Přírodní zahrady prostor k životu

Přírodní zahrady prostor k životu Martin Charvát, o.s. Přírodní zahrada, Jindřichův Hradec a Trvalková školka Florianus www.florianus.cz

Přírodní zahrada Přírodní zahrady se snaží o maximální podporu přirozených dějů nebo tyto děje svými zahradnickými opatřeními napodobuje.

Základní kritéria  Nepoužívat pesticidy  Nepoužívat lehce rozpustná minerální hnojiva  Nepoužívat rašelinu k úpravě a obohacování půdy

Doporučené prvky v přírodní zahradě      

Živý plot z divoce rostoucích dřevin Přirozená louka nebo prvky louky Zachování přirozených porostů Mimořádná stanoviště (suchá, mokrá) Využití listnatých stromů a keřů Využití květin a kvetoucích trvalek

Pouţívat v zahradě       

Kompost „domečky“ pro zvířecí pomocníky Využití dešťové vody Používání materiálů šetrných k přírodě Mulčování Zeleninové a květinové záhony Ovocná zahrada, bobulové keře

Prvky přírodní zahrady -ten nejlepší recept na rozmanitost Přírodní prvky člení a oživují povrch každého území. Teprve různorodost přírodních prvků vytváří přírodě blízkou zahradu. Taková zahrada potěší naše oko i srdce, usnadní nám práci a znesnadní život škůdcům. Nejdůležitější přírodní prvky jsou tvořeny vegetací – různými podobami a tvary bylin, stromů a keřů. Dalšími přírodními prvky jsou například suché zídky či vodní plochy, ale také kmen padlého stromu, tlející pařez, hromada klestí, hromada kamení apod. Přírodní prvky v zahradě vytváří různá přirozená stanoviště pro odlišné druhy živočichů a rostlin. Nesnažme se hned vše ze zahrady uklidit, ponechme raději přírodu přírodě.

Prvky přírodní zahrady 1 - ŽIVOT VE VODĚ A KOLEM NÍ Vodní plochy přináší vždy radost a užitek. Malé tůňky jsou domovem pro vodní a mokřadní živočichy a rostliny. Větší vodní plocha poslouží také nám ke koupání. Proč si pořizovat drahý a na údržbu náročný umělý bazén, když skvělou alternativou je přírodní koupací jezírko se samočistící schopností? Při zakládání zahradního koupacího jezírka se poraďte s odborníkem

Prvky přírodní zahrady 2 - SUCHÁ ZÍDKA S PŘÍBYTEK V NĚKOLIKA PATRECH Suchá zídka je logickým protipólem vlhkého stanoviště. Pokud ji postavíme bez použití malty, jen prosypeme hlínou, získáme skutečný „panelák“ pro suchomilné rostliny a živočichy. Na rovném terénu si můžeme vystačit hromadou kamení, která vytvoří podobné podmínky. Suché zídky na osluněném místě dobře poslouží jako lapače tepla, které v noci sálá zpět. Naopak zídky umístěné do stínu vytváří vlhké a chladné mikroklima a láká jiné druhy rostlin a živočichů

Prvky přírodní zahrady 3 - LOUKA S KVETOUCÍ PASTVA PRO OČI Louka je alternativou trávníku, který je velmi náročný na údržbu. Louku nemusíme sekat pravidelně, bohatou žeň využijeme jako seno, mulč či kompostový materiál. To nejkrásnější luční kvítí nevyžaduje půdu bohatou na živiny. Čím chudší na živiny, tím bohatší na druhy! Nejen rostlinné, ale i živočišné. Je ale nutné být trpělivý, protože založení opravdové louky trvá často několik let.

Prvky přírodní zahrady 4 - luční kvítí , prostor pro hmyz Vytvořte na zahradě divoká zákoutí plná planého lučního kvítí! Jsou pastvou nejen pro oči, ale také pro mnoho druhů hmyzu. Hmyz oživí a zkrášlí naši zahradu a přinese užitek v podobě přirozené ochrany před škůdci. Mezi planými rostlinami najdeme mnoho léčivých bylin a koření. Luční kvítí jsou trvalky nebo se samo přirozeně každoročně rozmnožuje. Přináší tak krásu a užitek bez větší námahy. Je známo, že mnohé z nich se snadno stanou úpornými plevely na zeleninových záhonech. Odstraňujeme je však mechanicky, nikoliv chemicky.

Fenomén „přírodních zahrad“ v zahradní tvorbě Jak zařadit přírodní zahrady? A - vegetační prvky „přírodě blízké” B - všechny vegetační prvky v sídle, které mají přinést nižší náklady na údržbu a to především z extenzivňováním péče. V druhové skladbě je použit obvykle větší podíl nepůvodních druhů rostlin, které jsou schopny zpravidla zhoršené podmínky snášet. Tyto vegetační prvky je pak lépe označovat jako „přírodě bližší“ vegetační prvky a z pohledu zahradní a krajinářské tvorby to mohou být například: 1. extenzivní trvalkové výsadby ve městech (Silbersommer) 2. extenzivní střešní zahrady 3. přírodní zahrady, které nevyhovují podmínkám první skupiny 4. samovolně vzniklá vegetace v iniciačním stádium urbánním prostředí

další definice ??? „Vlastní forma přírodní zahrady se vyvinula z ideje vrátit přírodu do sídel. Jsou v ní integrovány potřeby lidí, ale též kompoziční a kulturní aspekty, stejně jako potřeby životního prostoru rostlin a zvířat. Budovat přírodní zahradu znamená tvořit základ pro proces. “„Přírodní zahrada vytváří promyšlenou nevázanost rostlin, jejich struktur a textur, uznává jedinečnost terénu a odráží charakter a stáří domu. Soustředí se na společenstva planých druhů rostlin, které se snadno pěstují, a na zahradní kultivary, které ochotně zplaňují. Vytváření přírodních zahrad vyžaduje hluboké znalosti v používání rostlin, které jsou dobře přizpůsobené daným podmínkám (GREENOAK 2001).“

a ještě jedna „Jako přírodě podobný vegetační prvek označujeme ten, který se svou druhovou, prostorovou a věkovou strukturou významně blíží primárním nebo sekundárním rostlinným společenstvům přírodního, přirozeného a polopřirozeného charakteru. Vykazují z praktického hlediska již nezanedbatelný stupeň autoregulace,ale ve většině případů se bez určité péče přesto neobejdou. Použití těchto vegetačních prvků má do určité míry i svou specifickou estetiku. Všechny ostatní modely použití rostlin totiž usilují o minimalizaci náhody, zatímco tento ji má za vůdčí estetický motiv“ (Pejchal - 2004)

a nakonec poslední Přírodní zahrady nejsou jen přímým příspěvkem k zachování přírody, nýbrž nás učí žít v souladu s přírodou. Přírodní zahrady rozhodujícím způsobem přispívají ke zlepšení našeho životního prostoru a tím naší kvality života. Přírodní zahrady podporují druhovou rozmanitost. Protože nejsou používány žádné chemické látky, nezatěžují vzduch, půdu a vody dodatečným znečištěním. Používání regionálních materiálů vede ke krátkým transportním cestám a tím k celkové pozitivní energetické bilanci. Přírodní zahrady jsou orientované na budoucnost, protože trvale chrání náš životní prostor a ukazují nám možné zacházení s přírodou. Kdo založí takovouto zahradu, setká se nevyhnutelně s dynamikou přírody, musí přijímat rozhodnutí, jež mají brzy zjevné účinky a jejichž důsledky musí nést sám (RICHARD 2002 IN PEJCHAL 2005).

Historie  nejstarší příklad – japonské zahrady  středověké květnaté trávníky.  počátek 18. století – přírodního krajinářství – použití v trvalkových výsadbách vesměs domácí rostliny (zahradník Joseph Spence 1699 – 1768)  V Anglii 18.století – lze nalézt tolik opěvovanou Cottage garden,(19,stol.Gertruda Jekyll a Williama  Robinsona)  Jako příklad cottage garden 16. století je možno uvést zahradu kolem domu Anne Hathaway manželky Williama Shakespeara na samotě poblíž Stratfordu nad Avonem v Anglii.

Významní představitelé prvních „přírodních zahrad“ William Robinson (1838 – 1935) Pracoval v královské botanické společnosti v Regent’s Park v Londýně, Zde se důvěrně seznámil s domácími rostlinami a rostlinami anglického venkova. Z jeho pozorování postupně koncipoval vizi zahrady, kterou vytvářel jako část přírodní scenérie, doplněné zástupci flóry jiných částí světa. Odmítá pravidelné uspořádání zahrady poplatné viktoriánské době. Tyto zahrady označoval jako „nejošklivější, které kdy byly vytvořeny“ Konzultačně se podílel na dobudování některých partií Central parku v New Yorku (1875)

Gertrude Jekyll (1843 – 1932) Studovala uměleckou školu, kde se učila geometrii, perspektivu, modelování, návrhářství, olejomalbu, akvarel, i botaniku a anatomii. Významně byla ovlivněna impresionisty. Zaměřila se především na použití květin v různých zahradních úpravách, zahrnujících lesní a vodní zahradu, ale nejcharakterističtějším prvkem její zahradní tvorby je trvalkový záhon – herbaceous border. Velmi se zasloužila, aby se trvalkový záhon stal nedílnou součástí každé zahradní úpravy. Zkoumala volně rostoucí a plané rostliny a speciálně se zajímala o staré anglické odrůdy.

Josef Sieber, Richard Hansen Významnými osobnostmi, které měly velká podíl na další popularizaci přírodní zahrady a používání vytrvalých bylin v přírodě bližších zahradních úpravách, byli především němečtí trvalkáři, zejména prof. Dr. Josef Sieber. prof. Richard Hansen, autoři klasifikace trvalek do životních okruhů, podle stanovištních typů.

Josef Vaněk V knize „Nejkrásnější ozdobou zahrady jsou pereny“(1925) uvádí: . „Nyní při vzrůstu zájmu o přírodu, roste i zájem o květiny a kdo má zahrádku, chce míti také pěkné, vytrvalé květiny. V této změně jest značný a radostný pokrok – návrat k přírodě. Pereny sázíme tak, aby měly co nejvíce svůj přírodní ráz, a hledíme vždy co nejvíce zachovati nebo alespoň napodobiti přírodu.

Piet Oudof ( *1944) Piet Oudolf je současnou hvězdou na zahradnickém nebi, který své zahrady vytváří se znalostí ekologických principů, a dokonalých znalostí vlastností rostlin. Náleží ke skupině zvané The Dutch wave – Holandská vlna. Soustředil se na hledání rostliny, které vypadají planě, ale nechovají se tak – je předně vhodný pro vytváření přírodního aspektu v zahradách, po jakých klient touží, aniž by musel být expertem na jejich údržbu

Současné aplikace Přírodní zahrada je interpretována mnoha způsoby. 1. cílem je vytvořit harmonii mezi přírodním a kultivovaným. Základem pro jejich tvorbu, je dokonalá znalost vlastností rostlin. 2. mezi PZ se zařazují také ekozahrady a biozahrady, jejichž hlavním cílem je především produkce zdravých potravin. Podobnými principy se podrobně zabývá také permakultura.

„Stříbrné léto“ – Silbersommer, „Kvetoucí závoj“ – Blűtenschleier, V 80.letech na základě požadavků na snížení nákladů spolu s termíny „redukce údržby“ nebo „vytváření ploch s přírodě bližším charakterem“ se začaly objevovat první, netradiční výsadby, které se snažily různými způsoby a technologiemi začlenit vytrvalé byliny do parků a parkově upravených ploch. Rostliny jsou v tomto prostředí obklopeny velkým měřítkem budov, proto i měřítko výsadby by mělo být tomuto principu podřízeno, tj. také ve velkém měřítku a s několika druhy rostlin, které kvetou v hlavním dlouhém období. Relativně velká výsadba jednoho druhu je protkána jinými druhy tak aby byl vytvořen přírodní dojem.

„Stříbrné léto“

„Kvetoucí závoj“

Ve výsadbách ve velkém měřítku je proto podle Pelz používáno dvou až tří druhů, které jsou vždy v určité době v květu. Tyto výsadby by měly obsahovat ústřední body, např.velké trvalky,traviny, dřeviny. Podstatnou záležitostí je používat odolné, stálé rostliny s podobnými požadavky a růstovými vlastnostmi pospolu s pěknými texturami. Tyto výsadby by měly být dlouholeté a s nízkou údržbou.

Xeriscape Na zásady přírodní zahrady navazuje ve 20. století také současný způsob využití xerotermních rostlin. Hnutí Xeriscape sdružilo odborníky z oblastí zahradní architektury a vodního managementu ve společném úsilí snížit potřebu vody a přesto vytvořit hodnotná díla zahradní architektury. Ovšem xeriscape je dnes chápán i jako výukový program či typ utváření krajiny, zahrady. Suchá zahrada xeriscape se stala variantou utváření zahrady, Hlavním úkolem pro nově zbudovanou zahradu byla demonstrace možností použití rostlin s nízkou vodní potřebou a ukázka jejich krásy.

Perennemix Perennemix je typem výsadby, jejíž cílem je vytvoření naturalisticky působící trvalkové výsadby s náhodnou kompozicí rostlin s očekáváním redukce nákladů, optimílní estetické působnosti a ekologické hodnoty. Tento typ výsadby je určen pro městské prostředí s širokým spektrem stanovišť ( podrost dřevin, lesní okraj, volné plochy s uplatněním domácích i exotických druhů) Náhodné výsadby tak snižují náklady na založení tohoto prvku. Jedná se o jistou alternativu k intenzivním trvalkovým záhonům.

Zakládání a údrţba přírodních zahrad má oproti předešlým typům zeleně svá specifika. Zahrada by měla být pestrá a mnohotvárná, měla by obsahovat řadu odlišných biotopů. Použité rostliny by měly být domácí a měly by se svými vlastnostmi a původem odpovídat stanovišti,ze kterého pochází. Přírodní zahrada využívá stávajícího terénu a doplňuje ho o další biotopy. (vodní plochy, suché zídky) při použití místního stavebního materiálu a ekologicky šetrných postupů výstavby. U všech uvedených příkladů se jedná o zahradnická společenstva založená na přírodních vzorech a s využitím přírodních ekologických procesů

Závěr Přírodní zahrada se liší tím, že se stará sama o sebe a roste v půdě dané lokality. Podmínkou ale je, že rostliny musí odpovídat přímo dané lokalitě „Vášnivá zahradnice v pozici investora je pro úspěch přírodní zahrady zásadní“ (Pejchal)

Poslední postřeh Doc.Pejchal varuje před zbrklým vnášením přírodě blízkých vegetačních prvků do zahrad. Jako důvod uvádí očekávání toho že tato zahrada nepotřebuje žádnou péči. Upozorňuje na to, že vytváření přírodě blízkých zahrad je předmětem stálého experimentování, při kterém se ne vždy podaří uskutečnit všechny předem dané záměry a právě to může přinášet majiteli zahrady uspokojení. Je proto nutné aby člověk , který se o zahradu stará měl pro tuto činnost ty správné předpoklady. V opačném případě se má podle Pejchala při uspokojování potřeb po přírodě blízké zeleni spíše odebrat pěšky někam do přírody nebo si prohlížet pěkně ilustrované publikace napsané na toto téma.

Přírodní zahrada sice snižuje rozsah práce a investic, ale stále je to živý organismus, který se bez přiměřených zásahů neobejde.

Ukázky přírodních zahrad, jejich řešení a vyuţití

PŘÍRODNÍ ZAHRADA ANGLICKÉHO STYLU stříhané plůtky součástí přírodních zahrad

DLAŢBA, KOV, BETON

ZDI PLNÉ KVĚTŮ

pnoucí rostliny podtrhují krásu staveb

POHODA VENKOVSKÉ STYLU

DŮM UTOPENÝ V ZELENI

VODA JAKO ŢIVOTODÁRNÝ PRVEK mokřadní biotop – prostor pro obojţivelníky a váţky, plané květiny

BŘEHY PLNÉ DIVOKÝCH KVĚTŮ

pro znakoplavku a jiné malé dravce jsou komáři obzvláště snadnou kořistí – ty se líhnou v louţích a krátkodobě stojaté vodě

PROČ SEKAT VŠE ?

Neposekané trávníky jsou krásné svým celoročním květem

DOMÁCÍ ZELENINA

KOMBINACE ZELENINY A KVĚTIN, ZÁRUKA ZDRAVÉ VYŢIVY BEZ POUŢITÍ CHEMIE

I TAKTO MŮŢE VYPADAT SPOKOJENÝ DŮM

FIREMNÍ ZAHRADA PŘI ZALOŢENÍ….

….A PO POUHÝCH DVOU LETECH

PLNÁ ROZMANITOSTI

PŘÍJEMNÉHO POSEZENÍ

A ANGLICKÉHO SLUNCE

KAM MOHOU NEJEN MOTÝLI A ČMELÁCI

VOŇAVÁ LOUKA

SKALKA NADIVOKO

místo pro ţivot drobných ţivočichů

ROSTLINY CHRÁNÍCÍ STĚNY DOMU

VENKOVSKÁ ZAHRADA – RAČTE VSTOUPIT

VENKOVSKÁ ZAHRADA PLNÁ ŢIVOTA

PŘÍJEMNÉ POSEZENÍ

trávník sekáme jen na místech k sezení a leţení. Čím méně ho sekáme,tím více květů a ţivočichů v sobě skrývá

-

POROVNEJTE,STÁLE STEJNÁ ZAHRADA kopřiva, potrava pro Babočku paví oko

TAM NĚKDE JE ZELENINOVÁ ZAHRÁDKA

BYLINKY, ZELENINA, KVĚTINY – NIKDO SI NEPŘEKÁŢÍ

UMĚLÁ HMOTA? PROČ NE, JEN JI TROŠKU SCHOVAT

BAZÉN NEMUSÍ RUŠIT, STAČÍ TAK MÁLO

POLE S VOŇAVÝM UŢITKEM

MEZ PLNÁ HOŘCE ŢLUTÉHO místo pro pavouky a kobylky, kteří jsou důleţitým článkem v řetezci přírodních vztahů

Routa vonná, kakost krvavý, saturejka horská,čechřice vonná

Návrat alejí do krajiny

Černohlávek a kosatec sibiřský

Routa vonná, kakost krvavý, saturejka horská, čechřice vonná

A na konec ukázka rozmanitosti

Kohoutek luční

Velmi běţný, přesto mnoha tváří

– kohoutek luční

DĚKUJEME ZA POZORNOST