Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků Bakalářská práce

Daniil Beloussov

Autor:

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Ondřej Kuchař

Praha

Duben, 2015

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou resp. diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

......................... V Praze dne 27.4.2015

Daniil Beloussov

2

Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval svému vedoucímu práce, panu JUDr. Ondřeji Kuchařovi za vedení této bakalářské práce a především za jeho čas, připomínky a rady, které mi věnoval. Také bych rád poděkoval svým rodičům a přátelům, za veškerou podporu a trpělivost, které mi poskytli v průběhu psaní práce.

3

Anotace práce: Cílem této práce je pojednat o právním jednání, odstoupení od smlouvy, kterým smluvní strana projevuje vůli jednostranně ukončit platnost smlouvy a o nekalých obchodních praktikách, respektive o snaze vyrovnat nerovnováhu mezi prodávajícím a spotřebitelem, ať uţ co se týče informovanosti spotřebitele o jeho právech, ale i o vlastnostech výrobků a moţnosti uplatnit na trhu své ekonomické zájmy. Práce si klade za cíl definovat, jak probíhá odstoupení od smlouvy a co jsou nekalé obchodní praktiky, tedy jak je legislativou definováno jednání prodávajícího, které neúměrně ovlivňuje svobodnou vůli kupujícího směrem ke koupi zboţí. Práce nastiňuje i legislativní proces, kterým byly nové normy implementovány do ústavního systému České republiky; popisován je téţ vývoj těchto fenoménů po zavedení Nového občanského zákoníku v roce 2012, který přináší jiné zásady a jiný pohled na soukromé právo jako celek, jelikoţ upozaďuje formální pravidla a podporuje lidskou svobodu, přirozená, nezadatelná práva člověka. Pozornost je také věnována tomu, jak se změnila legislativa v oblasti nekalých obchodních praktik po implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU. Bakalářská práce popisuje rovněnţ historii i současnou praxi v oblasti ochrany spotřebitele na území ČR a její legislativní ukotvení, přibliţuje čtenáři které orgány se zabývají případnou kontrolou a sankcemi porušení aktuálně platné legislativy a zabývá se také chystanou novelizací v této oblasti.

Klíčová slova: spotřebitel, podnikatel, smluvní právo, ochrana spotřebitele, nekalé obchodní praktiky, rovnováha mezi spotřebitelem a prodávajícím

4

Annotation: The point of this thesis is to address the act of cancelling a contract, when one of the parties expresses the will to end the effects of the contract. This work will also deal with the phenomenon of unfair business practices and with the attempts to restore legal balance between the consumer and the seller, whether it is the consumer’s awareness of his rights, or the qualities of the product and the options of realizing one‘s economic needs in the market. This thesis aims to describe the process of cancelling a contract and to define the phenomenon of unfair business practices; what is the legislative scope of protecting the consumer against unfair business practices. This work provides a brief overview of the legislative process of implementing into the constitutional system of the Czech republic; the introduction of the new Civil code and its effects on the law is also described. The focus is also on the legislative changes regarding unfair business practices following the implementation of European Parliament’s and Council‘s Directive no. 2011/83/EU. This bachelor thesis also describes the roots and current practices of consumer protection in the Czech lands and its legislative scope, introduces the reader to the authorities responsible for itssupervision and sanctioning of the currently valid legislation and deals with the planned amendments to it.

Keywords: consumer, businessman, contractual law, consumer protection, unfair business practices, consumer/seller balance

5

Obsah Cíl práce ....................................................................................................................... 7 1. Odstoupení od smlouvy ......................................................................................... 10 1.1 Nový občanský zákoník ............................................................................... 10 1.2 Nový občanský zákoník a odstoupení od smlouvy ...................................... 11 1.3 Legislativní vývoj Nového občanského zákoníku ....................................... 14 1.4 Průběh legislativního procesu Nového občanského zákoníku ..................... 15 1.5 Zánik závazku a odstoupení od smlouvy ..................................................... 18 1.6 Odstoupení od smlouvy při porušení smluvních povinností ....................... 18 1.7 Odstoupení od smlouvy a práva třetích osob ............................................... 20 1.8 Odstupné ...................................................................................................... 20 1.9 Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory .............................................. 21 1.10 Vrácení zboţí ............................................................................................. 23 2. Nekalé obchodní praktiky ...................................................................................... 25 2.1 Problematika ochrany spotřebitele............................................................... 25 2.2 Historie a současnost ochrany spotřebitele na území České republiky ....... 26 2.3 Legislativní vývoj ........................................................................................ 29 2.4 Průběh legislativního procesu ...................................................................... 30 2.5 Vymezení pojmu nekalá praktika ................................................................ 31 2.6 Rozdělení nekalých obchodních praktik ...................................................... 32 2.7 Chystaná novela zákona o ochraně spotřebitele .......................................... 36 3. Role České obchodní inspekce .............................................................................. 38 3.1 Kontroly České obchodní inspekce ............................................................. 39 3.2 Sankce uloţené Českou obchodní inspekcí ................................................. 44 Závěr .......................................................................................................................... 48 Seznam pouţité literatury .......................................................................................... 51 Tištěné monografie ............................................................................................ 51 Internetové zdroje .............................................................................................. 51 Právní předpisy .................................................................................................. 54

6

Cíl práce V této práci se budu zabývat problematikou odstoupení od smlouvy a nekalých obchodních praktik. Téma jsem si zvolil pro jeho aktuálnost a proto, ţe se chci hlouběji seznámit s problematikou ochrany spotřebitele v České republice, jejími historickými kořeny i budoucími trendy. Často zmiňovanou skupinou, které je velmi zranitelná vůči nekalým obchodním praktikám jsou senioři; proto se budu zabývat i státní kontrolou nad prodejními akcemi a zájezdy, které jsou cíleny především na tuto skupinu obyvatel. Ve své bakalářské práci si následující výzkumné otázky; v prvé řadě prozkoumat, jak byl zaváděn nový občanský zákoník, svým způsobem přelomový zákon v Českém právu který si klade za cíl zlidštit pojetí soukromého práva. Dále se budu zabývat tím, jak se změnila legislativa nekalých obchodních praktik po vstupu České republiky do Evropské unie, jakým způsobem jsou nekalé obchodní praktiky v České republice sankcionovány a kdo tak činí a budu i zkoumat na ploše několika let data o udělených sankcích za nekalé obchodní praktiky s cílem popsat některé krátko- a střednědobé trendy ohledně trestání nekalých obchodních praktik. Práce je strukturována do následujících kapitol; v kapitole první popisuji institut odstoupení od smlouvy a jeho důsledky, jeho různé formy, případy, kdy je moţné od smlouvy odstoupit, lhůty, kdy je moţné takto učinit a důsledky porušení smluvních podmínek. V této kapitole také kvůli nutnosti ustanovení základního rámce popíši legislativní proces přijímání Nového občanského zákoníku a jeho důsledky pro tehdejší právní stav. Dále v této kapitole rozebírám jednotlivé alternativy které mohou nastat při odstoupení od smlouvy; institut odstupného a práva třetích osob a zvláštní podmínky které platí pro smlouvy uzavírané mimo prostory obvyklé pro podnikatelovo podnikání. Dotknu se také problematiky odstoupení od smlouvy uzavřené přes internet ve 14 denní lhůtě, resp. problematiky zneuţívání eshopů jako půjčoven sezonního zboţí, které pak bude ve lhůtě 14 dnů vráceno. V kapitole druhé se zabývám nekalými obchodními praktikami. Nejdříve přednesu krátký teoretický úvod do problematiky ochrany spotřebitele; následuje stejně tak krátký historický exkurs s účelem přiblíţit čtenáři, kde zhruba se nacházejí 7

kořeny současného legislativního rámce a s jakými úskalími se musel zákonodárce potýkat při změnách legislativy; zda bylo nutno napsat většinu legislativy znova, tzv. od nuly, nebo zda existoval v této tematice jiţ zaţitý úzus. Neméně zajímavý je potom průběh legislativního procesu zákona, kterým byla implementována Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU. Dále definuji nekalou obchodní praktiku jako takovou, a zabývám se téţ rozdělením nekalých obchodních praktik na klamavé a agresivní. Jako malé okénko do toho, co nás čeká v měsících a letech příštích pak ve stručnosti uvedu obsah plánované novely zákona o ochraně spotřebitele, která byla schválena vládou a postoupena Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky. Třetí kapitola potom představuje exkurs do práce České obchodní inspekce ve věci nekalých obchodních praktik; popisuji a na grafech demonstruji objemy a počty ukládaných pokut, nejčastější porušení zákonů a plánované kroky České obchodní inspekce, které podniká ve věci nekalých – respektive klamavých a agresivních obchodních praktik. Součástí kapitoly je i snaha o analýzu trendů ve věci ukládaných pokut. V práci čerpám především z aktuálních i dobových legislativních dokumentů, důvodových zpráv a průvodních dokumentů či broţur k nim vypracovaných. Jako další literatutu volím internetové stránky ministerstva průmyslu a obchodu, internetový portál Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a další internetové stránky státních institucí (například Českou obchodní inspekce). Dále také čerpám z ţurnalistických článků zaměřujících se na dané téma a z odborných statí, které zkoumají tuto problematiku. Vzhledem k tomu, ţe část problematiky kterou se zabývám je – především v části, která pojednává o chystané novele zákona o ochraně spotřebitele – natolik aktuální, ţe o ní ještě neměla čas být napsána, natoţ vydána, patřičná odborná publikace, musí se velká část mnou podaných informací spoléhat na mediální a internetové zdroje. Jedná se především o výroční zprávy České obchodní inspekce, články České národní banky a Ministerstva průmyslu a obchodu. Důleţitou pro mne je i publikace Olgy Horové Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie, kde popisuje, kterak byla implementována Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, hovoří ale i o historii ochrany spotřebitele v období před rokem 1989 a překládá často sloţitě pochopitelnou řeč zákonů do jazyka pochopitelnějšího pro neprávnickou veřejnost. 8

Zvolenou metodologií práce je diachronní analýza pomocí hloubkového zkoumání legislativních dokumentů, výročních zpráv a rozhodnutí arbitráţních komisí, kombinovaná s vynesením dat z výročních zpráv České obchodní inspekce do grafů a jejich následnou analýzou a popisem. V práci se proti sobě snaţím komparovat jednotlivé zdroje, abych podal objektivní náhled na danou problematiku a pokud je to moţné, vycházím z primárních legislativních pramenů. Bylo by samozřejmě vhodné tuto tematiku prozkoumat také v porovnání s jinými zeměmi, zvláště pak postkomunistického regionu střední Evropy, a zabývat se tím, jak i jiné státy vyřešili nutnost kodifikace smluvního práva a implementace směrnic Evropské unie, vzhledem k moţnému rozsahu práce jsem se zaměřil na diachronní popis vývoje problematiky v ČR, coţ mi umoţní poskytnout ucelenější pohled na tyto aspekty a na jejich změny v průběhu času.

9

1. Odstoupení od smlouvy V první části práce pojednávám o odstoupení od smlouvy – právním jednání, kterým smluvní strana projevuje vůli jednostranně ukončit platnost smlouvy. Od smlouvy lze však odstoupit pouze v případech, které stanoví buď smlouva samotná, nebo příslušná legislativa. Tato kapitola si klade za cíl čtenáři přiblíţit nejen legislativní vývoj tohoto aktu, ale také přiblíţit, jak byl přijímán Zákon 89/2012 Sb., tedy nový občanský zákoník, který nyní nově pojednává o aspektech odstoupení od smlouvy a následcích tohoto jednání. Dále tato práce představí za jakých podmínek můţe smluvní závazek zaniknout, za jakých okolností je moţné od smlouvy odstoupit, co nastává, pokud jsou porušeny smluvní podmínky a jaká jsou práva třetích osob. Vzhledem k vysoké relevanci pro následující kapitolu o nekalých obchodních praktikách, bude pozornost věnována také smlouvám, uzavíraným mimo prostory běţné pro podnikatelovo podnikání, tedy jak často bylo či je běţné – na ulici, na zájezdu či prodejní akci.

1.1 Nový občanský zákoník Občanský zákoník v obecném slova smyslu je právní předpis charakteristický pro evropské státy vycházející z tradice římského práva. Upravuje hmotné soukromé právo v rámci určitého státu. Rozsah úpravy se liší mezi jednotlivými státy – někde je toto upraveno téměř celé, jinde jsou regulovány jen jeho částí, a jiné bývají obsaţeny v samostatně vyčleněných zákonech. V české republice jej v oblasti procesního práva doplňuje Občanský soudní řád, zákon 99/1963 Sb. České soukromé právo se ve středověku řídilo českým právem obyčejovým. To bylo sebráno v právních knihách, zejména o městském právu. Dodatečně se pouţívalo také římské právo. V roce 1709 byly zřízeny první kodifikační komise, které měly po vzoru Corpus iuris civilis konkretizovat veškeré právo, soukromé i veřejné – jejich výsledek však byl neuspokojivý. V roce 1753 Marie Terezie zřídila novou komissi, jejímţ výsledkem byl Codex Theresianus z roku 1766. Panovnice ale tento pokus odmítla.

10

Následně bylo rozhodnuto, ţe chystaný zákoník je třeba zkrátit a přepracovat. Hortenova osnova byla předloţena v roce 1771. Přestoţe byl do komise přivolán baron Karl Anton von Martini, práce byly v roce 1776 opět přerušeny. Důvodem bylo to, ţe se nová kodifikace měla nejprve vyzkoušet v jedné zemi a aţ poté zavést v celém soustátí Rakouska-Uherska. Práce se opět urychlily s nástupem Josefa II. Ten rozhodl zavádět jednotlivé díly zákoníku postupně. Za vlády Leopolda II. byla jmenována nová komise. Výsledek její práce byl v roce 1797 zaveden v západní Haliči. Následoval Všeobecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkracovaný jako ABGB) vydaný 1. června 1811 s účinností od roku 1812. Za první republiky pak bylo rozhodnuto přijmout zcela nový občanský zákoník. Důvodem byla snaha o odstranění právního dualismu Čech a Slovenska a to, ţe původním jazykem ABGB byla němčina. Proto byla připravena osnova československého občanského zákoníku z roku 1937, ta však nestačila být schválena. Po roce 1945 byly kodifikační práce zrychleny. V roce 1948 byla vyhlášena "právnická dvouletka". Kodifikační odbor ministerstva spravedlnosti byl zřízen 1. září 1948. Tzv. střední občanský zákoník byl přijat 25. října 1950 jako zákon č. 141/1950 Sb. Byl ještě celkem kvalitní, komercialisovaný, ale vycházel jiţ z tzv. "uţší koncepce" občanského práva. Hlavními deformacemi středního občanského zákoníku bylo zúţené pojetí věci, rozlišování druhů vlastnictví a opuštění zásady superficies solo cedi (stavba je součástí pozemku, k této zásadě se mj. Nový občanský zákoník z roku 2012 vrací). Celkově negativní bylo zjednodušení právní úpravy, z čehoţ vyplývalo nejasné postavení mnoha právních vztahů.1

1.2 Nový občanský zákoník a odstoupení od smlouvy Před zavedením Nového občanského zákoníku bylo dříve smluvní právo upraveno jak v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, tak i v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění pozdějších 1

Iuridictum – Občanský zákoník. http://iuridictum.pecina.cz [online]. cit. [2015-04-20]. Dostupné z: www.http://iuridictum.pecina.cz/w/Občanský_zákoník

11

předpisů. Dualita právních úprav měla někdy za důsledek nejasnosti ohledně toho, podle kterého zákoníku byla smlouva uzavřena, a následné praktické dopady; spory ze smluv podle obchodního zákoníku soudily krajské soudy, v případě občanského zákoníku to ale byly soudy okresní. Zákon č. 40/1964 Sb. byl mnohokrát novelizován a k 1. lednu 2014 byl společně se zákonem č. 513/1991 Sb. zrušen zákonem č. 40/1964 Sb. Dále tedy namísto zrušeného občanského i obchodního zákoníku na místo těchto zákonů platí jen nový občanský zákoník, zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích), a č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém. V nové úpravě je smluvní právo sjednoceno v občanském zákoníku a toto zmatení odpadá. Okamţikem účinnosti nového občanského zákoníku dochází k odstranění věcně nezdůvodnitelné dvojakosti obchodního a neobchodního závazkového práva, která byla do té doby v mnoha směrech zbytečně duplicitní a redundantní.2 Nový občanský zákoník dále přináší zásadní změny ve věci automatické neplatnosti smlouvy v případě libovolného porušení zákona v této smlouvě – nově se místo pojmů „neplatnost absolutní― a „neplatnost relativní― zavádí pojmy „neplatnosti absolutní― a „zdánlivého právního jednání.― Nový občanský zákoník přináší i další koncepční změny, mající za účel přiblíţit zákoník uvaţování osobě s „rozumem průměrného člověka i schopností uţívat jej s běţnou péčí a opatrností―3 a celkově jej zpřehlednit. V rámci práva má odstoupení od smlouvy výjimečné postavení. „Zásada pacta sunt servanda je v občanském zákoníku naplněna výslovným příkazem, ţe daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny.―4 Obecně pak nový občanský zákoník upravuje odstoupení od smlouvy v paragrafech 2001 aţ 2005. 2

Smluvní právo - koncepční změny: Sjednocení smluvního práva. Nový občanský zákoník [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/koncepcnizmeny/ 3

§4 předpisu 89/2012 Sb. NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 144 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5163-4., s.13 4

12

13

1.3 Legislativní vývoj Nového občanského zákoníku V roce 2012 došlo k nebývalé změně právního prostředí v České republice, a to přijetím Zákona 89/2012 Sb., který začal platit od 1. ledna 2014; tento zákon je v odborné literatuře i článcích označován jako „Nový občanský zákoník― (a tak bude v této práci i nadále zmiňován). Zákon zavedl nové zákony o obchodních korporacích, veřejných rejstřících, katastru nemovitostí, z části o soudním řízení, a takto přinesl přibliţně dalších sto novel. Na druhé straně bylo ve stejný okamţik zrušeno přibliţně dalších dvě stě jiných předpisů. Jeho předchůdci byly totalitní právní předpisy; občanský zákoník z roku 1950 a posléze občanský zákoník z roku 1964, které byly zaloţeny na pozitivistickém přístupu k právu. Nový občanský zákoník razantně mění dosavadní zavedené principy. Přináší jiné zásady a jiný pohled na soukromé právo jako celek. Upozaďuje formální pravidla a podporuje lidskou svobodu, přirozená, nezadatelná práva člověka, která chrání jako nejvyšší hodnotu, a „zdravý selský rozum.― Principy spravedlnosti a přirozených lidských práv nadřazuje nad formální zákon a podporuje racionální výklad práva – vychází z myšlenky, ţe smysl zákona je důleţitější neţ jeho text. Nový zákoník by měl ze své logiky posilovat lidskou svobodu a důvěru v platnost lidského jednání; dal občanům České republiky desítky nových práv, která jim dříve zákon negarantoval. Není bez zajímavosti, ţe Nový občanský zákoník vyšel ve sbírce zákonů pod symbolickým číslem 89/2012. Číslovka 89 nemá symbolizovat jen rok takzvané „sametové revoluce― a boj o demokracii, ale také revoluci v právu, respektive nastolení nového demokratického právního řádu, která byla touto velkou změnou odstartována. Přesto, ţe soukromé právo bylo narychlo a jen provizorně přepracováno jiţ počátkem devadesátých let, čekalo na svou skutečnou obnovu aţ do roku 2014, a je výsledkem čtrnácti let práce stovek pracovníků v čele s profesorem Karlem Eliášem. Soukromé právo ve společnosti slouţí k úpravě vztahů mezi lidmi – lidé dennodenně komunikují skrze smlouvy, které spolu uzavírají. Na rozdíl od práva veřejného, které reguluje chování lidí pomocí rozhodování úřadů, jeţ mohou rozhodovat o právech a povinnostech jiných, v soukromém právu reguluje kaţdý člověk své chování sám. K právnímu chování dochází často i bez přímého uvědomění si této skutečnosti; do právních vztahů vstupuje člověk po celý den od 14

chvíle, kdy ráno otevře oči aţ do momentu, kdy je večer zavře. I pouhý nákup potravin je uzavřením kupní smlouvy, nastoupení do autobusu hromadné dopravy je uzavřením smlouvy o dopravě osob. Kaţdodenní smluvní akty jsou tak nedílnou součástí ţivota, i kdyţ je často jako takové nemusíme nutně vnímat. Proto je snahou nového občanského zákoníku postihnout větší mnoţství situací, neţ předchozí legislativní normy. Nakolik v tomto byl nový občanský zákoník úspěšný, či zda bude justice zahlcena mnoţstvím nových skutečností kterými se bude muset zabývat, jak tvrdí část právnické odborné veřejnosti, to ukáţe aţ teprve čas. Nový občanský zákoník mimo jiné zjednodušuje i stále častější fenomén nakupování na spotřebitelský úvěr, coţ je úvěr, který spotřebitel (dle Nového občanského zákoníku je spotřebitel definován jako „kaţdý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná,― jednodušeji řečeno to je občan, který nakupuje pro svou vlastní potřebu) uzavírá společně s kupní smlouvou podpisem smlouvu o úvěru ; podle starého zákoníku bylo moţné zároveň odstoupit od kupní smlouvy a zároveň od smlouvy úvěrové ze které bylo hrazeno zboţí z hlavního závazku pouze u omezeného mnoţství smluv. V novém občanském zákoníku se moţnost odstoupení zároveň od smlouvy kupní i úvěrové rozšiřuje na všechny spotřebitelské smlouvy, podmínkou ovšem je, ţe úvěr musí alespoň z části slouţit k úhradě ceny předmětu smlouvy kupní. Pokud takto spotřebitel vyuţije svého práva od smlouvy odstoupit, nesmí být ze strany podnikatele za toto jednání nikterak penalizován.

1.4 Průběh legislativního procesu Nového občanského zákoníku Vzhledem k parametrům legislativnímu procesu České republiky je nanejvýš vhodné zmínit úvodem ve stručnosti něco málo z průběhu legislativního procesu nového občanského zákoníku. Pro středo-pravicovou vládu, ustavenou po volbách v roce 2010, bylo zcela klíčové, aby byl návrh zákona přijat. Situaci však komplikovala neustálá snaha opozice (ČSSD a KSČM) vyhlásit vládě nedůvěru a dosáhnout vypsání nových předčasných voleb, ze kterých by sociální demokraté

15

vyšli jako vítězní. Jelikoţ v momentě, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, je ukončeno veškeré projednávání dosud nepřijatých zákonů, musel být občanský zákoník přijat v době vlády Petra Nečase, jinak by ho v dalším období předkládala ve volbách vítězná strana za svých vlastních podmínek a celý návrh by musel legislativním procesem projít v Poslanecké sněmovně zcela od začátku. Dne 25. května 2011 předloţila vláda Petra Nečase, ve které byla zastoupena Občanská demokratická strana a TOP 09, Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Vládní návrh na vydání zákona občanský zákoník. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk 362/0 dne 26. května 2011. Tento návrh byl následně téhoţ dne doporučen organizačním výborem k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Organizační výbor taktéţ určil jako zpravodaje Marka Bendu z Občanské demokratické strany (povinností zpravodaje je vypracovat zprávu o daném návrhu), a přikázal návrh k projednání Ústavně právnímu výboru. Tento výbor projednává převáţně zákony, k nimţ má za vládu zákonodárnou iniciativu ministerstvo spravedlnosti. První čtení návrhu proběhlo 8. června 2011 na 19. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Návrh zákona byl následně přikázán k projednání výborům. Lhůta k projednání výbory byla určena na 90 dnů. Návrh projednal Ústavně právní výbor v září roku 2011 a doručil jej poslancům jako sněmovní tisk 362/1, načeţ přerušil projednávání. Ústavně právní výbor se následně sešel v říjnu, kdy vypracoval sněmovní tisk 362/2, kde předloţil konkrétní pozměňovací návrhy. Není bez zajímavosti, ţe výbor vypracoval přes čtyři sta pozměňovacích návrhů a dokument vypracovaný výborem je nebývale obsáhlý. Tyto pozměňovací návrhy se kromě jiného zabývaly i předmětem smluvního práva, a to velmi extenzivně. Dne 25. října 2011 prošel návrh zákona na 25. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky obecnou rozpravou druhého čtení. Ještě téhoţ dne úspěšně prošel i podrobnou rozpravou. Pozměňovací návrhy které byly podány byly zapracovány jako tisk 262/3, který byl rozeslán 26. října 2011 ve 12 hodin 45 minut. O několik málo dnů později návrh postoupil do třetího čtení, které proběhlo dne 9. listopadu 2011 na 30. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České

16

republiky. Bez dalších průtahů byl zákon téhoţ dne schválen. Není bez zajímavosti na české poměry neobvykle rychlý průběh legislativního procesu, a taktéţ, ţe hlasování bylo označeno v některých bodech za zmatečné a o určitých bodech se muselo hlasovat několikrát. Ze 154 přítomných poslanců pro návrh hlasovalo 92. Komunistická strana Čech a Moravy hlasovala v rozsahu svých přítomných poslanců jednomyslně proti. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 3. ledna 2012 jakoţto senátní tisk 259/0. O dva dny později stanovil Organizační výbor garančním výborem Ústavně právní výbor a přikázal tisk k projednání Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tyto výbory projednaly návrh mezi 11. a 24. lednem 2012. Dne 25. ledna 2012 senát návrh neprojednal ani k němu nepřijal usnesení; zákon byl tudíţ po vypršení třicetidenní lhůty doručen dne 6. února 2012 prezidentovi České republiky. Václav Klaus zákon dne 20. února 2012 podepsal. Schválený zákon poté putoval k premiérovi Petru Nečasovi, jenţ jen podepsal dne 2. března 2012 a o dvacet dnů později, tedy 22. března 2012 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 33 pod číslem 89. Celkem tedy legislativní proces probíhal necelé dva roky, a není bez zajímavosti, ţe Senát se tímto návrhem vůbec nezabýval. Senát má de iure čtyři moţnosti, jak s návrhem naloţit. Můţe jej buď přijmout v původním znění, zamítnout či k němu přijmout pozměňovací návrhy (čímţ se návrh vrací Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky), vyjádřit vůli se návrhem nezabývat, či nechat marně uplynout třicetidenní lhůtu k projednání. Senát zvolil právě tuto poslední moţnost - nechat marně uplynout třicetidenní lhůtu – zákon nebyl postoupen ani do prvního čtení, coţ je u zákona tohoto významu pozoruhodné. Ministerstvo spravedlnosti dále plánuje Nový občanský zákoník novelizovat a tím odstranit jeho nejpalčivější nedostatky; tato novela je označována jako „malá― nebo také „urgentní― novela nového občanského zákoníku, dále je ve stadiu příprav i velká novela nového občanského zákoníku, neboť ten ve své současné podobě předpokládá existenci legislativy která dosud neexistuje a občas je i v přímém rozporu se stávající legislativou.

17

1.5 Zánik závazku a odstoupení od smlouvy K zániku smluvního závazku můţe dojít buď uspokojením pohledávky věřitele, nebo bez jejího uspokojení. „Úprava splnění dluhu v dosavadním občanském zákoníku je velmi stručná, coţ vyvolává rozpaky jiţ v porovnání s rozsahem, jaký je mu věnován v zákoníku obchodním.―5 Je patrné, ţe nový občanský zákoník převzal a doplnil mnoho norem ze zákoníku obchodního. Sjednocuje pak v sobě dosavadní roztříštěnou úpravu závazkového práva v naději na její zjednodušení a zpřehlednění.6 Právní institut odstoupení od smlouvy pak je jedním ze způsobů kterak můţe smluvní vztah zaniknout bez uspokojení pohledávky věřitele. Patří mezi jednostranná právní jednání, a kvůli této skutečnosti je třeba dbát na to, aby nedocházelo k jeho zneuţití. Paragraf 2001 Nového občanského zákoníku také stanovuje, ţe od smlouvy je moţné odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

1.6 Odstoupení od smlouvy při porušení smluvních povinností V prvním odstavci paragrafu 2002 nového občanského zákoníku je moţné od smlouvy odstoupit, pokud některá strana poruší smlouvu podstatným způsobem. V tomto případě můţe druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Zásadním faktorem v tomto případě je však, zda strana jeţ smlouvu porušila, jiţ při jejím uzavření „věděla či musela vědět,― ţe by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení mohla předvídat. Není-li logické předpokládat, ţe by protistrana smlouvu za takových to podmínek neuzavřela, nemá se za to, ţe je porušení smlouvy podstatné. Zde se nabízí otázka, co přesně zákonodárce myslel poměrně vágními a těţko dokladovatelnými pojmy „moci vědět― a „museti vědět,― a přesnější výklad tohoto bodu pravděpodobně vyplyne aţ z judikatury. Je proto

5

Změny v úpravě zániku závazků. Nový občanský zákoník [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-v-obecne-casti/zmeny-v-upravezaniku-zavazku/ 6 ibid.

18

oprávněné v budoucnosti předpokládat určité právní spory ohledně této otázky. Je pravděpodobné, ţe ukáţe-li se tato formulace jako příliš vágní, bude muset být tato část zákona přepsána či novelizována, jelikoţ český právní řád nevychází z principu precedentního práva. V druhém odstavci téhoţ paragrafu nový občanský zákoník stanoví, ţe pokud z chování jedné ze stran nepochybně vyplyne, ţe poruší smlouvu podstatným způsobem a nedá na výzvu druhé oprávněné strany přiměřenou jistotu, můţe protistrana od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu. Samotné vymezení pojmu „podstatným způsobem― je pak silně individuální a je nutno jej posuzovat dle kaţdého konkrétního případu. Z tohoto důvodu je nanejvýše příhodné, aby jiţ samotná smlouva obsahovala vymezení toho, co by bylo povaţováno za porušení smlouvy podstatným způsobem, aby se předešlo pozdějšímu zmatení v oblasti tohoto pojmu a nejasnostem a problémům v dokazování odstupující strany. Dále zákoník stanoví, ţe v momentě, kdy jedna strana straně druhé oznámí své rozhodnutí od smlouvy odstoupit, nemůţe jiţ toto rozhodnutí posléze změnit, a dále také, ţe nevyuţití práva odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti není na překáţku, pokud se pro odstoupení jedna ze stran rozhodne odstoupit později a odkáţe se na obdobné jednání druhé strany. Pokud nákupu nepředcházelo oslovení kupujícího mimo obchodní prostory prodejce, a kupující zakoupí zboţí na prodejně prodávajícího, nevztahuje se na tento obchod moţnost odstoupení od smlouvy do 14 dnů. Odlišná je situace, kdyţ někteří prodejci vrácení či výměnu zboţí za jiné v určitých lhůtách umoţňují, o čemţ zákazníka informují zpravidla na účtence či sdělením u pokladen. Jde o moţnost jdoucí nad rámec zákona, proto si mohou stanovit různé podmínky (nepouţité zboţí s originálními visačkami a tak podobně) a spotřebitel má při splnění těchto podmínek na poskytovaný nadstandard právo. Prodejce pak nemusí vţdy vracet peníze, ale můţe se zavázat například pouze k výměně či vrácení ceny formou kreditu na zákaznickou kartu či kupónu na další nákup.7

7

Kdy mohu i „bezdůvodně― odstoupit od smlouvy?. DTest: komplexní servis pro spotřebitele [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvnipravo/konkretni-zmeny-v-obecne-casti/zmeny-v-uprave-zaniku-zavazku/

19

1.7 Odstoupení od smlouvy a práva třetích osob Nový občanský zákoník v paragrafu 2004 stanoví, ţe odstoupením od smlouvy se tento závazek jednak ruší od počátku, a dále také, ţe má-li částečné plnění smlouvy pro věřitele význam, můţe věřitel odstoupit jen od nesplněné části plnění této smlouvy. Pokud pro věřitele částečné plnění význam nemá, můţe pak odstoupit od závazku jakoţto celku. Práva třetích osob nabytá v dobré víře nejsou odstoupením smluvních stran od smlouvy dotčena; odstoupením od smlouvy zanikají pouze práva a povinnosti smluvních stran v rozsahu jejich odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy se ale nevztahuje práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud jiţ vznikl, ani jiných ujednání, která by vzhledem ke své povaze zavazovala strany i po jejich odstoupení od smlouvy.

1.8 Odstupné Moţnost od smlouvy odstoupit si smluvní strany mohou sjednat uţ přímo v samotné smlouvě, a nezřídkakdy si pro tento případ sjednají i tzv. odstupné, tedy finanční částku, kterou kdyţ jedna ze smluvních stran zaplatí, bude smluvní závazek zrušen. „Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která jiţ, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila.―8 Není bez zajímavosti, ţe u smluv, které nemá spotřebitel příliš velkou šanci ovlivnit, jmenovitě u adhezní smlouvy, coţ je smlouva, kde smluvní podmínky stanovuje výhradně jedna ze stran (typicky prodejce), a spotřebitel má pouze moţnost tuto smlouvu přijmout či nepřijmout. Adhezní smlouvy se typicky vyskytují např. u dodávek energií, pojištění, či u mobilních operátorů tyto někdy dále reguluje další příslušná legislativa. Příkladem můţe být regulace maximálního odstupného u adhezních smluv mobilních operátorů potom řeší paragraf 63 odst. 1 písmeno p) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, který stanoví, ţe „výše 8

Odstoupení od smlouvy. Právní linka [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.pravnilinka.cz/bezplatna-pravni-poradna-zdarma/odstoupeni-od-smlouvy.html

20

úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemţ výše úhrady nesmí být vyšší neţ jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek.―9

1.9 Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory Zvláštní ustanovení o závazcích se týká smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, čímţ se rozumí prostory, které nejsou obvyklé pro podnikatelovo podnikání; tím se rozumí kupříkladu veškeré nákupy v internetových obchodech. Pokud je smlouvy sjednávána mimo obvyklé prostory, je podnikatel povinen sdělit spotřebiteli údaje, které stanoví zákon v paragrafech 1811 odst. 2 a 1820 odst. 1. Mezi tyto patří mimo jiné podnikatelova totoţnost, označení zboţí, cena zboţí, cena dodání, způsob platby a údaje o právech vznikajících z vadného plnění i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv. Tyto informace nelze poskytnout v jiné neţ textové podobě, pokud s tím spotřebitel přímo nesouhlasil. Není tedy moţné při uzavírání smlouvy po telefonu pouze poskytnout informace ústně, ale je nutné je doručit písemně, jinak smlouva nemůţe být povaţována za platnou. Mezi smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory patří také smlouvy, které jsou uzavřeny v prostorech obvyklých pro podnikatelovo podnikání, pokud k jejich uzavření došlo bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory, tedy například oslovování potenciálních klientů na ulici a jejich následné přesunutí do provozovny, kanceláře, či jiných prostor obvyklých pro podnikatelovo podnikání, čímţ nový občanský zákoník eliminuje postup pouţívaný některými podnikateli. Toto ustanovení se vztahuje také na smlouvy uzavřené během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem propagace poskytování sluţeb či prodeje 9

§ 63 odst. 1 písmeno p) zákona č. 127/2005 Sb.

21

zboţí. Tímto se zákonodárce snaţil reagovat na problematiku tzv. „šmejdů―, tj. podnikatelů cílících zejména na seniory, kdy tyto při zájezdech propagujících zboţí či sluţby nechali podepsat nevýhodné smlouvy, od kterých bylo následně pro dotyčné velice obtíţné odstoupit, částečně i proto, ţe podnikatelé pořádající tyto zájezdy a prodejní akce udělali vše pro to, aby odstoupení od smlouvy zkomplikovali. Více viz. oddíl o práci České obchodní inspekce. Jak upozornil například i právní poradce časopisu dTest Miloš Borovička „Podomní prodejci a šmejdi na předváděcích akcích jsou v přesvědčování úspěšní, protoţe spotřebitel není na nabídku a nátlak předem připraven. Snadno pak podlehne, a je jedno, jestli je právě doma, v restauraci, na zájezdu nebo v obchodě. Šmejdi jsou mistry v pouţívání nátlakových metod a dokáţí nepřipraveného zákazníka zmanipulovat k rozhodnutím, jaká by za jiných okolností nikdy neudělal.―10 Nový občanský zákoník proto posílil ochranu spotřebitele v těchto situacích.

1.9.1 Odstoupení od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé pro podnikatelovo podnikání Spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančně v době do 14 dnů zůstává z dřívější právní úpravy neměnné. Novinkou dle nového občanského zákoníku je, ţe v této době stačí odeslat prodejci oznámení o odstoupení od smlouvy, a také, ţe se nebere ohled na to, kdy se prodejce o odstoupení dozví – rozhodující je datum odeslání odstoupení, tedy např. razítko pošty či časový údaj odeslání zprávy elektronické pošty. Další novinkou je, ţe pokud prodejce kupujícího neupozorní na moţnost odstoupení od smlouvy, prodluţuje se lhůta pro odstoupení od smlouvy o jeden rok, tedy na jeden rok a 14 dnů. Do 14 dnů od odstoupení od smlouvy potom musí jednak zákazník vrátit (odeslat nebo předat) vracené zboţí prodejci, a také prodejce do 14 10

DTest: Bič na šmejdy – nový občanský zákoník. DTest [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: https://www.dtest.cz/clanek-3265/dtest-bic-na-smejdy-novy-obcansky-zakonik

22

dnů musí zákazníkovi vrátit peníze. Vracení zboţí v zákonné lhůtě pro odstoupení od smlouvy nelze uplatnit u zboţí které podléhá rychlé zkáze, ani zboţí, u kterého byl porušen hygienický obal. „Zákazníkovi vracíme kupní cenu zboţí a rovněţ náklady na nejlevnější dopravu k němu. Nemusíme hradit náklady na dopravu zboţí od zákazníka k nám, pokud o tom zákazníka informujeme. Jinak jeho poštovné hradíme také.―11 Spotřebitel má dle Nového občanského zákoníku právo u smluv uzavíraných mimo obchodní prostory prodejce, typicky při podomním prodeji, do 14 dnů odstoupit, i pokud uţ druhá smluvní strana zahájila své plnění. Typicky tato situace nastává u smluv na dodávky elektřiny, vody či plynu, ale také u smluv s mobilními operátory. Pokud navíc spotřebitel vyuţije svoje právo a od smlouvy odstoupí do dvou týdnů od čerpání sluţeb, nebudou za toto čerpání muset firmám nic platit. U mobilních operátorů je situace mírně odlišná: „Pokud se zákazník rozhodne předčasně ukončit smlouvu na dobu určitou, zaplatí maximálně jednu pětinu součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy,― Všichni tři čeští mobilní operátoři proto museli změnit své obchodní podmínky.12 Některé obce se snaţí podomní obchod vymýtit úplně, stovky obcí uţ vyhláškou podomní obchod zakazují úplně a další o této úpravě uvaţují. Tímto se snaţí před často kontroverzními či přímo nezákonnými praktikami podomních prodejců chránit zejména seniory a další zranitelné skupiny obyvatel.13

1.10 Vrácení zboží Nový občanský zákoník také bere ohled na to, kdyţ spotřebitel vrací zboţí, které během lhůty pro vrácení zboţí pouţíval neúměrně. Stanoví, ţe „Spotřebitel 11

E-shop a vrácení zboţí. Jak podnikat [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.jakpodnikat.cz/eshop-vraceni-zbozi-reklamace.php 12 Občanský zákoník: podvodný podomní prodejce dostane přes prsty. JŮZLOVÁ, Petra. Lidovky.cz [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/obcansky-zakonik-podomniprodejce-omezi-zakon-fqz-/moje-penize.aspx?c=A131223_161806_moje-penize_oka 13 Města zakazují podomní prodej. Konec šmejdů v Česku?. ČT24 [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/293485-mesta-zakazuji-podomni-prodejkonec-smejdu-v-cesku/

23

odpovídá podnikateli pouze za sníţení hodnoty zboţí, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zboţím jinak, neţ je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti.―14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, o právech spotřebitelů, ale toto formuluje s velice podstatným rozdílem; ve svém odstavci 14 stanoví, ţe „Spotřebitel odpovídá pouze za případné sníţení hodnoty zboţí v důsledku nakládání s tímto zboţím jiným způsobem, neţ je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboţí,― a dále v bodu 47 preambule, ţe „aby se spotřebitel obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboţí, měl by s ním nakládat a zkontrolovat je jen takovým způsobem, jaký by mu byl umoţněn v prodejně.―15 Zde se nabízí otázka, zda česká právní úprava, která je výrazně výhodnější pro spotřebitele na úkor prodejce, je výsledkem pouze neobratné implementace evropské směrnice v českém právním řádu, nebo zda opravdu bylo úmyslem zákonodárce utvrdit dřívější legislativní rámec.16 Není totiţ neobvyklou praxí v případě nákupu z českých e-shopů, ţe zákazníci vracejí ve lhůtě čtrnácti dnů zboţí, které předtím např. na dovolené intenzivně pouţívali. Často se jedná o fotoaparáty, ale i o kempingové vybavení jakým jsou stany, spacáky a podobné. Je tedy zřejmé, ţe současná právní úprava má prostor pro zlepšení, ale v některých bodech dáva zase spotřebiteli větší práva neţ by bylo dle evropské legislativy nezbytně nutné. Trend je směrem ke sjednocení legislativy české s tou evropskou a zároveň větší ochrana spotřebitele proti prodejcům majícím nekalé úmysly.

14

§ 1833 NOZ SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/83/EU: ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: Úřední věstník Evropské unie. 2011. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:cs:PDF 16 Odpovědnost spotřebitele za sníţení hodnoty zboţí podle NOZ a práva EU. Právo pro podnikatele [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://pravopropodnikatele.cz/odpovednost-spotrebiteleza-snizeni-hodnoty-zbozi-podle-noz-a-prava-eu/ 15

24

2. Nekalé obchodní praktiky V tomto oddíle se budu zabývat nekalými obchodními praktikami. Nejdříve se pokusím vymezit pojem nekalé obchodní praktiky. Následně zmíním ve stručnosti vývoj legislativy ve věci nekalých obchodních praktik a pokusím se postihnout, jak tato reagovala na aktuální společenské trendy. Stejně tak jako i krátce vyloţím legislativní proces přijímání novely zákona o ochraně spotřebitele, implementující Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Dále se budu zabývat aktuálním legislativním rámcem; jak jsou nekalé obchodní praktiky rozděleny, které obchodní praktiky se automaticky povaţují za nekalé a jaké sankce hrozí podnikatelům, pokud nekalé obchodní praktiky pouţijí. Nejprve ale bude vhodné v krátkosti definovat samotný obchod; ten chápeme jako činnost, spočívající ve směně produktů, jimiţ mohou být sluţby či výrobky, za jiné produkty (tzv.barter) či komodity (peníze, drahé kovy etc.). Obchod potřebuje pro své uskutečnění vţdy alespoň dva lidi kteří do obchodního vztahu dobrovolně vstoupí. Obchodní praktika se poté vnímána jako činnost ze strany obchodníka směrem k nakupujícímu, která jakkoliv souvisí s prodejem, propagací, nebo uvedením produktu na trh. Obecně se dá říct, ţe obchodní praktika je jednání obchodníka a nakupujícího.

2.1 Problematika ochrany spotřebitele Nekalé obchodní praktiky, jejich vymezení a snaha o jejich eliminaci jsou přímou součástí ochrany spotřebitele. Jedním z cílů ochrany spotřebitele je snaha o vyrovnání nerovnováhy mezi prodávajícím a spotřebitelem, ať uţ co se týče informovanosti spotřebitele o jeho právech, ale i o vlastnostech výrobků a moţnosti uplatnit na trhu své ekonomické zájmy.17 17

HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica,

25

V ideálním trţním konkurenčním prostředí mají spotřebitel i prodávající stejnou pozici stran svých práv a informací a rozhodují se bez nátlaku nebo neodůvodněné výhody vůči druhé straně. Reálně ale takový systém neexistuje, často existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nerovné postavení, ať uţ ve věci informovanosti spotřebitele, nebo ve schopnosti uzavřít výhodný smluvní vztah. Smyslem právní regulace v této oblasti je vyrovnat toto nerovné postavení.

2.2 Historie a současnost ochrany spotřebitele na území České republiky Ochrana spotřebitele má kořeny sahající aţ do roku 1918, kdy byl po rozpadu Rakouska-Uherska a zřízení nového československého státu zákonem č.11/1918 Sb. o zřízení samostatného československého státu převzat rakousko-uherský právní řád. K základním zákonům týkajícím se ochrany spotřebitele tedy patřil později několikrát novelizovaný Ţivnostenský řád. Ten stanovoval pravidla pro označování provozoven, oceňování výrobků a jiné. Soukromé právo a ochranu kupujících potom zajišťoval Všeobecný zákoník občanský, jenţ upravoval práva a povinnosti smluvních stran vyplývajících ze smlouvy trhové a směnné. Všeobecný zákoník občanský byl v roce 1950 nahrazen zákonem č.141/1950 Sb., Občanským zákoníkem. Po roce 1949 se ochranou spotřebitele zabýval především zákon č.160/1949 Sb., o vnitřní kontrole, kde „Ministr vnitřního obchodu se zmocňuje, aby k zajištění oběhu zboţí v rámci jednotného hospodářského plánu a v zájmu zabezpečení plynulé distribuce zboţí, především pracujícímu obyvatelstvu, řídil a kontroloval na vnitřním trhu jeho oběh, odbyt a spotřebu a činil za tím účelem všechna nutná opatření, pokud k tomu není potřeba zákona.―18 Nástupem centrálně řízené ekonomiky byla ochrana spotřebitele přímo v rukou státu resp. jeho orgánů – Státní obchodní inspekce, hygienických či protiepidemických stanic nebo například Výboru lidové kontroly. Cílem Výboru lidové kontroly bylo zlepšování kvality zboţí pomocí utvrzování pracovní kázně

2006, 185 s. ISBN 80-245-1106-1. 18 zákon č.160/1949 Sb., o vnitřní kontrole

26

v podnicích, zvyšování účinnosti kontrol a dodrţování technologických předpisů, aby nebyly produkovány výrobky neodpovídající závazné Československé státní normě. Hygienická a protiepidemická sluţba potom sledovala především zdravotní nezávadnost potravin v celém výrobně – distribučním řetězci. Činnost těchto orgánů byla upravena zákony č.122/1962 Sb., o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci, č.64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, zákonem č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole a dále pak vládními nařízeními, dle kterých tyto orgány měly právo navrhovat postihy. Poţadavky spotřebitelů byly ale v tomto období druhotné, primárním cílem bylo vyrábět. Dlouhou dobu platil i zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, který v tomto období upravoval prodej zboţí v obchodech a který byl aţ do nedávné doby (leč mnohokrát novelizován) platný. Činností obchodní se potom zabýval zákon číslo 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, který chránil zájmy občanů mimo jiné sankcemi v případě újmy občana související s jakostí, cenou či hmotností zboţí, upravoval ale i prodejní doby a stanovil státní obchodní dozorčí orgán – Státní obchodní inspekci. Taktéţ se před rokem 1989 zabývaly ochranou spotřebitele i Národní výbory, resp. jimi jmenované Spotřebitelské rady. Dle Vládního nařízení č. 93/1961 Sb. ze dne 21. srpna 1961 o spotřebitelských radách byly spotřebitelské rady zřízeny pro jednu aţ pět prodejen a měly minimálně 3 členy. Zajímavý je zejména druhý odstavec čtvrtého paragrafu, který stanoví, ţe k rozvoji úrovně sluţeb prodejny sledují členové Spotřebitelské rady práci prodejny, mimo jiné jak se provádí přejímka zboţí a reklamace nekvalitního zboţí a zda obsluhující personál dodrţuje zásady poctivosti a zdvořilosti vůči spotřebitelům a zda jsou řádně a včas vyřizovány připomínky a stíţnosti z knihy přání a stíţností. Spotřebitelské rady neměly oprávnění prodejny sankcionovat, mohly pouze Národnímu výboru dávat podněty k prošetření. Knihy přání a stíţností byly jednou z mála moţností spotřebitele ke zpětné vazbě vůči prodejci, jejich účinnost byla ale sporná, objevovaly se knihy falešné etc. Po roce 1989 byla problematika ochrany spotřebitele nově relevantní i v tehdejší Československé federativní republice, resp. České a Slovenské federativní republice. V roce 1990 vzniklo Federální ministerstvo kontroly a koncem roku v jeho 27

rámci i Odbor ochrany spotřebitele. Výsledkem práce Odboru byl zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který ve znění pozdějších novel platí dodnes, a mimo jiné vymezuje nekalé, klamavé a agresivní obchodní praktiky, stanovuje prodejci informační povinnosti a postihuje mnoho jiných případů. Dále byli spotřebitelé reprezentováni občanskými sdruţeními jako byla Nadace na ochranu spotřebitelů či Sdruţení nezávislých spotřebitelů. Po vzniku samostatné České republiky dne 1. ledna 1993, vládla Občanská demokratická strana v koalici s Křesťanskodemokratickou stranou, Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou a Občanskou demokratickou aliancí, kdy hlavním tématem vlády bylo v podání premiéra Václava Klause především rychle transformovat ekonomiku země a oprostit jí tak od komunistické zátěţe. Dále pokračoval Odbor ochrany spotřebitele na Ministerstvu hospodářství a v současnosti je tato problematika v dikci Ministerstva průmyslu a obchodu. Další výrazný předěl v ochraně spotřebitele je rok 2004, resp. období před a po vstupu České republiky do Evropské unie. Tehdy začaly vznikat Koncepce spotřebitelské politiky, coţ jsou dokumenty, stanovující směr, kterým by se v dotyčných obdobích měla ubírat legislativa a politika(policy), první Koncepce spotřebitelské politiky pro roky 1999 aţ 2000 vycházela z „poţadavků Evropské komise na harmonizaci opatření v oblasti ochrany spotřebitele a odráţela poţadavky Bílé knihy na fungování spotřebitelské legislativy a uznání práv spotřebitelů ve smyslu Akčního programu Společenství na pomoc spotřebitelům.―19 Navrţena koncepce byla souborem krátkodobých úkolů, které měly řešit aktuální problémy v oblasti ochrany spotřebitele. Jednalo se především o "překonání stagnace v transpozici spotřebitelské legislativy Evropské unie, zajištění mechanismu pro sjednocování české spotřebitelské politiky a její jednotnou a koordinovanou prezentaci vůči EU, zlepšení přístupu spotřebitele k právu a vytvoření podmínek pro posílení role nevládních spotřebitelských organizací na vnitřním trhu.―20 Ve svých pozdějších verzích potom dokument Koncepce spotřebitelské 19

Ministerstvo průmyslu a obchodu – Cíle spotřebitelské politiky. www.mpo.cz [online]. cit. [201504-15]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/zprava5712.html 20

ibid.

28

politiky stanovuje další směry ochrany spotřebitele v České republice; Koncepce spotřebitelské politiky na léta 2001 aţ 2005, schválená vládou v roce 2000, navazuje na pozitivní výsledky Koncepce předchozí, a reaguje na závazek ČR přijatý v paragrafu 92 odst. 1 Evropské dohody, totiţ "dosáhnout plného přizpůsobení ČR systému ochrany spotřebitele ve Společenství." Dne 4. ledna 2006 vláda schválila Koncepci spotřebitelské politiky na léta 2006 aţ 2010. Koncepce opět navazuje na pozitivní výsledky z předcházejících let a stanoví nové úkoly v této oblasti, mimo jiného zajištění bezpečnosti a zdraví spotřebitelů, ochranu jejich ekonomických zájmů, podporu aktivit v oblasti vzdělávání a informování spotřebitelské veřejnosti.21 Dalším dokumentem z linie dokumentů politiku v oblasti spotřebitelského práva jsou Priority spotřebitelské politiky 2011-2014, navazuje na stávající pravidla a dál posilují a rozvíjejí úroveň ochrany spotřebitele.

2.3 Legislativní vývoj Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, prodělal zásadní novelu zákonem č.36/2008 Sb., který implementoval Směrnici evropského parlamentu a rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Dříve byl Zákon o ochraně spotřebitele předpisem, který převáţně reguloval vztah mezi státem a podnikatelem. Dohled nad podmínkami podnikání pak vykonávala Česká obchodní inspekce spolu s dalšími státními orgány. Relevantní v tomto bodě byly i paragrafy 44 aţ 54 Obchodního zákoníku zabývající se nekalou soutěţí a právní ochranou před ní. Po implementaci směrnice se těţiště ochrany spotřebitele před nekalými obchodními praktikami přesunulo z obchodního zákoníku do zákona o ochraně spotřebitele. Komentář Generálního ředitelství zdraví a ochrany spotřebitele ke Směrnici uvádí, ţe hlavním cílem Směrnice bylo kromě sjednocení výkladu pojmu „nekalá

21

ČR a EU - spotřebitelská politika. www.euroskop.cz [online]. cit. [2015-04-11].

https://www.euroskop.cz/9104/sekce/cr-a-eu---spotrebitelska-politika/

29

obchodní praktika― napříč členskými státy Evropské unie také „vyjasnit práva spotřebitelů a zjednodušit přeshraniční obchod―22 Všech 28 zemí Evropské unie muselo přijmout legislativu pro dosaţení souladu s touto směrnicí nejpozději 12. června 2007, aby dotčená legislativa vstoupila v platnost nejdéle 12. prosince téhoţ roku. Není ale bez zajímavosti, ţe do právního řádu České republiky byla směrnice implementována zákonem č. 36/2008 Sb., který ale nabyl účinnosti aţ 12. února 2008.

2.4 Průběh legislativního procesu Dne 25. září 2007 předloţila středo-pravicová vláda vláda Mirka Topolánka (na které se podílela Občanská demokratická strana, Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová a Strana zelených) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona byl rozeslán poslancům dne 26. září 2007 jako Sněmovní tisk 305/0. Organizační výbor dne 4. října 2007 doporučil projednání návrhu ve svém usnesení č. 160. Organizační výbor taktéţ určil zpravodajem Vlastimila Aubrechta a navrhl přikázat projednání Hospodářskému výboru. První čtení návrhu proběhlo na 22. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 24. října 2007. Návrh byl ve přikázán k projednání Hospodářskému výboru ve lhůtě dvaceti dnů. Hospodářský výbor návrh projednal na schůzi 8. listopadu 2007 a 20. listopadu 2007 vydal usnesení, které bylo poslancům rozesláno jako Sněmovní tisk č. 305/1. K zákonu o ochraně spotřebitele v tomto

22

EVROPSKÁ KOMISE. Směrnice o nekalých obchodních praktikách: Nové zákony zabraňující

nečestnému jednání vůči spotřebitelům. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2006. ISBN 92-79-02683-6.

30

usnesení navrhuje 10 pozměňovacích návrhů. Dne 27. listopadu 2007 prošel návrh na 23. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky obecnou i podrobnou rozpravou druhého čtení. Podané pozměňovací návrhy byly zpracovány jako Sněmovní tisk 305/2, jenţ byl poslancům rozeslán dne 29. listopadu 2007 v poledne. Ve třetím čtení byl dne 7. prosince 2007 návrh zákona na 24. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky schválen a postoupen Senátu dne 21. prosince 2007.23 V Senátu přijala k návrhu zákona dne 9. ledna Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky usnesení, ve kterém zákon doporučuje senátu ke schválení. Dále přijal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu dne 16. ledna 2008 usnesení, ve kterém zákon taktéţ doporučuje senátu ke schválení.24 Senát návrh zákona dne 17. ledna 2008 na své 11. schůzi schválil a 22. ledna byl zákon doručen k podepsání prezidentovi. Ten jej podepsal 30. ledna 2008 a zákon dále putoval k premiéru Mirku Topolánkovi, který jej taktéţ podepsal. Zákon byl vyhlášen 12. února 2008 ve Sbírce zákonů v částce 11 pod číslem 36/2008 Sb.

2.5 Vymezení pojmu nekalá praktika Pokud bychom měli definovat termín nekalá praktika, mohli bychom konstatovat, ţe se jedná o obchodní činnost obchodníka – prodejce, jejímţ výsledkem by měla být koupě výrobku či sluţby zákazníkem – spotřebitelem. Vztahuje na propagaci, prodej nebo dodání produktu spotřebiteli. Týká se veškerého jednání, opomenutí, chování, prohlášení nebo obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh, které provádí obchodník.

23

Sněmovní tisk 305 Novela z. o ochraně spotřebitele – EU. www.psp.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&t=305 24

Senát Parlamentu České republiky. www.senat.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?cid=pssenat_historie.pHistorieTisku.list&forEach.ac tion=detail&forEach.value=s2188

31

Dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se nekalou obchodní praktikou rozumí, ţe „obchodní praktika je nekalá, jeli jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s poţadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.― Nekalou obchodní praktikou tedy můţeme vnímat takové jednání prodávajícího, které neúměrně ovlivňuje svobodnou vůli kupujícího směrem ke koupi zboţí, které by jinak nezakoupil, ať uţ z důvodu jeho jakosti, podmínek uzavírané kupní smlouvy či samotného faktu, ţe by se bez nátlaku na svou svobodnou vůli nikdy nerozhodl ţe jej potřebuje. Nekalé obchodní praktiky zákon zakazuje jak při prodeji zboţí či sluţeb, tak při jeho nabízení.

2.6 Rozdělení nekalých obchodních praktik Zákon o ochraně spotřebitele přímo vyjmenovává dvě kategorie nekalých obchodních praktik: je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s poţadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil a je-li obchodní praktika zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny; tím není dotčeno obvyklé reklamní přehánění.25 Pojem „obvyklé reklamní přehánění,― kdy hodné pozornosti je v tomto ohledu například rozhodnutí arbitráţní komise Rady pro reklamu ve stíţnosti Čj. 024/2012/STÍŢ,26 i jiná její rozhodnutí, je vztahován k průměrnému jedinci, schopném pochopit nadsázku. Pokud by se ovšem jednalo o pouţití nepravdivých údajů k přehnané sebechvále či zlehčování, jedná se jiţ o klamavou reklamu. Taxativně pak zákon vymezuje dvě kategorie nekalých obchodních praktik: praktiky klamavé a praktiky agresivní. Jak píše Vavrečka, kromě dvou kategorií 25

§ 4 zákona č. 634/1992 Sb. Rada pro reklamu. www.rpr.cz [online]. cit. [2015-04-11]. http://www.rpr.cz/download/kauzy/2012/024-2012_Somat_rozhodnuti.doc 26

32

Dostupné

z:

nekalých obchodních praktik vytčených zákonem však existuje ještě jedna skupina. „Můţeme tedy učinit závěr, ţe existuje také třetí skupina nekalých obchodních praktik, které jsou nekalé pro svůj rozpor s poţadavkem odborné péče, a to aniţ by byly klamavé nebo agresivní. Mohli bychom je s určitou rezervou označovat např. „obchodní praktiky neprofesionální„. Po stránce jejich věcného obsahu by bylo přesnější méně ladné technické označení: „obchodní praktiky implikující budoucí nekalé obchodní praktiky―, avšak toto konkrétnější vymezení by asi nezahrnulo všechny moţnosti. Ať tak či tak rozhodně se nejedná o marginální a zanedbatelnou skupinu obchodních praktik.―27

2.6.1 Klamavé obchodní praktiky Obchodní praktika je klamavá a tím pádem zakázaná, pokud je při ní uţit nepravdivý údaj, je-li důleţitý údaj sice sám o sobě pravdivý, ale vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl uţit, můţe uvést spotřebitele v omyl; "důleţitým údajem" je například název, cena a povaha finanční sluţby, její označení a zvláštní pravidla uţívání, moţnosti reklamace apod., opomene-li podnikatel uvést důleţitý údaj, jehoţ uvedení lze s přihlédnutím ke všem okolnostem (například s přihlédnutím k rozsahu dostupného reklamního prostoru či času) po podnikateli spravedlivě poţadovat; za opomenutí se přitom povaţuje i to, je-li důleţitý údaj uveden nesrozumitelně nebo nejednoznačně, vede-li způsob prezentace produktu k záměně s jinými produkty či podnikateli, jsou-li sluţby nabízeny způsobem porušujícím některá práva duševního vlastnictví, nedodrţuje-li se jednoznačný závazek chování obsaţeného v kodexu chování, k jehoţ dodrţování se podnikatel zavázal.28 27

Nekalé obchodní praktiky a jejich třetí opomíjená skupina. www.elaw.cz [online]. cit. [2015-04-09]. Dostupné z: http://www.elaw.cz/clanek/nekale-obchodni-praktiky-a-jejich-treti-opomijena-skupina 28

Klamavá obchodní praktika. www.cnb.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/klamave_praktiky.html

33

Příkladem klamavé obchodní praktiky je například, pokud prodejce tvrdí, ţe jeho nabídka produktu či sluţby je výjimečná a exkluzivní, i kdyţ se jedná o běţně dostupný produkt. Klamavou obchodní praktikou taktéţ je, kdyţ prodejce tvrdí, ţe jeho produktu bylo uděleno schválení či povolení, i kdyţ tomu tak nebylo, či kdyţ jeho produkt není vůbec v souladu s podmínkami pro schválení či povolení. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, resp. jeho příloha č. 1 pak obsahuje výčet obchodních praktik, které jsou automaticky povaţovány za klamavé, těmito jsou kupříkladu, pokud prodejce nepravdivě uvádí, ţe výrobek nebo sluţba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo ţe budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamţitému rozhodnutí, aniţ by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí, či pokud uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona. Klamavou obchodní praktikou také je, pokud prodejce učiní nepravdivé prohlášení, ţe zamýšlí ukončit svoji činnost nebo ţe přemísťuje provozovnu, nebo pokud prodejce poskytuje nesprávné informace o trţních podmínkách nebo o moţnosti opatřit si výrobek nebo sluţbu, aby tak přiměl spotřebitele koupit si tento výrobek nebo nabízenou sluţbu za méně výhodných podmínek, neţ jsou běţné trţní podmínky.

2.6.2 Agresivní obchodní praktiky Agresivní obchodní praktikou, tedy praktikou, která je nekalá a Občanským zákoníkem zakázaná, se rozumí jednání, které s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěţováním, donucováním nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, musí soud či kontrolní orgán přihlíţet v prvé řadě: k jejímu načasování, místu a době trvání, ke způsobu jednání, jeho výhruţnosti či uráţlivosti, k tomu, zda byla vědomě vyuţita nepříznivá situace spotřebitele,

34

k tomu, zda nebyly spotřebiteli dány nepřiměřené překáţky pro uplatnění jeho práv případně zda nedošlo k výhruţce protiprávním jednáním. 29 Příkladem agresivní obchodní praktiky můţe být kupříkladu situace, kdy je seniorům na předváděcích akcích sděleno, ţe nemohou opustit místnost dokud nepodepíšou smlouvu, protoţe je tímto na spotřebitele vyvíjen nátlak jenţ je zákonem zakázán, případně ţe ji sice opustit mohou, ale neodvezou je zpět do místa odkud na předváděcí akci či zájezd vyráţeli a musí se dopravit zpět na vlastní náklady, coţ je stejným případem zakázaného nátlaku jako předchozí příklad a je výslovně zakázáno v příloze číslo 2 k zákonu č. 634/1992 Sb., která stanoví, ţe obchodní praktiky jsou vţdy povaţovány za agresivní, pokud podnikatel vytváří dojem, ţe spotřebitel nemůţe opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována sluţba, bez uzavření smlouvy. Tentýţ dokument taktéţ stanoví, ţe jakákoliv nabídka, která informuje spotřebitele o tom ţe vyhrál, ale aby mu byla „výhra― doručena, musí zakoupit ještě další zboţí, je agresivní obchodní praktikou a je zakázána. Příloha č.2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, pak obsahuje kompletní výčet obchodních praktik, které jsou automaticky povaţovány za agresivní, těmito jsou kupříkladu pokud prodejce osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy; pokud prodejce poţaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předloţil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy,či pokud prodejce prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo sluţby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu.

29

Agresivní obchodní praktika. www.cnb.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/agresivni_praktiky.html

35

U obou těchto kategorií je zřejmé, ţe nejohroţenějšími skupinami obyvatel budou děti a senioři, a právě tyto skupiny, jak dále v této práci zmíním, jsou zákonem i dozorčími orgány chráněny důrazněji.

2.7 Chystaná novela zákona o ochraně spotřebitele Dne 16. března 2015 vláda „schválila návrh novely zákona, předloţený Ministerstvem průmyslu a obchodu, kterým se mění zákon o ochraně spotřebitele a další zákony.― 30 Návrh zavádí systém mimosoudního řešení sporů — konciliaci — která urychlí a zjednoduší urovnávání sporů mezi spotřebiteli a prodejci či výrobci. Rozšiřuje téţ kompetence České obchodní inspekce v boji proti nekalým prodejním praktikám — tzv. šmejdům, v rámci ČR i EU. 31 Vláda předloţila sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dne 31. března 2015; byl zařazen jako sněmovní tisk č.445. Organizační výbor doporučil projednání návrhu zákona dne 1. dubna 2015 ve svém usnesení č. 154. Určil zpravodajem Ing. Květa Matušovská (Komunistická strana Čech a Moravy) a navrhl přikázat k projednání Hospodářskému výboru. Projednávání tisku bylo navrţeno na pořad 27. schůze Poslanecké sněmovny parlamentu od 28. dubna 2015. Návrh nově zavádí institut tzv. konciliátora a rozšiřuje systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů i do oblasti běţných spotřebitelských sporů. Snahou je eliminovat zdlouhavé soudní spory které jsou pro zákazníka náročné finančně i časově a naopak se pokusit ve lhůtě 90 dnů vyřešit spor mimosoudně. Obecné spory budou řešený prostřednictvím České obchodní inspekce, která pomocí nezávislého prostředníka povede obě strany k urovnání sporu. Výsledkem řízení potom bude uzavření soukromoprávní dohody stran, která sice nebude přímo vykonatelná, ale bude základem pro snadnější pozici obou stran při případném soudním řízení.

30

Tisková zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu z 16. 3. 2015. www.mpo.cz [online]. cit. [201504-15]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument156945.html 31

více viz Tisková zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu z 16. 3. 2015. www.mpo.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument156945.html

36

Dále novela nově umoţňuje inspektorům České obchodní inspekce při kontrolách pořizovat audio- či videozáznam bez vědomí dotčených osob. To sice mohli inspektoři i doposud, ale tento záznam nebyl v následném správním řízení pouţitelný jako důkaz. Často jsou právě tyto záznamy jediným nezvratným důkazem pro prokázání přítomnosti agresivních či klamavých obchodních praktik na prodejních akcích.

37

3. Role České obchodní inspekce Hlavním orgánem postihujícím nekalé obchodní praktiky je v České republice Česká obchodní inspekce. ČOI byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Je obchodní inspekce orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, ústřednho ředitele ČOI jmenuje ministr průmyslu a obchodu. Je nástupnickou organizací někdejší Státní obchodní inspekce. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech. Česká obchodní inspekce vykonává ve vymezeném rozsahu dozor v souladu s následujícími zákony: č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, č. 477/2001 Sb., o obalech, č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, č. 247/2006 Sb., o omezení provozu zastaváren a některých jiných provozoven v noční době, č. 185/2001 Sb., o odpadech, č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, č. 226/2013 Sb., o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh,

38

č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky, č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).32

Z tohoto obsáhlého výčtu je tedy zřejmé, ţe pole působnosti České obchodní inspekce je velmi široké a v této práci jej není moţné postihnout celistvě; zaměřím se tedy pouze na činnosti České obchodní inspekce související s nekalými obchodními praktikami a jejich trestáním.

3.1 Kontroly České obchodní inspekce V roce 2012 zjistila Česká obchodní inspekce při kontrolách internetového prodeje v 81,9 procentech případů porušení právních předpisů, a to poskytováním klamavých nebo nesprávných informací spotřebitelům v obchodních podmínkách. Tato relativně vysoká cifra ovšem je ovlivněna i způsobem kontrol, které jsou částečně prováděny na popud spotřebitelů, částečně cíleným vyhledávání problémových

internetových

obchodů

specializovanými

pracovníky.

Oproti

předchozím rokům se jedná o výrazný vzestup jak počtu kontrol, tak počtu kontrol které nalezly nějaký problém. V roce 2009 bylo kupříkladu provedeno kontrol 488 a porušení bylo zjištěno v 69,3 procentech případů, v roce 2010 uţ kontrol bylo 590 a porušení byla zjištěna v 69,8 procentech případů. V roce 2011 bylo provedeno kontrol téměř dvojnásobné mnoţství, 1021, a porušení nastalo v 73,4 procentech případů. Tento rostoucí trend počtu kontrol trval i v následujících letech, kdy v roce 2012 bylo provedeno kontrol internetových obchodů 1206 a porušení nastalo v 81,9 procentech případů, v roce 2013 bylo kontrol 1296 a právní normy byly porušovány v 78,2 procentech případů a nakonec za rok 2014 bylo kontrol 867 a porušení bylo zjištěno v 78,7 procentech případů. Nejčastějším zjištěním bylo porušení zákona č.

32

Česká obchodní inspekce: působnost úřadu. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/

39

634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a to pouţíváním nekalých obchodních praktik. V roce 2013 proběhla speciální akce zaměřená a nabídku a prodej stříbrných šperků ve vybraných internetových obchodech. Ze 17 provedených kontrol bylo porušení obecně závazných právních předpisů zjištěno v 16 případech, tj. 94,1 %, z toho porušení zákona o ochraně spotřebitele ve 14 případech. Puncovnímu úřadu byla předána zjištění z 12 kontrol pro podezření z porušení puncovního zákona. I v rámci této specializované kontrolní akce bylo prokázáno pouţívání zakázaných nekalých obchodních praktik, konkrétně klamavých obchodních praktik, ať jiţ neposkytnutím či nedostatečným poskytnutím informací o prodávajícím, o podmínkách uzavřené smlouvy či o uplatnění práv ze smlouvy vyplývajících.33 V roce 2014 potom výsledky kontrol výrazně ovlivnila skutečnost, ţe k 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.), coţ řada prodávajících nezohlednila ve změně svých obchodních podmínek a informovali spotřebitele o reklamačních podmínkách, moţnosti odstoupení od smlouvy do 14 dnů a dalších důleţitých údajích dle jiţ neplatného občanského zákoníku, případně tyto informace poskytovali v obchodních podmínkách nesprávně.34 Trend počtu kontrol a jejich zjištění demonstruje graf č.1.

33

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2013. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2013-vyr-zpravacinnost.pdf 34

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2014. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-12]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2014-vyr-zpravacinnost.pdf

40

Počet kontrol eshopů a zjištěná porušení právních norem 1400 1200 1000 800 600 400 200 0

84 82 80 78 78.7 81.9 78.2 76 74 73.4 72 70 69.8 68 69.3 66 64 62 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Počet kontrol zjištěná porušení v procentech

Graf 1. Zdroj: Výroční zprávy ČOI. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/vyrocnizpravy/vyrocni-zpravy-o-cinnosti-coi/.

Samostatným oddílem jsou potom kontroly předváděcích prodejních akcí. Tyto byly kontrolovány taktéţ především na základě podání spotřebitelů a stejně tak bylo nejčastěji zjištěno porušení paragrafu 4 zákona č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jehoţ čtvrtý paragraf zakazuje prodávajícím uţívání nekalých obchodních praktik. Procento zjištěných porušení zákona je opět percentuálně velmi vysoké. Jak ale uvádí výroční zpráva České obchodní inspekce za rok 2014, při objektivním posouzení je ovšem třeba vzít v úvahu skutečnost, ţe tento vysoký poměr zjištění je do jisté míry důsledkem cíleným zaměřením kontrol na problémové firmy a nemůţe tedy být obrazem skutečné situace v oblasti přímého prodeje.35

35

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2014. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-12]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2014-vyr-zpravacinnost.pdf

41

Počet kontrol prodejních akcí a zjištěná porušení právních norem 800 68.1

700 600 500

72.6

71.8

81.1

47.4

400 300 200 100 0 2010

2011

2012

2013

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Počet kontrol Zjištěná porušení v procentech

2014

Graf 2. Zdroj: Výroční zprávy ČOI Dostupné z:http://www.coi.cz/cz/o-coi/vyrocnizpravy/vyrocni-zpravy-o-cinnosti-coi/.

Porušení právních norem na prodejních akcích bylo především formou uţívání nekalých obchodních praktik a klamáním spotřebitelů ve všeobecných obchodních podmínkách kupních smluv; i letáky poskytaly lţivé informace o dárcích či bonusech pro kaţdého účastníka, to ale nebylo prodávajícím naplněno. Dále byly poskytovány nepřesné či nepravdivé informace o nabízených výrobcích nebo zájezdech, jejich ceně a podmínkách, za kterých je můţe spotřebitel zakoupit. Stejně tak nebyly poskytovány řádné informace o právu na odstoupení od smlouvy. Agresivní obchodní praktiky pak byly realizovány vytvářením klamného dojmu, ţe účastní akce vyhrál či vyhraje. Vyskytly se i případy, kdy byla účast na prodejní akci odepřena osobám jiné národnosti či osobám niţšího neţ seniorského věku. Ode dne 15. ledna 2014 vstoupila v platnost novela, kterou se mění zákon 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Nová zákonná úprava přináší organizátorům předváděcích prodejních akcí povinnost předem ohlašovat České obchodní inspekci řadu údajů a podrobností, které se konání tzv. organizovaných akcí týkají. Nedodrţení této povinnosti pak můţe být postihováno ve správním řízení pokutou do výše aţ 5 milionů korun.36 Tyto nové povinnosti byly dle výroční zprávy České obchodní inspekce porušovány nejčastěji, a to v bodech neoznámení akce, 36

Česká obchodní inspekce: oznamování předváděcích akcí. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.coi.cz/oznamovani-predvadecich-akci-nc965/

42

nedodrţením stanovené lhůty, neuvedením všech náleţitostí oznámení, případně neposkytnutím zákonných náleţitostí pozvánky k účasti na akci. Informační povinnost vůči účastníkům akcí nebo České obchodní inspekci nebyla dodrţena v 60,1 procentech kontrolovaných subjektů. I v roce 2014 nejčastěji prodávající klamali spotřebitele poskytováním zavádějících či nepravdivé informace o obsahukonané akce a o na této akci poskytovaných dárcích. Agresivní obchodní praktiky opět spočívaly zejména ve vytváření klamného dojmu ţe spotřebitel vyhrál či vyhraje, a to i přes to, ţe pro získání „výhry― musel nejdříve uzavřít kupní smlouvu často za nevýhodných podmínek a vynaloţit pro cílovou skupinu seniorů často vysoké aţ likvidační finanční prostředky.37 Počet seniorů v exekuci rok od roku roste, v roce 2014 uţ to bylo 75315 osob, kterým byla z důchodu strhávána exekuční sráţka. Toto je o 4300 osob více neţ v předchozím roce a i v minulých letech je tento trend stále rostoucí. 38 Sice není přímá korelace mezi prodejními akcemi a seniory v exekuci, je ale zřejmé, ţe existují případy, kdy senioři skončili v exekuci právě proto, ţe podepsali smlouvu která pro ně nebyla výhodná a nebyli si plně vědomi či jim byla zamlčena celková cena zboţí či sluţeb, ani nečekali často značné obtíţe, které na ně čekají v případě snahy od smlouvy odstoupit. Další zjištěné nedostatky prodejních akcí se týkaly především neuvedení řádných informací o ceně nabízeného zboţí či sluţeb, „neposkytnutí řádných informací o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění a nedodrţení zákonem stanovených podmínek pro přijetí a vyřízení uplatněných reklamací. Jedním z častých problémů, který museli kontrolní pracovníci řešit, bylo neposkytnutí součinnosti ze strany kontrolovaných osob.―39

37

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2014. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-12]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2014-vyr-zpravacinnost.pdf 38

Exekucí loni přibylo na 878.496, roste počet zadluţených seniorů. www.financninoviny.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/zpravy/exekuci-loni-pribylo-na-878496-roste-pocet-zadluzenych-senioru/1173186 39

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2014. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-12]. Dostupné z:

43

3.2 Sankce uložené Českou obchodní inspekcí Česká obchodní inspekce je zároveň orgánem, který za porušení legislativních norem ve věci ochrany spotřebitele ukládá sankce a jiná opatření včetně opatření spočívajícího v omezení volného pohybu zboţí na jednotném trhu. Trend celkové výše pokut uloţených Českou obchodní inspekcí je jednoznačně rostoucí, mezi cca 60 miliony korun z roku 2011 a necelými 117 miliony korun uloţených v pokutách v roce 2014 pozorujeme téměř dvojnásobný nárůst v časovém horizontu 2011-2014. Toto demonstruje graf č.3.

Celková výše pokut uložených ČOI 140,000,000 Kč 116,804,200

120,000,000 Kč 100,000,000 Kč

105,400,200

80,000,000 Kč

80,837,300

60,000,000 Kč

60,145,800

40,000,000 Kč 20,000,000 Kč 0 Kč 2011

2012

2013

2014

Graf 3. Zdroj: Výroční zprávy ČOI Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/vyrocnizpravy/vyrocni-zpravy-o-cinnosti-coi. Z grafu č.4 je potom zřejmé, ţe i kdyţ celková výše uloţených pokut je na ploše 4 let rostoucí, počet uloţených pokut naopak klesá – je sice ukládáno méně pokut, ale jejich výše roste.

http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2014-vyr-zpravacinnost.pdf

44

Celkový počet pokut udělených ČOI 16,000

13,982

14,000

13,001 11,609

12,000

10,876

10,000 8,000 6,000 4,000 2,000 0 2011

2012

2013

2014

Graf 4. Zdroj: Výroční zprávy ČOI. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/vyrocnizpravy/vyrocni-zpravy-o-cinnosti-coi. U předváděcích akcí potom Česká obchodní inspekce uvádí ve svých materiálech pouze pokuty nad 100000 korun, i z těchto dat lze ovšem odpozorovat některé trendy. Prvním z nich je trend celkové výše pokut znázorněný na grafu č.5. Je zřejmé, ţe celková výše pokut udělených Českou obchodní inspekcí za předváděcí akce vzrůstá, za příčinu by se dal povaţovat zvýšená společensko-mediální pozornost věnovaná problematice tzv. „šmejdů― a souvisejícím tématům prodejních akcí cílených na seniory.

Výše pokut nad 100 000 Kč udělených ČOI za předváděcí akce 25,000,000 Kč 22880000 20,000,000 Kč 17650000

15,000,000 Kč 10,000,000 Kč 5,000,000 Kč 0 Kč

1865000 2012

2013

2014

Graf 5. Zdroj: Výroční zprávy ČOI Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/vyrocnizpravy/vyrocni-zpravy-o-cinnosti-coi

45

Jestliţe celková výše pokut udělených Českou obchodní inspekcí roste, potom průměrná výše pokut i její medián má trend opačný – je udělováno spíše více menších pokut, některým subjektům opakovaně, toto vidíme na grafu č. 6. Firmy pořádající prodejní akce ale hledají metody jak se pokutám vyhnout; „v průběhu roku 2014 oznámilo celkem 66 pořadatelů konání více neţ 27 600 předváděcích prodejních akcí. Na trhu však působí i firmy, které organizované akce nehlásily, po jejich skončení a uzavření smluv se spotřebiteli ani s kontrolními pracovníky nekomunikují, mění sídlo i název, takţe jsou nedohledatelné a pohledávky vůči nim jsou v podstatě nevymahatelné.―40

Průměrná výše pokut nad 100 000 Kč udělených ČOI za předváděcí akce 700,000 Kč 600,000 Kč

621667

500,000 Kč 360204

400,000 Kč 300,000 Kč

266047

450000

200,000 Kč 200000

100,000 Kč

Průměr Medián

200000

0 Kč 2012

2013

2014

Graf 6. Zdroj: Výroční zprávy ČOI. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/vyrocnizpravy/vyrocni-zpravy-o-cinnosti-coi/. Zhruba 10 procent uloţených pokut se takto za rok 2014 nepodařilo vymoci, další případy jsou stále v šetření. Pracovníci České obchodní inspekce se také museli vyrovnávat nejen s novými

formami

přístupu prodávajících k pořádání

organizovaných akcí a s obcházením zákonných povinností. Jejich kontrolní činnost komplikovalo rovněţ rušení některých dříve oznámených organizovaných akcí, o čemţ nejsou prodávající povinni Českou obchodní inspekci informovat. Jedním ze závaţných problémů je i neochota prodávajících komunikovat se spotřebiteli v

40

Česká obchodní inspekce: Tisková zpráva. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-10]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/tiskove-zpravy/2015/2015-01-29-tz-predvadeci-akce-2014.doc

46

případech, kdy v souladu se zákonem odstoupí od uzavřené smlouvy. Pro rok 2015 lze předpokládat, ţe bude problematika subjektů pořádajících předváděcí prodejní akce stejně aktuální jako v roce 2014, a to i přes skutečnost, ţe v druhém pololetí mírně klesl počet organizovaných akcí oznámených České obchodní inspekci. Signálem nového trendu můţe být zjištění, ţe se ve druhé polovině roku 2014 začaly mezi oznamovateli organizovaných akcí objevovat zahraniční firmy, coţ můţe souviset s přísnějšími právními úpravami pro pořádání organizovaných akcí v sousedních zemích.41

41

Česká obchodní inspekce: Tisková zpráva. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-10]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/tiskove-zpravy/2015/2015-01-29-tz-predvadeci-akce-2014.doc

47

Závěr V této práci jsem se věnoval tematice odstoupení od smlouvy a nekalých obchodních praktik, přičemţ jsem volil téma které mi bylo osobně blízké a chtěl jsem vyuţít této šance pro prohloubení a rozšíření vlastních znalostí a získání širšího kontextu a souvislostí. Po téměř ročním zkoumání problematiky jsem vysledoval několik výrazných tendencí, kterými se legislativa ubírá. První z nich je snaha o řešení soukromoprávních sporů mezi prodejci a spotřebiteli mimosoudní cestou; toto je reakcí zákonodárců na jiţ téměř nechvalně proslulou rychlost či spíše pomalost českého soudnictví. Toto je ještě umocněno výraznou změnou ve věci právní jistoty, která nastala přijetím tzv. Nového občanského zákoníku. Dalším z pozorování je, ţe existuje trend směrem ke sjednocení české legislativy s legislativou evropskou a „eurounijní―. V případě Evropské unie je v některých bodech implementace Evropským parlamentem přijatých norem a směrnic dokonce povinnost České republiky, coby členského státu. Existují ale jisté, řekněme, zvláštnosti, při transpozici evropských směrnic do českého práva. V případě Směrnice 2011/83/EU je otázkou, zda český zákonodárce opravdu měl v úmyslu utvrdit neúměrně silné postavení českého spotřebitele vůči eshopům a obecně prodejcům prodávajícím formou, na kterou se vztahuje právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu. U podomního prodeje by to snad ještě bylo pochopitelné, ale u internetových obchodů – eshopů se jedná o výraznou zátěţ pro podnikatele, kteří se musejí potýkat s tím, ţe jejich obchod někteří lidé vyuţívají jako bezplatnou půjčovnu. Výzkumné otázky vytyčené na začátku práce jsem se snaţil zodpovědět; V první kapitole zkoumám okolnosti a proces zavádění Nového občanského zákoníku. Tamtéţ se zabývám i problematikou implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a její zajímavou interpretací a implementací do českého právního řádu. Ve třetí kapitole potom prakticky rozebírám způsob vymáhání práva ve věci nekalých obchodních praktik v České republice, dozorčí orgány a sankce jimi udělené spolu s popisem krátkodobých a střednědobých trendů ve věci jejich počtu a celkové výše. 48

Hlavní přínos práce pak spočívá v komplexním pohledu na problematiku odstoupení od smlouvy a nekalých obchodních praktik s dvojím akcentem; na straně jedné hledá práce historické kořeny legislativy na ochranu spotřebitele, na straně druhé reflektuje aktuální stav legislativy a uvaţuje i vytyčené kroky směrem do budoucnosti, ať uţ stran vymáhání zákona prostřednictvím sankcí, nebo deklarované spotřebitelské politiky. Je zřejmé, ţe přijetím Nového občanského zákoníku nastala v českém právním prostředí dosti značná změna. Tato práce se snaţí v rozsahu, který této části přísluší, osvětlit, jak proběhl proces přijímání Nového občanského zákoníku. Politická situace s hrozbou vyřčení nedůvěry vládě mohla přijímání Nového občanského zákoníku urychlit, tomu by svědčil i fakt, ţe uţ od chvíle jeho přijetí se hovoří o jeho novelizaci. Faktem ale je, ţe ve věci odstoupení od smlouvy se značná část legislativy změnila (i kdyţ další část zůstala stejná a ještě další část se pouze přesunula z obchodního zákoníku do občanského) a je aţ otázkou času kdy vznikne ustálená judikatura. Naopak legislativa nekalých obchodních praktik a ochrany spotřebitele je relativně stálejší a z toho i přímo vyplývá, ţe je moţné o této tematice hovořit podrobněji; v posledních letech získává tato tematika aktuálnější náboj, a to kvůli stále častějšímu cílení nekalých obchodních praktik na zranitelné skupiny společnosti, jmenovitě děti a seniory. O fenoménu tzv. Šmejdů byl dokonce natočen i dokumentární film a toto slovo získává v posledních cca dvou letech svůj nový význam, a to „prodejce vyuţívající nekalých obchodních praktik.― Trendem v této oblasti je směřovat k větší ochraně zranitelných skupin obyvatelstva a postihovat více a přísněji prodejce, kteří se rozhodnou zneuţívat něčí nezkušenosti či nemohoucnosti pro svůj prospěch. Mnoho lidí, kteří takto přišli o své celoţivotní úspory je mementem, ţe jednou bude kaţdý z nás v situaci, kdy mu svět kolem něj vlivem nových forem obchodu a nových technologií přestane dávat smysl, přestane mu rozumět, a je jen na společnosti resp.její vyspělosti, aby nedopustila zneuţívání těchto jedinců Třetí část práce potom dokumentuje ono pomyslné kladivo dopadající na nekalé prodejce, neboli činnost České obchodní inspekce. Jak je z třetí kapitoly

49

zřejmé, Česká obchodní inspekce trestá rok od roku více; sice obecně klesá počet udělených pokut, ale roste jejich celková výše. U prodejních akcí je tomu pak trochu jinak; průměrná výše pokuty v posledních letech klesá, ale roste jejich celková výše. Dovoluji si konstatovat, ţe tato práce nastolené výzkumné otázky reflektuje a zodpovídá. Bylo by samozřejmě moţné a asi i přínosné kaţdou z těchto zodpovídaných otázek pojmout hlouběji a v širším kontextu, ale to by hrozilo značné překročení rozsahu bakalářské práce.

50

Seznam použité literatury Tištěné monografie EVROPSKÁ KOMISE. Směrnice o nekalých obchodních praktikách: Nové zákony zabraňující nečestnému jednání vůči spotřebitelům. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2006. ISBN 92-79-02683-6. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/unfair-trade/unfair-practices/is-itfair/pdf/ucp_cs.pdf HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, 185 s. ISBN 80-245-1106-1. MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. vydání. Praha : C.H.Beck, 2008, 244 s. ISBN: 978-80-7179-543-8. NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 144 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5163-4. ONDREJOVÁ, D. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěţe. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. ISBN: 978-80-7357-670-7.

Internetové zdroje o

Agresivní obchodní praktika. www.cnb.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/agresivni_praktiky.html

o

Česká obchodní inspekce: oznamování předváděcích akcí. www.coi.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.coi.cz/oznamovani-predvadecich-akcinc965/

o

Česká obchodní inspekce: působnost úřadu. www.coi.cz [online]. cit. [2015-0411]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/

51

o

Česká obchodní inspekce: Tisková zpráva. www.coi.cz [online]. cit. [2015-0410]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/tiskove-zpravy/2015/2015-0129-tz-predvadeci-akce-2014.doc

o

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2012. www.coi.cz [online]. cit. [201504-10]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-kestazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2012-vyr-zprava-cinnost.pdf

o

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2013. www.coi.cz [online]. cit. [201504-11]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-kestazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2013-vyr-zprava-cinnost.pdf

o

Česká obchodní inspekce: výroční zpráva 2014. www.coi.cz [online]. cit. [201504-12]. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-kestazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2014-vyr-zprava-cinnost.pdf

o

Smluvní právo - koncepční změny: Sjednocení smluvního práva. Nový občanský zákoník [online]. cit. [2015-04-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-v-obecnecasti/zmeny-v-uprave-zaniku-zavazku/

o

ČR a EU - spotřebitelská politika. www.euroskop.cz [online]. cit. [2015-04-11]. https://www.euroskop.cz/9104/sekce/cr-a-eu---spotrebitelska-politika/

o

dTest – tiskové zprávy. www.dtest.cz [online]. cit. [2015-04-10]. Dostupné z: https://www.dtest.cz/nejcastejsi-problemy/kdy-mohu-i-bezduvodne-odstoupit-odsmlouvy

o

dTest – tiskové zprávy. www.dtest.cz [online]. cit. [2015-04-10]. Dostupné z: https://www.dtest.cz/clanek-3265/dtest-bic-na-smejdy-novy-obcansky-zakonik

o

Eshop a vrácení zboţí. www.jakpodnikat.cz [online]. cit. [2015-04-13]. Dostupné z: http://www.jakpodnikat.cz/eshop-vraceni-zbozi-reklamace.php

o

Exekucí loni přibylo na 878.496, roste počet zadluţených seniorů. www.financninoviny.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/zpravy/exekuci-loni-pribylo-na-878-496-roste-

52

pocet-zadluzenych-senioru/1173186 o

Iuridictum – Občanský zákoník. http://iuridictum.pecina.cz [online]. cit. [201504-20]. Dostupné z: www.http://iuridictum.pecina.cz/w/Občanský_zákoník

o

Klamavá obchodní praktika. www.cnb.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/klamave_praktiky.html

o

Města zakazují podomní prodej. Konec šmejdů v Česku?. www.ceskatelevize.cz [online]. cit. [2015-04-13]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/293485-mesta-zakazuji-podomniprodej-konec-smejdu-v-cesku/

o

Ministerstvo průmyslu a obchodu – Cíle spotřebitelské politiky. www.mpo.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/zprava5712.html

o

Nekalé obchodní praktiky a jejich třetí opomíjená skupina. www.elaw.cz [online]. cit. [2015-04-09]. Dostupné z: http://www.elaw.cz/clanek/nekale-obchodnipraktiky-a-jejich-treti-opomijena-skupina

o

Občanský zákoník: podvodný podomní prodejce dostane přes prsty. lidovky.cz [online]. cit. [2015-04-13]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/obcanskyzakonik-podomni-prodejce-omezi-zakon-fqz-/mojepenize.aspx?c=A131223_161806_moje-penize_oka

o

Odpovědnost spotřebitele za sníţení hodnoty zboţí podle NOZ a práva EU. www.pravopropodnikatele.cz [online]. cit. [2015-04-13]. Dostupné z: http://pravopropodnikatele.cz/odpovednost-spotrebitele-za-snizeni-hodnotyzbozi-podle-noz-a-prava-eu/

o Právní linka – odstoupení od smlouvy. www.pravnilinka.cz [online]. cit. [201504-13]. Dostupné z: http://www.pravnilinka.cz/bezplatna-pravni-poradnazdarma/odstoupeni-od-smlouvy.html o

Rada pro reklamu. www.rpr.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.rpr.cz/download/kauzy/2012/024-2012_Somat_rozhodnuti.doc

53

o

Senát Parlamentu České republiky. www.senat.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?cid=pssenat_historie.pHistorie Tisku.list&forEach.action=detail&forEach.value=s2188

o

Sněmovní tisk 305 Novela z. o ochraně spotřebitele – EU. www.psp.cz [online]. cit. [2015-04-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&t=305

o

Tisková zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu z 16. 3. 2015. www.mpo.cz [online]. cit. [2015-04-15]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument156945.html

Právní předpisy Zákon č.160/1949 Sb., o vnitřní kontrole Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

54