Obsah. Tomáše Síkory EDITORIAL. INTERVIEW Jaroslav Mlynář: Přes dvoje dveře k nám vstoupí více návštěvníků 4 Mgr. Jan Cigánik

3

Ročník 90

2013

|| Obsah EDITORIAL INTERVIEW Jaroslav Mlynář: Přes dvoje dveře k nám vstoupí více návštěvníků Mgr. Jan Cigánik

4

NA AKTUÁLNÍ TÉMA Povodeň 2013 – a jak dál? PhDr. Michael Neuwirth Průběh červnových povodní: Česko bylo připraveno Petr Punčochář, Martin Salaj

6 8

LEGISLATIVA A PRÁVO Odškodňování újmy na zdraví podle NOZ – věštění z křišťálové koule? Ne, doufejme… Mgr. Lucie Jandová Elektronické uzavírání pojistných smluv ve světle nového občanského zákoníku Mgr. Hana Manová Výstupy z projektu Implementace NOZ v praxi pojišťoven Mgr. Lucie Jandová Novela zákona č. 56/2001 Sb.: Co čeká české řidiče? JUDr. Zuzana Hlaváčková Novinky z legislativy Mgr. Eva Kozojedová

12 14 17 19 21

EKONOMICKÉ INFORMACE Analýza pojistného trhu 2012: Vždy je co zlepšovat RNDr. Petr Jedlička, Ph.D., Ing. Jaroslav Urban Co přináší nový ověřovací koncept IFRS pro pojistné smlouvy? Mgr. Zdeněk Roubal Pojistný kmen – „rodinné stříbro“ bez lesku Ing. Kateřina Lhotská

23 26 28

POJISTNÉ SPEKTRUM Malé letní zamyšlení nad výkaznictvím pojišťoven Ing. Ladislav Korobczuk Efektivní nástroj k posílení finanční stability společnosti Ing. Monika Jurášová, CIA

30 32

ZE SVĚTA Mexiko na vzestupu. Nové příležitosti nejen pro pojišťovnictví Lloyd´s Communications, Redakce EIOPA: Konzultace k odborné způsobilosti pojišťovacích zprostředkovatelů Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.

36 38

Z DOMOVA Začíná nová éra odstraňování následků dopravních nehod? Mgr. Jan Cigánik Obavy českých pojistitelů: Nová legislativa a zprostředkovatelské praktiky Mgr. Martin Hrdý, ACCA

40 42

Sloupek Tomáše Síkory Povodně se bohužel staly pravidelnou součástí našeho života. To je fakt, se kterým se musíme smířit. Krajina u vodních toků, bohatě zastavěná a účelově změněná často bez pokory k přírodě, dovoluje vodě páchat škody na místech, kde ji nikdo nečeká, ale i tam, kde již mnohokrát byla. Velká voda se zkrátka někde vylít musí. Pravidelně nás během každých povodní média doslova zásobují příběhy lidí, kterým divoký živel vzal téměř vše. A nezřídka i opakovaně. Lidsky je to velmi smutná a jistě těžká životní situace. To však nic nemění na tom, že se o svůj majetek musíme starat zodpovědně. Třikrát zničený a třikrát opravený domek postavený v rizikové zóně mi jako zodpovědné chování, jež je velmi často „korunováno“ zrušenou pojistkou s výmluvou na její cenu, nepřipadá. Jak ale přesvědčit majitele takových nemovitostí, aby se začali chovat racionálně? Zdá se mi to jako nesplnitelná mise. Dobrovolnost pojištění v kombinaci s citovou vazbou na danou lokalitu a domov jsou kolikrát daleko silnější než jakékoli rozumné rozhodnutí. Řešení tak musí iniciovat stát. A to nikoli v různých subvencích a dotacích pro postižené, ale v prevenci a hledání efektivních nástrojů pro krytí katastrofických rizik. V okolních zemích najdeme různé modely, jak rizika spojená s majetky v povodňových zónách eliminovat. Jde jen o to, vybrat správné řešení pro naši zemi. A tady určitě ještě české pojišťovnictví zdaleka nevyčerpalo svoje možnosti i sílu. Tak snad po dalších povodních nebudeme opět na začátku?!

INSURANCE DIGEST Internal Audit: Effective Tool for Company Stability Ing. Monika Jurášová, CIA

44 Tomáš Síkora výkonný ředitel ČAP

|| Editorial Vážení čtenáři, Česká republika má za sebou léto plné překvapení. Dalo by se říci, že kamkoli člověk zaměřil svou pozornost, tam spatřil nějakou katastrofu. Opět udeřily povodně a záplavy. Po zkušenosti s velkou vodou z předcházejících let nás živly, i díky dobré práci záchranných složek, účinnému systému protipovodňových zábran a kázni občanů, relativně šetřily. Přesto se celkový počet pojistných událostí blíží k 50 tisícům. Povodně vystřídal opačný extrém. Nastala velká sucha spojená s  rekordními teplotami, jejichž následkem byly bouřky, větrné smršti a kroupy. V  nerovném souboji s  přírodou se zkrátka vyhrát nedá. Obdobně malý a  zbytečný si pak člověk připadá při pohledu na  mocenské boje politických elit. Katastrofa, která doslova smetla vládu Petra Nečase, se jinak než zemětřesením nazvat nedá. S následky se budeme potýkat ještě hodně dlouho. Uplynulé léto tak nejlépe vystihuje legendární věta, kterou vložil Antonínu Důrovi do úst Vladislav Vančura v románu Rozmarné léto: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“. Jak na prázdninové změny nahlíží nový generální ředitel České pojišťovny, jsme zjišťovali v úvodním interview zářijového čísla. Podle Jaroslava Mlynáře například nastala doba otevřít téma jednotného systému pojištění pro případ živelních událostí.

Také rubrika Na  aktuální téma přinesla články věnované letním katastrofám. Specialista Kooperativa pojišťovny Michael Neuwirth věnoval svůj komentář celkovému shrnutí povodní a Petr Punčochář s  Martinem Salajem ze společnosti AON Benfield představili analýzu hydrometeorologické povodňové situace, a to nejen v České republice. Analytici společnosti SUPIN Petr Jedlička a  Jaroslav Urban se v  rubrice Ekonomické informace zaobírali výsledky členských pojišťoven. Tentokráte se zaměřili na  produkty úrazového pojištění, pojištění majetku (domácnosti, budovy a  stavby), pojištění odpovědnosti a  cestovního pojištění. Expertka na  pojišťovnictví Kateřina Lhotská si v dalším článku položila otázku: „Jak dosáhnout zlepšení kvality stávajících kmenů pojišťoven?“ Podle ní to předně vyžaduje změnu myšlení a odvahu k této změně vůbec přistoupit. Země Latinské Ameriky a Karibiku se dlouhá léta vyznačovaly velmi nízkým a hlavně nestabilním tempem ekonomického růstu. V  současnosti je však tato oblast charakterizována velkou dynamikou a  makroekonomickou stabilitou. V  čele tohoto progresu stojí Mexiko. V rubrice Ze světa se této zajímavé zemi věnují autoři společnosti Lloyd’s. Česká asociace pojišťoven přichází s  myšlenkou jednotné Linky pomoci řidičům. Jejím

cílem je zlepšení servisu účastníkům dopravní nehody a  urychlení procesu zprovoznění komunikací po  dopravních nehodách. Výkonného ředitele ČAP Tomáše Síkory jsme se v  úvodním článku rubriky Z  domova zeptali, v jaké fázi se celý projekt nachází. Hezký podzim a zajímavé čtení přeje,

Jan Cigánik šéfredaktor

Dear Readers, This past summer in the Czech Republic was rife with surprises. We can even say that there was a  disaster wherever one looked. Major floods hit the country again. Due to ample experience with high water in recent years and thanks to the hard work of rescue workers, the effective flood protection system and the discipline of Czech citizens, the damage was considerably mitigated this time. Still, insurers recorded nearly 50,000 flood-related claims. That was not the end of extreme weather conditions, however; floods were followed by drought and record high temperatures resulting in windstorms and hailstones. In short, one has no chance to win in an uneven fight with nature. In another disastrous development, the power struggle of Czech political elites evoked similar feelings of futility and helplessness. Events leading to the fall of Prime Minister Petr Nečas’ government can only be likened to an earthquake and we will be grappling with its aftermath for a long time. The best description of the past summer is the legendary sentence uttered by Antonín Důra in Vladislav Vančura’s well-known novel Rozmarné léto (Summer of Caprice), “I  find this kind of summer rather unfortunate”.

The opening interview of the September issue examines how the new CEO of Česká pojišťovna Jaroslav Mlynář perceives the summer events. In his view, it is time to open a  discussion about a  universal system of insurance against natural disasters. The Current Issues section also features articles focused on the summer disasters. In his contribution, Kooperativa pojišťovna’s specialist Michael Neuwirth sums up the outcome of the floods and AON Benfield’s Petr Punčochář and Martin Salaj provide an analysis of the hydrometeorological flood situation in the Czech Republic and elsewhere. SUPIN’s analysts Petr Jedlička and Jaroslav Urban present the results of member insurers in the Economic Issues section, in particular in the segments of accident insurance products, property insurance (household contents, buildings and structures), liability insurance and travel insurance. In another article, insurance expert Kateřina Lhotská poses a  question, “How to improve the quality of insurance companies’ portfolios?” To achieve this goal requires primarily changes in the thought processes and the courage to implement the changes, she writes.

For many years, the countries of Latin America and the Caribbean had been characteristic of very low and unstable economic development, but now these countries show tremendous growth and macroeconomic stability. At the forefront of this progress is Mexico. Lloyd’s authors take a look at this interesting country in the World Issues section. The Czech Insurance Association (ČAP) has been developing a  project for an integrated hotline for motorists with the aim to improve services provided for traffic accident participants and to speed up the process of renewing the traffic flow after traffic accidents. In the opening article of the Home Issues section we asked ČAP’s Executive Director Tomáš Síkora to provide details about the progress of this project. Wishing you a  fine autumn and interesting reading,

Jan Cigánik Editor-in-Chief

|| Interview Jaroslav Mlynář: Přes dvoje dveře k nám vstoupí více návštěvníků MGR. JAN CIGÁNIK / ŠÉFREDAKTOR / POJISTNÝ OBZOR

Generálním ředitelem České pojišťovny (ČP) se od 1. června 2013 stal Jaroslav Mlynář, jehož hlavním úkolem je navázat na tradici dlouhodobého lídra pojistného trhu. V rozhovoru pro Pojistný obzor nový generální ředitel prozradil, jaká bude strategie pojišťovny ve střednědobém horizontu nebo co si myslí o současné politické situaci. A to není zdaleka vše.

Předchozí období byla ze strany ČP ve znamení „honby“ za  ztracenými pozicemi v kontextu tržního podílu a snahy o navyšování objemu předepsaného pojistného. Bude se tato strategie ve  střednědobém horizontu měnit? Požadavek akcionářů formulovaný vystoupením generálního ředitele skupiny Generali Maria Greca je jasný. Měli bychom být schopni dlouhodobě generovat významný zisk hlavně v technické oblasti, což souvisí zejména s poklesem úrokových sazeb v celé Evropě. Upřímně řečeno, nejsem velkým příznivcem vyzdvihování předepsaného pojistného jako jediného významného indikátoru úspěšnosti pojišťovny. Jasně říkám, že nemáme zájem pojišťovat rizika, která jsou na,  nebo dokonce za  hranicí profitability. Jde například o  oblast flotilového pojištění, kde v současné době cíleně čistíme naše portfolio od ztrátových flotil motorových vozidel. To se příznivě projevuje v  ziskovosti společnosti. Podobně je tomu i  v  retailovém pojištění vozidel, kde se snažíme cenově zvýhodnit ty motoristy, u  nichž je pravděpodobnost výskytu škody nižší. A u těch, kteří v minulosti měli škody opakovaně, sazby naopak adekvátně navyšujeme, což mnohdy vede k tomu, že nakonec dají přednost nabídce konkurenční pojišťovny. Tato opatření v konečném

4

Pojistný obzor 3/2013 Interview

důsledku vedou k  nižší sumě předepsaného pojistného, ale také k  výrazně zdravějšímu portfoliu. Netajíte se tím, že plánujete v rámci společnosti významné úspory. Čeho se dotknou? Možná bych začal tím, na čem určitě šetřit nechceme. Máme zájem dál rozšiřovat, zkvalitňovat a prohlubovat jak interní distribuční kanály, tak současně využít potenciálu, který v České republice představují externí distribuční kanály. Určitě také budeme i nadále investovat do nových technologií, řešení a  inovativních způsobů komunikace, na  které je dnes zejména mladá generace zvyklá. Abychom na investice do  uvedených oblastí mohli přesměrovat dostatek prostředků, je logické, že budeme muset jinde šetřit. Bude se politika škrtů dotýkat také personální stránky? A pokud ano, do jakých „pater“ společnosti budete cílit? Řídicí struktura České pojišťovny byla historicky velmi široká, což určitě není z dlouhodobého hlediska udržitelné. Pokud bychom se bavili o nejnižších pozicích, tak zde byl potenciál pro úspory v personální oblasti v minulosti již prakticky vyčerpán. Zdroje dodatečných úspor musíme tedy hledat někde jinde. Zůstanou na českém trhu zachovány značky Generali a  Česká pojišťovna jako dvě samostatné entity s rozdílnou cílovou skupinou klientů, nebo připravujete určité sbližování obou společností patřících jednomu majiteli? Určitě chceme značku Česká pojišťovna dlouhodobě zachovat, už jenom proto, že stále existuje významná část populace, pro kterou má adjektivum „česká“ mimořádnou hodnotu. Na  trhu se tak budou čeští zákazníci dále setkávat jak s Českou pojišťovnou, tak s Generali Pojišťovnou. Není to nic neobvyklého, skupina Generali provozuje kromě České republiky

Foto: Česká pojišťovna

Mohl byste popsat změny, kterými prochází Česká pojišťovna jako lídr pojišťovacího trhu v České republice? Česká pojišťovna v minulosti fungovala jako samostatná společnost, přestože již byla součástí jednoho velkého koncernu. V  těchto dnech začíná být postupně více začleňována do mezinárodní skupiny Generali, což asi představuje nejvýznamnější změnu. Cílem samozřejmě je, aby Česká pojišťovna do  skupiny nejen něco přinášela, ale aby z příslušnosti k jedné z největších světových pojišťoven také prostřednictvím sdílení know-how a zkušeností významně profitovala.

Ing. Jaroslav Mlynář CSc., generální ředitel České pojišťovny

multibrandovou strategii také v Itálii nebo Německu. Jsem přesvědčen o tom, že přes dvoje dveře k  nám vstoupí daleko více návštěvníků než jenom přes jedny. Na druhou stranu fakt, že místnost má dvoje dveře, nemusí nutně znamenat, že potřebuje i dva různé stoly, dva sety židlí, dvě pohovky a skříně. Budeme tedy usilovně pracovat na  tom, abychom sdružili například oblast back-office a  dokázali pokrýt potřeby všech společností skupiny v ČR. Zmínil jste se, že budete nadále investovat do  moderních technologií, co si myslíte o  jejich roli v  současném, ale i  budoucím pojišťovnictví? Jsme si vědomi, že je to téma zejména pro mladou generaci. Snažíme se tedy držet krok s  inovacemi a  dát jednotlivými projekty v  oblasti informačních technologií jasně najevo, že máme ambice být vyhledávaným a  atraktivním partnerem i pro mladé zákazníky. Ostatně na setkání vedení skupiny Generali s analytiky na počátku letošního roku byla ze strany generálního ředitele Maria Greca vyslovena ambice pro Generali stát se v  příštích letech lídrem v  oblasti industrializace pojištění jako takového. To je bezesporu zajímavý úkol nejenom pro Generali, ale i pro Českou pojišťovnu a máme určitě velký zájem na těchto projektech aktivně participovat.

Role České asociace pojišťoven Po  kratší odmlce jste se opět stal členem prezidia ČAP, plní podle vás asociace svoji roli v  rámci českého pojišťovnictví dobře, případně co byste z  pozice viceprezidenta zlepšil? Členem prezidia České asociace pojišťoven jsem byl od  roku 2004. V  březnu 2012 jsem své členství ukončil, abych se v květnu letošního roku opět vrátil. Po  dlouhou dobu jsem tedy měl široké možnosti na  životě a  směřování asociace participovat. Zároveň jsem mohl, vzhledem ke  své předcházející funkci finančního ředitele Generali PPF Holdingu, vnímat a hodnotit činnost podobných asociací v mnoha dalších středoevropských a východoevropských zemích. Na základě těchto mezinárodních zkušeností se domnívám, že Češi mohou být s činností České asociace pojišťoven spokojeni a že ČAP může sloužit i jako příklad pro některé naše sousedy na  východě nebo na jihu. Ptáte-li se ale na možná zlepšení, pak mne například napadá stávající podoba statis-

v  porovnání s  jinými subjekty na  českém pojistném trhu. Co se týká regulace jako takové, současným trendem je bezesporu neustále rostoucí objem požadavků, směrnic a kontrol. Nejsem zrovna šťastný z toho, že tyto mechanizmy jsou převážně formální a nesoustředí se na to, na co by se měly koncentrovat v první řadě, tj. na schopnost pojišťoven v dlouhodobém horizontu dostát svým závazkům vůči klientům. Regulatorní požadavky navíc přinášejí velkou pracnost, zvyšují nákladovost pojišťoven a  konzumují kapacity, které by měly být věnovány spíše zákazníkům.

Horké léto Česká republika zažila politicky velmi turbulentní léto, jaký máte názor na  změny, které se udály? Tato otázka by měla směřovat spíše na politologa než na  ředitele pojišťovny. Co ale mohu říci je, že v tento okamžik zatím nevidím žádná významná konkrétní rizika, která by v  důsledku politických změn měla dopadnout na oblast pojišťovnictví.

V této chvíli je asi ta nejvhodnější doba otevřít téma jednotného systému pojištění pro případ živelních událostí.

stále častěji. Česká pojišťovna je na tyto situace velmi dobře připravena. Máme řadu historických zkušeností s  likvidací kalamit katastrofického rozsahu, a  můžeme tak klientům rychle pomoci. Likvidace povodňových škod byla letos naší nejvyšší prioritou. V rámci speciálního kalamitního režimu měla Česká pojišťovna v terénu stovky zaměstnanců, nejvíce v celé její moderní historii. Týmy mobilních techniků jsme posílili pracovníky z ostatních částí republiky, jež nebyly velkou vodou zasaženy. K dispozici měli rovněž vozidla z flotily náhradních automobilů, které jsme dočasně stáhli od smluvních partnerů, aby bylo možné ještě efektivněji provádět prohlídky u  klientů, rychleji likvidovat škody a  vyplácet pojistná plnění. Navýšili jsme také počet operátorů na  klientské lince a  klientům vyšli vstříc i  mimořádným víkendovým provozem vybraných poboček. Mohu být oprávněně velmi hrdý na své kolegy. Díky jejich enormnímu nasazení a vysoké profesionalitě byla do jednoho měsíce od  výskytu povodně naprostá většina nahlášených pojistných událostí prohlédnuta. Česká pojišťovna přitom musela řešit více než 20 000 škod z velké vody, zdaleka nejvíce z tuzemských pojišťoven. Na  závěr si neodpustím otázku, jak Jaroslav Mlynář tráví svůj volný čas, jaký je váš největší koníček? Moc rád jsem na horách, takže je to turistika, zejména pak vysokohorská turistika. Děkuji vám za rozhovor.

tiky, která je asociací veřejnosti poskytována. Ta bohužel nyní nezohledňuje nic víc než několik objemových parametrů. Vzorem pro mne je statistika německé asociace Gesamtverband der DeutschenVersicherungswirtschaft, jež má daleko detailnější obsah a  kde mohu například nalézt i informaci o tom, jak vypadá kombinovaný poměr v  pojištění motorových vozidel u jednotlivých pojistitelů. Co je největším problémem českého pojišťovnictví? První věc, která mě při znění této otázky napadá, je určitý přetlak na straně nabídky. Na českém trhu působí v současné době mnoho pojišťoven a možná ještě větším problémem je velký počet pojišťovacích zprostředkovatelů. Nerovnováha nabídky a poptávky se projevuje zejména v tzv. přetáčení smluv životního pojištění. Výskyt přetáčení má z dlouhodobého pohledu velmi negativní dopad a ohrožuje i budoucí vývoj životního pojištění v České republice. Jak vnímáte projekty typu Solvency II nebo IMD2 a jak se obecně díváte na regulatorní snahy EU? Česká pojišťovna je součástí velké mezinárodní skupiny a v přípravě na Solvency II jsme vzhledem k  tomuto faktu relativně daleko

S  politikou souvisí také otázka týkající se nového občanského zákoníku. Co se podle vás stane, pokud se nestihnou schválit doprovodné zákony a  jaký je váš pohled na tento nový kodex obecně? Nový občanský zákoník přináší jako každá změna celou řadu zlepšení a současně i určité problémy. Je na každé z členských pojišťoven, jak se s  tím dokáže vypořádat. Řada našich procesů a činností již dlouho směřuje k přípravám na  tuto novou normu. Odložení platnosti by bylo samozřejmě jistou komplikací, ale i s tímto bychom se stejně jako kdykoli v  minulosti dokázali vypořádat. Léto bylo také spojeno s povodněmi a záplavami. Jak si s  živelními událostmi Česká pojišťovna poradila a je na místě zavést v  České republice něco na  způsob jednotného systému pojištění pro případ živelních událostí? Je poměrně krátce po povodni, a tak podobně jako po  roce 2002 je asi ta nejvhodnější doba otevřít téma jednotného systému pojištění pro případ živelních událostí. Co ale k  řešení této otázky určitě potřebujeme, je minimálně střednědobá politická stabilita a vláda, která bude mít zájem tuto oblast řešit. Smutným faktem je, že na  majetek a  zdraví klientů útočí přírodní živly



Ing. Jaroslav Mlynář, CSc. Absolvoval Fakultu strojní Vysokého učení technického v  Brně. Poté pracoval po  dobu 14  let ve  výzkumu a  vývoji především v  oblasti aerodynamiky. Od  nástupu do  Generali Vienna v  roce  1992 se aktivně podílel na  obnovení činnosti Generali v  České republice, která byla úspěšně zahájena v  roce 1993. V roce 1998 se stal členem představenstva a v roce 2001 následně předsedou představenstva a  generálním ředitelem pojišťovny Generali v  ČR. Po  založení Generali PPF Holdingu (GPH) byl jmenován jeho finančním ředitelem. Od  května 2013 je místopředsedou představenstva České pojišťovny a  od  1.  června 2013 pak jejím generálním ředitelem.

Interview Pojistný obzor 3/2013

5

|| Na aktuální

téma

Povodeň 2013 – a jak dál? PHDR. MICHAEL NEUWIRTH / ŘEDITEL ÚSEKU POJIŠTĚNÍ MAJETKU A ODPOVĚDNOSTI / KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A. S.

Povodeň z počátku letošního léta byla už sedmou událostí srovnatelného významu, které Českou republiku postihly od roku 1997. Rozhodně se tedy nejedná o žádný nový fenomén. Přesto je dost dobře možné, že právě tato povodeň by mohla být tou příslovečnou kapkou v přetékajícím poháru, jež způsobí zásadní změnu v dosavadním přístupu pojistitelů, i české společnosti, k problému pojištění proti povodním a proti živelním událostem vůbec.

Letošní povodeň byla jednoznačně největší od  roku 2002, ač se naštěstí tehdejším dopadům ani nepřiblížila. Jen pro připomenutí: letos zhruba 45 tisíc pojistných událostí oproti 82 tisícům z roku 2002, škody za necelých 8 mld. Kč ve srovnání s 35 mld. před jedenácti lety, přibližně poloviční počet zemřelých, řada obcí sice vážně postižených, ale žádná totálně zdevastovaná, jen zlomek evakuovaných osob atd. atd. Dnes už také můžeme s jistotou prohlásit, že s  povodňovou vlnou i  jejími následky se společnost, i pojišťovny, vypořádaly podstatně lépe než v předchozích letech. Integrovaný záchranný systém fungoval bez významnějších zádrhelů, protipovodňové zábrany byly na většině ohrožených míst zbudovány včas a  v  dostatečném rozsahu, instituce, firmy i samotní občané se chovali celkem| rozumně a ukázněně.

Pojišťovny opět obstály A nejméně stejně dobře nastalou situaci zvládali pojistitelé. Kalamita byla vesměs řešena podle předem připravených a  odzkoušených scénářů. Proces hlášení pojistných událostí, jejich likvidace i  výplat pojistných plnění se všude rozběhl rychle a efektivně. Bez nadsázky můžeme s  patřičnou hrdostí prohlásit, že české pojišťovnictví opět v  této zkoušce obstálo na jedničku. Notoričtí stěžovatelé a novináři bažící po negativních příkladech těžko hledali záminky pro projevy své nespokojenosti. Možná právě proto se sdělovací prostředky výrazně zaměřily na  otázky, jaké změny, samozřejmě k horšímu, v podmínkách pojištění nastanou po povodni. „Budete zdražovat? Budete vypovídat smlouvy s  opakovanými škodami? Změní se povodňové mapy? Zvýší se počet nepojistitelných objektů?“ Tak se vyptávali redaktoři mluvčích i expertů v době, kdy voda ještě ani nekulminovala. Přiznejme jim, že tyto otázky, ač předčasné, nebyly až tak nepřípadné. Nastalé škody jsou minimálně důrazným podnětem k zastavení dlouhodobého|

6

Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma

poklesu sazeb majetkového pojištění. Stejně tak opakované výplaty milionových plnění na stejném místě pojištění zřejmě mnoho pojistitelů povedou ke zpřísnění upisovací metodiky a k většímu zohledňování škodní historie klienta. A zároveň, bez přímé souvislosti s poslední povodní, se ČAP a všichni významnější pojistitelé připravují na  implementaci nových povodňových map – geografického informačního systému nové generace.

Povodňové mapy Dodavatelem tohoto systému, pracovně pojmenovaného RUZ 2012 (Rizikové Území Záplav), je opět původní tvůrce map z roku 2003, česká firma Multimedia Computer, dnes už ovšem pracující v rámci mezinárodního holdingu Intermap Technologies, Ltd. Základem nového mapového díla je aktuální snímkování terénu celé České republiky, navíc s  podstatně větší rozlišovací přesností. Pro srovnání: původní síť záměrných bodů měla

republiky, tj. pro všechny řeky, říčky a potoky téměř až k pramenům! Navíc na rozdíl od stávajících map, RUZ 2012 nabízí i  informaci o hloubce záplavy pro každou úroveň zaplavení. A dále, vedle mapy říčních rozlivových zón, budeme mít k dispozici i zobrazení území opakovaně zaplavovaných srážkovými přívaly. I ta jsou rozlišena podle frekvence výskytu a také zachycují hloubky zaplavení. Jako bonus pak zpracovatel přidal zobrazení záplavových zón se zohledněním protipovodňových opatření provedených v Praze a  ve  všech krajských městech.

Zpřísněný pohled Kromě uvedeného technického zdokonalení představuje RUZ 2012 ještě jednu zásadní změnu. Ve  srovnání s  dosavadními mapami náš pohled na  zátopová území podstatně zpřísňuje. Zejména se podstatně zvětšila nově namodelovaná nejrizikovější povodňová zóna. A i když byla vytyčena pouze jako 10letá

Ze všech možných přístupů k problému pojištění povodní a záplav se poolové uspořádání jeví být tím nejnadějnějším řešením. Úkol hodný českého pojišťovnictví pro toto desetiletí…

hustotu 10x10 m, nově jen 2,5x2,5 m. Stejně tak se výšková rozlišovací schopnost zpřesnila z dosavadního jednoho metru na několik decimetrů. Obdobný pokrok zaznamenala i  samotná metodika vytyčování zátopových zón v takto přesně zobrazeném terénu. Dosud jsme měli model fakticky jen pro zónu 50leté vody a  ostatní (Q 20, 100, 200 a  500) byly od ní odvozeny. Nový systém modeluje rozlivy dva (Q 20 a 100) a extrapoluje záplavová území 10leté povodně i vyšších (Q 50, 250, 500). To vše pro v podstatě úplnou vodní síť České

voda, což je zřejmě nejmenší frekvence, kterou je ještě možno objektivně vyhodnocovat, zasahuje podstatně širší území podél vodních toků než dosavadní IV. zóna. Následkem toho se v  tomto „nepojistitelném“ pásmu ocitá 6  až 8 % adresných bodů, zatímco dosud to bylo zhruba 1,5 %. Mezi těmito adresami je sice menší četnost trvale obývaných budov než v  bezpečnějších zónách, a  naopak více rekreačních staveb, sportovišť a  komerčních areálů. Přesto společenský dopad tohoto hodnocení bude zřejmě neradostný. Nová mode-

lace přináší i rozšíření celého rizikového území záplav, zejména zahrneme-li oblasti srážkových přívalů na  úkor stávající I. zóny s  nejnižším povodňovým nebezpečím. Po  novu se v  zátopových územích ocitá asi 25 % adresních bodů z celkového počtu cca 290 tisíc adres v celé České republice. Proto také mezi členy Sekce neživotního pojištění ČAP, kteří se na implementaci RUZ 2012 podíleli, do nedávna panovaly obavy jak z dopadů zmíněného zpřísnění povodňových map na  výsledky prodeje pojištění, tak z reakcí veřejnosti. Červnová povodeň však znovu ukázala, že toto riziko se nevyplácí podceňovat a že bychom se chovali velmi nerozumně, kdybychom před zdokonalenými mapami zavírali oči.

Škodní historie místa Kromě toho nám zkušenost opakovaně potvrzuje, že nebezpečí záplav hrozí ve  značné míře i mimo známé a zmapované povodňové zóny. Pokud si místa pojistných událostí z kterékoliv povodně nebo záplavy z posledních let zobrazíte na mapě, a některé pojišťovny tak už systematicky činí, zjistíte, že značná část škod vznikla mimo RUZ. Nejedná se o  vystoupení vody z  říčních toků, ale o  zaplavení jednotlivých objektů srážkovými vodami následkem poruch kanalizace, stavebních závad, místních anomálií apod. Bývají to škody menšího rozsahu, ale velmi četné, někdy představující až polovinu ze všech pojistných událostí. Letošní povodeň v tom směru nebyla výjimkou, právě naopak. Žádné mapy nemohou tento jev plošně postihnout. Proto nezbývá, než při úpisu rizika brát na  škodní historii místa pojištění co největší zřetel. Znamená to tedy, že vzhledem k těmto škodám mimo zátopová pásma bychom měli na  povodňové mapy zapomenout? Zajisté nikoliv. Jen je třeba si uvědomit, že povodňové mapy, třeba sebedokonalejší,

jsou vždy jen teoretickým modelem. Oproti tomu zmapování historie pojistných událostí je obraz reality, informace, kterou si pojistitelé zaplatili velice draze. Je proto zřejmé, že nadále bychom měli při hodnocení rizika povodní a  záplav vycházet z  obou těchto zdrojů poznání a  účelně je kombinovat. Doplnění geografického informačního systému zátopových oblastí o  vrstvy historických pojistných událostí by mělo být dalším krokem v rozvoji tohoto nástroje. A cílem by měla být vzájemná výměna informací a vytvoření společné databáze výskytu pojistných událostí v rámci ČAP. Ve svém výsledku by to nepochybně bylo pro všechny pojistitele výhodné.

Liberální prostředí Povodně opakující se každé dva, tři roky, větší územní rozsah zátopových zón, četný výskyt škod mimo RUZ, to vše jsou zjevné doklady toho, že riziko povodní a  záplav je v  České republice podstatně vyšší, než jak bylo donedávna posuzováno. České pojišťovnictví stojí před otázkou, jak se s  tím vypořádat. V podstatě se nabízí dvojí možný přístup. Tím prvním je nadále zachování zcela liberálního prostředí a volné konkurence pojistitelů s individuálním úpisem pojištění na základě tržních principů. Současně bude muset dojít ke značným restrikcím v  pojištění těchto nebezpečí. Řada klientů bude odmítána či vypovídána, sazby a  spoluúčasti se budou zvyšovat a  limity plnění snižovat, bude přibývat prakticky nepojistitelných oblastí a  objektů. Tedy stav, který je po  desetiletí například v  sousedním Německu či Rakousku. Otázkou je, jak takový přístup pojišťoven přijme česká veřejnost. Nezapomínejme, že v ní stále přetrvává povědomí o neomezovaném, levném a běžně dostupném „sdruženém pojištění“ proti všem živelním událostem ze socialistických časů.

Letní povodně – stav k 31. 8. 2013 Počet nahlášených pojistných událostí [ks]

Výše nahlášených škod [tis. Kč]

37 447

1 992 754

9 050

315 185

22 834

1 172 342

– pojištění motorových vozidel

1 115

55 059

– pojištění ostatní

4 447

450 168

Pojištění podnikatelská (celkem)

5 618

5 036 009

– pojištění majetku

4 991

4 229 545

Pojištění obyvatel (celkem) – pojištění domácnosti – pojištění budov

– pojištění motorových vozidel

312

19 326

– pojištění ostatní

316

787 139

Pojištění plodin a zvířat (celkem) Celkem Zdroj: ČAP

345

213 083

43 410

7 241 846

Historie povodní v České republice

Rok červenec 1997

Počet nahlášených pojistných událostí [ks]

Vyplacená pojistná plnění [mld. Kč.]

117 000

9,8

březen 2000

8 000

2,1

srpen 2002

81 000

34,8

březen 2006

14 000

0,8

červen, červenec 2009

17 000

2

květen, srpen 2010

36 000

4

Zdroj: ČAP

Pojistitelům by mohlo hrozit obvinění, že sledují jen své zištné cíle a neplní společenskou objednávku. A od toho už není daleko k nějakému populistickému opatření prosazenému politickou cestou, jako je například kontraktační povinnost či omezení sazeb. To vše samozřejmě bez ohledu na  rizikovost a rentabilitu. Příklady takových rozhodnutí a  jejich dopadů na  pojišťovnictví v EU i  u  nás jistě netřeba dlouze hledat…

Public Private Partnership Druhou možností, jak řešit problém pojistné ochrany proti povodním, je pokusit se o  vytvoření nějakého jednotného „národního“ systému pojištění na základě „Public Private Partnership“, tj. partnerství veřejnosti, pojistitelů a státu. Podstatou takového partnerství je státní podpora (minimálně legislativní, případně i  finanční), která pojistitelům umožní poskytovat pojistné krytí co nejširšímu spektru pojištěných. Tím se pojistné riziko patřičně rozkládá, pojištění se stává dostupným veřejnosti a  rentabilním pro pojistitele zároveň a  břemeno následků živelních katastrof se pro stát zmenšuje. Otázka vytvoření takového systému je s  jistými přestávkami diskutována na různých úrovních ČAP takřka od roku 2002.

Povinné pojištění majetku Své zastánce má i myšlenka zavedení povinného pojištění majetku proti povodním a záplavám. Tato na první pohled účelná a užitečná idea však v  sobě skrývá řadu problémů. Především, uložení takové povinnosti by bylo možné jedině zákonem; nehledě na  otázku souladu takového zákona s ústavou a Listinou základních práv a svobod občanů, o souladu s  dalšími zákony nemluvě. Uvalení plošné povinnosti pojištění majetku je očividně něco naprosto jiného než povinně smluvní pojištění| odpovědnosti za  škodu a  ve  své podstatě|

Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013

7

|| Na aktuální se blíží zvláštnímu zdanění. Dále taková konstrukce vyvolává řadu dalších problémů: Pokud by zákon takovou povinnost vlastníkům nemovitostí ukládal, kdo by evidoval a  kontroloval její dodržování? Jaké by se za  její porušení udílely sankce a  jak by byly vymahatelné? Jaké by byly náklady takového administrativního procesu? Jiné nejasnosti vyvstávají přímo v  pojistně-technické oblasti: Na  jaký majetek by se povinné pojištění vztahovalo? Pokud jen na  budovy sloužící k  trvalému bydlení, jak bude řešen problém občanů žijících v  nájemních bytech? Zavedeme snad i  povinné pojištění zařízení domácnosti? A co s pojištěním majetku obcí či podnikatelů? Vždyť i  pro ně mívají povodně likvidační charakter. A  především, budou moci pojistitelé takové povinné pojištění sjednávat s reálnými sazbami? Odolají politici pokušení do  cenotvorby zasahovat? A  pokud ano, bude takové povinné pojištění pro všechny kvůli, řekněme otevřeně, několika procentům jinak nepojistitelných obyvatel ve  společnosti průchozí? Nebo se tento zajisté dobře míněný záměr v očích veřejnosti obrátí proti samotným pojišťovnám? Na žádnou z  těchto otázek není snadná odpověď. Snad proto také autorovi tohoto článku není známa jediná evropská země, kde by takový systém byl vytvořen.

téma Pohled do zahraničí Naproti tomu například ve  Francii, Norsku a ve Španělsku již řadu let, resp. desetiletí, existuje systém spočívající v podstatě na poolovém| uspořádání. Ač jsou mezi nimi četné rozdíly, základní principy jsou stejné: Pojištění majetku je pro vlastníky nadále volitelné. Nicméně pokud se pro pojištění rozhodnou, pak povinnou součástí majetkového pojištění je vždy krytí pro případ přírodních živelních událostí. A toto krytí všichni pojistitelé poskytují podle jednotných podmínek a  sazeb. Konkurence mezi pojišťovnami je tedy zachována v oblasti rizika požáru, vloupání apod. Část přijatého pojistného pojistitelé odvádějí do fondů „poolu“. Z těchto fondů je pak hrazena větší část katastrofických škod. Menší část hradí sami pojistitelé jako jakýsi vlastní vrub úměrný výši jejich předpisu. A  určité finanční garance, ve Francii přímo zajištění, poskytuje i stát. Řešení se vztahuje především na pojištění občanů, zčásti také na municipality a podnikatele.

Solidarita pojištěných Podstatou systému je tedy solidarita všech pojištěných. Ta vychází ze skutečnosti, že podstatná část z  nich je ohrožena živelními

událostmi různého druhu, jak to vyplývá z přírodních podmínek zmíněných zemí. A  v  tom je asi jejich základní odlišnost od naší republiky. Česko je totiž fakticky zemí s  jediným vážným katastrofickým nebezpečím. Tím jsou říční povodně. Ani záplavy ze srážkových přívalů vyskytující se, jak jsme si řekli, rozptýleně mimo RUZ nepředstavují z  hlediska pojištění resp. ohrožení obyvatel neřešitelný problém, natož jiné živelní události. Vždyť i orkán Kyrill z  roku  2007 napáchal škody sotva za 2 mld. Kč, čímž stěží dosáhl souměřitelnosti s  menší povodní. Z  toho důvodu musíme být opět opatrní při snaze rozložit povodňové riziko několika procent opakovaně zaplavovaných objektů mezi veškeré pojištěné. Otázka správného nastavení sazeb a jiných finančních nástrojů, růstu propojištěnosti především v méně rizikových oblastech, odvrácení negativního výběru rizika, pokud otevřeme dveře pojišťoven dosud odmítaným nebezpečím – to jsou jen některé z problémů, které by bylo třeba vyřešit. A  samozřejmě získat pro tuto myšlenku podporu politické reprezentace i  veřejnosti. Nic z  toho není jednoduché, ani snadné. Nicméně ze všech možných přístupů k problému pojištění povodní a záplav se poolové uspořádání jeví být tím nejnadějnějším řešením. Úkol hodný českého pojišťovnictví pro toto desetiletí… 

Průběh červnových povodní: Česko bylo připraveno PETR PUNČOCHÁŘ / MARTIN SALAJ / AON BENFIELD PRAHA

Významná povodňová situace z června letošního roku výrazně ovlivnila pojistný trh nejen v České republice, ale také v řadě zemí střední Evropy. Svým rozsahem a dopadem se zařadila hned za katastrofické povodně z let 1997 a 2002. Příspěvek nabízí analýzu její meteorologické a zejména hydrologické situace, popisuje dopady v nejexponovanějších oblastech a nabízí pohled na využití katastrofických povodňových modelů zajistného makléře ke kvantifikaci pojistných škod. Obecné zhodnocení Povodně z  počátku června tohoto roku mají za následek nejméně 29 obětí a celkové pojištěné i nepojištěné škody způsobené na všech zasažených oblastech jsou odhadovány na 12 miliard eur. Na řadě míst, zejména v Rakousku a jižním Německu, přesáhly pozorované hodnoty úrovně hladiny historické záznamy

8

Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma

sahající někdy až do  středověku. Na  dalších místech byl extrémní průtok srovnatelný pouze se situací ze srpna roku 2002. Povodně byly způsobeny intenzivním regionálním deštěm vyvolaným pomalu postupující tlakovou níží nad střední Evropou. Na  většině zasažených míst byly navíc odtokové poměry značně ovlivněny předchozími srážkově významnými událostmi, které se vyskytovaly v průběhu celého

měsíce května. To mělo za  následek značné snížení retenčních a  retardačních schopností krajiny, což přispělo k extremitě této situace.

České řeky Synoptická situace předcházející nedávným povodním má rysy podobné situaci ze srpna

Celoevropský pohled Z celoevropského pohledu nejprve způsobila tato meteorologická situace prudké rozvodnění toků v povodí horního Dunaje, řeky Inn, Salzach v  Rakousku (Tyrolsko, Salcbursko a  Horní Rakousko) a  dalších toků v  Německu (Bavorsko a  Bádensko-Württembersko). Kritická byla situace v  městě Passau, které leží na  soutoku Dunaje, Innu a  Ilzu. Úroveň hladiny 12,89 m ze 4.  června byla nejvyšší pozorovaná od  povodně v  roce 1501. Takto vzniklá povodňová vlna byla nadále dotována přítoky ze zasažených oblastí a  postupovala dále po  proudu Dunaje přes Rakousko do  Slovenska, Maďarska a  Srbska. Povodeň kulminovala ve  Vídni 5. června na  úrovni 7,93 m, a  překonala tak rekord z  roku  2002 o  4 cm. V  Bratislavě byla maximální hladina 10,34 m dosažena 6. června. Přestože byla o  více jak 40 cm překročena úroveň hladiny z roku 2002, nedošlo k výraznému zaplavení centra města, které je nově ochráněno mobilními stěnami. Více škod napáchala povodeň v  Maďarsku, kde v  Budapešti kulminovala povodeň 9. června na  úrovni 8,92 m, čímž

Foto: Aon Benfield

roku 2002. Teplý vlhký vzduch původem ze Středozemí byl na  statickém frontálním rozhraní nucen k  výstupu a  výrazná produkce srážek byla na  řadě míst zesílena návětrným efektem. Třídenní srážkové úhrny v oblasti severně od rakouských Alp při hranici s Německem přesáhly v období 30. května až 1. června 400 mm, což činí téměř 2/3 celkového ročního úhrnu srážek. V  České republice zasáhly přívalové deště převážnou většinu Čech s maximem v jejich jižní a střední části. Došlo zde k rozvodnění toků v horních oblastech povodí Berounky (řeky Úhlava, Úslava a Klabava) a povodí Vltavy, kde kromě Vltavy dosáhly výrazných n-letých kulminací Lužnice, Nežárka, Smutná a přítoky Otavy. Více jak 100letá povodeň byla pozorována například na  řece Smutné, Chotýšance, Výrovce a Blanici a více jak padesátiletá povodeň byla na Labi v Mělníku, Mastníku a Mrlině. Ve středních Čechách byly dosaženy třetí stupně povodňové aktivity (SPA) na  většině menších vodních toků, v Praze zejména na Botiči a Rokytce. Další extrémní situace byla dosažena na říčce Kocábě, na Loděnici a také na levostranných přítocích Sázavy. V druhém sledu byla střední a severní část republiky zasažena postupující povodňovou vlnou z Vltavy, jejíž maximální průtok byl navíc výrazně posílen společnou kulminací Sázavy a zejména Berounky. Po soutoku Vltavy s Labem byla opět do značné míry omezena další transformační schopnost povodňové vlny po soutoku s rozvodněnou Ohří v Litoměřicích, a zejména v Ústí nad Labem s výrazně rozvodněnou Bílinou.

Protipovodňové zábrany ochránily centrum Prahy.

o  32 cm překonala dosavadní rekord. V  Srbsku byla kulminace ve městě Novi Sad pozorována až 17. června, ale již nezpůsobovala takové problémy jako ve výše ležících zemích. Další centrum srážkově vysoce nadprůměrných úhrnů bylo v Německu severně od české společné hranice. Zde došlo k výraznému nárůstu hladin řek zejména v  Sasku a  Brandenbursku na  řekách Saala, Mulde a Elster, kde byly vyhlášeny 3. a 4. stupně povodňové aktivity. Po  soutoku těchto řek s Labem došlo k  dalšímu opětovnému nárůstu objemu povodňové vlny, která kulminovala v  Drážďanech 6. června na hladině 8,76 m (o 64 cm méně než v  roce 2002) a  kritická situace nastala v  Magdeburku a  jeho blízkém okolí, kde hladina Labe dosáhla 9.  června úrovně 7,46 m, a  překonala tak dosavadní rekord z roku 2002 o přibližně 80 cm. Dále po proudu Labe ohrožovalo další oblasti až do svého ústí do Severního moře v Hamburku. Na několika místech došlo k  protržení hrází. K  jednomu z největších došlo v blízkosti obce Fischbeck v jižní části Sasko-Anhaltska, kde bylo zaplaveno více jak 145 km2 území.

Vyhodnocení Jak uvádí zpráva Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) – příčiny, průběh a  důsledky červnových povodní budou podrobně vyhodnoceny v rámci projektu iniciovaném rozhodnutím vlády ČR číslo 533 ze dne 3. července 2013. V Rakousku a Německu lze předpokládat identický postup, který je po tak-

to významných povodních zavedenou praxí. Na  základě tohoto vyhodnocení může dojít ke změnám hodnot konkrétních kulminačních průtoku a  také k  přepočtu jejich doby opakování.

Dopady povodně Předběžnou informaci o  hydrometeorologických aspektech povodní v červnu 2013 vydal ČHMÚ dne 22. července 2013 a  člení tuto událost na dvě povodňové vlny: 31. května – 12. června a 25. června – 28. června. Z pohledu škod i  dosažených kulminací byla ovšem druhá povodňová vlna prakticky zanedbatelná, za  zmínku stojí pouze dosažení úrovně 50leté vody na Novohradce a přibližně 10leté vody na  Chrudimce a  Doubravě, které ovšem nevyvolalo větší pojistné či ekonomické škody. Celkový pohled na situaci nabízí první souhrnné vyhodnocení záplav poskytnuté Ústřední povodňovou komisí z  27. 6. 2013. Dle tehdejšího ministra životního prostředí Tomáše Chalupy povodně zasáhly 970 obcí, bylo zachráněno 600 lidí a  evakuováno bylo v konečném počtu 26 tisíc obyvatel. Jižní Čechy V jižních Čechách byla nejvážnější situace pravděpodobně v  Bechyni, která byla zaplavena potřetí v  nedávné historii (také v  letech  2002 a 2006), kde i přes vybudování protipovodňových opatření došlo k  vybřežení na  soutoku Lužnice a říčky Smutné. V Táboře došlo k protržení provizorní hráze rybníka Jordán. Vážná

Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013

9

|| Na aktuální situace způsobená říčkou Polečnicí a  rozvodněnou Vltavou byla také v Českém Krumlově. Střední Čechy V  severovýchodní části středočeského kraje došlo 2. června k  rozvodnění řady menších přítoků Labe. Problémy způsobila 50letá voda na  řece Vrchlici, která zaplavila i  část Kutné Hory a  poškodila historický akvadukt. Ještě horší situace byla na  potoku Výrovka, kde při kulminaci protékalo 122 m3/s což je o 47 m3/s více než při stoleté povodni. Povodeň zde způsobila protržení několika menších rybníků, které na potoku leží a zaplavila obce Plaňany, Radim, Dobřichov, Toužim a Kouřim, kde způsobila řadu škod na  domech i  místní infrastruktuře. Na Nymbursku se nejvíce rozvodnila řeka Mrlina, kde 4. června dosáhl při kulminaci průtok 85 m3/s a  odpovídal takřka 100leté povodni. Řeka zatopila obec Vestec, která musela být nakonec zcela evakuována pod hrozbou protržení hrází místních rybníků, stejně tak jako obce Budiměřice, Křinec, Rašovice a Šlotava. Voda míří na Prahu Právě celkové zhoršení situace zejména v jižních Čechách a  na  Berounce iniciovalo zahájení protipovodňových opatření v Praze, kde byly poslední etapy systému ochranných opatření uvedeny do  provozu teprve v  letoš-

téma vení řady nemovitostí v okolí řeky během několika desítek minut. Na jeho dolním toku bylo dosaženo úrovně 50letého průtoku. Na tomto úseku chybělo jen málo k  zahlcení několikasetmetrového tunelu, kterým Botič protéká před ústím do Vltavy, což by mělo za následek další výrazný nárůst jeho hladiny v úseku před ním. Obdobně vážná situace byla na Rokytce, která při svém ústí do Vltavy musí, za povodňových stavů na Vltavě, překonat povodňové zábrany bazénu Libeňského přístavu pomocí čerpací stanice. Zde došlo k  technické závadě na  jednom z  čerpadel a  omezení čerpací kapacity mělo za následek částečné zaplavení městských částí Libeň a Palmovka. Kulminace v Praze Vltava v Praze Chuchli dosáhla 3. SPA v  neděli 2. 6. a  kulminovala v  úterý okolo šesté hodiny ranní na odhadované hodnotě průtoku 3 210 m3/s, což odpovídá době opakování okolo 40 let. Celkově až na  zmiňované výjimky byla Praha dobře ochráněna pomocí instalovaných protipovodňových opatření, která zabránila výrazným povodňovým škodám, a prokázala tak svoji důležitost. K výraznějším škodám patřilo zejména zatopení objektu Výzkumného ústavu vodohospodářského v Podbabě, poškození lokální infrastruktury včetně mostů a  sportovišť (zejména ve  Stromovce, hypodrom v  Chuchli a  jezdecký areál na  Cí-

Povodně z počátku června mají v evropském kontextu za následek nejméně 29 obětí a celkové pojištěné i nepojištěné škody jsou odhadovány na 12 miliard eur.

ním roce. V neděli 2. června v 9:45 vyhlásil primátor „Stav nebezpečí“ pro území hlavního města. Bylo zahájeno vyklízení náplavek, uzavření Čertovky a  výstavba protipovodňových stěn. Byl také omezen provoz 8 stanic metra, kde mobilní zábrany omezily vstup a  výstup do  stanic, a v pondělí 3. 6. došlo k  jeho úplnému zastavení. V Praze byl dosažen 1. SPA již v pátek 31. května a další nárůst hladin Vltavy a Berounky měl za následek zatopení Lahovic a části Chuchle, došlo také k evakuaci části obyvatel Modřan. Kritická byla situace v pražské ZOO, kde došlo k evakuaci zvířat z její spodní části, která byla posléze téměř kompletně zatopena. V Praze vyostřily situaci ještě před samotnou kulminací Vltavy její dva hlavní přítoky Botič a Rokytka, když na  obou tocích byly překročeny nejvyšší stupně povodňové aktivity (extrémní ohrožení). Na  Botiči došlo k  problematické manipulaci na  Hostivařské nádrži, která způsobila prudké navýšení hladiny Botiče a zapla-

10

Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma

sařském ostrově). Další škody byly způsobeny zpětným vzdutím skrze kanalizační řády a průsaky vzniklé rapidním navýšením hladiny podzemní vody. Škody také vznikly podniku Povodí Vltavy na vodních dílech a samotném korytě řek. Soutok Vltavy a Labe V  úseku Vltavy mezi Prahou resp. Roztoky u Prahy a  Mělníkem došlo k  výraznému vybřežení řeky do zemědělských oblastí. Značně postiženy byly Kralupy nad Vltavou, kde byly zatopeny důležité dopravní komunikace. V  Mělníku, kde Vltava ústí do Labe, došlo k  setkání kulminací obou povodňových vln. Hladina na soutoku zde kulminovala 5. června při průtoku 3 900 m3/s s dobou opakování výrazně přesahující 50 let. Samotný Mělník byl ochráněn protipovodňovou hrází, k  jejímu přelití chyběly doslova centimetry, její koruna musela být dodatečně navýšena pytli s pískem a řada míst musela být dodatečně

opevněna, aby odolala zvýšeným průsakům a hrozícímu protržení. Na opačné straně řeky došlo k  přetečení protipovodňových hrází a  došlo k  zatopení obce Hořín a  kvůli protržení nedostavěné protipovodňové hráze také obce Zálezlice. Postupující povodňová vlna způsobila v Litoměřicích zatopení oblastí okolo soutoku Labe a  Ohře a  došlo k  uzavření Tyršova mostu. Zatopena byla i přilehlá levobřežní obec Mlékojedy a došlo k částečnému zatopení města Terezín včetně historické pevnosti. Rozvodněná řeka Ohře protrhla provizorně budovanou polní hráz a zprudka zatopila obec Nové Kopisty, kde zasáhla i  hlavní železniční koridor z Prahy do  Děčína. V  dalším okolí Litoměřic přesáhla hladina úroveň místní protipovodňové zábrany a zatopila také obec Křešice. Řeka Bílina, odvádějící vodu z Krušných hor, kde byla srážková situace zesílena orografickým efektem, dosáhla při soutoku s Labem doby opakování přibližně 20  let a  spolu s  výše ústící Ohří způsobila další nárůst hladiny Labe. V Ústí nad Labem dosáhlo Labe 3. SPA již v pondělí 3. června. Ve  středu 5.  června došlo k  přetečení protipovodňových zábran v městské části Střekov a došlo k zatopení rozsáhlých obytných čtvrtí, společně s městskou částí Svádov. Dále byl kvůli zaplavení hlavní odbavovací haly zrušen provoz na ústeckém hlavním nádraží a došlo k uzavření řady důležitých dopravních komunikací.

Porovnání s povodní z roku 2002 Povodně v České republice z června letošního roku samozřejmě nabízí jisté srovnání se situací ze srpna roku 2002, přestože intenzita letošních povodní byla na  většině míst nižší. I přes obdobnou synoptickou situaci lze pozorovat výrazné změny zejména v reakci všech složek integrovaného záchranného systému, naprosté většině místních samospráv a  obyvatelstva samotného. V  neposlední řadě postup výstavby protipovodňových opatření, který byl iniciován zejména v rámci programů Ministerstva životního prostředí, jmenovitě „Prevence před povodněni“ z let 2002–2007 a  navazujícího programu „129 120 – Podpora prevence před povodněmi II“ z  let 2007 až 2013 reagujících na  povodně z  roků 1997 a  2002, přispěl velmi výraznou, byť obtížně kvantifikovatelnou měrou (analyzovanou v  poslední části tohoto příspěvku), k  redukci povodňových škod a  omezení jejich dopadů na  urbanizované oblasti a  obyvatelstvo. Právě značné zvýšení efektivity integrovaného záchranného systému, výstavby provizorních protipovodňových hrází a  činnosti dalších složek (dobrovolní hasiči, místní samosprá-

Zdroj: Český hydrometeorologický ústav

kých povodňových škod v Rakousku a České republice vyvolaly potřebu rekonstrukce této situace pro odhady pojistných škod pojišťoven v  zasažených oblastech. Flexibilní struktura interních katastrofických modelů umožňuje snadnou rekonstrukci povodňových událostí pouze za  podmínky doplnění odpovídajících kulminačních průtoků, respektive jejich dob opakování. Ostatní komponenty modelů zůstávají nezměněné, případně jsou předpočítány právě na základě hodnot těchto kulminačních průtoků. Mapa 24hodinových úhrnů srážek za období od 1. června (15:00) do 2. června (15:00).

Interní katastrofický model vy atd.) často přispěly k výraznému omezení povodňových škod. Tento fakt na druhou stranu ale způsobuje problémy při vlastním modelování povodňových škod, jelikož jej lze pouze do velice omezené míry zahrnout do struktury katastrofických modelů.

Změny k lepšímu Další výraznou změnou oproti povodni z  roku  2002 je úprava manipulačních řádů menších vodních nádrží, navýšení jejich retenční kapacity a  výstavba suchých poldrů. Tato opatření dokáží také výrazně snížit velikost kulminačních průtoků, zejména na  menších vodních tocích, a  omezit tak negativní dopady povodně na  obyvatelstvo, průmysl a  infrastrukturu. Zajímavé porovnání nabízí také situace v  chemických závodech, jež leží podél toků Vltavy a Labe a které byly při povodni z roku 2002 těžce postiženy. Jedna z  nejvážnějších situací byla v Lovochemii Lovosice. Zde, převážně díky nově vybudovaným protipovodňovým opatřením, došlo pouze k  lokálnímu zatopení objektů jímání vody a  nižších částí vlivem vzestupu hladiny podzemních vod. Odhad škod a nákladů na úklid a  přerušení provozu je okolo 50  mil. Kč, což kontrastuje s 300 mil. Kč z roku 2002. K obdobně významné redukci škod došlo i  v  dalších chemických závodech. Z  pohledu počtu obětí jsou obě události též srovnatelné, 17  obětí z  roku 2002 a  15 obětí z  letošního roku, kdy ovšem z  letošních čísel pochází 5 obětí z řad nezodpovědných vodáků.

Modelování povodňové situace Povodně ve  střední Evropě zasáhly výrazně zejména Německo, Rakousko a Českou republiku a v menší míře také Švýcarsko, Slovensko a  Maďarsko. S  kvantifikací odhadu povodňových škod pomáhají pojišťovnám katastrofické modely. Odhady pojistných i  ekonomic-

Pro modelování povodňových škod pro účely nastavení zajistných programů v  České republice používá Aon Benfield interní katastrofický model, který byl nedávno významně aktualizován a  tato povodňová situace nabídla dobrou příležitost k  jeho celkové validaci. Model kvantifikuje povodňové škody z říčních povodní, dále tzv. přidružené škody vzniklé například navýšením hladiny podzemní vody či zpětné zatopení z  kanalizačních přípojek a  také komponentu zaplavení povrchovým odtokem. Interní povodňový model pro Českou republiku pokrývá více než 15 000 kilometrů říční sítě a využívá hydrologická data ze 126  limnigrafických (průtokoměrných) stanic poskytnutých v  rámci spolupráce s  ČHMÚ. Model kombinuje dvě úrovně prostorového detailu, digitální model terénu o  velikosti buňky 10 metrů v  exponovaných oblastech a  25 metrů na  zbytku republiky. Povodňové rozsahy a  hloubky byly simulovány za  použití dvourozměrného matematického modelu TUFLOW. Model má implementovány unikátní informace o lokaci protipovodňových opatření poskytnuté podniky povodí a  Magistrátem hlavního města Prahy. U  zranitelnostní komponenty model kombinuje tzv. inženýrské škodní křivky a  křivky odvozené zpětnou analýzou škodních dat. Mimo stochastickou simulaci model obsahuje také historické povodňové události z let 1997, 2002 a 2010 a samozřejmě také letošní červnovou povodeň. Prvotní odhady kulminačních průtoků byly průběžně sbírány z dostupných zdrojů a byly následně korigovány v rámci poskytnutí oficiálních průtokových měření od ČHMÚ. Byla provedena kontrola jejich prostorového rozložení a  byla odvozena jejich doba opakování.

Rekonstrukce povodní v sousedních zemích Prakticky identická byla rekonstrukce povodňové situace v  Rakousku, kde byla sbírána|

hydrologická data z  webů jednotlivých spolkových zemí a  rakouského ministerstva zemědělství, lesnictví a životního prostředí a byl vytvořen historický scénář této situace, který je plně konzistentní se stochastickou simulací. Požadavky ze strany německých klientů na prvotní odhady pojistných škod a absence interního německého katastrofického plně-probabilistického modelu vyvolala nutnost řešení dané situace pomocí jednoduchého scénářového modelu. Ten byl postaven na  povodňovém rozsahu odvozeném analýzou aktuálních satelitních snímků z  několika různých zdrojů (Copernicus, SERTIT poskytovaný společností PERILS, ZKI), které, pokud| bylo zapotřebí, byly klasifikovány k vymezení otevřených vodních ploch. Model kvantifikuje pouze přímo zasaženou pojistnou částku, která je navíc pro její korektní distribuci v zaplaveném území vážena populačním indexem.

Vyčíslení škod Více než tři měsíce po  odeznění povodní není vyčíslení škod stále definitivní. Celkové ekonomické škody ve  všech zasažených oblastech jsou odhadovány na 12 miliard eur a  jejich převážná část pochází z  Německa, za  kterým následují s  téměř shodnými škodami Rakousko a  Česká republika. Z  pohledu pojistných škod jsou zatím odhadované škody 2,8 miliardy eur, z  čehož připadají 2  miliardy  eur na  Německo a  257  mil.  eur na  Rakousko. V  České republice poskytla Česká asociace pojišťoven první odhad na  7,5  miliardy Kč, který byl později upřesněn na  7,486  miliard Kč, což odpovídá 300  mil.  eur. Doplněk do  celkového čísla tvoří škody v Polsku, Slovensku, Maďarsku a  Švýcarsku. Dle odhadů ČAP připadá zhruba 27,7 % pojistných škod na  pojištění obyvatel, 69,4 % na  podnikatelské pojištění a 2,9 % na pojištění plodin a zvířat. U všech českých pojišťoven zasáhly škody minimální priority jejich zajistných programů. Z  celkového objemu pojistných škod v  České republice připadá 16,5 % na  vrub pojišťoven a 83,5 % je kryto ze zajištění. Řada pojišťoven zejména s  nadnárodní působností nicméně využila pro nižší vrstvy interní zajistné krytí od  mateřských společností, po  jehož zohlednění se daný poměr výrazně mění na 52,6 % škody, které byly zaplaceny zajištěním, a  47,4 % ponecháno na  vlastní vrub. Zpětná simulace povodňových škod provedená interním katastrofickým modelem kvantifikuje po škálování na celý pojistný trh škody ve výši 295,14 mil. eur pro komponentu říčních povodní, a ukazuje tak velmi dobrou shodu s pozorovaným odhadem škod. 

Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013

11

|| Legislativa

a právo

Odškodňování újmy na zdraví podle NOZ – věštění z křišťálové koule? Ne, doufejme… MGR. LUCIE JANDOVÁ / PŘEDSEDKYNĚ PRACOVNÍ SKUPINY OBČANSKÝ ZÁKONÍK / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

Nový občanský zákoník (NOZ) v sobě skrývá jednu změnu. Na první pohled či přečtení není tak patrná jako jiné novinky, má však mimo jiné dosti významný dopad na oblast pojištění. Pro novou právní úpravu již nebude platit vyhláška, která upravovala základní pravidla pro odškodňování nemateriálních újem, jako je bolestné nebo ztížení společenského uplatnění.

Změna v odškodňování újem na zdraví Ti, kdo se s aplikací vyhlášky setkali v praxi, ví, že tato úprava odškodnění založená na pevně nebo rozmezím stanovených bodech a  jejich ekvivalentu v penězích nebyla v mnoha případech optimální. Představovala však pravidla pro odškodňování těchto kategorií škod (protože jinak jsou bolest a  ztížení společenského uplatnění kategoriemi velmi subjektivními a  nově jsou správně řazeny mezi nemajetkové újmy) a  přinášela určitou předvídatelnost práva. Vyhláška však byla novým občanským

zákoníkem zrušena bez náhrady a zásady pro odškodňování bolestného a  ztížení společenského uplatnění stanoví přímo nový občanský zákoník. Zákonná pravidla pro odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění jsou však nastavena velmi obecně: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a  další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i  ztížení společenského uplatnění; nelze-li výši náhrady škody takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Pokud pomineme, že sporná je již otázka, zda lze vůbec bolest „plně“ odškod-

nit, stejně jako ztrátu blízké osoby, pro jejíž odškodnění je stanoveno také pravidlo „odškodnění vyvažujícího plně utrpení“, bližší pravidla pro odškodnění těchto nároků stanovena nejsou. Bez stanovení metodiky pro odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění vyvstává otázka, podle jakých pravidel budou tyto nároky vyplývající z NOZ odškodňovány.

Požadavek předvídatelnosti v pojišťovnictví

Ilustrační foto: Dreamstime.com

Oblast pojišťovnictví je tímto problémem dotčena nejen proto, že převážná část škod na  zdraví je odškodňována z  pojištění (ať už se jedná o  pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla, pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení, lékařů, stomatologů apod.). Pojištění představuje kromě právní kategorie (uzavírání pojistných smluv a  plnění závazků z nich vyplývajících) také kategorii ekonomickou. Pojištění je založeno nejen na solidaritě, ale také na  určité predikovatelnosti, posouzení pojistného rizika (tedy ohodnocení míry pravděpodobnosti vzniku pojistné události) a  rozsahu a  výše v  budoucnu poskytovaného pojistného plnění. Tato předvídatelnost není podstatná pouze z  hlediska pojistných vztahů, do  kterých pojistitelé vstupují. Pojišťovnám jsou v  této souvislosti ukládány také veřejnoprávní povinnosti jako např. povinnost stanovit pojistné na  základě pojistně-matematických předpokladů tak, aby byla zajištěna trvalá splnitelnost všech jejích závazků z provozované pojišťovací činnosti nebo povinnost vytvářet rezervy na pojistná plnění. Stav nejistoty, pokud se jedná o výši náhrad újem, které by měly být ze strany škůdců poskytovány, a  tedy případně ze strany pojistitelů plněny,

12

Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo

představuje v  pojištění tedy problém nejen v kontextu vyplácení pojistných plnění z konkrétních pojistných událostí a  tvorby rezerv na  tyto události, ale vůbec z  hlediska tvorby pojistných produktů a  stanovení výše pojistného.

Zrušení vyhlášky bez náhrady Zrušením „odškodňovací“ vyhlášky bez náhrady se dostáváme ze stavu relativně přesného stanovení výše odškodnění bolestného a  ztížení společenského uplatnění k  situaci, kdy není prakticky žádné vodítko pro určení výše odškodnění než obecné zákonné vy-

Široký společenský konsenzus Metodika odškodňování újem na  zdraví, jak je v rámci příprav materiál označován, by neměla být závazným právním předpisem, jako tomu je u  stávající odškodňovací vyhlášky. Její význam by měl vyplývat zejména ze širokého společenského konsenzu při jejím vytváření a  z  vysoké odborné argumentace, jíž by měla být podložena. Na přípravě se podílí jak zástupci justice (zejména Nejvyššího soudu nebo ostatních vyšších soudů), tak odborných lékařských společností, státních orgánů, advokátů či pojistitelů. Za  pojistitele se této agendy účastní zástupce ČAP a ČKP. Metodika by měla stanovit určitá pravidla pro

Z dosavadních jednání zatím vyplývá, že u nároku na náhradu za bolest bude aplikovatelný etiologický přístup vycházející z klasifikace založené na rozlišení jednotlivých tělesných struktur.

mezení. Jakkoliv v českém právním prostředí existuje již judikatura k  odškodňování těchto nároků, jedná se zejména o odškodňování závažnějších škod na  zdraví, na  méně závažné škody na  zdraví obtížně aplikovatelné. Nadto rozhodnutí soudů o  těchto nárocích se mohou lišit a i s ohledem na jejich nijak zásadní množství není jejich zobecnění pro vytvoření pravidel k odškodňování těchto nároků nejspíše možné.

Metodika odškodňování újem na zdraví Proto lze přivítat snahu o promítnutí obecného principu odškodňování stanoveného novým občanským zákoníkem do konkrétnějších zásad. Z diskuzního setkání, které k tomuto tématu uspořádaly Nejvyšší soud České republiky a  Společnost medicínského práva, pod záštitou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vyplynula potřeba vytvořit metodiku, jež by mohla být pomůckou při posuzování bolestného a  ztížení společenského uplatnění. Využít by se měla nejen v rámci soudních sporů, ale také právě při odškodňování újem na zdraví mimosoudní, nespornou cestou. Odškodnění škod na  zdraví bez soudního řízení představuje naprosto převažující část odškodňovací praxe. Z  iniciativy Nejvyššího soudu České republiky a Společnosti medicínského práva byly následně zahájeny práce na vytvoření takové pomůcky.

stanovení výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění. Kromě stávající odškodňovací vyhlášky je jedním ze zdrojů inspirace při jejím vytváření také Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a  zdraví (vytvořená Světovou zdravotnickou organizací).

Dosavadní jednání Z  dosavadních jednání zatím vyplývá, že u  nároku na  náhradu za  bolest bude aplikovatelný etiologický přístup vycházející z klasifikace založené na rozlišení jednotlivých tělesných struktur (v zásadě koncepce dnešní

odškodňovací vyhlášky pro bolestné). Pokud se jedná o náhradu za ztížení společenského uplatnění, jeví se jako vhodnější vytvoření nového systému, jenž by promítl příslušný rozsah zdravotního omezení poškozeného do  všech oblastí, ve  kterých dochází pro trvalé následky k omezení či vyloučení společenského uplatnění poškozeného. Z tohoto hlediska je inspirací právě Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, a to zejména její část Aktivity a participace.

Další otázky zůstávají Je třeba upozornit, že i pokud se tuto pomůcku podaří vytvořit, v což všichni, kteří se na ní podílejí, upřímně věří, bude jí stále řešena pouze část nesnází, jež v oblasti odškodňování NOZ přinesl, a to náhrada vytrpěné bolesti a  ztížení společenského uplatnění. Nebude řešeno například odškodňování dalších nemajetkových újem spojených se škodou na zdraví, peněžité náhrady utrpení způsobeného usmrcením nebo zvlášť závažným ublížením na  zdraví osobě blízké (navazující na  dnešní jednorázové odškodění pozůstalých podle §  444 odst. 3 OZ) nebo odškodnění nemajetkové újmy za osobní neštěstí – viz přehled náhrad při ublížení na  zdraví a  při usmrcení. Obecně však lze říct, že bez ohledu na to, v jakém rozsahu se bude metodikou predikované odškodňování pohybovat (neboť výše případného pojistného plnění by měla být jedním z  určovatelů při stanovení výše pojistného a  změna v  odškodňování by se jak do  limitů pojistného plnění, tak do výše pojistného promítnout měla), měla by nová metodika přinést alespoň trochu jistoty nebo lépe řečeno relativní předvídatelnosti. A to nejen pro poškozené a  pojistitele, ale také (což je často neprávem opomíjeno) pro nepojištěné potenciální škůdce. 

Přehled náhrad při ublížení na zdraví a při usmrcení: • Náhrada za vytrpěné bolesti (§ 2958 NOZ) • Náhrada za ztížení společenského uplatnění (§ 2958 NOZ) • Náhrada za další nemajetkové újmy (§ 2958 NOZ) • Náhrada za duševní útrapy osob blízkých (§ 2959 NOZ) • Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného, o jeho osobu nebo jeho domácnost (§ 2960 NOZ) • Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem (§ 2961 NOZ) • Peněžité dávky – např. ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ztráta spočívající v rozdílu mezi výdělkem před vznikem újmy a výdělkem po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na důchodu, náhrada za bezplatné práce poškozeného pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, náklady na výživu pozůstalým (§ 2962–2968 NOZ) • Náhrada nemajetkové újmy tomu, kdo ji důvodně pociťuje jako osobní neštěstí (§ 2971 NOZ)

Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013

13

|| Legislativa

a právo

Elektronické uzavírání pojistných smluv ve světle nového občanského zákoníku MGR. HANA MANOVÁ / PRÁVNÍK EXPERT / GENERALI POJIŠŤOVNA A.S.

Bouřlivý rozvoj informačních sítí v průběhu minulých desetiletí, díky kterému internet dennodenně využívají miliony lidí nejen k získávání informací, komunikaci a zábavě, umožnil vznik nové odbytové cesty. Elektronická kontraktace je fenoménem posledních desetiletí a stala se neodmyslitelnou součástí obchodní strategie a hospodářského soutěžení většiny podnikatelů, pojišťovny nevyjímaje.

Elektronické obchodování umožňuje uzavírání smluv v  relativní anonymitě a  šetří náklady mimo jiné v důsledku omezení lidského faktoru včetně zprostředkovatelů. Není limitováno ani národními hranicemi. Zmíněné výhody však mohou v  konkrétních případech pro pojišťovny představovat také významná právní rizika. Z právního hlediska zcela bezpečné řešení však bývá často ekonomicky zcela neúnosné nebo pro klienty tak složité a nepraktické, že by ve výsledku nebylo efektivní. Cílem jednotlivých pojišťoven by proto měla být alespoň minimalizace právních rizik při uzavírání pojistných smluv za využití služeb počítačové sítě internet.

Roztříštěná právní úprava Právní úprava týkající se elektronicky uzavíraných smluv je značně roztříštěná. Vedle souboru evropských předpisů, které byly v různé kvalitě promítnuty do  vnitrostátních právních předpisů, je elektronická kontraktace upravena v  mnoha vnitrostátních předpisech práva soukromého i veřejného. Stěžejní pro uzavírání pojistných smluv elektronickými prostředky je v tento okamžik kromě zákona č. 37/2004 Sb., o  pojistné smlouvě, samozřejmě i  stávající občanský zákoník, který bude s  účinností od 1. ledna 2014 nahrazen občanským zákoníkem novým (dále NOZ, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Nelze opominout ani množství specifických předpisů, jež byly v minulosti přijaty často v důsledku transpozice komunitární úpravy elektronického obchodování a ochrany spotřebitele.1 Předem si dovolím čtenáře| upozornit, že předmětem tohoto článku s ohle-

1

dem na  jeho rozsah nebudou informační povinnosti, které musí pojišťovna vůči zájemci o pojištění plnit, ani další související povinnosti vyplývající z elektronického nabízení pojištění, jedná se například o podmínky šíření obchodních sdělení, povinnosti vyplývající z  regulace reklamy, ochrany spotřebitele, z práva hospodářské soutěže či ochrany osobních údajů.

Novinky Nový občanský zákoník se často stává předmětem kritiky laické i  odborné veřejnosti. Důvodem je nedostatečná reflexe aktuálních společenských poměrů a skutečnost, že NOZ neupravuje pojmy a situace, na které stávající občanský zákoník v době svého vzniku nemohl pamatovat, jež jsou však dnes běžnou součástí

Smlouva ≠ listina Při hledání odpovědi si musíme znovu připomenout, že smlouva je dvoustranný právní úkon, resp. dle pojmosloví nového občanského zákoníku dvoustranné právní jednání, které vyvolává právní následky; typicky vznik, změnu nebo zánik práv a povinností smluvních stran. Smlouvou vyjadřují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a vůli řídit se obsahem smlouvy. V  pojistné smlouvě se pak pojistitel zavazuje poskytnout oprávněné osobě pojistné plnění v případě pojistné události a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Máme-li listinu, na  které je smlouva v  podobě textu zaznamenána, jedná se z  hlediska práva o  důkazní prostředek, jejž používáme k  tomu, abychom prokázali, že mezi smluvními stranami byla smlouva uzavřena a  jaký měla obsah. Smlou-

NOZ ke škodě věci vůbec neřeší problematiku elektronické kontraktace a nadále ponechává řešení konkrétních sporů běžné právnické tvořivosti a posléze soudům. života. NOZ ke  škodě věci vůbec neřeší problematiku elektronické kontraktace a  nadále ponechává řešení konkrétních sporů běžné právnické tvořivosti a  posléze soudům. Nejdůležitější otázkou zůstává jakým způsobem lze využít informační technologie k  platnému sjednávání pojistných smluv, jejichž uzavření a  obsah budou pojišťovny schopny v  případě sporu prokázat.

vou jako takovou je však podle současného občanského zákoníku nikoliv tato listina, ale souhlasný projev vůle smluvních stran, přičemž tato vůle nemusí být vůbec zaznamenaná v papírové či jiné podobě. Listiny se však díky staletým zkušenostem, které s  nimi lidstvo má, osvědčily jako vynikající důkazní prostředek. Listiny umožňují identifikaci smluvních stran a  zachycení vůle smluvních stran pro-

Jedná se např. o zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a další.

14

Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo

Ilustrační foto: Dreamstime.com

střednictvím textového vyjádření. Navíc listina také fixuje smlouvu v  čase (jinak bychom byli odkázáni jen na vlastní paměť, listina nám však obsah vůle smluvní stran stabilizuje i pro budoucí léta), když prostřednictvím podpisu strany projevují souhlas s textem, pod který se podepsaly.2

Písemná forma Pokud však chceme umožnit uzavírání pojistných smluv bez využití listin toliko prostřednictvím elektronických prostředků, musíme nejprve zjistit, jaké formální požadavky na pojišťovny klade zákon. I  když nový kodex staví v  zásadě na  bezformálnosti právních jednání, v  oblasti pojištění k  žádným dramatickým změnám nedochází. Není-li pojištění ujednáno na  pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje pojistná smlouva i  podle NOZ písemnou formu. Zároveň nový občanský zákoník stanoví, že přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma za zachovanou, samozřejmě za předpokladu písemné nabídky ze strany pojistitele.3 Jedná se sice o naprostou právní anomálii, ale pro pojišťovny bude jistě užitečnější než stávající ustanovení § 6 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, který sice umožňoval přijetí návrhu zaplacením pojistného ve výši a lhůtě uvedené v návrhu pojistné smlouvy, zároveň však v § 7 předepisoval s výjimkou krátkodobého pojištění písemnou formu. Pojišťovny sice vykládaly tato dvě ustanovení více než blahosklonně a  zaplacením pojistného sjednávaly i  pojistné smlouvy s  dlouhodobým pojištěním, z  hlediska práva však přijetí návrhu pojistitele a forma smlouvy představují dvě odlišné kategorie. Jednalo se tedy sice o  praktický, ale účelový výklad.

Podpis Ač to přímo z textu nového občanského zákoníku nevyplývá, zůstává zachováno také staré pravidlo, že v případě nedostatku zákonem předepsané písemné formy, je smlouva absolutně neplatná. Autoři NOZ takto argumentují s poukazem na  výkladové ustanovení, které přikazuje zákonná ustanovení vykládat se zřetelem k hodnotám, jež zákon chrání, a odvolávají se na ustanovení § 588 NOZ, podle kterého soud přihlédne i  bez návrhu k  neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V  nedostatku zákonem předepsané písemné formy spatřují tvůrci kodexu zjevné narušení veřejného pořádku,

což takové jednání činí absolutně neplatným. Pomineme-li tedy pro účely tohoto článku krátkodobé pojištění uzavírané prostřednictvím webových formulářů (nejčastěji pojištění cestovní), musí pojišťovny zajistit, aby pojistné smlouvy, včetně těch elektronických, splňovaly písemnou formu.4 Nový občanský zákoník přebírá v obdobné podobě i současné pravidlo, že k platnosti písemného právního jednání se vyžaduje podpis jednající osoby. U listin je vyžadován vlastnoruční podpis, který však může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Ani v tomto případě se nejedná o žádnou legislativní novinku, už stávající zákon umožňoval používání podepisovacích razítek a skenů vlastnoručních podpisů.

Soudní judikatura Požadavek písemné formy však neznamená, že musíme pro uzavírání smluv, u kterých zákon písemnou formu předepisuje, využívat pouze a  jen listinnou podobu. Písemná forma je zachována i v případě právního jednání, které bylo učiněno elektronickými prostředky, pokud tyto umožňují zachycení obsahu jednání a  určení jednající osoby. Nový občanský zákoník odkazuje na  jiný právní předpis, jenž stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Zvláštním předpisem, na který NOZ odkazuje, není jen zákon o elektronickém podpisu, ale i  např. zákon o  elektronických úkonech a  autorizované konverzi dokumentů a  zákon o  archivnictví a  spisové službě. České soudy u obligatorně písemných smluv uzavíraných přes internet, které nebyly opatřeny elektronickým podpisem, opakovaně dovozují, že takové smlouvy, pokud nejsou opatřeny elektronickým podpisem, jsou neplatné pro nedostatek formy. Podobně Ústavní soud v minulosti odmítl ústavní stížnost s argumentací, že pokud má mít právní úkon učiněný

elektronickými prostředky písemnou formu, musí být elektronicky podepsán podle zákona o elektronickém podpisu. Soudní judikatura se tu jak vidno příkře rozchází s  názory vědecké i  běžné právnické obce, a  dokonce i  s  evropskými zásadami, na  kterých byla právní regulace elektronického obchodování vystavěna. Pro pojišťovny by však dostupná česká soudní judikatura neměla zůstat stranou při hodnocení právní rizikovosti a nastavení procesu elektronické kontraktace.

Elektronický podpis Elektronický podpis, jeho jednotlivé kategorie a  náležitosti upravuje zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Prostým elektronickým podpisem se přitom rozumí toliko údaje v elektronické podobě (data), jež jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a slouží k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Například jméno uvedené na  konci e‑mailu ve  smyslu souboru písmen vytvořených pomocí klávesnice je prostým elektronickým podpisem, ovšem s naprosto mizivou důkazní spolehlivostí, což potvrdila i mnohá soudní rozhodnutí. Když pro uzavření smlouvy s povinně písemnou formou použijeme pouze elektronické prostředky, může nám z právního hlediska při menší míře obezřetnosti vzniknout situace, kdy sice máme formálně perfektní smlouvu, avšak v praxi nejsme schopni uzavření takové smlouvy nebo její obsah prokázat. Navíc nejsou ojedinělé ani případy, kdy soudy z  neznalosti ztotožňují elektronický podpis s  tzv. zaručeným elektronickým podpisem. Výhodou zaručeného elektronického podpisu je, že zákon samotný zakládá vysokou důkazní spolehlivost dokumentu opatřeného zaručeným elektronickým podpisem. Tento podpis totiž identifikuje podepsanou osobu, zaručuje integritu zprávy (umožňuje zjistit jakékoliv následné změny

Samozřejmě ani listiny nemají absolutní důkazní sílu a vlastnoruční podpisy lze zfalšovat. NOZ používá pro návrh na uzavření smlouvy pojem „nabídka“. 4 Pokud se jedná o změny smluv, uplatní se ustanovení § 564 NOZ. Smlouvy, pro které přímo zákon předepisuje písemnou formu, lze změnit pouze projevem vůle v téže nebo přísnější formě. 2 3

Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013

15

|| Legislativa obsahu zprávy) a  zaručuje nepopiratelnost. Mají pojišťovny pro elektronickou kontraktaci využívat v zájmu eliminace budoucích právních problémů toliko zaručený elektronický podpis? Předpokládáme, že uzavírání pojistných smluv výlučně se zaručenými elektronickými podpisy obou smluvních stran zůstane vzhledem k jejich mizivému rozšíření a antipatii, které u veřejnosti vzbuzují, jen v oblasti teorie.

Právní rizika Pojišťovny již dnes využívají jiný, praktičtější způsob uzavírání elektronických smluv. Zájemce o pojištění si například prostřednictvím sjednávací aplikace na  webových stránkách pojišťovny vybere konkrétní pojištění a  zadá potřebné údaje pro kalkulaci pojistného a uzavření smlouvy. Následně mu pojišťovna návrh pojistné smlouvy se všemi podstatnými náležitostmi a  s  naskenovaným podpisem osob oprávněných jednat za  pojišťovnu doručí prostřednictvím datové zprávy (e-mailu) a  pojistník tuto nabídku pojistitele akceptuje včasným zaplacením pojistného. Tímto způsobem bude písemná forma předepsaná NOZ pro všechny pojistné smlouvy, s  výjimkou smluv zakládajících krátkodobé pojištění, zachována a  pojistná smlouva bude uzavřena. Znovu je však potřeba upozornit, že i tento způsob uzavírání smluv v  sobě skrývá některá rizika, která by měly pojišťovny znát, vyhodnocovat a  řídit.5 Rizikovost samozřejmě poroste spolu s  rostoucím objemem elektronicky uzavíraných pojistných smluv. Mezi největší nebezpečí patří důkazní spolehlivost v  případě sporu. Nejsou neobvyklé případy, kdy soudy rozhodly v  neprospěch strany, která nebyla schopna prokázat, že obchodní podmínky, na které smlouva

a právo elektronicky odkazovala, existovaly právě v takové podobě, jak strana tvrdí. Při sporu bude muset pojišťovna prokázat nejen to, že její nabídka měla veškeré podstatné náležitosti, měla písemnou formu a  byla podepsána, ale také bude muset prokazovat, že nabídka měla v době uzavření pojistné smlouvy právě tento obsah (to se samozřejmě týká i pojistných podmínek). Jedním z  možných řešení je podmínky učinit součástí elektronického dokumentu, ve kterém je nabídka pojistitele, a tento elektronický dokument opatřit např. časovým razítkem, které umožňuje ověřit, že právě takový dokument existoval v konkrétním čase. Nelze pominout ani problémy, jež s  sebou přináší relativní anonymita elektronické kontraktace, kvůli které bude pojišťovna nucena prokazovat například ve sporech o dlužné pojistné, že nabídku doručila skutečně pojistníkovi a že to byl pojistník uvedený v nabídce, kdo zaplatil první pojistné ve lhůtě a výši určené v elektronické nabídce pojišťovny. Ne vždy bude v  takových případech pojišťovna úspěšná, zejména bude-li na druhé straně poučený spekulant.

Archivace elektronických dokumentů Důležitou součást elektronické kontraktace tvoří též problematika dlouhodobého uchování elektronických dokumentů, se kterou moderní společnost prozatím nemá dostatečné zkušenosti. Jaký způsob archivace elektronických dokumentů doporučují odborníci na  právo informačních technologií? Jednou z  možných variant ukládání elektronických dokumentů, kterou členským pojišťovnám ČAP doporučoval letos v březnu na workshopu k elektronické

dokumentaci doc. Polčák6, je technologie nazývaná „důvěryhodné ukládání elektronických dokumentů“. Důvěryhodné úložiště a  dokumenty v  něm jsou chráněny, když technická ochrana se může zvyšovat spolu s  postupujícím časem a  provozovatel úložiště může reagovat i  na  aktuální bezpečnostní hrozby. Tento způsob ukládání se však už bez zaručeného elektronického podpisu neobejde, neboť na počátku úložiště ověřuje vždy pravost zaručeného elektronického dokumentu a uloží jen ty, u kterých proběhlo ověření pravosti. Ať už je doba uložení elektronického dokumentu v důvěryhodném úložišti jakkoliv dlouhá, úložiště před expedicí dokumentu například pro účely soudního řízení opatří dokument tzv. elektronickou značkou. Elektronická značka neověřuje pravost dokumentu a  že nebyl v  mezidobí jeho obsah změněn, ale prokazuje, že takový dokument byl uložen v důvěryhodném úložišti. V  případě sporu o  pravost dokumentu pak lze argumentovat právě tím, že technologie, kterou důvěryhodné úložiště pro archivaci dokumentů používá, je dostatečná i  k  prokázání pravosti elektronického dokumentu.7

Závěrečné shrnutí Změny elektronické kontraktace, které přináší nový občanský zákoník, nejsou nijak zásadní. Zákonodárce bohužel nevyužil historickou příležitost a  nedefinoval pojmy a  neupravil instituty důležité pro uzavírání smluv prostřednictvím elektronických prostředků. Pojišťovny by však právě proto tento způsob uzavírání smluv neměly podceňovat. Naopak kvůli rostoucímu počtu takovýchto smluv by elektronické kontraktaci v kontextu nastavení vnitřních pravidel měly věnovat větší pozornost. 

KONFERENCE POJIŠŤOVACÍCH UNDERWRITERŮ V PRAZE Evropská asociace underwriterů životního a  zdravotního pojištění (ELHUA) pořádá ve  dnech 9.–11. 4. 2014 odbornou konferenci, kterou tentokráte hostí česká metropole Praha. Setkání se uskuteční v  hotelu Hilton Old Town. Součástí setkání bude široká škála tematicky zaměřených přednášek s přesahem do každodenní praxe pojišťovacího underwritera. ELHUA byla založena na  podzim roku 2008 za  účelem zvýšení povědomí o  životním a  zdravotním underwritingu na evropském pojišťovacím trhu. Cílem je také výměna profesních informací a zkušeností z jednotlivých zemí.

Viz § 7 zákona o pojišťovnictví a prováděcí vyhláška č. 434/2009 Sb. včetně přílohy č. 1. Doc. JUDr. Radim Polčák, Ph.D. působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a publikuje v oborech právní teorie, právní filozofie a práva informačních technologií. Jako host přednáší na právnických fakultách a justičních vzdělávacích institucích v ČR, Rakousku, Maďarsku a Velké Británii. 7 Obdobným způsobem řeší ukládání dokumentů zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, technické parametry stanoví Národní standard pro elektronické systémy spisové služby vydaný Ministerstvem vnitra ČR. 5 6

16

Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo

|| Legislativa

a právo

Výstupy z projektu Implementace NOZ v praxi pojišťoven MGR. LUCIE JANDOVÁ / PŘEDSEDKYNĚ PRACOVNÍ SKUPINY OBČANSKÝ ZÁKONÍK / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

V minulém čísle časopisu Pojistný obzor jsme informovali o zahájení společného projektu pojišťoven v rámci ČAP, který pod zastřešením advokátní kanceláře Johnson Šťastný Kramařík, advokátní kancelář, s.r.o., řešil aktuální praktickou výkladovou problematiku pojištění spojenou s implementací nového občanského zákoníku (NOZ).

Projekt byl dokončen během července a  jednotlivé závěry témat projektu mají účastníci k  dispozici v  podobě písemně zpracovaného stanoviska. Pro podrobné seznámení nejen ostatních právníků, ale zejména neprávníků a  odborníků z  pojišťoven se závěry projektu bude v první polovině září uspořádán seminář. Přesto bychom čtenáře alespoň v  krátkosti rádi seznámili s některými závěry, k nimž jsme v rámci projektu dospěli. Je však třeba upozornit, že se jedná o velmi stručné shrnutí.

Přechodná ustanovení V  rámci projektu převládl právní názor, podle něhož je rozhodným okamžikem pro určení právního režimu pojistné smlouvy (zákon o pojistné smlouvě versus nový občanský zákoník) uzavření pojistné smlouvy. Tento závěr platí i  pro případné následné změny pojistné smlouvy (s výjimkou případu, kdy by se jednalo o  kompletní změnu pojištění), a  to jak změny rozsahu pojištění, tak např. zahrnutí dalších osob či předmětů do  pojištění. Od  těchto

Náhrada újmy Jednou z  klíčových otázek řešených v  rámci tohoto tématu byl rozsah pojistného plnění z  pojistných smluv pojištění odpovědnosti za  škodu uzavřených podle zákona o  pojistné smlouvě. Ačkoliv toto téma je současně jedním z  nejproblematičtějších, v  zásadě lze považovat za  právně správné i  spravedlivé, pokud se pojistná smlouva bude nadále vztahovat na ty typy nároků, na které se vztahovala dosud (byť jsou nově např. širší či přiznány více osobám), resp. z pojištění by neměly být hrazeny nároky podle NOZ, jež svou povahou odpovídají nárokům z pojištění dosud vyloučeným. Z hlediska právní jistoty lze však doporučit upravit po 1. 1. 2014 tyto pojistné smlouvy tak, aby nevzbuzovaly pochybnost o tom, jaké nároky budou ze sjednaného pojištění hrazeny. Zvláštní pravidla pak budou platit pro povinná pojištění, kde je třeba respektovat rozsah pojištění vymezený zvláštními zákony. V  rámci projektu byly také řešeny některé sporné dílčí otázky týkající se povinnosti nahradit újmu, např.:

Pokud se jedná o náhradu „dalších nemajetkových újem“, s ohledem na jejich specifičnost lze předpokládat, že většinou budou předmětem individuálního posuzování.

Kogentní versus dispozitivní ustanovení NOZ Pro možnost odchýlení se od zákonné úpravy platí v zásadě následující omezení: • nelze se odchýlit od ustanovení, v němž je takový zákaz výslovně uveden (např. „zakazuje se“, „k opačnému ujednání se nepřihlíží“); • odchylka nesmí být v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem a právy týkajícími se postavení osob (včetně práva na  ochranu osobnosti); • od ujednání, jehož účelem je ochrana slabší strany, se nelze odchýlit v její neprospěch; • pokud povaha a smysl ustanovení odporuje odchylnému ujednání, nelze se od  něj odchýlit.

Doručování Přesto, že NOZ nezakládá fikci doručení (a tedy zůstává v  zásadě z  hlediska hmotněprávního podmínkou úkonu jeho doručení do dispoziční sféry adresáta), stanovuje nově vyvratitelnou právní domněnku doby dojití, pokud k dojití došlo. Dále je z hlediska doručování upraveno tzv. zmaření doručení. Kombinace těchto institutů může vést ke zjednodušení procesů doručování listinných písemností.

Pojistný zájem úprav je třeba odlišit skupinové smlouvy (někdy též označované jako rámcové), kterými jsou pouze dohodnuty podmínky pojištění (de iure se jedná o smlouvy nepojmenované), ovšem následně jsou na jejich základě uzavírány jednotlivé pojistné smlouvy. Jednotlivé takto uzavřené pojistné smlouvy by se řídily právním režimem účinným v době jejich uzavření (nikoliv uzavření skupinové smlouvy), tedy po 1. 1. 2014 by se řídily NOZ.

• „nebezpečné vlastnosti“ u osoby nebezpečných vlastností mohou být představovány např. sklonem k  páchání trestné činnosti, závislostí na alkoholu či nakažlivou nemocí; • objektivní odpovědnost za provoz vozidla se nově vztahuje také na  nemotorová vozidla, s výjimkou vozidel poháněných lidskou silou; • důkazní břemeno ohledně prokázání překážky lepší budoucnosti leží nadále na poškozeném.

Ačkoliv se jedná o dnes existující právní institut, nově se nejen definují vyvratitelné právní domněnky, kdy je právní zájem dán, ale stanoví se i důsledky jeho neexistence při uzavření pojistné smlouvy a  důsledky jeho zániku během trvání pojištění. Nadto musí být pojistný zájem dán nikoliv u pojištěného jako dosud, ale u pojistníka. V případě, že pojistník je odlišnou osobou od  pojištěného, lze z  důvodu jistoty platnosti pojistného vztahu doporučit podpis

Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013

17

|| Legislativa

a právo

Ilustrační foto: Archiv ČAP

pojištěného. Domněnka pojistného zájmu není definována pro pojištění odpovědnosti za škodu, což však neznamená, že by pro toto pojištění nutnost existence pojistného zájmu neexistovala, je třeba pouze vyjít z obecné definice pojistného zájmu.

Souhlas pojištěného s vyplacením odkupného V případě vyplacení odkupného jiného než stanoveného zákonem (spojeného se zánikem pojištění) je třeba souhlasu pojištěného, a lze doporučit zajištění souhlasu pojištěného s touto výplatou již při uzavření pojistné smlouvy.

Informační povinnosti Na pojištění se v případě uzavírání smlouvy se spotřebitelem vztahují ustanovení k  ochraně spotřebitele podle § 1810–1851 NOZ, rozsah povinností a  omezení pojistitele je tedy širší než dosud a liší se také mimo jiné podle způsobu a  okolností uzavírání pojistné smlouvy (ustanovení aplikovatelná vždy, u smluv uzavíraných distančním způsobem, u smluv uzavíraných mimo obchodní prostory).

Analýza potřeb a záznamy z jednání Problematika analýzy potřeb a  záznamů z  jednání je úzce propojena s  právní úpravou zprostředkování pojištění, jejíž změny jsou projednávány v  rámci legislativního procesu. Z hlediska NOZ má zaznamenávání potřeb pojistníka souvislost mj. s  povinností pojistitele upozornit pojistníka na nesoulad mezi jeho požadavky a nabízeným pojištěním. Je třeba rozlišovat mezi potřebou pojistníka a jeho požadavkem (jím formulovanou potřebou). Zjišťování požadavků pojistníka je z povahy věci omezeno v  případě uzavírání smluv prostřednictvím např. internetu. Při posuzování povinnosti pojistitele se zohledňuje, zda je pojistníkovi nápomocen zprostředkovatel nezávislý na pojistiteli. Z  pojišťovacích zprostředkovatelů lze považovat za takového nezávislého zprostředkovatele pouze pojišťovacího makléře.

Odstoupení od smlouvy Odstoupení od  smlouvy je v  podobě aplikovatelné na pojištění upraveno na čtyřech místech NOZ a  je třeba posuzovat, kdy se jedná o poměr speciality a kdy se uplatní tato práva vedle sebe. V rámci právní úpravy pojištění má

18

Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo

pojistník nově právo odstoupit od smlouvy odvětví životních pojištění ve lhůtě třiceti dnů ode dne jejího uzavření (bez ohledu na to, zda byla smlouva uzavřena formou obchodu na  dálku, či nikoliv). Tomu je třeba přizpůsobit metodiku pojistitele. Nadto je třeba brát v potaz právo odstoupit od  smlouvy v  případě porušení smlouvy (včetně pojistné smlouvy) podstatným způsobem.

Adhezní smlouva Nová právní úprava stanovuje specifika pro pojistné smlouvy uzavírané adhezním způsobem. Před uzavřením pojistné smlouvy je třeba věnovat pozornost řádnému seznámení pojistníka s tím, že pojištění se řídí také pojistnými podmínkami či ujednáními mimo samotný text pojistné smlouvy a s jejich obsahem. Prokázání splnění této povinnosti je možno zabezpečit potvrzením či prohlášením pojistníka, přičemž je vhodné, aby takové prohlášení obsahovalo jak konkrétní označení pojistných podmínek či ujednání, jimiž se pojistná smlouva řídí, tak potvrzení o  tom, že byly pojistníkovi předány a ten se s nimi seznámil.

Oznámení škodní události NOZ rozšiřuje okruh osob, které mohou pojistiteli oznámit vznik škody s tím, že s takovým oznámením je spojena povinnost pojistitele zahájit šetření škodní události. Kromě toho, kdo se pokládá za  oprávněnou osobu, může takové oznámení učinit také ten, kdo má právní zájem na  pojistném plnění (např. zástavní věřitel, poškozený v  pojištění odpovědnosti za škodu). Další postup pojistitele bude nutno nastavit podle osoby, která oznámení učinila. Nová právní úprava oznámení škodní události nemění nic na  skutečnosti, že pro poskytnutí pojistného plnění je třeba uplatnění práva na  pojistné plnění osobou, která toto právo má. V případě oznámení učiněného některými jinými osobami (předvídanými zákonem) však bude muset být postup pojišťovny aktivnější než doposud. Na druhou stranu je však třeba upozornit, že tím nejsou dotčeny povinnosti

pojistitele uložené jinými právními předpisy jako povinnost mlčenlivosti podle zákona o pojišťovnictví, ochrana osobních údajů apod.

Pojištěná zástava NOZ stanovuje v § 1354 zákonný postup v případě, že je zástava (nerozhodno, zda movitá, či nemovitá věc) pojištěna. V takové situaci pojistitel v případě pojistné události plní zástavnímu věřiteli, pokud je mu zástavní právo včas prokázáno zástavním věřitelem nebo oznámeno zástavním dlužníkem či zástavcem. Spornou otázkou, která bude ještě předložena k  posouzení Komisi pro aplikaci nové civilní legislativy zřízené v  rámci Ministerstva spravedlnosti, je, zda zástavní věřitel je aktivně legitimován, tedy zda na něj přechází právo oprávněné osoby na pojistné plnění a je oprávněn jej uplatnit soudně.

Odškodňování újem na zdraví NOZ zrušil bez náhrady vyhlášku pro odškodňování bolesti a  ztížení společenského uplatnění, nicméně nová pravidla pro odškodňování těchto újem (kromě zásady plného odškodnění či zásad slušnosti) detailně nestanoví. Bude-li vytvořena metodika pro odškodňování těchto újem zastřešená Nejvyšším soudem ČR, lze předpokládat, že v praxi převáží. V opačném případě či v období do jejího vytvoření bude odškodňování těchto újem z pojištění záviset mj. na posouzení pojistitele, dohodě účastníků a eventuálním přezkumu soudem. NOZ však nutně neznamená automatické navýšení odškodnění těchto nároků, zákon klade spíše důraz na individualizaci jejich posouzení. Pokud se jedná o  náhradu „dalších nemajetkových újem“, s ohledem na jejich specifičnost lze předpokládat, že většinou budou předmětem individuálního posuzování. Obdobný bude zřejmě i  postup při posuzování újmy za  „osobní neštěstí“, pokud tento nárok bude v pojištění zahrnut (nelze opomenout, že u osobního neštěstí se může jednat o škody způsobené úmyslně, které jsou z pojištění zpravidla vyloučeny). 

|| Legislativa

a právo

Novela zákona č. 56/2001 Sb.: Co čeká české řidiče? JUDR. ZUZANA HLAVÁČKOVÁ / VEDOUCÍ ODDĚLENÍ LEGISLATIVY A EKONOMIKY / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

Ve Sbírce zákonů byl zveřejněn zákon č. 239/2013 Sb. (dále také Zákon), kterým se mimo jiné mění zákon č. 56/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a také zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Změn doznaly i některé související zákony. Návrhem novely jsme se zabývali v Pojistném obzoru č. 3/2012 a jak jsme přislíbili, k problematice se vracíme.

Ilustrační foto: Dreamstime.com

V  tomto příspěvku se věnujeme pouze vybraným změnám v  právní úpravě, a  to jak proti původnímu návrhu novely, tak i  platné právní úpravě zákona č. 56/2001 Sb. a  zákona č.  168/1999 Sb. Zákon byl přijat ve  znění řady pozměňovacích návrhů, z nichž zejména pozměňovací návrhy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR znamenaly v  některých částech někdy i  významné změny. Účinnost Zákona je až od 1. 1. 2015, s  tím, že pouze nové znění § 5 odst. 7 zák. č.  26/2001 Sb., upravující automatizovanou výměnu údajů o  vozidlech, jejich vlastnících a provozovatelích podle předpisů EU1, nabude účinnosti dnem 1. 1. 2014.

Novela zákona č. 56/2001 Sb. Registrace vozidel Od  1. 1. 2015 nastane změna, kdy obecní úřad s rozšířenou působností zapíše vozidlo do  registru silničních vozidel na  základě písemné žádosti vlastníka, případně na základě společné žádosti vlastníka a osoby provozovatele. Zapsán může být provozovatel odlišný od vlastníka, který je současně fyzickou osobou s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Pokud se jedná o občana z jiného členského státu, ten může být zapsán jako provozovatel, pokud je osobou s přechodným pobytem v délce alespoň 6 měsíců v kalendářním roce nebo osobou, které byl udělen azyl. Právnická osoba může být do registru zapsána jako provozovatel pouze tehdy, pokud má na území České republiky sídlo. Možnost podání společné žádosti, stejně tak i  podmínka pobytu či sídla provozovatele na  území České republiky v  původním návrhu novely zákona upravena nebyla. Žádost o  zápis musí zároveň obsahovat úředně ověřený podpis nebo

1

uznávaný elektronický podpis. Tato podmínka neplatí, pokud obecní úřad obce s  rozšířenou působností ověří při podání žádosti totožnost žadatele, nebo pokud je žadatel zastoupen na základě plné moci. V takovém případě totiž musí být úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem zmocnitele opatřena plná moc. Zápisy změn údajů Zápis změny vlastníka vozidla v registru bude od  1. 1. 2015 prováděn v  případě převodu (typicky tedy při změně vlastnického práva na základě smlouvy) vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka. Platí stejný princip jako v  případě registrace vozidla – podpisy žadatelů musí být úředně ověřeny nebo opatřeny uznáva-

nými elektronickými podpisy žadatelů. Tato podmínka neplatí, pokud obecní úřad obce s  rozšířenou působností ověří při podání žádosti totožnost žadatele. Plná moc, je-li žadatel smluvně zastoupen, musí být opatřena úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem zmocnitele. Tato úprava platí v zásadě i pro zápis změny provozovatele vozidla. Vzor žádosti o  zápis změny vlastníka nebo provozovatele v  registru vozidel stanoví prováděcí předpis, jehož znění v současnosti není ještě k dispozici. Vyšší aktuálnost údajů Nově přijatá úprava postupů při registraci vozidel a  při zápisech změn údajů o  vozidlech by tedy měla přispět k  vyšší aktuálnosti evidovaných údajů o  vlastnících a  vozidlech, se

Čl. 12 rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorizmu a přeshraniční trestné činnosti. Čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/82/EU ze dne 25. října 2011 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu.

Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013

19

|| Legislativa všemi pozitivními důsledky pro subjekty využívající data z  Centrálního registru vozidel. Zejména se tedy jedná o Policii ČR při vyšetřování dopravních nehod nebo při pátrání po  odcizených vozidlech a  Českou kancelář pojistitelů při plnění jejích povinností dle zák. č. 168/1999 Sb., o  pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Přidělování registračních značek na přání Finální znění novely oproti návrhu doznalo významných změn v  oblasti možnosti převodu registrační značky mezi vozidly či ponechání registrační značky vozidlu i  po  jeho přeregistraci. Původní návrh umožňoval obecnou „převoditelnost“ registrační značky, přijaté znění novely zákona však tuto možnost při-

a právo institut jediného vyřazení silničního vozidla z  provozu. Nově je upraveno právo (a  povinnost) obecního úřadu s rozšířenou působností vyřadit vozidlo z provozu: a) na základě žádosti vlastníka vozidla, nebo b) zaniklo-li pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla a  ve  lhůtě do  14  dnů od  zániku pojištění odpovědnosti nebyla uzavřena nová pojistná smlouva o  pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se téhož silničního vozidla, na  základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a  povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události. Nově je upravena povinnost vlastníka vozidla požádat o  vyřazení vozidla z  provozu, pokud došlo k  jeho odcizení, a  to bez zbytečného odkladu poté, co se o odcizení

Úprava byla vyvolána snahou o zamezení uzavírání tzv. „otevřených flotil“, kdy v některých případech osoba pojistníka neměla žádný zájem na pojistné ochraně, neboť v případě pojistné události jí samotné nevznikala žádná újma.

znává pouze u registračních značek na přání. Pozměňovací návrh v tomto smyslu byl iniciován z důvodu jednoznačné a nezaměnitelné přiřaditelnosti registrační značky k individualizovanému vozidlu. Uvedený zájem je právně i  věcně opodstatněn činnostmi, které ze zákona zajišťuje Česká kancelář pojistitelů, a to i  na  mezinárodním poli, kdy řádná a  včasná identifikace vozidel je nutná nejen pro činnost informačního střediska, ale i  pro vymáhání příspěvku za provozování nepojištěných vozidel a regresních nároků za škody způsobené nepojištěnými vozidly. Z finální textace novely zároveň vypadla navrhovaná povinnost obecních úřadů s rozšířenou působností hradit Ministerstvu dopravy náklady (včetně nákladů souvisejících) spojené s  výrobou a  poskytováním tabulek registračních značek a  registračních značek na  přání. Náklady na  výrobu tabulek registračních značek nese tedy Ministerstvo dopravy. Vyřazování vozidel z registru Další velkou změnou, a to nejen oproti původnímu návrhu novely, nýbrž i  oproti stávající právní úpravě, je nová právní úprava vyřazování vozidel z  registru. Byl opuštěn princip dočasného a trvalého vyřazení vozidla z registru (dle návrhu novely dočasné, dlouhodobé a  trvalé vyřazení vozidla) a  upraven je nadále pouze

2

vozidla dozvěděl. K  žádosti o  vyřazení vozidla je vlastník povinen doložit policejní protokol a  doklady a  tabulky registračních značek, pokud je má k  dispozici. Ukončit vyřazení vozidla z  provozu lze na  žádost vlastníka vozidla, pokud je k vozidlu splněna povinnost pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla a  pokud má vozidlo platné osvědčení o  technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a  stanicí technické kontroly. Přechodná ustanovení Ve vztahu k nedokončeným „polopřevodům“, zmíněným v loňském příspěvku, a zjevné vědomosti zákonodárce o neaktuálnosti dat v registru a  snaze tuto situaci alespoň částečně napravit, považujeme za důležitá některá přechodná ustanovení, která mají přispět k  „vyčištění“ a  aktualizaci (odpovídající právnímu faktickému stavu) údajů v registru. (i) Podle bodu 2 přechodných ustanovení platí, že do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona může vlastník silničního vozidla podat žádost o svůj zápis do registru silničních vozidel pro vozidlo, u  kterého není zapsán jeho vlastník. K  žádosti je povinen přiložit technický průkaz a  osvědčení o  registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole vozidla ne starší 14 dní, zelenou kartu a platné osvědčení o technické způsobilosti

vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly. Obecní úřad obce s rozšířenou působností pak postupuje podle § 10 zákona č. 56/2001 Sb. (ii) Podle bodu 3 přechodných ustanovení platí, že silniční vozidlo, které je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně vyřazené z  registru silničních vozidel, se považuje za silniční vozidlo vyřazené z provozu. (iii) Podle bodu 4 přechodných ustanovení silniční vozidlo, které je ke  dni nabytí účinnosti zákona trvale vyřazené z  registru silničních vozidel, se považuje za  silniční vozidlo zaniklé. Silniční vozidlo se dále považuje za  zaniklé, pokud ke  dni nabytí účinnosti tohoto zákona je dočasně vyřazené z  registru silničních vozidel po dobu přesahující 18 měsíců a vlastník tohoto vozidla do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučiní oznámení podle § 12 odst.  4 zákona č. 56/2001 Sb., ve  znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo není u tohoto vozidla zapsán v  registru silničních vozidel jeho vlastník a  do  6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona není podána žádost o zápis vlastníka silničního vozidla do registru. Ačkoli bod 4 přechodných ustanovení definuje vozidlo, které se bude „považovat za zaniklé“, nestanoví (v § 13 2 novelizovaného znění zákona) právo obecního úřadu s  rozšířenou působností zapsat zánik takového vozidla do  registru z  úřední povinnosti, bez žádosti vlastníka o zápis zániku vozidla. Jaký konkrétní postup bude tedy v případě vozidel, považovaných za  zaniklé, následovat ve  vztahu k registru vozidel a ve vztahu k ne/oprávněnosti jejich provozování na pozemních komunikacích, není jasné.

Novela zákona č. 168/1999 Sb. Zákon v  části druhé obsahuje i  novelu již zmiňovaného zákona č. 168/1999 Sb., o  pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla (dále také „ZPOV“). Řada změn je vyvolána reakcí na novelu zákona č. 56/2001 Sb. Jde zejména o  terminologické úpravy (např. pokud jde o  pojmy registr, registrace/evidence apod.) a  úpravy věcně zohledňující změny v zákoně č. 56/2001 Sb. (viz např. legislativně-technické a terminologické úpravy § 24c ZPOV). Novelou však došlo i k některým dalším úpravám konkrétních ustanovení, která z hlediska pojišťoven provozujících pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla znamenají i  významnější změny.

Podle § 13 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 239/2013 Sb., zapíše obecní úřad s rozšířenou působností zánik silničního vozidla v registru, pokud bylo předáno provozovateli zařízení ke sběru autovraků bez odstranění svých podstatných částí, bylo ekologicky zlikvidováno oprávněnou osobou v jiném členském státě nebo bylo zničeno. Zničením silničního motorového vozidla se rozumí takový stav silničního vozidla způsobený jeho havárií, živelní pohromou nebo jiným obdobným způsobem, ve kterém vozidlo nelze předat provozovateli zařízení ke sběru autovraků; za zničení silničního motorového vozidla se nepovažuje jeho rozebrání.

20

Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo

Konec otevřených flotil Zejména jde o  doplnění stávajícího § 3 odst. 2 ZPOV, na jehož základě dochází k vymezení podmínek, za kterých lze jednou smlouvou sjednat pojištění odpovědnosti z provozu pro více vozidel. V zásadě to nadále bude možné pouze v případě, kdy vozidla pojišťovaná jednou smlouvou budou mít stejného vlastníka nebo téhož provozovatele, nebo pokud pojistník na uzavření smlouvy bude mít pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu. Uvedená úprava byla vyvolána snahou o  zamezení uzavírání tzv. „otevřených flotil“, kdy v  některých případech osoba pojistníka neměla žádný zájem na pojistné ochraně, neboť v případě pojistné události jí samotné nevznikala žádná újma. V  praxi docházelo ke  zneužívání této formy uzavíráním pojistných smluv k  získání (vyšší) odměny za zprostředkování, v některých konkrétních obchodních modelech pak i porušování či spíše obcházení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Současně v  rámci takto uzavíraných smluv vlastník pojištěného vozidla nebyl smluvní stranou, neměl tedy jakýkoli vliv na obsah smlouvy, její trvání apod. Uvedená praxe byla opakovaně kritizována i ze stra-

ny České národní banky z  hlediska ochrany spotřebitele. Porušení povinností Nově je také v § 16b odst. 4 ZPOV upravena povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností informovat bez zbytečného odkladu a způsobem umožňujícím dálkový přístup Českou kancelář pojistitelů o zjištění porušení povinností stanovených v  § 1 odst.  2  ZPOV, a  sice o  zjištění provozování vozidla či ponechání vozidla bez účinného pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla na  pozemní komunikaci3. Uvedené ustanovení bylo novelou provázáno se zněním § 24c odst. 3  ZPOV, a umožňuje tak České kanceláři pojistitelů při zjišťování provozování tuzemského vozidla bez pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla pro vymáhání příspěvku nepojištěných vycházet vedle porovnání údajů registru vozidel a údajů pojistitelů o  vzniku, změně a  zániku pojištění odpovědnosti podle §  15 odst. 3  ZPOV i  z  těchto údajů sdělených příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností.

Změna ustanovení § 24c Kromě již zmiňovaných legislativně-technických změn uvedeného ustanovení byla

do jeho odstavce 4 výslovně zakotvena povinnost České kanceláře pojistitelů uvádět ve výzvě k  úhradě příspěvku nepojištěných výsledek porovnání údajů podle § 15 odst. 3 ZPOV. Výzvy, které Česká kancelář pojistitelů od 1.  1. 2009, tedy od nabytí účinnosti právní úpravy „příspěvku nepojištěných“, povinným osobám zasílá, již tyto údaje – výsledek porovnání – obsahují. Výsledkem porovnání údajů je vždy zjištění nepojištěného období, identifikace vlastníka či provozovatele a identifikace vozidla. Ačkoli se tedy zdánlivě jedná o  uložení nové povinnosti, prakticky jde o právní zakotvení stávající praxe ČKP.

Závěrem Změny provedené novelou zákona č.  56/2001  Sb., které se týkají nové právní úpravy registrace vozidel a  zápisů změn údajů evidovaných v registru, stejně tak jako úprava převoditelnosti pouze registračních značek na  přání, lze více než uvítat. Nová právní úprava by měla přispět k  vyšší aktuálnosti a  kvalitě evidovaných údajů, a  tím významně pozitivně ovlivnit činnost všech pojišťoven a dalších subjektů, které uvedená data v rámci své činnosti v oblasti pojištění motorových vozidel využívají. 

Foto: Archiv autorky

Novinky z legislativy Období 1. 5. 2013 – 31. 7. 2013 MGR. EVA KOZOJEDOVÁ / PRÁVNÍK EXPERT / GENERALI POJIŠŤOVNA A.S. Mgr. Eva Kozojedová

1. Nález Ústavního soudu č. 116/2013 ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ve věci návrhu na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za  zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o  náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.  177/1996 Sb., o  odměnách advokátů a  náhradách advokátů za  poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve  znění

3

pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek. Ústavní soud zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku, která stanovila paušální hrazení nákladů právního zastupování v civilním řízení. Paušalizace náhrad byla zjednodušením vůči předchozímu stavu (advokátní tarif). Důvodem jejího zrušení bylo nejen to, že nezohledňovala složitost (formulářové žaloby), faktickou odbornost, počet provedených právních úkonů či časovou náročnost vedení soudního sporu, ale zejména účtování

paušalizovaných náhrad při vymáhání bagatelních částek. V  těchto případech paušálně stanovená odměna výrazně převyšovala vymáhanou pohledávku. Nově se tedy opět použije pouze vyhláška č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Účinnost 7. 5. 2013. 2. Sdělení Ústavního soudu č. 117/2013 ze dne 30. dubna 2013 č. Org. 23/13 k účinkům nálezu Ústavního soudu sp.  zn. Pl.  ÚS  25/12 ze dne 17. 4. 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky

Pozemními komunikacemi podle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. jsou dálnice, silnice, místní komunikace, účelové komunikace, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná.

Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013

21

|| Legislativa č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za  zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o  náhradě nákladů v  občanském soudním řízení a  kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.  177/1996  Sb., o  odměnách advokátů a  náhradách advokátů za  poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve  znění pozdějších vyhlášek, a  přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do  okamžiku vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. V návaznosti na nález uvedený v bodě 1 vydal Ústavní soud upřesnění k umožnění výkonu rozhodnutí či exekuce již přiznaných nároků na paušální odměnu. Účinnost 7. 5. 2013. 3. Zákon č. 134/2013 Sb., o  některých opatřeních ke  zvýšení transparentnosti akciových společností a  o  změně dalších zákonů. Zákon upravuje změnu listinných akcií na  majitele na  listinné akcie na  jméno a  s  tím související povinnosti akciových společností a  dalších osob. Smyslem nové právní úpravy je regulovat akcie na  majitele, aby se zabránilo anonymnímu vlastnictví akciových společností, a  snížit tak korupční prostředí a ztížit podmínky pro nelegální činnost spjatou s anonymními akciemi. Listinné akcie na majitele (s výjimkou akcií, které jsou imobilizovány) se k 1. 1. 2014 změní na akcie na jméno. Dále se upravuje postup při změně formy akcií. Účinnost 30. 6. 2013.

a právo 4. Nařízení vlády č. 141/2013 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve  vztahu k  důchodovému systému Evropské unie. V návaznosti na  nařízení EU se upravuje výpočet finanční částky stanovené jako převáděné důchodové právo získané v  České republice do  důchodového systému Evropské unie a  převod důchodových práv získaných v  důchodovém systému Evropské unie do  českého důchodového pojištění. Dále se upravuje převod prostředků účastníka důchodového spoření v  souvislosti s  převodem důchodových práv. Účinnost 1. 9. 2013. 5. Vyhláška č.  149/2013  Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.  418/2001  Sb., o  postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Novela upravuje formát a strukturu datových souborů používaných exekutory při komunikaci s peněžními ústavy (zasílány jsou spolu s exekučním příkazem či vyrozuměním o provedení exekuce). Dále dochází k úpravě postupu při elektronické dražbě a v návaznosti na nový občanský zákoník i k úpravě terminologie. Účinnost 1. 7. 2013, část 1. 1. 2014. 6. Zákon č. 155/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Novela rozšiřuje případy a  stanoví podmínky, kdy může zaměstnavatel ve  stanovených situacích (např. vážné provozní důvody, zvláštní povaha práce) uzavřít se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou. Dále se snižuje doba nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami. Účinnost 1. 8. 2013. 7. Zákon č. 160/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a  o  změně některých souvisejících zákonů (zákon o  pojištění odpovědnosti z  provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č.  238/2000 Sb., o  Hasičském záchranném sboru České republiky a  o  změně některých zákonů, ve  znění pozdějších předpisů, a  zákon č. 586/1992 Sb., o  daních z  příjmů, ve  znění pozdějších předpisů. Novela zakotvuje povinnost pojišťoven poskytujících pojištění odpovědnosti za  škodu způsobenou provozem vozidla odvádět do fondu zábrany škod nejméně 3 % z  ročního přijatého pojistného z tohoto pojištění. Zároveň se nově zřizuje fond zábrany škody, který je vytvářen Českou kanceláří pojistitelů a použije se pro zábranu škod vznikajících provozem vozidel. Příspěvky do fondu zábrany škod jsou osvobozeny od  daně z  příjmů právnických osob. Dále se novelou stanoví právo pojištěného, aby za něj pojistitel uhradil náklady hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů

22

Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo

dobrovolných hasičů obce. Při jejich výpočtu se vychází z  paušální částky. Paušální výše úhrady nákladů za  každou započatou hodinu zásahu bude stanovena nařízením vlády. Účinnost 1. 1. 2014, část 1. 9. 2013. 8. Zákon č. 169/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o  integrovaném registru znečišťování životního prostředí a  integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v  oblasti životního prostředí a  o  změně některých zákonů, ve  znění pozdějších předpisů, a  zákon č.  56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve  znění pozdějších předpisů. Novela drobně upravila rozsah povinného pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí způsobenou provozem skládky nebo její části a za škodu vzniklou z důvodu ukončení provozu během první fáze provozu skládky. Dále zmírňuje či odstraňuje vybrané administrativní požadavky na  původce odpadu. Ruší se možnost vyřazení vozidla z registru vozidel z důvodu zániku účelu využití jako motorového vozidla. Vozidlo bude možné nově vyřadit pouze po předložení osvědčení o likvidaci vozidla. Účinnost 1. 10. 2013, část 1. 1. 2014, část 1. 10. 2012 a část 1. 1. 2015. 9. Zákon č. 179/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve  znění pozdějších předpisů. Cílem nové právní úpravy je zamezení opožděných plateb ze strany odběratelů, zlepšení platební morálky a  ochrana malých a  středních dodavatelů zboží a  služeb. Za  tímto účelem byla zpřesněna a dále zpřísněna ustanovení o  úhradě ceny za  dodávku zboží nebo služby a  náhradě nákladů spojených s  uplatněním pohledávky. Stanoví se doba splatnosti, když výjimečně lze sjednat dobu delší než 60  dnů, a  to jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Výslovně se stanoví maximální sjednaná doba přejímky zboží (30 dnů) a opět podmínky, za kterých se lze výjimečně odchýlit. Nově se stanoví, že věřitel má vedle úroků z  prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky. Jejich výše je upravena nařízením vlády – viz bod 10 níže. Účinnost 1. 7. 2013. 10. Nařízení vlády č. 180/2013 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z  prodlení a  poplatku z  prodlení podle občanského zákoníku, ve  znění pozdějších předpisů. Zvyšuje se zákonný úrok z  prodlení o  jeden procentní bod. Dále se stanoví minimální výše nákladů spojených s  uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč. Účinnost 1. 7. 2013. 

|| Ekonomické

informace

Analýza pojistného trhu 2012: Vždy je co zlepšovat RNDR. PETR JEDLIČKA, PH.D. / VEDOUCÍ ODDĚLENÍ POJISTNÉ MATEMATIKY A ANALÝZ / SUPIN, S. R. O. ING. JAROSLAV URBAN / POJISTNÝ ANALYTIK / SUPIN S. R. O.

V březnovém čísle Pojistného obzoru jsme hodnotili vývoj nejvýznamnějších odvětví pojistného trhu v roce 2012. Podle očekávání jsme zaznamenali přetrvávající pokles v pojištění vozidel a zpomalení růstu v podnikatelském pojištění, naopak pokračovala kladná dynamika růstu životního pojištění. Nyní se v detailu zaměříme na další zajímavé produkty.

Neživotního pojištění – – pojištění občanů

líme propadu úrazového pojištění, ale naopak sledujeme změnu chování klientů i  nabídek pojišťoven ústící v  „přesun“ tohoto produktu do segmentu životního pojištění.

Jak zobrazuje Graf č. 1 předepsané pojistné uvedených produktů dlouhodobě a  poměrně stabilně roste s  jedinou výjimkou, a  tou je úrazové pojištění, které poslední dva roky zaznamenalo naopak mírný pokles (-1,9 % v  roce 2012). Zde se ovšem nabízí jednoduché vysvětlení. Samostatné smlouvy úrazového pojištění ztrácí na atraktivitě a jejich počet od  roku 2010 významně klesá (oproti roku 2009 poklesl počet smluv úrazového pojištění o vysokých 40 %). Naproti tomu významně rostou doplňková pojištění k životnímu pojištění, která již delší dobu zaznamenávají stabilní meziroční nárůst předepsaného pojistného cca 10 %. Tam směřuje i  nový obchod úrazového pojištění, jenž se již nesjednává samostatně, ale spíše ve  formě připojištění ke  smlouvám životního pojištění (ŽP). Navíc celkově tyto produkty (úraz i  doplňková pojištění ŽP) generují za  posledních 5 let zajímavý meziroční růst v  rozsahu 7–10 %. Ve  skutečnosti tedy neče-

První místo Vrátíme-li se ke  zmíněnému grafu, tak zaznamenáme, že objemem i  tempem růstu je z  uvedených na  prvním místě pojištění budov a  staveb. Předepsané pojistné v  roce 2012 dosahuje téměř 4,7 mld. Kč a  navzdory mírnému zpomalování dynamiky růstu sledujeme v  posledních 5 letech posilování tohoto odvětví meziročně v  rozsahu 5–8 %. Dalším rostoucím odvětvím je pojištění domácnosti. Necelé 3 mld. předepsaného pojistného spolu se stabilním meziročním růstem okolo 4 % od  roku 2009 (výjimku tvoří pouze rok 2010, kdy růst zpomalil na 2,1 %) je další pozitivním příslibem pro segment neživotního pojištění. Vývoj cestovního pojištění je méně vyrovnaný než u předchozích produktů, přesto však můžeme potvrdit cca 30% nárůst vůči hodnotám roku 2007. Navíc celkový předpis v roce 2012 již dosahuje 2 mld. Kč.

Graf č. 1: Předepsané pojistné – občané 5 000 000

Úrazové pojištění

Předepsané pojistné [tis. Kč]

4 500 000 4 000 000

Pojištění domácnosti

3 500 000 3 000 000

Pojištění budov a staveb

2 500 000 2 000 000

Pojištění odpovědnosti

1 500 000 1 000 000

Cestovní pojištění

500 000 0 2007

2008

2009

2010

2011

2012 Zdroj: SUPIN, ČAP

Průměrná škoda Na  vývoj zmíněných produktů se můžeme podívat i z druhé strany, tedy z pohledu vyplaceného pojistného plnění. Zajímavé jsou jak celkové objemy a  počty pojistných událostí, tak zejména vývoj průměrné škody (a  popř. i  škodní frekvence) u  jednotlivých produktů. Pokud se opět podíváme nejprve na  úrazové pojištění, tak nemůžeme přehlédnout zajímavé skutečnosti. Samotná průměrná škoda od roku 2009 stabilně meziročně roste o  cca 7 %. To zatím koresponduje i  s  vývojem průměrné škody v doplňkových pojištěních (nárůst je zde ještě výraznější, ale mezi jednotlivými ročníky poměrně nevyrovnaný) a zásadně to nepřekvapí. Nicméně pohled na  úrazové pojištění dále obohatíme o vývoj škodní frekvence, která se od roku 2008 navýšila z cca 8 % na aktuálních 12,5 %. Už jsme zmínili, že počet smluv rychle klesá. Tomu však neodpovídá dosavadní nárůst počtu vyřízených pojistných událostí, který se zastavil až v roce 2012 (meziročně již jen +0,1 %). Zatímco tedy výběr pojistného u úrazového pojištění klesá (důvody jsme zmínili výše), tak vyplacená pojistná plnění stále rostou (v  roce 2012 >800 mil. Kč) a  v  některých ročnících i  více než 10% tempem. Zdá se, že poměr mezi vybraným pojistným a  vyplaceným plněním zatím nedosahuje kritické hodnoty, ale z  tohoto pohledu bude zajímavé sledovat vývoj tohoto produktu do budoucna. Majetek Z Grafu č. 2 je patrné, že průměrná škoda pojištění majetku (stavby i  domácnost) vrcholila v  roce 2010. Tomu odpovídá i  výrazný nárůst počtu vyřízených pojistných událostí v  tomto roce (až +40 % oproti roku 2009). Není to překvapivé zjištění, protože z pohledu katastrofických živelných událostí, které páchají největší škody na  majetku, nebyl rok 2010 příznivým obdobím. Naproti tomu rok 2012 významné přírodní katastrofy nepřinesl a tato skutečnost se názorně odráží v návratu k hodnotám roku

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013

23

|| Ekonomické

informace

2008. Dnes již víme, že rok 2013 tak příznivý nebude, a  proto bude zajímavé stejné srovnání v následujícím roce. Škodní frekvence je poměrně stabilní. U  pojištění domácnosti se pohybuje okolo 3 %. U  pojištění budov a  staveb je o něco vyšší a dosahuje cca 4 %. Pouze ve zmíněném roce 2010 narostla na 3,5 % u pojištění domácnosti, resp. 5,4 % u pojištění budov a staveb.

zově placeného pojistného. V roce 2012 se již projevuje stagnace nového obchodu i u běžně placených smluv, a proto zmíněný růst IŽP nemůže být podpořen pouze novým obchodem. Nabízí se tedy jednoduché vysvětlení, že IŽP roste „na  úkor“ jiných produktů ŽP a  nebude zřejmě velkým překvapením, když se nyní zaměříme na  situaci kolem kapitálového životního pojištění.

Další pojištění U cestovního pojištění nelze u průměrné škody rozpoznat dlouhodobý trend. Dá se pouze konstatovat, že spolu s  předepsaným pojistným postupně roste i  počet pojistných událostí a objem vyplaceného pojistného plnění. Navzdory tomu, že pojištění odpovědnosti se podle výše předepsaného pojistného zařadilo na  poslední místo sledovaných produktů, tak z  pohledu průměrné škody je jeho pozice významnější. Průměrná škoda meziročně roste mezi 4–10 % a  blíží se hodnotám cestovního pojištění nebo pojištění domácnosti. Nicméně z Grafu č. 2 je patrné, že to neplatí pro rok  2012, kdy sledujeme 20% pokles oproti roku 2011, který je způsobený pouze nižším vyplaceným pojistným plněním, protože počet vyřízených pojistných událostí i nadále poměrně stabilně roste. Pro hodnocení případného zvratu bude proto potřeba vyčkat na jeho potvrzení v roce 2013, protože rok 2012 nemusí být ještě dostatečně vyvinutý a mohlo by dojít k  nežádoucímu zkreslení hodnocení této situace.

Kapitálové životní pojištění Kapitálové životní pojištění (KŽP) nám reprezentují především produkty pojištění pro případ dožití a  pro případ smrti nebo dožití a zvlášť posoudíme i pojištění pro případ smrti. Pojištění pro případ smrti dosahuje v  roce 2012 objemu předepsaného pojistného cca 2,2 mld. Kč, což představuje téměř dvojnásobek ve  srovnání s  rokem 2007. Počet pojistných smluv za posledních 5 let roste mírným, ale stabilním tempem, a  to v  průměru o  1 % každý rok. Nejedná se tedy o dominantní produkt ŽP a nedá se ani říci, že by v posledních letech oslaboval. Naopak stálý, a dokonce rostoucí zájem bude zřejmě souviset především s  potřebou krytí rizika smrti ve  vztahu k  záj-| mům jako např. řešení bytové situace, které jsou dlouhodobého charakteru. Naproti tomu u  pojištění pro případ dožití a  pro případ smrti nebo dožití, která má podobně jako IŽP klientovi nejen krýt riziko smrti, ale kumulovat i dostatečné plnění po dovršení pojistné doby, je situace zcela odlišná. Počet smluv dlouhodobě klesá, a to meziročně v rozsahu 8–14 %. V  roce  2012 se nachází na  zhruba polovině hodnoty roku 2007. Podobným tempem klesá i  předepsané pojistné, které se se snížením vlivu jednorázově placeného pojistného nyní již nachází pod 12 mld. Kč, z  původních cca 20 mld. Kč v roce 2007. Tady je již patrný velký prostor pro růst IŽP způsobený odklonem klientů od  tradičního KŽP k  produktům IŽP nyní prezentovaných jako více atraktivní.

Optimistický pohled na pojišťovnictví v ČR přináší vývoj předepsaného pojistného v životním pojištění spojeném s investičním fondem (dále IŽP). Za poslední čtyři roky pozorujeme stabilní meziroční růst IŽP v  rozmezí 15–20 %. Po  zahrnutí vlivu jednorázově placeného pojistného s  vahou 10 % vzrostlo pojistné IŽP od  roku 2007 o cca 12 mld. Kč. Tomu ovšem zcela neodpovídá situace v celém odvětví životního pojištění, které sice také zaznamenává nárůst, ale zdaleka ne tak bouřlivý (celkové běžně placené pojistné např. za  rok 2012 vzrostlo o  2,2%). Ze samostatného sledování tzv. obchodní produkce v  životním pojištění popisující nový obchod (nově uzavírané smlouvy) silně vybočuje rok 2010 s meziročním růstem předepsaného pojistného o  10  mld. Kč pouze z  důvodu skokového navýšení jednorázově placeného pojistného. Pokud se však podíváme na poslední dva ročníky, tak naopak objem obchodní produkce klesá – v roce 2011 o 4,1 % a v roce 2012 dokonce o 5,7 % – z důvodu utlumování jednorá-

24

Pojistný obzor 3/2013 Ekonomické informace

Živelní události – – dlouhodobý vývoj Nejprve povodně a poté i bouře, kterým čelíme v  průběhu tohoto roku, nám po  relativně klidných letech opět připomněly význam pojištění majetku, a  to jak v  soukromé, tak podnikatelské sféře. Toto odvětví můžeme sledovat z  pohledu tří základních produktů. Pojištění domácnosti a zvlášť pojištění budov a staveb u obyvatel a pojištění majetku u podnikatelů. Pojištění domácnosti Předepsané pojistné dlouhodobě a  rovnoměrně roste a  v  roce 2012 dosahuje více než 2,5  násobku hodnot roku 1997, od  kdy naše statistiky sledujeme. Pokud vynecháme rok  2003, odpovídá tento vývoj cca 5% meziročnímu růstu, od  kterého se hodnoty příslušných ročníků významně neodchylují.|

Graf č. 2: Průměrná škoda – občané 30 000

Úrazové pojištění

25 000 Průměrná škoda [Kč]

Nový obchod v ŽP – – skutečný růst, nebo jen přepojišťování?

Společný vývoj Pokud se na závěr tohoto srovnání ještě podíváme na společný vývoj zmíněných produktů, a  navíc k  nim přidáme i  doplňková pojištění – tedy odvětví, kde, jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, dochází již několik let k zajímavému 10% meziročnímu růstu, ovšem na úkor neživotního pojištění – tak se velmi přiblížíme k hodnotám celého segmentu životního pojištění, tedy cca pravidelnému meziročnímu navýšení o  5 % (které pro celé životní pojištění vychází v  dlouhodobém srovnání za  posledních 7 let, byť od 2010 tento růst výrazně zpomaluje). Je tedy nutné vnímat pozitivní výsledky IŽP zmíněné v úvodu kapitoly z větší části jako změnu chování klientů spolu se změnou portfolia nabízených produktů, kdy se do popředí zájmu dostávají nové možnosti na úkor těch tradičních.

Pojištění domácnosti

20 000

Pojištění budov a staveb

15 000

10 000

Pojištění odpovědnosti

5 000

Cestovní pojištění

0 2007

2008

2009

2010

2011

2012 Zdroj: SUPIN, ČAP

Graf č. 3: Souhrnný přehled za majetková pojištění s vlivem katastrofických událostí 25 000 000

300 000

250 000

20 000 000

200 000 15 000 000 150 000 10 000 000 100 000 5 000 000

0

50 000

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Vyplacené pojistné plnění Počet vyřízených pojistných událostí

Pojištění budov a staveb občanů Vývoj předepsaného pojistného a pojistného kmene zřetelně odpovídá výše popsané situa-| ci u pojištění domácnosti. I zde jasně vidíme dlouhodobý růst obou těchto ukazatelů, který je navíc v  případě předepsaného pojistného ještě výraznější. Do  roku 2004 je meziroční navýšení dokonce v  dvouciferných číslech a od roku 2005 roste vyrovnaně o 5–7 % každý rok. Významně opět vybočuje rok 2003 s rekordním zvýšením převyšujícím 30 % oproti hodnotám předchozího roku. Nepřekvapí ani vývoj vyplaceného pojistného plnění. Většina souvisejících příčin již byla zmíněna v kapitole pojištění domácnosti. U  pojištění staveb

0

Počet pojistných smluv

Zdroj: SUPIN, ČAP

a budov se ale výrazněji projevily i další živelní události, které domácnosti tak výrazně nepostihly: rok 1998 – povodně ve východních Čechách a rok 2006 – rozsáhlé povodně v celé střední Evropě. Pokud se podíváme na objem vyplacených pojistných plnění v  klidných ročnících, tak můžeme odečíst jeho postupné zvyšování. To souvisí jak s  růstem počtu řešených pojistných událostí (na  aktuálních cca 70 tis. z 50 tis. na konci tisíciletí), tak částečně i se zvyšováním průměrné škody, které

Optimistický pohled na pojišťovnictví v ČR přináší vývoj předepsaného pojistného v životním pojištění spojeném s investičním fondem.

trně. Podobná charakteristika platí i pro vývoj průměrné škody. Z uvedeného tedy vyplývá, že výše pojištěné škody je v letech bez katastrofických událostí stabilizovaná a dlouhodobě významně neroste ani neklesá.

Vyřízené pojistné události [ks]

Pojistné plnění [tis. Kč], Počet smluv [ks]

Výjimkou je pouze již zmíněný rok 2003, kdy se předepsané pojistné meziročně navýšilo o  necelých 25 % jako zjevný důsledek ničivých srpnových povodní 2002. To koresponduje i  s  vývojem pojistného kmene. Růst počtu smluv je sice méně vyrovnaný a  mohli jsme zaznamenat i  meziroční úbytky ve starších ročnících na přelomu tisíciletí, ale např. za posledních 5 let se počet smluv stabilně zvyšuje o cca 2 % každý rok. V této řadě můžeme opět pozorovat vyšší nárůsty v  roce  2003 a  poté ještě výrazněji v  roce 2007, tedy v  obdobích následujících po  významných přírodních katastrofách. Vyjma již zmíněného roku 2002 se můžeme odkázat na  povodně z  přelomu března a  dubna roku 2006. Ostatní velké povodně nového tisíciletí se již do vývoje těchto ukazatelů zásadně nepromítly. To ovšem již nelze říci o  celkových částkách vyplaceného pojistného plnění. Můžeme snadno pozorovat významné živelní události posledních let: v roce 1997 – 2. nejničivější povodně v  novodobé historii ČR na  Moravě a  ve  Slezsku, 2002 – nejničivější povodně novodobé historie ČR spolu s  lednovými povodněmi na  začátku roku 2003 a  také konec prvního desetiletí, kdy jsme zaznamenali hned tři povodňové vlny. Nejprve v  roce  2009 v  Čechách jako 3. nejničivější povodně v novodobé historii ČR a poté v roce 2010 na severní Moravě a ve Slezsku a  následně v  Čechách. Rok 2006 výše zmíněný v  souvislosti růstem počtu pojistných smluv se do této statistiky promítá jen nepa-

se ale v  posledních letech zastavilo. Z  toho vyplývá, že pojištění budov a staveb občanů je citlivější na přírodní katastrofy než pojištění domácnosti. Pozitivní zprávou také je, že zvyšující se poptávka po pojistném plnění se na druhé straně kompenzuje i znatelným růstem na straně předepsaného pojistného. Pojištění majetku podnikatelů Výše předepsaného pojistného v  pojištění majetku podnikatelů od  roku 2003 jen mírně kolísá a  nedá se říci, že by sledovala určitý trend. Jednoznačným impulzem pro pozorované skokové navýšení předpisu právě v tomto roce je již tradičně ničivá katastrofa z  léta roku 2002, kdy bylo nutné zásadně přehodnotit přírodní rizika. Silná konkurence a  ekonomický vývoj v  následujících letech zřejmě neumožňuje sledovat trend popsaný u  pojištění majetku v soukromé sféře. Nicméně nárůst na  dvojnásobné hodnoty předepsaného

pojistného v letech po roce 2002 ve srovnání s rokem 1997 se nedá přehlédnout. Pokud se podíváme na  vyplacené pojistné plnění, tak vyjma zmíněných let 2002 a 2003 už nemůžeme tak snadno rozpoznat zmiňované události, jak jsme to mohli udělat u  pojištění občanů. Vidíme sice např. mírné navýšení v roce 2006 nebo 2010, ale o významné odchylce od sousedních ročníků se již mluvit nedá. Zajímavý je také pohled na  vývoj průměrné škody. Od roku 2002, kdy i průměrná škoda vzrostla na trojnásobek hodnoty roku 2001, pozorujeme spíše postupný pokles tohoto parametru, a  to i  bez významných výkyvů v  exponovaných letech. Pojištění majetku v  podnikatelských pojištěních tak vykazuje od nejhorší přírodní katastrofy novodobé historie ČR v roce 2002 stabilní vývoj, a to jak na straně vybraného pojistného, tak na  straně vyplaceného pojistného plnění.

Závěr Navzdory tomu, že pro rok 2012 je příznačný především fenomén celkové stagnace, tak i v této ne zcela příznivé situaci můžeme pozorovat nejeden pozitivní trend. Ať je to již dříve zmíněný stabilní růst ŽP, a to především v oblasti běžně placeného pojistného, ale i v NŽP se najde řada produktů, které dlouhodobě a  poměrně rovnoměrně rostou. Zajímavá je i  postupná změna chování klientů pojišťoven u  produktů investičního životního pojištění a  úrazového pojištění. Nadcházející rok 2013 je na jedné straně příslibem očekávaného oživení ekonomické situace, ale zároveň již nyní víme, že i rokem návratu přírodních katastrof, a tedy další zátěží a testem pro pojištění majetku. 

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013

25

|| Ekonomické

informace

Co přináší nový ověřovací koncept IFRS pro pojistné smlouvy? MGR. ZDENĚK ROUBAL / MANAGER / RISK & ACTUARIAL SERVICES / KPMG IN CENTRAL AND EASTERN EUROPE

Mezinárodní účetní standardy se dotýkají, ať už přímo, nebo nepřímo, významné části českých pojišťoven. Některé je používají jako základní účetní systém, jiné jako základní finanční výkaznictví mateřské společnosti.

Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASB (dále Výbor) zveřejnil letos v  červnu aktualizovaný ověřovací koncept mezinárodního účetního standardu pro pojistné smlouvy (tzv. IFRS 4 fáze II). Stalo se tak po  téměř tříletém období konzultací, během nichž se diskutovalo o  úpravách stávajícího konceptu a  jeho dopadech na  účetní zachycení pojistných závazků. Zároveň se do standardu zapracovávaly dopady již zveřejněného standardu o  účtování o  finančních instrumentech (IFRS 9). V tuto chvíli musíme zdůraznit, že kvůli již proběhnuvší debatě Výbor omezil diskutované oblasti na  prezentaci výsledků, samotné ocenění a  přechodná opatření pro smlouvy v  platnosti k  datu aplikace standardu. Stejně tak žádá zainteresované strany, aby poskytly k dopadům navrhovaného standardu svůj komentář. Konzultační období ke standardu potrvá do 25. října 2013 a nejpozději počátkem roku 2015 je naplánováno jeho vydání. S ohledem na předpokládané náklady, ať už finanční nebo personální, můžeme očekávat dvou až tříleté přechodné období, než standard začne platit.

Proč se vytváří nový standard? Účtování o pojistných smlouvách upravují mezinárodní účetní normy standardem IFRS  4. Mezi jeho základní prvky se řadí ponechání možnosti pokračovat v  dosavadních účetních postupech s  několika vyjmenovanými výjimkami. To ale zhoršuje možnost srovnat

účetní výkazy mezi společnostmi, které IFRS pro pojistné smlouvy používají. Výbor pak definuje cíle konceptu mezinárodního účetního standardu následovně: „Navrhovaný standard si klade za cíl zlepšit finanční výkaznictví pomocí konzistentního základu účtování o pojistných závazcích a zjednodušit porozumění, jak pojistné smlouvy ovlivňují finanční stav, výkon a peněžní toky společnosti.“

Základní myšlenka ocenění pojistných závazků V  souladu s  předchozím konceptem zavádí Výbor základní přístup k  ocenění pojistných závazků pomocí čtyř stavebních kamenů (tzv. building blocks). První tři představují hodnotu vypořádacích peněžních toků a čtvrtý kámen – marže smluvní služby (tzv. contractual service margin) – brání pojišťovnám v  možnosti vykázat veškerý očekávaný zisk ze smlouvy při jejím sjednání. Rozpouštění této marže pak přispívá k  výnosům v  průběhu trvání smlouvy. První tři stavební kameny se opírají o  střední odhad budoucích nominálních peněžních toků, diskontování a  rizikovou marži. Výše vypořádacích toků se tak bude v  čase vyvíjet podle aktualizovaných odhadů. Zatímco v  původním konceptu procházela změna těchto odhadů přímo do výkazu zisku a ztrát, což bylo předmětem značné kritiky, v novém konceptu lze pokrytí ztrát ze zhoršení odhadů kompenzovat rozpuštěním marže smluvní služby. Naopak v  případě zlepšení odhadovaného vývoje je možné tuto marži navýšit.

Může se tak stát, že podle nového standardu budou vykazovat instituce, které nejsou pojišťovnami, a naopak pojišťovny budou své závazky oceňovat podle Solvency II, aniž by jejich smlouvy měly pojistný charakter.

26

Pojistný obzor 3/2013 Ekonomické informace

Mgr. Zdeněk Roubal

V rámci zachycení ocenění pojistných závazků se zavádí ostatní úplný výsledek, což je, zjednodušeně řečeno, přehled pohybů bilančních položek přeceňovaných mimo výkaz zisků a  ztrát. S  pomocí tohoto výkazu by se měly oceňovat pohyby výnosové křivky, jejíž nastavení bude na začátku uzamčeno.

Další přístupy k ocenění závazků Pro krátkodobé smlouvy (do  jednoho roku trvání) bude při splnění dalších podmínek možné využít ocenění pomocí alokace pojistného, které má blízko ke standardnímu účtování smluv neživotního pojištění. Pro smlouvy, u nichž společnost musí držet konkrétní podkladová aktiva a  závazky, nebo jsou podkladovými aktivy a závazky hodnoty společnosti jako celku a  u  nichž se navíc výnos přiznaný smlouvám váže na vývoj hodnoty těchto položek, bude možné využít tzv. zrcadlového přístupu, kdy bude závazek oceněný přímo hodnotou podkladových aktiv a závazků.

Oddělené účtování Tzv. unbundling neboli oddělené účtování o  jednotlivých složkách pojistné smlouvy podle různých standardů doznal také významných změn. Odděleně se musí účtovat pouze o určitých vložených derivátech a dále nepojistných částech smlouvy, jako jsou investice, zboží či služba, které jsou odlišitelné (tzv. distinct). Tento pojem je specifikován tak, že se jedná o části smlouvy, jež lze prodávat samostatně, a zároveň je lze nezávisle ocenit, případně z  nich pojistník může získat plnění nezávisle na  trvání jiné části. Podmínky jsou nastaveny poměrně přísně a  první pohled na nejobvyklejší produkty v ČR naznačuje, že oddělené účtování nebude časté. V této souvislosti však musíme upozornit, že ověřovací koncept přináší zcela nový pohled na účtování investiční složky u pojistných smluv. Podle návrhu by se měla tato část vykazovat pomocí depozitního účtování. To znamená, že vývoj hodnoty investiční složky závazku by nebyl zachycen ve výnosech a nákladech společnosti. Z pohledu uživatelů finančních výkazů můžeme tuto změnu v  českém prostředí považovat za  jednu z  nejvýznamnějších. S  ohledem na charakter produktů životního pojištění, jež se na území ČR prodávají, pak můžeme předpokládat, že u nich dojde k výraznému snížení účtovaných výnosů.

Očekávané dopady standardu na finanční výkazy • Změna prezentovaných výnosů Koncept nepočítá s tím, že by hlavní položkou na straně výnosů zůstalo pojistné. Nyní půjde o tzv. výnos z pojistných smluv, který bude v  základním modelu ocenění záviset na  očekávaných škodách a  plněních a  rozpouštění marží. Díky tomu se zvýší tlak na rychlost dostupnosti těchto odhadů a samozřejmě i na jejich přesnost. •V  ysoký detail podrozvahových položek V rámci stanovení závazků z pojistné smlouvy bude nutné sledovat vývoj více podrozvahových položek tak, aby bylo možné identifikovat rozpad pohybů do výkazu zisků a ztrát a ostatního úplného výsledku. • Přechod na nový systém ocenění u existujících smluv Ověřovací koncept předpokládá retrospektivní ocenění podle nového standardu pro závazky, které budou platit v okamžiku aplikace standardu. To bude mít mimo jiné okamžitý dopad na odložené pořizovací náklady a výši technických rezerv ve výkazech společnosti. I přes možná zjednodušení tohoto

ocenění půjde zřejmě o  náročný proces, který bude vyžadovat mnoho historických údajů. Pro společnosti tak může být výhodné začít již nyní s přípravou na nové ocenění evidencí relevantních podkladů.

kávat, že společnosti využijí synergie i  v  oblasti zpráv, které zpřístupňují veřejnosti a dohledu, ať už půjde o kvantitativní aspekty typu expozice vůči rizikům nebo kvalitativní přehled používaných metod a expertních úsudků.

Vztah ověřovacího konceptu a Solvency II

Očekávané dopady na společnosti

Spolu s finalizací účetního standardu pro pojistné smlouvy vyvstává otázka, do jaké míry můžeme očekávat jeho soulad s  režimem Solvency II. Odlišné zaměření obou režimů, tj. jednoho na vykazování skutečné a dlouhodobé výkonnosti pojišťovny a druhého na ochranu pojistníků v  jednoletém horizontu, možný soulad významně omezuje. Za  základní rozdíl můžeme považovat již rozsah působnosti obou standardů. Zatímco režim Solvency II se vztahuje na  pojišťovny a  zajišťovny jako instituce, rámec konceptu definuje smlouva a významnost přeneseného pojistného rizika. Může se tak stát, že podle nového standardu budou vykazovat instituce, které nejsou pojišťovnami, a naopak pojišťovny budou své závazky oceňovat podle Solvency II, aniž by jejich smlouvy měly pojistný charakter.

Změny ve vykazování se podle všeho projeví napříč celou společností. Pro management bude nový způsob účtování představovat výzvu, jak se vyrovnat s  odlišným měřením výkonnosti pojišťovny. Změny mohou být impulzem pro posun v produktové strategii tak, aby se omezilo riziko nesouladu aktiv a pasiv a celková volatilita výkazu zisků a ztrát. Můžeme také předpokládat, že větší důraz bude vedení klást na dlouhodobou ziskovost produktů tak, aby ztrátový nový obchod neovlivnil nepříznivě okamžitý hospodářský výsledek společnosti. Management zároveň bude vytvářet tlak na aktuální reporting zaúčtovaných čísel, což může vyžadovat jednak úpravu procesního nastavení závěrkových operací, jednak posílení dotčených útvarů. Odhady pojistných matematiků mohou být vystaveny ještě výraznějšímu zkoumání, než tomu bylo dosud. Odlišné povolené způsoby účtování o pojistné smlouvě budou klást na  management vyšší nároky při posuzování vlastní výkonnosti proti konkurentům. Stejně tak dopady různých produktových a operativních opatření do výkazu zisků a ztrát bude nutné vysvětlovat za využití širšího spektra znalostí. S těmito procedurami mohou pomáhat pouze zástupci financí, kteří dokáží používané účetní modely a hodnoty posoudit, a především dobře vysvětlit. V neposlední řadě můžeme očekávat, že se rozšíří požadavky na  evidovaná data, která vstupují do  účetní závěrky, spolu s  vyšším důrazem na  rychlost jejich získání. Očekávaná doba

Jak využít synergie mezi IFRS a Solvency II? Mezi oběma standardy můžeme přesto nalézt společné prvky, které by společnosti měly brát v  potaz. Hlavním společným principem zůstává stanovení nejlepšího odhadu technických rezerv. Ačkoliv se pravidla i  způsoby pro jeho výpočet mohou lišit, mnoho používaných podkladů se překrývá a společnosti by si měly rozmyslet, jak nastavit jejich získání, aby vyhověly časovým požadavkům obou vykazo-

Mezi oběma standardy můžeme přesto nalézt společné prvky, které by společnosti měly brát v potaz. Hlavním společným principem zůstává stanovení nejlepšího odhadu technických rezerv.

vacích režimů. V případě, že bude pojišťovna schopná připravit konzistentní podklady pro oba režimy ocenění technických rezerv včas, může ušetřit významné kapacity souběžným výpočtem, jenž bude zohledňovat specifika obou režimů. S  ohledem na  zvýšení objemu zveřejňovaných informací pak můžeme oče-

platnosti standardu se může zdát jako poměrně vzdálená, jedním z hlavních argumentů pro přechodné období je ovšem předpokládaná náročnost jeho aplikace. Při provádění změn v následujících obdobích může být pro společnosti výhodné vzít v  úvahu i  předpokládané změny ve finančním výkaznictví. 

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013

27

|| Ekonomické

informace

Pojistný kmen – „rodinné stříbro“ bez lesku ING. KATEŘINA LHOTSKÁ / INSURANCE COMPETENCE EXPERT

Jak dosáhnout zlepšení kvality stávajících kmenů pojišťoven? Vyžaduje to předně změnu myšlení a odvahu k této změně vůbec přistoupit. Jde v podstatě o to, zbavit se ztrátových segmentů buď přímo, a to ukončením smlouvy tam, kde to jde, nebo nepřímo – úpravou sazby tak, aby tito klienti platili „reálné“ pojistné, případně sami odešli. Tím to však celé nekončí...

České pojišťovny dosáhly v roce 2012 souhrnného zisku přesahujícího 15 miliard korun, což je o 4 miliardy lepší výsledek než v roce 2011. Je tak srovnatelný s  předkrizovým obdobím let 2006 a  2007. Méně příznivý je pohled na  strukturu tohoto zisku. Je tvořen výnosy ze zajistné provize (v  neživotním pojištění) a z finančního umístění (především v životním pojištění), zatímco vlastní pojišťovací činnost je hluboce ztrátová (2012: -14 mld., 2011: -3,5 mld., 2010: -5 mld.). Nejde o nikterak převratný objev, protože takto pojišťovnictví funguje už řadu let (s výjimkou let 2007 a 2008, kdy byla pojišťovací činnost v „plusu“ 0,6 mld. respektive 2 mld.). Takže proč se nad tím pozastavovat právě nyní? Situace se totiž mění a  zažité „jistoty“ přestávají platit. Nelze tak vyloučit, že dojde ke  zhoršení výsledku „výdělečných“ oblastí natolik, že nebudou vyvažovat ztrátu z vlastního pojištění. Pojišťovnictví se přitom vyznačuje velkou setrvačností, a  tak v  době, kdy by k  nepříznivému vývoji došlo, už bude nejspíš pozdě zabývat se tím, jak z toho ven.

Definice kmene Ceny zajištění leží nyní obecně velmi nízko a  na  jejich další vývoj panují rozdílné názory. Pro jejich zvýšení hovoří třeba existence obecně známých hrozeb, jako jsou klimatické změny, ale hlavně snahy pojišťovat „za každou

tvrdí opak), přičemž je možný pohyb oběma směry. Nezbývá tedy nejspíš nic jiného, než usilovat o  zlepšování výsledku vlastní pojišťovací činnosti. Toho lze dosáhnout zajištěním odpovídající kvality pojistného kmene a vhodné produktové struktury. Kmen chápejme jako množinu smluv všech produktů, ke  kterým má daná pojišťovna práva a  povinnosti. Kvalitu můžeme definovat řadou parametrů. Mezi nejdůležitější patří škodní průběh následovaný nákladovostí správy kmene. Ta je určována například platební morálkou, průběhem sjednání a  úpisu rizika, počtem technických a  netechnických změn a  také úrovní podpory těchto činností. Důležitým parametrem je i  velikost kmene.

Zlepšení kvality Ztráty generované vlastní pojišťovací činností naznačují, že z pohledu kvality jsou na tom pojistné kmeny většinou poměrně špatně. Příčin je celá řada. Od chybných předpokladů při tvorbě produktů až po krátkozrakou obchodní politiku. Znáte to. Ve fázi návrhu nového produktu je hlavním požadavkem mít širší krytí a nižší cenu než konkurence. Odhady budoucí produkce se uměle navyšují, jen aby produkt vypadal obchodně zajímavý a  byl schválen jeho vývoj. Když se ukáže, že naplnění plánů se stává zbožným přáním, padne většina omezení a hledají se klienti „za každou cenu“.

Následkem vyhroceného soupeření pojišťoven jsme svědky spíše „verbálního“ (ale razantního) zdražování než skutečného.

cenu všechno“. Ceny pak mohou růst rychleji než související provize. Výnosy z finančního umístění lze do  budoucnosti také jen těžko předpovídat. Jaké budou, neví nikdo (ani ti, co

28

Pojistný obzor 3/2013 Ekonomické informace

Cílem je maximalizace objemu pojistného a kvalita jde stranou. Spoléhá se přitom na to, že „sekundární“ výnosy celkovou bilanci zachrání. Pokud připustíme, že tato situace není

optimální, musíme si položit zcela logickou otázku: jak dosáhnout obratu k lepšímu? Odpověď zní: splněním těchto dvou základních úloh: • Zlepšit současný stav úpravou klientské struktury a souvisejících produktů • Udržet/zlepšit stav kmene do  budoucnosti stanovením požadavků na  nové produkty a odpovídající produkci

Pojistný kmen poznat… Jak je ale zvládnout? Není to vůbec jednoduché. Prvním krokem je zmapování situace, aby bylo možné identifikovat potřebu a  naléhavost změny. Už to může být poměrně komplikované a  někdy téměř neřešitelné. Nejde přitom o  žádný „datový fundamentalizmus“, ale o  sofistikovanou analytickou práci. Získání potřebných dat je přitom tou triviálnější částí. Složitější je rozpoznání jejich smyslu a  pochopení informace, jejíž jsou nositelem. K lepšímu poznání souvislostí pomůže určitě smysluplná segmentace. Ptáme se například na to, co nejvíce spojuje klienty, u kterých pojišťovna registruje vyšší škody, nebo naopak škody téměř žádné. Nebo zkoumáme, co mají společného klienti se špatnou platební morálkou (s vyššími správními náklady) a co spojuje ty, kteří na pojistném nedluží. Pojišťovna zjistí například (a téměř jistě) toto: • existují málo ziskové (ztrátové) produkty, které mají velký podkmen; • produkty generující profit, mají malý podkmen; • v  kmeni existují segmenty/skupiny problematických (nákladných) klientů s  vyšší výtěžností; • u bezproblémových segmentů/skupin je nízká výtěžnost (jen o málo vyšší než jedna); • v životním pojištění připadá příliš malá část pojistného na rizikovou složku.

... vyčistit... Následuje další krok. Určit, co s  těmi klienty a  produkty, kteří pojišťovně nic nepřináší nebo ji i neúměrně zatěžují. Je to velmi citlivá záležitost. Nabízí se samozřejmě přímočaré řešení – zbavit se jich. To ovšem hrozí ztrátou tržního podílu, což je velmi úzkostlivě sledovaný parametr. Nelze opomenout ani mediální ohlas, který takový krok může mít (pokud jde o masovější záležitost) a jenž může v důsledku pojišťovnu poškodit i víc, než kdyby si špatná pojištění nechala. Toto řešení tak vyžaduje i notnou dávku odvahy. Nebo zoufalství. Mírnějším způsobem je úprava parametrů pojištění. Každého určitě napadnou sazby pojistného (to není žádné moudro), ale můžeme pracovat i s úrovní krytí, připojištěním, službami „zadarmo“ atd. Nicméně změna vlastností pojištění není v  existujícím konkurenčním prostředí jednoduchá záležitost. Vzpomeňme na  dlouhotrvající nepříznivou situaci v  pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Následkem vyhroceného soupeření pojišťoven jsme

odvahy nepůjde. Co však dělat v  případě, kdy vlastnosti produktu neumožňují pojištění vypovědět nebo za jeho existence měnit základní charakteristiky? To platí především pro životní pojištění. Pak existuje jen jediná možnost – stávající kmen „ředit“ novou kvalitní produkcí. Tím se zároveň dostáváme k  druhému základnímu úkolu, kterým je stanovení pravidel pro doplňování kmene a  zajištění jejich dodržování.

... a kvalitu udržet Definovat požadavky na novou produkci vypadá jednoduše. Jeví se jako prosté matematické vyjádření vlastností produktu, sjednaného pojištění a  potenciálního klienta. Vše vyhlíží jako pracná, ale řešitelná záležitost. Ovšem zdání klame. „Matematický“ přístup totiž může vést k  definování požadavků, kterým na  trhu nevyhovuje žádná početně zajímavá skupina zákazníků. Je tedy nutné posuzovat i  jejich reálnost. Avšak rozpoznat skutečný potenciál trhu není úplně triviální. A pokud se zjistí, že vhodní klienti zkrátka nejsou? Pak to znamená produkt zastavit a  neprohlubovat dále problém.

Motivace distributora Zajištění dodržování požadavků na novou produkci je otázkou nastavení procesu úpisu rizika na straně pojišťovny a odolávání tlaku ze strany distribuce na přijetí nevyhovující produkce. Ideální je naopak zprostředkovatele motivovat k  tomu, aby kvalitní pojištění „nosili“.| Je to poměrně snadné z  hlediska vyhodno-

Většina pojišťoven svoji distribuci fakticky neřídí, ale jsou jí naopak samy řízeny. Je to absurdní stav, protože nějaký subjekt je ovládán někým, kdo nemá odpovědnost za jeho výsledky.

svědky spíše „verbálního“ (ale razantního) zdražování než skutečného. Úprava parametrů může mít pro kmen i očistný charakter, pokud není provedena plošně, ale cíleně na určité segmenty v rámci vytipovaných produktů. Právě tento přístup by mohl být tím ideálním, pokud nebudou úpravy jen „jednosměrné“. To ovšem předpokládá mít kmen zmapovaný opravdu důkladně a  přesně rozumět vlastnostem a  chování klientů. U  některých změn (především sazeb) je však třeba počítat i  s  negativním mediálním ohlasem, především pokud by se jednalo o změny razantní. Takže ani tentokrát to bez

Ilustrační foto: Dreamstime.com

Na tomto základě lze sestavit model budoucího vývoje při zachování stávajících vlastností pojištění, a  ten parametrizovat předpokládanou výtěžností. Poměrně přesně tak lze odhadnout stav a  charakteristiky kmene třeba za  rok, za  dva nebo později. Varovným zjištěním může být to, jak kontraproduktivní je snaha zvyšovat výtěžnost bez ohledu na problematičnost klienta. Marketingové strategie jsou přitom často postavené na  oslovování klientů podle hesla „kdo jednou koupil, koupí znovu“. To je však cesta z velkého problému do ještě většího.

cení a nastavení pravidel, avšak velice složité a  „politicky citlivé“ z  pohledu vlastní realizace. Nabízí se zavedení systému bonus/malus na  provizi. Tedy lepší odměna pro toho, kdo sjednal kvalitnější kmen bez nutnosti intervencí, a horší za kmen špatně sjednaný a nekvalitní. Má to svoji logiku. Pokud distributor přináší pojištění znamenající profit, proč by se o něj pojišťovna nerozdělila. A pokud naopak nosí produkci, která pojišťovnu neúměrně zatěžuje, je správné, aby se na těchto nákladech podílel zprostředkovatel také. Celý systém přináší očekávané výsledky jen tehdy, pokud je rozdíl mezi odměnou za dobrou a špatnou

produkci podstatný. Je přitom nutné zohlednit chování kmene u  distributorů s  malým počtem sjednaných smluv nebo mající jinak objektivně ztížené podmínky. Samozřejmě se nabízí otázky, zda distributoři na taková pravidla přistoupí a  jak zabránit jejich snaze nosit svoji produkci „jinam“. U těch, kteří sjednávají špatná pojištění, by to nemuselo pojišťovnu příliš mrzet a u těch ostatních by k tomu nemělo dojít, protože budou odměňováni lépe než u konkurence. Otázka změny v odměňování má ještě jeden aspekt. Dnes většina pojišťoven svoji distribuci fakticky neřídí, ale jsou jí naopak samy řízeny. Je to absurdní stav, protože nějaký subjekt je ovládán někým, kdo nemá odpovědnost za  jeho výsledky. Provizní bonus/malus vede k  tomu, že se úlohy obrací. Nejzajímavější na této změně přitom je, že na ní mohou vydělat obě strany.

Obrat v chápání úlohy kmene Když jsme si popisovali některé úkoly, které je nutné na cestě ke kvalitnějšímu kmeni splnit, ten nejdůležitější jsme opomněli. Pojišťovna totiž musí nejdříve dospět k rozhodnutí, že vůbec nějakou změnu chce. Základem úspěchu je obrat ve způsobu myšlení, kdy je zapotřebí začít vnímat kmen nikoliv jako zdroj objemu, ale zisku. Teprve potom se lze věnovat dalším krokům. Pojišťovna musí být také připravena na  to, že tyto změny mohou vést k  poklesu objemu pojistného a  ztrátě tržního podílu. Tím to celé nekončí. Je třeba zajistit, aby byla kvalita kmene soustavně udržována nebo vylepšována odpovídající novou produkcí. Nejde tak o jednorázovou akci, ale o nikdy nekončící proces. 

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013

29

|| Pojistné

spektrum

Malé letní zamyšlení nad výkaznictvím pojišťoven ING. LADISLAV KOROBCZUK / PŘEDSEDA EKONOMICKÉ SEKCE / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

Původně zde měl být odborný článek věnovaný reportingu pojišťoven, zaměřený, jak jinak, na změny, které přinese Solvency II a také s největší pravděpodobností IFRS 4 fáze II. Následující řádky se tedy měly hemžit výrazy jako „kjůártý“, „fejzin“, „level tů“ a „level frí“ opatření nebo „dejtakvolity“ a podobně, bez kterých dnes nelze o našem tématu dostatečně fundovaně hovořit. Tak tomu ale nebude. Varování Očekává-li některý z potenciálních čtenářů, že ve změti slov následujících dále objeví odbornou pomoc od někoho, kdo dané problematice rozumí, bude patrně zklamán a  měl by si vyhledat jiný článek od  jiného autora. Pisatel tohoto článku může odpovědně prohlásit, že současný vývoj se pro něj stal nepochopitelným a začal jej znepokojovat ještě dříve, než byl vyzván k sepsání příspěvku. Jednou z příčin tohoto znepokojení může být i to, že současnému vývoji lze stěží porozumět. Přesněji – stěží lze porozumět víře v  centrální superúřad, který prostřednictvím sběru obrovského množství dat zabrání příštím krizím. Následující řádky tedy budou zamyšlením nad současným stavem a vývojem požadavků na výkaznictví pojišťoven a čtenáře si dovolím přizvat k pátrání po příčinách.

Já se v tom neorientuji… Nejdříve ze všeho bych rád upřesnil, v  čem spočívá mé neporozumění cestě, kterou se začalo výkaznictví pojišťoven ubírat. Proto považuji za důležité ujasnit si několik málo premis: • bude-li dále řeč o výkaznictví (či reportingu) pojišťoven a  nebude-li upřesněno, o  jaké výkaznictví se jedná, má se vždy na  mysli výkaznictví externí, tj. účetními výkazy počínaje a  statistickými výkazy dle programu statistických šetření konče; • bude-li v  dalším textu řeč o  periodicitě či četnosti výkaznictví, má se tím na mysli to, jak často je daný výkaz od pojišťovny požadován; • každý výkaz obsahuje informace; • v ýkazy požadované po  pojišťovnách jsou vyžadovány s  konkrétním účelem, k  jehož naplnění přispívá získání informací obsažených ve výkaze.

30

Pojistný obzor 3/2013 Pojistné spektrum

Smysl výše uvedených premis se pokusím objasnit na  jednoduchém příkladu. Vedení pojišťovny, pravidelně měsíčně obdrží výkaz, ze kterého je patrné, kolik a  jakých nových pojistek bylo zprostředkováno jednotlivými typy zprostředkovatelů za  hodnocené období v  jednotlivých regionech. Výkaz obsahuje i informaci o tom, jaké hodnoty vykazovaly stejné ukazatele ve  srovnatelném předchozím období a  jaké byly očekávané nebo plánované hodnoty pro aktuální období. Účelem tohoto výkazu je získat informace o  situaci v  dané oblasti, a  díky tomu moci reagovat na tento vývoj adekvátními opatřeními. Periodicita předkládání výkazu je nastavena tak, aby informace byla včasná a s dostatečnou vypovídací hodnotou. Zjednodušeně řečeno – mělo by to být za období dost dlouhé na to, aby se opatřeními reagovalo pouze na odchylky, které se přirozeně v čase nekompenzují, a zároveň co nejdříve od okamžiku vzniku takových odchylek. Délka vykazovacího období by zároveň měla korespondovat s tím, za jak dlouho by měly být pozorovatelné výsledky přijatých opatření. Shrnuto – takto nějak by asi mohl vypadat účelný a včasný reporting.

Statistický úřad: 6 výkazů ročních 4 výkazy čtvrtletní 1 výkaz s variabilní periodicitou (ad hoc)

Ministerstvo průmyslu a obchodu 1 čtvrtletní výkaz

kolik výkazů, komu a jak často posílá pojišťovna

Ostatní (ČKP, ČAP, Burza cenných papírů, Praha) různé výkazy, zprávy, sdělění

Česká národní banka 3 výkazy roční 1 výkaz pololetní 13 výkazů čtvrtletních 1 výkaz měsíční

A komu jste tím prospěli Shodneme-li se na tom, že účelnost a včasnost by měly patřit mezi podstatné charakteristiky výkaznictví, respektive výkazů, nemělo by nám nic bránit v uplatnění takové optiky i na tzv. externí

reporting. Neboli výkaznictví, které je po  pojišťovně vyžadováno na  základě obecně platných norem (zákonů, vyhlášek, nařízení) pro různé potřeby, a že oněch potřeb opravdu není málo, může čtenář posoudit buď z vlastní zkušenosti, nebo z obrázku. To, co z obrázku patrné není, je rozsáhlost jednotlivých výkazů a ani zde nejsou uvedeny další reporty, které pojišťovna (stejně jako ostatní podniky) sestavuje pro potřeby správy daní, sociální správy či zdravotních pojišťoven. Stejně tak zde nejsou obsaženy výkazy, které musí pojišťovna odevzdávat, provozuje-li přeshraniční pojištění v  souladu s  legislativou umožňující volný pohyb zboží a  služeb. V  neposlední řadě schéma neobsahuje výkaznické povinnosti uložené pojišťovně zákonem o účetnictví (o jejich rozsahu si lze snadno učinit představu pohledem do  výroční zprávy kterékoli z pojišťoven).

Špička ledovce Další věcí, která zůstala v  obrázku skryta, je skutečnost, že se v  něm nijak nepostihuje výkaznictví spojené s  dohledem nad finančními konglomeráty. Uvedený obrázek zachycuje pouze výkaznictví, které je obvyklé pro tuzemské pojišťovny jako samostatné subjekty. To ovšem neznamená, že vedle těchto povinností nemusí pojišťovny, jako součást finančních skupin, plnit ještě další výkaznické povinnosti zdánlivě interního charakteru – tj. produkovat výstupy, jež jsou na  úrovni finančních skupin součástí vnějšího reportingu těchto skupin. Další témata, která nejsou z obrázku patrná, plynou z potíží s  metodologií. Jestliže může být překvapující nebo znepokojující množství výkazů, jež musí pojišťovna zpracovat a předat příslušnému orgánu, případně i zveřejnit předepsaným způsobem (dnes nejčastěji na svých webových stránkách), pak mnohem více enervující je metodologie, kterou jsou (a  občas také nejsou) tyto výkazy doprovázeny. Nejčastějšími prohřešky jsou

vágnost definic jednotlivých vykazovaných veličin a  malá míra unifikace definic v  případech, kdy jsou shodné veličiny používány (vykazovány) ve výkazech požadovaných různými orgány.

Houština standardů Nelze ani opomenout provázání mnohých výkazů s  účetními výstupy, minimálně v  tom, že jsou přebírány postupy ocenění používané v účetnictví. To by samo o sobě bylo spíše pozitivní, nebýt toho, že v  současné době v EU vedle sebe koexistují jak národní standardy založené převážně na oceňování v historických cenách a relativně vysoké míře formalizace postupů pro účetní výkaznictví, tak mezinárodní standardy finančního reportingu (IFRS), jež používají v  daleko větší míře oceňování pomocí reálné hodnoty a důsledného upřednostňování

• EIOPA dohlíží na finanční stabilitu v rámci EU, a  zároveň je vybavena i  pravomocemi, které by měly napomoci tuto stabilitu chránit – pro účely tohoto článku je z toho zejména důležité oprávnění vyžadovat reporting pro finanční stabilitu a vyžadovat jej přímo od jednotlivých pojišťoven; • výkaznictví pojišťoven pro potřeby dohledu bude upraveno jednotnými pravidly vydávanými orgánem centralizovaného evropského dohledu. Samotná implementace Solvency II pak do  výkaznictví přinese také množství změn. Kromě formy a  množství výkazů a  vykazovaných hodnot, kromě posunu k  daleko výraznějšímu zaměření reportingu na  popis jednotlivých složek měření solventnosti pojišťovny a kromě přesunu pravomocí pro úpravu výkaznictví od  národních regulátorů k  centrálnímu evropskému dohledu

Průběh konzultací k výkaznictví pro Solvency II je důvodem k rozčarování.

ekonomické podstaty operací, jichž se týkají vykazované informace, před formou, kterou tyto operace mají. Domnívám se, že i  bez podrobných tabulek, plných odhadovaných hodnot, je patrné, že výkaznictví pojišťoven je náročné na kvalifikaci zaměstnanců a na schopnost generovat i  takové informace, které nejsou relevantní k potřebám řízení pojišťovny. S ohledem na relativně malou míru proporcionality (přiměřenost velikosti daného pojišťovacího podniku) v  požadavcích na  výkaznictví pojišťoven, je takové konstatování velmi špatnou zprávou pro vlastníky malých a menších pojišťoven.

… a pak už jenom samá pozitiva Je velmi pravděpodobné, že se ještě v této dekádě dočkáme okamžiku, kdy definitivně vstoupí v účinnost nový systém regulace pojišťovnictví označovaný jako Solvency II. To bude znamenat i mnoho změn pro výkaznictví pojišťoven. Jedna ze zásadních změn, která již nastala, je, že se na  scéně objevil nový orgán centralizovaného evropského dohledu – EIOPA. Nu a co by to bylo za orgán, kdyby neměl pravomoci, a především – kdyby nepožadoval výkazy. Samotná instalace tohoto orgánu znamená pro výkaznictví nejméně tři změny: • výkazy o činnosti pojišťoven, které byly dříve primárně určeny národním orgánům dohledu, budou sice nadále sbírat tyto orgány, nicméně budou je sbírat nejen pro sebe, ale také pro orgán centralizovaného dohledu;

je to také změna metod použitých pro oceňování vykazovaných finančních ukazatelů. Zatímco nyní bylo víceméně konzistentní s  účetním přístupem, v  režimu Solvency II bude oceňování konzistentní s  metodami použitými v  měření solventnosti – tzn., že budou vykazovány nejlepší odhady hodnoty (best estimate). Asi netřeba zdůrazňovat, že tím náročnost výkaznictví ještě vzroste.

Třetí pilíř Pilíř III v Solvency II – pilíř ukutý v žáru odborných diskuzí, nebo pomník úřednických rozhodnutí? To je důležitá otázka. Vraťme se nyní na  chvíli zpět k příkladu z interního výkaznictví a zkusme se touto optikou podívat na reporting v režimu Solvency II, respektive na  návrh výkaznictví a  průběh diskuze o  jeho podobě mezi zástupci zainteresovaných stran. Již v  okamžiku, kdy EIOPA poprvé prezentovala návrh výkazů, se ozvaly ze strany pojišťoven i samotných národních dohledů námitky, že množství a periodicita požadovaných výkazů je excesivní. Argumenty byly ponejvíce založeny právě na neúčelnosti takového výkaznictví s odkazem na fakt, že masa informací, jež se bude touto cestou shromažďovat, není fakticky zpracovatelná, což by znamenalo, že některé výkazy budou shromažďovány zbytečně. Často se v této souvislosti objevovala výtka poukazující na  nerespektování principu proporcionality – neboli, že jsou shromažďovány informace v takovém detailu, který zejména u menších pojistitelů povede k tomu, že po nich budou požadovány výkazy, jež nebudou obsahovat materiální informace.

Mlčení úředníků EIOPA na  tyto připomínky (stejně jako na  drtivou většinu dalších připomínek) reagovala tím, že sdělila důvody pro takto koncipované výkazy, respektive zopakovala zdůvodnění prezentovaná již při představení návrhu formátu výkaznictví pro potřeby Solvency II. Na  požadavky o  vysvětlení či doplnění metodiky, která je k výkazům připojena, prozatím EIOPA reaguje mlčením. Domnívám se, že průběh konzultací k  výkaznictví pro Solvency II je důvodem k  rozčarování. Zdá se, že pojistitelům z  budoucího vývoje výkaznictví nekynou pozitivní zprávy. Rozhodně nelze očekávat, že by se v  budoucnu již dnes náročné a  nákladné vnější výkaznictví mělo stát jednodušším. Domnívám se, že opak je pravdou a prozatím nejsou ani patrné žádné praktické projevy dříve deklarované snahy o  harmonizaci mezi účetním výkaznictvím podle mezinárodních standardů finančního reportingu a  výkaznictvím dle pravidel Solvency II. Pokud ovšem za harmonizaci nepovažujeme zpoždění, které shodně nabírají jak projekt fáze 2 standardu pro pojistné smlouvy (IFRS 4 phase II), tak projekt Solvency II.

Drtivé sevření regulace Neradostné konstatování o  narůstající náročnosti a  nákladnosti vnějšího výkaznictví snad ani nemůže být jiné. Je to totiž důsledek narůstající, či spíše bující regulace. V  zásadě se skutečnost začíná jevit tak, že správci věcí veřejných na situaci, kdy tzv. selžou mechanizmy regulace, respektive dohledu tak, jak se stalo v  posledních krizích na  finančních trzích, reagují tím, že zvýší míru regulace – což vždy implikuje, že zvýší množství výkazů, které musí regulované subjekty zpracovávat. A samozřejmě, že tím vzrůstají i náklady na celý systém – tj. nejen náklady pojistitelů na  zpracování těchto výkazů, ale také náklady na dohled, jenž musí uvedené reporty sbírat a  vyhodnocovat a  nadto kontrolovat kvalitu plnění výkaznických povinností ze strany pojistitelů. Nádech směšnosti v této souvislosti získávají i rádoby analýzy nákladnosti změn ve  výkaznictví. Akceptovatelnost nákladů na  budoucí systém výkaznictví je regulátorem (v  tomto případě míněno ono moudré evropské centrum) posuzována tak, že se zkoumá výše právě a pouze oněch dodatečných nákladů, jež nový systém vyvolá. Nelze si nepovšimnout jisté analogie se situací, kdy vás dítě přesvědčuje o  výhodnosti nákupu dražší hračky, argumentujíc při tom právě rozdílem v  ceně, přičemž rozdíl je opravdu i  ve  vztahu k  ceně té levnější alternativy relativně malá částka. Fakt, že chtít byť i  onu levnější ze dvou variant, je rozmařilost, přitom zpravidla velkoryse pomíjí. 

Pojistné spektrum Pojistný obzor 3/2013

31

|| Pojistné

spektrum

Efektivní nástroj k posílení finanční stability společnosti ING. MONIKA JURÁŠOVÁ, CIA / VRCHNÍ AUDITOR / KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S / VIENNA INSURANCE GROUP

Příspěvek popisuje funkce a možností interního auditu ve finanční instituci. Interní audit společně s ostatními kontrolními funkcemi, jako jsou compliance, řízení rizik, pojistná matematika a další, může být efektivním nástrojem, který poslouží společnostem k upevnění stability, finančního zdraví, k odkrytí potenciálu a ke svému růstu.1

Co je to interní audit? Institut interních auditorů (IIA) definuje interní audit v Mezinárodním rámci profesní praxe interního auditu (což je závazný benchmark pro všechny profesionální interní auditory) následujícím způsobem: „Interní audit je nezávislá, objektivní, ujišťovací a  konzultační činnost zaměřená na  přidávání hodnoty a  zdokonalování procesů v  organizaci. Interní audit pomáhá organizaci dosahovat cílů tím, že přináší systematický metodický přístup k  hodnocení a  zlepšování efektivnosti řízení rizik, řídicích a kontrolních procesů a správy a řízení organizace." Aby mohl interní audit dobře plnit všechny funkce ve společnosti, musí tomu odpovídat i jeho postavení v její organizační struktuře. A protože interní audit vyhodnocuje veškerou činnost společnosti, všechny procesy a  postupy, neměl by být součástí žádného jiného úseku. Jeho nezávislost je zajištěna například tak, že je podřízen přímo představenstvu (nebo dokonce jen dozorčí radě), jež schvaluje roční a  strategický plán auditní činnosti, schvaluje výsledky jednotlivých auditních akcí, zadává mimořádné audity, přijímá odpovědnost a rozhoduje o  realizaci změn navržených interním auditem. Představenstvu jsou také předkládány souhrnné roční zprávy o provedených auditech. Schéma č. 1 ukazuje možné organizační uspořádání útvarů společnosti, které tyto skutečnosti respektuje.

Benchmarky Hlavní kontrolní funkce pojišťovny, tj. například pojistně-matematické funkce, funkce řízení rizik, interního auditu a  compliance, jejichž činnost má významný vliv na  celkový rizikový profil pojišťovny, musí být nezávislé na  hospodářských výsledcích pojišťovny (finanční instituce) nejen v  oblasti řízení, ale

1

Schéma č. 1: Audit v organizační struktuře pojišťovny Představenstvo Výbor pro investování

management

Výbor pro audit Výbor pro řízení rizik Ředitel řízení rizik Koordinace procesu řízení rizik

UNDERWRITING

ALM

poj. mat.

IT

vnitřní kontrola interní audit Zdroj: BCBS

také v  oblasti odměňování. Tento požadavek nezávislosti v odměňování je upraven vyhláškou č.  123/2007 Sb., o  pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a  obchodníků s  cennými papíry. Detaily jsou uvedeny v Úředním sdělení ČNB ze dne 22.  prosince 2010 k  výkonu činnosti banky, družstevní záložny a obchodníka s cennými papíry na finančním trhu – odměňování. Nejnovější studie provedená Basilejským výborem pro bankovní dohled (BCBS) doplňuje vztahy interního auditu ve  svém dokumentu Funkce interního auditu v  bankách o  vztah k  orgánu dohledu a  externímu auditu a  využívá při tom dalších benchmarků, kterými mohou být jednak mezinárodní standardy pro profesní praxi interního auditu (vydané IIA), resp. externího auditu (ISA), v  bankách pak Core Principles for Effective Banking Supervision a  v  pojišťovnách se tyto vztahy

efektivně řídí Insurance Core Principles (ICP), které vydává Mezinárodní asociace dohledů v pojišťovnictví (IAIS). Funkce interního auditu v  pojišťovnách je upravena v  ICP 2 – Supervisor, ICP 7 Corporate Governance a v ICP 8 Risk Management and Internal Controls. Tyto vazby zachycuje Schéma č. 2.

Interní auditoři ve 21. století Na  začátku nového tisíciletí dochází k  výrazným změnám ve  všech oblastech lidského života, a mění se tak i struktura nároků kladených na rozvoj společností. Aby byl interní audit schopen držet krok s  aktuálním vývojem, reagovat na nové prostředí, a stát se tak součástí dlouhodobého strategického plánování společnosti, musí se sám neustále vyvíjet a dbát na vysokou profesionální úroveň všech

Informace a názory uvedené v článku jsou výsledkem mého vlastního studia a vlastních zjištění a nevztahují se v žádném ohledu k činnosti a názorům pojišťovny.

32

Pojistný obzor 3/2013 Pojistné spektrum

ostatní útvary

|| Pojistné

spektrum neplánované audity mohou začít dokonce i z hodiny na hodinu. Mimořádný audit si jen velmi zřídka vyžádá kompletní přepracování plánu činnosti úseku interního auditu, spíše jsou nutné změny ve využití zpravidla omezených lidských zdrojů. Proto je nutná flexibilita a  volatilita stejně jako dobré řízení auditního týmu.

Schéma č. 2: K  omunikační kanály funkce interního auditu Orgán dohledu

Představenstvo a Výbor pro audit

Standardy pro interní audit

Vrcholové vedení

Core Principles pro bankovnictví, resp. pojišťovnictví a standardy pro externí audit

Core Principles pro bankovnictví, resp. pojišťovnictví

Příčiny změn známe

Externí auditoři Standardy pro interní audit

Standardy pro externí audit

Funkce interního auditu

Zdroj: BCBS

členů svého týmu. Změny právního prostředí, nové směry ekonomického rozvoje a vzájemná propojenost s firemním prostředím vyžadují od většiny finančních institucí rychlé a pružné reakce na  všechny uvedené změny tak, aby mohly rychle předejít negativním dopadům a  využít vhodných příležitostí. Tento proces nutí interní audit, který zodpovídá za správné postupy v  oblastech interní kontroly, řízení rizik a  správě a  řízení společnosti a  také poskytuje konzultační poradenství, aby byl vždy přesně a aktuálně obeznámen s aktuálním vývojem, jenž má přímý dopad na činnost společnosti. Je také důležité, aby byl úsek interního auditu informován o reakcích společnosti na  výše zmíněné změny a  v  tomto kontextu také o  přijímaných opatřeních. Od  profesionálních interních auditorů se pak očekává, že budou reagovat se stejnou pružností, kterou musí jejich společnosti prokazovat uprostřed stále probíhajících vnějších změn.

Úkoly, na které by se měl interní audit zaměřit: • oblast identifikace a řízení rizik; odpovídající správa a  řízení společnosti; procesy souladu činnosti s právními a interními předpisy; soulad, návaznost a  propojenost jednotlivých procesů ve společnosti navzájem; procesní řízení a etické a sociální otázky; • v ytvoření odpovídajícího relativně flexibilního plánu činnosti interního auditu (krátkodobého na  jeden rok a  střednědobého na  tři roky), který by vycházel z dobře identifikovaných rizik a jenž by počítal i s mimořádnými auditními akcemi jako reakcí na mimořádné

situace a neočekávaný výskyt rizikových situací; • v ytvoření strategické vize rozvoje interního auditu ve společnosti; • v ytvoření efektivně fungujícího auditního týmu, jehož členové by měli odpovídající vzdělání, tým by byl průběžně proškolován a  využíval by nejnovější auditní nástroje a postupy. V souvislosti s interním auditem se nejčastěji podrobně hovoří o  prvních třech úkolech. V  těchto oblastech odkazuji například na  odbornou literaturu vydávanou Českým institutem interních auditorů. Podívejme se však podrobněji na to, co se skrývá pod termínem vytvořit efektivní auditní tým, který je klíčem k dobrým výsledkům a jenž může významně ovlivnit nejen finanční stabilitu společnosti.

Rozsah dovedností a vlastností Tak, jak postupně narůstá množství úkolů, které interní audit musí zpracovávat, mění se a rozšiřuje rozsah dovedností a vlastností, jež jsou podmínkou pro úspěšnou práci interních auditorů. Nezbytnými i  nadále zůstávají technické znalosti, nejde však už pouze o ně. Efektivně pracující interní auditor budoucnosti musí zvládnout široký rozsah netechnických nebo řekněme „měkkých“ dovedností, které tvoří nezbytnou nadstavbu k  dobře zvládnutým technickým rozborům a analýzám. Velmi žádaná a  ceněná je rovněž časová pružnost a  přizpůsobivost. Auditní plán se může měnit i  v  průběhu jednoho čtvrtletí a  některé|

Rychlost změn globálního regulatorního prostředí nabírá stále na  tempu a  na  síle, a  to od  roku 2002 po  přijetí Sarbans-Oxley Act a  obdobné legislativy. Podívejme se jenom na poslední vývoj v oblasti regulace bankovnictví, na přípravu poměrně striktní regulace v oblasti finančních transakcí v Evropě, na  vývoj v oblasti Solvency II nebo obdobných pravidel v  Číně, na  Dodd-Frank Act (zákon o  reformě finančního sektoru v USA) nebo na  Foreign Account Tax Compliance Act (známá FATCA – nový daňový zákon v USA). Z české scény pak zmiňme aspoň nový občanský zákoník a  připravované změny v  oblasti zprostředkování finančních služeb. To jsou jen některé příklady z  velkého množství nových a  připravovaných pravidel s mimořádně silným dopadem do oblasti finančního sektoru včetně pojišťovnictví, které si vyžádají rozsáhlé změny a představují pro interní audit velkou výzvu při ověřování míry a způsobu adaptace jednotlivých společností. Je třeba si také současně uvědomit, že tento proces nekončí, rozsáhle změny budou pokračovat i dále do budoucna.

„Měkké” dovednosti interních auditorů Morální profil auditora Profesionální povinností interních auditorů by mělo být prokazovat v  průběhu veškeré své činnosti osobní morální hodnoty. Měli by také budit oprávněný pocit důvěry, nezávislosti, objektivního jednání a  obdobných kvalit. Vedoucí skupiny interních auditorů (například ředitelé úseku interního auditu) by měli brát tyto vlastnosti v potaz při přijímání nových pracovníků stejně jako v  průběhu jejich vzdělávání a profesního postupu. U jednotlivých interních auditorů by měla být průběžně vyhodnocována míra, s jakou jsou tyto požadavky naplňovány. Morálka vyžaduje důvěru, sebedůvěru a vyrovnanost. Další aspekty morálního profilu pak představují odolnost, houževnatost a  vytrvalost. Bez ohledu na významnost procesů a kulturu ve  společnosti se mohou vyskytnout situace, kdy se vedoucí pracovníci mohou přinejmenším zarazit, když zjistí, že právě v  jejich

Pojistné spektrum Pojistný obzor 3/2013

33

spektrum

oddělení má proběhnout interní audit. Budou se snažit na úsek auditu tlačit, mohou se ho snažit ovlivnit, nemusí být otevření a  poskytovat všechny potřebné informace, a  to zejména v situacích, kdy si jsou vědomi určitých nedostatků ve své práci. Interní auditor musí být v těchto situacích neoblomný, houževnatý a vytrvalý, aby bylo možné překonat tuto negaci a pracovat konstruktivně a vstřícně. Budování vztahů Klíčové pro všechny funkce interního auditu je průběžné budování důvěry, vážnosti a respektu u pracovníků a jednotlivých úseků společnosti. Vybudování zdravých a hlubokých pro-

ve způsobu komunikace interních auditorů. Je důležité si uvědomit, že efektivní komunikační dovednosti nezahrnují pouze dobře napsané auditní zprávy, ale dotýkají se i verbálního projevu auditora. Je pouze málo lidí ve  společnosti, kteří si od interních auditorů přečtou něco jiného, než je auditní zpráva, častěji jen její stručné shrnutí. Je-li auditní zpráva jediným dokumentem, který čte někdo další a  jenž v  sobě může zahrnovat stovky hodin práce, pak musí být napsána perfektně. Aby auditní zpráva „zvonila“, vyžaduje její sepsání brilantní schopnosti písemného projevu. Auditní zprávy představují určitou obchodní značku. Kromě toho, že obsahují faktické

Přínos interního auditu pro společnost přímo závisí na kvalitě auditního týmu stejně jako na podpoře managementu a vlastníků společnosti. fesionálních vztahů na  všech úrovních řízení vyžaduje čas. Ti nejúspěšnější profesionální interní auditoři investují nepočítaně hodin do nastolení atmosféry důvěry. K tomu je nezbytné mít dobré znalosti o fungování společnosti a o jejích rizicích. Vystupovat přesvědčivě, s důvtipem a empatií. Interní auditoři by se měli být schopni vcítit do situace lidí ve firmě, kterou auditují. Partnerství Efektivní spolupráce vyplývá z vnímání interního auditu jako služby. Toto chápání umožňuje, aby auditor plně rozvinul všechny své schopnosti a  dovednosti a  vykonával svoji činnost formou partnerství a  spolupráce s  managementem společnosti i se všemi jejími zaměstnanci. Jako interní auditor potřebuji vědět, jaké činnosti a  projekty jednotliví manažeři řídí, za co utrácejí firemní peníze, musím vědět nejen o  největších, ale i  o  potenciálních rizicích spojených s  jejich činností a  funkcí. Tyto informace se musí přenést do auditních plánů, postupů a zjištění, protože právě tohle je proaktivní přístup k  řízení rizik. Současně se nesmí zapomínat na  stálé udržování rovnováhy mezi poskytováním auditních služeb založených na  spolupráci na  jedné straně a dodržováním všech požadavků stanovených právními předpisy na straně druhé. Komunikace Zatímco efektivní komunikace jako významný aspekt práce interního auditu získává své postavení a  význam postupně a  dlouhodobě, způsob komunikace uvnitř firmy se mění rychle. Je to způsobeno dynamickým rozvojem sociálních sítí a kontaktů stejně jako stále rostoucí nabídkou údajů a informací o společnosti, což zpětně vyvíjí tlak na aktivní změny

34

Pojistný obzor 3/2013 Pojistné spektrum

informace a způsob formulací, jejich celkové vyznění by mělo vyvolávat důvěru a respekt stejně jako vyjadřovat skutečnost, že jsou službou firmě. Interní auditoři mají okamžitý přístup k důležitým informacím, které mohou pomoci ukázat partnerům nejnovější směry a  trendy a  navrhnout možná řešení. Pokud však poskládají všechny získané informace do  tabulky o  čtyřiceti sloupcích a  dvou tisících řádcích a požádají manažery, aby je vnímali a učinili z nich závěry, bude zájem těchto vedoucích pracovníků vyjádřen v  nejlepším případě mlčením. Pokud se však informace podají formou dobře vizuálně zpracovaného grafu, doplněného o  vypovídající a  přesvědčivou analýzou, pak vyvolaná reakce může jít směrem, kterým bylo zamýšleno.

Spolupráce Vysoce integrovaná povaha procesů uvnitř společnosti vyžaduje intenzivní spolupráci interních auditorů s  různou specializací v  průběhu auditních šetření. Vezměme si například zkoumání nákupu zajišťovacích derivátů úsekem treasury pojišťovny. Interní auditoři musí minimálně prokázat znalost procesů back office (například účetnictví, finanční toky), procesů realizace a vyhodnocování obchodů (například matematické modely, IT systémy, burzovní nástroje jako Bloomberg apod.) a  znalosti primárních funkcí (kapitálové trhy, znalost řízení aktiv a pasiv). Musí znát právní rámec, kterým se všechny tyto činnosti řídí, zejména v oblasti pojišťovnictví, a to včetně stanovených možností a limitů pro jednotlivé druhy investic, ale také operace na kapitálovém trhu a v účetnictví. Na  uvedené oblasti se zpravidla specializují různí interní auditoři, kteří musí navzájem dobře spolupracovat tak, aby výsledkem jejich práce bylo celkové posouzení rizik dané činnosti či operace. Různorodost Změny demografického vývoje a  vzrůstající rychlost globalizace zpravidla vyžadují od  interního auditu, aby bral v  úvahu vliv rozdílů mezi etnickými skupinami, národnostmi, věkovými kategoriemi, kulturami a  subkulturami, a to v rámci jedné nadnárodní společnosti. Ředitel takového holdingového interního auditu musí být schopen řídit tyto rozdíly odpovídajícím sjednocujícím způsobem, a to včetně respektování rozdílů ve  stylu myšlení a  učení. V  interním auditu (jako všude jinde) spolu mohou pracovat až čtyři generace a musí se naučit spolu vzájemně efektivně komunikovat a respektovat se bez ohledu na rozdíly. Dobře

Ilustrační foto: Dreamstime.com

|| Pojistné

Ilustrační foto: Dreamstime.com

je základní otázka, kterou si kladou vlastníci a  management každé společnosti. Kladou si ji i  regulátoři a  dohled, jež se snaží poukázat na  význam interního auditu. FSA (Financial Services Authority – bývalý dohled ve  Velké Británii) například nastartoval v  minulém roce diskuzi o  těchto otázkách prostřednictvím Chartered Institute of Internal Auditors (CIIA), který celému finančnímu sektoru předložil svůj konzultační materiál Effective Internal Audit in the Financial Services Sector, jenž se stal další inspirací pro tento článek. Z  pohledu interního auditora je odpověď na  otázku položenou v  úvodu této kapitoly jednoznačná a  zřejmá. Nejasnosti a  nejistoty ohledně postavení, funkce a  efektivního působení interního auditu ovšem přicházejí ze strany vlastníků a  managementu, který jediný nese odpovědnost za fungování a řízení firmy a jenž si nejčastěji klade následující otázky:

rozvíjet lidský potenciál v těchto rozmanitých podmínkách je velmi důležité. Jako interní auditor si musíte být jisti, že jste schopni citlivě a pružně porozumět a přijmout všechny tyto rozdíly v systému myšlení i učení a propojit je do jednoho efektivně pracujícího celku. Průběžné vzdělávání Dobrý interní auditor se musí pořád učit, ať už jde o procesy a postupy ve firmě, o technické metody, metody správy a  řízení společnosti a rizik, řízení nebo komunikaci. Interní auditoři budoucnosti by se měli stát „houbou“, která vstřebává veškeré vědomosti a  znalosti. Je proto důležité vybízet auditory k tomu, aby se průběžně a nepřetržitě vzdělávali. Prosperující interní audit budoucnosti by měl porozumět všem vlastnostem a dovednostem, jež přinášejí určitou hodnotu. Interní auditor by měl proto vyhledávat takové pracovní postupy, úkoly, projekty a možnosti svého dalšího rozvoje, které mu umožní zlepšovat a kultivovat všechny jeho vlastnosti a  dovednosti. Může jít jak o  pracovní, tak o  neformální možnosti, příležitosti ve vlastní společnosti a také mimo ni, o  čas pracovní i  o  čas strávený studiem ve vlastním volnu. Krátce shrnuto, interní auditoři budou muset v  budoucnu vynakládat na  rozvoj svých „měkkých“ dovedností tolik práce a  úsilí, kolik vynakládají v  současné době na zdokonalení svých tradičních technických znalostí.

Efektivní nástroj Základní otázka zní, proč mít vlastní interní audit. Skutečně pomáhá ke  zlepšení fungování společnosti, může ukázat nové cesty a směry, nebo je to jenom další nutné zlo, k jehož existenci nás nutí byrokratické právní předpisy? To

• Vyplatí se vůbec interní audit? • Jsou interní auditoři dostatečně profesionální? • Mají odpovídající vzdělání a  stále se vzdělávají? • Znají dostatečně právní prostředí dané země, evropské i světové? • Znají dostatečně finanční trh, procesy ve  společnosti, postavení hlavních konkurentů? • Umí jednat s  managementem na  odpovídající úrovni, mají dostatečné komunikační schopnosti? • Dovedou zjištěné skutečnosti dobře analyzovat, učinit odpovídající závěry a  ty pak adekvátně prezentovat? • Umí interní auditoři dobře identifikovat a  analyzovat všechna hlavní rizika, umí efektivně spolupracovat s úseky řízení rizik, compliance a dalšími? • Umí rozeznat podstatné a  důležité procesy a rizika od těch méně významných? • A co je nejdůležitější – umí prosadit svá zjištění v  praxi prostřednictvím závazného rozhodnutí představenstva společnosti nebo dozorčí rady a  navrhnout efektivní postupy pro řízení rizik? To je velká škála rozmanitých požadavků a dovedností, které jsou na  interní audit kladeny. A  jak tedy dokázat, že má interní audit své opodstatnění? Jedině každodenní prací celého týmu, a  především pracovními výsledky. Ale také nastolením témat, která interní audit přináší, kvalitativními změnami ve společnosti a také kvantitativním vyčíslením přínosů nebo úspor, protože řečí managementu je také řeč čísel. Hodnota interního auditu se měří jeho schopností přinášet pozitivní změny a zlepšení. Je to poměrně složité, ale jde to a je třeba počítat s tím, že výsledky nejsou zpravidla vidět hned, ale až v delším časovém horizontu.

Konec konců, auditoři nejsou placeni za  mechanické zpracovávání auditních zpráv nebo za dílčí zjištění. Měli by být placeni za kvalitu činnosti a za to, jak přispívají k lepšímu fungování společnosti.

Přístup společnosti je základ Výsledky práce auditního týmu mohou být v  různých společnostech rozdílné. Vše závisí na  tom, jak tyto společnosti interní audit vnímají. Jedna může přijmout interní audit za svůj, zapojit ho do svých struktur a procesů, nastavit a využívat aktivní spolupráci s řízením rizik a dalšími úseky společnosti. Práci interních auditorů vítá a stoprocentně využívá. Svůj dlouhodobý rozvoj má založen na  koncepci enterprice risk managementu a  auditní a  kontrolní funkce jsou přímo integrovány do  tohoto systému jako nezávislé posouzení a  ujištění o  naplňování a  dodržování navržené strategie. Audit přímo jedná s  vedením společnosti a s představenstvem. Další společnost funkce interního auditu sice podporuje, představenstvo projednává a  rozhoduje o  jednotlivých zjištěních, ale audit zde nemá aktivní podporu vedení společnosti a propojení s ostatními úseky není vyžadováno. A další společnost může chápat interní audit jako nutnou zákonnou povinnost, i  když překážky auditní činnosti nejsou kladeny. Výsledky projednává sice představenstvo, ale většinou formálně a  audit nemá výraznější podporu. Na  otázku, jaké asi jsou výsledky těchto tří jednotlivých společností, měřeno například procentním růstem předepsaného pojistného nebo reputačním rizikem, si můžete odpovědět sami. 

Použité zkratky: IIA The Institute of Internal Auditors IAIS International Association of Insurance Supervisors ICP Insurance Core Principles BCBS Basel Committee on Banking Supervision FSA Financial Supervisory Authority (UK) CIIA Chartered Institute of Internal Auditors (UK) ISA International Standards on Auditing – Mezinárodní standardy pro audit (externí)

Pojistné spektrum Pojistný obzor 3/2013

35

|| Ze

světa

Mexiko na vzestupu. Nové příležitosti nejen pro pojišťovnictví THE MARKET (SPRING 2013) / LLOYD’S COMMUNICATIONS / REDAKCE

Na obchodních výsledcích Lloyd’s v Latinské Americe má největší podíl Mexiko. Přitom je na tomto podpojištěném trhu o objemu pojistného 20 mld. dolarů stále dost prostoru pro růst – například v letectví, energetice, lodní dopravě a realitách…

Mexiko je země protikladů. V  jednom z  největších mexických států, Oaxace, žije 75 % obyvatelstva pod  hranicí extrémní chudoby, zatímco zámožní obyvatelé Mexico City si užívají příjmy srovnatelné se Spojenými státy. Přesto tento kulturně, sociálně a politicky velmi různorodý stát, výhodně situovaný mezi Spojenými státy a zbytkem Latinské Ameriky, spojuje jeden společný trend, a  tím je ekonomický růst. Podle předpovědi společnosti Goldman Sachs bude Mexiko do  40 let největší světovou ekonomikou. V současné době zde činí pojistné více než 20 mld. dolarů, což jej v Latinské Americe řadí hned na  2. místo po  Brazílii. Je však zajímavé, že současně je Mexiko na seznamu podpojištěných zemí společnosti Lloyd’s. V roce 2011 byla propojištěnost těsně pod 2 % HDP. Manažer Lloyd’s pro Mexiko, Gabriel Anguiano, říká: „Latinská Amerika je pro Lloyd’s jedním z  nejrychleji rostoucích regionů. A  Mexiko je se svými 397 miliony dolarů hrubého upsaného pojistného největším přispěvatelem Lloyd’s v rámci Latinské Ameriky.”

Vzkvétající ekonomika Díky vhodné ekonomické politice klasifikuje Světová banka hospodářskou situaci Mexika jako zdravou se „středně-vyššími příjmy a menším zadlužením“. V roce 2012 činil podle Mezinárodního měnového fondu národní dluh

Pokrok v oblasti veřejného zdravotnictví datující se od třicátých let 20. století přináší výsledky, které se odrazily ve výrazném poklesu porodní úmrtnosti, přitom však nedošlo k poklesu samotné porodnosti. 112  milionové Mexiko má tak dnes velký potenciál v sociální skupině vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí v průměrném věku 26 let. Nejbližší budoucnost však už není tak růžová. Tempo růstu obyvatelstva Mexika se v  současnosti snižuje kvůli změněnému vnímání antikoncepce u  silně katolického obyvatelstva a  celkově se měnícímu přístupu k  filozofii široké rodiny. OSN předpovídá, že od roku 2020 klesne počet dětí na jednu ženu na méně než dvě. Zároveň se ale lidé dožívají díky lepšímu zdravotnictví vyššího věku. S tím související stárnutí obyvatelstva a  průvodní ekonomické problémy znamenají, že Mexiko stojí před problémem, jak maximálně využít výhody své současné populace. V  současné době se očekává, že ekonomický růst Mexika bude pokračovat dosavadním tempem, přičemž vláda předpovídá pro příštích pět let roční nárůst HDP o 3,9 %. „Jsme teď velmi optimističtí, co se budoucnosti naší země týče,” říká Rafael Audelo Mendez, generální ředitel mexické pojišťovny Seguros Inbursa. „Existuje zde obrovský potenciál růstu. Ten s sebou přináší i růst mezd a lidé s penězi v kapse znamenají větší poptávku po  pojištění.” Za  zdravým růstem Mexika stojí především sektor služeb, který minulý rok generoval podle Mexické centrální banky cca 65 % HDP. K dalším odvětvím,

Díky vhodné ekonomické politice klasifikuje Světová banka hospodářskou situaci Mexika jako zdravou se „středně-vyššími příjmy a menším zadlužením“.

44 % HDP. Inflace je nízká – ročně činí méně než 4 % – a HDP dosahuje 15 177 dolarů na hlavu. V roce 2012 rostla ekonomika o 3,6 %, tedy pomaleji než v roce 2011 (3,9 %), ale i přesto je zdravá. Ekonomické vyhlídky jsou výborné.|

36

Pojistný obzor 3/2013 Ze světa

která táhnou ekonomiku, patří energetika, těžba, turistika a  zemědělství. Celých 80 %  mexického exportu pak tvoří domácí výroba – Mexiko vyváží více vlastního zboží než všechny ostatní země Latinské Ameriky dohromady.

Závislost na USA Potenciální mráček na  obzoru představuje pro možné investory fakt, že mexická ekonomika je silně propojená s  americkou. Ingrid Carlou, generální ředitelka společnosti Patria Re, jediné domácí Mexičany vlastněné zajišťovny, zdůrazňuje, že: „Nejdůležitějším zákazníkem zůstávají Spojené státy, které kupují osm z  deseti vyvezených mexických výrobků.“ David Battman, ředitel divize International Business Development společnosti Gallagher International, vidí v  Mexiku jeden z  jejich strategických růstových trhů. Podle jeho názoru se historická závislost Mexika na  americké ekonomice a  ropném průmyslu mění. Ve  skutečnosti je země schopna| obchodovat za  dobrých podmínek s  daleko více státy než jen se svým severním sousedem. „Mexiko uzavřelo 12  smluv o  volném obchodu, které mu dovolují výhodně obchodovat se 44 zeměmi,” říká a dodává, že Mexiko je víc než jen regionální hráč. „Mexické společnosti jsou ve  stále větší míře multinárodní, obchodují a investují na všech kontinentech, a my jim s tím pomáháme. A ekonomika Mexika není založená jen na  energetice – rostou i  mnohá další odvětví.” Mexické společnosti patří k  největším na  světě v  oblasti telekomunikací, výrobě cementu, potravin a nápojů, TV vysílání a finančních služeb.

Pojistné příležitosti Rostoucí ekonomika téměř vždy přináší vyšší poptávku po  pojištění a  zajištění. Patria Re předpovídá, že pojistné krytí v Mexiku vzroste do  roku 2016 na  2,2 až 2,5 %. Mexiko tudíž v plánu strategického růstu Lloyd’s Vize 2025 zaujímá klíčové místo. Počet zahraničních pojistitelů a  pojišťovacích agentů v  Mexiku se zvyšuje. Působí zde pojišťovny od Ace po Zurich, vedle pojišťovacích agentů z Aon Benfield a Willis. Upisovatelé společnosti Lloyd’s, která je v  Mexiku registrována jako zahraniční zajišťovna, smějí sjednávat smlouvy o  zajištění

Ilustrační foto: Wikimedia Commons

ru. Mike Hughes, generální ředitel společnosti Aon Benfield Latin America, vysvětluje: „Letectví je pro nás veliké odvětví. Předpovídáme růst v  oblasti soukromého středně velkého trhu, tj. regionálních aerolinií a  služeb poskytovaných helikoptérami.” Podle jeho názoru také poroste pojištění realit, a  to veřejných i  soukromých, spolu s  rozvojem ekonomiky a stavebnictví. Jeden ze symbolů země – Národní palác v Mexico City

a  jen ve  výjimečných případech o  pojištění. Jedná se o  situace, kdy domácí trh rizika odmítá pojišťovat, a také v případě dovozů vlastněných zahraničními exportéry. „Představa, že hlavními příležitostmi pro zahraniční hráče jsou v Mexiku kontrakty spojené s vládou, které je možné vyhrát pouze ve  složitém výběrovém řízení, není úplně pravdivá,“ říká Anguiano. Asi polovinu byznysu společnosti Lloyd’s v Mexiku tvoří rizika nějak související s vládní garniturou, přičemž mezi klienty patří regionální i federální orgány spolu se státem vlastněnými společnostmi. Ale rozhodující růstové kategorie byznysu jsou letectví, energetika, lodní doprava a reality, a to ve veřejném i soukromém sekto-

Investiční pobídky Vládní investiční pobídky do infrastruktury vytvoří nejen pro Lloyd’s další příležitosti. Podle Plánu národní infrastruktury na léta 2013–2018 vynaloží stát kolem 400 mld. dolarů na profinancování 1 138 projektů v  odvětvích, jako jsou energetika, turistika, doprava a výstavba vodních děl a měst. Rafael Audelo k tomu říká: „Mexiko potřebuje stavět dálnice, přístavy a přehrady. To vytvoří příležitosti pro zahraniční pojišťovny i zajišťovny, protože tyto projekty s sebou nesou velká rizika, na která naše vlastní kapacita nestačí.” Důležitou oblastí dalšího rozvoje je energetika. Mexiko má v  plánu investovat do roku 2025 až 20 mld. dolarů ročně do  svého ropného průmyslu prostřednictvím

státní ropné společnosti Petróleos Mexicano.| Investice rovněž půjdou do obnovitelné energie včetně vodní a  větrné. Anguiano říká: „Zvláště výrazně poroste těžba v pobřežních vodách, kde se nachází většina mexické ropy. V posledních deseti letech zde produkce klesala, protože jsme vyčerpali všechny snadno dostupné zásoby v mělkých vodách. Nyní se musíme vydat do  hloubky.” Široce rozšířený názor, že jediným produktem, po  kterém je poptávka, je pojistné krytí pro případ katastrof, také není správný.

Sofistikovanější produkty Podle Battmana jsou požadovány stále sofistikovanější produkty – například mexické společnosti začínají potřebovat pojištění záruky a  odškodnění pro akvizice zahraničních společností. Také je větší poptávka po pojistném krytí ředitelů a členů managementu, jak se zvyšuje povědomí o  rizicích, kterým jsou vystaveny řídicí týmy, a  to nejen v  situaci, kdy mexické společnosti investují do americké ekonomiky. Anguiano však připouští, že majetkové pojištění rizik pro případ výskytu katastrof bude nadále velmi vysoké, protože

KOMPLEXNÍ SLUŽBY V OBLASTI POJIŠTĚNÍ A RISK MANAGEMENTU

Sloužíme Vám s radostí    

Nejsilnější firma na trhu Služby ve 135 zemích světa Jedinečný tým odborníků Kontinuální vzdělávání

   

Garance kvality Mimořádné nasazení Komplexní služby, spolehlivá ochrana rizik Nadstandardní řešení škod

www.renomia.cz Ze světa Pojistný obzor 3/2013

37

|| Ze

světa

Mexiko je oblastí, v níž se tradičně vyskytují velká zemětřesení a hurikány.

Konkurenční trh Mexiko však má i  nevýhody, jednou z  nich je velká konkurence. „Je zde velmi tvrdé obchodní prostředí,” připouští Rafael Audelo. „Na  trhu působí kolem stovky pojistitelů, z toho asi 40 jich dělá majetek. A konkurují si především cenou.” V  důsledku toho nejsou sazby pro pojistitele tak lákavé, jako na některých jiných regionálních trzích. Ingrid Carlou říká: „Za posledních 10 let se upsané pojistné v Mexiku zvýšilo pouze o 58 %, takže jeho podíl na celkovém upsaném pojistném Latinské Ameriky se snížil z 32 % na 15 % za to samé období.” Na  rozdíl od  Brazílie, kde upsané|

pojistné vzrostlo za  uplynulých 10 let o  více než 600 % a její podíl na pojistném trhu Latinské Ameriky se zvýšil z 27 % na 50 %. Nicméně, pro manažery a pojišťovací agenty Lloyd’s je povzbudivé, že v oblasti zajištění se v uplynulé dekádě celkové postoupené pojistné v obou zemích zhruba zdvojnásobilo. Celkový podíl Mexika na  zajistném Latinské Ameriky sice poklesl na 25 %, tj. o 4 %, přesto zůstává vyšší než zajistné v Brazílii (20 %) a navíc zde stále zůstává významný prostor pro růst – propojištěnost ve  vztahu k  celkovému přímému pojistnému představuje pouze 1,9 % HDP.

Závěrem Země Latinské Ameriky a Karibiku se dlouhá léta vyznačovaly velmi nízkým, a  hlavně

nestabilním tempem ekonomického růstu. V  současnosti je však tato oblast charakterizována velkou dynamikou a  makroekonomickou stabilitou. Roční tempa růstu se v  posledních pěti letech pohybovala kolem 5 %. Světová finanční krize sice dopadla tvrdě na Mexiko (kvůli dominantní vazbě na trh NAFTA), v  zemích více na  jih se však růst dokázal udržet těsně kolem nuly. Díky tomuto ekonomickému faktu můžeme tvrdit, že Latinská Amerika má do  budoucna značný potenciál. Region intenzivně roste díky výraznému zvýšení exportu. Dalším aktuálním rysem je obnovení fiskální důvěryhodnosti latinskoamerických ekonomik, a to díky dobrému řízení veřejných financí a adekvátní fiskální a měnové politice. A Mexiko stojí v čele těchto změn. 

EIOPA: Konzultace k odborné způsobilosti pojišťovacích zprostředkovatelů ING. JAROSLAV MESRŠMÍD, CSC. / SPECIALISTA LEGISLATIVNÍ SEKCE / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

Cílem zprávy EIOPA je zejména zlepšení ochrany spotřebitele posílením znalostí a schopností distributorů pojistných produktů a zajištění nezbytné přípravy na aplikaci IMD2. Dne 27. června 2013 zveřejnila EIOPA1 „Konzultační materiál k  návrhu zprávy o  správných postupech dohledu, pokud jde o  požadavky na  znalosti a  schopnosti distributorů pojistných produktů“. Konzultace bude probíhat do 23. září 2013. Cílem zprávy EIOPA je zejména zlepšení ochrany spotřebitele posílením znalostí a  schopnosti distributorů pojistných produktů, podpora konvergence v  oblasti dohledu mezi členskými státy a  zajištění nezbytné přípravy na aplikaci IMD2. Právě úzká vazba mezi touto konzultací/zprávou EIOPA a návrhem IMD2 vyžaduje zvláštní upozornění a stručné objasnění.

Vztah EIOPA k návrhu IMD2 Návrh IMD22 stanovuje požadavky na profesní způsobilost v  čl. 8 odst. 1. Změnou oproti

platné směrnici IMD1 je zejména ta skutečnost, že v  návrhu čl. 8 odst. 8 je obsaženo zmocnění Komise k vydání specifických aktů v přenesené pravomoci, pokud jde o upřesnění pojmu odpovídajících znalostí a schopností zprostředkovatele a  požadavky na  neustálý odborný rozvoj. Čl. 8 odst. 8 zní: „Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu se článkem 33. Tyto akty v přenesené pravomoci upřesní: a) pojem odpovídajících znalostí a  schopností zprostředkovatele při výkonu zprostředkování pojištění pro své zákazníky, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku; b) odpovídající kritéria pro určení zejména úrovně odborné kvalifikace, zkušeností a  schopností vyžadovaných pro vykonávání zprostředkování pojištění; c) kroky, u nichž by se dalo rozumně předpokládat, že by je zprostředkovatelé pojištění či pojišťovny

mohli podniknout k obnovení znalostí a schopností prostřednictvím neustálého profesního rozvoje, aby si udrželi přiměřenou úroveň výkonnosti.“ EIOPA se zaměřuje v  této zprávě na  čl. 8 odst. 8 písm. a) a  písm. c) s  tím, že k ustanovení písm. b) se hodlá vrátit později, tj. po ukončení legislativního procesu u IMD2. Podle návrhu čl. 8 odst. 8 IMD2 má přijmout příslušné akty Komise, ale v  souladu s  nařízením 1094/2010 jí EIOPA předkládá návrhy technických regulačních norem. Touto konzultací realizuje EIOPA přípravu na  zajištění příslušného úkolu pro Komisi.

Omezení Komise Návrh IMD2 se od ledna 2013 intenzivně posuzuje ve  výborech Evropského parlamentu.

Viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES 2 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zprostředkování pojištění – COM(2012) 360 final 1

38

Pojistný obzor 3/2013 Ze světa

Objevily se náměty a dokonce byly předloženy pozměňovací návrhy na  omezení rozsahu zmocnění Komise. I když může dojít k vypuštění všech nebo některých ustanovení z návrhu čl. 8 odst. 8, má smysl se přístupy EIOPA zabývat, protože pokud to nebude Komise, tak pojem odpovídajících znalostí a  schopností mohou vymezit jednotlivé členské státy pro svoji jurisdikci či může být přijato řešení na úrovni EIOPA (tj. vydání obecného pokynu – guidelines). Vypuštění řady zmocnění pro Komisi k vydání aktů v přenesené pravomoci podporovali evropští pojistitelé reprezentovaní Insurance Europe. Stejný či podobný přístup zaujala například i Česká národní banka (ČNB). Ve Zprávě ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem za  rok 2012 (sněmovní tisk 1099) se na  straně 19 uvádí, že ČNB uplatnila mj. připomínku k velkému množství prováděcích opatření, která má vydat Komise. Tato navrhovaná opatření popírají podle ČNB zásadu minimální harmonizace a zásadu subsidiarity.

Odpovídající znalosti a schopnosti V návrhu zprávy EIOPA je vymezena správná dohledová praxe kompetentního orgánu, který musí zabezpečit, že distributoři mají odpovídající znalosti o aplikovaných právních aspektech, zvláště pokud jde o všeobecné principy smluvního práva (zvláště pojistné smluvní právo), relevantní regulatorní a  dohledové standardy, požadavky na  ochranu spotřebitele, příslušný daňový režim, střety zájmů, pravidla zmírňování rizik či o regulaci ochrany osobních údajů. Dále by měli mít dokonalé povědomí o  trhu, účastnících trhu (např. producentech a  distributorech, profesních asociacích, spotřebitelích, zástupcích) a produktech (základní charakteristika různých typů produktů, rizik, produktového tržního prostředí). Měli by také mít schopnosti k provádění etického a odborného výkonu činnosti v každé době (například schopnost brát v úvahu nejlepší zájmy zákazníka v  relevantních případech spojené s  uzavřením a  prováděním pojistné smlouvy; znalost, jak ochránit zákazníka a  všechny strany transakce proti podvodu, špatné zastupování nebo neetické postupy v  oblasti obchodních příležitostí). Kompetentní orgán musí rovněž zabezpečit, že distributoři zvládnou účinnou komunikaci se zákazníkem, pokud jde o všeobecné a  zvláštní pojistné podmínky, a  že mají znalosti postupů vyřizování stížností, rizik a  výnosů určité strategie nebo produktu při

3

použití jasného a srozumitelného jazyka. V neposlední řadě musí umět poskytnout vhodná a/nebo individualizovaná doporučení – například týkající se klauzule o  oprávněné osobě, výběru odpovídajících pojistných produktů v závislosti na jejich hlavních rysech a k přijetí doporučení s ohledem na vyvíjející se situaci spotřebitele a jeho potřeby.

Neustálý odborný rozvoj (NOR) EIOPA pokládá za  správnou dohledovou praxi, aby kompetentní orgán zabezpečil, že distributoři realizují NOR, který pokrývá nejen odborné znalosti (například legislativu k pojištění, legislativu proti praní peněz, trh, produkty, posouzení potřeb spotřebitele), ale rovněž schopnosti (například vnímání rizik, proces upisování, postupy při likvidaci škodných událostí) a  etiku. NOR také musí být průběžně aktualizován. Navrhuje se, aby systém byl prováděn pravidelně (například jako minimum cyklus od 3 do 5 roků). Každý kompetentní orgán má iniciovat odborný rozvoj s  využitím minimálních standardů a  očekávání (například minimum 30 studijních hodin během období 3 let). Systém NOR musí být také odpovídajícím způsobem zadokumentován a  evidence uchovávána. Kompetentní orgán nebo příslušný odborný orgán by měly zkoumat doklady vyjadřující výsledky NOR, a  to na  pravidelné bázi. Existující mechanizmy informování dohledu by měly být využity ke zefektivnění procesu a zabránit zbytečně velkým nákladům pro distributory a  kompetentní úřady.

Teze k dohledu nad NOR Za správnou dohledovou praxi EIOPA také pokládá skutečnost, že kompetentní orgán zajistí existenci odpovídajícího dohledu nad činností v oblasti NOR. Může být využit rovněž externí orgán k posouzení toho, zda distributor udržuje svoje znalosti a schopnosti prostřednictvím systému NOR, který splňuje relevantní právní a  regulatorní požadavky. Může jím být orgán dohledu nebo odborný orgán, který nezastupuje distributory. Některé orgány dohledu povolují pojišťovně nebo pojišťovacímu zprostředkovateli, kteří mají plnou zodpovědnost za fyzickou nebo právnickou osobu, řízení odborného rozvoje dané osoby. Se správnou dohledovou praxí také souvisí fakt, že příslušné nástroje, jako registry o účasti, by mohly být

využity s  cílem napomoci poskytnutí důkazu o absolvování NOR. Pokud distributoři nezajistí soulad s požadavky mít a neustále udržovat odpovídající znalosti a  schopnosti, uplatní se sankce, jako jsou pokuty nebo zrušení zápisu v  registru. Nakonec bude také zajištěno, že orgány odpovědné za dohled uvědomí distributory o  významu udržování vysoké úrovně odborných znalostí a nutnosti je aktualizovat. Výše uvedené teze jsou obsaženy v  exekutivním shrnutí a  detailně jsou pak rozvedeny ve vlastní zprávě. (Je třeba brát v úvahu, že se jedná o  pracovní překlad provedený autorem článku, neboť konzultační materiál je k dispozici pouze v angličtině).

Otázky EIOPA Konzultace je prováděna proto, aby si EIOPA ověřila názor zainteresovaných osob na  problematiku odborných znalostí a  schopností pojišťovacích zprostředkovatelů a  jejich obnovování. EIOPA očekává zvláště odpovědi na následující otázky: • Reaguje tato zpráva na nejdůležitější problémy? Pokud ne, jaké další aspekty by měla EIOPA uvážit? • Je tato zpráva nápomocná věcné diskuzi o příslušných požadavcích na  znalosti a  schopnosti distributorů pojistných produktů? • Domníváte se, že principy tzv. vysoké úrovně pokrývají správné aspekty znalostí a schopností? • Pokrývá část zprávy týkající se NOR nejdůležitější otázky? • Co si myslíte o návrhu EIOPA, jako je příkladně minimální úroveň NOR v rozsahu 30 hodin studijních aktivit během období 3  let (nebo ekvivalentní rozsah na roční bázi)?

Závěr Cílem autora tohoto článku není zapojení do konkrétní konzultace EIOPA a prezentování odpovědí na výše uvedené otázky EIOPA, neboť to náleží především pojišťovnám, profesním asociacím, vzdělávacím institucím či pojišťovacím zprostředkovatelům. Cílem bylo ukázat další roli EIOPA v  oblasti tvorby nové legislativy, tj. realizaci veřejných konzultací, které předcházejí návrhům regulačních technických norem. Skutečností je, že EIOPA se kromě dlouhodobé angažovanosti v  oblasti Solventnosti II musí nyní věnovat i  řadě dalších úkolů. 3 

Například Consultation Paper on Good Practices on Comparison Websites (Konzultační materiál EIOPA – návrh zprávy o správné praxi webových srovnávačů), EIOPA-CP-13/017; zveřejněno dne 27. 6. 2013; konzultace končí dne 23. 9. 2013; Discussion Paper on a possible EU – single market for personal pension products (Diskuzní materiál o možném jednotném trhu EU pro osobní penzijní produkty), EIOPA – CP – 13/241, zveřejněno dne 16. 5. 2013, konzultace končí dne 16. 8. 2013.

Ze světa Pojistný obzor 3/2013

39

|| Z domova Začíná nová éra odstraňování následků dopravních nehod? MGR. JAN CIGÁNIK / ŠÉFREDAKTOR / POJISTNÝ OBZOR

Česká asociace pojišťoven přichází s myšlenkou jednotné Linky pomoci řidičům. Jejím cílem je nabídnout účastníkům dopravní nehody účinný komunikační nástroj, který jim pomůže rychle a efektivně odstranit havarovaný vůz a zajistit jeho odtah asistenční službou vlastní pojišťovny. Výkonného ředitele ČAP Tomáše Síkory jsme se zeptali, v jaké fázi se celý projekt nachází.

Jakým způsobem bude linka v praxi fungovat? Pro fungování systému v  praxi navrhujeme využít spolupráci se státem a  tísňovou linkou  112, pomocí které dochází ke  kontaktu záchranářů ve  všech členských zemích EU. Činnost linky však musí být k  tomuto účelu legislativně rozšířena, stejně jako kapacita jejího call centra. Technicky by se nemělo jednat o žádný významný problém. Už dnes totiž linka 112 pracuje na  technologickém vylepšení stávajícího systému, protože se připravuje na  aplikaci celoevropského systému eCall. A pokud jde o praktickou podobu spolupráce – účastník dopravní nehody zavolá na linku 112, následně bude vyzván, aby sdělil SPZ svého vozidla a několik málo dalších údajů, call centrum linky si poté v  databázi ČKP vyhledá, u jaké pojišťovny je dopravní prostředek pojištěn, a ihned přepojí hovor na asistenční službu dané pojišťovny, která se s klientem domluví

40

Pojistný obzor 3/2013 Z domova

na  konkrétních detailech odstranění havárie. Dále bude proces probíhat úplně stejně, jako by klient pojišťovny volal svoji asistenční službu přímo. V jaké fázi realizace je projekt v současné době? V této chvíli domlouváme procesní technickou spolupráci s provozovatelem linky 112, což se jeví jako minimální problém. Chybí nám však legislativní prostředí a politická vůle posunout řešení dopředu. O tématu odstraňování překážek na  silnicích a  dálnicích probíhá již několik let diskuze jak na  úrovni politické, tak exekutivní. Konkrétně se jedná o Ministerstva dopravy a vnitra, úzce komunikujeme také s policií, hasiči a  s  Ředitelstvím silnic a  dálnic (ŘSD). Snažíme se zjistit, jaké jsou mantinely a  podpora pro námi navrhovaný systém. Můžu říci, že například jednání s policií a hasiči jsou velmi vstřícná a  obě instituce záměr podporují. Co nejrychlejší zprovoznění komunikace a vyřešení nehody je totiž naším společným zájmem. Co se týče přesnějšího časového odhadu zprovoznění systému, tak obzvláště v  kontextu politického vývoje je to těžce předvídatelné. Myslím si však, že v  horizontu jednoho roku by projekt mohl mít legislativní, a hlavně politické zázemí, a my se budeme moci posunout do stadia realizace našich plánů. V legislativě nastanou tedy jaké změny… V první řádě se musí upravit zákon, který lince 112 umožní rozšířit svoji činnost tak, aby ji mohli řidiči využívat pro zajišťování potřeb odtahů vozů po  dopravní nehodě nebo při nepojízdnosti vozidla a aby se jejich poptávka dostala k jednotlivým asistenčním společnostem pojišťoven, potažmo k  jejich smluvním odtahovým partnerům co nejrychleji. Dnes tato možnost neexistuje, protože linka 112 zatím zajišťuje pouze činnost integrovaného záchranného systému. Legislativně se pak také musí upravit některá ustanovení, která budou určovat práva a  povinnosti příslušící všem účastníkům havárie.

Foto: ČAP

Mohl byste stručně popsat, co má jednotná Linka pomoci řidičům za cíl? Základním cílem Linky pomoci řidičům je urychlení odtahu havarovaných vozidel z  tuzemských silnic a  dálnic. Tím se výrazně přispěje k plynulejší a bezpečnější dopravě. Systém by měl dále výrazně napomoci řidičům k zajištění procesu likvidace od odtahu vozidla přes jeho opravu až po  zapůjčení náhradního vozu, a  to v  případech, kdy účastník dopravní nehody nezná přímý kontakt na  asistenční službu svojí pojišťovny. Nebude tak docházet k  velmi častým a  nepříjemným situacím na  místě dopravní nehody a  k  následnému krácení pojistného plnění, kdy odtah a opravu vozidla zajišťuje nesmluvní asistenční či odtahová společnost, jejíž služby se však výrazně prodraží. To bohužel klient zjistí až po likvidaci těchto služeb pojišťovnou, jež nestandardní a předražené úkony pak logicky odmítá proplácet. Tuto situaci by měl nový systém omezit. V neposlední řadě pak také jednotná linka dopomůže výrazně snížit úroveň korupce, která je s touto oblastí spojena.

Výkonný ředitel ČAP Tomáš Síkora

Kdo bude linku financovat? Služba bude přirozeně financovaná pojišťovnami, které vydají jednorázový prostředek za  rozšíření kapacity call centra, IT systémů a  lidských zdrojů. Následně pak budou hradit pravidelný poplatek za  využívání služeb linky  112. Tuto činnost z  logiky věci nemůže financovat stát, který ovšem linku bude zabezpečovat a spravovat. Jaká je souvislost mezi Nehodovým centrem pojišťoven a Linkou pomoci řidičům? Nehodové centrum pojišťoven bylo jakýmsi pilotním projektem v  rámci našich úvah o  zavedení veřejné Linky pomoci řidičům. Až bude linka spuštěna, tak bude Nehodové centrum pojišťoven tímto novým systém v podstatě pohlceno. Jen pro upřesnění, rozdíl mezi nehodovým centrem a projektem jednotné linky spočívá v tom, že nehodové centrum je neveřejné a využívají ho hlavně policisté nebo hasiči, kteří přes něj poptávají asistenční služby při potřebě odtahu nepojízdného vozidla, a  to s  výjimkou dálniční sítě. Linka pomoci řidičům by měla být naopak veřejná, pomoc si tak budou moci zavolat i sami řidiči.

Existují obavy, že asistenční služby kontaktované přes tuto linku nebudou schopny dostát specifickým požadavkům na rychlou likvidaci nehod… To je mýtus, který se snaží veřejnosti i  politikům vnutit odpůrci myšlenky systémového a  efektivního řešení odstraňování překážek v  podobě dopravních prostředků. Obdobné názory jsme zaznamenali i při zřizovaní nehodového centra a nyní tato argumentace stále pokračuje. Je to samozřejmě účelová manipulace. Ve  chvíli, kdy se účastník dopravní ne-

odtahové služby na  dálnicích. Se všemi zainteresovanými stranami však na toto téma ještě budou probíhat diskuze, jejichž cílem bude stanovit zákonné požadavky na vybavení odtahových služeb tak, aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže a aby nebyly kladeny zbytečné překážky pro rychlost zásahu u nehody. Když to zjednoduším, tak chceme dosáhnout stavu, kdy při nehodě pěti autobusů bude využita odtahová společnost s potřebnou kvalitou a druhem vybavení. Jiný požadavek na vybavení pak bude u střetu dvou osobních vozi-

Základním cílem Linky pomoci řidičům je urychlení odtahu havarovaných vozidel z tuzemských silnic a dálnic. Tím se výrazně přispěje k plynulejší a bezpečnější dopravě.

hody dovolá na linku 112, tak trvá pouze jednotky minut, aby byl identifikován asistenční službou pojišťovny, která následně odstranění překážky zajistí. Žádný významný mezičlánek prodlení v systému tedy není.

del. Dále také uvažujeme o vytvoření jednotné metodiky, která by určovala, jak vlastně mají „odtahovky“ při nehodě přesně postupovat. To vše se však také ještě bude konkretizovat během budoucích jednání.

Existují nějaké podmínky pro asistenční službu pro vykonávání praxe na dálnicích? ŘSD má svá vlastní pravidla pro firmy zasahující na  dálnicích. Tyto předpisy by však měly projít revizí, neboť nejsou zcela otevřené volné hospodářské soutěži. Musí být jasně stanoveno, jak má byt odtahová služba vybavena pro konkrétní typ nehody. Je totiž zbytečně, aby musela disponovat např. vybavením, které není nutné při zásahu u převráceného osobního vozu, což je dnes povinnost pro všechny

Crashunteři vyhrávají rychlostí, se kterou se vyskytují u  nehod, aniž by je kdokoliv kontaktoval. Bude to nějak ošetřeno? To je jeden z  klíčových úkolů pro Ministerstvo dopravy a  policii! Musí být nastavena pravidla, která zaručí, že k  dopravní nehodě skutečně dorazí ta odtahová služba, která má oprávnění svoje služby poskytovat. Rovněž by se měla vyřešit problematika zneužívání žlutých majáčku. Málokdo z  účastníků provozu ví, že žlutému majáčku nemusí dávat

vůbec žádnou přednost, čehož crashunteři samozřejmě významně zneužívají. Součástí debaty bude také zpřísnění podmínek pohybu na dálnici. Při jejich nedodržení budou mít policisté pravomoc vykázat subjekt od dopravní nehody, potažmo od krajnice v místech, kde se havárie nejčastěji stávají a  kde se stát nesmí. Jde o  to nastavit normy tak, aby se u dopravní nehody pohyboval pouze ten, kdo tam byl opravdu pozván za účelem oprávněné a  efektivní pomoci. Policisté samozřejmě i dnes mají určitě pravomoci jak některé subjekty od nehody vykázat, ale například pokuty jsou tak směšně nízké, že je crashunteři klidně zaplatí a odjedou. Za chvíli jsou však zpět a dál číhají na svou kořist. Jaký by tedy podle vás měl být v  blízké budoucnosti ideální stav? Zaprvé kdo bude chtít provozovat odtahovou službu, tak bude mít například vázanou živnost. To znamená, že bude podnikat v rámci stanovených pravidel. Zadruhé bude určeno, jaký druh vybavení bude přesně odtahová služba používat pro daný typ havárie. A  zatřetí bude určena správná metodika při řešení dopravní nehody. Klíčové však především je, aby existoval jednoduchý a rychlý nástroj pro zajištění potřeb odtahu pro všechny řidiče a policisty, pro rychlé odstranění překážky, zabránění dalším škodám, a hlavně poctivou opravu havarovaného vozu s adekvátními náklady, které pojišťovna plně uhradí ke spokojenosti svého klienta. Jsem přesvědčen, že jednotná Linka pomoci řidičům opravdu splní tento účel a že motoristé konečně dostanou do rukou účinný nástroj, který jim v těžkých situacích dokáže pomoci. Děkuji vám za rozhovor.



Upřímné poděkování V  souvislosti s  odchodem do  důchodu bychom rádi jménem České asociace pojišťoven a  kolegů z  redakčního kruhu Pojistného obzoru poděkovali našemu dlouholetému kolegovi Ing.  Josefu Kellerovi za  přínosnou práci, kterou vykonal nejen pro Pojistný obzor, ČAP, ale i pro celé české pojišťovnictví. Po  ukončení Vysoké školy ekonomické v Praze působil Josef Keller v  oblasti zahraničního obchodu, kde získal bohaté zkušenosti ze  sféry praktických financí. Ty pak plně zhodnotil, když v  roce 1995 nastoupil do  České asociace pojišťoven, kde působil jako specialista ekonomického úseku. Statistika, účetnictví, daňová problematika, to byly jeho silné disciplíny, jejichž dokonalou znalost mnohokráte prokázal a  bez nichž by Česká asociace pojišťoven stejně jako Pojistný obzor nedosáhly dnešní vysoké úrovně. Josefu Kellerovi přejeme do odpočinkových dnů hodně zdraví, spokojenosti a radosti z vnoučat. Děkujeme za všechno úsilí a práci, kterou českému pojišťovnictví ve své bohaté profesní kariéře věnoval.

Z domova Pojistný obzor 3/2013

41

|| Z domova Obavy českých pojistitelů: Nová legislativa a zprostředkovatelské praktiky MGR. MARTIN HRDÝ, ACCA / MANAŽER / PWC AUDIT

Ačkoliv povodně a podobné přírodní katastrofy postihují Česko o něco častěji než v minulosti, zdejší pojistitelé z nich mají menší obavy než jejich kolegové ve světě. Pojišťovny bičuje ve stále větší míře také smršť nové legislativy od národních i nadnárodních, zejména evropských autorit. Rizikem jsou rovněž zprostředkovatelské praktiky při prodeji životního pojištění.

Regulatorní prostředí Jak již bylo naznačeno, nejzásadnější obavy světového pojistného trhu jsou spojeny s regulatorním prostředím. Jde přirozeně zejména o regulatorní rámec Solventnost II a množství nejasností, které s  ním souvisejí. Už to není jen nervozita z  neustále se posunujících termínů plánovaného zavedení nových pravidel, ale i  rostoucí intenzita příprav, během nichž vyvstávají nové a nové otázky, na které je leckdy komplikované najít smysluplnou odpověď. Čeští pojistitelé sdílejí obavy z  regulatorních změn se zahraničními kolegy, co do závažnosti je však umístili až na druhé místo.

Praktiky prodeje Za největší riziko pro pojistný trh v České republice považují respondenti zprostředkovatelské|

42

Pojistný obzor 3/2013 Z domova

praktiky při prodeji pojištění. V českých podmínkách jde o  dlouholetý problém, který se objevuje primárně v životním pojištění. Časté přepojišťování pojistných smluv tažené některými zprostředkovateli není v  konečném důsledku výhodné ani pro pojišťovnu, ani pro klienta. Značně tím navíc trpí kredibilita produktů životního pojištění. Obchodní praktiky některých zprostředkovatelů jsou s  obavami vnímány i v ostatních zemích, nejde však o tak palčivý problém, jako je tomu u nás. V globálním hodnocení obsadila tato hrozba až čtvrté místo.

Makroekonomické prostředí a investice Hned po regulatorních změnách je strašákem světových pojišťoven vývoj makroekonomického prostředí a související výnosnost investičních portfolií. Obavy českých pojistitelů jsou v  tomto ohledu srovnatelné. Utlumené makroekonomické prostředí nepřispívá k růstu výnosů a ostré konkurenční tlaky mají negativní dopady nejen na marže pojistitelů z titulu klesajících pojistných sazeb, ale nelze už ani spoléhat na  investiční výnosy, které v  řadě případů dotovaly nepříznivé technické výsledky. Světová hospodářská krize v očích většiny pojistitelů nekončí a nezdá se ani, že navzdory několika povzbuzujícím zprávám z posledních měsíců lze očekávat uklidnění situace. Pojistitelé reagují na  aktuální situaci snižováním provozních nákladů a důrazem na profitabilitu obchodu, která bývala v minulých letech často opomíjena při bojích o objemy nové produkce. Zde je důležité poznamenat, že pojistitelé jsou již tradičně spíše konzervativními investory. Nespekulují na  krátkodobé tržní příležitosti, ale zaměřující se spíše na bezpečné a stabilní|

Foto: PwC

Pojistitelé ve světě vnímají tyto neustálé změny a zpřísňování pravidel jako největší hrozbu pro své podnikání. Čeští představitelé pojišťoven však pociťují ještě jedno mnohem větší ohrožení. Jsou jím některé praktiky prodeje pojistných produktů na  našem trhu. To jsou hlavní závěry tradičního průzkumu Insurance Banana Skins, který každé dva roky provádí poradenská společnost PwC ve  spolupráci s organizací CSFI (Centrem pro studium inovací ve finančním sektoru). Ve druhém čtvrtletí letošního roku jsme se ptali 662 pojistných odborníků včetně šéfů významných pojišťoven, co považují za  největší hrozby, chcete-li „banánové slupky“, na  nichž by mohla jejich pojišťovna uklouznout. Díky tradičně dostatečně vysokému počtu tuzemských respondentů obsahuje průzkum i  poměrně detailní výsledky za Českou republiku.

Mgr. Martin Hrdý, ACCA

zainvestování prostředků určených ke  krytí technických rezerv. Pojistitelé se proto v souvislosti s  nepříznivou výnosností investic neobávají ztrát z  titulu využívání komplexních finančních nástrojů, které používají pouze v omezeném rozsahu.

Politické vlivy Jedním z  nejzásadnějších rozdílů mezi výsledky globálního a  českého průzkumu jsou obavy z  politických vlivů na  pojistný sektor. Zatímco v mezinárodním srovnání zabírají tyto obavy až desáté místo, v našich podmínkách jde o  čtvrtou nejvýznamnější hrozbu. Čeští pojistitelé se obávají politických tlaků hned z několika důvodů. Nejde pouze o živě diskutovanou možnost zavedení daně z pojistného, popř. o postupné zavádění parafiskálních daní.

Nevyjasněná politická situace nedává jasné vyhlídky na  participaci komerčních pojišťoven při reformě zdravotnictví. Existence řady pojistných produktů (např. zdravotní pojištění cizinců) je závislá na  znění konkrétních právních předpisů. Budoucnost zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele je rovněž nejasná. Na  pomezí obav z  politických vlivů a  rizik nových regulatorních opatření je očekávaný dopad nového občanského zákoníku na pojistný sektor. Lze očekávat, že bude významnější, než by se mohlo na  první pohled zdát. Je pravděpodobné, že pojišťovny budou přehodnocovat výši technických rezerv, zejména u  odpovědnostních pojištění, a  beze změn nezůstane ani cenotvorba pojistných produktů. V  žádném případě pojišťovny nezůstanou pouze u formálních úprav všeobecných pojistných podmínek.

Přírodní katastrofy a klimatické změny Dalším viditelným rozdílem ve  vnímání rizik, kterým pojistný trh čelí, mezi světovými a českými pojistiteli je pohled na přírodní katastrofy a  klimatické změny. Čeští pojistitelé přikládají tomuto fenoménu viditelně menší význam než jejich zahraniční kolegové. Klimatické podmínky v České republice jsou relativně stabilní a naše území nebývá postiženo takovými katastrofami jako třeba Spojené státy nebo Japonsko. Přitom má Česká republika relativně chudou historii přírodních katastrof a jejich budoucí dopady nemusí být příliš dobře predikovatelné. Vliv na výsledky studie má zřejmě nejen to, že se v  posledních několika letech našemu území zásadní přírodní kata-

Terorizmu se nebojíme Výsledky studie naznačují, že pojistitelé se přestávají bát terorizmu. Je to zřejmě způsobeno tím, že teroristická rizika, i  když jsou obtížně modelovatelná, jsou velmi často z pojistných krytí vyloučena a expozice pojistitelů tomuto riziku nejsou příliš významné.

Sociální média a riziko ztráty reputace Zprávy se v současné době šíří mnohem rychleji, než tomu bylo před několika lety. Svůj podíl na tom mají sociální média. Čeští pojistitelé vnímají riziko ztráty reputace jako méně zásadní, než je tomu v  případě jejich zahraničních kolegů. Jeden z  respondentů s  nadsázkou uvedl, že pojišťovnictví má v České republice už natolik špatnou pověst, že to stěží může být horší, a  proto ohodnotil související riziko jako minimální. Otázka pověsti pojišťoven je ale kritická zejména v životním pojištění. Životní pojištění je obchod s  důvěrou. Pokud nebude celé odvětví vnímáno jako důvěryhodné, jen stěží získá dostatek dlouhodobých a loajálních klientů.

Dostupnost kapitálu a řízení pojišťoven Dostatečné množství kapitálu není vnímané jako příliš palčivý problém ani v České republice, ani ve  světě. Pojistitelé totiž byli historicky kapitálově velmi silní a  většina z  nich drží dostatečné množství tichých rezerv, aby

Míra připravenosti českého pojistného trhu na nejrůznější hrozby je podle výsledků průzkumů nižší, než je světový průměr.

strofy vyhýbaly, ale i  skutečnost, že dotazování proběhlo ještě před červnovými povodněmi. V každém případě je nutno konstatovat, že v  porovnání s  katastrofálními povodněmi v  minulých letech pojistitelé výrazně lépe pracují s  oceněním souvisejících rizik, s  povodňovými mapami a  se zajištěním. Dopad povodní na  ekonomiku pojišťoven tudíž není až tak zásadní, lze ale očekávat budoucí korekce cen katastrofického zajištění. S tím souvisí i skutečnost, že ačkoliv v dostupnosti zajištění nevidí ani tuzemští a ani světoví pojistitelé významné riziko, je toto vnímáno českými pojistiteli o poznání vážněji.

i  do  budoucna byly schopni dodržovat předepsané kapitálové požadavky. Pojistitelé si ale velmi dobře uvědomují, že s nastupujícím režimem Solventnosti II se náhled na  kapitálové požadavky zcela zásadním způsobem změní. Kapitálové požadavky budou více záviset na riziku, kterému jsou pojistitelé vystaveni, a  stávající v  zásadě deterministický způsob výpočtu přestane být používán. V kaž-| dém případě je ale možné, že některé stávající kapitálově silné pojišťovny tuto sílu ztratí, a  naopak silnými se stanou některé z  těch, které byly doposud vnímány jako nedostatečně kapitálově vybavené. Pojistný trh v České

republice, ani ve  světě, nezažil příliš mnoho skandálů, jako tomu bylo v  jiných sektorech finančních služeb (např. v  bankovnictví nebo v investičních fondech). Vzhledem ke stavbě produktů životního pojištění je pojišťovnická analogie „runu na  banku“ spíše teoretickou možností než reálnou hrozbou. Při teoretickém bankrotu neživotní pojišťovny bude ohroženo výrazně méně klientů, než by tomu bylo v případě banky, kdy dopady pocítí prakticky každý z  nich. V  případě problémů některé z pojišťoven v minulosti se zatím vždy povedlo sehnat jiného pojistitele, který byl ochoten uvolněný pojistný kmen převzít. Vzhledem k  relativně velmi dobré stabilitě pojistného sektoru tudíž není vnímáno neadekvátní řízení pojišťoven jako významná hrozba, ať už v České republice, nebo v zahraničí.

Dobře hlídané hrozby Účastníci průzkumu uváděli řadu dalších hrozeb, které jsou pro pojistný sektor zásadní, nicméně trh je na  ně dobře připraven. Jde například o  rizika nesprávného nastavení aktuárských předpokladů nebo o  těžké konce (ve  smyslu hustoty pravděpodobnosti) některých odpovědnostních pojištění. Rovněž otázka distribuce pojištění není vnímaná jako něco příliš ovlivněného moderními způsoby prodeje. Řada respondentů se shoduje na tom, že pojištění je tradičním produktem, který se bude ještě dlouho prodávat tradičními distribučními kanály. Specificky pro životní pojištění vždy platilo, že se spíše prodává, než kupuje, a od toho je odvislý i způsob distribuce. Elektronický prodej pojištění přes nejrůznější srovnávače je spíše variantou prodeje retailových neživotních produktů. Až na výjimky ale nejde o stěžejní distribuční kanál. Prodej pojištění přes sociální sítě nebo nejrůznější slevové portály zatím málokdy opustil rovinu úvah.

Připravenost našich pojišťoven Míra připravenosti českého pojistného trhu na  nejrůznější hrozby je podle výsledků průzkumů nižší, než je světový průměr. V měřítku, kde „1“ znamená nepřipraven a „5“ velmi dobře připraven dosáhnul český pojistný trh hodnoty 2,57, zatímco světový průměr je 2,95. Český pojistný trh se neustále rozvíjí a v porovnání s předchozími studiemi se alespoň co do obav blíží trhu světovému. Určitá lokální specifika daná ať už naší geografickou lokalitou (přírodní katastrofy a klimatické změny) nebo třeba legislativními specifiky (nový občanský zákoník) však přetrvávají. 

Z domova Pojistný obzor 3/2013

43

|| Insurance

Digest

Internal Audit: Effective Tool for Company Stability ING. MONIKA JURÁŠOVÁ, CIA / SENIOR INTERNAL AUDITOR / KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S / VIENNA INSURANCE GROUP

In my contribution, I would like to focus on one of several tools which can be used by companies for securing of their stability, for securing of their financial health, for discovering of their potential and for their growth. And such a tool could be the internal audit.1 What Is Internal Audit Institute of Internal Auditors defines Internal Audit in its Professional Practices Framework (that is mandatory for all professionals) as follows: Internal Auditing is an independent, objective, assurance and consulting activity designed to add value and improve organization’s operations. It helps an organization accomplish its objectives by bringing a  systematic, disciplined approach to evaluate and improve the effectiveness of risk management, control and governance processes. So that the IA fulfils well all its tasks, its position in the company must be correspondent with its importance in the organisational structure in the company. The IA evaluates all the activities of the company, all its procedures and processes, so it cannot be a  part of any other department. Its independence is secured e.g. so, that it is liable directly the Board (or even only the Supervisory Board), which approves the year and strategic plan of audit activities, to which there are handed in the summary annual reports on audit activities, and which approves the results of the particular audit events, which orders extraordinary audits and adopts decisions on carrying out the changes proposed by internal audit.

Internal auditors for 21 century At the beginning of the new millennium there are significant changes in all the spheres of our lives and so there is a  change of the structure of the demands on changes of our society. So that the internal audit is able to follow the latest development, to respond to new atmosphere and so that it gets a part of long-term strategic planning of the company, it has to keep pace with the development, to develop all the time and to pay attention

1

to high professional level of all the members of its team. Regulatory changes, economic headwinds and the interconnectivity of business require most companies to operate in a  more agile manner so they can quickly dodge threats and exploit opportunities. This dynamic forces internal audit – which is responsible for providing assurance on

Pojistný obzor 3/2013 Insurance Digest

Now, let’s have a  more detailed look at the fact, that is hidden in the expression of an excellent audit team which is a  key to good audit results, and which then significantly

The contribution of internal audit for the company depends directly on the quality of the audit team, as well as on the support of the management and company owners. internal controls, risk management and corporate governance as well as consulting services to the business – to remain strongly informed of the latest global developments affecting the company and of how the company intends to respond to external drivers of change. Internal audit professionals are expected to operate with the same agility that their companies need to exhibit amid ongoing external volatility.

Such an internal audit should focus at least on: • Sharpening of its focus on risk management, corporate governance, compliance processes, process management including ethic and social questions. • Conducting a More Responsive and Flexible Risk-based Audit Plan for short (1 year) and long (3 years) period of time, take into account extraordinary actions mirroring extraordinary or unexpected risks or situations. • Developing of a strategic vision for Internal Auditing.

The information below is the result of my own approach and it has nothing in common with the attitude and opinions of my company.

44

• Excellent Auditing team, high level of training, top talent development, using new audit technologies and tools.

influences not only the financial stability of the company. As the evolution of the internal audit function accelerates, the portfolio of skills and attributes that determines professional success transformation. Technical skills remain absolutely necessary, but they are no longer sufficient on their own. The most effective “Internal Auditor of the Future” possesses a  broad range of non-technical attributes considered as soft skills in addition to deep technical expertise.

Flexibility and volatility Flexibility and volatility of internal audit team is one of the most required skills. Audit plan can change in the middle of the current quarter now, and sometimes it even changes on a  day-to-day basis mainly because of the unexpected situation in the company or sometimes in regulation or in society. Although these changes rarely qualify as complete overhauls, they still require sudden shifts in time management and human resources and a high degree of flexibility. The drivers of this volatility are well-known. The pace of global regulatory changes has remained swift since

Soft skills Integrity Internal auditors have a professional mandate to exhibit personal integrity as well as trust, independence, objectivity and similar qualities in all of their work. When hiring, developing and promoting internal audit professionals Chief Audit officers evaluate the degree to which internal auditors demonstrate the ability to fulfill this mandate. Integrity requires confidence, as well as balance. Resiliency represents another facet of integrity. Regardless of the strength of a  company’s business processes and organizational

culture, there will be times when managers cringe when internal audit calls them. People may push back on you or they may not be completely forthright, especially in situations in which someone has not done a  good job and you have to be tough and resilient in those scenarios so that you can push through all of the resistance and then work with people in a constructive manner. Relationship building One of the most pervasive objectives across all internal audit functions consists of cultivating trust and respect with other professionals throughout the business. The need to develop healthy, deep relationships with all levels of the business takes time. The most successful internal audit professionals invest countless hours building trust throughout the organization. Effective relationship-building requires several other attributes, including business acumen, knowledge of the company (and its risks), persuasion and empathy. Internal auditors should be able to walk in the shoes of the business people they audit. Partnering Effective partnering depends on auditors’ service orientation. Service-oriented refers to the ability to go out and execute via partnership with the business and operational leaders. As an internal auditor, I need to know what these leaders’ projects are, what they’re spending their money on, their top risks and their emerging risks. And I need to bring that understanding into my audit plan because this

is proactive risk coverage and the business leaders see value. At the same time, I need to remain balance between providing customer service and meeting all of my regulatory requirements. Komunikace While effective communications have long qualified as a valuable internal audit attribute, the nature of organizational communications is changing rapidly. Driven by the emergence of social media as well as the ever-increasing supply of organizational data and information, this transformation places fresh demands on internal audit professionals. It is important to note that effective communication skills extend beyond well written reports and into verbal communication skills. Very few people in the company look at anything internal audit writes other than the audit report. The audit report is the only document depicting a 1,000 hour audit, so we need this document to sing a  beautiful song. Making the audit report hum requires sharp written skills that convey a  crystal-clear message in as few, well-chosen words as possible. Internal audit’s reports also represent an extension of its brand. Besides conveying factual information, the tone should inspire trust and credibility, as well as demonstrate a  service orientation. We have instantaneous access to powerful information that can help us show our partners trends, tolerance, concerns and much more. If you put this information in a spreadsheet with 40 columns and 2,000 rows and ask partners to digest it, their

Illustration photo: Dreamstime.com

the passage of Sarbanes-Oxley and similar legislation and regulations around the world more than a decade ago. The Dodd-Frank Act in the United States, Solvency II in Europe (and possibly in China, which is considering a similar framework) the European Union (EU) Data Protection Directive, among many other new and emerging rules changes, represent only the latest compliance challenges. More rules changes are inevitable. If internal auditors are to help improve the company, their most important capability may boil down to understanding (and responding to) the reality that the world, and its companies, are changing constantly and quickly as new risks can emerge virtually overnight. Given the pace and magnitude of change, agility and flexibility are far from the only attributes leading audit executives seek.

Insurance Digest Pojistný obzor 3/2013

45

|| Insurance

Digest

interest will be, at best, subdued. However, if you inject that information into the right visual analytic it can inspire a  compelling reaction right away. Teamwork The highly integrated nature of the business processes internal audit examine requires intensive collaboration among internal auditors with different areas of expertise. Consider the derivatives process in the treasury department of our insurance company, for example. Internal audit must apply knowledge of the back-office end (e.g., accounting), the middle of the process (e.g., IT systems and Stock Exchange tools as a  Bloomberg is) and the front end of the process (e.g., math models, capital markets and liability knowledge). Auditors have to know on the top level legal requirements for insurance industry with regard investment possibilities and limits. These areas of expertise typically reside in several different internal auditors who must collaborate to deliver seamless service. Diversity Changing demographics and the accelerating pace of globalization require internal audit functions to influence and consult with a  larger variety of ethnicities, nationalities, ages, cultures and subcultures within their companies. Chief audit executives emphasize the need to manage diversity in a  comprehensive sense – one that also addresses different thinking and learning styles. Diversity of thought, experience and generational differences are also critical. Internal auditors could be working with four generations, and must learn how to flex their styles to communicate with each person they interact with to recognize those differences. Developing diversity competencies is critical today. As an auditor, you need to make sure you have the sensitivity and flexibility necessary to understand and adapt to so many different kinds of thinking and learning styles in the global workforce. Continuous learning There is so much we need to learn simply from a business standpoint, never mind from a  technical standpoint, and never mind from a  leadership or interpersonal standpoint. The internal audit leaders of the future will be sponges for knowledge. As internal audit leaders today, I  believe it is our duty to convince people that they must become lifelong learners. To thrive in the future, internal auditors should understand the attributes and skills that leading internal audit functions value and then seek out assignments, projects

46

Pojistný obzor 3/2013 Insurance Digest

and development opportunities (both formal and informal as well as inside the company and on their own time) that enable them to cultivate these qualities. In short, internal auditors should apply as much effort and precision to the acquisition and development of non-technical attributes that they currently apply to the enhancement of their traditional internal auditing expertise.

Efficient tool The basic question is: „Why to have an own internal audit?“ Does it really help to improve the work of the company, can it show new ways and directions or is it rather another necessary evil, to whose existence we are pushed by bureaucratic law directives? This is the basic question, which is often asked by owners and by the management of each company. This question is asked also by regulators and supervisors, who want to refer to the importance of internal audit (e.g. by opening the discussion on such questions so, as it did FSA in January of this year by means of Chartered Institute of Internal Auditors (CIIA) in UK, which submitted its consultation paper Effective Internal Audit in the Financial Services Sector to all the financial sector). From the point of view of an internal auditor the answer is outright and clear. Doubtfulnis and incertitude concerning the position, role and efficient work of internal audit come sideways owners and management, that has the ultimate authority in an organization, and that asks mostly the following questions: • Is it worth to have internal audit at all? • A re our internal auditors professional enough? • Do  they sufficiently know the law of the particular country as well as European? • Do  they sufficiently know the financial market, processes in the company and the position of main competitors? • Do they have sufficient education and they educate themselves continuously? • A re they able to negotiate with the management on appropriate level, do  they have sufficient communicative abilities? • A re they able to analyse the found facts well, to carry out appropriate conclusions and to present them in an appropriate way? • A re the internal auditors able to identify and analyse all the main risks, are they able to cooperate with the departments of risk management, compliance and others? • Is it able to recognize important processes and risks from the less important? • A nd what is the most important – are they able to enforce their findings in life (via binding decision of the board of directors or

supervisory board) and to propose efficient procedures for risk management? This is a  vast range of demands and skills, which are put above the internal audit and which must be necessarily fulfilled to prove to its management and owners, that it is an important part of the company and that brings a  real added value to the common work of the company. And in which way is it possible to prove that? It can be proved only by every day hard work of all the team and by its leading and especially by the results of its work, by the topics, which are opened by internal audit, by qualitative changes and especially by quantitative enumerating of benefits or savings, because the language of the management are the numbers. Internal auditing’s value is measured by its ability to drive positive changes and improvement as well. It is quite complicated but it is possible. It is necessary to count on the fact, that the results are not visible immediately but in a  longer time period. At the end of the day, we’re not paid by the audit reports or by the audit findings. We’re paid by how we can make the company better.

Company approach Despite all these facts, the results of the work of the audit team can be very different in various companies even though it has the same approach to all of them. The perception of the internal audit is rather different. One company adopts the audit as its own part, it connected the internal audit into its structures and processes, it defined and takes advantage of active cooperation with risk management and other departments of the company, it welcomes internal audit work and uses it up to the maximum. It has based its long-term development on the concept of enterprise risk management and audit and checking roles are directly integrated in this system as in dependent evaluation and security on fulfilling and adhering to the proposed strategy. Audit negotiates directly with the management of the company and the board of the company. Another company supports and understands the role of internal audit, the board discusses and decides on the particular findings. And in the last company, internal audit it tolerated as a necessary duty given by the law, even though there are no obstacles developed for its work. The results are negotiated by the board, but only partly formally and audit has no significant support here. If you ask the question, what the results of these companies are, measured in the percentage of the written premium growth, you can find the answer easily by yourselves. 

Mužstvo ČAP, ČKP & SUPIN zabojovalo! POJISTNÝ OBZOR Odborný čtvrtletník českého pojišťovnictví www.pojistnyobzor.cz

Společnost Aon Benfield zorganizovala už 3. ročník turnaje Football Cup 2013. Po náročných bojích se z vítězství radoval tým Allianz, který ve finale porazil ČSOB. Třetí se umístila Česká pojišťovna. Společný mančaft ČAP, SUPIN, ČKP se po dobrých výkonech dostal až do čtvrtfinále tohoto náročného a prestižního turnaje.

3/2013 Ročník XC

Vydavatel: Česká asociace pojišťoven Redakční rada: Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Mgr. Ondřej Karel, | Ing. Josef Keller, Marcela Kotyrová, | Ing. Marcela Machová, Ivana Menclová, | Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., PhDr. Miloš Novák, Ing. Tomáš Síkora, MBA, Ing. Eva Svobodová, | Jaroslava Fašková, JUDr. Zuzana Hlaváčková, | Milan Káňa, RNDr. Petr Jedlička, Ph.D.

Fotbal je opravdu tvrdá hra…

Bude to gól?

Šéfredaktor: Mgr. Jan Cigánik Adresa: Gemini B, Na Pankráci 1724/129, | 140 00 Praha 4 Telefon: (+420) 222 350 161 Fax: (+420) 221 413 400 E-mail: [email protected] Grafická úprava, sazba, litografie: ENTRE s.r.o., Chodovecké náměstí 8, 141 00 Praha 4 Tisk: Východočeská tiskárna spol. s r.o., | Husovo náměstí 54, 533 04 Sezemice (okres Pardubice)

Důkladný sc

outing soupeř

ů…

Souboje

lo nebyly

tělo na tě

.

výjimkou

ISSN 0032-2393 Distribuce, objednávky a předplatné přijímá jménem vydavatele: SEND Předplatné, Ve Žlíbku 1800, hala A3, 193 00 | Praha 9 – Horní Počernice

Učebnicová

Faul!!!

placírka...

E-mail: [email protected] Telefon: (+420) 225 985 225 Fax: (+420) 225 341 425 GSM: (+420) 777 333 370 SMS: (+420) 605 202 115 www.send.cz Předplatné na Slovensku: Magnet Press, Slovakia s.r.o. Šustekova 8, 851 04 Bratislava Telefon: (+421) 267 201 921 E-mail: [email protected] www.press.sk Evidenční číslo: MK ČR E 1060. Inzerce: Veškeré informace podá redakce. Nevyžádané rukopisy nevracíme. Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při zachování autorských práv. © Česká asociace pojišťoven www.cap.cz Cena výtisku: 78 Kč Roční předplatné: 250 Kč

Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace odborného pojišťovacího tisku.



Sportu zdar

a fotbalu zvlá

šť!

i fanynky!

Nechyběly an

Encyklopedický slovník pojmů z oblasti pojišťovnictví Česká asociace pojišťoven zveřejnila koncem července 2013 na  svých webových stránkách www.cap.cz Encyklopedický slovník pojmů z  oblasti pojišťovnictví. Slovník obsahuje výklad téměř 1 000 pojmů z různých oblastí pojištění a pojišťovnictví. Jako vzdělávací pomůcka může posloužit zejména zaměstnancům pojišťoven, osobám vstupujícím do  oboru pojišťovnictví, studentům i  pedagogům a  další odborné veřejnosti, která se při své činnosti zabývá pojištěním a pojišťovnictvím. Asociace chápe encyklopedii jako otevřenou v tom smyslu, že ji bude třeba aktualizovat a průběžně doplňovat. Součinnost s uživateli bude v tomto směru vítaná.

www.piassurance.eu Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013

47

48

Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma