1. Úvod Druhá sv tová válka v nás lidech stále vzbuzuje strach, nepochopení, „nenávist“ v i n kterým národ m, zvlášt t m, které zap í inily po átek války. První sv tová válka byla prvním vále ným konfliktem, který svým rozsahem zasáhl podstatnou ást sv ta a dle tehdejších myslitel a politik m la být zárove posledním celosv tovým konfliktem. Bohužel její konec byl v podstat p í inou toho, že vypukla i druhá sv tová válka. Tato diplomová práce se zam uje na období druhé sv tové války ve m st jejím okolí.
eská Skalice a
eská Skalice se nachází v Královehradeckém kraji v bývalém
okrese Náchod. Cílem této diplomové práce je shrnout období druhé sv tové války v eské Skalici. Jedná se vlastn svým zp sobem o kroniká ský pohled na toto období. Doposud žádná publikace zam ená jen na toto období nevyšla, proto jsem si téma V m st
eská Skalice v letech 1938-1945 vybrala k sepsání této práce.
eská Skalice jsem od narození vyr stala a zajímá m historické
období druhé sv tové války v míst mého rodišt . Druhá kapitola je shrnutí dostupným pramen a literatury, které jsem použila k této práci. T etí kapitola se zabývá historií
eské Skalice od jejího vzniku, tedy
první písemné zmínky až do roku 1939. Sou ástí jsou dva mezníky v d jinách našeho národa, tedy Mnichovská dohoda a vznik Protektorátu echy a Morava. V této kapitole se do tete, jak tyto události ovlivnili m sto eská Skalice. tvrtá kapitola popisuje m sto v letech 1939 až 1941 a to do nástupu Reinharda Heydricha do funkce íšského protektora. Jaké bylo m sto v prvních dvou letech Protektorátu, jak se zm nila ekonomika, školství. Sou ástí jsou i informace o r zných formách odboje. Pátá kapitola chronologicky zaznamenává další léta Protektorátu 19411944. Jak válka pokra ovala, jaké byly podmínky pro život ve m st , kultura i školství. Nejvíce dostupných pramen bylo k dispozici k dob osvobození
eské
Skalice od n mecké armády. Existuje vypráv ní Ludvíka Mühlsteina, bývalého editele Muzea Boženy N mcové, který ve své publikaci Kv ten 1945 se zam il na odsun N mc , p íchod rudé armády a osvobozeneckou innost 1
obyvatel m sta. Konci války a osvobození se poté v nuje poslední šestá kapitola. Velký d raz kladu na vále né vzpomínky na koncentra ní tábory Evy Zelené, která dodnes žije v eské Skalici. Eva Reichová- Zelená se snaží stále p ipomínat období druhé sv tové války, navšt vuje místní školy v blízkém okolí, vypráví d tem o událostech, které sama prožila v koncentra ních táborech.
2
2. Kritika pramen a literatury Nejd ležit jším písemným pramenem, z kterého jsem vycházela byly kroniky. Jedná se o hlavní zdroj, který mi byl poskytnut. K této práci jsem použila Kroniku Malé Skalice. Kronika Malé Skalice je uložena v Muzeu Boženy N mcové v eské Skalici. Ve vále ném období bylo m sto rozd leno na dv
ásti a každá si vedla svou kroniku. Kronika Velké Skalice se však
nedochovala a eskoskalický kroniká p. Samek po ní také stále pátrá. Další kronika, která p isp la k této práci, je Kronika dív í m š anské školy z let 1940-1945. Kronika za ínala rokem 1940 a p edchozí dva roky nebyly v kronice zaznamenány. V eské Skalici byla také chlapecká m š anská škola, ale v zdejší základní škole se kronika nenachází. Jestli se psala i nikoliv, jsem nezjistila. Okresní archiv v Náchod mi poskytl k prostudování knihy obsahující protokoly ze sch zí obecního zastupitelstva od 14.2.1938, ale op t ne z úplného vále ného období – pouze do 27.4.1942. Naopak Kniha se zápisy ze sch zí m stské rady jsou vedeny od 7.4.1941 a do mnou sledovaného období 1.10.1945. Pak následují další zápisy, kterým jsem se již nev novala. Proto práci s kronikami považuji za velice komplikovanou, jelikož neobsahují všechna léta druhé sv tové války. Další publikace, které jsem použila, byly vydávány místními národními výbory, m sty u p íležitostí výro í války nebo inností místních historik , kroniká , editel muzeí aj. Nap íklad eská Skalice vydala publikaci eská Skalice – stru né d jiny m sta – Erik Bouza, L. Mühlstein, MV 1975. Dále sborník vyšel u p íležitosti 150. let založení podniku Tiba - Josef Kejzlar a kol. D jiny textilní výroby v eské Skalici. Dv r Králové nad Labem 1987. K první kapitole jsem vyhledávala v publikacích, kterých je na sou asném obchodním trhu velké množství. K této práci jsem využívala kapitoly z Gebhart, Jan; Kuklík, Jan: Velké d jiny zemí Koruny eské. 2 svazek 1938 -1945. Paseka 2006 a Kolektiv autor : eské d jiny zemí koruny eské II. Paseka Litomyšl 1997. Jedná se o stru ný p ehled událostí eskoslovenských. Pro seznámení s dobou, tématem,
i n jakou osobou jsou uvedeny
informace z Ottova slovníku nau ného, internetového webu encyklopedie – 3
Wikipedia
i slovníkové p íru ky Kolektiv autor :
eský antifašismus a
odboj. Naše vojsko. Praha 1988.
4
3. Historie m sta eská Skalici do roku 1939 V úvodu této kapitoly bych se stru n zmínila o historii
eské Skalice.
Uvedu jen nejd ležit jší mezníky. Tuto kapitolu jsem erpala z dostupných publikacích, které se v nují historii eské Skalice1. 3.1. Historie do roku 1914 eská Skalice leží v Královéhradeckém kraji, severovýchodn od Hradce Králové mezi krajským m stem Hradec Králové a Náchod ležícím na eskopolském pomezí.
eskou Skalicí protéká eka Úpa, levostranný p ítok Labe.
Ve starších textech m žeme najít m sto
eská Skalice pod názvem Scalich
nebo Skalicz. eskou Skalicí vedla již p ed tisíci lety obchodní stezka spojující Prahu s polským Kladskem. Poprvé je doložena v Kosmov kronice k r. 1068, ale nálezy ímských mincí z období let 41-185 n.l. dovolují soudit, že tudy procházeli kupci již daleko d íve. Na po átku 13. století byla na katastru eské Skalice v míst , kterému se dosud íká na hrad , postavena tvrz. Potvrzuje to první písemná zmínka z r.1238, kdy byla v držení Petra, který se psal ze Skalice. Dnes už bychom na tomto míst zbytky tvrze marn hledali. Jen o n co málo pozd ji vznikla nedaleko odtud po proudu eky na jejím pravém b ehu tvrz druhá, postavená patrn
k p ímé ochran
kolem
procházející Kladské cesty. Tvrz stávala na nevelikém návrší a dostala jméno Skali ka. Byla také nazývána Malou Skalicí. M sto Skalice m lo historicky mnoho majitel : m sto vlastnily významné rody – páni ze Šternberka, z Dubé, Smi i tí ze Smi ic.
1
Hraše Jan Karel: D jiny Náchoda 1620-1740, Náchod, Státní okresní archiv 1994. Klos Jan: Pam ti m sta eské Skalice, Praha, Jednota eskoslovenských spo itelen 1935. Muhlsteinovi Lada a Ludvík: Kraj mládí Boženy N mcové, eská Skalice 1980. eská Skalice – stru né d jiny m sta – Erik Bouza, L. Mühlstein, MV 1975. Mühlstein Ludvík: eská Skalice, Ratibo ice, eská Skalice 1996.
5
eskou Skalici zasáhly i husitské války. V roce 1420 tudy táhlo vojsko krále Zikmunda, který stál v ele k ižáckých vojsk. Dne 6. ledna 1424 zde svedl vít znou bitvu s vojsky katolických pán Jan Žižka z Trocnova. Podle dochovaných zpráv lze velmi t žko stanovit p esné místo st etnutí. Pravd podobn se jedná o místo nejvyšší ve Skalici, dnešní název má Žižk v kopec. Roku 1450 bylo m sto poni eno královským vojskem, které táhlo na Náchod bojovat proti husitským pokra ovatel m tzv. sirotk m (m sto v tuto dobu vlastnil Jan Kolda ze Žampachu)2. V dob kdy m sto
eská Skalice vlastnil rod Smi ických ze Smi ic
jmenovit Hedvika Smi ická, která byla dcerou Jana Zajíce z Házmburka a Markéty z Minsterberka, a zárove také vnu ka Ji ího z Pod brad, byla eská Skalice povýšena na m sto. Stalo se tak roku 1575. Zda
eská Skalice n kdy obdržela m stský znak, nelze p esn
íci.
M stská rada používala pravd podobn jako m stský znak pe etní obraz. T ebaže p vod obrazu p isuzovala Šternberk m, pozm nila pozd ji p vodní osmicípou hv zdu ve hv zdu o šesti paprscích. Koncem 19. století nastaly pochybnosti o pravosti znaku. Proto se obec r. 1897 obrátila na ministerstvo vnitra ve Vídni se žádostí, aby m stský znak potvrdilo. Ministerstvo dne 15. íjna 1897 vyslovilo souhlas, aby m sto
eská Skalice nadále užívalo
znaku zlaté hv zdy o šesti paprscích v modrém poli. M sto nebylo zpo átku nijak velké, v roce 1550 se zde nacházelo asi 70 dom . Z roku 1605 je dochována nejstarší m stská kniha. Za t icetileté války m sto spravoval Albrecht z Valdštejna. Po roce 1651 byly k m stu p ipojeny i sousední vesnice Dubno, Hostinka, Kleny, Malá Skalice, Miskolesy, Ratibo ice,
íkov, Spyta, Sv tlá, Sviniš any, T ebešov,
Vestec, V trník, Zájezd a Zlí . Po válce se z berní ruly m žeme do íst, že se v m st
roku 1653-54 nacházelo 23 emeslník
– ševci, ezníci, krej í,
bedná i, tkalci, truhlá i, peka , ková , záme ník, hrn í , mandlí a pun ochá . Po požáru v náchodském židovském ghettu v roce 1663 se do
eské
Skalice p est hovalo 44 židovských rodin. Nem ly to zde lehké a tak byly po roce 1706 nuceny se vyst hovat.
2
Wolf, Vladimír, Jan Kolda ze Žampachu, Trutnov ; Hradec Králové, Lupus, 2002.
6
V polovin 18. století byl ve m st postaven pivovar a sladovna, mlýn, pálenka a pila. M sto se p es asté požáry a povodn pomalu rozr stalo. V roce 1794 zde bylo 215 dom . Podle dostupných pramen byla
eská Skalice jedním z prvních míst
v echách, kde se hrálo eské divadlo. První divadelní p edstavení se konalo roku 1813. Hrály se hlavn Klicperovy hry, z nichž n které m ly v eské Skalici premiéru. V hospodá ské charakteristické
oblasti
rozvoj
bylo
pro
emesel
18.
století
p ádelnického,
na
eskoskalicku
soukenického
a
pun ochá ského, na které v 19. století navazoval prudký rozvoj pr myslové textilní výroby. Na p elomu 18. a 19.století bylo druhým hlavním zam stnáním obyvatelstva na celém Náchodsku plátenictví. Sociální postavení domácích tkalc bylo obtížné. Práce tkalc byla tvrdá, výd lky, a to s sebou neslo bídu a hlad. První pr myslová p ádelna bavlny na Náchodsku se za ala stav t 22. ervna 1837 na louce pod maloskalickým dvorem a slezskými podnikateli Fridrichem Eduardem von Löbbeckem a Hermannem Ditrichem Lindheimem. Další stavbu mechanické tkalcovny nechali postavit v roce 1889 Jakub Bondy se svým švagrem Karlem Reichem. V roce 1901 se rozd lili a každý m l samostatnou výrobnu. V dnešní Podhradní ulici stála parní barevna a b lidlo, které vlastnil Ond ej Grešla. Sem vozil Karel Reich p íze k b lení. V roce 1906-1907 ve Skalici postavili M. Winternitz a J. Gintz další tkalcovnu. P vodní Löbbeckeho p ádelnu koupil roku 1913 velkopodnikatel Ladislav Barto z Dobenína, zakladatel barevny a tiskárny látek. K p ádeln nechal p istav t tkalcovnu. eská Skalice se stala ve
ty icátých letech devatenáctého století
uznávaným st ediskem obrozeneckých snah na Náchodsku. Ve m st žilo mnoho osobností kulturního a spole enského života, dnes už však málo známých venkovských vlastenc a buditel . Významnou kapitolou tohoto období jsou Ji inkové slavnosti, jejichž d jišt m se stala Steidlerova zájezdní hospoda U Bílého lva, vystav ná r. 1824 p i nov
zbudované císa ské silnici. Budova, ve které je nyní umíst no 7
Muzeum Boženy N mcové, p ipomíná dodnes zárove se starou barokní farou v sousedství kostela prost edí ji inkových výstav a ples . První Ji inková slavnost se konala 14. zá í 1837. Výstav
ji in
p edcházela prohlídka zahrad jejich p stitel a hodnocení nejlepších výp stk . Ve er pat il ji inkovému plesu, jeho královnou se stala ve ejnosti ješt neznámá Barunka N mcová, která byla p ed dv ma dny oddána v sousedním kostele a v Steidlerov hostinci m la svatební hostinu. Ji inkové slavnosti se staly od první chvíle dostavení kem vlastenc . V Ji inkovém sále tan ili krom
eských
Boženy N mcové Bed ich
Smetana, Václav Kliment Klicpera, Jan Hostivít Pospíšil, prof. František Smetana i p edstavitel slovenského národního obrození
udovik Štúr. Bed ich
Smetana složil v upomínku na milé chvíle prožité v eské Skalici slavnou Ji inkovou polku. Když zem el zakladatel slavností P. František Hurdálek v roce 1847, konaly se slavnosti naposledy (obnoveny až v roce 1925). 3.2. 1914-1938 První sv tovou válku m sto prožívalo od za átku takto: zápis kroniká e: „Vlaky jezdily pouze s vojáky a naším nádražím projížd ly nekone né vlaky s mobilizovanými záložníky. Co tu bylo plá e, po n jakém nadšení ani zmínky…Doprava osob nevojenských byla možná u nás po dobu vláky jen ráno a ve er…Protože m sto nem lo… ješt elektrického sv tla a petroleje po obsazení Hali e nebyl dostatek, nesvítilo se v ulicích po dobu války bu v bec, aneb jen omezen . V domácnosti se svítilo velmi málo, p išel ke cti olej a karbid…Výroba v továrnách byla do asn
zastavena a d lníci z práce
propušt ni, nebylo pen z na výplaty…Když Anglie a spojenci vyhlásili blokády, zastavena byla práce pro nedostatek bavlny nejd íve v p ádeln , pak v tkalcovn , barevn i tiskárn …3 V roce 1914 bylo ve m st 391 dom . Byly z ízeny ve ejné lidové kuchyn . Po vzniku eskoslovenska p sobila ve m st jednotka Národní obrany.
3
Mühlstein, Ludvík: eská Skalice, Ratibo ice. eská Skalice 1996. S.26.
8
Padlým voják m ve válce byl 11. ervna 1922 odhalen pomník nedaleko nám stí. Roku 1920 se konaly krom voleb do Poslanecké sn movny a Senátu také volby komunální. Voleb v eské Skalici se ú astnilo t ináct politických stran. Starostou byl zvolen p edstavitel sjednocené pravice Antonín Waigert a sociální demokrat Josef Pour se stal jeho prvním nám stkem.. Roku 1920 se v Sociáln
demokratické stran v eské Skalici vytvo ila silná marxistická
levice. Propagovali mezi d lníky nový komunistický program a získávali na svou stranu stále více lenstva. Dne 22. ervna 1921 prohlásil Václav Hanuš na sch zi obecního zastupitelstva, že se všech deset len obecního zastupitelstva zvolených za stranu sociáln
demokratickou p ihlásilo do Komunistické
strany. Protože také v tšina lenstva sociáln demokratické strany p ešla do nov založené komunistické stany, eskoskalická sociální demokracie zanikla. Dnešní návšt vníky Skalice a vodního díla Rozkoš jist
p ekvapí
skute nost, že se o stavb p ehrady jednalo již r. 1924. Tato nádrž m la obsahovat na 80mil. m3 vody. Skute n byla postavena v roce 1973. V období republiky byla v letech 1923-29 budována spole ná vodovodní sí pro m sto, tzv. úpský skupinový vodovod. Roku 1927 bylo zapo ato s budováním kanalizace v nov postavené tvrti rodinných domk Pod Vinicí a v letech 1933-34 byla z ízena kanalizace také uvnit m sta. V letech 1925-27 byla postavena státní budova pro poštu,
etnickou stanici, berní ú ad a
d chodovou kontrolu, v letech 1924-28 sokolovna, 1932-33 budova spo itelny a 1939-41 sbor eskoslovenské církve husitské. Roku 1929 propukla sv tová hospodá ská krize. Vrcholu dosáhla r. 1934 a trvala ješt r. 1936. Textilní
eskoslovensko bylo krizí logicky velmi t žce
postiženo. Reakcí na prod lanou krizi byl roku 1935 vznik spole nosti eskoskalických textilních továren továrníku Josefa Barton
ml., Ji ího
erycha a Aloise Dintera. Tento textilní komplex, skládající se z p ádelny, tkalcovny, b lidla, barevny a tiskárny, prod lával za okupace vlekou krizi, až byl provoz nejprve v barevn a od roku 1942 i v tiskárn látek úpln zastaven. .
9
3.3. 1938- 1939 Následující podkapitola se bude týkat hlavn roku 1938, kdy na základ výsledk
Mnichovské konference ve dnech 29. a 30. zá í došlo
k nedobrovolnému p ipojení vybraných oblastí zejména p íhrani ních, tzv. Sudet, ke T etí íši. Tato událost siln zasáhla nejen celé eskoslovensko, ale i m sto eská Skalice. Dne 2. února 1938 p ijal prezident republiky deputaci m sta
eské
Skalice, která mu odevzdala diplom estného ob anství. V m síci únoru slavil majitel náchodského panství Schamburg-Lippe 70. narozeniny a p i této p íležitosti v noval m stu 1 000 K pro chudé. V tomto roce docházelo ke stavebním úpravám m sta – nap . Zemský ú ad p edal staveništ op rné zdi na levém b ehu Úpy ing. Josefovi Smetanovi. Op rná ze musela být postavena do konce roku 1938 a nesm la p ekro it ástku 149 900 K. Dále ze zápisu v únoru byla zpráva o provedeném vydlážd ní ulice Palackého a Legioná ské. Plán na vydlážd ní ulice Boženy N mcové m l podmínku, že majitelé dom provedou vodovodní a kanaliza ní p ípojky. Na zasedání zastupitelstva v kv tnu bylo schváleno, že bude vytvo ena pam tní deska na radnici s reliéfy T.G.M., K. Kramá e a A. Jiráska na oslavu 20. výro í vzniku republiky. Zhotovit desku m l Jind ich Postupa z Malé Skalice a k slavnostnímu odhalení došlo 26. ervna. Od kv tna 1938 v eské Skalici ádili sudetští N mci a Hitler stahoval svá vojska k našim hranicím. áste ná mobilizace z 21. kv tna ovlivnila chod m sta. Lidé v o ekávání války za ali skupovat r zné druhy zboží (mj. od vy, potraviny, atd.). Od rána projížd la m stem vojenská auta sm rem k Náchodu, k hranicím
do
Polska,
s vojáky
a
vojenským
materiálem.
V celém
eskokladském pomezí platilo heslo Náchodskou brankou nep ítel neprojde. V ervenci byly provedeny volby do okresních komisí. Komisí bylo 10: hospodárenská, elektrárenská, vodárenská, chudinská, stavební, osv tová, policejní, inžovní domy, úpská vodárenská skupiny a finan ní4. Za politickou stranu byl zvolen do skupiny vždy jeden len. Aktivní politické strany v eské
4
Zdroj: Protokoly ze sch zí obecního zastupitelstva
10
Skalici byly – komunistická, sociální demokracie, živnostenská, strana národní sjednocení, agrární a lidová. H bitovní správa zažádala obecní zastupitelstvo o schválení h bitovního ádu. Místní h bitov byl rozd len na h bitovní místa, druhy hrob , jejich ceny, stavba hrobek a náhrobk . Svaz eskoslovenské domobrany podal žádost, aby se ulice, ústící do ulice Zelené mezi domy pana Rejhoda a Jaroše, jmenovala ul. Italské domobrany. Zemský školní rada v Praze p em nil m š anskou školu chlapeckou a dív í v eské Skalici v m š anské školy újezdní od 1. zá í 1938. K tomuto tématu informuje zápis zastupitelstva obce o postavení nové školy, nejprve musel být vykoupen pozemek bratr Exnerových. Místní rozhlas sd lil, že dne 23. zá í o p l jedenácté hodin
ve er
prezident republiky vyhlásil mobilizaci vojska. Mobilizace se týkala všech branc do ty iceti let. Hned po uvedené zpráv ožili ulice, lidé tvo ili hlou ky, odsuzovali kladené a stále stup ované požadavky sousední íše. Po státní silnici do vnitrozemí zesiloval út k z pohrani í. Osobní a nákladní vozy, naložené nábytkem, pe inami a vším, co se dalo vzít s sebou. Provoz a st hování trvalo po celou noc. B hem noci ovšem zesílil i provoz opa ným sm rem, ke státní hranici pochodovaly po silnici vojenské útvary sm rem k Náchodu, aby nastoupily službu ve vybudovaném pohrani ním opevn ní. Pochodující vojáci byli obyvateli srde n zdraveni až do rána. T etí skupinou pohybující se po silnicích ve m st byli eští N mci, kterým místní obyvatelé p ezdívali „berouskové“, jezdili s nákladními auty k Sudet m. Ozna ení berouskové vznikl z toho, že brali
eský majetek
prchajících obyvatel z pohrani í. Dne 30. zá í 1938 byli obyvatelé m sta starostou vyzváni, aby poslouchali své p ijíma e. Prezident republiky Beneš vyhlásil to, co všichni ekali. Velká nenávist v i N mc m p inesla velké po ty dobrovolník do vojska. Muži chodili již týden na Žižk v kopec na cvi ení, kde se u ili zacházet s moderními zbran mi. D stojníci v záloze jezdili do Josefova. Muži na Náchodsku, kte í nemuseli jít do vojenské služby, konali jiné práce – káceli stromy, kopali p íkopy. Lidé si kopali vlastní úkryty, v kterých 11
by se v p ípad náletu mohli ukrýt. Mezi nej ast jší místa úkrytu pat ila oblasti v údolích eky Úpy nazývané Pohodlí a údolí tvo ená pravostranným p ítokem eky Úpy, Válovickým potokem s pojmenováním Le a Husí krky. Každý m l doma sbalený, p ipravený batoh s od vy a jídlem, kdyby musel rychle utéct. Lidé se st hovali od hranic do st edu republiky a z hlavního m sta Prahy ven. I obyvatelé eské Skalice, která ležela blízko n meckých hranic, si proto hledali bydlení u p íbuzných dál od hranic. Ti co si u p íbuzných zrovna nehledali svá úto išt , posílali jim aspo své cenné v ci, jelikož si mysleli, že tam budou v bezpe í. Když se pak ale i ti známý museli st hovat, asto se už se svými v cmi nesetkali. Významným spolkem, který se svou inností zapojil do obrany vlasti byl místní Sokol. Svolal všechny muže do místní sokolovny, kde promluvil starosta Nývlt. Oznámil, že obdrží zbran
a budou bránit vlast. Kdo
nesouhlasil, mohl vystoupit. Všichni byli p ipraveni jít do boje a bránit svou zem. P ijetí Mnichovského diktátu m lo zásadní vliv na ekonomickou situaci v eské Skalici. Nezam stnanost v dob
nejistoty a všudyp ítomné nervozity stoupla.
Zam stnanci v továrnách byli informováni, aby si hledali jiné zam stnání. Ministerstvo obchodu povolilo pracovat 26 hodin týdn pro nedostatek bavlny p i zachování po tu zam stnanc . Množství bavlny bylo stále menší a lidé, pracující v továrn , byli posílány ú adem práce do vále né výroby nebo zem d lství. Státní svátek 28. íjna 1938 byl slaven bez nálady, spíše v hr ze a neklidu. Prezident Beneš se 5. íjna 1938 vzdal svého prezidentského ú adu a odjel do Anglie. N které noviny (St íbrného „Pond lní list“) prezidenta za to kritizovaly. Novým prezidentem se stal dr. Emil Hácha a p edsedou vlády agrárník Beran. M stská rada i v této nelehké dob stále plnila svou funkci a musela ešit i záležitosti b žného života, usilovala nap . o to, aby m sto z stalo sídlem okresního soudu, aby byl do m sta p i azen vojenský útvar a aby byla p e azena z Trutnova do Skalice škola pro ženská povolání. Pan Ladislav Barto - Dobenín daroval u p íležitosti svých 80. narozenin m stu 10 000 K pro chudé. V listopadu byl podán návrh na z ízení mate ské 12
školy. Pan R. Kola ík podal návrh, který byl schválen, aby v ele zasedací síni byl vyv šen místo obrazu prezidenta republiky státní znak. V roce 1938 došlo ke schválení vydlážd ní ulice Boženy N mcové a k vydlážd ní severní strany nám stí. Obecní zastupitelstvo informovalo obyvatele, kte í byli povinni si podél svých obydlí z ídit chodník. V eské Skalici bylo rozší eno ve ejné osv tlení. K tomuto ú elu byly použity celoro ní žárovky. Jednalo se o ulice Zelená, Barto ova kolonie, konec ulice Riegrova, ulice B. N mcové a ulice Jiráskova.
13
4. 1939- 1941 Rok 1939 je rokem vypuknutí druhé sv tové války. Co se d lo a jak to p ímo ovlivnilo
eskou Skalici, když za ala válka, popisuje následující
podkapitola. Byl to rok mnoho události, zákaz , na ízení a hlavn zm n pro m sto. D ležitým mezníkem pro
eskoslovensko bylo vyhlášení Protektorátu
echy a Morava v b eznu 1939. Za átek zá í ovlivnil celou Evropu. Po átkem ledna 1939 za alo se jednat o slou ení Malé Skalice s eskou Skalicí. Odedávna je eka Úpa d lila na Malou a Velkou Skalici. Obec Malá Skalice se slou ením nesouhlasila. Dne 18. ledna místní rada Malé Skalice návrh na zamítla. Od 2. ledna byla v provozu rodinná škola pro ženská povolání (z Trutnova) – tvo ená 3 t ídami, celkem 52 žáky .
Došlo také ke z ízení
mate ské školky – bývalé spo itelna na nám stí. M stu byl p id len ministerstvem vnitra ú edník ze zabraného území p. Koutka. Winternitz rozší il výrobu a firma Reich po dlouhé dob zahájila práci. Byla oznámena vyhláška o vymetání komín a to 8x ro n . V únoru 1939 se starosta m sta František Zeman zmínil, že ubylo len zastupitelstva a to z d vodu rozpušt ní komunistické strany. Od b ezna 1939 probíhala akce Gitter (M íže), kdy došlo k hromadnému zatýkání antifašist , komunist . V eské Skalici bylo zat eno 7 lidí (K enek Josef, Šváb Josef, Švábová Marie, Vokounová R žena, Jareš Josef, Bou ek Josef, Šolc František). Po zásahu eskoskalického starosty Zemana byli po p ti dnech propušt ni. Jen K enek a Šváb byli drženi 10 dní. Dne 10. b ezna 1939 byl vydán dokument oznamující sesazení legální slovenské vlády. V n m bylo napsáno, že v této zemi není klid a nepokoje neustále vzr stají, proto n mecká vláda u iní opat ení, které poskytnou pot ebné záruky na uklidn ní. N mci nep icházejí jako nep átelé, ale jako initelé po ádku. Kdokoliv by se postavil na odpor, bude s ním jednáno jako s nep ítelem míru národ . Záv r dokumentu zní: V t chto zemích nemají v budoucnosti
eši potla ovat N mci nebo Slováky, ani N mci nebudou
potla ovat echy a Slováky. Všem musí býti umožn no, aby mohli žít v klidu
14
vedle sebe a spole n pracovat k zajišt ní svého št stí a blahobytu. Tento dokument vyšel v eském i n meckém zn ní.5 Den 15. b ezen zm nil a ovlivnil nejen m sto, ale i budoucnost celého národa. Došlo v vyhlášení Protektorátu echy a Morava. Dne 15. b ezna 1939 byl dán rozkaz vyhlásit e ministerstva vnitra: „Dnes 15. b ezna 1939 o 6 hodin ranní obsadí íšskon mecké vojsko všemi sm ry naše území, aby odzbrojilo naši armádu. Nesetká-li nikde s odporem, bude obsazení jenom p echodné a bude nám dána možnost autonomie za zaru ené ochrany n mecké menšiny. Setká-li se však íšskon mecké vojsko se sebemenším odporem, bude to mít v záp tí nekrut jší následky. „Vyrozumíte ihned všechny orgány a ú ady, aby
íšsko-n meckému
vojsku v nižádném p ípad nekladly odpor nebo p ekážky. Všem na ízením tohoto vojska vyhovte bez jakýchkoli výhrad a zdrhání. P sobte v tom sm ru na obyvatelstvo, vyrozumíte starosty obcí a jiné vlivné osobnosti,…“6 Dne 15. b ezna 1939 létaly po m st letáky s nápisem Konec eskoslovenska, které roznášeli N mci. eskoskalický kroniká Ji í Samek vzpomíná na osudový den 15. b ezna 1939: „Bylo to takové zvláštní ráno, ten 15. b ezen 1939. Obloha byla zatažená, lehce proletoval sníh. Ráno jsem šel do školy, když m zastavil Josef Tylš a ekl mi, jdi dom a ekni tátovi, že nás dnes za ínají obsazovat N mci. V našem okrese, který se bezprost edn dotýkal bývalých íšsko-n meckých hranic, kde v té dob bylo jen na hranicích áste n odzbrojené opevn ní jsme p íchod okupant nesli všichni velmi t žce. N mci pochodovali m stem a nesli nápis „Okna zav ete, nebo se st ílí ostrými.“ Mnichovská zrada Anglie a Francie vyvrcholila, Hitler mohl slavit vít zství.“ Z deníku p.Letošníkové, jak ona vid la 15. b ezen: „Pamatuji se jasn , jak Dr. Fr. Kocourek (zahynul za hitlerovské hr zovlády v Osv timi) nám p ed p lnocí 14. b ezna oznamoval, že Hácha odjel do Berlína a n mecké vojsko p ekro ilo u Ostravy naše hranice. Byly to tenkrát smutné chvíle – tenkrát i potom. Vojsko n mecké obsadilo všechna v tší m sta, kradlo a vše odváželo se do íše. Ve dne v noci netrhla se cesta auty naloženými st elivem, nábytkem, vším, co se dalo vzíti. Zpívala se tenkrát píse o „berouscích“ nejv tších na 5 6
Šimán , Jan: Je tady gestapo. Náchod 1946. Šimán , Jan: Je tady gestapo. Náchod 1946. Str. 23
15
sv t . Co nemohli odvésti, to zni ili. Zasáhli okamžit do našeho života. Ustanovili svého protektora (Neurath), ú ední e í byla n m ina, rozhlas hlásil dvojjazy n , nejd íve n mecky. Politické strany byly rozpušt ny a zavedena jedna strana Národní souru enství.“ Dále paní Letošníková vzpomíná: „Kdo choval zví ata (kon , králíky, husy aj.) byla okamžit zabavena. Ve Skalici se rádia musela odevzdat na poštu, aby se neposlouchali zprávy. Zprávy jinak sd loval m stský rozhlas nebo etnická stanice. Místní editel dív í školy p. Letošník odnesl rádio k p íbuzným na Pustiny. Po cest potkával mnoho voják , vyptávali se ho, kde jsou a co se d je. On jim oznámil, že
eskoslovensko p ijalo mnichovské
podmínky. Rádio dovezl, zprovoznil a pak sem chodili lidé z vesnice poslouchat zprávy.“ Lidé op t za ali nakupovat ve velkém – hlavn boty a šaty. Všeho rychle ubývalo, protože N mci skupovali, co mohli. Pro n to bylo laciné, jelikož stanovili kurs naší koruny k marce 1:10. Bylo na ízeno p ijímat marky a platit jimi. I školství se velice zm nilo. Do vyu ování byla zavedena povinn n m ina, pozd ji se vyu ovali n které p edm ty n mecky. U ebnice se nepoužívaly. Nevhodné knihy byly z knihoven odstran ny. Každá zmínka o Masarykovi i Benešovi byla vymazána. Slavily se jmeniny a narozeniny Hitlera. U itelé dostali oslavnou e , kterou museli d tem p e íst. Když u itel pronesl nebo u il d ti, kde kritizoval režim i Hitlera, hrozilo u iteli v zení nebo koncentra ní tábor. V pátek 17. b ezna 1939 V dce A. Hitler podepsal výnos o Protektorátu echy a Morava. „Po tisíc let náležely k životnímu prostoru n meckého národa esko-moravské zem . Násilí a nerozum vytrhly je svévoln z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do um lého útvaru
esko-
Slovenska vytvo ily ohnisko stálého neklidu…. Napln n vážným p áním sloužiti opravdovým zájm m národ , obývajících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost n meckého a eského národa, prosp ti míru a sociálnímu blahu všech, na izuji tudíž jménem N mecké íše jako základnu pro budoucí soužití obyvatel t chto oblastí toto:
lánek 1
ásti bývalé
esko-Slovenské republiky, obsazené
16
v b eznu 1939 n meckými oddíly, náleží nap íšt k území Velkon mecké íše a vstupují jako Protektorát echy a Morava pod její ochranu…“7 Židé nemohli vykonávat povolání advokáta. Ve ve ejném zájmu pokud jsou advokáti nearijského p vodu m li svou innosti pozastavit. Denní tisk informoval i o na ízení pražského policejního editelství, kdy v Praze musejí hostince, restaurace a kavárny zav ít obchod v 21 hodin. Tržní zpravodajství oznámilo i cenu výrobk
v obcích. Pro
eskou
Skalici platilo: máslo 20 K, tvaroh 3 K, vejce 0,45 K, krávy 3-5 K, jalovice 4-5 K. Pro srovnání s Hradcem Králové: máslo 18-19 K, vejce 0,45-0,50 K, krávy 6-8 K, jalovice 9-11 K.8 V roce 1939 p estala vyráb t malá tkalcovna Josef L. Bubení ka. Výrobu již nikdy nezahájila. Další tkalcovna Josefa Myšáka ukon ila také sv j provoz. Budovu koupil Jaroslav Vik a vytvo il firmu na zpracování kožešiny. Od 26. b ezna 1939 se za alo v Praze jezdit vpravo. Po ulicích chodili skauti a v rukách m li cedule, kde na tuto zm nu upozor ovali. Napsáno to bylo i na tramvajích. N mecká okupace tuto zm nu nezavedla, jen ji urychlila. Vláda o jízd vpravo jednala v listopadu 1938 a cht la ji zavést od 1. kv tna 1939. V n kterých m stech
ech a Moravy se takto jezdilo již od 17. b ezna.
Mnoho práce m li pracovníci elektrických drah, nyn jší Dopravní podnik, protože museli m nit dve e u autobus a tramvají, aby lidé nevystupovali do silnice. Zvyknout si na to museli všichni. To byla velká zm na prvních dn Protektorátu echy a Morava. V Náchod se jezdilo vpravo od 28. b ezna. V nadcházejících m sících se obyvatelé eské Skalice museli p izp sobit mnoha novým na ízením. Ihned po p íchodu vojsk byl zákaz vycházení od 21 hodin do 6 hodin ranních. Dne 20. b ezna byl vyhlášen rozkaz odevzdat všechny zbran mimo loveckých. Na konci b ezna se konala slavnosti vzk íšení, které se zú astnilo mnoho obyvatel eské Skalice. V dubnu byla p ijata rezignace starosty m sta Františka Zemana, Ing. Eduard Winternitz se vzdal funkcí v obecních sborech, m stské rady, obecním zastupitelstvu a v obecní finan ní komisi.
7 8
Lidové noviny, 17.b ezen 1939 .. 65 Kronika Malé Skalice
17
Dne 11. dubna byli na starostu, I. a II. nám stka zvoleni: na starostu Jind ich
ezní ek, na I. nám stka Rudolf Kola ík, II. nám stka Josef Hamza.
Po odevzdání hlasovacích lístk , byly se teny hlasy a zvoleni lenové výše uvedení. Nový starosta m sta podal ke konci zápisu zprávu o zániku všech politických stran a vyzývá všechny muže od 21 let, aby vstoupili do Národního souru enství kv li práci pro stát. Všem muž m byly dodány p ihlášky. Den oslav 50. narozenin Adolfa Hitlera (20. dubna) byl dnem státního svátku, továrny nepracovaly. Na obecních ú adech musel být vyv šen prapor s hákovým k ížem a státní vlajka. Ve dnech od 23. dubna do 1. kv tna byl provád n nábor do Národního souru enství. Op t musely být vyv šeny vlajky. Den poté bylo vydáno na ízení o vedení správného st edoevropského asu na ve ejných hodinách. Dne 29. dubna byly zakázány každoro ní oslavy pálení
arod jnic.
Všemožná na ízení byla na denním po ádku. Od 30. dubna byl zaveden celoned lní klid v obchodech a živnostech, zákaz prodeje pro celou
eskou
Skalici i venkov. Výjimku m la mlékárna a ezník, kte í m li otev eno od 7 do 9 hodin ranních. Na za átku kv tna se v maloskalickém kostele provedla stavba nových varhan. Dne 9. kv tna byly umíst ny nové orienta ní tabule - u státních hranic Klein Skalitz – Malá Skalice a u železni ního mostu Böhm-Skalitz –
eská
Skalice. V kv tnu byl proveden nábor do jediného legálního politického uskupení, Národního souru enství – v eské Skalici se p ihlásilo 1015 muž starších 21 let a 5 muž
odmítlo p ijetí. Došlo ke stanovení osazenstva Národního
souru enství – vedoucím byl zvolen Ladislav Jandera, další lenové Karel Kopecký, Jind ich Ferbas, Josef Valášek, Jan Rudolf, Otto Št pánek, Václav Št pán, Jan Krti ka, Antonín Kaválek, Josef
ezní ek. Tento výbor v ervnu
již vydával provolání, aby byl proveden úklid ve m st , že by obec se m la stát letoviskem. Stejný m síc byla podána zpráva, ve které byl zmín n nedostatek byt ve m st . Z ízení Protektorátu, by
bylo pro republiku katastrofou, p ineslo
paradoxn snížení nezam stnanosti a pr mysl byl v té dob pln obsazen.
18
V kv tnu byla napsána zpráva o nutnosti provést návrh na novou obecní školu pro chlapce i dívky. V ervenci bylo podáno 32 návrh na budovu školy – nejlepší návrh arch. Šrámek a Vichr z Prahy. Obecní zastupitelstvo rozhodlo o postavení inžovního domu pro uprchlíky na Žižkov kopci. Josef Jiránek nabídl postavit d m za 159 451 K. Rada starších církve eskoslovenské zažádalo obec o odprodej pozemku ke stavb chrámu. Válka se blížila. Dne 20. srpna p ijela okolo 20. hodiny na most hlídka n meckých voják . Od té doby neustále projížd la
eskou Skalicí n mecká
vozidla sm rem do Náchoda. 27. srpna se slavilo v Malé Skalici posvícení. Noviny již hlásily velké nap tí v Evrop . Lidé zkupovali veškeré potraviny a v ci. Dne 4. zá í p išli do eské Skalice n me tí vojáci a ubytovali se v mate ské školce. Provád li hlídky na železni ním most . Zde byl i zákaz zdržovat se na n m. První dny druhé sv tové války byly t žké hlavn pro Židy v eské Skalici. N mci jim zkonfiskovali majetek. Jednalo se o rodiny Bondyova a Reichova.
lenové rodin byli posláni do koncentra ních tábor . Rodina
Winternitzova
byla
ze
smíšeného
manželství,
proto
nemuseli
do
koncentra ního tábora, ale majetek jim byl zabrán. Jejich a Reichovu továrnu získal sudetský N mec Franz Kuhn a Bondyovu Eduard Schreiber. Na za átku války zatkli N mci n kolik lidí v Protektorátu – tzv. rukojmí. Z okresu m lo být zat eno 150 osob – mezi nimi bývalý eskoskalický starosta František Zeman, který byl zat en 2. zá í 1939. Od 19. zá í se za ala vybírat vále ná p irážka ke ku ivu,pivu a jiných lihovin. Od 20. zá í byly vydány vyhlášky zavedení lístk na mýdlo a benzín. Židovské podniky a továrny musely být od toho dne ozna eny jako židovské. Za alo omezování výroby v továrnách. Od 19. zá í se zm nily i orienta ní tabule. Museli mít bílý podklad a erné písmo. Název obce byl n mecko- esky. Název obecního ú adu byl Gemeindeamt. To samé platilo i pro názvy ulic. Byli p ekládány do n m iny. V m síci zá í 1939 byla dokon ena úprava Riegrovy ulice. Stavba inžovního domu velice pokro ila. Karel
ehák a spol. navrhl úpravu
koupališt , nejprve ale muselo být vytvo eno družstvo. 19
Zastupitelstvo upozornilo na zákazu používání státní vlajek a symbol . Podle vládního na ízení z 19. zá í 1939 se sm ly vyv šovat vlajky protektorátní a to ve t ech vodorovných pruzích – bílá, ervená, modrá (viz p íloha . 1). Byl vydán nový protektorátní znak. Malý státní znak m l ervený podklad, na kterém byl st íbrný dvouocasý lev ve skoku, vpravo hledící, ústa rozžhavená s jazykem vyplazeným,
elenkou a zbrojí, vše st íbrné barvy. Na velkém
statním znaku byl vyobrazen tento lev v horní levé a dolní pravé ásti, naopak v pravé horní a levé dolní ásti se nacházela šrafovaná orlice – symbol pro Moravu. Ve m st byla možnost nahlásit rodiny, které pot ebují pomoc. Jednalo se o potravinovou pomoc pro chudé v zimním období. Dne 18. zá í 1939 vydal Státní policejní ú ad v Náchod
na ízení
íšského protektora o zrušení legioná ských p edpis . Zrušil legioná m všechna p ednostní práva a výhody. Ú innosti pozbyly všechny p edpisy o stejnokrojích, odznacích a vyznamenáních. Jejich nošení je od 30. srpna nep ípustná. Pod tímto vším byl podepsán policejní správce dr. Chudoba. Oslavy vzniku republiky se nekonaly. V listopadu byl vyhlášen dozor nad továrnami pat ící Žid m. Neznámá osoba pod Vinicí vyv sila eskoslovenskou trikoloru, která musela být ihned sundána. Ten den bylo také na ízeno nenosit apky – masarykovky a oslavit tento den. Den 18. listopad v 19 hodin v rozhlase dnem uzav ení vysokých škol v Praze.9 Od listopadu byly vydávány lístky na potraviny v množství stanoveném vládou. Orienta ní tabulky v ulicích a na ú adech se zm nily v tabulky dvoujazy né, kde p ednost m l n mecký jazyk. Okresní ú ad ze dne 18. prosince vydal usnesení vlády, aby obce, které ud lily bývalému prezidentovi Benešovi estné ob anství, zastupitelstvo eské Skalice usnesením ihned ud lení estného ob anství zrušilo.
9
Mezinárodní den studentstva, n kdy též Sv tový den studentstva, je p ipomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. íjna do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu echy a Morava. Vše za alo násilným potla ením poklidné demonstrace u p íležitosti 21. výro í vzniku eskoslovenska 28. íjna 1939 v Praze, P i této demonstraci byl smrteln zran n Jan Opletal – student medicíny Karlovy univerzity. Opletal v poh eb se zn mil v demonstrace a protesty proti okupaci n meckých vojsk. Následkem toho bylo rozhodnutí o uzav ení eských vysokých škol na dobu 3 let. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_den_studentstva
20
M stská rada navrhla, aby se ulice 28. íjna p ejmenovala na ulici Barákovu, a ulice Legioná ská na ulici Moravskou. Tento návrh byl schválen, poznámka zapisovatele obsahovala skute nost, že ani jeden ze zastupitel nehlasoval proti. Za Protektorátu samoz ejm probíhala cenzura tisku.
asopisy musely
psát politické a vojenské lánky, které byly dodávány z Prahy. V Náchod vycházelo za dobu okupace 5 týdeník
– Lidové proudy, Podkrkonošské
rozhledy, Náchodský kraj (Nové sm ry), U nás a Náchodské listy. Ú ady politické i policejní dostaly za úkol podle seznamu ministerstva osv ty zabavit ve ve ejných knihovnách „závadné“ knihy. Tyto knihy byly rozd leny do kategorií bu to zakázané, nebo nežádoucí. Seznamy autor byly vypsány na 225 stranách – mezi nejznám jšími „závadnými“ autory byli brat i
apkové,
František Halas, Josef Hora, Josef Lada, Majerová Marie, Nejedlý Zden k, Vít zslav Nezval, Olbracht Ivan, Jaroslav Seifert atd. 10 Ve stejné chvíli, kdy vznikl Protektorát, za aly se formovat r zné odbojové skupiny na odpor v i nep íteli. Jejich hlavním cílem bylo osvobodit náš stát od okupace N mc a jejich vlivu. „ eskoslovenský protinacistický odboj, nazýván též 2. odboj, bezprost edn zformovaný v roce 1939 se d lí do dvou hlavních proud : 1. „domácí“ (p sobící na území Protektorátu
echy a Morava a Slovenského
státu p ed jeho osvobozením Spojenci) a 2. „zahrani ní“ (p sobící v zahrani í). Domácí odboj se d lí na „komunistický“ (vznikl až v roce 1941) a „demokratický“ (PVVZ (Peti ní výbor V rni z staneme), ON (Obrana národa), OSVO (Obec sokolská v odboji) a nakonec ÚVOD (Úst ední výbor odboje domácího)). Zahrani ní odboj pak je rozd len teritoriáln „východní“ (1.
eskoslovenský armádní sbor, 1.
na
eskoslovenská smíšená
letecká divize v SSSR) a „západní“ ( eskoslovenské vojenské pozemní jednotky na Západ , eskoslovenské perut v RAF), podle armády, v jejíž adách doty ní bojovali.“11
10
Šimán , Jan: Je tady gestapo. Náchod 1946. Str. 36-37. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%BD_protinacistick%C3%B D_odboj
11
21
I
eská Skalice má rodáky, kte í b hem druhé sv tové války p sobili v
odboji v zahrani ní. Podle publikace Sádlo, Václav: Odboj ob an
okresu
Náchod v zahrani ních pozemních jednotkách ( 1936-1945. vydalo v r. 2000 Okresní muzeum v Náchod , p ipravilo nakladatelství Albis
international
Kristiny Kaiserové v Ústí nad Labem) se jedná o tyto muže: Bondy Bed ich, áslavka Alois, Hronovský Ji í, Kordina Zden k a Pavel Ji í. Bed ich Bondy12 v roce 1941 vstoupil do RAF13 a byl povýšen na svobodníka, dále na rotného (1944). Na konci roku 1944 se dostal k personálnímu odd lení Inspektorátu s. letectva v Londýn , kde p sobil jako písa . Po skon ení druhé sv tové války byl z RAF propušt n a v listopadu 1945 se vrátil do rodné zem . Podle výpov di své sestry se k n mu skali tí obyvatelé zachovali špatn , majetek jeho rodiny znárodnili, a tak se Bed ich Bondy vrátil zp t do Anglie, kde mu bylo uznáno ob anství. V Austrálii si založil p ádelnu, odtud poté odešel do Kanady, kde zem el. Dalším hrdinou byl Alois
áslavka14. B hem druhé sv tové války byl
zpravodajským d stojníkem II. odboru Ministerstva národní obrany a také vojenským atašé ve Švédsku. Pat il ke zpravodajskému odd lení hlavního 12
Bed ich Bondy se stal písa em Inspektorátu s. letectva v Londýn . Narodil se 16. listopadu
1908 v Malé Skalici a zem el 3. prosince 1994 v Torontu, v Kanad . Byl prokuristou (zmocn nec podnikatele k zastoupení ve všech obchodních a právních jednotkách12) firmy Jakub Bondy, která se zabývala tkaním a sp ádání látek v eské Skalici. Otec ho poslal na studie do Anglie, obor si vybral chemii a p ádelnictví. V Anglii se Bondy také oženil. Když se cht l vrátit zp t do
eskoslovenska, Hitler se již chystal vytvo it protektorát. Odešel zp t do
Anglie a p ijali ho k Náhradnímu t lesu s. armády v Leamingtonu jako vojína. 13
14
Royal Air Force – britské vojenské letectvo. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/RAF Narodil se 9. zá í 1899 v eské Skalici a zem el 26. kv tna 1963 v Tren ianských Teplicích.
Do školy chodil v eské Skalici ( 5 let do obecné, 4 roky do m š anské školy), ale jelikož rodi e žili v t žkých sociálních pom rech, šel ve svých 15 letech do práce. Pracoval jako textilní d lník u firmy Ladislava Barton v eské Skalici. V roce 1917 odešel do rakouskouherské armády, byl u polního d lost eleckého pluku 29 v Hradci Králové. Bojoval na italské a ruské front . Po válce a po íjnu 1918, kdy se vrátil zp t do Skalice, nebyla zde pro n ho práce, a tak šel op t studovat dvouletou obchodní gremiální školu do Prahy. Když tuto školu dokon il, byla práv založena Vojenská akademie v Hranicích. Na akademii vstoupil na výzvu Ministerstva národní obrany. Poté se z n ho stal poru ík. Jeho kariéra se dále rozvíjela, až do hodnosti d stojníka.
22
štábu
eskoslovenské armády. V ele této skupiny je plukovník František
Moravec. Alois áslavka byl za azen do obranné sekce a poté do skupiny pro odposlouchávání. I p es zákaz v této
innosti pokra ovali po mnichovské
zrad . Když v b eznu 1939 odjel plukovník Moravec do Velké Británie, byl áslavka pov en organizaci zpravodajství a také s ostatními založili první odbojovou skupinu hlavního štábu. V této dob zpravodajských d stojník v nebezpe í.
byly práv
rodiny
áslavka znal pohrani ní a p evedl
svoji rodinu p es T šínsko do Dánska, poté do Velké Británie. V Londýn byl áslavka p id len do
eskoslovenské zpravodajské skupin . Zatím nebylo
navázáno radiové spojení s Prahou. Edvard Beneš vydal rozhodnutí o ú asti eskoslovenského odboje na povstání proti N mecku. Bylo nutné tuto zprávu sd lit Praze. Byla ur ena trasa Londýn – Stockholm- Praha. První ást této trasy byla ur ena Aloisu áslavkovi. Od roku 1940 byl lenem šifrové skupiny, který byla ve spojení se zahrani ní sítí. Ji í Hronovský15 byl p íslušník vládního vojska, partyzánské skupiny v Itálii, s. Vojenské jednotky ve Velké Británii a Francii. Aby se vyhnul nuceným pracem v N mecku již za Protektorátu, pracoval jako zahradník u protektorátního ministra, pozd ji u p edsedy vlády Richarda Bienerta. Poté vstoupil do vládního vojska, byl u 6. praporu v Hradci Králové. V zahrani í m li za úkol st ežit silnice, mosty a železnice. Zden k Kordina16 byl p íslušník s. Vojenské jednotky ve Francii a Velké Británii, len s. Vojenské mise v Itálii.
15
Narodil se 2. zá í 1921 v Ratibo icích u
eské Skalice a zem el 11. ervence 1989
v Náchod . Hronovský navšt voval obecnou i m š anskou školu v eské Skalici a byl vyu en u vrchního zámeckého zahradníka Bed icha Mertlíka st. 16
Narodil se 8. íjna 1913 v eské Skalici a zem el 11. ledna 1997 ve Washingtonu. Pocházel
z léka ské rodiny. Zden k Kordina nemá mnoho vzpomínek na
eskou Skalici, protože po
vypuknutí první sv tové války se museli p est hovat do Pardubic. asto b hem studií jezdil na prázdniny do rodné Skalice. Zden k Kordina navšt voval gymnázium v Pardubicích, složil státní zkoušky z francouzštiny a um l plynn
italsky. Po maturit
byl p i azen k 8.
dragounskému pluku v Dašicích u Pardubic. Byl zde vojínem a po m síci byl poslán do školy pro d stojníky jezdectva v záloze. V roce 1935 ukon il vojenskou akademii v Hranicích. Stal
23
Když byla v zá í 1938 vyhlášena všeobecná mobilizace, stal se zpravodajským d stojníkem. Po b eznu 1939 navázal styky s odbojovou organizace Obrana národa. Odjel na polské lodi do Francie do cizinecké legie. P sobil zde jako p ekladatel a šifrant. P i napadení Francie N mci m l Zden k Kordina na starost s. vysíla ku, pomocí které byli ve spojení s Londýnem a Prahou. Koncem
ervna 1940 odjel do Velké Británie a od té doby už
nepracoval ve zpravodajské služb . Ji í Pavel17 byl p íslušníkem s. vojenské jednotky ve Francii a Velké Británii. Dne 20. listopadu 1939 se rozhodl pro vojenskou kariéru. Nikdo z rodiny o tomto jeho plánu nev d l jen sestra Lenka. Pot eboval se dostat p es Slovensko do Ma arska a odtud do Francie k legii. Ve Francii se dostal ke smíšenému p edzv dnému oddílu. Absolvoval zde také podd stojnickou školu. Když N mci zaúto ili na Francii, museli se dostat do Velké Británie. Ji í Pavel sloužil jako brigádník v kulometné rot , idi auta. V roce 1941 odešel do speciálních jednotek ur ených pro boj v týlu nep ítele. Jedna z nejv tších odbojových organizací ve Východních prob hla v místech zvaných Kon iny– Bohdašín, je oblast nedaleko
echách eské
Skalice. Této akce se zú astnilo mnoho skalických obyvatel. Hlavním zdrojem byla publikace Metelka Jaroslav : Krvavý protektor. Náchod 1971. Více viz. kap. 5. V ervnu 1939 bylo vytvo eno gestapo v Hradci Králové18. Do vedení byl dosazen SS obersturmführer Albert Hardtke. V dob heydrichiády u nás získal hodnost kriminálního rady a také hodnost SS hauptsturmführera. Zástupcem Hadrkeho byl Ludvik Schröder, který se staral o personální
se poru íkem jezdectva, poté získal funkci velitele ety u 2., 4. a 1. eskadrony v Praze a Terezín . 17
Narodil se 27. dubna 1922 v Zájezd u eské Skalice. V eské Skalici navšt voval obecnou
a m š anskou školu, dále složil p ijímací zkoušky na Státní pr myslové škole v Pardubicích, ale pro nadbytek uchaze
nebyl p ijat. V Broumov docházel na n m inu. Jeden rok v noval
obchodnímu kurzu a další dva chemické škole ve Dvo e Králové nad Labem. 18
Vznik a vývoj gestapa v HK více: Lucie Jarkovská – Odplata, i spravedlnost? Mimo ádné lidové soudy 1945 – 1948 na Královéhradecku.
24
záležitosti a také o udávání na n mecké obyvatelstvo. Druhý zástupce se jmenoval Friedrich Grazikowski a m l na starost Židy a jejich majetek. Královehradecké gestapo m lo dv odd lení. První odd lení se zabývalo vnit n
politickými
záležitostmi
–
odbojovou
inností
a
ilegálními
organizacemi. V ele stál Friedrich Schäffer a Walter Miller. Druhé odd lení dávalo pozor na zbrojní závody, spolupracovníky gestapa (donaše e) a jiné špionáže. Odd lení vedl Wilhelm Siewert. Jednou ze zásadních otázek v život
v Protektorátu byla otázka
židovského obyvatelstva. S pronásledováním Žid p išli Nacisté ihned po uchopení moci, kdy byli Židé ozna ováni jako viníci sv tové hospodá ské krize. Hitlerova strana NSDAP19 m la ve svém programu implicitn obsaženou rasovou nenávist. V roce 1935 byly vydány Norimberské zákony20. Ob anem íše se mohl stát jedin p íslušník n mecké krve a jen ti mohli mezi sebou uzavírat manželství. Ostatní státní p íslušníci (Židé a míšenci) m li vše zakázáno nap . návšt vy divadel, kin, restaurací, používání dopravních prost edk , nakupování v obchodech atd. Nejprve za ali Židy izolovat ze spole nosti a pozd ji vytvá et podmínky pro jejich likvidaci. Od roku 1941 museli Židé na území Protektorátu nosit žlutou tzv. Davidovu hv zdu. Z tohoto období je také vzpomínka Vilmy Winternitzové (místní roda ky), které vzpomíná na
eskou Skalice po odchodu Žid
do
koncentra ních tábor : „Já i moje sestra jsme byly bez vyznání. Chodila jsem dál normáln do školy v eské Skalici vlastn
jen díky tehdejšímu
editeli školy Ladislavu
Letošníkovi, který m omylem považoval na míšence 2. stupn – a to jsem nebyla! Tuto chybu neopravil, a tak jsem vlastn
díky jeho state nosti
pokra ovala ve školní docházce. Nedovedu si p edstavit, co by se stalo, kdyby N mci na tohle p išli! Sestra Hana cht la po ukon ení m š anské školy pokra ovat ve studiu na gymnáziu v Náchod , ale to už nešlo. U ila se doma sama, p ipravovala se na zkoušku a po válce nastoupila do sexty.
19
Nacionáln socialistická n mecká d lnická strana, založená v roce 1920 Dva rasové zákony – o íšském ob anství a na ochranu n mecké krve a n mecké cti – zdroj: Kolektiv autor : eský antifašismus a odboj. Naše vojsko. Praha 1988. Str. 264.
20
25
To st hování bylo horší pro rodi e než pro nás d ti. S Evou a V rou (Reichovy) jsme se brzy skamarádily, spole n si hrály v lét na jejich dvo e na schovávanou, na pikovanou, závodily jsme v b hu. Ráda vzpomínám na hospodyni Fanynku, která na nás byla moc hodná. Ráda vzpomínám i na malou Evi ku – Fifku, Fifinku. U Reich jsme po jejich odchodu do transportu ješt bydleli v zim , ale nem li jsme ím topit. Ráno jsme m li na pe in u pusy jíní, ve dne jsme se oh ívali u otev ené elektrické trouby u sporáku. Sklep s uhlím byl zape et n, nesm li jsme tam. Ale když tam byl Toman, který byl vlastn správcem arizátora Kuhna, podívat, prohlásil, že ten sklep byl plný koksu, který jsme protopili a když tam ten koks do rána nebude, okamžit nás seberou a odvezou do koncentráku. Díky panu Doubkovi a Karlu ehákovi, obchodníku s uhlím a koksem, tam ten koks do rána navezen byl a navíc zadarmo – my jsme peníze nem li. Tak nám pomohli, že jsme mohli z stat doma. Hrozné bylo, když jsme chodili kolem dve í bytu Reichových, zape et ných širokou hn dou lepenkou. To už ud lal Franz Kuhn. My jsme se pak museli p est hovat k Ani ce Svato ové.“21 V lednu v zastupitelstvu
1940
bylo
oznámeno,
že
nenastoupí
náhradník,
ale
v p ípad musel
uvoln ní
zastupitele
místa schválit
Oberhandrata. Volbu starosty potvrzoval íšský protektor. Na sch zi byla podána informace, že 18, a 19, ledna 1940 bylo provedeno zemským ú adem ízení o projektu výstavby nádrže Rozkoš. Na jaro bylo naplánováno vodoprávní ízení. Pozemky zem d lc , které stály v oblasti, by byly vykoupeny obcí nebo nahrazeny jinde. V kv tnu 1940 byl dán zákaz tane ních zábav. Na zasedání v ervenci se jednalo o obsazení místa I. nám stka za odstoupivšího Rudolfa Kola íka. Na toto místo byl navržen II. nám stek Josef Hamza. V ervenci byl tak zvolen I. nám stkem Josef Hamza a II. nám stkem Josef Vrzák.
21
Vl ková, V ra: Doufám, dokud dýchám. Náchod 2006. S. 119.
26
Dne 3.
ervence 1940 se textilní komplex
eskoskalická p ádelna
bavlny, mechanická tkalcovna, barvírna a tiskárna, spol. s.r.o. Ladislav Barto v eské Skalici p ejmenoval na Ladislav Barto s.r.o. v eské Skalici Zpráva z 3. zá í 1940 informuje o daru 500 000 K m stu od Cyrila a Josefa Barto - Dobenínové k uct ní památky bratra Ladislava Barton . Pen žní dar poskytli na výstavbu humanitních ústav . P i jednání s p. starostou se Cyril Barto vyjád il, že rozhodnutí ponechá na n m. M stská rada rozhodla v novat z toho 100 000K na stavbu domu sociálního a zdravotního st ediska. Zbytek pen z se ponechal na výstavbu obecních škola a vydlážd ní ulice Komenského, Tyršovy a Barákovy. D m se sociální a zdravotní službou by m l obsahovat jesle, poradnu pro d ti a matky, ú adovnu okresní pé e o mládež, poradnu pro nemocné tuberkulózou a mate skou školu. Se stavbou se m lo za ít, jakmile bude dáno povolení. Starosta obce upozor oval v zápise ob any na nutnost pln ní svých povinnosti. Byli povinni zdobit své byty protektorátními vlajkami, jakmile ministerstvo vnitra k tomu vyzvalo. Podal také zprávu o povinnosti odstranit z budov názvy, desky, z ulic pomníky p ipomínající bývalé státoprávní pom ry nebo p ipomínající legioná e. Z budovy radnice byla odstran na deska estným ob an m m sta, z chlapecké školy deska legioná e Procházky a u pomníku padlých ve válce byly sundány všechny nápisy. Veškeré nápisy s ozna ením SR musely být odstran ny – jednalo se i o razítka, plakáty, sk ín , pe eti apod. Starosta p ipomn l další na ízení o odevzdání spoušt cích a osv tlovacích baterií u motorových vozidel, která nejsou v provozu. M ly být odevzdány do 29. ervna t. r. u okresního ú adu. inžovní d m pro uprchlíky byl již postaven, dnem sch ze se již nájemníci st hovali. V bytech mohli bydlet jen uprchlíci ze Sudet i Slovenska. O nájemném nebylo v té dob ješt rozhodnuto, byl dán pouze strop nájemného ve výši 1800 K za rok. Na jednání obecního zastupitelstva v zá í 1940 došlo k souhlasu na výstavbu obecních škol. Materiál již byl zakoupen, ale místní školní rada ustoupila od stavby, jelikož náklady na stavbu byly pro radu vysoké. Materiál plánovalo zastupitelstvo využít na opravu silnic. M stská rada cht la vystav t v Barákov ulici betonovou vozovku, finan ní náklady si uhradila sama.
27
V ulici Komenského se dokon ovala kanalizace ulice, ve které byla naplánována výstavba školy.
inžovní d m pro uprchlíky m l 9 byt , které
byly již zcela obsazeny za nájemné 1800 K. Zastupitelstvo informovalo o kulturním d ní ve m st . Byla zde natá ena reportáž o
eské Skalici, která
m la být vysílána v íjnu 1940 jako úvod k filmu Babi ka. Zastupitelstvo souhlasilo s výstavbou domu, kde by byla sociální a zdravotní pé e pro ob any. Pozemek byl ur en, jednalo se o vráceny pozemek státem u m stského ú adu. V íjnu 1940 jednalo zastupitelstvo o rozpo tu na p íští rok. Zmínilo se o špatné finan ní situaci m sta. V ulici Barákov byla již ukon ena betonová úprava vozovky, dále vydlážd na ulice u pošty a byl dán souhlas od železni ních drah na vydlážd ní prostranství na nádraží. Dlažba v Komenského ulici byla naplánována až na jaro 1941 po slehnutí kanaliza ních výkop , stejn tak i úprava nám stí. Došlo k zákazu vytáp ní ve ejných místností– hostinc , obchod , škol a kancelá í. Dále byl uveden v praxi p íkaz no ního zatemn ní oken dom a byt . T žkou situaci ešil starosta m sta, kdy rozd loval 1 015 metrák obilí mezi místní zem d lce. V obci žilo mnoho malých zem d lc . Letošní rok byl na úrodu kv li po así nep íznivý. Vrchní zemský rada v Hradci Králové naléhal, aby obec zakoupila soukromá jatka p. 394 v eské Skalici. Cena jatek byla stanovena na 200 000 K v etn p ilehlých pozemk a vnit ního vybavení. Povrchová voda z Kamence stékala do Zelené ulice a z stávala v p íkop , kde hnily odpadky. M stská rada navrhla zastupitelstvu výstavbu stoky, která by vedla Zelenou ulicí k domu p. Rejholda, ulicí Rabínovy, Barto ovy do eky Úpy. Na konci listopadu 1940 zastupitelstvo provedlo s odborníky prohlídku jatek. Shledalo, že byla pot eba ud lat velké opravy, aby jatka mohla op t zahájit provoz (zlepšení elektrického vedení, vybudování WC a umýváren, rozší it vedení vodovodu, z ídit chladírnu, upravit dv r atd.). Ve dnech od 5. do 9. prosince 1940 bylo zat eno v eské Skalici p t osob, které p sobili v ilegální komunistické innosti – František Šolc- tovární d lník, Josef Bou ek – tovární d lník, Josef K enek – skladní d lnického
28
družstva, Antonín Domá – invalida a R žena Vokounová – tovární d lnice. Aktivitu, kterou konali, bylo tisknutí a rozši ování leták . Na ízení Reichsprotektora ze dne 30. prosince 1940 snižovalo v kovou hranici zam stnanc , kte í mohli odejít do d chodu - u muž na 55 let a žen 50 let. Od roku 1940 je psána kronika místní dív í obecné a m š anské školy. Z p edchozích let nebyla kronika nalezena. Zde m žeme vid t, kolik dívek navšt vovalo školu, jaké p edm ty se u ily, jak ovlivnila válka chod školy atd. V letech 1940-1941 docházelo do obecné školy 152 žáky (5 t íd) a m š anské (3 ro níky – 1. a 2. po dvou t ídách) 159 dívek. I zde se vyu ovalo náboženství, které bylo r zné – ímskokatolické, eckokatolické, bratrské, ale nikdo v tomto roce nebyl evidován židovského vyznání. Rok p edtím dochodila 1. m š anskou t ídu Eva Reichová – Zelená, která byla Židovka. Ovšem docházka do školy v letech 1940-1941, stejn
tak i v letech
následujících, jí byla znemožn na. U ila se doma s kamarádkami, které jí pomáhaly s u ením. Sestra V ra, která byla o 3 roky mladší, navšt vovala obecnou školu. Nikdo jiný podle vypráv ní Evy Zelené nebyl z d tí v eské Skalici židovského vyznání. Do školní kroniky byla také zapisována statistika d tí podle zam stnání rodi
– nap . rodi jako d lník, živnostník, rolník, továrník atd. Další záznam
byl veden nap . po et d tí podle národnosti (ob an Protektorátu
echy a
Morava, eské národnosti, slovenské národnosti), kolik d tí m lo mít povinné vyu ování v n meckém jazyce, kolik d tí bylo o kováno proti záškrtu
i
opakovalo ro ník atd. Na každý následující rok byl zapsán celý pedagogický sbor. Každý z u itel m l svou aprobaci. Pozornost dávám u iteli Jaroslavu Faltovi, který se aktivn zapojil do odbojové innosti a po svém zat ení zem el v koncentra ním tábo e. Jaroslav Falta byl ve školním roce 1940-41 t ídním u itelem I. A. školy m š anské a vyu oval p evážn p írodopis a matematiku (tenkrát po ty). Kronika zaznamenává také r zné nemoci žáky – nap . katar o ní, katar žaludku, nervový záchvat, angíny, spály, zán ty okostnice,
erný kašel,
žloutenky atd.
29
Škola si tento školní rok zakoupila obraz v dce a íšského kanclé e A. Hitlera, dále protektorátního prezidenta E. Háchy, um lc F. Schillera, W. Goethe, Beethovena, Mozarta a sochu B. N mcové. T mito obrazy a sochou byla vyzdobena m š anská škola. Každoro n
oslavovala škola n jaká
významná výro í. Oslav, které byly každý rok pravidelné, se zú astnily dívky školy p i výro í vzniku Protektorátu a narozenin V dce. Ve škole docházelo k promítání film , které se p evážn týkaly p edm t zem pisu, d jepisu a pro zábavu se hrály grotesky. V místní sokolovn žáci shlédli film Babi ka. Vyu ovacím p edm tem, který byl pro tento školní rok a následující roky zrušen, byla ob anská výuka a od 13. listopadu 1940 byl zaveden další povinný p edm t -n mecký jazyk pro obecné školy. Inspekto i m li dbát na výuku n meckého jazyka, d jepisu a p ezkoumávat vyu ovací postupy. Ve složité sociální situaci byla v tšina d lník v místních továrnách. Válka ovlivnila výrobu a tedy i mzdy. Za okupace již nebyl vyplácen drahotní p ísp vek. Od roku 1941 došlo ale ke zvýšení platu o 0,50 K na hodinu. I když se platy v továrnách v eské Skalici zvyšovaly, mzdy klesaly, protože nebylo tolik práce. D lníci už v letech 1940-41 neodpracovali více jak 48 hodin týdn . Došlo i ke zvýšení cen potravin. Obvodní léka Old ich Vít napsal okresnímu ú adu v Náchod stížnost, že firma Josef Holzbecher ve Zli i nedodržuje pracovní dobu a již 6 d lník má zdravotní potíže. Zažádal, aby se pracovní doba dodržovala, aby se ve firm více v tralo, d lníci se nadýchali výpary barev a trp li nevolností. Cht l pro d lníky i p im enou mzdu za odvedenou práci. Následující tabulka ukazuje zam stnání d lník ve zdejších továrnách, po et odpracovaných hodin a lišící se mzdu podle práce i rok .
30
Tabulka . 1: Tabulka plat d lník v eskoskalických továrnách, mzda je uvedena za dvoutýdenní výplatní období v druhé polovin ledna: Po et d lník
Po et hodin
istá
mzda/
hodinová mzda 1938 Mykací stroje
13
81
189,10/2,33
Kroužkové stroje
64
80
181,50/2,27
Záme níci
7
80
308,72/3,86
Tkalci, tkadleny
161
96
246,20/2,56
Suka ky
16
105
228,62/2,18
Mykací stroje
13
96
269,43/2,81
Kroužkové stroje
64
96
316,20/3,30
Záme níci
7
96
377,60/3,93
Tkalci, tkadleny
150
96
244,73/2,55
Suka ky
15
96
192,93/2,01
Mykací stroje
16
64
191,40/2,99
Kroužkové stroje
80
52
146,30/2,81
Záme níci
7
52
170,86/3,28
Tkalci, tkadleny
139
52
190,57/3,66
Suka ky
15
52
153,06/2,93
1939
1940
Ve výše uvedené tabulce m žeme vid t, že se neustále m ní veškeré hodnoty. Po et d lník se postupn snižoval. Po et odpracovaných hodin byl každý rok jiný, stejn jako mzdy. Nejvyšší hodnoty mezd m li záme níci. V sou asné dob firmy židovských rodin již neexistují. Názvy továren se však lidem vžily do pam ti a používají se dodnes nap . Reichova továrna, Bondyovy domky. Za átek roku p inesl m stu zna né komplikace. Zpráva zastupitelstva obce z 6. ledna 1941 byla velmi krátká. Silné v try a mnoho sn hu zp sobily zastavení provozu železnice a silnic. Proto bylo vyhlášeno, že muži od 18 do
31
60 let byli povinni k odklízení sn hu a prohazování vozovek. Pokud n kdo nebyl schopen, musel zaplatit 30 K. Do místní kasy mohla obec p isp t finan ními prost edky, jelikož od 23. ledna 1941 za ala vybírat spot ební dávky z nápoj vyjma piva a mléka. V únoru 1941 byl zastupiteli projednáván projekt postavení m stského koupališt , bazénu pro koupání d tí. K tomu bylo pot eba upravit pravý b eh eky Úpy mezi pivovarským jezem až k lávce pro p ší u pivovaru. Stále platila vyhláška okresního hejtmana, kde byly stanoveny vysoké tresty za nelegální obchodování s potravinami a nedodržováním stanovených cen. Místní stavební práce za aly. Od b ezna se pracovalo na stavb kanalizace v Zelené ulici. Vydlážd ní Komenského ulice nebylo ješt možné, zatím došlo k rozší ení Podhradní ulice. Obec žádala m stskou spo itelnu, aby si na vlastní náklady vydláždila ulici kolem své budovy. Obecní lom na kámen byl pronajat na rok zv roléka i Josefovi Vikovi za poplatek 4,60 za každý kubický metr kamene. eská Skalice si pronajala od náchodského panství pozemek na pravém b ehu Úpy u pivovarského jezu na z ízení koupališt na dobu 30 let. M stská rada rozhodla na sch zi v dubnu, že povolí Josefovi Bubení kovi postavit tkalcovnu (dnešní výroba ekologických WC). Od Josefa Jiránka byla p ijata nabídka na p estavbu radnice za 52 000 K. Malé Skalici bylo povoleno p ipojit ást Na Vinici do m stské kanalizace. V ervnu bylo schváleno zakoupení sošky Boženy N mcové od spole nosti Boženy N mcové v Praze za 290 K a sportovnímu klubu p islíbena pomoc se stavbou šaten u fotbalového h išt . Život eskoskalických žid byl za Protektorátu velice složitý, což je vid t na p íkladu místní roda ky Evy Reichové– Zelené, která byla nejstarší dcerou majitele textilní továrny v eské Skalici.
32
Eva Reichová- Zelená22 ve vzpomínkové knize23 lí í události v eské Skalici, prožité d tství, r zné zákazy, p íkazy a p íko í se kterými se musela vyrovnávat kv li svému židovskému p vodu. Dále odjezd celé její rodiny do koncentra ního tábora, povále ný návrat a její další život v eské Skalici až do dnešního dne. Já jsem však zam ila hlavn na léta 1940-1945. P es zákaz vzd lávání ve škole se Eva u ila s kamarádkami. A i to bylo pozd ji zakázáno. „ Postupn N mci omezovali naši osobní svobodu r znými zákazy. Jeden zákaz šel za druhým. Mohli jsme vycházet, ale jen po katastr obce, to bylo až ke skalickému nádraží, … a to jen do 20 hodin. Nesm li jsme chodit do lesa, do parku, nesm li jsme k ece, na koupališt . Byly vymezeny prostory, kam jsme také nesm li, t eba k holi i, do kina, do divadla, do koncert . …Jinak jsme se nesm li stýkat s árijci. P i setkání na ulici jsme se s kolemjdoucími pozdravili, ale snažili jsme se vždycky p edem rozhlédnout, kdo kde je. Bez povolení n meckého ú adu jsme nesm li jet vlakem, museli jsme odevzdat lyža skou výstroj. Nakupovat jsme mohli jen dopoledne od 10 do 11 hodin a to jenom v obchod , kam byl žid m vstup dovolen. Pak dopolední hodiny zrušili, mohli jsme nakupovat jenom odpoledne od t í do p ti. V trafice jsme si sm li koupit známky na dopisy, ale ne už cigarety. …Museli jsme odevzdat všechny dopravní prost edky, auta, motocykly, kola, rádia, gramofony, fotoaparáty – tatínek byl náruživý fotograf, m l doma ve sklep za ízenou temnou komoru – odevzdat jsme museli psy, ko ky, kanáry … Platil
22
Eva Reichová se narodila 15. ervna 1928 v Trutnov . Své d tství prožila, jak sama uvádí
velmi š astn , v eské Skalici. Zde chodila od roku 1934 do obecné školy (dnešní stará radnice), od roku 1939 do m š anské dív í školy (dnešní ZŠ na nám stí). M š anskou školu navšt vovala pouze jeden rok. Byla židovské p vodu a norimberské zákony zakazovaly židovským d tem docházet do školy. Otec se jmenoval Bed ich Reich a matka Gertruda Reichová, roz. Reimannová. Matka vystudovala lyceum a pozd ji Filosofickou fakultu Karlovy univerzity. Státní zkoušku m la ze 3 jazyk , ale hlavním zam stnáním byla pé e o domácnost a d ti. Eva m la o 3 roky mladší sestru V ru. Otec vlastnil továrnu na výrobu textilu. Po válce ji velkou oporou byla jejich hospodyn Fanynka Kalousková. Celá rodina bydlela ve vlastní vile v K enkov ulici. 23
Vl ková, V ra: Doufám, dokud dýchám. Náchod 2006.
33
pro nás zákaz vstupu do hotel a restaurací, postupn jsme m li zakázáno nakupovat r zné zbo í, nem li jsme nárok na šatenky a poukazy na pr myslové zboží, nem li jsme nárok na vep ové maso, ovoce, bonbony, textilní zboží, holicí mýdlo …“24 Eva Reichová velice ráda etla. Tatínek cht l, aby po m š anské škole studovala um lecko-pr myslovou školu. Ve škole se u ila n mecky, ale po válce se za ekla a odmítala jazyk používat. Maminka dívky hodn vedle ke kultu e. Do Náchoda jezdily do divadla, do Jarom e na balet, byly i v Národním divadle v Praze. Ve škole nemusela chodit na hodiny náboženství, to jezdily do Náchoda do synagogy. P ibližn rok byla v organizaci Junák, ale tento oddíl brzy N mci zakázali. P íprava na transport byla složitá. Každý musel p emýšlet, co si vezme s sebou, protože celý kufr mohl mít jen 50 kg. Shán ly se lehké hliníkové p íbory, sušilo se ovoce, balil se cukr a ošacení, muselo se po ítat se zimní i letní výbavou. Na registraci se muselo jet do Hradce Králové. Zde dostali rodi e do ob anského pr kazu písmeno J a odevzdával se seznam veškerého movitého i nemovitého majetku. Sest enice Evy Reichové-Zelené V ra Löwenbachová – Feldmanová25 (narozená v eské Skalici) si b hem války také vytrp la své. P ed válkou se vdala a narodily se jim 2 d ti – Jan a Eva. V roce 1938 cht li s manželem emigrovat, ale to jim nebylo povoleno. V roce 1941 byl manžel zat en gestapem p i vyšet ování požáru skladu benzínu a petroleje firmy Welzel. Byl propušt n, ale vrátil se ve špatném zdravotním stavu. Dne 13. zá í 1941 byla V ra Löwenbachová s manželem a jejími rodi i poslána do interna ního tábora ve Svatobo icích. D ti z staly doma u Reichových. V in bratr Bed ich Bondy emigroval a létal v Anglii, kde sloužil u RAF. Zásluhu na odchodu rodiny z m sta m l prý i N mec Schreiber, který byl továrníkem a cht l jejich továrny.
24
25
Vl ková, V ra: Doufám, dokud dýchám. Náchod 2006. Str. 31 V ra Löwenbachová se narodila 25. srpna 1910 v Malé Skalici. Rodné p íjmení m la
Bondyová. Evin (Reichlová- Zelená) tatínek byl bratranec paní V ry. V in tatínek byl také pr myslník a vlastnil textilní továrny v Jarom i a eské Skalici. V ra navšt vovala obecnou i m š anskou školu v eské Skalici a poté šla studovat do zahrani í jazyky.
34
M. Winternitz a J. Gintz vlastnili v eské Skalici tkalcovnu. Jelikož to byly firmy židovských majitel , došlo b hem války k arizování t chto firem. Od roku 1941 byly tkalcovna Reich a tkalcovna Gintz a Winternitz vymazány z obchodního rejst íku. Tyto firmy p evzal sudetský N mec Franz Kuhn a firma m la nový název: N mecký textilní pr mysl, Franz Kuhn v eské Skalici. Tkalcovnu Gintz a Winternitz vlastnil Eduard Schreiber z Vrchlabí. Od 1. zá í 1941 byl Ladislav Letošník jmenován editelem m š anské dív í školy za editelku Ku ákovou, která šla p ed asn do penze. Vedoucí škol byli podrobeni zkouškám z n m iny. Zkoušky byly tak náro né, že je neud lali ani ti, kte í um li výborn n mecky. Mezi nimi byl i Letošník, kterému bylo za trest sráženo p l roku 40 % služného (pozn. autorky – peníze jim byly po osvobození vráceny, byly pot eba, dcera B la byla nemocná). editel byl ve škole za vše odpov dný. Když se v rodin mluvilo o Hitlerovi a dít ve škole jen opakovalo, co ekl nap íklad tatínek, byl za to potrestán editel. Jídla bylo stále mén a ceny stoupaly. Autorka deníku p. Letošníková uvádí ceny – 1 kg másla 4 000, vejce 25 K s, husa 6 000, na šaty pánské 20 000 K s, 1l mléka 12-20 K s. Nejen na Židy ale také na Sokol zam ili se N mci. V roce 1941 byl zat en župní vzd lavatel Jaroslav Hofman, editel m š anské chlapecké školy. Byl odvezen do Terezína, pozd ji do Osv timi. Zde i zahynul. V bec Obec sokolská v Podkrkonoší byla v odboji velice aktivní. Dne 12.4. 1941 byl Sokol zrušen a veškerý jeho majetek zabaven. Místní sokolovna u železni ní stanice byla zav ena. Po nástupu Heydricha byl zaznamenán velký teror na Peti ní výbor a Obranu národa. Obec sokolská si zachovala organiza ní samostatnost, a tak nebyla tolik postižena heydrichovskými iny. Dne 27. zá í 1941 p ijel do Prahy zastupující íšský protektor Heydrich. Druhý den jeho funkce vysílal rozhlas zprávu o vyhlášení civilního výjime ného stavu. Narušení po ádku, bezpe nosti a klidu hrozilo potrestáním. Od 1. íjna probíhala v Protektorátu nová registrace Žid . V Protektorátu žilo p es 88 tisíc Žid . Heydrich za al okamžit jednat. První židovský transport byl již 15. íjna 1941 do Lodže. 35
Tato kapitola popisuje události, které se staly na za átku války a kon í p íchodem íšského protektora do Prahy. Situace v eské Skalici v období tzv. heydrichiády je náplní následující kapitoly.
36
5. 1941 – 1944 Tato kapitola bude sledovat d ní ve m sta od p íchodu Heydricha do podzimu roku 1944. Zam ila jsem se na hospodá ský vývoj, školství a také na kulturní život ve m st . V íjnu 1941 se m stská rada ve svém zápise zmi uje o tom, že veškeré své sch ze a sch ze obecního zastupitelstva musí být nap íšt hlášeny ú adu Oberlandrata. O získání Reichovy továrny byl dochován výpis ze soudního spisu: „Trhovou smlouvou ze dne 13. listopadu 1941 byly všechny nemovitosti firmy Karel Reich prodány za ástku 1 040 000 K Franzi Kuhnovi, N mci, a to v etn firny Karel Reich, textilní podnik v eské Skalici, p i emž Kuhnovi p ipadla veškerá aktiva a prodávajícím z stala k placení všechna pasiva firmy, zejména nedoplatky daní, náklady komisa ské správy a podobn , které m ly být z trhové smlouvy zaplaceny. … byla tato smlouva vynucena N mcem Franzem Kuhnem, který p edtím arizoval firmu Gintz a Winternitz, hrozbami gestapem, jimiž každý odchylný návrh potla oval. Kuhn sám stanovil trhovou cenu a jen pod tímto nátlakem se manželé Reichovi – jako osoby židovského p vodu- odhodlali uzav ít tuto smlouvu….“26 V prosince 1941 m stská rada zažádala, aby zastupitelstvo navrhlo ministerstvu vnitra slou ení Malé Skalice s eskou Skalicí. Doposud tvo ily stavební, hospodá ský i kulturní celek. Malá Skalice se však nadále slou ení bránila. V roce 1941 vznikla i firma Dohnálek, která sp ádala k ži z angorských králík . Spole níci Bohuslav Dohnálek a Adolf Mat jka vedli svoji firmu úsp šn ve vále ných letech. Firma zanikla v roce 1950. P ed školním rokem 1941-1942 byla svolána konference kv li nové školní reform , na které se projednával postup žáky 4. ro níku obecné školy do 1. ro ník m š anské školy podle prosp chu. Na obecné školy z staly 4 ro níky, kde bylo tento rok 122 žáky a m š anská škola m la 5 ro ník , 26
Kejzlar, Josef a kol. D jiny textilní výroby v eské Skalici. Dv r Králové nad Labem 1987. Str. 212.
37
druhý a t etí ro ník po dvou t ídách. Celkem bylo 204 žák . Pátý ro ník byl spojen s chlapci a tvo ili tak smíšenou t ídu. Zm nou byl nový pan editel Ladislav Letošník, protože R žena Ku áková odešla do d chodu k 31. srpnu 1941. I tento rok prob hly ve škole r zné oslavy: narození Antonína Dvo áka, narození Jana Ámos Komenského, úmrtí W. A. Mozarta, 15. b ezna z ízení Protektorátu a samoz ejm 20. dubna narozeniny V dce. Od 30. listopadu 1941 byla spojena správa m š anská škola dív í a obecné školy dív í. Výnosem prezidenta republiky byla slou ena obecná škola chlapecká s dív í ve smíšenou školu. Od 1. ledna 1942 bylo v dom sociální pé e, který byl nov postaven, umíst no 40 sirotk a 6 dosp lých osob. V lednu se konala sbírka zimních pot eb pro n meckého vojsko, které v tu dobu elilo kruté ruské zim na východní front . Byl k tomu z ízen i sb rný výbor. Byl vytvo en Odbor ligy proti tuberkulóze, který se nacházel v novém sociáln -zdravotním dom . Neustále docházelo k pojmenování a p ejmenování m stských ulic. Ulice Palackého v eské Skalici m la být p ejmenována na ulici Dr. Kordiny, ale v dubnu bylo schváleno nové p ejmenováni na ulici Dvo á kovu. Stejn jako minulý rok došlo k p írodní kalamit a napadlo mnoho sn hu. Jelikož nebyly ve m st žádné technické i úklidové služby byla v únoru dána výzva, že všichni lidé od 15 do 60 let jsou povinni odstra ovat sníh. Dne 25. dubna 1942 byl na ízením ministra hospodá ství a práce zastaven provoz ve firm Ladislav Barto s.r.o. (p ádelna, barvírna, tiskárna). V prostorách tkalcovny a p ádelny byla zavedena vále ná výroba a opravy trup a k ídel letadel – název Barto , Werk II. Další budovy byly zabrány na výrobu zbraní. Zastupitelstvo se v kv tnu usneslo na p edplatném Der neue Tag. V srpnu nevyhov lo m sto Hradec Králové povolit udržování a opravy chodník a dlažeb protektorátních silnic. Okresní ú ad zakázal nákup r zných knih, kalendá
od r zných zástupc , pokud nebudou mít osv d ení od
okresního hejtmana.
38
Od kv tna 1942 dostaly povolení jen stavby nep evyšující ástku 50 000 K. O stavbách nerozhodovala již obec, ale okresní ú ad. Povoleny byly jen práce pro války a práce udržovací. Na zasedání zastupitelstva dne 18.
ervna 1942 byl odsouzen
in
spáchaný na zastupujícího íšského protektora Reinharda Heydricha. Zmín na je také ve školní kronice pro tento školní rok „tragická“ událost atentátu na zastupujícího íšského protektora R. Heydricha. Vše je popisováno jako in, který si zaslouží nejvyšší potrestání. Po atentátu na Heydricha prob hly i v eské Skalici a okolí rozsáhlé domovní prohlídky. N mci hledali zbran , vysíla ky, rádia. Hledali je také ve škole. Když se u n koho našla zbra , byl ihned zast elen. Po této zpráv u itel Krti ka zbran , které schovával, roz ezal a hodil do eky. Zbran , které byly zakopány, se pozd ji našly zrezav lé. Od ervna bylo stanoveno zavírání pohostinství od 23 hodin. Hosté po 23. hodin by byli p ísn trestáni. Na sch zi bylo oznámeno, že pozemky na budou nádrž Rozkoš, které byly odkoupeny, nebudou nikterak uhrazeny. Dne 15. ervna p evzal funkci okresního hejtmana p. Mahnke, tím se stal okresní ú ad ú adem n meckým. Sokolský odboj na eskoskalicku vedl nejd íve August Pechlát, který byl pozd ji zat en, jeho nástupcem se stal Ladislav Van k – krycím jméno Jindra. Podle tohoto jména se nazývala ilegální sokolská organizace. V Podkrkonoší byla založena ilegální skupina 1. sokolského okrsku Podkrkonošské župy Jiráskovy. V ele byl u itel Josef Schejbal z Malých Svato ovic. Schejbal a jeho p átelé vytvo ili ilegální skupiny s krycím jménem S 21 B. Mezi Schejbalovi spolupracovníky pat il Jaroslav Falta, odborný u itel z eské Skalice. Další významnou osobou této organizaci byl ídící u itel Ladislav Satran z Bohdašína a
erveného Kostelce. Škola v Bohdašín byla
místem, kde se do asn ukrýval s. parašutista Ji í Pot ka, radiotelegrafista skupiny Silver A27. Satranova žena Zde ka m la bratra Antonína Burdycha, který se také zapojil do této innosti a jeho d m na slatinských Kon inách 27
Skupina, kterou vedl A. Bartoš. Parašutisté Val ík a Pot ek byli shozeny v noci z 28. na 29. 12. 1941 u Pod brad, jejich úkolem bylo obnovit spojení s domácím odbojem – v ele V. Morávek a zajistit spojení s Londýnem pomocí vysíla ky Libuše.
39
poskytl úkryt vysíla ce Libuši, která dodávala zprávy z Protektorátu, a prost ednictvím které se prezident E. Beneš v exilu dozv d l o vypálení Lidic a Ležák (10.6. a 24.6. 1942). Vysíla ku Libuši, která byla p vodn umíst na v obci Ležáky a p ed jejich vypálením byla po ástech odvezena do školy na Bohdašín , kde ji znovu uvedl do funk ního stavu u itel Schejbal se svými p áteli, ta byla posléze p evezena k Satranovým na Kon iny. Zda je vysíla ka funk ní, vyzkoušel následn Ji í Pot ek. Další úkole skupiny S 21 B byl dohled na shazování výsadká . Po atentátu na íšského protektora Reinharda Heydricha ( 27. kv tna 1942) bylo gestapo v akci. Úkryt vysíla ky v Ležákách už nebyl bezpe ný. Proto se radiotelegrafista Ji í Pot ek vydal na Náchodsko do Bohdašína. Josef Schejbal musel sehnat lidi, kte í by pomohli vysíla ku p evést. Odsud, z Jest ebích hor, bylo naposledy vysíláno v noci z 25. na 26.6. 1942. Ji í Pot ek sd loval: „Ležáky u Vrbatova Kostelce (Skute ), kde jsem byl se svou stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé který nám pomáhali, byli zat eni. Jen s jejich pomocí jsem mohl zachránit stanici a sebe. Fred v ten den v Ležákách nebyl. Nevím o n m a on neví o mém nyn jším umíst ní. Doufám však, že se nám poda í dát se op t dohromady. Z stal jsem nyní sám. Lidé se bojí a jsou ned v iví, lze t žko navazovat nové styky. Pro p ípad, že bych se nesešel s Fredem, udejte mi jméno a adresu jeho nástupce. Udejte mi prosím heslo depeší 859-97, šifrou tohoto telegramu. P íští vysílání ve 23 hodin dne 28. ervna …“28 V sobotu 27. ervna 1942 bylo rozhodnuto celou skupinou, že vyzvou obvodního léka e Víléma Dvo á ka ze Rtyn v Podkrkonoší ke spolupráci. Jeho jméno bylo na seznamu lidí, kterým bylo možno v it. To se posléze ukázalo jako omyl. U itel Satran zašel za léka em Dvo á kem a žádal ho o pomoc p i ukrytí parašutisty Pot ka. Dvo á ek se vyjád il, že pom že pozd ji. Tyto informace si však nenechal pro sebe a šel je sd lit svému švagrovi, n meckému etníkovi Fr. Beierovi. Dne 28. ervna 1942 dostal velitel gestapa Hardtke zprávu, kde se nachází vysíla ka Libuše. Když nenašel Satran úkryt pro Pot ku, vzal vše na sebe a dohodl se se svým švagrem Antonínem Burdychem, že ho schovají u Burdych
28
na
Metelka, Jaroslav: Krvavý protektor. Náchod 1971. S. 27.
40
Kon inách. Aby mohli p emístit vysíla ku ze školy v Bohdašín na Kon iny, vložili ji do králíkárny a na ni položili samici. Gestapo vyhlásilo p epadovou akci na úterý 30. ervna 1942. P ijeli do bohdašínské školy, kde o p estávce zastihli u itele Satrana v kuchyni. Zatkli ho. P i výslechu sd lil gestapu veškeré informace a ihned se rozjeli na Kon iny k Burdych m. Antonína Burdycha zastihli pracujícího na poli u stavení. Když ho táhli k chalup , doléhali na n ho, aby prozradil úkryt. Burdychovi se poda ilo se vysmeknout z držení a utíkal sm rem k lesu. Gestapo ho zast elilo. Na kraji lesa zem el. Jeho otec vše vid l. Gestapáci ude ili na starého Burdycha. Odvlekli ho na p du, kde ho st elili do ramene. Pot ek vyb hl z p dního otvoru a utíkal pry . Na p d gestapo našlo vysíla ku Libuši. Gestapo zatklo i ženu Burdycha Miladu. Antonín Burdych ml. po cest zem el na pr st el plic. Starého Burdycha odvezli na etnickou stanici. Na adu p išel také v dce celé skupiny a to byl Josef Schejbal. Ve stejný den, kdy zatkli Satrana ve škole, tedy 30. ervna 1942, tak p ijelo gestapo i do Malých Svato ovic ke Schejbalovým. Josef Schejbal nebyl doma, vzali jeho ženu Vlastu a jeli na koupališt , kde m l hrát volejbal. Schejbal tam skute n byl a zat ení se nebránil. Oba manžele odvezli na
etnickou stanici do
erveného Kostelce. Poté byli všichni ze sokolské skupiny S 21 B odvezeni do v znice v Hradci Králové. Ze dne 30. ervna na 1. ervence si oba hlavní p edstavitelé skupiny prožili velké mu ení. Zatíkání a týrání pokra ovalo nadále. Nikdo si nemohl být jistý ml enlivostí toho druhého. Když n kdo necht l vypovídat, gestapo p ivedlo leny rodiny, aby jim domluvili. Ti samoz ejm byli také potrestáni, vždy po Hendrichov atentátu bylo vyhlášeno stanné právo. Když už bylo skoro zatýkání ukon eno, dozv d lo se gestapo o u iteli Jaroslavu Faltovi z eské Skalici. Dne 3.
ervence byl zat en u strýce
v Me ov , když pracoval na poli. Parašutista Ji í Pot ek mezitím stále prchal. Co se stalo na Kon inách v d l, tak se rozhodl utéct sm rem Pardubice. Tam by ho ješt n jaký známí mohl schovat. B žel bez jídla, odpo inku, v prostém oble ení. Nem l s domácím odbojem žádné spojení, nikoho neznal. V Rosicích se cht l ukrýt u spolupracovníka Nová ka, ale ten byl již také zat en. Ji í Pot ek u Trnové padl vysílením. Když jej našel etník, Pot ek se bránil, ale byl zast elen. 41
Stanný soud v Praze vynesl dne 2. ervence 1942 rozsudky trestu smrti nad zat enými. Jediný Jaroslav Falta z eské Skalice se trestu smrti vyhnul a byl poslán do koncentra ního tábora Mauthausen, kde byl mu en a následky toho 20. íjna 1942 zem el. J. Schejbal a další lenové byli odvezeni na Záme ek v Pardubicích, kde byli 9. ervence 1942 popraveni. Tabulka . 2 Jméno
Datum
Povolání
narození Balatka Jan
31. 9. 1896
Telegrafní
Místo
Datum
pobytu
smrti
Úpice
Zahynul
z ízenec Burdych
13. 10. 1874
Rolník
15. 6. 1942 Kon iny
Antonín Burdychová
9. 7. 1942 6. 4. 1876
Josefa Burdych
V
Kon iny
domácnosti 28. 5. 1905
Rolník
Kon iny
Geisler Josef Hampl
24. 12. 1905
Hospodyn
Kon iny
Ježek Karel
Zast elena 9. 7. 1942
20. 7. 1903 16. 2. 1910 14. 9. 1910
U itel U itel D lní d lník
eská
Umu en
Skalice
20. 10. 1942
Ryzn
Zast elen
v Podkrk.
9. 7. 1942
Strážkovice
Zast elen
Miloslav Hejna Václav
Zast elen 30. 6. 1942
Milada Falta Jaroslav
Zast elena 9. 7. 1942
Antonín Burdychová
Zast elen
9. 7. 1942 30. 5. 1913 29. 5. 1902
U itel ídící u itel
ervený
Zast elen
Kostelec
9. 7. 1942
Doubravice
Zast elen
u
Dvora 9. 7. 1942
Králové n/L Kábrt Karel
2. 9. 1910
Horník
Strážkovice
Zast elen 9. 7. 1942
42
Klikar Josef
3. 10. 1907
Záme ník
Bohdašín
Zast elen 9. 7. 1942
Merta Jaroslav
19. 4. 1910
D lní d lník
Ryzn
Zast elen
v Podkrkon
9. 7. 1942
oší Prouza
11. 8. 1921
Ú edník
Stanislav Satran Ladislav
24. 6. 1914
ídící u itel
Malé
Zast elen
Svato ovice
9. 7. 1942
Bohdašín
Zast elen 9. 7. 1942
Stranová
22. 2. 1911
Zde ka Schejbal Josef Vokatý Jaroslav
v
Bohdašín
domácnosti 1. 8. 1905 6. 10. 1908
U itel
Zast elena 9. 7. 1942
Malé
Zast elen
Svato ovice
9. 7. 1942
Techn.telegr
ervený
Zast elen
afní ú edník
Kostelec
9. 7. 1942
Zdroj: Metelka, Jaroslav: Krvavý protektor. Náchod 1971. S 63.
V celém
eskoslovensku existovalo takovýchto organizací mnoho. Tato
organizace je známá pro tento region a jedním z hlavních odbojá
zde p sobil
eskoskalický u itel Jaroslav Falta. Pro u itelský sbor eskoskalické dív í školy bylo uv zn ní Jaroslava Falty velkou ztrátou. Ovšem ješt fatáln jší následky to m lo pro rodinu Jaroslava Falty. Paní u itelka Faltová, manželka Jaroslava Falty z stala po smrti manžela v koncentra ním tábo e v Mauthausenu bez prost edk . Ob ané jí tajn dávali potraviny. U itelský sbor tvo ili následující u itelé.
43
Tabulka . 3 : U itelský sbor pro rok 1942-1943: Ladislav Letošník
zatimní editel
Jind iška apková
def. odborná u itelka
V ra Gabrielová
def. odborná u itelka
Old ich Linka
výpomocný u itel
Žofie Roubíková
def. u itelka domácích nauk
Blažena Sou ková
výpomocná u itelka
Marie Štoková
výpomocná u itelka dom. nauk
Jan Vejr
výp.u itel
Karel Tomí ek
fará , u itel náboženství
Karel ervený
u itel náboženství
Marie Cejnarová
výpomocná u itelka církve
Zdroj: Školní kronika
Mladí lidé (ro ník narození 1924) byli nasazováni na nucené práce do zbrojních továren nejen na území Protektorátu, ale i v N mecku. Hlavn tam byli vystaveni velkému nebezpe í, hlavn nálet m na pr myslové oblasti. D v ata se rychle vdávala, jelikož tak nemusela jít pracovat do íše. V dobách války stejn jako v jiných krizových dobách, které kladou velké nároky na morální kredit každého lov ka, se stalo udávání druhých b žnou sou ástí života. Když jeden druhému závid l, ihned ho udal ú ad m, které provád ly kontroly. V roce 1942 došlo k završení dlouholeté snahy o slou ení Malé Skalice a eské Skalice. Malá Skalice se dlouho bránila slou ení, ale nakonec došlo ke schválení.
44
Rodina Reichova odjela transportem 14. prosince 1942 z domu do Hradce Králové, kde byl tzv. sb rný tábor a poté do ghetta Terezín29. Na nádraží ve Skalici do vlaku nastoupili s
doktorem Neumannem, d tmi
Löwenbachovými a panem Teichnerem (zam stnanec v kožed lné továrn pana Vika). V Hradci Králové museli vystoupit a odevzdat klí e od domu, cennosti aj. Franz Kuhn si ihned pro klí e od domu p ijel a rodinu Winternitzovu, která tam s nimi bydlela do transportu, vyhodil z domu. Z Hradce Králové je zavezli do Bohušovic nad Oh í a odtud museli p šky do Terezína. D ti Löwenbachovi z staly v Hradci Králové, kde ekali až p ijedou rodi e ze Svatobo ic u Kyjova. Každý dostal ceduli se jménem a transportním íslem. Eva Reichová m la íslo 459. V Terezín byla provedena kontrola zavazadel. Po atentátu na Heydricha ostatní židé své kufry nedostali v bec. Ubytování byli ve stáji, pozd ji na p d pivovaru. V celém Terezín prý bylo okolo 60 tisíc lidí. Otec Evy Reichové pracoval v Terezín pro spedici, kde vozil pot ebné v ci do Terezína. Maminka v t ídírn od v . Kdo cht l jíst, musel pracovat. Na týden se dostávaly potravinové p íd ly – 5 dkg cukru, kousek margarínu, tvrt chleba. V místní jídeln se ke snídani dostávala erná káva a k ve e i polévka. Spíše se dalo hovo it o vod s bramborem. Ob as byla možnost mít i n co jiného – kole ko ko ského salámu, tu ín, kroupový eintopf. První den paní Reichová vzpomíná na va ené jáhly, které zapáchaly zatuchlinou a byly modré barvy. Dá se íct, že jídlo bylo i dobré platidlo. Pokud jste n co pot ebovali, vým na za jídlo byla možná.
29
Koncentra ní tábor Terezín je souhrnné ozna ení nacistických represivních za ízení z ízených za druhé sv tové války za pevnostními zdmi a valy Terezína. Jednalo se o v znici gestapa (v Malé pevnosti, od ervna 1940) a o židovské ghetto (v Hlavní pevnosti, od listopadu 1941). Celkem terezínským ghettem prošlo asi 155 000 lidí, z nich nep ežilo 2. sv tovou válku 118 000. Osvobození Terezína prob hlo hladce a bez boj . 1. kv tna 1945 byla kontrola nad táborem p evedena na ervený k íž, 5. kv tna utekli poslední nacisté p ed blížící se frontou a 8. kv tna 1945 p ijely první sov tské jednotky. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ghetto_Terez%C3%ADn#Ghetto_Theresienstadt_.28Hlavn.C3.A D_pevnost.29 Terezín byl p vodn pevnost, postavená na konci 18. století. M la být d ležitým bodem ve válkách s Pruskem, ale nikdy nebyla využita. V 19. století byla využívána jako trestnice pro vojenské i politické v zn . V roce 1940 zde z ídili N mci v znici gestapa a od roku 1941 zde byl sb rný pr chozí tábor pro Židy. První transport p ijel do Terezína 24. listopadu 1941 z Prahy, poslední odjel 28. íjna 1944 na Východ. Zdroj:Chládková, Ludmila: Terezínské ghetto. Praha 2005.
45
Bydleli ve staré stodole, ženy dole, muži naho e, museli pracovat, as na zábavu nebyl. V Terezín pobývali rok a následoval transport do Osv timi. Situaci popisuje
V ra
Löwenbachová
podobn
jako
Eva
Reichová.
V ra
Lowenbachová vypráv la o sprchování, kdy se kradlo oble ení, o tetování a hr ze v Osv timi. Manžel byl poslán transportem do N mecka na práci, kde pozd ji zem el p i náletu. P i selekci žen byla odtržena od d tí, už je nikdy nevid la. Musela se zde vykonávat otrocká práce. Když se blížil konec ledna 1945 p išli Rusové osvobodit Osv tim. Paní V ra na n vzpomíná velice špatn , protože se Rusové dle jejich vzpomínek chovali h e než N mci. Rok 1942 byl poznamenán pronásledováním a vražd ním kv li atentátu na íšského protektora R. Heydricha. Tato událost se projevila i ve m st a místní obyvatelé žili v neustálém strachu. Za za átku roku 1943 zachránila Eva Reichová svou rodinu p ed transportem z Terezína na východ. Onemocn la úplavicí a nemocní m li odklad. V Terezín se udrželi až do poloviny kv tna 1944. Otec posílál ilegáln dopisy do Skalice hospodyni Fanynce. Bylo nebezpe né posílat balí ky s jídlem do ghetta, ale Fanynka byla state ná a posílala jim, co tatínek napsal. Dopisy schovávala i p es tatínk v rozkaz je ihned spálit a po válce je všechny p edala Ev Reichové. Pokud byl v Terezín vyhlášen n jaký zákaz (Sperre)- vycházení ven ve volném asu, svíceni na ubikacích, byl to d kaz, že N mci prohrávají. Jiné zprávy, co se d je za zdmi tábora, nem li. Nemoci se v tábo e ší ily velice rychle. Bylo to dáno nedostate nou hygienou, nedostatkem jídla, ale i r zným hmyzem – vši, blechy, št nice, svraby. Jednou Eva Reichová dostala vši, vlasy jí polily petrolejem, nechaly do druhého dne a nikdy více od té doby vši nem la. V Terezín dostala i své první brýle. Nosila je i v Osv timi, kde ji je ovšem n kdo ukradl. Za átkem b ezna 1943 byla za azena do pracovní skupiny v zahradnictví. Pracovala 10 hodin denn . U ili se, jak p stovat zeleninu, ovoce aj. Když celá rodina trp la nedostatkem vitamín , nosila Eva Reichová dom „odpad“. Byly to r zné listy od zelí, nahnilá raj ata. Samoz ejm vše bylo zakázané, ale
46
d lalo se to. Kdyby N mci p i prohlídce u n koho našli zeleninu i ovoce, hrozilo by vyst hování do Malé pevnosti nebo transport. Když chodili do práce, zpívat nemohli, ale p i práci tiše zn lo: „V Terezín u Prahy stojí velké kasárny, ach bože. Ží ata se tetelí, ve dne v noci na zemi. Jednoho dne k ve eru p išel Seidl nahoru: Jdou, ží ata, jdou dol , maj tam nástup k apelu. Vy do Polska jedete, protože moc kradete. Pak tu zbyde ganz alein hausleitung Edelstein.“30 Ve svém volném
ase mohli chodit na r zné p ednášky, z izovat
kabarety, divadelní p edstavení a jiné programy. Eva chodila ráda na p ednášky Karla Polá ka. Vzpomíná, jak um l poutav vypráv t historky ze života. Dne 11. listopadu 1943 bylo na ízeno s ítání obyvatel v ghettu. Spo ítáni museli být i nemocní, sta í i d ti. Lidé stáli v adách 10x10. Když byli po ítání, stáli v adách od rána do ve era, než to skon ilo. Nejedli, nepili, na záchod nemohli. N mci to n kde i zám rn protahovali, když jim po et nevyšel, cht li to p epo ítat znovu. Doma dostala dopis, který psal tatínek služebné z tohoto roku: Dopis tatínka Fanynce „Milá Teto! Máte dneska svátek, je krásn a jelikož mám trochu asu, píši Vám. Tedy k Vašemu svátku p ijm te naše srde ná blahop ání a p ejeme Vám vše dobré.
30
Vl ková, V ra: Doufám, dokud dýchám. Náchod 2006. ISBN 80-239-5807-0.S. 53
47
Kéž bychom Vaše narozeniny mohli oslavit ve zdraví již spole n . Nemusím vás snad ani ujiš ovat, jak se Vás a na naše ostatní p átele dnes a denn vzpomínáme, jak rádi bychom si s Vámi již pohovo ili, ale zatím musí z stati p i zbožném p ání. Váno ní svátky jsme letos m li bezradostné, doufali jsme, že Vás budeme moci navštívit, ale dovolenou jsem nedostal. Ješt k tomu má sestra s d tmi odjela a tak jsme zbyly a byli úpln sami a pak se stýská teprve. Od nich nemáme ješt žádných zpráv, doufám, však že Vám budou psát a když tak neu iní, dejte nám v d t. M žete-li jim pak n ím p isp ti, u i te tak, nebo nemají již nikoho, na koho by se mohli obrátit. Co se nás tý e, pracujeme všichni, na starší a já celý rok na erstvém vzduchu, malá se u í, žena je zam stnána v místnosti. Život není vždy tak jednoduchý, ani nevíte, jak nám Vašimi zásilkami pomáháte. Nedostatek tuk a vitamín jeví se na nás všech. D ti sice dob e vypadají, ale Avuky má uvoln ní zub , kdežto malé se lámají nehty. Žena má potíže se štítnou žlázou a mimo to nízký tlak krevní. Má prý víc jísti, ale ono se to ekne. Máma více leží, než chodí (má potíže se srdcem a žlu í), pom rn dob e to je ješt se švagrovou a se mnou. Mám sice o n co štíhlejší linii, ale jinak až na trochu regma, se cítím velice dob e. Ptáte se, co bychom tak pot ebovali. Tedy zásadn : z poživatin m žete zaslat všechno, nic se neztratí, vše se v po ádku obdrží, i konzervy. Jinak Vám musíme úpln p enechat, co chcete poslat a co dostanete. Aby jste však p ece m la n jaké sm rnice tedy: chleba, tuky, cukr a cukerín (k slad ní kávy), špek, uzené maso, trvanlivý salám, jíšku, polévkové kostky, mouku, krupici, kroupy, hrách,… atd.
ty i balí kové poukázky jsme Edovi poslali a
m žete vždy po 2-3 ned lích 1 balík zaslat. Hlavní v c je využít pln váhy 10 kg. Nejd íve zašlete balík strýci Eduardovi, eká již na n j. Tetu Karolinu jsme již n kolikrát navštívili, nechá Vás pozdravovat, je zdráva a z stává nyní jak jsme Vám již sd lili Wall-ova t ída 24/8. … Nakonec ješt jednou vám všem chceme d kovat za to, co pro nás d láte. Kant rkovi a Vaše poslední pozdravy byly velice milé a opravu nás pot šily. M li bychom si tolik co íci, ale všechno to eká na naši dovolenou. Evža mi také poslal lístek, ješt
jsem mu nemohl odpov d t, až mu budete psát,
pozdravujte ho od nás. Co d lá pan Vilácí a „lesní panna“? Jakpak asi vypadá 48
náš nábytek, obávám se, že bude špatn uskladn n a že si budeme muset opat it jiný. Bu te tam u Vás všichni hezky zdrávi, pozdravujte od nás naše dobré známe a vzpome te si na nás, jak my na Vás vzpomínáme. Edu prosím, aby mi potvrdil, že dostal m j lístek z 19. ledna. Dopis spalte. Ješt jednou vám d kujeme, srde n vás zdravíme a v duchu ruce tiskneme. Váš starý známý.“31 Rok 1943-1944 neuvádí ve školní kronice seznam u itel ani po et d tí v místní škole. Je zde uveden po et 138 d tí, které docházely z celého okolí eské Skalice a jaká povolání m li jejich rodi e. Jestli íslo 138 je celkový po et d tí ve škole, tak je to pon kud málo oproti jiným rok m. Školu navštívil školní inspektor Jan Rykr, který se zam il na výuku n m iny a zú astnil se hodin ve všech t ídách. Kultura jako obrana proti hr zám každodenního života za ínala ve m st vzr stat. Tento rok zahájilo Kuratorium pro výchovu mládeže akci Um ní mládeži. Dne 12.
íjna 1943 odehrálo p edstavení Naši furianti, hrané
divadelním souborem z Rychnova nad Kn žnou. Další akce, které škola podnikla, se konaly každý m síc – promítání filmu N mecké zámky a hrady, recitace žákyní Pelikánovou Andersenovy pohádky, Han l v orchestr zahrál d tem Smetanovy skladby aj. Tento rok došlo k p edložení plánu a rozpo tu stavitele Jiránka na z ízení schodišt u h bitova vedle hostince p. Karla. V roce 1943 byl v eské Skalici založen M stský symfonický orchestr, který se pozd ji p ejmenoval na zp vácký spolek Bendl. Sbormistry orchestru ve vále ných letech byli Dalibor Doubek (1939-1943), eskoskalický fará Karel Tomí ek (1943-44) a Rudolf Matys (1944-1990). B hem války v eské Skalici také udržoval kulturní atmosféru tane ní orchestr Skála, který byl založen v roce 1934. Hlavními muži vále ných let tohoto orchestru byli Alois Sedlá ek a Josef Drtina. 32 31
Vl ková, V ra: Doufám, dokud dýchám. Náchod 2006. Str. 124-125.
32
Informace o hudb v eské Skalici – zdroj: eskoskalický zpravodaj, mimo ádné vydání – Hudební den m sta 4. zá í 2004.
49
Zastupitelstvem byl dán souhlas na z ízení lidové školy zem d lské v eské Skalici. Kapelník Rudolf Maty v noval m stu pochod „Pozdrav z Babi ina údolí“. Od 1. ledna 1944 byly zrušeny školní rady a výbory. Jejich innost byla p enesena na starostu obce. Okresní školní inspektor svolal do hlavní dív í školy v eské Skalici u itele i z okolí
erveného Kostelce a Úpice. U itelé
n meckého jazyka, p írodopisu a zem pisu shlédli vzorovou hodinu, která byla vyu ována v n meckém jazyce. Zmín no je zde také pro tento školní rok zm ny u itel – V ra Gabrielová odešla ze zdravotních d vod a nebyla nikým nahrazena. Po zem elém u iteli Jaroslavu Faltovi nastoupil Václav Kliment a p. u itelka Marie Štoková byla p id lena do Náchoda a nahrazena Vlastou Kova í kovou z Prahy. Ve školách byly u ebnice zabaveny. U ilo se bez nich, jen podle nadiktovaných poznámek. Vyu ování d jepisu bylo zastaveno. V Jarom i se konaly kurzy, kam jezdily u itelé, aby vykládali d jiny správn . Další transport rodinu Reichovu zasáhl v kv tnu 1944 – do Osv timi. Oznámení se dostávalo lístky – bílý lístek – za azen, zelený lístek – vy azen, r žový lístek – rezerva. Na bílém lístku bylo napsáno jméno, íslo transportu, íslo osobní, den, hodina a místo, kam se mají dostavit. Rodina Reichova odjížd la transportem Eb 18. kv tna 1944. Transport byl uskute ován vagony, které d íve sloužily na p epravu dobytka. S sebou si mohli vzít omezené množství v cí, to co se vešlo do jednoho kufru, jeden kbelík s vodou a jeden na vykonání pot eby. Jeli asi dva dny a dv noci, než dorazili do Osv timi. Po p íjezdu na rampu v Osv timi selekce tohoto transportu neprob hla. Všechny zavazadla se dala na hromadu, p íslušníci SS je se adili do p tistupu a šli do lágru B II. tzv. tábor pro rodiny eských žid . Druhý den byli tetováni íslem, které sloužilo p i s ítání. Eva Reichová má dodnes na levém p edloktí vytetované íslo A – 4596. Tetovali je Polky. Paní Reichová vzpomíná, jak se tenkrát bavily a smály mezi sebou a íslo 4595 daly jí a jedné hol i ce. Druhý den p tku p ed laly na šestku. Po válce jí nabízeli, že je možné tetování odstranit, ale paní Reichová to odmítla, aby nikdy na krutosti N mc nezapomn la.
50
Každý den ráno i odpoledne se po ítali v z ové. Bylo jedno jestli prší nebo svítí slunce. Apely byly d lány 2-3 denn , vždy v 8 hodin ráno a 15 hodin odpoledne. Po ítání trvalo 2-3 hodiny. Jednou Eva p išla do kontaktu s doktorem Mengelem. Ptal se jí, kolik jí je let, ona odpov d la a hned utekla. V d la, o koho se jedná. Ve volném asu si hrála s cizími d tmi, vypráv la jim pohádky, malovali si na zem. To ji po válce p ivedlo i k myšlence pracovat s d tmi. Ke svým 16. narozeninám dostala od tatínka ervenou epu. Byl to pro ni ten nejkrásn jší dárek, který všichni sn dli. V rodinném tábo e se zpo átku nepracovalo. Pozd ji zde byla z ízena tkalcovna pro ženy, muži štípali d íví a Eva byla za azena do skupiny odvšivova
a jako pomocná vychovatelka pro
d ti. V ervnu 1944 musela odejít z rodinného tábora do ženského. S rodi i se rozlou ila a zárove vid la naposledy. Až po válce se dozv d la, že tatínek zahynul v plynové komo e 9. až 10. ervence 1944 p i likvidaci rodinného tábora a maminka asi 24. ervence v koncentra ním tábo e Sttuthofu, který ležel u Gda sku a kam byla po likvidaci rodinného tábora transportována. V ženském tábo e byla vybrána na transport do Hamburku, kde m la pracovat p i uklízení m sta. Velmi
asto zažila nálety letadel. Potom šli
odklízet trosky, cihly sbíraly a rovnali. Dále zde vykonávala práce v továrn Rhenania-Ossak na zpracování ropy a v cementárn
pana Gizziho. Když
chodily do práce, tak po cest rostl tu ín, který loupili. N kdy jim místní lidé nechávali u sloupu jídlo. Samoz ejm
to bylo zakázané, ale SSa ky jim
dovolily jídlo si brát. Další p ísun potravin si zajistila tak, že když jedna N mka vyráb jící panenky pro hol i ky a na n pot ebovala ženské vlasy. Eva m la krásné
erné a když si je ost íhala, dostala za n
chléb. P es den
nedostávaly jídlo v bec, ve er polévku s kouskem chleba. Dne 19., 20. a 21. srpna 1944 se v kin v eské Skalici konala kulturní akce s názvem Beseda písní a tanc . Na této akce se podílely: 60. lenný M stský orchestr v eské Skalici, 70. lenný smíšený sbor zp váckého spolku Bendl, 70.
lenná tane ní skupina
eskoskalických dívek v p vodních
národních krojích eských, hanáckých, valašských a slováckých a Vlastimil
51
Kaiser – len orchestru FOK a sólista eského rozhlasu z Prahy. Toto kulturní vystoupení se stalo velkou národní manifestací. Po et kulturních akcí byl i s blížícím se koncem války velký. Nap íklad hudební spolky byly proslulé po celém kraji. Lidé se snažili zp íjemnit si as a také mnohé z t chto akcí sloužily, jako ur itý druh manifestace. Tomu ovšem byla u in na p ítrž v zá í 1944, kdy byla zav ena divadla, muzea, obrazárny, výstavy, zastavena hudební innost. Z stalo jen kino a sport. Ale ten byl pozd ji omezen jen na p átelská setkání ve vzdálenosti 30 km o ned lích. Pro školní rok 1944-1945 bylo zapsáno 124 dívek. Op t tento po et se mi zdá p íliš malý. Žádná z nich nebyla židovského vyznání. Dne 8. listopadu 1944 se museli všichni u itelé podrobit rentgenové zdravotní prohlídce proti tuberkulóze.
52
6. Podzim 1944-1945 Ke konci roku 1944 již N mci prohrávali na obou frontách. Od Náchoda chodili první uprchlíci p ed Rusy. Byla velmi tuhá zima, že i ko p na u hub. Zví ata musela táhnout t žké vozy. musela ujít mnoho dalších kilometr . Když k
m umrzala
asto byla zví ata zran ná a nebo dobytek padl vysílením,
nechali ho na míst (viz foto p íloha . 5). Ob ané ho naložili a odvezli na jatka. Uprchlíci vym ovali kon za jídlo, ale nikdo je necht l, jelikož se bál, že je zví e nakažené. Bylo-li místo, mohli ženy s d tmi p espat v místní sokolovn nebo v hostinci U Konvalink . Vojáci se ubytovali v m stských školách. Školy odst hovaly své v ci do staré spo itelny (dnes m stský ú ad), do místní mate ské školy. Vyu ování p estalo a jen každý den jedna t ída ze všech t í škol vyu ovala. To probíhalo v radnici. Studenti byli nahnáni do les na kácení d eva, do ulic na kopání p íkop a d lání zábran. Autorka deníku (p. Letošníková) vzpomíná na jednu postavu: „ Jídlo z kuchyn , umíst né dole v klášte e, vozil voják m do škol starý d da – voják s vozíkem taženým párem hn dých koní k . M ly ho rády zvlášt d ti, které svezl kdykoliv se jim zacht lo. Klidn sedával na prkénku ve voze a poku oval ibuk. Když za átkem kv tna odtud vojáci utíkali, vid la jsem ho, jak s plá em se lou í s paní, u které byl ubytován a jde na se adišt . Za chvilku utíkal kvapem zp t a za chvilku se vracel sed na své vozíku, taženém svými koní ky. Radostn se s nimi za azoval do odjížd jící kolony. M l jist rád ty hn dé, mírné tvory a necht l se s nimi rozlou it.“ V okolí jednotky
eské Skalice se koncem roku 1944 objevili první partyzánské
i uprchlí ruští zajatci. Na Žernov
se ukrýval nap . Vladimír
N veklovský z Od sy, který se zú astnil boj na Ukrajin , kde byl také zajat. Odsud prchl a skryl se v Babi in údolí. Válka se nezadržiteln blížila ke svému konci. Za átkem roku 1945 procházejí Náchodem a
eskou Skalicí n me tí uprchlíci ze Slezska. Ti byli
naší protektorátní vládou nazýváni národními hosty a obyvatelé jim m li pr chod m sty umožnit.
53
Ve m st byly zp ísn ny n mecké hlídky, vlaky vozily st elivo, vojenská auta projížd la m stem tak ka neustále. Ve škole se neu ilo, jen na sm ny, d ti dostávaly úkoly dom . Školy byly zabrány N mci. Obyvatelé
m st
byli
nuceni
pracovat,
kopat
zákopy,
budovat
protitankové zátarasy, museli šet it energií a také zatem ovat okna Váno ní prázdniny byly prodlouženy do 22. ledna 1945. Školu obsadili N mci. D tem byly jednou týdn dávány úkoly. Po 22. lednu byly prázdniny prodlouženy op t a to na neur ito. D tem byl z ízen ve škole d tský útulek, kde se scházely, psaly úkoly a vykládalo se u ivo. Dne 24. ledna 1945 na ídilo n mecké vojsko vyklidit hlavní dív í i chlapeckou školu a odbornou školu pro ženská povolání, které sídlila v téže budov (na nám stí, dnešní ZŠ). Ponechán byl jen d tský útulek, všechen nábytek musel být p est hován do jiných místností. U ilo se jen 4 hodiny denn , klasifikace mohla být uzav ena a pololetní vysv d ení dostaly d ti až 15. února 1945. V b eznu do našeho kraje byla vyslána výzv dná ukrajinská jednotka, které velel kapitán Sokolovský. Ob ané p i t chto akcích velice rádi pomáhali (poskytnutí úkryt , potravin, ošacení, léka ské pomoci atd.). Jedním z úkryt sov tských jednotek se stalo Pohodlí u Babi ina údolí. Chalupa Prof. Josefa St edy posloužila jako úkryt pro dv
vysíla ky. Tento úkryt nebyl nikdy
prozrazen, i když byl v blízkosti ratibo ický zámek, ve kterém sídlila po ádková polní policie Schörnerovy33 armádní skupiny. Od za átku roku 1945 se také za ali množit sabotážní akce na železni ní trati Jarom
– Malé Svato ovice. Poškozeny byly vagony s vojenským
materiálem. Dne 11. dubna 1945 byla dána rozbuška na 2 km trati Jarom eská Skalice. Na stejném míst trat ale 27. dubna byla kolej rozmontována a tudíž byla p erušena doprava. V dubnu 1945 uprchlo 13 ruských zajatc , kte í m li pracovat v eskoskalických továrnách a bydlení jim bylo zajišt no v budov bývalého kláštera (dnešní Muzeum Boženy N mcové). Skrývali se u hrobníka Františka Jakla, pobývali na h bitov a okolních lesích až do osvobození. Obyvatelé jim nosili šaty a jídlo. 33
Ferdinand Schörner – polní maršál n meckého wehrmachtu, ke konci války velel skupin armád St ed. Sídlo m l ve Velichovkách u Jarom e.
54
Na za átku dubna 1945 byla Eva Reichová transportem p evezena do tábora Bergen-Belsen. Jely tam celé 3 dny. Na míst , kde byly ubytované, stály „chatr e“. Baráky byly zavšivené, bez nábytku, postelí. Dívky musely sed t na zemi, nohy skr ené, aby se jich tam vešlo co nejvíce. Když n kde zem el vysílením, odtáhli ho do místního lesa a tam hodili na hromadu mrtvol. Eva vzpomíná, že tolik mrtvých lidí za celou dobu války nevid la. Kv ten Po átkem kv tna 1945 vypukla v ad
m st povstání. N mci se
nevzdávali a povstání se snažili potla it. eská Skalice to nem la jednoduché, protože zde sídlily n mecké posádky – m š anská škola – pracovní oddíl tzv. Todtovy vojenské organizace, zámek Ratibo ice - oddíl polního etnictva a po ádkové policie, bývalý klášter v Malé Skalici oddíl SS a hotel Exner (bývalý hotel Zlatá hv zda) – gestapo a velitelství posádky. 5. kv ten Dne 5. kv tna bylo v eské Skalici velice živo. Dopoledne byl prost ednictvím pošty oznámen p íkaz z Prahy, podle kterého m ly železni ní stanice odstranit n mecké nápisy a na jejich místo vyv sit eskoslovenské vlajky. Obyvatelé m sta vzali p íkaz vážn a tím se ídili i u obchod
i ú ad .
N mecké nápisy strhávali a ni ili. Lidé se scházeli na nám stí. Okolo poledne 5. kv tna projelo nákladní auto s eskoslovenskou vlajkou a obyvatelé jásali. Odpoledne ve 13 hodin byl sezván revolu ní národní výbor. Místem jednání byla zasedací místnost m stské spo itelny. Revolu ní národní výbor m l splnit tyto politické úkoly: p evzít moc od N mc , spravovat majetek zabraný N mci a hlavn v t chto rušných dnech ídit m sto. Revolu ní národní výbor byl tvo en 30 leny r zných politický stran.
lenové vykonávali r zná povolání (d lníci, u itelé,
ú edníci, živnostníci, rolníci aj.)
lenem byl zvolen ob an vlasteneckého
smýšlení a zastával funkci v odboji. P edsedou revolu ního národní výboru byl, by ve své nep ítomnosti zvolen tra mistr František Zeman, který byl v tu dobu ješt
v zn n v koncentra ním tábo e Buchenwald. Funkci za n ho
55
spravoval Jan Her ík ( editel m stského ú adu) a místop edsedové Josef Nývlt ml. (bedná ský d lník) a Josef Stolín (peka ). N mecká posádka ve m st
se nevzdávala. Velitel na ídil rozmístit
hlídky po nám stí v parku a na n která okna namí ili kulomety. Národní výbor s N mci jednal. N mecká armáda slíbila, že nepoužije zbran
proti
obyvatel m, s. vlajky mohly stále viset, jen spojenecké museli být sundány. Národní výbor m l za úkol uklidnit ob any a nastolit po ádek. Okolo 15. hodiny v sobotu 5. kv tna p ijel do eské Skalice z erveného Kostelce n mecký transport 5 nákladních a 2 osobních aut, také motocykl a ambulance. Doprovázel ho eskoslovenský d stojník. Velitel n mecké posádky transport zastavil a poslal velitele transportu do Ratibo ic ke generálu Schörnerovi. Ten rozhodl, že vlajky se musí z dom , obchod a ú ad sundat, bylo zakázáno nošení trikolory a vycházky po 21. hodin . Národní výbor pro ochranu obyvatel poslal do ve erních ulic etnické a hasi ské hlídky. P es noc m stem stále chodili n me tí uprchlíci ze Slezska. Bylo slyšet drkání voz , i klapání dobyt ích kopyt o dlažbu. Celé m sto bylo v nejistot . V d lo, že válka je u konce, ale kdy skon í a zda nepoužijí N mci zbran k obran , nikdo nev d l. Tento den vydal Národní výbor listinu, v níž zakazuje prodejc m lihovin a hlavn
hostinc m
obchodovat. Všichni prodejci museli tento zákaz stvrdit svým podpisem. Naopak NV na izoval trafikám, aby z staly otev eny celý den a lidé tak mohli dostávat p íd ly na tabat rky. P. Letošníková vypráví ve svém deníku o 5. kv tnu: „…v Praze je zle a z Rozhlasu volají o pomoc. Ve m st že je povstání a všude sl. vlajky. Do nás jako když hrom ude í. Hnali jsme se rychle do m sta, samoz ejm na hlavní ulici, aby nám nic neuteklo. Dob hli jsme na nám stí, kde nás uvítal po celou válku rozbitý, ale nápadn rychle opravený místní rozhlas, který práv volal, že v d sledku kapitulace bude naším m stem ustupovat n mecká armáda, a jde všecko ob anstvo od hlavní silnice. … Pak jsem se také dov d la, že je ta ka v revolu ním národním výboru a že mají ve spo iteln první sch zi. Matka dce i vypravuje, že dopoledne n me tí vojáci provád li kontrolu legitimací. Mládenec Zden k St íhavka se prý p i prohlídce na vojáka ušklíbl a dostal pažbou p es obli ej. N mci m li na nám stí v parku a v oknech školy kulomety…“. 56
Karel Burdych napsal lánek do
eskoskalického zpravodaje . 133.
v ervenci roku 1975, ve kterém p evypráv l p íb h z 5. kv tna 1945 od Josefa Burdycha. Josef Burdych vzpomínal na den, kdy k n mu do
eské Skalice
p ijel bratr a sd loval mu, že v Náchod se už strhávají n mecké nápisy a v rádiu hlásí, že Plze je osvobozena. Jako hasi hlídkoval pan Burdych trasu od nám stí až po most v Malé Skalici. Na most k n mu p ib hl muž ze Zájezda, že utíká pro porodní bábu, jeho žena za al porod. Nikdo krom hlídek však nemohl být na ulici. Burdych s ním šel pro porodní bábu do Zelené ulice. Cht l to na zpáte ní cestu vzít okolo nám stí, aby se vyhnul N mc m. Porodní bába však, že má svou hrdost a že se p ed nikým nebude schovávat. Nikdo s nich však neum l n mecky a samoz ejm , že je n mecký voják zastavil. Burdych posunky vylí il o co jde, voják se rozesmál a cht l je pustit. P išel však jeho nad ízený a voják mu vysv tloval, co se stalo. Te se smáli oba dva. Pan Burdych dostal písemnou propustku s povolením jít dál. 6. kv ten Ráno 6. kv tna 1945 zabraly oddíly SS eskoskalické nám stí. M stem chodili N mci s kulomety, granáty a pancé ovými p stmi. V p ípad povstání m li st ílet a zabíjet. Ob ané nevycházeli z dom , jelikož m li strach a jednání oddíl SS s NV byl bez výsledk . Velitel SS ve er dovolil obyvatel m op t vyv sit národní vlajky, ti ale tento „dobrý skutek“ odmítli. 7. kv ten V pond lí 7. kv tna zahrani ní rozhlas již sd loval zprávy, že N mecko podepsalo kapitulaci. Obyvatelé eské Skalice m li velkou radost, tak se op t za ali sbíhat na nám stí. Národní výbor šel za velitelem n mecké posádky a žádal je, aby dobrovoln p edali postavení ve m st . N mecký velitel odmítl, že nedostal žádné také rozkazy tuto v c u init. Naopak rozkázal vyklidit nám stí, jinak použije zbran . Rozkazu bylo se za atými p stmi uposlechnuto. Všechna rozcestí a místa, která by mohla být v boji výhodná, zatarasila n mecká posádka. Národní výbor svolal bývalé eskoslovenské d stojníky a rotmistry, aby konali ve m st
po ádkovou službu. V poledne projížd la
m stem vyzbrojená a vycvi ená 17. n mecká armáda. Nikdo nev d l, zda tedy 57
Schörner nep ijal podmínky kapitulace a nena ídil odsun z m sta.Tentýž den dal skute n Schörner rozkaz, p i ústupu na západ mají N mci vše ni it a obyvatele zabíjet. 8. kv ten Z pond lí 7. kv tna na úterý 8. kv tna celou noc projížd la n mecká vojska m stem. P es noc odjel také z ratibo ického zámku n mecký generální štáb. M stských rozhlasem bylo oznámeno, aby ob ané zachovali klid, že jinak bude v p ípad nepo ádku v obci zast eleno 30 rukojmích. Národní výbor vydal rozkaz – každé p epadení ustupujících n meckých jednotek se bude trestat okamžit
smrtí bez jakékoliv výzvy. Lidé m li zákaz vycházet
z domov . Budou-li vid ny hlou ky o t ech a více osobách budou odst elovány. Zrušení tohoto na ízení bude ohlášeno m stským rozhlasem. eskoskalická pošta zachytila v dopoledních hodinách zprávu pro jarom skou poštu, že Ameri ané vyjednávají ve Velichovkách podmínky kapitulace Schörnerových vojsk. Do eské Skalice p ivezli N mci zat ené t i leny národního výboru z Hronova. P edali je na etnickou stanici. N mecké oddíly (v ele Todtova organizace34,
eskoskalické gestapo35 na konci) se
sjížd ly na nám stí a odjeli spole n sm rem k Jarom i. V eské Skalici už po n kolikáté vládla radost. Op t se vyv šovaly vlajky a psaly se ruské nápisy. U hotelu Na bojišti provád la eskoslovenská posádka odzbrojování n mecké ustupující armády. Zbran
a st elivo bylo
odváženo k radnici, kde byl zbrojní sklad a ubytována posádka. Každý si ponechal n jaké zbran na p ípadnou obranu m sta. Odzbrojovalo se také v Malé Skalici, Zájezd , Velkém T ebešov i ve Sviniš anech. Kolaboranti a
34
Organizace Todt (n mecky Organisation Todt, zkratka OT) – vznikla v roce 1938 v nacistickém N mecku. Jejím úkolem byla výstavba vojensky strategických objekt na území T etí íše. P vodn ji vedl její zakladatel, Fritz Todt, po jeho smrti ho vyst ídal Albert Speer. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Todtova_organizace
35
Geheime Staatspolizei (zkrác. Gestapo, esky Tajná státní policie) vzniklo p em nou tajné pruské státní policie dne 26. kv tna 1933. Založil ho Hermann Göring, Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Gestapo Tajná policie, v letech 1933-1945 jeden z hlavních nástroj nacistického teroru v N mecku a ve všech okupovaných zemích. Zdroj: Kolektiv autor : eský antifašismus a odboj. Naše vojsko, Praha 1988. S. 118.
58
zat ení N mci byli p edáni do vazby
eskoskalickému okresnímu soudu.
Nepohodlných N mc a kolaborant bylo zadrženo ten den 25 osob. 9. kv ten Paní Letošníková vzpomíná na 9. kv tna: „Všichni muži, starší 18 let, kte í se dobrovoln p ihlásili, dostali zbran , od até N mc m (pušky, strojní pušky, pistole, kulomety, pancé ové p sti) a zahájili hlídky. V 5 hodin odpoledne volal z v že rozhlas, aby se obecenstvo ihned odebralo do svých domov , jinak že se za jejich bezpe nost neru í. Asi za p l hodiny dojel na nám stí malý pancé
s SSmany, kte í za ali st ílet. Naši odpov d li a
pancé ovou p stí tank zneškodnili. …Stáli jsme u okna a dívali se do ulice, ovšem velmi opatrn . Naproti nám ve všech oknech lékárny vykoukly hlavn pušek a pistolí…asi v 8 hodin ve er dojel na nám stí transport, který se bílými vlajkami jen hemžil. Zastavili se a necht li dál. Na k ik z v že za ali kone n pomalu postupovat a v tu chvíli bylo z jejich ad vyst eleno. Rozpoutala se prudká palba. Kulky létaly kolem oken, cinkaly o n a my stáli p itisknuti ke zdím. …“ Po nám stí b hal policista Trune ek a val. Pozd ji se dozv d li, že lítal po nám stí mezi kulkami a nem l náboje do své zbran . Odpolední boje ustali. Pro N mce byla situace špatná – 84 N mc padlo. Z našich zem eli 2 muži a Klen ík byl ran n do krku. Dole v radnici byla ošet ovna
erveného k íže.
Celou noc byl slyšet k ik a plá ran ných. O p l šesté ráno hlásil rozhlas, že se od Zlí e blíží 3 plná auta SSman . Zastavili na nám stí. Z vozu slezl voják a jeden z našich hasi
mu padá do
náru í. Nebyli to N mci, ale o ekávaní Rusové. N mci leželi na ulicích a lidé i s d tmi se na n chodili dívat. Mrtvým byl brán tabák, který byl již prosáklý krví. Paní Letošníková vzpomíná na „mravnost“ eskoskalických ob an . Mrtvým byly brány cenné v ci, které m li u sebe. Nikdy si to o našich ob anech nemyslela. Vše, co kdo našel a pot eboval si vzal. Kradli všichni – vojáci, etníci, civilisté. Dne 9. kv tna 1945 došlo v eské Skalici k boj m s N mci. Boj byl jiný než v Náchod
i B lovsi, protože zde nebylo použito d lost electvo.
59
Ten den tudy projížd lo prchající n mecké vojsko. Místní obyvatelstvo zasáhlo a pokoušelo se N mci odzbrojit. Objevila se zde také samohybná d la Hetzer. Ale ta zde k boji nebyla použita, boje v eské Skalici probíhali pomocí st elných zbraní. Ztráty obyvatelstva i N mc byla samoz ejm zna né. Generál V.K. Zajon kovskij vzpomíná na 1025., 181. a 309. pluk své divize pro osvobození Hronova, Náchoda, eské Skalice, Ratibo ic a Jarom e. „Ob ané Náchoda, Hronova,
eské Skalice, Jarom e, Ratibo ic a Nového
M sta nad Metují vyjad ovali velkou radost z osvobození od fašistického ja ma. Nemohli jsme se zdržovat ve m st , nebo naším úkolem bylo co nejrychleji pronásledovat N mce, kte í se snažili klást odpor a zdržovat náš postup.“36 Ve st edu 9. kv tna p ijel do transport 150 sov tských zajatc
eské Skalice v dopoledních hodinách
v n meckých uniformách. Ubytovali se
v místní sokolovn . Ocitli se zde také ma arští vojáci v n meckých uniformách, kte í rozdávali lidem víno. Projížd li m stem také d lníci z Belgie, Francie a Itálie, kte í byli do Slezska posláni na nucené práce. Chlapci a p íslušníci ro níku 1929 a 1930 byli vyznáni, pokud vlastní jízdní kola, aby se nahlásili do 14 hodin na radnici v kancelá i Svazu mládeže. Byli využiti jako spojovací služba. Ro níky od 1897 po 1905 byly povolány k výkonu vojenské služby, k zajišt ní národního majetku a po ádku ve m st . Následující den v 7 hodin se nahlásili u posádkového velitelství. Okolo páté hodiny odpolední p išla do m sta zpráva, že Náchodem projížd l n mecký tank, který st ílel. Na základ zpráv z boj v Náchod byli ob ané požádáni, aby opustili nám stí a okolní ulici. M sto bylo p ipraveno na boj. K ižovatka Na bojišti, radnice, nám stí byla obsazena ozbrojenými obyvateli m sta. St elci vylezli i na budovu spo itelny (dnešní m stský ú ad). Stejný postup provedla i Malá Skalice, zabezpe ena
byla
cesta
od
Jarom e,
jednotky
ímskokatolického kostela, u mostu p es Úpu.
36
byly
p ipraveny
u
eskoskali tí také vybudovali
Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1, 1985.
Str. 40.
60
protitankové zátarasy. N mecká vojska, která uposlechla rozkazu a p i pr jezdu m stem m la ruce naho e, projela bez odporu. Bylo pozd
odpoledne (asi 18 hodin), když op t p išla zpráva
z Náchoda, že N mci st ílejí. Obrana m sta Na bojišti byla posílena. První st elba z n meckého tanku padla asi v 19:20. Nikdo našt stí nebyl zran n. K boji došlo, když z motocyklu zahájili st elnou palbu dva N mci. Použili také ru ní granáty. Na bojišti se do útoku pustili Zdenek St íhavka a Rudolf Klen ík. St ihavka padl v boji u železni ního domu a Klen ík byl t žce zran n.
ty i N mci byli na tomto míst zabiti. Ve stejnou dobu byl ohlášen
p íjezd n meckých vojsk k nádraží. Když však byli vyzváni, hned se vzdali. Dev t voják bylo zat eno, n kte í prchali ke Spyt a Velké Jesenici, kde byly také hlášeny st elby. Ani nám stí se boj m nevyhnulo. Místní posádka zahájila palbu od budovy školy a od pomníku Boženy N mcové. St ílelo se i z kulomet . Ztráta byla jen na stran n mecké. Další boje pokra ovali, když nám stím procházel n mecký p ší transport. Ihned za nimi jeli ty i tanky. N mci mávali, aby se nest ílelo, ale jakmile zastavili, spustili sami palbu. Na naší stran padl jeden muž (Josef Holý z Vestce). Boje se p enesly i do Malé Skalice. Zde byl t žce ran n Karel Reis. Ve er se situace uklidnila. V jarom ské nemocnici bylo ošet eno asi 32 N mc . Z bojiš byly odváženy n mecké mrtvoly. Tento den se vydávaly pneumatiky, které obyvatele odevzdali v roce 1944 do pivovaru. Majiteli byly dány od 13-17 hodin proti potvrzení. Posádkové velitelství nalezlo záznamy ze dne 9. kv tna, které obsahovaly seznam uko ist ných zbraní v boji: 4 bojeschopné tanky, 60 automobil , 60 t žkých kulomet , 55 lehkých kulomet , asi 4 000 pušek, 410 pistolí a samoz ejm také výstroj a munici.37 10. kv ten Národní výbor vydal 10. kv tna listinu, kde bylo napsáno, že veškeré obyvatelstvo eské Skalice ve dnech 11. a 12. kv tna dostane vep ové i hov zí maso, a to po 40 dkg na osobu. Množství obdržel každý, kdo p edložil masový lístek.
37
eská Skalice – stru né d jiny m sta, Erik Bouza a L. Mühlstein. R. 1975. S 48.
61
Dne 10. kv tna v ranních hodinách (podle kroniky m sta 2:45 hodin) p ijelo na nám stí auto (2 muži a 2 ženy). Z n j vystoupil zpravodajský d stojník Michail Macharovi Bogomazov a obyvatelé se mohli radovat. Byli p ivítáni leny národního výboru a místní posádkou. Pokra ovali dál, místní obyvatele ujistili, že Rudá armáda je jen n kolik kilometru od
eské Skalice.
Okolo páté hodiny ranní byla již eská Skalice obklí ena sov tskou armádou. Aby mohli projet nám stím, bylo rychle odklízeno vše, co p ekáželo v cest po v erejší bitv . Všichni cht li osvoboditele uvítat. V dopoledních hodinách hrála na nám stí dechová hudba. Posádkové velitelství na ídilo, aby strážní oddíly vytrvaly na svých místech do 18 hodin, než budou vyst ídány 11. kv ten Obyvatelé po osvobození museli omezit dopravu, aby se uspo ily pohonné hmoty. Jezdit se mohlo pouze v nejnutn jších p ípadech. Jel-li obyvatel do práce autem, musel p edložit potvrzení od zam stnavatele. Národní výbor vyzval obyvatele m sta a okolí, aby v p ípad nalezení granátu i jiné zbran nic nepodnikali a ihned v c nahlásili na velitelství. Dále oznámil, aby obyvatelé zavírali své domy, nebo se objevily krádeže. Civilní obyvatelstvo se m lo tento den nahlásit k dennímu rozkazu do kasáren v budov m š anské chlapecké školy v 5:15 hod. 12. kv ten Tento den vydal Národní výbor rozkaz odevzdat veškeré zbran , které byly nalezeny nebo obdrženy p i dnech osvobození. Zbran se odevzdaly do 24 hodin u velitele posádky (budova tehdejšího okresního soudu). Také se museli odevzdat p edm ty jako kola, sou ásti uniforem, vojenská výzbroj atd., jelikož se jednalo o majetek
eskoslovenského vojska. Pokud by nebyly v ci
odevzdány, neuposlechnutí rozkazu mohlo být trestáno. Národní výbor vyzval rolníky, aby od tohoto dne zvýšili dodávky mléka do mlékárny, jelikož byl upraven p íd l mléka na obyvatele – d ti do 6 let – ¾ l neodst ed ného mléka, d ti 6-18 let – ¼ l mléka a dosp lému bude p íd l upraven v pozd jších dnech. Tento den byl v 16 hodin nahlášen požár v bývalé Böhmov továrn v Malé Skalici. 62
V ned li 13. kv tna 1945 se ob ané
eské Skalice rozlou ili s Josefem
Holým z Vestce a Zdenkem St íhavkou ze Skalice, kte í padli v boji 9. kv tna. Národní výbor vydal smute ní parte a vyzval lidi, aby p išli uctít památku dvou muž , kte í bránili vlast. Rozlou ení se konalo ve 14.30 hodin p ed eskoskalickou radnicí a prom nilo se v manifestaci a oslavu konce války.
14. kv ten Dne 14. kv tna 1945 byla Okresním národním výborem v Náchod vydána vyhláška, která vyzývala d stojníky, mužstvo a rotmistry z povolání v letech 1935-1938, aby nastoupili do inné vojenské služby. V dané vyhlášce se m li dostavit nejpozd ji do 12 hodin do kasáren M stského Barto ova domu v Náchod . S sebou si m li donést osobní doklady, vhodnou obuv, od v, spodní prádlo, p íbor, jídlo na dva dny aj. Neuposlechnutí rozkazu bylo trestáno. Po kv tnových událostech se zm nil i revolu ní výbor. Museli ho tvo it lenové politických stran. Rusové tu z stali až do zimy. Postupem asu se za ali chovat jako N mci. Kradli, pili alkohol na litry, p epadávali ženy, bili muže. Všichni se však t šili na další dny po válce. I školní kronika neopomenula detailn
popsat dny osvobození. Po
definitivním vít zství Rudé armády byla dána d v ra školy t mto osobám (22. kv tna 1945): d v rnice pro okresní u . radu Jind iška Randá ková – apková, d v rnicí chlapecké m š anské školy Josef Ježek, na obecné škole Božena Pourová. Ve škole po odsunu n mecké armády prob hla desinfekce a nastalo po ítání školního majetku. Tém
všechen nábytek byl zni en i s vybavením.
Nejvíce zdevastován byl p írodov decký kabinet, r zné obrazy a mapy, které byly použity p i bojích na zatemn ní oken, lavice a sk ín byly rozlámány, mnoho knih a dalších pom cek zmizelo. Mládež a hlavn
studenti, kte í nemohli do škol, vytvo ili tajný
vzd lávací, recita ní a divadelní kroužek Mladá scéna. Chodila tam i dcera editele Letošníka B la. Scházeli se tajn , nejd íve v sokolovn , pozd ji ve zdejší škole. Vydávali také sv j ilegální asopis Mladá scéna. Autorka deníku 63
paní Letošníková píše, jak si kv tnové události zaznamenala její dcera B la: „Již p ed 1. kv tnem a hlavn po n m, to ve Skalici za alo v ít. Byly strhávány n mecké nápisy. T m, kte í je z opatrnosti ješt nechali, zamalovali je neznámí živlové v noci. Veliký podíl na t chto pracích m li naši hoši. Scházeli jsme se ješt
v Mladé scén , kde jsme nacvi ovali
apkova Loupežníka již
s myšlenkou, že jej nedokon íme. Chlapci se ob as tajn scházeli a asto se stalo, že Mladá scéna v bec nebyla, protože naši kluci byli n kde za n jakým tajným posláním.“ Dne 23. kv tna se v místní škole za alo op t vyu ovat. Výuka ve škole byla zahájena 26. kv tna 1945 slavnostním projevem Ladislava Letošníka, který vzpomn l na u itele Jaroslava Faltu, který zem el 24. íjna 1942 v Mauthausenu. Odborný u itel Alois Mühlstein byl 9. kv tna 1945 obvin n z udava ství a suspendován. Dne 24. kv tna 1945 se op t p ihlásila do služby R žena Ku áková, které v roce 1941 odešla do penze. Zatimní editel dív í školy Ladislav Letošník p ešel na chlapeckou školu. Zatimní editel chlapecké m š anské školy Ladislav Vlach byl zprošt n funkce. Hodiny n meckého jazyka byly do konce školního roku nahrazeny eštinou. Výuka byla zam ena hlavn
na jazyky, zem pis a d jepis. U ivo, které nebylo odu eno, bylo
rozd leno do dalších školních rok . Do konce prázdnin se vyu ovalo a to 4,5 hodin denn . Jeden týden to bylo od 8 do 12:30 a další týden od 13 do 16:30. Školní t locvi nu zabral strážní oddíl Prokopa Velikého. V odborné škole pro ženská povolání se nevyu ovalo. Na školní rok 1945-1946 byl z ízen jednoro ní u ební kurs pro žáky, kte í po 4. ro níku m š anské školy nedosáhly 15. roku v ku a pro žáky obecné školy 8. ro níku, který nep ekro ily hranici 16 let. V roce 1944-1945 bylo celkem zameškáno 48,49 % p ldn vyu ování. V ned li dne 20. kv tna 1945 Národní výbor v eské Skalici uspo ádal od 11 hodin na nám stí promenádní koncert eskoskalické hudby. Tentýž den se v Tyršov sále eskoskalické sokolovny konala Oslava našeho národního osvobození spojenou s lidovým koncertem m stského symfonického orchestru. Za átek byl v 20:30 hodin.
64
Po osvobození se zbran a munice odvezly z obecné školy do jedné z místních budov bývalé Böhmovy koželuhovny za mostem v Malé Skalici a 15. kv tna nákladním autem do Josefova. Kolem 15. hodiny došlo ve m st k nehod . P i nakládání zbraní vybuchl nezajišt ní granát, od n ho další st elivo naložené v aut . Od výbuchu se rozbilo n kolik oken v okolí. eta Vele z Velké Jesenice byl na míst mrtev. eta i Velemu pomáhali ješt 2 mladíci, jeden z nich také nep ežil. Dne 21. ervna 1945 dekretem prezidenta republiky38 byla p da cizí šlechty a
eských kolaborant
nabytá za okupace dána státu. Ratibo ické
panství již nebylo navráceno rodu Schammburg-Lippe, ale státu. O Ratibo ice usiloval stát od roku 1924. Ludvík Mühlstein popsal kv tnové dny velice podrobn . Padlí lidé byli na obou stranách. Rudá armáda byla vítána jako osvoboditelka m sta. Asi podobné to bylo i v jiných m stech. Po t chto rušných dnech v kv tnu 1945 byl v eské Skalici zvolen Revolu ní národní výbor. První jeho sch zka se konala v místní spo iteln 5. kv tna 1945. P edsedou se stal František Zeman (tra mistr) a mistop edsedou byl Jan Her ík ( editel m stské spo itelny). Dalšími leny byli zvoleni: Beneš Josef – d lník Cejnar Otto – ú edník áslavka Josef Rolník Dan k Václav – d chodce Hofman Jaroslav – m stský strážník Jaroš Josef – textilní d lník Kalda František – d lník Khol Josef – ú edník Krti ka Jan – u itel
38
Benešovy dekrety je b žn užívaný souhrnný název pro dekrety prezidenta republiky, což byly právní p edpisy s mocí zákona v londýnském prozatímním státním z ízení, p ijímané eskoslovenskou vládou v exilu po slyšení státní rady. Dekrety byly náhradním ešením po dobu neexistence parlamentu.Zdroj. http://cs.wikipedia.org/wiki/Dekrety_prezidenta_republiky. Vice o dekretech: Jan Kuklík Mýty a realita tzv. Benešových dekret .
65
Letošník Ladislav – editel školy Novák Adolf – m stský d chodní Novák Ludvík – peka – obchodník Nývlt Josef - ídící u itel ve výslužb Nývlt Josef – d lník pivovaru Opic Josef – d lník P lpán Jaroslav – okresní soudce Roubal Stanislav – Rolník Rubeš František – nájemce doma Malá Skalice Rykr František Stolík Josef - peka Šídlo Václav – krej í Šolc František – textilní d lník Švábová Marie – textilní d lnice Tomí ek Karel – ímskokatolický fará Trune ek Jind ich – policista T ma Rudolf – kapitán ve výslužb Vrzák Josef – ú edník fy Barto Zelinger Augustin – textilní d lník Hned od po átku svého ustavení za al RNV pracovat a pravideln se scházet. Jeho lenové projednávali otázky, které se zabývali odsunem N mc , hospodá skými a dalšími záležitostmi. Každý den vydávali nová rozhodnutí, aby se dostali do stabilního života ve m st . Informace jsou erpány p ímo ze zápisu m stské rady i zastupitelstva m sta (jedná se o pouhý výb r událostí).. V ervnu podána žádost na p ejmenování ulic: ulice k Jarom i - T ída maršála Stalina Havlí kova t ída – T ída prezidenta Beneše Ulice ke h bitovu – Havlí kova ulice Ulice na Vinici – Tyršova
66
Tentýž m síc se rozhodlo, že škola pro ženská povolání bude definitivn p emíst na z Trutnova do
eské Skalice a bude umíst na do dív í m š anské
školy. Krom použitých informací ve školních kronikách také mnoho záznam chyb lo, pravd podobn se kronika b hem vále ných let nepsala a pozd ji se dopisovala zp tn . Poslední školní rok 1944-1945 byl pro m nejzajímav jší, protože jsem se mohla dozv d t, jaký vliv na školní vyu ování m lo osvobozování m sta a ústup poražených n meckých vojsk. Škola m la b hem vále ných let vyu ování zam ené na n meckou íši, d jepis a zem pis musel být upraven podle na ízení,
eština se vyu ovala pom rn
málo, protože
hodiny eského jazyka byly nahrazeny n meckým jazykem. Obec si od poražené n mecké armády opat ila 2 kon , které z stali v používání obce pro práci. Ze zprávy p. Tomí ka o kulturním d ní ve m st víme, že se bezprost edn po skon ení války konala r zná divadelní a hudební p edstavení zejména jako oslavy konce války a obnovení samostatné eskoslovenské republiky. Z toho d vodu se dne 23.
ervna hrála
„vlastenecká“ Fidlova ka, 30. ervna operní p edstavení, 5. ervence program Husových oslav a dále se konaly každoned lní hudební koncerty v Ratibo icích nebo v zahrad hostince U Slunce. M sto Náchod se cht lo dohodnout na spole ném rozd lení majetku po rodu Schammburg-Lippe –
eská Skalice m la udržovat statek Ratibo ice,
Náchodu na údržbu zámku p ipadl výnos z pivovaru a cihelny v Miskolezích. Zámek Ratibo ice a okolní pozemky byly státním majetkem, ale eská Skalice byl požádána o jejich údržbu. Veškerý majetek panství Ratibo ice p ipadl m stu. V této dob byla také vydávána osv d ení o národní spolehlivosti a chování b hem okupace. Na zasedání 1. íjna 1945 byli do Obecního národní výboru zvoleni: Josef Nývlt (u itel), Josef Nývlt (bedná ), D.O. Vít a K. Roudí ek Za delegáty pro volbu do ZNV – Jos. Opic, K. Roubí ek a D.O. Vít. Konec války zastihl paní Eva Reichovou v koncentra ním tábo e v Bergen-Belsenu v Dolním Sasku. To že se jedná pravd podobn o vytoužený konec války poznala podle toho, že dohlížející N mci za ali odcházet, nebyly žádné apely, nikam se nemuselo chodit. Ale ani kuchy neva ila. Když p išli 67
Angli ané, vysv tlovali sv j pozdní p íchod tím, že o tomto tábo e v bec nev d li. Dnem osvobození byl 15. duben 1945. Od Angli an dostali ihned konzervu vep ového masa. Kdo ji sn dl najednou, zem el, protože t lo neum lo p ijmout najednou tolik bílkovin a tuk . Po osvobození se umyli, p estrojili a léka je prohlédl. Ke konci dubna Eva onemocn la. M la velké teploty, nehmatatelný tep, pr jem – p íznaky b išního tyfu. Také ji zjistili zápal plic, m knutí kostí. P ijímací léka jí dával 2 dny. Vážila 37 kilo a bylo jí 17 let. Poté byla p evezena do rodné
eské Skalice – 6.srpna 1945. Zde byla
sama. Pátrala po p íbuzných, ale nikdo nep ežil. Vyhledala hospodyni Fanynku, s kterou poté bydlela. V ra Löwenbachová- Bondyová ji nabídla bydlení v jejich vile (dnešní ulice Maloskalická). Její rodný d m byl zestátn n, místí lidé nebyli rádi, že se Eva vrátila. Když se dostala do domu, nic tam nebylo. Vše co tam nechali, n kdo ukradl nebo zni il. Peníze, které nechal tatínek uložené, propadly státu, Eva nem la nic. Dokon ila si m š anskou školu a dále školu pro ženská povolání ve Skalici. Cht la dále studovat v Hradci Králové školu pro vychovatelky, ale jelikož ji zanikl sirot í d chod, šla pracovat jako švadlena i pomocná síla do jeslí. Když p išla V ra Löwenbachová do
eské Skalice, necht li ji pustit do
rodného domu. Trvalo n kolik týdn , než ji d m op t vrátili. Po válce se starala o Evu Reichovou. Jednou p išel pan Feldman do Skalice a shán l se po V e. Byl to doktor, který ji a její rodinu ošet oval p i p íchodu do Terezína. Brzy se vzali a plánovali spole nou emigraci. Tu uskute nili v roce 1947, kdy odjeli do Anglie, kde z stali do roku 1949, v roce 1949 pokra ovali do Austrálie a v roce 1952 se definitivn usadili ve Spojených státech amerických. V ra nikdy nezapomn la na události, které zažila – ztráta rodiny, d tí a krutost Rus . Po osvobození byl majetek Kuhna, Schreibera a Brože konfiskován. Správci Kuhnova zabaveného majetku byli stanoveni Josef Novák a Ladislav Pavla. Reichova továrna pracovala b hem války a tak i po osvobození v ní pokra ovala. V budovách bývalé firmy Gintz a Winternitz byly uskladn ny stroje firmy Barto . Dekretem prezidenta republiky (28. íjna 1945) byly znárodn ny i Barto ovy spojené textilní závody. Tiskárna látek se stala 68
sou ástí závodu Tiba ve Dvo e Králové nad Labem, p ádelna a tkalcovna byla podnikem P ádelna a tkalcovna v Jarom i. Tiskárna látek za ala s výrobou od 12. listopadu 1945. Na výro í upálení Mistra Jana Husa (6. ervence 1945) bylo m sto vyzdobeno, vid lo i oh ostroj a hrála m stská hudba. Dne 14. íjna 1945 bylo zvoleno Prozatímní národní shromážd ní a prezidentem republiky byl zvolen Edvard Beneš. Prezident republiky vydal ihned 3 dekrety – o zrušení n mecké univerzity a techniky v Praze a Brn , o postátn ní dol , klí ového pr myslu a bank, o obnovení sl. m ny. Dekret o postátn ní dol , pr myslu a bank byl nejvíce slaven. Oslava dekret se v eské Skalici konala 25. íjna 1945 ve 13 hodin. Kv ten byl v eské Skalici popisován v dostupných pramenech dopodrobna. Asi jako v každém m st , dny osvobození zanechaly na lidech památku a velké vzpomínky.
69
7. Záv r Jelikož jsem se narodila do eské Skalice, historické události v d jinách tohoto m sta m
vždycky zajímaly. Problematika a situace b hem druhé
sv tové války v eské Skalici nejsou nikde komplexn
shrnuty ani
publikovány. Neexistuje žádná kniha i sborník, který by se zabýval jen druhou sv tovou válkou v eské Skalici. Práce s vyhledáváním jednotlivých historických souvislostí byla obtížná, protože historické prameny nejsou zaznamenány v celých letech války. Když jsem vyhledávala v r zných kronikách (m stská, kronika základní školy, kronika obecních zastupitelstva, kronika m stské rady), tak vždy n jaké roky chybí. Bu se nepsaly b hem války nebo také nemusely být po válce dopsány a nebyly úplné. Musela jsem tedy dávat dohromady r zné souvislosti, i výpov di. Velký d raz v této práci kladu na vzpomínky místních obyvatel, kde jsou zaznamenány informace z války lidí, kte í ješt v dnešní dob žijí a tudíž jsem mohla použít aktuální rozhovory (nap . Eva Reichlová-Zelená). Nejvíce historických pramen se zabývá osvobozením v eské Skalici. V tšina fotodokumentace je použita práv
z tohoto období osvobození.
Odkazuji na p ílohy. Díky této práci jsem se dozv d la mnoho historických poznatk o svém rodném m st
a také jsem mohla vytvo it práci, která pom že mladším
generacím p ipomenout krutosti a zlá léta druhé sv tové války.
70
Seznam tabulek Tabulka . 1: Plat d lník ve vále ných letech v eskoskalických továrnách Tabulka . 2: Seznam lidí popravených na Záme ku v Pardubicích Tabulka . 3: U itelský sbor ve školním roce 1942-1943
71
Seznam literatury
Gebhart, Jan; Kuklík, Jan: Velké d jiny zemí Koruny eské. 2 svazek 1938 1945. Paseka 2006 Ottova všeobecná encyklopedie. I. svazek. Praha 2003. Ottova všeobecná encyklopedie. II. svazek. Praha 2003. Kolektiv autor : eské d jiny zemí koruny eské II.Paseka Litomyšl 1997. eská Skalice – stru né d jiny m sta – Erik Bouza, L. Mühlstein, MV 1975. Šimán , Jan: Je tady gestapo. Náchod 1946. Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1, 1985 Kv ten 1945 na eskoskalicku. Ludvík Mühlstein. eská Skalice 1975. Václav Sádlo: Odboj ob an
okresu Náchod v zahrani ních pozemních
jednotkách ( 1936-1945. vydalo v r. 2000 Okresní muzeum v Náchod , p ipravilo nakladatelství albis
international Kristiny Kaiserové v Ústí nad
Labem. Letci okresu Náchod v zahrani ním odboji (1939-1945) J. Ptá ek, J Reil. Náchod 1995. Jaroslav Metelka: Krvavý protektor. Náchod 1971. Josef Kejzlar a kol. D jiny textilní výroby v eské Skalici. Dv r Králové nad Labem 1987. V ra Vl ková: Doufám, dokud dýchám. Náchod 2006. Kolektiv autor : eský antifašismus a odboj. Naše vojsko. Praha 1988. http://www.muzeumbn.cz/muzeum/muhlstein-reditel.html Kronika obecního zastupitelstva Kronika m stské rady Kronika Základní školy v eské Skalici Kronika Malé Skalice
72
P íloha . 1: Protektorátní vlajka a státní znak
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Protektor%C3%A1t_%C4%8Cechy_a_Morava
73
P íloha .2: Mapa Protektorátu echy a Morava
Zdroj:http://www.fronta.cz/fotka.php?t=3&foto=6.jpg&h=1c53642a21d6516980bfa6c302585295
74
P íloha . 3: Uprchlíci ze Slezska projížd jící eskou Skalicí v únoru 1945
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1. 1985
75
P íloha . 4: Nakládání n meckých zbraní Na bojišti
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1. 1985
P íloha . 5: N mecké d lo na nám stí v eské Skalici
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1. 1985
76
P íloha . 5: Padlý k
u p ejezdu trati Na bojišti po bojích 9.5. 1945 v eské Skalici
P íslušníci SS zajatí p i bojích u eské Skalice
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1. 1985
77
P íloha . 6: Sov tská d la a tanky p i osvobozování eské Skalice
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1. 1985
78
P íloha . 7: P íjezd sov tských vojsk 10.5. 1945 do eské Skalice
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku – vlastiv dný sborník muzeí náchodského okresu, 1. 1985
79
P íloha . 7: Na ízení Národního výboru k zajišt ní majetku
Zdroj: Kronika Malé Skalice
80
P íloha . 8: Vyhláška o z ízení Protektorátu echy a Morava
Zdroj: Kronika Malé Skalice
81
P íloha . 9: Vyhláška o nastoupení do vojenské služby z 14. 5. 1945
Zdroj: Kronika Malé Skalice
82
P íloha . 10: Památní deska na Staré radnici v eské Skalici
Zdroj: vlastní fotodokumentace
83
P íloha . 11: Plakát na oslavu osvobození
Zdroj: Kronika Malé Skalice
84
P íloha . 12: Zmínka ze školní kronika o pádu N mecka
Zdroj: Kronika Základní školy v eské Skalici
P íloha . 13: Zmínka ze školní kronika o osvobození
Zdroj: Kronika Základní školy v eské Skalici
85
P íloha . 14: : Zmínka ze školní kronika o odchodu n meckých vojsk z eské Skalice
Zdroj: Kronika Základní školy v eské Skalici
86
