ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Pro výrobu bílých vín stolních i jakostních převládají u nás tři základní odrůdy, jež zaujímají polovinu plochy našich vinic. Jsou to dvě odrůdy tradiční, pěstované odedávna na jižní Moravě, hlavně na rakousko-moravském pomezí - Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené. K nim pak přibyla po druhé světové válce raněji zrající odrůda vhodná do severnější části Moravy a do Čech, která pochází ze Švýcarska Muller-Thurgau. Ryzlink vlašský je středního růstu, má středně husté olistění, dřevo vyzrává dobře a je dostatečné mrazuodolné. Rašení oček zjara je pozdní, a proto se užívá tam, kde je větší ohrožení jarními mrazíky. Jeho hrozen je válcovitý, podlouhlý a mívá často ještě menší přívěšek hroznu vyrůstající od dlouhé stopky hroznů. Bobule jsou středně velké, žlutozelené a mají na vrcholku černou teč-ku. Zrání hroznů je velmi pozdní. Cukernatost stoupá v bobulích intenzivněji až koncem října či začátkem listopadu. Vína z běžných sklizní jsou příjemné svěžesti s výraznými kyselinami a pobízejí k pití. V dobrých polohách na Mikulovsku je možné sklízet hrozny velmi pozdě a vyrábět výborné pozdní sběry i výběry, které i při vysoké zralosti hroznů nepostrádají kyseliny a nejsou fádní. Víno Ryzlinku vlašského je vhodné pro výrobu šumivých vín. Veltlínské zelené je hlavní rakouskou odrůdou révy a u nás jsou větší výsadby hlavně na Znojemsku, Mikulovsko a Velkopavlovicku. Bývá středního růstu i olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je střední. Hrozny jsou velké, křídlaté, s menšími zelenými nebo zelenožlutými bobulemi. Jde o odrůdu pozdní a velmi citlivou na správné zatížení keřů úrodou. Jakostní vína jsou z výsadeb, kde na jednom keři zraje pouze menší množství hroznů. Nejlépe, když se na každém letorostu ponechává jen jeden hrozen. Tím se zvyšuje extraktivnost a plnost vína. Vína Veltlínského zeleného jsou poměrně neutrální. Na prvohorních půdách Znojemska mají kořenitě hořkomandlovou chuť. Na spraších mívají jemnou lipovou vůni. Jsou oblíbená k dennímu stolování a ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň. Neuburské pochází z Rakouska a nejvíce se rozšířilo na Moravě v druhé polovině 19. století. Růstu je bujného, olistění bývá středně husté, dřevo vyzrává středně, snáší suché půdy, mrazuodolnost je nižší. Při velmi bujném růstu je náchylné na sprchávání hroznů, a proto je vhodné štěpovat ho na slabě rostoucí podnože. Vypráví se o něm, že vzniklo náhodně. Při jarním tání ledů plavala po Dunaji otépka réví. Jeden sedlák z Arnsdorfu ji zachytil, a protože se mu réví líbilo, vysadil z něj řízky do vinice. Jeden z nově vzniklých keřů byl později rozmnožen jako nová odrůda. Ta se svými dobrými sklizněmi a výborným vínem tak zalíbila, že se rychle rozšířila po celém Rakousku a pak i na Moravě. Na památku byl Neuburskému postaven v Arnsdorfu pomník a do něho zazděno velké množství lahví Neuburského. Víno je příjemně harmonické, plné, neutrální a při zrání na láhvi dostává jemně malinovou vůni. Láhvově zralá vína mají vyšší viskozitu a výrazné tóny druhotných buketních látek. Víno je na moravském venkově velmi oblíbené.
ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Muller-Thurgau se rychle rozšířil pro ranější zrání, pravidelné a bohaté úrody, nižší obsah kyselin a příjemné aromatické látky ve víně. Roste středně a má řidší olistění. Dřevo vyzrává středně a mrazuodolnost je nižší. Po mrazových poškozeních se rychle regeneruje. Zraje koncem září až začátkem října a nedosahuje vysoké cukernatosti. Jeho měkčí víno si oblíbilo zvláště městské obyvatelstvo, kterému ho připravuji velké výrobní závody většinou se zbytkovým cukrem. Příjemné výrazné, muškátově broskvové aroma vyniká hlavně na Znojemsku, na Uherskohradišťsku a v Cechách. Muller-Thurgau je též vínem vhodným do různých směsí a spolu s Ryzlinkem vlašským a Veltlínským zeleným je hlavním základem našich známkových vin. Odrůda Muller-Thurgau vznikla ve výzkumném a Šlechtitelském ústavu v Geisenheimu roku 1882, kde byla získána jako domnělý kříženec mezi odrůdami Ryzlink rýnský a Sylvánské zelené. Křížení provedl prof. dr. Muller, který pocházel ze Švýcarského kanlonu Thurgau a v té době pracoval jako botanik v Geisenheimu. Když pak byl povolán roku 1891 zpět do Švýcarska, kde se stal ředitelem výzkumného ústavu pro vinařství a ovocnářství ve Wadenswillu, vzal s sebou do Švýcarska i 150 různých kříženců, které získal v Geisenheimu. Keř novošlechtění č. 58 se zalíbil vinařskému technikovi H. Schellenbergovi, který semenače ošetřoval. Rozmnožil jej proti vůli prof. Mullera, který v něj neměl důvěru pro snadné hnití a příliš rané zráni hroznů. Když pak bylo ve Švýcarsku zakázáno v roce 1912 galování vína (mokré cukření), nabyla tato nová švýcarská odrůda na významu a začala se rozšiřovat. V roce 1913 dovezl pak dr. Dern odrůdu Muller-Thurgau zpět do Německa. O jejím významu se tam vedly dlouhou dobu spory, ale nakonec zvítězilo její praktické využívání právě pro její ranost a spolehlivou plodnost. Podrobné genetické studie provedené několika šlechtiteli v Německu ukazují, že odrůda Miiller-Thurgau není křížencem mezi Ryzlinkem rýnským a Sylvanským zeleným, ale že povstala jako kříženec různých klonů Ryzlinku rýnského nebo jako kříženec Ryzlinku rýnského a Muškátu nebo Chrupky.
ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Ze starších odrůd k výrobě stolních a jakostních vín se v menším rozsahu pěstuje ještě Neuburské, Sylvánské zelené a Veltlínské Červené rané. Sylvánské zelené bylo do určité míry vytlačeno z výsadeb Neuburským. Je slabšího růstu, má husté olistění a dřevo vyzrává Špatně. Mrazuodolnost je nízká. Hrozny bývají husté, mají střední až větší zelené bobule a jsou velmi chutné k jídlu. Ve starých vinicích s vedením na hlavu bývalo na Strážničku a Blatničku velmi rozšířenou odrůdou. Právě tak i na Roudnicku. V těžkých půdách, na nichž dává dobré výsledky, byla tato odrůda často vysazována i v Rakousku a v Německu, kde byla před příchodem odrůdy Muller-Thurgau nejrozšířenější odrůdou a její vína nejoblíbenější. Sylvánské tvořilo základ nejvíce prodávaného německého typového vína Liebfraumilch, které bylo kdysi vyráběno jen z hroznů Sylvánského. Vína jsou poměrně neutrální, po vyzrání na láhvi velmi harmonická, plná, výborná pro společenské události, neboť jejich pití neunavuje.
Veltlínské Červené rané je ranou odrůdou pocházející z Itálie, kde patří k velmi rozšířené skupině odrůd nazývaných Malvasia. Vína z těchto odrůd se k nám dovážela zřejmě ve středověku z Itálie a byla to pravděpodobně vína se zbytkem cukru. Jako památka po nich zůstalo rčení „sladké jako malvaz". Veltlínské červené rané se k nám rozšířilo z Rakouska, kde jeho pěstování prosazoval někdejší ředitel známé vinařské Školy v Klosterneuburgu u Vídně Freiherr von Babo. Odrůdě se podle něho říkalo Babovina. Pěstuje se dnes již jen ojediněle. Je bujného růstu, dřevo zraje pomalu a snadněji zmrzá. Jeho cennou vlastností je suchovzdornost a dobrý růst i na píscích a štěrku. Hrozen je velký, kónický. Bobule malé, náchylně na hnilobu, mají červenou slupku. Vyrábí se z nich bílé víno. Zráni vína pokračuje velmi rychle, a proto se musí brzy láhvovat, nejlépe do Vánoc. Má však málo příznivců, protože nedovede konzumenta oslovit ničím typickým.
ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Skupina odrůd pro výrobu vín převážně jakostních a predikátních (s přívlastkem) zahrnuje odrůdy západoevropské s malým hroznem, schopné dávat vína velmi plná a kořenitá. Jsou vysázeny asi na 20 % plochy našich vinic a bylo by vhodné jejich plochy rychleji zvyšovat, protože vína z nich mají nejlepší konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Předně to je skupina odrůd burgundských, které u nás mají společný název Rulandské.
Rulandské bílé (Pinot blanc) se u nás pěstuje od nepaměti a zřejmě bylo dovezeno cisterciáky z Burgundska nebo nejpozději Karlem IV. Je středního růstu, hustšího olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je též dobrá. Hrozen je malý, většinou pevný, jen u některých klonů poněkud rozvětvený. Odrůda má řadu variant a bylo vyselektováno mnoho klonů s různými vlastnostmi. Bobule mají jemnou slupku a jsou náchylné k hnití. Sklizně bývají středně vysoké. Rulandské bílé asimiluje intenzívně a má schopnost zvýšit koncem října cukernatost tak, aby se mohly vyrábět pozdní sběry a výběry. Ty pak po dosažení láhvové zralosti možno zařadit mezi vína výjimečně vysoké jakosti, pokud byla správně vyškolena. Na světových trzích se platí za taková vína nejvyšší ceny.
ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Rulandské šedé (Pinot gris) je burgundská odrůda, která vznikla pupenovou mutací z odrůdy Burgundské modré. Je středního růstu, má řidší olistění a dřevo vyzrává dobře. Odolnost proti mrazu je dobrá, bývá poněkud odolnější proti suchu. Hrozen je malý, většinou pevný, bobule malé s modrošedou slupkou. Hrozny se musejí rychle zpracovávat, aby nebylo víno narůžovělé barvy. Vína jsou plná, neutrální, zlatavé barvy a často i se zbytkovým cukrem, protože hrozny mívají vysokou cukernatost. Zraje poněkud dříve nežli Rulandské bílé a mívá méně kyselin. Víno se prodává nejen jako víno odrůdové, ale často se užívá do směsí pro výrobu vín známkových, a to nejen bílých, ale i červených. V Badensku se směs vín Burgundského modrého a Rulandského nazývá Rotling. Typickou odrůdou severních vinařských oblastí je z Německa pocházející Ryzlink rýnský, který je nezastupitelnou odrůdou pro výrobu vysoce jakostních vín i v nejlepších polohách našich vinařských oblastí, a to předně v zemosecke, znojemské, bzenecké, uhersko-hradišťské i mutěnické. Je středně bujného růstu, středně hustého olistění a jeho dřevo výborně vyzrává. Je nejodolnější odrůdou proti mrazu v našich oblastech. Hrozen je malý, s malými zelenými až zelenožlutými bobulemi, které obsahují mnoho kořenitých látek. Zrání je pozdní a je urychlováno hlavně na skeletových půdách s příměsí štěrku či kamene. Nejlepší jakost vína se získává hlavně z pozdních sběrů a výběrů hroznů. Víno vyniká jemností, kořenitostí, harmonií s výraznější, ale velmi příjemnou kyselinou a delikátními aromatickými látkami, jež zaujmou nevtiravým, a přece dlouho trvajícím vjemem. Je to odrůda, která má vysokou mezinárodní prestiž, získanou zejména výběry z přezrálých bobulí a vysokým potenciálem dlouhodobé uchovatelnosti vína. Chardonnay pochází též z Burgundska a je to odrůda rozšiřovaná dříve společně s Rulandským bílým. Ampelograficky se rozeznává hlavně tím, že řapíkový výřez listu má lyrovitý tvar, u něhož je vnitřní strana nervů ohraničujících lyru lysá, bez listové čepele. Sklizně jsou poněkud nižší nežli u Rulandského bílého, ale jakost vína je vyšší. Víno je kořenitější, velmi plné, s elegantní kyselinou a velmi vhodné k delšímu zrání na láhvi. Je výbornou surovinou pro výrobu nejjakostnějších sektů. V současné době se stalo vínem módním a nejlépe placeným na celém světě. Jeho jakost je nejlepší jen ve výborných polohách našich teplejších vinařských oblastí, jen z nejlepších francouzských klonů a hlavně u vln necukřených, predikátních, počínaje kabinetem. I půdní podmínky mají na jeho jakost velký vliv. Nejvhodnější jsou půdy hlinité s obsahem vápna. V horších přírodních podmínkách bývá obsah kyselin vysoký a jejich projev drsný, neharmonický.
ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Tramín je velmi starou kulturní odrůdou a předpokládá se, že byl pěstován již ve starém Římě pod názvem Vitis aminea. Často se uvádí, že se šířil z jižních Tyrol, kde je obec jménem Tramín, v níž se pořádají mezinárodní přehlídky vín Tramínu. Tramín roste středně, má husté olistění a potřebuje intenzívní ošetření listové plochy podlomem a vylamováním fazochú, aby se zlepšilo osvětlení letorostů a tím plodnost, Mrazuodolnost je dobrá, sklizně většinou kolísavé. Asimilace syté zelených listuje intenzívní a cukernatost malých, Široce kónických hroznů je vysoká. Publikum většinou vyžaduje vína Tramínu se zbytkovým cukrem. Taková jsou přirozeně nejlepší z výběrových hroznů. Plná, vysoce aromatická a sladká vína této odrůdy se pijí hlavně ke sladkým dezertům nebo jako aperitiv před obědem, či k předkrmům, ja ko jsou kupříkladu husí játra. Tramínu se nejlépe daří v hlinitých, vlhčích půdách, kde se vytváří mnoho aromatických látek. Je to víno podávané jen v omezeném množství ke zvláštním příležitostem. Sauvignon pochází z největší francouzské vinařské oblasti Bordeaux, kde se pěstuje v oblasti Sauternes spolu s odrůdou Sémillon, která je při přezrává-ní hroznů napadána ve velké míře plísní Šedou. To způsobuje rychlý výpar vody z bobulí hroznu a zahuštěný mošt dosáhne vysoké koncentrace cukru. Ze směsi moštů odrůd Sauvignon, Sémillon a případně i s přídavkem moštu Muškátu žlutého se vyrábějí přírodní sladká sauternská vína, užívaná jako aperitivní, nebo k předkrmům či dezertům. Sauvignon je odrůdou velmi bujného růstu, hustého olistení a s nízkou rnrazuodolností. Vyžaduje výborné polohy a horší půdní podmínky, aby se mírnila bujnost růstu. Hrozen je malý a bobule obsahují vysoce aromatické látky, které zpočátku tvorby mají tóny vůní kopřivových nebo po černém rybízu či angreštu a při pozdějším zrání pak přecházejí do vůně zralých broskví. Sauvignon se pěstuje na Moravě ve větším měřítku až od druhé poloviny 20. století a výborné jakosti dosahují vína na Znojemsku. V současné době se víno této odrůdy těší ve světě velké oblibě, zejména typy vyráběné s nádechem vůní z nových dubových sudů - barrique.
ODRŮDY BÍLÝCH VÍN Pro výrobu bílých vín se pěstují v omezeném množství některé silně aromatické odrůdy, hlavně nové vzniklé šlechtitelskou činností vinařských stanic. Palava je křížencem odrůd Tramín x Muller-Thurgau a její hrozny se barvou podobají Tramínu. Vína mají poněkud více kyselin než vína Tramínu a vůně připomíná vanilku. Víno je harmonické, aromatické a plné. Muškát moravský je kříženec odrůd Muškát Ottonel x Prachttraube. Je to odrůda raná s muškátovou vůní. Rychle se rozšířil a dává nejlepší vína v chladnějších oblastech, kde se neztrácejí kyseliny. Irsay Oliver je maďarskou muškátovou odrůdou, která zraje brzy a jejíž hrozny jsou vhodné i jako hrozen stolní. Muškátové víno se užívá většinou k navonění směsí známkových vín.
Muškát Ottonel pochází z Francie a dává v teplých oblastech jemná muškátová vína. Je pravděpodobným křížencem mezi Chrupkou a Muškátem bílým. Je to odrůda pěstitelský obtížná, a proto z moravských vinic postupné mizí.
