Odbor kultury a památkové péče oddělení památkové péče
Obec Kostelec u Holešova IČ 00287342 Kostelec u Holešova č.p. 58 768 43 Kostelec u Holešova
datum
oprávněná úřední osoba
číslo jednací
19. dubna 2013
PhDr. Aleš Naňák
KUZL
spisová značka
KUZL 23254/2013
KUSP 9538/2013 KUL
Rozhodnutí Krajský úřad Zlínského kraje, odbor kultury a památkové péče, jako místně příslušný správní orgán podle ust. § 11 a § 10 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „správní řád“), jako věcně příslušný správní orgán podle ust. § 67 odst. 1 písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů a jako příslušný orgán státní památkové péče podle ust. § 28 odst. 2 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „zákon o státní památkové péči“) rozhodl po provedeném správním řízení ve věci správního deliktu dle ust. § 35 odst. 2 písm. f) zákona o státní památkové péči, takto: Obec Kostelec u Holešova, IČ 00287342, Kostelec u Holešova č.p. 58, 768 43 Kostelec u Holešova, zastoupená starostou Radoslavem Pospíšilíkem (dále jen „obviněná obec“), se dopustila protiprávního jednání uvedeného v ust. § 35 odst. 2 písm. f) zákona o státní památkové péči tím, že v souvislosti se stavbou „ZTV v Kostelci u Holešova, Lokalita Plachetky“, na pozemcích p. č. 750, 470/26, 743/3, 470/23, 470/24, 470/8, 423/2 v k.ú. Kostelec u Holešova provedla v období červen – září r. 2012 stavební práce, aniž by záměr provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy již od doby přípravy stavby oznámila Archeologickému ústavu Akademie věd, Brno v.v.i., Královopolská 147, 612 00 Brno, a nesplnila tak oznamovací povinnost stanovenou v ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči, čímž jako právnická osoba spáchala správní delikt podle ust. § 35 odst. 2 písm. f) zákona o státní památkové péči, za což se obviněné obci ukládá: 1. pokuta ve výši 9 000,- Kč (slovy: devěttisíckorun českých) a 2. podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, který správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč (slovy: jedentisíckorun českých). Uložená pokuta a náhrada nákladů řízení jsou dle ust. § 37 odst. 1 zákona o státní památkové péči splatné do třiceti dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci, na účet č. 2786182/0800, variabilní symbol 9010000019. Odůvodnění Dne 13. 2. 2013 byl Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru kultury a památkové péče (dále jen: „správní orgán“) doručen podnět Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Brno, v.v.i., IČO 68081758, Královopolská 147, 612 00 Brno (dále jen „Archeologický ústav“), v kterém bylo uvedeno, že Archeologický ústav byl dne 25. 1. 2013 byl upozorněn Ústavem archeologické památkové péče v Brně, v. v. i., na Krajský úřad Zlínského kraje tř. Tomáše Bati 21, PO Box 220 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 608, fax: 577 043 603 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
2
ukončenou stavební akci „ZTV v Kostelci u Holešova, Lokalita Plachetky", na pozemcích parc. č. 750, 470/26, 743/3, 470/23,470/24, 470/8, 423/2, vše k. ú. Kostelec u Holešova. Dále bylo v podnětu uvedeno, že uvedená stavba nebyla stavebníkem ohlášena podle § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči, a to i přesto, že stavba leží na území s archeologickými nálezy a samotná ohlašovací povinnost stavebníka vůči Archeologickému ústavu byla uvedena v územním rozhodnutí vydaném 28. 2. 2011 Odborem územního plánování a stavebního řádu Městského úřadu v Holešově pod č. j. HOL 1453/2011/SÚ/RS. Nesplněním ohlašovací povinnosti bylo znemožněno provedení záchranného archeologického výzkumu a proběhnuvšími zemními pracemi mohly být nevratně zničeny významné archeologické situace a nálezy. Z výše uvedeného důvodu Archeologický ústav požádal správní orgán, aby se stavebníkem zahájil správní řízení dle § 35 odst. 2, písmene f) zákona o státní památkové péči, v platném znění. V uvedeném podnětu bylo jako příloha uvedeno územní rozhodnutí č. j. HOL - 1453/2011/SU/RS ze dne 28. 2. 2011. Vzhledem k tomu, že jej správní orgán spolu s podnětem neobdržel, vyzval Archeologický ústav opatřením ze 14. 2. 2013 k doplnění podání. To bylo správnímu orgánu doručeno dne 20. 2. 2013. Správní orgán opatřením ze dne 25. 2. 2013 č. j. KUZL 12104/2013 oznámil obviněné obci zahájení správního řízení o správním deliktu dle ust. § 35 odst. 2 písm. f) zákona o státní památkové péči a předvolal statutárního zástupce obviněné obce pana Radoslava Pospíšilíka, starostu, podle ust. § 59 správního řádu k ústnímu jednání, které bylo v souladu s ust. § 49 správního řádu nařízeno na den 6. 3. 2013 v 09:00 hodin a současně ho poučil o jeho procesních právech a povinnostech zaručených správním řádem. Opatření bylo obviněné obci doručeno 25. 2. 2013 prostřednictvím datové schránky. Dne 25. 2. 2013 také správní orgán učinil dotaz u Ústavu archeologické památkové péče v Brně, v. v. i., jako oprávněné organizace, která zajišťuje záchranné archeologické výzkumy pro dotčenou oblast, na vyčíslení výše škod vzniklých v souvislosti s výše uvedeným správním deliktem. Ještě téhož dne obdržel správní orgán e-mailovou poštou odpověď (písemně doručeno dne 19.3.2013), v níž je konstatováno, že
„…bez konkrétní znalosti terénní situace, tzn. případného rozsahu pozitivního archeologického zjištění nelze vyčíslit, o jakou škodu by se mohlo jednat. Tuto informaci je možné fundovaně sdělit pouze při probíhající stavební činnosti, která není v souladu s cit. zákonem ohlášena a přesto shodou okolností jsou v prostoru dotčeném stavbou identifikovány pozitivní archeologické nálezy a situace.“ Ústní jednání o správním deliktu, kterého se měla obviněná obec dopustit tím, že nesplnila oznamovací povinnost stanovenou v ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči, ke kterému správní orgán předvolal ve smyslu ust. § 59 správního řádu statutárního zástupce obviněné obce, proběhlo dle předvolání 6. 3. 2013 a dostavil se k němu pan Radoslav Pospíšilík, nar. 4. 7. 1958, starosta obce. Statutární zástupce obviněné obce byl poučen o svých právech a povinnostech. V protokolu, který byl při jednání sepsán, statutární zástupce obviněné obce uvedl, že uznává, že zahájení prací na akci „ZTV Kostelec u Holešova – lokalita Plachetky“ nebylo nahlášeno dle zákona, a to vzhledem k nedostatku času a potřebám dodavatelské firmy. Dále byl při ústním jednání dohodnut termín obhlídky na místě samém – 12. 3. 2013 v 9:00hod. V rámci obhlídky na místě samém konané za účasti statutárního zástupce obviněné obce dne 12. 3. 2013 pak bylo správním zjištěno následující: Výkopové práce v rámci stavby „ZTV Kostelec u Holešova – lokalita Plachetky“ na pozemcích parc. č. 750, 470/26, 743/3, 470/23,470/24, 470/8, 423/2, vše k. ú. Kostelec u Holešova byly zahájeny v měsíci červnu 2012 a dokončeny v měsíci září téhož roku. Provedeny byly dva výkopy, jeden o délce cca 60m a druhý o délce 90m. Výkop pro kanalizaci byl proveden v šířce 1m a hloubce cca 1,8m. Pro plynové potrubí a vodovodní řád byla hloubka výkopu 1m a šířka cca 0,5m. Statutární zástupce obviněné obce do protokolu z obhlídky uvedl, že stavba byla provedena dle schválené projektové dokumentace bez zjištěných závad a nedodělků, a že vše, co se týká povolení stavby a podmínek jejího provedení bylo již zapsáno při zahájení řízení. V rámci obhlídky na místě samém poskytl statutární zástupce obviněné obce správnímu orgánu také fotografie z průběhu řešených prací.
3
Správní orgán dal opatřením ze dne 4. 4. 2013, č.j. KUZL 20600/2013 obviněné obci možnost seznámit se podklady pro rozhodnutí před jeho vydáním. K tomu určil lhůtu sedmi kalendářních dnů ode dne doručení sdělení. Sdělení obviněná obec obdržela datovou schránkou dne 4. 4. 2013 a své možnosti nevyužila. Po provedeném dokazování přistoupil správní orgán k hodnocení podkladů dle ust. § 50 odst. 4 správního řádu. Správní orgán posoudil ty práce, které byly provedeny v souvislosti se stavbou „ZTV v Kostelci u Holešova, Lokalita Plachetky“, na pozemcích p. č. 750, 470/26, 743/3, 470/23, 470/24, 470/8, 423/2 v k.ú. Kostelec u Holešova a dospěl k názoru, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že při realizaci této stavby obviněná obec spáchala správní delikt uvedený ve výrokové části tohoto rozhodnutí, to je - nesplnila oznamovací povinnost stanovenou v ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči, neboť jako stavebník provedla v souvislosti s výše uvedenou stavební činnosti zemní a výkopové práce (dva výkopy, jeden o délce cca 60m a druhý o délce 90m. Výkop pro kanalizaci byl proveden v šířce 1m a hloubce cca 1,8m. Pro plynové potrubí a vodovodní řád byla hloubka výkopu 1m a šířka cca 0,5m), aniž by záměr provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy již od doby přípravy stavby (tedy předem) oznámila Archeologickému ústavu Akademie věd. Dle ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči, má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů. Přitom archeologickým nálezem se, ve smyslu ust. § 23 odst. 1 téhož zákona, rozumí věc (soubor věci], která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí. V dané souvislosti je třeba uvést také Úmluvu o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidované) publikované pod č. 99/2000 Sb.m.s. (dále jen: „Úmluva“), která je v souvislosti s ustanovením čI. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, v platném znění, součástí právního řádu České republiky na úseku ochrany archeologického dědictví a v souladu se kterou jsou příslušné správní orgány povinny dle ust. § 2 odst. 1 správního řádu postupovat. Cílem Úmluvy je podle jejího čI. 1 odst. 1 ochraňovat archeologické dědictví jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia. Za tím účelem se dle odst. 2 téhož článku za součásti archeologického dědictví považují veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období, jejichž uchování a studium umožňuje vysledovat vývoj historie lidstva a jeho vztah k přirozenému prostředí, o nichž jsou hlavními zdroji informací vykopávky nebo objevy a další metody výzkumu lidstva, které jsou situovány na jakémkoli místě, které spadají pod jurisdikci Stran. Podle odst. 3 téhož článku se do archeologického dědictví zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou. Podle č. 3 Úmluvy se Česká republika mj. zavázala za účelem zachování archeologického dědictví uplatňovat procedury k povolování vykopávek a dalších archeologických činností a k dozoru nad nimi tak, aby se zabránilo odstraňování součástí archeologického dědictví. Je nepochybné, že stavební práce nebyly ze strany obviněné obce Archeologickému ústavu oznámeny. Základní účel ustanovení 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči, kterým je zabezpečit, aby mohl Archeologický ústav, popř. oprávněná organizace, v časovém předstihu uplatnit požadavky na záchranu a vědeckou dokumentaci případných archeologických nálezů, tak již evidentně nemohl být plně v důsledku protiprávního jednání obviněné obce naplněn. Z věcného hlediska je třeba uvést, že šlo o zásah nejen neohlášený, ale zejména provedený v místech archeologicky významných. Ve svém podnětu Archeologický ústav potvrdil, že území, na kterém byly stavební práce provedeny, je územím s archeologickými nálezy. Kostelec u Holešova tedy lze považovat za území, které bylo využíváno od pravěku po moderní dobu, což dokládají archeologické nálezy. Výčet zdejších archeologických lokalit však nemůže být úplný, neboť se odvíjí od stupně stávajícího poznání a v současnosti nelze uvést doposud neznámé a dosud neobjevené lokality (čehož důkazem nedávný nález saxu v katastu obce). Na katastrálním území obce je registrováno několik archeologických lokalit z období pravěku, raného a vrcholné středověku (doložena zde byla např. kultura se šňůrovou keramikou; věteřovská kultura; lužická kultura, slezská kultura; platěnická kultura). Provedení záchranného archeologického výzkumu v řešené lokalitě mohlo přispět k dalšímu poznání historie místa. V důsledku neoznámení záměru
4
provádět stavební činnost na tomto území, tj. území s archeologickými nálezy, došlo tedy nejen k nesplnění oznamovací povinnosti, ale také k situaci, kdy je z hlediska chráněného zájmu, tj. ochrany archeologického dědictví, částečně nenávratně změněna a i zničena archeologická nálezová situace. Správní orgán při posuzování uvedeného správního deliktu vycházel z toho, že povinnost stavebníka stanovená v ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči - tedy že má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby (tedy předem) povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum - je povinností vyplývající ze zákonné normy a tedy pro obviněného povinností závaznou a právně vymahatelnou. Obviněná obec byla na tuto povinnost navíc upozorněna v rozhodnutí o umístění stavby č. j. HOL - 1453/2011/SU/RS ze dne 28. 2. 2011. Dále správní orgán uvádí, že povinnost oznámit záměr provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy tíží stavebníky bez ohledu na to, zda stavební činností dojde k zásahu do archeologického naleziště, či nikoliv. Rovněž stavebníkům nepřísluší posuzovat, zda v konkrétním případě je či není reálný předpoklad výskytu archeologických nálezů. Dále je potřeba uvést, že jde o povinnost objektivní, která zavazuje povinné osoby dokonce i tehdy, kdy jim není známo, že jde lokalitu tohoto charakteru. Skutečnost, zda jsou při provádění výzkumu nějaké objekty archeologického významu nalezeny, není rovněž rozhodná. Správní orgán dospěl k závěru, že jsou zde dány předpoklady k uložení pokuty za správní delikt, neboť ze všech uvedených skutečností vyplývá, že není sporu o tom, že stavební práce nebyly AU AV oznámeny. Splnění povinnosti dle ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči není zákonem vázáno ani na znalost skutečnosti, že se jedná o území s archeologickými nálezy, ani na to, zda stavebními pracemi nebo jinou činností dojde nebo nedojde k zásahu do archeologického naleziště. Práce byly zahájeny v měsíci červnu 2012 a dokončeny byly v měsíci září téhož roku, správní orgán se o nich dozvěděl podáním ze dne 13. 2. 2013, rozhodnutí o uložení sankce za protiprávní jednání je v souladu s ust. § 37 odst. 2 správního řádu, neboť je dodržena jednoroční subjektivní i tříletá objektivní lhůta pro uložení pokuty. Dle ust. § 35 odst. 2 písm. f) zákona o státní památkové péči krajský úřad uloží pokutu až do výše 4 000 000 Kč právnické osobě, nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Správní orgán vzal v úvahu vyjádření Archeologického ústavu, podle kterého zásahy proběhly na území s archeologickými nálezy, tedy na území s vysokou pravděpodobností výskytu archeologických situací s nálezy, a dále že se oprávněná organizace (Ústav archeologické památkové péče Brno) nachází ve stavu důkazní nouze a nelze exaktním způsobem stanovit škodu vzniklou tím, že řešené práce byly provedeny bez jejich oznámení výše uvedené organizaci. Při úvaze o uložení sankce správní orgán přihlédl v souladu s ust. § 36 zákona o státní památkové péči také k závažnosti správního deliktu, z hlediska vlastního uvážení na základě zjištění provedených při obhlídce na místě samém posuzoval rozsah možné škody způsobené výkopovými pracemi a shledal, že provedenými výkopy nedošlo k plošnému odkryvu zeminy a okolní plochy nebyly výkopy narušeny. Dále vzal správní orgán v úvahu, že obviněná obec prostřednictvím statutárního zástupce se správním orgánem v rámci řízení spolupracovala, své pochybení doznala a při správním řízení uvedla pravdivě všechny skutečnosti a okolnosti, za nichž ke spáchání správního deliktu došlo. Dále vzal správní orgán v potaz to, že uvedeného protiprávního jednání se obviněná obec dopustila poprvé, proto by uložená sankce měla plnit funkci zejména preventivní a řízení by mělo dopomoci k tomu, aby v budoucnosti k obdobným nežádoucím skutečnostem ze strany obviněné obce nedocházelo. Vzhledem k uvedenému, po posouzení rozhodných skutečností a podkladů shromážděných v průběhu správního řízení, uložil správní orgán pokutu ve spodní hranici zákonné sazby stanovené dle ust. § 35 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Na základě předložených důkazních materiálů, sdělení Archeologického ústavu a Ústavu archeologické památkové péče v Brně, v. v. i., a dále vzhledem k výše uvedeným okolnostem, dospěl správní orgán k závěru, že pokuta ve výši 9000,-Kč stanovená při dolní hranici zákonem stanovené maximální výše pokuty je přiměřená a v souladu s uvedenými okolnostmi. Správní orgán má za to, že pokuta ve stanovené výši preventivní funkci splní – to znamená, bude směřovat k tomu, aby ze strany
5
obviněné obce do budoucna nedocházelo k opakování protiprávního jednání a tedy porušování zákona o státní památkové péči v předmětné věci. Jelikož obviněná obec byla shledána vinnou, byla jí v souladu s ust § 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, který správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč (slovy: jedentisíckorun českých), protože obviněná obec vyvolala řízení porušením své zákonné povinnosti stanovené v ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Vzhledem ke zjištěnému porušení povinnosti stanovené ust. § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči a po posouzení a zhodnocení všech výše uvedených důkazů a skutečností má správní orgán za to, že pokuta uložená při dolní hranici zákonné sazby je přiměřená a odpovídající všem okolnostem případu, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí mohou podat účastníci řízení dle ust. § 83 odst. 1 správního řádu odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Ministerstvu kultury ČR s uvedením rozsahu, v jakém je rozhodnutí napadáno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Odvolání se podává u Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru kultury a památkové péče, s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník řízení dostal jeden stejnopisů. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné.
Mgr. Pavel Macura vedoucí odboru kultury a památkové péče
(dokument opatřen elektronickým podpisem)
