému do ucha (nechá kapky stékat po stěně zvukovodu). Roztok lépe steče dolů kanálem zvukovodu, pokud sestra opakovaně zatlačí na vyvýšeninu 37

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III

Obr. 1.7  Aplikace kapek do ucha na boltci (tragus). Je žádoucí, aby nemocný zůstal ve stejné poloze několik minut, aby roztok nevytekl z ucha předčasně. Prodlouží se tím doba i rozsah působení léku. Pokud tekutina po skončení výkonu vytéká z ucha, sestra ji odsaje čtvercem buničiny a doporučí nemocnému, aby si na chvíli čtverec přidržel. Při aplikaci masti do ucha sestra jednou rukou fixuje hlavu nemocného, aby se při nečekaném pohybu nezranil o štětičku. Aplikuje mast nanesenou na štětičce do zevního zvukovodu. Při výplachu ucha (irigaci) za účelem odstranění cizího tělesa nebo ušního mazu sestra připraví ohřátý roztok podle ordinace do stříkačky. Ošetřované ucho nemocného podloží emitní miskou. Boltec pak u dětí (do 3 let) jemně táhne mírně dolů a u dospělých směrem nahoru a dozadu. Tím dochází k vyrovnání zvukovodu. Kónus stříkačky pak sestra nasměruje do zevního zvukovodu proti jeho klenbě a opatrně aplikuje tekutinu. Vytékající tekutinu zachytí do emitní misky. Výkon opakuje podle množství ordinovaného roztoku, dokud není zevní zvukovod čistý. V případě zánětu se ucho vyplachuje ohřátou borovou vodou. Pokud je třeba z ucha odstranit přebytečný ušní maz, nebo jej změkčit a pak vypláchnout, ordinuje lékař parafínový olej. Aplikace je stejná jako u roztoku. Sestra nemocného po výkonu sleduje, zjišťuje jeho subjektivní pocity a pečlivě zaznamenává všechny změny do dokumentace. Aplikaci léku instilací nebo irigací zaznamená v dokumentaci – čas, název, formu a sílu léku, počet kapek a případné reakce nebo změny u pacienta. Po provedení výkonu kontroluje nemocného. Zajišťuje úklid pomůcek a léků a likvidaci použitého materiálu.

1.2.5 Aplikace léků do nosu Formy léků aplikovaných do nosu Do nosu se aplikují léky v tekuté (kapky, sprej) a polotuhé formě (masti). 38

Podávání léků Indikace pro aplikaci léků do nosu ■■ Infekce a záněty dutiny nosní a vedlejších dutin nosních ■■ Snížení prokrvení sliznice nosu ■■ Cizí tělesa v nose (hlavně u dětí) ■■ Chirurgické výkony, plastické operace nosu ■■ Zranění – zlomeniny a pohmoždění nosu ■■ Aplikace některých hormonálních přípravků (např. Oxytocin) ■■ Léčba průlomové bolesti u onkologických pacientů (např. Instanyl)

Činnosti sestry Příprava nemocného Sestra nemocného informuje o důvodech a průběhu výkonu. Vysvětlí mu, v jaké poloze bude výkon probíhat, jaká opatření bude třeba dodržovat, aby byla léčba účinná. Sestra nemocného upozorní i na případné nepříjemné pocity (bolest) a na možné příznaky doprovázející aplikaci léků. Požádá jej, aby ji o těchto projevech informoval. Příprava pomůcek Sestra zajistí kvalitní osvětlení při výkonu tak, aby měla dostatek světla k aplikaci léků do nosu. Pomůcky k aplikaci kapek nebo masti do nosu ■■ Léky podle ordinace lékaře – kapky, sprej, mast ■■ Štětičky, čtverečky a čtverce buničiny ■■ Emitní miska ■■ Papírové kapesníky Postup při aplikaci léků do nosu Před aplikací vyzve sestra nemocného, aby se řádně vysmrkal a vyčistil nos. Potom jej uloží do polohy na zádech se zakloněnou hlavou nebo vsedě se zakloněnou hlavou na opačnou stranu, než bude aplikovat lék. Zkontroluje stav a průchodnost dutiny nosní, a pokud je třeba, odstraní z ní nečistoty (např. krev). Při aplikaci kapek do nosu aplikuje kapátkem ordinovaný počet kapek do obou otvorů, nedotýká se přitom sliznice nosu. Vyzve nemocného, aby setrval ve stejné poloze nejméně 1 min, aby roztok mohl začít působit na celém povrchu sliznice nosu. Při aplikaci masti do nosu sestra mast vytlačí na štětičku (otáčením obalí celý její povrch) a pak opatrně potírá sliznici nosu. Při každé další aplikaci masti si bere štětičku novou. Při aplikaci spreje je žádoucí, aby měl nemocný lék svůj, aby nedošlo k přenosu infekce. Aplikátor vloží do nosní dírky a stisknutím aplikuje léčebnou látku ve formě aerosolu na sliznici nosu. Sestra nemocného po výkonu sleduje, zjišťuje jeho subjektivní pocity a pečlivě zaznamenává všechny změny do dokumentace. Aplikaci léku instilací nebo irigací zaznamená v dokumentaci – čas, název, formu a sílu léku, počet kapek a případné reakce nebo změny u pacienta. 39

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Po provedení výkonu kontroluje nemocného. Zajišťuje úklid pomůcek, léků a likvidaci použitého materiálu. Zásady aplikace léků do oka, ucha a nosu u malých dětí ■■ Dítě získat ke spolupráci (např. hrou, vysvětlením na panence) a k aktivní pomoci při výkonu. ■■ Uklidnit dítě. ■■ Zajistit polohu dítěte (asistující sestrou, rodičem). ■■ Postupovat velmi šetrně. ■■ Dbát na bezpečí dítěte při výkonu i po něm. ■■ Chválit dítě během výkonu a po něm. ■■ Odměnit dítě nějakou drobností.

1.2.6 Aplikace léků konečníkem (per rectum) Formy léků aplikovaných konečníkem Sliznice tlustého střeva má schopnost dobře vstřebávat vodu, glukózu i léky ve formě tekuté (roztoky) a polotuhé (čípky, masti). Vstřebávání léčebných látek zajišťuje účinek místní (např. aplikace laxantiv) a celkový (např. aplikace antipyretik, analgetik, kortikoidů). Indikace pro aplikaci léků konečníkem ■■ Zácpa a podpora šetrnějšího vyprázdnění stolice ■■ Zvracení a neschopnost udržení léku podaného per os ■■ Výživa a hydratace nemocného ■■ Využití rychlého účinku léků (do 15 min podle stavu vyprázdnění konečníku)

Činnosti sestry Příprava nemocného Sestra nemocného informuje o důvodech a průběhu výkonu. Vysvětlí mu, v jaké poloze bude výkon probíhat, event. jaká opatření bude třeba dodržovat, aby byla léčba účinná. Sestra nemocného upozorní i na případné nepříjemné pocity (např. nucení na stolici) a na možné příznaky doprovázející aplikaci léků konečníkem. Požádá jej, aby ji o těchto projevech informoval. Nemocnému zajistí odpovídající soukromí při výkonu. Požádá o spolupráci při výkonu a vhodně jej instruuje v jeho průběhu a po ukončení. V případě, že nemocný bude chtít zavést čípek nebo mast sám, sestra mu připraví všechny potřebné pomůcky. Sestra nikdy nenechává čípek ani mast k aplikaci konečníkem na stolku nemocného bez informace o zavedení a použití. Příprava pomůcek Pomůcky k aplikaci čípku ■■ Čípek podle ordinace lékaře ■■ Rukavice na jedno použití, gumový prst ■■ Vazelína 40

Podávání léků ■■ ■■ ■■ ■■ ■■

Čtverce buničiny Emitní miska Podložní mísa Podle potřeby pomůcky k provedení hygieny u ležícího nemocného Osobní a ložní prádlo v případě potřeby

Pomůcky k aplikaci masti ■■ Mast podle ordinace lékaře ■■ Rukavice na jedno použití ■■ Buničitá vata ■■ Emitní miska ■■ Perforovaný aplikátor na tubu s mastí (pokud není mast již balena s aplikátorem) ■■ Pomůcky k provedení hygieny u ležícího nemocného Pomůcky k aplikaci léčebného klyzmatu ■■ Roztok podle ordinace lékaře zahřátý na 37 °C ■■ Tenká rektální rourka s balonkem nebo bez něj (s balonkem není nutno rourku fixovat proužky náplasti, ale je třeba 10ml stříkačka na insuflaci vzduchu) ■■ Infuzní stojan ■■ Infuzní souprava ■■ Rukavice na jedno použití ■■ Vazelína nebo jiný lubrikant ■■ Dřevěná lopatka na vazelínu ■■ Buničitá vata ■■ Toaletní papír ■■ Emitní miska ■■ Peán (na koordinaci toku tekutiny) ■■ Nepropustná podložka ■■ Proužky náplasti (k fixaci rourky – bez balonku) ■■ Podložní mísa ■■ Pomůcky k hygieně po výkonu ■■ Osobní a ložní prádlo podle potřeby Před aplikací je vhodné provedení hygieny konečníku. Chodící a zorientovaní nemocní mohou hygienu provést sami, ležící nemocné k výkonu připraví a umyje sestra. Postup při aplikaci léků konečníkem Při aplikaci čípku sestra zajistí hygienu a uložení nemocného v poloze na boku a dbá o soukromí při výkonu. Čípek může aplikovat nemocnému na lůžku v pokoji nebo na vyšetřovně. Sestra připraví čípek k aplikaci (opatrně jej vybalí a nechá ležet na obalu, aby jej mohla dobře uchopit). Oblékne si ochranné rukavice a ukazováček dominantní ruky (kterým bude čípek zavádět) potře vazelínou. Druhou rukou oddálí hýždě nemocného a požádá jej, aby se uvolnil a zhluboka dýchal. Ukazovákem dominantní ruky pak jemně zavede čípek až za vnitřní svěrač – u dospělých asi 10 cm hluboko, u malých dětí cca 3–5 cm podle věku dítěte (jinak by mohlo dojít k vyloučení čípku konečníkem a výkon by musela opakovat). 41

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Sestra pak jemně přitlačí na několik sekund hýždě nemocného k sobě, aby nedošlo k vytlačení čípku. Ležícího nemocného pak uloží do požadované polohy, umožní mu umytí rukou, připraví event. podložní mísu k lůžku a požádá jej, aby čípek udržel co možná nejdéle (laxantiva minimálně 20 min). Chodící nemocný si může čípek po vysvětlení zavést sám. Sestra nemocného po výkonu sleduje, zjišťuje jeho subjektivní pocity a pečlivě zaznamenává všechny změny do dokumentace. Aplikaci léku per rectum zaznamená v dokumentaci – čas, název, formu léku a případné reakce nebo změny u pacienta. Zajišťuje úklid pomůcek, léků a likvidaci použitého materiálu. Při aplikaci masti sestra zajistí hygienu a uložení nemocného v poloze na boku a dbá o soukromí při výkonu. Mast může aplikovat nemocnému na lůžku v pokoji nebo na vyšetřovně. Masti se aplikují zejména v případě hemoroidů a po stolici. Před aplikací je nutná hygiena konečníku. Chodící a zorientovaní nemocní mohou hygienu provést sami, ležící nemocné k výkonu připraví a umyje sestra. Sestra si oblékne rukavice a připraví tubu s aplikátorem (nástavcem) k výkonu. Na sliznici konečníku pak aplikuje mast prstem nebo přímo nástavcem k aplikaci. Chodící nemocný si může mast po vysvětlení a připravení pomůcek zavést sám. Sestra nemocného po výkonu sleduje, zjišťuje jeho subjektivní pocity a pečlivě zaznamenává všechny změny do dokumentace. Aplikaci léku per rectum zaznamená v dokumentaci – čas, název, formu léku a případné reakce nebo změny u pacienta. Zajišťuje úklid pomůcek, léků a likvidaci použitého materiálu. Při aplikaci léčebného klyzmatu sestra postupuje tak, jak je popsáno v Ošetřovatelských postupech v péči o nemocné II v kapitole 3.5 Klyzma.

1.2.7 Aplikace léků vaginálně (per vaginam) Formy léků aplikovaných vaginálně Do pochvy se aplikují léky ve formě tuhé (tablety), polotuhé (poševní koule, čípky, želé, mast, krémy a pěna) a tekuté (roztoky). Účinky zaváděných léků jsou místní a celkové. Léky se aplikují zaváděním do pochvy nebo výplachem. Indikace pro aplikaci léků vaginálně ■■ Léčba onemocnění (záněty, výtoky, vulvovaginální diskomfort) ■■ Prevence mikrobiální infekce ■■ Dezinfekce před operací ■■ Dezodorace (při zapáchajícím výtoku z pochvy)

Činnosti sestry Příprava nemocné Sestra nemocnou informuje o důvodech a způsobu léčby, provedení výkonu a účincích léků (včetně možných nepříznivých projevů – pálení, svědění). Nemocné zajistí klidné prostředí respektující její soukromí. V případě, že si lék bude zavádět žena sama, poskytne jí sestra dostatek informací a event. pomůcky k zavedení. 42

Podávání léků Pokud bude pacientce zaváděn tampon s mastí nebo krémem, musí dostat informaci, kdy může tampon vytáhnout. Aplikace tablet, poševních globulí a čípků do pochvy probíhá zejména na noc, aby byl zajištěn co největší léčebný efekt (po aplikaci se lék rozpustí a při pohybu může vytéct). Příprava pomůcek Pomůcky pro aplikaci léků do pochvy ■■ Léky podle ordinace lékaře (poševní globule, tablety, čípky, krémy, pěna, želé) ■■ Rukavice na jedno použití ■■ Lubrikant ■■ Voda k navlhčení tablet před zavedením ■■ Rouška k zakrytí nemocné ■■ Jednorázová podložka ■■ Aplikátor k zavedení krému, želé ■■ Tampon a tamponové kleště (při zavádění tamponu s krémem) ■■ Emitní miska ■■ Hygienické vložky Pomůcky k výplachu pochvy ■■ Irigátor s hadičkou a roztok (druh a množství) podle ordinace lékaře (ohřátý na fyziologickou teplotu) ■■ Infuzní stojan ■■ Svorka nebo peán (k regulaci toku tekutiny) ■■ Poševní rourka, násadec ■■ Gumové rukavice na jedno použití ■■ Emitní miska ■■ Buničitá vata ■■ Gumová podložka na podložení mísy ■■ Podložní mísa ■■ Hygienické vložky Postup při aplikaci léků vaginálně Sestra připraví pomůcky a nerušené místo k výkonu (na pokoji nebo na vyšetřovně). Ženu uloží do gynekologické polohy a zakryje ji tak, aby byla odhalena pouze v oblasti genitálu. Vyjme léky z obalu a připraví je k aplikaci – nasaje krém do aplikátoru, poševní tablety navlhčí vodou, čípek potře lubrikantem. Oblékne si rukavice a vyšetří před aplikací vstup do pochvy (všímá si změn na genitálu, výtoku, event. zápachu). Sestra zavede ordinovaný lék (čípky, tablety) podél zadní stěny pochvy asi 8–10 cm hluboko a požádá nemocnou, aby v poloze na zádech setrvala nejméně 10–15 min. Tampony s mastí se zavádějí za pomoci zrcadel a tamponových kleští. Lékař by měl nemocnou vždy informovat, kdy má tampon odstranit.

43

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Želé a pěny (např. Rosalgin) jsou baleny do nádobek s aplikátorem a dávka v lahvičce je jednorázová. Aplikátor se zavede opatrně cca 5 cm do pochvy a pomalým stlačováním pístu se vyprázdní celá léčebná dávka. Po aplikaci se aplikátor z pochvy odstraní. Po výkonu sestra doporučí nemocné použití hygienických vložek. Sestra sleduje stav nemocné po aplikaci. Provede úklid a likvidaci pomůcek. Chodící a samostatné pacientky mohou po edukaci sestrou provádět výkon a aplikovat si léky samy. Postup při výplachu pochvy Sestra připraví pomůcky a nerušené místo k výkonu (na pokoji nebo na vyšetřovně). Připraví nemocnou a požádá ji, aby se před výkonem vymočila. Uloží ji do gynekologické polohy a podloží pod ni mísu. Respektuje stud pacientky a odkrývá pouze nejnutnější části těla k výkonu. Irigátor s ohřátým ordinovaným roztokem (v množství 1–2 l) zavěsí na stojanu cca 30 cm nad pánví nemocné (proud tekutiny pak nebude zbytečně silný). Oblékne si rukavice, k irigátoru připojí poševní rourku a peánem uvolní hadičku irigátoru. Malé množství tekutiny vypustí do podložní mísy a opláchne genitál nemocné. Poševní rourku (násadec) opatrně zavede do pochvy do vzdálenosti cca 7–8 cm a pohybuje s ní ve tvaru ležaté osmičky. Roztok při výplachu volně stéká do podložní mísy a sestra hodnotí jeho vzhled. Po ukončení výplachu sestra opatrně vyjme vaginální rourku (násadec) z pochvy a pomůže nemocné posadit se a vyprázdnit zbývající tekutinu z pochvy. Po výkonu osuší genitál nemocné buničitou vatou, nabídne jí hygienickou vložku a doprovodí ji na pokoj. Sestra sleduje stav pacientky po aplikaci a postará se o její pohodlí. Provede úklid a likvidaci pomůcek.

1.2.8 Aplikace léků do dýchacích cest Viz kapitola 2.2 Inhalace v Ošetřovatelských postupech v péči o nemocné II.

Úkoly

1. Procvičujte sesterské dovednosti při podávání léků per os, připravujte léky podle ordinace lékaře, naučte se je půlit, rozpoznávejte exspiraci na obalu. Při cvičení provádějte úkon přesně podle doporučení. Naučte se pracovat tak, abyste se léků nedotýkali rukama. 2. Vyzkoušejte aplikaci krému nebo masti na kůži (např. končetin nebo zad). 3. Na modelu procvičujte podání léků per rectum – aplikaci léčebného klyzmatu. 4. Vyhledejte na internetu léky, které se u nás používají k aplikaci do oka, a zařaďte je do lékových skupin. 5. Zopakujte si podle Ošetřovatelských postupů v péči o nemocné II aplikaci léků do dýchacího ústrojí.

Literatura

■■ KRIŠKOVÁ, A. a kol. Ošetrovateľské techniky – metodika sesterských činností. 2. dopl. a přeprac. vyd. Martin: Osveta, 2006. ISBN 80-8063-202-2. 44

Podávání léků ■■ MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., HERNOVÁ, R., ZAJÍČKOVÁ, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1442-6. ■■ VOKURKA, M., HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf, 2009. ISBN 978-80-7345-166-0. ■■ SUCHOPÁR, J. Otázky kolem compliance léků. Pace NEWS. 2006, č. 1. [cit. 201212-15]. ■■ ZÁBOJ, Z. Compliance v geriatrii. Geriatria, 1998, 4 (4): 17–20. ISSN 1335-1850.

1.3

Parenterální aplikace léků

Cíle kapitoly ■■ ■■ ■■ ■■

Znát zásady při podávání léků injekcemi. Umět prakticky připravit a aplikovat injekční léky. Orientovat se v moderních pomůckách k přípravě a aplikaci léků. Znát komplikace, které mohou při parenterální aplikaci léků vzniknout.

Základní pojmy: parenterální aplikace, injekce, injekční stříkačka, injekční jehla, aspirační trn, přepouštěcí trn, mikroinjekční systém, aplikační pero, inzulinová pumpa, intradermální aplikace, subkutánní aplikace, intramuskulární aplikace, intravenózní aplikace.

Víte, že…

…podávání léků injekcemi nebylo vždy tak jednoduché? Dříve neexistovaly stříkačky jednorázové, ale byly celokovové, celoskleněné a „rekordky“, které měly skleněný válec, kovový píst, uzávěr a kovové ústí k jehle. Všechny tyto stříkačky měly jedno společné – po použití se musely vyčistit a vysterilizovat (varem, horkým vzduchem nebo horkou párou). Čištění probíhalo takto: „V továrně zvlhčí lehce stříkačky uvnitř i zevně olejem, aby nedošlo k jejich znehodnocení skladováním. Před prvním vyvářením vytře sestra vnitřní stěnu stříkačky, píst i stříkačku zevně tamponem namočeným v benzinu nebo etheru. Před použitím musí být stříkačka vždy sterilní, to znamená, že po každém upotřebení se musí ihned rozebrat a vyčistit. Je-li znečištěna krví, musí se ihned po výkonu propláchnout studenou vodou, jinak píst zaschne. V tomto případě vložíme stříkačku do 5% roztoku peroxydu vodíku nebo celou stříkačku ochladíme. Tím se píst uvolní, i když je na něm přischlá některá jiná látka. Je-li stříkačka znečištěna hnisem, ponoříme ji rozebranou na 2 hod. do 10% roztoku merfenu. Potom ji teprve vyváříme. Po podávání léků v rozpustných tucích musíme nejprve válec i píst teplou vodou a štětičkou namočenou v benzinu řádně odtučnit“ (Poláčková, 1959). Pod pojmem parenterální aplikace léků rozumíme jejich podávání mimo trávicí ústrojí. Aplikují se buď přímo do tkáně, do oběhového ústrojí nebo tělních dutin injekcemi. Injekce mají účel léčebný (např. podání analgetik, inzulinu), diagnostický (podání kontrastní látky) a preventivní (např. podání očkovacích látek). 45

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III Výhody léků podávaných parenterální cestou oproti podávání enterálnímu ■■ Rychlejší účinek (tab. 1.6) ■■ Možnost podat lék pacientovi, který ho nemůže přijmout enterálně Tab. 1.6  Působení léků v závislosti na způsobu podání Způsob aplikace subkutánní

Místo aplikace

Nástup účinku léku

břicho, paže

10–15 min

stehna

15–20 min

hýždě

20–30 min

intramuskulární intravenózní

za 5–10 min 1 min

V kapitole se budeme zabývat podáváním léků intradermálně (do kůže), subkutánně (pod kůži), intramuskulárně (do svalu), intravenózně (do žíly), intraoseálně (do kosti) a epidurálně (do epidurálního prostoru). Další aplikace – např. arteriální (do tepny), intrakardiální (do srdce), intraperitoneální (do dutiny břišní) a intraartikulární (do kloubu) nebudou vzhledem k rozsahu a zaměření knihy probírány.

1.3.1

Příprava léků k parenterální aplikaci

Parenterální léky připravuje sestra podle ordinace lékaře. Při přípravě léků se musí plně soustředit a dodržovat zásady asepse. Připravuje je v místnosti k tomu určené na vydezinfikované ploše, ideálně v laminárním boxu. U pacientů v urgentním stavu je připravuje přímo u lůžka pacienta.

Víte, co je laminární box?

Jedná se o zařízení, které filtruje vzduch pomocí filtrů. To umožní připravovat léky ve sterilním prostředí bez mikroorganizmů. Boxy vyššího stupně bezpečnosti chrání i personál před vdechováním chemických látek (resp. léků).

Pomůcky

K přípravě léků k parenterálnímu podání potřebujeme injekční stříkačky a jehly, léky podle ordinace lékaře, aspirační a přepouštěcí trny, dezinfekční čtverečky s alkoholem nebo dezinfekční roztok ve spreji a suché buničinové čtverečky, emitní misku, dokumentaci pacienta s ordinací léků. Injekční stříkačky Injekční stříkačky jsou obvykle plastové. Jsou sterilní, apyrogenní, netoxické, balené jednotlivě v kombinovaném obalu papír-plast, který jde velmi snadno otevřít pomocí systému peel-pouch (obr. 1.8). Po použití se ihned likvidují. Přednaplněné léky (např. antikoagulancia, vakcíny) bývají dodávány ve skleněných stříkačkách a po použití se také ihned vyhazují. 46

Podávání léků

Obr. 1.8  Otevírání obalu stříkačky pomocí systému peel-pouch a

b

válec

píst

válec

píst

těsnění pístu c

jehla krytka jehly

válec

píst

těsnění pístu

Obr. 1.9  Injekční stříkačka: a – dvojdílná, b – trojdílná, c – pětidílná Stříkačky (obr. 1.9) se nejčastěji skládají z graduovaného válce s kónusem pro napojení injekční jehly a pístu s tlačkou – stříkačky dvojdílné (obr. 1.9a). Stupnice na válci je obvykle dělena po 0,1 nebo 0,2 ml. Na konci válce je zarážka pístu, která zabrání nekontrolovatelnému vytažení pístu ze stříkačky. Kontrolovaně však lze píst přes zarážku vytáhnout. Tyto stříkačky se vyrábějí ve velikostech 1, 2, 3, 5, 10 a 20 ml. Používají se běžně k ředění a podávání léků. Dále existují stříkačky trojdílné (obr. 1.9b), které obsahují navíc těsnění pístu. To zajišťuje optimální funkci pístu (těsnost, hladký skluz). Tyto stříkačky mají často kó47

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III nus luer-lock, který umožňuje pevné a bezpečné spojení injekční stříkačky s jehlou, infuzním setem nebo spojovací hadičkou přišroubováním. Používají se hlavně pro kontinuální podávání léků. Vyrábějí se v různých velikostech, nejčastěji se používají o objemu 20 a 50 ml. Stříkačky pětidílné (obr. 1.9c) oproti trojdílným obsahují navíc jehlu a krytku jehly. Existují v různých velikostech, nejčastěji se používají o objemu 0,5 a 1 ml k podávání inzulinu, antikoagulancií a vakcín. Injekční jehly Injekční jehla (obr. 1.10) se nasazuje na stříkačku nebo je součástí stříkačky. Vyrábí se z korozivzdorné oceli a je sterilní. Po použití se vždy vyhazuje. Skládá se ze tří částí ■■ Kónus – slouží pro napojení na stříkačku. Barva kónusu označuje průměr jehly (tab. 1.7). ■■ Tělo – má různou délku a průměr (tab. 1.7). Kratší jehly s menším průměrem slouží obecně pro intradermální a subkutánní podání. Delší jehly s širším průměrem jsou určeny pro intramuskulární a intravenózní podání. ■■ Hrot – je seříznut šikmo. Kvalitní ostří snižuje bolestivost vpichu. Každá jehla je kryta umělohmotným krytem a jednotlivě zabalena do kombinovaného obalu papír-fólie. Papírová část bývá z praktických důvodů označena barevně stejně jako kónus jehly. Bývá zde mimo jiné vyznačen rozměr jehly (jehly jednoho průměru mohou mít různou délku) a doba exspirace. Zabalená jehla se otevírá systémem peel-pouch. Druhy jehel ■■ Standardní – jehly používané k aplikaci vedené přes kůži a do kůže. Mají standardní tvar kónusu, jsou rovné a mají ostrý hrot. ■■ Speciální – mohou mít různý tvar kónusu, mají různě zahnuté tělo, mají jeden nebo více otvorů. Používají se např. v ORL, zubním lékařství, očním lékařství či gynekologii. ■■ Punkční – jsou různé velikosti, s mandrenem či bez něj. Používají se k punkcím. Aspirační a přepouštěcí trny Aspirační trny a přepouštěcí jehly velmi zjednodušily přípravu parenterálních léků a infuzí. Výrazně snižují riziko kontaminace léku a riziko poranění personálu. hrot

tělo

Obr. 1.10  Injekční jehla 48

kónus

Podávání léků Tab. 1.7  Tabulka barvy a průměru jehly Barva jehly

Označení

Průměr

Obvyklé použití

růžová

18 G

1,2 mm

natahování, ředění léků

krémová

19 G

1,1 mm

natahování, ředění léků

žlutá

20 G

0,9 mm

odběry krve

zelená

21 G

0,8 mm

i.m., i.v. aplikace

černá

22 G

0,7 mm

i.m., i.v. aplikace

modrá

23 G

0,6 mm

s.c. aplikace

fialová

24 G

0,55 mm

s.c. aplikace

oranžová

25 G

0,5 mm

s.c. aplikace

hnědá

26 G

0,45 mm

s.c. aplikace

šedá

27 G

0,4 mm

s.c. aplikace

bezbarvá

30 G

0,3 mm

s.c. aplikace

Aspirační trny slouží pro natahování léků. Mají široký průměr, proto je s nimi natahování velmi snadné. Některé jsou velmi jednoduché (obr. 1.11a), jedná se v podstatě o umělohmotné široké jehly a po použití se ihned vyhazují. Složitější typy aspiračních trnů obsahují různé filtry (obr. 1.11b), např. bakteriální – k ochraně před mikrobiální kontaminací aspirovaného roztoku, nebo aerosolový – zabraňující kontaminaci aerosolem. Dále mají uzávěr pevně spojený s trnem a v lahvičce s lékem mohou být používány podle doporučení výrobce až 96 hod. Po vyndání z lahvičky nesmí být použity znovu, i když neprošla maximální doba použití. Některé trny jsou se zavzdušněním, jiné bez zavzdušnění. Zavzdušnění zabraňuje vzniku podtlaku v lahvičce, proto se lék snadněji natahuje. Pro aspiraci ze skleněných lahví a lahviček je tedy určen aspirační trn se zavzdušňovacím filtrem, který zajišťuje odvzdušnění lahvičky. Pro aspiraci z infuzních vaků a plastových lahví je určen aspirační trn bez zavzdušňovacího filtru.

a

b

Obr. 1.11  Aspirační trn: a – jednoduchý, b – s filtry 49

1

1

Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III

a

Obr. 1.12  Přepouštěcí trn

b

c

d

Obr. 1.13 Léky k parenterálnímu podání: a – skleněná lahvička, b – skleněná ampule, c – plastová lahvička, d – plastová ampule

Přepouštěcí trny (obr. 1.12) umožňují bezpečné přemístění tekutin z jedné nádoby (např. infuzní lahve) do druhé za účelem rekonstituce, ředění či přidávání léčiv. S výhodou se používají pro přepouštění většího množství roztoku. V podstatě se jedná o jakousi širokou umělohmotnou dvojtrnnou jehlu.

Léky podávané injekcemi

Léky podávané injekcemi mohou být ve skleněných lahvičkách s gumovým uzávěrem a kovovou objímkou (obr. 1.13a), skleněných ampulích (obr. 1.13b), plastových lahvičkách či v ampulích (obr. 1.13c, d) nebo ve stříkačkách s jehlou. Léky ve stříkačkách jsou již připravené k přímé aplikaci. Některé léky jsou v tekuté formě a mohou být ihned aplikovány, jiné je nutné před aplikací doředit. Léky hlavně v lahvičkách bývají v práškové formě a před aplikací je nutné jejich naředění. Obecné zásady pro přípravu léků ■■ Léky připravujeme podle ordinace lékaře. ■■ Připravíme si pomůcky (viz výše) a provedeme hygienickou dezinfekci rukou. Zkontrolujeme pomůcky a léky, zda jsou v neporušených obalech a zda není prošlá exspirační doba. ■■ Pečlivě porovnáme s dokumentací, zda připravujeme správný lék. ■■ V případě, že se lék musí naředit, seznámíme se se způsobem ředění (např. jakým roztokem lze ředit, jakým množstvím roztoku ředit). ■■ Chráníme se před transdermální i aerosolovou kontaminací léky: –– používáme osobní ochranné pomůcky (nitrilové nebo latexové rukavice, ústenka), –– pracujeme nad savou podložkou (při rozlití léku snižuje riziko dermální kontaminace), –– pracujeme v laminárním boxu (chrání před vdechováním léku) – je-li k dispozici. ■■ Dodržujeme zásady asepse. 50