BRNO – KOUNICOVA 13. 11. 2008
15. NEDĚLE v MEZIDOBÍÍ
OD ZASETÉHO ZRNA K VÝNOSU
Aby Slovo ukázalo svou sílu, potřebuje porozumění (přijetí), kořeny a prostor Introit: 1. čtení: Text kázání:
Žalm 65 – viz texty Izajáš 55, 10-11 Matouš 13, 1-23
ÚVOD – OHLASY TVOŘÍ RÁMEC PODOBENSTVÍ Co bylo důvodem vyprávění podobenství (ilustrace) o rozsévači? To je otázka, která určuje pohled na jedno z nejznámějších podobenství Pána Ježíše. Pán Ježíš má už za sebou úvodní dobu své služby: • kázání na hoře, • jeho vysvětlení (jak to myslel). Už je po prvním vyslání učedníků na misijní cestu (Mt 10). Nějaké „zrno Božího evangelia“ již bylo zaseto. Nyní je možno shrnout PRVNÍ OHLASY . Jan Křtitel se z vězení ptá, zda-li je Ježíš ten Mesiáše anebo má čekat jiného. Ani on si není zcela jist. Na scéně je rodina, zákoníci (učenci), farizeové a zástupy . Až na výjimky – pozitivní i negativní – PŘEVAŽUJE ZDVOŘILÝ ZÁJEM . Mnozí si Pána Ježíše rádi poslechnou, ale chtějí ještě něco víc, něco jednoznačnějšího, co by je přesvědčilo. Těžko se dá povědět, že by dosavadní kázání a činy Pána Ježíše přinášely nějaké výrazné ovoce v těch, kteří by jej ochotně a plně začali následovat, v těch, kteří uvěřili zvěsti o Božím království, které se nově vlamuje do života. PODOBENSTVÍ Pána Ježíše JE ODPOVĚDÍ těm, kdo se snaží porozumět ohlasu působení Pána Ježíše. Vzhledem k velikosti a převratnosti zvěsti evangelia je to rozpačitý ohlas. V krátkosti se dá povědět, že když se zasévá zrno, není vidět výsledek hned a když se rozsévá, ne každé zrno se ujme.
Chvíle, ve které Pán Ježíš vypráví podobenství je ta, v níž toho ještě není příliš vidět. Určitě ne, pokud by se mělo jednat o vnější efekt a výsledek. To, co bylo ale vykonáno, se neztratí a byť vskrytu, přece jenom působí. Matoušovo vyprávění má tři části: 1.
Samotné podobenství o rozsévači
2.
Intermezzo o tom, proč vůbec mluví Pán Ježíš v podobenství, tedy v jakési hádance
3.
Vysvětlení (aplikace) podobenství
1. PODOBENSTVÍ – PŘÍBĚH Zaměřme svoji pozornost nejprve na příběh samotný. Jeho hlavní postavou je ROZSÉVAČ a MOŽNÉ OSUDY ZRNA . Bere zrno a velkoryse je rozhazuje po poli. Není to úzkostlivé zasévání, při němž by heslem bylo staré socialistické žňové heslo: „Ani zrno nazmar“. 2008_056 Rozsévač - tisk.doc
Písně:
strana 1
Zrno tak padá do všelijaké více či méně připravené půdy. Jeho osudy jsou různé. Někde jakoby ani nedošlo do srdce země a bylo vyrváno ptactvem, jinde je udušeno okolními bylinami (křovím). Někde rychle vzroste, ale protože nedošlo k hlubšímu zakořenění, rostlina uvadla. Nakonec pak některé zrna zapadnou do dobré půdy a přinesou užitek. Ať je osud zrna jakýkoli, rozsévač o tom ví. A vůbec to jeho činnost nijak neparalyzuje. Nepanikaří, že všechna zrna nevydají užitek. Ví, že jeho práce je smysluplná a stojí za to. Jednak musí čekat na úrodu a jednak jednotlivé nezdary nemohou ohrozit úrodu. Je si jist, že se ukáže. V kontextu život Pána Ježíše je řečeno, že JE JEŠTĚ BRZO , abychom podle ohlasů hodnotili, zda-li byl anebo nebyl rozsévač úspěšný. Momentálně ohlasy nejsou příliš směrodatné. KDYŽ SE VLAMUJE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ se vší svou novotou do života, jeho osudy bývají stejné jako osudy zrna. Zdá se, že Pán Ježíš takto vysvětluje stávají rozpačité ohlasy a povzbuzuje k očekávání na jednoznačné ovoce. Je zaseto a ovoce se ukáže. V tomto ohledu je toto podobenství vysvětlením i povzbuzením dodnes – když se díváme kolem sebe a sledujeme ohlasy na křesťanskou víru a když se snažíme zasévat (zvěstovat Boží nabídku odpuštění hříchů a spásy).
2. PODOBENSTVÍ – PROČ VŮBEC TENTO ÚTVAR? Když Pán Ježíš skončil se svým vyprávěním o rozsévači, dostává od učedníků otázku. Tuším, že se Pán Ježíš asi podivil (Pán Ježíš se někdy určitě diví tomu, jaké otázky mu lademe!). (Učedníci…) Neptají se ho na to, co toto podobenství přesně znamená. Oni se ho ptají na to, PROČ POUŽÍVÁ TENTO STYL KÁZÁNÍ? PROČ K NIM MLUVÍŠ V PODOBENSTVÍCH? Kdybychom MY měli odpovědět na tuto otázku, pak bychom – dovolím si předpokládat – pověděli něco v tom smyslu, že je to dobrý způsob objasňování některých skutečností života – „aby tomu přece lépe a dobře porozuměli“. PÁN JEŽÍŠ mluví jinak. Říká, že k posluchačům právě nemůže o Božím království mluvit jasně a na rovinu, jak by chtěl. Musí mluvit trochu zastřeně (ve smyslu „chytrému napověz…“), a proto používá podobenství. Jeho role zde není objasňující, ale jakoby zdálky a v náznacích. S učedníky Pán Ježíš nepotřebuje mluvit v podobenstvích, jim je totiž dáno znát tajemství království nebeského. S nimi může Pán Ježíš mluvit na rovinu.
Je potřeba dodat, že když Pán Ježíš užívá podobenství jako nástroj jakési nápovědy, nejde mu o to, aby tajemství království zůstalo skryto. On ho tímto způsobem nechce zakrývat, aby bylo méně zřetelné. Právě naopak. Tajemství evangelia má být odkryto všem. Zdá se, že ale my lidé potřebujeme někdy víc času. Potřebujeme pomalejší cestu, protože nejsme schopni přijmout hned a ve vší jasnosti, co se skrývá v díle evangelia. 2008_056 Rozsévač - tisk.doc
Písně:
strana 2
Jádro docela paradoxního vysvětlení Pána Ježíše je v tom, že jedni cosi „mají“ a druzí (ti, ke kterém mluví v podobenstvích) „nemají“ . Ti, kdo mají, těm bude ještě víc dáno. To co nemají, těm bude odňato i to, co mají. Co je TÍM , co buď člověk má anebo nemá a na čem záleží, zda-li mu bude dáno anebo odebráno? ODPOVĚĎ je ve vysvětlení podobenství, které následuje. Zdá se, že je to OTEVŘENOST A VSTŘÍCNOST k Pánu Ježíši a jeho Slovu, co když člověk má, otevírá cestu
k dalším požehnáním. Tady není potřeba podobenství jako diskrétního způsobu zvěstování. Tady je možné hovořit na rovinu a otevřeně. Pokud je pravdou opak, že člověk nemá otevřenost a vstřícnost, tedy je u něho patrná UZAVŘENOST ANEBO URČITÁ REZERVOVANOST , pak je v nebezpečí, že i to, co má, mu bude odňato. V době Pána Ježíše to byla židovská víra. Zde je potřeba podobenství jako ne objasňujícího, ale jakoby přece jenom trochu zastřeného odkazu (náznaku). On v sobě má moc přitáhnout, a přece ponechává prostor k tomu, aby se člověk začal otevírat. Pán Ježíš vlastně říká, že podobenství jsou pomalejší cestou předávání Božího království. Jsou preevangelizačním nástrojem. VZPOMÍNÁM SI, jak nám na jedné brigádě na Staré Turé, vyprávěl br. kaz. Milan Jurčo, že tam býval jeden starý křesťan, který bydlel na hlavní třídě a už moc nechodil. Tak se sedával v okně a když šel někdo kolem, zavolal na něj: „Já vás znám, vy jste ten starý hříšník!“ To evangelizační direkt, který někomu může pomoci, ale jiní potřebují pomalejší cestu - skrze podobenství. CO NÁM TENTO PŘÍSTUP PÁNA JEŽÍŠE CHCE POVĚDĚT do situace, v níž i my chceme zasévat Slovo života a zvát k radosti království nebeského? Nemáme někdy dojem a nutkání lidem hned vypovědět všechno a na rovinu, aby nezůstalo nic nejasné? Všechno přece musí být jasné, všechno musí být dobře vysvětleno. A tak precizujeme věty a snažíme se vyhnout nesrozumitelné křesťanské terminologii.
A ono přitom legitimně může zůstat něco nevyřčeno. Může zůstat cosi tak trochu skryto a nevysvětleno jako tajemství víry. Ono má svoji moc i bez naší vysvětlovací pomoci! Můžeme si dovolit ho ponechat. Nemusí být vše vysvětleno. Někdy stačí náznak, nasměrování, malé poodhalení. Ono to přetahuje. Sexuologové by nám asi dlouho mohli vyprávět, že právě takto to funguje v oblasti erotiky. A teolog dodá, že nejenom v ní! Kdo chce, ten pochopí!
3. PODOBENSTVÍ - VYSVĚTLENÍ V prvních dvou zastaveních jsme dnes viděli, ŽE ROZSÉVAČ NEZIŠTNĚ ROZSÍVÁ a vzdor tomu co vidí anebo momentálně nevidí, ví, že přijde úroda. Zmar jednotlivých zrn nemůže ohrozit úrodu. Ve druhé části, jsme viděli JAK ROZSÍVÁ – někdy může přímo, jindy musí jinak – skrze podobenství. Nyní ve třetí části je před námi oproti druhému zastavení zase trochu srozumitelnější část. Pán Ježíš sám vysvětluje podobenství. Zdá se, nakolik má ono 2008_056 Rozsévač - tisk.doc
Písně:
strana 3
podobenství svou zvěst a důraz samo o sobě, Pán Ježíš nastiňuje v jeho vysvětlení ten druh aplikace, který se týká jeho posluchačů. TYPY PŮDY jsou obrazem člověka a situací , které ovlivňují užitek, který zaseté evangelium přináší. Je patrné, že nakolik půda sama potřebuje někoho, kdo by ji připravil, my jsme těmi, kdo sami ovlivňují, kam a jak zrno Božího slova do našeho života zapadne.
3.1.
PŮDA U CESTY – je tvrdá a udusaná. Vlastně slovo nepřijímá. Zůstává
ležet ladem na povrchu. Není divu, že je sezobnuto ďáblem a je pryč. Pán Ježíš říká, že to jsou ti, kdo slyší a nechápou . Ne snad, že by to bylo nepochopitelné. Jde o to, že nechápou, k čemu jim to právě teď je. Nechávají sami vědomě Slovo stranou. Nepřipadá jim to potřebné. …Zde se nám chce zříct, že můžeme ovlivnit, zda-li vůbec necháme zapadnout Slovo Boží do svého života. 3.2.
PŮDA NA SKÁKLE – má mělkou vrstvu, v níž se zrno uchytí a vzejde.
K radosti všech je vidět rychlé nadšení a rychlý růst. Není sám o sobě špatný. Jenom zde chybí kořeny . Chybí zde to, co dodá sílu v nepříznivých podmínkách (pronásledování a tíseň). Bez hluboce zakořeněné víry, nepoznáme její potenciál. Charakteristickým rysem je zde nestálost. …Zde se nám chce říct, že můžeme ovlivnit, jak hluboko necháme zakořenit svou víru. 3.3.
PŮDA V TRNÍ – to je obraz těch, v jejichž životě je víra jako v trní. Je toho
tolik – pozitivního. Tolik možností (bohatství) má člověk. Víra je pouze jednou z mnoha možností a postupně je okolními zájmy udušena. Není pro ni místo. Skoro se mi zdá, že toto je jedno z největších pokušení zdravého růstu víry dnes. …V tomto obraze se nám chce povědět, že můžeme ovlivnit, co roste v našem životě spolu s vírou. Je na nás zda-li se víry dusí a nemá dost prostoru k růstu. 3.4.
PŮDA DOBRÁ – nakonec je zde půda dobrá. Její vhodnost působí opak
toho, co ji v předešlých obrazech dusí. Užitek a potenciál Božího slova (víry) zakusí člověk tam, kde: • nechá zapadnout zrno Slova do svého života • ho vědomě nechává hluboko zakořenit (na tom je potřeba pracovat) • mu dává dostatek prostoru k růstu (kde není udušeno ostatními možnostmi, zájmy a starostmi).
2008_056 Rozsévač - tisk.doc
Písně:
strana 4
Z vysvětlení podobenství, jak ho podává Pán Ježíš, nám vychází jedna docela podstatná věc. Realita BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ – tedy být v pravém slova smyslu křesťanem – NENÍ JEDNODUCHÁ, POVRCHNÍ ČI DOPLŇKOVÁ ZÁLEŽITOST ŽIVOTA. Má-li Boží slovo v životě přinést opravdu bohatý užitek, musí zapadnout hluboko do života. Musí mít hluboké kořeny a musí mít dostatek prostoru, aby nebylo udušeno. Nemůžeme očekávat, že se moc Božího slova projeví, necháme-li je ležet někdy na okraji tvrdého srdce. Nemůžeme čekat jeho moc, pokud mu nedovolíme prorůst hluboko do srdce. A nemůžeme očekávat, že zakusíme jeho moc, pokud nebude mít dost prostoru.
ZÁVĚREM Zvěstování, přijetí a pěstování Božího slova jako zrna, které má přinést v životě své plody, má svá specifická pravidla, která nelze zjednodušit. Podobenství Pána Ježíše nás chce vyvést ze zjednodušení, kterým jsme uvěřili, stejně jako nás chce povzbudit, a to jak k rozsévání, tak i k pěstování vzácného Slova v srdci.
2008_056 Rozsévač - tisk.doc
Písně:
strana 5
BIBLICKÉ TEXTY – 15. NEDĚLE MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ Iz 55, 10-11 – Déšť působí, že země může rašit. Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."
Žl 65 ( 64 ), 10abcd, 10e-11. 12-13. 14 V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo. Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí. Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem.
EVANGELIUM Mt 13, 1-23 Rozsévač vyšel rozsévat. Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!" Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: 'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. ' Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."
2008_056 Rozsévač - tisk.doc
Písně:
strana 6
