Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků Bakalářská práce

Autor:

Kamila Šestalová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ing. Zdeněk Synek

duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích, dne 30.4. 2014

…………………………. Kamila Šestalová

Poděkování: Touto cestou si dovoluji poděkovat Mgr. Ing. Zdeňkovi Synkovi za vstřícný a trpělivý přístup, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při psaní této bakalářské práce.

Anotace práce: Tato bakalářská práce se zabývá občanskoprávním institutem odstoupení od smlouvy. V první části se zaměřuje na jeho teoretická východiska (základní pojmy), dále analyzuje základní principy a jednotlivé důvody pro odstoupení od smlouvy v občanském právu. Identifikuje a provádí porovnání některých změn v dosavadní a nové právní úpravě občanského zákoníku. V druhé části se práce zabývá problematikou nekalých praktik obchodníků v kontextu ochrany spotřebitele a popisuje některé příklady z praxe.

Klíčová slova: smlouva, odstoupení od smlouvy, spotřebitel, nekalé obchodní praktiky, ochrana spotřebitele

Annotation: This thesis deals with a withdrawal of a contract as an institute of civile law. The first part it focuses on the theoretical bases (basic concepts), analyzes the basic principles and the different reasons for withdrawal in civil law. It identifies and performs a comparison of some changes in existing and new legislation, the civil law. In the second part of the thesis it deals with unfair business practices in the context of consumer protection and describes some examples.

Keywords: contract, contact of withdrawal, the consumer, unfair trade practices, consumer protection

Obsah Úvod .............................................................................................................. 1 1

Odstoupení od smlouvy ....................................................................................... 2

1.1.

Pojem ..................................................................................................................... 2

1.2.

Principy smluvního závazkového práva ................................................................ 3

1.3.

Předpoklad odstoupení od smlouvy ....................................................................... 6

1.4.

Forma odstoupení od smlouvy ............................................................................... 7

1.5.

Lhůty a odstoupení od smlouvy ............................................................................. 8

2

Odstoupení od smlouvy v porovnání současné a nové právní úpravy ............ 9

3

Důvody odstoupení od smlouvy a moţné právní následky ............................. 14

3.1.

Zákonné důvody odstoupení od smlouvy ............................................................ 14

3.2.

Smluvní důvody odstoupení od smlouvy ............................................................. 19

3.3.

Právní následky odstoupení od smlouvy .............................................................. 20

3.4.

Nárok na smluvní pokutu ..................................................................................... 21

3.5.

Nárok na odstupné ............................................................................................... 21

4

Ochrana spotřebitele.......................................................................................... 23

4.1.

Vymezení základních pojmů ................................................................................ 23

4.2.

Právní úprava ochrany spotřebitele ...................................................................... 24

4.3.

Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.......................................................... 33

4.4

Sankce .................................................................................................................. 34

5

Nekalé obchodní praktiky a příklady z praxe ................................................. 36

5.3.

Příklady z praxe.................................................................................................... 39

Závěr ........................................................................................................... 43 Seznam pouţitých zkratek: ............................................................................................. 45 Seznam pouţité literatury................................................................................................ 45

Úvod V roce 2012 byla dokončena rekodifikace soukromého práva. V jejím rámci byl schválen nový občanský zákoník, ale také nový zákon o obchodních korporacích a nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Všechny tyto zákony vstoupily v účinnost dne 1. 1. 2014. Výše zmiňovaný a velmi diskutovaný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je znám pod názvem Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“), přinesl mnoho změn, které se dotknou kaţdého občana. Tyto změny se týkají práva věcného, dědického a mnohé změny nastaly i v právu obchodním. V poslední zmiňované oblasti je upravena problematika institutu odstoupení od smlouvy a nekalé obchodní praktiky a těmito oblastmi se budu, ve své bakalářské práci, zabývat. Odstoupení od smlouvy a nekalé obchodní praktiky, jsou tématem, se kterým se setkáváme

v kaţdodenním

ţivotě,

kdy

je

uzavírání

smluv

nejčastějším

a

nejhmatatelnějším případem aplikace práva, avšak ne kaţdý ví, jaká práva a povinnosti plynou při uzavírání smluvního vztahu, jeho skončení nebo co vše lze zařadit pod pojem nekalé obchodní praktiky. Cílem mé práce je v první části analyzovat základní principy občanskoprávního institutu odstoupení od smlouvy, následně porovnat současnou a novou právní úpravu a definovat moţné důvody odstoupení od smlouvy. Ve druhé části se budu zabývat problematikou ochrany spotřebitele a nekalými obchodními praktikami.

1

1 Odstoupení od smlouvy 1.1. Pojem Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem adresovaným druhé smluvní straně, kterým se ruší smluvní závazkový vztah. Uvedený právní úkon nabývá účinnosti okamţikem, kdy dojde do dispoziční sféry druhého subjektu. Jeho účinnost není podmíněna souhlasem druhého účastníka, ani rozhodnutím soudu. Odstoupit lze jen od platné smlouvy. Odstoupit od smlouvy je moţné jen tehdy, je-li to v zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.1 Zánik závazkového právního vztahu můţe nastat splněním, coţ je optimální způsob, nebo druhým moţným způsobem a to je zánik právního vztahu odstoupením od smlouvy na základě nesplněného závazku vůči věřiteli. Jde tedy o institut práva, jímţ se jednostranně ruší vztahy, které vznikly na základě zákona a jeho podmínek nebo konkrétním smluvním ujednáním, upraveno v zákoně č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §344 (dále téţ „ObchZ“), kdy účinnost není podmíněna souhlasem druhé strany. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 49 (dále téţ „ObčZ“) upravuje právo, odstoupit od smlouvy, jednak pro případ uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, dále především jako sankci za prodlení dluţníka2 či za jiné porušení smluvních povinností3. Vedle případů zákonem stanovených je moţno od smlouvy odstoupit tehdy, bylo-li to jejími subjekty dohodnuto, ať jiţ při uzavření smlouvy nebo dodatečně4. České právo neposkytuje, pro institut odstoupení od smlouvy, ucelenou úpravu. Tato problematika je rozptýlena do několika právních předpisů. Všeobecně úpravu můţeme nalézt v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů §48 a v dalších právních předpisech jako v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním

1

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&levelid=OC_245.HTM

2

Ustanovení § 517, odst. 1 ObčZ

3

Usnesení např. § 597, §623, §679 ObčZ

4

Ustanovení § 48, odstavec. 2, § 497 ObčZ

2

zákoníku, ve znění pozdějších předpisů §344 - §355, anebo v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

1.2. Principy smluvního závazkového práva Smluvní závazkové právo spočívá na některých obecných principech, které tvoří základní podstatu právního řádu a jsou promítnuty do právních oblastí i do jednotlivých právních institutů. Tyto principy nejsou většinou výslovně vyjádřeny v zákoně, ale jsou vytvořeny teoretickým uvaţováním a praxí soudů, jedná se především o teoretické zobecnění z obsahu jednotlivých ustanovení a institutů občanského zákoníku. Tyto principy zpravidla nepůsobí přímo právotvorně, ale jsou uplatňovány skrze jiţ zmíněné interpretace právních předpisů, především cestou soudcovského práva. Ve své práci bych chtěla uvést zejména tři z řady principů, které, dle mého mínění, nejvíce souvisejí s institutem odstoupení od smlouvy. Na prvním místě je to princip rovnosti stran, dále pak princip pacta sunt servanda a třetím neméně důleţitým je princip smluvní svobody (volnosti) stran.

1.2.1.

Princip rovnosti stran

Princip rovnosti v právech patří mezi základní pravidla demokratického právního státu. Poţadavek rovnosti je v ústavním pořádku České republiky definován v preambuli Ústavy a v čl. 1 Listiny základních práv a svobod: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ V právu se rovností rozumí především rovnost ve vztahu mezi občanem a státem: státní moc nesmí při aplikaci práva rozlišovat mezi občany na základě jejich společenského nebo ekonomického postavení, podle etnické příslušnosti, podle pohlaví, věku ani podle ţádného jiného diskriminačního dělítka.5 Rovnost účastníku smluvních stran je typickým znakem pro soukromé právo. Tato

rovnost

je

v občanském

právu

výslovně

vyjádřena

textem

zákona

„V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení.“6

5

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnost_(pr%C3%A1vo)

6

Ustanovení § 2 ObchZ

3

Toto rovné postavení se projevuje zásadně tak, ţe: 

ţádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůţe jednostranně druhému účastníku uloţit právní povinnosti, ale ani převést na něj práva, a



ţádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůţe autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech z tohoto vztahu vznikajících. Toto oprávnění náleţí pouze soudu, výjimečně jiným orgánům, případně rovněţ výjimečně samotnému ohroţenému účastníku. Jde o výraz římskoprávní zásady, podle níţ nikdo nemůţe být soudcem ve vlastní při.7

1.2.2.

Princip pacta sunt servanda

Princip pacta sunt servanda, můţeme přeloţit, jako smlouvy mají být plněny. Jedná se o princip, kterým je vyjádřena zásada, ţe jiţ uzavřené smlouvy a dohody, jako závazně učiněné projevy vůle, mají být dodrţovány a je jím vyjádřena závaznost ujednání, o toto pravidlo se v současné době často opírá ve svém rozsudku i Nejvyšší soud8 či Ústavní soud9. Teoreticky byla a je tato zásada někdy povaţována za základní, axiomatickou danou zásadu, ze které se odvíjí a na které stojí celý právní řád.10 Tento princip má původ v římském právu, ale je přesněji formulován aţ ve středověku, římskoprávními školami.

1.2.3.

Princip smluvní svobody stran

Smluvní svobodou stran, jako projevu autonomie jejich vůle, se rozumí především svoboda smlouvu vůbec uzavřít či neuzavřít, dále vybrat si smluvní stranu, zvolit si smluvní typ, určit obsah smlouvy, resp. obsah smlouvou zaloţeného závazkového právního vztahu, určit formu smlouvy a konečně smlouvu za dohodnutých podmínek i

7

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&levelid=OC_140.HTM

8

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.9. 2007, sp. zn. 31 Cdo 3142/2006

9

Usnesení Ústavního soudu ze dne 19.5.2009, sp. zn. 1081/09

10

Knappová, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek II Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86395-36-7, s. 39.

4

zrušit11. Ústavní zakotvení tohoto principu můţeme nalézt v zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl. 2, odst. 4 a v čl. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno „Kaţdý občan můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Je to tedy projev svobodné vůle jedince v soukromoprávních vztazích, svoboda učinit právní úkon. Omezení tohoto jednaní, je moţné pouze zákonem, nebo za zákonem stanovených podmínek.

1.2.4.

Shrnutí

Z pohledu principů uvedených v předchozích odstavcích lze vyloţit institut odstoupení od smlouvy různými způsoby. V nemálo případech je moţné chápat institut odstoupení od smlouvy jako podstatné porušení těchto principů, ale je třeba na tuto problematiku pohlédnout z různých stran. Podle principu rovnosti stran, který je popsán výše, lze posuzovat jednostranné odstoupení od smlouvy jako nepřijatelné. Proto je potřeba vyloţit tento institut jako moţnou ochranu poškozené smluvní strany v případě, ţe dojde k porušení předmětné smlouvy stranou druhou. Z hlediska principu rovnosti stran by nemělo být moţné odstoupit od smlouvy, pokud nedojde k porušení smlouvy, druhou stranou a v případě, ţe k takovému případu dojde, mělo by být sankciováno. Z hlediska druhého principu pacta sunt servanda lze posuzovat odstoupení od smlouvy znovu jako jeho porušení, neboť jednostranné odstoupení od smlouvy nesplňuje primárním účel tohoto principu a ten je zajistit, aby závazky vyplývající pro strany ze smlouvy byly dodrţeny. Na druhou stranu lze na jednostranné zrušení smlouvy pohlíţet jako na důsledek předchozího porušení smluvní povinnosti, jde tedy opět o ochranu proti neplnění povinností plynoucích ze smlouvy. Proto lze na odstoupení od smlouvy pohlíţet jednak jako na porušení smlouvy a v druhém případě jako na důsledek, který porušením smlouvy vznikl. Druhý případ, tedy odstoupení od smlouvy jako důsledku porušení smlouvy, chrání tu ze smluvních stran, která dodrţuje ujednání ve smlouvě, ale není schopná donutit ke stejnému jednání stranu druhou.

11


5

U dalšího principu, smluvní svobody stran, lze pohlíţet na odstoupení od smlouvy jako na určitý následek porušení smluvní povinnosti a tím ochránit účastníka takového vztahu, kdy dojde k nerovnováze sil a tím i k zásadní změně prosazení vůle stran, vyplývající ze smlouvy. V tomto případě se stranám navrhuje odstoupit od smlouvy a tím se vyvázat z vadného smluvního vztahu.

1.3. Předpoklad odstoupení od smlouvy Pro odstoupení od smlouvy musí být splněny některé předpoklady, je tedy třeba určit přesné podmínky, kdy a jakým postupem lze od smlouvy odstoupit. První a zásadní předpoklad, pro odstoupení od smlouvy, je platně uzavřená smlouva. Je proto nutné rozlišit vady samotného právního úkonu, který činí smlouvu relativně nebo absolutně neplatnou a vadami plnění smluvních povinností, které mohou být důvodem k odstoupení od smlouvy. Další předpoklad k odstoupení od smlouvy jsou důvody tohoto odstoupení, které rozdělujeme do dvou skupin, na smluvní a zákonné. Smluvní důvody pro odstoupení provází princip smluvní svobody (volnosti) stran jako projev autonomie jejich vůle, smluvní strany závazkového vztahu si mohou důvody a podmínky pro odstoupení od smlouvy sjednat libovolně dle potřeb a uváţení. Příkladem můţe být ujednání ve smlouvě, kdy je pouze jedna strana oprávněna k odstoupení či ustanovení uvedená ve smlouvě, kdy pro kaţdou ze stran závazkového vztahu jsou stanoveny jiné smluvní podmínky. Občanský zákoník umoţňuje smluvním stranám dohodnout si své vlastní podmínky odstoupení od smlouvy, ale má i pravomoc tyto podmínky zákonným způsobem omezit. Zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy jsou rozmístěny v různých částech občanského zákoníku. Důvody k odstoupení lze rozdělit na obecné, do kterých můţeme zahrnout: uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek (§49 ObčZ), prodlení dluţníka (§517 ObčZ), zmaření volby splnění závazku (§561 ObčZ), nemoţnost plnění (§575, odst. 3, §576 ObčZ) dále na důvody speciální kam lze uvést důvody, které se týkají smluvních typů v občanském zákoníku: důvody pro odstoupení od kupní smlouvy (§613, §616, §622 ObčZ), od smlouvy o dílo (§§ 635, 636, 637, 638, 639 a 642 ObčZ), od nájemní smlouvy (§ 666, 667, 679, 684 a 716 ObčZ), od příkazní smlouvy (§ 735 ObčZ), od smlouvy o ubytování (§ 759 ObčZ).

6

1.4. Forma odstoupení od smlouvy „Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon, adresovaný druhé straně, kterým se ruší závazkový vztah v okamţiku, kdy dojde druhé straně“12. „Právní úkon musí být učiněn svobodně, váţně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.“13 Odstoupení od smlouvy je tedy právní úkon, který musí, po formální stránce, splňovat všechny náleţitosti. Formu odstoupení od smlouvy můţeme rozlišit na odstoupení na základě smluvního ujednání účastníku nebo na základě zákona. V případě, kdy se jedná o odstoupení na základě smluvního ujednání účastníků, které není v zákoně upraveno konkrétně, upravuje odstoupení od smlouvy ta určitá úmluva v předmětné smlouvě, která stanovuje, jakým způsobem dojde k odstoupení mezi smluvními stranami. Platné odstoupení od smlouvy musí obsahovat veškeré náleţitosti formy právního úkonu, musí být ve shodě s obecným ustanovením.14 Dalším předpokladem platného odstoupení od smlouvy je srozumitelnost, tzn., u druhé strany nevznikne pochybnost a bezpečně pochopí, ţe se jedná o právní úkon odstoupení od smlouvy. V občanském právu je písemná podoba poţadována jen u smluv, které byly v písemně formě sepsány.15 Ostatní náleţitosti jako způsob doručení, další podmínky a jiné okolnosti určuje konkrétně právě dohoda mezi stranami smluvního vztahu. Odstoupení od smlouvy je adresovaný právní úkon, který je projevem vůle jedné strany určený konkrétnímu subjektu (adresátovi). A vznikne aţ v okamţiku, kdy projev vůle dojde do sféry adresáta, a ten tak získá moţnost se s jeho obsahem seznámit. Obecně lze předpokládat, ţe odstoupení od smlouvy musí být provedeno tak, aby nebyly vzbuzeny pochybnosti u druhé strany, o který úkon se jedná.

12


13


14


15

Ustanovení §40, odst. 2 ObčZ

7

1.5. Lhůty a odstoupení od smlouvy Občanský zákoník neobsahuje a ani neupravuje, konkrétní způsob, obecnou lhůtu k odstoupení od smlouvy. Při uplatnění principu volnosti, tak zásadním pro soukromé právo, není stanovení lhůt, pro odstoupení od smlouvy, nikterak omezeno a je plně na dohodě účastníků smluvních stran. Jsou však stanoveny lhůty pro některé typy smlouvy. Příkladem je spotřebitelská smlouva, občanský zákoník stanoví, ţe od smlouvy uzavřené na dálku, má spotřebitel právo odstoupit do 14 dnů od převzetí zboţí. Tato lhůta se prodlouţí na 3 měsíce v případě, ţe dodavatel nepředá spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem16. Obecně platí, ţe v případě, kdy zákon neupravuje začátek lhůty k odstoupení od smlouvy, vzniká moţnost odstoupení po té, co byla smlouva platně uzavřena. Počátkem lhůty, ve které je moţné odstoupit od platné smlouvy, můţe být jak okamţik vzniku smlouvy, tak i např. porušení povinností, které ze smlouvy vyplývají. Konec lhůty je pro konkrétní případ stanoven zákonem nebo se uplatní ustanovení týkající se promlčení. Na institut odstoupení od smlouvy, který je výkonem majetkového práva, se uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta17.

16


17

Ustanovení § 101 ObčZ

8

2 Odstoupení od smlouvy v porovnání současné a nové právní úpravy NOZ, vymezuje, oproti staré právní úpravě ObčZ, v širší míře institut odstoupení od smlouvy. Je to tím, ţe NOZ nahradí nejen ten původní, ale zastupuje řadu dalších předpisů, mezi něţ patří i ObchZ. V praxi to znamená, ţe došlo ke sjednocení závazkového práva, v tomto případě, ţe smlouvy jiţ nejsou upraveny podle občanského nebo obchodního zákoníku. Institut odstoupení od smlouvy je, v NOZ, upraven ve čtvrté, nejobsáhlejší, části nazvané Relativní majetková práva. Obsahuje jak smlouvy různého druhu, tak i odpovědnost za škodu, jako závazku z deliktního jednání. V celkovém pojetí úpravy závazků z právních jednání se výrazně promítá ústřední zásada NOZ, kterou je zásada autonomie vůle. Tato se projevuje zejména následujícími způsoby: Ustanovení o smluvním právu jsou zásadně dispozitivní V případě, ţe stranám nevyhovuje zákonná úprava, mohou si vymezení práv a povinností upravit odchylně. Znění zákona má slouţit jako inspirace a podklad pro uzavírání smluv.

Pravidla pro vznik, změnu i zánik závazku jsou méně přísná Účastnící smluvního vztahu se nemusí drţet přesně postupu vzniku smluvního závazku, kterým je návrh a jeho přijetí, ale jsou jim dány i jiné moţnosti jako například vznik smlouvy tzv. faktickou akceptací návrhu smlouvy. 

§ 1744 Adresát nabídky nemusí navrhovateli oznamovat, ţe s jeho návrhem souhlasí. Nabídku můţe přijmout jednoduše tak, ţe se podle ní zachová, zejména tím způsobem, ţe poskytne nebo přijme plnění druhé strany.18

18

http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/koncepcni-zmeny/

9



§1743 Pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí v případě, ţe navrhovatel vyrozumí osobu, které byla učiněna nabídka alespoň ústně, ţe je přijetí povaţováno za včasné nebo se začne chovat ve shodě s nabídkou.19

Ochrana slabší smluvní strany NOZ dále pamatuje na ujednání o ochraně slabší strany smluvního vztahu. Definice slabší strany však není přesně vymezena a bude potřeba ji odvozovat z určitého smluvního vztahu. Slabší stranu tak bude potřeba dovodit třeba dle vlivu na obsah závazku či jaké má osobní zkušeností či znalostí. V případě vzniku rizika zneuţití slabší strany jsou v NOZ ochranná ustanovení, která lze pro tento případ vyuţít. Jedná se o tato ustanovení: 

§ 433 Zákaz zneuţití postavení k vytváření nebo vyuţití závislosti slabší strany a nastolení nerovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran.



§ 1810 a násl. upravující ochranu spotřebitele.



§ 1798 a násl. regulující postavení stran smluv uzavíraných adhezním způsobem.



§ 1793 – 1797 o neúměrném zkrácení a lichvě.

Ochrana spotřebitele 

§ 1810 Přehledná a srozumitelná úprava pravidel, náleţitostí a obsahu, které upravují

postupu

při

uzavírání

smluv

mezi

podnikatelem

(§ 420 a 421)

a spotřebitelem (§ 419). 

§ 1811 Podnikateli má uloţeny rozsáhlé infomační povinnosti vůči spotřebiteli, které je mu povinen sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy.



§ 181 Soupis zakázaných ujednání, která vytvářejí, v případě práv a povinností smluvních stran, zásadní nerovnováhu vztahu a mluví v neprospěch spotřebitele.

19 19


10



§ 1838 a 1851 Upravují ochranu spotřebitele při neobjednaném plnění. Spotřebitel není povinen na své náklady vracet zboţí, nic hradit ani podnikatele vyrozumět ohledně neobjednaného zboţí, které mu bylo vnuceno.20

Nový občanský zákoník: 

Zavádí nové pojmy jako internet, kdy slovo internet se v textu objevuje kupodivu pouze dvakrát a to: § 1830 Pokud podnikatel umoţňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí. § 1840 Ustanovení tohoto pododdílu se nepouţijí na smlouvu j) uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné sluţby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho pouţívání nebo uzavřenou za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem.



uvádí další novým pojmem, kterým je slovo elektronický, vyskytující se v hojnější míře a to u těchto ustanovení: § 561 (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyţaduje podpis jednajícího. Podpis můţe být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. § 562 (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umoţňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, ţe záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti

20


11

změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, ţe záznam je spolehlivý. § 1811 (2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, neţ spotřebitel učiní závaznou nabídku a) svoji totoţnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, 

Změna lhůt odstoupení od smlouvy § 1829 (1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běţí ode dne uzavření smlouvy a jde-li o a) kupní smlouvu, ode dne převzetí zboţí, b) smlouvu, jejímţ předmětem je několik druhů zboţí nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboţí, nebo c) smlouvu, jejímţ předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboţí, ode dne převzetí první dodávky zboţí. (2) Nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu s § 1820 odst. 1 písm. f), můţe spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce (3) Jestliţe však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běţí čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdrţel.



Novým obecným důvodem pro odstoupení od smlouvy je podstatné porušení § 2003 (2) Mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyuţila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany.



Podrobnější úprava při odstoupení od smlouvy vůči třetím osobám, při nároku na smluvní pokutu, úroky z prodlení a náhradu škody. § 2005 (1) Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

12

(2) Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud jiţ dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. 

Nemoţnost plnění dluhu v důsledku prodlení věřitele § 1968 Dluţník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dluţník není za prodlení odpovědný, nemůţe-li plnit v důsledku prodlení věřitele.



Místo odstoupení od smlouvy vytvořen nový institut výpověď bez výpovědí doby § 1998 (2) Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.



Nově je zde upravena zásada nemoţnosti odstoupení od kupní smlouvy v případě, ţe nelze vrátit věc, která byla předmětem smluvního vztahu. § 2615 (2) O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn poţadovat provedení náhradního díla, jestliţe předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

13

3 Důvody odstoupení od smlouvy a moţné právní následky 3.1. Zákonné důvody odstoupení od smlouvy Zákonem stanovené důvody u institutu odstoupení od smlouvy můţeme rozčlenit na obecné důvody, které zahrnují veškeré smlouvy spadající pod reţim občanského zákoníku a na důvody zvláštní, které občanský zákoník pouţívá pro jednotlivé smluvní typy.

3.1.1.

Obecné důvody

Do obecných důvodů pro odstoupení od smlouvy můţeme zařadit prodlení dluţníka, vady plnění, uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, nemoţnost odstoupení od smluv spotřebitelských a fixních.

3.1.1.1.

Prodlení dluţníka

„Dluţník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliţe jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, můţe se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.“21 Jedním z nejčastějších důvodů pro odstoupení od smlouvy je prodlení dluţníka. Důleţitým ukazatelem u tohoto důvodu je určení jak dlouho se dluţník nachází v prodlení, tzn., ţe svůj dluh neplní řádně a včas. Neplnění závazku řádně je všeobecně chápáno jako nesplnění náleţitostí závazku, příklad: nedodrţení předmětu plnění, nedodrţení způsobu plnění atp.. Včasnost plnění je posuzována podle stanovené lhůty k plnění, která je ujednána ve smlouvě. „Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dluţník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem poţádán.“22 V případě, ţe smlouva neobsahuje přesné ujednání ohledně lhůty plnění, je

21

Ustanovení §517, odst. 1, ObčZ

22

Ustanovení §563, ObčZ

14

dluţník povinen plnit dle poţádání věřitele. A zároveň platí, ţe se dluţník nemůţe ocitnout v prodlení, pokud není předem stanovena lhůta k plnění a věřitel si nevyţádá plnění od dluţníka. Pokud dluţník nesplní včas stanovenou lhůtu k plnění, je věřitel oprávněn odstoupit od smlouvy, ale nejdříve je povinen poskytnout dluţníkovi dodatečnou lhůtu ke splnění, která musí být přiměřená, aby bylo moţné dluh splnit.23 Dodatečnou lhůtu pro splnění dluhu určuje výhradně věřitel a měla by být přiměřeně dlouhá s ohledem na určitý konkrétní případ.

3.1.1.2.

Vady plnění

Aby plnění dluţníka mělo za následek zánik dluhu splněním, musí být řádné. Plnění není řádné, má-li nedostatky, tj. vady, které mají z právního hlediska význam tehdy, spojují-li s nimi předpisy občanského práva nebo dohoda účastníků určité právní následky. Z hlediska právního významu vadného plnění se rozlišují na vady podstatné a nepodstatné, vady odstranitelné a neodstranitelné, vady právní a faktické (odpovědnost za vady).24 I plnění, které můţe být úplné z pohledu termínu dodání, můţe vykazovat vady. Z obecného hlediska je můţeme rozdělit na vady faktické a vady právní. Faktickými vadami je myšlena kvalitativní nebo kvantitativní strana plnění, které bylo smluvně ujednáno. Kupující má ze zákona nárok na odstoupení od smlouvy, pokud zjistí na věci vadu, která zapříčiní, ţe je neupotřebitelná. „Jestliţe dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má téţ právo od smlouvy odstoupit.“25 Kupující má dále nárok na odstoupení od smlouvy v případě, ţe byl prodávajícím ubezpečen, ţe věc má určité vlastnosti a nemá ţádné vady a následně se ukáţe, ţe toto ujištění bylo nepravdivé. Pro případ, kdy je konstatována bezvadnost věci, není určující, jestli prodávající o vadách věděl či ne. „Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy,

23


24

HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5

25

Ustanovení §597, odst.1 ObčZ

15

jestliţe jej prodávající ujistil, ţe věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo ţe nemá ţádné vady, a toto ujištění se ukáţe nepravdivým.“26 U dělení vad na podstatné a nepodstatné má oprávněná strana, v případě podstatného porušení, moţnost od smlouvy odstoupit pokud oznámí druhé straně vadu plnění včas. U nepodstatného porušení je moţnost odstoupit od smlouvy pouze, kdyţ jsou splněny další zákonné podmínky.

3.1.1.3.

Tíseň za nápadně nevýhodných podmínek

„Tísní se rozumí stav jednajícího, který není závislý na tom, jak stav tísně vznikl a kdo jej vyvolal. Tíseň je ekonomickým, sociálním, zdravotním a jiným stavem, který svojí existencí deformuje vůli jednajícího tak, ţe ho lze donutit k učinění právního úkonu, který by jinak neučinil. Právně významná je pouze taková tíseň, která vede k uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek (především při porušení ekvivalentnosti vzájemně poskytnutých plnění). Protoţe stav tísně má objektivní povahu, účastník, který z něj těţí, o něm nemusí vůbec vědět. Jestliţe však tento účastník sám tíseň druhého zavinil nebo jí vyuţil, ponese za její nepříznivé následky odpovědnost. „ (zejména se nebude moci domáhat plnění z takového úkonu ani náhrady škody, kdyţ jednající v tísni od smlouvy odstoupí, naopak sám bude mít povinnost nahradit škodu, která druhé smluvní straně vznikla).“27 „Nápadně nevýhodné podmínky se posuzují individuálně. U smluv se vzájemným splněním můţe být určujícím hlediskem ekonomická ekvivalence poskytnutých plnění. Toto hledisko není jediným, nápadně nevýhodné podmínky mohou spočívat i v jiných aspektech, mohou se objevit také u bezúplatných smluv. Účastník, který smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, je oprávněn od smlouvy odstoupit.“28 Z definic uvedených výše můţeme odvodit, ţe v případě, kdy se dotčená smluvní strana dovolává odstoupení od smlouvy, uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, je potřeba posoudit obě tyto skutečnosti odděleně. Odstoupit od smlouvy pak lze pouze v případě, ţe obě podmínky jsou kumulativně splněny.

26


27

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_470.htm

28

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_470.htm

16

3.1.1.4.

Nemoţnost plnění a následná nemoţnost plnění

Nemoţnost plnění, je-li plnění nemoţné, smlouva nevznikne. Plnění se však můţe stát nemoţným aţ po vzniku závazku. „Stane-li se plnění nemoţným, povinnost dluţníka plnit zanikne.“29. K tomuto následku však dochází pouze tehdy, jde-li o tzv. absolutní nemoţnost, nikoli nemoţnost tzv. hospodářskou, kdy plnění je sice moţné, ale aţ po sjednané době, za ztíţených podmínek nebo s většími náklady. Nemoţným se můţe stát pouze plnění individuálně určené, neboť plnění určené druhově je v případě nemoţnosti nahraditelné jiným téhoţ druhu a kvality a z povahy věci nevyvolává zánik povinnosti dluţníka plnit. Stane-li se plnění nemoţné pouze z části, zaniká závazek pouze v této části, nikoli zásadně celý. Věřitel však můţe ohledně zbývajícího plnění odstoupit od smlouvy. Při částečné nemoţnosti zaniká pouze část závazku postiţená nemoţností. Jestliţe však vyplývá z povahy smlouvy nebo účelu plnění, který byl stranám znám při vzniku závazku, ţe plnění zbývající části nemůţe mít pro věřitele ţádný význam, zaniká celý závazkový vztah, ledaţe věřitel bez zbytečného odkladu sdělí dluţníkovi, ţe na zbytku plnění trvá.30 Stane-li se, v obchodních vztazích, plnění nemoţným dodatečně, závazek zaniká. Plnění není nemoţné, pokud jej lze uskutečnit i za ztíţených podmínek, s většími náklady, nebo aţ po sjednaném čase31 nebo ho lze splnit pomocí jiné osoby32. Nemoţnost právní, upravuje obchodní zákoník, závazek se stává nesplnitelným téţ v případě, kdy právní předpisy, vydané po uzavření smlouvy, a jejichţ účinnost není časově ohraničená, dluţníkovi zakazují chování, k němuţ je zavázán, nebo vyţadují úřední povolení, které dluţníku nebylo uděleno, ačkoli o ně řádně usiloval.33

3.1.1.5.

Fixní smlouvy

Fixní smlouva je smlouva, v níţ byla stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, ţe na opoţděném plnění nemůţe mít věřitel zájem. V 29


30


31


32

Ustanovení § 352 odst. 1 ObchZ

33


17

takovém případě se prodlením dluţníka smlouva od počátku ruší. Jestliţe věřitel má na opoţděném plnění zájem, musí dluţníkovi bez zbytečného odkladu oznámit, ţe na plnění trvá34. V obchodních vztazích platí, ţe u fixní smlouvy nastanou počátkem prodlení dluţníka účinky odstoupení od smlouvy, jestliţe věřitel před touto dobou neoznámí, ţe trvá na splnění závazku.35

3.1.1.6.

Spotřebitelské smlouvy

Problematika spotřebitelských smluv je úzce spjata s institutem ochrany spotřebitele. Právní úpravu této problematiky můţeme nalézt jak ve veřejnoprávních tak i v soukromoprávních předpisech. Ve veřejnoprávní oblasti je tento institut komplexně upraven zákonem č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, v soukromoprávní oblasti je tato problematika upravena v hlavě páté, první části zákona č. 40/1994 Sb., občansky zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k potřebě úpravy souladu, oblasti institutu ochrany spotřebitele s předpisy Evropských společenství (dále téţ ES), došlo novelou občanského zákoníku36 k implementaci směrnic ES do právního řádu ČR. Spotřebitelské smlouvy jsou smlouvy kupní, o dílo atp., pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské, zatímco dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti jedná. Ustanovení o spotřebitelských smlouvách se pouţijí i na vztahy obchodněprávní, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem (§262 ObchZ)37. Obecně se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůţe vzdát svých práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své postavení. Zakazují se rovněţ ujednání, která v rozporu s poţadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu 34

Ustanovení §518 ObčZ

35


36

Předpis č. 367/2000 Sb.

37


18

v právech a povinnostech stran. Zákon obsahuje i demonstrativní výčet takto nepřípustných ujednání, např. omezující práva spotřebitele z odpovědnosti za vady nebo z odpovědnosti za škodu. Porušení těchto zákazů vede k relativní neplatnosti takovýchto ujednání. 38

3.2. Smluvní důvody odstoupení od smlouvy Účastníkům smluvní stran je dána moţnost upravit si podmínky týkajících se odstoupení od smlouvy podle jejich vůle. „Od smlouvy můţe účastník odstoupit, jen jestliţe je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.“39 Strany tak mají volnost jak si podmínky nad rámec, ohledně odstoupení od smlouvy, vzájemně upraví. Dále mají moţnost sjednat si odlišné účinky odstoupení od smlouvy „Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.“40 Smluvní strany však nejsou v problematice institutu odstoupení od smlouvy neomezení. Jedním z těchto omezení je skutečnost, ţe strany, při úpravě podmínek smluvního vztahu ve smlouvě, nemohou vyloučit zákonné důvody odstoupení od smlouvy, tzn., musí přizpůsobit své jednání kogentním normám, které se vztahují k institutu odstoupení od smlouvy. Z toho vyplývá, ţe smluvní strany mají moţnost upravovat a rozšiřovat podmínky dle svého uváţení, lze tak dojít aţ do stavu, kdy bude upraven, nárok stran, na odstoupení od smlouvy bez udání důvodů, coţ není jednání zákonem zakázané. Naopak zúţení nebo vyloučení moţnosti odstoupení od smlouvy by znamenalo zásah a popření principu, ţe nikdo se nemůţe vzdát práv, která mu v budoucnu teprve vzniknou. Smluvní strany, které vstupují do smluvního vztahu, by neměly podceňovat podmínky odstoupení od smlouvy, naopak je pečlivě uváţit a náleţitě do smlouvy zapracovat. Vyhnou se tak v budoucnu moţným potíţím, které s tím mohou být spojené.

38

HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5 Heslo: Spotřebitelské smlouvy

39


40


19

3.3. Právní následky odstoupení od smlouvy 3.3.1.

Zrušení smlouvy

Zrušení smlouvy je následkem, který je spojen s odstoupením od smlouvy, kdy se ruší předmětná smlouva a právní vztah, který byl touto smlouvou zaloţen. „Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.“ 41 Smlouva se ruší od počátku – ex tunc, nebyl-li účastníky či právním předpisem stanoven jiný časový okamţik, od něhoţ se smlouva ruší. Smluvní strany si však dle zákona mohou dopad následků upravit odlišně.

3.3.2.

Plnění ze smlouvy

Plnění ze smlouvy je vznik povinnosti účastníků vzájemně se majetkově vypořádat. Níţe moţné způsoby odstoupení od smlouvy v případě, ţe ze smlouvy ještě nebylo plněno anebo plnění proběhlo částečně. V případě, ţe ţádná ze stran ještě ničeho neplnila, závazek plnění zanikne celý. Ve výsledku lze tento smluvní vztah posoudit, jako by nikdy nenastal. Další moţná situace můţe nastat, pokud jiţ bylo ze smlouvy plněno, následně nastaly okolnosti k odstoupení od smlouvy a smlouva byla od počátku zrušena. V tomto případě jsou strany povinné vrátit vše, co ze smlouvy získaly. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.42 Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakoţ i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.43 Nároky stran, které vzniknou tímto plněním se tak přesouvají do působnosti bezdůvodného obohacení. Vzniká následek odstoupení od smlouvy, kdy povinností smluvních stran je vrátit vše co ze smlouvy vzešlo.

41


42


43


20

3.4. Nárok na smluvní pokutu Jedním z nejčastějších způsobů, jak zajistit řádné a včasné splnění závazku ze smlouvy, je smluvní pokuta. „Sjednají-li si strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší zavázán pokutu zaplatit, i kdyţ oprávněnému účastníku poručením povinnosti nevznikne škoda.“44 Podstatou smluvní pokuty je zpravidla peněţité plnění, které je povinna poskytnout jedna strana závazkového vztahu straně druhé v případě porušení její povinnosti ze smlouvy. Smluvní pokuta vzniká dohodou stran, která musí mít písemnou formu. Zpravidla spočívá v penězích, lze však sjednat i jiné plnění. Smyslem (funkcí) smluvní pokuty je zajistit plnění ze závazku a současně poskytnout paušální částky pro náhradu eventuální škody vzniklé porušením smluvní povinnosti. Proto, není-li dohodnuto mezi účastníky jinak, věřitel není oprávněn poţadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Pro platnost ujednání o smluvní pokutě je nutno určit ve smlouvě výši pokuty nebo stanovit způsob jejího určení. Vznikne-li věřiteli porušením povinnosti ze závazku škoda přesahující sjednanou smluvní pokutu, můţe se jí věřitel na dluţníkovi domáhat, jen bylo-li to předem dohodnuto. Protoţe odpovědnost ze smluvní pokuty je odpovědností za zavinění, dluţník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliţe porušení povinnosti nezavinil, pokud není mezi stranami ujednáno jinak.45

3.5. Nárok na odstupné V obchodních závazkových vztazích mohou strany zahrnout do smlouvy ujednání o zrušení smlouvy zaplacením určité částky jako odstupného. Základní podmínkou tady je, ţe moţnost tohoto postupu byla zahrnuta do smlouvy. Oprávnění zrušit smlouvu zaplacením odstupného se můţe týkat jak všech stran smluvního vztahu, tak jen jedné určité strany. Pokud oprávněná osoba oznámí druhé straně, ţe svého práva

44


45

http://www.epravo.cz/top/clanky/smluvni-pokuta-jako-zajistovaci-institut-soukromeho-prava-

55174.html

21

vyuţívá a stanovené odstupné zaplatí, zrušuje se smlouva zpětně od svého vzniku. Tedy se na ni hledí, jako by nebyla uzavřena. Na rozdíl od odstoupení od smlouvy nevzniká tudíţ stranám nárok na náhradu škody způsobené zrušením smlouvy. Úprava odstupného v obchodním zákoníku je dispozitivní, takţe si strany mohou podmínky a účinky odstupného dojednat odlišně. Např. se mohou dohodnout, ţe moţnost zrušit smlouvu zaplacením odstupného nastává i v případě, kdy jedna ze stran jiţ svůj závazek splnila. Pak by ovšem této straně vznikl nárok na vrácení poskytnutého plnění.46 V opačném případě by strana, která plnění přijala, musela nést následky podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.47 Odstupné závisí na vůli smluvních stran, kdy můţe být vázáno odstoupení jedné ze smluvních stran na zaplacení určité částky straně druhé. Odstupné můţe být sjednáno v penězích i plnění.48

46


47


48

Ustanovení § 355 ObchZ

22

4 Ochrana spotřebitele Ochranu spotřebitele můţeme definovat jako systematickou činnost zákonodárce, kdy je cílem vyrovnat a posílit postavení spotřebitele na trhu vůči prodávajícímu. Také lze hovořit o systematické činnosti normotvůrce, která stanoví minimální kvalitativní a bezpečnostní standardy výrobků určených pro spotřebitele jako koncového uţivatele a nařizuje informační povinnost na základě, které se kupující můţe rozhodnout, zda si prodávané zboţí zakoupí či nikoliv.49 Právo ochrany spotřebitele upravuje společenské vztahy související s uzavíráním tzv. spotřebitelských smluv. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně pak jiné smlouvy, a to v případech, kdy smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Právo ochrany spotřebitele sleduje cíl zabezpečit zvýšenou ochranu spotřebitele jako slabší strany závazkového právního vztahu.50

4.1. Vymezení základních pojmů Spotřebitel Spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.51 Hlavním znakem spotřebitele je, ţe je účastníkem trhu, koncovým uţivatelem, kdy si prostřednictvím koupě, pořizuje výrobky a sluţby pro vlastní spotřebu. Spotřebitelské smlouvy Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.52

49

Horová, Olga, Ochrana spotřebitele. Vyd. 2. Praha, Oeconomica, 2004. S. 136 ISBN 80-245-0690-4

50

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pravo-ochrany-spotrebitele-opu-4605.html

51

Ustanovení §2, odst.1, odst.1, písmeno a) ZOS

52


23

Prodávající Prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje sluţby.53 Prodávajícím se pro účely tohoto zákona rozumí i fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a ţivočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny.54 Dodavatel Dodavatelem kaţdý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky.55

4.2. Právní úprava ochrany spotřebitele V České republice je ochrana spotřebitele zajištěna oblastech soukromého práva, zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, kdy je ochrana spotřebitele umoţněna prostřednictvím tzv. kogentních ustanovení, jedná se především o spotřebitelské smlouvy, od kterých se smluvní strany nemohou odchýlit. Dalším zákonem upravující pozici spotřebitele je zákon č. 513/1991. Tento zákon upravuje obchodně závazkové vztahy

smluvních

stran,

postavení

podnikatelů

a

další

vztahy

související

s podnikatelskou činností. Další oblastí je oblast veřejného práva, kterou upravuje zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tento zákon je nejdůleţitější a nejúplnější právní úpravou v oblasti ochrany spotřebitele.

4.2.1.

Soukromé právo

Ochranu spotřebitele v soukromoprávní úpravě tvoří předpisy občanského práva a práva obchodního, kdy je typickým znakem rovnost vztahu subjektů. Charakterem pro soukromoprávní subjekty je ochrana spotřebitele skrze ustanovení ve spotřebitelských smlouvách, které mají kogentní charakter, od kterých není moţné se odchýlit. Spotřebitel má moţnost se bránit, v případě, ţe bylo porušeno právo, typickým

53

Ustanovení §2, odst.1, písmeno b) ZOS

54

Ustanovení §2, odst. 2 ZOS

55

Ustanovení §2, odst. 1, písmeno e) ZOS

24

prostředkem soukromého práva, kterým je podání ţaloby k soudu a ţádat zjednání nápravy.56

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Je

nejvýznamnější

právní

normou

upravující

soukromoprávní hlediska

jako

majetkoprávní vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami, nebo majetkoprávní vztahy, které jsou mezi těmito osobami a státem. Spotřebitel zde nalezne ustanovení, která se týkají jejich práv a povinností. Dále jsou zde definovány odpovědnost za vady, záruční doba nebo spotřebitelská smlouva. Tento zákon upravuje povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv se zřetelem na ochranu spotřebitele. Obecně se u spotřebitelských smluv smluvní ustanovení nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Zákon poskytuje spotřebiteli práva, kterých se nemůţe vzdát, nebo jinak znevýhodnit své smluvní postavení „Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůţe vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.“

57

Tzn., ţe stanovení si vlastních podmínek ve smlouvě a tím se odklonit od zákona není prodejci umoţněno a je tomu tak i v případě, ţe by s takovým ujednáním ve smlouvě souhlasil i spotřebitel. Občanský zákoník se dále zabývá také smlouvami uzavřenými na dálku či mimo provozovnu. Smlouvy sjednané mimo prostor obvyklý k podnikání (mimo provozovnu) jsou typickým znakem prodejců na předváděcích akcích, prodejců po telefonu a u podomního prodeje. U smlouvy, která je sjednána mimo prostory obvyklé k podnikání lze provést odstoupení od smlouvy bez udání důvodů a bez sankce ve lhůtě 14 dnů od jejího sjednání. Dodavatel má povinnost ze zákona na tuto skutečnost spotřebitele písemně upozornit. Lhůta se prodluţuje na 1 měsíc v případě, ţe dodavatel doposud nedodal zakoupené zboţí. „Pro uzavření smlouvy mohou být pouţity prostředky komunikace na dálku, které umoţňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy

56

HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. Vydání 1. Praha ASPI Publishing, s.r.o.. 2006. Strana 360 ISBN 80-7357-172-2

57


25

(automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet.“58 V případě, ţe je smlouva uzavřená tímto způsobem, má spotřebitel právo od této smlouvy odstoupit. Lhůta 14 dnů začíná běţet od převzetí plnění smlouvy.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Obchodní zákoník nahradil dříve platný hospodářský zákoník a zákoník mezinárodního obchodu a zrušil i řadu dalších právních předpisů (§ 772 ObchZ). Vychází ze zásady, ţe základem soukromoprávní úpravy vztahů i v ekonomice je občanský zákoník. Obchodní zákoník ve vztahu k němu představuje zvláštní zákon, který upravuje ty otázky, které jsou pro oblast podnikání více či méně specifické. Jeho podoba je do značné míry určena tím, ţe od r. 1990 nedošlo k vydání nového občanského zákoníku, pouze k jeho dílčím změnám. Proto bylo nutné v obchodním upravit řadu otázek, zejména pokud jde o závazkové vztahy, samostatně a odchylně od nevyhovující úpravy v občanském zákoníku. Předmětem úpravy jsou tři okruhy otázek: postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, některé vztahy s podnikáním související. Upravuje smlouvy, které se uţívají k uzavření právních vztahů, které nejsou uzavírány mezi podnikateli (tzv. absolutní obchody). To se týká např. smluv o úvěru, inkasu, vkladovém účtu.59

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ „NOZ“) je tematicky rozdělen do pěti částí – Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Obecná část NOZ především vymezuje jednotlivé pojmy, které následně text občanského zákoníku pouţívá. Dnešní zákon o rodině je umístěn v části Rodinné právo. Zahrnuje jak institutu manţelství, tak vztahy mezi příbuznými, zejména se zabývá

58


59


26

vztahy mezi rodiči a dětmi. Část Absolutní majetková práva v sobě skrývá definici vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění. Ve čtvrté části, která je nejobsáhlejší, nazvané Relativní majetková práva, jsou zahrnuty různé druhy smluv, závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Poslední část se zabývá především legislativně technickou problematikou, mimo jiné tím, které dosavadní zákony budou novým zákonem zrušeny. Hlavní změnou v NOZ oproti stávajícímu právnímu stavu je sjednocení smluvních typů a ustanovení obecného závazkového práva do jediného právního předpisu a tím došlo k odstranění zdvojení práva, které tak bylo zbytečně duplicitní.60

4.2.2.

Veřejné právo

Veřejnoprávní ochranu spotřebitele je zajištěna zejména zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje řadu podmínek podnikání významných z hlediska ochrany spotřebitele a stanovuje úkoly veřejné správy v oblasti ochrany a práv spotřebitele a činnost spotřebitelských sdruţení. Ustanovení tohoto zákona se vztahují na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování sluţeb v případech, kdy k plnění dochází na území České republiky. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky.61

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele V oblasti

ochrany

spotřebitele

je

nejucelenějším

a

nejvýznamnějším

veřejnoprávním ustanovením zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále téţ „ZOS“). V tomto zákoně jsou stanoveny některé podmínky, které mají velký význam při ochraně spotřebitele, roli veřejné správy v této oblasti a práva spotřebitelů, jejich sdruţení nebo jiných právnických osob, které zajišťují oblast ochrany spotřebitele. Stanovují povinnosti prodávajících při prodeji výrobků a poskytování

60

61

http://obcanskyzakonik.justice.cz/o-novem-obcanskem-zakoniku/

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pravo-ochrany-spotrebitele-opu-4605.html#b2

27

sluţeb. Dále zákon stanoví orgány provádějící dozor nad dodrţováním určených povinností a uvádí sankce v případě jeho nedodrţení. Ochranu spotřebitele můţeme nalézt v další řadě právních předpisů, např.: -

zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky

-

zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku

-

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

4.2.3.

Institucionální rámec ochrany spotřebitele

Parlament České republiky Parlament České republiky je nejvyšším státním orgánem, který se spolupodílí na ochraně spotřebitele. V kaţdé z jeho komor – Poslanecké sněmovně a Senátu jsou schvalovány zákony, které mimo jiné souvisejí s ochranou spotřebitele. Sněmovna také volí veřejného ochránce práv – ombudsmana.

Veřejný ochránce práv, ombudsman Veřejný ochránce práv - chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné. Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněţ přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.62 Tento institut vznikl zákonem č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv.

4.2.4.

Státní dozorové organizace

Úkolem státních dozorových orgánů, které mají působnost v České republice, je provádět kontrolu a dozor nad dodrţováním pravidel v oblasti ochrany spotřebitele. Pod

62

http://www.ochrance.cz/

28

Ministerstvo obchodu a průmyslu spadají tyto orgány státní správy, Česká obchodní inspekce a ţivnostenské úřady.

Česká obchodní inspekce Česká obchodní inspekce (dále téţ „ČOI“) kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboţí na vnitřní trh, poskytující sluţby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující trţiště (trţnice), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. Česká obchodní inspekce kontroluje: 

Dodrţování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboţí nebo výrobků (kromě potravin) včetně jejich zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu;



zda se při prodeji zboţí pouţívají ověřená měřidla (pokud ověření podléhají), a zda pouţívaná měřidla odpovídají příslušným předpisům, technickým normám či patřičnému schválení;



dodrţování podmínek stanovených právními a jinými příslušnými předpisy pro poskytování určitých sluţeb a provozování některých specifických činností;



zda při uvádění výrobků na trh byly tyto výrobky opatřeny náleţitým povinným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiloţen předepsaný certifikát, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají příslušným technickým poţadavkům a podobně;



zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné;



zda jsou při sjednávání spotřebitelského úvěru dodrţovány povinnosti stanovené právními předpisy (pokud dozor v daném případě nevykonává Česká národní banka).

Za porušení zákonů můţe Česká obchodní inspekce uloţit sankci. Mimo finančních sankcí uplatňuje Česká obchodní inspekce i zákazy prodeje výrobků, resp. zákazy uváděných výrobků na trh v případě, ţe kvalitou neodpovídají poţadavkům právních předpisů. 63

63

http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/

29

Ţivnostenský úřad Ţivnostenské úřady byly vytvořeny pro ochranu spotřebitele a pro dozor nad náleţitým výkonem ţivností. 64 Ţivnostenské úřady mají za úkol kontrolovat dodrţování povinností vyplývajících, podnikatelům, ze zákona o ţivnostenském podnikání. Mezi tato nařízení například patří viditelně označit provozovnu, uvádět provozní a prodejní dobu, označovat zboţí cenami, umoţnit zákazníkovi si ověřit zda účtované ceny jsou správné atd..

Státní zemědělská a potravinářská inspekce Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále téţ „SZPI“) je orgánem státní správy, který spadá pod působnost Ministerstva zemědělství ČR. U fyzických a právnických osob dozoruje výrobu, nákup, skladování, dopravu a prodej zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků převáţně rostlinného původu. U těchto výrobků je SZPI kontrolována zdravotní nezávadnost a další znaky, které určují kvalitu výrobku, stanovené závazným způsobem.65

Orgány veterinární správy Orgány veterinární správy kontrolují zdravotní a hygienickou nezávadnost a biologickou hodnotu ţivočišných produktů.66

4.2.5.

Občanské spotřebitelské instituce

Sdruţení spotřebitelů vznikají na základě zákona o sdruţování občanů, resp. občanského zákoníku. Mají právně relativně silné postavení a mohou tak hrát velmi významnou roli. Mohou být účastníkem soudního řízení (tj. mohou i navrhovat zahájení soudního řízení) v oblasti ochrany spotřebitele. V České republice působí řada takovýchto sdruţení, kontakty na nejvýznamnější z nich naleznete v následujícím seznamu.67 Dobrovolná sdruţení na ochranu spotřebitelů mají nezastupitelný význam.

64


65

Ustanovení §23, ZOS

66


67

http://www.komora.cz/inmp/knihovna-informaci-pro-podnikani/provoz-podniku/ochranaspotrebitele/kontakty-na-sdruzeni-spotrebitelu.aspx

30

Jejich cílem je podávat spotřebiteli informace, vést ho k odpovědnému rozhodování se na trhu s výrobky a prosazovat jejich zájmy ve státních orgánech (například při vytváření zákonů, norem, vyhlášek). Spotřebitel se můţe nechat zastupovat těmito sdruţeními i v případě, některých sporů. V České republice existuje řada sdruţení, které byly zaloţeny na ochranu spotřebitele, dále jsou zde zakládána bezplatná poradenská pracoviště, která spotřebiteli pomáhají při řešení problémů. Pro příklad uvádím:

Sdruţení obrany spotřebitelů České republiky Sdruţení obrany spotřebitelů – Asociace (SOS – Asociace) je nestátní nezisková organizace zaloţená za účelem pomáhat spotřebitelům a prosazovat jejich práva. Asociace vznikla jako nezisková, nezávislá a nepolitická organizace a v České republice působí od roku 2003. Sdruţení pomáhá posilovat práva spotřebitele tím, ţe jim poskytuje důleţité informace a pomáhá orientovat se v problematice trhu. Působnost asociace je rozšířena i do dalších krajů, v současné době lze navštívit v kterékoliv z 15 poraden, pomoc se tak dostane spotřebitelům z celé České republiky. Vedle hlavní činnosti, kterou je osobní, telefonické a internetové právní poradenství pro spotřebitele, se také věnuje dalším aktivitám. V rámci sdruţení fungují pracovní skupiny specializované na různé oblasti spotřebitelského práva (obuv a oblečení, potraviny a zdraví, bydlení, telekomunikace, exekuce a insolvence, cestovní ruch, dětské zboţí, finance), připravují broţury a letáky, které jsou k dispozici zdarma v osobních poradnách, podílí se na připomínkování zákonů, spolupracují s dozorovými orgány i dalšími organizacemi, pořádají školení pro podnikatele. Další činnosti: Pořádají besedy pro spotřebitele Spolupracují s médii Zlepšují spotřebitelsko-podnikatelské prostředí – program Garance ochrany spotřebitele (dále téţ „GOS“) Provozují také osobní poradnu ve věcech sociálních a rodinně právních Člen Spotřebitelského poradního výboru při MPO ČR

31

od dubna 2013 opět poskytují Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Poradenství spotřebitelům poskytují odborní právní poradci, kteří jsou pravidelně proškolováni a jejichţ znalosti jsou opakovaně ověřováni zkouškami odborných právních poradců.68

Občanské sdruţení spotřebitelů TEST Nezisková organizace zaloţená v roce 1992 pod názvem Občanské sdruţení spotřebitelů TEST. Posláním je poskytnout spotřebiteli komplexní spotřebitelský servis. Na stránkách časopisu dTest, webových stránkách www.dtest.cz, prostřednictvím broţur i na poradenské lince jsou publikovány kaţdý měsíc testy výrobků. Srozumitelně informuje spotřebitele o jeho právech a povinnostech, o změnách zákonů důleţitých pro spotřebitele, o postupech při reklamacích výrobků, varuje před nekalými praktikami prodávajících a přináší řadu dalších informací. 69

Evropské spotřebitelské centrum Cílem práce Evropského spotřebitelského centra ( dále téţ „ESC“) je, aby čeští spotřebitelé mohli plně a pohodlně uţívat výhod společného trhu Evropské unie. Nabízí bezplatné informace a rady týkající se práv spotřebitelů v zemích Evropské unie, Norsku a na Islandu. Nabízí bezplatnou spolupráci a pomoc spotřebitelům při vyřizování jejich stíţností na kvalitu zakoupených výrobků a sluţeb či na chování a jednání obchodníků v ostatních členských zemích EU, v Norsku a na Islandu. Při asistování spotřebiteli hledá smírné řešení problému s obchodníkem. Je kontaktním místem pro bezplatné zprostředkování pomoci spotřebitelům při mimosoudním řešení jejich sporů s obchodníky. Je členem Sítě evropských spotřebitelských center (ECC-Net). Podílí se na tvorbě evropské spotřebitelské legislativy, která výrazně ovlivňuje i české zákony na ochranu spotřebitele. Jeho právníci přednášejí o evropském spotřebitelském právu na univerzitách, mezinárodních konferencích, pro ţivnostenské úřady a další instituce, dále pak pro studenty středních škol o jejich právech při nakupování na jednotném trhu, např.

68

69

http://www.asociace-sos.cz/ http://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu

32

o výhodách a rizicích nakupování online, a podobně. Zpravuje Evropskou komisi o fungování vnitřního trhu a o účinnosti legislativních opatření přijatých na jednotném evropském trhu. Je k dispozici jiným státním úřadům a médiím v otázkách evropského spotřebitelského práva.70

4.3. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Mimosoudní řešení sporů umoţňuje úspěšně řešit spory mezi spotřebiteli a podnikateli mimo klasickou soudní cestu, která je obvykle dlouhá a nákladná. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů je celosvětově povaţováno za rychlý, levný a vhodný způsob vyřešení nároku spotřebitele. Řešení sporů touto cestou je zaloţeno na dobrovolné účasti obou stran, objektivitě a nestrannosti řízení. Spory se vedou za účasti neutrální třetí strany, a to v rámci mediace nebo rozhodčího řízení. Řízení nemůţe být zahájeno, pokud jiţ byl podán podnět, soudní ţaloba, nebo jiný zákonný prostředek k uplatnění práv v téţe věci, nebo podnět zjevně není oprávněný, nebo strana podávající podnět svá práva neuplatnila u protistrany.71

4.3.1.

Mediace

Prostřednictvím komunikace skrze třetí, nezávislou stranu (mediátora), se řeší vzniklý spor mezi smluvními stranami. Účelem mediace je dosáhnout vzájemné závazné dohody zúčastněných stran. Účastníci mohou v kterékoliv fázi procesu z řízení odstoupit a řešit ho buď rozhodčím řízením, nebo běţným soudním způsobem.72

4.3.2.

Rozhodčí řízení

Podstata rozhodčího řízení spočívá v tom, ţe smluvní strany nebo vůbec sporné strany se dohodnou o vynětí jejich konkrétního majetkového sporu nebo vůbec budoucích majetkových sporů z pravomoci řádných soudů, příslušných podle procesně

70

71 72

http://www.evropskyspotrebitel.cz/o-nas http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mimosoudni-reseni-spotrebitel-sporu-adr-2413.html http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mediace-v-ceskem-obcanskopravnim-rizeni--28321.html

33

právních norem příslušnosti, a současně svěří spornou záleţitost (nebo vůbec sporné záleţitosti) k projednání a rozhodnutí zvoleným osobám nebo institucím odlišným od řádných soudů. V zásadě se rozlišují dva druhy rozhodčích institucí: 

Rozhodci působí jako jednotliví, příleţitostní rozhodci (tzv. rozhodci ad hoc), a to jako jednotlivci (jeden rozhodce) nebo ve skupině (senáty rozhodců v lichém počtu). V těchto případech smluvní strany sjednají způsob ustanovení (jmenování) jednotlivého rozhodce, případně rozhodčího senátu a dále dohodnou, jakým způsobem bude jednat a rozhodovat včetně rozsahu jeho kompetence. Určení i jmenování rozhodců záleţí především na vůli smluvních stran a vnitrostátní předpisy vydané v této souvislosti upravující rozhodčí řízení to regulují minimálně.



Rozhodci působí u stálých rozhodčích soudů, ať jiţ jako jednotlivci nebo v senátech (ve sboru) v lichém počtu. Pokud se smluvní strany na základě příslušné rozhodčí doloţky rozhodnou svěřit rozhodování sporů rozhodčím soudům jakoţto stálým institucím, podrobují se pak uveřejněným řádům těchto soudů, popřípadě jiným předpisům (statutům), které upravují toto řízení, včetně způsobu jmenování a výběru rozhodců, jejichţ výběr můţe být vázán na určitý seznam. 73

4.3.3.

Rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách

Rozhodčí doloţka je zvláštní doloţky ve smlouvě, která zakládá pravomoc rozhodců k rozhodování případných sporů z této smlouvy vzniklých, smluvní strany se tak vzdávají práva řešit vzniklý spor soudní cestou. Toto ustanovení tak můţe účastníkům smlouvy přinést rychlé a spravedlivé řešení jejich sporů.

4.4 Sankce Přestupkový zákon pouţívá pro označení právního následku přestupku termín „sankce“. Pachateli přestupku lze uloţit pouze takovou sankci, kterou co do druhu i výše umoţňuje zákon. Jako postih za protiprávní jednání umoţňuje přestupkový zákon ukládat sankce a ochranná opatření. Ochranná opatření jsou omezující opatření a zabrání věci.

73

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&refresh=yes&levelid=OB_265.HTM

34

Podle přestupkového zákona lze uloţit sankce: 

napomenutí,



pokutu,



zákaz činnosti,



propadnutí věci. Tento systém je obecný a uplatní se na přestupky upravené ve zvláštní části

přestupkového zákona i na přestupky podle zvláštních zákonů pokud tyto zákony neobsahují zvláštní ustanovení o sankcích (např. za stavební přestupky podle stavebního zákona lze uloţit pouze pokutu). Sankce lze i v rámci jednoho protiprávního jednání ukládat samostatně, nebo i společně s jinou sankcí. Jen napomenutí není moţno uloţit společně s peněţitou pokutou. Má-li správní orgán za to, ţe k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku, můţe od uloţení sankce upustit, ale i v takovém případě vysloví vinu pachatele.74 Porušení zákazu pouţívání nekalých obchodních praktik je kvalifikováno jako správní delikt, za který lze podnikateli udělit příslušným dozorčím orgánem pokutu aţ do výše 5 milionů korun.75

74

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/prestupky-spravni-podnikani-opu-4634.html#b28

75

Ustanovení §24, odst. 1, písmeno a) ZOS

35

5 Nekalé obchodní praktiky a příklady z praxe Účelem ochrany spotřebitele je především posílit jeho postavení jako slabší strany obchodních vztahů. Spotřebitel, tzn. kaţdá fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, má nejen právo na to, svobodně se rozhodnout, jaké sluţby či výrobky nakoupí od podnikatelů, ale také domoci se svých nároků v souvislosti s jejich uţíváním. Nekalé obchodní praktiky představují často pro spotřebitele velký problém. Někteří výrobci a dodavatelé vyuţívají nedostatečné informovanosti spotřebitele a mnohdy se pohybují na hranici legality. Proto je potřeba vědět, co jsou nekalé obchodní praktiky, jaká práva má spotřebitel a jaké povinnosti podnikatel. Obchodní praktiky lze definovat jako jednání, opomenutí, chování či obchodní komunikaci podnikatele, která přímo souvisí s nabízením výrobků a sluţeb. Obchodní praktika je pak nekalá, jestliţe jednání podnikatele vůči spotřebiteli odporuje poţadavkům odborné péče a můţe podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele. Nekalé praktiky jsou zákonem výslovně zakázány. Spotřebitel pak můţe učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil. Zákon rozlišuje klamavé a agresivní nekalé obchodní praktiky.76 Definici nekalé obchodní praktiky upravuje zákon č. 634/1992, §4.

5.1. Směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům Dne 1. 5. 2005 byla přijata evropskou legislativou nová směrnice 2005/29/ES, která upravuje sféru nekalé soutěţe v Evropské unii a stala se tak jednou z hlavních opor pro tuto oblast. Směrnice řeší problematiku ochrany spotřebitele s cílem vyjasnit a stanovit společná pravidla a zásady, která poskytnou potřebnou ochranu před nekalými praktikami a nepoctivými obchodníky. Přijetím této směrnice bylo nahrazeno velké mnoţství různých předpisů, které se touto problematikou, v jednotlivých zemích Evropské unie, zabývalo. Tím došlo k sjednocení a zjednodušení dané problematiky v evropském kontextu. Do českého právního řádu byla směrnice přijata zákonem č. 36/2008 Sb., který nabyl účinnosti 12. února 2008.

76

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekale-obchodni-praktiky-21291.html

36

K významné změně došlo v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, na který se novela váţe. Zákon o ochraně spotřebitele se nyní vztahuje nejen na prodej výrobků a poskytování sluţeb, ale i na fázi prodeji předcházející – jejich nabízení. Cílem novely bylo zavést přísnější posuzování obchodního jednání podnikatele, kteří se snaţili zneuţít určitých mezer v zákoně.77

5.2. Nekalé obchodní praktiky Obchodní praktika je podle zákona o ochraně spotřebitele povaţována za nekalou, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s poţadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.78 Odbornou péčí je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.79 Zákon rozlišuje nekalé obchodní praktiky na dvě kategorie – na klamavé a agresivní praktiky. Zákaz uţívání těchto praktik, jak je uvedeno výše, platí jak při prodeji výrobků a poskytování sluţeb či práv, tak při jejich nabízení. Je-li obchodní praktika zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny; tím není dotčeno obvyklé reklamní přehánění.80 Toto nařízení má za cíl ochránit skupinu spotřebitelů, kteří nejsou schopni se přiměřeně bránit nekalým praktikám ať uţ kvůli věku (děti, senioři) nebo duševní či fyzické slabosti. V případě těchto vlastností spotřebitele, můţe dojít k jeho nepřiměřenému ovlivnění, které by za jiných okolností u běţného spotřebitele nebylo moţné. Prodejcům je tak znemoţněno obcházet ustanovení ohledně nekalých obchodních praktik, které by oklamaly zranitelné spotřebitele.

77

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF

78

Ustanovení § 4 ZOS

79

Ustanovení § 2 odst. 1 písm. s) ZOS

80

Ustanovení § 4, odst. 2 ZOS

37

5.2.1.

Klamavé obchodní praktiky

Klamavou obchodní praktikou je obchodní praktika, při níţ je pouţit nepravdivý údaj nebo situace, kdy je sice pouţit údaj pravdivý, ale můţe uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem, za nichţ byl pouţit. Za klamavou obchodní praktiku zákon také povaţuje, jestliţe podnikatel opomene uvést důleţitý údaj nebo uvede důleţitý údaj nesrozumitelně nebo nejednoznačně. Klamavé obchodní praktiky se můţe podnikatel dopustit také v případě, kdy prezentace výrobku či sluţby způsobí záměnu s jinými výrobky či sluţbami nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele. O klamavou obchodní praktiku jde rovněţ v případě, jestliţe podnikatelem nedodrţí závazek obsaţený v kodexu chování, k jehoţ dodrţování se zavázal. Klamavou obchodní praktiku dále představuje nabízení výrobků či sluţeb porušujících práva duševního vlastnictví, skladování takových výrobků za účelem prodeje a neoprávněné uţívání ochranných známek.81 Klamavé obchodní praktiky Obecní vymezení klamavé praktiky je stanoveno v § 5 zákona o ochraně spotřebitele. Klamavou obchodní praktikou je praktika: 1. obsahující nepravdivý údaj, 2. obsahující důleţitý údaj, který je sice pravdivý, nicméně vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl pouţit, můţe uvést spotřebitele v omyl, 3. vede-li způsob prezentace výrobku či sluţby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uváděn na trh k záměně s jinými výrobky či sluţbami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele, nebo 4. není-li dodrţen závazek obsaţený v kodexu chování, k jehoţ dodrţování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, ţe je vázán kodexem.

5.2.2.

Agresivní obchodní praktiky

O agresivní obchodní praktiku jde tehdy, pokud tato obchodní praktika svým obtěţováním, donucováním (včetně pouţití síly) nebo nepatřičným ovlivňováním

81

Ustanovení § 5 ZOS

38

výrazně zhoršuje moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíţí zejména k jejímu načasování, místě a době trvání, způsobu jednání, výhruţnosti a uráţlivosti nebo hrozbě protiprávním jednáním ze strany podnikatele (§5, ZOS). Pro posuzování, zda je praktika agresivní, byl stanoven demonstrativní výčet kritérií, která zahrnují: a) načasování, místo a doba trvání obchodní praktiky, b) způsob jednání, jeho výhruţnost a uráţlivost, c) vědomé vyuţití nepříznivé situace spotřebitele, d) nepřiměřené překáţky pro uplatnění práv spotřebitele, nebo e) hrozba protiprávním jednáním.82

5.2.3.

Černá listina

Aby byla zajištěna jednoznačnost definice klamavých a agresivních obchodních praktik, která můţe být vodítkem pro rozhodovací praxi, byla vypracována pod č. 2005/29/ES SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY ze dne 11.5.2005. Cílem této směrnice je sjednotit rozdíly a odlišnosti v předpisech, jednotlivých členských států, týkajících se nekalých praktik. Součástí této směrnice je i tzv. Černá listina obsahující výčet celkem 23 obchodních praktik, které jsou povaţovány za klamavé a nekalé za všech okolností. Do českého právního řádu byla směrnice, o nekalých obchodních praktikách, zapracována 12. února 2008, kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

5.3. Příklady z praxe „ŢÁDNÍ FALEŠNÍ SOBI“ V rozhodovací praxi je mnoho případů, kdy dochází k nekalým obchodním praktikám, mezi ně můţeme zařadit i „kuriózní“ právní spor společností Telefónica Czech republic, a.s. na straně ţalobce a Vodafone Czech republic, a.s. na straně

82

http://www.epravo.cz/top/clanky/nekale-obchodni-praktiky-54474.html

39

ţalovaného ve věci zdrţení se nekalosoutěţního jednání. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010. V rámci vánoční reklamní kampaně propagovala ţalobkyně, Telefónica Czech republic, a.s. své produkty v reklamní kampani „Nekončící volání a SMSkování“. Ve stejné době ţalovaná, společnost Vodafone Czech republic, a.s., propagovala své produkty pod hesly „Ţádní falešní sobi“, „ Ţádný umělý sníh“, „Ţádné návnady“, „Kdyţ dárky, tak pro všechny“ apod.. V rámci této kampaně ţalovaná strana pouţívala makety sobího paroţí, které umisťovala na telefonní budky, billboardy, bigboardy, budovy a další reklamní plochy ţalobkyně a mělo symbolizovat falešné a klamavé nabídky trhu. Následně se do této kauzy zapojila i média, kterým ţalovaná strana, za účelem profitu, ochotně poskytovala rozhovory a komentovala nastalou situaci. Na svou obhajobu ţalovaná strana uvedla, ţe chtěla poukázat na nekalé obchodní praktiky ţalobkyně, k tomuto tvrzení nebylo přihlédnuto. „ I kdyby případné jednání ţalobkyně naplňovalo znaky skutkové podstaty nekalé soutěţe, nebyla by ţalovaná oprávněna bránit se nekalé soutěţi nekalou soutěţí.“83 V této věci soud rozhodl ve prospěch ţalobkyně, kdy posoudil jednání ţalované jako jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe, jelikoţ se svým jednáním na úkor finančních prostředku ţalobkyně zviditelnila a přitáhla pozornost na sebe. Ţalované byla uloţena povinnost zdrţet se instalace parohů na telefonní budky, budovy a další reklamní plochy ţalobkyně a dále jí byla uloţena povinnost uveřejnit omluvu ţalobkyni na určitém počtu reklamních ploch po dobu minimálně 14 dnů. „ŠMEJDI“ Jedním ze stále častých způsobů, který započal v 90. letech, a o který se řada společností stále pokouší je, ţe zasílají oznámení o výhře stovkám ba i tisícům lidí, které náhodně vylosoval počítač. Pro to, aby dotyčný vyhrál, je potřeba udělat takovou drobnou a vlastně nepodstatnou věc – zakoupit zboţí za několik tisíc. Tento postup například pouţívala velmi často společnost Reader´s Digest Výběr. Jak uţ bylo uvedeno, oznámení společnost posílala i přesto, ţe se spotřebitel ţádné soutěţe nezúčastnil. Spotřebitel byl také výhrou nalákán zakoupit z jejich edice většinou nepotřebné a zbytečné knihy.

83

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010.

40

Nemusíme však s takovým případem chodit daleko. Ještě v děsivější podobě tuto klamavou reklamu zaţili důchodci na předváděcích akcích, kde od pořadatelů získali nejrůznější odměny v podobě dárků, kdy šlo většinou o zboţí bez valné kvality i hodnoty. Podmínkou získaní této výhry či dárku (neboli zboţí zdarma), bylo ale zakoupení značně předraţeného zboţí. Akce tohoto typu začínají barevným letákem, pozvánkou, kde je nabídnuto skvělé občerstvení, nějaký kulturní program a k tomu dárek. Vše většinou zdarma nebo za minimální částku v řádu 100,- Kč. Malým písmem je pak na pozvánce uvedeno, ţe součástí výletu je i prezentace výrobků, coţ se jeví jako nepodstatný detail. Prezentace jsou přizpůsobeny na cílovou skupinu seniorů, kdy konání těchto akcí bývá v dopoledních hodinách a tím nabízí ukrácení volného času „příjemnou“ zábavou či výletem. Nejčastěji nabízeným zboţím jsou zdravotní pomůcky, domácí spotřebiče, nádobí atp., kdy za pořízení těchto produktů senior zaplatí přemrštěnou cenu. V případě, ţe by se rozhodl pořídit si stejný nebo podobný druh zboţí, v běţném obchodě, zaplatí desetinu ceny. Předraţenému zboţí, které bylo seniorům během kulturní programu nabízeno, byly přisuzovány vlastnosti, které ve skutečnosti nemělo. Předváděcí akce se tak stávaly výčtem zakázaných klamavých a agresivních praktik, mezi které patřilo poskytování nepravdivých, zavádějících a neúplných informací. Často bylo také pouţíváno manipulativní a nátlakové jednání, kterým prodejci donutili seniora ke koupi předraţeného výrobku, který vlastně ani nepotřeboval. Touto problematiku zdařile zdokumentovala, ve filmu Šmejdi, autorka Silvie Dymáková, kdy byla poprvé tato oblast komplexně a bez příkras zpracována. Definice, kterou distributor k filmu připojil, velmi dobře charakterizuje danou věc: Manipulace, nátlak, poniţování, agrese. Skryté kamery zachytily drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Co se opravdu děje na populárních zájezdech s obědem zdarma? Praktiky, ze kterých mrazí. Lţi a promyšlená manipulace, jejímţ jediným cílem je donutit bezbranné staré lidi k nákupu předraţeného zboţí. Senioři ze svých nuzných důchodů splácí horentní sumy za často nekvalitní produkty. Někteří z nich se dušují, ţe uţ na ţádnou akci nikdy nepojedou, jiní to nevydrţí a jedou znovu. Co je ţene? Zvědavost? Samota? Nebo závislost? Autorky tohoto filmu rok v převleku navštěvovaly akce, kde se důchodcům vymývají mozky a kde mladí lidé nejsou vítáni. Vedle autentických záběrů z předváděcích akcí a výpovědí poškozených seniorů přináší

41

dokument i pohled psycholoţky, právníka a dalších odborníků. Film tak poprvé komplexně mapuje tento nechvalný fenomén dnešní doby.84 Na základě tohoto dokumentu vznikaly nejen diskuze v televizi, pořad“ Máte slovo“ s Michaelou Jílkovou, ale byl také dán podnět k sepsání petiční akce s názvem „Petice proti Šmejdům“. Tuto akci opět zorganizovala paní Dymáková a nejen, ţe se jí podařilo sehnat 180.000 ověřených podpisů (179.086), které byly předány Poslanecké sněmovně, ale v důsledku toho byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky přijat a vyhlášen předpis ve Sbírce zákonů pod č. 476/2013, kterým se změnil zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Do ZOS byl přidán § 20, který stanovuje Povinnosti s konáním organizovaných akcí, tzn. za jakých podmínek můţe být pořádána akce, na které je nabízen prodej výrobků či sluţeb. V případě nedodrţení podmínek, uvedení nepravdivých nebo neúplných, zákonem poţadovaných, údajů se pořadatel dopustí správního deliktu a lze jej sankcionovat. Dále jen výčet a krátký popis dalších příkladů z praxe. Soutěţ, ve které nejde vyhrát Objevují i takové soutěţe, ve kterých vyhrát nejde. Tady však nejde o nekalé, ale přímo o podvodné jednání. Například v soutěţi reklamní a teleshoppingové televize Active TV s názvem Sexy výhra nebylo moţné vyhrát. Podvod se týkal soutěţe, kde bylo nutné pro získání výhry přesouvat sirky. Ani po vhodném přesunutí sirky a sdělení správné odpovědi však soutěţící výhru nezískal. Přesunutím dvou sirek v čísle 6856 lze totiţ získat například číslo 1E956, coţ je výsledek vyšší neţ provozovatelem uvedená správná odpověď 1E656. Tím docházelo k moţnému podvodu na divácích, neboť ti nemohli správným zodpovězením hádanky získat slibovanou výhru, oznámila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, na kterou se obrátili soutěţící tohoto pořadu. Další takovou soutěţí, či spíše akcí, byla moţnost získání zboţí z obchodu Alza.cz. Je zajímavé, ţe i přesto, ţe bylo uvolněno i 150 kusů jednotlivého zboţí, během několika vteřin od zahájení akce se ale vyprodalo. S velkou pravděpodobností se tak soutěţe zúčastnili i roboti.85

84

oficiální text distributora

85

http://www.mesec.cz/clanky/5-druhu-nekalych-spotrebitelskych-soutezi-lze-se-jim-vyhnout/

42

Vstupní investice je enormní Další nekalou praktikou je, ţe vstupní investice pro danou soutěţ jsou vysoké a šance výhry mizivá. Příkladem můţe být například soutěţ O2 o BMW z listopadu roku 2008. Hráči měli odpovídat na soutěţní otázky pomocí SMS zpráv, které byly zpoplatněné. Po zodpovězení správné odpovědi následně do mobilu přišla další otázka. Vyhrál ten, kdo měl nejvíce bodů. Po 14 dnech se však otázky začaly opakovat a pro dlouhodobé soutěţící uţ bylo napsat odpověď velmi snadné. Soutěţ podle reportáţe České televize ovládli dva lidé, zbytek většinou jen utrácel peníze na vysoce zpoplatněných smskách.86 Sdílením nic nevyhrajete – nekalé skupiny na Facebooku Na sociálních sítích, které vyuţívají především mladší (důvěřivější) lidé, se rozmohly nejrůznější nekalé soutěţe. Slouţily pro nejrůznější účely: Například ve videu, které je přiloţeno pod odstavcem, je popsán případ, kdy správce stránky na Facebooku sám vytvářel podvodné soutěţe, aby získal „fanoušky“ a mohl je poté vyuţít pro hlasování v pravých (regulérních) soutěţích, kterých se sám účastnil. Taková stránka také můţe být vyuţita i pro nevyţádaná reklamní sdělení. Jedná se tedy o nekalé jednání, kdy fanoušci naivně sdíleli určité příspěvky v domnění, ţe mají šanci vyhrát. Přitom takové jednání neumoţňují ani samotná pravidla sociální sítě Facebook.87

Závěr Úprava institutu odstoupení od smlouvy je v českém právním řádu upravena jak v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník88, tak v zákoně č. 513/1991Sb., obchodní zákoník89. Tento institut patří mezi výjimku z obecných principů soukromého práva, jelikoţ zde dochází k zániku smlouvy odlišným způsobem od splnění. Právní úpravou je, v obchodním zákoníku, ponechána moţnost úpravy smluvních podmínek mezi

86


87


88

Ustanovení § 48, ObčZ

89

Ustanovení § 344 - § 351 ObchZ

43

stranami dispozitivním způsobem, coţ v praxi znamená, ţe je smluvním stranám závazkového právního vztahu dána moţnost stanovit si odlišného ujednání ve smlouvě. Odstoupení od smlouvy v systému zániku závazků má v současné právní úpravě své místo a příchodem nového občanského zákoníku se na této skutečnosti nic nezměnilo. Jako zdařilé, si dovoluji hodnotit, jak spojení problematiky institutu odstoupení od smlouvy do jednoho kodexu, tak i její komplexnější a podrobnější zpracování, které představuje posun správným směrem. Nově je zde zavedena řada regulací, které, v případě aplikace práva dle současné úpravy, působí problémy ve výkladu tohoto institutu, kdy jako podpůrným prostředkem pro výklad, slouţí hlavně soudní judikatura. Dále je rozebírána problematika nekalých praktik obchodníků, které podnikatelé vyuţívají při nabízení a prodeji zboţí nebo sluţeb, kdy jejich oblíbeným cílem bývají slabší strany, mezi které patří senioři. Teoretická část je věnována vymezení základních pojmů z oblasti spotřebitele, kde je dále popsána úloha spotřebitele, který by měl být ve vlastním zájmu obeznámen se svými právy a tato práva se snaţit prosazovat. Je zde zmíněna role státu, který prostřednictvím legislativy a svých institucí působí jako garant ochrany spotřebitele. V současné době jsou z hlediska nekalých obchodních praktik nejvíce ohroţeni senioři, kteří se mnohdy opakovaně účastní předváděcích akcí, kde jsou vystaveni manipulativnímu a nátlakovému jednání ze strany prodejců, kdy výsledkem bývá neuváţený nákup výrobků. Povědomí o spotřebitelských právech i spotřebitelských organizacích je u této skupiny malé aţ ţádné a je zapotřebí, aby stát zajistil právní ochranu této znevýhodněné, slabší strany. Toto se státu daří naplňovat a dobrým příkladem úspěšné aplikace práva, v případě ochrany spotřebitele, je úprava zákona 634/1992 Sb. o nový paragraf, kde je upravena povinnost související s konáním organizovaných akcí.90

90

Usnesení § 20 ZOS

44

Seznam pouţitých zkratek:

ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

NOZ

zákon č. 89/2013 Sb., občanský zákoník

ZOS

zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

ES

Evropské společenství

ČOI

Česká obchodní inspekce

SZPI

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

Seznam pouţité literatury Literatura: KNAPOVÁ, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek II Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86395-36-7, HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. Vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck. 2003. ISBN 80-7179-740-5 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. Vyd. 2. Praha. Oeconomica. 2004. ISBN 80245-0690-4 HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. Vydání 1. Praha. ASPI Publishing, s.r.o.. 2006. ISBN 80-7357-172-2

Soudní rozhodnutí:

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.9. 2007, sp. zn. 31 Cdo 3142/2006. [online]. Dostupné z: http://www.zakony.cz/judikatyns-31-Cdo-3142-2006-GNS2007001/

45

Usnesení Ústavního soudu ze dne 19.5.2009, sp. zn. ÚS 1081/09. [online]. Dostupné z: http://www.zakony.cz/judikatyus-I-ÚS-1081-09-GUS20092098/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010. [online]. Dostupné z: http://www.judikaty.info/cz/search?q=rozsudek+jm%C3%A9nem+republiky&db=nscr &offset=150&sort=relevance

Internetové zdroje: SAGIT.CZ: Odstoupení od smlouvy. [online]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&levelid=O C_245.HTM. WIKIPEDIE.ORG: Rovnost. [online]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnost_(pr%C3%A1vo) SAGIT.CZ: Princip rovnosti stran.[online]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&levelid=O C_140.HTM SAGIT.cz: Tíseň za nápadně nevýhodných podmínek. [online]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_470.htm EPRAVO.CZ: Smluvní pokuta. [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/smluvni-pokuta-jako-zajistovaci-institut-soukromehoprava-55174.html Občanský zákoník justice: Smluvní právo. Koncepční změny [online]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/koncepcni-zmeny/ BUSENESSINFO.CZ: Právo ochrany spotřebitele [online]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pravo-ochrany-spotrebitele-opu-4605.html

46

Občanský zákoník justice: O novém občanském zákoníku. [online]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/o-novem-obcanskem-zakoniku/ VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV: Definice ombudsman. [online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/ COI.CZ: Působnost úřadu. [online]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ KOMORA.CZ: Kontakty na sdruţení podnikatelů. [online]. Dostupné z: http://www.komora.cz/inmp/knihovna-informaci-pro-podnikani/provozpodniku/ochrana-spotrebitele/kontakty-na-sdruzeni-spotrebitelu.aspx SDRUŢENÍ OCHRANY SPOTŘEBITELŮ: Definice [online]. Dostupné z: http://www.asociace-sos.cz/ DTEST.CZ: Definice [online]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu EVROPSKÉ SPOTŘEBITELSKÉ CENTRUM: Definice [online]. Dostupné z: http://www.evropskyspotrebitel.cz/o-nas BUSINESSINFO.CZ: Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu. [online]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mimosoudni-reseni-spotrebitel-sporu-adr2413.html BUSINESSINFO.CZ: Mediace. [online]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mediace-v-ceskem-obcanskopravnim-rizeni-28321.html SAGIT.CZ: Rozhodčí řízení. [online]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&refresh=yes&levelid=O B_265.HTM

47

BUSINESSINFO.CZ: Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu. [online]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekale-obchodni-praktiky-21291.html PRÁVO EVROPSKÉ UNIE: SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/29/ES. [online]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF BUSINESSINFO.CZ: Sankce. [online]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/prestupky-spravni-podnikani-opu-4634.html#b28 MĚŠEC.CZ: Nekalá soutěţ. [online]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/5-druhu-nekalych-spotrebitelskych-soutezi-lze-se-jimvyhnout/

Právní předpisy:

Česko. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Česko. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Česko. Zákon č. 89/2013 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Česko. Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

48

Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků

Recommend Documents