Ošetřovatelská péče 1. díl

Patrik Burda Lenka Šolcová

... Učebnice je určena studentům tříletého oboru ošetřovatel, tedy zdravotnickým pracovníkům, kteří budou pracovat pod odborným dohledem či přímým vedením všeobecné sestry, porodní asistentky nebo radiologického asistenta. V textu bych ráda vyzdvihla úvod kapitoly 1.4, kde je velice hezky popsána ošetřovatelská profese. Pozitivně hodnotím také opakované zdůrazňování běžných, a přesto velmi často nedodržovaných postupů a činností. Jedná se např. o komunikaci při práci s pacientem i v jeho blízkosti, takt při hygieně, respektování studu pacienta, časté vyprazdňování močových láhví, šetrné odstraňování náplastí...

Patrik Burda, Lenka Šolcová

Ošetřovatelská péče 1. díl

9 788024 753331

Pro obor ošetřovatel

ISBN 978-80-247-5333-1 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

Ošetřovatelská péče 1. díl

Z recenzního posudku PhDr. Hany Horové

Pro obor ošetřovatel

Patrik Burda, Lenka Šolcová

Ošetřovatelská péče 1. díl Pro obor ošetřovatel

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Patrik Burda, Mgr. Lenka Šolcová OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE 1. DÍL Pro obor ošetřovatel Hlavní autor: Mgr. Patrik Burda Spoluautorka: Mgr. Lenka Šolcová Recenzentka: PhDr. Hana Horová © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Photo © allphoto, 2015 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5892. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Fotografie poskytl Mgr. Patrik Burda. Perokresby dle podkladů autorů nakreslila Marie Nováčková. Počet stran 224 + 4 strany barevné přílohy 1. vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-9803-5 (ePub) ISBN 978-80-247-9802-8 (pdf) ISBN 978-80-247-5333-1 (print)

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 1 Úvod do předmětu ošetřovatelství (Patrik Burda) . . . . . . . . . . . . . . 12 1.1 Charakteristika ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.2 Cíle ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.3 Rysy ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.4 Specifika ošetřovatelského povolání . . . . . . . . . . . . . . 15 1.5 Charakterové vlastnosti ošetřovatele . . . . . . . . . . . . . .17 1.6 Historický vývoj ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . .18 1.6.1 Laická ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.6.2 Charitativní ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . .19 1.6.3 Profesionální (organizovaná) ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20 1.7 Kategorizace zdravotnických pracovníků . . . . . . . . . . . 22 1.7.1 Postavení ošetřovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . .23 1.8 Potřeby člověka ve zdraví a nemoci . . . . . . . . . . . . . . .25 1.9 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27 1.10 Zdravotnická etika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 1.10.1 Etický kodex zdravotnického pracovníka . . . . . . .30 1.10.2 Práva pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 1.11 Základy multikulturního ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . 31 1.11.1 Komunikace při poskytování péče . . . . . . . . . . .32 2 Zdravotnická zařízení lůžkového a ambulantního typu (Lenka Šolcová) . . .34 2.1 Stavební uspořádání ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . 34 2.2 Součásti ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36 2.2.1 Pokoje pro pacienty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2.2.2 Ostatní místnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37 2.3 Zařízení a vybavení ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . .40 2.3.1 Spotřební materiál a inventář . . . . . . . . . . . . . .41 2.4 Provoz a organizace práce na ošetřovací jednotce . . . . . . .41 2.4.1 Hierarchie funkcí sester . . . . . . . . . . . . . . . . .42 2.5 Péče o prostředí, udržování čistoty a pořádku na ošetřovací jednotce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 2.6 Zařízení a provoz ambulance . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.7 Příjmový a diagnostický úsek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5

3 Péče o léčebné přípravky a zdravotnické prostředky (Patrik Burda) . . . . . 46 3.1 Příjem a kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3.2 Manipulace a uložení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47 3.3 Péče o pomůcky a prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 3.3.1 Dekontaminační postupy . . . . . . . . . . . . . . . .50 3.3.2 Dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 3.3.3 Sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .55 3.4 Nozokomiální nákazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 3.4.1 Charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .58 3.4.2 Dělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 3.4.3 Rizikové faktory vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . .62 3.4.4 Preventivní opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62 3.5 Bariérová ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . .64 4 Obvazová technika a obvazový materiál (Patrik Burda) . . . . . . . . . . . .65 4.1 Význam obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 4.2 Zásady a účel obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.3 Dělení obvazového materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 4.4 Základní technika obvazování . . . . . . . . . . . . . . . . . .72 4.4.1 Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .72 4.4.2 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 4.4.3 Ostatní druhy obvazů . . . . . . . . . . . . . . . . . .77 4.5 Elastická bandáž dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . 78 5 Zdravotnická dokumentace (Patrik Burda) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 5.1 Druhy zdravotnické dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . 81 5.2 Ošetřovatelská dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82 5.2.1 Záznamy do ošetřovatelské dokumentace . . . . . . .83 6 Lůžko a pacient na lůžku (Lenka Šolcová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85 6.1 Umístění lůžka v pokoji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85 6.2 Základní vybavení lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .86 6.3 Typy lůžek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6.4 Pomůcky doplňující lůžko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .88 6.4.1 Pomůcky upravující nebo měnící polohu pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89 6.4.2 Pomůcky usnadňující pobyt na lůžku . . . . . . . . .89 6.4.3 Pomůcky bránící pádu pacienta z lůžka . . . . . . . .90 6.4.4 Pomůcky zvyšující pohodlí pacienta . . . . . . . . . .92 6.4.5 Pomůcky umožňující spojení se sestrou . . . . . . . .92 6

6.5

6.6 6.7

6.8

6.4.6 Pomůcky snižující tlak na jednotlivé části těla . . . .92 6.4.7 Péče o pomůcky doplňující lůžko . . . . . . . . . . . 94 Úprava lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94 6.5.1 Úprava prázdného lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . 95 6.5.2 Úprava lůžka s pacientem . . . . . . . . . . . . . . . .97 6.5.3 Úklid pomůcek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99 Úprava dětského lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99 Změny poloh pacienta v lůžku . . . . . . . . . . . . . . . . . .99 6.7.1 Posouvání pacienta v lůžku . . . . . . . . . . . . . . 100 6.7.2 Otáčení pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 6.7.3 Přenášení pacienta na jiné lůžko . . . . . . . . . . . 101 6.7.4 Posazování pacienta v lůžku a mimo lůžko . . . . . 102 6.7.5 Komunikace s pacientem při změně polohy . . . . .103 Některé polohy pacienta v lůžku . . . . . . . . . . . . . . . . 103 6.8.1 Polohy léčebné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 6.8.2 Polohy vyšetřovací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

7 Hygienická péče o děti a dospělé (Lenka Šolcová) . . . . . . . . . . . . . . 108 7.1 Organizace hygienické péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 7.2 Péče o osobní a ložní prádlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 7.3 Péče o dutinu ústní a chrup . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 7.3.1 Péče o zdravou dutinu ústní . . . . . . . . . . . . . 112 7.3.2 Péče o zubní náhradu . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 7.3.3 Zvláštní péče o dutinu ústní . . . . . . . . . . . . . 113 7.4 Ranní a večerní toaleta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 7.4.1 Soběstačný pacient . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 7.4.2 Mytí pacienta s dopomocí v koupelně . . . . . . . . 114 7.4.3 Mytí pacienta na lůžku . . . . . . . . . . . . . . . . 116 7.4.4 Večerní hygiena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.5 Celková koupel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 7.6 Česání vlasů, stříhání nehtů a holení . . . . . . . . . . . . . 118 7.7 Mytí vlasů a odvšivování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 7.7.1 Odvšivování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 7.8 Hygiena při vyprazdňování a ošetření znečištěného pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 7.8.1 Hygiena při vyprazdňování . . . . . . . . . . . . . . 121 7.8.2 Ošetření znečištěného pacienta . . . . . . . . . . . . 124 7.9 Péče o kůži, opruzeniny a proleženiny . . . . . . . . . . . . 124 7.9.1 Péče o kůži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 7

7.9.2 7.9.3

Péče o opruzeniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Péče o proleženiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

8 Prevence imobilizačního syndromu (Lenka Šolcová) . . 8.1 Imobilizační syndrom . . . . . . . . . . . 8.2 Fyzická a psychická aktivizace pacienta . 8.3 Rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.1 Rehabilitační ošetřovatelství . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

131 131 133 134 134

9 Péče o vyprazdňování pacientů (Lenka Šolcová) . . . . . . . . . . . . . . 140 9.1 Sledování vyprazdňování močového měchýře . . . . . . . . 141 9.1.1 Fyziologické a patologické množství moči . . . . . 141 9.1.2 Hodnocení moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 9.1.3 Bilance tekutin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 9.1.4 Získávání informací o vyprazdňování moči . . . . 144 9.1.5 Podkládání podložní mísy a močové lahve . . . . . 145 9.1.6 Hygienické zásady při práci s močí, dekontaminace pomůcek . . . . . . . . . . . . . . . 145 9.2 Sledování vyprazdňování tlustého střeva . . . . . . . . . . .145 9.2.1 Fyziologické a patologické vyprazdňování stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 9.2.2 Hodnocení stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 9.2.3 Získávání informací o vyprazdňování stolice . . . .147 9.3 Inkontinence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 9.3.1 Pomůcky pro inkontinentní . . . . . . . . . . . . . . 148 9.4 Cévkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 9.4.1 Cévky, pomůcky k cévkování . . . . . . . . . . . . . 149 9.4.2 Zavedení permanentní močové cévky . . . . . . . . 150 9.4.3 Péče o pacienta s permanentní močovou cévkou . . 151 9.4.4 Odstranění permanentní močové cévky . . . . . . .152 9.5 Očistné klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 10 Výživa pacientů (Lenka Šolcová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 10.1 Zásady zdravé výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 10.2 Zhodnocení stavu výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 10.3 Alternativní směry ve výživě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 10.4 Návyky správného stolování a kulturní specifika stravování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 10.4.1 Návyky správného stolování . . . . . . . . . . . . . 158 10.4.2 Kulturní specifika stravování . . . . . . . . . . . . . 159 8

10.5 10.6 10.7 10.8

Dietní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Objednání stravy a její dodání na oddělení . . . . . . . . . 161 Zásady při podávání jídla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Podávání stravy pacientům . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 10.8.1 Krmení pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 10.9 Způsoby podávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 10.10 Sledování příjmu potravy a tekutin . . . . . . . . . . . . . . 164 10.11 Podávání léčebných čajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 10.12 Úklid zbytků potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 10.13 Strava dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 10.14 Komunikace během jídla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 10.15 Obezita, kachexie a poruchy příjmu potravy . . . . . . . . . 166

11 Sledování fyziologických funkcí (Patrik Burda) . . . . . . . . . . . . . . . 168 11.1 Subjektivní a objektivní příznaky onemocnění . . . . . . . 168 11.2 Dělení fyziologických funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 11.3 Měření tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 11.4 Měření hmotnosti a výšky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 11.5 Péče o pacienta s bolestí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .176 11.6 Péče o spánek a odpočinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 12 Vizita (Patrik Burda) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 12.1 Význam vizity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 12.2 Druhy vizity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 12.3 Příprava a asistence u vizity . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 13 Doprovod pacienta na vyšetření, ošetření Příjem, překlad, propuštění pacienta Adaptace pacienta na nemocniční prostředí (Lenka Šolcová) . . . . . . . . 186 13.1 Doprovod pacienta na vyšetření, ošetření . . . . . . . . . . 186 13.1.1 Transport, transportní polohy . . . . . . . . . . . . 186 13.1.2 Zajištění bezpečnosti pacienta při transportu . . . 188 13.1.3 Příprava na vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 13.2 Příjem, překlad, propuštění pacienta . . . . . . . . . . . . . 190 13.2.1 Příjem pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 13.2.2 Překlad pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 13.2.3 Propuštění pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 13.3 Adaptace pacienta na přijetí do nemocnice . . . . . . . . . 194 13.3.1 Práva pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

9

14 Asistence při ošetřovatelských výkonech . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 14.1 Asistence při převazu operačních a chronických ran . . . . 198 14.1.1 Druhy ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 14.1.2 Asistence u převazu ran . . . . . . . . . . . . . . . . 199 14.1.3 Péče o pacienta se stomií . . . . . . . . . . . . . . . 200 14.1.4 Péče o chirurgické nástroje . . . . . . . . . . . . . . 203 14.1.5 Péče o převazový vozík . . . . . . . . . . . . . . . . 203 14.2 Asistence při podávání léčivých přípravků . . . . . . . . . . 204 14.3 Asistence při odběru biologického materiálu . . . . . . . . 207 14.3.1 Druhy biologického materiálu . . . . . . . . . . . . 207 14.3.2 Vyšetření moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 14.3.3 Vyšetření stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 14.3.4 Asistence při odběru ostatního biologického materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . .209 14.3.5 Obecné zásady při odběru biologického materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . .210 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

10

Úvod

Úvod Předkládaná učebnice je určena všem, kteří poskytují aktivní ošetřovatelskou péči klientům. Jedná se především o žáky oboru ošetřovatel. Informace v této učebnici jistě uvítají i žáci z příbuzných oborů, pečovatelé, zdravotničtí asistenti, všeobecné sestry a další, kteří se zabývají poskytováním péče nemocným. Snažili jsme se názorným způsobem aplikovat teoretické poznatky z oboru ošetřovatelství do praxe, přičemž jsme čerpali ze současných poznatků ošetřovatelství, psychologie, medicíny a příbuzných oborů. Učebnice je členěna do jednotlivých kapitol, které vycházejí ze školního vzdělávacího programu pro obor ošetřovatel. V kapitole jsou vždy popsány vzdělávací cíle, kterých chceme dosáhnout, základní pojmy, s nimiž se setkáme, a na konci uvádíme otázky, na které by měl čtenář po prostudování textu dokázat odpovědět. Text je doplněn obrázky a v příloze fotografiemi. Kapitoly jsou koncipovány pro ošetřovatele a vycházejí z jejich kompetencí. Činnosti v kompetencích jiných zdravotnických pracovníků jsou v textu zmíněny jen okrajově. Je nutno mít na paměti, že učebnice je jakýmsi návodem, jak péči poskytovat; jednotlivá zařízení se mohou lišit vybavením a specifiky poskytované péče. Doufáme, že učebnice se pro vás stane manuálem, jak poskytovat laskavou, kvalitní, aktivní péči, která bude přínosem jak pro toho, kdo ji potřebuje, tak pro toho, kdo ji vykonává. Autoři

11

1

Ošetřovatelská péče 1. díl

1

Úvod do předmětu ošetřovatelství

Cíle

Žák po prostudování kapitoly: ■■ Pochopí význam ošetřovatelství v péči o člověka. ■■ Rozebere cíle ošetřovatelského povolání. ■■ Porozumí specifikům ošetřovatelského povolání. ■■ Rozdělí charakterové vlastnosti ošetřovatele. ■■ Zná vývoj ošetřovatelství. ■■ Vyjmenuje kategorie zdravotnických pracovníků. ■■ Objasní ošetřovatelský proces. ■■ Popíše práva nemocných. ■■ Vlastními slovy vyjádří problematiku multikulturního ošetřovatelství. Pojmy k zapamatování: ošetřovatelství, potřeba, holizmus, prevence, ošetřovatelský tým, empatie, ošetřovatelská péče – profesionální, charitativní, laická, zdravotnický asistent, ošetřovatel, všeobecná ses­ tra, sanitář, ošetřovatelský proces, multikulturní ošetřovatelství, etika, Etický kodex sester, Práva pacientů. Ošetřovatelské povolání je spojeno s vývojem společnosti. V úrovni ošetřovatelské péče se zrcadlí vyspělost společnosti. Jedná se o jedno z nejhumánnějších povolání, jehož cílem je pečovat o zdravého i nemocného jedince. Ošetřovatelství má svou charakteristiku, své rysy, historické vývojové linie. V poskytování ošetřovatelské péče jsou stanoveny kompetence jednotlivých nelékařských profesí.

1.1

Charakteristika ošetřovatelství

Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína, která se zabývá péčí o člověka. Je zaměřena na aktivní vyhledávání a uspokojování potřeb člověka v oblasti biologické, sociální, psychické a spirituální. Zaměřuje se jak na zdravého, tak nemocného jedince. Ošetřovatelství se snaží pomoci jednotlivcům, rodinám, skupinám, aby byli schopni co nejdéle samostatně uspokojovat své potřeby. U lidí, kteří nemohou, nechtějí nebo neumí o sebe pečovat, zajišťuje profesionální péči. 12

Úvod do předmětu ošetřovatelství

1.2

Cíle ošetřovatelství

V moderní společnosti má poskytování ošetřovatelské péče nezastupitelnou roli (obr. 1). Jedná se o jedno z nejhumánnějších povolání, jehož cílem je upevňovat nebo navracet zdraví jako nejvyšší hodnotu lidského života. Ošetřovatelské činnosti se zaměřují na péči o jedince, rodinu i celou společnost. Snahou ošetřovatelství je vytvořit takové podmínky, aby lidé byli schopni co nejdéle pečovat o své zdraví a pohodu. Všechny činnosti spojené s ošetřovatelstvím by měly směřovat k udržení a rozvoji soběstačnosti pacientů, u nevyléčitelně nemocných v maximální možné míře ke snížení utrpení. Nejtěžší činností, která vyžaduje znalosti v jednotlivých oblastech (ošetřovatelství, etika, komunikace, psychologie apod.), je zajistit důstojné umírání a klidnou smrt.

upevnění a navrácení zdraví zajistit důstojné umírání a klidnou smrt

péče o jednotlivce, rodinu a společnost CÍLE OŠETŘOVATELSTVÍ

podpora lidí v péči o vlastní zdraví

udržení a rozvíjení soběstačnosti snížení utrpení

Obr. 1  Grafické znázornění cílů ošetřovatelství 13

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl

1.3

Rysy ošetřovatelství

Jako každý obor i ošetřovatelství má své charakteristické vlastnosti, činnosti a svou filozofii. Právě v ošetřovatelství se jedná především o následující charakteristické rysy: Aktivní ošetřovatelská péče ■■ Jedná se o přímou péči, kdy se pacient spolupodílí na rozhodování a stává se účastníkem péče o sebe samotného. ■■ Ošetřovatel aktivně předchází vzniku problémů, např. podá dostatek tekutin dříve, než dojde k dehydrataci. Po uložení pacienta do lůžka ho poučí o umístění signalizačního zařízení, aby nedošlo k pádu apod. Individualizovaná ošetřovatelská péče metodou ošetřovatelského procesu ■■ Ošetřovatel poskytuje péči vycházející z individuálních potřeb pacienta. ■■ Poskytuje ošetřovatelskou péči na základě stanoveného individuálního plánu ošetřovatelské péče (vychází z ošetřovatelského procesu). ■■ Pacient je chápán jako bio-psycho-socio-spirituální jednotka. Holistický přístup k nemocnému ■■ Péče vychází z celistvého pohledu na člověka (holizmus – celek). ■■ Např. bolest na hrudi nemusí být způsobena tělesným onemocněním, ale i narušením psychické nebo sociální stránky člověka. Opakované přivolávání zdravotníků v nemocnici může být z důvodu sociální nepohody, nejen z důvodu onemocnění. Preventivní charakter péče ■■ Činnosti, které provádí ošetřovatel u pacientů, by měly předcházet vzniku onemocnění či zhoršení stavu (prevence pádu, prevence dekubitů apod.). ■■ Prevence je pro pacienta komfortnější než léčba a je ekonomicky výhodnější. ■■ Ošetřovatelství má nezastupitelnou roli při prevenci nemocí, při motivování spoluobčanů, aby se aktivně účastnili na péči o vlastní zdraví. 14

Úvod do předmětu ošetřovatelství Poskytování péče kvalifikovaným ošetřovatelským týmem ■■ Pacient má právo na kvalitní zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. ■■ Kompetence jednotlivých zdravotnických pracovníků jsou jasně dány ve vyhlášce o činnostech zdravotnických pracovníků. ■■ Není např. možné požádat uklízečku, aby dala imobilnímu pacientovi napít.

1.4

Specifika ošetřovatelského povolání

Pro ošetřovatelské povolání je specifické, že objektem práce je nemocný člověk. Ošetřovatel vstupuje u lidí do nejintimnějších zón, získává citlivé informace. Činnosti spojené s péčí jsou prováděny u člověka, který potřebuje a očekává kvalitní pomoc. Při poskytování péče trpícím nejsou stanoveny úřední hodiny, neexistuje práce za přepážkou nebo po e-mailu jako u mnohých jiných profesí. Ošetřovatel má krásné, ale zároveň náročné úkoly – pečovat o zachování lidského zdraví a snažit se předcházet nemocem, podílí se na procesu uzdravení nemocného člověka. Práci ošetřovatele nelze vykonávat jen jako zaměstnání, vyžaduje celého člověka. Pokud má ošetřovatel svou práci rád, přináší mu pocit životního uplatnění (seberealizaci), který je potřeba k plnohodnotnému životu. Jednou z největších odměn za práci je spoluúčast na uzdravení člověka a jeho návrat do normálního života, popř. spoluúčast na zmírnění smutku, trápení a bolesti.

Specifika ošetřovatelského povolání

■■ Práce s lidmi –– Při výkonu tohoto povolání se odehrává neustálý kontakt s lidmi (pacienti, kolegové, příbuzní nemocného). –– Reakce nemocných jsou změněny nemocí. –– Ošetřovatel musí mít vstřícnost, ochotu, pochopení, toleranci a trpělivost. ■■ Fyzicky náročná profese –– Práce s pacienty zvýšeně zatěžuje pohybový aparát, zrak, sluch, paměť. –– Náročná je ošetřovatelská péče o nesoběstačné pacienty, manipulace s nimi, dlouhé směnné služby. 15

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl

■■

■■

■■

■■

■■

■■

16

–– Ze strany zdravotníků je nedostatečné užívání pomůcek pro imobilní pacienty. Psychicky náročná profese –– Nastává častá konfrontace s nemocí, bezmocností, bolestí, umíráním. –– Někdy i přes nejlepší péči a léčbu dochází ke zhoršování zdravotního stavu. –– Hrozí zvýšená náchylnost ke vzniku syndromu vyhoření. Spolupráce s ostatními zdravotníky –– Práce ošetřovatele má týmový charakter, většinu času je nutné spolupracovat s kolegy. –– Jednotlivé činnosti podle kompetencí na sebe navazují. –– Každý pracovník je zodpovědný za své činnosti. Práce ve směnném provozu –– Práce bývá v nepřetržitém provozu (6:00–14:00, 14:00–22:00, 22:00–6:00), častěji dvousměnném provozu (7:00–19:00, 19:00–7:00). –– Ošetřovatelská péče se poskytuje bez ohledu na svátky, víkendy. –– Nepravidelnost narušuje rytmus života a může vést k poškození zdraví. Potřeba vědomostí a dovedností –– Ošetřovatel musí být na výkon tohoto povolání dobře připraven. –– Musí mít dostatek teoretických znalostí i praktických dovedností, navíc určité předpoklady k výkonu tohoto povolání (umět komunikovat, být empatický apod.). –– Vzhledem k rozvoji ošetřovatelství a medicíny je nutno neustále se vzdělávat (celoživotní vzdělání). Dodržování mlčenlivosti –– Ošetřovatel se při výkonu svého povolání setkává s informacemi velmi důvěrného charakteru. –– Povinností je zachovávat mlčenlivost (výjimka je daná zákonem). –– Porušení mlčenlivosti je porušení nejen etických zásad, ale také trestný čin. Poskytování první pomoci –– Ze zákona je každý zdravotnický pracovník povinen poskytnout první pomoc nejen v souvislosti s výkonem svého povolání, ale i v běžném životě. –– Neposkytnutí první pomoci je trestáno přísněji než u běžného laika.

Úvod do předmětu ošetřovatelství

1.5

Charakterové vlastnosti ošetřovatele

Ze specifik ošetřovatelského povolání je zřejmá náročnost profese a s tím souvisí i nutnost určitých vlastností ošetřovatele. Mezi nejdůležitější charakterové vlastnosti patří duševní vyrovnanost a sebeovládání. Ošetřovatel by měl na nemocné působit klidně, měl by zvládat náročné situace, které jsou na něj kladeny chováním pacienta a zdravotnickým prostředím. Vystupování ošetřovatele je důležité ve vztahu k pacientům i k prestiži celého oddělení. Ošetřovatel by měl jednat čestně a upřímně, musí umět přiznat chybu. Vzhledem k nutnosti čistoty prostředí i ošetřovatel musí být vzorem čistoty a pořádku. Aby mohla probíhat kvalitní ošetřovatelská péče, musí při práci převládat emocio­ nální neutralita (mít pod kontrolou své emocionální projevy, vysoká zodpovědnost za provádění kvalitní péče všem pacientům bez rozdílu) a sociocentrizmus (umět se orientovat na potřeby druhého člověka). Před volbou povolání by měl ošetřovatel disponovat i určitými osobnostními předpoklady. Především by měl dokázat zodpovědně řešit svěřené úkoly, mít dostatečnou míru sebekritičnosti, schopnost porozumět problémům ostatních, klidně vystupovat s uměním pohotové reakce. Tím nejdůležitějším předpokladem je humánní vztah k lidem, který by v budoucnu měl vyústit k humánnímu vztahu k nemocnému. Ošetřovatel musí při výkonu svého povolání zvládnout řadu činností, znát zásady efektivní komunikace, musí být ochoten vstřebávat nové informace z oblasti ošetřovatelství. Jen tak lze práci vykonávat dobře a být na ni hrdý. Při výkonu činností musí ošetřovatel zvládnout: ■■ Odborná činnost – veškeré ošetřovatelské činnosti vycházejí z odborných znalostí, je nutné dodržovat postupy stanovené v ošetřovatelských postupech nebo standardech ošetřovatelské péče. ■■ Práce s novou technikou – kvůli zkvalitnění péče o pacienty a kvůli ulehčení práce ošetřovateli se stále častěji při poskytování ošetřovatelské péče užívá technika (polohovací lůžka, elevátory, elektrické vozíky apod.). ■■ Fyzická zátěž – nároky na fyzickou stránku ošetřovatele jsou vysoké. Veškeré činnosti, které neúměrně zatěžují pohybový systém, je nutno provádět ve více osobách, používat techniku a pracovat podle zásad, které šetří pohybový aparát. ■■ Jednat s pacienty, jejich rodinou a kolegy – povolání ošetřovatele je komunikačně náročné. Již na škole je komunikační průprava, 17

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl *

která se během odborné praxe přenáší pod vedením učitele do praxe a dále se rozvíjí. ■■ Práce v nepřetržitém provozu – má svá specifika, je náročná a narušuje běžné životní činnosti. Jen správnou relaxací, organizací životních aktivit a uměním odpočívat lze práci ve směnách zvládnout. Jak bylo uvedeno, objektem práce je nemocný člověk a jeho blízcí, proto se jedná o náročné povolání, kdy je potřeba ze strany ošetřovatele především: ■■ Dodržování forem jednání –– Nemocný člověk je citlivý na vše, co se kolem něho děje, vnímá každé gesto, slovo. –– Při jednání, s pacientem, jeho rodinou, kolegy. ■■ Obrovská trpělivost –– Některá onemocnění mohou měnit charakterové vlastnosti člověka (apatie, agrese). –– Při komunikaci (pacient se může opakovaně ptát, ujišťovat, jak bude probíhat hygienická péče) i činnostech (při úpravě lůžka s pacientem). ■■ Empatie –– Ošetřovatel se musí vcítit do stavu nemocného, je nutné odložit předsudky, vlastní zájmy. –– Snaha o porozumění emocím a postojům pacienta. –– Pro zvládnutí empatie musí mít ošetřovatel dostatek informací z oblasti ošetřovatelství, psychologie i klinických oborů již při přípravě na své povolání. –– Vcítění nelze zaměňovat za soucit. ■■ Pochopení –– Nejen kolegů, nadřízených, ale především pacienta a jeho projevů, reakcí, chování. –– Primární rolí ošetřovatele je pomoci, pochopit, nikoliv soudit a odsoudit (např. člověk, který pije alkohol, si za svůj stav může sám).

1.6

Historický vývoj ošetřovatelství

Jako každý vědní obor i ošetřovatelství zkoumá svou historii. Pro komplexní pochopení ošetřovatelství je nutné znát základy jeho vývoje na 18

Úvod do předmětu ošetřovatelství pozadí světových událostí. Poskytování péče je staré jako lidstvo samo, již v počátcích civilizace primitivní lidé intuitivně ošetřovali své blízké. Z pohledu dějin měly vliv na vývoj ošetřovatelství především hodnoty dané společnosti, dále sociální, ekonomické, politické a především náboženské faktory. Největší pokrok zaznamenalo ošetřovatelství v období válek, kdy bylo nutné kvalitně ošetřovat větší množství raněných. Zásadní vliv na rozvoj ošetřovatelství lze v historických pramenech sledovat již ve starém Římě, kdy byly stavěny lazarety, v nichž probíhala systematická péče o raněné vojáky. Vývoj ošetřovatelství lze sledovat ve třech základních liniích, které na sebe navazují a jsou spojeny s vývojem lidstva a historickými událostmi.

1.6.1

Laická ošetřovatelská péče

Péči si byl nucen poskytovat postižený sám, nebo ji poskytovali jeho blízcí. Zkušenosti se předávaly z generace na generaci. Předávání zkušeností je spojeno s tradicí. Prvky laické péče lze sledovat v některých rodinách dodnes (strouhaný brambor na bolavé klouby, papír namočený v oleji na hrudník při kašli apod.). V nejstarších dobách se v léčbě uplatňovaly nadpřirozené síly, často neživých předmětů (talismany, amulety, totemy). Při léčbě se užívalo i uctívání předků, věřilo se na duchy a božstvo. Z historických pramenů je zřejmé, že již ve starověku se k léčbě užívaly odvary, čaje, invazivní zákroky do těla apod. Toto vše v kombinaci s vírou v účinek mělo úspěch v léčbě. Pokud probíhala ošetřovatelská péče v domácím prostředí, byla poskytována matkami či jinými členy domácnosti nebo otroky. Postupem času se léčba od primitivních léčitelů (šamanů, zaklínačů) přenesla do náboženských institucí (kláštery, útulky pro chudé).

1.6.2 Charitativní ošetřovatelská péče Tato péče je spojena s vývojem církevních řádů. Péče o nemocného vycházela z náboženského přesvědčení. Ošetřovat a pomáhat potřebným se stalo základní filozofií většiny náboženství. Nemocní pobývali v chrámech, kde kněží k jejich uzdravení užívali především modlitby. V této souvislosti se užívá výrazu kněží–lékaři. Jedná se o historicky nejdelší etapu vývoje ošetřovatelství, jehož počátky lze datovat od raného středověku. Tento vývoj je spojen se šířením křesťanství. Do ob19

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl dobí středověku lze datovat i vznik prvních špitálů, kde ošetřovatelská péče hraje již svou dominantní roli. Církevní hodnostáři kázali, že služba člověku je vlastně službou Bohu, a od 1. století velké množství dobročinných osob začalo systematicky navštěvovat nemocné. Sdružováním věřících do skupin vznikaly první křesťanské řády. Jedním z jejich cílů bylo pečovat o nemocné a potřebné. Pečovalo se o základní potřeby nemocných, chudých, sirotků a trpících. Od 4. století začínají vznikat první kláštery. Jako příklad lze uvést rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou (13. století), řád Milosrdných bratří (16. století), kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (17. století). Toto vývojové období v českých zemích je spojeno s významnými osobnostmi. V první řadě to byla Anežka Přemyslovna, která je pokládaná za zakladatelku ošetřovatelství v českých zemích. V Praze založila několik klášterů, v první polovině 13. století např. klášter se špitálem u sv. Haštala (obr. P1). Anežka založila řád Křižovníků s červenou hvězdou, kteří prováděli péči o nemocné podle pravidel, jež vypracovala. Další významnou osobností počátku 14. století byla Eliška Přemyslovna, která založila klášter u sv. Anny (nyní Všeobecná fakultní nemocnice). V Praze je velmi známá oblast Na Františku, kde od 1. poloviny 17. století poskytovali péči Milosrdní bratří. Celé 17. a 18. století pokračovalo v tomto duchu bez výraznějších změn.

1.6.3 Profesionální (organizovaná) ošetřovatelská péče Je spojena s rozvojem medicíny a s novými vynálezy a poznatky. Zásadní vliv na rozvoj profesionální ošetřovatelské péče měly válečné konflikty, kdy bylo potřeba větší množství vzdělaných, samostatně pracujících odbornic, které by byly partnerem lékaře. Ve vývoji světového ošetřovatelství je možno datovat počátky profesionální péče do období krymské války v polovině 19. století. Myšlenku uplatnit ženy ve válce jako ošetřovatelky měl ruský chirurg Nikolaj Ivanovič Pirogov, který vyškolil 30 ošetřovatelek na frontu. Další významnou osobností tohoto období mající vliv na kvalitní péči o raněné vojáky byl Švýcar Henri Dunant. Jeho zážitky z války vedly k tomu, že se podílel na založení Mezinárodního červeného kříže v roce 1863. Největší osobností světového ošetřovatelství je Florence Nightingalová. ■■ Narodila se 12. 5. 1820 (tento den byl zvolen za mezinárodní den ošetřovatelství). 20

Úvod do předmětu ošetřovatelství ■■ Po studiu ošetřovatelství pracovala jako sestra v ústavu pro nemocné šlechtičny. ■■ Jako vrchní sestra provedla zásadní změny: –– signalizační zařízení od lůžka pacienta –– doprava jídla přímo z kuchyně na oddělení –– teplá tekoucí voda –– pavilonový systém nemocnice podle druhu onemocnění ■■ Za jejího působení klesla úmrtnost na bojišti ze 43 % na 2 %. ■■ Jako první sestra použila při práci diagramy a grafy. ■■ V roce 1860 otevřela u nemocnice sv. Tomáše v Londýně první necírkevní ošetřovatelskou školu na světě. ■■ V noci navštěvovala nemocné s kahanem v ruce, proto se jí přezdívá „Dáma s lampou“. Kahan je dodnes symbolem sester na celém světě (obr. P2). Vývoj profesionálního ošetřovatelství u nás lze sledovat od počátku 20. století. Zpočátku byl ošetřovatelský personál v necírkevních zařízeních bez vzdělání v oblasti poskytování péče. Prestiž povolání byla velmi nízká, stejně jako odměny za práci. Ošetřovatelky často bydlely přímo na pokojích nemocných. Později vzhledem ke světovému vývoji ošetřovatelství i u nás vznikaly samostatné ošetřovatelské školy. Tyto školy opouštěly již vzdělané, plně kompetentní ošetřovatelky, které vykonávaly ošetřovatelské činnosti a staly se partnerem lékaře. Po druhé světové válce byl v Československu převzat model vzdělávání a péče z bývalého Sovětského svazu. Z největších osobností, které se podílely na vzdělávání, prestiži a vývoji ošetřovatelství 19. století, lze jmenovat především: Eliška Krásnohorská a Karolina Světlá ■■ České spisovatelky, které podporovaly vývoj a prestiž českého ošetřovatelství. ■■ Především Karolina Světlá se podílela na otevření první ošetřovatelské školy u nás v roce 1874. Alice Masaryková ■■ Založila Československý červený kříž. ■■ Angažovala se v ošetřovatelském školství.

21

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl Marta Staňková ■■ Podílela se na vzdělávání sester. ■■ Pracovala v několika mezinárodních sesterských organizacích. ■■ Implementovala moderní poznatky světového ošetřovatelství do českých podmínek.

1.7

Kategorizace zdravotnických pracovníků

Zdravotnický pracovník je fyzická osoba, která vykonává povolání podle vyhlášky o nelékařských zdravotnických pracovnících. Zdravotnické povolání je souhrn činností, jež jasně definuje zákon. Obecně lze pracovníky ve zdravotnictví rozdělit na lékařské a nelékařské profese. Do lékařských profesí se zařazuje lékař (bez ohledu na specializaci) a stomatolog. Pracovníci nelékařských zdravotnických povolání ■■ zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (všeobecná sestra, porodní asistentka, zdravotnický laborant) ■■ zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání specializované způsobilosti (všeobecná sestra se specializací ošetřovatelství v pediatrii, ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní medicíně – ARIP) ■■ zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením (zdravotnický asistent, ošetřovatel) V České republice lze získat ošetřovatelské vzdělání na střední zdravotnické škole v oborech zdravotnický asistent, ošetřovatel a zdravotnické lyceum (určené jako základ pro další odborné studium). Na vyšších odborných školách lze ošetřovatelské vzdělání získat v oboru všeobecná sestra, pracující již bez odborného dohledu. Obor ošetřovatelství lze studovat na různých úrovních a s různým zaměřením i na vysokých školách (státních i soukromých). V neposlední řadě lze získat zdravotnické vzdělání v různých akreditovaných kurzech, např. sanitářský kurz. V současné situaci se lze v praxi setkat 22

Úvod do předmětu ošetřovatelství s velkou řadou nelékařských profesí – ergoterapeut, nutriční terapeut, fyzioterapeut apod. Vzhledem k požadavku přizpůsobovat se podmínkám stále se vyvíjejícího oboru ošetřovatelství je nutnost se celoživotně vzdělávat. U všeobecných sester je tato nutnost povinná, o vzdělávání musí mít příslušný doklad. Každá akce je hodnocena určitým počtem kreditních bodů, které je potřeba dokládat při žádosti o registraci, pak teprve může sestra vykonávat činnosti bez odborného dohledu. Dominantní roli v celoživotním vzdělávání nelékařských pracovníků hraje Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně (NCONZO). Stejně jako většina oborů mají i nelékařské obory organizace, kde se sdružují. Pro nelékařské obory v oblasti ošetřovatelství je to Česká asociace sester (ČAS). Jedná se o odbornou profesní organizaci sester a jiných odborných nelékařských pracovníků působících ve zdravotnictví. Podíl na vzdělávání v oblasti ošetřovatelství mají i časopisy, jež vycházejí v České republice. Přispívají do nich odborníci z praxe a jsou určeny především pro nelékařské pracovníky, kteří poskytují ošetřovatelskou péči. V současné době vychází např. Florence.

1.7.1

Postavení ošetřovatele

Zdravotnický tým je tvořen lékaři, sestrami, nutričními terapeuty, fyzioterapeuty, psychology apod. Oproti tomu je ošetřovatelský tým tvořen odborníky, kteří se přímo podílejí na poskytování ošetřovatelské péče potřebným pacientům. V ošetřovatelském týmu má primární postavení všeobecná sestra, která plánuje a koriguje ošetřovatelskou péči. Pod dohledem všeobecné sestry pracují zdravotničtí asistenti, ošetřovatelé a sanitáři. Cílem ošetřovatelského týmu je navrátit pacienta v co nejkratší době do normálního života, zmírnit potíže u chronicky nemocných, zmírnit utrpení u nevyléčitelně nemocných, zajistit důstojné umírání a klidnou smrt. Toho všeho bude ošetřovatelský tým schopen, pokud u něj bude fungovat perfektní spolupráce, koordinace činností, dobré pracovní prostředí a bezproblémová komunikace. Ošetřovatelský tým má jasně stanovené činnosti, které vycházejí ze stanovených kompetencí. Ze základních činností je to především: ■■ základní ošetřovatelská péče – v této oblasti ošetřovatel pod dohledem všeobecné sestry provádí činnosti, které mu vzhledem ke kompetencím náleží 23

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl ■■ diagnosticko-terapeutická činnost – ošetřovatel v této oblasti úzce spolupracuje se sestrou (podání klyzmatu, měření tělesné teploty apod.) ■■ administrativní práce – zápis zjištěných informací o pacientech (příjem tekutin a potravy, provedení ošetřovatelské péče apod.) ■■ přípravné a dokončovací práce – příprava prostředí pro nového pacienta, úklid pomůcek, dezinfekce, příprava pomůcek ke sterilizaci Stejně jako ostatní členové zdravotnického týmu ošetřovatel respektuje holistický přístup k pacientovi, akceptuje jeho práva a individuální potřeby. Je nutné si uvědomovat odpovědnost za kvalitu své práce, být empatický a svou angažovanost vést ve prospěch pacientů. Ošetřovatel dodržuje bezpečné pracovní postupy a pravidla ochrany zdraví při práci. Ošetřovatel je absolvent tříletého studia na střední zdravotnické škole. Studium je ukončeno závěrečnou zkouškou. Dále ošetřovatelem může být absolvent akreditovaného kvalifikačního kurzu v tomto oboru. Za výkon povolání ošetřovatele se považuje poskytování ošetřovatelské péče pod odborným dohledem nebo přímým vedením zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. Ošetřovatel se ve spolupráci se sestrou a lékařem podílí na léčebné, rehabilitační, neodkladné a diagnostické péči. Ošetřovatel, jako nezastupitelný člen zdravotnického týmu, má při výkonu svého povolání stanovené kompetence. Tyto kompetence jsou závazně dány ve vyhlášce o činnostech nelékařských zdravotnických pracovníků. Ošetřovatel vykonává činnosti pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo porodní asistentky. Poskytuje základní ošetřovatelskou péči a specializovanou ošetřovatelskou péči. Z konkrétních činností se především jedná o provádění hygienické péče, prevenci proleženin, úpravu lůžka. Pomáhá zaujmout vhodnou polohu pacienta na lůžku, popř. pod dohledem polohuje pacienty. Provádí činnosti, které působí preventivně proti imobilizačnímu syndromu. Podílí se na podávání léčebné výživy pacientům. U nesoběstačných pacientů pomáhá s příjmem potravy, popř. je krmí. Dále ošetřovatel pečuje o vyprazdňování, aplikuje očistné nebo projímavé klyzma. Měří tělesnou teplotu, výšku a hmotnost. Ošetřovatel doprovází pacienty na odborná vyšetřené a ošetření. Ve spolupráci s ostatními členy týmu pečuje o vhodné prostředí pacientů. V rozsahu své působnosti se podílí na zajištění herních aktivit dětí. Ošetřovatel pečuje o zemřelého (provádí péči 24

Úvod do předmětu ošetřovatelství o tělo). Asistuje při přejímání, kontrole, uložení a manipulaci s léčivými přípravky, zdravotnickými prostředky a prádlem. V rámci své odborné způsobilosti provádí dezinfekci a sterilizaci zdravotnických pomůcek. Ošetřovatel pod přímým vedením může asistovat při určených ošetřovatelských, diagnostických nebo léčebných výkonech, pod přímým dohledem se také podílí na poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče. Ošetřovatel má po absolvování učebního oboru široké možnosti uplatnění nejen ve zdravotnických zařízeních, ale také v sociálních zařízeních. Konkrétně se jedná o nemocnice, ošetřovatelská centra, lůžka následné péče a zařízení pro seniory. V posledních letech se ošetřovatel uplatňuje i jako součást týmů poskytujících domácí ošetřovatelskou péči. Pod dohledem pracovníka, který vykonává své činnosti bez odborného dohledu, poskytuje ošetřovatelskou péči. Paleta činností ošetřovatele je široká. Podílí se na preventivní, diagnostické, léčebné a rehabilitační péči o pacienta.

1.8

Potřeby člověka ve zdraví a nemoci

Aby ošetřovatelská péče byla adekvátní a mohla být poskytována efektivně, je nutno ji poskytovat na základě identifikace potřeb člověka. Potřebu je možno charakterizovat jako dynamickou sílu, která vzniká z pocitu nadbytku nebo nedostatku. Jedná se o touhu něčeho dosáhnout v oblasti biologické, psychické, sociální a spirituální. Pokud nejsou potřeby uspokojeny, dochází k porušení rovnováhy organizmu. Aby nebyla rovnováha organizmu narušena, musí docházet během celého života k saturaci – nasycení potřeb. Tato saturace vede buď k obnovení, nebo vyrovnání rovnováhy organizmu. To, jakým způsobem člověk uspokojuje své potřeby, je individuální. Potřeby se během lidského života mění (co je primární potřebou pro adolescenta, nemusí být primární potřebou pro seniora). Člověk si své potřeby uvědomuje jen v určitých životních situacích (při nedostatku, nadbytku nebo touze něčeho dosáhnout). Při uspokojování potřeb lze pozorovat určitou hierarchii, která je společná většině lidí. V polovině 20. století americký psycholog Abraham Maslow tyto potřeby srovnal podle určitých priorit a graficky znázornil v tzv. Maslowově pyramidě potřeb (obr. 2). Principem celé pyramidy potřeb je to, že pokud nejsou uspokojeny potřeby nižší (základní), nemohou být uspokojovány potřeby vyšší. Při neuspokojení 25

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl základních potřeb nenastane další krok v uspokojování vyšších potřeb (jako příklad lze uvést, že člověk, který je dušný a má bolest, nebude uspokojovat svou potřebu v oblasti estetiky – nebude se česat a líčit).

Dělení potřeb podle Abrahama Maslowa Potřeby fyziologické ■■ Jsou potřeby, které souvisejí se zachováním života (dýchání, vylučování, příjem potravy, potřeba spánku a odpočinku, být bez bolesti). ■■ Pokud je člověk nemocný, popř. jeho věk ho omezuje v uspokojení těchto potřeb, stávají se prioritními a vystupují do popředí. Potřeby bezpečí a jistoty ■■ Jedná se o potřebu vyhnout se ohrožení a nebezpečí. Jedinec v této oblasti touží po důvěře, stabilitě, ekonomickém zabezpečení, bydlení. ■■ U nemocných je to často potřeba soběstačnosti, rozhodování o sobě. Potřeby sounáležitosti a lásky ■■ Potřeba navázání osobního kontaktu, vztahu, potřeba milovat a být milován, potřeba někam patřit, být integrován. Nejčastěji tato potřeba vystupuje do popředí v době osamocení a opuštění. Potřeby uznání a sebeúcty ■■ K těmto potřebám řadíme nejčastěji potřebu uznání, ocenění, respektu, intimity, svobody. ■■ Člověk touží být svým okolím kladně přijímán. Potřeby kognitivní ■■ Potřeba vzdělávání, poznávání v rozmanitých oblastech, potřeba cestování. ■■ Snaha porozumět světu kolem sebe, rozšiřovat a prohlubovat své intelektuální schopnosti a vědění. Potřeby estetické ■■ Potřeba obklopovat se krásou, být atraktivní pro sebe i pro okolí. Pokud by tyto potřeby nebyly uspokojeny, je u člověka typický smutek, pocit marnosti, beznaděje. 26

Úvod do předmětu ošetřovatelství

potřeby seberealizace potřeby uznání a úcty potřeby sounáležitosti potřeby bezpečí a jistoty biologické (základní) potřeby

Obr. 2  Grafické znázornění Maslowovy hierarchie potřeb Potřeby seberealizace ■■ Vnímat a poznávat, potřeba něco tvořit, být užitečný, být v určitých činnostech dobrý, okolím uznávaný. Při onemocnění a hospitalizaci jsou u pacientů nejčastějšími potřebami být zdraví, být bez bolesti, být bez strachu o svou existenci, být soběstační, potřeba spánku, vyprázdnění, hydratace apod. Při poskytování ošetřovatelské péče musí mít ošetřovatel na paměti, že uspokojování potřeb pacientů je jeho primární rolí. Všechny činnosti, které vykonává, musí být prováděny na základě identifikování neuspokojených potřeb ve snaze vést k jejich naplnění.

1.9

Ošetřovatelský proces

Ošetřovatelství jako vědecká disciplína prochází především v posledních letech zásadním vývojem. Již od konce 20. století je veškerá ošetřovatelská péče poskytována pacientům formou ošetřovatelského procesu. Jedná se o způsob organizace ošetřovatelské péče, kdy se pacient přímo podílí na plánování a vykonávání ošetřovatelských činností. Jedná se o systematický přístup při komplexní péči o pacienty. Cílem je prevence, odstranění nebo zmírnění problémů v oblasti 27

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl individuálních potřeb pacienta. Jedná se o hlavní metodu práce ošetřovatelského týmu. Ošetřovatelský proces nemusí být realizován jen v nemocnicích, ale také při poskytování domácí péče. Po celou dobu provádění ošetřovatelských činností probíhá mezi pacientem a ošetřovatelem interakce (způsob péče vychází právě z této interakce – např. pacient upřednostňuje vyprazdňování na pojízdném klozetu oproti podložní míse apod.). Ošetřovatelský proces se skládá z pěti kroků (obr. 3). Jednotlivé kroky plánuje a koordinuje všeobecná sestra. Ošetřovatel se podílí na získávání určitých informací, které jsou v jeho kompetencích (zjišťování hmotnosti, výšky, tělesné teploty apod.) a na plnění ošetřovatelských intervencí.

Jednotlivé kroky ošetřovatelského procesu

■■ Ošetřovatelská anamnéza –– Jedná se o souhrn informací, které vedou k zjištění aktuálních nebo potencionálních ošetřovatelských problémů. –– Anamnéza se realizuje pozorováním (záměrně si všímáme pacienta), rozhovorem (dozvědět se o pacientovi co nejvíce objektivních informací). –– Pokud pacient není schopen komunikovat, pak se informace čerpají z předchozí dokumentace, od rodiny, od záchranné služby apod. –– Převážnou část anamnézy zjišťuje všeobecná sestra a zpracovává ji do 24 hodin po přijetí do nemocnice. ■■ Ošetřovatelská diagnóza –– Stanovení ošetřovatelské diagnózy je jednoznačně v kompetenci všeobecné sestry. –– Snahou je zjistit problém pacienta a pojmenovat ho pomocí odborné sesterské terminologie (ošetřovatelské diagnózy – sjednocené názvosloví). –– Problémy jsou aktuální (bolest, porucha spánku, porucha dýchání) nebo potencionální – mohou nastat (riziko pádu, riziko vzniku dehydratace). ■■ Ošetřovatelský plán –– Je přehledem zákroků, které vedou k tomu, aby pacient společně se zdravotníky dosáhl cíle, jenž je během plánování stanoven (např. snížit bolest, normální spánek, minimalizovat riziko pádu apod.). 28

Úvod do předmětu ošetřovatelství –– Jedná se o naplánování jednotlivých ošetřovatelských činností (činnosti plánuje všeobecná sestra, vykonává je společně s ní zdravotnický asistent a ošetřovatel). –– Všechny intervence musí být reálné a splnitelné (u pacienta s poruchou pohybu např. zajistit zvýšený dohled, zajistit vhodné pomůcky, dát na dosah signalizační zařízení, být přítomen při vstávání z lůžka apod.). ■■ Realizace ošetřovatelského plánu –– Pacient by měl být seznámen s ošetřovatelským plánem a jeho cílem a podílet se na jednotlivých ošetřovatelských intervencích. –– Stručný a přehledný ošetřovatelský plán je k dispozici ošetřovatelskému týmu, který ho logicky plní pod dohledem vše­ obecné sestry. –– Veškeré provedené ošetřovatelské intervence se zaznamenávají do ošetřovatelské dokumentace. ■■ Zhodnocení realizace ošetřovatelského plánu –– Veškeré ošetřovatelské postupy se posuzují z hlediska úspěšnosti a z hlediska splnění stanovených cílů (pacient má sníženou bolest, pacient normálně spí apod.).

5. zhodnocení realizace ošetřovatelského plánu

1. ošetřovatelská anamnéza

4. realizace ošetřovatelského plánu

2. ošetřovatelská diagnóza

3. ošetřovatelský plán

Obr. 3  Grafické znázornění kroků ošetřovatelského procesu 29

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl –– Pokud intervence nebyly úspěšné a nebylo dosaženo cíle, plán se musí změnit, přehodnotit. Z předchozího textu je zřejmé, že ošetřovatelský proces jednoznačně vede k uspokojení potřeb nemocných a zlepšuje návaznost ošetřovatelské péče. Pacient i ošetřovatelský tým mají k dispozici dostatek informací. Zájem členů ošetřovatelského týmu je díky ošetřovatelskému procesu podporován. Pacient se stává individualitou, má pro sebe připraven ošetřovatelský plán, který je „na míru“ a směřuje k uspokojení potřeb. V neposlední řadě je výhodou kvalitní záznam informací, který je důležitý nejen pro zdravotní pojišťovny (k proplacení ošetřovatelské péče), ale také pro případné právní spory.

1.10 Zdravotnická etika Slovo etika pochází z řeckého slova ethos – mrav. Jedná se o vědu o mravnosti, mravovědu. Cílem etiky v ošetřovatelství je konat dobro a prospěch pro pacienta. Ošetřovatel by z pohledu etiky měl vždy obhajovat práva pacienta, být odpovědný za to, co vykonal. Dále by měl pečovat o pacienty s cílem chránit lidskou důstojnost a udržovat zdraví. Součástí etiky je také zásada zachování mlčenlivosti o tom, s čím se ošetřovatel setká během poskytování ošetřovatelské péče. Při poskytování ošetřovatelské péče je nutno respektovat lidský život, péči poskytovat všem bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, náboženské vyznání, pohlaví nebo sociální postavení.

1.10.1 Etický kodex zdravotnického pracovníka Etické normy jsou určité požadavky na chování nebo vlastnosti člověka. Normy vyžadují, co je přijatelné, žádoucí, obvyklé. Etické normy pro nelékařské pracovníky, především pro všeobecné sestry, jsou uvedeny v Etickém kodexu sester. V České republice byl Etický kodex sester přijat etickou komisí a Českou asociací sester v roce 2003. Skládá se z pěti základních oblastí (celé znění lze nalézt např. na internetových stránkách České asociace sester):

30

Úvod do předmětu ošetřovatelství ■■ Sestra a spoluobčan –– Odpovědnost za občany, kteří potřebují pomoc; při poskytování péče respekt k víře jedince, životním hodnotám; vytváření podmínek, jež respektují individualitu člověka. –– Ochrana informací, které považuje za důvěrné. ■■ Sestra a praxe –– Odpovědnost za kvalitu poskytované péče, za soustavné vzdělávání. –– Udržení co nejvyššího standardu péče v každé situaci. –– Chování a postoje přispívají k dobré pověsti povolání. ■■ Sestra a společnost –– Podpora požadavků na zdravotní zabezpečení, aktivita v této oblasti. ■■ Sestra a spolupracovníci –– Odpovědnost za spolupráci s ostatními členy ošetřovatelského týmu. –– Zásah vedoucí k ochraně jedince, pokud je péče o něj ohrožena nevhodným chováním zdravotníka nebo občana. ■■ Sestra a profese –– Odpovědnost za vysoký standard ošetřovatelské péče, za odborné vzdělání.

1.10.2 Práva pacientů Jedná se o etický kodex, který byl v České republice přijat v roce 1992. Práva pacientů jsou k dispozici ve všech zdravotnických zařízeních, případně jsou dostupná na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví. Práva pacientů jsou podrobně popsána v kapitole 13.3.

1.11

Základy multikulturního ošetřovatelství

V důsledku politických změn v České republice za posledních 25 let přibývá počet cizinců, kteří se rozhodli na našem území trvale nebo dočasně žít. Vstupem České republiky do Evropské unie se stává jedním z velkých úkolů integrace jazykových, kulturních a náboženských menšin do naší společnosti. Příslušníci odlišných kultur stále více žádají respektování svých tradic. 31

1

1

Ošetřovatelská péče 1. díl Při výkonu zdravotnického povolání se zdravotníci často setkávají s pacienty z jiných etnik. Je důležité, aby zdravotníci znali základní specifika těchto etnik a dokázali poskytovat takovou ošetřovatelskou péči, která je slučitelná s tradicemi a náboženskými pravidly. Pojem multikulturní nebo transkulturní ošetřovatelství lze chápat jako ošetřovatelskou péči, která se soustředí na studium různých kultur s ohledem na ošetřovatelskou činnost ve zdraví i nemoci a s respektem k postojům a hodnotám klientů. Cílem je poskytovat péči potřebným lidem tak, aby byla v souladu s jejich kulturními hodnotami.

1.11.1 Komunikace při poskytování péče V České republice žije nejvíce cizích státních příslušníků ze Slovenska, Ukrajiny, Ruska, Vietnamu a dalších zemí. Při poskytování ošetřovatelské péče se zdravotníci setkávají i s pacienty z různých náboženských skupin, ať se jedná o muslimy, židy, členy pravoslavné církve a příslušníky dalších náboženských skupin. Je zřejmé, že každý cizinec si s sebou přináší určitá specifika své kultury. Při poskytování ošetřovatelské péče je třeba tato pravidla do určité míry respektovat. Jedná se především o specifika komunikace, poskytování informací, stravování, provádění hygienické péče apod. Není cílem na tomto místě uvádět všechna specifika komunikace s pacienty z jiných kultur. Pro zdravotníka je komunikace celoživotní proces učení se. I při poskytování multikulturní péče je nutno se kvalitní komunikaci naučit. Ze zásad komunikace lze obecně identifikovat některá specifika: ■■ Specifika verbální komunikace v multikulturním ošetřovatelství: –– způsob oslovování (specifika podle jednotlivých kultur), –– způsob sdělování informací (oznámení diagnózy), –– rozdíly v tykání a vykání. ■■ Specifika neverbální komunikace v multikulturním ošetřovatelství: –– způsob pozdravu (podání ruky), –– frekvence dotyků (vyšetření, dotyky podle pohlaví). ■■ Základní zásady komunikace v multikulturním ošetřovatelství: –– při kontaktu s cizincem je potřeba najít „společný jazyk“ a zajistit „dostatek času“, –– pozor na předsudky o určité skupině lidí, –– využívat služby tlumočníka (je-li k dispozici), –– při komunikaci s cizincem užívat jednoduché, krátké věty, 32

Úvod do předmětu ošetřovatelství –– před poskytováním péče (pokud je to možné) si zjistit základní informace o dané kultuře, –– snaha o podporu klidné atmosféry (stres, strach i bolest zhoršují vyjadřování), –– při komunikaci možno užít papír a tužku, obrázky, piktogramy.

Kontrolní otázky 1. Charakterizujte ošetřovatelství, jeho rysy a cíle. 2. Jmenujte největší osobnosti českého a světového ošetřovatelství. 3. Popište postavení ošetřovatele v ošetřovatelském týmu a jeho kompetence. 4. Charakterizujte jednotlivé kroky ošetřovatelského procesu. 5. Co jsou Práva pacientů a co určují?

33

1

2

Ošetřovatelská péče 1. díl

2

Zdravotnická zařízení lůžkového a ambulantního typu

Cíle

Žák po prostudování kapitoly: ■■ Vybaví si provoz, typy a rozdělení ošetřovací jednotky. ■■ Objasní pojem inventář a spotřební materiál. ■■ Popíše zásady udržování čistoty a pořádku na ošetřovací jednotce. ■■ Chápe význam pravidelného uklízení na ošetřovací jednotce. ■■ Vybaví si zařízení a provoz ambulance, diagnostický a příjmový úsek. Pojmy k zapamatování: ošetřovací jednotka, standardní ošetřovací jednotka, jednotka intermediální péče, jednotka intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitační oddělení, inventář, spotřební materiál, oddělení centrálního příjmu, urgentní příjem. Ošetřovací jednotka je základní stavební, funkční a organizační jednotkou lůžkové části nemocnice. Velké nemocnice mají členění: nemocnice, klinika (např. interní, chirurgická), ošetřovací jednotka (= oddělení, např. chirurgické oddělení, interní oddělení). Ošetřovací jednotka je různě velká, obyčejně mezi 20 až 35 lůžky pro nemocné. Za provoz a správné vyšetření, léčení, ošetřování a rehabilitaci nemocných na ošetřovací jednotce je zodpovědný zdravotnický personál daného oddělení. Jeho počet a vzdělání se odvíjí od velikosti a charakteru práce. Setkáme se zde s ošetřujícími lékaři, jeden z nich je pověřený vedením ošetřovací jednotky. Dále tu pracuje ošetřovatelský personál – sestry, zdravotničtí asistenti, ošetřovatelé, sanitáři. Jedna ze sester je pověřena vedením (staniční sestra, event. vedoucí sestra směny).

2.1

Stavební uspořádání ošetřovací jednotky

Ošetřovací jednotky mohou mít různé stavební uspořádání. Podle stavebního uspořádání rozlišujeme jednostrannou, oboustrannou a kruhovou ošetřovací jednotku (může být ve tvaru kruhu, čtverce, písmena U): 34

Zdravotnická zařízení lůžkového a ambulantního typu a

b

c

Obr. 4  Stavební uspořádání ošetřovací jednotky: a – jednostranná, b – oboustranná, c – kruhová 35

2

2

Ošetřovatelská péče 1. díl ■■ Jednostranná ošetřovací jednotka – toto uspořádání je charakteristické pro starší nemocnice. Oddělení je na dlouhé chodbě, na jedné straně chodby jsou všechny místnosti (pokoje pro nemocné, ostatní místnosti) a na druhé straně jsou okna (obr. 4a). Výhodou je prostorná a světlá chodba. Nevýhodou je vyšší nárok na pohyb personálu. Pracovna sester bývá umístěna uprostřed chodby. ■■ Oboustranná ošetřovací jednotka – na jedné straně chodby jsou umístěny pokoje pro nemocné, na druhé straně chodby jsou ostatní místnosti (obr. 4b). Chodba je kratší, takže je menší nárok na pohyb personálu. ■■ Kruhová ošetřovací jednotka – po zevním okraji jsou umístěny pokoje nemocných a většina ostatních místností (obr. 4c). Uprostřed (v jádru) je pracovna sester, event. některé místnosti. Ošetřovací jednotky můžeme rozlišovat i podle toho, jak intenzivní péči o pacienty zajišťují. Standardní ošetřovací jednotka je v nemocnicích nejvíce zastoupena. Pečujeme zde o pacienty, kteří nejsou v přímém ohrožení na životě. Specializovanou péči poskytujeme na specializované ošetřovací jednotce. Jedná se buď o jednotku intermediální péče – pacienti nejsou v přímém ohrožení na životě, ale musejí mít vzhledem ke svému zdravotnímu stavu intenzivně monitorovány základní životní funkce. Na jednotce intenzivní péče (JIP) leží nemocní, kterým hrozí selhání základních životních funkcí. JIP můžeme dále rozlišovat např. na koronární jednotku (nemoci srdečně-cévní), pooperační jednotku, iktovou jednotku (pro nemocné po cévní mozkové příhodě). Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) se nacházejí nemocní, kterým selhaly základní životní funkce. Vybavení i požadavky na dovednosti a vědomosti personálu jsou odlišné než na standardní ošetřovací jednotce. Vybavení je zaměřeno na přístroje pro záchranu života nebo na podporu a monitorování základních životních funkcí. Personál musí mít vzdělání v oblasti akutní medicíny. Počet lůžek je menší.

2.2

Součásti ošetřovací jednotky

Standardní ošetřovací jednotka se skládá z pokojů pro pacienty a z ostatních místností (komplementů). Patří sem vyšetřovna, pracovna sester, jídelna, kuchyňka, denní místnost, koupelna, toaleta, místnost pro čištění a úklid pomůcek („čisticí místnost“), sklad prádla a pomůcek. 36

Zdravotnická zařízení lůžkového a ambulantního typu a

b

Obr. 5  Pokoj pro pacienty: a – standardní, b – nadstandardní

2.2.1 Pokoje pro pacienty Na ošetřovací jednotce je několik standardních pokojů (obr. 5a) pro pacienty, jejich umístění a vybavení musí odpovídat hygienickým předpisům (prostorné, dobře větratelné aj.). Počet pokojů na ošetřovací jednotce je asi pět až deset. Pokoje jsou vybaveny nemocničními lůžky, počet lůžek na pokoji je různý, většinou od jednoho do šesti lůžek, nejvhodnější počet pro pacienty i personál jsou dvě až čtyři lůžka. Dále je na pokoji nábytek – noční stolek ke každému lůžku, židle nebo křeslo s omyvatelným potahem, jídelní stůl, věšák, skříň. Nábytek má být jednoduchý a vkusný, má hladký povrch a je dobře dezinfikovatelný a omyvatelný. Na každém pokoji je umyvadlo s tekoucí teplou a studenou vodou. V nově postavených nemocnicích nebo přestavěných starých nemocnicích je součástí pokoje i sociální zázemí – toaleta a sprchový kout. Součástí ošetřovacích jednotek jsou i nadstandardní jednolůžkové (event. dvoulůžkové) pokoje (obr. 5b). Jsou charakterizované jako pokoj hotelového typu s telefonem, televizorem, lednicí a dalším vybavením. Cílem je vyhovět individuálním požadavkům pacientů. Nadstandardní vybavení je za úplatu.

2.2.2 Ostatní místnosti Místnost pro ošetření/vyšetření pacienta Vyšetřovna (ošetřovna) (obr. 6a) slouží k vyšetření chodícího pacienta, k sepsání údajů o pacientech, k provedení malých lékařských a ošetřovatelských výkonů (např. převazy ran). Je vybavená podle potřeb oddělení. Mezi základní vybavení patří vyšetřovací stůl, stolky a podnosy s po37

2

2

Ošetřovatelská péče 1. díl a

c

b

d

Obr. 6  Ostatní místnosti na ošetřovací jednotce: a – vyšetřovna, b – pracovna sester, c – kuchyňka, d – jídelna pro pacienty můckami, převazový vozík na chirurgii, světlo, skříně s pomůckami, umyvadlo s tekoucí vodou. Přípravna a pracovna sester (obr. 6b) slouží ošetřovatelskému personálu k přípravě pomůcek k různým výkonům a k přípravě léků, myjí se zde a dezinfikují některé použité pomůcky. Do vybavení patří skříně s léky, stolky a podnosy. V pracovně sester se provádí administrativní činnosti, vybavena je stolem, židlí, počítačem. Obě místnosti bývají spojené. Kuchyňka, jídelna a denní místnost Kuchyňka (obr. 6c) slouží k dokončení úpravy stravy, k chystání stravy na talíře, k vaření čajů pro pacienty. Kuchyňka je vybavena sporákem, mikrovlnnou troubou, skříněmi s nádobím a příbory, dvojitým dře38

Zdravotnická zařízení lůžkového a ambulantního typu zem, myčkou a stolem. Odkládá se sem jídlo pro pacienty, kteří jsou např. na vyšetření. Jídelna (obr. 6d) slouží pro stravování chodících pacientů, má zajistit kulturní stolování. Prostředí udržujeme upravené, přispívá pak ke zlepšení nálady a k lepší chuti. Stoly jsou většinou pro čtyři pacienty. Na stole je omyvatelný ubrus. Na některých odděleních jsou z důvodu omezených prostor pouze jídelní kouty. Denní místnost (společenská místnost) slouží pro trávení volného času pro chodící pacienty a pro trávení času s návštěvami. Prostředí je příjemné, vybavené malou knihovnou, televizí, stolky a židlemi. Může se tedy zároveň využívat jako jídelna i návštěvní místnost. Nekouří se zde. Na dětském oddělení bývá herna vybavená hračkami. Hygienická zařízení Každá ošetřovací jednotka má koupelnu pro pacienty, která obsahuje jeden nebo více sprchových koutů pro chodící, ale i pro hůře pohyblivé pacienty na vozíku nebo na koupací vaně. Je zde i signalizační zařízení, aby si pacient v případě nevolnosti mohl přivolat pomoc. Stěny i podlahy jsou snadno omyvatelné a dezinfikovatelné. Podlaha je protiskluzová, přístup je bezbariérový. Na dveřích je tabulka „obsazeno“, „volno“. Koupelna může být součástí pokoje nebo pro dva pokoje společná. Toalety oddělujeme pro muže, ženy a personál, jsou vybaveny signalizací. Klozety mohou být vybaveny nástavcem a madly – slouží pro hůře pohyblivé nemocné. Součástí je místnost s umyvadlem, někdy i prostor s lůžkem pro provádění klyzmat. U toalet je tzv. sběrná místnost – jsou zde uloženy sběrné nádoby na moč jednotlivých pacientů. Čisticí místnost slouží pro čištění, dezinfekci a uložení některých pomůcek (např. podložní mísy, močové lahve, emitní misky). Je zde výlevka a dvojdřez na mytí a dezinfekci pomůcek. Skladuje se tu použité prádlo ve vacích, než je odvezeno do prádelny. Jsou zde skříně, kde jsou uloženy úklidové, mycí a dezinfekční prostředky. Sklad Skladovací prostory musí být dostatečně velké, za materiál zodpovídá staniční sestra. Ve skladu je uloženo čisté prádlo, zásoby běžných ošetřovatelských pomůcek a materiálu (např. infuzní lahve, pomůcky doplňující lůžko), vozíky a kyslíkové lahve. Místnost i skříně jsou uzamykatelné, přístupné pouze pro personál.

39

2

2

Ošetřovatelská péče 1. díl

2.3

Zařízení a vybavení ošetřovací jednotky

Malba stěn dříve bývala převážně bílá, nyní jsou barvy pastelové, protože působí dobře na psychiku nemocného. Dolní části stěn mohou být nalakovány omyvatelným lakem. Stěny na chodbách a pokojích jsou zpestřeny obrázky nebo nástěnkami. Stěny v kuchyňce a v hygienickém zařízení (toalety, sprchy, čisticí místnost) jsou vykachlíkované. Podlaha je jednolitá, snadno omyvatelná krytina z plastu nebo lino, dřevo (parkety) není vhodné. Osvětlení je přirozené (zajištěné slunečním svitem) a umělé. Slunce nesmí přímo svítit pacientům do očí, v oknech musí být žaluzie. Umělé osvětlení je umístěno na stropě a noční lampička u každého lůžka. Tlumené noční světlo je jedno na každém pokoji, většinou u dveří – slouží k lepší orientaci nemocného i personálu v noci. Osvětlení je i v ostatních místnostech. Kvalitní osvětlení musí být v pracovně sester nebo vyšetřovně. Větrání – pokoje větráme několikrát za den, automaticky po úpravě lůžek (minimálně ráno a večer), vždy po zapáchajícím výkonu (např. po převazu, po péči o znečištěného nemocného), před spánkem nemocného. Větrat můžeme přímo a nepřímo. Přímé větrání spočívá v otevření okna. Pacienty, především v horečnatém stavu, přikryjeme dekou, ručníkem přikryjeme i hlavu (bez obličeje). Nepřímé větrání je vhodné při velké zimě, kdy přímo vyvětráme chodbu a pak otevřeme dveře z pokoje na chodbu. Vlhkost vzduchu by měla být asi 55 %, při topení bývá vzduch v zimě a

b

Obr. 7 Signalizace: a – hlavní ústředna na sesterně, b – zvoneček u lůžka pacienta 40