OBSAH
Slovo úvodem …............................................
2
Víte, ţe ….......................................................
4
I po prázdninách je co dělat ........................
5
Pozvánka .......................................................
6
Literární pok(l)usy ........................................
6
Fotopozdravy z blízkých dálek ....................
10
Rozhovor s H. Kašparovou ..........................
12
Podzimní pranostiky ...................................
14
Pár vtípků nakonec .......................................
15
SLOVO ÚVODEM Mít úţasný podzim Text a foto Ondřej Vláčil (MES3) Radost, štěstí... Zamysleli jste se někdy nad tím, jak mnoho lze ovlivnit vlastní štěstí? Každý z nás ve svém životě radost a štěstí zažil, je prakticky vyloučeno, aby někdo z vás štěstí či radost nikdy nepocítil. Uvědomujete si ale, co tato slova znamenají, uvědomujete si, jak mnoho je přítomnost štěstí a radosti ve vašich rukou? Po několik staletí lidé ve jménu svého přesvědčení, životní filozofie nebo náboženství vychovávali (a často stále vychovávají) své potomky k obrazu určitého společenského kodexu, k bohatství anebo k práci a určitým morálním hodnotám, ačkoliv takoví vychovatelé mnohdy nebyli šťastni a spokojeni - ať už v důsledku své neuspokojivé práce, životního partnera nebo dětí. Společnost byla a je utěšována názorem, že je to tak správně - člověk má mít vztah k povinnosti, cti a k morálce, nemá příliš vystupovat z davu, protože vše je správně tak, jak to je a na štěstí snad není třeba brát ohled. Obraz takových hodnot si však maluje ta sama společnost, nespokojená a nenaplněná, a tak si lidstvo znovu a znovu vytváří davy nespokojených, neutěšených lidských bytostí, které pracují proto, aby vydělali peníze pro chod své rodiny či pro sebe - pro uspokojování svých vlastních náročných potřeb. Existují tak davy pracujících, které takový život ve výsledku ani moc netěší a mají spoustu problémů, ale stará pravidla se stále drží v zajetých kolejích. Dospělí shánějí co nejlepší práci, aby vydělali mnoho peněz a mohli si koupit moře zbytečných věcí. A takto potom často vychovávají i své vlastní děti. Chápete tu nesmyslnost, chápete onu bezvýchodnost a spirálovitost takovéto situace? Lidstvo takto tvoří začarovaný kruh a jako vrchol všeho vzpomíná na minulost, zatímco se současně bojí budoucnosti, ačkoliv neví a ani nemůže vědět, jak bude svět vypadat za minutu. Takoví lidé nepostřehli, že podobný přístup k životu má jednu podstatnou vadu - ve svém životě zapomínají na přítomnost, a tak si ani nevšimnou, že se stromy právě teď nádherně zbarvují dožluta, oranžova, jinde jsou hnědé či červené, natož aby si takový okamžik mohli v klidu a vědomě vychutnat. Proto zapomeňte na zaběhnuté konvence! Postavit do čela pozornosti své vlastní štěstí není tak těžké! Je jen na vás, jak se sebou naložíte, je jen n vás, jak naložíte s vlastním životem a vlastním štěstím, je to váš život, nikoliv život vašich rodičů, prarodičů, známých, kamarádů... Víte, čeho chcete v životě dosáhnout, čemu se chcete věnovat, víte, co vás baví? Tak jděte, změňte přístup, jděte za štěstím! Protože štěstí nezávisí na penězích, úspěchu, nezávisí ani na lidech kolem vás. Víte, co cítí vaše srdce? Tak běžte, nebojte se neúspěchů, úderů osudu, zvedněte se jednou, dvakrát, desetkrát, znovu a znovu. Jděte za láskou, neboť láska nezávisí na okolnostech a nezávisí na tom, jestli jste hubení či při těle, nezávisí na tom, jestli mluvíte plynně či ráčkujete...
Protože potom... potom je zde možnost, že zažijete úžasné září a úžasný říjen roku 2014 bez ohledu na to, zda jste bankéř nebo uklízečka, bez ohledu na to, jestli máte na účtu statisíce nebo jen korunu v kapse, neboť vaše štěstí je jen a jen ve vašich rukou! Otevřete oči, nespěchejte, nadechněte se a pohleďte na tu krásu barevného podzimu,má tolik odstínů a různorodostí jako samotný život. Tento podzim je naprosto skvělý! A pokud tu nádheru nevidíte, potom jste pouze spoustu věcí nepochopili... Mějte úžasný podzim .
VÍTE, ŢE ...
zavináč - @ - není vůbec mezi znaky a symboly takovým nováčkem, jak by se mohlo na první pohled zdát? Už totiž před počítačovou érou plnil nejrůznější funkce a také v e-mailových adresách se objevil už v roce 1972. Velmi zajímavá je rozmanitost výrazů, kterými je v různých jazycích označován. Pro příklad uvádíme některé zajímavé ekvivalenty v různých jazycích:
v angličtině - mlok nebo štrúdl
v čínštině - myška
v holanštině - opičí ocásek
v dánštině - prasečí ocásek
ve finštině - kočičí ocásek
ve francouštině a italštině - šnek
v maďarštině - červík nebo larva
v polštině - opice
v němčině - přítulná opička
v norštině - kudrnatá alfa
v ruštině - pes
v řečtině - kachňátko
Radujme se tedy z pestrosti a bohatosti jazyka a vzbuďme to, co je v jazyce nejcennější, a to je radost ze hry. (citováno ze sloupku o češtině Jana Táborského, lektora češtiny)
I po prázdninách je co dělat Jiří Zedek (MES3) 2. října 2014 – T-musicBack to School 2014
Olomouc, Korunní pevnůstka 15:10 – 21:50 Zahrají: Chinaski, Sto zvířat, ATMO music, Dolls in thefactory, Prague Conspiracy vstup zdarma!!!
11. října 2014 – Burčákový pochod Mutěnice 2014 Mutěnice, Jihomoravský kraj od 6:00 Pochod přes Mutěnice, navštívení spousty sklípků, bude zde spousta národností a hodně burčáku 25. října 2014 – Majk Spirit show/h16 + Support Přerov, výstaviště – hala G 20:00 – 3:00 Megapárty, poprvé v tak velkém měřítku!!! Našlapaná akce a koncert Majka Spirita. vstup 150;1. listopadu 2014 – Punkobraní na Sýpce vol. 8 Rock Club Sýpka Morkovice od 20:05 Zahrají: NŠOČI, STARÁ DOBRÁ RUČNÍ PRÁCE a HANIBAL LECTER vstupné: 100 peněz 10. listopadu 2014 – Partička (TV–prima) míří do Přerova! městský dům Přerov 20:00 – 21:30 12. listopadu 2014 – Vypsaná fixa v Olomouci U – klub Olomouc od 20:00 jedinečná show k 20. výročí skupiny vstup: 175;22. listopadu 2014 – Zimní Mastersof Rock 2014 sportovní hala Euronics, Zlín kapely: Morbid Angel, LizzyBorden, Heavator a spousta dalších… vstup: 700;-
POZVÁNKA Bodies Revealed (pozvánka) Jana Skácelová Redakce školního časopisu navštívila v pondělí 29. září zajímavou výstavu v Brně s názvem Bodies Revealed. Po obrovském úspěchu výstavy The Human Body Exhibitions byla 1. srpna tohoto roku otevřena ještě větší, podrobnější výstava o lidském těle. Exponáty odhalí svým návštěvníkům lidské tělo v celé své složitosti a kráse. Výstava je rozdělena do 9 částí, které obsahují jedinečné celotělové exponáty věnující se jednotlivým systémům lidského těla jako je kostra, svalstvo, dýchací soustava, trávicí soustava, cévní systém atd. Jednotlivé galerie jsou doplněny velkoplošnými obrazovkami, na kterých 3D animace dynamicky znázorňují funkce důležitých orgánů lidského těla. Výstava je zároveň zaměřena na prevenci proti civilizačním chorobám a kouření. Vybrané exponáty názorně ukazují poškození lidského těla následkem přejídání a nedostatku cvičení. Expozice bude probíhat až do 30. listopadu v galerii Dornych nedaleko Vaňkovky. Otevřeno je každý den od 9 do 19 hod. Více informací najdete na www.BodiesRevealed.cz. Výstavu mohu vřele doporučit. Je to nesmírně objevná cesta za tajemstvím lidského těla .
LITERÁRNÍ POK(L)USY Láska (úvaha) Jiří Zedek (MES3) Láska mezi lidmi je jako voda a oheň, muž a žena jsou dva naprosté protiklady, a přitom bez sebe navzájem nemůžou být. Když se nakazíte láskou, je to něco krásného. Celé dny chodíte jako zbaveni smyslů, pořád jen přemýšlíte nad tím druhým a neustále se na něho zamilovaně koukáte. Nejhezčí na lásce je to, když se na toho druhého jen díváte, zkrátka dlouze a zamilovaně díváte nebo když vám ten druhý řekne, že vás má rád. Když druhého milujete, tak každá vteřina bez něho vám může připadat dlouhá a nekonečná jako celý život. Jakmile vám ten druhý řekne: „miluji tě“, srdce se vám stáhne, po celém těle vám naskočí husí kůže a po zádech proběhne mráz. Krásně se to slůvko poslouchá … Smutné na lásce je ale to, když vás ten druhý nemiluje nebo vás postupem času milovat přestane. Já se však držím hesla: „Je lepší nešťastně milovat, než lásku nikdy nepoznat.“
Vždy je však na lásce něco krásného, i když je nešťastná. Nejhorší je na lásce to, když si myslíte o tom druhém to nejlepší, uděláte si o něm nějaký obrázek a on vás nakonec zklame. Nezbývá potom člověku nic jiného, než se s tím smířit a snažit se na toho druhého zapomenout. Láska může být různá, můžeme milovat se štěstím a obrovskou něhou k tomu druhému nebo v hádkách a v rozporech, také s velkým zármutkem - to když vás ten druhý nemiluje. Pokud vás ten druhý zradí a zklame, tak se láska mezi vámi automaticky vytrácí. Odpustit se dá, ale zapomenout ne... ******
Zrcadlo aneb týden v Ponyvillu (vypravování) Jan Sedláček (T1) Bylo, nebylo. Jednoho jasného večera někdy na začátku léta jsem se jako obvykle nudil. Venku se pomalu začínalo stmívat, takže se již nedalo jít ven, aniž by se člověk vrátil ještě před úplným zapadnutím tehdy rudého slunce. Tak jsem se tedy rozhodl zapnout televizi. Jak tak problikávám televizními programy, zjišťuju, že tam není nic, co by mě zaujalo. Tedy do té doby, než jsem narazil na program s pohádkami. Ten večer zrovna běžela pohádka Můj malý pony: Přátelství je magické, neboli pohádka, které jsem se doposud posmíval. Tak si říkám: „OK - tedy proč to nezkusit. Jeden díl a půjdu spát.“ Tomu, co se mi stalo ráno, ale neuvěříte. Ráno vypadalo jako každé jiné – se zalepenýma očima jsem se ploužil do koupelny, abych si umyl oči. Ponořím hlavu do vody a podívám se do zrcadla. Ale co nevidím – moje hlava je jakoby kreslená! Ptám se: „Co to proboha je? Proč jsem modrý? Proč mám žlutooranžové vlasy? A co mi na čele dělá ten roh?“. Znovu jsem se ponořil do ledové vody, ale nic se nezměnilo. Najednou se na zrcadle objevil krvavě rudý nápis: „Dlouho ses nám posmíval. Nyní je na čase, aby sis svůj trest odpykal!“. „Jaký trest?“, ptám se, ale nic jiného jsem se nedozvěděl. „No nic…“, řekl můj mozek a s jeho pomocí jsem vycválal ven. V tu ránu ke mně přihopsalo něco růžového s něčím na hlavě, co vypadalo jako černošské afro, jen (samozřejmě) růžové. Ta růžová „věc“ dokonce uměla mluvit! Hlavu mi obsadilo snad milion otázek, bohužel jsem se na žádnou nestihl zeptat – ta růžová „věc“ byla pětsetkrát rychlejší: „Ahoj! Ty jsi tu nový? Protože pokud bys nebyl, tak bych Tě znala! A jak Ti říkají? Mně říkají Pinkie!“ „A-a-hoj P-pinkie (ano, z té její hvězdné rychlosti jsem se i zakoktal), já jsem Honza. A teď mě, prosím, omluv. Nevíš kde je knihovna?“ „Jasně! Musíš jít pořád rovně!“ Poděkoval jsem a rychle odešel. Došel jsem ke knihovně, abych se o tomto „prokletí“ dozvěděl víc. Přivítala mě však pouze cedule na dveřích: „ Dnes je knihovna uzavřena. Odjela jsem na nákupy. – Twilight Sparkle“ pod ní byla však další: „V případě nutnosti se obraťte na Zecoru.“ Nedaleko byl rozcestník, na kterém stálo, že Zecora je odtud 2 kilometry na západ. Nic jiného mi nezbývalo, tak jsem se vydal na cestu. Na ní mě zastavila šedá klisna a povídá: „Ahojky, já jsem Derpy. Nepomohl bys mi posbírat dopisy, které jsem poztrácela?“ Já odpověděl, že klidně, a tak jsem jí samozřejmě pomohl. Potom poděkovala a odletěla pryč.
Po hodině cesty moje kopyta dorazila k Zecoře. Asi mě uviděla, protože ihned otevřela dveře a spustila: „Vítám Tě u mne, můj synu, copak mi neseš za novinu?“ Vše jsem jí vysvětlil a ona bez přemýšlení opět začala mluvit: „Tak to jsi Ty, posměváčku, posměvavý! Jakpak se Ti u nás líbí? To já ten rudý vzkaz napsala a kletbu na Tebe seslala. Avšak viděla jsem Tě pomáhati, ale ještě se s tím nemůžeš vychloubati. Pokud ještě dvěma pomůžeš, vrátit se pak domů můžeš. A pokud nemáš kde spáti, můžeš u mne noc přečkati.“ Poděkoval jsem a šel si lehnout. Dalšího dne jsem vstal brzy a šel se projít. Nebe bylo bez mráčku a já šel jablečným sadem. Najednou na mě kdosi z dálky volal: „Hej, Ty! Nechceš nám pomoci?“ Vypadalo to jako kdyby se celé město sešlo a sbíralo jablka. Hlavou se mi problesklo: „Nádhera, teď mi už zbývá jen jedna pomoc někomu, kdo ji potřebuje.“ A opravdu. Na jablečné farmě jsem strávil půl dne a poznal mnoho přátel. Po výtečném jablečném obědě mě kopyta donesla opět ke knihovně. Na dveřích tentokrát stálo: „Potřebuji pomoc! Nutně! – Twilight Sparkle“. „Tomu se ale říká náhoda!“, říkám si. Vstoupím a uvnitř je nehorázný nepořádek. Někde zespod knih se ozve: „Haló! Pomóc! Zasypala mě knihovna!“ Vytáhl jsem ji zpod těžkých encyklopedií a pomohl ty knihy naskládat zpět do polic. Večer jsem přicválal zpět k Zecořině domu v lese. „Svůj slib jsi dodržel, tak už abys domů běžel.“ Než začala říkat zaklínadlo, moje ústa na ni vychrlila jednu otázku: „Mohl bych se někdy vrátit?“ „Tušila jsem, že se zeptáš, tak tady ode mě malou krabičku máš. Rozbal si ji však až zítra ráno nebo by kouzlo vyprchalo. Nyní si však běž lehnout a zítra si už na postel jako člověk budeš moci sednout.“ A vážně! Na druhý den jsem byl opět člověkem. Rozbalil jsem tu krabičku a v ní byla žluto-modro-oranžová kulička a lístek, na kterém bylo napsáno: „Pokud tuhle kuličku hodíš a chytneš, sem k nám se opět dostaneš.“ Tu kuličku mám dodnes v šuplíku a když mi je smutno, tak ji hodím….a chytnu.
******
Prázdniny ve Francii aneb vrah bez motivu (vypravování) Nguen Phuong Tvan (T1), foto Tomáš Dohnal (TS2) Letošní letní prázdniny jsem strávil u francouzského městečka Blois. V den, kdy jsem odjížděl - směr Francie, bylo nebe temně zabarvené jakoby se schylovalo k nebeské bitvě dobra proti zlu. Následujícího deštného dne jsem přijel do vodou nasáklého města. Při první procházce městem jsem neodolal a zavítal jsem na místní trh. Tržiště bylo plné života. Koupil jsem si koláč a při placení mi upadlo pár mincí na zem. Rychleji než já je však zvedla krásná dívka, dlouze se na mě zadívala svýma zvědavýma ořechově zbarvenýma očima, pak se narovnala, natáhla ke mně ruku a jemným hlasem řekla:" Le votre argent - vaše peníze, pane". Já se pousmál, poděkoval a zeptal se jí, zda nemá nějaký typ na levné ubytování. Ona jen přikývla, podala mi ruku a zavedla mě k domu jisté britské paní. Krásce jsem poděkoval, dal jí mince za ochotu a ubytoval se.
Druhý den byl v tom malebném městečku na jihu Francie cítit chaos a napětí. Ráno totiž našli mrtvé tělo oné krásné mladé ženy, se kterou jsem se setkal na trhu. Byl jsem v šoku. Ten případ mě velmi zajímal. Místo činu bylo kousek od cirkusu naproti řeky. Policisté tam právě snímali stopy. Šel jsem blíž a představil se jako detektiv z Belgie. Nejdřív pochybovali, ale nakonec mě na místo činu pustili. Ze stop bylo patrné, že se vražda stala před tím, než začalo pršet, vrah svou práci zjevně nedokončil, byly zde stopy po manipulaci s tělem směrem k řece, vraha zřejmě někdo vyrušil. Poslední den pobytu v Blois jsem chtěl vidět věci té dívky. Ukázali mi poloprázdnou krabici. Byly v ní hodinky a nějaké oblečení. Bylo mi hned jasné, že se hodinky při pádu zastavily. Čas ukazoval 4 hodiny a 35 minut. Tělo bylo mrtvé zhruba 97 hodin, nicméně jsem musel své pátrání po vrahovi ukončit kvůli svému odjezdu z Francie. V okamžik, kdy jsem však chtěl vrátit věci do krabice zpět, vypadl z rukávu lístek na vlak z Blois do Paříže. Na lístku jsem si všiml téměř nepatrné skvrny od oleje. Na co olej? Na mazání klecí v cirkuse! Lístek navíc tak trochu páchl po zvířatech. Do odjezdu mého vlaku zbývala jen hodina. Zavolal jsem na policii, ať prohledají cirkus a zjistí, zda nikdo ze zaměstnanců neopustil dnes město. Za chvíli přišla telefonem zpráva, že prý jen hlídač je nemocný. Policie po něm okamžitě vyhlásila pátrání a našla ho mrtvého hned vedle kolejí. Spáchal sebevraždu. Později se potvrdilo, že on byl vrahem oné mladé dívky. A tak jsem já, nenápadný student z Česka, pomohl rozluštit jeden detektivní případ na jihu Francie.
FOTOPOZDRAVY Z BLÍZKÝCH DÁLEK Michal Piňos (MES3), Jiří Zedek (MES3) a Tomáš Dohnal (TS2)
ROZHOVOR S H. KAŠPAROVOU Kde bydlíte a odkud pocházíte? Pocházím z Daskabátu, ale teď bydlím ve Velké Bystřici. Jaké máte koníčky? Mezi mé záliby patří cestování, když mám čas, tak si ráda něco přečtu, zajdu do kina a samozřejmě ráda poslouchám hudbu. Taky občas ručně vyrábím šperky.
Jak jste strávila letní prázdniny? Hlavní prázdniny jsem strávila pracovně, protože stavíme rodinný domek. Chtěla jsem jet na týden do Itálie, tak snad to vyjde příští rok. Máte raději prázdniny v létě nebo ty na podzim? Záleží na tom, jaké je na podzim počasí, dávám přednost letním prázdninám - jsou delší , ale když je pěkný podzim, tak si užiju i ty prázdniny na podzim. Kde jste učila před tím, neţ jste přišla na naší školu? Nejdřív jsem učila v Hranicích na gymnaziu, pak v Přerově na průmyslovce a teď učím na Kosince. Mám celkem desetiletou učitelskou praxi a vedu taky soukromé hodiny angličtiny. Co všechno můţete učit? Učím angličtinu a matematiku, na tyhle dva předměty se zaměřuju. Jakými jazyky mluvíte – pasivně i aktivně? Překvapivě anglicky aktivně a francouzsky pasivně, chtěla bych do budoucna ještě umět španělsky nebo rusky. Čím vám studenti udělají největší radost? Radost mi studenti udělají, když „nežvaní“, mají jedničky a hlavně - když jsou milí a vtipní, hodně se ptají a nečekají, až jim to někdo vysvětlí.
Jak se vám na naší škole líbí? Na zdejší škole jsem spokojená, líbí se mu tu, mám super sestavu v kabinetu i mimo kabinet je skvělý kolektiv, většina studentů mi dělá radost, což je pro mou práci nejdůležitější a všichni studenti, které jsem připravovala v loňském roce k maturitě, odmaturovali . Máte pro studenty nějaký vzkaz či doporučení? 1. prázdniny se blíží, vydržme! 2. snažte se nechodit s davem, buďte sví a nestyďte se za svůj názor . Děkuji za rozhovor.
Jiří Zedek (MES 3)
PODZIMNÍ PRANOSTIKY vybral Michal Piňos (MES3) Lide i zvířata často podle podzimu dokážou poznat, jestli bude krutá nebo naopak slabá zima. Zde je pár pořekadel na ověření. Otázka zní: bude zima krutá nebo ne ? 1. Opadá-li list ze stromu záhy, bude pěkný podzimek a mírná zima. 2. Podzim je vždy příznivý, když sedlák není lenivý. 3. Když na podzim rostou hodně houby a veverky vybíhají až do polí, bude tuhá zima. 4. Léto přichází s Aprílem, zima s babím létem. 5. Brzký listopad - tuhá zima. 6. Kvetou-li stromy na podzim podruhé, bude zima trvat až do konce dubna.
PÁR VTÍPKŮ NAKONEC ...
Hurvínek přibíhá pozdě do školy. Na chodbě se srazí s učitelem.
"Deset minut zpoždění," oznámí přísně učitel. "Já taky," rozzáří se Hurvínek.
Před Hurvínkovou školou je cedule, varující řidiče. Je na ní napsáno:
POZOR, NEPŘEJEĎTE DĚTI! Hurvínek pod to napsal: POČKEJTE SI NA UČITELE!
Hurvínek přijde celý pomlácený ze školy.
"Jak to vypadáš? Že ty ses zas pral?" "Jen jsem se bránil, taťulínku, protože mě napadl jeden darebák". "No, to je ale drzost," zlobí se pan Spejbl. "A poznal bys ho?" "To se ví, že poznal. Vždyť mám jeho levé ucho v kapse", pochlubí se Hurvínek.
Hurvínek položí před pana Spejbla papír, na kterém je stokrát napsáno:
Jsem drzý a hloupý! "Proč mi to dáváš", diví se Spejbl. "Učitel řekl, že se máš pod to podepsat!"
"Včera jsem viděl tři mužské a tři ženské mouchy,"
chlubí se v hodině biologie Hurvínek. "Ale to jsi přece nemohl rozeznat", směje se učitel. "Ale jo. Tři mouchy seděly na zrcadle a tři na pivní sklenici."
Úţasný podzim přeje celá redakce!
Zaujal Vás náš časopis? Chcete se s ostatními podělit o své články a příspěvky? Staňte se jedním z nás! Kontaktujte redakci a připojte se! Redakce: Ondřej Vláčil a Jiří Zedek (MES 3) www.kosinka.com
