Obsah. I. část Obraz života a doby

Obsah Předmluva

7

I. část Obraz života a doby I. Uzdravující síla studené vody

10

Slezské války - Přesídlení na Gräfenberk - Priessnitzova rodina - Uzdravující síla studené vody Těžký úraz - První léčby - Čaroděj - První vodoléčebný ústav na světě - Závist sousedů Sbírka potvrzení - Vznik lázní - Cesta do Vídně - Smrt matky - Manželka Sofie.

II. První boje

20

Ranhojiči ve Frývaldově - Úřední dohled - Stížnosti Dr. Schnorfeila - Dobrozdání A. Günthera Řízení u magistrátu - Rozsudek - Přátelé - Úsilí o povolení lázní - Dopis bratra Františka Povolení lázní.

III. Cholera a další překážky

24

První seznam pacientů - Badeliste - Cholera - „Spolehlivé rady“ - Javorník - Léčba V. Priessnitze - Stížnosti frývaldovských dohlížitelů - První knihy o V. Priessnitzovi - Leták E. F. Ch. Oertela Zájem württemberské vlády - C. k. dvorní komise - Posudek - Lázeňská policie Stav zdravotnictví - Humorální teorie - Způsoby léčby - Vědecké proudy - Utajení posudku Zájem císařského dvora.

IV. Život na Gräfenberku a ve Frývaldově

35

Nová naděje - Osvícenství - Světový fenomén – Zásady Priessnitzovy léčby - Životní síla „Přeladění“ - Čas - Přírodní prostředky - Řád, spojitost, jednota – Vodní zkouška Přijetí pacienta - Odmítnutí - Charakter: vůle, sebekázeň, svépomoc - Zdraví nemocní Bydlení na Gräfenberku - Domácí řád - Velká stavba - „Hrad“ - Život ve Frývaldově C. k. poštovní úřad - Požár.

V. Osobnost Vincenze Priessnitze

45

Podoba V. Priessnitze - Povaha, vlastnosti, charakter- Pozorování, názory současníků Pracovní den - Rodinný život - Problém nástupce - V. Priessnitz a lékaři - Sedlák a hospodář - Zdroj příjmů - Panství Kohout - Bílý Potok - Mlýn - Dům v Javorníku - Půjčky a cenné papíry - Nezištnost, zištnost.

VI. „…podle Priessnitzova vzoru“

57

Vodoléčebné ústavy v Německu - v Rakousku - v Čechách - na Slovensku Ohlas vodoléčby ve Francii - v Anglii - Činnost laiků - C. Munde.

VII. Josef Weiss a Johann Schroth

64

Noví léčitelé v kraji - Jejich rozdíly- J. Weiss: Zájem o Priessnitzovu vodoléčbu -Vodoléčebný ústav- Lidová lékařská kniha - V Anglii: uvítání- vodoléčebný ústav - publikační činnost Návrat - Slavní synové. Johann Schroth : Zásady léčby - Způsob léčby - Úspěchy Protiklad vůči V. Priessnitzovi - Jejich vztah.

VIII. Uznání a pocty

70

Obdiv - Rozmanitost uznání a poct - Knihy a publikace- Účast osobností- Dary - Pomníky Pomníčky a prameny - Velká c. k. zlatá medaile za zásluhy.

5

IX. Kritická léta 1847 a 1848

83

Dcera Sofie - „Rodinná kniha o vodě“ - Svatba Sofie - Zhroucení V. Priessnitze - Hladová léta ve Slezsku - Syn Vincenz Pavel - Bouřlivý rok 1848 - Neklid v sousedství - Sebevražda F. von Enhubera - Vliv událostí na zdraví V. Priessnitze - Zrušení roboty.

X. Závěr života

90

Starosti hospodáře - Velká sezona 1850 - Některé příčiny předčasného vyčerpání Zájem V. Priessnitze o veřejný život - Další zhoršení zdraví - Testament - Pozůstalý majetek Poslední část života - Klidný konec - Pitva - Pohřeb - Ohlasy - Nesmrtelný odkaz.

II. část Obraz léčby XI. V. Priessnitz a vodoléčba

102

Vodoléčba ve starověku - Hippokrates a jeho výroky o zdraví - Středověk - Novověk a Priessnitzovi předchůdci: Floyer a Dr. Hahn sen. a jun. - Priessnitzova cesta k vodoléčbě Vlastní zkušenosti - První způsoby léčení.

XII. V. Priessnitz, otec novodobé přírodní léčby 106 Myšlenky osvícenství - Blahodárné účinky vody jako léčebného prostředku - Vztah pokožky k vnitřním orgánům - Rozšíření vodoléčby o další léčebné činitele - Pitná léčba Vzduch, jako léčebný prostředek - Léčba prací - Společenský život.

XIII. Jednotlivé procedury

108

Obklady - Zábaly - Koupele - Polevy - Otěry, odrhnutí - Vzdušné lázně - Sluneční terapie Pohybová terapie - Krize.

XIV. Léčebný den, klimatické podmínky

134

Časové uspořádání - Časy k jídlům - Večerní program - Strava - Priessnitzův chléb Klimatické podmínky - Vliv chladných procedur na prevenci.

XV. Rodinná kniha o vodě

137

Priessnitzova filozofie léčby - Principy zdravého životního stylu a otužování - „Svépomoc“.

XVI. Málo známé léčebné postupy

140

Zapomenuté léčebné postupy - Léčba akutních onemocnění - Zásady výživy nemocných.

XVII. Priessnitzova léčba dnes

147

Původní označení - Dnešní označení - Co použít dnes?

Prameny, literatura, poznámky

149

Přílohy

167

Autorský rejstřík

177

Seznam vyobrazení

179

6


V. Osobnost Vincenze Priessnitze Podoba V. Priessnitze - Povaha, vlastnosti, charakter Pozorování a názory současníků - Pracovní den - Rodinný život - Problém nástupce V. Priessnitz a lékaři - Sedlák a hospodář - Zdroj příjmů - Panství Kohout - Bílý Potok - Mlýn Dům v Javorníku - Půjčky a cenné papíry - Nezištnost, zištnost

Ve svých čtyřiceti letech se Vincenz Priessnitz blížil k vrcholu své životní dráhy. Jméno zakladatele novodobé vodoléčby bylo ve světě již tak známé, že na Gräfenberk byl doručen dopis z Ameriky, na jehož obálce byla adresa Mr. Vinzenz Priessnitz Europe Jak vypadal a jaký byl ten zcela mimořádný muž? - O to se zajímali všichni a popisy jeho osoby a jeho jednání najdeme ve velmi četných publikacích. - Ze všech uvedeme dva popisy jeho podoby. Dr. med. Eduard Schnizlein: „Vincenz Priessnitz již svým zevnějškem a chováním budí důvěru. Silná, poněkud podsaditá stavba těla, široká ramena, obličej trochu poznamenaný neštovicemi, klid ve všech pohybech, klid v rysech obličeje, klid v pohledu jeho jasných modrých očí, příjemně znějící jasný hlas a především pevnost v jednání při zacházení s lidmi, jež mu dává jasnou převahu.“86) Obsáhlejší je popis od C. W. Stuhlmanna, laika: „Vincenz Priessnitz byl tehdy již světoznámý a nadto milionář. Přesto se jevil tak prostý, skromný, mravně čistý a dětsky bezelstný, jak jsem žádného člověka ve zralém věku neviděl. Měl statnou, a co je ještě zvláštní, imponující postavu, široká ramena, pevnou hruď. Paže a nohy byly svalnaté a kráčel tak lehce a svižně jako jelen. Ruce byly rovněž jemné a pěkně formované a když se někdy vmísil do zajímavého delšího rozhovoru, tak často mluvily s ním. Hlava byla veliká, kulatá a hojně přikrytá blond, trochu zakudrnacenými vlasy. Čelo bylo široké,vysoké a bílé a pod ním znamenitě jasné šedomodré oči. Často se zdálo, že světlo nejen přijímají, ale také vyzařují; byly to oči, jaké mají geniální lidé. Nos byl přiměřený, ústa poněkud velká, orámována pěknými úzkými rty a byl v nich výraz vtipu a chytrosti. Přední zuby byly částečně vyražené a částečně poškozené v důsledku úderu kopytem koně; brada kulatá, plná a silná. Měl zdravou barvu, poněkud opálený a ač celý obličej byl velmi silně poznamenán neštovicemi, přece působil nanejvýš příjemně. Je nápadné, že Priessnitz chodil hladce oholen, ač většina jeho hostů si nechala volně narůstat vous. Oděv tohoto pozoruhodného muže byl zhotoven z šedozelené vlněné látky. Kolem krku nosil černý hedvábný šátek volně sepnutý. Jediným znamením přepychu byl zlatý řetěz na hodinky, který nosil kolem krku a mimořádně jemné prádlo vždy čisté jako čerstvě napadlý sníh. Sem a tam nosil slaměný klobouk, někdy čepici, ale převážně chodil s nepokrytou hlavou.“ 87) Pokud jde o povahu, vlastnosti a charakter Vincenze Priessnitze panuje vcelku shoda názorů: výjimečný pozorovací talent, mimořádná paměť, schopnost vypozorovaný jev zhodnotit a využít k účelům léčby, pronikavý pohled do nitra člověka, intuice. Jednoduchost, skromnost, obětavost, vnitřní uzavřenost, střídmost, klid, věcnost, důslednost spojená s neústupností, rychlé rozhodování, málomluvnost, přitom trefné vystižení jádra věci. Jednota není v jednom: byl Priessnitz nezištný či ziskuchtivý? Využíval své umění k získání bohatství? I když zcela převažující část literatury uvádí V. Priessnitze jako nezištného, vyskytují se hlasy, které z jednotlivých událostí vyvozují jeho egoizmus. Ke zhodnocení je však třeba se

45


dříve zabývat poznáním jeho jednání, okolností v nichž žil, rodinných poměrů a překážek, které mu osud postavil do cesty. K otázce se proto vrátíme později. Sledujme nyní pozorování či názory alespoň několika z množství autorů - lékařů a laiků, střízlivých pozorovatelů i nekritických nadšenců o povaze, vlastnostech a charakteru Vincenze Priessnitze. Dr. med. A. H. Kröber: „Přirozený zdravý rozum, vzácný pozorovací dar a vynikající paměť mu umožňují úspěšně použít jeden a týž prostředek proti různým nemocem a dovést svou metodu ke stupni dokonalosti.“ 88) Dr. med. H. Ruppricht, dvorní rada: „Kdo jen jedenkrát pozoroval jeho klid a jistotu, určitost jeho rozhodnutí, jistě ochotně uzná jeho mistrovství… Je to vzácný muž, který ihned V. Priessnitz pochopí nejtišší pokyn přírody, správně mu porozumí a umí skvěle využít. Člověk žasne, když jako lékař blíže pozoruje Priessnitzovo jednání, jak tento muž správně poznal nejrozličnější způsoby použití svého léčebného prostředku a s jakou obezřetností a jistotou tento silný prostředek používá. Každý nezaujatý lékař musí obdivovat důvtip a pozorovací talent prostého muže, když vidí, jak veden a poučen jen těmito dvěma vůdci, umí svým instinktem je znamenitě využít.“ 89) Dr. med. Hohenbaum: „Priessnitz je lékařský talent, ač nemá žádné lékařské vědomosti, kromě těch, jež získal svým přemýšlením a svými zkušenostmi. Nebesa mu dala dar, bez něhož lékař i při vynikajících schopnostech by hrál ve světě jen ubohou roli, myslím tím dar získat důvěru lidí.“ 90) M. Rul: „Po čtyři roky jsem s ním seděl u téhož stolu, po čtyři roky jsem jej skoro každý den viděl a stále byl stejný. Tento muž nám dal příklad jednoduchosti, střídmosti a střízlivosti… Priessnitz klidný a chladný vůči chvále, lhostejný vůči nevděčnosti, zůstal vždy stejný - velký filozof, aniž to vlastně věděl, s úsměvěm na rtech; s úsměvem, z něhož pozorovatel mohl lehce poznat, jak Priessnitz hodnotí lidi - totiž tak, jací skutečně jsou.“ 91) C. W. Stuhlmann: „Na Gräfenberku se všeobecně pochybuje, že Vincenz Priessnitz umí víc napsat než svůj podpis. A přece je tento muž dokonalý džentlmen. Když stál v kruhu knížat, princů a hrabat, vždycky vypadal přes svůj jednoduchý šedozelený oblek jako jeden z nejpřednějších a nikomu nebylo ani v nejmenším nápadné, že je středem, k němuž se každý obrací a kolem něhož se všechno točí. Umí dobře a chytře mluvit a několika slovy často trefně a plasticky vystihne situaci. Ještě víc však rozumí velkému umění mlčet a mlčením mluvit. Jsem přesvědčen, že je málo lidí ve významném postavení, jimž jazyk způsobil tak málo škody jako jemu.“ 92) Jsou ovšem i hlasy opačné: Ernst Grafenfeld, laik: „Priessnitz je příliš dítětem přírody a hloupý, než aby mohl být zlý a špatný. Gräfenberský léčitel je slepý, úplně slepý, jak jen lidský tvor může být a přesto nalézá sta, ba tisíce ještě slepějších, kteří své nemocné tělo dobrovolně svěřují jeho experimentům. Rád bych své čtenáře seznámil s teorií Priessnitzova vědění, ale tento dobrosrdečný muž žádnou teorii nemá. Priessnitz všem, kdo se dobrovolně podřizují jeho věšteckým výrokům, dobře umí, kromě vychvalovaných dobročinných aktů, také něco vytáhnout z jejich peněženky. Strava je pod vší kritiku, avšak se pečuje o její kvantitu.“ 93) Druhý kritický hlas publikoval krakovský profesor dějin lékařství a soudní medicíny Fryderyk

46


Hechel (1795 - 1851) ve svých pamětech. Ze své dvoudenní návštěvy Frývaldova a Gräfenberku popsal své setkání dne 13. října 1843 s V. Priessnitzem: „Dnes ráno jsme všechno připravili k našemu odjezdu… Dověděvše se, že se Priessnitz vrátil, vydali jsme se ještě před polednem na Gräfenberk. Nejprve jsme tam navštívili dr. Kronenberga a s ním jsme šli do jídelny. Cestou jsme potkali dva Angličany, jak se říká bohaté lordy, jeden z nich nesl na zádech sekeru, druhý pilu, vraceli se vlastně ze své dopolední práce, neboť každý den před obědem, aby se rozehřáli po koupeli a nabrali chuť, pár hodin sekají a řežou dřevo. Ti hlupáci! Jako by všechno nemohli dělat doma a s menšími výdaji. V jednu hodinu se zasedlo ke stolu. I pro nás bylo prostřednictvím dr. Kronenberga na konci stolu rezervováno místo. Za chvíli nedaleko nás, též ke konci stolu přisedl slavný Priessnitz. Snažil jsem se v jeho tváři nalézt nějaké rysy rozumové nadřazenosti nebo geniality, ale zbytečně, nic jsem v té prosté selské tváři, kromě skryté mazanosti, nalézt nemohl. Byl oblečen v šedivém plátěném saku a ve stejných kalhotách, ve vestě až po bradu zapnuté, s černým šátkem bez bílého límce; jediným slovem, ani z oblečení, ani z výrazu tváře bych ho nepoznal, kdyby mi ho Kronenberg neukázal. Pouze jeho úzká sevřená ústa a malé bystré oči hodí se k rozlišení ne pouhé mazanosti, ale navíc ke skrytí nějakého výsměchu, hlouposti obklopující jeho nemocné, o nichž si sám v duchu myslí: O! Vy hlupáci, copak nemůžete pít vodu doma, copak tam nemůžete štípat dříví a špatně jíst, to musíte nutně projet několik set mil, aby vás slezský sedlák hlídal! Takový aspoň dojem na mě učinily rysy jeho tváře a osobnosti. Po obědě jsem poprosil dr. Kronenberga, aby mě Priessnitzovi představil a on, místo aby mě představil jako cestovatele, pověděl mu, že jsem profesorem lékařství z Krakova, čím mu úplně zavřel ústa; nemá rád totiž lékaře a znaje svou nicotnost, sám se částečně diví, že u něj lidé bezvýhradně chtějí pít vodu. Bojí se lékařů, aby mu nedávali nějaké učené dotazy, nebo se neptali na nějaké pevné zásady jeho způsobu léčení, o nichž sám nic neví, které spočívají na tom, že mnozí pijíce a koupajíce se ve studené vodě, kromě toho mnoho chodíce a pojídajíce obyčejná jídla, po nějakém čase se uzdraví. Já též, věda s kým mám co do činění, mluvil jsem s ním o počtu jeho nemocných, o podobných ústavech založených na jiných místech a o takových podobných věcech, na něž mně zdvořile, ale velmi úsečně odpovídal. Viděl jsem také, že ho to uvádí do rozpaků, roz-

Manželka Sofie a V. Priessnitz

47


loučil jsem se s ním a jeho ústavem a jak se mi zdá, tak navždy.“ 94) Dr. med. Fryderik Hechel se však po čase na Gräfenberk vrátil. Těžce onemocněl ledvinovou chorobou a když nepomohlo léčení v Karlových Varech ani v Mariánských lázních, obrátil se s žádostí o pomoc k vysmívanému Priessnitzovi. Ani ten však již nepomohl. Po třítýdenním léčení dr.Hechel dne 7. května 1851 na Gräfenberku zemřel; byl pochován na hřbitově ve Frývaldově. K hlasům obou stran je na místě uvést posouzení Dr. Chrobaka, jak je sdělil ve zprávě Krajského úřadu v Opavě dne 20. června 1838 C. k. dvorní kanceláři do Vídně: „Na Gräfenberku je snad jen Priessnitz jediný, kdo ze sebe nic víc nedělá a od něhož jsem vždy dostal uspokojivé vysvětlení o všem… Priessnitz ostatně zůstává ve svém jednání a celém chování vždy důsledný, ve svých nařízeních projevuje správný úsudek, hodně rozvahy a vzorný klid, proto také má neustále mimořádný vliv na své pacienty a v tom ohledu stojí jako samovládce.“ 95) Alfred Marin, historik balneologie, později napsal: „I když nebyla drsnost vodoléčby pokaždé ta správná, hrubá strava nebyla pro všechny vždy dobrá, ovšem jedno je jisté: Priessnitz poprvé vytvořil léčebné místo, kde host nepobýval zpola jako nemocný a zpola jako ten, kdo hledá požitek, nýbrž žil cele pro své zdraví. Toho nedosáhl vzdor všem doporučením dosud žádný lékař.“ 96) Pracovní den Vincenze Priessnitze neměl prakticky začátek ani konec. Priessnitz byl svým pacientům stále k dispozici. Bylo jen málo nocí, kdy nebyl vyrušen ze spánku a volán k případu náhlé nevolnosti nebo zhoršení. Přesto denně vstával, podle starého zvyku v rodině, ve čtyři, v zi-

Rodina V. Priessnitze asi v r. 1844

48


V. Priessnitz mě v pět hodin, krátce se ponořil do vany, oblékl se a šel k jednotlivým lázeňským, kteří mu hlásili, jak jim svěření pacienti strávili noc. Provedl kontrolu práce, dal příkazy a často sám pomohl při proceduře. Potom, nebo současně se věnoval první prohlídce hostů, kteří měli být přijati do léčení. Snídal společně s pacienty, kteří měli po prvních procedurách. Po deváté hodině si dal osedlat koně a sjel do Frývaldova, kde mezi desátou a jedenáctou hodinou ordinoval v hostinci U Koruny pro frývaldovské hosty. Ve dvanáct hodin se zúčastnil společného oběda na Gräfenberku, během něhož odpovídal na dotazy přítomných. Odpoledne až do večera pokračovala jeho léčitelská činnost a vyřizování korespondence, často velmi četné. Od roku 1835 byl u Priessnitze zaměstnán nedostudovaný právník Augustin Böhm jako inspektor lázní; ten Priessnitzovi předčítal došlé dopisy a Priessnitz hned ke každému nadiktoval poznámky, z nichž Böhm napsal odpověď. Pokud se pisatel ucházel o přijetí do lázní, Priessnitz od něj požadoval písemné vylíčení jeho nemoci, podle něhož pak předběžně rozhodl o přijetí podle vyhlídky na úspěšnost léčby. Podle Dr. Chrobaka

49


V. Priessnitz mezi lázeňskými hosty zásadně nepřijímal nemocné rakovinou a epileptiky. Ve Státním okresním archivu v Jeseníku je uloženo několik tisíc dopisů nejrůznějšího druhu s četnými poznámkami pro odpověď a také dva pečlivě vedené seznamy došlých dopisů. 97) Od roku 1841 Vincenz Priessnitz dvakrát týdně dojížděl také do České Vsi; tam švagr Jiří Hackenberg, manžel sestry Terezie, vybudoval s jeho finanční pomocí u svého domu č. p. 98 čtrnáct místností pro lázeňské hosty; ti byli ubytování také v domech č. p. 121 a č. p. 239 (majitel J. Neumann) a v domě č. p. 105 (majitel M. Klein). Rovněž v České Vsi byli vyškolení lázenští: Josef Weese a další. Kromě toho od roku 1842 jezdil každé pondělí na zakoupené panství Kohout v Bílém Potoce dohlédnout na tamní hospodářství a při zpáteční cestě navštěvoval děti, které v domě č. p. 42 v Javorníku vychovávala Rosalie Kaltfeldová. Pro jednoho člověka činnost více než náročná. Den býval zakončen společnou večeří s lázeňskými hosty. „Po ní,“ napsal J. E. M. Selinger v Priessnitzově biografii, „bylo Priessnitzovi milé, když se kolem něj shromáždilo více starých lázeňských hostů, vyprávěli mu něco nového nebo se předčítalo z novin. Když se předčítalo, rád poslouchal, jen článek nesměl být příliš dlouhý nebo nabubřelý. V takovém případě řekl: „to bychom mohli přejít.“ Hovor, který se při takových večerních setkáních uvolňoval, byl velmi přitažlivý. Učinil-li Priessnitz připomínku, byla zpravidla krátká a trefná. Ukazoval se jako člověk s hlubokou znalostí lidské povahy, s překvapujícím pozorovacím talentem, s rozhodným sklonem k ironii.“ 98) Mimořádné pracovní zatížení Vincenze Priessnitze i jeho manželky Sofie, která měla v péči stravování lázeňských hostů, mělo přirozeně vliv na jejich rodinný život. Jen neděle a svátky patřily rodině. Manželství Priessnitzových bylo, podle všech pramenů, vzorné. Manželka Sofie, o níž jsme již psali, stála za manželem za všech okolností a také Vincenz byl příkladným manželem. Na výchovu sedmi dětí, které se jim do roku 1841 narodily a zůstaly naživu, nebyl však čas.

50


Starší z dětí se tak potulovaly mezi pacienty, kteří obdivováním a lichotkami škodili jejich výchově. Proto Vincenz Priessnitz koupil v roce 1841 v Javorníku velký dům č. p. 42 s rozlehlou zahradou a v květnu příštího roku tam přemístil děti starší dvou let a svěřil je do výchovy Rosalie Kaltfeldové. Výběr vychovatelky se mu mimořádně zdařil. Rosalie Kaltfeldová (nar. 12. 7. 1804) pocházela ze švýcarského Neuchâtelu a byla předtím deset let vychovatelkou u synovce hraběnky Czakové, s níž přijela v září 1841 na Gräfenberk. Priessnitz, znalec lidí a jejich charakteru, se odvážil, ač věřící katolík, svěřit děti do výchovy protestantce s tím, že náboženství je bude vyučovat katolický kněz. Rosalie Kaltfeldová se výborně osvědčila a zůstala v Priessnitzově rodině až do své smrti (12. 9. 1887); je pochována na hřbitově v Jeseníku a její hrob je opatrován jako priessnitzovská památka. 99) Byla však zde ještě jiná starost, mnohem závažnější. Stavbou Velkého léčebného domu v roce 1839 dokončil čtyřicetiletý Priessnitz vybudování tehdy již světově proslulých lázní. Podle rodové tradice a tradice doby, otec předával majetek nejstaršímu synovi. K vedení těchto lázní bylo třeba výchovy syna aspoň po dobu dvaceti pěti či třiceti let. A Vincenz Priessnitz ve svém pokročilém věku syna neměl. Žena studovat ani vést lázně v té době nemohla. Přitom v Priessnitzově rodu měli narození chlapci vždy rozhodnou převahu nad narozenými děvčaty. Nahlédneme-li do rodokmenu Vincenze Priessnitze, vidíme, že v rodině jeho otce bylo ze sedmi dětí šest synů a jen jedna dcera. Sám Vincenz Priessnitz pocházel ze šesti dětí, z nich bylo pět hochů a jen jedno děvče (Tereza). – Také manželka Sofie Prissnitzová z České Vsi pocházela z devíti dětí, kde bylo pět synů a čtyři dcery, při čemž Sofiina sestra Tereza měla jen syna a druhá sestra Karolina tři syny a žádnou dceru. V rodině Vincenze Priessnitze tomu bylo jinak: první dítě, dcera Kristina do čtyř měsíců zemřela, po ní přišla v roce 1830 dcera Sofie, pak se narodil syn František, který však do roka zemřel. Po něm pak následovaly již jen dcery: v roce 1833 Terezie, 1835 Marie, 1836 Anna, 1837 Antonie, 1840 Karolina a když se v roce 1841 narodila dcera Albertina, stárnoucí rodiče se vzdali. Nástupce ve velkém díle, to byl kámen v srdci Priessnitze, který tížil, tajemství, s nímž se nemohl nikomu svěřit. Kámen tím těžší, že konkurent Johann Schroth měl syna Emanuela (nar. 1832) a Josef Weiss dokonce syny dva - dvojčata Adolfa Gustava a Edmunda (nar. 1837). Když se mu ve zlomovém roce 1847 narodil syn Vincenz Pavel, bylo již beznadějně pozdě. V této situaci Vincenz Priessnitz obrátil pozornost ke své nejstarší dceři Sofii, která mu i povahově byla nejbližší. K uskutečnění záměru, že ji provdá za vhodného vodolékaře, který po něm převezme vedení lázní, začal ji zasvěcovat do vodoléčby a společensky uplatňovat. Podle sdělení Rosalie Kaltfeldové vzal v roce 1845 patnáctiletou Sofii na cestu do Vídně a při návratu na zámek Lednice, kam byl pozván knížetem Lichtensteinem a jeho manželkou, kteří na jeho počest uspořádali v parku zámku slavnost. 100) Opětovaně se vracela otázka vzájemného vztahu mezi Vincenzem Priessnitzem a

51

V. Priessnitz


lékaři. Priessnitz chalupník, „bez jakéhokoli vědeckého vzdělání, avšak vynikající poctivosti a pověsti“ (dr. Chrobak) vyvolával u lékařů nedůvěru pro pouhý empirizmus bez vědeckého podkladu a pochybnosti, že by prostý laik mohl zdokonalit lékařské umění. U dalších vzbuzoval nelibost a úsměšky svým zjednodušeným pohledem na nemoci a jejich vlastním neodborným pojmenováváním. Dr. J. E. M. Selinger popsal jejich vzájemný vztah: „Všeobecně se míní, že Priessnitz lékaře nenáviděl. Nelze říci, že je nenáviděl, také je však nemiloval. Byli mu nepříjemní. Po velmi ošklivých zkušenostech, jež s lékaři prodělal, a při jeho zásadních pohledech na tělesné blaho člověka byl jeho odklon velmi pochopitelný. Člověk musel jen spatřit, jak nelítostně a neslušně se mnozí z těchto pánů k Priessnitzovi chovají, jak jiní ukázali před jeho očima svou neschopnost, aby pochopil Priessnitzův nedostatek úcty k lékařům, stejně jako ztrátu vší důvěry v ně.“ 101) Vincenz Priessnitz sám zaujal stanovisko: „Lékaři si mohou říkat co chtějí; dokud nemocní a takoví nemocní, kteří byli prohlášeni jako nevyléčitelní, odsud odcházejí uzdravení, nemá se má vodoléčba čeho obávat.“ 102) Do Domácího řádu z 1. 1. 1837 a z 1. 1. 1838 vložil ustanovení: „Jsem nucen požádat lékaře, kteří jsou zde přítomní, by se zdrželi svých úsudků vůči lázeňským hostům; v případě, že by jim to nebylo možné - aby raději co nejdříve opustili můj ústav.“ 103) Nelze paušalizovat. Lékaři, kteří přicházeli na Gräfenberk s úmyslem Priessnitzovu vodoléčbu poznat, vyzkoušet a objektivně posoudit, jakými byli např. lékaři vyslaní bavorskou vládou, či Dr. med. J. W. Kröber, Dr. med. Kurtz a řada dalších, nalezli u Priessnitze pochopení a ochotný výklad. Obohacení bylo vzájemné. N. Neuens v knize „Priessnitzovy pokroky...“ napsal, že Vincenz Priessnitz stykem s lékaři a vzdělanými lidmi přijímal různé myšlenky a vytvářel z nich svůj ucelený systém. To dokládá i zpráva Dr. Chrobaka ze 7. 4. 1840: „Priessnitz ve svém vzdělání zřejmě pokročil, má nejenom anatomické znalosti všech částí lidského těla, zná činnost důležitých orgánů a mnoho fyziologických skutečností.“ 104) Doposud jsme se zabývali Vincenzem Priessnitzem jako léčitelem a budovatelem gräfenberských lázní. Vincenz Priessnitz byl však svou podstatou také sedlák a hospodář. Tato část jeho osobnosti byla tak výrazná, že ji autoři označovali jako „dualismus“ či „druhou přirozenost“. O. Kedelhammer v dopise z 8. 12. 1851 napsal J. Schindlerovi: „…během čtrnácti dnů, kdy jsem s ním měl nepřetržitý styk, se mi podařilo rozpoznat mimořádný dualismus tohoto člověka. Priessnitz sedlák a hospodář a Priessnitz léčitel – to jsou dvě nebetyčně rozdílné bytosti, jež člověk musí umět oddělit, chce –li si dovolit udělat o tomto muži správný úsudek.“ 105) Především to byla Priessnitzova láska k polím. Jak mohl, zapřáhl povoz a vyjížděl na pole. Pacienti to neradi viděli a připomínali „Pane Priessnitzi, šetřte se, jste tady pro nás.“ - Priessnitz tuto lásku netajil a mnohdy prohlásil: „kdybych jednou přestal léčit vodou, nebudu ničím jiným než sedlákem.“ 106) To byl však jen díl jeho „druhé přirozenosti“. Vincenz Priessnitz byl hospodářem v nejširším smyslu s velkorysou iniciativou... Bez toho by sotva bylo možné, při všem jeho léčitelském umění, aby z nejprostších začátků, vlastně z ničeho, vybudoval v tak krátké době lázně takového rozsahu a významu a aby získal majetek, o němž, hlavně po jeho smrti, kolovaly až fantastické pověsti. Priessnitzovu hospodářskou činnost lze rozdělit do tří okruhů a období. První, ohraničené přibližně rokem 1840, je typické zřizováním staveb a úsilím spojeným s budováním gräfenberských lázní. Ve druhém období (1841 - 1847) to byla koupě nemovitostí, zejména statků v okolí. Od roku 1848 do konce života převažovaly finanční investice, zvláště hypotekárně zajištěné půjčky na úrok a vkládání peněz do cenných papírů. Pozoruhodná je promyšlenost všech akcí a jejich důsledné právní zajištění. 107)

52


XIII. Jednotlivé procedury Obklady - Zábaly - Koupele - Polevy - Otěry, odrhnutí - Vzdušné lázně Sluneční terapie - Pohybová terapie - Krize V této kapitole chceme podrobně rozebrat techniku jednotlivých procedur tak, jak byly za života Priessnitze na Gräfenberku prováděny. 232) Z původně prostého omývání a přikládání obkladů došlo postupně k rozšíření těchto procedur na různé formy zábalů, otěrů, a lázní apod.233), 234), 235), 236)

A. OBKLADY Prostřednictvím obkladů chtěl Priessnitz dosáhnout buď snížení určité funkce, nebo funkci vystupňovat. Proto je dělil na obklady uklidňující a dráždivé. I. UKLIDŇUJÍCÍ OBKLAD Uklidňující obklad účinkoval trvalým působením chladu tím, že se mokrý šátek nebo vodou nasáklá houba často měnily. Šátek a houba zůstávaly nezakryté, aby se rychlým odpařováním dosáhlo mnohem většího ochlazení. Tento léčebný postup byl prováděn pouze u pacientů, kteří byli v klidu, a na příslušném místě svým trvalým vlivem chladu na pokožku snižoval průtok krve a nervovou činnost. Sloužil ke zmírnění bolestí při podvrtnutí, zhmoždění, zánětech a nadměrném překrvení.

Základní a trvalý obklad při popáleninách.

Obklady hlavy. Když byly obklady přikládány na hlavu nebo na šíji, neměly pouze za následek místní, ale i celkové uklidnění.

108


II. DRÁŽDIVÝ NEBO OHŘÍVAJÍCÍ OBKLAD Tento způsob je tím vlastním dosud užívaným Priessnitzovým zábalem. Důkladně vyždímaný mokrý lněný šátek byl těsně přikládán na odpovídající část těla a přikryt suchým lněným šátkem, který rovněž těsně přiléhal.

Obklad na lýtko.

Noční obklad na dolní končetiny a chodidla. V případě, že měl být obklad trvale nošen, pak byl na suchý lněný šátek ještě přikládán další suchý šátek z flanelu.

Vlhká rukavice. Vlhký obklad působí na pokožku jako dráždidlo, mohutně přitahuje krev, vyvolává reaktivní překrvení a působí silnou tvorbu tepla.

Dráždivý obklad na ruku a zápěstí.

109


B. ZÁBALY Dráždivými zábaly se silně podnítí nečinná a otupělá pokožka, silně se podpoří kožní odpařování. Nemocní s tímto obkladem chodili, někdy jej nosili po řadu dnů a pokaždé byl vyměňován nebo znovu navlhčen, jakmile se téměř vysušil. BEDERNÍ ZÁBAL NEBO NEPTUNŮV PÁS – Priessnitzův vynález

Bederní zábal (Neptunův pás). Lněný pruh asi 20 - 40 cm široký a tak dlouhý, aby se mohl třikrát ovinout kolem beder, se z jedné třetiny namočil do studené vody, vyždímal, přiložil na tělo a přes něj se ovinula suchá část pruhu. Tento zábal byl každé 2 - 3 hodiny znovu zvlhčován. Když se během hodiny nezahřál, tu byl sejmut a po jednohodinové přestávce opět přiložen. Většina nemocných jej mnohdy nosila po řadu týdnů až měsíců, i během procházek a po celou noc. Když se jeho vlivem vytvořila pod ním vyrážka, pak to bylo považováno za krizový a takto léčivý jev. Na hrudník byl navlékán buď suchý nátělník bez rukávů s vlhkými náčinky nebo nátělník.

Suchý nátělník s vlhkými náčinky.

110

Vlhký nátělník – řádně vyždímán.


KŘÍŽOVÝ ZÁBAL

Křížový zábal (skotský obklad). Tento byl zvláštní formou dráždivého zábalu. K podnícení činnosti pokožky byla oblíbena vlhká košile. DRÁŽDIVÝ ZÁBAL NOHOU

Dráždivý zábal nohou se prováděl pomocí vlhkých punčoch, na které se navlékaly punčochy suché nebo přímo holínky.

111

Obsah. I. část Obraz života a doby

Recommend Documents