KARMELITÁNSKÝ KLÁŠTER JAKO „BIOTOP VÍRY“ V OBLASTI ČECH A MORAVY P. Gorazd Cetkovský, O. Carm. / Kostelní Vydří 0. ÚVOD Nejsem odborníkem v pastorální teologii, můj příspěvek nebude vědeckým pojednáním. Pokusím se shrnout a vyjádřit konkrétní zkušenost: celkový pastorální vliv karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří, a to v období posledních patnácti let.
1. ZÁKLADNÍ POJMY 1.1 O Kostelním Vydří a o klášteře Kostelní Vydří je malá vesnička (s asi 150 obyvateli) na pomezí Čech a Moravy. Od roku 1709 se nad vsí nachází mariánské poutní místo, velmi oblíbené, ovšem dříve známé pouze v okruhu, odkud bylo snadno dosažitelné pěším putováním. I dnes cestovat sem veřejnými prostředky je svízelné, osobním autem sem cesta trvá z Brna hodinu a půl, z Prahy dvě a půl hodiny. Karmelitáni přišli na toto poutní místo teprve v roce 1908 a jejich komunita tu nikdy nebyla početná. Věnovali se farní službě a v čase poutí poutníkům. Zdařilé byly zdejší letní tábory pro studentky, které ovšem vedl prof. Dominik Pecka a dominikáni. To vše během totality upadlo v zapomenutí. Před rokem 1989 bylo Vydří odlehlou venkovskou farností. Karmelitáni převzali toto místo opět v roce 1990. Klášter se tehdy stal i noviciátním domem. O následujících letech lze všeobecně říci: komunitu vždy tvořilo několik kněží (dva až pět), dále několik řeholních laických bratří a navíc novicové či zájemci o řeholní život. Pro bydlení komunity byla vystavěna nová budova, dosavadní starý klášter se od té doby používá jako dům pro hosty. Celý areál poutního místa prošel stavební opravou. Jeho upravený vzhled spolu s polohou místa vytváří na ty, kdo sem přicházejí, působivý dojem. Žije zde také malá komunita řeholnic Karmelitek Dítěte Ježíše. Sestry vaří pro klášter i pro hosty. 1.2 Pověst Karmelu Rád bych zmínil ještě jednu okolnost, kterou pokládám za hodnou pozornosti. Karmelitánský řád je v tradičním povědomí lidí často symbolem hodně přísného řeholního života a kontemplativní modlitby. Jistě především díky velkým postavám světců a hlavně světic. Málokdo už si všimne, že velké světice Karmelu patří většinou k jiné větvi řádu - k bosému Karmelu, že život v klášteřích sester se liší od klášterů bratří a také že askeze se dnes v klášteřích praktiku je uvážlivěji. Nicméně toto „jméno‘ které Karmel má, hraje často velkou roli v zájmu lidí o vyderský klášter a v důvěře, s níž se na karmelitány obracejí.
1.3 Pojem „duchovní biotop“ Výraz „duchovní biotop“ použitý v titulu mého příspěvku, pochází od otce biskupa Wankeho. On jím vyjádřil, že církev nutně potřebuje „místa, kde křesťanství utváří praktický život a kde je možné se v tom zacvičit“.1 Taková místa jsou podle něj zásadně důležitá pro to, aby věřící svou víru žili spojeni navzájem - v církevním společenství. A jen odtud může dál vycházet účinná evangelizace. Prof. Schlemmer použil ve stejném smyslu jako „duchovní biotop“ výraz „krystalizační jádro“. Zůstaneme-li ještě na chvíli u biologických termínů jako pomůcek, rád bych zdůraznil: biotop není rezervace. Nejde o uchování něčeho minulého. Biotop vzniká - jak dnes odborníci poukazují - i v nových prostředích. Biotopem nejsou jen nedotčené pralesy, ale i rybníky (zbudované lidmi), pole, ba i okraje měst, parkové zóny apod. A v našem evangelizačním úsilí nejde o nějaké rezervace, v nichž by mohla přežívat zbožnost minulých dob, ale o zbožnost životaschopnou a životodárnou i v prostředích dneška. 2. PASTORAČNÍ VLIV VYDERSKÉHO KLÁŠTERA Pokusím se naše postřehy shrnout podle jednotlivých skupin „adresátů“ vlivu kláštera. 2.1 Klášter a přilehlá ves (místní farnost) Místní farnost nepatřila a nepatří mezi nábožensky hodně živé. Vztahy obyvatel vesnice ke klášteru nejsou bohudíky zatíženy z minulosti (klášter nikdy nebyl pro ves feudálním pánem či zaměstnavatelem) a s představiteli obce klášter tradičně navzájem vstřícně spolupracuje. Někteří jednotliví farníci jsou klášteru oddanými příznivci a dobrodinci. Vykonali velké dílo zejména při obnově a opravách kláštera po roce 1989. 2.2 Klášter a věřící z okolních farností Věřící z okolí přicházejí do poutního kostela především z několika pohnutek: - mají tu možnost přijmout svátost smíření (zpovídá se tu pravidelně, navíc je tu možnost jiného zpovědníka než je jejich domácí farář); - pro krásu poutního místa je zdejší kostel oblíbeným místem ke svatebnímu obřadu, následně pak křtu dětí (s tím souvisí evangelizace nebo katecheze v rámci odpovídající přípravy); - koncerty a kulturní akce příležitostně pořádané klášterem jsou navštěvovány většinou věřícími; evangelizační dopad těchto akcí není výrazný. 2.3 Klášter a poutníci Také poutníky sem přivádí zájem o přijetí svátosti smíření, dále o účast na bohoslužbě (snažíme se o hezkou liturgii a připravená kázání). Rádi bychom v poutnících zesílili povědomí, že poutní místo je především místem intenzívní prosebné či přímluvné modlitby. Jinak se „pouť“ snadno stává spíše výletem. Nejnavštívenějším poutním termínem je červencová neděle po svátku Panny Marie Karmelské. Tehdy do Vydří přijede několik tisíc lidí. Služba bratří se soustředí na slavnostní bohoslužby a na svátost smíření. Samotný svátek Panny Marie Karmelské se slaví vždy jako pouť kněží: bohoslužbě předsedá zpravidla diecézní biskup a po bohoslužbě se setká s
kněžími neformálně. Odpoledne pro ně bývá formační přednáška s diskusí, případně za účasti otce biskupa. Kněží tuto aktivitu uvítali a stala se již tradicí. - Jinou poutní bohoslužbou, která se koná v intervalu měsíčním, je večerní mše svatá vždy na první sobotu v měsíci. Tento termín je snadno zapamatovatelný a vytvořil se stálý okruh poutníků. Znatelně soustředěnější atmosféra při těchto bohoslužbách ukazuje, že i ony mají účinek jakési dlouhodobé formace. Když v roce 1997 musela proběhnout rozsáhlá oprava tzv. starého kláštera, mnozí poutníci svými dary zřetelně projevili, jak úzce svou sounáležitost s klášterem berou. 2.4 Klášter a terciáři Po nabytí náboženské svobody v roce 1989 jsme si kladli otázku, zda obnovovat také karmelitánské sdružení laiků - tzv. třetí řád. Vyžádala si to vzápětí samotná praxe: přátelé jednotlivých karmelitánů, kteří jako brigádníci a dobrodinci tolik napomohli obnově kláštera, chtěli mít účast také na spiritualitě Karmelu. Přátelské svazky tak dostaly ještě jiný a neméně nosný základ. Byla vytvořena společenství terciářů, scházející se v intervalu jednoho či dvou měsíců (podle dostupnosti místa setkávání). Každoročně připravujeme pro terciáře několikadenní exercicie. V samotném Vydří bývá až devět kursů těchto exercicií za rok. Tato forma služby je asi nejvíc zdrojem podnětů i pro nás, pro víru nás řeholníků, komunity. Třetí řád je jedinou sférou vlivu kláštera, která nabývá institucionální podoby, zvláště od vydání nové řehole pro třetí řád generální kurií v Římě (v roce 2003). 2.5 Klášter a kněží, řeholníci a řeholnice Karmelitánů je v naší zemi nyní celkem devatenáct. V tak malém společenství se víc projevuje vliv jednotlivých výrazných osobností, v našem případě P. Vojtěcha Kodeta, P. Jana Fatky. P. Vojtěch měl vždy zvláštní zájem sloužit kněžím. Proto při opravě starého kláštera byla část budovy upravena pro exercicie malých skupin, myslelo se přitom na kněze. Tato služba je nyní sice oslabena nepřítomností otce Vojtěcha (studuje v Římě), ale postupně i jiní z našich kněží se jí začínají věnovat. Mezi kněžími potřeba podobného azylu opravdu je. Několikrát do roka konáme exercicie pro malé skupiny řeholních sester. Nabízíme tak vlastně alternativu oproti dosavadní praxi „velkokapacitních“ kněžských exercicií nebo exercicií sester v charitních domovech. Zájem sester o takové exercicie je živý. Kromě toho chceme poskytnout kněžím a řeholnicím možnost individuálního pobytu v klášteře. Většinou hledají ústraní a odpočinek. Někdy jde i o akutní potřebu z důvodu zdravotních obtíží nebo krize povolání. 2.6 Klášter a „návštěvy“ Zatímco běžně si pod slovem „návštěvy“ představíte příbuzné nebo přátele, v našem klášteře se tento výraz ujal pro označení všech těch, kdo přicházejí do kláštera na vícedenní pobyt. Nejčastěji očekávají pomoc pro svůj duchovní život, jde tedy spíše o návštěvy „pracovní“. A péče o ně patří jak co do rozsahu, tak co do intenzity k nejnáročnějším vnějším aktivitám komunity. Zde a ve službě terciářům (kteří tvoří část návštěv) se prostředí světa a vliv řeholníků dotýkají nejúžeji. Kromě osobních rozhovorů s některým členem komunity se míra účasti návštěv na modlitbách a životě komunity různí. Zatímco v počátcích obnovy kláštera návštěvy s
řeholníky společně manuálně pracovaly, modlily se breviář a stolovaly, s rostoucím počtem návštěv se od nich komunita více odloučila: používá vlastní kapli a refektář. Společné jídlo neprobíhá totiž v našem klášteře jako v mnišských klášteřích v tichu a četbě, ale má i společenskou funkci - je setkáním komunity. Každodenní přítomnost střídajících se lidí zvenčí přitom působila rušivě. Proto návštěvy jedí společně buď samy, nebo je s nimi určený řeholník. Ten pak pro ně vede modlitby. 2.7 Klášter a turisté Příliv turistů výrazně zesílil s rozšířením cykloturistiky. Většina z nich nemá k poutnímu místu ani k víře vztah, chtějí prostě „vidět turistickou zajímavost“. Podobnou skupinu tvoří zájezdy pořádané pro důchodce. Zatímco mnozí z těchto příchozích procházejí areálem s tím, že si cíleně zachovávají svůj odstup od toho, co tu vidí, a případně ho i nějak dávají najevo, jiní v příležitostném kontaktu s řeholníky či řeholnicemi projeví své sympatie a zájem o křesťanské hodnoty a úctu k církvi a její tradici. Skutečnost, že jsou na půdě hostitele, je vede k vstřícnosti, kterou by ve svém domácím prostředí v sobě možná nenašli. 2.8 Klášter a uchazeči o řeholní život Může připadat zvláštní, že zmiňuji i tuto skupinu. Péče o adepty by se zdá la být interní záležitostí komunity. Pokusím se o malou statistiku: za patnáct let obnovené existence kláštera vstoupilo do noviciátu 27 mužů. Z nich 16 později z řádu odešlo, z nich polovina v průběhu svých prvních tří let v klášteře. Tyto odchody nejsou nijak dramatické ani tragické, většinou je s sebou přináší proces zrání osobnosti a lepšího poznání vlastní životní role. Ale tak se vnitřní budování komunity nakonec mnohdy stává službou navenek - výchovou mladých mužů. Za pozornost stojí také ta okolnost, že ani jeden z uvedených 27 zájemců nepocházel z námi spravovaných farností, tedy ze sféry přímého vlivu karmelitánské pastorace. Zdá se, že ideálem, který mladé lidi dokáže oslovit, není apoštolská služba, ale především klášterní ústraní a modlitba. 3. SHRNUTÍ Řečené jednotlivosti se nyní pokusím shrnout. Naše situace: - klášter v Kostelním Vydří se nevěnuje misionářskému působení ve smyslu evangelizace nevěřících (což je vlastním zacílením tohoto sympozia); - sloužíme lidem uvnitř církve, a to většinou lidem ve víře už probuzeným (jiným Božím nástrojem, než je naše komunita); - přitom se varujeme být církví v církvi, zvláště v péči o terciáře; respektujeme začlenění věřících do jednotlivých farností a povzbuzujeme každého k účasti na životě jeho domovské farnosti a na službě v ní; na naši službu lze výtečně vztáhnout slova otce biskupa Wankeho, že víru neprobouzíme, ale poskytujeme „rezonanční prostor“ zkušenosti víry (již prožité).
Naše poznatky: - je hodné pozornosti a alarmující, že podle tvrzení mnoha těch, kteří k nám přicházejí, by jejich zkušenost víry jinak stěží měla kde zarezonovat (v domovské farnosti, ať už u laiků či duchovních, údajně potřebný „rezonanční prostor“ nenacházejí nebo ani nemají odvahu a důvěru ho tam hledat); pod pojem „zkušenost víry“ tu zahrnuji i krize ve víře, těžkosti s duchovním životem; - zdá se, že domovské farnosti a jejich duchovní správci spolehlivě představují základní síť, v níž může každý věřící být ukotven, účastnit se bohoslužeb a přijímat svátosti, ale různé požadavky a očekávání věřících probuzených ve víře často už nejsou s to pokrýt (sdílení víry, možnost duchovního rozhovoru, příležitost k delší eucharistické adoraci apod;); - proto v rámci sympozia o misionářském působení církve navenek chci podtrhnout, že „ve vlastních řadách“ církve se stále ukazuje mnoho nevědomosti, nevzdělanosti ve věcech víry, setrvávání na samém povrchu křesťanské spirituality, také únava stereotypem bohoslužebného provozu, následky osobních konfliktů a napětí ve farnostech apod. - náležitou vstřícnost a intenzívní péči potřebují také ti, kdo v církvi slouží: kněží, řeholníci a řeholnice; ale také zaměstnanci církevních institucí (biskupství, charity) a dobrovolní pracovníci ve farnostech (kostelníci, varhaníci); zvláště na počátku a po delším období jejich služby. Nazvali jsme karmelitánský klášter v Kostelním Vydří duchovním biotopem. I když jeho vnější působení není zaměřeno misionářsky, přece - doufám - takový dopad má: nepřímo. Usilujeme o to, aby lidé od nás odcházeli schopni nebo dokonce výslovně rozhodnuti takovým biotopem živého křesťanství sami být - ve svých rodinách a farnostech a také ve svém nevěřícím nebo víru nepraktikujícím okolí.
1
Orte der Einübung und Bewlhrung christlicher Lebenspraxis
ze zborníku Pronikavá změna pastorace, nebo sebezáchovný provoz? Být církví misionářským způsobem, Mezinárodní pastorálně teologické sympozium České Budějovice, 21-23.října
