6. KATEGORlE § 20. Co je "kategorie" Jestlize jsme doposud byli pozomi, mohlo se nam podarit ziskat urCitou jednoduehou predstavu 0 pojmu "byti". Vime napi'ikIad, ze jde 0 "nejvseobeenejsi pojem" (§ 13). Take vime, ze dIe ARISTOTELA ma ona jeho vseobeenost charakter" analogie" (§ 16). DusIedkem tohoto zavazneho ARlSTOTELOVA odhalenije uvedomeni, ze 0 "byti" Ize vypovidat, a tak 0 nem ziskat predstavu mimo jine prostrednietvim" kategorii". Jak tomu mame rozumet? V "teoretiekem postoji", prostrednietvim "mysIeni" (LOGOS) jako speeifiekeho vztahu k predmetu (§ 2, 3), neproblematieky "danou" skutecnost, tzn. urCita "vecna urceni" "rozstepujeme", a davame tak skutecnosti jistou artikulaei, prostrednietvim ktere rozumime napr. "veeem" v rozliseni na "vIastnosti" a "vee samu" (veenost) (§ 4, 5), pi'ip. (zalezi na konkretnim filosofiekem stanovisku, ktere zaujimame) na "zjev" a "podstatu". Takto vznikia "struktura veei" neni strukturou ve smysiu nejake aktualne vnimane konkretnosti veei (aktualne vnimame pouze "vIastnosti", "zjevy"), je to struktura "formalni". Rozlisujeme tak (a prostrednietvim srovnavani takto rozliseneho ziskavame 0 "veei" "pravdu" I})mezi "nepodstatnymi", "vnejsimi" viastnostmi "veci" a mezi tim,,, co vee Cini tim, Cimjest", "co lze odpovedet na otazku, co (ona vec) je ". Na kazdou vee se tak vIivem takove fomiaini "dvouslozkovosti" divame jako na "reprezentantna" nejakeho "druhu". "Co vee Cini tim, Cimje", je podle toho sarno dvoji:2}"to, co Ize odpovedet na otazku, co je" vznikajicijako vysledek myslenkoveho vztahovani se ke svetu (LOGOS) a majici v ramei fonnalni struktury jistou relativni samostatnost, a co je vyjadi'ovano "obeenym pojmem" (rodovym CidruhoI)Ye filosofii existuji bohate teorie takoveho "srovnavani" skryte za tenninem "abstrakce". 2)y "kategorialnim" pohledu na "byti" (nejryrazneji u ARISTOTELA, v zasade vsak ve vsech velkych "kategorialnich systemech") "co je vec", odpovida tomu, "co muze byt odpovezeno na otazku, co je vec." Tato identifikace odrazi fakt, ze kategoriaIni pi'istup je prave pi'istup na LOGOS vazany, spjaty s (tradicni) logikou.
122
vym pojmem), na druM strane pak ono "teto konkretni jednotlive veci jako prave jednotlive naldejici" coz je vyjadfovano druhovym rozdilem. Uvedeme-li nekolikrat uzity pfiklad, pak to, co nazyvame "clovek", je mozno chapatjako "slovo vlastnici zivocich" (ZOON LOGON ECHON), kde "zivocich" je (podobne jako "bytost" atp.) "to, co lze odpovedet na otazku, coje clovek" (na rozdil od slov napf. "rostlina", "huh", "cerveny", "vlasat)r"),"slovo majici (drzici)""pak to, co tohoto zivoCichaurcuje prave jako toho konkretniho zivoCicha,ktereho nazyvame "clovek", "druhovy rozdil". K rozdilum "druhovym" pak pfistupuji rozdily "individualni". Tento clovek,PetrNovak, musi b)rtv tom, co pravejako tento urCitfClovek-je, charakterizovan dalSimi"rozdily" (napf. tak a tak velky, staryatp.). Jestlize takto zkoumame, "co neco j e" (co j e napf. tento pfed nami stojici Petr Novak), muzeme si vsimnout, ze jsme podali urCitepojmy, nejakajeho "urceni", ktera se vzajemne lisi napf. svou" obeenosti" (zivoCich,clovek, .. .), svou" kvantitou ". "Kvantita"je tudii neeo, v ramei ceho je nejake takovNJrcovani "coje vec" smysluplne. Ma protojine postaveni nd ony uvedene pojmy. Je necim takovym, "eo znamena" "to, co lze odpovedet na otazku, co je?"3)Vtomto smyslu (nikoli ve smyslu nejakeho "zahrnovani" jako je tomu napf. u pojmu "zivoCich"a "Clovek")je "obecnejsi" nd rodove a druhove pojmy, pafti mezi "nejobecnejsi pojmy". "Nej-
obecnejsi" proto, protoze "obecnym" prave ne jiz ve vyzqamu takoveho "zahrnovani", nybrz ve smyslu horizontu smysluplnosti veskereho urco~ vani. "To, co vec je", je smysluplne, urceno co do sveho charakteru takovymito "nejobecnejsimi urcenimi". Proto toto ui'ceni - jako rozhodujici a smysluplnosti
toh"o, "eo vee je" - vypovida a "byti".
Poukazuje
veci. Vefilosofii je pro takova urceni ustaten termin kategorie
k "byt£"
(KATEGO-
RIAl). Teto povaze kategorii (nikolinahodna, nybrZ"co-vec-je" vypovidajici urceni veci) odpovida take slovo, kterymjsou oznaceny- KATEGORIAI. KATEGORESTHAI puvodne znamenalo "obviiiovat", "obzalovat" na 3)Tento vyraz si zapamatujme pro § 21. Zaroven upozomeme, ze kategorie je tim, "co znamena" pojem, ktery lze uvest jako odpoved' a nikoli timto pojmem samym. Nelze i'ici: "Clovekje kvantita". 123
"
soudu. "Obzalc:ba" je takovou vyPovedi, ktera se ohledne obzalovane osoby a urcite s ni spjate udalosti nesoustfedi na nejake nahodne souvislosti, nybrz vypovida to, jaka je vpravde uloha teto osoby v one udalosti. Nehovofi 0 jejich dalSich, vzhledem k udalosti nahodnych a podruznych vlastnostech, nybd pouze 0 tech vzhledem k situaci "bytostnych". Vsimneme si nyni po ziskani zakladni pfedstavy 0 tom, co "kategorie" jsou (sice "bytne struktury") znovu a lepe jejich "puvodu" as nim spjate jejich "povahy": Pfedevsimjsme videli, ze prostfednictvim zvlastniho lidskeho chovani - "mysleni" - dochazi ke svebytnemu (formalnimu) "rozstepu" skutecnosti na ,jsouci" (zjev) a "urcenijsouciho k byti odkazujici'~ (kategorie). "Byti" jako cosi povahou jsouciho pl~edpoktadane muze vystoupit (stat se nam zjevnym) jen prostrednictvim lidskeho mysleni. To je zakladni smysljiz PARMENIDOVA (a v dejinach filosofie nadale v rUzne podobe opakovaneho) zjisteni: "vzdyt' myslet a byti je totez" (srv. § 9). Pro "kategorie" (bytne struktury) potazmo plati (tato) dvojznacnost vyjadfena nasledujici otazkou: Nalei.eji "kategorie" (bytne struktury) "vecem" - tzn. jsou urcenimi veci samych, nebo natei.i naopak "mysleni" - tzn. jsou jistymi strukturami
naseho mysleni,do kterych "veci"zarazujeme ("nejobecnejsipojmy" v beznbn vagnim rozumeni) ?4) Tato dvojznacnost byla v pfedchozim vykladu naznacena take tim, ze jsme hovofili najedne strane 0 "vlastnostech" a "veci same", coz sugerovalo pfedstavu, ze "kategorie" by mely byt "realna" urceni, na druM strane a soubezne stirn pak 0 "zjevu", tzn. 0 tom, jak se veci ,jevi" a "podstate" jako 0 tom, co "vec" je "vpravde", podle cehoz by "kategorie" mely byt "myslenkova urceni". Plati: Divame-li se na "veci", a nezabyvame se primame soucasne tim, jakje vnimame, tedy hovofime-li 0 nejakem urCitem "stolu", ze ma takcive a takove vlastnosti a "vecnost" jako jejich vzajemnou "uzpusobenost"; vystupuji kategorie jako sice podivne, nicmene "reality", charaktery "veci" same. 4)Vsimneme si, ze fakticky opakujeme sti'edoveky spor 0 povahu "universalii"
124
(srv. § 6).
Divame-li se na "veci" a zabyvame se pi'itomprimarne tim,jakje vnimame,jakym zpusobemjsou nam "dany", tedy hovonme-li 0 urcitem "stoIu" tak, ze je "vjemem" (pfipadne skIadajicim se jeste z "pocitku", jak se domniva klasicka filosofie), zjistime, ze nam je "neco dano" - je "zjevem", a toto nejak myslenkove zpracovavame - "soudime", "usuzujeme" - a vysIedkem toho je ziskani predstavy 0 tom, co "dane"je jako zpracovane "myslenim"; "kategorie" pak vystupujijako "myslenkova urceni". Rozhodnout 0 tom, zda ,;kategorie"jsou "obecne pojmy" ve smyslu "bytnych struktur" (zjednodusene:neceho realneho) nebo ve smyslu"mysIenkovych struktur", znamena rozhodnout, ktery ze zminenych zpusobU videni "veci" je spravny a ktery nikoli (6 ktery odvozen od ktereh6).5) Takove rozhodnuti by vsak bylo chybne. Predne: V dejinach filosofiejsou tato pojeti ve velmi tezce rozlisitelnejednote a neni zrejmejedno puvodnejsi nez druhe.6)A dale, cozje podstatnejsi:Tytokonceptyjsou chybnepotud, pokud jsou chapany jako vedle sebe stojici. Nerespektuji to, ze "byti" je tematizovatelne jenprostrednictvim mysleni a ze tedy "kategorie", jako "myslenkovouartikuIaci"vystoupivsicharakteryjsoucnostijsouciho (bytne struktury), musi mit oba rozmery.7) Nebudeme zde ziskavatpresnejsipredstavu0 teto "dvojznacnosti"kategorii, postaci nam to, ze 0 ni vime. ARISTOTELES ji vyjadfuje jiz tim, ze kategorie jsou pro nej KATEGORIAITV ONTOS - "kategorie jsouciho (i 0 jsoucim)". I dalSivIivna dejinna vypracovani kategorialnich systemu pak v nejake podobe tuto dvojznacnost zachovavaji, rUznymzpusobem akcentuji
a-resi..
.
~
5)Jde 0 videni veci jako jednoty "substance" a "akcidenci" (srv. § 5) a videni veci jako ,Jednoty rozl11anitosti daneho" (srv. tal11tez, pozn. 8). 6)Srv. HEIDEGGER, M.: Der Ursprung des Kunstwerks. 7)Vuci nejslavnejsil11 vypracovanil11 problel11atiky kategorii jsou vell11icaste yYtky Sl11efujiciprave k teto "dvojznacnosti". Jsou vedeny zpravidla pod praporel11 jakesi "pi'esnosti" (bud' "l11yslenkova struktura",-nebo "vec", neco jineho je "nejasne"). Tato "pi'esnost" je sice "pi'esna", ale zcela opol11iji fakticky stay veci. Jejil11dusledkel11 byva analyza "l11yslenkorych struktur" jsoucich udajne kdesi "v nebi" nebo "v l11ozku". Reseni one "dvojznacnosti" nespociva vubec v nejakel11 "rozhodnuti" takoveho druhu, nybrz v jejil11 vyjasneni - konkretnil11 postizeni a vypracovani.
125
At' jizje to se zminenou "dvojznacnosti" jakkoli, "puvod" kategoriije spjat (jak jsme videli) s pojetim "byti" jako "nalehavosti pritomnosti", s tazanim "coje" na nas v promennych zpusobech "nalehajici" "vec",jsou bytnymi strukturami nalezejicimi nahledu na jsoucnost jsouciho jako na "pritomnqst". Tam,kde zacina pochybnost 0 adekvatnosti takoveho pojeti "byti", tzn. pod vlivem HEIDEGGERA ve Xx. stoleti, objevuji se snahy orientovat vyzkum "byti" na jine, nekategorialni struktury, objevuje se problematika tzv. "existencitilii". Po tomto velmi strucnem a..jenorientacnim vykladu povahy kategorii chceme 0 nich ziskat presnejsi predstavu prostrednictvim poukazu k nejslavnejsim zpusobum jejich uchopeni, k vypracovani problematiky kategorii u ARISTOTELA(§ 21) au KANTA(§ 22).
--§ 21. StruclUl charakteristika Aristotelova pojeti kategorii Tim, kdo problematiku "kategorii" do filosofie uvedl, byl ARISTOTELES, jakkoli take v predchozi filosoficke tradici (zvl. u PLATONA ci pythagorejcu) jsou tematizovany jiste "pojmy",jejichz postavenije pribuzne. U ARISTOTELAsameho je pak v)rslovna analyza kategorii obsazena jak ve spise tehoz jmena - Kategorie (KATEGORIAI), tak take roztrousene na jinych mistech (MetafYsika, Topiky, Prvni a DruM analytiky). Nejen tate v podstate technicka zalditost, nybrz i to, ze na rUznych mistech uvadi ARISTOTELES rUzny pocet kategorii (pouze na dvou-Kat. c 4, 16,25-27; Top. I c. 9, 103b 2123 - z celkem sedesati ctyr mist, na nichz se 0 "kategoriich" zmiiiuje, je uvedeno vsech deset kategorii s jeho jmenem spojovanych) a zvlaste pak to, ze ARISTOTELOVY vyklady neumoziiuji lakajici jednoznacne rozhodnuti ohledne zmineneho "statutu" (§ 20) kategorii, to vse zpusobuje dodnes interpretacni tezkosti ohledne povahy kategorii,jejich vzajemnych vztahU atd. Pokusime-li se proto nyni ziskat elementarni vychozi predstavu 0 problemu "kategorii", musime si byt vedomi, ze jde skutecne pouze 0 predstavu ztikladni. Na druM strane vsak pro ziskani zakladnipredstavy
0 povaze "katego-
rii" dIe ARISTOTELA mame vytvoreny vsechny nezbytne predpoklady. Vime,
126
