Obsah
5
OBSAH
Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1 Improvizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.1 Definice a síla improvizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2 Vše začíná cílem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Profil absolventa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Klíčové kompetence žáka střední školy . . . . . . . . . . . . . . . . Klíčová kompetence k učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klíčová kompetence sociální a personální . . . . . . . . . . . . . . Klíčová kompetence k řešení problémů . . . . . . . . . . . . . . . . Klíčová kompetence komunikativní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klíčová kompetence k podnikavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Rozvoj osobnosti žáka střední školy prostřednictvím „čtyř K“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Improvizační hry a cvičení k rozvoji osobnosti žáka střední školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Koncentrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Kooperace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Improvizační hry se slovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Kreativita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Improvizační hry na rychlou reakci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Limity a omezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Více žáků na scéně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13 13 15 16 17 18 19 20 21 23 24 46 51 69 77 96 108 122
4 Herní celky pro všechna „K“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 5 Jak připravit vyučovací hodinu improvizace . . . . . . . . . . . . . 140 Závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Použitá a doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
Úvodem
7
ÚVODEM
Vážení čtenáři, a to především učitelé, náš mozek má přirozené tendence upadat při plánování a kalkulaci do jisté rutiny, úkoly si usnadňuje jejich mechanickým řešením. Známé situace na jedné straně rádi svěříme vyzkoušenému postupu, který nám dává jistotu, a tím se cítíme bezpečně. Na druhou stranu rádi riskujeme a občas se pokoušíme dělat něco bez předem připraveného podkladu či předlohy. Vstupuje do nás jistá dávka neklidu a dokonce zkoumáme, jaké mají naše neočekávané činy nebo jednání dopad na okolí. Takové jednání nám umožňuje podávat extrémní výkony. Přinášíme neotřelá řešení problémů, skládáme k sobě zajímavé souvislosti, ukazujeme originalitu, bystrost, pohotovost, nápad a vtip. Stává se z nás improvizátor, který spolu se svým divákem prožívá vzrušující pocit ze zrodu něčeho nového. Při improvizaci nikdy dopředu nevíme, „jak to dopadne“. Za tyto činy nebo neotřelé pracovní postupy nás okolí buď obdivuje, nebo s námi spoluprožívá pocit trapnosti. Tato kniha si neklade za cíl odborně vykládat, co je improvizace, a naznačovat, kudy a v jakých formách kroužila a krouží světem. Síla improvizace v různých svých podobách je již dostatečně známa, ale zatím ji nikdo cíleně a záměrně nevyužil při vzdělávání žáků středních škol. Pokusíme se o to my. Předkládáme vám konkrétní učební postupy a techniky, které se zaměřují na rozvoj osobnosti žáka střední školy prostřednictvím improvizace. Ukážeme vám návod, jak u žáka potlačit rutinu a zdánlivou jistotu. Doporu-
8
Improvizace ve škole
číme vám, jak ho můžete – prostřednictvím učení improvizace – vrhat do neznámých vod a nechat v nich plavat. Bude to pro něj napínavé a lákavé. Mnohdy svým nečekaným jednáním překvapí sám sebe. Povedeme ho – spolu s vámi – od jeho vlastního pohodlí do vod sice dravých, ale zdravých! Tím budeme rozvíjet jeho klíčové kompetence, jak nám je předkládají současné rámcové vzdělávací programy pro středoškolské vzdělávání. Ke každé činnosti ještě přidáváme zkušenosti, které jsme hraním her získali, abyste věděli, že není snadné hru si přečíst a bez problémů ji v jakékoliv skupině středoškoláků aplikovat. Děkujeme učitelům středních pedagogických škol, kteří se účastní národní přehlídky Pedagogická poema, za to, že nás inspirovali k napsání této knihy.
Autoři
Vedení kruhu
Zrcadla
Tanec v zrcadlovém sále
Výborný nápad
Tai chi
Předávání vedení kruhu Vyprávění po slovech Orchestrion Příběh v prostoru
KOOPERACE
Pěvecký sbor
Hry a cvičení Dopis v prostoru I
Rytmická cviční v kruhu
Dopis v prostoru II
Dirigent Rytmická řada
Vlny s příběhem
Tanec s překvapením
Vlny se dvěma postavami
Ano a…
Něco ti dám
Slyšel jsem, že… Siamský odborník Siamská dvojčata a mapa Prezentace pokladu
Orákulum
Módní přehlídka
Módní přehlídka s novináři
Vyprávění v řadě
Slepá ozvěna
3 Improvizační hry a cvičení k rozvoji osobnosti žáka – Kreativita
3.3 KREATIVITA
69
Kreativita (též invence) je jedním z největších motorů improvizace. Latinská slova creare – tvořit, creo – tvořím nás dovedou k souboru vlastností osobnosti, které se nazývají tvořivost. Ta se projevuje nalézáním něčeho nového (nového řešení, technického vynálezu, pracovního postupu atd.). Může se jednat i o nezvyklé řešení společností nečekané. Vznik těchto „novinek“ mimo jiné provází i fantazie, inspirace, intuice a potřeba seberealizace. O „nové“ jde i v případě, že žák samostatně došel k poznatku, který byl již vynalezen. Takový objev sice není přínosem pro společnost, ale je dokladem žákovy tvořivosti. Tvůrčí osobnost se však může rozvíjet jen za předpokladu emocionální podpory ze strany rodiny nebo učitelů, kteří dávají této osobnosti dostatečný prostor pro jeho kreativitu. Pokud je učitelem žákova tvořivost náležitě oceněna, podporuje tím žáka k tomu, aby v budoucnu vytvořil něco nového i ve společenském smyslu. Žákovu tvořivost tlumí zejména direktivní řízení ze strany učitele, stereotypy, tendence ke konformitě. Následující hry dávají velký prostor pro rozvoj tvořivosti jak jedince, tak celé skupiny. V improvizaci budeme podporovat zejména schopnost uvolnit tvůrčí myšlení, neblokovat sám sebe, otevřít se, věřit si, prožívat radost z nového, podporovat vlastní motivaci ke kreativitě. 30. ASOCIACE PŘI ZAPLŇOVÁNÍ PROSTORU Nyní se zaměříme na hry, které vycházejí z asociací. Dovedností bohatě asociovat se žáci dostávají z bludného kruhu svých stereotypů, rutiny, vyzkoušených a ověřených nápadů. Spustit asociační řetězec není snadné a je třeba tuto dovednost trénovat jako každou jinou.
70 Improvizace ve škole
Žáci zaplňují prostor (se všemi pravidly jako při hře Zaplňování prostoru – výše uvedené) a prohlížejí si věci kolem sebe. Snaží se všímat si každého detailu, i takového, kterého si nikdy předtím nevšimli. Dívají se nejenom na židli, ale spíše než samotná židle je zajímá uvolněný šroub, přilepená žvýkačka na vnější straně opěradla nebo napůl stržená samolepka firmy, která židli vyrobila. Na zářivce je zajímá žlutá olejová skvrna ve tvaru Afriky atd. Vše, co uvidí, budou nahlas pojmenovávat slovy. Snaží se mluvit bez přestávky, což jistě nebude problém, protože detailů je kolem nás opravdu hodně. Mluví všichni žáci najednou. – Každou věc popíší buď jedním slovem: židle, šroub, žvýkačka, samolepka, zářivka, skvrna apod., – nebo souslovím: stará židle, uvolněný šroub, růžová žvýkačka, utržená samolepka, stoletá zářivka, skvrna ve tvaru Afriky apod. V okamžiku, kdy mají žáci pocit, že už pojmenovali všechno, co kolem sebe vidí, a jen tak bloumají třídou, měl by je učitel povzbudit slovy: „Detailů je v této třídě daleko více, než jste si všimli.“ Možná, že si žáci začnou všímat ještě titěrnějších detailů než dosud. Učitel by měl také sledovat, zda žáci skutečně říkají slova na základě pohledu na věc. Někdy se stává, že ze sebe chrlí slova, která je jen tak napadají (i to je zajímavé cvičení, ale není to obsahem tohoto zadání). ● Kukátko Někdy pro rychlé nalezení předmětu a soustředění se jen na něj pomáhá, když si žáci z dlaní udělají kukátko (dalekohled) a k tomu se pohybují jako při hře Stroboskop. Kdykoli se ostře zastaví, je v kukátku vidět něco zajímavého. Bez dlouhého přemýšlení nahlas pojmenují, jaký detail vidí.
3 Improvizační hry a cvičení k rozvoji osobnosti žáka – Kreativita
71
V následujících hrách budeme trénovat představivost a schopnost vidět věci „jinak“. ● Co by to mohlo být? Nyní žák nahlas říká, co mu viděná věc připomíná na základě tvarové podobnosti. Květináč může být propast (hluboká propast), křída může být kladina (kladina pro gymnastky). ● Metafora Opět se stupňuje obtížnost hry. Žák před sebou vidí věc a řekne nějakou metaforu (tj. přirovnání na základě vnitřní – významové podobnosti), kterou mu věc připomíná. Například: Okno může být srdce (nebo ve větě: Okno je srdce, které může být také každému otevřeno nebo uzavřeno). ● Čím tato věc není? Žák se zadívá na věc a dá jí název, o kterém si myslí, že s viděnou věcí vůbec nesouvisí. Například: Ukáže na květináč a řekne: koště. Při této hře je zajímavé sledovat na obličeji žáka, jak se mu v hlavě rodí asociace, která nesmí souviset s viděnou věcí. Zkuste si to sami a uvidíte, jak je tento úkol nesnadný. Pravděpodobně se budete dívat například na květináč déle než obvykle a budou vás napadat slova: kytka – fialka – zemina – kořeny. A teprve po chvíli řeknete slovo: koloběžka. Je to proces, než objevíme slovo, které s viděnou věcí nesouvisí! ● Nechtěné proměňování Tato hra je velmi náročná, protože k té předcházející přidáme ještě pohyb, abychom zapojili celé tělo. Žáci tak budou muset dělat více věcí najednou. Všichni hrají hru Čím tato věc není? Chodí prostorem a nesprávně pojmenovávají viděné věci. Ať chtějí nebo nechtějí, slyší kolem sebe své
72 Improvizace ve škole
spolužáky říkat nějaká slova (koloběžka, smuteční vrba, vzducholoď atd.). Jakmile žák zpozorní a nějaké slyšené slovo mu uvízne v hlavě, zastaví se, a jako kdyby čaroděj máchnul kouzelným proutkem, jeho tělo se začne proměňovat do slyšené věci (do koloběžky, do smuteční vrby, do vzducholodi atd.). Této proměně se žák snaží bránit, snaží se proměňující se tělo přibrzďovat, ale kouzlo je silnější než on a proměně se neubrání (tím dochází k protažení těla a vědomému zpomalení pohybu). Během proměny ale stále pozoruje věci kolem sebe a dále je nahlas nazývá nesprávnými jmény. Proměna trvá jen malou chvíli, pak kouzlo pomine a žák opět chodí prostorem a pokračuje ve hře Čím tato věc není?, než mu uvízne v hlavě další slyšené slovo. Učitel musí hlídat, aby žáci říkali slova srozumitelně a nahlas, a aby stále rovnoměrně zaplňovali prostor. 31. TVRZENÍ Žáci v rolích vědců stojí v prostoru a rozhlížejí se kolem sebe. Jeden z nich (kdokoliv) najde nějakou věc, například květináč, přijde k ní a řekne: „Tato věc rozhodně nemá nic společného s uhlím!“ Ostatní se kolem něho seběhnou a jako vědecké kolegium, než nějakou pravdu uzákoní, se snaží najít co nejvíce argumentů, které mohou toto tvrzení vyvrátit. V případě květináče hledají co nejvíce podobností s uhlím: „Uhlí je také pod zeminou. Uhlí se také může rozpálit. Uhlí také nebereme na dovolenou. Uhlí, stejně jako květináč, není dobrou hračkou pro děti. Uhlí také neodpovídá na naše otázky atd.“ Je jedno, který vědec mluví. Do této fáze se zapojuje i ten, kdo květináč vybral. Když mají žáci pocit, že již nic nového nevymyslí, začnou se opět rozhlížet po prostoru a hledat nový objekt k prozkoumání. Nemělo by dojít k tomu, že se žáci budou svými argumenty snažit přebít vědce, který objekt označil. Proto se do hledání podobností zapojuje i on.
3 Improvizační hry a cvičení k rozvoji osobnosti žáka – Kreativita
73
32. HEJÁ – HAJÍ S ASOCIACEMI Žáci hrají hru Hejá – hají, ale místo zvukových signálů (hejá, hot down, beng…) říkají asociace. Například tělo udělá „hejá“ a žák vysloví „okurka; tělo druhého udělá „hot down“ a žák vysloví asociaci na okurku: „sa-lát“ atd. Žáci mohou využívat všechny signály známé ze hry Hejá – hají, ale kdyby měl učitel pocit, že jejich těla přestávají být aktivní, omezí signály jen na „hejá, hot down, beng“. Tím docílí toho, že žáci budou méně přemýšlet nad výběrem signálů a jejich pohyby budou přesnější. Když tělesný signál Tagadá doplní slovem „žena“, dojdou doprostřed a všichni najednou řeknou nějakou asociaci k ženě (mohou se pokusit vyslovit to, co si myslí, že napadne nejvíce spolužáků). Ze zkušenosti víme, že většina žáků se shodne. Hra nesmí ztratit tempo, jinak budou mít žáci čas nad slovy přemýšlet a myšlení je nepřítel asociace, protože začne hodnotit, třídit a cenzurovat. ● Hejá – hají s příběhem V pokročilé variantě mohou žáci při tělesných signálech vyprávět příběh. 33. ASOCIACE V KRUHU Žáci stojí v kruhu, natáhnou ruce před sebe a společně stejným rytmem, pomalejším tempem tleskají. Dívají se po sobě. Žák A (určený učitelem) se nejdříve spojí přímým očním kontaktem s některým spolužákem, nato k němu vyšle nonverbální signál (popsáno níže) a s ním řekne slovo. Spolužák signál přijme (popsáno níže), pak vyšle signál jinému spolužákovi a přidá k němu asociaci na slovo žáka A. Vysílání a přijímání signálu si mohou žáci vyzkoušet ve dvojicích ještě před začátkem hry.
74 Improvizace ve škole
Dva žáci (A, B) stojí proti sobě. Ruce mají natažené před sebou a současně stejným rytmem, pomalejším tempem tleskají. V okamžiku tlesknutí žák A mázne pravou dlaní po levé dlani (leváci levou po pravé) směrem k žákovi B a vysílá mu tak nonverbální signál, ke kterému přidá jakékoliv slovo. Žák B při následujícím tlesknutí mázne pravou dlaní po levé dlani směrem k sobě, a tím dává druhému najevo, že slovo přijímá. Při dalším tlesknutí žák B stejným způsobem vysílá nonverbální signál žákovi A a přidá k němu asociaci na slovo žáka A. Při vysílání pomáhá prvotní zaklonění a následný předklon, při přijímání naopak předklon (ve stadiu očekávání) a v okamžiku přijetí slova záklon (jako by přijímané slovo chtěl žák rozprostřít na svoji hruď). Když má učitel při hře jistotu, že žáci dovedou vysílat a přijímat signály a neporuší přitom tempo ani rytmus tleskání, můžeme odstranit tleskající zvuk. Pohyb, který nyní provází tlesknutí, se změní v jakési stylizované plavání (jedno tempo jde obouruč směrem od prsou k žákovi, druhé tempo směrem k našemu tělu). 34. KYVADLO Žáci se rozdělí do dvojic. Dva žáci stojí proti sobě a dívají se do očí. Přitom kmitají rukama podél těla tak, že se paže pravidelně ohýbají v loktech a vystřelují mezi oba žáky. Kmitání by nemělo být příliš rychlé, žáci by si měli zvolit takové tempo, které jim je příjemné (nezpomalují ani nezrychlují). Když se ruce setkají uprostřed mezi žáky (nedotknou se), žák A řekne nějaké slovo. Jakmile jejich ruce opět vyletí mezi ně, žák B na toto slovo vysloví asociaci. Při dalším kmitu vysloví asociaci žák A a takto hra pokračuje dále. Pokud se stane, že při kmitu jeden z žáků asociaci nevymyslí, nic se neděje, hra pokračuje dále. Důležité je, aby nebyl přerušen rytmus kmitů.
