Odhad zdravotního rizika jako nástroj městské politiky v oblasti zdraví a životního prostředí člověka

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví

Škola veřejného zdravotnictví Ruská 85, Praha 10,100 00

Odhad zdravotního rizika jako nástroj městské politiky v oblasti zdraví a životního prostředí člověka

Konzultant: Ing. Vlastimil Fikr, CSc.

V Ostravě

Autor: MUDr. Jaroslav Volf

29.2.1996


Obsah: Úvod........................................................................................... ............ 3 Cíle práce................................................................................................. 6 Metodika ....................................................................................... .......... 6 i) identifikace škodlivin ..................................................................... 7 ii) stanovení „nebezpečnosti" škodlivin.............................................. 8 iii) odhad expozice obyvatel.............................................................. 10 iv) odhad zdravotního rizika pro obyvatele z jednotlivých koksoven.............................................................. 11 Výsledky................................................................................................. 14 Diskuse................................................................................................... 19 Poděkování.............................................................................................. 23 Literatura................................................................................................. 24 Přílohy


Úvod Medicínu od nepaměti provází hodnocení rizika a porovnávání rizik. Vždy se zvažuje riziko jako pravděpodobnost diagnózy při diferenciální diagnostice, zvažuje se riziko různých terapeutických postupů. Vážení zdravotních rizik nebo rizik pro zdraví doprovází také hygienu a medicínu prostředí, kterou nyní nazývají ve světě Environmental Medicíně. Většina zdravotních rizik se však hodnotí jaksi intuitivně či empiricky, každý lékař si vytváří jakési svoje vlastní intimní vzorce pro hodnocení. Tam kde jde o značné ekonomické náklady se postupně standardizuje algoritmus odhadu rizika. Snad největší je pokrok v tzv. Envirnomental Health Risk Assessment, tedy odhadu zdravotních rizik z prostředí člověka. V sedmdesátých letech se problematikou zhodnocení rizika zdravotního ohrožení začali zabývat v akademii věd v USA, později se baštou této metody stala US-EPA (United States Environmental Protection Agency). Na rozdíl od našeho státu a některých evropských zemí přistoupili američtí odborníci k celému problému se snahou zjednodušit celou problematiku. Proti názoru, že člověk je vždy ovlivňován celou řadou faktorů, které spolu navzájem souvisí, ovlivňují se a nelze je od sebe oddělovat bez ztráty hlavního smyslu hygieny prostředí, byli Američané nuceni odpovědět svým ekonomům a celé průmyslové mašinérii na otázku, která zdravotní rizika jsou ta největší, tj. kde je nejvyšší pravděpodobnost poškození zdraví a čím, kterým faktorem. V praxi to znamená v podstatě izolovaně posuzovat nejen jednotlivé složky životního prostředí člověka pitnou vodu, ovzduší, půdu, potraviny, práci, ale také jednotlivé látky a sloučeniny v těchto složkách obsažené. Toto zjednodušení je v současnosti diskutováno v široké odborné veřejnosti. Omezení není jen ve výše uvedeném přístupu, ale omezující jsou také znalosti o toxických vlastnostech jednotlivých látek, neboť základním předpokladem odhadu rizika jsou dostatečné odborné znalosti o působení jednotlivých látek, respektive u látek toxických o vztahu mezi dávkou a účinkem a u látek stochastických znalost jejich „karcinogenní či mutagenní síly". Za nejvěrohodnější se považují dobře provedené epidemiologické studie, které však zahrnují jen menší množství škodlivin, a proto se v praktickém životě vychází ze studií provedených na zvířatech a použité dávky se extrapolují k reálným hodnotám a koncentracím, kterým člověk může být vystaven. Sama extrapolace je velmi náročná odborná činnost. Pro karcinogeny se nejčastěji používá lineární extrapolace, která byla použita i v předkládané práci, existují však i zde výjimky.


V Ostravě se již v prosinci 1989 zvedla vlna odporu proti znečišťovatelům ovzduší a zejména koksárenským závodům, které jsou ve městě čtyři a v regionu celkem šest. Davové kritice byla podrobena také kvalita pitné vody, kvalita potravin, půdy i pracovní podmínky. Na základě poměrně široké veřejné diskuse bylo ve spolupráci s MŽP ČR požádáno o spolupráci s US-EPA a následně zahájen projekt Slezsko, v rámci kterého připadl pro hygienickou službu úkol podílet se na odhadu zdravotních rizik z prostředí. První fáze projektu Slezsko vytipovala jako závažné zdravotní riziko emise z koksoven. V roce 1994 a 1995 probíhala celá řada diskusí na úrovni zastupitelstva města Ostravy i jednotlivých městských obvodů s cílem vyřešit otázku dalšího působení koksoven na \/

v

území města. Byli jsme posléze požádáni MZP ČR, MMO (Magistrátem města Ostravy) a OKD, OKK, a. s, (Ostravsko-karvinskými koksovnami), abychom se v rámci mezinárodního projektu Slezsko podíleli na hodnocení míry zdravotního rizika. Měli jsme odhadnout podíl jednotlivých koksoven na výši zdravotních rizik. Tento odhad rizik byl jedním ze základních podkladových materiálů pro vznik smlouvy mezi Městem Ostravou a OKD, OKK, a.s. Na poslední konferenci ISEE a ISEA v Noordwijkerhoutu (1995) v Nizozemí řekla kolegyně z USA, dr. Etzelová, že nejhorší v oblasti ochrany veřejného zdraví je absence společného jazyka mezi politiky a vědci. Jednou z možností jak tuto „jazykovou bariéru" odstranit je prezentace vědeckých a odborných poznatků srozumitelnou a názornou formou. O tom, že to lze, má také vypovídat tato práce. Také prašnost v ovzduší je prokázaným faktorem zvyšujícím jak morbiditu, tak mortalitu v populaci, jak dokazují práce B.D. Ostrá , D.W. Dockeryho a dalších. Nelze zde komplexně popsat problematiku biologických expozičních testů (BET), (např. Wogan. 1989 a další), která je v pracovním lékařství rozvíjena a využívána, ale přesahuje rámec této práce. Obdobně nelze vypočítat podklady pro zjištění nebezpečnosti (hazard) koksárenských emisí získané z pokusů na experimentálních zvířatech. Z hlediska veřejného zdravotnictví je nutno vnímat, že znalosti obyvatel o druhu a míře rizika vždy určitým způsobem odráží a zároveň jsou podmíněny informacemi o úrovni ochrany zdraví při práci - rodiče, sousedi přinášejí informace ze školení o bezpečnosti při práci, o hygienických a zdravotnických opatřeních. Také informace ze sdělovacích prostředků výrazně formují názor obyvatel na zdravotní rizika. Ke změně a zvýšení „odbornosti" veřejného mínění je nutná jistá dávka přirozené odborné autority instituce či jednotlivce, komunikačních schopností a seriózního odborného přístupu. Komunikace o míře rizika (Risk Communication)


se stává jednou z disciplín veřejného zdravotnictví a předkládaná práce ukazuje jeden ze způsobů aplikace odhadu zdravotního rizika při komunikaci uvnitř městské komunita mezi samosprávou a průmyslem (Calvert. 1995).


Cíle práce Odhadnout podíl jednotlivých koksoven na počtu onemocnění z prašnosti a nádorových onemocnění v Ostravě před (1993) a po provedení technických opatření (1999) na snížení emisí, a tak odpovědět na otázku efektivity investic a možnosti dalšího provozu z hlediska změny úrovně zdravotního rizika z existence koksoven na území města pro obyvatele Ostravy. Pomocí modelů a geografického informačního systému (GIS) ukázat prostorové rozložení zdravotního rizika ve městě. Pro lepší porozumění a komunikaci porovnat úroveň rizika onemocnění nádorem plic způsobeným expozicí koksárenským emisím, s úrovní jiných rizik. Připravit odborné, zdravotní a ekologické podklady pro jednání mezi magistrátem a provozovateli důlních koksoven a.s. Ostravsko-karvinské koksovny, včetně podmínek pro sledování účinnosti technických opatření.

Metodika Metodika vychází z následujících základních kroků odhadu zdravotního rizika: i) identifikace škodlivin, ii) stanovení jejich „nebezpečnosti" tzn. vztahu dávky a účinku, a z toho vycházející jednotky rakovinového rizika při vdechnutí (Inhalation Unit Cancer Risk), resp. ukazatele zdravotního rizika prašnosti (TZL) - předčasná úmrtí, hospitalizace, dny s pracovní neschopností, dny s omezenou aktivitou , iii) odhad expozice obyvatel, iv) odhad zdravotního rizika pro obyvatele z jednotlivých koksoven.

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb. r

i) Identifikace škodlivin

IARC (1984) (International Agency for Research on Cancer, Lyon) uvádí složení koksárenských emisí jako směs 92 chemických látek, ve které lze identifikovat 66 póly aromatických uhlovodíků (PAU), dále aromatické aminy, dusíkaté heterocykly, kovy a jejich sloučeniny a sedm plynných sloučenin. Hodnotit rizikovost jednotlivých složek je prakticky nepřístupné metodikám environmentální epidemiologie, a proto US-EPA (United States Environmental Protection Agency) hodnotí a posuzuje riziko pro směs látek definovanou jako v benzenu rozpustné organické látky (BSO), tj. látky zachycené při odběru na filtru, které lze rozpustit v benzenu. Údaje o emisích z jednotlivých závodů jsou uvedeny v tabulce č. l.

TAB.č.l Koksárenské emise v kg BSO/ rok z jednotlivých závodů na území Ostravy.

Emise z koksoven jsou považovány za karcinogenní pro člověka zejména pro svůj obsah póly aromatických uhlovodíků (PAU). První zprávy pochází z třicátých let tohoto století (Arcos. 1978, Boyland. 1980, cit. in IARC 1984). O působení těchto látek na genetickou výbavu existuje celá řada experimentálních prací a o působení koksárenských dýmů na člověka


existuje také celá řada epidemiologických studií.

(IARC

1983,1984, Mazumdar.

1975, Redmond. 1979). Směs i jednotlivé složky lze popsat vlastní genotoxickou aktivitou ( Pot. 1990, IARC 1983,1984, 1989, Lewtas. 1992). Jedny z prvních souhrných epidemiologických studií (Lloyd. 1971, Bertrand. 1987, Mazundar. 1975) ukazují zvýšené riziko zhoubných nádorů u pracovně exponovaných zaměstnanců koksoven. Jejich práce vycházely z hodnocení počtu zemřelých v souvislosti s nádorem plic, resp. nádory dýchacího traktu ve vztahu k expozici. K obdobným výsledkům došel Sakabe (1975) a ve velké kohortové studii Hurley et al. v roce 1991, kdy u koksárenských dělníků stanovil pro nádor plic standardizovanou úmrtnost (SMR) na 104, pro zhoubné nádory močového měchýře SMR 111 pro rakovinu hrtanu SMR 260.

Davies (1977) zjistil SMR 190 pro ischemickou chorobu srdeční u koksárenských dělníků mladších 45 let. Nepřímý vliv na srdeční sválo vinu prokazuje nález adduktů PAU v buňkách srdečního svalu potkanů exponovaných koksárenským dýmům (Binková et al. 1994). V roce 1993 byly identifikovány vyšší hladiny adduktů v periferních lymfocytech (nukelových kyselin), popřípadě jiných bílkovinných struktur u pracovníků na koksovnách (Ovrebo et al., 1990,1992, Hemminkí et al., 1990, 1991, Assennato et al., 1993, Dobiáš., 1992, 1993, Lewtas., 1992). Vedle genotoxického působení ovlivňuje pracovní prostředí na koksovnách také plicní funkce a vede k vyšší incidenci chronické bronchitidy a obstrukční choroby bronchopulmonální při značné pozitivní korelaci s kouřením. Tato práce se opírá o závěry US-EPA, které hodnotí zvýšené riziko úmrtí na karcinom plic za dostatečně prokázané (skupina A - prokázaných humánních karcinogenů) a vychází přitom zejména z humánních epidemiologických studií u pracovníků koksoven oceláren v Allegheny County, PA, USA.

ii) Stanovení nebezpečnosti tzn. vztahu dávky a účinku

Pro praktické zjednodušení výpočtu rizika byly pro výpočet použity údaje tzv. jednotkového rakovinového rizika pro BSO z databáze IRIS US-EPA kde tato jednotka byla stanovena na 6,2 x l O-4 mikrogramů v metru krychlovém (6.2E-4 ug.m-3 ), tj. při koncentraci jednoho mikrogramů BSO v kubickém metru vzduchu při standardní hmotnosti člověka 70 kg a nadýchání 20 m za 24 hodin a době života 70 let při výše stanovených


podmínkách je pravděpodobnost, že vznikne 6,2 nádorů plic u 10 000 takto exponovaných lidi. Tab. č. 2 udává vztahy mezi informacemi US-EPA a WHO (Air Quality Guidelines for Europe 1987). TAB. č. 2 Srovnání výpočtu rizika mezi metodou US-EPA (BSO) a metodou WHO, resp. Evropského společenství EC) (Vít 1995) Znečišťující

Imisní koncentrace

látka

Jednotka karcinogenního rizika

ILRC

(ug.m"3) BSO

1,0

6,2 E-04

6,2 E-04

BaP

7,1 E-03

9,0 E-02

6,2 E-04

(Pokud se hovoří v této práci o nádorech plic, myslí se většinou, pokud z textu není patrno rozlišení, celá skupina zhoubných nádorů dýchadel). Prašnost je identifikována jako koncentrace prašných částic poletujících v ovzduší tuhých znečišťujících látek (TZL). Identifikace této škodliviny proběhla v rámci projektu Slezsko (Projekt Silesia 1992, Čížková. 1994) v úzké spolupráci s firmou Industrial Economics Corporation, která prováděla první zhodnocení rizika pro celý ostravský region. Podklady pro zdravotní působení prašných částic přítomných v ovzduší vychází z celé řady epidemiologických studií, z nichž některé jsou již klasickými příklady negativního působení znečištěného ovzduší na zdraví. Např. Mazumdar se spoluprcovníky provedl anylýzu čtrnácti zimních smogových situací v Londýně (Mazumdar. 1982). Souhrne zhodnocení zdravotního působení prachu (TZL) bylo provedeno i v CEC (Commission of the European Communities 1992). Předčasná úmrtí v souvislosti s koncentrací prachu na základě studie ve Philadelphii v letech 1973 až 1980 vypočetl např. Schwartz a Dockery (1992a). Vedle zde uvedených zdravotních efektů prachu se sleduje i vliv znečištěného ovzduší na dětskou populaci, např. na astmatické děti v právě dokončované evropské studii PEACE (Pollution Effects on Asthmatic Children in Europe). Koncentrace, při které se neočekává výrazný, tj. měřitelný vliv na mortalitu, se odhaduje a je stanovena na 50 ug.m-3.


iii) Odhad expozice obyvatel Expozice obyvatel je v podstatě výslednicí koncentrace škodliviny, doby a intenzity kontaktu s touto škodlivinou. Pro odhad koncentrace BSO a TZL bylo použito disperzního modelování. V první fázi projektu Slezsko bylo využito amerických přístupů k výpočtu emisí z koksoven a byl použit model ISC2 (Projekt Silesia. 1992) S ohledem na ověření správnosti údajů vstupujících do modelu bylo provedeno přepočtení hodnot koncentrací benzo/a/pyrenu (BaP) na BSO podle vztahu BaP = 0,71 BSO tak, jak doporučuje COST 613/2 Report Series on Air Pollution Epidemiology, Report No.2Risk Assessment, EUR 14345 EN. Množství unikajících emisí z jednotlivých částí koksárenských baterií do ovzduší byly ověřeny metodou US EPA č. 303 tj. hodnocením vizuálních úniků z jednotlivých operací (Site Audit Report 1993). Tento odhad provedli experti z USA na základě kontraktu v rámci projektu Slezsko pro rok 1993. Vlastní disperzní model provedl Hutní projekt (HP) Frýdek-Místek (Magera. 1993). Pro cílový rok 1999 byly emise BSO vypočteny metodikou HP Frýdek-Místek podle produkce koksu na jednotlivých závodech. Model zahrnoval oblast ostravské aglomerace, tj. plochu 60 x 40 km. Síť 2,5 x 2,5 km byla na území města Ostravy zahuštěna na 1,5 x 1,5 km (Smetana. 1994) S ohledem na zadání - zjistit úroveň zdravotního rizika také po provedených technických opatřeních do roku 1999 bylo nutno do modelu přepočítat technologické bilance BaP na tunu vyrobeného koksu, neboť logicky nelze měřit vizuální metodou situaci v roce 1999. Expoziční scénář byl s ohledem na potřeby odhadu rizika s přihlédnutím k nejistotám v modelu a vstupních informacích zvolen co nejjednodušší. S etického hlediska byl hodnocen scénář expozice v „nejhorší" variantě. Obyvatel žije 70 let na stejném místě po celých 365 dnů, váží 70 kg a inhaluje 20 m3. Toto je jistě značné zjednodušení, ale pro praktické použití ve veřejném zdravotnictví, s přihlédnutím k stochastickému působení karcinogenních látek, biologické variabilitě i individuálních rozdílech, je toto zjednodušení považováno za přijatelné, zejména při expozici větších populačních celků. Město Ostrava má cca 330 000 obyvatel a pro potřeby odhadu


rozložení rizika jsou v příloze č.

l uvedeny absolutní počty obyvatel v jednotlivých

suburabanech (nejmenší statisticky sledovaná část města či městského obvodu).' Prašnost, tj. koncentrace tuhých znečišťujících látek v ovzduší (TZL), byla modelována ze zdrojů tzv. REZZO I- III v ostravské aglomeraci a samostatně jako rozptylové studie koksoven (rok 1993 a rok 1999) v rámci projektu Slezsko podle článku 3 ev. č. AO/3/95 MŽP ČR, které modelovala s.r.o. AGROEKO Ostrava. Síť tvoří 3 400 referenčních bodů v pravidelné JTSK síti o straně čtverce l km. Při porovnání s předchozím modelováním v projektu Slezsko (síť 5x5 km) vzniklo koncentrací 108 polí (grids). Do modelu samozřejmě byla použita lokální meteorologická data a další nutné údaje. Chyba disperzního modelu TZL se odhaduje na cca 20%. S ohledem na sekundární prašnost a pro vyrovnání modelovaných a reálně změřených dat byl použit opravný koeficient 1,5. Pozdější porovnání s modelem ISCST 2, který je schopen zvládnout i tzv. plošné zdroje a jehož výsledky se příliš nelišily od výsledků prvního modelování byl koeficient upraven na 1,4. Všechny údaje byly vztaženy na rok 1993 a rok dokončených technických úprav -1999. Jako výchozí objem výroby v roce 1993 bylo zvoleno 4 700 000 t ročně a jako cílová, tj. v roce 1999, 3 500 000 t koksu ročně.

iv) Odhad zdravotního rizika pro obyvatele z jednotlivých koksoven Výpočet rizika onemocnění nádorem plic vychází z koncentrace odhadnuté v dané oblasti na základě modelu a z již uvedeného jednotkového rizika pro inhalaci. Podíl jednotlivých závodů je vyjadřován jako příspěvek jejich emisí.

Vlastní riziko je vyjádřeno na úrovni individuální, tzn. celoživotní individuální riziko rakoviny (ILCR - Individual Lifetime Cancer Risk), tj. roční průměrná imisní koncentrace násobená jednotkou rakovinového rizika. ILRC = Expozice /ug/m-3 x Unit Cancer Risk Populační riziko výskytu rakoviny (APCR - Anual Population Cancer Risk) se uvádí jako násobek počtu obyvatel exponované populace ILCR děleno dobou expozice, tj. 70 lety. APRC= ILCR x počet exponovaných osob / 70 let


Odhadnuto bylo také MEI risk, tj. Most Exposed Individual - zdravotní riziko pro nejvíce zatíženého jedince, tj. obyvatele, který se pohybuje nejblíže zdroji, v nejvyšších koncentracích. Při odhadu zdravotního rizika prašnosti se vycházelo z metodiky US-EPA a Air Quality Guidelines for Europe 1987. Počet dnů s neschopností pracovat byl stanoven podle Ostro (1987) jako vliv celkové prašnosti, tj. TZL bez rozlišení velikostí částic s použitím koeficientu 0,0393. Vlastní výpočet dnů práce neschopnosti (DPN) je výsledkem násobku koeficientu a referenční prašnosti, při které dochází k ovlivnění zdravotního stavu, tj. 50 popř. 75 ug.m-3 násobeno velikostí dotčené (ovlivněné) populace korekcí na procento populace pro obyvatele ve věku 15 až 60 let. DPN = 0,0393 x (TZLrok - TZLref) x populace x 0,55 Zvýšenou hospitalizací je označován počet nemocných přijatých do nemocnice v souvislosti s dg. bronchitis a asthma bronchiale. Základní vztah zpracoval Pope (1991) na základě epidemiologických studií v Utahu. Roční hospitalizace (HA) je výsledkem násobku nalezeného koeficientu rozdílu mezi ročním průměrem TZL a ref. hodnotou TZL shodnou s předchozím výpočtem a populací vystavenou působení prachu. HA = 2,6 x 10 -5 (TZL rok - TZL ref) x populace Ostro a Rotschild (1989) formulovali vztah prašnosti a dní se sníženou aktivitou organismu (RAD), který lze vypočítat následovně: RAD = 0,056 x (TZL rok - TZL ref) x populace Významné a také snad nejlépe propracované jsou vztahy mezi koncentrací prachu a předčasnou úmrtností. Předčasná úmrtí v absolutních hodnotách (M) byla odhadnuta metodou podle Ostrá (1987), a to pro všechny hodnoty (nízkou 0,00038, průměrnou 0,00061 a vysokou 0,00080) koeficientu mortality (B). Jako referenční koncentrace TZL byla použita hodnota 50ug.m-3. Exponovanou populaci tvořili obyvatelé v každém ze 108 polí. Údaj o úmrtnosti na sto tisíc obyvatel je z oficiální statistiky (Statistická ročenka 1992). M = B x (TZL rok - TZL ref) x úmrtnost/100 000 x populace Zvýšená úmrtnost byla odhadnuta dle Evanse (1984) v jednotlivých gridech (polích), kde model ukazoval překročení referenční hodnoty TZL (50 ug.m-3 ). V tomto případě


úmrtnost (M) je vyjadřována relativně na 100 000 obyvatel a následně přepočtena na počty reálné ze sčítání lidu 1991. M/100 000 obyv. = 0,45 x ( TZL rok - TZL ref)

Informační centrum projektu Slezsko na KHS Ostrava připravilo grafickou prezentaci výsledků v geografickém informačním systému. Hardwarové vybavení tohoto pracoviště je zajištěno PC Pentium COMPAQ XL 566, 16 MB operační paměti, 535 MB hard disk SCSI-2 s vestavěným rychlým CD-ROM, velkoformátovým digitizérem Summagraphics Microgrid III PC (přesnost 0,25 mm), grafickou kartou Q-Vision 2000, monitorem Philips Brillance 21", velkoformátovým inkoustovým plotrem AO a tiskárnou HP Laser Jet 4MP (zařízení je zapůjčeno v rámci projektu Slezsko US-EPA). Software tvoří PC ARC/INFO rel. 3.4.2 (1994) s moduly PC ARC/INFO Startér Kit, PC ARC Edit, ARC Plot, Overlay, Network, Data conversion, dále specializovaný software PC ARC View for Windows rel. 1.0, SURFER rel. 4.0 for DOS, statistický balík S-Plus for Windows a některé další podpůrné programy (software je také propůjčen v rámci projektu Slezsko).


Výsledky S ohledem na rozsah výsledků, na množství spolupracujících organizací i s přihlédnutím na použité prezentační techniky je v této práci většina výsledků v grafické formě a tabulkách. Grafické přílohy jsou velmi ilustrativní a obsahují prakticky všechny výsledky odhadu rizika v přístupné a srozumitelné formě. Celoživotní individuální riziko výskytu rakoviny (ILCR), tj. zhoubných nádorů plic (MKN 9 dg. 162) a podíl těchto nádorů na celkové incidenci nádorových onemocnění je uveden v tabulce č. 3.

TAB. č. 3 ILCR, MEI riziko (tj. riziko pro nejvíce exponované jedince), ZN plic, a roční incidence ZN plic a ZN celkem (ZN celk.) na území Ostravy z koksárenských emisí jednotlivých závodů.


Pokud jde o dopad jednotlivých závodů na odhadované karcinogenní riziko jsou údaje uspořádány v tabulce č. 4 a z grafických příloh je také patrno rozložení rizika na území města.

TAB. č. 4 Podíl jednotlivých koksoven na zdravotním riziku po provedené technické rekonstrukci, tj. odhad pro rok 1999

Prašnost, jako specifický faktor ostravská překračuje referenční hodnoty jak v použitém modelu, tak při reálných změřených koncentracích při monitorování kvality ovzduší. Tabulka č. 5.


Tab. č. 5 Rozpětí ročních modelovaných imisních koncentrací TZL

* - okres * * - byl vypočten ze vztahu k TZLref (Vít, 1995)

Dopad prašnosti na zdraví je dokumentován výsledky v tabulce č. 6, kde jsou na základě výše uvedeného i podíly jednotlivých závodů. Tabulka také porovnává výsledky získané v rámci spolupráce s US EPA v projektu Slezsko (Industrial Economics, Inc. 1994 a odhad rizika hodnocený odbornými pracovníky KHS Ostrava ve spolupráci s AGROEKO s.r.o.Ostrava (Vít, 1995). V grafických přílohách je patrno rozložení koncentrací a tím i zdravotního rizika v oblasti.


TAB. č. 6 Zdravotní odezva - rizika z prašnosti s přihlédnutím k problematice koksoven pro rok 1993

Pozn. Rozsah hodnot je dán použitím referenční koncentrace TZL, nižší hodnoty odpovídají 75 ug.m-3 a vyšší hodnotě 50 ug.m-3, která je doporučována WHO pro roční imisní koncentraci.


TAB. č. 7 Zdravotní odezva - rizika z prašnosti s přihlédnutím k problematice koksoven pro rok 1999

Pozn. Dle imisních koncentrací upřesněných dispersním modelem AGROEKO, s.r.o. nebude nepřekračována průměrná roční koncentrace 50 µ . m-3 TZL, dle predikčních vztahů není očekáván výskyt nepříznivých zdravotních projevů. Hodnocení zdravotního dopadu prašnosti pro rok 1999 dle IE, 1994 (viz. tab. č. 7) ukazuje výrazné snížení všech odhadovaných ukazatelů - u předčasných úmrtí pro v

nejnepříznivější případ jde o 1,05 případů (koksovny NH, TZ ) - celkem asi 4 případy ročně. Hospitalizaci v souvislosti s expozicí koksárenským emisím lze očekávat maximálně u 15 osob a dny s pracovní neschopností činí u všech koksoven, i za předpokladu nezrušení koksovny Vítkovických železáren, 12 630, dny s omezenou aktivitou byly odhadnuty na 20 093. Počet dnů s pracovní neschopností a dnů s omezenou aktivitou v roce 1999 představuje 96,5 % snížení oproti roku 1993. Tato tendence výrazného snížení je potvrzena i analýzou zdravotních rizik provedenou KHS Ostrava na základě imisních dat spol. AGROEKO s.r.o. Ostrava. Obdobné výsledky publikovali Adamovský a Drabina (1995). Hodnotíme-li ovlivnění zdraví obyvatel podle zdrojů prašnosti a hodnotíme-li pouze koksovny, potom nevýznamněji zvyšuje riziko poškození zdraví obyvatel koksovna Nové Huti a.s., asi z 34%, potom koksovna OKK a.s. Šverma (21%), Svoboda (17%), Vítkovice a.s. (14%) a další pod 10 procent.


Diskuse

Umístění pěti koksoven na lokalitě jednoho města je poměrně unikátní a zvážíme-li, že nedaleko Ostravy se nachází další dvě koksovny, je celá lokalita vystavena unikátní zátěži. Rozhodnout pod tlakem veřejného mínění, které obviňuje koksovny z poškozování zdraví obyvatel, o tom, která koksovna je „nejhorší" se ukázalo jako obtížné. Mezinárodní spolupráce v rámci projektu Slezsko, která je také ukázkou spolupráce rezortu Ministerstva životního prostředí ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR - hygienické služby, přinesla ve své první fázi informaci, že koksovny přispívají v regionu ke vzniku 384 případů ročně, ILCR bylo odhadnuto na 1,4 E-04, MEI na 5,7E-01 (Projekt Silesia 1992). Tyto údaje byly založeny na disperzním modelu ISC2 z modifikovaných emisních dat jednotlivých koksoven (všech šesti). Tento hrubý odhad bylo nutno ověřit a o ověření byla - v rámci projektu Slezsko II ( Volf. 1993, 1994) požádána KHS Ostrava, aby ve spolupráci s dalšími org., zejména s INORGou Ostrava provedla hlubší analýzu problému. Soustředili jsme se na koksovny umístěné na území Ostravy a výsledky, které vychází z modelované expozice ukázaly, že prvotní údaje o zdravotním riziku pro ostravskou populaci byly nadhodnoceny. Toto nadhodnocení bylo patrno také z porovnání odhadu s roční incidencí karcinomu plic (Registr zhoubných nádorů KÚNZ a SNsP), která byla např. v roce 1990 u žen 21.1 a u mužů 94.6 na 100 000 obyvatel. To je po přepočtu 187 případů ZN plic pro město Ostravu v roce 1990. Po zpřesnění odhadu expozice se individuální riziko onemocněním ZN plic v roce 1993 (ILCR) pohybuje od 5,0 z 10 000 exponovaných do 5,1 z l 000 exponovaných obyvatel Ostravy, samozřejmě při výše uvedeném zjednodušeném a zároveň nadhodnojícím expozičním scénáři. Po úpravách na koksových bateriích dojde samozřejmě k snížení emisí jak chemických karcinogenních látek (BSO a dalších), tak ke snížení prašnosti. Nemalou měrou sníží zdravotní rizika i snížení výroby koksu a uzavření koksovny ve Vítkovicích a.s. Výsledky odhadů karcinogenního rizika vyjádřeného jako ILCR pro rok 1999 jsou od 0,6 do 7 případu z 10 000 exponovaných. Jak z uvedeného, tak z grafických příloh je patrno, že technické úpravy koksoven neovlivní výrazně individuální riziko, a zdálo by se tedy, z hlediska veřejného


zdravotnictví, že výdaje na tzv. ekologizaci koksoven nebudou mít odpovídající zdravotnický dopad. Podíváme-li se však na riziko nádoru plic populace (APCR) v městských obvodech, dojde po úpravách ke snížení o jeden řád, tj. z 0,225 případů na 0,035 případů v obvodě, tj. jen jeden případ nádorového onemocnění plic v roce 1999 připadne na vrub koksárenským emisím. Pro většinu jsou údaje o zdravotním riziku prašnosti překvapující. V poslední době byly proto opakovaně ověřovány epidemiologické studie, na základě kterých byly zjištěny koeficienty rizika, a potvrzuje se, že vliv prašnosti je opravdu tak veliký, jak ukazují naše výsledky (Schwarz a Dockery, 1992 a, b). Zdravotní politika města využívá získaných informací i k usměrňování zdravotní péče, ale zejména jako argument pro rychlé snížení emisní zátěže. Při jednání se zástupci samosprávy i s občany jsou graficky zpracované a v hodnotách pravděpodobnosti podané informace o zdravotním riziku ze životního prostředí mnohem srozumitelnější než údaje o koncentraci škodlivin v ovzduší. Porovnání s jinými riziky umožňuje např. tab. č. 8.


TAB. č. 8 Celoživotní riziko úmrtí při různých profesionálních i neprofesionálníeh aktivitách (70 let života popř. 45 let pracovní expozice)


Veřejné zdravotnictví v uvedené metodě odhadu zdravotního rizika z životního prostředí člověka dostává nový nástroj, který ukazuje, mimo jiné poměr mezi riziky z prostředí a z životního stylu. Rozdíl je až několik řádů. Na první pohled ukazuje tabulka , že riziko onemocnění rakovinou z expozice koksárenským dýmům je hluboce pod pravděpodobností poškození zdraví z „životního stylu". Uvedené výsledky, získané v rámci mezinárodního projektu i ve spolupráci s českými organizacemi a centrálními orgány, umožňují občanům i politikům ve městě přijmout samostatné politické rozhodnutí o tom, zda existence koksoven je možná a zda zdravotní riziko spojené s výrobou koksu je pro město Ostravu přijatelné, popř. za jakých podmínek je toto riziko přijatelné. Výsledkem celé řady jednání hygienické služby, orgánů MZP, ekologů a majitelů koksoven bylo sepsání smlouvy mezi vlastníky koksoven a Magistrátem města Ostravy o tom, jak bude probíhat technická úprava koksovacích baterií a jak bude kontrolována účinnost těchto opatření. Odborné argumenty prezentované vhodnou formou na četných shromážděních odborné i laické veřejnosti umožnily přesvědčit občany města i členy zastupitelstva, že riziko ztráty pracovní příležitosti je z hlediska ochrany zdraví významnější než riziko ohrožení zdraví z prostředí, i když ani toto nelze zanedbat, ale protože je technicky řešitelné, je výhodnější ho snížit na maximálně nízkou úroveň. Oficiálně prameny US EPA uvádí jako společensky přijatelnou hladinu rizika 1: l 000 000, tj. jeden případ z milionu. S ohledem na charakter koksárenské výroby se z ekonomických důvodů toleruje i v USA a Evropě hladina rizika o řád vyšší, tj. jeden případ ze stotisíc exponovaných. Po provedených úpravách a po aplikaci všech zákonných předpisů na ochranu zdraví lze očekávat, že v roce 1999 bude i riziko pro občany Ostravy na „světové" úrovni. Metodou odhadu zdravotního rizika byl, při všech zjednodušeních a omezeních, která jsou pro její použití nutná, nalezen společný jazyk mezi obyvateli a vědci i orgány státní správy a městské samosprávy. Z hlediska lékařské etiky je vždy problematická „přípustnost" zdravotního rizika onemocnění zhoubným nádorem a samozřejmě i jakéhokoliv onemocnění či zhoršení zdravotního stavu. Je proto skoro nemorální a neetické požadovat rozhodnutí o přípustné hladině zdravotního rizika po lékařích, po zdravotnických pracovnících. To, že o míře zdravotního rizika populace mají rozhodovat občané, resp. samosprávné orgány v místě výskytu nebezpečných škodlivin, považuji za jeden ze základních demokratických přístupů v oblasti veřejného zdraví.


Poděkování

Rád bych poděkoval všem spolupracujícím za poskytnuté informace, podklady a přípravu grafických dokumentů.


Literatura Adamovský, M., Drabina, K.: Stav kvality volného ovzduší Severní Moravy po dodržení nově stavovených emisních limitů v roce 1998. Konference „Životní prostředí hutnictví železa a hutní druhovýroby v roce 1995", Malá Moravka, 9.-10.6. 1995, sborník str. 121-126 Air Quality Guidelines for Europe. WHO Series No. 23. Copenhagen 1987. [38] s. Air Quality Management. Washington, Office of Resesarch and Development, U.S.EPA 1991. 8 s. Albrecht, V.: Světová zdravotnická organizace a problematika životního prostředí v Evropě. Prakt. Lék., 1994, č.74, suppl. s. 31-32. Article XX : Air Pollution Control. Pittsburg, Allegheny County Health Department 1981. [29] s. Assenato, G., Ferri, G. M., Tockman, M. S. et al.: Biomarkers of Carcinogen Exposure and Cancer Risk in a Coke Plant .Environ. Health Perspect, 99, 1993, č. 2, s.237-239. Bertrand, J.P., N. Chau, A.Patris, et al.: Mortality Due to Respiratory Cancers in tne Coke O ven Plants of the Lorraine Coal Mining Industry (Houilleres due Bassin de Lorraine). Br. J. Ind. Med. 44, 1987, s. 559-565. Binková, B., Dobiáš, L., Wolff, T., Šrám, R.: 32P-Postlabellmg Analysis of DNA-Adducts in Tissues of rats Exposed to Coke-Oven Emissions. Mutat. Res., 307, 1994, č. l, s.355-363. Bízek, V.: Vliv znečištění ovzduší na zdravotní stav obyvatelstva (Podpora Ministerstva životního prostředí České republiky výzkumným projektům.) Prakt. Lék., 1994, č.74, suppl. s.29-30. Blome, EL: Messungen Polyzyklischer Aromatischen Kohlenwasserschtoffen an Arbeitsplatzen - Beurteilung der Ergebnisse. Staub Reinhaltung Luft, 41, 1981, č.2, s. 225229. Calvert, D., Ewan, C.: Risks to Health, Risk Management and Environmental Health Irnpact Assessment [editorial; comment]. Aust. J. Public Health, 19, 1995, č. 4, s. 325-326.(Comment on: Aust. J. Public Health, 19, 1995, č. 4, s. 347-356.) Carcinogenic Assessment of Coke Oven Emissions. Washington, U.S.EPA 1984. 209 s. Chau, N., Bertrand, J. P., Múr, J. M. et al.: Moratality in Retired Coke Oven Plant Workers. Br. J. Ind. Med., 50, 1993, č. 2, s. 127-135. Coke Oven Emissions from Wet-Coal Charget By-Products Coke Oven Batteries Background Information for Proposed Standard, Appendix E: Coke Oven Emissions Risk Assessment for Wet-Coal Charged Coke Oven Batteries. Office of Air Quality U.S.EPA. Washington, U.S.EPA 1987. 38 s. Coy D.W., Jablin R., Hughes M.: Šité Audit Report for Coke Plants in the Czech Republic, Washington, D.C., U.S.EPA 1993. 82 s. Czerezak, S., Indulski, J. A., Kowalski, Z., Szymczak, W.: Metodologia ustalania zawodowych i srodowiskowych normatywow higiemcznych. Med. Pr., 45, 1994, č. 3 (Suppl 2), s. 1-88. Čížková, H.: Projekt Slezsko/Silesia. Ostrava, Informační centrum projektu Slezsko 1994. [53] s.


Davies, G. M.: A Mortality Study of Coke Oven Workers in Two South Wales Integrated Steelworks. Br. J. Ind. Med., 34, 1977, č. 2, s.291-297. DeMeo, M.P., Dremenil, G., Botta, A. H. et al.: Urine mutagenicity of Steel Workers Exposed to Coke Oven Emissions. Carcinogen., 8, 1987, s. 363-367.

Dobiáš, L., Lewtas, J., Binková, B. et al.: Personál Monitoring in Evaluation of Genotoxic Risk on the Coke Oven : Abstracts of the 24th Annual Meeting HUMAN BIOMONITORING IN ASSESSMENT OF GENETIC RISK : Poznaň, Polska, 1994, 31 Aug. - 3 Sep. Dobiáš, L., Lewtas, J., Havránková, J., Binková, B., Volf, J. et al.: Mutual Correlation of Biomarkers During Exposure to Complex Mixtures of PAHs: Book of Abstracts of the 2nd International Conference on Environmental Mutagens in Human Polulations, Prague, 1995, August 20-25. s.4-6. Eisenhut, W., Friedrich, F., Reinke, M.: Coking Plant Environment in West Germany. Cokemakmg Int., 2, 1990, č.l, s 74-7.8 Enabling Document for National Emission Standards for Coke Oven Batteries : 40 CFR Part 63, Subpart L. U.S.EPA. Washington, D.C., U.S.EPA 1993. 35 s.

Evans, J. S. et al: Cross-Sectional Mortality Studies and Air Pollution Risk Assessment. Environ. Int., 1994, č. 10, s. 53-58. Evropská charta životního prostředí a zdraví, l. vyd. Praha, Národní lékařská knihovna 1994. 8 s. Exposure Factors Handbook, Finál Report Washington, D.C., U.S.EPA 1989. [76] s

Finkel, A. M.: Risk Assessment Research: Only the Beginning [editorial]. Risk. Anal. 14, 1994 č. 6, s. 907-911. Goldman, L. R., Anton-Culver, H., Kharrazi, M., Blake, E.: Banking of Human Tissue for Biomonitonng and Exposure Assessment: Utility for Environmental Epidemiology and Surveillance. Environ. Health. Perspect, 103, 1995, Suppl 3, s. 31-34. Guidance on the Application of Refined Dispersion Models for Air Toxic Releans. Source Rececptor Analysis Branch Technical Support Division. Washington, D.C., U.S.EPA 1991. [121] s.

Haugen, A., Becker, G., Benestad, C. et al.: Determination of Polycyclic Aromatic Hydrocarbons in Urine, Benzo(a)pyrene Diol Epoxide-DNA Adducts in Lymphocyte DNA and Antibodies to the Addducts in Sera from Coke Oven Workers Exposed to Measured Amounts of Polycyclyc Aromatic Hydrocarbons in the Work Atmosphere. Cancer Res. 46, 1986, s. 4178-4183. Health Efíects Assessment: Cost 613/2 Report Series on air Pollution Epidemiology, Report No 2. Brussel, Comission of the European Communities, Directorate General XII for Science, Research and Development 1992. 38 s. HEAST: Health Effects Assessment Summary Tables FY-1992 Annual, OHEA ECAO CÍN -821. Washington, D.C., U.S.EPA 1992. [59] s. Heinrich, U.,Fuhst, R., Peters, L. et al.: Comparative Long-term Animal Inhalation Studies Using Various Particulate Matter: Objectives, Experimantal Design and Preliminary Results. Exp. Toxicol. Pathol., 37, 1989, č.2, s. 27-31.


Hemminki, K., Grzybovská, E., Chorazy, M. N. et al.: Aromatic DNA Adducts in White Blood Celíš of Coke Oven Workers. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 62, 1990, č. 6, s. 467470. Hemminki, K, Reunanen, A., Kahn, H.: Use of DNA Adducts in the Assessment of Occupational and Environmental Exposure to Carcinogens. Eur. J. Cancer, 27, 1991, č. 3, s. 289-291. Herikstad, B. V., Ovrebo, S., Haugen, A. et al.: Determination of Polycyclic Aromatic Hydrocarbons in Urine from Coke Oven Workers with a Radioimmunoassay. Carcinogenesis, 14, 1993, č. 2, s. 307-309. Hoffman, D., Hecht, S. S., Wynder, E. L.: The Role of Polynuclear Aromatic Hydrocarbons in Tobacco Carcinogenesis. In: Luftverunreinigung durch Polyzyklische Aromatische Kohlenwasserstoffe. Erfassungund Bewert. Dusseldorf, VDI-Verlag 1980. s. 335-350. Hurley, J. F., Cherrie, J. W., Maclaren, W. M.: A 20-year Follow-Up of the Mortality of coke Ovens Workers in Britain, Finál Report on CEC Research Contract 7248/21/037. Edinburgh, Inst. of Occupational Medicine Ltd. 1991. [24] s. IARC (International Agency for Research on Cancer). 1983. Polynuclear Aromatic Compounds. In: Chemical, Environmental and Experimental Data. IARC Monographs on the Evaluation of the Carcinogenic Risk of Chemicals to Humans. IARC, WHO, Lyon, France. 32, Part l, s. 45. IARC (International Agency for Research on Cancer). 1984. Polynuclear Aromatic Compounds. In: Industrial Exposures in Aluminium Production, Coal Gasification, Coke Production and Iron and Steel Founding. IARC Monographs on the Evaluation of the Carcinogenic Risk of Chemicals to Humans. IARC, WHO, Lyon, France. 34, Part 3. IARC (International Agency for Research on Cancer). 1989. Engine Eexhausts and Nitroarenes. In: IARC Monographs on the Evaluation of the Carcinogenic Risk of Chemicals to Humans. IARC, WHO, Lyon, France. 46. IRIS : Integrated Risk Information System on CD-ROM .Washington D.C., U.S.EPA 1993. Jongeneelen, F. J.: Biological Exposure Limit for Occupational Exposure to Coal Tar Pitch Volatiles at Coke Ovens. Int. Arch. Occupat. Environ. Health, 63, 1992, č. 8, s. 511-516. Kinnes, G. M.,Baron, S. L.: Health Hazard Evaluation Report No HETA-88-377-2120 : ARMCO Coke Oven , Ashland, Kentucky Hazard Evaluations and Technical Assistance Branch. Cincinnati, U.S. NIOSH 1991. 19 s. Kriek, E., Van-Schooten, F. J., Hillebrand, M. J. X. et al.: DNA Adducts as a Measure of Lung Cancer Risk in Humans Exposed to Polycyclic Aromatic Hydrocarbons. Environ. Health Perspect, 99, 1993, č. l, s. 71-75. Kříž, J.: Prevence respiračních onemocněni jako součást ochrany veřejného zdraví. Prakt. Lék., 1994, č. 74, suppl. s. 24-25. Lewtas, J.: Carcinogenic Risk of Polycyclic Organic Matter (POM). In: Conference on Chemical Risk Assessment in the Department of Defense (DoD): Science, Policy and Practice. Ed. Clewell, H. J. Cincinnati, American Conference of Governmental Industrial Hygienists, Inc. 1992. s. 131-135. Lloyd, J. W., Limdin, F. E. Jr., Redmond, C. K. et al.:Long-term Mortality Study of Steelworkers. IV. Mortality by Work Area. J. Occup. Med., 12, 1970, č. 5, s. 151-157.


Lloyd, J. W.: Long-term Mortality Study of Steelworkers. V. Respiratory Cancer in Coke Plant Workers. J. Occup. Med., 13,1971, č. 2, s. 53-68. Magera, A. et al: Rozptylový model emisí BSO (benzene soluble organics) z koksoven pro oblast ostravské průmyslové aglomerace.[Výzkumná zpráva HP 4-6-64336.] Frýdek-Místek, Hutní projekt, a. s. 1993. [48] s. Mazumdar, S., Redmond, C., Sollecito, W. and Sussman, N.: An Epidemiological Study of Exposure to Coal Tar Pitch Volatiles among Coke Ovem Workers. J. Air Pollut. Control Assoc., 25, 1975, č.4, s. 382-289. Mazumdar,S., Scimmel, EL, Hoggins, T.: Relation of Daily Mortality to Air Pollution: An Analysis of 14 London Wmters 1958/59 - 1971/72. Arch. Environm. Health, 37, 1982, s. 213220. Mielzynska, D., Snít, M.: Urine Mutagenicity in Workers Directly Employed in Coke Production. Polish J. Occup. Med. Environ. Health, 5, 1992, č. 4, s. 363-371. Mumtaz, M. M., Cibulas, W., DeRosa, C. T.: An Integrated Framework to Identity Significant Human Exposures (SHELs). Chemosphere, 31, 1995, č.l, s. 2485-2498. Northridge, M. E.: Public Health Methods - Attributable Risk as a Link between Causality and Public Health Action. Am. J. Public. Health, 85, 1995 č.9, s. 1202-1204. Ostro, B.: A Search for Treshold in the Relationship of Air Pollution to the Mortality: A Reanalysis of Data on London Wmter. Environ. Health Perspect, 58, 1884, s. 397-399. Ostro, B. D.: Air Pollution and Morbididty Revisited: A Specification Test. J. Environ. Econ. Manage., 14, 1987, č. 3, s. 28-32. Ostro, B. D., Rotschild, S.: Air Pollution and Acute Respiration Morbidity. Environ. Res., 62, 1989, č.4, s. 351-358. OSWER Directive 9285.66-03,3/25/91. Risk Assessment Guidance for Superfund : Volume 1: Human Health Evaluation Manuál: Supplemental Guidance , Standard Exposure Factors: Interime Finál. Washington, D.C, U.S.EPA 1991. [56] s. Ovrebo, S., Haugen, A., Phillips, D. H., et al: Detection of Polycyclic Aromatic Hydrocarbon-DNA Adducts in White Blood Celíš from Coke Oven Workers: Correlation with Job Categories. Cancer Research, 52, 1992, č. 6, s. 1510-1514. Ovrebo, S., Hewer, A., Phillips, D. H., et al.: Polycyclic Aromatic Hydrocarbon-DNA Adducts in Coke Oven Workers. In: Complex Mixtures and Cancer Risk. Ed. Vainio, H., Sorsa, M. and McMichael, A. J. IARC Sci. Publ.No.104. Lyon, International Agency for Research on Cancer 1990, s. 193-198. Parkinson, D., Bromet, E. J., Dew, M. A. et al.: Eífectiveness of the United Steel Workers of America : Coke-Oven Intervention Program. J Occup. Med.,31, 1989, č. 5, s. 464-472. Pope, C. A.: Respiratory Hospital Admissions with PM10 in Utah, Salt Lake and Cache Valleys. Arch. Environ. Health, 46, 1991, č. 2, s. 212-216. Pott, F., Heinrich, U.: Relative Significance of Difřerent Hydrocarbons for the Carcinogenic Potency of Emissions from Various Incomplete Combustion Processes. In: Complex Mixtures and Cancer Risk .Ed. Vainio, H., Sorsa, M. and McMichael, A. J. IARC Sci. Publ.No.104. Lyon, International Agency for Research on Cancer 1990, s. 288-297. Project Silesia : Comparative Risk Screening Analysis, Screening Aanalysis of Air Pollution. Cambridge, USA, Industrial Economics Inc. 1992, [351] s.


RECHERCHE CECA No. 72 49/12/033, Rappot Finál: Etudes de moyens de protections collective et individuell contre le risque HAP en cokerie. 1992. 169 s. Redmond, C. K., Ciocco, A., Llojd, J. W. et al.: Long-term mortality Study of Steel Workers. VI. Mortality from Malignant Neoplasms among Coke-Oven Workers. J. Occup. Med., 14, 1972, č. 4, s. 621-629. Risk Assessment, Managment and Commimication of Drinking Water Contamination, EPA/625/4-89/024, June 1990, Washington DC. Redmond, C.K., Wieand, H. S., Rockette, H. E., Sass, R.and Weinberg, G.: Long-term Mortality Experience of Steelworkers. Report Prepared by the University of Pittsburgh Graduate S chool of Public Health for NIOSH. Cmcmnati, OH 1979. ContractNo. HSM-9971-32. Cit. in IRIS : Integrated Risk Informatio System on CD-ROM. Washington, D.C., U.S. EPA 1984. Registr zhoubných novotvarů. [Rozbor roků 1981-1989. Severomoravský výtisk.] Ostrava, KÚNZ. [B.r.] Registr zhoubných novotvarů. [Rozbor roků 1990-1992. Severomoravský výtisk.] Ostrava, SNsP. [B.r.] Reid, D. D. and Buck, C.: Cancerm Cokmg Plant Workers. Br. J. Ind. Med., 13, 1956, č. 3, s.265-269. Reuterwall, C., Aringer, E., Elinder, C. G. et al.: Assessment of Genotoxic Exposure in Swedish Coke Oven Workers by Different Methods of biological Monitoring. Scand. J. Work Environ. Health, 17, 1991, č. 2, s. 123-132. Risk Assessment for Toxic Air Pollutants. Washington, U. S. EPA 1991. 10 s

Risk Assessment Guidance for Superfund. Volume 1: Human Health Evaluation Manuál. Washington, D.C., U.S.EPA 1989. [78] s. Rozptylové studie tuhého aerosolu všech zdrojů emisí kategorie REZZO I-III v ostravské aglomeraci a rozptylové studie při působení všech koksoven a koksoven samostatně v roce 1993 a v roce 1999. [Řešeno v rámci projektu Slezsko/Silesia podle článku 3 e.č.AO/3/95 MŽP ČR.] Ostrava, Agroeko, s.r.o. 1995. 9 s.,2 1. tab., 4 s. mp. Sakabe, H., Tsuchiya, K., Tahekura, N. et al.: Eung Cancer among Coke Oven Workers : A Report to Eabour Standard Bureau, Ministry of Eabour. Ind. Health, 1975, č. 13, s.57-68. Sawicki, E.: Analysis of Athmospheric Carcinogens and Their Factors. In : Rosenfeld, C., Davies, W.: Environmental Pollution and Carcinogenic Risk. Ed. Rosenfeld, C., Davies., W. Paris , IARC Sci. Publ, INSER Symposium Senes, 152, 1976, č.13, s. 57-68. Schwartz, J.: Air Pollution and Daily Mortality: A Review and Meta Analysis. Environ. Res., 64, 1994, . l, c. 36-52. Schwartz, J. and Dockery, D. W.: Increased Mortality in Philadelphia Associated with Daily Air Pollution Concentration (1992a). Am. Rév. Respir. Dis., 145, 1992, s.600-604. Schwartz, J. and Dockery, D. W.: Particulate Air Pollution and Daily Motrality in Steubenville, Ohio (1992b). Am. J. Epidemiol.,135, 1992, s.12-20. Smetana, V.: Rozptylový model emisí benzo(a)pyrenu z koksoven pro ostravskou průmyslovou aglomaraci v roce 1999. Frýdek-Místek, Hutní Projekt, a. s. 1994. [34] s.


Swaen, G. M. EL, Slangen, J. J. M., Volovics, A., et al.: Mortality of Coke Oven Plant Workers in the Netherlands. Br. J. Ind. Med., 48, 1991, 52, s. 130-135. Travis, C. C., Cook S. C.: Hazardous Waste Incineration and Human Helath, CRČ Press. Inc., 1989. U. S. EPA Method 303 : Certification Video Tápe .Washington D.C., U. S. EPA 1992. Videakaz. (30:00); VHS PAL. VanRooij, J. G. M., Bodelier-Bade, M. M., Jongeneelen, F. J.:Estimation of Individual Dermal and Respiratory Uptake of Polycyclic Aromatic Hydrocarbons in 12 Coke Oven Workers. Br. J. Ind. Med.,50, 1993, č. 7, s. 623-632. Vít, M.: Závěrečná zpráva o plnění úkolu "Hodnocení rizika koksoven pro obyvatelstvo" v rámci projektu Slezsko - Fáze II. Ostrava, Krajská hygienická stanice 1994. [34] s. Vít, M., Dobiáš, L., Volf, J.: Risk Assessment of Polycyclic Aromatic Hydrocarbons in Ambient Air of Ostrava. Global and European Conference [In Abstracts]. Antwerp, 25-30 October, 1993. s. 18-21. v

Vít, M., Kantor, C.: Hodnocení zdravotních rizik prašné zátěže koksoven v letech 1993 a 1999 vypracované na základě dohody mezi MŽP ČR a KHS Ostrava ze dne 3.5.1995. Ostrava, Krajská hygienická stanice 1995. 14 s.,14 l.tab. Vít, M., Kantor, Č., Tomášek, I., Volf, J.: Report No 5 - Silesia Environmental health Report Lung Cancer Risk from Coke Oven Emissions in Ostrava City in the Years 1993 and 1999, Using Risk Assessment Methodology and Geographic Information System. Ostrava, Regional Institute of Hygieně and Information Center of Project Silesia 1995. [21] s., 6 s.mp. Volf, J.: Zpráva o dílčím plnění úkolů v rámci projektu Slezsko na KHS Ostrava. Ostrava, Krajská hygienická stanice 1993. [53] s., l graf.l. Volf, J.: Dílčí zpráva o plnění úkolů v rámci projektu Slezsko na KHS Ostrava. Ostrava, Krajská hygienická stanice 1994. [68] s. Wassermann, O., Kruše, EL: Gesundheitsgefahren durch Emissionen aus Mullverbrennungsanlagen. Gesundheitswesen, 57, 1995, č. l, s. 26-35. Wogan, G. N.: Markers of Exposure to Carcinogens. Environ. Health Perspect, 81, 1989, č.l, s. 9-17. Zdravotnická statistika, 11, 1992.Praha, ÚZIS .327 s.


Přílohy


Příloha č. l

Počet obyvatel v urbanistických obvodech (ze sčítání lidu 1991)


Příloha č. 2

Průměrná roční modelovaná koncentrace BSO v ovzduší pro koksovny na území města Ostravy v roce 1993


Příloha č. 3

Průměrná rosní modelovaná koncentrace BSO v ovzduší pro koksovny na území města Ostravy v roce 1999


Příloha č. 4

Individuální celoživotní karcinogenní riziko pro koksovny v urbanistických obvodech Ostravy v roce 1993


Příloha č. 5

Individuální celoživotní karcinogenní riziko pro koksovny v urbanistických obvodech Ostravy v roce 1999


PROJEKT SLEZSKO

Průměrné roční koncentrace tuhého aerosolu ze všech emitorů kategorie REZZO I - III vroce 1999 [µg.m-3] Řešené území: Slezsko a severní Morava

Příloha č. 7


PROJEKT SLEZSKO

Průměrné roční koncentrace tuhého aerosolu při působení všech koksoven v roce 1993 [µg.m-3] Řešené území: Slezsko a severní Morava

Příloha č. 8


PROJEKT SLEZSKO

Průměrné roční koncentrace tuhého aerosolu při působení koksovém v roce 1999 [µg.m-3] Řešené území: Slezsko a severní Morava

Příloha č. 9


PROJEKT SLEZSKO

Průměrné tuhého aerosolu ze všech emitorů kategorie REZZO l - IIl v roce 1993 [µg.m-3] Řešené území: Slezsko a severní

Příloha č. 6

Odhad zdravotního rizika jako nástroj městské politiky v oblasti zdraví a životního prostředí člověka

Recommend Documents