obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 O hledání genu pro mukopoly-sacharidosu III C...4

obsah Úvodník ředitele...............................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 O hledání genu pro mukopoly-sacharidosu III C.............................................................4 Meeting ESMO..................................................................................................................7 Čestné členství ČOS uděleno prof. Marii Peškové.........................................................8 Z činnosti Autorizované osoby VFN................................................................................8 VFN národním vítězem!....................................................................................................9 Hody, body doprovody - aneb rozšiřování poznatků je nutné.......................................10 Vzpomínka, která trvá....................................................................................................11 Konference INMED 2006...............................................................................................14 ICEQ 2007.......................................................................................................................15 Certifikovaný kurz MZ ČR.............................................................................................16 Kurz znakového jazyka..................................................................................................17 K historii vily Voračických z Paběnic...........................................................................18 Zřídka se vyskytující onemocnění – zdravotnicko-etický rozměr. ...............................21 Doc. PhDr. Ludmila Hlaváčková, CSc., . Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF....................................................................22 Odešla mimořádná osobnost české i světové vědy. .......................................................23 Životní jubilea.................................................................................................................24 Dohoda o spolupráci.......................................................................................................24 Občanské sdružení LYMFOM HELP..............................................................................25 Děkovné dopisy................................................................................................................26 První studentská konference ÚTPO 1. LF UK..............................................................28 Péče o předčasně narozené děti ve VFN.........................................................................28 35. výročí zahájení dialyzační léčby na Interním oddělení Strahov............................30

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



Vážené čtenářky, vážení čtenáři MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN

Č

as nemilosrdně uhání a za dveřmi je konec roku. Není to jen období poetických vánočních svátků, ale i zvláštní provozní období nemocnice. Všichni více či méně přemýšlíme o dárcích svým bližním a máme snahu udělat jim radost, dát najevo, jak je máme rádi. I v tomto období, které většina občanů tráví v  rodinném kruhu doma či na horách a v dnešní době i v exotických místech světa, musí být nemocnice v provozu. Nemoci, úrazy a ani nejsmutnější události se nevyhýbají ani požehnanému období Vánoc. Na všech pracovištích Všeobecné fakultní nemocnice v Praze s nepřetržitým provozem jsme schopni poskytnout vysoce kvalifikovanou péči provázenou i lidským přístupem po 24 hodin i ve svátcích. Spolu s pracovníky nemocnice všech profesí zůstávají o  svátcích na lůžkách klinik naši nemocní. Nikdo z  nemocných nezůstává v nemocnici když nemusí a ti, kterým zdravotní stav alespoň trochu dovolí, odcházejí třeba jen na den k rodině. Ale ne vždy se může, či chce, rodina postarat o stařenku či stařečka a rodinu pak nahrazují zejména naše obětavé sestřičky. Na řadě klinik proběhnou slavnostní štědrodenní vizity. Například na I. chirurgické klinice je již tradicí, že se podává vánoční pečivo z rukou první dámy české chirurgie paní profesorky Peškové, která nejen skvěle operuje. Jinde jsou spojeny s  malým koncertem. Vždy však jsou významnou společenskou událostí kliniky a  výrazem sounáležitosti s pacienty. Konec roku nejsou jen Vánoce a jejich neopakovatelné kouzlo. Konec roku je také tradiční dobou bilancování. Zamýšlíme se nad uplynulým rokem. Co jsme udělali špatně, co dobře a co jsme mohli udělat lépe. V době, kdy píši tyto řádky vrcholí přípravy periodického rozboru činnosti klinik, ústavů a oddělení nemocnice. V žádném případě nechci navozovat jen „super“ pozitivní atmosféru, to není 

nikdy dobré ani přínosné. Možná jen pro krátkozrakou reklamu. Celkově však postupně od hodnocení k hodnocení probíhají setkání s pracovišti ve větší otevřenosti a dosažené výsledky poměrně dobře oscilují kolem nastavených parametrů. Pracoviště Všeobecné fakultní nemocnice a  1. lékařské fakulty dosahují vysoké úrovně lékařské ošetřovatelské práce, výzkumu i výuky. V roce 2006 byly uskutečněny i významné objevy se světovou prioritou. Máme i problémy a není jich málo. Řadu z nich jsme již začali řešit. Zejména jde o  důslednější využití výpočetní techniky v evidenci nákladů a oběhu materiálu. Výstupem bude zejména přesnější analýza činností i úspory lidské práce a času. Nejdůležitější však jsou nová předsevzetí, plány a cíle pro rok další. Je přirozené, že nad úkoly a plány roku 2007 pracujeme ve vedení nemocnice již mnohem dříve než v posledních dnech prosincových. Co bychom chtěli dosáhnout v roce 2007? Jsme významnou nemocnicí se špičkovými týmy, která poskytuje péči na vysoké úrovni. Řada pracovišť je certifikována či akreditována v  systému ISO. Některá z  nich již po několikáté úspěšně prošla recertifikačním auditem. To je významná startovací linie pro rozvoj akreditačních a certifikačních aktivit v systému řízení kvality pro další zdravotnická i nezdravotnická pracoviště či celky Všeobecné fakultní nemocnice. Všichni známe prostředí nemocnice. Velká část těchto aktivit je zabezpečována grantem s  názvem „Kvalita ve

VFN - zvýšení konkurenceschopnosti VFN Praha prostřednictvím zavádění systému jakosti a zvyšování adaptability zaměstnanců na strukturální změny VFN v Praze.“ Chtěli bychom pokračovat v  opravách plášťů i  interiérů budov s  cílem zlepšit prostředí i dostupnost umístěných pracovišť. Za důležitou považujeme komunikaci s klienty nemocnice pacienty i jejich ošetřujícími lékaři mimo VFN. V této oblasti chystáme řadu novinek. Nemocnice navázala těsnou spolupráci s Národní radou zdravotně postižených ČR zejména k přizpůsobení prostředí a služeb nemocnice potřebám různých cílových skupin klientů. Umístění nemocnice v centru Prahy přímo vybízí k těsné komunikaci a spolupráci s městskou částí Praha 2 i Magistrátem hlavního města Prahy v otázkách urbanistických řešení, komunikace či zpřístupnění zahrad nemocnice i veřejnosti. Je toho mnoho, co bychom chtěli uskutečnit. Za základ je nutno považovat potřebu zajistit moderní nemocnici, pracující na vysoké odborné i  lidské úrovni a  odpovídající současné době v upraveném a důstojném prostředí pro klienty i zaměstnance. Toho všeho můžeme dosáhnout jen dobře koordinovanou intenzivní prací a dobrou souhrou týmů.

i městské části Praha 2. V době, kdy píši tento text, mohu pouze odhadovat, jestli budeme mít vládu odborníků, velkou koalici, duhovou vládu, předčasné volby v roce 2007 nebo 2008 nebo až za 4 roky. Běh času je však neúprosný a na sv. Kateřinu „končívá“ rok a začíná advent. Roku, kdy některá oddělení, posluchárny, seminární místnosti a laboratoře se zrenovovaly. Přednášky a semináře z  anatomie probíhají nyní v nových prostorách, u kterých se podařilo zachovat jejich neopakovatelnou historickou atmosféru. Na podzim jsme otevírali prostory pro Centrum adiktologie v  tzv. Herzově domě neboli v domě Voračických z Paběnic, domě se zajímavou historií. Roku, ve kterém zazněla krásná hudba v kostele sv. Karla Velikého na Karlově v podání Symfonického orchestru GJN a Komorního orchestru GJN COMENIUS. Měsíc před svátkem sv. Kateřiny, patronky filozofů a studentů, jsme vyslechli Dvořákovu Lužanskou mši a Te Deum v krásně

Přeji všem pacientům, zaměstnancům a hlavně příznivcům Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy i spolupracujících pracovišť ÚHKT, Revmatologického ústavu a Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí hodně štěstí a  úspěchů v  roce 2007 a hlavně pevné zdraví.

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, pomalu, ale jistě se blíží konec roku 2006.

R

oku, ve kterém došlo ke změně ředitele Všeobecné fakultní nemocnice, roku, ve kterém se uskutečnily volby od Poslanecké sněmovny, Senátu, zastupitelstva Prahy 

opraveném kostele sv. Kateřiny, který je jedinečnou ukázkou českého baroka dle projektu Kiliana Ignáce Dienzenhofera a druhým nejkrásnějším barokním kostelem v Praze. Roku, ve kterém vzhledem k  novele vysokoškolského zákona, mimo jiné byla zahájena výuka v kreditním systému od prvního ročníku studia. Roku, ve kterém fakultní nemocnice ve spolupráci s  fakultou získaly akreditace dle zákona č. 95/2004 o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a fakultní pracoviště jsou akreditována skoro ve všech odbornostech. Roku, kdy v řadě oborů byly vypracovány výukové materiály v E-learningové formě pro možné samostudium studentů jako součást výuky i materiály doplňující učební texty a semináře. Roku, kdy pracovníci fakulty popsali gen, způsobující jedno vrozené metabolické onemocnění – mukopolysacharidosy IIIC. Roku, kdy převzala a začala vydávat fakulta druhý odborný časopis Folia Biologica, který je zaměřen na oblast zejména základního výzkumu a majícího impakt faktor. Roku, ve kterém společně čtyři fakulty Univerzity Karlovy – Přírodovědecká, Matematicko-fyzikální, Humanitních studií a naše společně připravily projekt na výstavbu kampu Albertov ve dvou částech – Biocentrum a Globcentrum. Přejeme si, aby tento projekt získal kromě podpory morální i podporu hmotnou. Albertov by se v krátké době mohl stát jedním z důstojných a moderních center základního a aplikovaného výzkumu u nás s bohatou mezinárodní spoluprací. Roku, kdy jsme zavzpomínali 150. výročí narození Sigmunda Freuda. Milé kolegyně a kolegové, ve výčtu aktivit našich pracovišť či proběhlých kongresů a akcí bych mohl pokračovat dál. Chci Vám proto na sklonku roku 2006 poděkovat za vše dobré, co jste pro fakultu vykonali. Přeji Vám a Vašim blízkým šťastné prožití vánočních svátků, radost z rozzářeného vánočního stromku, 

chvíle klidu a zastavení v  našem uspěchaném světě, zdraví, pohodu, dobrá a čistá předsevzetí v roce 2007. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK

O hledání genu pro mukopolysacharidosu III C MUDr. Martin Hřebíček, ing. Stanislav Kmoch

Ú

stav dědičných metabolických poruch (ÚDMP) Všeobecné fakultní nemocnice a  1.  lékařské fakulty se zabývá diagnostikou a  péčí o pacienty s  dědičnými metabolickými onemocněními (v těsné spolupráci s Klinikou dětského a dorostového lékařství VFN), ale také výzkumem těchto onemocnění. Dědičné metabolické nemoci (DPM - dědičné poruchy metabolismu) jsou způsobeny mutacemi v genech kódujících bílkoviny, které jsou zodpovědné za fungování přeměny látek v těle – jako jsou enzymy, bílkovinné transportéry a enzymové aktivátory. Jedna závažná skupina DPM je způsobena poruchami odbourávání makromolekul – bílkovin, složitých tuků, polysacharidů (složitých cukrů tvořených řetězci mnoha jednoduchých cukrů) a dalších látek. Tyto látky se v těle podle potřeb organismu neustále vytváří a také odbourávají. To se děje uvnitř lyzozomů, specializovaných organel uvnitř buňky, které obsahují enzymy potřebné ke štěpení složitých molekul. Pokud některý z enzymů chybí, buňka nemůže molekulu štěpit, neodbourané makromolekuly se hromadí ve zvětšujícím se lyzozomu a jsou zodpovědné za vznik příznaků metabolické nemoci. Náš tým z UDMP v rámci výzkumného projektu nedávno identifikoval gen, který je mutován u  pacientů s  mukopolysacharidosou typu III C(MPS IIIC), která patří právě do této skupiny

Schéma eukaryotní buňky s vyznačenými nitrobuněčnými organelami: A: zdravá buňka B: střádající buňka má cytoplasmu vyplněnu zvětšenými lyzozomy

metabolických chorob. Příčinou nemoci je chybění enzymu s komplikovaným jménem, acetyl koenzym A: glukosaminid N-acetyl transferázy (N-acetyltransferázy), která se podílí na odbourávání mukopolysacharidu heparan sulfátu. Mukopolysacharidy jsou složité cukry, které často tvoří komplexy s bílkovinami (ty se nazývají proteoglykany) a ovlivňují řadu důležitých biologických funkcí v organismu. Jsou součástí kostí, kůže, cév a dalších tkání, mají specifické funkce při vývoji, při tvorbě nových cév, srážení krve a mnoha dalších dějích v těle. Mukopolysacharidosa typu IIIC (MPS IIIC) je velmi závažné genetické onemocnění, které má pomalu postupující průběh. Relativně mírné tělesné postižení (malé zvětšení jater a sleziny, hrubé rysy obličeje, postižení kostí, hrubé vlasy aj.) kontrastuje s těžkým postižením nervového systému. Děti s MPS IIIC se po narození nějakou dobu vyvíjejí normálně, po měsících nebo několika málo letech po narození se projeví vývojové opoždění. Mezi druhým a šestým rokem začínají děti s MPS IIIC být výrazně hyperaktivní, někdy až agresivní a současně se projeví porucha spánku, díky které děti spí jen několik hodin denně, třeba jen tři nebo čtyři. Péče o dítě je pro rodiče v tomto stadiu nemoci opravdu vysilující.

V  dalším stadiu dítě postupně začne ztrácet nabyté schopnosti a  dovednosti. Zhoršuje se mluvení, současně se zhoršuje schopnost porozumět řeči. Zhoršuje se také chůze a postupně vede k upoutání pacienta na lůžko a k používání kolečkového křesla. V  důsledku postupujícího postižení mozku jsou svaly končetin trvale stažené (spasticita). Později se objevují další komplikace. Mohou se objevit křeče, ve spánku bývají běžné pauzy v dýchání (apnoické pauzy). Některé děti začnou mít potíže s  polykáním a musí být krmeny sondou. Poruchy prokrvení končetin, častá onemocnění horních cest dýchacích a záněty středouší vyžadují adekvátní péči. Pacienti umírají obvykle mezi 15. - 25. rokem věku. Péče o dítě s mukopolysacharidosou třetího typu je hodně těžká práce a zasahuje do života rodičů i celé rodiny. Nemoc není léčitelná, není známa žádná terapie která by změnila postup choroby. Diagnoza se stanovuje v  laboratoři vyšetřením aktivity N-acetyl transferázy, například v bílých krvinkách. Stejné vyšetření lze použít pro prenatální vyšetření - je tedy možné v časné fázi vyšetření zjistit zda plod má MPS IIIC a rodiče se mohou rozhodnout zda budou chtít těhotenství ukončit (v případě, že plod je postižen). MPS IIIC je vzácné onemocnění – v Čechách tuto nemoc má pět pacientů, kteří pocházejí ze čtyř rodin. S podobnou frekvencí se nemoc vyskytuje i v jiných zemích. Gen pro MPS IIIC jsme začali hledat před dvěma lety pomocí genové vazby. MPS IIIC je autosomálně recesivní onemocnění – to znamená, že gen se nachází na některém z nepohlavních chromozomů a že přenašeči (na jednom z chromozomu mají zdravou kopii genu, na druhém chromozomu je mutace) nemají žádné příznaky. Postižení jedinci mají na obou chromozomech v genu mutaci. Stručně řečeno, při hledání genu pro nemoc se u členů rodiny vyšetřují markery na všech chromozomech a hledá se úsek, na kterém jsou u  všech postižených členů rodiny stejné markery. Tento úsek by měl obsahovat mutovaný 

gen. Pro autosomálně recesivní nemoc je zapotřebí větší počet rodin se vzorky dostupnými ve třech generacích. Čtyři středně velké rodiny jsou pro tento účel málo.

Aktivitu N-acetyltransferázy a DNA jsme vyšetřili celkem u  54 osob. Analýzu genové vazby pro nás provedl náš spolupracovník z Centra pro výzkum genomu v Montrealu v Kanadě, dr.  Jacek Majewski. Kritický úsek obsahující gen se podle výsledků nacházel na chromozomu 8 v oblasti centromery. V té době vyšel článek s  výsledky konkurenční mezinárodní skupiny, které gen umisťovaly do stejné oblasti, nicméně naše výsledky tuto oblast významným způsobem zúžily, což nám ulehčilo hledání genu.

MUDr. Hřebíček prezentuje výsledky výzkumu týmu z UDMP, který nedávno identifikoval gen, který je mutován u pacientů s mukopolysacharidosou typu III C (MPS IIIC). Foto: Karel Meister

Naštěstí jsme si uvědomili, že můžeme poznat přenašeče – tím se dramaticky zvýšil počet osob, u kterých bylo možné hledat úsek choromozomu se shodnými markery a pátrání po genu na základě vyšetření čtyř rodin se stalo uskutečnitelné. Jak je možné přenašeče v rodinách poznat? Opět pomocí stanovení aktivity N-acetyltransferázy, která je u  přenašečů zhruba poloviční oproti kontrolním osobám – viz graf. Z diagnostických vyšetření v  rodinách jsme věděli, že vyšetření aktivity dovede přenašeče rozpoznat dostatečně spolehlivě. Spojili jsme se s rodinami českých dětí s MPS IIIC a  poprosili jsme je o  pomoc při hledání genu. Té se nám dostalo ve vrchovaté míře a jsme za ni nesmírně vděční. Všichni příbuzní pacientů si ochotně nechali odebrat krev a  souhlasili s  vyšetřením své DNA. V  jedné z  rodin rodiče zorganizovali i odběr příbuzných žijících v zahraničí. Odběry krve u desítek osob znamenaly pro mnohé nepohodlí a nadbytečné cestování. Jsme všem zúčastněným velmi zavázáni a zvlášť musíme poděkovat za podporu české Společnosti pro mukopolysacharidosu (http://www.mukopoly.cz) a jejímu předsedovi Dr. Janu Michalíkovi. 

Na tiskové konferenci v Akademickém klubu LF hovořil o výsledcích výzkumu další člen týmu Ing. Kmoch. Foto: Karel Meister

V  databázích jsme zjistili, že námi vymezená oblast obsahuje 32 známých nebo předpovídaných genů. Zvolili jsme dvě techniky, které měly určit gen pro MPS IIIC. První byla založena na znalosti o biochemických vlastnostech N-acetyltransferázy, které byly zjištěny v osmdesátých letech minulého století. N-acetyltransferáza je bílkovina, která vícekrát prochází membránou lyzozomu. Hledali jsme proto v  kritickém úseku gen, který koduje bílkovinu s více než 5 transmembránovými úseky. Pouze jeden gen vyhovoval tomuto kriteriu – byl to gen neznámé funkce předpovězený na základě sekvence DNA. Jmenoval se TMEM76. Druhá technika byla založena na vyšetření množství mRNA („kopie“ kodujících oblastí genu, která slouží jako předpis pro syntézu bílkovin ). Množství mutované mRNA často bývá snížené oproti kontrolám. Vyšetřili jsme

množství mRNA všech 32 genů pomocí DNA čipů u pacientů v porovnání s kontrolami a opět jediným genem, který měl významně menší množství mRNA byl TMEM76. Vyšetřili jsme sekvenci genu TMEM76 v rodinách a u všech pacientů jsme nalezli mutace. Navíc, všichni členové rodin, kteří nesli mutace, měli i sníženou aktivitu N-acetyltransferázy. To byl přesvědčivý výsledek a byli jsme si jisti, že máme správný gen.  Dalšími analýzami jsme ověřili strukturu genu a jeho vlastnosti. V závěru jsme spojili úsilí s konkurenční skupinou dr. Alexeje Psezhetského z Montrealu, která gen doposud neúspěšně hledala. To nám umožnilo publikovat výsledky vyšetření mnohem většího počtu pacientů. Skupina Dr. Psezhetského biochemicky prokázala, že TMEM76 skutečně kóduje N-acetyltransferázou. Výsledky jsme společně uveřejnili v  říjnovém čísle prestižního American Journal Of Human Genetics (Hřebíček et al, 2006). Naše další práce bude zaměřena na zjištění struktury bílkoviny Nacetyltransferázy a testování zvířecího modelu nemoci, který by mohl být k dispozici během příštího roku.

Hrebicek M, Mrazova L, Seyrantepe V, Durand S, Roslin NM, Noskova L, Hartmannova H, Ivanek R, Cizkova A, Poupetova H, Sikora J, Urinovska J, Stranecky V, Zeman J, Lepage P, Roquis D, Verner A, Ausseil J, Beesley CE, Maire I, Poorthuis BJ, van de Kamp J, van Diggelen OP, Wevers RA, Hudson TJ, Fujiwara TM, Majewski J, Morgan K, Kmoch S, Pshezhetsky AV: Mutations in TMEM76 Cause Mucopolysaccharidosis IIIC (Sanfilippo C Syndrome). Am J Hum Genet. 2006 Nov;79(5):807-19.

Meeting ESMO

N

a 31. kongresu Evropské onkologické společnosti ESMO (European Society for Medical Oncology), který se uskutečnil v Istanbulu od 30. 9. do 2.10. 2006 za účasti téměř 10 000 onkologů byla slavnostně vyhlášena akreditace „Centers of excellence“ splňující přísná akreditační kriteria pro integrovanou komplexní onkologickou a paliativní péči.

Jaký význam má nalezení tohoto genu pro pacienty a jejich rodiny? Umožní zlepšení diagnostiky: bude jednodušší a spolehlivější zjistit kdo je přenašeč, znalost mutací zrychlí a zpřesní prenatální diagnostiku. Znalost genu také otevírá cestu k pokusům o nalezení terapie, která změní osud pacientů. U řady jiných lyzozomálních nemocí je k dispozici léčba náhradou chybějícího enzymu, podávaného pomocí pravidelných infúzí. Tato léčba je sice velmi drahá, ale funguje a pacienti v České republice z  ní mají prospěch (celorepubliková centra pro tuto léčbu jsou právě ve Všeobecné fakultní nemocnici). Enzymy se vyrábí biotechnologickými technikami a proto je nutným předpokladem znalost sekvence genu. Je proto představitelné, že nalezení genu pro MPS IIIC tak povede v budoucnosti k vývoji léku i pro toto vzácné onemocnění.

Doc. MUDr. L. Petruželka, přednosta Onkologické kliniky VFN a 1. LF UK se svými spolupracovníky po předání certifikátu „Centers of excellence“.

Celkem bylo akreditováno 9 center: Freiburg, Montreal, Dublin, Bangdor, Parma, Salamanca, Bergamo, Řím a Komplexní onkologické centrum Praha jako integrované centrum Onkologické kliniky VFN a 1. LF UK a Oddělení pneumologie a onkologie Pleš, které je součástí komplexní onkologické skupiny garantované českou onkologickou společností KOS Praha a Středočeský kraj. 

slavnostní Šonkovu přednášku, zřízenou na počest zakladatele české obezitologie prof. MUDr. Jiřího Šonky, DrSc. (1920 – 2005). V roce 1981 vyzval prof. Šonka MUDr. Peškovou ke spolupráci v péči o těžce obézní pacienty. V letech 1983 – 85 provedla u prvních 12 nemocných gastroplastiku, kterou později nahradila bandáž žaludku, laparoskopická bandáž a nakonec laparoskopická adjustabilní bandáž žaludku. I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK je i v současnosti předním bariatrickým pracovištěm v ČR.

Čestné členství ČOS uděleno prof. Marii Peškové prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc., vědecký sekretář ČOS Česká obezitologická společnost ČLS JEP udělila čestné členství bývalé přednostce I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Marii Peškové, DrSc. za její zásluhy o vznik a rozvoj bariatrické chirurgie v České republice. Paní profesorka přednesla na celostátní konferenci Obezitologie 2006, konané ve dnech 9. – 11. listopadu 2006 v Brně, historicky první Předsedkyně ČOS doc. MUDr. Marie Kunešová, CSc. a místopředseda ČOS prof. MUDr. Martin Fried, CSc. předávají prof. MUDr. Marii Peškové, DrSc. diplom čestného člena ČOS.



Z činnosti Autorizované osoby VFN Ing. V. Fialová, CSc., RNDr. P. Bradna, CSc.

Zpráva o  oponentním řízení úkolu Plánu standardizace-Programu rozvoje zkušebnictví Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví

D

ne 30. října tohoto roku proběhlo ve Výzkumném ústavu stomatologickém - 1. LF UK a VFN oponentní řízení, týkající se úkolu s názvem „Porovnání výsledků zkušebních laboratoří notifikovaných osob při posuzování shody stomatologických zdravotnických prostředků (dentálních materiálů) podle NV č. 336/2004 Sb.“, který řešila Autorizovaná osoba VFN č. 252/ Notified Body 1385 pro zadavatele - Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Oponentního řízení se kromě ředitele VFN MUDr.  Jana Břízy, CSc., MBA a  odborníků řešitelského pracoviště zúčastnili rovněž zástupci MZ ČR, ÚNMZ a  dalších autorizovaných osob pro oblast zdravotnických prostředků (viz foto). Vzájemné porovnání výsledků zkoušek prováděných laboratořemi autorizovaných (notifikovaných) osob je považováno za účinný nástroj pro udržování a případné zkvalitňování odborné

rozptylu byly podrobně rozpracovány v Projektu mezilaboratorního porovnání, odsouhlaseném oběma partnery. V průběhu vlastního zkoušení, které probíhalo od srpna do poloviny října, byla proměřena řada sérií zkušebních vzorků. V Závěrečné zprávě mohlo být konstatováno dosažení shody mezi oběma zkušebními laboratořemi.

a technické úrovně těchto zkušebních laboratoří. Národní akreditační orgány (v ČR Český institut pro akreditaci, o.p.s.) vyžadují, aby akreditované zkušební laboratoře nejméně jednou ročně předkládaly výsledky zkoušení způsobilosti (proficiency testing). Mezilaboratorní porovnání (interlaboratory comparison) je jedním z nejúčinnějších postupů, jak prokázat způsobilost zkušebních laboratoří k provádění zkoušek. Fyzikálně-mechanické zkoušky dentálních materiálů jsou velmi specifické a náročné, a to jak na přístrojové vybavení laboratoře, tak i na pečlivé provedení každého detailu pracovního postupu. V České republice nemá zkušební laboratoř Autorizované osoby 252 vhodného akreditovaného partnera, a proto musela hledat v zahraničí. Avšak ani mezi evropskými notifikovanými osobami, jak ukázal realizovaný průzkum, není mnoho těch, kdo se problematikou zkoušení kvality a bezpečnosti dentálních materiálů dlouhodobě zabývají. Odezvu našla AO 252 u Norského institutu pro dentální materiály NIOM, který je po několik desítek let uznávanou autoritou v oblasti zkoušení dentálních materiálů. Po oboustranné diskusi bylo rozhodnuto realizovat zkoušku Pevnost v  ohybu dentálních světlem polymerujících výplňových kompozitů, skloionomerních cementů a C+B (korunkových a můstkových) kompozitů, které patří k nejčastěji používaným materiálům v  záchovné stomatologii. Přesné podmínky průběhu zkoušení a  následného porovnání dosažených výsledků pomocí kvalifikovaného odhadu nejistot měření a  statistického vyhodnocení metodou analýzy

Oba externí oponenti kladně zhodnotili výstupy řešeného úkolu, pečlivost zpracování a odbornou zdatnost řešitelského týmu, vyzdvihli nesporný metodický přínos pro zkušební laboratoře ostatních autorizovaných osob a doporučili v této mezinárodní spolupráci, která bezesporu zvyšuje prestiž VFN, pokračovat.

VFN národním vítězem! „BOZ(P) na start!“ je název letošního ročníku Evropského týdne bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který je tentokrát zaměřen na zvyšování povědomí o riziku práce u mladých lidí. VFN se zúčastnila programu Správná praxe, jež je tohoto týdne součástí, projektem e-learningového vzdělávání žáků zdravotních škol docházejících do VFN na odbornou praxi. Tento projekt si dobyl vítězství nejen v oblastním kole v rámci Prahy, ale i v kole národním. Ocenění programu Správná praxe za rok 2006 obdržela Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na slavnostním zakončení informační kampaně 24. října z  rukou ministra práce a sociálních věcí RNDr. Petra Nečase. Vítězství v národním kole nominuje VFN do kola evropského. A tak její projekt k seznamování žáků středních škol s problematikou BOZP a PO moderní a pro žáky zajímavou formou bude reprezentovat Českou republiku v soutěži  dvaceti evropských zemí. Obstojí-li v  této konkurenci se dozvíme až v  březnu 2007, kdy Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci vyhlásí ve španělském Bilbao výsledky evropského kola. 

Praktické příklady: č.1: Je štědrý den - nestíhám a  na obzoru je komunikační krize. Jako vysílatel zvolím strategii s nasazením omezovacích prostředků - kurty a síťové lůžko – (ať si říká Harrypotterová co chce) pro adresáta - a pak mu bez obav mohu sdělit, že letošní vánoce omezíme pouze na koledy, lití olova a vyhlížení zlatého prasátka . č.2: Je Silvestr - zvolím obsahové těžiště: Nástroje eskalace a  deeskalace konfliktů - s  ubývajícím dnem a  přibývajícím počtem silvestrovských přípitků dochází zákonitě k eskalaci konfliktů, bez ohledu na to, kdo je vysílatel a  kdo adresát. Při snaze cituji z  „modulu 5 management konfliktů“ – zlepšit bezprostřední reakce účastníků, jsem nucena odebrat alkohol a  rozdat tištěné handouty. Jen tak se vyhnu případným knockoutům a  riziku sáňkování s přeraženou sanicí. Do Nového roku vykročím se zaručeně vytříbeným komunikačním stylem, který získám (jak je psáno) za pouhé 2 pracovní jednotky á 1,5 hod. v  modulech vzdělávacího programu.

Hody, body doprovody - aneb rozšiřování poznatků je nutné

V

ánoce, nevánoce, bez kreditních bodů ani ránu. Je třeba se všemi směry doškolit,  neboť měkké i tvrdé dovednosti v obodovaných kurzech získané, použijeme vždy a všude – především o Vánocích. Vyzbrojeni tištěnými vzdělávacími materiály, CD-ROMY a  příručkami zvanými handouty, přikročíme k praktickému použití. Čtu tady namátkou obsahová těžiště (to se teď tak jmenuje) jednotlivých modulů, které nám ozřejmí „tandem školitelů“ a vida: Kdo by odolal obsahovému těžišti s  názvem Fáze přijímání špatné zprávy jejím adresátem a dopad na strategii vysilatele. 10

Na závěr bych si ještě dovolila doporučit kreditními body přizdobený kurz Hojení ran pro adresáty i odesilatele v případě, že by nestačily handouty s prezentačními materiály v elektronické podobě

a došlo by k fyzickému násilí. I nehojící se rány dokážeme po proškolení zvládnout s tandémem hojitelů s širokým potenciálem komunikačních dovedností. Případovou studii zpracovala za jednu pracovní jednotku E. Červinková s tandémem myslitelů Londýn P.S.: Po dohodě s nejmenovaným pracovníkem MZ jsme si přidělili 26 kredencových bodů.

jiný větší. Jsou však i tací, kteří z toho či onoho důvodu zapůsobili tak silně, že se v myšlenkách stále vracejí. Jsou to „pacienti našeho života“, o  kterých jsme si povídali kolem kulatého stolu. Setkání inspiroval a zorganizoval Úsek ošetřovatelské péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A protože se ukázalo, že každá sestra nějakého takového pacienta má, téma tímto kulatým stolem neuzavřeme. Nabízíme proto čtenářům, aby nám psali své vzpomínky na někoho, kdo ve Všeobecné fakultní nemocnici vstoupil do jejich života a zanechal tam vzpomínku, která trvá… Eva Kalábová, I. chirurgická klinika JIP I. Ve VFN pracuje téměř 4 roky. Před šesti lety jsme na chirurgické klinice JIP měli pacienta, se kterým jsme se do sebe zamilovali. Půl roku nato jsme spolu začali bydlet na koleji, za další tři měsíce jsem ukončila pracovní poměr ve Všeobecné fakultní nemocnici a odcestovala s mým pacientem – tehdy již mým snoubencem – do Spojených států, kde jsme se po půl roce vzali. Za dalšího půl roku jsem otěhotněla. Nyní jsme opět doma v Čechách. Vrátila jsem se zpět na původní pracoviště a myslím, že s manželem žijeme spokojený život.

Vzpomínka, která trvá Jarmila Škubová

N

apadlo mě, kolik asi pacientů projde rukama sestry během celého jejího profesního života. Možná by to bylo jedno malé okresní město. Každý z nich pak zanechá v paměti a sesterském srdci stopu – jeden menší,

Iva Řehořová, I. interní klinika. Ve VFN pracuje 16 let. Při své práci jsem se seznámila s pacientkou, která docházela na chemoterapii na naši hematologickou ambulanci s diagnózou mnohočetného myelomu. Mě nejprve upoutala svou vizáží: razantní dáma, přišla v černém ponču, zrzavé vlasy měla vytupírované. Potom jsme se začaly bavit a zjistily, že máme hodně společného, stejnou hudbu atd. Paní se vracela opakovaně na různé cykly chemoterapie, i  pro různé komplikace. Například se jí udělal dosti velký herpes zoster na levém prsu. Naštěstí jsem měla kurs hojení ran, a tak jsem ho začala společně s dalšími kolegyněmi, specialistkami v hojení ran, hojit. Paní za mnou docházela na převazy tři čtvrtě roku a musím říci, že jsem s ní navázala velmi úzký vztah. Ona se mi začala svěřovat s událostmi ze své rodiny. 11

Vyprávěla, že dlouho nemohla mít děti, a  tak adoptovala holčičku, která však vážně onemocněla. Potom se jí podařilo otěhotnět a narodila se druhá dcera, která dnes má problémy s drogami. Seznámila jsem se s jejím přítelem, který pravidelně docházel na kontroly a  velmi jí pomohl i psychicky. Z našeho vztahu vzniklo přátelství, kdy si voláme, píšeme k vánocům, k narozeninám, svátkům – a to je pocit, kterého si vážím a který je krásný.

O pacientech vypráví zleva: Karolina Moravcová, I. interní klinika, Iva Řehořová, I. interní klinika a Eva Kalábová, I. chirurgická klinika JIP I.

Karolina Moravcová, I. interní klinika VFN, ve zdravotnictví pracuje 42 let. Když se zamyslím nad tím, kdo na mě z pacientů nejvíce zapůsobil, kdo mně zůstal v srdci navždy, tak to byla mladá pacientka, která v  době, jsem byla mladá sestra, přišla na II. interní kliniku na dialýzu. Selhaly jí ledviny po porodu. Vím, že se jí narodil chlapeček jménem Petr. Skamarádily jsme se. Velice jsem s ní soucítila, neboť se svým chlapečkem, který zůstal na oddělení, nemohla ze zdravotních důvodů být. Pacientka bohužel zemřela. Předtím jsem od ní dostala talisman - malého bílého pejska. Mám ho dodnes a  vozím ho s sebou v autě. Na tu paní často myslím, velice mě citově ovlivnila a také mi otevřela oči. Poprvé mi došlo, že i mladý člověk může odejít z tohoto světa. Dodnes mě nepřestalo zajímat, co dělá její syn Petr. 12

Růžena Wagnerová, asistentka hlavní sestry VFN vzpomíná.

Růžena Wagnerová, asistentka hlavní sestry VFN, ve zdravotnictví pracuje více než 40 let. Jsem dětská sestra, a tudíž jsem většinou pracovala s dětmi. Mezi nimi jsem se naštěstí nesetkávala s  tolika úmrtími jako kolegyně na odděleních dospělých. Na jedno dítě však nezapomenu. Bylo to v roce 1962. 14letý chlapec měl chorobu, na kterou už dnes děti umírají minimálně, selhání ledvin pro urémii. Raději si ale vybavuji ty, které jsme zachránili, a těch byla většina – i když nám je přinesli rodiče do ambulance někdy již opravdu ve špatném stavu – v bezvědomí, otrávené houbami, dokonce v klinické smrti. Nám se je vždy podařilo společně s lékařem zachránit, třebaže jsem vždy měla pořádný strach, aby to dopadlo dobře. Také vzpomínám na jednu holčičku, kterou opustila matka a vychovávala ji babička s dědou. Ta malá byla tak trochu obézní, a tak jsem těm

prarodičům, kteří se o ni výborně starali, radila, jak s výživou a dávala jim různé další rady. Pak jsem z místa odešla, prošla kus života, a nakonec zakotvila ve Všeobecné fakultní nemocnici. Ta dívčina, na kterou vzpomínám, je už velká a nyní u nás v nemocnici pracuje jako sestra. Poznala jsem ji a měla jsem velkou radost, když jsem se doslechla, že má pěkný vztah ke starým lidem, že se k nim hezky chová a že je velice hodná.

Povolání sestry vlastně ani není povolání – to je trvalý stav a jak se říká, poslání - říká Anna Chrzová, hlavní sestra VFN

Anna Chrzová, hlavní sestra VFN, ve zdravotnictví pracuje více než 40 let. Hodně lidí si myslí, že na ně sestry jako na pacienty zapomenou, že okorají, nebo že se nás jejich osud nedotýká. To je ale omyl… nás se dotýká! Akutně na mě zapůsobil příběh, který se udál předevčírem. Šla jsem cvičit do Sokola – v naplněné tělocvičně jsme byli mladí, staří, muži, ženy. Najednou jedna cvičenka zkolabovala. Poskytla jsem jí resuscitaci a  pak přijela „houkačka“. Uvědomuji si, že povolání sestry vlastně ani není povolání – to je trvalý stav a jak se říká, poslání. Dobrá sestra nikdy neztratí radost z toho, když něco dobře dopadne a vždy zareaguje, když je potřeba. Paní Vyšínová, pacientka VFN Do Všeobecné fakultní nemocnice mě přivezli z Příbrami s  těžkým infarktem. Dostala jsem kardiogenní šok a byla jsem dvanáct dní v bezvědomí. Několikrát mě prý resuscitovali. Vzbudila jsem se, měla jsem tracheotomii, nevěděla jsem,

kde jsem, ani co se stalo. Otevřela jsem oči a myslela jsem, že jsem v jiné zemi – protože všichni kolem byli tak hodní! Já jsem se v životě s takovým perfektním, milým, laskavým chováním nesetkala. Přišla za mnou dcera s vnučkou – mám jedinou dceru a vnučku, pro kterou žiji. Před jedenácti lety při autonehodě jsem během jediné vteřiny přišla o dvě děti… takže jsem toho v životě prožila dost. Chtěla bych říct, že v této nemocnici mám všechny moc ráda.

Svůj příběh z pohledu pacientky VFN vypráví paní Vyšínová (uprostřed) šéfredaktorce Florence PhDr. Jarmile Škubové (vpravo)

Odjela jsem pak domů a za rok jsem dostala další záchvat. Zavolala jsem záchranku a také do této nemocnice. Pan primář mi řekl, ať přijedu, že budou na mě čekat. Sanitka mě ale zavezla do Příbrami, kde jsem moc prosila, aby mě odvezli do Prahy. Doktor si tam tedy zavolal a já jsem slyšela ze sluchátka pražského pana primáře, jak volá: „Kde je? Okamžitě ji přivezte, čekáme na ni!“ A tak mě odvezli rovnou do Prahy, kde mi podruhé zachránili život. Chtěla bych všem poděkovat… takovou péči, jakou zde poskytovali mně, a nejen mně, si nikdo nedokáže představit. Jsou jako moje rodina… A  na závěr vyprávění Karoliny Moravcové o pacientu Vladimíru Menšíkovi Při práci sestry se člověk obvykle moc nenasměje. Já však mám historky, kdy jsem se snad v  životě nejvíc nasmála v  práci, v  nemocnici, mezi pacienty, a to tehdy když zde byl unikátní Vladimír Menšík. Ten, jak známo, trpěl astma13

tem. Dokázal zazvonit, že se dusí a uměl to tak zahrát, že když jsme přiběhli na pokoj a zeptali se: „Pane Menšíku, děláte to jen tak, anebo vážně?“ řekl: „Tady mě píchá na prsou“. Já se na něj vrhla, dala mu dlaň na prsa a píchla jsem se. Jak jsem vykřikla, pan Menšík se smál. On si dal párátko pod pyžamo a zazvonil si na sestru, že ho píchá na prsou. Nebo, když musel ležet, dostal bažanta. Poučili jsme ho, na co ten bažant je, protože to nevěděl. Za hodinu ho navštívila paní Bohdalová a přinesla mu kytici. Já jsem u toho nestála, ale když jsem přišla za dvacet minut, tak ten bažant, který tam byl připraven pro jeho potřebu, obsahoval vodu a v ní byly ty kytky. Pro pana Menšíka nebyl problém být napíchnutý na jehlu a  chodit po chodbě. On se asi styděl na toho bažanta jít, nebo prostě nechtěl. Přijdu tedy na pokoj a Menšík nikde. Tak jsem ho hledala a našla ho na WC. Infúzní stojan nechal stát venku a  on vlezl dovnitř: „Ono se to tak natáhne, víte?“. „Ono“ to pořád kapalo, a  tak udělal potřebu. S ním byla legrace. Chutnalo mu jíst a ještě daleko víc mu chutnalo pít, takže kolikrát jsme ho odváželi sanitkou domů a on v té sanitce houkal: „Hu hú, jedeme domů!“ Chtěl nám za naši péči pořád dávat nějaký dárek, a tak jsme se jednou v půl desáté ráno zastavili u Švejka a on nám koupil 50 litrů švejkovského guláše, takže potom všichni snídali, obědvali guláš. Ovšem sanita byla načichlá tím gulášem, takže řada pacientů, která pak tou sanitou jezdila si říkala, jak zajímavě voní ta naše nemocniční dezinfekce. Pan Menšík u nás ležel na třílůžkovém pokoji a  jeho sousedem byl tatínek jednoho našeho významného politika, sám významná osobnost. Byl tady se srdcem, držel se za něj a říkal: „Proboha, já už nemůžu smíchy tady vedle toho pana Menšíka vydržet!“ Menšík také jednou řekl: „Víte, já mám dceru Martinu, tý se tak líběj ty vaše uniformy. Holky, nemohly byste mi pučit ten vodznak?“ My jsme 14

vzaly mul, udělaly z  něj obleček pro Martinu. Daly jsme jí čepec – bylo jí pět let – a ta jásala: „Já budu sestřička!“ Menšík přijel asi za týden a povídá: „Děti, to je žrádlo, ta holka chodí po baráku, každého chce píchat, a  říká: „Já jsem sestra!“ Nechtěla to vůbec sundat a chtěla v tom chodit i do školky.“ Jak to dopadlo? Martina je dnes známá herečka. Po tatínkovi...

Konference INMED 2006

O

dborný program listopadového šestého ročníku česko – slovenské konference INMED byl zaměřen na problematiku řízení a  financování zdravotnictví a  na zdravotnickou informatiku, která se logicky stala podpůrnou disciplínou těchto činností. „Všechna sdělení se opírala o  praktické zkušenosti jednotlivých přednášejících, což bylo účastníky konference hodnoceno velmi pozitivně,“ řekl ředitel konference Ing. Milan Kudrna. V úvodním bloku přednášek „Sdílení informací v rámci skupiny zdravotnických zařízení“ byly řešeny konkrétní kroky, které mohou ušetřit zdravotnictví mnoho peněz a času. Naprostá shoda přednášejících panovala v tom, že při kooperaci poskytovatelů zdravotní péče, je velmi prospěšné (a nejen finančně) předávání validních informací o  dosavadní léčbě pacienta a  že praxe je však podstatně komplikovanější a méně uspokojivá.

Možnosti financování zdravotní péče byly představeny v  bloku „PPP (Public Private Partnership) projekty a  projekty EU v  českém zdravotnictví“. Ředitel Krajské nemocnice Pardubice MUDr. Jan Feřtek, MBA, informoval o připravovaném PPP projektu v rámci Pardubického kraje. Další přednášky tohoto bloku seznámily účastníky s možnostmi využití zdrojů z EU a s novými operačními programy, které jsou s EU dojednány. V  jednom z  bloků přenášek vystoupil ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, který rozebral rozsah poskytované zdravotní péče soukromými subjekty v České republice z pohledu VZP. Na aktuální otázku elektronické preskripce se zaměřil PharmDr. Martin Beneš z Masarykova onkologického ústavu v Brně. Jeho přednáška byla zacílena na popis řešení a  na konkrétní zkušenosti se zavedením elektronické preskripce v Masarykově onkologickém ústavu. PharmDr. Beneš potvrdil obecně přijímané tvrzení, že elektronická preskripce s navázanou lékovou interakcí významně pomůže pacientům a následně ušetří velké objemy peněz. Několik let se již ve zdravotnictví v České a Slovenské republice diskutuje o startu projektu, který by toto řešil alespoň na regionální úrovni. V Masarykově onkologickém ústavu s využitím několika subdodavatelů tento projekt zrealizovali a od jara tohoto roku postupně využívají. Část odborného programu byla věnována oboru onkologie a  jejím speciálním požadavkům na informační systémy. Tato sekce seznámila posluchače s konkrétními zkušenostmi s implementací onkologického řešení v  informačním systému zdravotnického zařízení a se stanovením nového standardu pro parametrický záznam onkologických dat, který by v daleko lepší podobě umožňoval sledování a vyhodnocování onkologických onemocnění. Všechny elektronické verze přednášek jsou nyní k dispozici na webových stránkách www. inmed.info.

Konference se aktivně zúčastnilo 170 účastníků. Hlavním pořadatelem byla společnost STAPRO s. r. o. za pomoci hlavních partnerů, společností IBM a Progress Software.

Účastníci panelové diskuse. Zleva: MUDr.  Rudolf Střítecký – Fakulta managementu VŠE Praha; JUDr. Jaroslav Svejkovský - advokát; MUDr. Markéta Hellerová – náměstkyně ministra MZ ČR; Mgr. Tomáš Cikrt – tiskový mluvčí MZ ČR; Ing. Milan Kamenský, CSc., MPH – poradce ministra MZ SR; Bc. Vladimír Kothera – generální ředitel Zdravotní pojišťovny Metal - Aliance

ICEQ 2007

Mezinárodní konference efektivita, kvalita a spokojenost klientů ve zdravotnictví a sociální péči Praha, Nemocnice Na Homolce, 7. – 8. 3. 2007

S

polečnost Stapro je hlavním pořadatelem druhého ročníku mezinárodní konference o  problematice efektivity a  kvality ve zdravotnictví a sociální péči ICEQ 2007. Cílem konference je ukázat možné cesty zvyšování 15

kvality a efektivity zdravotní péče a sociálních služeb, přinášet nové podněty pro odborníky, vlastníky a manažery zdravotnických zařízení, pro pracovníky zdravotních pojišťoven, regionální a státní správy. Letošní ročník konference je připravován ve spolupráci se širším okruhem partnerů, mezi něž patří Univerzita Pardubice, European Health Property Network či European Pathways Association. Připravovaná témata konference: l Cost

Saving Quality Improvements

l

Quality Programs in Primary Care

l

Clinical Pathways (Integrated Care Pathways)

l

Clinical Governance

l

Quality and Safety in Pharmacy

l

P4P – Payment for Performance

l

Quality Payment Models in Healthcare and Welfare

l

Teamwork in Clinical Practice – Managing Clinical Cultures

l

Quality and Efficiency in Different Healthcare Systems

l

Patient Safety and Patient Satisfaction, and Consumerism in Health and Welfare

l

Performance Measurement in Health and Welfare

l

Information Technology Support for Quality and Efficiency

l

Information Management Tools

l

eHealth

l

HTA – Health Technology Assessment

V  uvedených programových oblastech zazní příspěvky řady předních zahraničních expertů - Prof. Don Hindle a Prof. Johanna Westbrook (University of New South Wales, Australia), Prof. Pieter Degeling (University of Durham, UK). Více informací o  konferenci je k  dispozici na webových stránkách www.iceq.cz. 16

Certifikovaný kurz MZ ČR PaedDr. Eva Kramperová s týmem spolupracovníků OVDV VFN

D

ne 13. listopadu tohoto roku skončil prezentací závěrečných prací účastnic z  naší nemocnice i  dalších zdravotnických zařízení  celé republiky již v letošním roce třetí běh certifikovaného kurzu MZ ČR Management a leadership ve zdravotnickém zařízení. Kurz je určen vedoucím pracovníkům nelékařských zdravotnických povolání, především z oblasti ošetřovatelské péče. Hlavní cíle kurzu napovídají o  jeho zaměření a účelu - zvýšit a prohloubit kompetenci vedoucích pracovníků nelékařských zdravotnických povolání, posilnit schopnosti (znalosti a dovednosti) vedoucí k  efektivnímu personálnímu řízení a  rozvoji skupin a  týmů, uvědomit si možnosti a  potřebu spolupráce při rozvoji profesních oborů a rozvoji organizace, naplnit požadavky §48 a §145 vyhlášky 424 ze dne 30.6. 2004 pro specialisty v organizaci a řízení zdravotnictví se specializovanou způsobilostí. V programu kurzu se tedy objevují manažerská témata ve zdravotnickém zařízení a na pracovišti, strategie řízení lidských zdrojů, leadership – ovlivňování pomocí motivace, komunikace a vedení, personální management v roli vedoucího, atd. Oddělení výchovy a vzdělávání VFN (vzdělávací středisko) nabízí účastníkům vstřícnou a tvořivou pracovní atmosféru, zkušenosti renomovaných

lektorů, ověřené u nás i v zahraničí, prožitky ze skupinových prací, her a diskusí, manuál s obecnými zásadami, metodami a  postupy, slovník cizích slov z moderního managementu, doporučenou literaturu, ukázky vzorových výstupních dokumentů. Cílem našeho programu je nejen předání vědomostí a dovedností z oblasti řízení lidí, ale také posilnit a povzbudit vedoucí zdravotnické pracovníky pro efektivní výkon, pro vlastní dobrou kondici a  kompetenci, pro vysokou kvalitu poskytovaných služeb a  spokojenost jejich klientů. Úspěšné absolvování kurzu vede ke  získání zvláštní odborné způsobilosti - účastník obdrží certifikát, na kterém je vyznačena způsobilost pro „Vedení a řízení pracovníků zdravotnických nelékařských povolání“ v hodnotě 15 kreditních bodů (počet kreditů pro zápočet k vydání certifikátu). V příštím roce plánujeme další pokračování manažerského vzdělávání v jarních i podzimních termínech.

Kurz znakového jazyka PaedDr. Eva Kramperová s týmem spolupracovníků OVDV VFN

V

roce 2006 se kurzu českého znakového jazyka zúčastnilo 20 zaměstnanců VFN Praha. Výuka probíhala ve dvou skupinách, takže byla dostatečně individuální a  efektivní. Ještě před samotným zahájením kurzu zájemci z  řad zaměstnanců vyslechli přednášku na téma „Jaké je to neslyšet?“o komunikačních problémech z  hlediska neslyšících, přednášejícím byl neslyšící Bc. Petr Vysuček, předseda organizace Pevnost - České centrum znakového jazyka a odborný asistent na FF UK, obor čeština v komunikaci neslyšících. V rámci přednášky se účastníci z pracovišť VFN v Praze dozvěděli základní informace o českém znakovém jazyce a o komunitě neslyšících v Čes-

ké republice a byla určena všem, kteří se ve své praxi setkávají s neslyšícími a pociťují potřebu s nimi bez obtíží komunikovat. Zajímavá byla také forma přednášky - přednáška proběhla v českém znakovém jazyce a tlumočení do a z českého jazyka bylo zajištěno. Samotnou výuku v  kurzu českého znakového jazyka, která probíhala v následujících 7 měsících v OVDV (vzdělávacím středisku VFN) tzv. přímou metodou, vedl neslyšící Martin Wiesner, který je naším nejzkušenějším lektorem českého znakového jazyka. Výuka se v počátku zaměřila na nejzákladnější gramatická pravidla českého znakového jazyka a studenti si postupně osvojili základní komunikační dovednosti v českém znakovém jazyce. Poté se kurz zaměřil hlavně na specifické problematické okruhy, které pociťují frekventanti kurzu jako důležité pro komunikaci s neslyšícími pacienty. Kurz byl hrazen z prostředků MZČR a OVDV VFN a Česká asociace sester (ČAS) absolvování kurzu vyhodnotila udělením hodnoty 10 kreditních bodů (počet kreditů pro zápočet k vydání certifikátu). Vzhledem k tomu, že kurz je hodnocen účastníky jako velmi prospěšný a  veškeré nabyté dovednosti jsou využitelné v  denní praxi na pracovištích VFN, rádi bychom v těchto kurzech pokračovali. V příštím roce plánujeme další pokračování kurzu znakového jazyka v dalších dvou skupinách. Sestry na Foniatrické klinice se procvičují před další hodinou znakové řeči.

17

K HISTORII VILY VORAČICKÝCH Z PABĚNIC MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.

Místo

Prostor, na kterém stojí tento dům, je průsečíkem Prahy Karla IV., Prahy magické a Prahy psychiatrické.

D

ominuje mu symbol středověké modlitby, vznášející se k  výšinám, štíhlá gotická osmiboká věž kostela sv. Kateřiny (1356). V  budově přilehlého augustiniánského kláštera byl v  roce 1826 zřízen samostatný ústav pro duševně choré, jehož prvním primářem se stal prof. Karel Damián Schroff, stoupenec terapeutického přístupu vytvořeného francouzským lékařem Philippem Pinelem, tím, který bývá zobrazován, jak za Velké francouzské revoluce vstupuje do kobek v pařížském žaláři Bicètre a snímá okovy choromyslným, kteří tam byli drženi. Nedaleko odtud se na hranici Karlem IV. založeného Nového města pražského nachází gotický kostel sv. Apolináře. Je pro nás významné, že v bývalém klášteře při tomto kostele založil v r. 1948 nestor české adiktologie doc. Jaroslav Skála první oddělení pro léčbu alkoholismu, jedno z prvních a možná úplně první na světě, které v léčbě závislých uplatnilo principy terapeutické komunity. Směrem k okraji hlubokého údolí potoka Botiče tento prostor uzavírá jeden z vrcholných stavitelských počinů doby Karlovy, chrám Panny Marie a  sv. Karla Velikého, po němž se tato lokalita nazývá Karlov. Chrám je znám z legendy o staviteli, který upsal duši ďáblu, aby mohl vztyčit unikátní klenbu. Stal se symbolem lidského ducha, který se ve svém úsilí o překonání všech omezení, přírodních zákonů i vlastní konečnosti nezalekne dotyku s ničivými silami v přírodě i v sobě. Tento symbol opakuje na druhém konci areálu dnešní VFN Faustův dům – a přibližně v polovině vzdálenosti mezi chrámem na Karlově a Faus18

tovým domem se nachází budova Přírodovědecké fakulty, kde počátkem 20. století působil Albert Einstein. Bylo to právě v  době, kdy pracoval na své speciální teorii relativity, o níž fyzikové říkali, že by bez ní nevznikla atomová bomba. Tato tři místa ztělesňují v této části města Prahu magickou nebo též Prahu golemskou, jejíž symbolem je Golem jako mimořádný výkon lidské tvořivosti, který se obrátí proti svému tvůrci. Vraťme se ale do Prahy psychiatrické a adiktologické. Protože bývalý augustiniánský klášter brzy nestačil kapacitou, byl v  tomto areálu v letech 1840 – 1844 vybudován tzv. Nový dům, tehdy nejmodernější ústav pro duševně nemocné v Evropě. Iniciátorem stavby a primářem ústavu byl docent Riedel. Zde je dosud hlavní budova Psychiatrické kliniky, která si v  posledních letech vybrala za svůj znak právě věž chrámu sv. Kateřiny. Lidový název „Kateřinky“ si ještě někteří z nás pamatují. Nástupce docenta Riedla Dr. František Köstel byl úspěšný pokračovatel ve zvětšování kapacity ústavu. Za dalších téměř 20 let po otevření Nového domu, v r. 1863, přikoupil pro potřeby ústavu tento dům, zvaný Herzův.

Dům

D

ům byl postaven počátkem 18. století jako šlechtické sídlo na pozemku pronajatém od augustiniánské kanonie. Pozemek měl trojúhelníkový tvar a  od areálu kláštera sv. Kateřiny ho oddělovala cesta, vedoucí v  pokračování dnešní ulice Na Bojišti přes místo, kde byl později postaven Nový dům, na roh ulice Apolinářské a Lipové. Nejstarší část

tohoto sídla typu letohrádku či vily pochází asi z let 1715-1720. Byla to jednopatrová vrcholně barokní stavba se zajímavým kamenným portálem uprostřed. Střední okno nad portálem, který vede do klenutého průjezdu, si dosud zachovalo složitě utvářené původní kamenné ostění s mušlí nad překladem. Při rozšíření objektu po r. 1782 byla celá tato sedmiosá fasáda zopakována v takřka nezměněné podobě po pravé straně původní stavby, jenom portál je slepý a nikoliv kamenný, ale štukový. Motiv portálu se pak ještě opakuje na zdi, ohraničující areál proti ulici Ke Karlovu. Výsledkem přestavby koncem 18. století byla rovněž obě boční křídla, takže půdorys rozšířeného domu nabyl podoby písmene E. V r. 1814 se však dům dostává do měšťanských rukou a začíná jeho postupná degradace různými pronájmy a prodeji pro podnikatelské účely. Další přestavba v r. 1832 mu dala vysloveně tovární charakter. Objekt byl využíván jako pražírna, balírna,

výrobna cikorky, cukerní rafinérie apod., byl také delší dobu opuštěn a chátral. Po té, co byl zakoupen pro potřeby ústavu pro duševně nemocné, byla zde hospodářská správa a prádelna. V r. 1892 byla uliční fronta doplněna novou dvoupatrovou přístavbou. Další přístavby směrem do dvora vznikaly ve 20. století spolu s dalšími provozními budovami a provizorními stavbami. Dnes je obtížné v této stavbě původní šlechtickou vilu vůbec rozpoznat, a to jak z ulice, tak zejména z  nádvoří. Prostor mezi zadní frontou vily a  hlavní budovou Psychiatrické kliniky nabyl charakteru průmyslové periférie, takže se zde natáčelo několik filmů z prostředí pražské galerky. Psychiatr a  básník Zbyněk Havlíček v jedné básni ze 60. let 20. století vidí v této kulise v podzimních mlhách slepou dívku prodávat sirky, zatímco kolem se toulají vychrtlí psi. Snad bude budoucnost příznivější – před několika lety vznikla v Praze 2 občanská iniciativa, která má za cíl ve spolupráci s  klinikou a nemocnicí celý tento areál revitalizovat jako odpočinkovou zónu v této části města a oživit jej soudobým sochařským uměním, jak to naznačuje již druhá výstava v parku za klinikou a plastika na komíně.

Jméno

P

oužili jsme výraz „dům zvaný Herzův.“ Jako Herzův dům je všeobecně znám, ale nelze s  jistotou říci, kde se toto pojmenování vzalo. Jedna hypotéza je, že jde o jméno posledního majitele nebo nájemce před tím, než byl objekt v r. 1849 opuštěn. Mohlo jít o  člena podnikatelské rodiny Herzů, známých producentů různých potravinářských produktů včetně kávových náhražek, které se tady opravdu vyráběly. Ve starožitnictvích jsou dosud někdy k vidění staré plechové krabice od cikorky Herz s červeným srdcem. Herz však nakonec vůbec nemusí být osobní jméno. Název domu – německy Herzhaus – může pocházet od německého slova „srdce“, což byl znak augustiniánského řádu, který sídlil na Karlově i  v Kateřinkách. O tom se ještě musíme dozvědět víc. 19

V soupisech pražských památek se však pojmenování Herzův dům vůbec neobjevuje. V pragenziích nese dům název podle šlechtického rodu, který si jej počátkem 18. století nechal postavit – vila Voračických z Paběnic. Povězme nyní něco o tomto rodu.

Rod

P

aběnicové byli starým českým vladyckým rodem, o jehož stáří svědčí i velmi prostý erb - štít na kříž rozdělený s poli stříbrnými a modrými. Tento erb se dodnes připomíná ve znaku několika obcí, např. Máslovic u Kralup nad Vltavou nebo Prčice, dnes města Sedlec-Prčice. Původní jméno rodu se odvozuje od tvrze ve vsi Paběnice u Kutné Hory, odkud rod v polovině 14. století začíná svůj vzestup do vyšších církevních kruhů i do okruhu královského dvora. Rytíř Jan z Paběnic získal v r. 1510 tvrz Voračice u Tábora a od té doby se datuje jméno „Voračický z Paběnic“. Rod byl velmi rozvětvený a měl rozptýlené državy prakticky po celých Čechách: na Seldčansku, Táborsku, Chrudimsku, v okolí Náchoda i v okolí Prahy, například hrad Chvatěruby u Kralup nad Vltavou. Řada členů rodu Voračických z Paběnic zastávala významné úřady krajských hejtmanů i  v  královské administrativě. Účastnili se také různých zahraničních výprav. Jeden z nich, rovněž Jan, byl v Paříži r. 1572 za noci Bartolomějské, a s jinými Čechy byl způsobem téměř divotvorným zachráněn před smrtí. Během 17. století byly všechny větve rodu povýšeny do panského stavu, v 18. století do stavu hraběcího.

Při různých majetkových transakcích se Voračičtí z Paběnic rovněž setkali s předky některých z nás, kteří jsme tu dnes přítomni: např. v letech 167982 měli v držení sirotčí statek Těmice v místě, odkud pochází rod Těmínů z Těmic, předků naší významné kolegyně PhDr. Martiny Richterové Těmínové. Přibližně ve stejné době koupili dva mlýny v okolí Kralup od mých předků, Kalinů ze Šárky a Ořecha. Počátek 18. století, kdy si Vojtěch Jiří hrabě Voračický z Paběnic nechává stavět toto sídlo, byl zjevně úspěšnou dobou rodu, poté však následují určité finanční problémy a  už v  r. 1733 vila pro dluhy připadá majitelům pozemku – augustiniánské kanonii. Rozšíření vily koncem 18. století spadá do doby, kdy ji v dražbě koupila kněžna Alžběta Fürstenbergová, rozená Taxisová. Hraběcí rodina Voračických z Paběnic je pak připomínána až do 19. století, jehož konce se ale dožila pouze jedna větev. Poslední přímí potomci Voračických z Paběnic žili ve 20. století v Maďarsku. Pozvat pokračovatele rodu, který tento dům kdysi postavil, na dnešní slavnost, se bohužel nepodařilo.

Kniha

R

od Voračických z Paběnic sice zmizel ze scény, ale kromě pojmenování tohoto domu se jeho památka dodnes zachovala díky jedné ženě, která z  toho rodu pocházela. Hraběnka Eleonora Voračická, která se v r. 1828 provdala za hraběte Michaela Karla Kounice, byla známá vlastenka, která v  mladých létech ráda rozmlouvala s Dobrovským, Šafaříkem a Palackým a podporovala mnohé obrozenecké kulturní počiny. Právě jí je věnována slavná kniha, kterou jsme všichni četli a kterou četlo mnoho generací před námi: Babička Boženy Němcové. Autorka jí adresovala krásné věnování, napsané na první stránce knihy: „Vysokorodé Paní, Paní Eleonoře hraběnce z Kounic, rozené hraběnce Voračické z Paběnic, paní řádu hvězdokřížového, členu mnohých dobročinných ústavů atd. ve vší úctě věnuje Božena Němcová.“ Toto prosté věnování doprovází ještě další oslovení:

20

„Vysoce urozená paní! Je způsob, když koho milého z  domu provázíme, že mu dáváme na cestu s sebou požehnání. I já, posílajíc do světa dítko - prostinké to dítko své fantasie - žehnám je, vtiskujíc mu na čelo jméno, jež ode dávna národu milé a vážené bylo - a nyní ctěné je co příznivkyně lidu, podporovatelkyně všeho, co dobré a  krásné, jméno Vaše, šlechetná Paní! - Nevím pro ně lepšího požehnání.“ Také my máme své dobrodince a podporovatele, které jsme při dnešní slavnostní příležitosti vzpomněli. Jistě bychom jim přáli, aby se skrze jejich dobré skutky, které pro nás učinili, zachovalo jejich jméno v paměti národa tak dlouho, jako jméno hraběnky Eleonory. My pro to uděláme vše, co bude v našich silách. Ať šťastná hvězda svítí nad vilou Voračických z Paběnic. Ke slavnostnímu otevření rekonstruovaných prostor Centra adiktologie v tzv. Herzově domě, v areálu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, Ke Karlovu 11, Praha 2, dne 4. října 2006.

Zřídka se vyskytující onemocnění – zdravotnickoetický rozměr prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc., KDDL VFN a 1. LF UK

D

ne 18. října 2006 se konala tisková konference „Specifika vzácně se vyskytujících onemocnění“. Tisková konference měla za cíl ukázat na zvláštnosti diagnostiky a léčby vzácných či zřídka se vyskytujících onemocnění, na nutnost dokonalé spolupráce mezi lékaři, nemocnými a jejich rodinami, a v neposlední řadě na stále důležitější roli zájmových skupin nemocných se vzácnými chorobami v diagnostice, komplexní péči a spolupráci při zkoumání příčin onemocnění, zavádění i vývoji nových léčebných postupů.

Zprava: prof. Zima, děkan 1. LF UK; MUDr. Bříza, ředitel VFN; prof.  Martásek, KDDL; doc.  Hoza, přednosta KDDL; Mgr. Cikrt, MZ ČR

Choroba je považována za raritní nebo zřídka se vyskytující, jestliže je postižen jeden jedinec ze dvou tisíc. Počet takto definovaných chorob se blíží sedmi tisícům, přičemž většina z  těchto onemocnění má velmi těžký průběh. V současnosti přibývá v  tomto seznamu přibližně pět úplně nových onemocnění za týden, přibližně 80 % těchto onemocnění má genetický podklad. Zřídka se vyskytující onemocnění jsou příčinou 35 % všech úmrtí ve věku do jednoho roku, 10 % úmrtí ve věku 1 – 5 let a přibližně 12 % úmrtí mezi 5. a 15. rokem věku. Avšak i u těch nemocných, kteří nejsou bezprostředně ohroženi na životě je velmi často ovlivněna kvalita života nejen samotných nemocných, ale i členů jejich rodin. Chronická bolest je přítomna u  jednoho z  pěti nemocných a u poloviny nemocných je výrazné postižení pohybového aparátu nebo snížení mentálních funkcí. Odhaduje se, že až 7 % světové populace může být postiženo vzácně se vyskytujícím onemocněním a že v Evropě může být 27 milionů takto postižených. Raritní onemocnění ve svém součtu představují závažný zdravotnický i etický problém. Důležité místo mezi těmito vzácně se vyskytujícími chorobami zaujímá skupina dědičných poruch metabolismu. Tato onemocnění jsou způsobena vychýleným metabolismem v důsledku chyby v genetické výbavě jedince. 21

Složení našeho těla a jeho pozoruhodné funkce jsou „zakódovány“ v našich genech. V nich ukrytá genetická informace je přepisována do složení enzymů, specializovaných bílkovin, které řídí metabolické procesy v našem organizmu (např. spalování a  tvorbu energie, výrobu červeného krevního barviva pro červené krvinky a  další důležité proteiny, které barvivo obsahují, degradace starých či využitých produktů metabolických reakcí). Včasná diagnostika je nutná pro možnou prevenci a eventuálně léčebný zásah. V  srdci pražského Karlova leží dětský areál, původně Nalezinec. Dnes je součástí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde je situována Klinika dětského a dorostového lékařství (s řadou specializovaných ambulancí) a  v  součinnosti s Ústavem dědičných metabolických poruch se podílí na diagnostice a následné péči o nemocné se vzácnými chorobami. Molekulární diagnostika a s ní spojený výzkum a léčebný zásah u některých onemocnění jdou dopředu mílovými kroky. Na tuto skutečnost je třeba reagovat, i když nelze zcela předvídat a ani v dlouhém předstihu plánovat.

doc. PhDr. Ludmila Hlaváčková, CSc., Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF prof. PhDr. Milada Říhová, CSc., přednostka Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

Krátké ohlédnutí

V

elmi štíhlá postava, šedivé vlasy, rychlá sportovní chůze, za skly brýlí bystré inteligentní oči. To je paní docentka PhDr. Ludmila Hlaváčková, CSc., jinak živá paměť pražské lékařské fakulty a  nutno dodat všech lékařských fakult v Praze. Včetně oné 22

německé, běžně opomíjené a  snad i  schválně zapomínané, alespoň pro několik desítek poválečných let. Nechci psát životopis. Ten už několikrát vyšel a  je to životopis velmi pracovité vědkyně, zaměstnané „na všech frontách“. Ani rodina ani věda nikdy nestrádaly, obě pole činorodé působnosti byla průběžně bohatě osívaná i sklízená. K  jejím šedesátinám vyšel biograficky pojatý článek „Stůl k hostině připravený“, který si vypůjčil název z  proslulé zakládací listiny Karlovy univerzity, kde citované místo v latině a středověkém pravopisu zní „mensa ad cenam parata“. Soubor jejích větších či menších prací přesahuje dvoustovkovou číslovku. Zájem se soustřeďuje především na povinné vzdělání lékařů a ranlékařů (termín, který L. Hlaváčková razí pro povolání chirurgů), eo ipso na dějiny pražských lékařských fakult, dějiny pražských nemocnic a  tím i  na dějiny zdravotnictví a lékařství.

Ačkoliv se chci zcela vyhnout citacím i  bibliografickým údajům, nemohu zde nezdůraznit stěžejní práce L. Hlaváčkové: inspiraci i lví podíl na dvoudílném Biografickém slovníku pražské lékařské fakulty 1348-1439, totéž platí pro dlouho tabuizované téma dějin samostatné německé lékařské fakulty (1883-1945) a podílu německých lékařů na vývoji pražské medicíny. Vrcholnou a po zásluze hned několika významnými cenami ohodnocenou knihou je půvabná publikace Dějiny lékařství v českých zemích, kterou psala se svým dlouholetým spolupracovníkem, žákem a přítelem docentem Petrem Svobodným. Publikace byla po zásluze hned několikrát oceněna. Zcela neuvěřitelná svěžest a  energie historičky medicíny je záviděníhodná a zároveň i příkladná. Dne 8. října tohoto roku, tj. roku 2006, oslavila naše kolegyně i přítelkyně čtyřicet pět let nepřetržité a soustavné práce za jedním a stále stejným, starobyle prostorným psacím stolem Ústavu dějin lékařství, dnes Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK. Ne každý pracovník naší lékařské fakulty se může pochlubit stejným počtem u nás odpracovaných let. Posíláme touto cestou vřelé přání neutuchajícího elánu, bez něhož by naše české dějiny lékařství a lékařských fakult velmi citelně zchudly, do dalších let.

Po válce studoval současně na lékařské a  přírodovědecké fakultě UK v Praze a zároveň byl pomocná vědecká síla na soudním lékařství. Po promoci a  vojenské službě (lékař, chirurg) pracoval v letech 1951 – 57 v Archeologickém ústavu SAV v Nitře. Od r. 1957 do r. 1967 působil v Archeologickém ústavu ČSAV v Praze. V r. 1967 přešel do Národního muzea v Praze, kde založil antropologické oddělení. Přednášel antropologii na univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě a  paleontologii člověka na Přírodovědecké fakultě v Praze. V r. 1974 byl habilitován z antropologie na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Profesorem anatomie na 1. lékařské fakultě UK v Praze se stal v r. 1990, kde na Anatomickém ústavu přednášel kapitoly o vývoji člověka. V r. 1993 mu Univerzita P. J. Šafárika v Košicích udělila čestný doktorát přírodních věd. Vědecký profil prof. Vlčka se utvářel za jeho cesty k vědě, která vedla přes studium medicíny, studium antropologie, soudní lékařství, chirurgii a praxi v archeologických ústavech. Tím získal

Odešla mimořádná osobnost české i světové vědy prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc., emeritní přednosta Anatomického ústavu 1. LF, prof. MUDr. Miloš Grim, DrSc., přednosta Anatomického ústavu 1. LF Prof. MUDr.  et RNDr.  h.c. Emanuel Vlček, DrSc. narozený 1. března 1925 v Rožmitále pod Třemšínem, patřil do generace postižené událostmi 2. světové války. Prošel totálním nasazením a poté pracoval jako laborant v Ústavu soudního lékařství UK v Praze. Za účast a zranění v Pražském povstání mu byl propůjčen Čs. válečný kříž 1939. 23

multidisciplinární pohled na předmět svého výzkumu. Ten se projevil zejména v jeho paleoantropologických pracích a v antropologickolékařských výzkumech pozůstatků historických osobností. Prof. Vlček publikoval přes 500 vědeckých sdělení, z  toho 140 odborných studií, 53 knih a  monografií, celou řadu vědeckých zpráv a populárních statí. Vědecké dílo prof. Vlčka lze rozdělit do několika okruhů. Jeho prvořadým zájmem byla paleoantropologie. Studoval předchůdce dnešního člověka od forem Homo erectus až po fosilní formy Homo sapiens. Pro kvalitu svých výzkumů byl zván ke spolupráci na vzácném paleoantropologickém materiálu na četná pracoviště v cizině. Věnoval se i antropologii současných populací a popsal skupinu Chalchů v Mongolsku. Veřejnosti jsou nejvíce známy jeho výzkumy tělesných vlastností historických osobností českých dějin, zejména královských dynastií a význačných osobností dějin a kultury minulých dob. Těmito pracemi založil prof. Vlček novou pomocnou vědu historickou, která vypovídá o historických osobnostech objektivními přírodovědnými a  medicínskými fakty nezávislými na subjektivní výpovědi psaných pramenů. Vedle těchto hlavních okruhů zájmu se prof. Vlček věnoval celé řadě témat antropologických, anatomických a komparativně embryologických. V prof. Vlčkovi ztrácí 1. lékařská fakulta a česká i světová věda mimořádnou a výraznou osobnost, jejíž jedinečnost nelze nahradit.

životní jubilea Životní jubilea - listopad 2006 doc. MUDr. Václav Smrčka, CSc. – z Kliniky plastické chirurgie 1. LF a FN Na Bulovce. Fakultu všeobecného lékařství UK absolvoval v roce 1976. V roce 1992 obhájil kandidátskou dizertační práci. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován v roce 2001. 24

prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc. – přednosta Ústavu lékařské biochemie 1. LF a proděkan pro studijní záležitosti. V roce 1964 promoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátem lékařských věd se stal v roce 1969. Docentem pro obor biochemie byl jmenován v roce 1979. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1989. V roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor biochemie. doc. Ing. Vladimír Novák, CSc. – z Fyziologického ústavu 1. LF. Studium na Strojní fakultě ČVUT absolvoval v  roce 1961. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1981. Docentem pro obor automatické řízení a inženýrská informatika byl jmenován v roce 1992. prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. – ze Stomatologické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1955 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze obor stomatologie a v roce 1966 vystudoval na téže fakultě všeobecný směr. Kandidátem lékařských věd byl jmenován v roce 1977. Docentem pro obor stomatologie byl jmenován v roce 1988. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1989. Profesorem pro obor stomatologie byl jmenován v roce 1990. Životní jubilea - prosinec 2006 doc. MUDr. Petr Kozler, Ph.D. - z Neurochirurgické kliniky 1. LF a ÚVN. Na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze promoval v roce 1976. V roce 2002 dokončil PGS v biomedicíně. Titul Ph.D. obhájil v roce 2003. Docentem pro obor neurochirurgie byl jmenován v letošním roce.

dohoda o spolupráci Mgr. Vlasta Helekalová, ved. odd. vnějších vztahů 1. LF UK Byla podepsána Dohoda o vzájemné spolupráci mezi 1. lékařskou fakultou UK a Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM).

a  uznávání odborné způsobilosti a  specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k  výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče ve znění pozdějších předpisů.

D

ne 22. listopadu 2006 podepsali spectabilis děkan 1. lékařské fakulty UK prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA a  ředitel Institutu klinické a  experimentální medicíny MUDr. Štefan Vítko, CSc. Dohodu o vzájemné spolupráci. Tato dohoda vychází a je v souladu s ustanovením smlouvy o spolupráci uzavřené mezi Univerzitou Karlovou v Praze a Institutem klinické a experimentální medicíny ze dne 21. 7. 2005. Dohoda mezi 1. LF UK a IKEM upravuje otázky vzájemné spolupráce ve vzdělávání, vědě, výzkumu a zdravotnictví s cílem naplnit poslání obou stran této dohody. Za účelem úspěšnější a racionálnější činnosti ve věcech společného zájmu 1. LF UK a IKEM byly stanoveny formy spolupráce, které zahrnují: l sjednávání společné politiky a  společných zásad ve vzdělávací, vědeckovýzkumné a zdravotnické činnosti, l sjednávání a sdružování prostředků pro realizaci plánů ve společném zájmu, l vytváření podmínek pro realizaci politiky výchovy zaměstnanců a studentů, l sjednávání a  realizace vědeckovýzkumné práce a rozvoje zdravotní péče ve společném zájmu, l úpravu pracovních vztahů zaměstnanců, kteří jsou současně v pracovním poměru k 1. LF UK a k IKEM, l společný postup při akreditaci pracovišť a realizaci vzdělávání v souladu se zákonem č. 95/ 2004 Sb., o  podmínkách získávání

Občanské sdružení LYMFOM HELP V Praze, 26. 10. 2006 prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., přednosta I. interní kliniky VFN a 1. LF UK Vážený pane profesore, dovolte mi, abych jako zakládající členka občanského sdružení Lymfom Help Vám vyjádřila díky za činnost doc. MUDr. Marka Trněného a MUDr. Roberta Pytlíka z  vaší kliniky, kteří se velmi aktivně zapojili do spolupráce s  naší pacientskou organizací. Občanské sdružení Lymfom Help vzniklo v září minulého roku především jako podpora pro lidi, kteří procházejí těžkým obdobím. Ať už jako pacienti s maligním lymfomem, nebo jako rodinní příslušníci, či blízcí takto nemocných. Vznik našeho sdružení byl podmíněn jednak velmi malou informovaností o  tomto druhu onkologického onemocnění, které je v současné době už pátým nejčastěji diagnostikovaným onkologickým onemocněním na světě, ale také kvůli nedostatečné systematické podpůrné a psychologické péči pro nemocné a  v  neposlední řadě také v  důsledku chybějící systematické péči o pacienty v remisi onemocnění a pacienty vyléčené. Jsme si však dobře vědomi toho, že právě lékaři nám mohou při zlepšování informovanosti velmi pomoci a že jsou našimi partnery při léčbě. Proto velmi vítáme, a jsme velmi vděční, za jakoukoliv aktivní formu spolupráce ze strany lékařů. 25

Jedněmi z  těch, kteří se velmi aktivně a  ve velké míře zapojili do spolupráce s námi, jsou i doc. Trněný a dr. Pytlík. Doc. Trněný stál již u  počátku vzniku našeho sdružení a  společně s dr. Pytlíkem se stali členy úzkého týmu lékařů, kteří zajišťují odpovědi na dotazy zasílané do naší internetové poradny, kam se anonymně mohou obracet všichni zájemci o problematiku spojenou s  maligním lymfomem. Také jsme jim oběma velmi vděční za spolupráci v rámci setkávání pražských pacientů, kde jsou velmi častými hosty. Doc. Trněnému musíme připsat i velkou zásluhu na organizaci a  zdárném průběhu nedávného celostátního setkání pacientů s lymfomem, které se uskutečnilo 11. října. Pan docent Trněný nám velmi pomohl zejména tím, že se podílel na sestavování odborného programu, oslovil přednášející lékaře a také sám osobně pozval své pacienty na toto edukační setkání. MUDr. Pytlík nám taktéž velmi pomohl v oslovení a osobním pozvání pacientů a sám také na setkání s velkým úspěchem přednášel na téma Novinky v  léčbě lymfomů. Velmi si proto vážíme toho, že Vy, jakožto přednosta pracoviště, kde doc. MUDr. Trněný a MUDr. Pytlík působí, jim tuto formu spolupráce s naším sdružením umožňujete a chci Vám proto vyjádřit naše srdečné díky. S pozdravem Mgr. Petra Štětková, členka výkonného výboru

děkovné dopisy Ředitelství VFN Vážení, jako příslušník „silnějšího pohlaví“ jsem se dostal do prostatických obtíží. Byl jsem léčen a posléze hospitalizován na Urologické klinice VFN, kde jsem operaci prostaty podstoupil. Operaci prováděl MUDr. Jozef Stolz se svými spolupracovníky. Vše proběhlo hladce a  bez komplikací a já se už cítím zcela fit. 26

Prosím proto, abyste za provedený zákrok tlumočili můj vřelý dík MUDr. Stolzovi a jeho týmu a za příkladný přístup k pacientům i všem sestřičkám Urologické kliniky VFN. S pozdravem Vojtěch Kotrba I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK, přednosta doc. MUDr. Jan Šváb. CSc. Vážený pane docente, dovolte mi, abych Vám a vašemu pracovnímu kolektivu poděkovala za velice milou péči v době mé hospitalizace na vaší klinice. Bohužel jsem v posledních 4 letech prodělala 7 operací na různých klinikách, ale s takovým přístupem k pacientovi jsem se nikde nesetkala. Potřebovala jsem cosi v noci od sestřičky, a tak jsem se jí omlouvala, že ji obtěžuji a ona mi odpověděla s úsměvem, že jen ať si zazvoním, když budu něco potřebovat, že od toho ona tady je, aby nám pomohla. Vzpomněla jsem si na sestry v Obloukové ulici, kde mi odmítly pomoci dojít na toaletu, když jsem se nemohla ani hnout díky tomu, že mně spletly léky. A tak jsem poznala, že není jen špatné zdravotnictví, ale že záleží nejvíce na lidech, kteří ve zdravotnictví pracují. Přeji Vám a  vašemu kolektivu hodně zdraví a  štěstí a  prosím i  za vaše budoucí pacienty, zůstaňte takoví, jací jste! Se srdečným pozdravem Vaše vděčná pacientka Stanislava Drábková Ředitelství VFN Děkuji celému kolektivu lékařů a sester Neurologické kliniky VFN a 1. LF UK pod vedením prim. MUDr. Petra Mečíře za veškerou péči a mé léčení. Vaše pacientka Zdena Bryndová Ředitel VFN, MUDr. Jan Bříza CSc., MBA Vážený pane řediteli, přestože současný stav našeho zdravotnictví není zrovna radostný, rád bych Vám poděkoval jako řediteli FN za výbornou profesionální práci a současně i lidský přístup k nám, pacientům. Jedná

Milé sestřičky! Moc Vám děkuju, že jste se hezky staraly o mého páníčka, který se už vrátil domů a já ho vodím na procházky do lesa kolem mé kamarádky Žolinky. Prý mu napřed páni doktoři vyndali z hlavy nějakého brouka, co se tam roztahoval a tlačil na ty drátky, co na nich jsou přidělaný ty koukátka. Taky mi povídal, jste do něj pořád píchaly nějaký jehličky, ale že už Vám to odpustil. Doma pořád mlsá nějaký malý bonbónky, co si od Vás přines a mně je nechce dát! Zdraví Maxík Nízký, vlastní tlapkou se o ortopedické oddělení I. chirurgické kliniky, jmenovitě bych rád poděkoval MUDr. Martincovi a sestřičce paní Smolíkové. Návštěva nemocnice není nikdy příjemná a pocit strachu v nás vždy je. Díky doktoru Martincovi, sestře Smolíkové a jejich ohleduplnému a citlivému jednání, v nás strach nahradil pocit jistoty a důvěry v jejich práci. Díky jejich odbornosti byl vždy můj zdravotní problém rychle a úspěšně vyřešen. Ještě jednou velké díky a uznání za vaší práci. František Skalák Do rukou MUDr. Jana Břízy CSc., MBA, ředitele VFN Milé sestřičky, páni doktoři, přátelé, dnes je tomu právě rok, co jsem s Vaší pomocí přišel na svět. A jsem tomu velice rád. Vám všem za to patří veliké díky. Moc hezky jste se těch prvních pár dnů o mne a o maminku starali. Už jsem velký kluk, chodím, občas i  mluvím, a pomalu už ani nepotřebuji plínky. A těším se, až mi tatínek s maminkou jednou od Vás přivezou sourozence. Ahoj a hezký den Vám všem přeje Kájíček Kubeš Ředitelství VFN Vážené dámy a pánové, dovolte, abych touto cestou poděkoval za péči, která byla věnována mojí mamince, Květuši Bělíkové. Byla hospitalizována na Geriatrické

klinice v Londýnské ulici. Byla odkázána na cizí pomoc, které se jí na vaší klinice plně dostalo. Potřebnou pomoc jsme našli nejen ve vedení kliniky ale i u personálu. Velikým překvapením pro mě byl telefonický hovor s přednostkou kliniky prof. MUDr. Evou Topinkovou, CSc., která byla nejen velice ochotná a příjemná, ale hlavně byla plně informovaná o  zdravotním stavu mojí maminky, což je velice obdivuhodné u člověka v jejím postavení. Vážená paní profesorko, přijměte proto můj obdiv a dík. Dále bych se rád zmínil o  primářce paní MUDr. Dagmar Pelíškové, se kterou jsme byli nejen v  telefonickém kontaktu, ale měli jsme možnost se s ní několikrát setkat při našich návštěvách u maminky o sobotách a nedělích, kdy měla paní primářka službu. Vždy nás ochotně přijala a podrobně nás informovala o zdravotním stavu maminky, případné další léčbě, nebo rehabilitaci. Její vztah k pacientům a jednání s nimi je opravdu příkladné. Pro všechny měla povzbudivá slova, která na ně, většinou lidi pokročilého věku, působila jako něžné pohlazení. Z osobnosti paní primářky vyzařovala odbornost, láska k povolání a velká zkušenost, což se kladně odráželo v celém obrazu kliniky. O ošetřujících lékařích, ošetřovatelkách a ošetřovatelích, hovořila vždy s  velkým respektem a uznáním, takže jsme měli nejen dobrý pocit, že je maminka v dobrých rukách, ale jsme o tom přesvědčeni dodnes. 27

Vážená paní primářko, chci Vám za vše moc a moc poděkovat, vyjádřit Vám hluboký obdiv a popřát Vám mnoho zdraví a pracovních úspěchů. A Vám, ošetřující lékařky a lékaři, chci ze srdce poděkovat za Vaši zodpovědnou a obětavou práci, kterou se snažíte ulehčit a zpříjemnit sklonek života svým pacientům. A že to není lehká a vždy příjemná práce mohou jistě potvrdit i ošetřovatelky a ošetřovatelé, kteří jsou pacientům velkou oporou. Při psaní tohoto dopisu nemohu zapomenout na sociální pracovnici paní Malou. Vždy nám dobře poradila a sama organizovala vybavování potřebných dokladů, vždy byla ochotná a s velkou profesionalitou plnila nejen své povinnosti, ale dělala pro své pacienty mnohem víc. Ještě jednou mnoho díků všem! Ing. Pavel Bělík Rodenbach – Německo

První studentská konference ÚTPO 1. LF UK Mgr. Dana Jurásková, MBA, FTNsP

Ú

stav teorie a praxe ošetřovatelství pořádal 22. listopadu 2006 první studentskou konferenci bakalářů a magister. Záměrem tohoto, napoprvé neformálního setkání, bylo ukázat výsledky práce některých předmětů studijního oboru ošetřovatelství a předvést seminární práce. Získat informace o  tom, jak lze obhájit závěrečnou bakalářskou práci nebo diplomovou práci v navazujícím magisterském studiu učitelství na zdravotnických školách. Záměrem organizátorů bylo tímto způsobem vzpomenout také na události 17.listopadu 1939 a 1989. Doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., proděkan fakulty pro bakalářská studia na konkrétních číslech ukázal, jak 1. LF UK podporuje rozvoj bakalářských a magisterských studijních programů pro nelékaře. 28

Doc. Jiří Neuwirth, CSc., zavzpomínal na úplné začátky výuky ošetřovatelství na Univerzitě Karlově a podělil se s  účastníky o „Střípky z historie ošetřovatelství“. Mgr.  Dana Jurásková, MBA, představila přítomným současnou podobu ÚTPO. Po úvodních přednáškách následovala sdělení současných studentů, ale i absolventů studijních oborů realizovaných na ÚTPO – bakalářského studia ošetřovatelství a  navazujícího magisterského studia učitelství. Auditorium studentů všech ročníků mělo tedy příležitost vyslechnout si obhajoby diplomových prací Mgr. Zachové (Problematika ochrany zdraví sester při výkonu povolání), Mgr. Lálové (Kompetence sester na JIP) a Mgr. Hanouskové (Bolest). Velmi zajímavý byl příspěvek Mgr. Dandové (Zázemí a podpora u seniorů při náhlé změně soběstačnosti), která se se studenty podělila o své zkušenosti z opakované obhajoby diplomové práce. Současné strasti studenta zpracovávajícího diplomovou práci přiblížila Bc. Novotná (Problémy kvantitativního výzkumu mé diplomové práce). Obhajoby závěrečných bakalářských prací byly prezentovány Bc. Jedonkem (Laická veřejnost a popáleninové trauma). S výstupy jednotlivých předmětů v  podobě seminárních prací přítomné seznámily Petra Absolobová (Návykové látky) a Kateřina Švejdová (Koncepční model Leiningerové-teorie transkulturního ošetřovatelství). Setkání studentů bylo studenty hodnoceno jako velmi potřebné a přínosné a tak máme vedle konference Dnů Marty Staňkové další novou tradici.

Péče o předčasně narozené děti ve VFN

D

ne 7. prosince 2006 se ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze konalo neformální setkání s  novináři na téma „Péče o předčasně narozené děti“. Zde naleznete informace o Gynekologicko porodnické klinice VFN a 1. LF UK a o oboru neonatologie.

V  roce 2005 bylo na Gynekologicko-porodnické klinice VFN provedeno celkem 4 495 porodů: z  toho 242 předčasných, celkem 432 děti se narodily ve váhové kategorii pod 2500 g, z celkového počtu porodů bylo 26,3 % provedeno císařským řezem. Výsledky péče o novorozence zejména v nejnižších hmotnostních kategoriích patří k nejlepším v ČR a jsou zcela srovnatelná s nemocnicemi v nejvyspělejších zemích světa. Neonatologie je medicínským oborem, který se věnuje péči o právě narozené děti, velmi často o dříve narozené nebo nemocné. Jde o medicínský obor s  relativně krátkou historií, která sahá do padesátých let 20. století, kdy se neonatologie začala oddělovat od porodnictví a pediatrie. Neonatologové se zabývají problematikou poporodní adaptace novorozence na prostředí a diagnostikou a léčbou novorozeneckých anomálií. Předčasně narozené děti jsou ošetřovány na jednotce intenzivní a  resuscitační péče. Jde o děti, které a) se narodily předčasně (od 24. započatého týdne těhotenství); b) se narodily s nižší porodní váhou, než která odpovídá týdnu porodu (hypotrofické); c) mají nějakou patologickou změnu (například vrozenou vývojovou vadu, problémy s dýcháním či krevním oběhem, aspirovanou neboli vdechlou plodovou vodu, rozpad červených krvinek) Tyto děti jsou umístěny do inkubátorů, kde je kontrolována teplota, dostatečná vlhkost a přítomnost bakterií či choroboplodných zárodků. Děti narozené předčasně, tzn. mezi 26. a  34. týdnem těhotenství, jsou totiž ohroženy celou řadou zdravotních rizik. Nejzávažnějším problémem bývají jejich nedostatečně vyvinuté plíce. Tyto děti proto často přežívají jen díky napojení na mechanickou ventilaci a jsou velmi náchylné k  nejrůznějším infekcím, kterým velmi rychle podléhají. Tito novorozenci jsou vyživováni nitrožilně, nicméně snahou lékařů je co nejdříve zahájit alespoň minimální výživu do střeva, aby se urychlilo jeho zrání.

Neonatologické oddělení je součástí Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK a je – vedle gynekologie a porodnictví – jednou ze tří hlavních částí této kliniky. Jednotka intenzivní péče, která je nejmodernějším oddělením svého druhu v České republice, byla vybudována v roce 1994 (rekonstruována v roce 2001) a v celorepublikovém měřítku soustřeďuje péči o předčasně narozené děti nejmenších váhových kategorií a  o  závažné stavy poruch dýchání novorozenců včetně některých vrozených anomálií plic. Neonatologické oddělení bylo otevřeno v roce 1953 a ročně ošetří v průměru 4 300 dětí. Perinatologické oddělení je jedno z nejlepších v České republice. Díky výborné spolupráci porodníků s  neonatology se podařilo vytvořit špičkové pracoviště, které se jako jedno z prvních soustředilo na provádění tzv. transport in utero (předčasných porodů) a  vybudovalo Centrum intenzivní péče o nezralé novorozence. Nejmenší dítě, o které lékaři a sestry Neonatologického oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF kdy pečovali, patřila holčička, která měla při narození v 26. týdnu váhu pouhých 350 g.

Péče perinatologů ve VFN očima pacientky Michaely Jílkové

M

ateřství  je v  mém životě ta nejvyšší hodnota, které jsem jako žena dosáhla. Jsem  šťastnou matkou dvou dětí - devítiletého Jakuba a  dvouleté Marie – které se obě narodily na Gynekologicko-porodnické klinice VFN. Moje první těhotenství bylo od počátku rizikové, proto se mi zde stejně jako všem ostatním budoucím maminkám  lékaři věnovali s maximální péčí. V  osmém měsíci těhotenství se však objevily náhlé komplikace a jen díky vysoce profesionálnímu zásahu pana profesora Zdeňka Hájka se mi syn Jakub narodil  před termínem porodu zdravý.  29

Přesto jsem čas, který jsem strávila na zdejším oddělení pro nedonošené děti – asi jako každá maminka prožívala s obavami, zda ho předčasný příchod na svět nějak nepoznamená. Nakonec  vše dobře dopadlo  a  neonatologové potvrdili, že syn bude zdravý. Dodnes si jejich slova pamatuji.  Dnes můj 9 letý  syn  Jakub  výborně prospívá.  V mém druhém těhotenství mne vedla MUDr. Martina Hourová, žačka profesora Hájka, a druhé taktéž rizikové těhotenství dopadlo dobře. Pravidelné kontroly, na které v závěru mého těhotenství dohlížel profesor Hájek, skončily šťastnou zprávou. Porodila jsem v  termínu  u  pana profesora  a  dcera Marie se narodila také zdravá.  Když porodíte dvě děti z  rizikového těhotenství a  obě nakonec prospívají, uvědomíte si, že za tento zázrak vděčíte lidem, kteří pracují s obrovským nasazením. Komplikace vám totiž nikdy nedají dopředu vědět, že přijdou v pondělí ve dvě hodiny odpoledne za běžného provozu. Téměř vždy přicházejí nečekaně a  ještě vás časově omezí. Strach, který prožijete myšlenkami na to, abyste se včas ocitli v bezpečí profesionálů těžko popíšete slovy.  Stejně jako ostatní maminky i já dnes vděčím týmu zdravotníků a zejména lékařů za to, že si dnes mohu hýčkat dvě krásné zdravé děti.

35. výročí zahájení dialyzační léčby na Interním oddělení Strahov Průřezová informace o historii a současnosti pracoviště

Historie

S

trahovská nemocnice vznikla původně jako zdravotnické zázemí studentských kolejí, postavených na Strahově ve druhé polovině 60. let. Pro malé využívání lůžkové kapacity byla po několika málo letech převedena 30

První umělá ledvina Interního oddělení Strahov.

pod tehdejší 2. fakultní nemocnici jako samostatné interní oddělení s vlastní koronární jednotkou. V tehdejší době nadstandardní lůžková stanice se dvoulůžkovými pokoji, každý s vlastním sociálním zařízením, byla využívána k hospitalizacím členů pražského diplomatického sboru. Ke změně orientace na nefrologii a  dialýzu došlo s  příchodem nového přednosty, prof. MUDr. Alberta Válka, DrSc. v roce 1971. O 5 let později již bylo pracoviště s 12 dialyzačními lůžky největším svého druhu v tehdejším Československu. Počet dialyzačních lůžek se postupně dále rozrůstal. Na současných 25 lůžek se dostal v r. 1998, kdy byla na Strahov přesunuta dvě menší dialyzační střediska Všeobecné fakultní nemocnice. Strahovskou specifikou byl od samého počátku důraz na multidisciplinárnost týmu – kromě „tradičních“ zdravotnických profesí lékaře a sestry má pracoviště vlastního psychologa, klinického

inženýra i dietní sestru (dnes pod novým názvem nutriční terapeut), specializovanou na problematiku nutrice pacientů s chorobami ledvin. Díky multidisciplinárnosti týmu a  důrazu na spolupráci se světem bylo pracoviště na špičce v  určování trendů rozvoje dialyzační léčby v Československu a následně v ČR a jejich zavádění do praxe, které pak postupně přebírala ostatní pracoviště - úprava vody pro dialýzu, zavedení konvektivních technik, nejprve klasických vakových, později v provedení „on-line“ a jejich specifické aplikace (léčba aluminiové intoxikace), léčba renální kostní choroby, zpracování teorie adekvátnosti dialýzy, zavedení strojového měření srážecích časů pro řízení antikoagulace, zavedení kontinuální peritoneální dialýzy (CAPD) (pouhé dva roky po jejím „objevení“ ve Spojených státech!), on-line monitorování fyziologických parametrů během dialýzy, speciální vyšetřovací metody (hodnocení míry převodnění pomocí multifrekvenční impedometrie), monitorování stavu cévního přístupu. V řadě případů bylo zavedení nové metody nejen československou resp. českou prioritou, ale bylo prioritní i v evropském či světovém rámci. Řada ze zmíněných metod byla vyvinuta v rámci některého z  9 víceletých grantových výzkumných projektů, které byly na strahovském pracovišti za 35 let jeho existence řešeny. Snaha o posun pacienta z role pasivního příjemce péče do pozice spolupracujícího partnera vedla k zavádění ve své době u nás zcela ojedinělým a dnes již běžným řešením – od zavedení dialýzy v  křeslech a  v  civilním oděvu místo na tradičních nemocničních lůžkách v pyžamu, přes systém samoobslužné péče, který měl pacientům poskytnout vyšší míru autonomie a  současně řešit tehdejší velký nedostatek kvalifikovaného personálu, až po v Československu tehdy naprosto ojedinělou nabídku domácí hemodialyzační léčby. Tu pracoviště zavedlo v r. 1978 ve snaze řešit alespoň částečně tehdejší celostátně nedostatečnou dialyzační kapacitu, a praktikovalo ji dlouho jako jediné v republice.

Jako součást fakultní nemocnice se pracoviště podílí na výuce studentů 1. lékařské fakulty UK i studentů technických biomedicínských oborů na fakultách UK a ČVUT v pregraduálním i postgraduálním studiu, na jednom z jeho oddělení je i školní stanice zdravotní školy pro praktickou výuku budoucích zdravotních sester. Na Strahově vznikla i řada publikací, které se staly referenčními příručkami dialyzační léčby u  nás (Válek a  kol: Chronické selhání ledvin - 1973; Válek a kol.: Život s umělou ledvinou - 1982; Lopot: Základy techniky dialýzy – 1989, 1990; Sulková a kol: Peritoneální dialýza - 1997; Sulková a kol: Hemodialýza - 2000) i celá řada zajímavých studentských diplomových prací.

Současná charakteristika pracoviště a spektrum poskytované péče Interní oddělení orientované na komplexní péči o nemocné s chorobami ledvin od ambulantní dispenzarizace pacientů s  počínající renální insuficiencí, přes standardní dialyzační léčbu ve všech existujících variantách (hemodialýza, konvektivní „on-line“ hemodiafiltrační techniky, klasická peritoneální dialýza i  automatizovaná PD s  cyklerem) po specializované zákroky, vyšetření a léčbu komplikovaných stavů (kostní choroba, analýza účinnosti dialýzy, hodnocení cévních přístupů, monitorování hemodynamiky oběhově nestabilních pacientů v průběhu dialýzy). Velikostí 42 interních lůžek, 25 dialyzačních lůžek a počtem pracovníků cca 80 toho dokáže docela dost. Interní odd. Strahov je jedním z předních pracovišť v oblasti péče o chronické pacienty se selháním ledvin. V počtu provedených výkonů očišťování krve jsme na druhém místě v ČR. Poskytujeme své služby  v  léčbě komplikací pro mnoho hemodialyzačních středisek z mnoha míst ČR. Jako centrum pro expertizu dialyzační techniky využíváme nejnovější technologie a zavádíme nové metody např. v oblasti online monitorace. Provádíme i  invazivní výkony, 31

ročně např. cca 300 katetrizací centrálních žil včetně zavádění permanentních tunelovaných katetrů s manžetou. K tomu máme vlastní lůžkové zázemí, které nám dává na rozdíl od jiných dialyzačních středisek jistou exkluzivitu, protože o nemocného se stará stejný tým dobře vyškolený v  problematice chronicky dialyzovaných nemocných. Současné prostředí Interního oddělení Strahov.

Monitor kvality dialýzy DQM fy Gambro (jediný v ČR), pracující na bázi přímého enzymatického měření odpadu urey v  dialyzačním roztoku, dává kromě vlastního měření dialyzační dávky možnost vyhodnocení skutečně vyloučeného množství v zásadě libovolné látky metodou parciálního sběru dialyzátu. Špičkový multifrekvenční impedometr americké fy Xitron Technologies (v ČR jsou 2 tato zařízení) pořídilo pracoviště rovněž v  rámci jednoho z předchozích výzkumných grantových projektů (IGA MZ ČR) a vyvinulo vlastní metodu hodnocení hydratace, použitelnou u pacientů na peritoneální dialýze i hemodialýze. Vybavení oddělení oběma posledně jmenovanými přístroji umožnilo pracovišti spoluúčast na vývoji nové metody stanovení optimální hmotnosti dialyzovaných pacientů (2003-2004).

Centrum pro expertízu dialyzační techniky doc. ing. František Lopot, CSc. Unikátní technika na Interním oddělení Strahov Přístroj HD01 fy Transonic Systems (USA), pořízený v rámci výzkumného grantového úkolu, řešeného v letech 2001-2004 a dosud jediný v ČR, umožňuje měřit během hemodialýzy skutečný průtok krve mimotělním obvodem, průtok krve cévním přístupem, minutový srdeční výdej a další parametry hemodynamiky a dokonce i objem krevní cesty dialyzátoru. Díky dostupnosti přístroje fy Transonic a předchozím pracem na termodilučním měření průtoku krve cévním přístupem (modul BTM fy Fresenius) získalo oddělení v letech 2004-2005 od fy Gambro (Švédsko) jako jedno ze zatím dvou pracovišť ve světě ověřovací studii nového způsobu stanovení tohoto důležitého parametru. Možnost jeho měření má být v budoucnu zabudována ve standardním programovém vybavení hemodialyzačního přístroje. 32

Monitorování změn cirkulujícího objemu krve při hemodialýze (monitory Critline fy Hemametrics, USA a následně i systémy, které začaly být zabudovávány přímo do hemodialyzačních přístrojů) zavedlo pracoviště jako jedno z prvních na světě již v  r. 1995. Pracovištěm vyvinutou klasifikaci odezvy krevního objemu na ultrafiltraci dnes používá řada dialyzačních pracovišť v zahraničí. Ostatní česká dialyzační střediska začala být touto technikou šířeji vybavována teprve v posledních 2-3 letech. Odborné programy HDS l léčba renální osteopatie l zajištění dlouhodobého cévního přístupu (tunelovaný dlouhodobý katetr s manžetou) pro potřeby hemodialýzy l peritoneální dialýza l on-line monitorování  průběhu hemoeliminačních metod Ambulantní provoz: l Interní ambulance l Nefrologická ambulance l Ambulance bolesti l Ambulance hojení ran l Peritoneální dialýza l Klinický psycholog