obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 Společné tiskové prohlášení...4

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Titulní foto: Ing. Jan Hotmar l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitele...............................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 Společné tiskové prohlášení.............................................................................................4 Týden vědy a techniky na 1. LF UK.................................................................................5 Recertifikace Lékárny VFN.............................................................................................6 Křest knihy Laboratorní diagnostika..............................................................................6 XIX. světový kongres WASP v Praze..............................................................................7 Foniatrický kongres..........................................................................................................8 Setkání stomiků 2007 v Praze..........................................................................................9 Koncert z cyklu Fakulta v srdci Karlova....................................................................10 Koncert venezuelské skupiny .........................................................................................11 Křeslo pro Fausta...........................................................................................................12 Křest žirafy. ...................................................................................................................13 Pomoc onkologům ve VFN..............................................................................................14 Projekt „Kvalita ve VFN“..............................................................................................16 Projekt „Zahrada“..........................................................................................................17 Metabolické vzdělávací centrum...................................................................................18 Extrémně obézní pacienti. ...............................................................................................19 Vánoce a obezita ............................................................................................................21 Předvánoční povídání s MUDr. Pondělíčkovou. ...........................................................22 Papíry mají smůlu.............................................................................................................24 Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.................................................................................24 Zemřel prof. Václav Tošovský . ....................................................................................26 Životní jubilea.................................................................................................................28 Poděkování......................................................................................................................28 Děkovné dopisy................................................................................................................29 Sestry nezklamaly..........................................................................................................30 Společná návštěva ZOO.................................................................................................30 Mangrove (téměř) za humny. .........................................................................................31

Vážené čtenářky, Vážení čtenáři

Z

dá se, jakoby to bylo včera, kdy jsme si přáli dobrý rok 2007. Nyní otevíráte poslední číslo časopisu Nemocnice v roce 2007 a společně se připravujeme na rok 2008. Naší snahou bylo v roce 2007 dosáhnout dalšího zlepšení ve všech oblastech  činnosti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. I když jsme byli v  řadě oblastí úspěšní, je stále ještě co vylepšovat. Naše hlavní orientace na pacienta a  kvalitu péče se potvrdila jako správná – dne 27. listopadu 2007 převzala v Ostravě paní náměstkyně MUDr. Černická diplom, sdělující, že Všeobecná fakultní nemocnice v  Praze se v hodnocení kvality péče o pacienty umístila mezi fakultními nemocnicemi na prvním místě. Je to výsledek dobré práce týmů lékařů, sester a  dalších odborníků nemocnice, kteří si uvědomují, že k  profesionalitě nepatří jen odborné vzdělání, ale i odpovídající vystupování a jednání. Významně k tomu přispělo i nemocniční vzdělávání ať organizované v  rámci grantu JPD 3 „Kvalita ve VFN“ či Odborem vzdělávání VFN. Systém vzdělávání zaměstnanců nejen v profesní Všeobecná fakultní nemocnice v Praze se v hodnocení kvality péče o pacienty umístila mezi fakultními nemocnicemi na prvním místě.



úrovni, ale i  v  manažerských dovednostech, komunikaci a třeba i ve znakové řeči se osvědčil a budeme v něm dále pokračovat. V ekonomické oblasti se podařilo zejména díky důslednému uplatňování principů controllingu v ekonomickém řízení pracovišť dosáhnout již třetím rokem pozitivní bilance. Všeobecná fakultní nemocnice je i  významnou institucí v oblasti vědy a výzkumu. Mimo výzkumný záměr Diagnostika a léčba geneticky podmíněných chorob je v nemocnici řešeno 91 výzkumných grantových projektů. Jako spoluřešitel se VFN podílí spolu s dalšími institucemi, jako jsou 1. LF UK, AV ČR, další vysoké školy, výzkumné ústavy MZ, průmyslové firmy a další instituce ještě na 231 projektech. V systému evropských projektů je v nemocnici realizováno 6 grantů. Není to málo. V  kvalitě této činnosti se velmi významně projevuje dobrá spolupráce s  1. LF UK, která prakticky tvoří s VFN funkční celek. Svědčí o tom i Ceny ministra zdravotnictví za rok 2007 předané 17. prosince v Hrzánském paláci doc. MUDr. Markovi Trněnému, CSc. za grant řešený ve VFN a prof. MUDr. Milanovi Ellederovi, DrSc. Celkem byly uděleny 4 ceny ministra zdravotnictví. To svědčí o  vysoké kvalitě výzkumné práce a invenci pracovníků nemocnice i fakulty. Nechci čtenáře unavovat výčtem poskytnuté zdravotní péče či jinými statistikami, které nejsou vůbec nepříznivé pro VFN, ale patří spíš do výroční zprávy. Přelom třetího a čtvrtého čtvrtletí přinesl i mediální diskusi o  slučování ÚHKT a VFN. Tento úvodník není vhodným prostorem pro takovou diskusi. Snahou i  úkolem VFN, jako fakultní nemocnice je poskytovat kvalitní vysoce specializovanou péči, provádět špičkový výzkum a zabezpečit odpovídající výuku. Cílem vedení nemocnice je zabezpečit pro pacienty špičkovou péči nejen na dosavadní úrovni, ale i s potřebnou mírou rozvoje. Pro odborné týmy pak vytvořit odpovídající pracovní podmínky a  zabezpečit ještě kvalitnější přístrojové vybavení.

V  době, kdy se Vám dostává tento časopis do ruky, se bude střídat adventní nálada s předvánočním shonem. Přeji všem, aby převládla spíše síla adventní tradice. Se závěrem roku děkuji všem pracovníkům a příznivcům VFN a 1. LF UK za vše dobré, co jste vykonali pro nemocnici, pro nemocné, pro studenty i pro rozvoj vědy. Vážené čtenářky, Vážení čtenáři, přeji Vám i Vašim blízkým hezké prožití vánočních svátků a příjemné rozloučení s rokem 2007. Do roku 2008 přeji všem pevné zdraví, osobní i pracovní pohodu s dobrými výsledky. MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN

Vážené kolegyně, Vážení kolegové

K

onec roku přinesl některé nečekané události, jako je diskuse o  možném slučování či propojování ÚHKT s VFN. Tomuto tématu se zde nechci věnovat, avšak chci ujistit zúčastněné, že budu dbát vždy o to, aby vzdělávání, rozsáhlá vědecko-výzkumná činnost i léčebná péče byly zachovány nebo ještě rozšířeny či zkvalitněny.

cích a v Ostravě. Zahájení a diskuse s děkany se zúčastnil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, jeho 1. náměstek Marek Šnajdr, hejtman Karlovarského kraje Josef Pavel, Jaroslava Kunová, předsedkyně Asociace nemocnic, Jiří Chval, 1.  místostarosta Mariánských Lázní, Leo Novobilský, generální ředitel Léčebných lázní Mariánské Lázně, a.s. a  Jan Bříza jako představitel sdružení FN. Hlavními tématy jednání byla informace o  přípravě zákona o  univerzitních nemocnicích. Široce byla diskutována problematika specializačního vzdělávání z  pohledu financování, role lékařských fakult a  též počtu základních oborů, kdy Asociace děkanů bude iniciovat snahu o snížení počtu oborů. Velmi kladně byla přijata iniciativa vzniku sdružení Mefanet (MEdical FAculties Educational NETwork), sítě výukových portálů řešícího otázky e-learnigu na společné platformě všech lékařských fakult. Děkani se rozhodli založit

Ve chvíli, kdy píši tento úvodník, očekávám věcný záměr návrhu zákona o univerzitních nemocnicích, který může přinést zjednodušení řízení a zlepšení činností, ale taky může významným způsobem narušit či ohrozit výuku pregraduální a postgraduální, vědecko-výzkumnou provázanost, jistoty akademických pracovníků. Bude podstatné, jaký návrh ze strany ministerstva zdravotnictví přijde, jaká bude jeho vyváženost mezi složkou zdravotnickou a školskou, respektive nemocniční a fakultní. Na počátku listopadu organizovala naše fakulta setkání vedení lékařských fakult ČR a SR, které se uskutečnilo v  krásně zasněžených Mariánských Lázních. Tohoto tradičního setkání se účastnili představitelé vedení všech deseti lékařských fakult ČR a SR, vedení FVZ v Hradci Králové a FSZ v Českých Budějovi

Českou konferenci děkanů lékařských fakult a v průběhu příštího roku jí nahradit současnou Asociaci děkanů. V  sekcích byla projednávána problematika výuky zubního lékařství a stomatologie, bakalářských a magisterských studijních programů. Pozornost byla věnována sjednocování kritérií a náročnosti doktorských studijních programů a  byl sjednocen postup fakult v rámci uznávání zkoušek a stáží v rámci programu Erasmus. Proděkani pro vědeckou činnost konstatovali potenciální ohrožení financování biomedicínckého výzkumu v důsledku aplikace v současnosti užívaného hodnotícího algoritmu. Je nadhodnocena bodová síla patentů, která nereflektuje jejich reálný přínos, nedostatečně hodnotí kvalitní publikace a vůbec nezohledňuje citovanost publikací. V současnosti je univerzitní klinický výzkum publikačně jeden ze tří nejúspěšnějších segmentů českého výzkumu.

Široce byla diskutována problematika specializačního vzdělávání z pohledu financování, role lékařských fakult a též počtu základních oborů, kdy Asociace děkanů bude iniciovat snahu o snížení počtu oborů. Předsedové akademických senátů po diskusi ke zprávě OECD k  terciárnímu vzdělávání a  k  výchozím tezím pro Bílou knihu odmítají účelová tvrzení zpochybňující principy demokratického řízení vysokých škol. Tyto principy je třeba zachovat, kultivovat, nikoliv nahrazovat direktivním státním centralismem. Vážené kolegyně, Vážení kolegové, na konci roku 2007 Vám chci poděkovat za vše, co jste vykonali ve prospěch naší fakulty, nemocnice, pacientů, studentů a  kolegů. Přeji Vám a Vašim blízkým šťastné a veselé vánoce, chvíle klidu na setkání s Vašimi přáteli, zdraví, pohodu a čistá předsevzetí pro rok 2008. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK 

Společné tiskové prohlášení Společné tiskové prohlášení děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

S

velkým rozčarováním sledujeme mediální výroky profesora Pavla Klenera, kterými znejistil vážně nemocné pacienty, zaměstnance Ústavu hematologie a  krevní transfuze a hrubým způsobem znevážil práci svých kolegů, učitelů a lékařů Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK. Nemůžeme nechat bez odezvy zpochybňování odborné úrovně společných pracovišť 1. LF UK a VFN v Praze a poskytování zavádějících informací o  připravovaných změnách. Ministerstvo zdravotnictví ČR připravuje vznik univerzitních nemocnic, jako moderních, efektivně ekonomicky řízených celků sloužících pro poskytování špičkové léčebné péče, vzdělávání a výzkumné činnosti. 1. lékařská fakulta podporuje vznik univerzitních nemocnic, neboť v nich vidí příležitost pro poskytování specializované a superspecializované péče na té nejvyšší možné úrovni a současně ekonomicky efektivní model.

Ministerstvo zdravotnictví pověřilo managementy ústavů, nemocnic a akademické obce přípravou tohoto propojení, což považujeme za postup správný. Tento postup byl nastaven i v případě zadání k propojení Ústavu hematologie a krevní transfuze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, resp. její I. interní kliniky – kliniky hematologie. Toto propojení je logické, neboť obě pracoviště společně představují špičkové hematologické centrum. Ředitel VFN MUDr. Bříza a bývalý ředitel ÚHKT profesor Klener měli každý přinést své náměty a argumenty, ty pak měly být podrobeny diskusi a analýze, do nichž je připravena zapojit se i 1. lékařská fakulta a pak teprve má dojít k definitivnímu rozhodnutí ministerstva. Tento postup profesor Pavel Klener nepodporoval a poskytl jen částečné údaje. Záměrem propojení je integrace hematoonkologické péče do prostor sousedících s  ÚHKT a  následně tato pracoviště rozvinout a  propojit do uceleného špičkového hematoonkologického centra. Považujeme za správné, že Ministerstvo zdravotnictví, jako zřizovatel ÚHKT zamítlo návrh profesora Klenera na privatizaci ÚHKT nebo na přesun do prostor Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech. Za neakceptovatelné považujeme to, že profesor Klener začal zpochybňovat odbornou úroveň Všeobecné fakultní nemocnice a vytvářet dojem, že spojením ÚHKT a VFN budou poškozeni pacienti.

Týden vědy a techniky na 1. LF UK Mgr. Vlasta Helekalová

A

kademie věd České republiky uspořádala pro všechny příznivce vědy a techniky 7. týden vědy a techniky, který proběhl od 1. do 11. listopadu 2007. Kromě AVČR se Týdne vědy účastnily Masarykova univerzita (jako celek), ČVUT (jako celek), VŠCHT (jako celek), PřF UK a 1. LF UK. Pět měst v České republice nabídlo možnost dozvědět se víc o vědě a vyzkoušet si její přitažlivost. Na programu byly přednášky špičkových odborníků, prezentace zajímavých pokusů, workshopy, netradiční výstavy, vědecké kavárny, návštěvy laboratoří a akademických pracovišť. Součástí letošního 7. týdne vědy a techniky byla také evropská putovní interaktivní výstava o optice a optických technologiích s názvem Fascinace světlem. Výstava se konala ve Veletržním paláci v Praze od 1. do 8. listopadu 2007. Ve spolupráci s  1. lékařskou fakultou UK, kterou v  této akci zastupoval člen kolegia děkana pan profesor Karel Smetana byly 5. a 6. listopadu 2007 v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě uspořádány dvě akademické kavárny.  Fakulta se také podílela na přednáškách uspořádaných v Městské knihovně v Praze (mezi přednášejícími byli profesoři Grim, Linhart, Akademická kavárna ve Fautově domě. Foto: Mgr. Karel Meister.

Společná pracoviště 1. LF UK a VFN poskytují špičkovou lékařskou péči tisícům pacientů a denně je v ní vyučováno okolo 2 000 budoucích lékařů a zdravotnických pracovníků. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. lékařské fakulty UK MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 

novinky a události

Považujeme za logické, že chce ministerstvo do nových univerzitních celků zahrnout také v současnosti samostatné ústavy. To neznamená žádné zhoršení kvality péče poskytované v těchto ústavech nebo dokonce rozdělení lékařských týmů. Naopak tyto kroky mají umožnit lepší propojení a poskytování péče těmito nemocnicemi.

Růžička a  doktor Pláteník). Dne 5.  listopadu 2007 s prof. MUDr. Milanem Ellederem, DrSc., přednostou Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN a jeho spolupracovníky z  ÚDMP a  z AV ČR na téma: „Přírodní vědy – budoucnost medicíny“ a dne 6. listopadu 2007 s prof. MUDr. Aleksi Šedem, DrSc., přednostou Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK a jeho spolupracovníky na téma: „Moonlighting molekuly: molekulární podstata melouchaření aneb Nová role pro staré přátele“. Na přípravě, moderování a odvysílání záznamů obou akademických kaváren spolupracoval Český rozhlas-Leonardo. Velký zájem o všechny akce jistě potěšil jejich pořadatele.

Recertifikace Lékárny VFN PharmDr. Helena Rotterová, vedoucí Nemocniční lékárny

D

ne 31. října 2007 slavila Nemocniční lékárna Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v Akademickém klubu recertifikaci ISO 9001:2000. Poprvé získala naše lékárna tento certifikát v červnu 2001 jako první lékárna v České republice. Certifikát je platný 3 roky, poté je nezbytné jej obnovit prostřednictvím certifikačního auditu. K  potvrzení funkčnosti Vedoucí lékárny PharmDr. Rotterová s kolegyní PharmDr. Kalnou.

systému slouží dozorové audity, které se konají v  ročních intervalech. Bez systému jakosti by nebyla nemocniční lékárna konkurenceschopná, zvláště v  přípravě technologicky náročných léků, přičemž úroveň aseptických a  sterilních příprav je jedním ze zásadních kritérií svědčících o  úrovni lékárenské péče ve zdravotnickém zařízení. V  průběhu uplynulých let došlo v  souladu s požadavky systému řízení jakosti k rozšíření oddělení pro přípravu vaků k parenterální výživě pro potřeby pacientů VFN a dalších nemocnic. Bylo vybudováno oddělení přípravy cytostatik, jehož služeb využívá stále více klinik. V  září tohoto roku jsme opět obhájili certifikaci. Nemocniční lékárna děkuje za podporu a spolupráci při budování a rozvoji systému řízení jakosti všem zúčastněným zaměstnancům VFN.

Křest knihy Laboratorní diagnostika Mgr. Vlasta Helekalová

D

ne 29. října 2007 byla slavnostně představena  v  krásných prostorách Novoměstské radnice na Karlově náměstí monografie Laboratorní diagnostika (T. Zima a kol.), kterou vydalo Nakladatelství Galén s.r.o. a nakladatelství Univerzity Karlovy v Praze Karolinum. Kmotry knihy byli předseda Akademie věd ČR pan profesor Pačes a předseda Společnosti JEP pan profesor Blahoš. Monografie je určena nejen pregraduálním a postgraduálním studentům, ale všem lékařům, kteří užívají laboratorní vyšetření. Kniha obsahuje kromě známých, řadu desítek let používaných testů a analytů také moderní postupy včetně molekulárně biologických. Jsou zde uváděny racionální přístupy k diagnostice řady



Bylo to už devatenácté zasedání Světové organizace sociální psychiatrie (WASP), kterou založil v Londýně v  roce 1964 Joshua Bierer s  cílem podporovat mezinárodní spolupráci odborníků a  společností angažovaných v  oblasti sociální psychiatrie. Ústřední téma pražské konference bylo „Měnící se svět – příležitost pro společnost a pro sociální psychiatrii“. Foto: Mgr. Karel Meister

onemocnění s přihlédnutím k často zmiňované medicíně založené na důkazech a k možnostem použití metod u nás. Kniha zahrnuje ve 39 kapitolách laboratorní diagnostické metody používané ve většině lékařských oborů s rozdělením na obecné popisy jednotlivých analytů, ale též i na popisy vyšetřovaných postupů u jednotlivých nemocí a syndromů. Za cenné je možno považovat vazbu laboratorních vyšetření k  podstatě metabolických pochodů za fyziologických i patologických podmínek, při akutních, subakutních a chronických stavech. Jsou zde též stručně zmíněny obecné podmínky odběru biologického materiálu, změny laboratorních parametrů v pediatrii a geriatrii, ale i principy laboratorních metod; prakticky užitečné jsou rovněž referenční hodnoty laboratorních metod.

XIX. světový kongres WASP v Praze

Celkem 935 psychiatrů, sociálních pracovníků a psychologů ze 65 zemí celého světa, kteří se zúčastnili konference, mělo po 4 dny příležitost navštívit čtyři plenární sekce, které byly tématicky zaměřeny nejen k  hlavnímu tématu, ale i  na psychické konsekvence migrace a  chudoby, sociální determinanty zdraví a  specifika péče o duševní zdraví v Evropě, Jižní Americe a v USA. Mezi pozvanými řečníky byl předseda Světové psychiatrické asociace J. Mezzich a další významní odborníci z celého světa. Konferenci uvedli J. Raboch za PS JEP, F. D. Krch za organizační výbor a prezident WASP T. Sakuta z  Japonska. Úvodní sekce byla zakončena divácky velmi vděčným vystoupením dětského pěveckého sboru Bambini di Praga. I když Praha stále patří mezi atraktivní destinace kongresové turistiky, více než 400 abstrakt, které jsme obdrželi vypovídá o velkém zájmu odborné veřejnosti o  problematiku sociální psychiatrie. Výběr ústních sdělení byl rozdělen do 45

PhDr. František David Krch, Ph.D., prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., Psychiatrická klinika VFN a 1 LF UK

V

e dnech 21. až 24. října 2007 proběhl za významného přispění Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK, České psychiatrické společnosti ČLS JEP a za podpory WHO a WPA, v Kongresovém centru Praha Světový kongres sociální psychiatrie WASP (World Association for Social Psychiatry.

zprava: Předseda WASP (prof. T. Sakuta), předseda České psychiatrické společnosti JEP a přednosta Psychiatrické kliniky VFN (prof. J. Raboch) a předseda místního organizačního výboru (F. D. Krch) za předsednickým stolem.



paralelních symposií věnovaným aktuálním tématům sociální psychiatrie. V samostatných sekcích byly představeny výzkumné a intervenční programy jako například EUNOMIA, An International Qualitative Study on Stigma, Needs and Informal Care in Schizofrenia, Washingtonská skupina (dobrovolná odborná iniciativa, která vznikla v odpověď na následky hurikánu Katarina) nebo na duševní zdraví obecné populace zaměřená OSLOF studie (Norsko 1990-2001). Některá symposia se zaměřila na národní, případně regionální zvláštnosti a problémy psychiatrické epidemiologie a péče o duševní zdraví. Součástí programu byla i tři symposia v němčině věnovaná problémům německé sociální psychiatrie a  symposium informující o  transformaci psychiatrické péče v ČR a postkomunistických zemích, kterou organizovala Česká sekce sociální psychiatrie. Mnoho přednesených příspěvků se týkalo problematiky sebevražd, násilí v  psychiatrické péči a  stigmatizace psychiatrických pacientů. Samostatná symposia s mezinárodní účastí organizovalo také Centrum pro závislosti PK 1. LF UK, Psychiatrické Centrum Praha a Jednotka specializované péče pro PPP PK VFN. Velkou odezvu měly především velmi profesionálně animované a živě přednesené příspěvky J. Vacka (Virtuální realita a závislosti), H. Papežové (Média a  poruchy příjmu potravy) nebo J. Praška (Problematika stigmatizace u úzkostných poruch). Dvě symposia věnovala svoji pozornost roli neziskových organizací v  péči o  duševně nemocné. Přednesené příspěvky pokrývaly velmi širokou oblast problémů a odrážely velmi různorodou odbornou i osobní zkušenost účastníků z  mnoha často sociálně a  kulturně velmi odlišných zemí a odborných institucí. Postery byly rozděleny do 10 tematických celků prezentovaných v průběhu dvou dnů. Součástí jednoho odpoledního programu byl i workshop v  pozitivní psychoterapii charizmatického prof. N. Peseschkiana, který ve svém krátkodo

bém psychoterapeutickém přístupu originálně a pravděpodobně i velmi úspěšně využívá svojí osobní transkulturální zkušenosti. Některé jeho práce (například „Příběhy jako klíč k  dětské duši“) byly přeloženy i do češtiny. Součástí konference bylo promítání představení Bohnické divadelní společnosti „Věra a  Marie tančí“. Pro zájemce z  řad účastníků kongresu byla organizována návštěva některých psychiatrických zařízení v Praze. Konferenci Světové asociace sociální psychiatrie předcházela Konference České sekce sociální psychiatrie PS JEP. Za bohatým odborným programem v ničem nezaostal ani bohatý doprovodný sociální program, který účastníkům nabídl několik příležitostí k neformálnímu setkání a zábavě.

Foniatrický kongres Doc. MUDr. Olga Dlouhá, CSc., přednostka Foniatrické kliniky VFN a 1. LF UK

V

e dnech 3. – 5. 10. 2007 pořádala Foniatrická klinika VFN a 1. LF UK spolu se Sekcí pro foniatrii a pedaudiologii ČS pro ORL a CHHK XVIII. celostátní foniatrické dny Evy Sedláčkové a 5. česko-slovenský foniatrický kongres pod záštitou Ing. Livie Klausové, CSc., manželky prezidenta ČR; ředitele VFN MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA a děkana 1. LF UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc, MBA. Ředitel VFN MUDr. Bříza a přednostka Foniatrické kliniky doc. Dlouhá.

Setkání se konalo při příležitosti 85. výročí založení oboru foniatrie v Československu a k 50. výročí založení Foniatrické kliniky. V odborném programu byla část přednášek věnována péči o poruchy hlasu. Některá sdělení byla věnována zpěvnímu hlasu. V audiologických sekcích byly prezentovány nové vyšetřovací metody. Odborný program kongresu reflektoval další rozvoj v diagnostice a léčbě poruch komunikace, které ovlivňují život mnoha lidí. Poruchy hlasu, řeči a sluchu se stávají v současné době až civilizačními chorobami: žijeme v hluku a spěchu; je patrný enormní psychický tlak a ambice už na vývoj dítěte a  v  dospělosti na pracovní výkon v profesích, které vyžadují komunikační dovednosti. Potřeba foniatrické péče u hlasově a řečově exponovaných lidí narůstá a snižuje se věková hranice pro využití sluchové protetiky. Každoroční setkání foniatrů z ČR a SR přispívá k pokroku v této oblasti a je prospěšné jak pro odborníky, tak pro pacienty. Srovnání s Evropou i se světem je aktuálně dobře možné jak z hlediska diagnostiky, tak z hlediska péče o pacienty. To potvrzují naše čerstvé poznatky ze světového setkání foniatrů a logopedů v srpnu v Kodani (27. světový kongres IALP).

Setkání stomiků 2007 v Praze

nabízí stomické pomůcky. Během celého roku probíhají akce nazvané – Setkání stomiků 2007. Stomasestry z  I. chirurgické kliniky VFN se zde také účastní jako odborné poradkyně. Jak je již z názvu patrné, jedná se o setkání pacientů s vývodem močového ústrojí nebo střeva, které se koná každoročně na různých místech naší republiky. Je určeno zejména nově operovaným pacientům, ale účastní se i zkušení lidé, kteří mají obrovské – tzn. mnohaleté zkušenosti s životem se stomií. Na pražském setkání mimo jiné vystoupily v diskusi dvě ženy, první je stomičkou 30 let a druhá 24 let. Je jisté, že obě ženy mohly zcela zasvěceně k  problematice promluvit a  jejich vyprávění bylo natolik profesně zajímavé a lidsky povzbudivé, že si vyžádalo několikrát potlesk.

Setkání stomiků 2007 v Praze

Vážení čtenáři, v  časopise Nemocnice jsme vás již několikrát informovali o  činnosti sesterské poradny pro stomiky na I. chirurgické klinice VFN v  Praze, kde se věnujeme edukaci nově operovaných stomiků a  ošetřovatelským problémům pacientů zejména s vývodem střeva či močového ústrojí.

Dále byly na programu přednášky stomasester z pražských nemocnic o zkušenostech s novými pomůckami a nemohlo chybět ani zaměření na řešení komplikací, k nimž může v souvislosti se stomií docházet. Zvláště zajímavé byly videozáznamy, které nejlépe postihují správné techniky ošetřování a  z  hlediska edukace stomiků jsou velmi působivé. Prezentace firemních zástupců se rovněž zabývaly novými pomůckami a  byl dán prostor pro diskusní fórum a  individuální konzultace se stomasestrami.

Tentokrát bychom se chtěli zmínit o akci, která probíhala pod záštitou společnosti Bristol-Myers Squibb, divize ConvaTec, jedné z  firem, která

Nesmíme zapomenout na účast zástupců Českého ILCA. ILCO je klub stomiků sdružující nejen pacienty, ale i ostatní, kteří stomikům pomáhají.

Stomasestra Veronika Zachová a Lucie Solnařová, I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK



Účelem je nejen vzájemná opora, ať již prostřednictvím rekondičních pobytů, ale i krátkodobých společenských akcí. Letošní setkání, kterého jsme se účastnili, se konalo v Praze na Novotného lávce v  klubu Lávka. Celá akce byla zaměřena na informování o novinkách v péči o vývod z ohledu nabídky pomůcek a dále na konzultaci problémů, starostí, obav, které život se stomií obnáší. Vzhledem k velkému zájmu trvala pražská akce celé dva dny.

teologické fakulty UK profesor Ludvík Armbruster a především prorektor UK profesor Mojmír Horyna, který je také autorem knihy o kostele sv. Ignáce z Loyoly.

Podle vyjádření zúčastněných se setkání konalo v příjemné atmosféře, ostatně jak to v této společnosti bývá tradiční. Přejeme všem stomikům hodně elánu a zdraví do života a těšíme se s nimi na další setkání.

Koncert z cyklu Fakulta v srdci Karlova doc. PhDr. Ludmila Hlaváčková, CSc., Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

D

ne 25. října 2007 se uskutečnil již 5. z  koncertů Fakulta v  srdci Karlova, uspořádaný Univerzitou Karlovou v Praze, 1. lékařskou fakultou a Humanitním spolkem mediků v kostele sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí v Praze 2. Hosté měli možnost vyslechnout výběr z oratoria Eliáš Felixe MendelssohnaBartoldy v jedinečném provedení Piccola orchestra a sborů Picolo coro, OktOpus a VOKS pod dirigentskou taktovkou Marka Valáška. Koncert, který byl opravdu silným zážitkem a zaznamenal obrovský zájem a návštěvnost, se uskutečnil za laskavé podpory akciové společnosti Zentiva. V  úvodu koncertu přivítali hosty páter Josef Čunek, děkan Univerzity Karlovy v Praze, 1. lékařské fakulty profesor Tomáš Zima a předseda Akademického senátu 1. LF UK a člen Humanitního spolku mediků MUDr. Marek Hilšer. O  historii kostela pohovořili děkan Katolické 10

Foto: Mgr. Karel Meister

V letech 1658-1667 vyrostla na východní straně Dobytčího trhu (dnes Karlovo nám.) novoměstská jezuitská kolej a noviciát. Součástí areálu byla kaple sv. Františka Xaverského. V  letech 1665-1678 byl na severním konci areálu - na rohu ul. Ječné - vybudován podle plánů Carla Luragha monumentální kostel sv. Ignáce ve stejném raně barokním slohu jako kolej. Kostel sloužil jezuitské koleji až do zrušení jezuitského řádu v r. 1773. Poté byl konvent předán armádě a přeměněný na vojenský špitál sloužil do roku 1938.

Koncert, který byl opravdu silným zážitkem a zaznamenal obrovský zájem a návštěvnost, se uskutečnil za laskavé podpory akciové společnosti Zentiva. Poté se stal součástí všeobecné nemocnice. Za druhé světové války zde byla mj. umístěna  část chirurgického pracoviště prof. A. Jiráska, které zde bylo v  únoru 1945 těžce postiženo bombardováním. Po druhé světové válce zde byla umístěna nově vzniklá III. interní klinika, která zde sídlí dosud.  V roce 1866 dostali kostel zpět jezuité a působili zde do roku 1950, kdy byla činnost všech řádů  v republice sistována a kostel jim byl odebrán. Znovu jim byl navrácen v roce 1991.

Koncert venezuelské skupiny

jezero-laguna Jižní Ameriky (Maracaibo) a také nejvyšší vodopád na světě - 979m vysoký Salto Angel.

prim. MUDr. Petr Popov

D

louhé chodby budovy oddělení léčby závislostí U Apolináře zdobí řada obrázků a  nástěnek s  plakáty z  exotických zemí. Pěkné a zajímavé obrazové materiály pro tuto výzdobu získáváme díky laskavosti v Praze sídlících cizích zastupitelských úřadů, které kladně zareagují na naši prosbu o jejich poskytnutí. Obrázky někdy přiveze kurýr, někdy si pro ně dojdeme na zastupitelské úřady sami. V případě kontaktu s venezuelským velvyslanectvím v Praze tomu bylo jinak. Předání hezkých plakátů a knížek se uskutečnilo v Apolináři a  osobně je přivezla paní María José Báez Loreto, Chargé d´Affaires Bolívarovské republiky Venezuela v České republice. Po prohlídce našeho oddělení, které se jí velmi líbilo, následovala nabídka další spolupráce v kulturní oblasti. Velmi záhy došlo k její realizaci. Ve středu 14. listopadu 2007 večer měli pacienti oddělení léčby závislostí VFN možnost seznámit se s tradiční lidovou venezuelskou hudbou při vystoupení skupiny San Juan Guaricongo. Tentýž den odpoledne přivezlo auto z venezuelského velvyslanectví více než třicet velkých zarámovaných plákátů s motivy přírodních krás Venezuely. Bolívarovská republika Venezuela, jak zní oficiální název, je země na jejíž půdě poprvé stanul Kryštof Kolumbus v  roce 1498. Rozkládá se severně od Brazílie, mezi Kolumbií a  Guayanou. Její pobřeží s nádhernými plážemi omývá Karibské moře. Pojmenování Venezuela znamená Malé Benátky a vzniklo díky podobnosti vodních indiánských obydlí v přístavu Maracaibo s  italskými Benátkami (Venezia) a jejich budovami, vystavěnými v laguně. Venezuela je federativní republika, proslulá přírodními krásami, na jejím území se nacházejí deštné pralesy i vysoké hory, mohutné a dlouhé řeky (Orinoco), největší

Návštěvníky koncertu uchvátila tradiční lidová venezuelská hudba při strhujícím vystoupení skupiny San Juan Guaricongo. Foto: Milan Kammermayer

Hudební skupinu San Juan Guaricongo založili tři mladí hudebníci, aby ukázali venezuelské folklórní a afrokaribské umění. Používají tradiční venezuelské hudební nástroje, jako je cuatro, maracas, charrasca a buben pujao, ketré později doplnili o conga, často používané při interpretaci afrolatinské hudby. V repertoáru skupiny San Juan Guaricongo nalezneme hudební styly z různých částí Venezuely, jako jsou sanguenos z oblasti středního pobřeží, bubny typické pro státy Vargas, Aragua a Carabobo, parrandas ze střední části Venezuely, velmi oblíbené v  období Vánoc. Ze státu Lara pak tamunangue, typický pro slavnosti sv. Antonína. Bambuco je ukázkou hudby z oblasti And. San Juan Guaricongo je lidový název pro katolického světce Jana Křtitele, jehož uctívání je stěžejním tématem slavností sv. Jana, které se každý rok konají v pobřežních oblastech Venezuely. Sv. Jan Křtitel je v této zemi (ve které se více než 96% obyvatel hlásí ke katolickému vyznání) jedním z nejoblíbenějších svatých, se kterým je spojena řada tradic. Podle jedné z nich o půlnoci z 23. na 24. června zakopou vdavekchtivé dívky na břehu moře nebo řeky jména svých oblíbených ctitelů v hliněné nádobě s pískem. Když se následující den vrátí a otevřou nádobu, která se přes noc naplnila vodou, muž, jehož jméno plave v nádobě nejvýše, se stane jejich manželem. 11

Setkání bylo netradiční tím, že bylo zahájeno promítnutím dokumentu o  výstupu expedice ke zdolání vrcholu nejvyšší hory světa, které se zúčastnil. 

Koncert zahájila svým proslovem paní Loreto, Chargé d´ Affaires Venezuely. Foto: Milan Kammermayer

Koncert skupiny San Juan Guaricongo zahájila paní Loreto, Chargé d´ Affaires Venezuely a pozdravila pacienty Apolináře a hosty velmi živým projevem, ve kterém posluchače stručně seznámila se svou zemí a její hudbou. Vystoupení hudebníků se setkalo s nadšeným ohlasem posluchačů a skončilo až po opakovaných přídavcích. Po koncertě následovala malá tombola, při které několik pacientů obdrželo životopisnou knihu o  nejproslulejší venezuelské a  jihoamerické osobnosti, Simónu Bolívarovi. Dík za krásný večer patří všem, kteří se podíleli na jeho přípravě, jak ze strany zastupitelského úřadu Venezuely, tak ze strany VFN. Další kulturní akcí, kterou ve spolupráci s venezuelským velvyslanectvím připravujeme, bude promítání filmu o přírodních krásách Venezuely. (V příspěvku byly použity informační materiály venezuelského velvyslanectví v Praze)

Křeslo pro Fausta Desátý Čech na vrcholu nejvyšší hory světa Mgr. Vlasta Helekalová, ved. odd. vnějších vztahů 1. LF UK Dne 6. listopadu 2007 přijal pozvání do Křesla pro Fausta pan doktor Pavel Bém, primátor hlavního města Prahy a absolvent naší fakulty. 12

Primátor hlavního města Prahy Pavel Bém. Foto: Mgr. Karel Meister

Od roku 2002 je primátorem hlavního města Prahy. Téhož roku byl na kongresu ODS zvolen 1. místopředsedou. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK a jako svoji specializaci si zvolil obor psychiatrie. Absolvoval dvouletý kurz na baltimorské John Hopkins University, zaměřený na protidrogovou politiku a v tomto odvětví pokračoval i po návratu do Česka. Pracoval v  psychatrické léčebně, na protialkoholním oddělení, později vedl Středisko drogových závislostí při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a Kontaktní centrum pro drogově závislé v Praze. V současné době přednáší v Centru adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Jeho hlavní zálibou je horolezectví. V  pátek 18. května 2007 vystoupil jako desátý Čech v  historii na vrchol Mount Everestu. Poprvé psychiatr a primátor. Vrátil se z Himaláje bohatší o nádherný zážitek, nadhled a odstup od politiky. Expedice byla česko-slovenská, organizovaná slovenskou stranou. Účast pana Béma nebyla nikým sponzorována. Himaláje jsou pro něj  skutečně fantastické, zrovna tak jako nepálská, tibetská a  "šerpská" kultura. To, že je čínská administrativa nepustila do Tibetu, považovali členové expedice za neuvěřitelnou čínskou hloupost a malichernost, nejspíše politicky motivovanou. Je zrcadlem nesmyslné zahraniční politiky. Členové expedice byli  pod obrovským časovým tlakem, na hraně změny počasí bojovali o každou hodinu. Všichni členové expedice byli podle vyprávění pana Béma naprosto fantastičtí a  zaslouží si aby se o  nich vědělo daleko více. Bez šéfa expedice, Slováka Vlada Zboji, by se nedostali ani do Base Campu. A třeba další z nich, Ado Eliáš, je nejenom skvělý lezec, ale také nepostradatelný zubař, který dokázal vrtat zuby i v extrémních podmínkách. Návštěvníci Akademického klubu 1. LF UK měli hned v úvodu možnost shlédnout dokument, natočený v průběhu expedice, který je věnován jednomu z  domorodých členů expedice, který nedlouho po jejím skončení tragicky v Himalájích zahynul.  Zanechal po sobě těhotnou ženu a dvě malé děti. Členové expedice jim zajistili pomoc. Primátor ale také hovořil o nádherném zážitku, který mu výstup na vrchol nejvyšší hory světa Mount Everest přinesl. Potvrdilo se české přísloví, že "když se chce, tak to jde", jen pro to musíte něco začít dělat. Výstup mu vzal dva měsíce života, pár miliónů mozkových buněk a  kamaráda Libora Kozáka, který zemřel na severní straně Mt.Everestu.

města nezbytná. Je však nutné řešit její existenci ve všech směrech. Problémů k řešení je však jistě více - mezi nejožehavější patří např. v současné době řešení dopravní infrastruktury v našem hlavním městě a řada dalších záležitostí. Spectabilis profesor Tomáš Zima předal panu primátorovi obraz s  motivem Albertova jako připomínku na jeho studentská léta na 1. lékařské fakultě UK. Přítomní hosté měli poté ještě možnost neformálně hovořit s  doktorem Pavlem Bémem po skončení besedy.

Křest žirafy Mgr. Vlasta Helekalová, ved. odd. vnějších vztahů 1. LF UK

D

ne 24. listopadu 2007 ve 14.00 hodin proběhla v  pražské zoologické zahradě velmi pěkná akce, kterou 1. lékařská fakulta uspořádala společně s  vedením ZOO. V Africkém domě pokřtila 1. LF UK žirafí mláděsamečka a dostal jméno FAUST. Jméno sklidilo obrovské ovace. Kmotry malého Fausta byli děkan 1. LF UK profesor Tomáš Zima a  herec Milan Steindler společně s náměstkem primátora hl. m. Prahy Rudolfem Blažkem a tím, kdo zastřešoval celou akci a vede velmi úspěšně pražskou zoologickou zahradu, jejím ředitelem Petrem Fejkem. Akce byla součástí oslav Dne paroží a Žirafích oslav, které se v tento den v pražské zoologické zahradě uskutečnily. Představitelům fakulty byl Foto: Milan Kammermayer

Na závěr besedy došlo  i  na otázky, spojené s výkonem jeho primátorské funkce. Přítomné zajímalo, zda bude zachována nemocnice na Karlově náměstí a jaký je teď aktuálně nejdůležitější problém v Praze, který  je nutno řešit. Podle vyjádření primátora je nemocnice v centru 13

umožněn vstup k žirafám a tak se mohli se svým kmotřencem a ostatními žirafami osobně seznámit. Na počest křtu zahrál Pražský trubačský sbor J. Selementa při ČMMJ.

Pomoc onkologům ve VFn Ing. Petra Bičišťová, produktový manažer, STAPRO s. r. o.

D

íky integračnímu procesu společností AKORD SOFTWARE a STAPRO, který byl ukončen v  roce 2006, společnost STAPRO disponuje dvěma nemocničními informačními systémy –StaproAKORD a StaproMEDEA. Oba systémy jsou provozovány v  mnoha desítkách zdravotnických zařízení. V roce 2006 byl vytvořen dostatečný potenciál a předpoklady pro vývoj nové řady produktů na nejmodernějších technologiích. Ještě před vývojem jádra nového NIS byl vyvinut flexibilní formulář, což je nástroj sloužící k vytváření formulářů pro strukturované zadávání dat. Flexibilní formulář je prvním produktem, na kterém byly ověřeny teoretické znalosti vývojářů získané na školeních a seminářích na nové technologie. Tyto znalosti jsou také využívány při vývoji nového NIS. Flexibilní formulář byl vyvinut v  .NET Framework 3.0. Vývoj jádra nového NIS probíhá na beta verzích MS Visual Studia 2008 v .NET Framework 3.5. Nový nástroj (flexibilní formulář) umožňuje řešit specifické požadavky stávajících zákazníků bez nutnosti programovat přímo v nemocničním informačním systému a zároveň vytvářet celé nové produkty – nové celky. Prvním produktem vytvořeným tímto nástrojem je řešení pro onkologii. Jde o produkt, který obsahuje funkcionality pro strukturované zadávání klinických údajů o onkologickém onemocnění a tyto údaje vyhodnocuje. Pomáhá onkologům v řízení kvality onkologické péče. 14

Přínosy pro uživatele l Poskytování uceleného pohledu na celý vývoj

onkologického onemocnění a léčby l Moderní technologie podporující workflow při zadávání dat l Zajištění vzájemných vazeb a kontrolního mechanismu mezi daty l Otevřenost a modularita systému l Řízení onkologické péče l Benchmarking

Produkt umožňuje parametricky zaznamenávat údaje o jednotlivých fázích léčebné péče - definuje jejich vstupní a výstupní charakteristiky a rámcový plán léčby. Tímto způsobem je popisována primární diagnostika, primární léčba, dispenzarizace, relaps onemocnění, progrese onemocnění, úmrtí pacienta. Pro jednotlivé fáze onemocnění lze zadávat údaje o způsobu léčby - údaje o radioterapii, operaci, chemoterapii. Do systému jsou zadávány i diagnostickospecifické záznamy pro konkrétní diagnózy (gynekologické nádory, mozkové nádory, …). Systém umožňuje sběr a vykazování dat sledovaných Národním onkologickým registrem. Všechna data jsou zadávána strukturovaně do formulářů s podporou workflow. Strukturovaně zadané údaje se přenášejí v textové podobě i do další dokumentace a tím je vyloučena duplicita v zadávání (příjmová zpráva, ambulantní zpráva, propouštěcí a překladová zpráva). Součástí produktu je i možnost jednoduše vyhodnocovat zadaná data a vytvářet potřebné statistické přehledy nad onkologickou péčí.

První zkušenosti Na Onkologické klinice ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze probíhal pilotní provoz řešení pro onkologii. V současné době již lékaři a sestry na Onkologické klinice používají tento produkt v ostrém provozu. Důvody, které vedly k zavedení produktu, objasnila primářka Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice MUDr. Eva Sedláčková, MBA. „Exis-

tují objektivní kritéria výsledků léčebného procesu, prostřednictvím kterých jsou již celá desetiletí vyhodnocovány kontrolované klinické studie, jež jsou podkladem pro zavádění nových léků, kombinací a postupů do klinické praxe. Příkladem takového kritéria je např. Beznádorový interval (DFS - Disease Free Survival), Doba do progrese onemocnění (TTP - Time to Progression). Nejdůležitějším z těchto ukazatelů je celkové přežití (OS - Overall Survival). Dosud uveřejňované výsledky čerpají podklady z ve světě unikátního Národního onkologického registru. Za zásadní problém ovšem považuji dosažitelnost pouze retrospektivních dat - v současné době jsou k dispozici výsledky z  roku 2004. Aktuální informace nám chybí. V ideálním případě by každé zdravotnické zařízení zabývající se léčbou zhoubných nádorů mělo mít v každém okamžiku možnost vědět o kolik nemocných dané diagnózy, klinického stádia, typu operace, ale i histologie a bližší imunohistochemické specifikace pečuje, v jakých věkových kategoriích jsou tito nemocní a jaké jsou, v rámci přesně definované skupiny nemocných, léčebné výsledky zdravotnického zařízení. Onkologická klinika VFN již od roku 1999 využívá NIS StaproMEDEA společnosti STAPRO. Proto jsme přivítali nabídku na možnost vytvoření onkologické databáze, která by čerpala z údajů obsažených v NIS a ze specializovaných para-

metrických údajů umožňujících generování požadovaných ukazatelů kvality léčby a predikce spotřeby specializovaných léčiv. S produktem jsme začali pracovat od 1. 9. 2007. Od tohoto data zadáváme údaje nemocným se solidními nádory, kteří zůstávají v dispenzární péči kliniky. Nezařazujeme nemocné, které vyšetřujeme pouze konziliárně, pouze servisně ozařujeme nebo jen geneticky vyšetřujeme, ale vlastní terapie probíhá v jiném zařízení. Pokud přebíráme pacienty rozléčené onkologicky z jiných zařízení, je tato skutečnost ve vstupním formuláři vyznačena s  datem převzetí (netýká se chirurgických výkonů, u kterých je i vždy uvedeno zařízení, kde byl pacient operován, ale předchozí chemoterapie a radioterapie). Plánujeme také rozšíření produktu z Onkologické kliniky na onkogynekologii, onkodermatologii a onkopneumologii a onkostomatologii. S těmito klinikami budeme flexibilní formuláře sdílet a v případě servisního ozáření jejich nemocných na Onkologické klinice, radioterapii do formulářů zaznamenávat“. STAPRO s. r. o., Pernštýnské náměstí 51, 530 02 Pardubice Držitel certifikátu systému řízení kvality dle ISO 9001:2000 a certifikátu environmentálního systému řízení dle ISO 14001:2004

mezinárodní konference ICEQ 2007 efektivita, kvalita a spokojenost klientů ve zdravotnictví a sociální péči Praha, 19. – 20. 3. 2008, kongresové centrum Nemocnice Na Homolce Hlavní témata konference: n Projekty

zlepšující prostředí pro poskytování a nákup zdravotních služeb a efektivita ve zdravotnictví n Podpora rozhodování v klinické a manažerské praxi n Týmová spolupráce v klinické praxi n Informační nástroje podporující zlepšení efektivity a kvality ve zdravotnictví n Kvalita

www.iceq.cz 15

Projekt „Kvalita ve VFN“

O

vzdělávacím projektu „Kvalita ve VFN“ jsme v  časopise Nemocnice psali již několikrát. Projekt je zaměřen na zvýšení konkurenceschopnosti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prostřednictvím zavádění systému jakosti a zvyšování adaptability zaměstnanců na strukturální změny.

Projekt je podpořen z Evropského sociálního fondu a  státního rozpočtu České republiky a ve VFN byl spuštěn již v září 2006 a jeho ukončení je naplánováno na srpen 2008. Cílem projektu je nejen vytvoření komplexního interního systému vzdělávání především pro zaměstnance VFN nezdravotnických profesí, ale také je to podpora zavádění kvality a příprava a proškolení interních lektorů a auditorů. V rámci projektu v současnosti končí druhá etapa a  zároveň se již rozběhla etapa třetí. V první etapě s názvem „Základní proškolení“, která se zaměřila na prezentaci, komunikaci, Vzdělávací akademie je pro zaměstnance VFN vítanou možností, jak si zvýšit svoji kvalifikaci a získat nové znalosti a zkušenosti.

16

motivaci a  týmovou spolupráci, se zúčastnilo 221 zaměstnanců VFN z řad nezdravotnických i zdravotnických pracovníků. Druhá etapa je rozdělená na dvě části - v  té první byl proškolen a certifikován tým interních školitelů – lektorů v kurzu „Lektor vzdělávání dospělých“. Nyní probíhá druhá část druhé etapy. Věnuje se přípravě interních auditorů v programu „Manažer kvality – auditor“. Závěr etapy je naplánován na prosinec 2007. Třetí etapou projektu je „Vzdělávací akademie“. Členění vzdělávacího programu je vytvořeno z  volně navazujících samostatných, rozvojových, tréninkových a  odborných kurzů soustředěných do tří modulů: komunikace, manažerské dovednosti a odborné znalosti. Zaměstnanci VFN mají také možnost zúčastnit se diskusních fór s  managementem VFN, na kterých jsou probírána témata ekonomiky a kvality ve zdravotnictví, právní odpovědnosti, současnosti i budoucnosti používání IT ve VFN, aplikace zákoníku práce ve zdravotnictví a kvality ve VFN atd. Podrobné informace o  harmonogramu kurzů, tématech, diskusních fórech, možnosti přihlášení a získání certifikátu jsou pro zaměstnance VFN připraveny na Intranetu v odkazu Vzdělávání ve VFN – Vzdělávací akademie. Kurzy nabízené ve „Vzdělávací akademii“ jsou zařazeny v  programu Management ze zaměřením na zdravotnictví, který je akreditován MŠMT v Praze. Kurzy umožňují účastníkům získat certifikát - odbornou způsobilost pro management pracovníků nezdravotnických profesí. Pro zaměstnance je účast na kurzech „Vzdělávací akademie“ vítanou možností, jak si zvýšit svoji kvalifikaci a získat nové znalosti a zkušenosti. Jedna z účastnic paní Míla říká, že prvotním impulsem, proč se přihlásila, byl zájem o  psychologii. „Zajímají mě vztahy a  lidské osudy, ráda komunikuji na pracovišti se svými kolegy. Sama trochu bojuji se sociální fobií. Na kurzech Vzdělávací akademie se cvičím v komu-

nikaci před více lidmi. Téma konfliktu jsem například využila, když jsem byla nucena dát výpověď jednomu ze svých spolupracovníků.“ Kurz slouží také k  poznávání zaměstnanců z  jiných oddělení a  klinik. Setkávají se zdravotníci i  nezdravotníci a  to je zajímavé například v  ohledu vykazovaní zdravotní péče pro pojišťovny. V souvislosti s vybíráním poplatků od ledna 2008 jde o téma více než aktuální. (red)

Projekt „Zahrada“ Projekt s názvem „ZAHRADA“ chráněné dílny a integrační centrum byl ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zahájen v lednu 2006. Informace o tomto projektu Vám pravidelně přinášíme na stránkách časopisu Nemocnice. Projekt, který je zaměřen na pracovní a sociální rehabilitaci, zlepšování kvality života duševně nemocných – pacientů Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK, je rozdělen na dvě části: chráněné dílny a integrační centrum. Chráněné dílny umožňují pracovní rehabilitaci v rámci režimové léčby a v rámci ambulantní péče mohou být rovněž určitým typem dlouhodobějšího zaměstnání. Pracovní rehabilitace se mohou každý pracovní den od 8.30 do 12.30 hod zúčastnit hospitalizovaní pacienti se samostatnými vycházkami nebo se souhlasem ošetřujícího lékaře, nebo ambulantní pacienti. Možnost dlouhodobějšího zaměstnání v chráněných dílnách je určena pro osoby zdravotně znevýhodněné z psychiatrické indikace (nezaměstnaný, poživatel ID), výhodou je bydliště v Praze. Činnosti, které mohou klienti vykonávat v rámci chráněných dílen jsou následující: pomocné práce při úpravě a  údržbě Kateřinské zahrady (ve které chráněné dílny sídlí) – údržba zeleně, např. sázení stromků, keřů, květin, zalévání, pletí, hrabání listí atd., dále jsou to práce při úpravě a údržbě objektu – úklid, natírání dveří, oken, montáž a renovace nábytku apod. Klienti chráněných dílen se také podíleli na rekonstrukci hřiště nebo výrobě zahradních laviček.

Cílem je udržet a rozvíjet pracovní dovednosti, trénink pracovního režimu a práce v kolektivu s cílem zvýšit šanci klientů uplatnit se na trhu práce, trénink sociálních dovedností potřebných v běžném životě a získání sebejistoty a korektivní zkušenosti, že lze fungovat ve společenství lidí bez pocitu ohrožení. Pro paní Hedviku to byla nejdříve příležitost, přivydělat si při invalidním důchodu. Původně pracovala jako knihovnice a obávala se, že nenajde uplatnění ve svém oboru. „Postupně jsem si uvědomila i další přínosy. Potkala jsem tu zajímavé lidi, kteří mají podobné problémy. Zjistila jsem, že jsem s nimi na stejné lodi. Našla jsem tu samu sebe i novou kamarádku.“ Klienti většinou pracují na zahradě. „Chlapi dělají s hlínou, na podzim listí a my děláme spíše kolem centra.“ Stejně tak Monika, která chodí ráda po přírodě, a proto uvítala práci v Zahradě. „Jsem tu spokojená. Mám kontakt s příjemnými lidmi a zároveň je to jediný zdroj mého příjmu. Bohužel jsem nedostala invalidní důchod, ale mám na něj nárok.“ Integrační centrum je zaměřené mimo jiné na výtvarnou činnost – např. navlékání korálků – výroba korálkových zvířátek

Integrační centrum je zaměřeno na sociálně rehabilitační a  volnočasové aktivity, podporu sociálních kontaktů, sociální poradenství, konzultace s  psychiatrem, psychologem, umožní zájemcům aktivní trávení volného času a  současně trénink sociálních dovedností potřebných v běžném životě. Pro hospitalizované i ambulantní pacienty i jejich návštěvy je integrační centrum otevřeno každý pracovní den od 13 do 17 hodin. 17

V  rámci integračního centra se mohou klienti účastnit různých kulturních a sportovních aktivit (vycházky, kondiční cvičení). Jsou pro ně připraveny kurzy jako například kurz „Jak úspěšně hledat práci" nebo „Základy práce na PC“. Zabývat se mohou výtvarnou činností, ručními prácemi, společenskými hrami atd. Využít mohou také sociálně – právní poradnu nebo možnost individuální konzultace s psychiatrem, psychologem a sociální pracovnicí. Smyslem integračního centra je podpora sociálních kontaktů, vytržení ze sociální izolace, také smysluplné využití volného času a trénink sociálních dovedností potřebných v běžném životě. Honza přišel z terapeutického centra Nad Ondřejovem a v projektu Zahrada pracuje od dubna. „Je to pro mě cenná zkušenost. Hlavně proto, že mohu docházet pravidelně celých pět dní v týdnu. Cítím se lépe. Když na mě padne deprese, vím, že mohu jít pracovat nebo jít mezi lidi. Máme tu pravidelný kontakt s terapeuty a přitom nás nijak neomezují. Učíme se starat se o sebe i komunikovat s druhými.“

Projekt „Zahrada“ realizovaný v  letech 2006 – 2007 je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU, státním rozpočtem ČR a rozpočtem hlavního města Prahy a  je řízen realizačním týmem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. (red)

Metabolické vzdělávací centrum MUDr. Sylvie Šťastná, CSc., primářka ÚDMP VFN a 1. LF UK Projekt „Metabolické vzdělávací centrum“ je zaměřen na podporu celoživotního vzdělávání a  rozvoj lidských zdrojů a  je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem ČR a rozpočtem hlavního města Prahy. 18

Trvání projektu: 2 roky (2006-2007). Řešitel projektu: MUDr. Sylvie Šťastná, CSc., Ústav dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK (ÚDMP).  Evropský sociální fond je klíčovým finančním nástrojem pro realizování evropské strategie zaměstnanosti. Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora celoživotního vzdělávání, sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Cílem projektu je vytvoření Metabolického vzdělávacího centra, tj. vzdělávacího a  informačního centra pro diagnostiku dědičných metabolických poruch (DMP), a zároveň vytvoření a  pilotní ověření komplexního vzdělávacího programu pro vzdělávání lektorů, kteří se podílejí na výuce v oblasti DMP. Projekt je součástí strategie ÚDMP, jejímž cílem je zlepšení diagnostiky DMP v ČR, zvýšení počtu diagnostikovaných a  léčených pacientů, zvýšení kvality léčebné péče a zlepšení prognózy pacientů s DMP. Cílovou skupinou projektu jsou pracovníci VFN a 1. LF UK, kteří jsou odborníky v oblasti DMP, a kteří se podílejí na diagnostice, léčbě, monitorování kompenzace, genetickém poradenství, prenatální diagnostice, výzkumu a vzdělávání studentů, lékařů všech odborností a jiných zdravotnických pracovníků v oblasti DMP. Klíčové aktivity projektu zahrnují ustavení a vybavení Metabolického vzdělávacího centra v rámci ÚDMP a 4 vzdělávací programy: 1. vzdělávání odborné: zvýšení odborných znalostí v  oboru lékařská genetika včetně biochemické genetiky (problematika DMP), důraz je kladen na klíčové principy oboru, znalosti vyšetřovacích metod a  na zlepšení diferenciální diagnostiky na klinické i laboratorní úrovni

2. vzdělávání jazykové: příspěvek na jazykové vzdělávání (angličtina) po ověření zvýšení jazykových znalostí jazykovým auditem akreditované jazykové školy a  na úspěšně složenou mezinárodní jazykovou zkoušku (PET, FCE, CAE, CPE) 3. vzdělávání pedagogicko-psychologické: cílem je získání a ověření odborných znalostí v  oblasti odborného vzdělávání dospělých (pedagogické minimum pro přednášející) 4. vzdělávání manažerské: cílem je získání a  ověření odborných znalostí v  oblasti hodnocení osobnosti, týmové práce a  time managementu

Cílem projektu je vytvoření Metabolického vzdělávacího centra, tj. vzdělávacího a informačního centra pro diagnostiku dědičných metabolických poruch (DMP), a zároveň vytvoření a pilotní ověření komplexního vzdělávacího programu pro vzdělávání lektorů, ... Výstupy projektu: 1. informační texty o diagnostice DMP v ÚDMP (Metabolická příručka 2007) 2. vzdělávací přednášky 3. odborné texty (3 sborníky odborných textů z oblasti genetiky, vyšetřovacích metod pro diagnostiku DMP a příručka Přehled vyšetření pro diagnostiku DMP) 4. překlad knihy J. Fernandes, J.-M. Saudubray, G. Van den Berghe: Inborn Metabolic Diseases: Diagnosisi and Treatment, Springer 2006 5. webové stránky www.udmp.cz 6. edukační postery (hlavní metabolické cesty a jejich poruchy) Realizace projektu je průběžně čtvrtletně vyhodnocována formou monitorovací zprávy, vytvořené odborné texty budou vytištěny a zveřejněny na www.udmp.cz.

Extrémně obézní pacienti prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc., Andrea Panušová, staniční sestra, III. interní klinika VFN a 1. LF UK

P

řed pár týdny byla naše klinika zmiňována v médiích v souvislosti s největším Čechem, pacientem s gigantoakromegalií po operaci hypofýzy. Mnohem častěji je však možné na našem lůžkovém oddělení D3 vidět jiné mimořádně velké pacienty – s extrémní obezitou. Extrémně obézní jedinci, jejichž hmotnost se blíží a někdy i přesahuje 200 kg, jsou také zváni superobézní (BMI > 50) nebo supersuperobézní (BMI > 60). Představují zvláštní kategorii nemocných, které charakterizují nejen jejich obrovská hmotnost a z ní vyplývající obtíže, ale také zvláštnosti péče, kterou vyžadují. Obézních 3. stupně (BMI > 40) je v naší dospělé populaci asi 1 %, což představuje hrubým odhadem něco mezí 50 000 až 70 000 osob. Extrémní obezitou je postižen jen zlomek z nich, nicméně i to znamená několik tisíc jedinců, podstatně ohrožených nejen na zdraví, ale bez přehánění i  na životě. Typická je velmi rozdílná fyzická zdatnost, takže některé upoutá na lůžko i – pro jiného – nezávažné onemocnění. Křehkost těchto nemocných se projevuje především malou funkční rezervou, bezprostřední ohrožení představuje dechová insuficience. Negativní roli hraje také omezená vyšetřitelnost, a to jak při somatickém vyšetření lékařem (zejména nitrobřišní orgány jsou nevyšetřitelné), tak při řadě diagnostických metod (ultrasonografie, kontrastní rtg metody; také CT a MR, jestliže se pacient nevejde do prstence přístroje). Většina našich extrémně obézních pacientů je pohyblivá, někteří až obdivuhodně. Pro ně máme na chodbě lůžkového oddělení D3 malé „superfitness“, vybavené díky iniciativě as. MUDr. Martina Matoulka, Ph.D. a  díky sponzorům několika cvičebními stroji (rotoped, chodítko, rumpál), dimenzovanými na hmot19

pacient je zcela vyplní a  nelze jej polohovat, ošetřovat. V  těch nejzávažnějších případech nezbylo než svázat dvě standardní lůžka, mezeru překlenout molitanem a za usilovného snažení celé směny sester a přivolaných sanitářů pacienta polohovat či lůžko přestlat.

Pro extrémně obézní pacienty máme na chodbě lůžkového oddělení D3 malé „superfitness“, vybavené několika cvičebními stroji dimenzovanými na hmotnost přes 200 kg.

nost přes 200 kg. Někteří z těchto pacientů jsou schopni docházet i do Rekondičního centra VŠTJ Medicína v Salmovské ulici. Ale i s těmito soběstačnými pacienty mají sestry problémy. Velmi obtížně jim nabírají krev na vyšetření, bez široké (stehenní) manžety jim nelze správně změřit krevní tlak. Nemocní mají z pochopitelných důvodů obtíže s osobní hygienou, často ale odmítají pomoc, protože si nepřipouštějí svoji neschopnost v tomto směru. Jakmile však jsou upoutáni na lůžko, nebo i jen neschopni chůze, nastávají opravdové těžkosti. Problém s  lůžky není v  tom, že by obrovskou hmotnost neunesla. Jsou však na ně malá, úzká, V některých případech bylo nutné svázat dvě standardní lůžka a mezeru překlenout molitanem.

Nestačí hrazdičky, mísy, gramofony, nemocniční oblečení, rehabilitace je často velmi iluzorní. Převoz na vyšetření připomíná manévry, na extrémní hmotnost a  objem nestačí sedačky, nosítka, sanitky, vyšetřovací lůžka a  operační stoly. Přesto se díky velkému úsilí celého týmu podařilo několika mimořádně těžce nemocným bez nadsázky zachránit život a dokonce i obnovit schopnost alespoň minimálního pohybu. Představuje to týdny náročné péče, desítky kilogramů hmotnostních úbytků a přitom zcela standardní platby od zdravotních pojišťoven. Jiní po redukci mohou podstoupit na I. chirurgické klinice VFN a 1. LF UK bariatrické výkony na žaludku nebo i náročné resekce velkých kožních laloků.

Převoz na vyšetření připomíná manévry, na extrémní hmotnost a objem nestačí sedačky, nosítka, sanitky, vyšetřovací lůžka a operační stoly. Péče o obézní má na III. interní klinice velmi dlouhou tradici. Ta sahá dokonce až před vznik kliniky v roce 1945, protože prof. Josef Charvát se obezitou zabýval již za první republiky a publikoval i kazuistiky obézních pacientek. Za zakladatele české obezitologie je všeobecně uznáván prof. MUDr. Jiří Šonka, DrSc. (1920 – 2005), který nejen léta vedl ambulanci pro obézní, ale jako první organizoval pobyty obézních spojené s pohybovou aktivitou – zpočátku ve Zbirohu, pak dlouhá léta v Roudnici nad Labem. Péče o extrémně obézní je jakýmsi vrcholem klinické obezitologie, nepřehlédnutelným a do jisté míry i  „atraktivním“. Prognóza těchto nemocných však zůstává velmi neradostná a  naším přáním je, abychom měli takových pacientů co nejméně.

20

Vánoce a obezita prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc., III. interní klinika VFN a 1. LF UK

U

rčitě si myslíte, že napsat do vánočního čísla Nemocnice zamyšlení, nebo veselý příběh nemůže být žádný problém. Ovšem o obezitě?? Je pravda, že už jsme zažili několik našich pacientů, ochotných nechat se hospitalizovat k přísné redukci i přes vánoční svátky. Nebyli vystaveni pokušení a ještě zhubli. Ale na veselou historku to opravdu nevydá. Takže zamyšlení: Pro naprostou většinu našich předků – až na početně nepodstatné výjimky panstva, vysokého kléru a podobně – byl život víceméně bojem o  přežití. Kdysi doslova, ale ještě docela nedávno, před nějakými osmdesáti, sto lety se chléb vezdejší skutečně dobýval v potu tváře.

Průmyslová a  zemědělská revoluce, úžasné výsledky vědy a techniky však způsobily, že život se stal fyzicky velmi snadným. Jen málokteré povolání vyžaduje skutečnou námahu, ale pro většinu lidí zaměstnání představuje psychicky i  časově velmi vyčerpávající zátěž. A  tak se jídlo čím dál snadněji měnilo z prostředku pro přežití těla na prostředek k přežití duše. Což o to, ono to je velmi dobře vysvětleno i na molekulární úrovni: příjem potravy vede v mozku k produkci serotoninu, neuropřenašeče, který vyvolává příjemné a uklidňující pocity. A tak není divu, že po celém dnu, kdy mnoho lidí nemá (nebo je o tom alespoň přesvědčeno) na jídlo ani chvilku, usedají v klidu domova nikoli k prostřené tabuli, ale často k televizoru a postupně zvládnou mnohem více, než by se vešlo na jeden talíř. Říkáme tomu obezitogenní prostředí a  je to hlavní faktor tak obrovského nárůstu počtu obézních v populacích rozvinutého světa. Ale zpátky k Vánocům. Jistě byly obdobím konzumu – pole pod sněhem, příroda pospává, večery jsou dlouhé. Nejsem historik, ale myslím, že na rozdíl od posvícení a  zabijaček Vánoce nemají tradici nějakého ukrutného hodování. Půst během Štědrého dne není sice z obezitologického pohledu správný způsob rozdělení stravy, protože několik denních porcí lépe odpovídá našemu metabolickému typu, ale pro jednou lze určitě výjimku udělat. Kousek vánočky (s  méně tukem a nepocukrované) je možná tím vhodným kompromisem mezi tradicí a moderními doporučeními. Ryba je pro redukci určitě vhodné jídlo, jen to smažení v  housce bude třeba vynechat. Zájemce o konkrétní provedení odkazuji na www. istob.cz, Iva Málková vydala krásnou barevnou skládačku ve tvaru vánočního stromku, kde najdou všechny potřebné rady. Stejně tak už byl vymyšlen nízkoenergetický bramborový salát a mnoho druhů vánočního pečiva s omezenou energetickou vydatností, nic není třeba složitě objevovat. Hubnutí je nesmírně obtížná záležitost. Čím déle se problematikou obezity zabývám, tím větší mám úctu ke všem, kteří nejen dokázali zhubnout, 21

ale svoji nižší (i když třeba zdaleka ne nízkou) váhu si udržují. Klasik říká, že je lepší být zdravý a bohatý. Souhlasím s ním a připojuji, že určitě je lepší být štíhlý a zdatný, než obézní a nemohoucí. Zhubnout chtějí všichni, v  tom problém není, že by nechtěli. Převážná většina i velmi dobře ví, jak. Ale jen nemnozí dokáží motivaci a znalosti přeměnit v důsledné dodržování pravidel, v systém bez každodenních výjimek a „hříšků“, s  dostatkem pohybu. Těm je pak zapotřebí pomoci třeba lékem nebo i  operací, podle závažnosti stavu. Jedině to můžeme udělat my, obezitologové. A což takhle letos začít už před Štědrým dnem a ne až po Novém roce? Šťastné a veselé. I když naši předkové nemohli ani tušit, k jaké dokonalosti to dovedeme.

PŘEDVÁNOČNÍ POVÍDÁNÍ s MUDr.  PONDĚLÍČKOVOU

P

okaždé, když zaslechnu jméno „Pondělíčková“, okamžitě se mi vybaví stránky kdysi tak oblíbeného časopisu Mladý svět. Byl ve své době velmi populární. Určitě i kvůli rubrice Teta Sally radí, ve které jistá psycholožka vysvětlovala mládeži, „jak na to“. A když šlo skutečně do tuhého, obracela se s intimními dotazy na už tehdy velice známou a  uznávanou sexuoložku MUDr. Jaroslavu Pondělíčkovou. Mladý svět zmizel v propadlišti času, ale doktorka Pondělíčková dál pomáhá potřebným ve své ordinaci Sexuologického ústavu VFN u Apolináře. Bylo příjemné chvíli posedět a  poslechnout si, jak šel život… Paní doktorko, vydala jste několik knih, některé dřívější i ve spolupráci s vaším bývalým manželem Ivo Pondělíčkem. Ve své době to byly bestsellery, třeba Když dívka dospívá. Sexuologická společnost ČLS vám také nedávno udělila Cenu prof. Hynieho za nejlepší odbornou publikaci roku 2005 v tomto oboru. Čtenáři Nemocnice by jistě rádi věděli i jaký 22

MUDr. Jaroslava Pondělíčková, známá a uznávaná sexuoložka.

byl váš nástup do profese, kdy přišel ten podařený start, kterým jste se dostala do povědomí skoro celého národa? A  ještě jedna otázka sexuoložkou jste chtěla být od samého začátku? Kdepak, já začínala svoji kariéru v Karlových Varech na psychiatrii. Dostala jsem se tam na umístěnku po ukončení medicíny. To byl tenkrát, v padesátých letech způsob, jak dostat lékaře do pohraničí. Mým přáním, už od dětství, bylo stát se dětskou lékařkou. Tuhle představu jsem měla ještě po nástupu na lékařskou fakultu. Ve třetím ročníku ale došlo ke zlomu. Potkala jsem jednou spolužáka, který zrovna kráčel na přednášku význačného psychiatra profesora Vondráčka. Přemluvil mě, abych šla s ním. Pan profesor byl báječný, chytrý a vzdělaný člověk, tak jsem neváhala. A neváhala jsem ani potom, když jsem pod dojmem jeho přednášek vyměnila léčbu dětí za studium psychiatrie. S  tou jsem začala právě v roce 1953 v Karlových Varech. Nakonec, díky bohu za Vary, taky jsem mohla skončit na Slovensku, bůhví jak daleko od domova. A  jak to tak u  mladé ženské bývá, brzy jsem se i  seznámila. Na pracovišti a  navíc s  psychologem. Po čase jsme se vzali a narodilo se nám dítě. A začaly problémy. S prací jsem byla celkem spokojená, to ano, až na pár výjimek, to víte pohraničí, ovšem rodinná situace byla krajně neutěšená. Bydleli jsme celá ta léta na ubytovně v jedné místnosti. Už osm let. A s tím jsem se rozhodně nemohla smířit, zvláště když jsme v Praze měli velký, čtyřpokojový byt.

Pořád mně leželo v hlavě, jak z toho ven. Hledala jsem, hledala a jednoho dne narazila v lékařském časopise na oznámení o konkurzu na místo lékaře v Sexuologickém ústavu v Praze. Ta sexuologie mě trochu znepokojila, já, přísně monogamní, která jsem viděla nahého mužského snad jen dvakrát v  životě a  najednou bych měla udělat takový profesní veletoč. Ale touha po Praze byla tak silná, že jsem se přihlásila. A  hned na začátku pohovoru jsem byla představena tomu nejlepšímu člověku, který mě mohl potkat, profesorovi Hyniemu, tehdejší vrcholné kapacitě v oboru. Kouknul na mě, na moje dvě knížky o  psychiatrii, které jsem už tehdy publikovala a  povídá…, „to je výborné, právě doktorku potřebujeme“. Určitě vyhrajete!“ A  taky že ano. Zanedlouho jsem dostala vyrozumění, konkurz jsem vyhrála. A svět se mi změnil od základu. Ve Varech samozřejmě dělali těžkosti, ale díky manželovi, který tam nebyl na umístěnku, jsem ho mohla v  rámci zachování rodiny následovat do Prahy, kam odešel bez zaváhání. A ve Varech utřeli nos. A jak to bylo v Praze? Sexuologem se člověk přece nestane přes noc, byť s psychiatrickým vzděláním. Navíc to u  vás nebylo ani tak z vrcholného zájmu o obor, ale spíš z nouze. Pan profesor Hynie, to byl můj anděl strážný. Vyskytly se samozřejmě nějaké těžkosti, hlavně administrativního charakteru, taková už byla doba, ale nakonec, hlavně díky němu, všechno dobře dopadlo a já do Sexuologického ústavu na Karlově náměstí nastoupila. S tím, že pro začátek budu mít na starosti jen děti a  ženy. Pod dozorem pana profesora, samozřejmě. Děti ve středu a ženy po zbytek týdne. Je ale známo, že ženy se na sexuologii neléčí příliš často, takže jsem mimo středy neměla skoro žádnou práci. Mně tak nezbylo, než začít přijímat i muže. I  když ze začátku většinou jen na vyšetření plodnosti. První týden, ten byl nejhorší. Pět pacientů denně a při sebemenším kontaktu mně šel skoro každý do erekce. To víte, já byla ten-

krát docela pohledná ženská, ale že s tím budou takové komplikace, to mě nenapadlo. Chovala jsem se totiž přespříliš cudně, tak, až jsem je chudáky provokovala. První dny jsem se k tomu snad i  červenala. A  tak začal druhý týden ve velkých obavách. Už jsem ale pochopila, že se musím chovat víc jako lékařka a nedávat pacientům tak snadnou příčinu k reakci. No…, sem tam ještě přišly komplikace, ale pomalu jsem se dostala do zajetých kolejí a všechno začalo být v pořádku. Paní doktorko, není vašim pacientům nepříjemné, že jim tolik nahlížíte do nejhlubšího soukromí? Právě naopak, jsou rádi. Měla jsem třeba nedávno jednoho šestnáctiletého chlapce, který agresivně, až sadisticky, osahával děvčata. Všechno jsme si vyříkali, chodil k  mně delší dobu. Dnes už jsme přátelé, kteří si rozumějí. A  samozřejmě se to i  pozitivně projevilo na jeho životě. Tak je to i s mnoha dalšími. Důležitá je důvěra mezi lékařem a pacientem. Teď trošku z jiného soudku. Své knížky podepisujete jako Jaroslava Pondělíčková – Mašlová. Proč? Jméno Mašlová bylo mé jméno za svobodna. Podržela jsem si ho jako trvalou vzpomínku na mého otce, ke kterému jsem měla silný vztah a který zemřel, když jsem byla ještě dítě. Proto je stále se mnou, hlavně při psaní mých knížek. Mohli bychom si dlouho povídat, třeba právě o vašich knížkách, kterých jste napsala úctyhodnou řadu, zrovna tak o zmíněné rubrice v Mladém světě, ale jsou před námi svátky a tak se ptám na konec úplně jinak, máte ráda Vánoce? Ano, mám ráda Vánoce. I když jsem ty loňské prožila sama samotinká, protože to tak život zařídil. Letos ale budu se svým synem a na svátky se moc těším. Děkuji za rozhovor. S MUDr. Jaroslavou Pondělíčkovou si povídal Václav Kříž 23

Papíry mají smůlu... …to řekl pan ředitel na poradě ÚOP (úsek okleštěných pravomocí) a tím to máme Teoreticky zarámované (to mám zase z manažerského vzdělávání  – modul Vyjednávač). Dělám si elektronickou povahu. Po pravdě řečeno jsem k  tomu měla vždycky sklon, protože z došlé pošty jsem četla jen něco a jen někdy. S pomocí Boží a díky nekonečné trpělivosti těch báječných mužů létajících po síti i po klinikách, fasuji elektronicky. Živě se zajímám o koloběh dokumentů ve VFN a prokazatelně, skoro vždycky, s nimi seznamuji své podřízené. Mám-li jen zrnko pochybností, že některý dokument nebyl zcela pochopen, skoro vždycky, koloběh furt dokola opakuji. Stran elektronické nemocnice stojím za svým ředitelem a jediné, o co si dělám starost v případě vstřícné, přátelské, bezpapírové univerzitní nemocnice, je osud toaletního papíru. Stále ještě existují místa, kde kliknu a nic…. Přesto pevně věřím, že v blízké budoucnosti bude mít naše nemocnice všech potřebných pět E, abychom to natřeli všem ostatním nemocnicím včetně akciovek.

1/ Elektronická 2/ Elitní 3/ Emancipovaná 4/ Eur plná a především - Eště existující ! V  takové nemocnici budou i Vánoce hračkou. Kliknu a rozbalím nabídku všech akreditovaných Ježíšků. S  osobní půjčkou u  mého Bankovního domu (ten co má nulové splátky a brilantně se stará o růst mých investic) dopřeji svým blízkým haldu akčních zázraků. To vše bez stresů a pochůzek po ďábelsky vyzdobených mega-konzumech přecpaných brakovými Ježíšky bez nápadu a certifikátu. Všechen ušetřený čas vynaložím na vzdělávání. Láká mě řada zajímavých modulů, samozřejmě v E-learningu. Raději končím, protože se bojím, že ještě chvilku a mohla bych si vykoledovat papíry na hlavu, přijít o papíry na auto a elektronicky se oběsit na síti. Veselé E- vánoce P.S.: Vánoční elektronická (pro seniory) Rozbalím roletu a je to na Netu culí se ve Wordu dárků tam má hordu Ježíš na peruti Je prevít při chuti - tak teda kliknu snad si i zvyknu Elvíra z Eriatrie VFN – Londýn (jinak Eva z Geriatrické kliniky)

Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. * 25.5. 1916 - † 25.11.2007 prim. MUDr. Petr Popov, Apolinář – oddělení léčby závislostí VFN

V

neděli 25. listopadu zemřel doma, uprostřed svých blízkých, docent Jaroslav Skála. Tento muž je znám laické veřejnosti zejména jako zakladatel první proti24

alkoholní záchytky. Pro veřejnost odbornou je Skála nejen zakladatelem Apolináře, prvního – modelového - specializovaného léčebného zařízení pro léčbu závislostí, ale zakladatelem celého medicínského oboru, dnes označovaného jako adiktologie - výzkumu, prevence a léčby závislostí. Jaroslav Skála se narodil v Plzni a po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1935 začal studovat na lékařské fakultě UK v Praze. Současně se přihlásil také ke studiu na Institutu tělesné výchovy a  sportu, který úspěšně absolvoval v  roce 1939. Tělesný pohyb, cvičení a  sport jej provázely celý život. Již jako malý chlapec se stal členem Sokola, aktivně se zúčastnil několika Sokolských sletů (v  již pokročilém věku ještě vykonával funkci vrchního župního vzdělavatele). Také k  léčbě závislostí přistupoval často jako ke sportu (léčbu charakterizoval jako sportovní utkání, při kterém boduje terapeut, ale vítězí pacient), tělesné aktivity byly v hojné míře součástí jeho léčebného programu. Lékařskou fakultu dokončil Skála po osvobození republiky. Promoval v  roce 1946, habilitoval se v  r. 1969, titul docenta byl řádně uznán v r. 1990. Po promoci nastoupil na Psychiatrickou kliniku prof. Myslivečka. Celou svoji profesionální dráhu absolvoval

na této klinice, přesněji na protialkoholním oddělení „U Apolináře“, které založil (1948) a vedl až do roku 1982. Osudnou se mu stala účast na první poválečné mezinárodní protialkoholní konferenci v Bruselu, kam byl vyslán pro své dobré jazykové schopnosti. Problematika alkoholismu jej zaujala, začal se zajímat o literaturu z oboru, cestovat, navštěvovat zahraniční zařízení pro léčbu závislostí. Po návratu z cest se vždy pokoušel nové poznatky ihned uplatňovat v praxi. Toto pracoviště bylo prvním specializovaným oddělením pro léčbu závislostí v  poválečném Československu, protialkoholní záchytná stanice (1951) byla prvním pracovištěm svého druhu na světě. Zasloužil se rovněž o vytvoření komplexního systému odvykací léčby závislostí na psychoaktivních látkách v naší zemi. Byl spoluzakladatelem (1956) odborné sekce pro studium alkoholismu Psychiatrické společnosti (od roku 1976 i  pro jiné drogy). Stál u  zrodu sítě ordinací pro alkoholismus a  jiné toxikománie (OAT), v roce 1971 otevřel v Apolináři Středisko drogových závislostí, první specializované ambulantní pracoviště pro drogově závislé. V témže roce byla pobočka pro pacienty s ochrannými léčbami u Apolináře v Lojovicích u Prahy pro léčbu žen. Založil svépomocnou skupinu (Klub Lidí Usilujících o Střízlivost – KLUS), která se stala vzorem pro další svépomocné skupiny abstinujících pacientů. Zaváděl biologické (averzívní terapie, Antabus) i psychologické metody léčby (skupinová psychoterapie). Spolu s dr. Urbanem a dr. Rubešem založil sebezkušenostní výcvikový systém ve skupinové psychoterapii (SUR), spoluzakládal několik odborných společností (Sekce pro studium alkoholismu a jiných toxikománií Psychiatrické společnosti, Společnost pro psychoterapii a  rodinnou terapii, Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP). Doc. Skála je autorem více než 140 odborných publikací, včetně několika monografií o problematice závislostí a  psychoterapie. Během své 25

Zemřel prof. Václav Tošovský Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.

S

hlubokým zármutkem oznamujeme, že v pondělí 26. listopadu 2007 zemřel ve věku 95 let renomovaný český chirurg, traumatolog a ortopéd profesor MUDr. Václav Tošovský, DrSc.

Poslední rozloučení s doc. Skálou v kostele u Sv. Apolináře.

profesionální kariéry dlouhodobě spolupracoval s mezinárodními institucemi (jako člen výboru International Council on Alcohol and Addiction a jako expert WHO). Jeho odborná práce i popularizační a osvětová činnost byla oceněna domácími (Cena Adiktologie) i zahraničními (Cena A. Forela) oceněními, prezident Václav Havel jej v roce 2002 vyznamenal Medailí za zásluhy II. stupně. Vzpomeňme s vděčností na Jaroslava Skálu, muže, který celý svůj život věnoval obětavé pomoci lidem, kteří se často dostali na samé dno své existence a díky jeho nadšení, vytrvalosti, důslednosti a „tvrdé lásce“ mohli překonat svoji nedůvěru v sebe, bezmoc, rezignaci a nesvobodu. 26

Někteří z vás, kteří čtete tyto řádky, o panu profesorovi už mnoho nevíte. A tak mi dovolte zmínit v několika odstavcích to podstatné z jeho života. Narodil se 1. července roku 1912 v Proseči u Skutče. V dětství se o něho úzkostlivě staraly, kromě rodičů (otec byl učitelem), tři další ženy - teta Anna, prateta Kateřina a  babička Marie - Magdalena. Tyto okolnosti jsou nepochybně pramenem dvou prvních charakteristik osobnosti profesora Tošovského - celoživotní láska k  rodnému kraji, i  k  hlubokému cítění rodinnému.

Po maturitě (1931) vstoupila do života profesora Tošovského Praha a lékařská fakulta Karlovy univerzity. Vysokoškolská léta prožíval na koleji Arnošta z Pardubic ve Voršilské ulici a v prostředí ústavů a klinik, jejichž atmosféru utvářelo v té době mnoho velkých osobností české medicíny. Tak jako vysokomýtské gymnázium mu dalo široké vzdělání všeobecné, odnesl si z fakulty solidní základy medicíny. Dne 2. ledna 1937 nastoupil dr. Tošovský jako externista na interní oddělení primáře Jindřicha Wagnera ve Vinohradské nemocnici. 1. dubna narukoval na prezenční vojenskou službu. 31. března 1939 byl naposled v  důstojnické uniformě a  od 1. dubna následovala už jen a  jen medicína. Po propuštění z vojenské služby dne 1. dubna 1939 nastoupil na oddělení dětské chirurgie a  ortopedie do České dětské nemocnice. Za války ji Němci zabrali, česká oddělení fungovala v Nalezinci (od roku 1943) a dr. Tošovského přeložili na dětské a pak i infekční oddělení, nicméně po čase se vrátil na dětskou chirurgii. Profesor Zahradníček, který potřeboval na svoji ortopedickou kliniku asistenta si po dohodě s  profesorem Mikulou, šéfem dětské chirurgie po primáři Kafkovi, vybral Tošovského. 1. července, tehdy roku 1945, v  den svých třiatřicátých narozenin, nastoupil dr. Tošovský na Kliniku ortopedie a dětské chirurgie. Z asistenta Tošovského se stával ortoped - nepochybně vlivem profesora Zahradníčka, odborně i lidsky nebývalé osobnosti. Tu orientaci podpořila pak v té době neobvyklá okolnost - studijní cesta do Spojených států od 8. října 1947 do 15. března 1948. Dr. Tošovský v  nich prošel řadou vynikajících ortopedických pracovišť a mnohému z ortopedie se přiučil. Na konci ortopedického turné navštívil také oddělení dětské chirurgie Williama Ladda v Bostonu, tehdy asi největšího dětského chirurga ve Spojených Státech. Tam se mu otevřel zcela nový svět vrozených vad gastrointestinálního ústrojí a často na jejich podkladu vznikajících náhlých příhod.

Po návratu domů se začlenil do práce ortopedické kliniky, ne však na dlouho. V  prosinci téhož roku mu profesor Zahradníček oznámil, že od začátku roku 1950 bude zastupujícím přednostou oddělení dětské a  ortopedické chirurgie za penzionovaného profesora Mikulu. Na tři, čtyři týdny. Zůstal v Nalezinci do pátku 13. července 1978, kdy se klinika přestěhovala do Motola. Nejprve jako primář, po vzniku Fakulty dětského lékařství a spolu s ní Kliniky dětské chirurgie jako přednosta jejího traumatologického oddělení a posléze, od roku 1970 jako její přednosta. Přednostou kliniky přestěhované do Motola byl profesor Tošovský do 1. března 1979, kdy se s ní rozloučil a od 5. března nastoupil na chirurgické oddělení dětské polikliniky. Roku 1954 byl ustanoven dr. Tošovský docentem, v roce 1962 se stal doktorem lékařských věd a  roku 1968 byl jmenován profesorem. Tituly nebyly pochopitelně darované. Byly výrazem usilovné práce klinické, vědecké a  publikační. Hlavními oblastmi celoživotního zájmu profesora Tošovského byly náhlé příhody břišní u dětí, a  to jak získané, tak na vrozeném podkladě, neonatální chirurgie a  traumatologie, zejména problematika léčby zlomenin. Velké množství publikací rozšířilo i několik monografií, některé zásadního významu, přeložených a  publikovaných v zahraničí. Shrnout krásný, plodný a čistý života profesora Tošovského není snadné. O tom, že takový byl, svědčí nejenom dílo, titul emeritního profesora fakulty a titul Rytíře lékařského stavu udělený Českou lékařskou komorou, ale i  mnohá další ocenění. Jeho osobnost utvářela vzdělanost a moudrost, laskavost a  ochota, věrná přátelství a  příkladné vztahy rodinné, pracovitost a píle, úcta k tradicím a osobnostem, které ji vytvářely. Děkuji panu profesorovi za celý jeho život. (upravený výňatek z laudata k 90-tým narozeninám) 27

životní jubilea Životní jubilea listopad 2007 prof. MUDr. Josef Kautzner, F.E.S.C., CSc. – z  II. interní kliniky 1. LF a VFN. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze ukončil v  roce 1983. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1998. Docentem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 2001. Profesorem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 2005. doc. MUDr. Alice Baxová, CSc. – z  Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF a VFN. Fakultu dětského lékařství UK v Praze ukončila v roce 1977. V roce 2002 obhájila kandidátskou dizertační práci. Docentkou pro obor lékařská genetika byla jmenována v roce 2005. doc. MUDr. Eva Růžičková, CSc. - z  Oční kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze dokončila v  roce 1972. Kandidátskou dizertační práci obhájila v  roce 1985. Docentkou pro obor oční lékařství byla jmenována v roce 1987. doc. MUDr. Jan Šváb, CSc. – přednosta I. chirurgické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1966 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1981. V roce 1984 byl jmenován docentem pro obor chirurgie. Životní jubilea prosinec 2007 doc. MUDr. Jaroslav Lindner, CSc. – z   II. chirurgické kliniky 1. LF a VFN. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze ukončil v  roce 1983. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 2001. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován v roce 2006. doc. MUDr. Jiří Pašta, CSc. – přednosta Oční kliniky 1. LF a ÚVN. Promoval v  roce 1978 na Lékařské fakultě v  Hradci Králové. V  roce 1992 obhájil kandidátskou dizertační práci. Docentem pro obor oční lékařství byl jmenován v roce 1998. 28

doc. MUDr. Jan Pech, CSc. - z Ortopedické kliniky 1. LF a FN Motol. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze ukončil v roce 1974. V roce 1994 obhájil kandidátskou dizertační práci. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován v roce 1997. doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. – přednosta Sexuologického ústavu 1. LF a VFN. V roce 1965 ukončil studium na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1988. Docentem pro obor sexuologie byl jmenován v roce 1998. doc. MUDr. Drahomíra Mišeková, CSc. – z Farmakologického ústavu 1. LF a VFN. V roce 1962 dokončila studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1973. Docentkou pro obor farmakologie byla jmenována v roce 1990.

poděkování SIR NICOLAS WINTON MBE* NEW DITTON PINKNEY´S GREE MAIDENHEAD, BERKSHIRE 1. listopadu 2007 Dr. T. Janota, III. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice Vážený pane doktore, touto cestou Vám a celému kolektivu oddělení děkuji za úžasnou pomoc, kterou jste mi poskytli, když jsem počátkem října onemocněl při návštěvě Prahy. Byla to pro mne velmi těžká chvíle a Vy jste mi umožnil, abych se cítil bezpečně a v pohodě, jak to jen bylo možné. Velice oceňuji Vaši dobrotu a pružnost, se kterou jste umožnil mé rodině, aby byla se mnou a také péči Vaší dietní sestry, která mi poskytla potřebnou stravu pro urychlení mého uzdravení. Zpáteční cesta byla umožněna nejen intervencí ministryně obrany Vlasty Parkanové, která poskytla letecký převoz, ale i díky Vaší nemoc-

primáře stomatologického oddělení od profesora Urbana po profesora Racka, a protože si pořád něco lámu, jsem už sedmnáctý rok poměrně častým hostem ortopedie. Takže chci složit poklonu jak doktoru Jiřímu Martincovi, tak jeho asistentce paní Smolíkové i pracovnicím rehabilitace. Doktor Martinec mně imponuje nejen umem, ale i svým přístupem ke všem pacientům bez rozdílu. Jako dramatik jsem rád, když mi někdo zatleská, tak teď sám tleskám jemu. A Vám držím palce, aby se za Vaší éry ten celý dům – především jeho čekárny a  chodby – stal obecně vzhlednějším a  příjemnějším prostředím, jaké je standardní v Rakousku, kde jsem také doma. S přátelským pozdravem Pavel Kohout – spisovatel Vážený pan MUDr. Jiří Sláma, personál oddělení G3, Gynekologicko-porodnická klinika VFN a 1. LF UK nici, která zajistila tak skvělý zdravotní doprovod po celou cestu. Zvlášť děkuji všem sestrám, které se o  mne staraly, včetně Andrey Šípkové, Jana Viktory a Jany Cajthamlové. Ještě jednou děkuji Vám i všem, kteří mně a mé rodině pomohli. Bez Vaší pomoci bych to nezvládl! Nicky Winton * MBE = člen řádu Britského impéria

děkovné dopisy MUDr. Jan Bříza, ředitel VFN Vážený pane doktore, Když jsem při poslední návštěvě zařízení, které vedete, listoval ve Vašem zpravodaji, napadlo mně, napsat Vám. Jsem stálým návštěvníkem domu na Karlově náměstí už neuvěřitelných padesát roků. S  výjimkou let mého nedobrovolného exilu jsem tam osobně zažil všechny

Vážený pane doktore, ráda bych Vám touto cestou poděkovala za Váš profesionální a lidský přístup. Přála bych si, aby Vaše jednání s pacientem bylo vzorem pro část lékařů, kterým je empatie k pacientům vzdálená. Velice milé, pozorné, ochotné a  usměvavé byly i sestřičky z oddělení G3, kterým, prosím, vyřiďte mé upřímné poděkování. V neposlední řadě musím moc poděkovat i své ošetřující lékařce MUDr. Jančárkové, jsem ráda, že si mne vzala pod svá „ochranná křídla“. Se srdečnými pozdravy Miroslava Beranová, Hlavenec P.S.: Oddělení G3 je malé, ale útulné MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, blahopřeji Vám, že máte ve vaší nemocnici na Nefrologické klinice v oddělení E takové schopné lékaře, kteří svoji profesi vykonávají svědomitě a obětavě jako kvalifikovaní odborníci, přičemž si dokáží svým příjemným vystupováním získat každého pacienta. 29

Rovněž sestřičky jsou odborně na výši, snaživé, příjemné a obětavé, zaslouží si pochvalu. Všem ošetřujícím upřímně děkuji za jejich mimořádnou péči, kterou nám, pacientům, věnují. Vážený pane řediteli, Vám přeji mnoho úspěchů ve Vaší náročné funkci a mnoho spokojenosti ve Vašem osobním životě. Vděčný pacient JUDr. Jiří Petera Vážený pane řediteli, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za péči, které se mi dostalo ve Vaší nemocnici. Zvláště bych chtěla upozornit na výjimečně lidský přístup pana asistenta MUDr. Schmidta, který by měl být příkladem pro všechny lékaře. S tak příjemným a mile vystupujícím lékařem jsem se dosud nesetkala. Podstoupila jsem i RTG vyšetření a  opět mě velmi mile překvapil přístup sester i lékaře, který výkon prováděl. Bohužel neznám jeho jméno. Svým přístupem mě dokázal zbavit veškerých obav ze zákroku. Ještě jednou děkuji a  přeji Vám, sestřičkám i  lékařům hodně úspěchů v  práci i  osobním životě. Hana Brandejsová

Sestry nezklamaly

V

edoucí oddělení nelékařských povolání MZ ČR Bc. Nina Müllerová projevila zájem seznámit se s VFN a při té příležitosti navštívit některá pracoviště. Návštěva se uskutečnila 23. října 2007. Protože paní Müllerová dlouho pracovala na Jednotce intenzívní péče, projevila zájem navštívit II. chirurgickou kliniku – kardiologii a kliniku KARIM. Také se zajímala o  možnosti kontinuálního vzdělávání sester ve VFN, seznámila se s Ošetřovatelskou dokumentací na vybraném pracovišti a  s  platnými Standardními ošetřovatelskými postupy 30

Ninu Millerovou (vlevo) doprovázela hlavní sestra Anna Chrzová (zcela vpravo) a vrchní sestra Alena Chmaitilliová (uprostřed).

ve VFN. Ocenila moderní uspořádání pracoviště, vybavení a  profesionální chování sester k pacientům.

Společná návštěva ZOO V odpoledních hodinách jsme společně navštívily ZOO v Tróji, kde nám předvedli, jak se daří adoptované lamě Florence, kterou VFN jednorázově sponzorovala při oslavě Dne sester VFN. Všem kteří finanční částkou přispěli děkujeme a sdělujeme, že lama Florence roste jako z vody, má krásnou srst a daří se jí dobře. Adoptovaná lama Florence, kterou VFN jednorázově sponzorovala při oslavě Dne sester VFN.

Mangrove (téměř) za humny Václav Kříž Zaletět si do Egypta na dovolenou je dnes právě tak normální, jako byla dříve návštěva chorvatského pobřeží na slunném Jadranu. Někdo zatouží po návštěvě památek spojených třeba s  projížďkou lodí po Nilu, většina rekreantů však hledá naplnění svých prázdninových snů v  mnoha destinacích na břehu Rudého moře. Kamarádka Američanka mně kdysi před mnoha a mnoha lety, za hluboké totality psala, jak my se to máme, že máme Rudé moře za rohem. Myslel jsem si tenkrát, že si ze mě dělá legraci. Ta korálová nádhera pro nás byla právě tak vzdálená, jako třeba prázdniny na Marsu. Ale čas oponou trhnul a já vím, že měla pravdu. Několikrát týdně teď startují desítky letadel s českými turisty z mnoha cestovních kanceláří, ale i ryzích „baťůžkářů“, ke čtyřhodinovému letu nejen do Káhiry, ale také do letovisek Taba, Sharm al Sheikh, Hurghada a Marsa Alam. Ne všichni z cestujících však vědí, že první dvě letiště, ležící na Sinajském poloostrově, se sice nacházejí v Egyptě, ale neleží v Africe, nýbrž v Asii. Dělítkem světadílů je Suezský průplav. A právě těm, kteří zvolí za místo svých prázdninových snů korálové rify a  bělostné pláže Sinaje, se nabízejí mimo lenošení, plavání v moři a potápění i další možnosti objevování této nádherné země. Nejčastějším cílem výletů bývá návštěva křesťanského kláštera svaté Kateřiny, založeného v devátém století císařem Justiniánem pod horou Djebel Musa na místě, kde Mojžíš po čtyřiceti letech bloudění pouští přijal podle Bible od Boha desatero a kde se mu zjevil anděl, vystoupivší z hořícího keře. Ten keř je za zdmi kláštera dodnes a  bývá předmětem úvah, zdali je to stále ten původní. Dalším místem neotřelých pohledů je návštěva beduínských osad, spojená s  poměrně náročnou turistickou túrou průchodem dvou

Mangrovové houštiny poblíž osady Nabq. Foto autor.

pouštních anomálií – Color Canyon a  White Canyon, modelovaných v průběhu věků matkou přírodou do pískovcových pouštních skal. Také Beduíni na Sinaji, to je skutečnost sama pro sebe. Mají zvláštní statut, podobný americkým indiánům v USA. Smějí lovit v moři, což je na Sinaji jinak přísně zakázáno, provozují dopravní služby – téměř každý taxikář, který vás poveze z hotelu nebo potápěčské základny na výlet je tu Beduín, ale hlavně, jako obyvatelům pouště je jim ponechán poměrně svobodný život na jejich území, kde obývají své bizarní osady, převážně v oázách v blízkosti vodních pramenů. Dva z těchto příslušníků původních obyvatel se nás ujali v roli průvodců při naší listopadové výpravě do mangrovové houštiny poblíž osady Nabq, ležící mezi Sharm al Sheikem a Dahabem, kde jsme trávili dva týdny potápěním na základně Lighthouse. Výlet byl naplánován naším starým kamarádem, renomovaným potápěčským průvodcem Kamilem Balzarem, na kterého je nejen pod vodou, ale i na suchu naprosté spolehnutí. Cesta do rezervace mezi zeleň mangrovů byla navíc vítaným zpestřením naší těžké potápěčské dřiny. Ale i tak jsme se vybavili neoprenovými obleky a základní výbavou pro možnost nahlédnout do podvodního světa mangrovových kořenů. Lokalita je výjimečná skutečností, že se jedná o  nejsevernější výspu těchto tropických porostů na severní polokouli. Nikde blíž ku Praze už mangrove nerostou. Další najdete sice také v  asijském Egyptě, ale až o  200 km níže 31

v  rezervaci Ras Muhammad, na nejjižnějším výběžku Sinaje. A nějaké určitě i na tajemném protilehlém pobřeží Saudské Arábie, ovšem o takovém místě nejsou žádné informace a cesta k nim je doslova zarubaná. Už první pohled působí po dlouhé cestě prašnou pouštní cestou jako pohlazení. Zelené chuchvalce mangrovových keřů jsou v ostrém kontrastu s  modrou mořskou hladinou a  bílým korálovým pískem tak bílým, že ke slovu přišly i horolezecké brýle zvyklé spíše na třpytivý sníh. Podobnost však nebyla náhodná. Dokonalost scény dokreslovala vzdálená silueta vraku nákladní lodi Maria Schroeder, kterou tu už před dávnými lety posadil nedbalý kapitán na korálový riff . Mezitím, co jsme prozkoumávali moře v okolí a prodírali se porostem, naši beduínští průvodci rozdělali oheň, vykuchali čerstvě přivezené ryby a dali se do přípravy oběda. My zatím dál objevovali život v neobvyklé lokalitě. Ať už to Silueta vraku nákladní lodi Maria Schroeder na útesu nedaleko osady Nabq. Foto autor.

32

byli píseční krabi nebo rybky podobné skalárám, které mimo mangrovové kořeny nežijí, zrovna tak, jako jistý endemický druh krevet, či nad hlavou nám přelétající posvátní ibisové a dvojice lovících orlovců mořských, všechno to působilo jako pohádka a přelud uprostřed pouště. A k tomu všude ten bělostný písek! Takový je k vidění už snad jenom na Maledivách. Po obědě a chvíli odpočinku jsme se přesunuli do severní části rezervace, kde platí statut té nejpřísnější ochrany. Tady si snad, s dovolením, nesmíte na zem ani uplivnout, dovolí vám jen nábožně našlapovat a  fotografovat. Nádherné mušle tu v klidu leží nikým nesbírány, což ostatně platí v celém Egyptě – za nalezení přírodnin ve vašem zavazadle při odletu je nekompromisně vyžadována pokuta 500 dolarů a nebo vězení! A tak jsme se ještě naposled pokochali šťavnatou zelení, nasedli do džípu a vydali se vstříc dalším, tentokrát opět podmořským dobrodružstvím. Do světa barevných korálů, ale nikoliv zeleného tropického pohlazení. O tom až někdy příště.