Obsah Úvod Lední hokej Základní charakteristika Funkční a metabolická charakteristika ledního hokeje

Obsah Obsah ............................................................................................................................... 1 1.

Úvod ......................................................................................................................... 3

2.

Lední hokej .............................................................................................................. 4

3.

4.

5.

2.1.

Základní charakteristika ..................................................................................... 4

2.2.

Funkční a metabolická charakteristika ledního hokeje ....................................... 4

2.3.

Přehled svalových partií zajišťující lokomoci při ledním hokeji ............................ 5

Pohybový systém .................................................................................................... 6 3.1.

Anatomie svalu .................................................................................................. 6

3.2.

Klasifikace svalů (Čihák, 2001; Čermák, 2003; Bursová, 2005) ......................... 8

Dorost..................................................................................................................... 12 4.1.

Morfologie a fyziologie dorostenců ledního hokeje ........................................... 12

4.2.

Psychologie dorostenců ledního hokeje ........................................................... 14

Sportovní trénink ................................................................................................... 16 5.1.

6.

7.

8.

Teorie tréninku ................................................................................................. 16

Kompenzace svalových dysbalancí ..................................................................... 21 6.1.

Teoretický úvod do kompenzace svalových dysbalancí ................................... 21

6.2.

Úkoly kompenzačních cvičení .......................................................................... 25

6.3.

Druhy kompenzačních cvičení ......................................................................... 27

Vliv ledního hokeje na pohybový aparát hráčů dorostu ..................................... 30 7.1.

Problémové svalové partie hráče ledního hokeje (Pavliš, 1995; Novák, 2009) . 30

7.2.

Přehled problémových svalových partií ............................................................ 31

Cíle, úkoly a hypotézy práce ................................................................................. 35 8.1.

Cíle práce ........................................................................................................ 35

8.2.

Hypotézy .......................................................................................................... 35

8.3.

Úkoly................................................................................................................ 35

8.1.

Metodika práce ................................................................................................ 36

1

9.

Tréninkový proces hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha ......................... 37 9.1.

Přehled tréninkového režimu v jednotlivých obdobích roku .............................. 37

9.2.

Zhodnocení tréninkového procesu týmu Hvězdy .............................................. 43

10. Úprava tréninkového plánu hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha zařazením kompenzačních cvičení .............................................................................. 44 10.1.

Návrh přípravné fáze tréninkové jednotky ........................................................ 44

10.2.

Návrh tréninkové jednotky kompenzačních cvičení a její zařazení do

tréninkového plánu ...................................................................................................... 48 11. Měření zkrácení vybraných svalových partií hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha................................................................................................................. 59 11.1.

Diagnostika ...................................................................................................... 59

11.2.

Naměřené hodnoty a jejich vyhodnocení ......................................................... 64

12. Diskuse .................................................................................................................. 67 13. Závěr....................................................................................................................... 69 Seznam použité literatury ............................................................................................. 70 Seznam příloh................................................................................................................ 73

2

1.

Úvod Doba, ve které ţijeme, klade na člověka čím dál větší nároky. Stejně jako

v osobním a pracovním procesu, také svět sportu nutí jedince k maximálním výkonům. Na výkonnostní úrovni neustále roste poţadavek trénovanosti, zvyšuje se objem i intenzita cvičení. Zatíţení, kterým je sportovec vystaven v dlouhodobém horizontu, jsou pak příčinou vzniku řady svalových dysbalancí. Odborné znalosti v oblasti sportovního výkonu jiţ dnes dokáţou nabídnout vhodná řešení různých problémů, avšak jejich aplikace v praxi stále značně pokulhává. Zvláště citlivé je v tomto ohledu období dospívání. Hráči se nacházejí ve věku, kdy ještě není zcela dokončen růstový vývoj, a tak je potřeba tréninkové přípravě věnovat velkou pozornost. Práce se snaţí poukázat na častý problém nekomplexnosti tréninkového procesu mladých sportovců, který se vyznačuje vysokým stupněm fyzické zátěţe a úzkou sportovní specializací. Pro potřeby této práce byla navázána spolupráce s trenérským vedením oddílu ledního hokeje HC Hvězda Praha. Vybranou skupinu tvoří hráči druţstva mladšího dorostu, coţ představuje věkové rozmezí 15 – 16 let. Tým se účastní druhé nejvyšší soutěţní ligy, která naprosto splňuje podmínku výkonnostní úrovně.

V závislosti na zjištěných skutečnostech tréninkového plánu předmětného druţstva bude snahou navrhnout zařazení vhodných cvičení kompenzačního charakteru, která jsou nezbytnou podmínkou pro směřování k celkové harmonizaci hybného systému sportovce.

3

2.

Lední hokej 2.1. Základní charakteristika Lední hokej, je týmový sport hraný na ledě, tedy kolektivní sportovní hra. Jde o

hru, jejímţ cílem je dopravit kotouč do branky soupeře. Hrají proti sobě vţdy dvě druţstva, kaţdé s jedním brankářem, dvěma obránci a třemi útočníky. Rychlost hry, moţnost uplatnění tvrdého prosazování v osobních soubojích dává hře charakter čestného muţného boje. Tento sport nevyuţívá přirozených pohybových aktivit člověka jako chůze, běh, skok atd. Ve hře je zahrnuta široká škála pohybů ovlivňovaných různými prvky bruslení a prací s holí. „Hráč v poli“ musí zvládnout bruslení vpřed, vzad, překládání, starty, obraty, zastavení. Ve hře mění hráč často směr pohybu, vyhýbá se protihráčům, sráţí se s nimi, najíţdí do volných prostorů hřiště, hraje s kotoučem, bojuje o kotouč. To vše vyţaduje dobrou koordinaci, velkou diferenciaci pohybu s kotoučem i bez něj v neustále se měnících herních podmínkách. Brankáře charakterizuje brankářský postoj, ve kterém stráví naprostou většinu tréninkového i hracího času. (Kostka, Bukač, Šafařík, 1986)

2.2. Funkční a metabolická charakteristika ledního hokeje Lední hokej představuje z fyziologického hlediska, tvrdí Pavliš (1995), intervalový a přerušovaný typ pohybové činnosti, která vyţaduje široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích schopností, kvalitu a souhru analyzátorů i vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti (rychlosti, síly a vytrvalosti). V závislosti na postavení hráče v muţstvu se nároky na organizmus poněkud liší (útok, obrana, brankář) i na úrovni a stylu hry. Pro lední hokej je typické střídání cyklických (bruslení) a acyklických pohybových činností (střelba). Bruslení s kotoučem i bez kotouče se střídá s krátkými úseky maximálního zrychlení a sprintů s osobními souboji, přihrávkou a střelbou. Utkání v ledním hokeji má intervalový charakter, obvykle se 40-50s trvající intervaly zatíţení (přerušované na 11-20s dlouhé úseky) střídají s 250s odpočinku. Celé utkání představuje cca 15min práce a podle různých autorů (Bukač, Kostka, Pavliš) 4500-6000m bruslení. Srdeční frekvence dosahuje při hře asi 75-90% maxima, díky emocím, neklesá ani na střídačce, pod 120 tepů/min. Intenzita hry dosahuje asi 70-80%

4

VO2max, intenzita metabolismu 3200 % náleţitého BM a energetický výdej asi 36-50 kJ/min. (Pavliš a kol., 1995) Lední hokej klade vysoké nároky na kondiční stránku hokejisty, a to z hlediska vytrvalosti, obratnosti, rychlosti a především silové schopnosti. Z pohledu zátěţe jsou nejvíce zatěţovány dolní končetiny a oblast bederní páteře, coţ je dáno hokejovým postavením. Musíme brát v potaz i celkovou hmotnost výstroje a výzbroje (útočník, obránce cca 7-10kg, brankář cca 13-16kg). Váha se během hry zvyšuje z důvodu pocení.

2.3. Přehled svalových partií zajišťující lokomoci při ledním hokeji Při bruslení se uplatňuje především síla extenzorů kyčle (musculus gluteus maximus), extenzorů kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a plantárních flexorů chodidla (m. triceps surae). Jízdu vpřed (dopředný pohyb) zajišťují flexory kyčelního kloubu (m. rectus femoris, m. iliopsoas a m. tensor fasciace latae). Při pro hokej typických rychlých změnách pohybu (zejména zatáčení do stran) se zapojují i adduktory a abduktory kyčelních kloubů, které čelí účinkům dostředivých sil – dynamická rovnováha. (Pavliš a kol., 1995) Hlavní sval při bruslení je m. quadriceps femoris, ten uvádí tělo do pohybu. Během odrazu do skluzu se zapínají extenzory kolene a kyčle. Helešic (2005) říká, ţe při bruslení se v důsledku herního postoje vyuţívá pánve, hýţďových svalů, svalů stehen, svalů bérce, hlezenního kloubu a prstů dolních končetin k mohutným odrazům. Bruslení vyţaduje specifickou adaptaci svalstva dolních končetin. Při herní činnosti z puku se zapojují také svaly předloktí a zápěstí. Zejména musculus triceps brachii, m. deltoideus a flexory a extenzory prstů.

5

Pohybový systém

3.

Člověk je velmi sloţitý bio-psycho-sociální systém, kde jednotlivé struktury a podstruktury jsou vzájemně hierarchicky a účelově uspořádány. Z hlediska tématu této práce bude v této kapitole věnována pozornost pohybovému systému. Zvláště to pak bude kosterní svalstvo, které tvoří základní element pohybu sportovce.

3.1. Anatomie svalu 3.1.1. Makroskopická stavba svalu U svalu rozlišujeme části: 

masitou - bříško a hlava



šlašitou - začátek a úpon Pomocí šlach se sval upíná na kosti.

Obr. č. 1 – Makroskopická stavba svalu na příkladu předloktí (http://medicina.ronnie.cz/img/data/clanky/normal/1349_2.jpg)

6

3.1.2. Mikroskopická stavba svalu Základní jednotkou kosterního svalu jsou jednotlivá svalová vlákna. Počet svalových vláken ve svalu závisí na jeho velikosti, u člověka to můţe být 10 tisíc – 1 milion. Svalová vlákna jsou buňky dlouhé cm aţ dm o průměru 10 – 100 µm. Mimo několika set myofibril (svalových vlákének) obsahují i mnoho buněčných jader, mitochondrie

(buněčné

"továrny"

vyrábějící

energii),

glykogen,

myoglobin,

kreatinfosfát aj. Vlákna se dále spojují do snopečků, snopečky ve snopce a ty pak ve sval (musculus). Jednotlivé snopečky a snopce jsou obaleny vazivem, které je nazýváno endomysium. V tomto vazivu probíhají nervová vlákna a cévy mízní a krevní. Celý sval je pokryt vazivovým obalem – fascií (epimysium). Fascie obaluje i celé skupiny svalů, pak je označována jako fascie povrchová.(Čihák, 2001)

Obr. č. 2 – Mikroskopická stavba svalu (http://medicina.ronnie.cz)

7

3.1.3. Stavba myofibrily Myofibrila je základní kontraktilní jednotkou svalové buňky s průměrem cca 1 µm (pro porovnání: např. tloušťka vlasu je 42 - 95 µm). Stavba myofibril způsobuje příčně pruhovaný vzhled svalu (tmavé a světlé pruhy a linie), který lze pozorovat pouze mikroskopicky. Ten vzniká uspořádáním dvou druhů bílkovinných vláken (filament) aktinu (slabé, s průměrem cca 6 nm) a myosinu (silné, s průměrem cca 10 nm). Uvedené bílkoviny mají schopnost po určitém podráţdění vytvářet jakousi novou "zasunutou" bílkovinu - aktomyozin, která účinkem energeticky bohaté látky adenozintrifosfátu (ATP) způsobí vlastní zkrácení svalu.(Čihák, 2001)

3.2. Klasifikace svalů (Čihák, 2001; Čermák, 2003; Bursová, 2005) 3.2.1. Dle svaloviny 

příčně pruhovaná svalovina – kosterní svalstvo



hladká svalovina – vnitřnosti



srdeční svalovina – srdce Kosterní svalstvo Kosterní svaly jsou aktivním orgánem pohybové činnosti a společně s kostrou, s

jejími chrupavkami, vazy a klouby (pasivní podpůrná část pohybové soustavy) tvoří nedílný celek. Na rozdíl od hladkého a srdečního svalu je tato svalová tkáň velice úzce vázána na vzruchy z centrální nervové soustavy, jejichţ odpovědí na dané podráţdění je mechanický projev svalové činnosti - vlastní kontrakce - stah svalu.

3.2.2. Dle směru pohybu 

agonista – působí ve směru pohybu



antagonista – působí proti směru pohybu



synergisté – spolupracují s agonisty, ale nejsou schopny vykonávat pohyb samostatně



fixační svaly - umoţňují daný pohyb tím, ţe zpevňují ostatní části těla

8

3.2.3. Dle typu pohybu 

flexor – ohybač



extenzor – natahovač



adduktor – přitahovač



abduktor – odtahovač



pronátor – pronující sval



supinátor – supinující sval



sphincter – svěrač



dilatator – rozvěrač



levator – zdvihač



depressor – stahovač



erektor – vzpřimovač



tensor – napínač



rotátor – sval působící otočení aj.

3.2.4. Dle kontrakce Svalová kontrakce má 3 základní podoby: 

izometrická – napínání bez zkrácení délky, mění se tonus



izokinetická – mění délku svalu, zkrácení = koncentrická, protaţení = excentrická kontrakce



auxotonické – změna napětí ve svalu = změna délky svalových vláken

9

3.2.5. Dle typu vláken Jednotlivé svaly obsahují vlákna tonická (červená, pomalá, oxidativní) a fázická (bílá, rychlá, glykolitická). Jejich mnoţství v jednotlivých svalech je individuální. Svaly s převahou tonických vláken mají posturální funkci. Jsou odolnější proti únavě a snadněji se po námaze regenerují. Mají tendenci ke zkracování, a proto je nutné tyto svaly preventivně uvolňovat a cíleně protahovat. Svaly s převahou fázických vláken jsou rychle unavitelné. Vyznačují se hypotonií vedoucí k oslabení, a proto je musíme cíleně posilovat. (Bursová, 2005)

FÁZICKÉ SVALY

POSTURÁLNÍ SVALY

svalová vlákna

bílá

červená

typ kontrakce

rychlá

pomalá

glykolytický, anaerobní

oxidativní, aerobní

rychlejší

pomalejší

cévní zásobení

řidší kapilární síť

bohatší kapilární síť

vzhled

elastické svalstvo

tuhé svalstvo

časový vývoj

vývojově mladší

vývojově starší

hlavní funkce

pohybová činnost

vzpřímený postoj těla

k ochabování

ke zkracování

VLASTNOSTI

charakter metabolismu unavitelnost

tendence

Tab. č. 1 – Rozdíl mezi fázickými a posturálními svaly (Buzková, 2006)

10

Obr. č. 3 – Přehled svalů (http://www.amsara.amedd.army.mil)

11

4.

Dorost Člověk během svého ţivota prochází různými vývojovými stádii. Různé věkové

skupiny charakterizují odlišné morfologické, fyziologické a psychologické aspekty (Jansa, Dovalil a spol., 2009). Právě poslední skupinou před obdobím dospělosti je předmětná skupina dorostu neboli období adolescence. Obdobím dorostu nazýváme vývojové stádium ve věku od 15 do 20 let. Tento věk se vyznačuje postupným vyrovnáním pubertálních nesrovnalostí a disproporcí a dokončováním růstového vývoje. Adolescence je poslední vývojová fáze mezi dětstvím a dospělostí tvrdí Dovalil (1988). Všechny dosavadní nerovnoměrnosti se vyrovnávají. V tomto období anatomického i fyziologického dozrávání dochází k plnému osvojení sportovních dovedností. Vysoká úroveň fyzické a psychické přípravy je nezbytnou základnou, ze které vychází odpovídající příprava technická a taktická. Stav fyzické a psychické vyspělosti umoţňuje klást na dorostence jiţ značné poţadavky. Z hlediska sociálního a emocionálního se projevují určité problémy – biologická dospělost není v relaci se sociální vyzrálostí. Snaha po nezávislosti často vede k delikvenci a s tím jsou spojeny i určité záporné postoje vůči dospělým autoritám ve specifických situacích. Důleţitý je vztah adolescenta k osobám opačného pohlaví. Společenské prostředí, ve kterém ţije, má rozhodující vliv na utváření jeho osobního profilu. (Dovalil, 1982) Problémové bývá i posuzování pravidel správné ţivotosprávy. Avšak při správném stanovení postupných cílů tréninku je osobní výkonnost silnou motivací a dorostenec je schopen jí podřídit svůj denní reţim a celé tréninkové úsilí. Je důleţité v kolektivu dorostenců vytvořit atmosféru cílevědomého úsilí a důvěry v úspěch druţstva. (Horský, 1977)

4.1. Morfologie a fyziologie dorostenců ledního hokeje Lední hokej je velice fyzicky namáhavý, přerušovaný, intervalový typ aktivity vyţadující vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti a vyţaduje celkovou vysokou adaptační schopnost na zatíţení.

12

V dnešní době se začíná se sportovním tréninkem jiţ u dětí a to v předškolním věku. Je důleţité si uvědomit fyziologické zvláštnosti dětského organismu. Děti nejsou malí dospělí, ale odlišují se od nich v mnoha oblastech. Mají jinou stavbu těla, jinou psychiku, vnímají a chápou věci odlišně neţ dospělí a hlavně jsou pořád ve fyziologickém vývinu. (Dovalil, 1988) V předškolním věku se ukončuje růst a vývoj mozku. Dítě ovládá základní pohybové činnosti. Pozdní vývoj nastává u pohlavních orgánů, které jsou důleţité k produkci různých hormonů ovlivňující rozvoj svalstva a jeho sílu. V mladším školním věku probíhá plynulý růst všech orgánů. Proto je pro toto období charakteristická impulsivnost, slabá vůle. Z hlediska tréninku se jedná o ideální období pro rozvoj koordinačních schopností. Trénink by neměl obsahovat vytrvalostní a silový rozvoj. Pubertální věk neboli mladší a starší školní věk se pohybuje v rozmezí 11-16 let. Nastává růstové zrychlení, nerovnoměrný vývoj. Tento vývoj se projevuje sníţenými koordinačními schopnostmi. Vznikají rozdíly mezi chlapci a dívky. Jak jiţ bylo zmíněno, dorostový věk vrcholí intenzivním a plynulým dozráváním. Dokončuje se růst, vývoj, osifikace kostí, zmohutnění vnitřních orgánů, silný rozvoj a výkonnost srdce, plic, svalů. Rozdíly v motorice mezi děvčaty a chlapci se zvětšují. Lze výrazněji zvyšovat tréninkové nároky a plně rozvíjet pohybové schopnosti. Koncem dorostového věku přichází doba maximální trénovanosti. Organizmus je připraven a i na anaerobní zatíţení.(Dovalil, 2002) Kromě kalendářního věku, který je dán datem narození, hraje ve sportu také roli tzv. věk biologický. Rozumí se skutečně dosaţený stupeň vývoje. Rozdíly v biologickém věku mezi stejně starými jedinci mohou být v některých obdobích aţ 3 roky. To můţeme zjistit například metodou hodnocení prořezávání zubů. (Perič, 2004) Zde je důleţité zmínit, ţe jsou jedinci, kteří se mohou věkové kategorii vymykat. V tom případě nastávají dva případy a to buď: 

vývojové zrychlení (akceleraci) – biologický věk je vyšší neţ věk kalendářní



vývojové zpoţdění (retardaci) – kalendářní věk převyšuje věk biologický

13

Tyto odlišnosti ve vývoji se úzce dotýkají sportu a tréninku dětí a mládeţe. Stupeň tělesného vývoje se totiţ odráţí na sportovní výkonnosti, coţ je zvláště patrné u hráčů ledního hokeje v této věkové kategorii. Vedle fyziologie jsou významným determinantem sportovního úspěchu rovněţ tělesné rozměry – především výška, hmotnost a somatotyp. Somatotyp určuje typologické určení charakteristiky člověka a označuje se třemi čísly, z nichţ první se vztahuje k endomorfii (tzn. tloušťka, mnoţství podkoţního tuku, oblý tvar těla), druhé k mezomorfii (tzn. stupeň úrovně síly, svalstva a kostry, široká ramena a úzké boky) a třetí k ektomorfii (tzn. štíhlost, vysoký, délka končetin, slabé svalstvo, slabě vyvinuté svalstvo). Somatotyp se během ţivota mění oproti výšce a váze jen málo. (Kostka, 1978) Většina hokejistů patří mezi (mimo brankářů) endomorfní mezomorfy s velmi velkou mezomorfní komponentou a nízkou ektomorfní komponentou. To poukazuje na silové pojetí tohoto sportu. (Kostka, 1978; Pavlík, 1999)

Obr. č. 4 – Druhy somatotypů člověka (http://1.bp.blogspot.com)

4.2. Psychologie dorostenců ledního hokeje Na psychologii dorostence hokejisty lze pohlíţet ve dvou rovinách. Jediným důleţitým faktorem zde není jen psychika jednotlivce. Jelikoţ je lední hokej sportem kolektivním, dochází zde k vzájemné interakci všech jedinců týmu. Funkce kolektivu je ale spíše viděna pozitivně, jelikoţ přispívá k socializaci a k rozvíjení zodpovědnosti.

14

Z hlediska psychologie problémové období dospívání chlapců se negativně projevuje zvláště zde v autoritou vedeném uzavřeném kolektivu. Projevují se zde charakteristické znaky tohoto věku, jako odmlouvání, vzdor či hrubost. Svým chováním se často hráči snaţí dávat najevo svoji nezávislost. Také proto, aby dobře vypadali v očích svých spoluhráčů, bojují proti autoritě trenéra. (Dovalil, 2002)

15

Sportovní trénink

5.

Kaţdý výkon vrcholového sportovce je podmíněn tréninkem, kdy je vyuţíváno tréninkových cvičení jako základního prostředku pro zvyšování herní výkonnosti. Cvičení jsou různě uspořádána a mají různý obsah a rozsah, přičemţ vycházejí ze hry a ke hře také směřují. Trénink musí ale především respektovat předchozí zkušenost jedince a jeho dosavadní vývoj.

5.1. Teorie tréninku Sportovní trénink je jednotný, promyšlený, cílevědomý, výchovný proces, směřující k dosaţení vysokých sportovních výkonů na základě všestranného rozvoje osobnosti, technické a taktické vyspělosti a tělesné zdatnosti hráčů. Tyto sloţky se navzájem doplňují a musí být proto během tréninku rovnoměrně rozvíjeny. (Dovalil, 2002) Základní formou práce je tréninková jednotka, jejíţ trvání i stavba musí být přizpůsobena věku. Tréninkové hodiny na sebe navazují a tvoří cyklus, ve kterém se střídá nácvik, opakování a utkání. Spojení tréninkových jednotek a utkání představuje obsah tréninkového mikrocyklu.

5.1.1. Cíle a úkoly sportovního tréninku Podle Pavliše (1995) můţeme cíle sportovního tréninku stanovit ve dvou oblastech. První se zaměřuje na výkonnostní vývoj sportovce, obsahem druhé je vývoj občanský. Na jejich základě můţeme tedy stanovit, ţe cílem je dosahování individuálně nejvyšší sportovní výkonnosti ve zvoleném sportovním odvětví na základě rozvoje sportovce. Úkoly sportovního tréninku je moţné vidět v osvojování si techniky a taktiky příslušného sportovního odvětví (disciplíny) na základě osvojení si příslušných sportovních dovedností a rozvoje speciálních pohybových schopností. Toto osvojování probíhá na základě tělesného, psychického a sociálního rozvoje. Tělesný rozvoj si klade za cíl rozvoj pohybových schopností a jejich funkční základů v obecné i speciální rovině. Tento rozvoj se kladně odráţí v celkových změnách v organismu s osobnosti sportovce.

16

Psychický rozvoj je zaměřen na rozšiřování znalostí a zkušeností, které mají charakter obecný i speciální. Důleţitý je rozvoj morálních a volných vlastností a ovlivňování osobnostních rysů. Sociální rozvoj spočívá ve formování mezilidských vztahů, které existují v prostředí tréninku a utkání. Tyto vztahy mají různou podobu i úroveň (druţstvo, trenér, diváci, atd.)

5.1.2. Sloţky sportovního tréninku Rozsáhlé a různorodé úkoly sportovního tréninku se člení podle povahy do jednotlivých druhů příprav – tzv. sloţek. Členění je pouze teoretické, neboť v praxi se jednotlivé sloţky navzájem prolínají. V obecné rovině lze sloţky rozdělit do 4 oblastí (Dovalil, 2002): 

kondiční příprava



technická příprava



taktická příprava



psychologická příprava

5.1.3. Tréninkové cykly Trénink je promyšlený dlouhodobý proces skládající se z na sebe navazující činnosti, které tvoří různě dlouhé tréninkové cykly. Podle Pavliše (1995) lze tréninkové cykly definovat jako více či méně obdobné tréninkové úseky mající obdobný obsah i rozsah, a které plní určité tréninkové úkoly. Základním dělícím kritériem pro rozlišení typu cyklů je jejich délka. Podle Pavliše (1995) lze cykly rozdělit z časového hlediska na: 

víceletý (na OH období)



roční tréninkový (sezóna)



makrocyklus (délka cca 3 měsíce, např. předzávodní období)



mezocyklus (délka cca 4 týdny, spojení mikrocyklů)



mikrocyklus (délka 1 týden)

17

Roční tréninkový cyklus je základní tréninkovým cyklem z hlediska dlouhodobé sportovní činnosti. Úkoly a zaměření tréninku se v závislosti na soutěţním období během roku mění. V praxi to pak znamená, dle Dovalila (2002), rozdělení ročního tréninkového cyklu na 4 období, která jsou přehledně zobrazena v následující tabulce. OBDOBÍ

HLAVNÍ ÚKOL OBDOBÍ

přípravné

rozvoj trénovanosti

předzávodní

vyladění sportovní formy

závodní

prokázání a udržení vysoké výkonnosti

přechodné

dokonalé zotavení

Tab. č. 2 – Rámcové schéma periodizace ročního tréninkového (Dovalila, 2002)

5.1.4. Zatíţení Kaţdé fyzické cvičení pro náš organismus znamená větší či menší námahu, a to buď celého těla najednou, nebo jen jeho některých částí. Ve sportu se pro toto namáhání pouţívá pojem zatíţení. Jeho působení má rozmanitou strukturu, která se zaměřuje na různé funkční oblasti sportovce. (Dovalil, 1988) Z uvádí Dovalil (2002), základními ukazateli velikosti zatíţení jsou objem a intenzita. Z hlediska dávkování jsou však tyty charakteristiky nepostačují, a tak lze velikost zatíţení specifikovat následujícími parametry: 

dobou trvání cvičení



počtem opakování cvičení



intenzitou cvičení



intervalem odpočinku



způsobem odpočinku

5.1.5. Adaptace, maladaptace Adaptace je schopnost organismu přizpůsobovat se různým vlivům vnějšího prostředí.

Organismus reaguje okamţitě na kaţdý vnitřní nebo vnější podnět.

Přizpůsobuje se opakovaným a dlouhodobým vlivům fyzické zátěţe. Velikost adaptace je závislá na druhu, frekvenci, intenzitě a době působení fyzické aktivity. Dochází

18

k morfologické a funkční přestavbě tkání a orgánů, které se přizpůsobují poţadavkům daného sportovního výkonu. (Kyralová, Matoušová, 1996) Přizpůsobením se na nefyziologický podnět nazýváme maladaptaci (tj. špatná adaptace na zátěţ), při níţ podle Bursové (2005) vznikají náhradní mechanismy, které umoţňují dlouhodobé statickou polohu udrţet nebo nevhodným pohyb zvládnout.

5.1.6. Příklady tréninkových prvků v přípravě hráčů ledního hokeje 5.1.6.1.

CORE Training

Jedná se o relativně nový kondiční a posilovací trénink. Speciální cvičení a pohybové aktivity jsou zaměřeny na posílení a zpevnění svalů, jejich nejdůleţitější funkcí je udrţovat stabilitu páteře a rovnováhy těla jako celku. Zejména se jedná o svaly trupu v oblasti hrudní a krční páteře, v oblasti beder, břicha, pánve a kyčlí. Principem je zpevnění (aktivace) určitých svalů, které vedou ke stabilitě axiálního systému, moţnosti vyvinutí větší síly na perifériích a lepší ekonomice pohybu. Tato metoda má své kořeny v několika systémech, mezi které patří „Pilates“, „Jóga“, ale kombinuje do sebe i náročnější prvky z různých cvičebních systémů, atletických cviků. (Delavier a Gundill, 2011) Tyto vnitřní svaly zvyšují celkovou fyzickou sílu, absorbují značnou část energie při doskocích a dopadech a především zpevňují páteř a chrání vnitřní orgány dutiny břišní. (Kurt a Brett a Brungardt, 2006) Právě u sportu typu ledního hokeje je výkon přímo závislý na celkové funkčnosti těla a správných pohybových vzorcích. Zejména se jedná o zpevnění těla v osobním souboji, při odrazu, doskoku a udrţení polohy těla. Core trénink je vhodný pro všechny věkové kategorie i výkonnosti. 5.1.6.2.

Fartlek

Fartlek je termín, který poprvé pouţil švédský trenér Gosta Holmér, a tak vzniklo označení pro novou tréninkovou metodu. Jelikoţ se jedná o nepřerušovanou zátěţ, tak je fartlek zařazován mezi souvislé tréninkové metody dle Andersona (2013). Při fartleku dochází ke změnám rychlosti bez jakéhokoliv plánování – nahodile, dle momentálních pocitů a fyzického stavu běţce

19

(popřípadě dle pokynů trenéra). Většina se však přiklání k tomu, ţe při provádění fartleku nemá být nic předem plánováno a ţe má být vše věcí improvizace a nahodilosti. V tomto případě je dobré, kdyţ fartlek provádí skupina sportovců, kde kaţdý můţe kdykoliv zahájit a ukončit rychlý úsek. Nebo je to věcí trenéra, kdy na jeho povel začíná a končí rychlý úsek. Fartlek je tedy souvislý běh, kde se zařazují krátké úseky se zvýšenou rychlostí. Co se týče intenzity, tak při fartleku se vše odehrává převáţně v aerobním pásmu. Fartlek bychom měli zařazovat do tréninku jedenkrát či vícekrát týdně. Vlastní počet, intenzita, stejně tak počet a délka rychlých úseků a pomalých meziúseků, ovlivňuje více faktorů – fáze přípravy, výkonnost běţce, jeho věk, specializace, atd.

20

6.

Kompenzace svalových dysbalancí Výkonnostní sportování je jiţ neodmyslitelně spojeno s jednostranným

sportovním zatíţením daným konkrétní disciplínou. Za účelem dosaţení úspěchu je tělo sportovce vystavováno častému přetíţení. Na opačném pólu stojí skupina obyvatelstva s nedostatečnou pohybovou aktivitou a s nadměrným udrţováním statických poloh. U obou skupin populace se jedná o neadekvátní pohybovou aktivitu, která je jednou z příčin následných vad hybného systému. Jednou z moţností jak sniţovat riziko moţných následků nepřiměřené pohybové aktivity je provádění kompenzačních cvičení. Slovo kompenzace v sobě skrývá význam „vyváţení“ nebo „vyrovnání“. Kompenzační cvičení pozitivně ovlivňují pohybový systém, harmonizují tělesný vývoj jedince, přičemţ současně ovlivňují i funkční stav vnitřních orgánů. (Bursová, 2005)

6.1. Teoretický úvod do kompenzace svalových dysbalancí 6.1.1. Drţení těla Drţení těla lze definovat různě, podle Bursové (2005) a dalších autorů (Čermák, 2003, Hošková, 2003) je správné drţení těla charakterizováno postojem, při kterém jsou jednotlivé články těla v optimálním postavení vzhledem k udrţení rovnováhy a minimálnímu zapojení posturálních svalů a při které, je zachována fyziologická funkce jednotlivých orgánů a soustav těla. Posturální stereotyp je zaloţen na podmíněných reflexech a typickou vlastností těchto reflexů je to, ţe jsou neměnné, zakódované jednou pro vţdy. Proto je rozdíl mezi drţením těla dítěte, školáka, chlapce, dívky, muţe, ţeny. Během růstu člověka se mění jeho tělesné proporce, prosazují se vrozené i získané faktory, jako je konstituce, pohlaví, výţiva atd. Je důleţité si uvědomit, ţe se zde mohou uplatnit i podněty z psychiky. Dítě můţe přebírat některé rysy drţení těla svých rodičů, dospívající nejednou napodobují své vzory z prostředí filmu, hudby, sportu či módního prostředí. Drţení těla podléhá různým fyziologickým individuálním rozdílům, z toho je zřejmé, ţe určit jednoznačně jediné správné drţení těla není moţné. (Čermák, 2003). Správné drţení těla umoţňuje zapojení odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu a optimální funkce organismu. (Bursová, 2005)

21

6.1.2. Svalová nerovnováha Svalová nerovnováha je takový stav, kdy jsou antagonisté (svaly působící vzájemně proti sobě - flexor a extenzor) v nerovnováze, zpravidla je jeden ochablý a druhý je zkrácený. Hošková (2003) uvádí, ţe vzpřímené drţení těla závisí na funkční rovnováze, která bývá narušena adaptací jedince na denní pohybový reţim, při němţ více zatěţujeme stejné svalové skupiny ve statických polohách. Vznikají hybné stereotypy, kde mají převahu svaly tónické před svaly s činností fázickou. Svalová nerovnováha, neboli svalová dysbalance, můţe vznikat například jednostranným zatíţením, nečinností či špatným posilováním. Zkrácený sval můţe být zároveň i ochablý a naopak. Mezi svalovou nerovnováhu patří podle Hoškové (2003): 

oblasti krku a horní část trupu



oblast beder



oblasti pánve a kyčelního kloubu



oblast dolních končetin

Obr. č. 5 – Svalové dysbalance v oblasti hlavy, krku a horní části trupu (Čermák, 2003)

22

Obr. č. 6 – Svalové dysbalance v oblasti pánve a dolní části trupu (Čermák, 2003)

Obr. č. 7 – Svalová dysbalance v oblasti dolních končetin (Čermák, 2003)

23

6.1.3. Poruchy drţení těla Dle Čermáka (2003) patří mezi základní poruchy drţení těla plochá záda, chabé drţení, hrudní kyfóza (kulatá záda), bederní lordóza a skoliotické drţení. 6.1.3.1.

Plochá záda

Nedostatečné zakřivení páteře, které nepruţí, snáze se opotřebuje, záda nejsou dostatečně pohyblivá. Plochá záda jsou částečně vrozená a jejich zhoršení bývá z nedostatku pohybu, který vede k ochabování svalů potřebných k vyrovnání nedostatečného zakřivení. (Srdečný, 1997) 6.1.3.2.

Chabé držení těla Další z posturálních vad je chabé drţení těla. Pozná se uţ na první pohled

podle příliš uvolněného postoje. Vada se zhoršuje při větším statickém zatíţení a vlivem únavy. (Srdečný, 1997) 6.1.3.3.

Hrudní kyfóza Hrudní kyfóza se vyznačuje kulatými zády a vyklenutím hrudní páteře. Dochází

k ní především ochabováním mezilopatkových svalů. Jde o získanou chorobu kde dysbalanci způsobují ochablé břišní svaly, vzpřimovače trupu, mezilopatkové svaly a zkrácený velký a malý prsní sval. (Srdečný, 1997) 6.1.3.4.

Bederní lordóza

Lordóza je zdravotní vada projevující se zvýšeným zakřivením bederní oblasti. Dochází k němu při ochabování břišního svalstva nebo pokud je celkově nadměrná pohyblivost spojena s ochablostí. Bývá tady velmi přetíţena bederní páteř. Toto drţení zhoršuje např. nošení vysokých podpatků. (Srdečný, 1997) 6.1.3.5.

Skoliotické držení těla

Skolióza je vychýlení páteře na jednu stranu. Bývá zde nestejná výška ramen a zešikmená pánev. Bývá buď vrozená, vzniká následkem jednostranné zátěţe, dochází k ní i při nestejné délce dolních končetin. V mírné formě se vyskytuje skolióza i lidí, kteří nemají potíţe. Častá je také u lidí s různou délkou dolních končetin. (Srdečný, 1997)

24

Obr. č. 8 – Poruchy držení těla (http://aktivne.com) Legenda:

1) normální držení těla 2) hrudní kyfóza 3) bederní lordóza 4) plochá záda 5) skoliotické držení těla

6.2. Úkoly kompenzačních cvičení 6.2.1. Harmonický tělesný rozvoj organismu Základní sloţkou pro správný tělesný rozvoj člověka je pohybová aktivita. U dětí v raném dětství do 3 let vychází pohyb z potřeb samotného dítěte. Jeho aktivita významně formuje osobnost dítěte nejen po stránce motorické, biologické, ale i psychické a sociální. S přibývajícím věkem je pohyb více ovlivněn sociálním prostředím (např. televize, počítač), kterým je tlumen a můţe vést k udrţování statických (sedává populace) poloh aţ k nedostatku pohybu. Na druhé straně se můţeme setkávat s jednostranným sportovním zatíţením vedoucímu aţ k přetíţení, coţ můţe vést k poškození tělesného a duševního zdraví. 25

6.2.2. Předcházení svalové nerovnováze (svalová dysbalance) Problematika svalové dysbalance byla nastíněna v kapitole 7.1.2., a proto zde jiţ nebude rozvíjena.

6.2.3. Zamezení nefyziologickým změnám v hybných stereotypech Hybné stereotypy jsou soustava podmíněných a nepodmíněných reflexů. Na kaţdém pohybovém projevu se podílí celá řada svalových skupin, která v konkrétním pohybu utváří určitý funkční celek. Řízení zapojování jednotlivých svalových skupin pohybů je automatické a do určité míry nepřeučitelné. Při správném provedení pohybu se zapojují svalové skupiny, které se na pohybu mají mechanicky realizovat. Naopak při nesprávném pohybu se mohou zapojovat i svalové skupiny, které nemají k vykonávanému pohybu ţádný vztah, výsledkem je niţší výkon.(Čermák, 2003) Období pro úpravu a fixaci základních hybných stereotypů je kolem 5-6 roku. S kalendářním věkem schopnost přebudovávat stereotypy klesá. Jejich fixace a kvalita závisí na řadě faktorů: 

vlastnosti centrální nervové soustavy



kvalita nervových funkcí



vlastnosti hybného systému



emoční nasměrování limbického systému

6.2.4. Napomáhání k pozitivnímu ovlivňování i funkčnímu stavu vnitřních orgánů Funkční stav vnitřních orgánů vede k optimální funkci jednotlivých vnitřních systémů: 

metabolismu



vyměšování



krevnímu a míznímu oběhu

26

6.3. Druhy kompenzačních cvičení Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku na pohybový aparát lze kompenzační cvičení dělit na: 

uvolňovací



protahovací (strečink; stretch = natahovat, protahovat)



posilovací Pořadí udává, v jakém sledu by jednotlivá cvičení měla na sebe navazovat. Před

cvičením protahovacím a posilovacím by měla být cvičení uvolňovací, která uvolňují klouby i svalové napětí, jelikoţ ztuhlost kloubů a zvýšený tonus svalů obepínajících klouby jsou překáţkou nejen při protahování svalů, ale také při jejich posilování. Kompenzační cvičení mohou redukovat neţádoucí vlivy přetěţování, mohou udrţet optimální funkční schopnost pohybového systému a jsou také vhodným prostředkem k odstranění funkčních poruch, které bývají původcem morfologických změn, tj. změn na kostní a svalové tkáni (Hošková, 2003).

6.3.1. Uvolňovací cvičení Cvičení uvolňovací jsou vedena cíleně pro určitý kloub nebo pohybový segment. Slouţí k uvolnění ztuhlých, málo pohyblivých kloubů a svalových kontraktur. Fyziologický účinek mobilizačně uvolňovacích cvičení spočívá v prokrvení a prohřátí procvičovaných kloubních struktur (stimulace tvorby synoviální tekutiny, zvýšení metabolických procesů a výţivy zejména chrupavek, vazů, meziobratlových plotének, zmenšení tření v kloubu), optimalizují kloubní rozsah, zvětšují pruţnost a odolnost vaziva vůči tlaku a tahu, regulují svalové napětí v procvičované oblasti (Bursová, 2005). Pohyby provádíme všemi směry aţ do krajních poloh s minimem svalového úsilí. Jedná se tedy o pohyb pasivní. Vzhledem k problematice dolního zkříţeného syndromu je vhodné uvolňovací cvičení směřovat na oblast pánve, beder a kyčelních kloubů.

27

6.3.2. Protahovací cvičení Slouţí k obnově fyziologické délky svalu. Zkrácení se projevuje především ve vazivové sloţce svalu, ve svalovém skeletu i šlachách. Důleţitou úlohou při provádění těchto cvičení je tlumit a oddálit reflexy, které vyvolávají obrannou kontrakci protahovaného svalu (tzv. napínací reflex). Toho lze dosáhnout záměrnou volní relaxací svalu a tím, ţe cvičíme pomalým řízeným pohybem ve staticky nenáročných polohách. Při provádění protahovacích cvičení je nutno dodrţovat tyto zásady (Hálková a kol., 2004) : 

protahujeme svaly zkrácené nebo s tendencí ke zkracování



protahujeme svaly zahřáté a uvolněné



volíme stabilní a pohodlné polohy, které respektují anatomické a fyziologické zákonitosti



pohyby provádíme pomalu, plynule v koordinaci s dechem



neprotahujeme přes bolest



pravidelně dýcháme



cvičíme pravidelně, nejlépe kaţdý den, protoţe po 48 hodinách se sval opět zkracuje U dolního zkříţeného syndromu protahujeme flexory kyčle (m. iliopsoas, m.

rectus femoris), bederní vzpřimovače páteře, sval čtyřhranný bederní (quadratus lumborum) a zadní stranu stehen (hamstringy). Protahovací cviky jsou u hráčů ledního hokeje vyuţívány v rámci kaţdé tréninkové jednotky. Jsou součástí úvodního rozcvičení ve formě dynamického strečinku. Během zátěţe se hráči protahují podle individuálních potřeb a po skončení hlavní části tréninku je strečink nedílnou součástí závěrečného zklidnění.

28

6.3.3. Posilovací cvičení Jejich úkolem je zvýšit funkční zdatnost oslabených či k oslabení náchylných svalů. Při posilování oslabených svalů je nejprve důleţité odstranit negativní působení jeho antagonisty. To provádíme jeho protaţením. Tím navodíme podmínky, které jsou důleţité pro vlastní posílení oslabeného svalu (Bursová, 2005). V případě hokejistů a problematiky dolního zkříţeného syndromu jde především o posilování břišních svalů, které nejsou v herním zatíţení příliš namáhány. Silová příprava hraje u hokejistů velmi důleţitou roli. Silové schopnosti se velmi významně podílí na herním výkonu. Spousta tréninkových jednotek je věnována právě rozvoji či udrţování úrovně silových schopností. Jen malé procento hokejistů trpí oslabením některé ze svalových skupin. Samotný cílený silový trénink v ledním hokeji můţe ve svých důsledcích vést k svalové nerovnováze, která bývá příčinou potíţí. Proto je nutné při silovém tréninku dbát na vyváţení těchto dysbalancí, jak prostřednictvím podpůrných silových cvičení, tak vhodně voleným kompenzačním cvičením, především protahováním. V tomto smyslu je zásadní vyváţený rozvoj svalového korzetu (svaly trupu, zádové, břišní, kyčelních kloubů, ramen). Nejdůleţitější z hlediska zdravotního jsou pro hokejisty cviky ze skupiny protahovacích.

29

7.

Vliv ledního hokeje na pohybový aparát hráčů dorostu Kaţdý sport prováděný na výkonnostní úrovni s sebou přináší negativní dopady

na fyziologii a morfologii jedince. Sportovní zatíţení však nemusí na kaţdého působit stejně. Míra vlivu zátěţe na aparát člověka je primárně závislá jiţ na „vstupních aspektech“. Tím se má na mysli např. somatotyp a stav hybné soustavy člověka, která od jeho narození prošla určitým vývojem. Lední hokej lze z hlediska působení na pohybový systém člověka označit jako velmi specifický. Pohyb na ledové ploše je člověku zcela nepřirozený, a je tudíţ podmíněn speciální výstrojí a výzbrojí. Filozofie hry poţaduje po kaţdém jedinci vysoký stupeň trénovanosti doplněný o patřičnou motorickou a psychickou zdatnost. Ten, kdo se věnuje sportu na vrcholové úrovni, stráví tréninkem takřka celý rok. Tak je to i v případě zde vybrané skupiny dorostenců ledního hokeje, coţ je patrné z jejich celoroční tréninkové skladby. Tak značně permanentní charakter zatíţení se zákonitě projevuje na tvaru a drţení těla hráčů. Riziko vzniku negativních dopadů je umocněno tím, ţe se jedná o období adolescence, kdy ještě není dokončen růstový vývoj jedince.

7.1. Problémové svalové partie hráče ledního hokeje (Pavliš, 1995; Novák, 2009) Významný faktorem, který ovlivňuje tvar a drţení těla hráčů, je postavení hráče při hře. Toto velice nestandardní drţení těla dává příčinu ke vzniku mnoha problémových míst aparátu jedince a charakterizují ho následující rysy: 

neustálý záklon hlavy



vyhrbení v oblasti hrudní páteře



vysunutí ramen dopředu



vyšší postavení jednoho ramene



prohnutí v oblasti bederní páteře



povolení břišního svalstva



váha těla spočívá nad špičkami

30

Hráč je v mírném nebo častěji ve velkém předklonu, hlavu vzhledem k hrudní páteři zaklání, hrudní páteř ohýbá, bederní páteř kompenzačně prohýbá. Sedací část je vysazená a celé dolní končetiny pokrčené ve všech kloubech. Z hlediska svalů je namáhána partie paţí a jí pomáhající partie prsou a krku. Pozice v předklonu a určité schoulení horní poloviny těla jsou příčinou uvolnění zádového, hlavně mezilopatkového svalstva. Následkem mohou být kulatá záda a plochý hrudník. Často bývá u hráčů ochablé břišní svalstvo, které není ve hře tolik zatěţováno. Tím se zvětšuje bederní lordóza a objevují se bolesti zad. Tato problémová partie je navíc velice citlivá na nesprávné posilování. Těţká činka můţe při nezpevněné pánvi a slabém břišním svalstvu bolesti zad ještě zhoršit. Svalstvo dolních končetin je plně zatíţeno. Specifické zatíţení přitahovačů stehna a natahovačů chodidla se projevuje únavou a místními bolestmi. Typická je bolest třísel v prvních trénincích na ledě, a proto je třeba v úvodu předzávodního období těmto partiím věnovat hodně pozornosti. Letmo lze také zmínit efekt hokejového postavení, který se projevuje mimo oblast pohybové soustavy. Hra s holí v předklonu a poněkud fixovaným hrudníkem má negativní dopad na dýchací soustavu. Zmíněná poloha nedovoluje během hry plné vyuţití dýchacích svalů. V dlouhodobém měřítku to vysvětluje poněkud menší vliv ledního hokeje na rozvoj objemu hrudníku a růst kapacity plic oproti jiným sportům jako třeba běh či plavání.

7.2. Přehled problémových svalových partií 7.2.1. Šíjové svaly Jedná se o drobné svaly v zátylku a masivní kývače, které se zkracují v důsledku neustálého záklonu hlavy. Zkrácení se projevuje zmenšeným pohybem, bolestmi v oblasti týla a svalovými ztuhlinami v průběhu svalového valu nad lopatkami (trapézový sval). Během času se bolesti objevují častěji, mají delší trvání a mohou přecházet do bolesti očí, hlavy, ramen a dále do rukou. Při zvýšeném napětí svalstva můţe dojít aţ ke kloubní blokádě, coţ je dočasné znehybnění obratlových kloubů.

31

7.2.2. Mezilopatkové svalstvo Při jeho oslabení se ztrácí správná poloha lopatek, ty ujíţdějí po hrudníku do stran. Zvětšuje se hrudní kyfóza (nefyziologické zakřivení v předozadní rovině). A tvoří se kulatá záda. Ramena se dostávají dopředu a zkracují se prsní svaly. Hrudní obratle přestávají být chráněny svalovou masou a můţe opět docházet k blokádám.

7.2.3. Prsní svaly Souvisí s posunem ramen dopředu, zmenšuje se moţnost rozepnutí hrudníku při nádechu a tím se zmenšuje minutová ventilace plic, moţnost maximálního příjmu kyslíku v krátkém časovém úseku a tím i aerobní vytrvalost. Opět při prudším pohybu můţe docházet k blokádám ţeber u hrudní kosti. Zkrácené svaly jsou v neustálém napětí, těţko relaxují, pomalu regenerují. Při zkrácených a oslabených svalech v oblasti ramen a lopatek hrozí nebezpečí traumatického poškození při nárazu na hrazení, pádu na led, krosčeku a osobním kontaktu. U nedostatečně vyvinutých a protaţených svalů nedojde při tlaku v jednom nebo druhém směru k povolení svalů a vazů (nejčastěji ramenního kloubu, ale k jejich natrţení a zlomeninám, nejčastěji klíční kosti, ţeber, vrchní části kosti paţní.

7.2.4. Ohýbače paţe (dvojhlavý sval paţní) Vlivem usilovného a pro hokejistu potřebného posilování dochází ke zvyšování napětí dvouhlavého svalu paţního na obou horních končetinách. Stejně tak i drţení hole je v neustálé semiflexi (v částečném pokrčení loketních kloubů). Navenek se pak tento deficit projevuje neschopností úplného nataţení paţe v loketním kloubu. Riziko mechanického poškození je obdobné jako u prsních svalů.

7.2.5. Břišní svaly Povolený a ochablý břišní sval má významný vliv na zvětšení bederní lordózy (prohnutí páteře vpřed), na přetočení pánve vpřed, tím pádem na změnu úhlu a zvýšení tlaku v kyčelním kloubu, který napomáhá vzniku artrózy. Při zvětšení bederního prohnutí se kompenzačně zvyšuje prohnutí hrudní (kyfóza), coţ jsou kulatá záda. Při nedostatečně vyvinutém svalstvu chybí nejen opora pro přímé drţení páteře, ale i nejdůleţitější ochrana vnitřních orgánů břicha před úrazem.

32

7.2.6. Skoliotické drţení páteře Příčin vedoucích ke skoliotickému drţení (esovité vybočení do strany) je mnoho. U mladých hráčů je to nejčastěji nestejnoměrné zatíţení. Hráč má jednu ruku o dost níţe neţ druhou, kterou drţí konec hole. Tak dochází ke zkrácení jedné poloviny těla (např. zkrácení šíjových svalů, široký sval zádový, vytočení pánve do strany), u leváka strany levé (toto drţení se v ledním hokeji převládá), u praváka strany pravé. A právě poloha pánve je určující pro zakřivení páteře. Dojde-li u mladého hokejisty k tomuto zakřivení a připočte-li se k tomu ještě váha výstroje, tréninková zátěţ a tíha školních pomůcek, je nemoţné, aby nastala náprava bez speciálně zaměřeného cvičení.

7.2.7. Svaly stehen Na zadní straně stehna jsou nejvíce zkrácené ohýbače kolen a tříhlavý sval lýtkový s Achillovou šlachou. Zkrácené ohýbače kolen brání předklonu při nataţených kolenou, sniţují ohebnost, obratnost a hrozí riziko jejich natrţení. Zkrácená Achillova šlacha sniţuje pohyblivost kotníku a při vyšších nárocích na rozsah pohybu můţe opět dojít k jejímu porušení.

7.2.8. Ohýbače kyčelního kloubu Zkracují se při bruslařském postoji, ale také i při špatném posilování břišních svalů. Většina trenérů zařazuje na posilování břišních svalů jediný cvik a to sedy- lehy (kdy jeden hráč druhému drţí chodidla u země). Při tomto cviku se však hlavně posilují ohýbače kyčlí a jen dolní třetina břišních svalů (protoţe sval pracuje – posiluje se, kdyţ se zkracuje). Ke zkracování dochází při přibliţování jeho úponů. Při sedu – lehu se přibliţuje začátek svalů na horní části pánve ke stehenní kosti (úpony ohýbačů) a úpony břišního svalu (pánev a dolní ţebra) zůstávají téměř beze změny. Zkrácené ohýbače kyčlí nedovolují úplné nataţení dolní končetiny. Opět se sniţuje rozsah pohybu a není moţná relaxační poloha na zádech ani na břiše.

33

7.2.9. Přitahovače stehen Při správném hokejovém bruslení se kladou minimální nároky na velký rozsah pohybu obou stehenních přitahovačů (třísel). Hokejista se při správném skluzu přemisťuje po jedné noze, přičemţ odrazová noha je pokrčená v koleni a po fázi odrazu se okamţitě přenáší k noze skluzové. Zkrácené přitahovače stehen pak umoţňují jen minimální roznoţení dolních končetin. K nepříjemným problémům pak dochází v okamţiku rozjetí nohou do širokého roznoţení (např. vjetím noţem brusle do hluboké rýhy na ledě, šlápnutím na čepel soupeřovy hole, hákováním dolních končetin). Mnoho hráčů pak moţná zbytečně nehraje pro nataţení nebo poranění třísel.

34

8.

Cíle, úkoly a hypotézy práce 8.1. Cíle práce 1) Zhodnocení tréninkového procesu hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha. 2) Zařazení kompenzačních cvičení do tréninkového plánu. 3) Pozorování úpravou tréninkového plánu docílených změn prostřednictvím měření zkrácení vybraných svalových partií hráčů.

8.2. Hypotézy H1: Cvičení, která mají kompenzační charakter, nejsou v tréninkovém plánu adekvátně zastoupeny. H2: Přínosy zavedení tréninkové jednotky sestavené z vybraných kompenzačních cvičení lze na hráčích pozorovat jiţ s odstupem jednoho ročního tréninkového cyklu.

8.3. Úkoly -

Prostudování odborné literatury řešené problematiky

-

Sestavení přehledového plánu celoročního tréninkového procesu hráčů Hvězdy a jeho vyhodnocení

-

Vytvoření zásobníku kompenzačních cvičení odpovídající potřebám hráčů ledního hokeje

-

Zakomponování z vybraných kompenzačních cviků sestavené tréninkové jednotky do tréninkového plánu hráčů Hvězdy

-

Výběr výzkumného souboru a testových cviků pro měření zkrácení vybraných svalových partií

-

Provedení dvou měření s odstupem jednoho roku

-

Zpracování a vyhodnocení výsledků

35

8.1. Metodika práce 8.1.1. Analýza tréninkového plánu hráčů Hvězdy Konzultací s trenérem a pozorováním byl sestaven přehled tréninkového reţimu hráčů Hvězdy v jednotlivých obdobích roku. Poţadované hodnoty objemů zatíţení byly sumarizovány podle formy tréninku a tabelizovány.

8.1.2. Měření zkrácení vybraných svalových partií hráčů Hvězdy (zpracováno dle Hendl, 2004) Výzkumný souborem je náhodný výběr deseti hráčů ve věku 15 – 16 let. Ten prošel s odstupem jednoho roku sérií čtyř testových cviků. Před začátkem testování byli rodiče vybraných hráčů seznámeni se všemi aspekty, které měření přináší a byl jim předán informovaný souhlas k podpisu. Měření probíhalo v prostorách areálu zimního stadiónu HC Hvězda Praha v místnosti první pomoci na lékařském lehátku při pokojové teplotě. Jedinci byli nejdříve asistujícím fyzioterapeutem seznámeni s testovanými cviky a poté samostatně po jednom měřeni za přítomnosti trenéra. Pro zajištění vyšší přesnosti měření bylo na místo goniometru pouţito digitální úhlové měřítko. Naměřené hodnoty byly zapisovány ve stupních (°). Testování proběhlo anonymně a kaţdému hráči bylo přiděleno číslo od 1 do 10. Výsledky byli kvantitativně (statisticky) zpracovány. Měření se realizovalo ve dvou termínech. První měření se uskutečnilo 5. 5. 2012, tj. před začátkem přípravného období. Kontrolní test pak proběhl 30. 7. 2013, tj. na začátku předzávodního období, z čehoţ vyplývá odstup opakování 14 měsíců. Z důvodu validity výsledků bylo snahou u obou měření zachovat co nejvíce podobné podmínky při vykonávání cviků.

36

9.

Tréninkový proces hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha Soutěţní období trvající od září do března se v tomto sportu nazývá jako zimní

sezóna. Na sezónu letní pak připadá zbylých pět měsíců a je charakterizována intenzivním tréninkovým zatíţením mini i na ledě. Vzniklé uspořádání vychází z klimatických poměrů v ČR, kde není moţné spoléhat na existenci přírodního ledu. Podmínky pro udrţování umělé ledové plochy jsou logicky nejvhodnější v chladnějších měsících roku. Během léta se provoz ledové plochy stává značně technicky i finančně náročným.

9.1. Přehled tréninkového reţimu v jednotlivých obdobích roku 9.1.1. Přípravné období Letní sezóna začíná na přelomu dubna a května po měsíční tréninkové pauze (tzv. přechodné období – fyzický a psychický odpočinek) přípravným obdobím. Hráči jsou po dobu dvou měsíců (aţ do začátku školních letních prázdnin) vystaveni intenzivní přípravě na suchu. Týdně se opakující mikrocyklus se skládá z 5 tréninkových jednotek. Denně to tedy znamená pro hráče 90 minut cvičení. Celé přípravné období je koncipováno tak, ţe charakter tréninkových jednotek od vytrvalosti, přes sílu a rychlost, postupně přechází do obratnosti. Ať uţ se jedná o tréninkovou jednotku v jakémkoli ze čtyř zmíněných reţimů, jsou její nedílnou součástí sportovní hry jako košíková, fotbal, rugby aj. Pro jednotlivé tréninkové jednotky jsou vyuţívány různá sportoviště, prostory a venkovní prostřední. ČÁST DNE DEN DOPOLEDNE

ODPOLEDNE

PO

---

posilovna

ÚT

---

volná příroda

ST

---

tělocvična

ČT

---

volná příroda

PÁ

---

schody

SO

---

---

NE

---

---

Tab. č. 3 – Týdenní rozvrh hráčů ml. dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

37

9.1.1.1.

Posilovna

10 min

80 min

PŘÍPRAVA ORGANISMU

HLAVNÍ NÁPLŇ JEDNOTKY

- běh klusem

- kruhový trénink: především posilování celého těla vlastní vahou, také vyuţití přístrojů s minimální vahou

- individuální protaţení

Tab. č. 4 – Detailní přehled tréninku v posilovně hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

Tréninková jednotka je po celé přípravné období kombinací posilování s vlastní vahou (cviky jsou primárně zaměřeny na posilování tělesného jádra a dolních končetin) a posilování na přístrojích s minimálním zatíţením (respektuje se vývojové stádium hráčů). Cvičení probíhá po jakýchsi stanovištích, které odpovídá jednomu cviku. Utvořené dvojice se střídají v časových intervalech, které jsou rozdílné v různé fázi období. Během prvního měsíce činí doba zatíţení 1 minutu, v červnu 30 sekund. 9.1.1.2.

Volná příroda

10 min

80 min



- běh klusem

- běh fartlek


- posilování tělesného jádra (Core)

Tab. č. 5 – Detailní přehled tréninku ve volné přírodě hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

V úterý a čtvrtek se trénink zaměřuje na vytrvalostní běhy, které jsou v květnu v délkovém rozmezí 1 – 3,5 km. V druhé polovině období se vykonaná vzdálenost zmenšuje na hodnoty do 1,5 km. 9.1.1.3.

Tělocvična

10 min

80 min



- běh klusem

- „opičí“ překáţková dráha / gymnastika / kruhový trénink


- míčové hry

Tab. č. 6 – Detailní přehled tréninku v tělocvičně hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

38

Trénink probíhající v tělocvičně je nejvěrnější simulací herní činnosti na ledě. Hráči jsou rozděleny do dvou skupin, z nichţ první provádí nejčastěji cvičení zaměřená na obratnost. Druhá část hráčů se věnuje míčovým sportům, které mají lehce upravená pravidla (dovolení osobních soubojů, …). Skupiny se střídají v intervalu 20 minut. 9.1.1.4.

Schody

10 min

80 min



- běh klusem

- vytrvalostní běh


- síla a dynamika dolních končetin

Tab. č. 7 – Detailní přehled tréninku prováděného na schodech hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

Přesun na místo a z místa provádění jednotky, které je od zimního stadionu vzdáleno několik kilometrů, se realizuje v podobě běhu. Na lehkou vytrvalost navazuje hlavní tréninková pasáţ, kdy jsou prováděny různé variace opakovaných výskoků do schodů. Po přípravném období následuje měsíc volna. Cílem hráče by během této tréninkové pauzy mělo být udrţení získaného kondičního fondu na přiměřené úrovni tak, aby z něj bylo moţno čerpat v navazujícím předzávodním období. Tento předpoklad je však značně individuální, jelikoţ je tento měsíc zároveň prvním měsícem letních školních prázdnin, kdy většina rodin tráví rodinnou dovolenou.

9.1.2. Předzávodní období Předzávodní období probíhá od začátku srpna do začátku září, tj. od prvního tréninku na ledě aţ po první mistrovské utkání. Tento měsíc je charakterizován intenzivní přípravou na ledě. Týdně se opakující mikrocyklus se skládá z 8 tréninkových jednotek. Jelikoţ se předmětné období nachází ještě v době prázdnin, tréninkové jednotky se provádějí i v dvoufázovém reţimu. Tréninky jsou zpočátku zaměřeny na zlepšení kondice a individuální dovednosti hráčů na ledě, s blíţícím se startem závodního období jsou jednotky stále více doplňovány o nácvik herních situací a taktickou přípravu. Konečný počet přípravných přátelských utkání by neměl přesáhnout 12 střetnutí.

39

ČÁST DNE DEN DOPOLEDNE

ODPOLEDNE

PO

led I + posilovna

led II

ÚT

přátelské utkání

---

ST

led I

led I

ČT

led I

---

PÁ

led I

led II

SO

---

přátelské utkání/turnaj

NE

---

přátelské utkání/turnaj

Tab. č. 8 – Týdenní rozvrh hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během předzávodního období (Novák, 2012)

9.1.2.1.

Posilovna ---


---

30 min HLAVNÍ PROGRAM

- kruhový trénink: posilování celého těla vlastní vahou


9.1.2.2.

Led I

10 min

60/75 min (1/2-fáz.režim)


HLAVNÍ PROGRAM

- běh klusem

- dovednosti jednotlivce

- individuální protaţení Tab. č. 10 – Detailní přehled 1. varianty tréninku na ledě hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

40

9.1.2.3.

Led II

10 min

60/75 min (1/2-fáz.režim)


HLAVNÍ PROGRAM

- běh klusem

- nácvik herních situací


- taktická příprava

Tab. č. 11 – Detailní přehled 2. varianty tréninku na ledě hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během přípravného období (Novák, 2012)

9.1.3. Závodní období V závodním období je jiţ vše podřízeno soutěţním utkáním. Počet tréninkových jednotek se mění na 6, týdně se ale odehrají dva mistrovské zápasy. Z hlediska obsahu je trénink zaměřen především na technicko-taktickou přípravu. Někdy je ale náplň volena individuálně na základě rozboru utkání. Velmi důleţitý je poměr tréninkové hry a jednotlivých cvičení.

ČÁST DNE DEN DOPOLEDNE

ODPOLEDNE

PO

---

led I + posilovna

ÚT

---

---

ST

---

led II

ČT

led I /

PÁ

---

led II

SO

---

led II / soutěţní zápas

NE

---

soutěţní zápas

/ soutěţní zápas

Tab. č. 12 – Týdenní rozvrh hráčů ml. dorostu HC Hvězda Praha během závodního období (Novák, 2012)

41

9.1.3.1.

Posilovna

10 min

30 min


HLAVNÍ PROGRAM

- běh klusem

- kruhový trénink: posilování vlastní vahou (především cvičení na posílení břicha) a dynamika dolních končetin



Hráči jsou rozděleny do dvou skupin, kdy první vţdy posiluje se zaměřením na břišní svalové partie a druhá mezitím provádí skoky přes překáţky zaměřené na dynamiku dolních končetin. 9.1.3.2.

Led I

10 min

60/75 min (dopoledne/odpoledne)


HLAVNÍ PROGRAM

- běh klusem

- dovednosti jednotlivce


- nácvik osobních soubojů


9.1.3.3.

Led II

10 min

75 min


HLAVNÍ PROGRAM

- běh klusem

- nácvik herních situací


- taktická příprava


42

9.2. Zhodnocení tréninkového procesu týmu Hvězdy Koncepce tréninkového programu jistě v dostatečné míře splňuje poţadavek trénovanosti. Přípravné období umoţní hráčům získat dostatečný fyzický fond, který je základem pro získávání dovedností na ledě ve zbytku sezóny.

OBDOBÍ FORMA ZATÍŢENÍ

TÝDENNÍ TRÉNINKOVÝ OBJEM [min] PŘÍPRAVNÉ

PŘEDZÁVODNÍ

ZÁVODNÍ

běh

140

0

0

posilování

100

15

15

dynamika dolních končetin

160

15

15

0

690

405

400

720

435

lední hokej

Tab. č. 16 – Přehled týdenních objemů tréninku hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha během jednotlivých období (Novák, 2012)

Z přehledu tréninkového zatíţení je patrné, ţe v přípravě je nejvíce prostoru věnováno svalové skupině dolních končetin. Jejímu vytrvalostnímu a dynamickému rozvoji je shodně vyhrazeno přibliţně po 150 min/týden, silové zapojení lze odhadovat asi na minut 50. Velice důleţitá je také příprava organismu na sportovní výkon v podobě zahřátí a strečinku. Rozcvičení je v úvodu tréninkové jednotky vyhrazen určitý prostor, avšak probíhá spíše v reţii samotných hráčů. Volba jakýkoli cviků a kontrola jejich provádění je úkolem trenérského vedení, a nemůţe být v této kategorii ponechána bez dohledu.

43

10. Úprava tréninkového plánu hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha zařazením kompenzačních cvičení 10.1. Návrh přípravné fáze tréninkové jednotky Stávající přibliţně desetiminutové individuálně pojaté rozcvičení hráčů před kaţdou tréninkovou jednotkou je nahrazeno o přibliţně 5 minut delší komplexní přípravou organismu před výkonem. Vybraná série cviků probíhající za trenérského dohledu postupně zahrnuje zahřátí organismu a kloubních struktur a protaţení důleţitých svalových partií.

10.1.1.Úvodní zahřátí 2 min

3 min

ZAHŘÁTÍ ORGANISMU

ZAHŘÁTÍ KLOUBŮ

- běh klusem s prvky atletické abecedy

- krouţivé pohyby částí nebo celých končetin

Tab. č. 17 – Detailní přehled navrhovaného úvodního zahřátí hráčů před výkonem

Pro zahřátí organismu na provozní teplotu se do pomalého běhu klusem vkládají prvky atletické abecedy. Vhodný můţe být například liftink, skiping a zakopávání. Délka trvání celého procesu by měla činit přibliţně 2 minuty. Prokrvení kloubních spojení probíhá krouţivými pohyby postupně v zápěstí, loktu, ramenu, kotníku, kolenu a kyčli. Při patnáctisekundovém cviku o dvou opakováních se dostáváme celkově na přibliţně 3 minuty provádění.

10.1.2.Protaţení hlavních svalových partii (Alter, 1999) Zahřáté a uvolněné svaly protahujeme sérií 8 vybraných cviků, které postihují komplexně celý pohybový aparát. U kaţdého cvičení se předpokládá výdrţ a uvolnění přibliţně 10 sekund, to celé vţdy 3x opakováno. Celý blok strečinku by tedy měl trvat přibliţně 10 minut.

44

10.1.2.1. Ramena Základní postavení: -

Ve stoji rozkročném s rukama za zády uchopit tyč (ručník, hokejka). Dlaně směřují dopředu a palce vně.

Provedení: -

Z předpaţení přetáhnout tyč přes hlavu (dlaně směřují nahoru a palce jsou pod tyčí) aţ do krajní polohy. Neuklánět trup.

-

Nádech a vrátit zpět do původní polohy.

Obr. č. 9 – Cvik na protažení ramen (Alter, 1999)

10.1.2.2. Prsní svaly Základní postavení: -

Postavit se čelem před rám otevřených dveří. Vzpaţit a pokrčit lokty tak, aby se dostaly níţe neţ ramena. Opřít se dlaněmi o rám dveří a protáhnout tak velký a malý prsní sval.

Provedení: -

Uvolnit se, vydechnout, jednou nohou vykročit a celý trup zatlačit vpřed.

Obr. č. 10 – Cvik na protažení prsních (Alter, 1999)

10.1.2.3. Bederní svaly Základní postavení: -

Sednout si na ţidli s nohama mírně od sebe.

Provedení: -

Uvolnit se, vydechnout a předklonit se (stah břišního svalstva pomůţe uvolnit bederní část páteře).

Obr. č. 11 – Cvik na protažení bederních svalů (Alter, 1999)

45

10.1.2.4. Ohýbače kyčlí Základní postavení: -

Vsedě na zemi se opřít rukama za trupem. Nekrčit kolena. Levé chodidlo opřít vedle pravého

kolena

a

současně

levou

patu

přitáhnout k hýţdím. Pravým loktem se opřít o

Obr. č. 12 – Cvik na protažení ohýbače kyčlí (Alter, 1999)

vnější stranu levého kolena. Provedení: -

Uvolnit se, vydechnout. Natočit trup, pohled směřuje přes levé rameno. Pravým loktem přiměřeně zatlačit pokrčené koleno směrem k zemi.

10.1.2.5. Vnitřní strana stehen Základní postavení: -

Ve dřepu se chodidla (vzdálena od sebe asi 30cm) celou plochou dotýkají země. Špičky nohou jsou vytočeny vně.

Provedení: -

Paţe opřít o stehna, uvolnit se, s výdechem tlačit pomocí

Obr. č. 13 – Cvik na

loktů kolena vně (pokud jsou chodidla skutečně celou

protažení vnitřní strany

plochou na zemi, sniţuje se napětí v kolenou).

stehen (Alter, 1999)

10.1.2.6. Zadní strana stehen Základní postavení: -

Ve stoji pomalu přednoţit a opřít nohu o vyvýšenou podloţku. Výška podloţky by měla být přiměřená pohyblivosti jedince.

Provedení: -

Uvolnit se, vydechnout a pomalu se předklánět a

Obr. č. 14 – Cvik na

snaţit se dotknout hrudníkem stehna zvednuté

protažení zadní strany stehen (Alter, 1999)

46

končetiny. Obě dolní končetiny zůstávají propnuté v kolenou, špička stojné nohy směřuje vpřed. 10.1.2.7. Přední strana stehen Základní postavení: -

Ve stoje (pro lepší udrţení stability se jednou rukou opřít o zeď) pokrčit jednu dolní končetinu v koleně tak, aby pata směřovala k hýţdím. Druhou

stojnou

končetinu

nepatrně

pokrčit

v koleně (kolena jsou vedle sebe). Provedení: -

Uvolnit se, vydechnout a volnou rukou uchopit nárt zvednuté nohy. Nadechnout se a pomalu přitahovat

patu

k hýţdím

(neprohýbat

se

Obr. č. 15 – Cvik na protažení přední strany stehen (Alter, 1999)

v bedrech a neuklánět trup).

10.1.2.8. Lýtková svaly Základní postavení: -

Rukama se opřít o zeď, hlavu, šíji, záda, kyčle, stehna a lýtka udrţovat v jedné rovině. Chodidla se po celou dobu dotýkají podloţky a směřují špičkami dopředu.

Provedení: -

Uvolnit se, vydechnout, pokrčit paţe v loktech, předloktím se opřít o zeď a pomalu přenášet váhu vpřed.

Obr. č. 16 – Cvik na protažení lýtkových svalů (Alter, 1999)

47

10.2. Návrh tréninkové jednotky kompenzačních cvičení a její zařazení do tréninkového plánu S cílem dosáhnout co moţná nejvíce harmonického rozvoje pohybového aparátu hráčů, je do tréninkového plánu v průběhu celé sezóny zařazována speciální tréninková jednotka o délce 60 minut. Jejím úkolem je seznámit hokejisty HC Hvězdy Prahy se správným provedením cviků, vyrovnávat tréninkové zatíţení a kladně tak působit na dokončování růstu těla jedince.

10.2.1.Vybraná kompenzační cvičení (Kabelíková, Vávrová, 1997) 10.2.1.1. Svaly na zadní straně a po stranách krku (Cvik č. 1) Základní postavení: -

Vzpřímený sed na ţidli (lavičce), nadloktí svisle, ruce volně v klíně. Ramena rozloţit široce po stranách hrudníku a stáhnout dolů.

Chyby: -

brada se vysunuje dopředu (místo předklonu se dělá předsun hlavy a krku)

-

ohýbají se celá záda

-

elevace nebo protrakce ramen

-

brada se tiskne křečovitě ke krku

Obr. č. 17 – Cvik na kompenzaci svalů na zadní straně a po stranách krku (Kabelíková, Vávrová, 1997)

10.2.1.2. Zdvihač hlavy (Cvik č. 2) Základní postavení: -

Sed na lavičce zády u zdi, hlava je o ni opřená týlem. Obě ruce poloţené na horní okraj prsní kosti a přilehlou část pravého klíčku stahují hrudník směrem dolů.

Provedení: -

Vytlačit hlavu temenem do výšky, uklonit hlavu a krk

48

Obr. č. 18 – Cvik na kompenzaci zdvihače hlavy (Kabelíková, Vávrová, 1997)

doleva, popřípadě i otočit doprava tak, aby se objevil pocit tahu v průběhu protahovaného svalu. Výdrţ, klidně dýchat. Chyby: -

hlava se zaklání v hlavových kloubech

-

chybí vyhlazení, nebo alespoň zmenšení krční lordózy

-

nedostatečná fixace úponů protahovaného svalu na hrudníku

10.2.1.3. Svaly kloněné (Cvik č. 3) Základní postavení: -

Vzpřímený sed na lavičce (ţidli), obě ruce poloţené přes sebe uprostřed pravé klíční kosti a na přilehlých horních ţebrech.

Provedení: -

Vytlačením hlavy temenem do výšky zmenšit krční prohnutí, uklonit hlavu a krk doleva, popřípadě i poněkud otočit doprava. Volně nadechnout. Při výdechu stáhnout oběma rukama pravou horní stranu hrudníku směrem do výdechové polohy. Výdrţ, volně dýchat. K lepšímu uvolnění lze do klidného dýchání

občas zařadit

prohloubený vdech a prohloubený výdech: při kaţdém prohloubeném

vdechu

se

poněkud

zvýší

napětí

protahovaných svalů a při následném prohloubeném výdechu

se

zvětší

jejich

uvolnění.

S postupným

zvětšováním uvolnění se obvykle uvolněné svaly

Obr. č. 19 – Cvik na prodluţují. kompenzaci kloněných svalů (Kabelíková, Vávrová, 1997)

Chyby: -

zůstává zvětšená krční lordóza

-

není dostatečná fixace hrudníku

-

ruce fixují spíše úpony m. sternocleidomastoideus

-

není dostatečná volní relaxace

49

10.2.1.4. Velký sval prsní (Cvik č. 4) Základní postavení: -

Stoj pravým bokem šikmo k ţebřinám či stěně. Pravou ve skrčení upaţmo povýš zavěsit na ţebřiny, předloktí je svisle a je celé opřené o ţebřiny či stěnu.

Provedení: -

Jednou nohou nakročit mírně dopředu. Levá ruka fixuje zepředu pravou část hrudníku směrem do výdechové polohy. Pomalu krčit přední koleno a sunout celé tělo směrem nad přední chodidlo, popřípadě i natáčet trup doleva. V poloze optimálního protaţení výdrţ, volně dýchat.

Chyby: -

zvětšuje se prohnutí v bedrech

-

celý hrudník se naklání směrem nazad

-

hrudník zůstává ve vdechové poloze

-

elevace pravého ramene

-

pravá lopatka se nadměrně přibliţuje k páteři

Obr. č. 20 – Cvik na kompenzaci velkého prsního svalu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

10.2.1.5. Hluboké svaly zádové (Cvik č. 5) Základní postavení: -

Vzpor dřepmo čelem k lavičce, ruce na lavičce.

Provedení: -

Pomalu-natahovat kolena do vzporu stojmo, podsunutím pánve zvětšit protaţení zádových svalu.

Chyby: -

hlava není volně svěšená

-

elevace ramen

Obr. č. 20 – Cvik na kompenzaci velkého prsního svalu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

50

10.2.1.6. Čtyřhranný sval bederní (Cvik č. 6) Základní postavení: -

Stoj rozkročný zády asi půl kroku od zdi, přiloţit pokud moţno záda celá ke zdi, hlava zůstává stále vytlačena temenem do výšky. Obr. č. 21 – Cvik na kompenzaci čtyřhranného bederního svalu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

Provedení: -

Úklon doleva, v úklonu uvolněná výdrţ, klidně dýchat.

Chyby: -

zvětšuje se naklonění pánve dopředu a prohnutí v bedrech

10.2.1.7. Kyčelní kloub (Cvik č. 7) Základní postavení: -

Leh na zádech, skrčit přednoţmo pravou, postavit ji přibliţně patou na levé koleno. Pravá ruka spočívá dlaní na zemi pod spojením kosti kříţové s pravou kostí pánevní. Pravá strana pánve během celého cvičení přiloţená k pravé ruce.

Provedení: -

Levou ruku poloţit na pravou stranu

pravého

stehna

nad

kolenem, (a) Levou rukou pomalu zvětšovat addukci a vnitřní rotaci v ohnutém pravém kyčelním kloubu. (Ruka táhne přibliţně ve směru pravého

stehna.)

Při

Obr. č. 22 – Cvik na kompenzaci kyčelního kloubu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

pocitu

protaţení výdrţ, klidně dýchat. Chyby: -

protahování se provádí příliš velkou silou

-

zvedá se pravý bok (pravá strana pánve není přiloţená ke hřbetu ruky)

51

-

chybí vědomá relaxace svalů pravého kyčelního kloubu, vnější rotátory pravého kyčelního kloubu se aktivují a brání poklesu pravého kolena směrem doleva a k zemi

-

nadměrné prohnutí v bedrech

10.2.1.8. Flexory kyčelního kloubu (Cvik č. 8) Základní postavení: -

Čelem k pevné opoře, klek na levé, zanoţit pravou, ruce opřít o oporu.

Provedení: -

Sed na levou patu a současně sunout po zemi pravou do většího zanoţení. Trup se naklání dopředu. Pomocí hýţďových a břišních svalů zmenšit sklon pánve a zpevnit

drţení

celého

trupu. Obr. č. 23 – Cvik na kompenzaci flexorů kyčelního kloubu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

Pomalu odtlačovat rukama rovný trup od opory tak, ţe se zvětšuje extenze v kyčelních kloubech Chyby: -

trup není dostatečně zpevněný, zvětšuje se prohnutí v bedrech

10.2.1.9. Adduktory stehna (Cvik č. 9) Základní postavení: -

Klek únoţný pravou, levým bokem u zdi, levá ruka se přidrţuje zdi.

Provedení: -

V této

poloze

nelze

provést

čisté

unoţení jinak, neţ se souhybem pánve, tj. s malou elevací pravého boku. Pravou rukou na zevní straně pravého kyčelního kloubu stlačovat pravý bok dolů a

52

Obr. č. 24 – Cvik na kompenzaci adduktorů stehna (Kabelíková, Vávrová, 1997)

dovnitř tak, aby se zvětšovalo unoţení pravou. Chyby: -

provádí se abdukce (unoţení) levého stehna, těţiště těla se posunuje doprava, tím se přenáší zatíţení z levé na pravou dolní končetinu (adduktory pravého stehna nemohou být uvolněny, jsou zatěţovány v antigravitační funkci)

-

zvětšuje se anteverze pánve

-

pravá dolní končetina se vytáčí v kyčelním kloubu zevně (pravé koleno nesměřuje přímo vpřed)

-

pánev nezůstává v čelné rovině, natáčí se pravým bokem nazad

10.2.1.10. Zadní svaly stehenní (Cvik č. 10) Základní postavení: -

Stoj čelem k lavičce, pravá v přednoţení dolů poloţená chodidlem na lavičce. Levé chodidlo směřuje přímo vpřed. Mírný rovný předklon, rukama se opřít o pravé koleno.

Provedení: -

Dalším předkláněním rovného trupu zvětšovat ohnutí v Obr. č. 25 – Cvik na kompenzaci zadních stehenních svalů (Kabelíková, Vávrová, 1997)

kyčelních kloubech. Výdrţ. Chyby: -

předklon se neprovádí ohnutím v kyčelních kloubech, nýbrţ pouze ohnutím trupu

-

krčí se pravé koleno

10.2.1.11. Trojhlavý sval lýtkový (Cvik č. 11) Základní postavení: -

Stoj spojný čelem ke zdi asi na vzdálenost předpaţení, rukama se opřít o zeď, chodidla rovnoběţně.

53

Provedení: -

Pokrčit levé koleno a sunout nataţenou pravou chodidlem po zemi nazad, pravá pata se postupně zvedá ze země. Trup se naklání dopředu, zatíţení se přenáší nad levou dolní končetinu a na obě paţe. Následuje vlastní protahování: snaţit se dosáhnout pravou patou k zemi. Ohnutí v hlezenním kloubu zvětšovat pasivně tlakem rukama do zdi i aktivně činností svalů na přední straně bérce.

Chyby: -

pravé chodidlo se vytáčí špičkou ven

-

krčí se pravé koleno

Obr. č. 26 – Cvik na kompenzaci trojhlavého lýtkového svalu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

10.2.1.12. Hluboké flexory krku a hlavy (Cvik č. 12) Základní postavení: -

Vzpřímený sed na ţidli, ţádaje moţné opřít o opěradlo. Jednu nebo obě ruce přiloţit zdola na dolní čelist tak, aby mohly dávat odpor proti předkyvu hlavy.

Provedení: -

Vytlačit hlavu temenem do výšky, rozloţit ramena široce po stranách hrudníku a stáhnout je směrem k bokům. Předklonit hlavu v hlavových kloubech (předkyv hlavy). Výdrţ v předkyvu hlavy proti odporu rukou.

Chyby: -

chybí vytlačení hlavy temenem do výšky

-

elevace nebo protrakce ramen

54

Obr. č. 27 – Cvik na posílení hlubokých flexorů krku a hlavy (Kabelíková, Vávrová, 1997)

10.2.1.13. Dolní fixátory lopatky (Cvik č. 13) Základní postavení: -

Klek, sed na patách, předklon, hlava čelem na zemi. Paţe podle těla, hřbety rukou leţí na zemi.

Provedení: -

Při výdechu srovnat ramena široce po stranách hrudníku a stáhnout je směrem

k pánvi,

pak

Obr. č. 28 – Cvik na posílení dolních fixátorů lopatky (Kabelíková, Vávrová, 1997)

mírně

zapaţit. Výdrţ, volně dýchat. Chyby: -

na začátku cviku není dokonalé srovnání ramen

-

zapaţení (tedy pohyb v ramenních kloubech) se zvětšuje nebo dokonce zcela nahrazuje protrakcí a elevací ramen

-

lopatky se nadměrně přitahují k páteři, příliš se zvyšuje i napětí horních fixátorů lopatek

-

zvětšuje se prohnutí krku, zaklání se hlava

10.2.1.14. Hluboké svaly zádové (Cvik č. 14) Základní postavení: -

Vzpor klečmo, paţe a stehna svisle, nárty na zemi. Trup rovně, neprohýbat ani neohýbat.

Provedení: -

Obr. č. 29 – Cvik na posílení hlubokých zádových svalů (Kabelíková, Vávrová, 1997)

Hlavu vytlačit temenem do dálky. Ramena srovnat po stranách hrudníku a stáhnout směrem k pánvi, lopatky ploše přiloţené k zádům. Stahem břišních svalů oploštit břicho a podepřít zepředu bederní páteř. Pomalu sunout po zemi levou ruku dopředu a pravé chodidlo dozadu, aţ se natáhne pravé koleno. Nakonec zvednout ruku i chodidlo nad zem. Výdrţ, zachovat správné drţení celého těla. Zvednutí levé

55

horní a pravé dolní nataţené končetiny nemusí být velké, důleţitější je zachovat v této labilní poloze správné drţení těla. Větší zvednutí obou končetin klade vyšší nároky na drţení trupu i na drţení pletence paţního. Chyby: -

zvětšuje se hrudní kyfóza, nebo se trup naopak prohýbá

-

hlava se zaklání nebo naopak ochable visí, nebo je dokonce předsunutá před hrudník a zakloněná v hlavových kloubech

-

elevace ramen

-

ramena se předsunují před hrudník, nebo

se

naopak

trup

na

ně

„zavěšuje“, lopatky se sráţí nad páteří k sobě -

Obr. č. 30 – Cvik na posílení břišních svalů (Kabelíková, Vávrová, 1997)

břicho je ochablé

10.2.1.15. Břišní svaly (Cvik č. 15) Základní postavení: -

Leh na zádech, paţe podél těla, skrčit přednoţmo, chodidla na zemi. Přiloţit bedra k zemi. Hlavu vytlačit temenem do dálky, ramena rozloţit do šířky po stranách hrudníku a stáhnout směrem k bokům. Volně nadechnout.

Provedení: -

Při výdechu podsunout pánev, zvednout chodidla od země a zvětšit skrčení přednoţmo, aţ se kolena dostanou před hrudník. Bedra se nesmí oddálit od země. Krátká výdrţ s volným vdechem. Při výdechu pomalu vracet dolní končetiny zpět do výchozího skrčení přednoţmo s chodidly na zemi. Bedra se nesmí oddálit od země.

56

Chyby: -

bedra se zvedají od země

-

zvětšuje se nadměrně vyklenutí břicha

-

zvětšuje se krční lordóza, zaklání se hlava

-

protrakce nebo elevace ramen

10.2.1.16. Velký sval hýžďový (Cvik č. 16) Základní postavení: -

Leh na zádech, skrčit přednoţmo, chodidla na zemi.

Provedení: -

Při výdechu stahem hýţďových a břišních svalů přitlačit bedra k zemi, pak ještě víc zvětšit podsunutí pánve a postupně zdola nahoru se odvíjet napřed v bederní, pak i hrudní oblasti aţ po lopatky do můstku, při kterém jsou stehna a trup v jedné rovině. Lopatky zůstávají na zemi. V můstku krátká výdrţ s volným nadechnutím. S výdechem postupně od lopatek směrem k pánvi přikládat trup zpět k zemi aţ do výchozího lehu.

Chyby: -

na

začátku

pohybu

chybí

podsunutí pánve a přiloţení beder k zemi -

odvíjení

pánve

a

zad

není

Obr. č. 31 – Cvik na posílení velkého hýžďového svalu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

postupné, trup se od pánve zvedá jako jeden blok -

v můstku nedochází k největšímu moţnému nataţení v kyčelních kloubech

-

v můstku je prohnutí v bedrech

-

v můstku je prohnutí na přechodu bederní a hrudní páteře s nadměrným vyklenutím dolních ţeber

57

-

při návratu z můstku zpět do výchozího lehu se nepřikládá trup k zemi postupně, pánev se vrací dřív neţ bedra

-

protrakce ramen (zvlášť často k tomu dochází při návratu z můstku do výchozího lehu)

10.2.1.17. Malý sval hýžďový (Cvik č. 17) Základní postavení: -

Stoj spojný levým bokem u stěny asi na vzdálenost malého kroku, chodidla rovnoběţně. Opřít se levým bokem o stěnu a skrčit přednoţmo levou, stehno vodorovně. Pravá ruka je poloţená ze strany na pravou kyčel.

Provedení: -

Obr. č. 32 – Cvik na posílení malého hýžďového svalu (Kabelíková, Vávrová, 1997)

Zatlačit pravým chodidlem do země směrem doprava (do unoţení), a tím zvýšit tlak levého boku proti stěně.

Chyby: -

zvětšuje se anteverze pánve; pánev nezůstává v čelné rovině

-

zvedá se nadměrně levý bok.

-

pravé chodidlo se vytáčí špičkou ven.

10.2.2.Zařazení kompenzační jednotky do tréninkového plánu Během prvního měsíce zařazení má jednotka za dohledu fyzioterapeutky výukový charakter. Detailně jsou hráčům vysvětlovány aspekty provádění jednotlivých cvičení, a tak lekce můţe trvat i okolo 60 minut. S postupem času, jak si hráči osvojují provádění cviků, dochází ke zkracování délky tréninku asi na 45 minut. Dle časových moţností a svalového stavu hráčů je jednotka zařazována 1 – 3 x týdně. Nezávisle na probíhajícím tréninkovém období roku, jde vţdy o dny, kde se předpokládá niţší objem zatíţení. Vţdy je ale v tomto smyslu vţdy kladen na kvalitu a ne kvantitu.

58

11. Měření zkrácení vybraných svalových partií hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha S cílem ověřit si závěry odborné literatury a získat představu o vlivu navrţených řešení na soustavu jedinců předmětné kategorie byla provedena orientační opakovaná svalová měření.

11.1. Diagnostika Testová baterie byla sestavena výběrem 4 cviků ze svalových testů Jandy (2004). Jedná se o test flexorů kolenního kloubu, flexoru kyčelního kloubu, prsního svalu a adduktorů kyčelního kloubu. Svalový test dle Jandy (2004) je pomocná vyšetřovací metoda, která informuje o síle jednotlivých svalů nebo svalových skupin tvořících funkční jednotku. Pomáhá při analýze jednoduchých hybných stereotypů. Pro test prsního svalu a flexorů kyčelního kloubu, jsme si zvolili vlastní hodnotící škálu ve stupních (°).

59

11.1.1.Test flexorů kolenního kloubu (Janda, 2004) Základní postavení: -

Leh na zádech, horní končetiny podél těla. Netestovaná dolní končetina je flektovaná v kyčelním i kolenním kloubu, chodidlo na podloţce. Testovaná dolní končetina spočívá v nulovém postavení.

Fixace: -

Vyšetřující fixuje pánev na testované straně.

Pohyb: -

Vyšetřující uchopí testovanou, extendovanou dolní končetinu tak, ţe pata vyšetřovaného spočívá v loketním ohbí vyšetřujícího (aby se zabránilo rotaci dolní končetiny) a dlaň vyšetřujícího, která spočívá na ventrální straně bérce, vykonává tlak, kterým zajišťující stálou extenzi v kolenním kloubu (ne tlak na patelu). Takto uchopenou dolní končetinou provádí vyšetřující flexi v kyčelním kloubu.

Obr. č. 33 – Test flexorů kolenního kloubu (Janda, 2004)

Hodnocení: Rozsah flexe kolenního kloubu < 75°:

svaly jsou značně zkráceny

Rozsah flexe kolenního kloubu 75°– 85°:

svaly jsou mírně zkráceny

Rozsah flexe kolenního kloubu 85°– 90°:

svaly nejsou zkráceny

60

11.1.2.Test flexoru kyčelního kloubu (Janda, 2004) Základní postavení: -

Vleţe na zádech s pánví na stole a vyloučením anteverze a zešikmení pánve. Netestovaná dolní končetina je pevně přitaţena k břichu tak, aby byla zcela vyrovnána bederní lordóza. Přitaţení se provádí lépe za koleno, poněvadţ je delší páka, jestliţe je však koleno při takto dosaţené flexi bolestivé, je lépe fixovat pod kolenem. Vyšetřovanou dolní končetinu uvede vyšetřující pasivně do takové polohy, aby končetina volně visela.

Fixace: -

Je provedena přitaţením kolena nevyšetřované končetiny k trupu. Mimoto ještě vyšetřující pomáhá končetinu u trupu přidrţovat, aby v ţádné fázi vyšetřování nedošlo k lordotizaci bederní páteře.

Obr. č. 34 – Test flexoru kyčelního kloubu (Janda, 2004)

Hodnocení: Rozsah flexe kyčelního kloubu < -10°:

svaly nejsou zkráceny

Rozsah flexe kyčelního kloubu -10°– 0°:

svaly jsou mírně zkráceny

Rozsah flexe kyčelního kloubu > 0°:

svaly jsou značně zkráceny

61

11.1.3.Test prsního svalu (Janda, 2004) Základní postavení: -

Leh na zádech při okraji vyšetřovacího stolu. Dolní končetiny flektovány v kolenních i kyčelních kloubech, chodidla na vyšetřovacím stole. Horní končetiny volně podle těla, hlava ve středním postavení.

Fixace: -

Před provedením pasivního pohybu horní končetinou fixuje vyšetřující svou rukou a celým předloktím diagonálním tlakem hrudník.

Pohyb: -

Sternální dolní – pasivní elevace extendované horní končetiny (vzpaţení zevnitř).

Obr. č. 35 – Test prsního svalu (Janda, 2004)

Hodnocení: -20° – -10°:

nejde o zkrácení (paţe klesne do horizontály, při tlaku na distální část humeru směrem dolů se rozsah pohybu ještě zvětší, paţe se dostane pod horizontálu)

-10° – 0°:

malé zkrácení (paţe neklesne do horizontály, ale při tlaku na distální část humeru směrem dolů je moţné horizontály dosáhnout

0° – 10°:

velké zkrácení (paţe zůstává v poloze nad horizontálou, tlakem na distální část humeru nelze paţi stlačit ani do horizontály

62

11.1.4.Test adduktorů kyčelního kloubu (Janda, 2004) Základní postavení: -

Vleţe na zádech při okraji stolu vyšetřované končetiny, nevyšetřovaná dolní končetina v extenzi v kloubu kolenním a v 15-25° abdukci v kyčelním kloubu.

Fixace: -

Je zajištěna pomocí mírně abdukované nevyšetřované dolní končetiny. Navíc vyšetřující fixuje pánev na straně vyšetřované.

Pohyb: -

Vyšetřující uchopí testovanou, v kolenním kloubu emendovanou dolní končetinu tím způsobem, ţe pata vyšetřujícího (aby se zabránilo případné zevní rotaci v kyčelním kloubu) a dlaň vyšetřujícího, která spočívá na ventrální straně bérce, vykonává tlak, kterým zajišťuje stálou extenzi v kolením kloubu. Takto uchopenou dolní končetinou provádí vyšetřující pasivně abdukci v kloubu kyčelním, a to v maximálním moţném rozsahu. V okamţiku dosaţené maximálně moţné abdukce provede vyšetřující pasivně lehkou flexi v kolenním kloubu (10-15°) vyšetřované dolní končetiny a poté se pokusí zvětšit rozsah pohybu.

Obr. č. 36 – Test adduktorů kyčelního kloubu (Janda, 2004)

Hodnocení: rozsah abdukce v kyčelním kloubu < 30°:

svaly jsou zkráceny

rozsah abdukce v kyčelním kloubu 30°– 40°:

malé zkrácení

rozsah abdukce v kyčelním kloubu > 40°:

nejde o zkrácení 63

11.2. Naměřené hodnoty a jejich vyhodnocení 11.2.1.Test flexorů kolenního kloubu (Janda, 2004)

Graf. č. 1 – Naměřené hodnoty testu flexorů kolenního kloubu

Při prvním měření, tj. před úpravou tréninkového plánu, činila průměrná hodnota rozsahu abdukce v kyčelním kloubu testovaných jedinců 69°, coţ odpovídá značnému zkrácení. Po roce se hodnota zvýšila v průměru o 6,8°, tj. těsně do pásma hodnot, které charakterizují mírné zkrácení flexorů kolenního kloubu.

11.2.2.Test flexoru kyčelního kloubu (Janda, 2004)

Graf. č. 2 – Naměřené hodnoty testu flexoru kyčelního kloubu

64

Výchozí měření testu zkrácení flexoru kyčelního kloubu přinesl průměrnou hodnotu úhlu vychýlení testované končetiny od vodorovné podloţky 2,7°. Při druhém kontrolním měření pak byla zaznamenána průměrná hodnota -0,3°. Z uvedeného vyplívá, ţe došlo k průměrnému zlepšení o 3°. Tím můţeme nově charakterizovat zkrácení, ač těsně, jako mírné.

11.2.3.Test prsního svalu (Janda, 2004)

Graf. č. 3 – Naměřené hodnoty testu prsního svalu

První měření prsního svalu dosáhlo průměrné hodnoty úhlu vychýlení testované paţe od horizontály 1,5°, coţ odpovídá rozmezí pásem značného a mírného zkrácení. Měření vykonané s ročním odstupem přineslo je nepatrné zlepšení v podobě průměrného přírůstku -1,6°, a tak lze i nadále povaţovat stav prsního svalu hráčů za průměrně zkrácený.

65

11.2.4.Test adduktorů kyčelního kloubu (Janda, 2004)

Graf. č. 4 – Naměřené hodnoty adduktorů

U posledního testu byl zaznamenán pozitivní posun abdukce v kyčelním kloubu z průměrné hodnoty 27° na 32,1°. Zkrácení flexorů kyčelního kloubu lze tedy po intervenci kompenzačních cvičení do tréninkového plánu charakterizovat jako jiţ ne značné, ale pouze mírné.

66

12. Diskuse Rozbor tréninkového procesu hráčů mladšího dorostu HC Hvězda Praha odhalil značné mezery z hlediska kompenzace vznikajícího zatíţení. Pro potřeby řešení dané problematiky nebylo pracováno s intenzitou zatíţení, ale pouze s jeho objemem. Dílčím, ale ne méně závaţným, nedostatkem je absence kvalitní přípravy organismu před výkonem, která je ponechána v rukou hráčů. Reakcí byla v práci navrţená úprava rozcvičení probíhající před kaţdou tréninkovou jednotkou. Obsahuje vhodné cviky pro uvolnění kloubů a komplexní protaţení svalů a zvláště důleţitý poţadavek trenérského dohledu. Mladí hráči mají často tendenci přípravu organismu na sportovní výkon podceňovat, a tak je důleţité v dlouhodobém horizontu v dozorování nepolevit. Hráčům je potřeba vysvětlit a neustále opakovat důvody zařazení uvolňovacích a protahovacích cvičení před výkonem, aby si tento výchozí bod kaţdého tréninku důkladně osvojili a zautomatizovali. Podíváme-li se na tréninkový plán týmu Hvězdy z vyšší perspektivy, je patrná jeho orientace na výkon. Z přehledu tréninkového zatíţení jsou patrné vysoké hodnoty objemu zatíţení působící v průběhu celého roku s tím, přičemţ je nejvíce prostoru věnováno segmentu dolních končetin. Orientace na zatíţení dolní poloviny trupu však není samozřejmě samoúčelné, jedná se o nejvíce zapojované svalové partie při herním výkonu.

Zmíněná situace by nebyla tolik alarmující, pokud by do plánu byla

zařazována cvičením kompenzačního charakteru, coţ se neděje. Z uvedeného vyplývá, ţe hypotéza H1: „Cvičení, která mají kompenzační charakter, nejsou v tréninkovém plánu adekvátně zastoupeny“, se potvrdila. S cílem eliminovat vlivy značně vysokého tréninkového zatíţení na pohybovou soustavu hráčů a zajistit tak nejoptimálnější vývoj jejich celého aparátu byla vytvořena samostatná jednotka. Po konzultaci s trenérským vedením byla započata její implementace do tréninkového plánu měsíčním edukačním obdobím, které probíhalo za dohledu fyzioterapeuta. Jako reálný ukázal týdenní objem o velikosti 2x 45 minut. Po ukončení „výukového období“ s odborným dohledem proběhlo během sezóny několik inspekčních návštěv, které měli za úkol zkontrolovat správné provádění naordinovaných kompenzačních cviků. Pro ověření předpokládaných přínosů úprav tréninkového plánu dorostenců Hvězdy byla provedena série měření zkrácení svalů na vybraném vzorku

67

hráčů. U kaţdé ze čtyř testovaných svalových partií byla v průměru zjištěna mírná zlepšení v řádu několika málo procent, coţ lze v tak krátkém odstupu jednoho roku povaţovat za velice dobré. Z uvedeného vyplývá, ţe hypotéza H2: „Přínosy zavedení tréninkové jednotky sestavené z vybraných kompenzačních cvičení lze na hráčích pozorovat již s odstupem jednoho ročního tréninkového cyklu“, se potvrdila. Vzhledem k uvedenému lze kromě komplexního cvičení zařazovat časově výhodné kratší bloky kompenzačních cviků, které by reflektovaly předchozí charakter zatíţení. Pro různé tréninkové jednotky v daném období roku jsou doporučené sestavy cvičení přehledně zobrazeny v příloze č. 3,4 a 5. Nejedná se o komplexní řešení, ale pro případy, kdy je potřeba reagovat na časovou tíseň nebo stav organismu hráčů, se jedná o efektivní řešení, od kterého lze očekávat dlouhodobou prospěšnost.

68

13. Závěr Předpoklady aktuálnosti problému se potvrdili na příkladu hokejového týmu mladšího dorostu HC Hvězda Praha. Zhodnocení tréninkového procesu potvrdilo, ţe v přípravě hráčů není kompenzaci věnována ţádná pozornost. Z dalšího sledování vyplynula reálnost zakomponování kompenzačních cvičení do tréninkového plánu, aniţ by došlo k narušení jeho systému. Jejich přítomnost v rámci výkonnostního tréninku je naprosto nenásilná, a přináší viditelné změny jiţ v horizontu sezóny, jak ostatně prokázaly výsledky provedeného měření zkrácení. Implementace kompenzačních cvičení do tréninkového plánu je však pouze dílčím krokem k dosaţení dlouhodobých výsledků. Náročnějším úkol představuje osvěta problematiky na trenérské úrovni. Informovanost pak můţe přinést nepodceňování rizik, kterým jsou mladí sportovci obecně v důsledku nevyváţeného konceptu tréninkového procesu vystaveni. Pokud se stanou kompenzační cvičení přirozenou součástí sportovní přípravy, můţe jejich podstata proniknout také do pohybového procesu běţného ţivota.

69

Seznam pouţité literatury [1]

ALTER, M. J.: Strečink. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 1999. 232 s. ISBN 80-7169-763

[2]

ANDERSON, O. Running Science. Human Kinetics, 2013. 608 p. ISBN 9780736074186

[3]

BABĚRÁD, Pavel. Fartlek - jedna z metod běţeckého tréninku [online]. [cit. 28.5.2013]. Dostupný na WWW: http://www.bezvabeh.cz/clanek/1728-fartlekjedna-z-metod-bezeckeho-treninku

[4]

BURSOVÁ, M.: Kompenzační cvičení. Praha. Grada Publishing a.s., 2005. 196 s. ISBN 80-247-0948-1

[5]

BUKAČ, L., DOVALIL, J.: Lední hokej. Trénink herní dokonalosti. Praha: Olympia, 1990. 245 s. ISBN 80-7033-024-4

[6]

BUZKOVÁ, K.: Strečink 240 cvičení pro dokonalé protaţení celého těla. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 220 s. ISBN 80-247-1342-X

[7]

ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V., DVOŘÁKOVÁ, H.: Záda uţ mě nebolí. 4. vydání. Praha: Vašut, 2003. ISBN 80-7236-117-1

[8]

ČIHÁK, R., GRIM, M.: Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001, dotisk 2003. 516 s, ISBN80-7169-970-5

[9]

DELAVIER, F., GUNDILL, M. The Core Training Bible. 1st ed. Human Kinetics, 2011. 144 p. ISBN 978-1450413992

[10] DOVALIL, J.: Sportovní příprava mládeţe, ČÚV ČSTV Praha 1982 [11] DOVALIL, J. a kol.: Výkon a trénink ve sportu, 1.vyd. Praha Olympia 2002, 336 str., ISBN 27 – 050 – 2002

[12] DOVALIL, J.: Sportovní trénink (Lexikon základních pojmů). Praha: Universita Karlova, 1992

[13] DOVALIL, J. Choutková, B.: Abeceda tréninku chlapců a děvčat. Praha, Olympia 1988

70

[14] HÁLKOVÁ, J. a kol.: Zdravotní tělesná výchova. I. část-obecná. 1.vyd. Praha: ČASPV, 2004. 120 s. ISBN 80-86586-09-X

[15] HELEŠIC, J.: Některé aspekty kondiční přípravy hokejistů ve vztahu k rychlosti bruslení. Karviná: KTV OPF, 2005

[16] HOŠKOVÁ, B.: Kompenzace pohybem. 1.vyd. Praha: Olympia, 2003. 64 s. ISBN 80-7033-787-7

[17] HOŠKOVÁ, B., MATOUŠOVÁ, M.: Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-621-X

[18] HORSKÝ, L.: Trénink ledního hokeje. Praha: Olympia, 1977 [19] JANDA, Vladimír a kol. Svalové funkční testy. Praha: Grada Publishing, 2004, 344. ISBN 978-80-247-0722-8

[20] JANSA, P., DOVALIL, J. a spol., Sportovní příprava: Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního ţivotního stylu. 2nd ed. Praha: Q-art, 2009. ISBN 97880-903280-9-9

[21] KABELÍKOVÁ, K., VÁVROVÁ, M.: Cvičení k obnovení a udrţení svalové rovnováhy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 1997. 240 s. ISBN 807169-384-7

[22] KOSTKA, V. a kol.: Jednotný tréninkový systém v ledním hokeji. I.část - mládeţ. Praha: Olympia, 1978. 228 s.

[23] KOSTKA, V. BUKAČ, L. ŠAFAŘÍK, V.: Lední hokej (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1986

[24] KOVACS, M. Dynamic Stretching: The Revolutionary New Warm-up Method to Improve Power, Performance and Range of Motion. 1st ed. Ulysses Press, 2009. ISBN 978-1569757260

[25] KURT, BRETT, BRUNGARDT, M. The Complete Book of Core Training: The Definitive Resource for Shaping and Strengthening the 'Core' -- The Muscles of the Abdomen, Butt, Hips, and Lower Back. Hyperion, 2006. 368 p. ISBN 9781401307882

71

[26] KYRALOVÁ, M. & MATOUŠOVÁ, M.: Zdravotní tělesná výchova II. část. 1.vyd.Praha: ASPV, 1992, Praha: Onyx, 1996, ISBN: 80-85 228-39-4

[27] LENER, S.: Terminologie v ledním hokeji. 1.vyd. Praha: ČSTV, 1987. 153 s. [28] PAVLÍK, Josef. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. Brno: MU PdF, 1999. 57 s. ISBN 80-210-2130-6

[29] PAVLIŠ, Z. a kol.: Školeni trenérů ledního hokeje. Vybrané obecné obory. 1.vyd. Praha: ČSLH, 1995. 323 s. ISBN 80-900063-8-8

[30] PERIČ, T.: Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing a.s., 2004 [31] SRDEČNÝ, V., OSVALDOVÁ, V., SRDEČNÁ, H.: Kulatá záda. Praha: ONYX 1997

[32] SRDEČNÝ, V., OSVALDOVÁ, V., SRDEČNÁ, H.: Skoliotické drţení. Praha: ONYX 1997

[33] SRDEČNÝ, V., OSVALDOVÁ, V., SRDEČNÁ, H.:Zvětšená lordóza bederní. Praha: ONYX 1997 Elektronické zdroje:

[34]

Internetový magazín Ronnie [online]. 2001-2009 [cit. 2009-08-24]. Dostupný z

WWW: .

[35]

Neurologie pro praxi [online]. 2005 [cit. 2009-08-24]. Dostupný z WWW:

.

72

Seznam příloh Příloha č. 1 – Ţádost o vyjádření etické komise UK FTVS Příloha č. 2 – Ţádost o povolení testování dětí (Informovaný souhlas) Příloha č. 3 – Přehled doporučených sestav kompenzačních cvičení zohledňující formu předchozího zatíţení pro přípravné období Příloha č. 4 – Přehled doporučených sestav kompenzačních cvičení zohledňující formu předchozího zatíţení pro předzávodní období Příloha č. 5 – Přehled doporučených sestav kompenzačních cvičení zohledňující formu předchozího zatíţení pro závodní období

73

Obsah Úvod Lední hokej Základní charakteristika Funkční a metabolická charakteristika ledního hokeje

Recommend Documents