Když peklo nekončí
1. kapitola: eohlížej se
Jack se nervózně zhoupl na patách a utřel si zpocené dlaně do kalhot. Nikdy by ho nenapadlo, že ho Cassie hodlá rodičům Joshe představit jako svého ‚skoro otce‘. Těšilo ho to, to ano, ale stejně si myslel, že největší zásluhu na tomto má Janet a měla tedy být hlavní hvězdou večera. Zrovna se to Cassie chystal odmítnout, když do jeho kanceláře, kde oba stáli, vešla Janet. „Už jsi mu to řekla?“ zeptala se dcery. Zrzka potřásla hlavou. „Řekla, ale mám takový nepříjemný pocit, že se chystá odmítnout.“ Cassie založila ruce na prsou a našpulila pusu a kdyby Jack nevěděl, že je skutečně adoptovaná, přísahal by, že tohle dostala do vínku po Janet. Když se nějaká Fraiser začala tvářit takhle, nebyl dobrý nápad odmítnout. Jack si povzdechl, opřel se o stůl a chytil Cassie za ruce. „Poslyš, Cassie, strašně si toho vážím, jsi pro mě jako dcera, ale nemyslím si, že bych tobě, Janet a rodičům Joshe měl tohle brát. To Janet tě vychovala, Janet ti dala domov, lásku,“ Jack zvedl ruku, když se Janet nadechla, aby něco namítla, „Janet ti pomohla přežít tvé nejhorší období, Janet je tvůj rodič, ne já.“ „Ale otce jsem jí nedala, k tomu mi něco chybí,“ usmála se jemně Janet. Jack se jen rozpačitě pousmál. „Ty jsi mi taky dal lásku, ty i Sam…“ Cassie se kousla do rtu, když se Jackův pohled změnil. Věděla, že její jméno bylo tak nějak už půl roku zapovězené. Když se mluvilo o Sam a Jack vešel do místnosti, hovor utichal, nový velitel SG-1 se vlivem Daniela a Teal’ca naučil o Sam mluvit jako o ‚podplukovníkovi‘ nebo ‚svém předchůdci‘. Cassie a Janet před ním o ní nemluvily vůbec, snažily se nevyvolávat konflikty, Daniel to také vzdal a mluvil jen velice střídmě, pokusy obměkčit Jacka raději nechal plavat. Jediný, kdo tohle nedodržoval, byl Teal’c. Většina poznámek o ‚Samanthě‘ šla z jeho úst a Jack se mohl vztekat, jak chtěl, věděl, že Jaffu narozdíl od ostatních nijak nezastraší. „Ano, já vím…“ řekl Jack nakonec, nehodlal teď dělat dusno. Jen proto, že on tu ženu ze svého života vyloučil, nemohl k tomu nutit ostatní. „Jacku, prosím.“ Cassie na něj upřela naléhavý pohled a Jack nakonec přikývl. „Dobře, ale… Nebudeš mě nutit mluvit kultivovaně a pít víno, okey?“ pokusil se zažertovat. Cassie se uvolněně usmála a objala ho. „Ještě, že jsi neřekl nic o kvádru, protože – máš nějaké, že?“ zeptala se ho. Jack ji pevně chytil za ramena a odtáhl od sebe, aby jí viděl do očí, v těch svých vyděšený výraz, ale když zjistil, že se culí jak Cassie, tak Janet, zašklebil se. „Abych vám v tom kvádru fakt nepřišel,“ poznamenal. Do kanceláře vtrhl Harriman. „Pane? Na lince máte prezidenta a SG-7 se ohlásila,“ oznámil. Jack kývl. „Díky, Harrimane. Hned se o to postarám. Doprovoďte prosím slečnu Fraiser.“ Cassie se na Jacka usmála, připomněla mu hodinu seznamovací večeře a nechala se odvést Harrimanem. Jack pohlédl na Janet. „Přišla jste se přimluvit, nebo pro mě něco máte?“ zeptal se. „Provedla jsem Reynoldsovi všechny dostupné testy a vážně to vypadá na základní druh chřipky. Porovnala jsem dokonce vzorky, co jsem tehdy našla v krvi Aieshy a žádná podobnost. Navíc se začaly projevovat příznaky, vyleží se a bude v pořádku,“ informovala ho Janet. „Díky, doktorko, ulevilo se mi,“ usmál se na ni a zvedl sluchátko červeného telefonu. „Ano, pane prezidente?“ *** „Nejdu pozdě?“ zeptal se Jack, než ho Janet vpustila dovnitř. Janet jen s úsměvem zakroutila hlavou a Jack zamával květenou, kterou měl v ruce. „Přišlo mi slušné vzít nějakou… kytku, neznám rodiče Joshe, tak abych Cassie reprezentoval slušně,“ oznámil. „Oh, a já si myslela, že jsou pro mě,“ poškádlila ho Janet. Jack musel uznat, že jí to sluší; měla na sobě světle růžovou halenku a tmavě modrou saténovou sukni, vlasy stažené nahoru. Janet vypadala skutečně jako pyšná matka své krásné dcery, i když vidět ji takhle byl pro Jacka nezvyk. „Sluší vám to,“ pohodil kytkou lilií směrem k ní. Janet ji zachytila a opatrně vzala do ruky květy dolů. „Opatrně, pane, ať ta kytka vypadá skutečně reprezentativně,“ poznamenala. „A vám to taky sluší.“ Janet ho přejela zrakem generální kontroly od hlavy až k patě. Generál si vzal džíny a černou košili, žádné složité kombinace a skutečně mu to slušelo. Vedla ho do obývacího pokoje. Z jídelny vyšla Cassie, své světlé vlasy měla zcela rozpuštěné, jen na pravé straně měla pramínek sepnutý malou červenou kytičkou. Na sobě měla červené šaty na ramínka s délkou ke kolenům a jen zářila. „Jacku!“ zavýskla. „Páni, tobě to tak sluší, že by…“ Cassie se náhle zadrhla a poplašeně na Jacka pohlédla. Jack se jen rozpačitě usmál, věděl, co chtěla Cassie říct. Prostě starý zvyk. Naznačil jí, že to nevadí a Cassie se zjevně ulevilo. „Jdeš právě v čas,“ pokračovala.
„Díky, budoucí paní Marshall, od krásné slečny je to pro mě čest.“ Cassie se hrdě zazubila. „Mám s něčím pomoct?“ staral se Jack. Cassie zakroutila hlavou. „Ne, Jacku, už je to hotovo.“ Sundala zástěru a upravila si šaty. Jack kývl a opřel se o opěradlo křesla, založil ruce na prsou. „Okey, nechcete mě trochu připravit na to, s kým se tu seznámím?“ „Sasha Marshall je kurátorka muzea a Ed Marshall spisovatel. Mně bylo řečeno, že jsou to vcelku příjemní lidé,“ oznámila Janet a opatrně položila kytici na stůl. Zachytila, jak Jack protočil oči v sloup. Kurátorka muzea a spisovatel – to sem měl jít Daniel, pomyslel si. Ozval se zvonek, Cassie je šla otevřít a Jack měl za chvíli možnost poznat rodiče blahoslaveného Joshe a jeho samotného; Sasha Marshall byla příjemná žena, starší než Janet a vcelku atraktivní – dlouhé husté hnědé vlasy jí v rovném střihu dosahovaly až k ramenům a měla šedé oči, které ovšem i přes svou nevýraznou barvu nešly přehlédnout. Postavu měla štíhlou a středně vysokou, oblečenou ve střídmých zelených šatech. Její manžel byl muž rachitické postavy, vysoký, ale ne vyšší než Jack, na hlavě se mu tvořila pleš a na nose mu seděly hranaté brýle, jež zakrývaly vodnaté modré oči. Na Jacka oba působili velice sympaticky. Sasha se s ním seznámila pusou na tvář a Ed trochu nejistým, studeným stiskem ruky. Rozhodně tihle dva byli svoje vlastní protiklady. „Generále, rád vás poznávám, Cassie o vás hodně mluví,“ dostal se konečně na řadu Josh, když předal kytku Janet. Jack se na něj jen usmál. „Oh, můžu vás ujistit, že o vás víc. Každá její věta se je ukončena slovem ‚Josh‘.“ Josh se jen potěšeně usmál a vrhl na Cassie zamilovaný pohled, Cass k němu přistoupila a chytila se jeho ruky. Dobře, bylo na čase přiznat, že jim Jack trochu záviděl, nepamatoval si, kdy on naposledy prožil něco takového. Něco tak čistého, upřímného, svým způsobem dospělého a přesto nevinného. Zaslechl, jak je Janet pozvala ke stolu. Cassie Jacka nasměrovala do čela, po jeho levici seděla ona a vedle ní Josh, naproti němu Ed a naproti Joshe a vedle něj Sasha. Po Jackově pravici zůstalo místo pro Janet. Jackovi se nelíbilo, že tak na něj má každý výhled, ale spolknul to, tohle byl večer Cassie. *** „Janet, je to vážně výborné. Rozhodně mi musíte dát recept,“ nechala se slyšet Sasha, když byly talíře prázdné, nebo téměř prázdné. Drobná doktorka se na svou budoucí příbuznou usmála a kývla. „Dám, jestli dostanu autorská práva,“ prohlásila a mrkla na Jacka. Jack se zazubil. „Oh, samozřejmě, stejně jsem to nikdy nedělal, dostal jsem ho od – “ Jack se zarazil a na chvilku zavřel oči. „Známé,“ dořekl tiše. Janet rychle zareagovala. „Ede, Cassie mi říkala, že jste spisovatel. Můžu se zeptat, čemu se věnujete, protože… Já vás nechci urazit, ale nic jsem od vás ještě nečetla,“ dodala. Ed se usmál; Jackovi trochu přišlo, jako by mu při tom úsměvu někdo šlapal na nohu. „Zabývám se historií. Máte ráda historii?“ odvětil Ed. Jack se usmál do své sklenice s minerálkou – tady by se Danny fakt vyřádil. „Docela ano…“ odpověděla Janet a opět zavládlo trapné ticho. Jack uznával, že není zrovna nejzábavnější člověk, co se kdy narodil, ale tihle dva taky nebyli nic moc a začínal se těšit na domov, láhev piva a na svou kazetu se Simpsonovými. „A co máte rád vy, Jacku?“ zeptala se Sasha. Jack se nadechl, ale než stačil promluvit, zasáhla Cassie. „Jack má rád Simpsonovi,“ oznámila. „Vážně?“ Josh se rozzářil jako vánoční stromeček. „Tohle jsi mi neřekla, Cassie,“ otočil se na snoubenku, potom znovu na Jacka. „Který díl máte nejradši?“ Jack otevřel pusu, tolik zájmu nečekal a pochopil, že to Cassie řekla čistě takticky. „Asi všechny Treehouse of Horror?“ Joshův obličej se rozzářil ještě víc, až měl Jack pocit, že veškeré další osvětlení je naprosto zbytečné. Najednou před sebou neměl dospělého muže, co se ucházel o ruku své přítelkyně a Jackovy chráněnky, ale malého kluka, jež právě dostal dárek, který si dlouho přál. Cassie se váhavě podívala na Janet, když diskuze obou mužů pokračovala tímto směrem, ale Janet jen pohodila hlavou. Stávalo se zřídkakdy, že se Jack takhle bavil, skutečně bavil. A do debaty s Joshem se opravdu vžil, protože pokračovala až k moučníku a ke kávě do obýváku. *** Jack odcházel vstříc noční tmě a tlumenými zvuky prosycenému vzduchu. Cassie jen zářila, Josh byl dobrý člověk a když se s ním Marshallové loučili, říkali, že se měli poznat už dřív. Jack jim dal za pravdu, nakonec nebyli tak nudní a on sám byl překvapen, když se dozvěděl, že Cassie hodlá seznámit Janet s rodiči Joshe takhle pozdě, ale nic nemohl namítat – možná to bylo opět jen kvůli němu, aby to v časovém presu nemohl Cassie odmítnout. „Díky, pane.“ Jack, jenž právě překračoval práh domu, se na Janet překvapeně otočil. „Za co?“ podivil se. „Za to, že jste přišel, pro Cassie to hodně znamená,“ odpověděla trpělivě Janet. Jack se jen usmál.
„Pro mě taky, Janet,“ ujistil ji, natáhl ruku a lehce jí stiskl předloktí. „Dobrou noc,“ rozloučil se a zamířil ke svému autu. V domě se stále bavili, ale Jack měl pocit, že se tam dusí. Došel k autu a složil ruce na střechu, opřel si o ně čelo. Měl toho teď právě dost. Věděl, že to není vina ani Cassie, ani Janet, ale kamkoliv se v tom domě podíval, byla tam ona. Janet byla její nejlepší přítelkyně. Cassie tehdy ona zachránila. Byla všude. Cassiina věta ‚tobě to tak sluší, že by Sam mrkala‘, ten recept byl od ní, v jednom jeho svetru doma byla stále její vůně, když si ho jednou na sebe oblékla. I tenhle noční vzduch, prosycený pozdním létem, mu ji připomínal, když tehdy společně šli od Daniela. Měla na sobě džíny, vypasované tričko s drobnými kytičkami, a ačkoli měla trochu popito, byla jí zima. Obtočil jí ruku okolo ramen a ona se na něj vděčně usmála, až jí oči zazářily. Pokaždé, když si na ni vzpomněl, měl pocit, jako by se ho dotkla smrt, prostupovala ho prázdnota, bolest a hořkost. Přes to všechno ji nedokázal nenávidět, byl jako v začarovaném kruhu. Trpěl, když ji měl tak daleko, ale bolelo by znovu ji vidět, protože věděl, že se to všechno okamžitě vrátí, jakmile jí pohlédne do očí – a nezáleží na tom, co v nich uvidí. Jack váhavě sedl za volant, ale nenastartoval, místo toho si jen povzdechl a zaklonil hlavu. Věděl, že ji znovu uvidí. Za týden. Přijede na svatbu Cassie. Koneckonců měl skoro šest měsíců, aby se připravil na to, že ji nejspíš znovu uvidí. Bude krásná, bude přitažlivá a on na ni bude zírat, ačkoli bude trpět. Byl to jeho osud; neustálé utrpení protkané malými výhrami a hlubokými pády, zvedne se jen proto, aby ho něco znovu srazilo na kolena a pokaždé je to bolestivější. A jeho kolena už vůbec nebyla tak silná. *** Cassie stála netrpělivě u okna s rukama založenýma na prsou a vyhlížela ven. Natáčky na hlavě ji tahaly, pleťová maska natahovala kůži na obličeji a ruce a nohy jí zábly nervozitou. Sam už tu měla být, ani nedala vědět, že má zpoždění. Cokoliv, co by naznačilo jen drobný neúspěch celé svatby, Cassie dokázalo neuvěřitelně znervóznit. Za ní se objevila Janet a položila dceři ruku na rameno. „Bude to v pořádku, Cassie. Sam právě volala, že už je na cestě, letadlo mělo zpoždění,“ mrkla na ni. „A Jack volal, že k němu Marshallové dorazili a zněl tak věrohodně, že o tom nepochybuji. Josh vzkazuje, že tě miluje.“ Do místnosti vešel Daniel. „Tak jak je?“ zeptal se. „Skvěle,“ broukla Cassie ironicky. „Asi půjdu vyvenčit Milhouse,“ poznamenala, vzala vodítko a spěchala nahánět psa, kterého tehdy dostala od Jacka. „Má prostě strach, že Sam nedorazí, strašně jí chybí,“ povzdechla si Janet. Daniel k ní přešel a lehce jí stiskl rameno. „Hej, všem nám Sam chybí a taky se nemůžu dočkat, až ji uvidíme. Mně naopak dělá starosti něco jiného,“ reagoval Daniel. Janet si povzdechla znovu a upřela na Daniela ztrápené oči. „Mám strach, že se generál neudrží, až to zjistí,“ šeptla. „Potom ho budeme muset udržet my.“ Daniel se na ni povzbudivě usmál. „Dopadne to dobře, Janet,“ zašeptal a lehce ji pohladil po tváři. Janet se nadechla, ale z venku se ozval radostný výskot. Oba dva se přesunuli před dům a viděli, jak se Cassie objímá s černovlasým děvčetem. Z auta, které zastavilo na příjezdové cestě vedle Danielova, vystoupila Sam a usmívala se. Daniel si pospíšil k ní, aby se s ní přivítal. „Danieli,“ začala Sam, ale to už ji Daniel pevně držel a tiskl tak, že málem vypustila duši. „Sam, jsem tak rád, že tě vidím, vážně.“ Stejně tak prudce, jako Sam objal, se od ní odstrčil a prohlédl si ji od hlavy až k patě. „Vypadáš nádherně, strašně ti to sluší,“ poznamenal a ruku položil na lehce vyboulené bříško. „Už kope?“ zeptal se. Cítil její dlaň na své, a když vzhlédl, spatřil, že Sam má v očích slzy. „Pojďme dovnitř,“ řekl tiše a vzal ji kolem ramen. Sam ho pevně svírala a slyšel její tiché vzlyky. Aieshy se chtěla rozběhnout k mamince, ale Cassie, která si všimla rozpoložení Sam, ji zastavila a raději jí nabídla, jestli si nechce prohlédnout její svatební šaty.
„Bože, Danieli, tak strašně jste mi chyběli,“ mumlala Sam Danielovi do ramene. Daniel ji lehce hladil po zádech. „Ne víc, než ty nám,“ zašeptal jí do vlasů. „No tak, neplač, prosím.“ Opatrně jí z tváře setřel slzy. „Podívej, Sam, bude to v pořádku.“ Janet Sam chytila za ruce. „Třeba si toho generál ani nevšimne,“ dodala nepřesvědčivě. Daniel nesouhlasně mlaskl. „V tohle snad ani nebudeme doufat,“ poznamenal. „Popravdě… Doufám v to od toho, co to začalo být vidět.“ Sam se nervózně rukama přejela přes bříško. „Ještě to snad není tak moc…“ řekla tiše.
„Sam,“ vyhrkl Daniel nevěřícně. „Vždycky jsi byla štíhlá jako proutek, na tobě se těhotenství pozná. Já nechci sýčkovat, ale podle mě bys všemu měla předejít a říct mu to ještě před obřadem,“ poznamenal. Sam na něj pohlédla očima, ve kterých se mísilo zoufalství se vztekem. „A co mu mám říct?!“ štěkla na Daniela. „Nemůžu mu nabídnout nic, Danieli, jedině snad zbožné přání, aby dítě, které čekám, bylo jeho.“ Sam sklonila hlavu, Janet a Daniel si byli vědomi toho, že se stydí. „Můžu tomu jenom věřit, ale on nebude,“ zamumlala. „Jsou přece testy DNA,“ namítl Daniel. Sam se kousla do rtu. „Nechci,“ řekla potom. „Bojím se, že kdyby se ukázalo, že to děťátko je… že není…“ Sam se zoufale odmlčela, příčilo se jí vyslovit Ba’alovo jméno, ale na druhou stranu nevěděla, jak mluvit o Jackovi. Janet jí chlácholivě stiskla ruku. „Nechci svůj vztah k němu posuzovat podle jeho otce a bojím se, že kdybych to věděla…“ „Ale Aieshy miluješ i přes to, že je Ba’alova,“ namítl trochu neohrabaně Daniel. Od Janet si vysloužil káravý pohled a vzteklé zalesknutí dosud přívětivých očí a Sam jen pokrčila rameny. „To bylo něco jiného,“ zamumlala nakonec. Daniel si jen povzdechl. „Jack to nejspíš bude chtít vědět,“ řekl ještě naposledy. „Já mám jasno,“ zamumlala Sam a rozhodně zvedla hlavu. „Ať je jeho otec Goa’uld nebo generál, je to dítě především moje, stejně jako Aieshy.“ Daniel kývl. „Myslím, že je čas odsunout se na ženichovu stranu,“ poznamenal. „Zeptám se Aieshy, jestli nechce jet se mnou za Teal’cem. Můžu?“ Sam zaváhala. Jestli to udělá, generál bude vědět, že přijela. Děsila se pomyšlení, že ji bude chtít vyhledat ještě před tím, než bude setkání s ním nevyhnutelné. Potom si ale s hořkostí uvědomila, že ji nejspíš vlastně nebude chtít vidět, že ji nenávidí. Taky se jí nejspíš bude vyhýbat. Snad, při troše štěstí. Přikývla, vstala a zamířila do pokoje Cassie. *** „Hej, mrkejte, koho vedu,“ oznámil Daniel, jakmile vystoupili z auta a spolu s Aieshy zamířili k vstupním dveřím do Jackova domu, kde posedávali Jack a Teal’c. Oba překvapeně zvedli hlavu, když slyšeli egyptologův veselý hlas. Jackovy oči se rozšířily překvapením a ztuhl, jakmile Aieshy uviděl. Aieshy si to jako naschvál namířila přímo k němu, ale těsně u něj se zarazila, nedůvěřivě hleděla na Jackův strnulý výraz. Jack se na ni pokusil usmát a roztáhl náruč, Aieshy rázem ožila a pevně ho objala okolo krku. Jack ji jemně pohladil po vlasech. Nebylo to tím, že by proti Aieshy něco měl, jen ho její přítomnost zaskočila. Nevinil ji, že dovedla Sam k Ba’alovi a dokonce ani moc nevnímal fakt, že je jeho dcerou; byla hlavně dcera Sam a právě proto ji Jack zkoušel ze svého srdce vytěsnit. Ale teď, když ji viděl, všechno bylo pryč. Přirostla mu k srdci a on byl skutečně rád, že ji znovu vidí. Jen se děsil toho, že takhle to bude i s její matkou. Aieshy potom skočila na Teal’ca, jenž měl z její přítomnosti ohromnou radost. Zvedl se a zatočil se s ní, Aieshy vesele vřískala a vmáčkla mu pusu na tvář. „Možná by bylo fajn jít Aieshy představit Joshovi, když o ní tolik vyslechl,“ poznamenal Daniel. „Dobrý plán,“ přikývl Teal’c, držel Aieshy jednou rukou a druhou otevřel si dveře, přičemž Aieshy všechno vysvětloval. „Zvláštní, jak s tou malou Teal’c vždycky ožije,“ poznamenal Daniel, sedl si na Teal’covo místo na schodech. Jack jen kývl a zíral do prázdna. Daniel se přes něj natáhl k flašce piva, kterou tam měl Jack schovanou a lokl si. „Takže Carter už přijela…“ řekl Jack tiše po chvilce. Daniel přikývl a loknul si znovu. „Nepij, budeš se motat,“ zabručel Jack a sebral mu pivo z rukou. „Ty nasáváš už od rána,“ namítl Daniel. „Já pít umím,“ utřel ho Jack a přiblížil si láhev ke rtům, aby se napil, ale neměl chuť. Vrátil pivo Danielovi a zíral na své spojené ruce. „Jak vypadá?“ zeptal se po chvíli. Nedokázal svou zvědavost udržet na uzdě, musel to vědět. Napadlo ho, že když mu to Daniel řekne, bude mít menší chuť dívat se na ni. „Sluší jí to. Trochu jí porostly vlasy a tak vůbec… Ale trápí se.“ Když popisoval Sam, měl na tváři Daniel úsměv: jednak z ní byl úplně unesen, těhotenství jí strašně slušelo – Daniela přímo ohromovala – a jednak chtěl vzbudit v Jackovi ještě větší zvědavost než tu, kterou se teď generál pokoušel ukojit. „To jsme dva,“ povzdechl si Jack, snad si ani neuvědomil, že to řekl nahlas. „Tak s tím něco udělej,“ prohlásil Daniel. Jack na něj upřel pohled, chvíli neříkal nic a potom se mu na tváři objevil ironický úšklebek. „O co myslíš, že se celý půl rok snažím?“ zeptal se nebezpečně tiše.
„Snažíš se tomu vyhnout, zapomenout, nechat daleko za sebou. Tohle není řešení.“ Daniel si prostě nemohl pomoct, věděl, že by se do toho neměl plést, že nebyl v situaci ani jednoho z nich, ale nemohl je vidět takhle trpět. V Jackově obličeji se na chvíli objevil vztek, který ale okamžitě potlačil. „Možná to není řešení pro tebe, ale je to jediné, na které se zmůžu,“ řekl nakonec po úvaze. „Jenže za těchto okolností…“ Daniel se včas zarazil. Jack pozvedl obočí. „Za jakých okolností?“ zeptal se zřetelně. Daniel zakroutil hlavou. „Zapomeň na to, nebudu se do toho plést,“ zavrčel Daniel, obešel ho a šel se seznámit s Joshem. Za těchto okolností? Co tím ksakru Daniel myslel? Jack nervózně přecházel po prostranství před domem a nakonec nakopl pneumatiku Danielova auta. Částečně se mu ulevilo, ale napětí v něm přetrvávalo, věděl, že teď Sam nedokáže ignorovat. Něco se dělo. Věděl, že se něco děje celý ten půlrok, ale teď, když se Daniel prořekl… Jack zamířil k domu, musí se převléct a hlavně uklidnit. Cassie si zasloužila krásnou a klidnou svatbu, ostatní problémy může řešit potom. *** „Oh, zlato, ty vypadáš prostě nádherně,“ spráskla ruse Sasha a okouzleně hleděla na Cassie. Cassie si uhladila sněhobílé šaty z jemné látky a otočila se před zrcadlem. Šaty byly splývavé, rozevláté a na hrudníku tvořily vlnky. Cassie neměla ani závoj, vlasy měla stažené ve volném drdolu, ze kterého spadaly navlněné pramínky, a ve vlasech měla stříbrný třpytivý diadém. Pevně svírala kytici lilií. „Díky, Sasho,“ pousmála se. „Vlastně jsem přišla říct, že už bychom mohli začít,“ reagovala Sasha, ale nespouštěla z Cassie oči. Sam a Janet kývly a mířily ke dveřím, ale Cassie je chytila za ruce. Nahodila kukuč nejisté nevěsty. Janet se jen usmála, pevně Cassie objala, políbila na obě tváře a ujistila, že všechno dopadne dobře. Cassie se potom pevně přivinula k Sam a Sam ji pohladila po hlavě. „Díky, že jsi tu se mnou,“ zamumlala. „Vždycky…“ šeptla Sam a políbila Cassie na čelo. „Neplač, jsi krásná,“ dodala a potom spolu s Janet odešly. Janet zaregistrovala, jak kolem nich prošel generál, ale šel s hlavou skloněnou, vypadalo to, že si jich nevšiml. Janet pohlédla na Sam, ale ta se jen nejistě usmála. Bylo to strašně složité – chtěla tu být pro Cassie, ale na každém kroku hrozilo, že se srazí s Jackem. Zrovna jako teď, když se minuli ve dveřích pokoje, který dostala Cassie k dotvoření svého vzhledu. Sam cítila, jak se jí zachvělo srdce; jen o pár vteřin později a srazili by se přímo ve dveřích. Nervózně si přejela bříško – snad, aby se ujistila, že šaty její těžko maskovatelné tajemství aspoň trochu skryjí. Svým střihem zvýrazňovaly výstřih, čímž odpoutávaly pozornost od vybouleného bříška. Ovšem ne dost, jak si Sam bolestně uvědomovala.
Sam se postavila na bok na stranu, na které měla stát nevěsta – Cassie si ji vyvolila jako svého svědka. Naproti ní se houpal na patách mladý muž, možná o trošičku starší než sám Josh. Jen na Sam kývl a pousmál se a Sam mu kývnutí oplatila. Josh přešlápl nervózně z nohy na nohu, nejistě pohlédl na Sam a ta se na něj jen povzbudivě usmála. Joshe to trošku uklidnilo. Věděl, že Sam je Cassie blízká a že kdyby se něco dělo, tak ona bude první, kdo se to dozví. Hosté si posedali, jeden postarší pán usedl za klavír a začal hrát pomalou, romantickou melodii. Dveře do sálu se otevřely a za nimi stála Cassie zavěšená do Jacka. Nevěsta zářila štěstím a krásou a generál vedle ní ve své slavnostní modré uniformě vzbuzoval respekt. Cassie v tom množství světel sevřela Jackovu paži, do které byla zavěšená, a Jack její prsty překryl svou druhou v chlácholivém gestu. „Užívej si to, jsi hvězda,“ šeptl k ní a vykročil. Cassie se vypnula, napřímila hlavu a srovnala s Jackem stále trochu nejistý krok – dala ale průchod radosti, kterou měla v srdci a přímo zářila. Josh se rozzářil stejně tak a Jack se ujistil, že Treehouse of Horror pro toho mladíka nepředstavují vrchol radosti. Jack zoufale udržoval pozornost na krásné mladé ženě, kterou vedl k oltáři a na muži, který si ji za krátko okroužkuje, nechtěl pohledem sklouznout k ženě, která stála nalevo od něj. Dospěli až k Joshovi a Jack pochopil, že by měl něco říct. Pozvedl obočí a snažil se něco vymyslet, ovšem Josh mu přihrál. Okouzleně hleděl na Cassie a potom hlesl: „Udělám z ní tu nejšťastnější ženu na celém světě…“ Jack se zazubil. „Nejméně v celé galaxii, jinak ti budu dýchat na krk,“ odpověděl. Josh se na něj usmál a Jack mu Cassie předal. Poslušně se posadil vedle Janet a zoufale upíral oči ke všemu okolo, jen, aby nehleděl na ni. Snažil se vnímat slova oddávajícího, nádherná slova, která svazovala dva lidské životy v jeden. Bylo to tak dávno, kdy jeho tahle slova připoutala k Sarah. Doufal, že Cassie a Josh prožijí šťastnější manželství, ačkoli do toho skočili po hlavě a tolik mladí… Vlastně se zase přistihl, že jim závidí, chtěli se, natáhli ruku a vzali se. On to nikdy nedokázal, jen natáhnout ruku a ji k sobě přivinout. A když to konečně udělal, bylo nejspíš příliš pozdě.
Byli vyzváni, aby se postavili. Jack se rozhlédl okolo a všiml si, že Janet má v očích slzy a Daniel pevně svírá její ruku, ani on nemá daleko k slzám dojetí. V Teal’cově tváři se zračila hrdost a radost a když pohlédl přes uličku, zjistil, že Marshallové brečí oba. Cassie řekla ‚ano‘ Joshovi. Josh řekl ‚ano‘ Cassie. Jack sledoval, jak se čtyři mladé a štíhlé ruce propletly a oba mladí lidé si roztřesenými prsty navlékali zlaté kroužky. Jack už to nevydržel, jeho očí se zabodly do jejího zátylku. Tělem mu projel pocit, který nedokázal poznat, jel skrz páteř až do břicha. Věděl, že jeho pohled vycítila, trochu trhla hlavou a otočila ji, Jackovy oči hladově zaznamenaly každičký kousíček profilu její tváře. Pohlédla na něj a on její pohled okamžitě uzamkl tím svým. Pohled jejích průzračně modrých očí, ozdobených křišťálovou krajkou slz, byl plný nejistoty a strachu. Pootevřela růžové rty jen, aby si je jazykem navlhčila. Jack na chvíli zavřel oči a rychle zaměřil pohled na první manželský polibek novomanželů Marshallových. Snažil se z mysli vytěsnit pocit, že stačí jen natáhnout ruku a znovu ji má u sebe. Pocit její blízkosti, fakt, že byla metr od něj, byl na něj příliš. Cassie a Joshovi poblahopřál a rychle vyrazil z místnosti, opřel se venku o zeď a chytal do plic vzduch. Nečekal, že ho setkání s ní tolik zasáhne, ten pohled do těch provinilých a vyděšených očí, když zjistila, že se na ni dívá… Točila se mu hlava. Ve dveřích se objevil Teal’c, rozhlédl se a přešel k Jackovi. „Je ti dobře, O’Neille?“ zeptal se starostlivě. „Je mi skvěle,“ povzdychl si Jack a tónem, jenž mluvil, své tvrzení naprosto vyvrátil. Teal’c mlčel; byl toho názoru, že pokud se O’Neill bude chtít svěřit, promluví sám. Jack mu byl za to vděčný, nicméně se svěřit nehodlal a tak nastalo ticho, které rušily jen zvuky z venčí a výskot se vzrušenými výkřiky ze sálu. Jack se nakonec přece jen rozhodl promluvit. „Kde máš fanynku?“ zeptal se. Teal’c se jen pousmál. „Aieshy je konsternována Cassandrou a důsledně se jí drží,“ vysvětlil. Jack přikývl. „Kdo by jí konsternován nebyl?“ poznamenal tiše. „Zdálo se, že tvá pozornost směřovala jinam.“ Jack na něj pohlédl a zamračil se, snažil se sebe i jeho přesvědčit, že netuší, o čem to mluví. S Teal’cem to ale ani nepomohlo. „K Samanthě,“ dodal ještě. Jack uhnul pohledem někam pryč. „Chtěl bych,“ začal tiše, „chtěl bych ji vyhnat z hlavy a ze srdce, ale jediný, co dokážu, je dívat se na ni a přemýšlet o tom, co se stalo špatně,“ svěřil se. „Ještě není pozdě pokusit se o nápravu,“ reagoval Teal’c. Jack zvedl hlavu. „Napřed bych musel dokázat odpustit,“ povzdechl si, obešel Teal’ca a s hlubokým nádechem zmizel vevnitř. Za chvíli se ve dveřích zjevil Daniel a hodil na Teal’ca tázavý pohled. Jaffa jen zakroutil hlavou a napětí z Danielovy tváře nezmizelo. Bomba pořád tiká. *** „Aieshy, pojď sem, nech chvíli Cassandru vydechnout.“ Sam natáhla k dceři ruku a Aieshy nasadila ten nejsmutnější kukuč, jaký dovedla, stále pevně svírala Cassie ruku. „Ne, Sam, ještě mi ji nech. Po svatbě zase na bůhví jak dlouho odjedete a já ani jednu neuvidím,“ bránila Aieshy Cassie. Aieshy vehementně kývla hlavou a vlásky se jí znovu roztančily okolo hlavy. Josh se usmál a pohladil ji po šešulce. Ke skupince se přidala Sasha a Ed. Sasha okamžitě natáhla ruku. „Samantha Carter? Cassie o vás hodně mluvila.“ Sam ji stiskla. „Vážně?“ zeptala se a pokusila se usmát. Sotva Sasha její ruku pustila, chytil ji Ed. „To mohu potvrdit. Cassie říkala, že jste byla u armády, představoval jsem si vás trochu jinak…“ Ed vzápětí schytal od manželky rýpanec do žeber. Sam se pobaveně usmála. „Jinak?“ zopakovala. Ed pokrčil rameny, raději byl zticha. „Méně ženskou?“ nadhodila Sam. „Omlouvám se, jestli vás to urazilo – “ začal Ed, ale Sam jen zakroutila hlavou. „Vojáci mi to dávali sežrat léta, nic se neděje,“ řekla s úsměvem. „Oh, všimla jsem si toho až teď. Blahopřeji, v kolikátém měsíci jste?“ Sam byla chvíli mimo, než si uvědomila, že Sasha myslí její těhotenství. Hrklo v ní. „V šestém,“ odpověděla nejistě. „Páni, to už za chvíli budete rodit.“ Sasha se rozzářila, tohle bylo zjevně její téma. Josh na Sam omluvně pohlédl, což Sam pochopila tak, že Sasha na tohle téma vydrží mluvit hodně dlouho. „Uhm, až za tři měsíce,“ odpověděla Sam. „A už víte, co to bude?“ zeptal se rychle Josh, než se jeho matka stačila nadechnout. Věděl totiž, že by se debata stočila ke komplikacím a podobným hrozbám při porodu. „Ne,“ odpověděla Sam. Cassie poznala, jak její tahle debata nepříjemná.
„Sam, myslím, že s námi chce mluvit máma,“ poznamenala, chytila Sam za paži a rychle ji odvedla stranou. Sam se začala opatrně rozhlížet okolo. „Myslím, že šel někam s Danielem,“ řekla Cassie a Sam na ni pohlédla s neurčitým výrazem ve tváři. „Ještě si toho nevšiml,“ dodala pochmurně Cassie. „Cassie, nebudeš se zlobit, když… odejdu dřív?“ zeptala se nesměle Sam. Cassie našpulila pusu, aby dala jasně najevo, že s tímhle cirátem nesouhlasí, ale pro Sam to nebyla novinka – takhle se tvářili všichni. „Kde je Aieshy?“ znejistěla najednou Sam a začala se rozhlížet. Cassie se rozhlédla taky. „Nevím, asi šla zase pronásledovat Teal’ca. Tady se neztratí, Sam.“ Cassie stiskla Sam paži a pohodila hlavou směrem k osvětlené zahradě plné lidí. Sam složila ruce na prsou a povzdechla si. „Cass!“ ozvalo se za nimi, Cassie se otočila a spatřila, že na ni Josh mává. Omluvně se na Sam usmála a Sam osaměla. Nakonec zamířila do domu a vklouzla do jedné setmělé místnosti. Neviděla Jacka a cítila, jak se jí klepou kolena z pomyšlení, že může být kdekoliv okolo ní.
2. kapitola: Řekni mi to
Jack ji pozoroval, cítil, jak ho začínají pálit plíce, ani se neuvědomoval, že skoro nedýchá. Jediné, na co dokázal myslet, byla ona. Když byla zahájena oslava, ani si neuvědomoval, že na ni znovu hledí. Přejížděl ji pohledem; skutečně jí porostly vlasy, jak říkal Daniel, každou chvíli jí spadl pramínek přes tvář, jež zůstala stejně krásná jako dřív. Sjížděl očima na hruď, která se zvedala pravidelnými nádechy, pořád ho stejně přitahovala. I po tom všem, co se stalo. Viděl z postoje jejího těla, že je stále ve střehu, očima neustále těkala okolo. Koho hledala? Po kom se ohlížela? Změřil očima celou její postavu a pomyslel si, že ty volné šaty jí zbytečně zakrývají. Očima sklouzl na její štíhlé nohy, matně vzpomínaje na pocit, když je měl obtočené okolo svých boků. Všechny myšlenky, které tak dlouho a pracně potlačoval, najednou vypluly na povrch. Pocit její kůže na své, jejích vlasů, když do nich zaplétal prsty. Setkání s ní zase všechno zničilo. A potom náhle přešla s Cassie stranou a postavila se z profilu a Jack měl náhle pocit, že mu někdo vytrhl páteř z těla. Nebylo to ani mrazení ani bodnutí, byla to bolest, která postupovala od obratle k obratli a uzemnila jeho tělo. Sevřel láhev piva tak pevně, že málem praskla, a nedokázal od ní odtrhnout oči. Jako zásahem blesku pochopil, proč má ty volné šaty. Byla těhotná. Čekala dítě. Zatmělo se mu před očima a rychle se opřel o zeď. Tohle bylo něco, co rozhodně nečekal, na co nebyl připravený. Automaticky začal těkat kolem sebe a rozhlížet se po někom, kdo přišel s ní; takže dokázala žít normálně, dokázala si založit rodinu. A jeho tenkrát s pláčem nechtěla pustit a slibovala, že nedokáže bez něj jít dál. Jack pevně sevřel rty k sobě. Ani na okamžik ho nenapadlo, že by to malé, jež Sam čekala, mohlo mít spojitost s událostmi před šesti měsíci. Sam byla vždycky štíhlá, těhotenství by na ní bylo vidět hned ve čtvrtém měsíci; nehádal jí proto víc. Vyvolávalo to v něm další vlny vzteku a bolesti. Kdesi hluboko v něm, jedna jeho část si vždycky přála vidět Sam s dítětem pod srdcem. S jeho dítětem pod srdcem. A tahle část v to doufala pořád, dokonce až do teď. A o to víc to bolelo. Jack se zhluboka napil, očima Sam vyprovodil až do pokoje, do kterého právě zapadla. Jedna jeho část se toužila rozběhnout za ní a druhá naopak vyhledat Daniela a pořádně mu od plic něco říct. Daniel z něj dělal vola, bůhví jak dlouho. A Teal’c samozřejmě také, v těchto věcech jeli ti dva většinou tandem. Všechno to věděli a jen na Jacka házeli útrpné a významné pohledy. A pak ho Daniel sám vyhledal. Chtěl něco říct, ale jakmile si všiml Jackova pohledu, automaticky couvl. „Co jsi tím sakra sledoval?“ zasyčel vztekle Jack. Daniel k němu s přemáháním udělal krok blíž. „Co myslíš?“ zeptal se nejistě a posunul si brýle na nose, jako by se s nimi chtěl rozloučit. Podle Jackova výrazu mohl každou chvíli čekat pěst přímo do nosu. „Že je těhotná,“ zavrčel Jack, dávajíc Danielovi jasně najevo, že si nemá teď zahrávat. „Uhm… Kdo?“ zkusil naposledy Daniel. „Ona!“ Zvýšil Jack zoufale hlas. Daniel si povzdechl. „Jacku, tohle není moje věc. Sam nechtěla, abys to věděl,“ řekl egyptolog už smrtelně vážně a tlumeným hlasem. „Co o tom ještě víš? Co ještě víš, co já ne?“ zeptal se Jack. Také mluvil tiše a nebezpečně klidně a Daniel věděl, že na něj teď bude mít generál pár dní vztek. Nicméně zbytek mu říct nemohl. „Jacku, nezlob se na mě, ale o tomhle musíš mluvit se Sam. A měl bys,“ dodal a raději se vzdálil. Jack zůstal hledět do prázdna a najednou se cítil úplně otupělý, apatický. Chvíli jen stál a nakonec váhavě udělal pár kroků. Odložil flašku od piva a za chvíli stál přede dveřmi, do kterých Sam vešla. Zhluboka se nadechl a vzal za kliku. Sam se prudce otočila, když se dveře začaly otevírat a nevěřila svým očím. Dveře se zavřely a Jack stanul před nimi. Sam měla pocit, že nemůže dýchat, rychle zamrkala, aby se ujistila, že je to pravda. Jednou rukou si objala břicho a druhou si automaticky zamířila na hrudník, aby chytila do prstů přívěsek. Jack zavřel oči; stála před ním, vystrašená, krásná, s dárkem od něj na krku. Marně by pátral, kde se ztratil – mohlo ho napadnout, že chybí přesně od Danielovy návštěvy před tím, než odjela. Chvíli se nepohnul, náhle nevěděl, jak začít a ani dechu se mu nedostávalo. Otevřel ústa, aby něco řekl doufaje, že ho bleskově něco napadne, ale v hlavě měl úplně prázdno a tak ústa zase zavřel. „Vám a Cassandře to slušelo, pan… generále,“ protrhla nakonec ticho Sam. Jack se zhluboka nadechl, když mu její hlas rezonoval v hlavě. „Vám to taky sluší, Carter,“ odvětil a ani se neobtěžoval přemýšlet, jestli ji oslovit ‚doktorko‘, nebo křestním jménem; pro něj byla většinu času Carter. Carter zachránila život několikrát jemu, Carter zachraňoval život on. Carter tu byla pro něj a on tu byl pro ni. Carter byla skvělý přítel, statečný voják a skvělý vědec. To žena v ní, Sam, to ona způsobila všechnu bolest. Její jméno už mu dávno neznělo tak sladce jako celých osm let, kdy měl zakázáno ho vyslovit. Toužil o ní mluvit jako o ‚své Sam‘, ale věděl, že by ho to bolelo. Carter byla ideální řešení. Zase bylo ticho. Zírali střídavě na sebe a kolem sebe, Jack věděl, že je Sam čím dál nervóznější, za přívěsek si trhala a druhou rukou nervózně žmoulala černou látku svých šatů. Čím víc ji Jack pozoroval, tím víc nechápal, jak mohl bříško přehlédnout. I
zepředu se látka trošičku zvedala, i když ne moc, jen… Sakra, nejspíš si to namlouval. Sam si vybrala sakra dobré šaty a ani bříško neměla příliš velké… Nemohla být víc jak ve čtvrtém měsíci – aspoň to Jack odhadoval podle Sarah. I když, Sara měla na konci hodně velké bříško… Jack z toho šílel: ta nejistota, ta zatracená nejistota… „Mateřství vám sluší,“ řekl dřív, než si to stačil uvědomit. Sam na něj zírala bez dechu, s očima vyděšeně rozšířenýma. Až doteď doufala, že si ničeho nevšiml, že si ničeho všimnout nemusel… Ačkoli viděla ten jeho pohled. A Jack náhle udělal pár kroků k ní a naléhavě ji chytil za paži. „Čí je?“ vylétlo mu znovu z úst. Znělo to tak bolestně a naléhavě, Sam byla ještě vyděšenější, chytil ji za zápěstí pevněji, když se mu chtěla vykroutit. Znovu se jí rozklepala brada a oči zalily slzami a Jack pochopil, že jeho odhad byl špatný. Nechtěl ji děsit, ubližovat jí, ale potřeboval to vědět. „Jsi v šestém měsíci, že ano…“ vydechl a Sam jemně kývla hlavou. Znovu sebou škubla a vyděšeně zakňučela, když ji chytil za obě paže. „Čí je to dítě?“ zašeptal naléhavě. Úplná vědomost toho, že Sam může pod srdcem nosit dítě toho bastarda, ho ničila, bolela. „Generále, prosím…“ vzlykla Sam a snažila se vykroutit z jeho sevření. „Řekni mi to…“ Jackův hlas byl stejně zoufalý jako jeho výraz a postoj těla. „Já nevím…“ zašeptala Sam a odvážila se mu podívat do očí. „Já nevím, čí je dítě, které čekám… Jacku, prosím…“ Jackovo sevření stále nepovolovalo, hleděl na ni překvapeně a Sam sklonila hlavu, aby mu neviděla do tváře. Myslel si o ní, že je děvka a teď ještě víc, než před tím. Vždyť ani neví, s kým přišla do jiného stavu. Jack její paže pustil a v Sam se ozvala ještě větší beznaděj; je mu z ní tak špatně, že už se jí nechce ani dotýkat, jen čekala, kdy se ozve prásknutí dveří, jak odejde. Místo toho ale ucítila, jak jí zvedl bradu a donutil ji podívat se mu do očí. „Kdo z nás… Kdo má větší…“ Jack hledal správné slovo. Byla přece období, kdy se šance na otěhotnění zvyšovala a snižovala. „Šanci?“ dokončil. Sam na chvíli zavřela oči. „Nikdo…“ zamumlala a potom se do těch jeho podívala. „Je mi to líto,“ dodala pevně a rty semkla k sobě. „Mně taky,“ ujistil ji tiše a pustil ji i druhou rukou. Levou ale z její tváře nesundal, místo toho ji posunul a zaklesl prsty za krk, dlaní hladil její morkou tvář. Ten dotyk pálil a bolel, ale nějakým způsobem v něm vzbuzoval něhu a touhu ji obejmout. Sam opřela tvář do jeho dlaně a tiše vzlykla. Jack se klonil a opřel svůj spánek o její. Nedotkl se jí víc než tak, ještě pořád na to neměl odvahu. Sam byla vděčná i za tenhle dotek. „Prosím,“ zašeptal najednou. Sam se zarazila a odtáhla, najednou ucítila pocit zrady a všechno štěstí a radost z toho, že je u ní Jack tak blízko, bylo pryč. Neobjímal ji, protože ji obejmout chtěl, protože k ní možná necítil zášť, objímal ji, protože si myslel, že ji obměkčí a ona mu o tom dítěti řekne pravdu. Nevěřil jí. Vyvlékla se z jeho sevření a ustoupila. „Já to vážně nevím, generále. Vím jen, že to dítě je moje… A nic víc nechci vědět.“ Mluvila tak pevně, jak jen dokázala a snažila se mu dívat do očí, ale Jack viděl, jak je roztěkaná a jak si sama není jistá tím, co říká. Byl ale příliš mimo na to, aby nad tím mohl přemýšlet. Chvíli nehybně zíral do těch nedůvěřivých modrých očí a potom k ní znovu natáhl ruku. Teď, v tuto chvíli tolik potřeboval její přítomnost; pocit její blízkosti, vůně jejích vlasů, to vše ho vracelo zpět do světa, ve kterém kdysi žil. Sam ale ucukla a v Jackovi se zvedla vlna vzteku. Copak on byl ten, co ubližoval? Zasloužil si nedůvěru? On byl ten, kdo vzbuzoval vztek a lítost? Sam zpozorovala, jak jeho oči začaly tmavnout a znovu mimoděk ucouvla. Nechtěla se bát, nikdy se ho nechtěla bát, ale věděla, že mu strašně ublížila, způsobila mu takovou bolest a takovými prostředky, že si trest zasloužila, ale všechno, co se teď okolo ní dělo, se nějak vztahovalo k dítěti. Bála se, že jí ublíží, protože by ublížil i děťátku – stěží si uvědomovala, že by na ni Jack v životě nevztáhl ruku. Jack na ni hleděl se směsicí zklamání a bolesti v očích, nakonec se otočil na patě a opustil pokoj. *** Sam se bezradně rozhlížela po zahradě. Na místě, vyhrazeném jako taneční parket, se kolébalo několik párů – partnerky spokojeně bořily obličeje do ramen partnerů a ti jim dýchali do vlasů. Sam by jim nejspíš záviděla, ale teď měla úplně jiný zájem. Nikde neviděla ani Teal’ca ani Aieshy a dost ji to děsilo. Věděla, že na Zemi se dceři v Teal’cově přítomnosti nic nestane, ale měla nepříjemné tušení. Celý ten půlrok měla pocit, jako by byl Ba’al stále tady, dýchal jí na záda a vysmíval se každému jejímu strachu. Sam si pevně objala pažemi tělo a ještě jednou prošla dům i zahradu. Aieshy i Teal’c nikde. Začínala propadat beznaději; nemohla najít ani nikoho, kdo by jí mohl říct, kam šli. Třeba ji mohl vzít Teal’c k sobě domů a prostě jí jen nemohl najít, aby jí to řekl… Vždyť seděla poslední dvě hodiny ve ztemnělém pokoji a zírala do zdi, nepřítomně si hladíc vystouplé břicho. Náhle ji někdo chytil za paži a Sam se prudce otočila, druhou ruku v pohotovostní poloze, jako byla ta léta u armády zvyklá. Ed ji hned pustil a ustoupil, dávaje jí tak jasně najevo, že jí nechce ublížit. „Já se… omlouvám,“ vydechla Sam a sklonila ruku. „Jsem asi trochu přetažená.“ „Zdálo se mi, že něco hledáte, můžu nějak pomoct?“ zeptal se Ed.
„Neviděl jste Murraye?“ Sam si matně vzpomněla, že Daniel Teal’ca Joshovým rodičům představoval. Ed se zamračil. „Ne, vaše dcera se ho držela jako klíště, jakmile odjeli novomanželé, a když jsem je viděl naposledy, šli do domu,“ odpověděl Ed. Sam si povzdechla. „Díky,“ řekla. „Vypadáte unaveně, máme vás doprovodit? Chystáme se se Sashou už stejně domů.“ Sam váhavě přikývla; konec konců prošla to tu celé, zbývalo jí jen jet k Teal’covi domů. Společně s Edem a Sashou prošla domem, aby se dostala na místo, kde oba zaparkovali. Nikde ale neviděla svoje auto. Začala se bezradně rozhlížet a náhle strnula. „Co se děje?“ zeptala se Sasha. Ed pokrčil rameny, ale Sam neodpovídala. Hleděla na místo, kde auto zaparkovala, a jemně se třásla po celém těle. Ačkoli venku nebylo takové chladno, vystoupila jí husí kůže a ona znovu cítila, jako by nebylo východiska. Ve štěrku byl vyrytý znak, asi metr dlouhý o něco méně široký. Moc dobře věděla, co je to za znak, čí Jaffového nosí. Měla pocit, že se o ni pokouší mdloby. „Samantho, vážně jste v pořádku?“ zeptala se jí Sasha, když si všimla jejího rozpoložení. Ed přišel k ní, sundal si brýle a promnul si oči, potom se znovu podíval na znak, bylo vidět, že přemýšlí. „Kdy odjel generál?“ zeptala se Sam a otočila se na Sashu, nemohla se na to déle dívat. Měla pocit, že na ni Ba’al každou chvíli odněkud vyskočí. Byl na Zemi, teď to věděla – musela Jacka varovat. Nedopustí, aby se generálovi něco stalo. Jestli se sem Ba’al vetřel, tak jen proto, aby se Jackovi pomstil a to nemohla dovolit. Ne kvůli ní, ne proto, že ji odtamtud tenkrát odnesl. Sasha mezitím obešla jejich auto, ale když chtěla nastoupit na sedadlo řidiče, všimla si, že je něco s předním kolem. Přidřepla a přejela to, aby v té tmě, prozářené jen světlem nad dveřmi do domu a pouliční lampou, která stála asi o padesát metrů dál, měla jistotu. „Někdo nám píchl kola,“ poznamenala, když zkontrolovala i druhé přední. Sam se na ni prudce otočila, cítila, jak se jí svírá hrdlo a prostupuje jí děs. Instinktivně si rukama sjela na břicho. „Nevadí, zavoláme si taxi,“ mávla Sasha rukou a povzbudivě se na Sam usmála. Nechtěla vědět, co se děje, Sam by jí toho teď stejně moc neřekla. Byla vystrašená a schoulená do sebe. Ed stále zaujatě zíral na znak a nechápavě kroutil hlavu, než do něj Sasha drcla a vymáhala od něj mobil. Ztemnělou silnici ozářila světla automobilu a ze tmy se vyhoupla černá limuzína. Sam bojovala s touhou utéct, vmísit se mezi prořídlé svatební hosty, na místě se propadnout, téměř se chtěla rozběhnout zpět a schovat se pod pohovku, ale zůstala stát na místě. Částečně ji k tomu vedl voják v ní – nemohla nechat civilisty o samotě bezprostřednímu nebezpečí, ne, když byli součást jeho plánu; kdo jiný by jim píchl kola? – a částečně to byla matka, která podvědomě věděla, že přichází příležitost, jak se dozvědět, kde je její dítě. Tiše pozorovala, jak limuzína zastavila, otevřely se zadní dveře a vystoupil muž, oblečen do elegantního černého saka a medové saténové košile. Jakmile trochu poodstoupil od auta a vyšel ze stínu, jež vrhal protější strom, Sam zmrzla na místě. Čekala to, ale teď, když znovu zírala do těch krutých tmavých očí, byla najednou úplně paralyzovaná a na pokraji zkratu. Ba’al přešel ještě blíž. „Ah, drahá, promiň, dřív jsem to nestihl. Doufám, že nečekáš příliš dlouho,“ zašveholil vesele a rty se mu roztáhly do zdánlivě přívětivého a teplého úsměvu, jenž byl ve skutečnosti jen škodolibým šklebem. „Murray vzal Aieshy domů a nabídl se, že ji tu chvíli pohlídá. Půjdeme? Nechci ho zaměstnávat celou noc.“ Sam jen pootevřela rty, aby se přerývavě nadechla, měla pocit, že ji nohy neudrží. Přešla kolem Ba’al k zadním dveřím auta, které zůstaly otevřené. „Je ti dobře? Ani ses nerozloučila,“ pokračoval Ba’al s fingovanou starostí v hlase. Sam stiskla zuby, otočila se a pokusila se na Sashu a Eda usmát. „Omlouvám se, není mi moc dobře…“ špitla a snažila se, aby její hlas neodrážel, jak se ve skutečnosti cítí. „Můj řidič si všiml, že jste měli nějaký problém s autem, nechcete svézt?“ nabídl se Ba’al a pohledem šlehl po Sam. Zaznamenal, jak se nadechla a oči se jí rozšířily zděšením. „Ne, už si zavolali taxi,“ řekla rychle. „To jsme sice ještě neudělali, ale děkujeme, zavoláme si ho, nechceme obtěžovat. Samanthě není dobře…“ odpověděla Sasha. Sam se na ni pokusila vděčně usmát, ale vzápětí ucítila, jak Ba’alova ruka přejela od jejího zátylku až k jejímu pozadí: ten dotek byl nepříjemně osobní a zároveň dost výhružný na to, aby Sam v dalších minutách mlčela. „Svezeme vás, není s tím problém. Místa máme dost,“ usmál se na manžele Marshallovy Ba’al a pokynul jim k otevřeným dveřím. „Tak tedy děkujeme,“ přitakala Sasha a rýpla do manžela. Ten se poslušně pohnul, oba prošli okolo Sam a Ba’ala a nastoupili do limuzíny. Ba’al na Sam varovně blýskl očima. „To je pojištění,“ zašeptal jí do ucha a lehce do ní strčil. Sam semkla rty do tenké linky a poslušně nastoupila do auta. Posunula se na sedadle až skoro na druhou stranu, Ba’al nastoupil poslední a zavřel dveře. Vyžádal si od Marshallových adresu a potom stiskl tlačítko ve dveřích, aby ji řekl řidiči. „Je to od vás velice milé,“ prolomila ticho Sasha. Ba’al se na ni jen usmál. „Divím se, že jste nebyl na svatbě,“ ozval se poprvé po dlouhé době Ed.
„Oh, měl jsem moc práce a navíc… jsem – jak bych to řekl – trochu na ostří nože s generálem O’Neillem,“ poznamenal Ba’al. Sam na chvilku zavřela oči, připadalo jí to jako hodně hrozná noční můra. Proč se všechno tohle děje? Ucítila, jak Ba’al přehodil ruku přes její stehna, dlaní sevřel koleno jemu vzdálenější nohy. Cítila, jak jí pálí oči, když se donutila je zase na chvilku otevřít; odvrátila hlavu, aby zírala z okýnka a modlila se, aby co nejdřív zajeli k hotelu a Ba’al nechal Marshallovy jít. Cítila, jak jí rytmicky přejíždí přes koleno palcem, zbývajícími prsty vjel do podkolení jamky. Svírala kabelku v ruce tak pevně, až jí bělely klouby na rukou a stále zírala mimo. „Muselo se vám ulevit, když víte, že je Aieshy v bezpečí,“ ozvala se znovu Sasha. Sam na ni nepřítomně pohlédla, až po chvíli si uvědomila, že Sasha mluvila na ni. Ba’alova ruka ji přiváděla k šílenství, přehodila nohu přes nohu, aby zabránila Ba’alovi hladit ji na citlivém místě pod kolenem. Ba’al bez mrknutí oka zajel rukou trochu pod sukni a roztáhl prsty. Sam jen tiskla zuby k sobě, než odpověděla. „Ano… to ano,“ šeptla, ale ani se na Sashu nepodívala. Nastalo další ticho, které trvalo, dokud se limuzína nezastavila. Marshallové se rozloučili, potřásli si s Ba’alem rukou se slovy, že ho rádi poznali a po chvilce se limuzína znovu rozjela. Ba’al ucítil, jak se Saminy prsty obtočily okolo jeho zápěstí a srazily jeho ruku pryč z jejího těla, pak se sedačka zhoupla a Sam si přesedla na místo, kde před tím seděli Marshallové. Zase se dívala jen z okna. „Čekal jsem jiné přivítání,“ poznamenal Ba’al, pohodlně se usadil a roztáhl ruce, aby si je opřel o opěradlo. Sam znovu cítila jeho intenzivní pohled, cítila, jak hledí na její tvář, jak sjel pohledem na její prsa, která byla díky těhotenství větší a plnější. Věděla, že zamyšleně kouká na její vyboulené bříško a pak si domyslela, že ještě přejel nohy, které od kolen dolů šaty odkrývaly. „Ani pozdrav?“ převalil ta slova na jazyku a znovu jí pohlédl do tváře. Sam pomalu otočila hlavu. „Nemám tu svou zbraň,“ poznamenala suše a znovu se otočila ke kouřovému sklu. Ba’al se jen usmál. „To dítě,“ odmlčel se krátce a Sam znovu zavřela oči. Nikomu nejde o ni, jen o její dítě. Buďto je nadějí pro zraněného generála a zároveň nástrojem jeho další bolesti nebo dědic Ba’alova impéria, potomek, který ve spojení s Aeishy dosáhne kvalit skutečného harcesise. Cítila, jak ji napadají zavrženíhodné myšlenky; přála si, aby ji tehdy našli pozdě… Aby tehdy, když ještě nevěděla, že pod srdcem nosí dítě, našla odvahu oplatit si to, co způsobila Jackovi a zabořit střep do paže. Aieshy by byla v bezpečí – u Teal’ca nebo Jacka – a žádná tahle hrůza by se znovu neděla. Teď má Ba’al Teal’ca, Aieshy a je schopný ublížit Jackovi nebo ostatním, výhodu momentu překvapení – a všechno tohle jen kvůli ní a jejímu děťátku. „Je moje?“ pokračoval Ba’al. Sam neodpověděla. „Oh, samozřejmě, že je…“ odpověděl si sám arogantně. „Záleží jen na tom, jestli jako mocná zbraň proti O’Neillovi nebo ostatním Vládcům soustavy,“ dokončil. Sam se k němu otočila; viděl ty slzy, které se jí třpytily v očích, když na něj upřela nečitelný pohled. Vpila se mu do očí a něco v tom pohledu ho donutilo uvažovat o tom, že není taková troska, za jakou ji považoval. Že z jeho moci vyšla přece jen s jistou ctí a hrdostí, ačkoli tu byly ty slzy. „Ať děláš cokoliv, ať ublížíš nebo zabiješ kohokoliv, nikdy nemůžeš vyhrát,“ řekla tiše. Nějakým způsobem ho to na zlomek vteřiny zneklidnilo, ale rychle našel ztracenou rovnováhu. Jen se chytá stébla. „Klidně si tomu věř dál, drahá,“ odvětil, neuhýbaje pohledem. „Nevýhodu, že jsem na území Tau‘ri jsem právě potřel, nikdo mi nemůže nic udělat – ne, když mám to, co O’Neill nejvíc miluje,“ dodal a bavil se její reakcí. Uviděl, jak se zhluboka nadechla a držení její těla se stalo křečovitější, slza jí stekla přes napjatou tvář a zůstala viset jako kapička na čelisti. Téměř cítil její slanou chuť ve svých ústech… Tím víc ho rozzuřilo zjištění, že už mu neotevře svou náruč, což byla veliká škoda – sex s ní byl úžasný. „Další věc, ve které se pleteš… Jeho láska vyprchala, když jsem tě nechala na sebe sáhnout,“ uhnula pohledem. Ba’al pozvedl obočí. „Znovu tě odkopl… A ty to tentokrát necháš být?“ Že by tu přece jen byla šance? „Nesnaž se pochopit lidské city, když žádné nemáš, když cítit neumíš,“ mluvila tiše a ztrápeně a neobtěžovala se mu dívat do tváře. Štvalo ho tohle její chování a znepokojovalo ho to, co řekla. Je možné, že by se O’Neillovy city, kterého před půl rokem tak hnaly až do jeho državy, skutečně tak lehce rozplynuly? Ať tak či tak, má to dítě… Věděl, že Samantha O’Neilla nechce ztratit, obzvlášť po tom, co předváděla tady a před půl rokem v jeho koupelně. Tím pádem mu neřekla čí je to dítě – téměř jistě se na to ptal. A šance, že by mohlo jít o dalšího jeho potomka, mu nedovolí nechat Samanthu v jeho spárech. A to je přesně to, na co Ba’al bude čekat. Ještě jednou ji přejel pohledem: kůže měla díky mihotavému světlu z venku a tmavým sklům, skrz které na ni světlo dopadalo, popelavý nádech; oči a tváře se jí třpytily od slz. Jen si zase uvědomoval, že do ní nevidí, nedokáže se v ní vyznat – byla jako adrenalinová hra. Ale stále stejně magicky krásná a hříšně svůdná, aniž by si to uvědomila. Těhotenství jí na kráse neubralo, naopak. Sam si uvědomovala, jak se Ba’al usmívá a běhal jí mráz po zádech. Modlila se, aby pro Jacka znamenala ještě tolik, aby se ji pokusil dostat pryč. Nevydrží to v jeho přítomnosti. Bude se jí vysmívat. Dotýkat se jí. Pozorovat ji. A zase se jí vysmívat. A ona už není dost silná, aby tohle vydržela.
*** Jack bezmyšlenkovitě bloumal po domě. Osprchoval se, oblékl si tričko a kalhoty na spaní a hodlal to něco málo alkoholu – které vypil i přes to, že řídil – vyspat. Jak naivní byl, když si myslel, že se mu to povede. Pořád mu před očima vyvstával její vyděšený a nedůvěřivý pohled, její vyboulené bříško, slzy. A fakt, že dítě, které čeká, je na padesát procent jeho. Zoufale chtěl všechno odpustit, být s ní – jenomže pořád nedokázal. Znovu si rukou přejel přes zápěstí, dělal to takhle často, aniž by si uvědomoval, že vlastně žádné jizvy mít nemůže. Pořád je tam cítil a pokaždé, když si přes kůži přejel prsty, vybavilo se mu, jak leží na zemi, její tělo na jeho a její vlasy ho šimrají na tváři, když on pláče a ona šeptá ta krutá slova. Teprve až díky všem událostem potom si konečně uvědomil, co všechno se stalo. Konečně do důsledku vnímal, jak mu ublížila, co všechno v něm vyvolala. Teprve až potvrdila jeho tušení – že ho nenávidí – mohl on přemýšlet o všem dokonale a začala v něm růst jeho vlastní nenávist. Ta ovšem začala vyprchávat, když zjistil, že se v podstatě pokusila zabít – kvůli tomu, co mu udělala – že ani ona to příliš neměla lehké, prohraný boj se sebou samou, Ba’alova manipulace a v hloubi duše strach o Aieshy. A když ho tehdy ve své laboratoři držela a nechtěla ho nechat odejít, potom věděl, že ji nikdy nedokáže nenávidět… Ale odpustit jí taky ne. A tak se celého půl roku zmítal mezi touhou nenávidět ji – protože věřil, že právě to mu pomůže zapomenout – a mít ji u sebe. Nevěděl, kam se přestěhovala, jak se má, co přesně dělá, jak vypadá – stačilo jen jít a zeptat se Daniela, Teal’ca nebo Janet, ale on to nechtěl vědět. Jediné informace, které byl ochotný si vyslechnout, byly o Aieshy. A i když proti té malé nic neměl – ačkoli si neustále musel připomínat, že to, že je Ba’al její otec, nic neznamená – vždycky, když se o ní mluvilo, představil si ty velké modré oči, repliku těch její matky. A byl opět u Samanthy Carter. Takže teď o tom všem znovu a znovu přemýšlel, chodil z místnosti do místnosti, neustále dokola, hloupě zíral na všechno vybavení a přesto hleděl do prázdna. Najednou měl strašlivý pocit viny. Viděl ji tak dlouho, po půl roce: ženu, kterou navzdory vší snaze miloval a místo té stovky otázek, na které by se mohl nebo měl zeptat… Zajímalo ho jen, jestli to dítě je jeho. Ne, jestli je ona v pořádku, jestli je zdravá, jestli všechno probíhá bez komplikací a jestli jí nehrozí nebezpečí. Jestli jej pořád miluje… Ale jediná otázka, které ho v tu chvíli skutečně zajímala, byla: Čí je to dítě? Měl se cítit provinile? Měl přece právo to vědět, tak se zeptal. Ublížil jí? Nejspíš, nevěděl – měl pocit, že ji už nezná. A ona nezná jeho. Vzdálili se sobě tak moc, že dnes… Vlastně už včera měl pocit, že se setkal s někým, kdo byl dávno pasé. Ale jeho srdce ho přesvědčilo o tom, že ona pasé není. Konečně se posadil na pohovku, a když pocítil v nohou velkou úlevu, zkontroloval čas, blikající na videu. Přecházel tu kolem tři hodiny, tři dlouhé hodiny a na nic nepřišel – na nic, co by už dávno nevěděl a bylo zbytečné to pořád opakovat. Zítra ráno si s ní promluví. Znovu, v klidu, teď už ví, co má čekat. Nenechá si ji proklouznout mezi prsty, ve světle těchto událostí už by to stejně nedokázal. Daniel a Teal’c mají pravdu, musí to začít řešit a přestat se schovávat. A těmito myšlenkami a posledním pohledem na hodiny, které ukazovaly půl páté ráno, se odebral lehnout si a po chvíli soustředění usnul. *** Daniela něco polechtalo na nose, což ho probudilo ze sladkého spánku. Otevřel oči a rozmazaným pohledem zaznamenal něco červeného přes obličej. Znechuceně stáhl dlouhou konfetu a někde na krku ucítil své brýle. Pomnul si oči a nasadil si je na obličej. Jakmile se pohnul, aby se na pohovce posadil, ucítil strašný bolehlav. Zavrčel a odpotácel se do koupelny, kde ho úplně probudil zápach zvratků. Pomyslel si, že to po jedné svatbě vypadá hůř než po studentském večírku, překročil nadělení a zamířil k umyvadlu, aby si pořádně umyl obličej a vypláchl ústa. Zmačkanou košilí, kterou měl stále na sobě, si vyleštil brýle a nasadil je znovu na oči. Zamrkal, povzdechl si a začal se shánět po kýblu a hadru. Nechtěl v tom Janet nechat samotnou. O deset minut se do koupelny dopotácela Janet. Ušklíbla se, chvíli jen koukala, zívla a na Danielovo doporučení se vrátila zpět do postele. Jak Daniel přepokládal, včera zůstala vzhůru, dokud i poslední neodejdou a potom vysíleně padla do postele. Daniel uklidil koupelnu po tom čuněti, co si to nemohlo nechat do taxíku a otevřel tam okno, aby se zápach smíšený s vůní čistícího prostředku dostal ven. Otevřel okna potom ještě v celém domě, vyčistil politou pohovku a zametl všechny konfety. Za dvě hodiny měl uklizené všechno i s kuchyní a vyčerpaně se svalil znovu na sedačku, na které nocoval. O chviličku později znovu vyšla z ložnice Janet, už osprchovaná, oblečená a plná energie a našla podřimujícího Daniela na pohovce v uklizeném domě. Usmála se, a když si prohlédla, v jaké stavu má oblečení, napadlo ji, že by mohla dojít do garáže pro nějaké staré věci, které by mu snad byly. Vyšla před dům a mířila přes trávník ke garáži, ale náhle se zarazila a otočila se na auto, které dosud stálo před domem. Pokud se nemýlila, bylo to auto Marshallových. Proč s ním neodjeli? Opatrně ho obešla, jestli v něm náhodou nenocují, ale bylo prázdné a zamknuté. Pak si teprve všimla vyfouknutých pneumatik. Začalo to být všechno divnější. Zamířila ke garáži, před kterou stálo Samino auto, ale místo bylo prázdné. Až na něco ve štěrku na zemi. Janet několikrát zamrkala, potom ucouvla a rychle se vrátila do domu, kde už třásla s dřímajícím Danielem.
*** Sam šla po Ba‘alově boku chodbou směrem k celám. Tiše doufala, že ji tam zavře – pokud jí znovu dá pokoj, nebo ji nedej bože odtáhne do své ložnice, tak moc dobře věděla, co čekat. Radši bude trávit bůhví jak dlouho v té cele, jen když bude mimo jeho přítomnost. Ba’al dal otevřít dveře cely a Sam se naskytl pohled na zmučeného Teal’ca, zavěšeného v okovech. Přidušeně vyjekla a rozběhla se k němu, padla ke klečícímu Jaffovi a vzala jeho tvář do dlaní. Měl horečku a její studené ruce se okamžitě zašpinily od jeho krve. Zvedla jeho poraněnou tvář ke své a Teal’c na ni upřel pohled, funě potlačovanou bolestí. „Je mi to líto,“ zašeptala Sam a znovu plakala. Teal’c jen zakroutil hlavou – vlastně to zakroucení hlavou nebylo, Sam jen cítila slabý tlak střídavě v jedné a druhé dlani. Přisunula se k němu blíž a něco vytáhla z výstřihu, Teal’c ucítil slabou bolest na paži. Z dálky to vypadalo jen jako lehké pohlazení, ale Jaffa cítil, jak mu do paže proudí tretonin. Pochopil tichou prosbu v očích Samanthy Carter a lehce kývl hlavou, Sam ampulku uklidila, když se zvedala. Otočila se čelem k Vládci soustavy, pečlivě zahlazujíc stopy po tom, že Teal’covi právě poskytla sílu k útěku. „Jsi zrůda,“ zavrčela na Ba’ala. „O nic horší, než jsi ty, Samantho,“ odsekl Ba’al. Tohle byla rána pod pás, bylo to něco, na co chtěla Sam navždycky zapomenout. Neřekla už nic a Ba’al pokynul hlavou směrem ven z cely. „Chci vidět dceru. Kde je?“ zavrčela místo, aby ho poslechla. „Kde jinde než ve tvých komnatách?“ odvětil. Neřekl ‚starých‘ ani ‚bývalých‘, řekl jen ‚tvých‘. Sam nevěděla, co si Ba’al vlastně představuje a ani nechtěla vědět. Mlčky prošla okolo něj a mířila k Aieshy, Ba’al pár kroků za ní. Sam nenáviděla jeho přítomnost, ale na druhou stranu ji to nějakým zvláštním způsobem potěšilo – považuje ji za hrozbu. Byla to ale jen skutečně malá kapka v tak velkém moři strachu a bolesti. Šla vstříc své dceři a snažila se na nic dalšího nemyslet, snažila se nemyslet na víc než pět minut dopředu – nechtěla vědět, co by mohlo být už večer. *** Ed a Sasha se nejistě posadili na sedačku, jak jim Janet ukazovala. Rozhlédli se po strnulých obličejích generála a doktora Jacksona a rozhodně jim to nepřidalo. „Děje se něco?“ zeptala se Sasha. „Včera, když Sam odcházela, nevšimli jste si něčeho zvláštního, nebo viděli jste ji odjet?“ „No ano. Nebylo jí dobře, její auto zmizelo a nám píchli pneumatiky. Chtěli jsme zavolat taxi, ale přijel její přítel,“ odpověděla na Danielovu otázku Sasha. „Přítel?!“ vyprskl Jack a šlehl pohledem po Danielovi. Nebylo mu známo, že by Carter měla přítele a začal mít neblahé tušení. „Jak vypadal?“ reagoval Daniel poplašeně. „Tak děje se něco?“ zamračila se Sasha. „Jak vypadal?!“ zvýšil hlas Jack, neměl čas o čemkoli s ní debatovat. Sasha se zarazila. „Vysoký, tmavý tip, vousy, elegantně oblečený…“ začala popisovat nejistě Sasha, na co si vzpomněla. „Taky draze oblečený, ostré rysy a arogantní pohled, na to, jak se k Samanthě choval důvěrně, ona se chovala dost odtažitě a když jsme vystoupili, zjevně se jí ulevilo. Říkal, že Murray a Aieshy už čekají doma a… Ano, taky říkal, že spolu příliš nevycházíte, že jste na ostří nože, myslím…“ Poslední větu adresoval Ed k Jackovi. Jack prudce vstal a zamířil ven z domu. Daniel zůstal sedět, přijeli jeho autem a klíčky měl on, takže se nebál, že by Jack něco impulzivně provedl. Egyptolog vydechl nahromaděný vzduch z plic a pokusil se na Marshally usmát. „Buďte klidní, Sam bude v pořádku,“ řekl. Manželé se zamračili. „Ale co se děje?“ nechápala stále Sasha. „Ten muž, co přijel, nebyl vůbec přítel, ale naopak nepřítel, Murraye a Aieshy nejspíš unesl a teď má i Carter a vy můžete být rádi, že vás nechal jít,“ štěkl Jack, když se znovu vrátil, mobil do ucha. Daniel poznal, že je opravdu vzteky bez sebe. Oči měl téměř černé, obočí svraštěné a rázoval si to po místnosti ostrými, rozhodnými kroky. „Harrimane? Tady O’Neill – “ Zbytek rozhovoru byl utnut prásknutím dveří od kuchyně. „Ale bude v pořádku,“ zopakovala Janet a Daniel to kývnutím potvrdil. Snažili se vypadat důvěryhodně, ačkoli moc dobře věděli, že je to mnohem vážnější, než Jack popsal Marshallům. *** Sam seděla na pohovce a hleděla zase do prázdna. Nedovolil jí být s Aieshy ani deset minut. Jen jí ukázal, že je dcera v pořádku a tím to pro něj končilo. Sam ještě pořád cítila, jak se jí jeho prsty vryly do paže, když ho odmítla poslechnout a on ji odtamtud odtáhl. Stále byl v místnosti s ní. Byla v jeho ložnici, přesně to čekala. A bála se jen pohnout, nechtěla udělat nic, čím by ho mohla vyprovokovat. Takže jen seděla a zírala do prázdna, ani nevěděla, jak dlouho už tu sedí a on střídavě odchází a přichází.
Teď už dlouho nikam nešel a přecházel po místnosti. Sam to znervózňovalo a to šíleně, ale neudělala nic. Ba’al toho hraní měl už dost, zvedl se a pružnými kroky mířil k ní, přerušil ho ale jeho první muž, který vpadl do místnosti bez zaklepání a okamžitě padl na kolena. Sam zvedla hlavu. „Co se děje?“ vyštěkl Ba’al. Jaffa se neměl k řeči. „Tak co se sakra děje?! Mám to z tebe vytáhnout?!“ štěkl znovu Ba’al a demonstrativně mávl ozbrojenou rukou. „Shol‘va utekl,“ přiznal se první muž. „Utekl? Jak je to možné?! Vždyť byl příliš slabý!“ „Najednou měl dost síly, zabil strážné, co jej hlídali a utekl i s…“ Jaffa se znovu odmlčel. „I s vaší dcerou, můj pane,“ dodal. Ba’al cítil, jak v něm roste vztek, který nedokázal kontrolovat. „Okamžitě vyšli jednotku zpět na Tau‘ri!“ zahřměl. „Už jsem to udělal, pane, ale nic – “ Ba’al ho přerušil máchnutím ozbrojené ruky a Jaffa zády narazil do zdi, vyrazil si dech. Ba’al k němu došel a chytil ho za límec, otočil jeho rudnoucí tvář ke své. „Budou hledat, budou hledat tak dlouho, dokut toho shol‘vu a děcko nenajdou. Shol‘vu na místě zabijí a malou dovedou zpátky,“ praštil s Jaffou zpátky o zeď se ten se konečně sípavě nadechl. „Ano, můj pane…“ zachraptěl a odpotácel se ven. Ba’al se prudce otočil na Sam, zpozoroval, jak se bojácně vmáčkla do opěradla a schoulila se před ním. Měla v tom prsty, mohl si to myslet. Udělal pár kroků a byl u ní, chytil ji za paži a vytáhl na nohy. Sam jen sykla bolestí, když znovu zmáčkl předešlé podlitiny. „Jak jsi mu pomohla a kdy?!“ štěkl na ni. „Kdy jsi tohle všechno naplánovala?!“ zatřásl s ní. Sam zvedla oči a pohlédla do těch jeho. Cítil zase ten pocit, ten pocit, že je silnější, než si myslel. „Zatím, co jsi spal,“ zasyčela, když jí ruku stiskl ještě pevněji. Ba’al dobře poznal narážku na to, jak ho oblafla minule a neuvěřitelně ho to rozzuřilo. Sam ucítila, jak se jí zatmělo před očima, když ji hřbetem ruky praštil a nabrala balanc, protože najednou už její paži nesvíral. Sesypala se mu k nohám a jen tak tak stačila rukama zakrýt bříško, ucítila, jak jí praskl ret a kovovou pachuť krve, která se řinula i z pulsujícího nosu. Ba’al uslyšel cinknutí, dřepl si k ní a chytil do prstů ampulku z tvrzeného skla, která Sam vypadla z živůtku. Na dně byl zbyteček modré kapaliny. „Vůbec ses nepoučila, jenže teď zapomínáš, že riskuješ mnohem víc, než jen svůj život a život své milované Aieshy. Radím ti, buď hodná, nebo ti ublížím víc, než si dovedeš představit.“ Sam cítila, jak jí stáhl ramínko šatů a odhalil tak cejch. Napřed přes něj přejel prsty a potom ucítila, jak k němu přitiskl rty, jak přes jemnou kůži přejel jazykem. Přidušeně vzlykla, vystoupila jí husí kůže a zachvěla se odporem. „Jsi moje,“ zavrčel tiše a zřetelně, otřásla se, jak jeho dech zavadil o mokré místo. „A jestli sis to dostatečně neuvědomila, nechám ti na čelo vytetovat svůj znak, jako nosí moje otrokyně. A to bude jen začátek,“ dodal, vstal a za chvíli uslyšela, jak odešel z místnosti. Rychle si natáhla zpět ramínko a utřela si cejch, jednou rukou si stále objímala bříško a druhou zvedla k obličeji, aby si utřela krev. Zavadila o nos a sykla bolestí, ale usoudila, že zlomený nebyl. Kromě té rány na rtu nejspíš téměř nebude mít ani modřinu, věděl, jak ji praštit. Bála se, Sam měla teď opravdu velký strach. Strach o Teal’ca a Aieshy. A strach o sebe. Věděla, že svou výhružku do puntíku splní. Vezme jí veškerou hrdost, která jí ještě zůstala a udělá si z ní znovu svou děvku. Poníží ji a zřejmě ho ani moc mrzet nebude, když o své dítě přijde. Ale představa, že bude muset dělat, co on chce a že se jeho požadavky pravděpodobně téměř nebudou lišit od slíbeného trestu, byla ještě horší. Bude jeho hračkou tak jak tak… Ani si nejspíš nezasloužila lepší osud.
3. kapitola: Zachraň mě
Teal’c se ještě jednou ohlédl na místo, kde nechal sedět Aieshy a pozorně se rozhlédl okolo. Věděl, že za nimi Ba’al vyšle jednotku a ochrana toho dítěte byla jeho prvořadou povinností. Když už nic jiného, byl to projev vděčnosti k Samanthě Carter, jež mu umožnila z Ba’alovy lodě uprchnout a přenést se kruhy zpět na Zemi. Bylo půl třetí odpoledne a on s Aieshy konečně dospěl na předměstí Colorado Springs. Musel jít obezřetně a zametat za sebou stopy, aby získal aspoň trochu času, než ho Ba’alovi Jaffové najdou. Takže teď nechal sedět Aieshy na lavičce v parčíku a zamířil do jedné postranní uličky. Nechtěl, aby to dítě bylo svědkem násilnosti, kterou se chystal provést. Vmáčkl se za popelnice a vyčkával. Štěstí mu přálo, uličkou zrovna spěchal vysoký muž oděný v kvádru a nervózně pohazoval klíčky od auta. Teal’c ho jedinou dobře mířenou ranou skolil a zatáhl za popelnice. Muž byl méně svalnatý a tak si Teal’c jeho košili, kterou si oblékl, musel na své široké hrudi nechat rozepnutou. Odvázal muži šátek, který měl okolo krku a uvázal si ho na hlavu. Doufal jen, že ho lidé, kteří ho potkali zakrváceného, bez košile a s odhaleným znakem na čele považovali jen za kočovného herce nebo vtip skryté kamery. Vytáhl muži z kapsičky saka kapesník a utřel si obličej, po chvilce odtamtud dostal i zaschlou krev. Schoval kapesník do kapsy, ujistil se, že muž za popelnicemi není vidět, vzal mu klíče od auta a vrátil se do parčíku. Aieshy se rozhlížela úzkostlivě okolo, ale když ho spatřila, vesele se usmála a vyběhla mu vstříc. Teal’c ji vzal do náruče, obešel uličku, aby omráčeného muže neviděla, a zamířil stejným směrem, kterým šel ten muž, aby našel auto. *** Jack položil sluchátko červeného telefonu a promnul si oči. Tohle bylo špatné. Zrovna se chtěl zvednout a oznámit Danielovi a Janet, co mu řekl prezident, ale zazvonil i druhý telefon. Volala vrátnice, Teal’c i Aieshy právě dorazili do komplexu. Jack si to raději ještě nechal zopakovat a potom ze své kanceláře vystřelil k výtahům. Egyptolog a lékařka za ním. „Jak to, že je Teal’c tady?“ ptal se bez dechu Daniel. „Jak to mám sakra vědět?“ odsekl Jack. Dveře výtahu se otevřely a vyšel Teal’c, jež za ruku vedl Aieshy. Janet spatřila jeho obličej a ještě, než se stihli Daniel nebo Jack vzpamatovat, zavelela odchod na ošetřovnu. Aieshy se pustila Teal’ca a přešla k Jackovi, pevně ho objala okolo pasu. Jack ji jen pohladil po hlavě, kývl Teal’covi, ať poslechne doktorku, a na ošetřovnu zamířili všichni.
„Nevzpomínám si, jak se to stalo. Aieshy bylo chladno a říkala, že má svetřík u matky v autě. Šli jsme tedy pro něj a potom si vzpomínám jen na vězení a mučení. Byli jsme na lodi.“ „Světelný transportér,“ odtušil Daniel. „A jak ses dostal ven?“ Teal’c klidně sledoval, jak mu sestra obvazuje ránu na paži, když odpovídal. „Ba’al přivedl Samanthu Carter, nepozorovaně mi píchla tretonin. Nečekali, že bych se mohl vzchopit, proto pro mě bylo jednodušší osvobodit se.“ „Kde vzala tretonin?“ zamračil se Jack. „Uschoval jsem si ho u ní, když jsem dováděl s Aieshy, pro jistotu,“ odvětil Teal’c a nechal si přelepit další ránu na čele. „Měl jsi tušení…“ vydechl Daniel. Nebyla to otázka, jen konstatování. „Celého půl ruku,“ odvětil Teal’c. „Nikdo z nás nebyl klidný.“ „Sledují tě?“ přešel to Jack. Nechtěl teď meditovat nad strachem, tušeními a tak podobně. „Ano, dovedu si představit, že Ba’al velice zuřil, když zjistil, že jsem pryč i s Aieshy. Vyslal za mnou skupinu nejméně tuctu Jaffů.“ „Jak jsi věděl, kam jít pro Aieshy?“ zeptal se ještě Daniel. „Samantha Carter se přede mnou Ba’ala ptala, kde je a on řekl, že v jejích komnatách. Orientoval jsem se podle Ba’alova paláce na jeho državě, uspořádání bylo stejné. Bude třeba zneškodnit Jaffy,“ připojil Teal’c poslední větu, protože se rozhodl, že otázek bylo dost. Chápal, že se musí přesvědčit, že mu Ba’al nevymyl mozek, ale také byl toho názoru, že už dostatečně prokázal, že je v pořádku a je potřeba něco dělat. Jack byl stejného názoru. „Zařídím, aby se postarali o veřejnou omluvu tomu chlápkovi, kterého jsi sejmul a najedeme ty Jaffy,“ odvětil a odešel z ošetřovny. „Myslíš, že Sam potrestal, když zjistil, že…“ Teal’c Daniela přerušil. „Nechodí pro tresty daleko. Samantha Carter nám přece vyprávěla…“
„Oh, dobře, stačí,“ přerušil ho Daniel. Představy, jak by mohl Ba’al Sam ublížit, mu vůbec nedělaly dobře. Prohluboval se pocit beznaděje, že jí nemůže pomoct a to teď rozhodně nemohl potřebovat. „Měli bychom co nejrychleji přijít na to, jak ji odtamtud dostat.“ „Než Ba’ala napadne odletět neznámo kam,“ přitakal Teal’c. Nebo něco mnohem horšího, ale to už ani jeden z nich neřekl. *** Sam si nechala od otrokyň ošetřit obličej a jak předpokládala, žádná modřina se jí nevyrýsovala. Na rtu se vytvořil tenký strup, ale jinak měla obličej neporušený. Ba’al se ještě neukázal, nejspíš se snažil dostihnout Teal’ca a Aieshy a Sam se zoufale modlila, aby se mu to nepovedlo. Seděla na zemi, kam spadla, když ji Ba’al uhodil, opřená o pohovku a nohy přitisknuté k hrudi jen tak, jak jí to vystouplé bříško dovolilo. Do místnosti vešli dva Jaffové a zastavili se před Sam. „Pán tě očekává.“ Sam na ně pohlédla. Chtěla odseknout. Moc chtěla odseknout, ale pamatovala, co jí řekl. Poslušně se zvedla a nechala se odvést, Jaffové se jí ale nedotkli. Sam to jedině vyhovovalo. Ba’al seděl na trůnu a hleděl skrz sklo na můstku na Zemi. Když uviděl Sam, jeho postoj se změnil. Vstal a přešel k ní. Sam si nedovolila ucouvnout. Otočil ji čelem ke sklu a postavil se skutečně blizoučko za ni. Sam znovu ucítila husí kůži, nenáviděla, když jí tohle kdokoliv dělal. Cítila, jak se jeho tělo dotýká toho jejího, ale poslušně zůstala stát. „Chci, abys tu byla, abys slyšela mezi prvními, že ten shol‘va je po smrti. Že jí stejně neunikl,“ šeptal jí do ucha. Sam pevně zavřela oči. Ucítila, jak se jeho prsty obtočily okolo jejích zápěstí, přitiskl ji k sobě blíž. Mazlivě otřel rty o její ucho. „Pomohla jsi mu jen ke smrti, můžeš na sebe být pyšná,“ ušklíbl se ironicky. Sam se zachvěla, ale stále se nehnula ani o píď. Neudělá mu to radost, že mu ukáže, jak ji psychicky týrá veškerý kontakt s ním a jak jí jeho slova ubližují. Neměl pravdu; věřila, že Teal’c i Aieshy jsou v pořádku. „Můj pane? Spojení,“ oznámil jeden z Jaffů na můstku. Ba’al ho pohledem vyzval, aby spojení navázal. Překvapeně hleděl do O’Neillovy tváře. Jeho Jaffové klečeli za ním, hlavy skloněné a Tau‘riové je jistili zbraněmi. Sam dobře cítila vlnu vzteku, která se prohnala Ba’alovým tělem, když surově sevřel její ruce, sykla bolestí, cítila, jak se jí odkrvují. „Posílat své lidi na Zem bylo pěkně hloupé, že? Aieshy je v bezpečí, u nás. Už se jí ani nedotkneš.“ Sam cítila, jak Ba’al se snaží udusit svůj vztek hlubokými nádechy. Kousla se do rtu, jeho sevření skutečně bolelo. Když znovu promluvil, už nemluvil lidsky a Sam cítila, jak jeho hluboký a chladný hlas vibruje se vzduchem okolo její hlavy. „Nech si Aieshy i toho shol‘vu. Já mám to, pro co jsem si přišel,“ zavrčel zlověstně. „Jestli jí něco uděláš – “ začal Jack, než si uvědomil, že ho Ba’al dostal přesně tam, kam chtěl. „Tak co? Nemůžeš nic. Teď odletíme pryč a ty si můžeš jen domýšlet, co všechno s ní udělám.“ Sam sebou mimoděk trhla, když se Jaffové začali připravovat loď na skok do hyperprostoru. Jack viděl tu beznaděj v jejích očích, touhu po svobodě, po záchraně, a pak tam viděl taky něco, co ho vyděsilo. Tiché rozloučení, rezignované sbohem. Stála tam jako způsob, kterým Ba’al vybíjel svůj vztek, aby vypadal klidně, Jack viděl, jak jí svírá ruce, jak se Sam brání bolesti. „Pusť ji,“ zavrčel Jack. „Jsi naivní. Sbohem.“ Ba’al ukončil spojení a nakázal vplout do hyperprostoru.
„Pane?“ ozval se vysílačce Harriman. „Právě vstoupili do hyperprostoru, ztratili se z radarů,“ oznámil Jackovi. „Díky, Harrimane,“ zabrblal Jack. „Konec akce!“ zařval za sebe do zadu a když se prostranství trochu vylidnilo a Jaffy odvedli, vztekle praštil komunikačním zařízením o zem. Nenávratně se rozletělo na všechny světové strany. Daniel k Jackovi přistoupil. „Jsi v pořádku?“ zeptal se. „Vypadám tak?“ obořil se na něj Jack. Daniel jen zakroutil hlavou. „Sam je silná, zvládne to, než se k ní dostaneme a to bude brzo,“ snažil se přesvědčit jeho i sebe. Jack jen zakroutil hlavou. „Byl jsem u něj, vím, co dokáže… On ví dobře, že dítě, které Sam čeká, může být moje – stejně jako já vím, že může být jeho. Jenže on jí taky může ublížit a už něco určitě udělal. Viděl jsi její výraz? Říkala sbohem – ona si pořád myslí, že ji nenávidím a že mi na ní nezáleží. Nechci ji ztratit, znovu mi ji nevezme, Danieli. Musíme ji najít co nejdřív, než ji stačí úplně zničit.“ Jack vydechl. „Přesně toho Ba’al chce docílit,“ ozval se za nimi Teal’c. Jack přikývl. „Já vím, ale nemůžu ji tam prostě nechat. Měl jsem toho bastarda zabít, když jsem měl možnost…“ „Kdy jsi měl možnost? Jacku, tenkrát ses rozhodl nejlépe, jak jsi mohl. Nic bys nevyřešil, kdyby ses za ním rozběhl a pokusil se ho zabít,“ snažil se mu vysvětlit Daniel. „Věřím, že nám to chvíli potrvá, ale vůli těch Jaffů zlomíme,“ přidal Teal’c svou povzbudivou řeč. Jack jen kývl a pohodil hlavou. „Jdeme. Každá minuta navíc může být její poslední,“ řekl tiše a sám vyšel. Daniel a Teal’c se na sebe jen podívali.
*** Sam sebou mimoděk trhla, když do ložnice vešel Ba’al. Snažila se vypadat silně, ale nešlo to. Věděla, že zuří a tuto noc, kdy ji nechal odvést zpět do ložnice a vůbec se neukázal, musela stále myslet na to, až přijde, začne peklo. Celou noc čekala, že se někdy ze tmy objeví a začne svou zvrhlou hru a nemohla spát. Teď byla k smrti unavená, vystrašená, hladová a zničená. A Ba’al tohle všechno věděl. Seděla v rohu postele, přikrývku až u brady a nedívala se na něj. Přešel k posteli a sedl si na okraj až k ní. „Měla jsi spát. Budeš unavená,“ poznamenal. Sam mlčela. „Klid, nezabiju tě,“ řekl potom a ušklíbl se. „Kočka svou myš nikdy hned nezabije.“ „O co ti jde?“ přinutila se promluvit. Samotnou ji překvapilo, jak její hlas zní nejistě. „Nejde ti o dítě, které čekám, ani o mě. A generál mě nikdy nebude hledat; ví, že přesně na to čekáš.“ „Jsi si tím moc jistá. Přímo hoří touhou dostat tě z mých rukou. Na tobě mu pravděpodobně nezáleží, neříkala jsi to sama? Ale pomyšlení, že bych měl v rukou život jeho potomka… Přijde. A ty mu v tom pomůžeš,“ dodal. Sam se rozšířily oči zděšením. „Tohle neudělám,“ šeptla. „Ale uděláš. Budeš mu házet drobečky, navedeš ho na naši stopu, dáš mu vědět, že stále ještě žiješ. A jakmile dojde sem, zjistí, že jsi ho zase tahala za nos. Že jsi ho přivedla přímo přede mě. Dovedeš si představit to zklamání v jeho očích, tu bolest?“ Sam tiše vzlykla. Zavřela oči. „Neudělám to…“ zaštkala. Ucítila, jak Ba’alova ruka uchopila přikrývku a jedním mocným trhnutí ji vyrval ze sevření Sam. Tou samou rukou jí surově roztáhl kolena od sebe a dlaň přimáčkl na břicho. Sam vykřikla a chytila ho za zápěstí, aby na něj přestal tlačit. „Podívej se mi do očí,“ zavrčel Ba’al. Sam se dál snažila odtáhnout. „Podívej se mi do očí,“ zopakoval, stále mluvil klidně. Sam cítila, jak se dítě pohnulo jako reakci na jeho surový dotek. Zvedla hlavu a podívala se na něj, jak chtěl. „Cítím, jak se hýbe a ty to cítíš také. Chceš o to štěstí přijít? Můžu ti jediným pohybem to dítě vzít. Je to to jediné, co mě nutí dívat se na tebe jinak než jen na děvku a těch mám spoustu. Rozmysli si to dobře.“ Pustil ji a Sam si břicho objala oběma rukama, předklonila se, jakoby ho chtěla co nejvíc chránit. „Najez se a vyspi se. Nebudu se dívat na trosku.“ Ucítila, jak se zvedl a mířil pryč. „Jsi bastard a zaplatíš za to,“ zašeptala roztřeseným hlasem. Ba’al se zastavil a otočil. „Škoda, že tohle je to jediné, na co se zmůžeš, Samantho,“ ušklíbl se a opustil místnost. Sam zůstala schoulená, cítila, jak se jí pod rukama dítě stále pohybuje. Dostala strach, že mu Ba’al ublížil a že o něj přijde a návaly pláče už zvládat nedokázala. Nevěděla jak, ale nakonec usnula vyčerpáním a s vědomím, že až se probudí, bude všechno ještě horší. *** „Stále mlčí,“ prohlásil Teal’c, když vyšel z výslechové místnosti. „Zkusil jsi všechno?“ zeptal se Daniel. Teal’c na něj krátce pohlédl. „Vskutku.“ „Tak promiň, no,“ ušklíbl se Daniel. „Nechce se mi věřit, že by byli tak zatvrzelí. Vždyť je tu nechal, zradil je. Ani se nepokusil získat je zpátky, pro něj jsou jen pěšáci. Je mu jedno, jestli jich obětuje pět nebo deset, hlavně, že dosáhne svého,“ rozčiloval se Daniel. „Jsou mu zcela oddaní,“ zakroutil hlavou přesvědčeně Teal’c. Daniel se na něj zahleděl a pak luskl prsty. „To je ono!“ vykřikl a hnal se za Jackem. Teal’c se zamračil a následoval jej, vůbec netušíc, co má Daniel Jackson v plánu. Daniel bez dechu doběhl do Jackovy kanceláře a dopadl na židli naproti Jacka. Ten ho změřil obezřetným pohledem, a když chtěl Daniel spustit, zvednutým ukazováčkem ho zastavil. „Děkuji, pane prezidente. Má to mou prioritu. Nashledanou.“ Jack položil sluchátko a pohlédl na Daniela. „Prezident mi dal volnou ruku. Můžu zprostředkovat záchrannou akci. Co máte vy? Už promluvili?“ dal konečně Danielovi prostor. „Ne, neřeknou ani slovo, jsou příliš oddaní – což mě přivedlo na myšlenku, že bychom toho mohli využít,“ odmlčel se Daniel, aby svým slovům dodal na vážnosti. Po minutě ticha promluvil Jack. „A?“ rozhodil rukama. „Pustíme a je necháme jít. Dovedou nás k Ba’alovi.“ Jack na Daniela chvíli hleděl a přemítal, jestli mu náhodou nepřeskočilo a pak pohlédl na Teal’ca, jestli přítel myslí to samé. „Nejsem si jist, že jsou Jaffové tak hloupí,“ prohlásil Teal’c. „Ano, jsou. Moc dobře ví, že se na ně Ba’al vykašlal a že mu nestojí ani za to, aby je pozabíjel, a přesto je jejich zaslepenost tak velká, že ho odmítají zradit. Hodíme jim špek – něco, o čem budou myslet, že to musí za tepla přinést Ba’alovi,“ vysvětloval nadšeně Daniel. „Budou si krýt záda. Možná jsou tupí, ale taky dobře vycvičení. Všimnou si, že jsme jim v patách,“ namítl Jack.
„Máme přece jejich oblečení, ne? Schováme jim vysílačku třeba do boty. Kdo říká, že se jim musíme pověsit na paty?“ vytáhl poslední část plánu Daniel. „Jestli to neklapne, ztratíme jedinou šanci něco z nich vytáhnout,“ pokusil se o poslední odpor Jack. „Necháme si tu velitele jednotky. Řekneme jim, že je po něm, že výslech bohužel nepřežil. Svedeme to na tebe, budeš před nimi řádit vzteky a vykřikneš v zápalu boje nějakou důležitou informace, nevím, cokoliv… A potom nakážeš pustit je, ať vyřídí svému bohu, že až ho najdeš, zlikviduješ ho. A necháme je jít,“ dokončil Daniel. Teal’c lehce kývl hlavou. „Možná není špatný nápad zkusit to.“ Daniel ukázal na Teal’ca a potom znovu pohlédl na Jacka. Jack sklonil hlavu, chvíli něco zkoumal na papíře před sebou a pak se opřel a obrátil obličej ke stropu. „Dobře… Koneckonců, nic lepšího zatím nemáme,“ hlesl. *** Daniel zíral, jak Jaffové odchází, Teal’c stál po jeho boku. „Vypadali přesvědčeně,“ řekl. Daniel na něj pohlédl. „Doufejme,“ řekl jemně. „Jdu za Jackem, půjdeš se mnou?“ „Ne, půjdu za vězněm. Nevěřím, že teď nepovolí,“ odvětil Teal’c, Daniel kývl a rozešli se každý jiným směrem. Daniel zaklepal a vešel do Jackovy ubikace. Jack seděl v čele postele, nohy pohodlně natažené, kotníky překřížené a zády se opíral o zeď. Hrál si s jo-jem. „Hej,“ pozdravil ho Daniel a vrazil ruce do kapes. „Hej,“ odvětil Jack a zvedl hlavu. „Tak co?“ zeptal se. Daniel přešel k Jackově posteli, posadil se na ni a vytáhl ruce z kapes. „Teal’c z toho má dobrý pocit,“ odpověděl. „A ty?“ opáčil Jack, přestal si hrát s jo-jem, ruce složil do klína a plnou pozornost upřel na přítele. „Mám prostě strach,“ odpověděl Daniel a začal si hrát s rukama. Jack se napřímil a dal mu do rukou jo-jo. Daniel na něj tázavě pohlédl. „Pomáhá to,“ ujistil ho Jack. Daniel si navlékal gumičku na prst, když znovu promluvil. „Byl si přesvědčivý,“ poznamenal na adresu Jackova běsnění před Jaffy. Jack se jen hořce pousmál. „Možná proto, že jsem nic nehrál,“ dodal potom. Daniel se zastavil a pohlédl na něj. „Jacku, je statečná, najdeme ji včas a s Ba’alem to skončí jednou provždy,“ řekl konejšivě. Jack se na něj usmál s jakousi dospělou shovívavostí. „Měl bys psát pohádky, Danny.“ Daniel mlčel, věděl, že bude pokračovat; Jack pohlédl na svoje ruce, které měl stále klidně složené v klíně a potom zvedl pohled opět na Daniela. „I kdybychom ji našli včas, relativně nedotčenou… Co potom? Co bude potom, Danieli? Až porodí to dítě, nejspíš budeme vědět, kdo je otec… Spíš ona to bude vědět. A pomyšlení, že by to skutečně mohl být on, že by mu dala dítě… Danieli, dítě je zázrak… Když mi Sarah dala syna, myslel jsem, že nemůžu být šťastnější… A pomyšlení, že na tenhle vrchol štěstí by ona dostala Ba’ala… Ačkoli on to tak nebere… Víš, vždycky jsem snil, že pokud se někdy zase stane, že budu otcem… Že ona by mohla to dítě nosit pod srdcem.“ „Vždyť přece může,“ namítl Daniel. „Nevíš přece jistě, že není. Vůbec možnost, že je to malé tvoje, moc nebereš na vědomí.“ „Upnu se k možnosti, že je moje a bude to znovu bolet,“ odvětil Jack. Daniel si povzdechl. „A takhle to nebolí?“ zeptal se. Jack se ironicky pousmál. „Zvykám si.“ Daniel rezignovaně kývl a začal si hrát s jo-jem. *** Sam probudilo rytmické hlazení po břichu. Velká ruka přejížděla po celé vystouplé ploše, pomalu, sem tam. Než si plně uvědomila, o co jde, na chvíli si myslela, že to před tím byla jen zlá noční můra, že ta velká ruka patří Jackovi a že se jí dotýká jen za tím účelem, aby zachytil první pohyby jejich dítěte. Potom si ale uvědomila, že kolem sebe stále cítí to samé aroma a že tohle něžné gesto je jen dalším pokusem dostat se jí do hlavy. Už se od něj ani nesnažila odtáhnout, jen otočila hlavu, aby mu dala najevo, že je vzhůru a co si o tom jeho trapném pokusu myslí. Přestal ji hladit přes břicho a za chvíli ucítila jeho ruku, jak jí stejně jemně odhrnuje vlasy z tváře. Pohladil ji po hlavě a potom pokračoval přes krk níž, čekal, co všechno si nechá líbit. Přejel jí přes hrudník, potom znovu přes bříško níž, na podbřišek a všiml si, jak křečovitě stáhla stehna k sobě. Na jednu stranu se mu nelíbilo, že ještě není vyděšená natolik, aby se mu podvolila, ale na druhou stranu byl rád – nenáviděl hadrové panenky. „Chutnalo ti?“ narážel na prázdné talíře, na kterých jí nechal přinést jídlo. Neodpověděla. „Oh, no tak, Samantho. Čeho chceš docílit? Myslím, že jsme si jasně vyjasnili, kdo tu má právo na rozmary.“ Sam otočila hlavu a konečně otevřela oči. Klidně na něj hleděla. „Dobře. Jak jistě víš, Tau‘ri zajali moje Jaffy. A teď mi je zase vrátili. Jaffové tvrdí, že O’Neill při výslechu umlátil velitele čety a potom je nechal jít, aby mi vyřídili, že si mě najde a zabije mě,“ ušklíbl se Ba’al. Viděl, že tohle Sam zaujalo. Pootevřela rty, aby se na něco zeptala, ale předběhl ji. „Jsou mrtví. Nejsem takový hlupák, jak si tvoji přátelé myslí a tohle byl dost zoufalý pokus.
Kdyby přišel později, uvítal bych ho – uvítali bychom ho oba – ale teď nemám zájem, aby nás našli, než to budu potřebovat. První stopu jsem jim hodil já. Ta další je na tobě, buď připravená.“ „Nikdy nebudu,“ šeptla Sam. Ba’al se nahnul obličejem k její tváři, aby cítila jeho dech, když bude mluvit. „Tím lépe, aspoň do toho dáš srdce,“ prohlásil. Sam zatnula zuby a mlčela. „Měla by ses jít osprchovat a převléct se do něčeho pohodlnějšího. A opět jako s jídlem a spánkem – radím ti, abys to udělala. Tohle oblečení není sice to nejlepší, co bys mohla mít, ale i přes to mi připadá atraktivní.“ Pobaveně pozoroval, jak jí znovu vyskočila husí kůže a nadechla se. Vstal a zamířil znovu ke dveřím. Sam tyhle jeho návštěvy nenáviděla. „Donesu ti oblečení a být tebou, pospíšil bych si – jinak bych tě mohl zastihnout – “ Ba’al se oplzle usmál. „ – v tom nejatraktivnějším oblečení.“ Sam se zvedl žaludek. Když odešel s pokoje, poslušně vyklouzla z postele a v mžiku byla v koupelně. Rozhodně nechtěla nic riskovat. *** Jack si setřel pot z čela a snažil se nedýchat. Těžký vzduch v džungli se mísil s výpary tlejících těl Jaffů a Jack koutkem oka zahlédl, jak se v Danielově tváři mísí vztek, zklamání a beznaděj. „Není to tvoje vina, Danieli, prostě to nevyšlo. Nebyl to špatný nápad,“ řekl, aniž by se otočil. „Byl, jenom jsme ho varovali,“ namítl trudně Daniel. Jen zakroutil hlavou a otočil se. „Ty si vážně myslíš, že nás Ba’al bere jako hrozbu? Je tak arogantní, že se tomuhle jen vysmál a tím i nám,“ opáčil. Daniel se smutně ušklíbl. „A ničeho jsme tím nedocílili,“ řekl znovu. „Vzkázali jsme tím Samanthě Carter, že nám na ní záleží,“ ozval se Teal’c, který byl až doteď zticha. „A my neměli tak strašný pocit, že nic neděláme,“ dodal Jack. Daniel neodpověděl. „Navíc víme, kudy zhruba letěli, můžeme odhadnout jeho další směr… Aspoň to zkusit,“ pokračoval dál Jack ve výčtu kladů a rozešel se směrem k Bráně nedaleko odsud. „Jacku! Nemůžeme jen tak odejít… Co když… nám Sam nechala nějaký vzkaz?“ nevzdával se Daniel. Jack se zastavil a otočil. Shovívavě na Daniela pohlédl. „Jestli to udělala, tak pod Ba’alovým vedením, rozhodně ji dál nenechá bez dozoru, stačí, že pomohla Teal’covi a Aieshy utéct,“ namítl a pohodil hlavou směrem k Bráně. „Pojď,“ řekl jemně a Daniel váhavě kývl. *** Jack tiše sakroval a běhal po komplexu. Jestli mu něco chybělo, tak to bylo přesně tohle. Neměl rozhodně čas ani náladu nahánět Aieshy, ať se o ni stará Janet, když jí utekla. On se půjde hezky vysprchovat a převléct. Zamířil si pro něco do ubikace, ale když vešel, tak strnul. Lampička u postele svítila, na jeho bílém polštáři byly rozprostřené havraní vlásky a pod přikrývkou se rýsovala vyboulenina dětského těla. Jack zaváhal, nakonec ale za sebou zavřel dveře a vešel dovnitř. Aieshy klidně spala, ale jakmile přišel blíž, otevřela své obrovské oči a mžourala na něj. Jack si sedl na okraj postele a pohladil ji po rameni. „Hej, to je moje postel,“ řekl něžně. Aieshy se ale místo úsměvu zatvářila poplašeně. „Zlobíš se?“ špitla. Jack se zamračil. „Nezlobím. Neměla jsi být u Janet?“ zeptal se. Aieshy si přikryla až pod bradu a otočila se na bok. „Bylo mi tam smutno. Chtěla jsem jít k mamince, ale ten pokoj už není její, tak jsem šla sem, u Teal’ca se bez něj bojím,“ zamumlala. Jacka bodlo u srdce, když viděl, jak před ním maličká schovává své slzy. Byla podobná matce víc, než si kdy uvědomil. Ať se na ni díval sebevíc, tak až na barvu vlasů a pleť na ní neviděl nic, co by nepocházelo od Sam. „A tady je ti dobře?“ zeptal se. Aieshy kývla. „Tak tady zůstaň,“ povzdechl si Jack a sklonil se, aby jí dal pusu na čelo. Když se znovu zvedl, Aieshy vytáhla ruce z pod peřiny a objala ho kolem krku. Cítil, jak se její malá ramena otřásala pláčem. Objal ji a ona se mu posadila na klín. Až teď si Jack uvědomil, že to všechno, co prožil on a Sam, prožívala i ta maličká a i když neviděla, co se stalo, to, jak se chovali ostatní, jí muselo zanechat jizvy na srdíčku. Jack ji konejšivě pohladil po zádech a opřel si bradu o její hlavu. „Najdeme maminku, slibuju,“ zašeptal. Oddálil ji od sebe tak, aby jí viděl do tváře. „Věříš mi?“ zeptal se. Aieshy vzlykla a Jack viděl, jak se její tvářička leskne od slz a z nosu se jí táhne obrovská nudle. Jen se pousmál. „Věříš mi, Aieshy? Najdu maminku a tobě už nikdy nikdo neublíží.“ Aieshy vehementně kývla a vlásky se jí přilepily na mokrý obličej. Jack ji posadil na postel, přešel k tašce u zdi a začal se přehrabovat ve svých věcech, které si sem donesl, jakmile se dozvěděl, že je Sam pryč. Nepočítal, že by se dostal domů, dokud ona nebude v bezpečí. Vytáhl velký modrý kapesník a podal ho Aieshy. Malá se hlasitě vysmrkala a utřela si slzičky. Jack nadzvedl přikrývku, počkal, až si lehne a přikryl ji. „Spi, zase tě přijdu zkontrolovat.“
Aieshy kývla a zavřela oči. Jack znovu přešel k tašce, vytáhl si, pro co si přišel a potichu opustil svou vlastní ubikaci.
Stál pod horkou vodou ve sprše a snažil se nad ničím nepřemýšlet. Cítil, jak voda umývá pot a zápach a nechává ho odtéct odpadem pryč. Pořád se mu ale vracelo na mysl jedno jediné; přemítal, jestli někdy ještě bude mít možnost žít po boku Samanthy Carter. Jediné, co ve svém zatraceném životě věděl jistě, bylo, že se sám v sobě už nevyzná. A netušil, jestli vůbec někdy vyznal. Věděl, že až se mu podaří střetnout s Ba’alem, bude to boj na život a na smrt a on teď velkou část svého času věnoval faktu, jak v případě, že neuspěje, stáhnout Ba’ala do pekla s sebou. A čím víc nad tím přemýšlel, tím méně přestal počítat s faktem, že by z toho všeho mohl vyjít jako vítěz… Stejně jako s možností otcovství ohledně Samina dítěte. *** Sam si mlčky objímala pažemi tělo a hleděla z okna na moře. Slunce se sklánělo nad obzor a hrozilo, že každou chvíli spadne do modré vody, která se na obzoru setkávala s červánkovým nebem. Sam cítila, jak jí chladný větřík, který do místnosti vnášel slanou vůni moře a chladný vzduch, jemně zvedá vlasy z ramen. Byl to krásný a dech beroucí pohled, ale Sam ho teď snad ani nevnímala, veškerou krásu pro ni představoval spánek beze snů a každý jemný pohyb dítěte pod jejím srdcem. Právě teď si nepřítomně přejížděla rukou přes bříško a jemnou látku tyrkysových šatů a cítila, že je klidná tak, jak dlouho nebyla – do té doby, než ucítila něčí ruce na ramenou. Trhla sebou a všechen klid byl ten tam. Obzor se z příjemných barev proměnil do barvy krve. Ba’alovy prsty se systematicky pohybovaly po ramenou a krku a on cítil, jak jí naskočila znovu husí kůže. Sklonil se k jejímu uchu. „Neměla bys stát u toho otevřeného okna,“ doporučil jí ironicky. „Ten vzduch není to, co mě znechucuje,“ vrátila smeč. Ba’al se jen spokojeně ušklíbl. „Mimochodem, doufám, že jsi připravená. Je totiž čas poslat pro tvé přátele.“ Cítil, jak ztuhla a zhluboka se nadechla, v odrazu zrcadla zahlédl, jak se její tvář stáhla nevolí. Varovně sjel rukou na její břicho a udělal tam dlaní kolečko. „Jak?“ zavrčela jen a zatlačila rukama na okenní parapet, až jí špičky prstů zbělely. Jeho ruku se odrazit neodvážila. „Na mé základně je Tok’ra – zase si myslí, že jsem úplný idiot. Za běžných okolností by byla cenný zdroj informací,“ Ba’al se odmlčel, pustil ji a přešel na druhou stranu pokoje k posteli, „ale když jsi tu ty, všechno se mění. Ta Tok’ra dělá vedoucí mého výzkumu, ty za ní utečeš, předáš jí kód, aby mohla odletět jednou mou lodí a dáš jí naléhavou informaci pro Tau’ri,“ pověřil ji Ba’al. „Tok’raové nejsou hlupáci. Neuvěří mi,“ namítla Sam. Ba’al se jen usmál a přemístil se znovu k ní. Sam před ním couvla, až narazila na parapet. On se ale nezastavil, aby se ušklíbl a změřil ji pohledem, přišel tak blízko, že se jejich těla dotýkala celou plochou. Sam nemohla uhnout, stála přimáčknutá mezi otevřeným oknem a jeho tělem. Uvědomila si propastnou hloubku útesu pod oknem a ztuhla ještě víc. Chytil ji za bradu a donutil ji podívat se mu do očí. „Uvěří, dokážeš být přesvědčivá. Umíš hrát vzrušení, rozkoš i orgasmus, zoufalství by pro tebe neměl být problém.“ V očích se mu zablýsklo. Sam sevřela ruce v pěst. „Nedokážu lhát lidem, ke kterým cítím úctu nebo mi na jejich životě a mínění o mně záleží,“ zasyčela jedovatě. „Oh, myslel jsem si, že jsi slušná herečka, ale ty jsi jen průměrná coura.“ Sam se neovládla, její ruka bleskově vylétla k jeho obličeji, ale on přesně na tohle čekal. Chytil za zápěstí, sevřel i to druhé a pak trochu ustoupil a strčil do ní. Sam cítila, jak jí podklouzly nohy a zády se naklonila nad tu prázdnotu pod sebou. Vyjekla a on jí taktak znovu skřípl nohy mezi parapet své tělo, takže dál nesjížděla. Sam na chvilku zavřela oči, lem sukně se jí sesunul do klína a větřík teď vzdouval nakrabacenou látku na jejím trupu. Ba’al cítil, jak mu zoufale tiskne zápěstí a její nehty mu kloužou po rukou, zanechávajíce rýhy, jak se snažila dostat se nahoru. Ještě chvíli ji tam nechal viset, kochaje se jejími odhalenými stehny a k smrti vyděšeným výrazem ve tváři a potom ji prudce vytáhl za sebou nahoru. Sam se chvěla strachem, v očích měla slzy, které nedokázala zastavit a věděla, že nebude schopná postavit se na nohy, jak se jí třásly. Jediné, co udělala, bylo, že se opřela o Ba’ala a zaryla mu prsty do rukávů, jeho samotného překvapilo, jak silně se k němu tiskla. Obtočil jí ruce kolem zad a přitiskl ji k sobě, sklonil se k jejímu uchu. „Teď své zoufalství nemusíš hrát, moje Samantho,“ poznamenal. „Jdi k ní, do laboratoře, hned. A buď přesvědčivá.“ *** „Pane? Kód Tok’raů,“ oznámil Harriman, když se za ním Jack zjevil a dost ho tím poděsil. „Iris,“ zkrátil Jack a zamířil do bránového prostoru. Jen se tiše modlil, aby nenapadlo přijít třeba Jacoba, Jackovi stačila jeho přítomnost na minulých dvou misích. A kdyby viděl Sam s břichem… Tohle si musela vyřešit sama. Místo Jacoba ale díky bohu vyšla z Brány vysoká neznámá zrzka. Pokynula Jackovi a rychlým kočičím krokem sestoupala z rampy. „Generále O’Neille? Jsem Grainné a nesu důležité zprávy od podplukovníka Carter.“ Jack se zhluboka nadechl: tak už je to tady…
Pokynul Grainné rukou k východu z bránového prostoru a sám šel za ní.
„Říkáte, že máte vzkaz od Sam?“ vyhrkl Daniel, sotva strčil nos do zasedačky. Teal’c mu byl v patách. Grainné počkala, až se usadí a potom spustila. „Byla jsem dva měsíce nasazená u Ba’ala jako špeh a včera večer ke mně přišla podplukovník Carter…“ „Není podplukovník,“ přerušil ji Jack, čímž si od Daniela a Teal’ca vysloužil káravý pohled a od Grainné nechápavý. „Už jen Carter,“ zabrblal. Hoši to nekomentovali a Grainné se po tom, co generála přeměřila zkoumavým pohledem svých smaragdových očí, pro tuto variantu také rozhodla. „Vyhledala mě Samantha Carter a naléhavě mi sdělovala, že na mě přišlo udání, že jsem špeh. Poskytla mi věci potřebné k odletu a úpěnlivě prosila, abych vám předala souřadnice Ba’alovy državy, na které teď je,“ dopověděla. „Jak vypadala? Myslím… Neublížil jí?“ vyhrkl Daniel a Jack mu oplatil káravý výraz. „Jen nějaké modřiny na zápěstích a ranku na rtu, co jsem si stačila všimnout. Pochopte, moc jsem si ji neprohlížela,“ pohlédla Grainné omluvně na Daniela. „Poslal ji Ba’al?“ zeptal se Jack. Grainné se zarazila a zdálo se, že tápe v paměti. Potom zavřela oči, a když je znovu otevřela, měla poněkud měkčí výraz a promluvila jemným lidským hlasem. „Nevím, generále. Vypadala skutečně vyděšeně a zoufale, to se jen tak zahrát nedá. Ale upřímně, dost pochybuji, že by mi ten útěk prošel tak hladce,“ přisunula Jackovi papírek a povzbudivě se usmála. „Buďte nanejvýš opatrní,“ poradila jim a zvedla se. „Musíme informovat Nejvyšší radu.“ Ostatní muži se zvedli také. „Děkujeme… uhm…“ Daniel se zarazil. Hostitelka Grainné ho obdařila shovívavým úsměvem. „Laris, doktore Jacksone. Velice rády jsme vás poznaly,“ ujistila je, myslíc sebe i Grainné, a Jack jí zavolal Harrimana, aby se postaral o její odchod. Zamyšleně potom pohlédl na papírek, ležící na lesklé desce stolu. „Potřebujeme plán. Dobrý plán,“ řekl tiše.
4. kapitola: Pomsti mě
„Rozumíte všichni všemu?“ ukončil Jack poradu a od vojáků seřazených před sebou v bránovém prostoru se mu dostalo kývnutí. „Buďte připraveni,“ řekl potom a světelný paprsek ho přenesl na palubu lodi, kterou utekla Grainné. Teal’c už se věnoval řízení a major Gardner vedle něj kontroloval senzory. „Všechno je v pořádku, pane. Inhibitor vyzkoušen a Ba’alův senzor odstraněn, maskování funguje na víc než sto procent,“ oznámil mu mladý blonďák. Jack na něj kývl. „Díky, majore,“ pokýval hlavou a přešel k vysílačce. „Základno, tady O’Neill. Odlétáme. Zlomte vaz,“ řekl. Na druhém konci se ozval Reynolds. „Základna rozumí, pane. Hodně štěstí,“ popřál jim. „O’Neill končí,“ odvětil Jack a loď odstartovala z orbitu Země, aby chvíli potom zmizela v hyperprostoru, uhánějíc souřadnicím, které jim byly doručeny. Daniel seděl na sedadle druhého pilota vedle Teal’ca – který s nepřítomným výrazem sledoval vesmír před sebou – hleděl mlčky na ovládací panel lodi a tiše doufal, že tento plán tentokrát vyjde a že je Sam ještě v pořádku. Dobře věděl, že kdyby přišla o děťátko, které čekala, nejspíš by to byla poslední rána a Sam by ztratila veškerou chuť k životu. Daniel se mlčky otočil na Jacka a zamračil se. Moc dobře věděl, na co generál myslí. Jack si nešel na tu planetu pro Sam, šel se pomstít Ba’alovi a čím víc na něj Daniel hleděl, připadalo mu, že si jde pro smrt. Jack už ani nejspíš nedoufal, že by se vrátil na Zem ve společnosti Sam po tom, co by byla hrozba Ba’ala navždycky zažehnána. Daniel stiskl zuby a zavřel oči; tohle zavánělo zbabělostí. Jack se prostě jen bál, že by to musel potom řešit, jenže pokud by Jack zemřel, Sam by to zabilo. Zabilo by ji vědomí, že bojoval kvůli ní, kvůli tomu, co ona způsobila a že milovaného muže zabila. A Daniel nechtěl přijít o oba své přátele, jen pomyšlení na to ho bolelo. Tiše doufal, že se situace nakonec ukáže mnohem příznivější. *** Daniel ale netušil, jak krutě se mýlil. Sam právě pozorovala Ba’ala, jak klidně spí. Přišel si lehnout do vlastní ložnice, kterou dosud obývala jen ona. Tohle bylo zlé znamení, Sam to věděla. Stačilo by jen zvednout tu vázu ze stolku, rozmlátit ji o jeho hlavu, a střepem ho podřezat. Jenže Sam na to neměla odvahu. Byla slabá a věděla, že by ho jedna rána neomráčila a on by se bránil ránou do břicha. Ztratila by víc, než by získala jako vrah Goa’ulda v paláci plném jeho Jaffů. Taky ji napadlo, že má u sebe určitě nějakou svou dýku, ale dost pochybovala, že by ho prohledáváním nevzbudila. Dala by mu jen podmět zase jí ublížit. Začaly ji od stání bolet nohy a toužebně hleděla na pohovku u okna. Sotva ji napadlo se k ní přiblížit, srdce se jí rozbušilo jako zvon a ona najednou visela z okna nad tou hroznou prázdnotou pod sebou. Věděla dobře, že tenhle stres nedělá děťátku dobře a že už by ani jeden nemusel ten nápor vydržet. Nechtěla o něj přijít, jenže také dobře věděla, že Ba’alovi je to šum a fuk. Pro něj v podstatě nic neznamenalo. Teď, když ztratil Aieshy a neměl dost prostředků vzít si ji zpátky, bylo by pro něj praktičtější přímo se protivit ostatním Vládcům soustavy a rovnou si udělat harcesise. „Měla by sis také odpočinout,“ ozval se hlas z postele. „Jak dlouho tam takhle stojíš?“ „Je mi dobře,“ odsekla Sam. Ba’al se posadil a usmál se na ni. Z toho úsměvu šel strach. „Uvěřila ti?“ zeptal se. Sam pokrčila rameny. „Snad ano… vzkaz předá. Ale nevěřím, že přijdou,“ dodala ještě. Ba’al se stále usmíval. „Přijdou,“ řekl jen, vstal a zamířil k ní. „A já jim přichystám malé překvapení,“ dodal a znovu se mu leskly oči jako před tím, než ji strčil z okna. Sam mimoděk o krok ustoupila ke zdi. Ba’al jen otevřel dveře. „Přísahám, že je to to poslední, co po tobě budu chtít…“ Sam na něj překvapeně hleděla. „Aspoň prozatím,“ dodal a veškeré její naděje byly rozprášeny. Pokynul jí ke dveřím a Sam jimi nakonec prošla. Stejně neměla jinou možnost. Na konci chodby nevěděla jak dál, ucítila, jak jí položil roku na záda, čímž ji nasměroval napravo, ale ruku nesundal. Vzápětí došli k dalším dveřím, které Ba’al otevřel a strčil ji dovnitř. Sam se rozhlížela po pokoji. Byla to jen další ložnice, na posteli nebyly přikrývky ani polštáře, jen pečlivě natažené bílé prostěradlo. Na oknech žádné závěsy, na zemi jen parkety. Sam se prudce otočila, když za sebou uslyšela cvaknutí dveře a otočení zámku. Ba’al si sundával své hnědé sako. Oči se jí rozšířily zděšením a to bylo něco, co se mu líbilo. „Proč…“ selhal jí hlas, jen znovu mimoděk ucouvla, rukou si objímajíc břicho. Byla jako lovná zvěř chycená do pasti. „Tu skoro nic není?“ zopakoval pobaveně a rozepínal si košili. „Abys nemohla skrýt své ponížení před tím, komu je věnováno,“ odvětil. „Prosím…“ zašeptala a oči se jí znovu začaly plnit slzami. Ba’al se pořád usmíval. „Svlékni se,“ rozkázal. „Ne, prosím…“ zaprotestovala.
Několika rychlými kroky byl u ní. Odstrčila ho od sebe, tohoto se bála jako čert kříže. Praštila Ba’ala do obličeje, on ji ale přetočil ji zády k sobě a vjel jí prsty do vlasů, škubl jí hlavou do zadu. Sam bolestně vzlykla, cítila, jak se jeho druhá ruka surově obtočila okolo jejího těla. „Děláš si to jen horší,“ zasyčel jí škodolibě do ucha. Sklonil se k jejímu krku, aby začal lehce mučit zuby její kůži. „Řekl jsem ti, že budeš dělat, co ti řeknu. Řekl jsem ti, že pro tresty nebudu chodit daleko. Varoval jsem tě, že riskuješ mnohem víc. A ty mě pořád neposloucháš.“ Znovu jí vystoupila husí kůže, když dýchal na vlhká místa a tiše zakňučela pokaždé, když kůži zuby stiskl silněji. Náhle ji pustil. „Svlékni se,“ zavrčel znovu a trochu ustoupil. Sam si jen přitiskla ruce k obličeji a zůstala stát na místě s hlavou sklopenou. Slyšel její jemné vzlyky, ale byl k nim úplně lhostejný. Nevytočily ho a ani neobměkčily. „Svleč se,“ zopakoval hlasitěji. Když nereagovala, chytil vzadu za jemnou látku a Sam slyšela praskot, rukávy se jí zaryly do podpaží, když jí obnažil záda. Sam hlasitě vzlykla, když šaty roztrhl i na bocích zbytky se jí sesuly k nohám. Měla pocit, že tohle je zlý sen. Lokty si zakryla ňadra, aniž by si to uvědomila. Zajíkla se, když jeho dlaně přejely přes její stehna až ke kotníkům a stáhly sebou kalhotky. Když se zvedal, otřel se celým svým tělem o její záda. Cítila jeho horkou nahou hruď, vzápětí ostrý dotyk spony jeho pásku, která se jí vrývala do kůže a potom cítila jeho vzrušení. Znovu tlumeně vzlykla při představě nadcházejících událostí a on ji postrčil k posteli. Nedokázala se pohnout, ačkoli věděla, že čím dřív se podvolí, tím líp. Sundal si kalhoty a jen si povzdechl, když se ani nepohnula. Strčil do ní a ona dopadla na záda přesně, jako si plánoval. Chviličku potom už ležel na ní celou svou váhou. Sam se začala znovu bránit. „Ne takhle!“ fňukla a snažila se ho ze sebe setřást. „Ne, prosím, takhle ne…“ škrábala ho a snažila se ho od sebe odstrčit. Jediné, co udělal, bylo, že chytil obě její ruce a jednou svou je přidržel nad její hlavou, druhou rukou jí zvedl nohu, aby k ní měl lepší přístup. Tvrdě se kousla do rtu, když do ní pronikl, nebyla ani trochu vzrušená a zatraceně to bolelo. Na nic nečekal a začal se pohybovat. Bylo to horší, než čekala, bezmocně svírala ruce nad hlavou v pěst a ryla se nehty do dlaní. Stále byl těsně přitisknutý k ní a Sam se pod jeho váhou dusila, navíc vynakládal velice nepříjemný tlak na její břicho. Už neplakala zoufalstvím, ale bolestí. Pokaždé, když tvrdě vnikl do jejího těla, bolelo to víc a víc a náhle zpanikařila, když ucítila mezi nohama něco vlhkého, horkého a lepkavého. Ona vzrušená nebyla a věděla, že to nepochází od něj. Ne v takovém množství. Cítila ostrou bolest, ale nedokázala identifikovat, jestli jde o klín nebo podbřišek a děsilo ji to. A on byl stále tvrdší a bezohlednější. Křičela bolestí, nedokázala to v sobě držet. Pustil její ruce a nadlehčil se na loktech. Okamžitě ho znovu začala tlačit od sebe, dlaně jí klouzaly po jeho zpoceném těle a znovu zanechávaly jen rýhy bez výsledku, nedokázala ho ze sebe odstrčit. Blížil se k vyvrcholení a byl ještě hrubší, ačkoli Sam nevěřila, že to jde. Chtěla, aby už byl konec, ale sotva na to pomyslela, vzpomněla si na Ba’alovo libido a vyvolalo to v ní ještě větší beznaděj. Cítila, jak do ní prýští jeho horké sperma a míchá se s krví, která byla na ní i na něm. Sam si byla téměř jistá, že to není jen tím, že ji zranil. Děťátko se hýbalo v protestu proti tlaku na její břicho, v polovině náhle přestalo a Sam si byla téměř jistá, že se mu to nakonec povedlo. Že ji připravil o to, co tak dlouho chránila a o to, co ji nutilo jej poslouchat. Že ji připravil o jeden z důvodů, proč se ještě snášela, proč žila. Zvedl se z ní a Sam se stulila do klubíčka, ruce obranně položila na svoje břicho a smutně štkala do prostěradel. Ba’al věděl, že se něco děje. Jednak slyšel zmatené pobíhání Jaffů po chodbách a jednak mu jeho instinkt lovce napovídal, že kořist je blízko. Rychle se oblékl, ale nedalo mu to, aby nepřidřepl k té trosce na posteli. S falešnou něhou ji pohladil po tváři. Sam bylo na zvracení, kdyby ovšem měla co zvracet. Své poslední jídlo už dávno strávila. Zvedla k němu oči. „Proč jsi to udělal?“ šeptla. Nemělo smysl se na to ptát a ona to věděla, ale prostě to nechápala, nešlo jí to do hlavy. „Protože jsem to chtěl od doby, cos mi utekla. Nemám rád, když mi moje hračky utíkají. Také protože si nic lepšího nezasloužíš, nikdy sis nezasloužila a protože chci, abys věděla, že ať se stane cokoliv, vždycky budeš moje. Kamkoliv se hneš, ať budeš ležet v číkoliv posteli, ať si budeš říkat Tau‘ri jak chceš – už nikdy nebudeš nic víc než moje malá kurva,“ šeptal jí do obličeje, pečlivě hledě do jejích uslzených a prázdných očí. Periferním viděním zachytil, jak si tiskne ruce na břicho a na krev mezi jejími stehny. „Netrap se. Jestli nebylo moje, stejně si nezasloužilo žít.“ Jen zavřela oči před dalším náporem slz. Nevěřila, že o své dítě jen tak přišla po tom všem, co vydrželo. Jedno jeho zatlačení na břicho přece nic nezmůže, nebo ano? Její přemítání překazilo prásknutí dveří a znovu zachrastění klíčů v zámku. Nechal ji tu ležet v tomhle stavu. Poníženou, nahou a zraněnou, odsoudil ji k tomu, aby ji tu našli – jestli se sem tedy vůbec někdy dostanou. Nedivila by se, kdyby nepřišli. Nebyla nic víc než bezcenná goa’uldská běhna a zasloužila si zemřít. *** „Všechny transportní kruhy deaktivovány, vzdušný prostor zabezpečen, pane,“ hlásil Gardner z lodi. „Rozumím,“ houkl Jack, odmlčel se a znovu stiskl tlačítko vysílačky. „Reynoldsi, jak jste na tom?“ dožadoval se hlášení od velitele pozemních jednotek.
„Máme kontrolu nad Bránou, pane. Postupujeme dál do pevnosti,“ oznámil Reynolds a Jackovi se zjevně ulevilo. „My se podíváme po Carter. Končím,“ odvětil Jack a oběma rukama chytil svou zbraň. Zahlédl, jak na něj Daniel překvapeně hledí, pak ale egyptolog zatřepal hlavou a věnoval se své práci. „V této části pevnosti budou jen přijímací sály, jídelny a kuchyně. Pro soukromé ložnice musíme do druhé,“ oznámil Teal’c a Jack kývl. Zvykl si v těchto goa’uldských věcech dávat na Teal’cův úsudek. Teal’c se přesunul dopředu, aby je vedl. Odpor, kterého se jim dostalo, byl minimální, většina jednotek se starala o Bránu a svého pána, takže Jackovi, Danielovi a Teal’covi moc protivníků do cesty nepřišlo. Jack s sebou chtěl vzít jednotku, pro všechny případy, ale Daniel ho uprosil, ať ji nebere. Argumentoval, že si poradí sami a nejspíš nechtěl další publikum, kdyby Sam našli ve stejném stavu jako tenkrát. Tohle Jacka děsilo. Jen pomyšlení, že by ji mohl najít ve stejném, ne-li horším stavu… Pootevírali postupně dveře do všech pokojů, které následně pročesali. Nenašli nic, dokud nezavítali do posledního pokoje v této chodbě. Okno otevřené dokořán, postel rozházená, žádné další dveře. Daniel došel k oknu, cítil, jak se mu klepou kolena, bál se tam dolů jen podívat. Nakonec se opřela rukama o parapet a naklonil se, oči upírajíc do té propastné hloubky. Bělostné útesy, o které se tříštily rozbouřené mořské vlny, byly krásně čisté, nikde známka zbytku lidského těla. Daniel samozřejmě věděl, že pokud tam dolů spadla, nejspíš už jí voda unesla, ale dokud neprohledali všechno, bylo zbytečné nad tím… Proč nad tím sakra uvažuje? Otočil se do místnosti a strnul. Jack stál nad postelí a v rukou držel Saminy černé šaty – ty, které měla na sobě na svatbě. Obličej měl stažený vztekem. Daniel jen doufal, že si Jack nemyslí, že Sam s Ba’alem něco měla, ale Jackova další slova ho vyvedla z omylu. „Ten bastard… hází mi drobečky,“ zasyčel nenávistně. „Mám tušení, že s takovou přesilou nečekal. Pokud je tohle jen stopa, potom Carter bude někde poblíž a on se pokusí změnit plán,“ poznamenal Teal’c. Jack kývl, ale šaty pro jistotu vzal sebou. Obraz Sam, jak ji našli minule, mu nešel z paměti. Zamířili chodbou dál, chvíli se rozmýšleli, ale pak zabočili doprava. Ušli pár kroků a přímo proti jim se zpoza rohu vyrojila skupina Jaffů, kteří okamžitě zahájili palbu. Jack a Teal’c zapadli zpět za roh, Daniel na opačnou stranu do výklenku a snažili se ji opětovat. Jacka to ujistilo, že Teal’c měl pravdu, protože Jaffové se snažili za každou cenu dostat ke dveřím po Jackově a Teal’cově pravici. Čím víc se přibližovali, tím je měl Daniel na lepší mušce. Jakmile Jaffové pochopili, že jsou na ráně, začali se situovat na Danielovu stranu, takže Daniel se musel vmáčknout co nejvíc, protože teď byl ohrožený. Jack a Teal’c se o ně postarali, protože stejně jako Daniel před tím, i oni teď měli výhodu. Teal’c potom vyběhl a zabil posledního osamoceného Jaffu. Jack vystartoval chvíli potom a zamířil rovnou k těm dveřím. Byly zamřené. Stáhl ruku a o krok couvl, bylo to jako před tím. Vyřízená stráž, zamknuté dveře… A to, co našli za nimi, bylo dost hrozné. Jenže teď Jack věděl, že Ba’al chtěl, aby tam přišel a bál se toho, co tam bude, ještě víc. Teal’c ani Daniel ale váhat nehodlali, Teal’c střelil do ovládání dveří a ty se otevřely. Ano, tentokrát mnohem horší, než to, co našli tenkrát. Ten pohled byl mnohem zoufalejší a mnohem víc bolel. Sam ležela v posteli stočená do klubíčka, na sobě něco, co bývalo možná kdysi tyrkysovými šaty. Postel nebyla nijak povlečená krom bílého prostěradla, na kterém zlověstně zářily krvavé flíčky. Ruka s prsty od krve volně spočívala na jejím břiše, ale oni věděli, že nespí nebo není v bezvědomí jako tenkrát, protože sotva vešli, otevřela oči a jakmile spatřila Jacka, rozšířily se jí zděšením. Posadila se a vmáčkla se do rohu postele, s očima rozevřenýma dokořán a tisknouc k sobě zbytky šatů. Jack se pohnul. Jeho racionální já bylo příliš zaskočené, takže jednal naprosto impulsivně. „Sam,“ šeptl a sedl si na okraj postele. „Co ti udělal?“ vydechl a natáhl k ní ruku. Sam před ní ucukla. „Běžte pryč,“ šeptla jako jedinou odpověď. Oči se jí znovu zalily slzami, ač si myslela, že už žádné nemá. „Generále, prosím, jděte pryč,“ zopakovala znovu třesoucím se hlasem a Jack si bolestně uvědomil, že mluvila jen na něj, ne na ně všechny. „Sam, prosím, chci ti pomoct,“ zažadonil a podal jí šaty. Sam posmrkla a vztáhla ruku, aby si je vzala. Jack ji chytil za zápěstí, ale ona jen zakroutila hlavou. „Pane,“ oslovila ho tak, jako to dělala celá léta, nepřemýšlejíc nad tím, že teď už nemusí, „nechci, abyste mě takhle viděl. Jděte prosím pryč.“ Jack stiskl zuby a rozmýšlel se, nepřítomně hladíc špičkami prstů její zápěstí. Její vzlyk ho probral znovu do přítomnosti, pustil ji a pomalu se zvedl. „Nechci, aby sis myslela, že tě nenávidím, Sam… Chci tu být pro tebe,“ namítl, když nad ní stál. Sam k němu zvedla oči. „Už není důvod,“ zamumlala, kousla se do rtu a zahleděla se na jeden z červených fleků na prostěradle. „Běžte, prosím,“ zašeptala znovu. Jack cítil, jako ho obrovská bolest uvnitř trhá. Bylo jí ublíženo kvůli němu a ona teď jeho pomoc odmítá. Co měl dělat? Teal’cova ruka na rameni mu svým stiskem odpověděla. Jack na něj pohlédl a Teal’c lehce kývl hlavou s tichým příslibem, že se o ni postará. Jack zamířil tedy z místnosti, neustále se otáčeje. Daniela bolelo, když ho viděl odcházet takhle poraženého, ale neřekl nic. Jack opustil místnost a za chvíli jeho kroky úplně odezněly. Teal’c se obrátil, protože si všiml, jak si Sam chystá šaty, aby si je oblékla. Daniel to po něm zopakoval. Teal’c se ale vzápětí otočil zpět, když uslyšel, jak sykla bolestí a zachytil ji, než znova dopadla na matraci.
„Sam…?“ zeptal se Daniel. Najednou nevěděl, jak otázku dál formulovat. Sam jen lehce zakroutila hlavou. „Potřebuji na ošetřovnu,“ šeptla jen. „Co nejdřív,“ dodala. „Máme pod kontrolou Bránu,“ oznámil Teal’c a nachystal se, že Sam vezme do náruče. „Já to zvládnu,“ namítla a udělala pár kroků. Dařilo se jí chodit normálně, ačkoli bolest byla nesnesitelná. Nechtěla se ale nechat nést jako poražená. Ať už její miminko přežilo nebo ne a jakkoli byla ona sama zraněná, nechtěla, aby celou pravdu viděl generál. Nechtěla, aby se kvůli ní cítil vinen. Nechtěla, aby cítil cokoliv, když si na ni vzpomene. Nechtěla už nadále zasahovat do jeho života. Nezasloužila si ho. Ba’al měl pravdu – bude navždycky to, co z ní udělal a nikdy nic víc. Nikdy pro něj nebude dost dobrá a nikdy nebyla. Daniel ustaraně hleděl, jak se Sam snaží přemoct svou bolest a neptal se dál. Bylo mu celkem jasné, co se tam stalo, a děsil se následků. Sam od sebe Jacka odehnala a Daniel věděl, jak dlouho se Jack odhodlával k tomu, aby ji k sobě znovu pustil. Jen tiše doufal, že Jack se nevzdá. Zamířil za Sam a Teal’cem, jenž jí dělal oporu, ven na chodbu a začal se rozhlížet po Jackovi. Po tom ale nebylo ani památky. Znepokojilo ho to. Co sakra chce dělat? Daniel dohnal Teal’ca a naznačil mu, že se jde podívat na Jackovi. Teal’c jen kývl, ale Sam promluvila. „Danieli, prosím, nedovol mu, aby… Nechci, aby kvůli mně…“ Daniel k Sam přešel, když se odmlčela a pokoušela se potlačit další pláč, jemně ji pohladil po tváři. „Sam, bude to v pořádku,“ šeptl a krátce Sam objal. Sam znovu cítila pocit bezpečí, Daniel ji pevně objímal a Teal’c měl ruku na jejích zádech. „Nesmí umřít,“ zašeptala konečně Danielovi do ucha. Daniel kývl, otřel jí slzy a potom zamířil na opačnou stranu. *** Teal’c se Sam co nerychleji spěchal na ošetřovnu, byl si vědom toho, že Sam stydí a ani jemu nebylo příjemné, když si ostatní o jeho přítelkyni špitali bůhví co. Jakmile ji viděla Janet, jen otevřela pusu. Chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala, sledovala, jak se Sam posadila na jednu z postelí a okamžitě zkřivila obličej bolestí. Samin prosebný pohled ji vzpamatoval a Janet se ujala své generálské funkce. „Teal’cu, běžte ven a nějak zařiďte, ať se sem za žádnou cenu nedostane Aieshy.“ Teal’c nejistě pohlédl na Sam, než si uvědomil, že tady už je v bezpečí, potom kývl a zamířil ven. „Bože, Sam…“ hlesla Janet. „Potřebuji vědět, jestli ještě žije…“ zašeptala zoufale Sam, rukou si znovu objímala břicho a ignorovala bolest v klíně. „On – “ začala, ale Janet ji přerušila výkřikem. „Ultrazvuk, hned!“ houkla k sesterně a objala Sam, která se k ní okamžitě přimkla a začala tiše štkát. Sestry byly hned zpět, pochopily z tónu Janet, že se jedná o něco závažného. Zapojily přístroj a pak je Janet odporoučela ven a zatáhla závěsy okolo postele. Sam jí chtěla poděkovat, ale nakonec mlčela – Janet ji pohledem ujistila, že ví. Nasadila si chirurgické rukavice a vyhrnula Sam šaty. Na chvilku vypadla z konceptu, když viděla krvavý flek na jejích kalhotkách, ale vzápětí se donutila myslet na to, že Sam je pacient a potřebuje nutně ošetřit. Obnažila proto její břicho a vymáčkla na něj gel, vzápětí ho začala přejíždět. Všimla si, že Sam skoro ani nedýchá, otočila hlavu na druhou stranu a zavřela oči. „Sam.“ Janet jí náhle naléhavě sevřela paži. „Podívej se,“ dodala. Sam odhadla, že hlas Janet nezní příliš truchlivě a upřela zrak na monitor, který k ní drobná doktorka natočila. „Srdeční aktivita je stálá, Sam. Děťátko je pravděpodobně v pořádku.“ Sam s úlevou zavřela oči a přejela si rukama přes bříško zapatlané od gelu. Najednou cítila, jak na ni dopadla veliká úleva a bolest v klíně téměř nevnímala, teď chtěla jen spát, všechno tohle zaspat. Janet jí ale zatřásla s ramenem. „Ne, ještě ne, Sam. Musím se na tebe podívat, ošetřit tě. Slibuji, že to bude co nejrychleji.“ Janet se na ni povzbudivě usmála a Sam se snažila nevzpomínat, když jí doktorka stahovala kalhotky. *** Daniel konečně našel Jacka, jak se bez výrazu ve tváři baví s Reynoldsem. Když k nim přicházel, zachytil jen konec rozhovoru. „…nainstalována a připravena, pane. Až na něj jsou všichni mrtví.“ Jakmile si ho oba vojáci všimli, zmlkli. Daniel přišel až k nim. „O co tu jde?“ zeptal se s podezřením. „Ukončete akci, Reynoldsi,“ promluvil Jack po krátkém pohledu na Daniela. „Ale co s – “ „Přeberu si ho,“ skočil Jack plukovníkovi do řeči a Reynolds kývl, zamířil pryč a hučel do vysílačky rozkazy. „Mluvili jste o Ba’alovi?“ zkusil to jinak Daniel.
„Jo,“ kývl Jack lakonicky. „Chceš ho zabít?“ zeptal se znovu Daniel a přišla mu nachlup stejná odpověď. „Jo,“ odpověděl znovu bez zájmu generál. „A hodláš to přežít?“ uhodil Daniel hřebíček na hlavičku. „Podívej, Danieli, udělám všechno, abych toho bastarda poslal co nejbolestivěji na onen svět. A pokud se mi to nepovede… Potom tam půjdu já a stáhnu ho s sebou,“ osvětlil Jack. „Sam tohle zabije,“ zkusil Daniel poslední věc. O nic nešlo, Jack mohl jít, střelit Ba’alovi jednu mezi oči a potom to tu celé nechat vybuchnout, ale Daniel věděl, že Jack to tak jednoduše neudělá. Ne se vší tou zlobou a bolestí, kterou v sobě má. Jack jen chvíli na Daniela hleděl. „Nechce mě, Danieli, neměl jsem s tím vůbec začínat. Jediné, co pro ni můžu udělat, je pomstít ji a pomstít sebe… Pomstít to, co mezi námi bylo a z velké části to zničil právě on.“ „Nesmíš ji brát doslova, chová se takhle každá znásilněná žena!“ namítl zoufale Daniel. Věděl, že to neměl vyslovovat a bylo mu jasné, jak Jacka bolí slyšet to takhle naplno. „On jí to udělal kvůli mně, aby viděl mou bolest. Ohrozil ji i její dítě jen kvůli mně. Od začátku to všechno bylo kvůli mně,“ mumlal tiše. „Každý pro ni můžeme něco udělat, Danny. Ty a Janet, když bude potřebovat oporu a Teal’c hlavně pro Aieshy, ta malá ho zbožňuje. A já jednou pro vždy zničím naši noční můru a bude to bolet…“ Jack si povzdechl. „Protože je to to poslední, co nás ještě pojí,“ dokončil, zvedl ruku a položil ji Danielovi na rameno. „Neodcházej takhle. Neodcházej, aniž by ses nechtěl vrátit, Jacku. Neodcházej s vědomím, že to nevyhraješ, prosím,“ namítl Daniel. Jack jen přítelovo rameno stiskl a odcházel. Daniel za ním hleděl, jak se jeho postava vzdaluje a zabočuje za roh. A i když už ho Daniel neviděl, věděl, že tohle je špatně. Že tohle je ta nejhorší varianta, jak tohle peklo mohlo skončit. Daniel sebou trhl, když mu někdo položil na rameno. „Pojďte, doktore. Generál chce, abychom dohlédli na to, že se vrátíte na Zem,“ vyklopil mladý poručík. Daniel kývl a zamířil se skupinkou pryč, překračuje mrtvá těla Ba’alových Jaffů a oknem zpozoroval, jak se stín lodě zvedá a loď odlétá. Nakonec s vědomím, že Jacka nechává na pospas jeho vzteku, bolesti a největšímu nepříteli odešel Bránou do bezpečí. *** Jack stál proti Ba’alovi. Beze slova na něj hleděl a stěží si uvědomoval, že má před sebou důvod, proč se tohle všechno stalo. Možná na tom měl vinu on, když Sam kvůli němu utekla a možná měla vinu Sam, když si s ním něco začala, ale ten pravý kolotoč bolesti a utrpení spustil až on. „Proč jsi poslal své vojáky pryč?“ zeptal se Ba’al. Jack neodpověděl, stále na něj hleděl. Jeden jediný had, jak jim sakra mohl tak moc ublížit?! Věděli, že je ubohý, že nestojí ani za jednu jedinou myšlenku a přesto jim tolik ublížil. Jen proto, že mu to dovolili. Ani jeden z nich si ve svém vzteku na toho druhého neuvědomili, že je tu někdo třetí, připraven toho využít. „Protože ti tvoji už tu taky žádní nejsou,“ odvětil klidně. Ba’al pozvedl obočí. „Chceš se mnou hrát fér?“ „Nebudeme hrát,“ odvětil Jack stále klidně. „Nikdy to nebyla hra, jen sis to myslel.“ „Co jiného je život než jenom hra? Než jen válka? Jeden boj vyhraješ a další tě srazí na kolena.“ „Tohle filozofování si strč za klobouk,“ doporučil mu Jack. „A problém je, že ač jsi tenhle boj možná vyhrál a před tím pár dalších, tak válku vyhraji já, i když mě teď zabiješ. Protože jsem tě zničil. Navždy tě bude užírat pomyšlení, že tu se mnou byla dobrovolně, že jsem si od ní vzal to, co mi dát chtěla i nechtěla a že pořád bude moje. Protože už nikdy neuvidíš její původní já, to, které jsi miloval, už je jen to, co jsem z ní udělal. Třesoucí se trosku, matku svého dítěte a svou děvku…“ Ba’al vzápětí zavrávoral pod prudkou ránou do obličeje. A další. Klesl na kolena, slyšel tlumené rupnutí, jak mu praskla nosní přepážka. Při první nečekané ráně se kousl do jazyka. Někde nad sebou viděl stát Jacka, jak spouští ruku s P9-kou podél těla a zhluboka dýchá, aby ho nezabil hned teď. Ba’al se přes krev, která mu stékala do krku, musel usmát. „A zuříš, protože víš, že tohle všechno je pravda.“ Jack tentokrát nehnul ani brvou, snažil se vevnitř najít nějaký fakt, kterým by mu jeho tvrzení vyvrátil, ale nic nenacházel. Zmocnila se ho panika – on takhle přece na Sam takhle nenahlížel! Někde v hloubi duše věděl, že Sam není zničená troska, že ho stále ještě milovala a že pro ni muselo představovat velké úsilí ho od sebe odstrčit. Neřekla, že ho nechce, řekla, že nechce, aby ji tak viděl! Nemyslel si o ní, že je něčí děvka… Jack najednou ztratil veškerou chuť Ba’ala jakkoli mučit. Byl by stejný jako on, kdyby to udělal a jeho prioritu představovalo teď úplně něco jiného. Odjistil zbraň a namířil ji Ba’alovi na čelo. „Chci, abys věděl, že mi nestojíš ani za to, abych s tebou dál ztrácel čas. Umíráš v kleče před Tau‘ri bez veškeré své slavné armády, takhle uboze nezemřel ani Ra. A já se postarám, aby se to všichni dozvěděli.“
Dřív, než Ba’al stačil vykouzlit na tváři nějaký arogantní škleb, který by zakryl svůj vztek, Jack vystřelil. Ba’alovy oči naposledy zasvítily a on se bez hlesu sesunul na podlahu mezi úlomky lebky a mozku svého hostitele. Jack na něj hleděl se smíšenými pocity – nikdy dřív by ho nenapadlo, že až se mu dostane Ba’al do rukou, on ho sprovodí ze světa tak jednoduše. Toužil mu oplatit veškerou tu bolest a utrpení, které mu způsobil od doby, co ho mučil až doteď. Přišlo by mu to málo, ale teď… Stačilo jen vidět jeho mrtvé tělo před sebou s ránou v hlavě a cítil obrovský pocit zadostiučinění. Jako by něco uvnitř něj zmizelo a Jack se náhle cítil o hodně lehčí. Prázdné místo se začalo plnit nadějí. Hleděl na jeho tělo a pomalu si uvědomoval, že je vítěz a žádný složitý boj to nebyl. Ba’al byl ubožák a nic lepšího než popravu na kolenou si nezasloužil. Jack se otočil na podpatku a odcházel, nechávaje svůj vztek a zlobu za sebou. Jen bolest zůstala – byla zasetá příliš hluboko, i když nyní mnohem slabší.
Daniel s Teal’cem v patách vběhli do bránového prostoru. Daniel nemohl uvěřit tomu, co vidí. Jack vyšel z Brány, zastavil se a vytáhl z kapsy maličkou krabičku, kterou aktivoval bombu, jež Reynoldsův tým zanechal v Ba’alově paláci. Harriman zachytil vlnu energie, procházející červí dírou a přerušil spojení. Jack chvíli zůstal hledět na Bránu a potom zamířil po rampě dolů. Krátce pohlédl na Daniela. „Měl jsi pravdu, Danny,“ řekl jen. Daniel kývl hlavou. Jack otočil hlavu k prosklenému oknu do řídící místnosti. „Harrimane? Kontaktuje Tok’ray a oznamte jim, že Ba’al je po smrti.“ Harriman kývl a hned se o to začal starat. Jack znovu pohlédl na oba své přátele. „Jak jí je?“ zeptal se. Teal’c ho obdařil klidným pohledem. „Její dítě je v pořádku a ona se uzdraví,“ oznámil. Jack nevypadal o moc moudřeji, než když se na to zeptal. „Janet řekla, že Sam přešla do stádia rizikového těhotenství, ale drží se. A bude chvíli trvat, než se zahojí kvůli… no, však víš,“ gestikuloval Daniel. Jack kývl, jakože skutečně rozumí. „A Aieshy?“ „Slíbil jsem jí, že ji vezmu do kina, aby její matka mohla odpočívat,“ ujal se znovu slova Teal’c. „Tak proč tam ještě nejste?“ pousmál se na něj Jack. „A Danny, ty běž konečně vyspat, ano?“ otočil se na egyptologa. „Provedu,“ ujistil ho Daniel, stále Jacka zkoumaje a po posledním půl roce čekaje, kdy ta maska dobré nálady a člověka, který má jasno, konečně spadne. Zdálo se ale, že Jack konečně našel sám sebe. „A kam půjdeš ty?“ zeptal se ještě, když Jack odcházel. „Já se půjdu osprchovat, zpravím o akci prezidenta a potom… Potom půjdu na ošetřovnu,“ odpověděl Jack. Daniel kývl a Jack zmizel z dohledu. „Víš, v jednu chvíli jsem si myslel, jestli třeba Ba’al nezměnil hostitele, když jsem viděl na Jackově obličeji ten vítězoslavný výraz,“ otočil se Daniel k Teal‘covi. „Také jsem měl to podezření,“ kývl Teal’c. „Ale je to O’Neill,“ dodal a Daniel spokojeně vydechl. Ani jeden z nich v takový obrat po té hrůze ani nedoufal.
5. kapitola: Odpusť mi
Jack pomalým krokem mířil k posteli, na které ležela Sam. Věděl od Janet, že spí, takže když dospěl až k posteli, opatrně proklouzl skrz zatažené závěsy a zůstal tiše stát na místě. Zdálo se, že spala klidně, na obličeji nebyla ani stopa po slzách a na sobě měla tu nemožnou nemocniční košili. Ležela na zádech, jednu ruku vedle polštáře a druhou přes trochu vyboulené bříško. Tolik se mu ulevilo, že o to maličké nepřišla, nedovedl si představit, co by se dělo, kdyby ano. Potichoučku přešel k ní, od nočního stolku si přemístil židli a lehce sykl, když klapla o podlahu. Posadil se k ní a chvíli měl ruce v klíně, než se odvážil ruku zvednout a lehce ji pohladit po vlasech. Pootočila hlavu, ale spala dál. Jack jí lehce palcem přejel po čele, pozoruje modřiny kolem zápěstí a malou ranku na rtu. Dotyk její jemné kůže pod jeho prstem… Byla tak sladká. Jack tiše přemýšlel o tom, jak moc mu náhle její přítomnost vyhovuje a to by si to donedávna neuměl představit. Musela si snad tohle protrpět, aby jí odpustil? Jack nechtěl věřit, že by jeho nitro bylo tak zvrácené. Netušil, kdy se dostavil ten pocit, kdy poprvé vlastně poznal, že ta zášť je z větší části pryč a že jediné, co ještě musí, bylo znovu si zvyknout na její přítomnost… A vyříkat si to s ní. Protože si uvědomil, že jediné, co je teď nebo kdy dřív mohlo rozdělit, bylo jejich vlastní rozhodnutí. Zahleděl se na její bříško, jež trochu zvedalo přikrývku, a položil svou ruku přes její. Znovu se zavrtěla, ale tentokrát otevřela oči. Hleděla na něj tak překvapeně, jak to jen v rozespalosti šlo. Potom se ale usmála se zjevnou úlevou ve tváři. „Jste v pořádku,“ zamumlala a cítila, jak Jack přejel prsty přes její tvář. Jen kývl. „A on je pryč, napořád,“ dodal. Sam se znovu pokusila usmát. „Jsem rád, že jste vy dva v pořádku,“ pokračoval a lehce pohladil její ruku pod tou svojí na jejím břiše. Sam na něj hleděla klidným pohledem svých modrých očí. „Mrzí mě, co se stalo, Sam,“ mluvil dál Jack. „A chci, abys věděla, že kdykoliv budeš něco potřebovat, budu tu pro tebe – pro vás. Chci tu být pro vás,“ šeptal. Viděl, jak se jí oči znovu plní slzami. „Neříkejte to, generále,“ fňukla a otočila od něj hlavu, rychle mrkala, aby zahnala slzy. „Neslibujte něco, co nemůžete splnit.“ Jack ji jemně chytil za bradu a otočil ji k sobě, aby se mu podívala do očí. Ten výraz raněného štěněte ho bolel. „Miluju tě,“ zíral, jak to z něj šlo lehce, „a chci, abys mi věřila. Prosím, musíme skončit s tímhle odmítáním toho druhého, ať už jde o vztek, o bolest… Sam, to, co se stalo, mě pořád bolí, ale vyléčíš to jen ty. Nechci bez tebe být, prostě zapomeňme.“ Mluvil tak naléhavě a upřímně, že Sam cítila, jak sevřela jeho ruku ve své. „Nemůžu zapomenout, generále.“ Stále mu vykala. „Nemůžu zapomenout, protože před tím už nic není. Něco ve mně se změnilo a já si to budu navždycky pamatovat. Nedokážu být to…“ „Všechno, co ti namluvil, je lež, Sam. Pravda je to, co bylo před tím, co jsem říkal já a co ty sama cítíš uvnitř. Zapomeň na něj, nevěděl nic. Jsi ta samá Samantha Carter, jakou jsme znávali.“ Sam zakroutila hlavou. „Nejsem a nikdy nebudu, stejně jako vy už nikdy nebudete ten sám Jack O’Neill.“ Jack věděl, že má pravdu, ale než stačil cokoliv říct, pokračovala. „A to, co ke mně cítíte, je jen zbytek toho, co jste cítil k Samanthě Carter, té, co zemřela, když vás zradila.“ Jack chtěl něco rozhořčeně namítnout, ale zvedla unavenou ruku a položila mu ji na rty. „Možná porodím jeho dítě a znovu vás to bude bolet. Jsem matkou Aieshy a pravdu o ní vždycky budeme vědět, generále. Jsem to poslední, co musíte nechat za sebou, jestli chcete být šťastný.“ Jack zakroutil hlavou. „Jsou to lži, nebudu šťastný bez – “ Sam mu přitiskla třesoucí se prst na rty veškerou svou silou. „Budete. Jestli pro mě chcete něco udělat, buďte šťastný.“ Jack dál mlčel, neměl na tohle argument, věděl, že jí to slíbil. Mlčky stiskl zuby, vyvlékl svou ruku z její a přitiskl ji v němém gestu k bříšku. Přes tenkou přikrývku cítil matně pohyby dítěte. Sam sama pootevřela rty, zaskočená jeho aktivitou. Jack jí odhrnul přikrývku a nyní cítil pohyb jen přes Saminu košili. Sam viděla, jak jeho oči září, jak je plně zaujatý projevem rostoucího života v ní. Najednou vstoupily slzy do očí i jemu, pohlédl na Sam a jen otevřel ústa. Chtěl něco říct, ale jediné, co dokázal, byl jen lehký prosebný šepot. „Nedělej mi to. Neodháněj mě od sebe…“ Sam sundala jeho ruku a znovu se přikryla. „Sbohem, generále,“ šeptla a kousla do rtu, aby nevzlykla nahlas. Proč jí to dělá ještě těžší? Jack jen pozoroval, jak otočila hlavu, aby přerušila dotek i s jeho druhou rukou. Chápal, že to dělá pro něj, ale v podstatě ho tím zabíjela. Nemohl jí to mít za zlé a věděl, že teď s ní nic nezmůže. Sam slyšela, jak se zvedl, naklonil se k ní a potom cítila lehký dotek jeho vlhkých rtů, když ji políbil na spánek. Za chvilku osaměla a snažila se přesvědčit sama sebe, že udělala dobře. Úplně stejně jako tenkrát, když se rozešel se Sarah. *** Jack nestrávil celý další týden tak, jak by si zrovna přál. Druhý den ráno, když chtěl jít za Sam na ošetřovnu, vyžádali si jeho přítomnost v DC a tak musel odjet. Měl pocit, že ho ti byrokraté snad trestají za to, že tomu hadovi dal, co si zasloužil. Nekonečné besedy na téma ‚Co udělat s dalším, kdo nastoupí na Ba’alovo místo?‘ mu skutečně pily krev – ale Jack musel uznat, že tahle otázka byla na místě. Ba’al po sobě nechal obrovskou armádu Jaffů a vojáků a někdo si mohl dobře přilepšit, jak tehdy on, když padl Anubis.
Jack to ale nehodlal řešit, než to přijde – jako dost věcí ve svém životě – a jeho myšlenky se upíraly jen k Sam. Když se teď vracel unavený z Washingtonu, nemířil domů, kde by se možná měl osprchovat a pořádně vyspat, ale do SGC. Možná neměl sedat za volant, dosud byl rozespalý z letadla, ale měl takové hloupé tušení… Chápal, že to byl nejspíš jen strach kvůli předešlým událostem, ale chtěl se přesvědčit, že je všechno v pořádku. Na vrátnici ho přivítali poněkud s podivem, Jack si jich nevšímal a dopravil se až na patro s ošetřovnou. Čím víc se k ní blížil, tím víc mu jeho instinkty říkaly, že není něco v pořádku. Jakmile Jack překročil práh, už přímo zvonily na poplach. Rozhlédl se kolem sebe; na dvou postelích leželi vojáci, ale další byly prázdné a čistě ustlané. Jack zapátral očima po doktorce; mělo ho napadnout, že Sam dlouho ležet nevydrží. „Pane?“ Janet na něj hleděla překvapeně a snad i trochu vyděšeně. Jack měl pocit, že se vážně musí prospat, spiknutí viděl na každém kroku. „Doktorko,“ zamumlal a promnul si oči. „Nezdržím se dlouho, jen jsem chtěl vidět Carter,“ oznámil jí. Janet se kousla do rtu a Jack věděl, že před tím se mu to nezdálo. „Je v pořádku?“ vyhrkl hned. Janet kývla. „Je, pane,“ odvětila a než se Jack stihl nadechnout k otázce, pokračovala. „Odjela – ale slíbila, že bude chodit na pravidelné prohlídky a já jí věřím,“ dodala rychle. Jackovy oči pohasly. „Kam odjela?“ zeptal se zřetelně a bez zabarvení. Janet zakroutila hlavou. „Slíbili jsme jí, že to neřekneme,“ odvětila. Jack sevřel rty do úzké linky, jen přikývl a chtěl odejít, ale Janet ho chytila za paži. „Jacku, prosím, dejte jí čas…“ Viděla v generálových očích bolest. „Jak dlouho?“ zeptal se tiše. Chápala, že to pro něj musel být šok, ale také byla přítelkyně Sam, a i když jí generála bylo líto, z loajálnosti k přítelkyni mlčela, jen pokrčila rameny. Jack kývl a pohledem se pokusil ujistit Janet, že se na ni nezlobí. Šoural se chodbou zpátky k výtahům, cítil, jak na něj plně dolehla únava, ale potřeboval být sám a tak musel cestu domů ještě vydržet. Sam byla zase pryč, netušil kde je, jak se má, co dělá… Jenže jediný rozdíl mezi touto a předešlou situací byl, že teď to chtěl Jack vědět. Zoufale chtěl být s ní, počítat každý její nádech. A zase mu nezbylo nic víc než bolest a prázdná náruč. *** Sam zamyšleně přejížděla přes bříško a hleděla na sebe ve zpětném zrcátku. Cítila se jako slonice. Měla několik dní do porodu a už měsíc si připadala strašně neforemná a zbytečná. Byla aspoň vděčná za to, že nemusí řídit, za volant by se sotva vešla. Pohlédla na Daniela na sedadle řidiče, který zrovna poklepával prsty v rytmu písničky, linoucí se z rádia a culil se jak měsíček na hnoji. Sam se musela usmát také a znovu se otočila do předu. „Čemu se culíš?“ oslovil ji. „Já?“ odvětila Sam. „To ty se tu něčemu culíš,“ odhalila ho. Daniel se zašklebil. „Čemu ses tak culil?“ zeptala se tentokrát Sam. Daniel jen pohodil hlavou. „Plánoval jsem si, jak mi budeš mého synovce půjčovat,“ prohlásil a zazubil se. „Synovce? Jak jsi na to přišel?“ škádlila ho Sam. Daniel se zatvářil nejistě. „No, říkala jsi přece, že jsem jako tvůj bratr, tak jsem myslel…“ Danielův hlas se vytratil, když si všiml, jak se Sam culí s ďáblíky v očích. „To nebylo hezké, aby tě ta legrace nepřešla,“ rýpl si Daniel a pohodil hlavou k břichu Sam. Sam si přes něj přejela a našpulila pusu. „Hej, mám ještě týd – “ Sam se náhle zarazila a vzdychla. Daniel na ni pohlédl, a když si všiml, jak strnula, začal mít neblahé tušení. Sam se chvíli snažila dýchat klidně a potom pohlédla na Daniela, který zajížděl ke krajnici a chystal se zastavit, aby věnoval Sam plnou pozornost. Aieshy strčila hlavu mezi sedadla, aby věděla, co se děje, když se rozhostilo ticho. „Danieli, nezastavuj… A rovnou do nemocnice,“ řekla jen Sam a Daniel splnil, co chtěla. *** „Běžte domů, byli to jen poslíčci,“ povzdechla si Sam, když viděla, jak jsou Teal’c a Daniel neustále napružení. „Žádné jsem tu neviděl,“ namítl Teal’c. Sam se jen usmála. „Tak se říká bolesti, které upozorňují, že porod je blízko,“ objasnil mu Daniel. „Páni, Danieli, ty se vyznáš,“ poznamenala Sam pobaveně. Daniel si zarazil ruce do kapes. „Víš, říkal jsem si, že kdybys chtěla, aby tě někdo držel za ruku, až to přijde, tak…“ pohodil hlavou Daniel. „Myslíš, že to zvládneš?“ rýpla si Sam, i když věděla, že Daniel s porody zkušenosti má, ale Daniel věděl, že je potěšená a že to s ní pohnulo. Naoko uraženě přikývl. „Nejsem si jist, že je to dobrá volba,“ ozval se náhle Teal’c. Sam pozvedla obočí a Daniel se na přítele škaredě podíval. „Daniel Jackson sice má jisté zkušenosti, ale když jsme si pouštěli instruktážní kazetu, omdlel,“ práskl Teal‘c a tvářil se nesmírně spokojeně, když se Sam začala hihňat a Daniel našpulil pusu. „Je to něco jiného, když máš jen sedět a koukat na to,“ bránil se Daniel. „Ale já to zvládnu!“ dodal rychle.
„Pouštěli jste si instruktážní kazetu?“ podivila se náhle Sam. Daniel i Teal’c váhavě přikývli. „Chtěli jsme být připraveni, kdyby bylo třeba naší pomoci,“ odvětil Jaffa. Sam se najednou přestala usmívat. „Díky, hoši,“ zamumlala. „Za všechno,“ dodala po chvilce. Teal’c jen uklonil hlavu a Daniel kývl. „Tak…“ promluvil po chvilce. „Můžu k porodu?“ vyhrkl zároveň s Teal’cem. Sam se nadechla k odpovědi, ale přerušila je Janet, jež právě nakráčela do místnosti s mladou paní Marshall v zádech. „K porodu půjdu já,“ rozhodla a utnula tím veškerou debatu. Daniel se nadechl k protestu, ale Janet na něj jen pohlédla a on zmlkl. Když se doktorka dostala do své profesionální ráže, byla nebezpečná. Cassie přešla k posteli. „Ahoj, mamino,“ zazubila se. „Přišla jsem ti popřát hodně štěstí i od Joshe. Já mám teď volno, tak bych si vzala Aieshy… Hoši se odsud nejspíš nehnou.“ Při poslední větě škádlivě pohlédla na Daniela a Teal’ca a potom na Aieshy, která usnula zkroucená vedle Sam v posteli a ručkou na jejím břiše. Cesta autem, kdy si dlouho povídala s Danielem, ji dost zmohla vzhledem k tomu, že včera nemohla dospat, jak se těšila na Teal’ca. Nakonec si ho ale stejně moc neužila, protože ji plně zaujal fakt, že se nejspíš brzy konečně dočká sourozence. Sam přikývla. „Díky, byla bys moc hodná.“ Cassie pohladila Sam po rameni, přešla na druhou stranu a jemně probudila Aieshy. Ta otevřela oči a zamžourala na ni, potom je překvapeně vykulila. „Cassie?“ „Jo, Ai, pojď, půjdeme se projít. Neboj, sourozenec ti neuteče,“ ujistila malou Cassie poslední větou, Aieshy pohlédla napřed na Sam, potom na její bříško a potom na Cassie. Nakonec si klekla, objala Sam okolo krku, vlepila jí pusu a pohladila po bříšku. „Až se narodí, zavoláš mi, že jo?“ ujistila se. „To víš, že jo,“ kývla Sam, Aieshy seskočila a nechala se Cassie odvést pryč, oči navrch hlavy, když jí Cassie povídala o svém studentském životě. „Páni, Cassie na ni platí,“ poznamenal Daniel. „Chce být jako ona,“ odpověděla Sam a znovu ucítila, jak se dítě zavrtělo.
O půl hodiny později cítila Sam stále silnější kontrakce, Teal’c se tvářil znepokojeně a Daniel si přestával být tak jistý svou asistencí při porodu, za kterou si dřív tak neochvějně stál. Stačilo mu jen vidět, jak se Sam tvářila pokaždé, když ji každý další stah zaskočil. „Slíbila jsi mi, že mě odrodíš!“ vztekala se Sam, jejíž nervozita přešla do neúnosného stadia, čím víc se blížila její hodinka. „Rodíš o něco dřív, neměla jsem čas to domluvit. Jsou tu specializovaní, Sam, doktorka Seyfried je skvělá a já budu u toho, jen klid.“ Janet ji držela za ruku a ani nesykla, když ji Sam, šokovaná silou dalšího stahu, křečovitě sevřela a hekla. Rodička chvíli seděla bez hnutí a potom pohlédla na Janet. „Praskla voda,“ vyhekla a znovu zafuněla, obličej krabatíc bolestí z dalšího projevu začínajícího porodu. Daniel ani Teal’c už vůbec nevypadali tak statečně a rozhodně a naopak byli rádi, že se objevila Janet. Ta je sice sjela pohrdlivým pohledem, když si pro Sam sestřičky přišly, ale odspěchala se Sam na sál. Hoši osaměli. „No co, ty hrdino, jsi nějakej do zelena,“ rýpl si do Teal’ca Daniel. „To říká ten pravý, Danieli Jacksone. Nemám ti podat židli?“ utřel ho Teal’c, nicméně Daniel se nenechal. „A víš, že i jo?“ vzdechl. „Je to horší, než jsme čekali.“ „Vskutku,“ přitakal Teal’c a dál jen oba zahanbeně koukali do zdi.
Sam na porodním sále měla mezitím co dělat, čelila dalšímu náporu bolesti v klíně a byla pěkně vyděšená. Nikdy by si nemyslela, že porod bude takhle zmatený. Chvíli nevěděla vůbec nic, kdosi mumlal něco o malém otevření a o chvíli později najednou ze všech stran: „Tlačit!“ Sam zatlačila ze všech sil. Lapala po dechu a hekala, když jí klínem projela bolest. Byl to strašně zvláštní pocit, ale nemohla nad ním přemýšlet. Sotva pobrala dech, cítila, jak jí Janet sevřela ruku. „Sam, no tak!“ houkla naléhavě. Sam zasténala a znovu zatlačila. Dýchala jako po maratonu, cítila, jak se jí nemocniční košile lepí k zpocenému tělu. A dítě se pořád dralo na svět. „Zatlač víc!“ Sam se chtělo křičet, že víc už to nejde, ale potom sevřela svaly vší silou a předklonila se dopředu, aby dítěti co nejvíc pomohla. Měla pocit, že to trvá snad celou věčnost a nebere to konce. Matně slyšela doktorku Seyfried, jak jí říká, aby si na chviličku odpočinula a za další okamžik jí nakázala znovu tlačit. Zaryla nehty jedné ruky Janet do paže a druhé do prostěradel a nekonečně dlouho zatlačila.
Měla pocit, že jí ruce upadnou, nohy jí dřevěněly, jak se o ně zapírala, dostala se tak téměř do sedu, že skoro viděla, co se děje mezi jejími stehny. Víčka měla ale semknutá k sobě a při tomhle ďábelském mučení byla skoro přesvědčena, že to dítě musí být Ba’ala. „Už vidím hlavičku a ramínko, no tak! Už jen jednou a pořádně, Samantho!“ povzbuzovala ji Seyfried a Sam se naposledy zhluboka nadechla, aby dostala dítě na svět. Najednou cítila, jak mrskající se hladké vlhké něco opustilo prostor mezi stehny, a tlak povolil, až po chvíli si úplně uvědomila křik, který se rozléhal porodním sálem. Podlomily se jí lokty, na kterých se nadlehčovala a padla na zvednuté opěradlo za sebou, prudce vydechujíc. Poslouchala křik dítěte, které lékařka zbavovala pupeční šňůry a cítila, jak jí Janet utřela zpocený obličej. Byla to nekonečná úleva a taky strach. Strach tam někde vevnitř, že jakmile se na to maličké podívá, okamžitě pozná, kdo je otcem. Že je to Ba’al. Dřív, než si to stačila uvědomit, doktorka, trochu zaskočená strachem v její tváři, jí položila na hruď dítě a Saminy ruce ten uzlík v zamazané osušce okamžitě objaly a přitiskly k sobě. „Je to chlapec, maminko,“ oznámila jí, co Sam dávno věděla. Sam sklonila hlavu a váhavě se zahleděla do pomačkané červené tvářičky, zkrabacené jekotem a sem tam zapatlané ještě od krve a cítila, jak se jí do očí derou slzy. Dítě šermovalo ručičkami a několikrát se svou muší silou dotklo Saminy tváře a Sam věděla, že je ztracená. Že tohle děťátko nikdy nebude vnímat jinak než jako svoje a vždycky ho bude milovat, ať je pravda jakákoliv. Náhle věděla, že bolest, kterou prožila, byla ta nejsladší bolest na světě. A když jí ho doktorka brala s tím, že se musí vyšetřit a pořádně vykoupat a u Sam se postarat o placentu, nemohla se dočkat, až ho bude mít zase u sebe. *** Janet a Daniel pozorovali, jak Sam spí. Teal’c se jim uvolil zajít pro kávu a tak tu teď stáli sami dva a mlčky těkali pohledem z čerstvé maminky na syna, jež se rozvaloval v postýlce a rozkoukával se po tom studeném a nepohodlném světě, do kterého byl vyhnán. Mžoural velkými modrými kukadly a špulil pusinku, sem tam zamrčel a hekl, jak to mají miminka ve zvyku, ale neplakal. Jakoby věděl, že se máma musí vyspat. Danielovi bylo Sam líto. Strávila dvě hodiny na porodním sále a stejně ji sestry budily každou chvilku, aby malého nakrmila. Díky tomu spala Sam nekonečně dlouho a Daniel s Teal’cem tu chtěli být, až se vzbudí, aby mohli mezi prvními blahopřát. Do pokoje vešla doktorka Seyfried a když si všimla, že Sam spí, zavřela za sebou tiše dveře a přesunula se k Janet. „Tak co?“ zeptala se Janet tlumeným hlasem. „Na to, že měla rizikové těhotenství, je dítě překvapivě zdravé a u ní také nejsou žádné komplikace. Za pár dní ji pustíme domů, Janet. Jen, jak se ten drobeček jmenuje? Ještě pořád nevíme jméno,“ pohlédla tázavě na Seyfried jak na svou starou známou, tak na Daniela. Daniel pokrčil rameny. „Řekl bych, že na to v tom vyčerpání zapomněla,“ poznamenal. „Připomeneme jí to hned, jak se probudí. Díky, Abby,“ usmála se Janet, Abby jí úsměv oplatila a potom se zase tiše vytratila z místnosti. Daniel zachytil, že Sam se pohnula, jemně přejela rukou – kterou měla v postýlce a jak ji měla přehozenou přes hrazení, ztrácela do ní cit – po bříšku miminka a otevřela oči, aby si drobečka s blonďatými vlásky a modrýma očima zase prohlédla. Nemohla se na něj vynadívat, plně si uvědomovala, jaké jí příroda dopřála štěstí, když dítěti dala geny po ní. Ani náznak, který z nich dvou by mohl být otcem… Ale jisté rysy… Sam nějak vnitřně cítila, instinkt jí napovídal, že její syn je Jackův – moc tomu ale nevěřila, odvozovala si to od toho, že si to tak zoufale přála. „Sam?“ ozval se Daniel. Sam zvedla hlavu; spokojeně se na ni díval mezitím, co přendával kelímek s kafem z jedné ruky do druhé, aby ho nepálil do prstů. Usmála se na něj i na Janet s Teal’cem. „Je nádherný,“ zašeptala a znovu pohlédla na dítě. Zvedla se na loktech a sundala dolů hrazení postýlky na straně k posteli, takže měla teď k dítěti mnohem pohodlnější přístup. „Zapomněla jsi na jméno,“ poznamenala jemně Janet, přešla k postýlce a spustila do ní ruku, aby chlapce jemně pohladila po tvářičce. „Carter,“ zamumlala Sam a zoufale si přála vyslovit jiné příjmení. „To nás napadlo, Sam,“ odvětil Daniel a přešel vedle Janet. „Myslíme křestní,“ dodal. Sam na něj nechápavě pohlédla. „Myslela jsem, že jsem to udělala,“ zamračila se. „Ne, dosud jsi jen odpočívala a kojila,“ odvětil Teal’c. Sam přikývla. „Oh, tohle není nejlepší začátek. Vlastně pro něj nemám jméno, nějak jsem nad tím nepřemýšlela… Neměla jsem na to moc pomyšlení… Já… Nenapadá vás něco?“ rozhlédla se okolo. Daniel pokrčil rameny a Janet byla zjevně zaujatá děláním obličejů na novorozeně. Jen Teal’c se ujal slova. „Aieshy vyjádřila návrh, zda by se tvůj syn a její bratr nemohl jmenovat Luke.“ „Hvězdné války bodují,“ poznamenal Daniel, ale usmíval se. „Tobě se to jméno taky líbí, že, Teal’cu?“ zeptala se Sam a Teal’c kývl.
„Vskutku,“ přitakal. Sam se usmála. „Potom bude Luke,“ odvětila. Teal’c sklonil hlavu na znamení díků a Sam jeho gesto zopakovala. „Díky bohu, že vy dva jste si nezamilovali Vadera. Chudák Luke by měl těžký život,“ rýpl si Daniel, mysle tím Teal’ca a Aieshy. „Toto jsem Aieshy rozmluvil,“ odvětil Teal’c a ostatní se zasmáli. „Ale je to moc hezké jméno,“ řekla po chvilce ticha Janet, stále zálibně hledíc na miminko. „Jackovi by se líbilo taky,“ poznamenal Daniel. Janet mu šlápla na nohu a škaredě na něj pohlédla, Teal’c sledoval, jak Sam sevřela čelist a nepřestávala upírat pozornost k synkovi. „Neodháněj ho od sebe, strašně trpí,“ mluvil dál Daniel a natáhl se, aby se dotkl ruky Sam. Sam k němu zvedla utrápené oči. „Dej mu šanci,“ zašeptal Daniel. Sam neodpověděla. „Jsem unavená,“ zamumlala. „A vy byste si měli jít lehnout, řekla bych, že jste tu pěkně dlouho,“ poznamenala potom a dala tím jasně najevo, že nestojí o jejich přítomnost. Daniel kývl, zamumlal pozdrav a šoural se ke dveřím. Věděl, že to pokazil, ale nemohl si pomoct. Když viděl šťastnou Sam s miminkem v náručí, ale v duchu se dusící, a utrápeného Jacka za hromadou papírování v neustálém pendlování mezi Washingtonem a Coloradem, měl pocit, že tu musí být východisko, jak by byli šťastní oba. Teal’c se rozloučil a Sam mu dlouze stiskla ruku, když odcházel. Teal’c se vrátil a pevně ji objal. Sam byla ráda, že ho má a věděla, kolik pro ni znamená. Za tolik mu i všem ostatním byla vděčná. Janet se rozloučila jako poslední, políbila Sam na obě tváře, drobka na čelo a slíbila Sam, že jí donese nějaké věci. Potom odešla i ona a v pokoji se až na zvuky, které vydávalo usínající dítě, rozhostilo ticho. Tísnivé ticho. Sam se schoulila na bok tak, aby na malé viděla a přitáhla si přikrývku až k bradě, stále upírajíc oči na miminko. Ať se to vyvine jakkoliv, ona ví, že dostala dva obrovské dary – Aieshy a Lukea - a nedovolí, aby jí je někdo vzal, když už si nechala Jacka znovu proklouznout mezi prsty. Nevěřila, že někdy dostane odvahu odprosit ho, když ho od sebe odehnala po tom, co on jí odpustil. A ani nedoufala, že by mohl znovu přijít sám. *** Jack se došoural domů, skopl boty, odhodil čepici na křeslo a sesunul se na pohovku. Cítil únavu v každé části těla a uniforma ho nepříjemně táhla. Měl dost toho cestování, kdy se po něm chtěly jeho povinnosti v SGC a ještě hlášení pro Washington, nejlépe hned zkonzultované. Když se dozvěděl, že Sam přijíždí, aby porodila, chtěl být u ní, ale samozřejmě to nešlo, byl na cestě na letiště. V letadle mu Daniel volal, že rodí a Jack začal propadat depresi. Jeho původní plán, že bude s ní na porodním sále, se zhroutil jako domeček z karet. A v dalších následujících třech měsících od porodu se hroutilo všechno. Jen co pomyslel, že by ji konečně mohl navštívit – ať ona chtěla nebo ne – zase se mu něco připletlo do cesty. Jeho typická trasa byla SGC – domov – DC a Jack toho měl teď právě dost. Když tu tak seděl, jedna jeho část byla spokojená, protože věděl, že to skončilo. Když se na ně rozkřičel, že odmítá takhle dál otročit, polovina těch křupanů v kvádru zmrzla na své židli. Řval, že nechápe, proč má velitel SGC dostat pravomoci HomeWorld Security a že toho má právě dost, ať mu dají zpátky jeho malý píseček v Cheyenne Mountain a nebo ať ho vykopnou. Byl příjemně překvapený, že jeho řev zabral. Hayes ho sice pokáral, ale dal mu, co si Jack vyřval a Jack měl zase klid. Cítil se o tolik lehčí – o tolik připravenější udělat správné rozhodnutí. Vstal, přešel do kuchyně a zapnul kávovar, v ložnici shodil oblečení a vlezl si do sprchy. Stál tam nekonečně dlouho a cítil, jak únava aspoň částečně opadá. Vylezl ven, oblékl si košili a kalhoty a zamířil do kuchyně, aby do sebe nalil ještě horké kafe, nehodlal usnout. Když se cítil jakž takž fit, opustil dům a nasedl do auta, jehož motor nestačil ani vychládnout a zamířil směrem k Samině domu. Přemýšlel, proč tu zůstávala. Věděl, že si najala hlídání a že teď pracuje pro jinou společnost, než před tím a většinou dálkově. Nechápal, co ji vedlo k tomu, aby dům znovu nepronajala a neodjela ke své práci blíž, Lukea by tak opouštěla na kratší dobu. Luke. Když mu Daniel oznámil, že má Sam chlapce a o pár hodin později, že se chlapec jmenuje Luke, musel se usmívat. Tohle bylo určitě dílo Teal’ca a Aieshy. I jemu se to jméno ale líbilo a bylo to směšné, ale Jack chtěl od té doby víc dítě poznat. Luke mu nedal spát. Jack zaparkoval před jejím domem a vystoupil. Trochu znejistěl, ale nenechal se tím odradit. Jestli tu zůstala, tak asi proto, že doufala, že se ještě uvidí a Jack jí to hodlal splnit. Zazvonil jednou dlouze a dvakrát krátce, jak to měl ve zvyku a chvíli čekal. Po dvou minutách se dveře otevřely a místo Sam nebo Aieshy vykoukla ven asi sedmnáctiletá zrzka s copem na temeni hlavy a překvapeně na něj koukala. „Huh, čau,“ pomluvil Jack, chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že tohle bude nejspíš to hlídání. „Hledám Samanthu.“ „Sam tu teď není, šla si zaběhat,“ odvětila dívka. „A mohl bych tu na ni počkat?“ nevzdával se Jack. Zrzka se tvářila dost nejistě. „Víte, nezlobte se, ale…“ Za dívkou se objevila Jackova spása, Aieshy, který hned výskla, protáhla se okolo slečny na hlídání a Jack ji vzal do náruče.
„Myslela jsem, že už za námi nikdy nepřijdeš,“ zamumlala Aieshy a stulila se mu do náruče. „To bych si nedovolil,“ ujistil ji Jack a políbil do vlasů. „Půjdeš na návštěvu?“ zeptala se Aieshy. „Rád bych, ale tady ta slečna mě nechce pustit,“ prohlásil Jack naoko naštvaně a Aieshy se hned dala do díla. „Holly, prosíííím,“ začala orodovat, zrzečka nakonec pohodila hlavou, ustoupila a otevřela dveře dokořán, aby mohli vejít. Vevnitř Jack svou ‚propustku‘ položil na zem, Aieshy ho drapla za ruku a zatahala směrem k dětskému pokoji. „Pojď se podívat na Lukea!“ navrhla, ačkoli její návrh byl dost nekompromisní. Jack ucítil, jak v něm hrklo, ale jeho nohy se samovolně vydaly tam, kam ho Aieshy táhla. Periferním viděním zaznamenal, že Holly zamířila do křesla, kde se zavrtala pod deku a vzala do ruky knížku. Najednou byl v dětském pokoji. Napravo byla normální postel, dost rozvrtaná, psací stůl, na kterém byl nehorázný nepořádek a všude poházené hračky. Jack pozvedl obočí směrem ke své průvodkyni, na což jen Aieshy lehce zrůžověla a zamumlala něco o úklidu. Jack přesunul pohled nalevo a mlčky hleděl k bílé postýlce s modrými peřinkami. Váhavě přešel až k ní a opřel se rukama o hrazení. A náhle zíral do velkých modrých kukadel, identických s těmi, jaké měla Aieshy a Sam. Chlapec měl až zlatavé vlásky a kdyby se mu kroutily, vypadal by úplně jako andílek. Byl tolik podobný Charliemu… Jack na něj bez dechu zíral, Luke vyplivl dudlík a než se Jack vzpamatoval, aby mu ho vrátil do pusinky, chlapec už si chutnal ruku. Jack se musel usmát, spustil ruku do postýlky a lehce ho pohladil po hlavičce. Nemohl ze sebe vydat ani hlásku, jen prsty opatrně přejel po heboučké dětské tvářičce a potom přes sevřenou pěstičku druhé ruky vedle hlavy. Luke ruku uvolnil a sevřel prstíky okolo Jackova prstu vší svou miminkovskou silou. Jack cítil uvnitř sebe obrovské dojetí, opatrně dítě vzal a vytáhl si ho do náruče. Luke byl, zdálo se, plně zaujat dosud neznámým obličejem a tak ani nefňukl, když ho Jack vytahoval z jeho království. *** Sam se pomalu blížila k domu. Myšlenkami byla někde u Luka a faktu, že dnes Holly asi pěkně zdržela. Musela ze sebe ale depresivní náladu dostat a běhání po parku jí poslední dobou pomáhalo. Nahmatala v kapse tepláků klíče a mířila k domu, něčeho si však všimla. Zastavila se a pohledem nevěřícně hleděla na Jackův SUV na příjezdové cestě. Najednou se bála jít domů, úplně ji ten fakt zaskočil. Nakonec se přece jen odhodlala, otevřela si dveře a zamířila do obývacího pokoje. Situace tam zaútočila na její srdce; Jack napůl seděl, napůl ležel na gauči, na hrudníku mu spal Luke a vedle něj ležela pod dekou stulená Aieshy. Holly Sam nikde neviděla. Dřív, než se Sam stihla pohnout, Jack otevřel oči. Chvíli na ni hleděl a pak se jen usmál, načež se začal rozhlížet, jak se vyprostit, aniž by vzbudil jedno nebo druhé dítě. Sam se konečně pohnula, přispěchala k němu a opatrně si Lukea vzala. Potom zmizela v dětském pokoji, aby se o něj postarala. Jack se mezitím rozkoukával, uvědomil si, že bylo dost neslušné usnout na návštěvě. Pohlédl na Aieshy vedle sebe a věděl, že jeho a Sam čeká rozhovor. Postavil se, protáhl se a vzal do náruče spící děvčátko. Aieshy se jen zavrtěla, Jack s ní zamířil také do vedlejšího pokoje, když už Sam odcházela od postýlky. Vyšla ven a Jack ji následoval, zavíraje za sebou dveře. Sam se zastavila v půlce obývacího pokoji a nevěděla, jak začít. „Ty jsi ho nakrmil a přebalil?“ zamumlala nakonec. Jack kývl. „Holly mi s tím trochu pomohla,“ přiznal se a pokusil se usmát. „Dlouho ses nevracela, tak jsem jí zaplatil a poslal ji domů… Doufám, že ti to nevadí.“ „Já… Úplně jsem zapomněla, že jsem jí slíbila, že budu za půl hodiny zpátky,“ zamumlala Sam provinile. „Kolik jsi jí dal? Zaplatím ti to…“ začala se shánět po peněžence. Jack ji chytil za paži a přitáhl si ji k sobě. Vytřeštila na něj oči, Jack vzal její tvář do dlaní a konečně navázal stabilní očí kontakt. Cítil, jak je z předešlého běhu zpocená, vlasy, které jí zase o něco vyrostly, měla svázané do malého roztomilého culíčku. Jack zahrnul jeden pramínek, který odtamtud vypadl, za její ucho a znovu se prsty zaklesl za její krk, prsty ji hladě po tvářích. „Zapomeň na to,“ zašeptal. „Udělal jsem to rád.“ Sam mu poslušně hleděla do očí, když mluvil. „Moc mě mrzí, že jsem mohl až teď… Nikdy jsem tě nechtěl nechat ode mě utéct a nechci, abys věřila těm nesmyslům, které ses mi tehdy na ošetřovně pokoušela namluvit.“ Sam věděla, že zase pláče, nemohla jinak, když slyšela jeho tichá a láskyplná slova. „Mrzí mě to,“ zašeptala a sevřela rty k sobě, aby nezačala vzlykat, brada se jí třásla. „Nechci, abys byl nešťastný, a vím, že máš hodně práce, ale kdybys někdy přišel…“ Jack přitiskl palec k jejím blábolícím rtům. „Sam, já už nechci nikdy odejít. Chci tu být s tebou a dětmi. Věř mi aspoň teď,“ šeptl a opřel svoje čelo o její. „Vždycky jsem ti věřila,“ namítla Sam. Jack ji pevně objal, to jediné mu teď stačilo, cítit ji tak blízko sebe, držet ji v náručí a vědět, že časem bude všechno v pořádku. Cítil, jak ho k sobě pevně přitiskla a schovala mokrou tvář k jeho krku. „Odpusť mi,“ zaštkala a Jack ji v náručí zmáčkl ještě silněji.
„Nepřestanu to zkoušet,“ slíbil. Stáli tam takhle nekonečně dlouho a jediné, co vnímali, byla láska a přítomnost toho druhého. *** Janet pobaveně sledovala Danielovo počínání. Pyšný strýček si posadil Lukea na klín s tím, že ho nakrmí, ale ať se nakláněl, jak chtěl a šermoval lžičkou, jeho synovec byl jako z dračích vajec a Danielovi se nedařilo trefit se mu do pusy. Luke měl nakonec od kaše celou tvář i bryndák, ale ochutnal sotva sousto. Daniel začal propadat depresím, misku měl téměř prázdnou a nic z toho. Zato Jack vedle něj slzel smíchem, nakonec se přece jen slitoval, utřel malému pusu a neodpustil si rýpnutí. „To je ale jelito, ten Daniel, co?“ poznamenal a lehce malého zatahal za nos, načež se Luke rozchechtal. „Poznávám tvou výchovu,“ brebtl uraženě Daniel. Jack vzal misku a začal zbytkem krmit malého, hledě přitom na travnatý plac, kde Teal’c učil Aieshy nějaké prostocviky. „Sam, zlato, jsi si jistá, že by se Aieshy měla učit bojové umění?“ otočil se na Samanthu, která byla dosud zabraná do družného hovoru s Cassie. Otočila se na něj, ale než stihla odpovědět, nechala se slyšet Cassandra. „Karate se učí taky už v raném věku, už teď je Aieshy docela stará,“ poznamenala rozumně a Sam jen pokrčila rameny. „Dítě se ti plácá v kaši,“ poznamenala a Jack se otočil dopředu, aby zjistil, že Luke právě zamatlanou rukou sahal Danielovi po brýlích. „To jsi ho naučil taky ty, ne?“ brblal Daniel a snažil se uhnout všetečným dětským ručkám. Jack se zachechtal. „Ne, tohle zvládá sám,“ ušklíbl se, odložil misku, chytil Lukeovu ruku a utřel ji. Daniel si oddechl. „Buď trpělivý, mladý Skywalkere, jednou Dannymu brýle zapatláš,“ věštil Jack a Daniel se rozhlédl po ostatních. „Tohle je šikana,“ dožadoval se podpory. „Jo, tys chtěl být strejda,“ poznamenala Cassie a mrkla na Jacka. Daniel se na ni zašklebil a sklonil se k Lukeovi. „Slib, že nebudeš jako on,“ zaúpěl. Z domu se ozval telefon a Aieshy se okolo nich prohnala, aby ho zvedla. „Lýtka se jí zapalují celkem brzo,“ poznamenal Josh. „To je výchovou,“ rýpl si Daniel, načež se zašklebil tentokrát Jack. „Jde mimo mé vnímání, proč se vy dva do sebe neustále navážíte,“ poznamenal Teal’c. „To protože se máme tak rádi,“ ušklíbl se Jack. Než stačil Daniel odpovědět, odněkud se zjevila Aieshy a mazlivě ovinula ruce Jackovi okolo krku. Jack okamžitě věděl, že bude něco chtít. „Tak spusť,“ povzdechl si. Aieshy se zatvářila naoko uraženě, nicméně přednesla svou prosbu. „Mohla bych dneska spát u Alex? Prosím, tatí…“ Jackem jako by projel blesk a u stolu vypadali všichni stejně překvapeně. Aieshy znervózněla, myslela si, že se to stalo proto, že je ta otázka tolik nemístná. „Jestli ti to dovolí máma…“ řekl nakonec Jack a začal se rozhlížet okolo. „Kde vůbec je?“ zamračil se. „Vevnitř s Janet,“ odpověděla Aieshy. „A říká, že se mám zeptat tebe,“ dodala rychle. Jack pokrčil rameny. „Tak běž,“ povzdechl si Jack, Aieshy se zakřenila, vlepila mu pusu a běžela si do domu pro věci. Jack změřil pohledem usmívajícího se Daniela s Teal’cem. I Cassie se culila a Jack se mohl jen usmát zpět. Aieshy mu říká tati… Hodně pro něj znamenal už fakt, že mu Sam řekla, že několikrát o něm jako o ‚tátovi‘ mluvila, ale když to slyšel teď… znělo to úžasně. „Musíme se vrátit domů, kvůli škole. Když tak můžeme Aieshy k té kamarádce vzít,“ nabídl Josh. „Není třeba, Alex bydlí ve vedlejší ulici, Aieshy se tam protáhne dírou v plotě,“ odvětil Jack s úsměvem. „Ale můžete vzít domů mě,“ ozvala se ode dveří Janet, v ruce nesouc tašku s Lukeovými věcmi. Jack pozvedl tázavě obočí a sjel z Janet na Sam. „Janet mě uprosila, aby si mohla půjčit Lukea,“ poznamenala Sam, přešla k Jackovi blíž a ten jí – stále sedě – omotal ruku okolo pasu. Daniel si uvědomil, jak strašně nádherné je vidět ty dva spolu. „Na jak dlouho?“ zeptal se Jack. Sam věděla, že z toho dvakrát odvázaný není, nejradši měl děti kolem sebe. „Jen do zítřka,“ ujistila ho s úsměvem Janet, mrkla na Sam a přešla k Danielovi, aby si vzala Lukea. Daniel se i s židlí odsunul a chlapce k sobě přivinul. „Pojedu s tebou domů, ano?“ zazubil se. „A co tvoje auto?“ toužil mu to zkomplikovat Jack, protože dobře věděl, že Luke není jediný důvod, proč Daniel tolik touží po Janetině přítomnosti. „No Teal’c se nějak musí dostat domů,“ poznamenal vychytrale Daniel, nechal Janet, aby si vzala chlapce a vytáhl z kapsy klíčky od auta, které předal Teal’covi. „Mládeži, ne, že mi budeme učit dítě nějakým nepřístojnostem,“ dopřál si ještě poslední rýpnutí Jack.
„V naši společnosti je v tomhle ohledu víc v bezpečí než ve tvé,“ utřel ho Daniel, načež se celá návštěva odsunula k autům a s rozloučením odjela. Sam se vrátila do domu jako první a Jack si musel odskočit, potom ji našel, jak sbírá nádobí na zahradě. Přešel k ní a ze zadu ji objal, Sam se usmála, opřela se zády o jeho hrudník a položila své ruce na jeho. „Má to poslání dětí pryč nějaký vedlejší význam?“ zeptal se Jack a Sam cítila jeho dech na krku, když se ptal. Potom ucítila i jeho rty, jak stoupají až za její ucho a zasypávají ji jemnými polibky. Pevně mu sevřela ruce. „Vlastně má,“ poznamenala, vyvlékla se mu a zamířila do domu. Když ji Jack znovu dohnal, Sam už stála v kuchyni čelem k němu a v ruce žmoulala nějaký list papíru. „Co to je?“ zamračil se Jack. „Janet… Nechala udělat Lukeovi testy,“ odpověděla pomalu Sam. Jackova tvář se zamračila. „Proč?“ zeptal se zachmuřeně. „Nechtěli jsme to přece dělat.“ „Změnila jsem názor,“ šeptla. „Vím, co jsem riskovala, ale… Byla jsem si téměř jistá,“ říkala naléhavě. Jack zakroutil hlavou. „Sam, vždyť jsme to nepotřebovali vědět! Luke je můj tak jak tak, tak proč?“ stále nechápal. „Musela jsem,“ šeptla Sam omluvně a natáhla papír k němu. Jack o krok ustoupil. „Já to nechci vědět,“ odpověděl pevně. Sam věděla, že se zlobí, přešla až k němu a pevně ho objala okolo pasu. „Vím, že jsme se na něčem domluvili, ale pochop mě, prosím,“ zašeptala a opřela si čelo o jeho krk. „Je to tvůj syn,“ dodala šeptem. Cítila, jak Jack strnul, nakonec nahmatal její ruce za svými zády a vzal jí ten papír. Když ho četl, Sam se k němu přivinula ještě pevněji, ucítila, jak jeho ruka z jejích zad zmizela a slyšela trhání papíru. Ucítila, jak ji pevně objal. „Neměla jsi to dělat,“ zašeptal jí do vlasů. „Co kdyby…?“ Sam ho přerušila přiložením prstu na rty. „Není ‚co kdyby‘,“ řekla pevně. „A věděla jsem, co dělám. Poprvé po dlouhé době.“ Jack jí hleděl do očí a viděl v nich takovou jistotu, že něco uvnitř jeho zaplesalo. Sam si byla jistá sama sebou, jasná známka, že se uvnitř regeneruje. Jistě, stále ji sem tam děsily noční můry a asi už navždy se bude bát výšek, ale začíná si věřit, Ba’alův vliv šel konečně k čertu. A Jack se usmíval, protože věděl, že vyhrál. Sam se znovu stávala sama sebou a možná o dost silnější. A byla jeho – už navždy, pomyslel si, když ho Sam políbila a potom za ruku vedla do ložnice. Ano, bylo vážně úžasné žít se Samanthou Carter a bylo ještě úžasnější být otcem jejích dvou dětí… Ale naprosto nejúžasnější bylo mít je komu dát na hlídání, pomyslel si Jack, pozoruje její štíhlou a sexy siluetu, než za sebou zavřel dveře od ložnice.
