Skleněné nálezy doby římské a doby stěhování národů na Moravě

Skleněné nálezy doby římské a doby stěhování národů na Moravě

Bc. Luďka Vaculíková

1

Masarykova Univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Skleněné nálezy doby římské a doby stěhování národů na Moravě Magisterská diplomová práce

Vedoucí: Mgr. Dagmar Vachůtová, Ph. D. Konzultant: PhDr. Hedvika Sedláčková, CSc.

Brno 2015 2

Prohlańuji, ņe jsem tuto magisterskou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a literatury uvedla vńechny pouņité informační zdroje. V Brně dne 30. 6. 2015

………………………

3

Poděkování V první řadě bych ráda poděkovala vedoucí své práce Mgr. Dagmar Vachůtové, Ph. D. (FF MU) za její cenné rady, ochotu, připomínky a nasměrováním správným směrem. Dále bych chtěla poděkovat své konzultantce PhDr. Hedvice Sedláčkové, CSc. (Archaia Brno) za poskytnutí materiálu a kreseb nálezů z Kostelce na Hané. Mé velké dík patří vńem, kteří mi dovolili nahlédnout do archeologických sbírek a zapůjčit materiál ke zpracování jmenovitě: PhDr. Janě Čiţmářové (MZM Brno) za zapůjčení nálezů uloņených v MZM a za její cenné rady, Mgr. Ivanu Čiţmářovi (ÚAPP Brno), Mgr. Hance Čiţmářové, Mgr. Davidu Válkovi (Muzeum Ostroņská Lhota), Mgr. Heleně Chybové (Muzeum Kroměříņska) Mgr. Zuzaně Jarůškové (Muzeum Boskovice), Kubovi Koryčanskému, Mgr. Zdence Kosarové (AÚ Brno), Ing. Zbyňku Pastyříkovi (obecní úřad Dambořice), Mgr. Kláře Rybové (Muzeum Vyńkovska), Mgr. Františku Trampotovi (Muzeum Mikulov), Mgr. Petru Vachůtovi (Muzeum města Brna), Mgr. Miroslavu Vaškových, Ph.D. (Muzeum Uherské Hradińtě), PhDr. Natalii Venclové, DrSc. (AÚ Praha) za poskytnutí materiálů. Za pomoc při tvorbě mapových podkladů bych ráda poděkovala Bc. Kubovi Tamaškovičovi (katedra archeologie v Nitře). Za odborné rady z hlediska chemického sloņení a poskytnutí podkladů a dalńích analýz bych ráda poděkovala Mgr. Romaně Kozákové (NM Praha). Velké díky patří mým rodičům a prarodičům za jejich podporu a rovněņ za to, ņe mi byli po celou dobu studia oporou. Na závěr bych ráda poděkovala svému příteli Vojtovi Bačovi za jeho pomoc a za to, ņe po celou dobu stál při mně.

4

,,Glass is one of the most Noble things which man hath at this day, for his use upon the earth.“

Antonio Neri, 1612

5

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................... 9

2.

Časové, tematické a geografické vymezení .................................................................... 9

3.

Schéma práce a metodika zpracování .......................................................................... 10

4.

Stručné dějiny bádání o římském sklu ......................................................................... 15

5.

4.1

Skleněné nádoby ...................................................................................................... 15

4.2

Skleněné korálky...................................................................................................... 19

Sklo jako surovina a jeho sloţení .................................................................................. 20 5.1

Koroze skla ............................................................................................................... 21

6.

Historie sklářské výroby ................................................................................................ 21

7.

Technologie výroby skla a výrobní centra ................................................................... 22 7.1

Technologie výroby skleněných nádob .................................................................. 22

7.2

Výzdoba .................................................................................................................... 27

7.3

Produkční centra římského skla ............................................................................ 35

8.

Epigrafické prameny výroby a pouţití skleněných nádob ......................................... 40

9.

Nálezy skleněných artefaktů z moravského prostředí ................................................ 42 9.1

Stručný přehled nejstarších skleněných nálezům na Moravě ............................. 43

9.2

Skleněné nádoby ...................................................................................................... 44

10. Nálezy skleněných předmětů z doby římské na Moravě ............................................ 46 10.1 Misky......................................................................................................................... 46 10.2 Lahve......................................................................................................................... 52 10.3 Pánve ......................................................................................................................... 57 10.4 Picí rohy .................................................................................................................... 58 10.5 Balsamaria ................................................................................................................ 59 10.6 Nádoby zdobené malováním ................................................................................... 59 10.7 Poháry ....................................................................................................................... 60 10.8 Neurčené zlomky a slitky skleněných nádob ......................................................... 65

6

11. Ostatní skleněné předměty ............................................................................................ 66 11.1 Skleněný náramek ................................................................................................... 66 11.2 Hrací kameny a terčíky ........................................................................................... 67 11.3 Kostka ....................................................................................................................... 67 11.4 Struska ...................................................................................................................... 68 11.5 Skleněné aplikace ..................................................................................................... 68 12. Nálezy skleněných předmětů z doby stěhování národů na Moravě .......................... 70 12.1 Poháry ....................................................................................................................... 70 12.2 Balsamaria ................................................................................................................ 74 12.3 Lahve s kulovitým tělem ......................................................................................... 74 12.4 Misky......................................................................................................................... 74 12.5 Skleněné aplikace ..................................................................................................... 75 13. Korálky ............................................................................................................................ 80 13.1 Technologie výroby.................................................................................................. 80 13.2 Typy skleněných korálků nalezených na Moravě ................................................ 85 13.3 Neurčené korálky ..................................................................................................... 95 13.4 Nezařaditelné korálky podle členění T – M .......................................................... 96 14. Náhrdelníky a jejich součásti ........................................................................................ 99 14.1 Rozdělovače ............................................................................................................ 100 15. Způsob nošení korálků na základě jejich polohy v hrobech .................................... 101 16. Skleněný korálek jako ţenský atribut? ...................................................................... 103 17. Význam skleněných nádob a jejich funkce ................................................................ 105 18. Vyhodnocení ................................................................................................................. 106 19. Závěr .............................................................................................................................. 110 20. Soupis lokalit ................................................................................................................. 112 21. Katalog lokalit .............................................................................................................. 115 22. Literatura ...................................................................................................................... 137

7

23. Přílohy ........................................................................................................................... 155

8

1. Úvod Tématem předkládané magisterské diplomové práce jsou skleněné nálezy doby římské a stěhování národů z oblasti dneńní Moravy, které zatím stály stranou zájmu badatelů. Touto prací bych ráda navázala na práce P. Kacla (2010), V. Varsika (2009), L. Kraskovské (1981) a také na svoji bakalářskou práci (Vaculíková 2012), ve které jsem zpracovávala skleněné korálky z doby římské. V této práci jsem se zaměřila na vytvoření přehledu jiņ známých a publikovaných nálezů, jejich revizi a nové vyhodnocení. Pokusila jsem se také zpracovat nové a nepublikované nálezy pocházející zejména z povrchových sběrů (např. Hrubá Vrbka, Stráņnice, Ostroņská Lhota). U skleněných nálezů jsem sledovala vńechny nálezové kontexty (sídlińtě, pohřebińtě, nálezy z povrchových sběrů). Nálezy skleněných předmětů představují jeden z nejzajímavějńích importů, které se na nańem území začínají objevovat jiņ ve starńí době římské. Tyto nálezy nám mohou pomoci při utváření pohledu na tehdejńí kulturu, sociální status jedinců nebo společnosti, ekonomiku nebo nám mohou dokládat obchodní kontakty s blízkými i vzdálenějńími oblastmi. S ekonomikou dále souvisí otázka, za jaké komodity mohly být tyto předměty směněny (Venclová 2005, 32). Doposud nebyla vytvořena ņádná souhrnná práce zabývající se komplexně skleněnými nálezy na tomto území. Skleněné nálezy byly publikovány větńinou v pracích zabývajících se konkrétními lokalitami, kde bylo sklo uváděno pouze okrajově bez bliņńího typologického nebo chronologického určení (např. Zeman 1961, Tejral 1974, Čižmář 2011, Klanica – Klanicová 2011). Tato situace by mohla být zapříčiněna niņńí atraktivitou těchto skleněných předmětů oproti např. kovovým artefaktům.

2. Časové, tematické a geografické vymezení Z geografického hlediska je tato práce zaměřena na oblast dneńní Moravy a její rámec spadá do doby římské a doby stěhování národů. Hlavním tématem této práce je zpracování skleněných předmětů a jejich vyhodnocení.

9

Cíle Cílem předkládané diplomové práce je zpracování skleněných předmětů z moravských sídlińť, pohřebińť, jednotlivých hrobových celků a náhodných nálezů bez kontextu, jejich revize a nové celkové vyhodnocení dosud publikovaných skleněných předmětů a zároveň i začlenění nových dosud nepublikovaných nálezů. Hlavní otázky, kterým bych se chtěla v této práci věnovat: Je sklo známkou luxusu a prestiņe? Jaký je výskytu skleněných nádob v době římské a době stěhování národů? Jaké je postavení moravských nálezů skla v rámci ńirńího kontextu? Skleněné korálky jako ņenský atribut? Způsob nońení korálků na základě polohy v hrobu? Mění se spektrum a obliba typů skleněných korálků v době římské a době stěhování národů? Existují typy korálků vyskytující se převáņně v sídlińtním nebo funerálním prostředí?

3. Schéma práce a metodika zpracování První část práce je věnována skleněným nádobám. Při jejich určování bylo pouņito několik klasifikačních systému. V první řadě byl pouņit klasifikační systém z práce H. J. Eggerse (Eggers 1951), dále práce L. Barkócziho (Barkóczi 1988), C. Isings (Isings 1957). Dále byly do práce zahrnuty i skleněné korálky, rozdělovače náhrdelníků a skleněné aplikace na keramice a kovových předmětech. Při popisu korálků jsem pouņila typologie podle M. Tempelmann – Maczyńské (Tempelmann – Mączyńská 1985). Tato typologie se standardně pouņívá v odborné literatuře (Jílek 2009, 319; Vachůtová – Zeman 2010, 11; Vaculíková 2012; Zeman 2008, 43).

10

Součástí práce jsou tabulky, grafy a mapy s vyznačeným rozńířením jednotlivých druhů nálezů. Dále poté katalog nálezů, a výměr převzatých i vlastní kreseb a fotografií. Při tvorbě této práce byly pouņity programy MS Word, MS Excel, Paint.net, Arc.GIS. Při svém studiu jsem nevycházela pouze z literatury, ale snaņila jsem se co nejvíce materiálu sama prostudovat a zdokumentovat ve snaze o co nejpodrobnějńí poznání těchto nálezů. Předevńím skleněné korálky byly v literatuře nejčastěji dokumentovány pouze strohým popisem (často v popisu chyběla barva, tvar nebo průsvitnost.). Bez těchto důleņitých informací nelze určit typologické případně chronologické zařazení těchto nálezů. Nebylo moņné prozkoumat a zdokumentovat vńechny nálezy a to z několika důvodů. Jedním z nich byla absence materiálů ve sbírkových fondech. Tento materiál pochází nejčastěji ze starých výzkumů (převáņně se jedná o nálezy z meziválečného a těsně poválečného období). Tyto předměty byly buď ztraceny, nebo nenávratně zničeny v důsledku mimořádných událostí (např. poņár depozitáře v Mikulčicích). Specifickou skupinu nedopátraných nálezů tvoří předměty, které jsou oficiálně vedeny v inventárních knihách muzeí, ale není moņné je dohledat (např. keramická nádoba s vloņeným skleněným okénkem z Hulína nebo některé skleněné korálky z Holubic). Dalńím úskalím při získávání materiálů je jeho nedostupnost z důvodu přípravy publikace jinými badateli (např. nálezy z kostrového pohřebińtě z Kyjova nebo Luņic).

Dokumentační metody použité při deskripci daného souboru Analytické Základem analytické dokumentace skleněných nálezů bylo měření důleņitých rozměrů pomocí posuvného digitálního měřidla. Rozměry a vyobrazení vńech dostupných předmětů jsou uvedeny v přiloņeném katalogu. Při zpracování materiálu jsem sledovala několik kategorií (tvar, velikost, barva, průsvitnost, výzdoba). Při dokumentaci skleněných nádob jsem sledovala maximální výńku a průměr nádoby, dále sílu stěny (měřena v intervalu), průsvitnost, fragmentárnost a stav zachování. U zlomků a slitků jsme měřila pouze orientační rozměry. Vńechna tato zjińtění jsou uvedena v přehledových tabulkách (TAB. I – III,VIII- IX).

11

U korálků jsme měřila 3 rozměry a to délku, průměr a průměr otvoru (měřeno v mm). U některých exemplářů nebylo moņné změřit vńechny rozměry z důvodu jejich poničení. Nejdůleņitějńím rozměrem je průměr korálků, který výrazně přispívá při typologickém zařazení obdobně jako tvar a barva. V přehledových tabulkách (TAB. XI - XXXV) jsou chybějící rozměry označeny písmenem X. V případě tvarově nesouměrných korálků jsem uvedla rozmezí jednotlivých rozměrů (nejčastěji se jedná o průměr otvoru, který se směrem k jedné straně zuņuje). Dále jsem se evidovala také na výzdobu korálků, která se skládá z rozličných prvků, jako jsou například vlnice, očka, ņebrování, millefiori, natavené pruhy aj. Absence výzdoby je v přehledových tabulkách (TAB. XI - XXXV) označena pomlčkou ( - ). Pro typologické určení skla je důleņitou vlastností také jeho průsvitnost a neprůsvitnost. Některé typy korálků od sebe odlińuje právě pouze tato vlastnost, tvarově a barevně jsou totoņné. Vńechna tato pozorování jsou základem pro revizní zpracování skleněných korálků. Bez těchto informací a poznatků by nebylo moņné určit a typologicky zařadit větńinu zkoumaného materiálu. Dále jsem provedla sjednocení tvarového názvosloví podle typologie Tempelmann - Maczyńské (1985). V dosud publikovaných pracích přetrvává zastaralé nebo nejednotné pojmenování jednotlivých tvarů (např. Zeman 1961, 117; Stuchlík 2011, 105). Posledním sledovaným hlediskem je fragmentárnost a stav zachování sklenění korálků. Díky této vlastní dokumentaci bylo moņné snáze a s větńí přesností zařadit větńinu určitelných exemplářů do typologie Tempelmann - Maczyńské (1985). Jedním z cílů bylo také sledování hmotnosti nalezeného skla. V průběhu zpracování jsem od této metody upustila. Jedním z důvodů byla nízká výpovědní hodnota tohoto měření s ohledem na větńinou fragmentární stav zachování skleněných předmětů. Dalńím důvodem jsou vysoké nároky na profesionální vybavení, které zahrnuje kvalitní digitální váhu (například numizmatickou nebo zlatnickou, která váņí s přesností alespoň na 3 desetinná místa). Toto vybavení je vńak finančně velmi nákladné a nedisponuji jím ani já ani větńina muzeí. Grafické Při svém studiu skleněných předmětů jsem vyuņila standardních dokumentačních metod jako je kresebná a fotografická dokumentace. U materiálu, který byl v literatuře kvalitně kresebně zdokumentován (např. skleněné korálky z Holubic nebo Pohořelic) jsem pouņila tyto jiņ dříve publikované kresby. U dosud

12

nepublikovaného nebo nedostatečně zdokumentovaného materiálu jsem vytvořila kresby vlastní. U převzatých kreseb je vņdy uveden původní zdroj. Vlastní kresby nakonec nebyly pouņity. Grafické přílohy obsahují jen výběr archeologického materiálu, s kvalitní kresebnou dokumentací. Skleněné nádoby a jejich fragmenty jsem fotografovala jednotlivě pouze z čelního pohledu. Tyto fotografie jsem následně doplnila kresbami profilů. U exemplářů vyrobených z čirého nebo velmi světlého skla jsem pouņila černé pozadí, ovńem tato metoda se neosvědčila, předevńím pro komplikace s následnou úpravou fotografií v grafickém programu. Podobně jako u korálků jsem i u těchto předmětů narazila na stejné problémy s proměnlivými světelnými podmínkami. Skleněné slitky jsem zdokumentovala pouze jednoduchou skupinovou fotografií. U korálků jsem zvolila standardní metodu dokumentace skládající se ze dvou pohledů a to z čelního pohledu a profilu. Profil jsem orientovala vpravo od čelního pohledu, s vodorovně orientovaným otvorem (Obr. 1). Této orientaci jsem přizpůsobila i převzaté kresby.

Obr. 1: Schematické znázornění způsobu dokumentace skleněného korállku a: čelní pohled; b: profilový pohled Při kresebné dokumentaci skleněných nádob a fragmentů jsem pouņila stejného umístění profilů jako v případě korálků. Při jejich dokumentaci jsem se zaměřila na tvar, profil a případnou výzdobu. Z tohoto důvodu jsou kresby předevńím technického typu bez stínování. Bez kresebné dokumentace zůstávají skleněné slitky, u nichņ to pokládám za nepodstatné. V případě fotografické dokumentace korálků jsem zvolila stejnou orientaci jako u kreseb. Tato dokumentace vńak není ve vńech případech zcela ideální. Převáņnou větńinu zkoumaných předmětů bylo nutno studovat prezenčně v instituci, kde je tento materiál uloņen. To mělo za následek, ņe při fotografování nepanovaly vņdy stejné světelné podmínky a některé předměty nebylo moņné kvalitně zdokumentovat. Ve vlastním ateliéru s konstantními

13

světelnými podmínkami a kvalitním vybavením by bylo moņné docílit mnohem lepńích výsledků. Na základě doporučení dr. Jany Číņmářové jsem u materiálu uloņeného v MZM pokusně aplikovala metodu vlhčení skleněných předmětů. Jedná se o velmi jednoduchou metodu, kdy je skleněný předmět jemně navlhčen vodou a to za účelem zvýraznění jeho barvy (Obr 2). Na předmětu se vńak nesmí nacházet příliń silná vrstva vody nebo kapky, které způsobují neņádoucí odlesky nebo optické deformace předmětu. Tato metoda se poměrně osvědčila. Barvy byly po navlhčení skutečně výraznějńí a daly se lépe rozpoznat. Bohuņel materiál z MZM byl poslední, který jsem dokumentovala, proto nebyla tato metoda aplikována na vńechny nálezy.

Obr. 2: Fotografie zachycuje rozdíl mezi nenavlhčenými (a) a navlhčenými korálky (b). U početných nálezových souborů jsem zvolila metodu skupinové dokumentace nálezů z jednotlivých hrobů. Jedná se předevńím o korálky pocházející z kostrového pohřebińtě v Holubicích. Tento postup jsem zvolila z důvodu častého výskytu korálků stejného typu, které se lińily pouze stavem zachování a drobnými tvarovými odchylkami. Stejný postup jsem zvolila i u korálků, které byly společně navlečeny na ńňůrce, podobně jako nálezy z kostrového pohřebińtě v Boroticích (Stuchlík 2011, 466, Taf 113: 10/IX – 1; Taf. 113: 10/XIII – 1). Dokumentace kaņdého jednotlivého korálku nebyla nezbytně nutná. Korálky, které byly podélně rozlomeny, jsem zdokumentovala z obou stran v profilovém pohledu, a to za účelem názorné dokumentace vzhledu a tvaru otvoru. Tento pohled by mohl pomoci identifikovat, jakým způsobem byly tyto korálky vyráběny.

14

4. Stručné dějiny bádání o římském sklu 4.1

Skleněné nádoby

Problematika výskytu skleněných nádob objevujících se na nańem území byla v dřívějńím období v literatuře opomíjena. Pro tuto situaci je několik vysvětlení a to menńí mnoņství nalezených předmětů a zároveň jejich velká fragmentárnost a poničení. Příčinou tohoto nezájmu by mohl být také fakt, ņe se nańe země nenacházely na území římské říńe a tudíņ se k nám tyto předměty dostávaly v menńí míře, neņ do oblastí, které se nacházely v oblastech pod vlivem římského impéria. Tento nezájem by mohl být zapříčiněn stavem zachování těchto předmětů, které se např. sídlińtním prostředí zachovávají ve větńí míře fragmentárně, a rovněņ na ņárových pohřebińtích, kde docházelo k mírnému přepálení nebo úplnému přetavení skla na pohřebních hranicích. Výjimku tvoří skleněné předměty, vyskytující se v kostrových hrobech doby římské. Mezi tyto kostrové hroby patří např. Muńov (Peška – Tejral 2002) nebo Pohořelice (Čižmář 1996). O poznání lepńí stav zachování známe poté v období stěhování národů, kde se tyto nálezy vyskytují v dobře zachovalém stavu, kdy lze identifikovat původní tvar a barvu těchto nádob (např. Hochmanová 1952, Tejral 1982, Loskotová 2012). Dále můņe být tato situace ovlivněna i stavem výzkumů. Pokud se nejedná o systematické výzkumy nebo výzkumy s moņností plavení nebo přesévání výplně objektů mohou menńí skleněné zlomky archeologům uniknout.

Základní přehled prací věnující se římskému sklu Jednou z prvních prací, která se zabývala římským sklem, byla publikace A. Kisi (Kisa 1908). Ve své práci se zabývá nejstarńími dějinami skla, počínaje Starověkým Egyptem a Mezopotámií. Nechybí zde ani zmínky o výrobě a výzdobě skleněných nádob. Hlavní těņińtě této práce spočívá ve shrnutí nálezů doby římské v provinciích. Na svou dobu velmi komplexní přehled římských importů, který zahrnoval i skleněné nálezy z oblasti Germánie zpracoval H. J. Eggers a to jiņ v roce 1951.

15

Dalńí důleņitou prací týkající se skla je studie C. Isings (Isings 1957). Autorka rozdělila skleněné nálezy přehledně podle typů a období jejich výskytu. Autorka ve své práci zpracovala nálezy z hrobových celků a jejich chronologii. Problematikou technologie zpracování a výroby skla se v několika pracích zabývala E. M. Stern (např. 1995; 1999). Přehled výroby skleněných předmětů od počátku sklářské výroby zpracovala O. Drahotová (1985). Historií výroby skleněných předmětů a způsobem výzdoby skleněných nádob se zabýval V. Vondruńka (2002). Barbaricum Soupis, klasifikaci a vyhodnocení nálezů skleněných předmětů z doby římské a stěhování národů na Slovensku zpracovala Ľ. Kraskovská (1981). Dalńí menńí přehledy z oblasti východního Slovenska přináńí i práce M. Lamiové – Schmiedlové (1969). Z novějńích článků je to poté důleņitou studií práce E. Hrnčiarika (2009) a V. Varsika (2009, 2011) zabývající se sídlińtními nálezy na Slovensku. Zejména práce V. Varsika, které se zabývají zpracováním nálezů skla pocházejících z plońných výzkumů, jsou velmi přínosné pro poznání postavení skla v době římské a také pro srovnání s nálezy pocházejícími z nańeho území. Polské nálezy jsou přehledně zpracovány v publikacích T. Stawiarske (1984, 1999), která se vńak nezabývala pouze nálezy z Polska, ale svou pozornost zaměřila rovněņ na nálezy z Rumunska a severního Bulharska (Stawiarska 2014). Provincie Z oblasti Německa je jednou z důleņitých prací publikace B. Rütti (1991), která zpracovala skleněné nádoby z římského města (kastelu) a přilehlého pohřebińtě Augusta Raurica; dneńní města Augst a Kaiseraugst. Tato dvoudílná publikace poskytuje informace o lokalitě samotné, třídění a chronologii skleněných předmětů. Celá práce je doplněna kresebnou dokumentací ve formě katalogu. Jednou z důleņitých publikací je práce O. Doppelfelda (1966), ve které zpracoval nálezy pocházející z výzkumů z Kolína nad Rýnem. Tato práce obsahuje velké mnoņství kvalitní fotografické dokumentace a také důleņité informace týkající se výskytu těchto nádob v provinciálním prostředí.

16

Významné sklářské produkční centrum v Hambachu s nálezy pecí publikoval W. Gaitzsch (2003). Skleněné nálezy doby římské z území dneńního Maďarska zpracoval L. Barkóczi (1988). Jeho práce se zabývá periodizací skleněných nádob a jejich typologií. Neopomenul zde zmínit problematiku sklářského průmyslu v nejvýznamnějńích městech Panonnie jako byla Arrabona, Brigetio, Aquincum nebo Intercisa a rovněņ obchodování s těmito předměty. Nálezy skleněných nádob ze Slovinska přehledně zpracovala v několika pracích I. Lazar (2003; 2006). Čechy Souhrnnějńí zpracování skleněných nádob z doby stěhování národů zahrnul do své práce B. Svoboda (1965), kde jsou tyto nádoby součástí komplexnějńího zpracování materiálu z pohřebińť a sídlińť. Skleněné nálezy se objevují rovněņ v práci V. Sakaře (1970), jeņ je zahrnul do své studie o římských importech na území Čech. Nejvýznamnějńí specialistkou zabývající se obecně skleněnými nálezy a zejména v době laténské v Čechách je N. Venclová, která zpracovala obecný přehled od pravěku po raný středověk (1971, 1984, 1990, 2005, 2015 v tisku). Je také hlavní autorkou databáze Vitrea1. Tato databáze je věnována skleněným nálezům od doby bronzové po vrcholný středověk nejen z nańeho území. Hlavní část databáze tvoří chemické analýzy archeologického skla. Rovněņ provedla několik analýz např. skleněných nádob ze Starého Hradiska (Venclová et al 2015, v tisku) nebo analýzy skleněných korálků z kostrového pohřebińtě v Holubicích (Venclová – Hulínský – Jonášová 2014, 815 – 826). Nejnovějńí zpracování skleněných nálezů z území Čech provedl v rkp. své diplomové práci P. Kacl (2012). Zde jsou zahrnuty vńechny typy skleněných nálezů ze sídlińť, pohřebińť a jednotlivým hrobovým nálezům z doby římské. Největńí pozornost je věnována samozřejmě skleněným nádobám, dále korálkům, skleněným aplikacím, náramkům a rovněņ laténským nálezům v germánském prostředí. Práce je doplněna katalogem s kresbami, barevnými fotografiemi a mapami s vyznačenými nálezy.

1

http://www.arup.cas.cz/VITREA/menu/Data_artefact.htm [citováno dne 25. 6. 2015].

17

Morava Informace o skleněných nálezech z moravského prostředí byly dříve publikovány v soupisech lokalit a nálezů z vybraných regionů. Mezi nejvýznamnějńí lokality s četnými nálezy skla patří např. Kostelec na Hané (Zeman 1961), Ńitbořice (Droberjar – Kazdová 1993; Vlach 2010) nebo Mikulčice (Himmelová 1995). Okrajově se římským sklem zabývala také E. Lehečková (1967), která v rkp. své diplomové práce zpracovala moravské nálezy pravěkého skla, včetně nálezů z doby římské a doby stěhování národů. První souhrnnějńí prací zabývající se skleněnými nádobami z Moravy je rkp. seminární práce H. Burdychové (1996). Jedná se o studii, kde je nastíněn základní přehled o typech skleněných nádob doby římské, doby stěhování národů a také římských skleněných nádob z doby laténské na území Moravy, výrobní centra, způsob výroby a výzdoby skleněných nádob. Autorka ve své práci zaměřila pouze skleněné nádoby z doby římské a stěhování národů. Od doby vzniku této práce vńak uplynulo téměř 20 let. Za tuto dobu byly nalezeny nové fragmenty skleněných nádob pocházející předevńím z povrchových sběrů (např. z lokality Hrubá Vrbka), které jsem zpracovala ve své práci a rozńířila tak poznání o výskytu skleněných předmětů na Moravě. Své bádání jsem oproti autorce rozńířila na veńkeré skleněné předměty z doby římské a doby stěhování národů (korálky, skleněné aplikace, hrací kameny, náramky, atd.). Nejvýznamnějńí soubor skleněných nádob na Moravě pocházející z královského hrobu z Muńova zpracovala B. Folmann – Schulz (2002) v rámci kompletní kompletního publikování této lokality (Peška - Tejral 2002). Při zpracování nalezeného materiálu vņdy záleņí na pečlivosti jednotlivých badatelů a jejich přístupu ke zpracování skleněných nálezů, zejména skleněných korálků. Typickým příkladem rozdílného přístupu je publikace zabývající se langobardskými pohřebińti na Moravě, kde nálezy z lokality Holubice jsou zpracovány poměrně kvalitně jak v popisu, tak v kresebné dokumentaci (např. Čižmář 2011, 180, 182, Taf.8: 6 – 7, Taf. 14: 41). Naproti tomu nálezy pocházející z kostrového pohřebińtě v Luņicích jsou zdokumentovány nedostatečně. V popisu chybí jakákoli zmínka o barvě, tvaru, průsvitnosti a velikosti korálků a kresebná dokumentace je pouze ilustrační (např. Klanica – Klanicová 2011, 230, 237, Taf.40: 21, 41: 27).

18

4.2

Skleněné korálky

Základní a dosud nepřekonanou prací zabývající se skleněnými korálky ve středoevropském prostředí je publikace M. Tempelmann – Mączyńské (1985), její klasifikační systém jsem pouņila ke zpracování skleněných korálků v této i ve své předeńlé bakalářské práci. Jiņ v této práci jsem se zabývala dějinami bádání (Vaculíková 2012). Přesto bych zde ráda uvedla alespoň základní práce zabývající se touto problematikou. Pro Polsko publikovala nálezy skleněných korálků T. Stawiarska (1985, 1987), která vytvořila souhrnnou práci vńech známých nálezů doplněnou katalogem. Z novějńích prací bych ráda zmínila rkp. diplomové práce J. Kopřivové (2014) zabývající se korálky z doby římské v Čechách. Nálezy skleněných korálků z území Slovenska zpracovala Ľ. Kraskovská (1988). V současné době měla vzniknout nová souhrnná diplomová práce zabývající se skleněnými korálky skleněných na JZ Slovensku, avńak pro nedostupnost klíčového materiálu nebyla realizována2. V porovnání s dobou laténskou je stav výzkumu skleněných nálezů z doby římské na niņńí úrovni. V době laténské se těmto předmětům věnovalo více pozornosti. Existuje celá řada prací zabývající se skleněnými předměty v tomto období. Největńím přínosem z nańeho území jsou práce N. Venclové (např. 1971, 1980, 1984, 1990, 2005, 2009). Autorka v těchto pracích podrobně zpracovala skleněné korálky, náramky, závěsky a nádoby zejména z pravěku a doby laténské. Skleněné korálky z raného středověku jsou na území Moravy podobně zpracovány v publikacích Ń. Ungermana (např. 2007,), který tomuto tématu věnoval značkou pozornost. Na Slovensku se problematice skleněných korálků z období středověku věnovala zejména D. Stańńíková - Ńtukovská (např. 2009).

2

konzultace s K. Pomykalovou dne 14. 4. 2015.

19

5. Sklo jako surovina a jeho sloţení Sklo je jedním z prvních materiálů, který se člověku podařilo vyrobit tepelným zpracováním základní přírodní suroviny, kterou je sklářský písek. Jeńtě před vynálezem samotného skla, se začínají objevovat tzv. sklovité materiály, známé jako fajáns (Venclová 2005, 29). Sklo je z chemického hlediska homogenní nekrystalický materiál (Venclová 2005, 30), který vzniká sloučením několika látek za pomoci tavení (Tab. 1). Na poměru těchto látek záleņí i konečná kvalita a typ skla (Lehečková 1967,19). Základními surovinami potřebnými pro výrobu skla jsou sklářské písky, které obsahují 70% oxidu křemičitého (SiO2), dále to je oxid vápenatý (CaO) a jako tavící látka se pouņíval oxid sodný (Na2O), který se v přírodě vyskytuje v podobě natronu. Díky těmto látkám poté vznikalo sodnovápenaté sklo, které je typické pro pravěké a protohistorické období (Venclová 2005, 30). Toto sklo bylo měkké a dlouho tvárné díky jeho dlouhé době tuhnutí. Méně často se pouņíval k výrobě skla namísto oxidu sodného oxid draselný, známý téņ jako draslo nebo potań (K2O) získávaný z popelu rostlin zejména listnatých stromů. Na rozdíl od minerálních sod byla výroba skla z potańe náročnějńí. Bylo potřeba jej sloņitě čistit, kvůli následnému nechtěnému zbarvení skla a jeho znečińťování (Drahotová 1985, 9).

Tavidlo

Typ skla

minerální soda

sodno – vápenaté sklo

popel ze suchomilných dřevin

draselné sklo

soda z popele ze sodnomilných rostlin

sodno – popelavé sklo

Tab. 1: Typy pouţívaných tavidel pro výrobu skla v antice. Nezbytnou součástí byly i dekoloranty (sloučeniny manganu a antimonu) a barviva, která se získávala za pomoci oxidů kovů (viz níņe). Tyto úpravy slouņily k poņadovanému vzhledu skla. Aby se vńechny potřebné suroviny spojily a vzniklo homogenní sklo, bylo zapotřebí tavit tyto suroviny při teplotě 1 000 – 1 100 °C. Při niņńí teplotě nedosáhne sklo tekutého stavu a stává se z něj tzv. frita (Venclová 2005, 30).

20

5.1

Koroze skla

Jako u větńiny archeologického materiálu dochází i u archeologického skla k jeho korozi (degradaci). Tato koroze se u skla projevuje změnou kvality povrchu. Jedná se o projevy, které jsou viditelné okem. Koroze skla je chápána jako výměna alkalických iontů za ionty H + dále rozpouńtění matrice skla a vznik korozních produktů na povrchu skla. Rychlost koroze skla závisí např. na prostředí, ve kterém se tento materiál nachází. V kyselém prostředí probíhá tento proces pomalu, zatímco v prostředí alkalickém je proces rychlejńí. Dalńími faktory, které ovlivňují korozi skla, je jeho chemické sloņení a dále i okolní podmínky. K těmto podmínkám patří vlhkost, teplota, střídání povětrnostních podmínek a doba působení těchto činitelů (Rohanová 2006, 10, 12). Dalńími důleņitými faktory ovlivňující korozi a degradaci skla je jeho homogenita3 a také některé výrobní procesy jako například chlazení (Rohanová – Hradecká – Kozáková 2009, 164). V důsledku koroze ztrácí sklo svoje specifické vlastnosti, jako jsou průsvitnost nebo barevnost a tím se značně komplikují moņnosti přesného určení. Jako příklad lze uvést některé skleněné korálky pocházející z kostrového hrobu č. 41 v Holubicích. Tyto korálky jsou tak silně pońkozeny korozí, ņe bez náhodného mechanického pońkození jejich povrchu by nebylo vůbec moņné určit jejich barvu a tím i přesné typové zařazení (Obr. XXVIII: 13).

6. Historie sklářské výroby O počátcích sklářské výroby zanechal Plinius Starńí jednu zprávu v podobě pověsti. ,,Část Sýrie, která se nazývá Foiníkie a sousedí s Judaeou, má za úpatím vrchu Karmelu bažinu zvanou Cenderia. Z té patrně vzniká říčka Belos tekoucí v délce 5000 kroků do moře vedle osady Ptolemaidy. Délka břehu nepřesahuje pět set kroků a z tohoto kousku země se bral po mnoho let materiál na výrobu skla. Podle pověsti sem byla zahnána loď obchodníků se sodou. Ti se tu procházeli roztroušeni a napadlo je připravit si jídlo. Když nenašli vhodné kameny na podložení kotlů, přinesli hroudy sody z lodi a rozdělali oheň. Soda se spekla s pískem a hle, z ohně vytékaly potůčky roztavené průhledné hmoty – a tak vzalo původ sklo.“ (Plinius Starší, XXXVI, 322).

3

přítomnost vzduchových bublin nebo neprotavených a odskelněných fází

21

Podle historických pramenů víme, ņe počátky sklářské výroby sahají jiņ do 5. tis. př. n. l. a to v oblasti severní Mezopotámie a Egypta, kde se sklo v této době vyskytovalo ve formě barevné pasty (Venclová 2005, 29). K těmto centrům se přidaly ve 4. tis. př. n. l. i dílny v oblasti jiņní Mezopotámie. Od 3. tis. př. n. l. přibývaly dalńí dílny a to zejména v oblasti Anatólie, kde byly nejprve vyráběny malé předměty jako například korálky (Vose 1999, 14). Ve 2. tis. př. n. l. se tato výroba začíná rozvíjet i na středomořských ostrovech Kypr a Kréta (Venclová 2005, 31). V období 8. – 5. století BC se objevují sklárny v oblasti severního Přičernomoří (Vondruška 2002, 77). Od 3. století BC existují doklady sklářské výroby i ze středoevropského prostředí. Na území České republiky se konkrétně jedná o oppidální lokality Stradonice a Staré Hradisko. Z archeologického hlediska dokládají výrobu skleněných předmětů například nálezy sklářské strusky nebo tavících tyglíků (Vondruška 2002, 77). Na počátku nového letopočtu vńak tato centra upadají a největńího významu nabývá sklářská výroba v prostředí římského impéria (Venclová 2005, 32). Masivnějńí výroba římského skla v Itálii je datována do 1. stol. BC. Od druhé polovina 4. stol. AD se sklářské dílny rozńířily i do dalńích oblastí Římské říńe jako bylo Ńpanělsko, Británie, Galie a Porýní (Lehečková 1967, 10).

7. Technologie výroby skla a výrobní centra 7.1

Technologie výroby skleněných nádob

V době laténské se skleněné výrobky omezovaly pouze na drobné předměty, jako byly korálky, závěsky, náramky a jiné ńperky. Na oppidech se na konci tohoto období objevují také první importované skleněné nádoby. K těmto nádobám patřily zejména millefiorové misky dochované pouze ve zlomcích (Venclová et. al 2015, v tisku) a balsamaria (Meduna 1961). V době římské a době stěhování národů narůstá výskyt tohoto zboņí na nańem území. Začíná se objevovat nové spektrum tvarů, jako jsou lahve, poháry a ojedinělé tvary jako např. pánve (např. Hochmanová 1952, Zeman 1961, Himmelová 1995, Follman Schulz 2002, Loskotová 2012). Nejstarńí skleněné nádoby byly vyráběny ve Starověkém Egyptě a to pomocí ovíjení na pískové a hliněné jádro nebo na kovovou tyčinku, která byla obalena hlínou (Venclová 2005,

22

31). Skelná vlákna se navíjela na formu těsně vedle sebe tak, aby se dotýkala okraje. Jakmile byla forma pokryta do poņadovaného tvaru, musel se výrobek znovu zahřát v peci. Kdyņ byla nádoba hotova, keramické jádro se rozbilo (Vondruška 2002, 45). Pomocí navíjení byly vyráběny například i nádoby typu reticella. Vlákna byla navíjena na konvexní formu, která se otáčela na kruhu (Stern 2008, 534). Dalńí metodou bylo tvarování nádoby na jádro umístěné na podloņce. U této metody se na jádro nalévala skelná hmota. Jedná se o jednu z nejdůleņitějńích technik, kterou byly vyráběny vńechny nádoby v předřímském období (Vose 1996, 14). Touto metodou byly z počátku vyráběny pouze malé nádobky, které se pouņívaly k uchování různých mastí a vonných olejů. V pozdějńím období se zvýńila tvarová variabilita těchto nádob (Venclová 2005, 29, 31). Pomocí jádra (této techniky) byly např. vyráběny i populární ņebrované misky (Rippenschalen). Výroba spočívala v tom, ņe se sklená hmota nalila na jádro. Ta poté stekla po otáčející se formě dolů. Okraj a ņebra byla poté vytvořena za pomoci kovové tyče (Obr. 3). Na takto vyráběných miskách se velmi často zůstávají u okraje stopy po nástrojích (Lierke 1999).

Obr. 3: Výroba ţebrovaných misek4 Dále se nádoby mohly vyrábět i za studena a to za pomoci brouńení nebo řezaní. Jednalo se převáņně o techniky, které byly pouņívány při zpracování kamene (Venclová 2005, 31), kdy se masivního bloku skla vybruńovaly malé nádoby, které měly napodobovat misky vyrobené z alabastru (Vondruška 2002, 75). Jednou z oblíbených výrobních metod byla i tzv. mozaiková technika. Touto metodou byly vyráběny hlavně nádoby typu millefiori. Tyto

4

http://www.rosemarie-lierke.de/Techniken/techniken.html [citováno dne 10. 6. 2015].

23

nádoby se vyráběly za pomoci jednobarevných nebo vícebarevných (elementů), které byly skládány do různých vzorů (Venclová 2005, 31)5. Revolucí ve výrobě skleněných nádob byl vynález sklářské píńťaly (Obr. 4), k němuņ dońlo v oblasti tehdejńí Fénicie v 1. stol. BC. Před tímto vynálezem bylo pouze několik specializovaných center, která vyváņela sklo do celého antického světa (Stern 2008, 520).

Obr. 4: Sklářská píšťala (podle Vondruška 2002, 47). Skleněná píńťala byla tvořena členěnou keramickou trubicí, která slouņila k foukání skla. Tato metoda byla oproti předchozím technikám jednoduńńí a levnějńí. Během půl století od tohoto vynálezu se tato technika rozńířila i na území římského impéria (Obr. 5), kde se stala základem pro masovou výrobu větńiny skleněných nádob (Stern 1999, 442). Za pomoci píńťaly se poté nádoby foukaly buď do formy (Obr. 6), nebo volně (Vose 1996, 24). Pouņití formy zajińťovalo rovnoměrnějńí rozloņení skelné hmoty, čímņ se docílilo stejné síly stěny u celé nádoby.6

5 6

viz. kapitola 4.3.4. millefiorové (mozaikové) sklo http://www.romanglassmakers.co.uk/articles.htm#On [citováno dne 5. 8. 2014].

24

Obr. 5: Římská říše v roce 120 AD. Šipky označují směr rozšíření technologie výroby foukaného skla7. Samotná sklářská píńťala je v archeologických nálezech ojedinělá, známe ji vńak z prostředí zaniklých sklářských dílen ve Francii (Vondruška 2002, 46).

7

http://www.glasrepliken.de/p_artikel_freigeblasenesglas.htm citováno dne [5. 2. 2015].

25

Obr. 6: Výroba nádoby za pomoci sklářské píšťaly a formy (podle Gaitzsch 2003).

26

7.2

Výzdoba

Jiņ od počátků sklářství se řemeslníci snaņili zdobit sklo. Existuje několik technik výzdoby skleněných nádob. Způsoby výzdoby římského skla je moņné rozdělit do dvou skupin. Prvním způsobem je zdobení prováděné za tepla - prolamování stěn, natavování skleněných vláken a nití, výzdoba nádob za pomoci forem, mozaikové sklo, vrstvené sklo, barvení a odbarvování (Vávra 1953). Druhým způsobem je výzdoba prováděna za studena. Do této skupiny řadíme rytí, zlacení, brouńení a malování (Vávra 1953). Podrobněji zde uvádím typy výzdoby, které se vyskytly v materiálu ze zkoumaného území. Typy výzdoby, které se na sledovaném území nevyskytují, uvádím pro úplnost přehledu. Z výńe uvedených technik je na Moravě zastoupena zejména výzdoba tvořena natavovanými skleněnými vlákny, brouńení a prolamování. Ojediněle se na území Moravy objevují nádoby zdobené malováním (Peška 1991, 47). Nádoby zdobené zlacením nejsou z moravského prostředí zatím známy. Barvení U nejstarńích skleněných nálezů se můņeme setkat s nazelenalými, modrými nebo hnědými odstíny. U těchto skel se nejedná o záměrné barvení. Toto zabarvení vzniká nedůsledným odstraněním kysličníku ņeleza, který je obsaņen v křemičitém písku (Lehečková 1967,28)8 z nichņ kaņdý dával sklu typické zabarvení (Tab. 2). K barvení skla se pouņívaly hlavně kysličníky kovů, konkrétně mědi, manganu a ņeleza (Lehečková 1967, 29). Pro získání červených odstínů se pouņívala převáņně měď a to v koloidním stavu (Kacl 2012, Fialová barva se získávala poměrně jednoduchým způsobem a to za pomoci oxidu manganu (Vondruška 2002, 26). Jednou z nejoblíbenějńích barev skla v protohistorickém období byla modrá. Této barvy se získávalo za pomoci kobaltu. Kobaltově modré sklo bylo pouņíváno jiņ ve starověkém Egyptě, kde se z tohoto skla vyrábělo drobné uņitkové zboņí, jako byly například misky a flakony. V období antiky se z takto barveného skla vyráběly převáņně skleněné náramky a korálky. Dalńích odstínů modré lze dosáhnout za pomoci oxidu měďnatého nebo modré skalice (Vondruška 2002, 26 - 27). 8

rkp. diplomové práce.

27

Barvení skla mělo dekorativní význam a bylo s největńí pravděpodobností pouņíváno u významnějńích a prestiņnějńích předmětů. Z moravského materiálu by se mohlo jednat o nález ze Ņuráně, kde se nacházely zlomky kobaltově modrého skla zdobeného rytím (Poulík 1995, 62). Nejčastěji se barvení skla vyuņívalo při výrobě korálků, které se objevují ve vńech níņe zmiňovaných barvách.

Oxidy kovů

Barva

oxid cínu s příměsí olova

ņlutá

měď v koloidním stavu

červená

kobalt, mangan, ņelezo

modrá

kombinace dvojmocného a trojmocného ņeleza

zelená

oxid manganu

fialová

oxid ņeleza

černá

Tab. 2: Nejčastější oxidy kovů pouţívaných při barvení skla a jejich výsledná barva.

Odbarvování Odbarvování skla patří k nejnáročnějńím způsobům jeho úpravy. K tomu účelu se zpočátku pouņíval antimon přidávaný při zpracování skelné suroviny. Díky přidání antimonu se při výrobě zvyńovala teplota a tím se měnilo bílé opakní sklo na křińťálově čiré (Vose 1996, 71). Od 1. stol. AD byl antimon nahrazen manganem, který měnil chemické sloņení oxidů ņeleza obsaņených ve skle a tím se docílilo čirého vzhledu skla (Vose 1994, 72). Avńak římńtí skláři nebyli první, kdo takto odbarvovali sklo. Starńí nálezy pocházejí jiņ z 8. – 7. stol. BC z města Gordion. Dalńí podobné nálezy například misek známe z 5. – 4. stol. BC (Vose 1996, 71; Stern 2008, 528).

28

Ze sledovaného území jsou z doby římské nálezy čirého bezbarvého skla ojedinělé. K těmto výjimečným nálezům patří korálky kulovitého zplońtělého tvaru pocházející z poruńeného hrobu z Nového Ńaldorfu (Obr. XXXIV: 3; TAB. XXI). Pravděpodobně by do této skupiny mohlo náleņet několik slitků a zlomků (TAB. V) pocházejících ze ņárového pohřebińtě z Kostelce na Hané (Zeman 19619).

Natavování pomocí skelných vláken Navíjení skelných vláken patří k nejstarńím technikám zdobení skleněných nádob. K výzdobě se pouņívala jak vlákna ve stejné barvě jako vlastní nádoba, tak i jinobarevná vlákna. Formou natavování skelných vláken byly v římském impériu vyráběny a zdobeny nejen poháry ale i nádoby typu reticello. Jediným příkladem nádoby zdobené technikou reticello z doby římské z území Moravy je zlomek pocházející z kníņecího hrobu z Muńova. Na nańem území se takto zdobené nádoby vyskytují jiņ v závěru doby laténské na lokalitách oppidálního charakteru. Mezi tyto lokality patří Staré Hradisko (Obr. 7) a Jičina - Poņaha (Venclová et. al 2015,

Obr. 7: Příklad nádoby typu reticello

v tisku).

z lokality

Staré

Hradisko.

Foto

autorka.

Broušení (vybrušování) Brouńení je výzdobná technika, která byla prováděna za studena. Stejně jako rytí se i brouńení pouņívalo nejprve při výrobě ńperků a amuletů. V Egyptě byly touto technikou dále vyráběny i poháry nebo balsamaria. Nejčastějńími motivy pokrývající stěny skleněných nádob jsou vybruńované ovály nebo kruhy. O oblibě tohoto výzdobného motivu svědčí i výskyt keramických nádob zdobených podobnými motivy (Obr. 8). Nádoby zdobené vybruńovanými ovály nebo kruhy známe i z nańeho prostředí a to například ze ņárového pohřebińtě z mladńí doby římské v Kostelci na Hané. Z hrobu č. 250 pochází zlomky skleněného poháru s vybruńovanými ovály (Zeman

9

U těchto zlomků to nemohu zcela relevantně posoudit, protoņe jsem při popisu vycházela pouze z literatury.

29

1961,114, Obr.: 54:a). Za pomoci vybruńování bylo pravděpodobně vyráběno i diatretové (síťované) sklo (Obr. 9).

Obr. 8: Keramický pohár s výzdobou vybrušovaných oválů. RGZM. Foto autorka.

U diatretového skla se jedná o velmi vzácné a ojedinělé předměty, které byly vyráběny ve specializovaných dílnách v Porýní, není vńak vyloučena produkce těchto nádob i v italských dílnách (Drahotová, 1970, 16). Nálezy diatretového skla z germánského prostředí zatím prokazatelně neznáme. V hrobě z Cejkova (Slovensko) datovaného do 4. století AD pochází několik skleněných zlomků u kterých je pravděpodobné, ņe by mohly pocházet z nádoby diatretového typu, ovńem toto určení není moņné vzhledem k velikosti a stavu zachování s jistotou ověřit (Hrnčiarik 2009, 155).

Obr. 9: Diatretové sklo. RGZM. Foto autorka.

30

Rytí Rytí jako výzdobná technika byla známá jiņ od starověku (Vose 1996, 140). Nejstarńími takto zdobenými skleněnými předměty byly ńperky jako například skleněné amulety, které známe ze starověkého Egypta (Kisa 1908). Ve starověku se k výrobě rytého skla pouņívala točící stolice, která byla poháněna smyčcovitým pohonem. Dalńími nástroji bylo olověné kolečko, smirkový práńek smíchaný s olejem. Nejstarńími výzdobnými rytými prvky byly zejména čárky, které byly skládány do jednoduńńích vzorů. Postupným vývojem z těchto jednoduńńích vzorů vznikaly mnohem sloņitějńí a na zpracování technicky obtíņnějńí vzory jako zvířecí a lidské postavy (Obr. 10) nebo rostlinné motivy (Vávra 1953, 48). Nádoby s nejpreciznějńí rytou výzdobou pocházejí z 3. – 4. století od porýnských sklářů, kterým se podařilo rytím docílit velké plasticity. V tomto období byly oblíbenými motivy výjevy z cirku (Kisa 1908, 63; Vávra 1953, 49).

Obr. 10: Skleněná miska zdobená rytou výzdobou10.

Millefiorové (mozaikové) sklo Nejstarńí mozaikové nádoby pocházejí z Mezopotámie z 2. tis. BC. Na území barbarika je tento typ výzdoby vzácný. Z území Moravy známe pouze slitky a zlomky pocházející z pohřebińtě z Velatic (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 260).

10

http://www.glasrepliken.de/p_artikel_graviertesglas.htm citováno dne [22. 6. 2015].

31

Takto zdobené nádoby byly vyráběny technikou stavování různobarevných skleněných vláken do podoby kruhového placatého polotovaru. Tyto polotovary byly následně tvarovány za pomoci konvexní nebo konkávní formy do výsledného tvaru (Obr. 12-13).

Obr. 11: Ţebrovaná miska z mozaikového skla11.

Obr. 12.: Způsob výroby mozaikového skla (podle Follman – Schulz 2002).

Obr. 13: Způsob výroby skleněných misek z mozaikového .

skla (podle Follman – Schulz 2002).

11

https://ancientglass.wordpress.com/variations-in-glass-art-and-style/roman-and-hellenistic-ribbed-glassbowls/#jp-carousel-1185 citováno dne [10. 5. 2015].

32

Malování I tato technika je původem z Egypta. Nejstarńí nálezy byly malovány hlinkou. Následně bylo sklo malováno za pomoci emailu. Prvními vzory bylo jednoduché dekorování za pomoci vlnovek, teček, pásků a čárek nebo jako doplnění na nádobách s rytým vzorem (Vávra 1953, 52). Malované sklo známe i z nańich nálezů a to například z královského hrobu z Muńova, odkud pochází několik skleněným zlomků se stopami barvy (Peška 1991,47). V provinciích se objevují krásně malované nádoby vyobrazující nejen geometrické tvary ale i lidské postavy zobrazující bájné hrdiny (Obr. 14) nebo gladiátorské hry. Malované nádoby se objevují i mimo impérium a to například v Dánsku odkud pochází malované nádoby vyobrazující zvířata12 .

Obr. 14: Skleněný pohár zdobený malováním zobrazující Achillea (podle Trier – Naumann Steckner 2014). RGZM. Reliéfně zdobené sklo K výrobě reliéfně zdobeného skla se pouņívaly dvoudílné formy, do kterých se nalévala skelná hmota. Uvnitř těchto forem byl vyryt určitý motiv, kterým měla být pokryta skleněné nádoba. Díky dvoudílným formám bylo moņné tvarovat sklo do nejrůznějńích tvarů a podob od jednoduchých nádob aņ po sloņitě tvarované nádoby zobrazující například lidský obličej (Obr. 15) nebo celou lidskou postavu. Častým motivem byla rovněņ zvířata a rostliny. Obr. 15: Reliéfně zdobená nádoba s vyobrazením lidské tváře. 13

12 13

http://www.waldglashuette.de/Hohlglas.htm [citováno dne 1. 2. 2015]. https://www.pinterest.com/pin/484770347363816495/ citováno dne [5. 2. 2014].

33

Vrstvené sklo Vrstvené

sklo

mělo

napodobovat

nádoby

brouńené z drahých kamenů. U této techniky byla jako základ pouņita nádoba z tmavého průsvitného skla. Tato nádoba se poté ponořila do roztavené bílé hmoty. Tato bílá hmota obalila původní tmavou nádobu a tím se vytvořila nová vrstva. Tento proces se poté jeńtě mohl několikrát opakovat. Do bílé vrstvy se poté mohly vybruńovat různé reliéfní motivy (Obr. 16). Obr. 16: Nádoba z vrstveného skla14. Zlacení Zdobení skla za pomoci pozlacování byla dalńí technikou, která se k nám dostala ze starověkého Egypta. Nejprve se tato technika zdobení pouņívala na korálcích, posléze se v helénistickém období zlatem zdobily i skleněné nádoby. Sklo se zdobilo za pomoci velmi tenké zlaté folie, kterou sklář poloņil na předem vyrytý motiv. Zlatá folie se upevnila a přitlačila, dokud nevystoupl rytý motiv a zbylá folie se poté odstranila. Touto technikou byly zdobeny zejména misky, talíře a kulovité poháry (Vávra 1953, 52). Tento způsob výzdoby nebyl trvalý, protoņe folie často vypadávala. Z tohoto důvodu se technika zdobení za pomoci zlata změnila. Nová metoda spočívala v tom, ņe se na jeńtě teplou nádobu poloņila zlatá folie, která byla překryta tenkou vrstvou bezbarvého skla, čímņ byla výzdoba chráněna proti pońkození. Tato folie mohla být zdobena pomocí vyrývání různých motivů, jako byly figurální motivy, ornamenty nebo nápisy (Vávra 1953, 52). Jedna z nejstarńích takto vyrobených skleněných nádob pochází z lokality Canosa v Itálii, datována do 3. stol. BC (Obr. 17). Byla zde objevena miska vyrobená z bezbarvého skla zdobena zlatou folií (Vose 1996, 23)

14

http://www.britishmuseum.org/explore/highlights/highlight_objects/gr/t/the_portland_vase.aspx citováno dne [20. 6. 2015].

34

Obr. 17: Miska se zlatou folií z lokality Canosa15.

7.3

Produkční centra římského skla

Nejstarńí sklářská výrobní centra v římské říńi se nacházela v oblasti jiņní Itálie a na ostrově Rhodos. Nejstarńí sklářská centra v Itálii j byla zakládána jiņ v časné době římské a to zejména v Římě. Sklářská centra se nacházela i v dalńích městech jako například Volturno v Kampanie, Piacenza nebo Aguileia. Není známo, jak dlouho tato centra fungovala (byla v provozu). Podle některých předmětů, nálezy upomínkových lahví pocházejících z přístavu Puteoli podle těchto nálezů by se dalo usazovat, ņe kampanské dílny pracovaly jeńtě ve 3. – 4. stol AD – lahve s reklamou (Isings 1957, 4 – 5). Dalńí sice skromné doklady známe i severně od Říma, například v okolí Bologně. Z pozdějńího (3. – 4. stol. nemáme z oblasti severní Itálie mnoho dokladů sklářské výroby (Isings 1957, 10) Díky rychle se rozvíjejícímu sklářskému umění v Itálii, začínají tyto dílny zakládat dalńí filiálky (pobočky) i v provinciích. Jednou z těchto ,,poboček“ je sklářské centrum nacházející se v Augsburgu (Augusta Vindelicum). Jeńtě před zaloņením vlastní sklářské dílny bylo toto město odbytińtěm značného mnoņství výrobků ze severoitalských dílen. Pravděpodobně i z tohoto důvode zde byla v průběhu 2. století AD. zaloņena pobočka severoitalské sklárny specializující se na výrobu kvadratických nádob. Místní výrobky jsou identifikovatelné podle charakteristických značek na dnech těchto nádob označujících výrobce. Jedná se například o zkratky CLA/DIA/ITA/LIA nebo BLASTI· L · AEMILI. Dále mohla být tato dna zdobena

15

http://www.goldreverre.com/resource/canosa.php citováno dne [20. 6. 2015].

35

plastickým mezikruņím. Díky těmto značkám je moņné sledovat distribuci místních výrobků (Rottloff 2004, 135 – 135). Pannonie Na základě archeologických nálezům známe několik sklářských dílen také v provincii Pannonia. Díky těmto pramenům jsou doloņena nejméně 4 sklářská centra, a to Aquincum, Arrabona, Brigetion a Intercisa. O dalńích sklářských centrech se uvaņuje na lokalitách Savarie a Scarabantia, ovńem není zcela moņné zde sklářskou produkci archeologicky prokázat. Skleněné nádoby z pannonských dílen se dostávaly i do střední Evropy (Barkóczi 1988, 27 – 36). Obdobně jako v Galii (viz. níņe) i zde jsou počátky sklářské výroby spojovány s vlivy z orientu, odkud měli pocházet první skláři objevující se v Panonii. Jedním z nejzajímavějńích dokladů sklářské výroby v Pannonii jsou nálezy částí forem slouņících pro výrobu kvadratických lahví pocházející z Aquinca. Z těchto forem se zachovala pouze oboustranně zdobená dna (Obr. 19). Bohuņel z území barbarika dosud neznáme ņádný nález kvadratické nádoby, jejíņ dno by bylo zdobeno některým z těchto motivů (Barkóczi 1988, 27). Dalńí sklářské dílny se nacházely v chorvatské části Pannonie. Několik sklářských pecí bylo objeveno například ve městech Sisak, Vinkovci a Salona. Tato centra patrně fungovala od 1. – 4. stol. AD. V některých pecích se nacházely zbytky roztaveného skla, coņ nasvědčuje, ņe tyto pece slouņily nejprve pouze k tavbě skla. Později se tyto pece pouņívaly i pro výrobu skleněných nádob (Leljak – Lazar 2013, 116). Galie Dalńí sklářské dílny byly zakládány i v Galii v 1. -2. stol. AD. Pravděpodobně zde vznikly jako „pobočky“ syrských dílen, ovńem od 2. století AD byly skleněné nádoby v těchto centrech vyráběny jiņ místními specializovanými řemeslníky, kteří byli zaučování pod dohledem mistrů ze Sýrie nebo z Afriky. Pravděpodobně z oblasti Galie se poté sklářská výroba rozńířila do Porýní. Surovina pro výrobu skla v Gálii (sklářské písky) je místního původu a pochází pravděpodobně z okolí řek Rhony a Moseli. Na základě analýz bylo zjińtěno, ņe jedním z nejstarńích sklářských center v Galii je lokalita Saites datovaná do 1. století AD. S největńí zde byla vyráběna balsamaria. Dalńími sklářskými centry ve starńí době římské byly např. Rennes, Bavay, Le Mans, ad., které produkovaly předevńím kvadratické láhve a nádoby

36

určené ke stolování. Jedno z nejlépe zdokumentovaných sklářských center v Galii se nachází na lokalitě Autum. Zde byly nalezeny zbytky čtyř sklářských pecí, které vńak nebyly současné. V mladńí době římské se těņińtě sklářské výroby přesouvá do oblasti Galie – Belgici, kde se ve 3. – 4. století rozvíjí výroba mozaikových skleněných předmětů a ńperků. Ze sklářských center z období 3. – 4. století jsou známy nálezy fragmentů skleněných nádob ze starńí doby římské, coņ je interpretováno jako recyklace starého skleněného odpadu pro výrobu nových předmětů (Stawiarska 1999, 76 – 78). Porýní Jedním z nejdůleņitějńích výrobních center v nejen v Porýní byl beze sporu Kolín nad Rýnem, kde je sklářská produkce doloņena od 2. – 4. století AD. Od 2. stol. AD jsou zde doloņeny pozůstatky 5 pecí společně s nálezy frity a zlomků skla (Isings 1957, 12). Nádoby pocházející z této lokality jsou na svém dně často značeny značkou C C A A (Obr. 18). Tato zkratka označuje název města a to Colonia Claudia Ara Agrippinensium (Rottloff 2004, 136). Vrcholným produktem kolínských sklářů jsou tzv. diatrety, které byly vyráběny hlavně ve 3. – 4. století AD. Dalńím centrum se v pozdní době římské nacházelo v Trevíru (Stawiarska 1999, 79). V pozdní době římské známe sklářské díly také z lokality Hambach, kde se nacházelo celkem 13 sklářských pecí. (Gaitzsch 2003).

Obr. 18: Dno kvadratické nádoby. Písmena označují původ nádoby v Kolíně nad Rýnem (podle Flügel – Schmidts - Ziegaus 2004, 344).

37

Obr. 19: Nálezy částí oboustranných hliněných forem na výrobu kvadratických lahví, Aquincum (podle Barkóczi 1988, 29, Abb. 2). Sklářské pece První sklo se tavilo v otevřených jámových pecích. Tyto pece pocházejí ze 14. stol. BC z lokality Tell – el – Amarna. Na dně vypalovací pece byly objeveny rozpukané oblázky křemene. Tyto oblázky byly rozdrceny a smíchány s vápnem, draslem (uhličitan draselný) a uhličitanem měďnatým. Celá tato směs byla dále tepelně zpracována ve speciálních pánvích16 (Drahotová 1985, 12).

Nejstarńí vyobrazení sklářských pecí známe z fresek objevujících se ve starém Egyptě. Jednalo se nejspíń o jednoduché kupolovité pece, které byly uvnitř vybaveny malým tyglíkem. Oheň hořel přímo v peci a byl, rozdmýchávám měchem (Vondruška 2002, 37).

16

V tomto období byla výroba skla dvoufázová. V první fázi musel sklář stavit sklářský kmen za niņńí teploty. Po ochlazení bylo nutné odlomit horní a dolní znečińtěné vrstvy. Jakmile bylo sklo očińtěno, muselo se roztlouct na menńí kusy a znovu se tavit za teploty 1 000 °C (Drahotová 1985, 12).

38

V době římské se jednalo jiņ o tak technologicky náročnou a specializovanou činnost, proto musely být pouņívány dokonalejńí typy pecí (Drahotová 1985, 9). O těchto pecích nám poskytují informace antické epigrafické prameny (např. Stern 1999, 455, Lazar 2006, 230) a předevńím archeologie (např. Gaitzsch 2003). V tomto období se vyuņívaly zejména pece jednokomorové s kruhovým půdorysem, v nichņ byla umístěna tavící pánev. Tyto pece byly vytápěny dvěma způsoby a to spodem nebo z boku. Tyto jednokomorové pece byly nalezeny při archeologických výzkumech například v Alexandrii, Damańku a Izraeli. Z evropského prostředí pocházejí tyto pec zejména z Francie. Z mladńí doby římské (2. – 3. století) jsou to například lokality Lyon17, Troyes (Obr. 20) nebo Aix – en – Provence. Dále jsou známy ze Ńvýcarska z lokality Martigny (Obr. 21). Z pozdní doby římské (3. – 4. století) je doloņena pec na lokalitě Cesson – Sévigne. Kromě jednokomorových pecí jsou známy i pece dvoukomorové, které byly poté vyuņívány i ve středověku. U těchto dvoukomorových pecí se nacházel prostor pro vytápění v jejich spodní části. V horní části pece se nacházely dvě komory, které překrývaly kulovité klenby. Tyto klenby byly pomocí kanálků propojeny s topenińtěm a také vzájemně mezi sebou18. Dvoukomorové pece jsou v archeologických nálezech doloņeny například z Anglie nebo Francie. Oba výńe zmiňované typy sklářských pecí byly stavěny z plochých kamenů a hlíny. Nejdříve se k tavení suroviny v pecích pouņívaly pouze tyglíky. Poté se k tomuto účely začaly nádoby, tzv. pánve vyrobené z keramické hlíny nebo pískovce (Obr. 22). Důleņitou součástí pro výrobu skleněných nádob byly pece chladící. Jednalo se o komorové pece různé konstrukce, které se nacházely poblíņ sklářských pecí. Tyto zařízení byly pomocí kanálku vyhřívány zbytkovým teplem ze sklářské pece. Teplota u těchto pecí musela být sniņována pomalu, při rychlém ochlazení mohlo sklo popraskat (Gaitzsch 2003, 10).

17

Tato sklářská pec se nacházela ve svahu, přičemņ bylo vyuņito této terénní nerovnosti. Chladící komora byla umístěna o něco výńe a kanálkem propojena s komorou tavící. Princip tavení a chlazení skla je stejný jako u klasicky uspořádané pece. Podobný typ pec známe také z okolí Alexandrie. 18

Komory byly různě velké. Větńí komora slouņila k tavení a menńí k ochlazování skla.

39

Obr. 20: Sklářská pec z doby římské z lokality

Obr. 21: Sklářská pec z lokality Martigny,

Troyes, Francie19.

Švýcarsko, počátek 2. stol. AD .

20

Obr. 22: Pískovcová miska s pozůstatky roztaveného skla (podle Barkóczi 1988, 32, Abb. 5).

8. Epigrafické prameny výroby a pouţití skleněných nádob Jako epigrafické doklady sklářské produkce mohou slouņit např. vyobrazení na keramických kahanech. Jeden kahan zdobený tímto motivem je znám z lokality Asseria v dneńním Slovinsku (Lazar 2006, Fig. 2 – 3a, 230). Jeho reliéfní výzdoba zachycuje výjev ze sklářské dílny, kde dva muņi sedí u pece a jeden z nich za pomoci sklářské píńťaly vyrábí metodou foukání skleněnou nádobu (Obr. 23). Podobný nález je znám také z Kartága. Zde se dochoval fragment keramické lampy, na němņ je vyobrazen muņ se sklářskou píńťalou (Obr. 24). 19

http://www.romanglassmakers.co.uk/furnace2.htm [citováno dne 5. 2. 2015].

20

http://www.penn.museum/sites/roman%20glass/Cullet/cullet_intro.html [citováno dne 5. 2. 2015].

40

Dalńí vyobrazení nám poskytují i mozaiky. Jako příklad lez uvést mozaiku nacházející se v synagoze Hammath Tiberias v Izraeli. Na této mozaice je vyobrazen ņidovský sedmiramenný svícen (Obr. 25). Na vrcholcích těchto ramen se nacházejí lampičky vyrobené ze skla. Tato mozaika pochází ze 4. stol. AD (Stern 1999, 103).

Obr. 23. : Keramický kahan s vyobrazením vyroby skla za pomoci sklářské píšťaly (podle Lazar 2006, 230).

Obr. 24.: Fragment keramické lampy s vyobrazením sklářské píšťaly (podle Stern 1999,455).

41

Obr. 25: Mozaika ze synagogy Hammath Tiberias zobrazující menóru (sedmiramenný ţidovský svícen) se skleněnými lampičkami, 4. stol. AD (podle Stern 1999, 103).

9. Nálezy skleněných artefaktů z moravského prostředí V této kapitole se zaměřím na konkrétní nálezy skleněných předmětů z doby římské, které pocházejí z archeologických výzkumů a povrchových prospekcí na území dneńní Moravy. Mezi tyto nálezy konkrétně řadím skleněné nádoby a jejich fragmenty, skleněné korálky, skleněné náramky, skleněné aplikace a jiné doklady pouņití skla. Ve zkoumaném materiálu jsou zahrnuty i skleněné slitky, které se často vyskytují na ņárových pohřebińtích doby římské. Nálezy skleněných slitků nám mohou pomoci rozńířit poznání o výskytu skleněných nádob na daném území. Podrobněji se zde zaměřím na základní informace o materiálu ze zkoumaného území, jeho analogie v sousedních regionech (Slovensko, Polsko, Čechy a Rakousko) a na interpretační moņnosti zkoumaného materiálu. Dále bude cílem mého zkoumání chronologické zařazení konkrétních předmětů a případně sledování jeho výskytu ve zkoumaném období.

42

Zmíním zde jiņ známé a publikované názory o těchto nálezech a také se pokusím o vlastní závěry a vyhodnocení zkoumaného materiálu. V této práci jsou zahrnuty nálezy z 35 lokalit doby římské (Tab. 3-4). Do kategorie ,,ostatní“ jsou zahrnuty skleněné hrací kameny, skleněný terčík, mozaiková kostka a skleněné struska.

sídliště pohřebiště povrchové sběry

skleněné nádoby a jejich fragmenty 20 23 9

neurčitelné zlomky a slitky 60 114 11

skleněné korálky 24 178 28

skleněné aplikace 3 1 1

ostatní 4 1 1

Tab. 3: Přehled skleněných nálezů z doby římské na Moravě.

pánve pohřebiště

picí roh

nádoby zdobené malováním

balsamaria

2

1

sídliště

1

povrchový sběr

1

neznámá lokalita

3

1

Tab. 4: Přehled ojedinělých skleněných nádob doby římské na Moravě.

9.1

Stručný přehled nejstarších skleněných nálezům na Moravě

První skleněné předměty se na nańem území objevují ve starńí době bronzové. V tomto období se setkáváme s malými korálky modré a modrozelené barvy vyrobené ze sklovitých materiálů (Venclová 2005, 32). Jedny z nejstarńích nálezů, pocházející z únětické kultury, by mohly patřit k importům pocházejícím z Egypta (Vondruška 2002, 75). Nárůst výskytu skleněných předmětů je zřetelný v mladńí a pozdní době bronzové (doba popelnicových polí). V tomto období dońlo k výraznějńímu rozvoji řemesel a také obchodu s jihem (Venclová 2005, 33). Zároveň se začínají objevovat také korálky vyrobené z vícebarevného skla (Venclová 2005, 34). V době halńtatské a na počátku doby laténské se silně rozvíjí obchodní styky s Itálií. V tomto období

jsou

zakládána

nová

centra

v oblasti

Přičernomoří

a

na

jihu

Francie.

K nejvýznamnějńím jihofrancouzským centům patřila například Marseille. Na nańe území se dostávají nejen výrobky z klasických sklářských center v severní Itálii, ale i z nově zaloņených dílen ve východní adriatické oblasti (Venclová 2005, 35).

43

Doba bronzová a halštat Jednu z prvních souhrnných prací zabývající se skleněnými nálezy v pravěku a protohistorii Moravy zpracovala E. Lehečková (1967). Dalńí studií je publikace N. Venclové (1990), ve které se autorka věnuje skleněným nálezům od starńí doby bronzová po dobu laténskou. Zatím nejúplnějńí přehled o skleněných a fajánsových korálcích z doby bronzové a halńtatské zpracovala ve své bakalářské práci M. Krńová (2013). Vysoký výskyt nálezů korálků na velkém mnoņství lokalit odráņí sociální diferenciaci společnosti a rovněņ poukazují na existenci bohaté elity, která si mohla dovolit dováņet luxusní předměty ze vzdálenějńích center (Venclová 2005, 35). Doba laténská V době laténské se na nańem území i nadále objevují skleněné korálky a dalńí malé předměty jako jsou závěsky a skleněné rozdělovače. Skleněné korálky se vyskytují buď ve formě prostých jednobarevných krouņků a válečků (podobně jako ve starńí a střední době bronzové) nebo také v podobě bohatě zdobených exemplářů, které známe jiņ z nálezů z doby halńtatské (Venclová 1990, 319 – 329). Ve střední době laténské (stupeň C1) se začínají objevovat skleněné náramky nejčastěji modré barvy, které se mezi keltským obyvatelstvem těńili značné popularitě (např. Gebhard 1988, Venclová 1990, 114).

9.2

Skleněné nádoby

Podle názorů E. Droberjara (2002, 295) patří skleněné nádoby do kategorie luxusních předmětů, které se k nám dostávaly z oblastí římských provincií. Od této doby značně pokročil výzkum předevńím sídelních lokalit, které rozńiřují obzory poznání o problematice skla v germánském prostředí. Ve starńí literatuře se často objevuje názor, ņe skleněné nádoby pocházejí převáņně z pohřebińť, zatímco na sídlińtích se vyskytují jen výjimečně (např. Lehečková 1967, 96). Díky některým nově publikovaným sídlińtním nálezům (např. Beneš 2007; Varsik 2009) můņeme tyto názory podrobit revizi. V případě nálezů ze ņárových pohřebińť doby římské je někdy obtíņné určit, zda se u přepálených exemplářů jedná o zbytky skleněných nádob nebo skleněných korálků.

44

Největńí kolekce skleněných nádob z území Moravy pochází z germánského kníņecího hrobu doby římské z Muńova (Peška – Tejral 2002). V době stěhování národů se objevuje postupný úpadek sklářských dílen a to se poté projevuje i na vzhledu a kvalitě skleněného zboņí (Tejral 1982, 179). Tímto úpadkem by se dal vysvětlit např. úbytek zdobených pohárů a jiného zboņí na území Moravy oproti době římské (Graf 1). Naprosto odlińnou situaci vńak pozorujeme v Čechách. Zde se i v době stěhování národů objevuje velké mnoņství skleněný nádob zejména zdobené poháry. Dokládají nám to nálezy z kostrových hrobů např. z Prahy – Veleslavína, Měcholup (Svoboda 1967) nebo nejnovějńí nálezy z kostrového pohřebińtě vinařické skupiny z Prahy – Zličína (Jiřík - Vávra 2008). Právě nálezy skleněných nádob z Prahy - Zličína tvoří největńí kolekci tohoto druhu materiálu v České republice. Bylo zde nalezeno 18 nádob, z toho 14 skleněných pohárů rozmanitých tvarů a výzdoby a 4 skleněné lahve (Vávra – Jiřík – Kuchařík – Jarošová – Víšková – Kubálek 2012, 17). Nejvzácnějńím nálezem z této lokality je bezesporu skleněná láhev na noņce (hrob 144), která je na podhrdlí zdobena natavenou spirálkou zelené barvy a jemnou kanelurou na výduti (Jiřík – Vávra 2008, 525). Zatím nejbliņńí analogie k tomuto nálezu pochází z německé lokality Bräulingen (Vávra – Jiřík – Kuchařík – Jarošová – Víšková – Kubálek 2012, 17). Rovněņ je na tomto pohřebińti zajímavé, kde byly tyto skleněné nádoby umístěny. Nacházely se ve výklencích za hlavou mrtvého (Jiřík – Vávra 2008, 526), coņ je v moravském prostředí jev prozatím neznámý. Toto nalezińtě je datováno do 5. stol AD (Vávra – Jiřík – Kuchařík – Jarošová – Víšková – Kubálek 2012, 1). Tato situace by mohla poukazovat na odlińný kulturní vývoj mezi Čechami a Moravou v době stěhování národů. Na Moravě jsou nálezy skleněných nádob z doby stěhování národů spojeny předevńím s bohatými hroby z Blučiny (Tihelka 1963) a Ņuráně (Poulík 1995). Z prostředí Čech nálezy bohatých hrobů neznáme, coņ poukazuje na značně odlińné postavení skleněných nádob v kulturním prostředí Čech a Moravy. Je vńak nezodpovězenou otázkou zda tato situace souvisí s kulturními projevy nebo s ekonomickou a obchodní situací v daných oblastech. Je také moņné, ņe rozdílnost výskytu skleněných nádob v Čechách a na Moravě můņe být dána stavem výzkumu. Objevení a moderně vedený výzkum sídlińtě z doby stěhování národů, by mohl zcela změnit pohled na výskyt skla v tomto období).

45

10. Nálezy skleněných předmětů z doby římské na Moravě Nejstarńí nálezy římského skla na Moravě zapadají do období Eggers A. V tomto období se začínají na Moravě objevovat nejstarńí skleněné předměty římského původu. K nejluxusnějńím nálezům z tohoto období patří nádoby vyrobené z millefiorového (mozaikového) skla. Největńí mnoņství fragmentů těchto nádob pochází z moravského oppida Staré Hradisko (Venclová et al 2015, v tisku). Původně se mohlo jednat o misky, coņ dokládají nálezy celých exemplářů nebo exemplářů, u kterých se dochoval profil nádoby jako například na lokalitě Zohor, v hrobu č. 3, (Hrnčiarik 2009, 166, Abb. 1:280, 209). Dalńími předměty, se kterými se v této době setkáváme, jsou nálezy balsamarií. Balsamaria známe z moravského prostředí opět z oppida na Starém Hradisku (Meduna 1961), kde se nacházely 4 exempláře. Ve starńí době římské se na území Moravy vyskytuje jiņ ńirńí spektrum skleněných nádob. K těmto tvarům patří zejména kvadratické lahve, misky, skleněné pánve, pící s drobné kosmetické nádobky (Mapa 1, 2, 3, 4, 5).

10.1 Misky

pohřebiště

Misky typu reticello

Žebrované misky

1

1

sídliště povrchový sběr

1 1

Misky s přehnutým okrajem

Bez bližšího určení 1

1

Tab. 5: Zastoupení typů skleněných misek na Moravě (Mapa 2). Misky s výzdobou typu reticello Z doby římské na Moravě známe pouze jediný exemplář nádoby zdobené touto technikou (TAB. I; Obr. XVI: 3). Jedná se pouze o zlomek misky vrchlíkovitého tvaru, vyrobené z průsvitného bezbarvého a ņlutého skla (inv. č. 51/88 – 117 (1) pocházející z královské hrobky z Muńova. Ozdobný okraj této misky je vyroben z modrého skla zdobeného bílými stočenými vlákny (Follman – Schulz 2002, 387). Fragment nádoby z muńovského hrobu se řadí ke starńí sloņce hrobových milodarů spadajících do počátku 1. století AD (Peška – Tejral 1990, 554). V době uloņení hrob se

46

pravděpodobně jednalo jiņ o archaický předmět, který by bylo moņné chápat jako staroņitnost nebo raritní předmět, který měl pro pohřbeného symbolický význam. Tato miska patří k nízkým miskám typ Isings 1/18 (Follman – Schulz 2002, 597). Podobné nádoby se na nańem území objevují jiņ na konci doby laténské na některých moravských a českých oppidech jako Staré Hradisko (2 ks), Jičina – Poņaha (1 ks) nebo Stradonice (3 ks) (Venclová et. al 2015, v tisku). Počátek výroby misek zdobených technikou typu reticello spadá do období od konce 3. stol. BC do konce 2. stol. BC. V tomto období se objevují hlubńí nádoby se zaoblenými stěnami (Venclová et. al 2015, v tisku).

Ţebrované misky Ņebrované misky patří k nejstarńím typům nádob, které se objevují v germánském prostředí (Obr. 28) jiņ v polovině 1. století (Kraskovská 1981, 378-379) a jejich výskyt lze pozorovat aņ do poloviny 2. století AD. Z Moravy je vńak jejich výskyt s jistotou doloņen pouze na jedné funerální, jedné sídlińtní lokalitě a z povrchového sběru (TAB. I). Z funerálního prostředí známe ņebrovanou misku pouze z lokality Velatice, datované do starńí doby římské (Tejral 1970, 170; Jílek – Kuča – Sojková 2011, 263). Zde byly v ņárovém hrobě č. 9 objeveny skleněné zlomky a slitky mozaikového skla modré barvy zdobené bílým ņíháním, které pochází z ņebrované misky. Mezi nalezenými fragmenty bylo moņné identifikovat části podhrdlí a dva střepy z výduti zdobené ņebry. (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 260, 268). Z fragmentů nalezených ve velatickém hrobu bylo moņné rekonstruovat, ņe se zde nacházela ņebrovaná miska s odsazeným hrdlem, ovńem není moņné jednoznačně určit, zda se jednalo o plytkou misku typ E 181 nebo o hlubokou misku typ E 183(Jílek – Kuča – Sojková 2011, 260). Společně s touto miskou se v hrobu nacházely i dalńí zajímavé nálezy. Za zmínku stojí zlomky bronzového vědra E 39 – 40 nebo fragment cedníku (Jílek – Kuča – Sojková 2011,268). Podobné milodary známe i z kníņecího hrobu ze Zohoru, kde se společně se skleněnými ņebrovanými miskami vyskytlo bronzové vědro E 39 – 40 a dvě soupravy cedníku a naběračky, konvička a obětní miska (Eslchek 2010, 116). Z dříve prozkoumaných hrobů ze Zohoru známe rovněņ nálezy věder, cedníků a naběraček (Kraskovská 1959, 100; Krekovič 1959, 144, 146).

47

Dosud jediným publikaným nálezem ņebrované misky ze sídlińtního prostředí na Moravě je zlomek pocházející z Mikulčic (Obr. III: 15). Jedná se o fragment stěny nádoby, která je zdobena masivním plastickým ņebrem (inv. č. 594 - 357/83). Fragment je vyrobený ze světle modrozeleného průsvitného skla (Himmelová 1995, 99). Přesný typ nádoby vńak vzhledem k velikosti fragmentu není moņné určit. Při povrchového sběru v Ostroņské Lhotě byl nalezen zlomek s průsvitného světle modrého skla s plastickým ņebrem (Obr. XVIII: 7). Tento zlomek by mohl s největńí pravděpodobností pocházet z ņebrované misky, ovńem jeho nálezové okolnosti nejsou známi a není tak moņné datovat ani případnou lokalitu. Ņebrované misky patřily v germánském prostředí k oblíbeným předmětů starńí doby římské. Svědčí o tom např. i nálezy ze sousedního Slovenska (Obr. 26) a Dolního Rakouska (Obr. 27).

Obr. 26: Výskyt skleněných ţebrovaných misek na JZ Slovensku. a: pohřebińtě; b: sídlińtě; 1. Bratislava – Devinská Nová Ves; 2. Zohor; 3. Kostolná při Dunaji; 4. Abrahám; 5. Beńenov; 6. Čaka; 7. Chotín (upraveno podle Pomykalová 2015, 62, mapa 2).

48

Obr. 27: Výskyt skleněných ţebrovaných misek v Dolním Rakousku. a: kostrový hrob; 1. Neuruppersdorf; 2. Vídeň – orientační bod (upraveno podle Pomykalová 2015, 96, mapa 3).

Ze slovenských lokalit pochází 21 exemplářů ņebrovaných misek (ze 7 lokalit) v různých stavech zachování. Jedná se převáņně o nálezy ze ņárových a kostrových hrobů, ale jsou známy i ze sídlińť (Pomykalová 2015, 35-37). Z funerálních lokalit na Slovensku zde uvedu např. Kostolná při Dunaji, Abrahám (Krekovič 1987, 246) nebo Ńala (Hrnčiarik 2009, 152, 159, 164). Dalńí zlomek ņebrované misky je znám i z pohřebińtě v Čake, kde byl nalezen přepálený fragment nazelenalého skla pocházející pravděpodobně z misky typ E 182- 183 (Beljak – Kolník 2006, 60). Na lokalitě Abrahám se zlomky ņebrovaných misek nacházely ve 4 hrobech, ovńem ve značně poničeném stavu (Krekovič 1987, 246). Nejlépe zachovalé nálezy ņebrovaných misek (typ E 183) pochází ze Zohoru, kde se v neporuńeném kníņecím hrobu ze starńí doby římské dochovaly jediné dva

49

kompletní exempláře známé z prostředí středoevropského barbarika (Kraskovská 1959, 99142; Elschek 2014, 115-116). Výskyt ņebrovaných misek na sídlińtích z doby římské na území Slovenska je srovnatelný se situací na Moravě. Na sídlińtích ze Slovenska známe výskyt fragmentů ņebrovaných misek například z lokality Chotín, kde byly nalezeny dva skleněné zlomky pocházející s největńí pravděpodobností právě z tohoto typu nádoby (Pomykalová 2015, 90, Tab. 3). Na území Dolního Rakouska je znám pouze jediný s jistotou určitelný nález ņebrované misky. Pochází ze solitérního kostrového hrobu z první poloviny 2. století, který byl prozkoumán v roce 1975 na lokalitě Neuruppersdorf. V inventáři silně poničeného hrobu byly nalezeny fragmenty dvou ņebrovaných misek typu E 183 (Pollak 1980, 81, Pomykalová 2015, 37, Tab. 3, 98). Ve srovnání s moravskými nálezy, je v Dolním Rakousku situace výskytu ņebrovaných misek velmi podobná. Je zajímavé, ņe z území Čech dosud neznáme ani jeden nález ņebrované misky a to jak z pohřebińť tak ani ze sídlińť. Tuto situaci by snad bylo moņné vysvětlit větńí vzdáleností Čech o římské hranice. Tato vzdálenost mohla zamezit importu těchto nádob české území. Nelze vńak vyloučit ani moņnost, ņe germánské obyvatelstvo v Čechách bylo obchodně orientováno na jinou oblast, kde nebyly ņebrované misky dostupné. Je vńak také nutné zváņit hledisko stavu výzkumu, není vyloučeno při budoucích moderních výzkumech sídlińtních lokalit, se podaří objevit doklady ņebrovaných misek také v Čechách. Mnoņství nálezů ņebrovaných misek, pochází také z lokalit na území římského impéria, jako například Kempten nebo Augsburg, kde byl jejich výskyt nesrovnatelně vyńńí neņ na území barbarika (Rottloff 2004 133, Abb. 106, 134, Abb. 107) a to z důvodu naprosto odlińného kulturního prostředí. O oblíbenosti ņebrovaných misek v germánském prostředí svědčí také nálezy jejích keramických napodobenin. Jsou známy v mnoha variantách, ovńem ne vńechny odpovídají svým vzhledem římským skleněným předlohám. (Hegewisch 2005b, 201-210).

Tyto

keramické napodobeniny skleněných misek známe předevńím z území Polska, kde největńí koncentrace jejich výskytu leņí v okolí řek Odra a Warta. Jejich výskyt je znám také na území Moravy, v Čechách a na Slovensku jsou jejich nálezy ojedinělé (Hegewisch 2005b, 211). Datace keramických napodobenin ņebrovaných misek spadá do starńí doby římské, a vyskytují se aņ do přelomu starńí a mladńí doby římské (Hegewisch 2005b, 212-213) .

50

Obr. 28: Ţebrovaná miska z doby 21

římské .

Obr. 29: Moderní pojetí klasického tvaru misky, ze starší doby římské22.

Misky s přehnutým okrajem Z moravského prostředí je dosud znám pouze jediný fragment skleněné misky, který by mohl nálezu k typu misky s přehnutým okrajem (TAB. I). Při povrchovém sběru během výzkumu se podařilo objevit na lokalitě Vlčnov – Dolní Němčí zlomek okraje z tenkostěnného skla (bez inv. č.) s přehnutým okrajem světle zelené barvy (Obr. XVIII: 3). Mohlo by se jednat o zlomek misky nebo ńálku. Podle M. Grünewald by se mohlo jednat o typ Isings 46b. Podobné nálezy pocházejí z legionářského tábora v Carnuntu (Droberjar 1988, 84). Zde se tyto misky objevují časněji neņ nález z Vlčnova (Zeman 1999, 51).

Miska bez bliţšího určení Zlomek stěny misky vyrobený z bezbarvého průsvitného skla s mléčným nádechem (inv. č. 51/88 – 117(15) pochází z muńovského hrobu (TAB. I; Obr. II: 3). Tento zlomek je zdoben vodorovnými rytými liniemi, ovńem není u něj moņné určit typologické zařazení (Follman Schulz 2002, 602).

22

Na závěr této podkapitoly bych chtěla jako zajímavost uvést jak původní tvar ņebrovaných misek přeņil do současnosti. Americký umělec George Bucquet se snaņí za pomoci nových technologií vyrábět originální Jedním z těchto předmětů je i nádoba napodobující antické ņebrové misky (Obr. 29). http://www.georgebucquet.com/pages/new_ribbed_bowl.html [citováno dne 18. 2. 2015].

51

10.2 Lahve kvadratické lahve

cylindrické lahve

pohřebiště

8

2

sídliště povrchový sběr

1

lahve s rovným masivním okrajem

kulovité lahve s dlouhým válcovitým hrdlem 1

2

lahve se zprohýbanými stěnami

1

Tab. 6: Zastoupení typů skleněných lahví na Moravě (Mapa 3)

Kvadratické lahve Nálezy tohoto typu skleněných nádob známe pouze ze dvou moravských lokalit, a to z ,,královského“ hrobu z Muńova a z hradiska Muńov – Burgstall (TAB. II). Tento typ nádoby byl díky svému tvaru pouņíván převáņně pro transport tekutin. Jejich výroba mohla být prováděna dvěma způsoby, a to foukáním do formy nebo foukány volně bez pouņití formy. Častěji se objevují nádoby, které byly vyráběny prvním způsobem a to za pomoci formy (Obr. 30). Tyto lahve jsou často na svém dnu zdobeny koncentrickými kruhy (Obr. 31) nebo jinými značkami. Jsou známy i typy kvadratických nádob, u kterých se reliéfní výzdoba nachází na jejich stěnách. Takto zdobené exempláře se objevují jen výjimečně a to zejména v severních provinciích. Jedním z produkčních oblastí kvadratických nádob bylo Porýní, odkud pocházejí četné nálezy forem, které známe například z Kolína nad Rýnem. Na území římské říńe a se kvadratické lahve vyskytují převáņně od poloviny 1. stol. AD a jejich výskyt pokračují dále do 2. stol. AD. Několik těchto lahví je známo i z 3. století AD a ojediněle i ze 4. století (Isings 1957, 63 – 65).

52

Obr. 30: Forma pro výrobu kvadratických lahví (podle Pánczél 2011, 179, Fig. 4).

Obr. 31: Kvadratická skleněná lahev se stopami po formě (vlevo) a forma pro její výrobu (vpravo). RGZM. Foto autorka.

Z královského hrobu v Muńově pochází největńí moravský soubor malých nádob kvadratického tvaru s jedním uchem, které jsou vyrobeny z modrozeleného průsvitného skla (Obr. I, XXXV). Tento soubor čítá pravděpodobně 8 lahví v různém stavu zachování. Z velkého mnoņství nalezených fragmentů bylo moņné rekonstruovat dvě téměř celé kvadratické lahve, 6 torz a 12 dalńích skleněných zlomků, které s největńí pravděpodobností pochází rovněņ z kvadratické lahve. Nelze vńak s jistotou určit zda se jedná o zlomky dalńí, deváté nádoby nebo zda pochází z některých jiņ částečně rekonstruovaných nádob (Follman – Schulz 2002, 607 - 612). Vńechny kvadratické lahve z muńovského hrobu mají dovnitř vtlačené dno, které je zdobené koncentrickými kruhy. Podle základního Eggersova členění se tyto exempláře řadí k lahvím

53

kvadratického tvaru s kanelovanými uchy typ E 244. Podle dalńího podrobnějńího členění, které provedla Isings se muńovské exempláře řadí k malým kvadratickým lahvím typ 50a (Isings 1957). Zde vyvstává otázka, zda je nález tohoto (v římském prostředí) relativně běņného typu lahve v prostředí bohatého kníņecího hrobu germánské nobility, znakem cennosti těchto kvadratických lahví. Vzhledem k tomu, kolik se těchto nádob vyskytovalo v inventáři muńovského hrobu a k výskytu fragmentů těchto nádob i na sídlińtích se přikláním k názoru, ņe cennějńí neņ skleněná láhev samotná, mohl být její obsah. Ke zjińtění obsahu skleněných a keramických nádob je moņné pouņít metodu peptidového mapování23 (Kučková - Vávra– Hynek - Kodíček 2010, 639). Zlomek dna pocházející z kvadratické lahve byl objeven v prostoru římské stanice v poloze Muńov – Burgstall (Tejral 1994, 305). Jedná se o zlomek dna kvadratické lahve, které je opatřeno na spodní straně kolkem, který zobrazuje pootočený čtverec, ve kterém jsou dalńí 4 menńí čtverce (Obr. I: 10). Uvnitř kaņdého menńího čtverce se poté nachází menńí kolečko (Tejral 1994,321, Abb. 14: 13). Nálezy kvadratických lahví známe také ze sousedního Slovenska, kde byly objeveny např. ve vojenském táboře v Iņi (Tejral 1994, 321, Abb. 14: 12), Rusovcích (Kraskovská 1981, 385, Abb. 5: 4) a pravděpodobně také dva fragmenty v Bratislavě – Dúbravce (Hrnčiarik 2009 159 – 160, Pomykalová 2015, 38). Fragment nádoby pocházející z tábora v Iņi je datován do 2. stol. AD (Kraskovská 1981), Z oblasti Dolního Rakouska jsou zlomky lahví známy pouze ze dvou sídlińtních lokalit (Straning a Kleinhöflein), na kterých vńak byly prováděny pouze záchranné výzkumy a menńí sondáņe. Obě tyto sídlińtě jsou datována do 2. století AD (Pomykalová 2015, 100, 102).

Cylindrické/válcovité lahve Cylindrické lahve jsou typem skleněných nádob, které se ve středoevropském prostředí vyskytuje vzácněji neņ lahve kvadratického tvaru. Nejvíce se cylindrické lahve na římském

23

metoda peptidového mapování – tato metoda je zaloņena na porovnání hmotnosti proteinových ńtěpů. Tyto ńtěpy vznikají specifickým enzymovým rozkladem proteinů, který je obsaņen v daném vzorku. K tomuto ńtěpení se pouņívá zejména trypsin, který ńtěpí proteinový řetězec pouze za dvěma aminokyselinami (lysin, arginin). Vzniklé ńtěpy jsou poté charakteristické pro různé proteiny, podobně jako DNA nebo otisky prstů u člověka. Za pomoci porovnání s referenčními vzorky jako jsou ņloutek, mouka, mléko nebo bílek je moņné identifikovat ty proteinového pojiva (Kučková – Vávra – Hynek – Kodíček 2010, 640).

54

území vyskytují ve flaviosvském období (druhá polovina 1. století AD). Okraje těchto nádob jsou podobné jako u kvadratických nádob, mohou vńak mít sloņitějńí profilaci. Drņadla (ucha) lahví cylindrického tvaru mají různou formu. Mohou být obyčejná plochá, s jedním, dvěma, třemi a více ņebry. Tento typ lahví známe např. z Pompejí, kde se vyskytují exempláře s krátkým nebo dlouhým hrdlem. Dalńí nálezy pochází např. z Colchestru, kde je tato nádoba datovaná do 2. pol. 1. stol. AD (Isings 1957, 68). Z moravského prostředí je známa pouze jediná lokalita, na níņ byly objeveny fragmenty cylindrických lahví (TAB. II). Touto jedinou lokalitou je jiņ výńe zmiňovaný královský hrob z Muńova. Byly zde nalezeny fragmenty dvou lahví válcovitého (cylindrického) tvaru vyrobené z bezbarvého mléčného skla s rytou lineární výzdobou (Follman - Schulz 2002, 602; 604). Z prvního exempláře (inv.č. 51/88-117 (4) se zachovalo velké mnoņství fragmentů, podle nichņ bylo moņné rekonstruovat celou nádobu i s výzdobou (Obr. II: 3, XVI: 1). U této lahve se nezachovalo hrdlo ani drņadlo, dno nádoby je mírně vtlačeno (zakřiveno) dovnitř (Follman – Schulz 2002, 602). Z druhého exempláře cylindrické láhve z muńovského hrobu se dochovalo pouze 6 fragmentů s lineární rytou výzdobou, z nichņ není moņné rekonstruovat její celý tvar (Follman - Schulz 2002, 604). Tyto nádoby patří k vyńńím typům lahví typ 51b (Follman - Schulz 2002, 602; 604; Isings 1957, 58). Jediné dalńí analogie v prostředí středoevropského barbarika známe ze Slovenska, kde byla v hrobě z mladńí doby římské z lokality Pieńťany také nalezena skleněná láhev cylindrického tvaru. Tento exemplář se vńak od nálezu z Muńova odlińuje dvěma uchy (která jej zařazují do typu E 245) a předevńím výskytem v mladńím hrobovém celku (Hrnčiarik 2009, 154, 163).

Lahve s rovným masivním okrajem Tvar lahví s rovným masivním okrajem je nejčastěji kvadratický a jejich výskyt je datován od 2. do 4. století AD. Původ lahví tohoto typu je ztotoņňován s produkčními centry v Panonii Skleněné lahve tohoto typu známe s jistotou pouze z Moravy z jediné lokality. Tvar lahví s rovným masivním okrajem je nejčastěji kvadratický a jejich výskyt je datován od 2. do 4. století AD. Původ lahví tohoto typu je ztotoņňován s produkčními centry v Panonii (Himmelová 19995, 85). V nálezovém fondu sídlińtní lokality z doby římské v Mikulčicích se nacházelo několik skleněných zlomků pocházejících ze dvou lahví s rovným masivním okrajem (TAB. II; Obr.

55

III: 1-2). U jednoho okraje (inv. č. 594 - 334/67) se zachovala i malá část hrdla (Zeman 1999, Tab. 31: 1). Tato lahev byla vyrobena z modrozeleného průsvitného skla (Himmelová 1995, 95). Podle zachovaného tvaru by bylo moņné tuto lahev řadit ke dvěma typům podle Barkócziho a to typ 214 (Droberjar 1997, 286; Barkóczi 1988, Taf. XVII: 214), nebo typ 273(Barkóczi 1988, Taf. XXII: 273). Z druhé lahve pocházející z Mikulčic (inv. č. 594 - 4857/65) se zachoval pouze zlomek masivního okraje (Droberjar 1997b, Tab. 8: 2) ze zeleného průsvitného skla. U tohoto zlomku lahve nelze přesně určit, z jakého typu nádoby přesně pochází. Z hlediska Barkócziho typologie by se mohlo jednat o několik typů a to například typ Barkóczi 294, (Barkóczi 1988 Taf. XXIV: 294), typ Barkóczi 406 (Barkóczi 1988, Taf. XXXVII: 406) nebo typ Barkóczi 441 ( Barkóczi 1988, Taf. XLII: 441; Droberjar 1997b, 286). Ze slovenských sídlińť známe také nálezy podobných lahví (resp. jejích zlomků) s masivním rovným okrajem. Část a okraje s hrdlem tohoto typu pochází např. z lokality Velký Meder datované od konce 2. stol. AD po počátek 4. stol. AD (Varsik 2009, 134 – 137, Obr. 2:15).

Kulovité lahve s dlouhým válcovitým hrdlem a ven vyhnutým okrajem Skleněné nádoby tohoto typu se začínají objevovat jiņ ve 2. století, avńak pouze sporadicky. Na větńí popularitě nabývají aņ v pozdně římské období a poté i době stěhování národů na počátku 5. století AD (Barkóczi 1988, 137). Z Moravy známe nálezy kulovité lahve s dlouhým válcovitým hrdlem a ven vyhnutým okrajem pouze z jediné lokality. Z kostrového hrobu z pozdní doby římské z Pohořelic pochází s největńí pravděpodobností fragmenty okraje, hrdlo této nádoby (TAB. II). Podle zachovalých fragmentů se jedná o nádobu s ven vyhnutým okrajem, dlouhým válcovitým hrdlem a dovnitř vtlačeným dnem. Podle Barkócziho členění by se dala tato láhev řadit ke skupině 118 k typům typ 286 - 299 (Barkóczi 1988, 138 – 140, Taf. XXIII – XXV, 286 - 299). Přesné analogie v okolních regionech k těmto nádobám neznáme. Tato situace je vńak s největńí pravděpodobností způsobena stavem zachování tohoto typu nádoby. Pokud se snad dochovaly zlomky těchto kulovitý nádob v sídlińtním nebo funerálním prostředí, je jejich identifikace a určení téměř nemoņné. Pouze v případě nálezy alespoň části okraje s hrdlem je moņné usuzovat, ņe se jedná o lahev kulovitého tvaru s válcovým hrdlem.

56

Lahev se zprohýbanými stěnami Lahve se zprohýbanými stěnami jsou v barbariku vzácně se vyskytujícím tvarem nádoby. Jejich datace spadá do 3. století AD (Barkóczi 1988, 150-151). Z Moravy známe pouze jediný nález tohoto typu nádoby (TAB. II). Na sídlińti z doby římské v Mikulčicích byla nalezena část trubkovitého hrdla skleněné lahve, které plynule přechází v horní výduť, a na které jsou patrné pozůstatky zprohýbání stěn (Himmelová 1995, 96). Pokud se vńak podíváme na dokumentační kresbu tohoto zlomku nádoby (Obr. III: 9) zjistíme, ņe není moņné zcela jednoznačně určit, zda se původně opravdu jednalo o láhev se zprohýbanými stěnami. Revize tohoto určení bohuņel není moņná, protoņe větńina nálezů římského skla z této lokality byly zničeny při poņáru depozitáře v září 200724. Nálezy skleněných římských lahví ze soudních regionů zatím nejsou známy, nebo nebyly dosud rozpoznány.

10.3 Pánve Nálezy skleněných pánví jsou v oblasti barbarika ojedinělé. S největńí pravděpodobností napodobují pánve podobných tvarů, které jsou mnohem častěji vyrobeny z bronzu. Nejstarńí výskyt skleněných pánví je datován do závěru 1. století AD, kdy je nález jednoho exempláře znám z Irska. Nejčastěji jsou tyto pánve vyrobeny z průsvitného skla světle zelené barvy (Isings 1957, 92). Objevují se i barevně zdobené exempláře podobných pánví, které jsou známy například z Kolína nad Rýnem, a jsou zdobeny bílými a modrými natavovanými vlákny. Datování takto zdobených skleněných pánví spadá do přelomu 2. a 3. století AD (Doppelfeld 1966, Taf.126). Dosud jedinou lokalitou nejen na Moravě, ale i v prostoru celého středoevropského barbarika, na které se vyskytl nález skleněné pánve, je Muńov. V královské hrobce byly součástí pohřební výbavy také dvě skleněné pánve (TAB. VIII; Obr. II: 1, XVI: 2) tzv. trullae s horizontální rukojetí (inv. č. 51/88-117 (2) vyrobené z průsvitného mléčného skla (Tejral 1993, 455; Follman - Schulz 2002, 391, 597). První 24

konzultace s M. Mazuchem, červenec 2014

57

pánev se zachovala ve velmi dobrém a téměř kompletním stavu. Druhý exemplář byl silně poničen a dochovala se z něj pouze část rukojeti a fragment výduti (Follman - Schulz 2002, 602). Skleněné pánve tohoto tvaru se objevují ve dvou variantách: niņńí varianta typ 75a a hlubńí varianta typ 75b. Nálezy z muńovského hrobu se řadí k niņńí variantě typ Isings 75a (Isings 1957, 92).

10.4

Picí rohy

Skleněné picí rohy patří na území barbarika k ojedinělým nálezům. Jejich typologické členění vytvořila V. Evison, který tyto nálezy rozdělil do 3 skupin na základě barvy, tvaru a výzdoby (Evison 1975). Tyto nálezy se na území střední Evropy vyskytují od 3. století AD (Svobodová 2008, nečíslováno). Z Moravy známe pouze jediný zlomek skleněného picího rohu, který pochází ze sídlińtního prostředí v Mikulčicích (inv. č. 594 - 467/88). Jedná se o fragment okraje (TAB. VIII; Obr. III:14), který je vyrobený z modrozeleného skla (Zeman 1999, 51). Podle Eggersova členění by se mohla jednat o typ E 246 – 247 nebo 249. Skleněné pící rohy tohoto typu byly vyráběny v Pannonii zejména ve 4. století, ale není zcela vyloučena jejich produkce jiņ od konce 3. století (Droberjar 1997b, 286; Eggers 1951, Taf. 16: 246 – 247, 249). Nález podobného picího rohu známe i ze sousedního Slovenska. Zde byl na sídlińti v Beckově objeven téměř celý picí roh vyrobený ze světle zeleného průsvitného skla, na kterém se nachází natavené vlákno stejné barvy. Datace nálezu z Beckova spadá do 4. století AD. Dalńí fragmenty skleněných picích rohů ze Slovenska pochází z lokalit Stupava a z okolí Komárna (Varsík 2009, 139, 142, Obr. 6: 1). V prostoru Dolního Rakouska byl skleněný pící roh nalezen při výzkumu výńinného kníņecího

sídla

na

lokalitě

Oberleisenberg.

Skleněné

pící

rohy

tedy

s největńí

pravděpodobností můņeme řadit mezi ukazatele vysokého sociálního statutu jejích majitelů (Varsík 2009, 139, 141).

58

10.5 Balsamaria Tyto drobné nádobky se pouņívaly na vonné oleje, mastičky a ostatní kosmetické přípravky. Na nańe území se k nám mohly dostávat jako ,,přepravní kontejnery“ těchto kosmetických přípravků. Při povrchovém sběru na sídlińti z doby římské ve Vlčnově – Dolním Němčí (Droberjar 1988, 84; Zeman 1999, 51) byl nalezen zlomek hrdla se zbytkem ven rozńiřující se vydutě (TAB. VIII; Obr. XVIII: 5). Podle E. Droberjara by se mohlo jednat o typ Berger 189. Podobné nálezy se objevují např. v Panonnii, a to zejména ve 2. – 3. století (Droberjar 1988, 84). Dalńí balsamaria z Moravy pocházejí z neznámé lokality, nacházející se pravděpodobně na Břeclavsku nebo Mikulovsku (TAB. VIII). Jedná se o dvě celé nádobky vyrobené ze světle modrého skla. Tato balsamaria mají ven rozevřenou horní část, krátké ńtíhlé tělo a rozńířenou dolní část. Z dalńí nádobky, která byla vyrobená ze světle hnědého skla, se zachovala pouze horní ven rozevřená část. Jelikoņ vńak o těchto nádobkách nejsou známy ņádné nálezové okolnosti, není moņné ani určit, zda pochází z římského kontextu. Balsamaria podobného typu se vyskytují jiņ v v závěru doby laténské a na Moravě je v tomto kontextu známe např. z lokality Staré Hradisko, kde se nacházely 3 exempláře. Ze slovenského území jsou známy nálezy balsamarií ze dvou lokalit. První z těchto lokalit je ņárové pohřebińtě Kostolná při Dunaji, kde bylo balsamarium nalezeno mezi milodary v jednom z hrobů (Kolník 1980, 107; Pomykalová 2015, 35: Tab. 1, 68). Druhou slovenskou lokalitou, na níņ bylo nalezeno balsamarium, jsou Diakovce. Při povrchovém sběru zde měla být nalezena lahvička určená jako balsamarium, ovńem tento exemplář se do dneńních dnu nedochoval. Není ani známo, zda se v případě Diakovic jednalo o sídlińtě nebo pohřebińtě, datace je také neznámá (Krekovič 1987, 247; Pomykalová 2015, 35: Tab. 1, 92-93).

10.6 Nádoby zdobené malováním Skleněné nádoby zdobené malování se na území barbarika vyskytují výjimečně. Z Moravy je známe ze dvou lokalit a to pouze ve zlomcích (TAB. VIII).

59

Z královského hrobu z Muńova pochází několik skleněných fragmentů, na kterých se zachovaly stopy malování. Bohuņel se fragmenty této nádoby dochovaly v tak malém počtu, ņe není moņné rekonstruovat tvar ani typ nádoby, ze které pochází (Peška – Tejral 1990, 174) ovńem je moņné předpokládat, ņe se jednalo o misku. Dalńím exemplářem skleněné nádoby známé z Moravy, který byl zdoben malováním, je zlomek nádoby pocházející ze sídlińtě z Vlčnova – Dolního Němčí. Tento fragment je vyrobený z bezbarvého průsvitného skla (inv. č. 103.042), který je zdoben bílými malovanými prouņky. Nález tohoto malovaného zlomku byl učiněn při povrchových sběrech a jeho bliņńí nálezové okolnosti nejsou známi (Droberjar 1988, 83). Nález zlomku nádob zdobený malováním známe na ze Slovenska ze sídlińtě ve Velkém Mederu. Zde byl v části sídlińtě datované do 3. století AD nalezen drobný skleněný zlomek s malovanou výzdobou. Jedná se vńak o tak malý fragment, ņe není moņné určit, z jaké nádoby původně pocházel (Varsik 2009, 137, 134, Obr. 2: 8). Z území Polska pochází nálezy pohárů s malovanou výzdobou ze závěru starńí doby římské. Ovńem nálezy z Polska jsou zdobeny naprosto jiným typem malby (Stawiarska 1999, 103, 123) neņ fragmenty, které známe z Muńova a Velkého Mederu, a tato analogie je proto pouze velmi vzdálená.

10.7 Poháry poháry zdobené fasetováním pohřebiště

3

sídliště

2

cylindrické poháry

povrchový sběr

poháry zdobené natavovanými vlákny

poháry se zprohýbanými stěnami

poháry bez bliţšího určení 1

3 1

1

2

2 1

Tab. 7: Zastoupení skleněných pohárů na Moravě (Mapa 4). Skleněné poháry patří v průběhu mladńí doby římské v prostoru středoevropského barbarika k jednomu z nejrozńířenějńích typů skleněných nádob. Jejich nálezy jsou známé z pohřebińť a hojně také ze sídlińť (např. Zeman 1961, Stawiarska 1999, Hrnčiarik 2009, Varsik 2009, Pomykalová 2015). Z prostředí Moravy známe nálezy pohárů nejčastěji ve fragmentárním stavu zachování (TAB. III).

60

O popularitě pohárů svědčí také jejich keramické napodobeni vyráběné Germány podle originálních římských předloh. Nejčastěji byly takto napodobovány poháry s fasetovanou výzdobou a poháry se zprohýbanými stěnami tzv. faltenbecher. Nálezy těchto napodobenin se nejčastěji vyskytují na sever od Dunaje v oblasti Čech a Polska, kam jiņ nebyl import sklených pohárů tak intenzivní jako např. na Slovensku, kde se keramických napodobenin skleněných pohárů vyskytuje minimum (Hegewisch 2005b, 240-292; 2005a, 86-90). Poháry zdobené fasetováním Poháry zdobené facetami patří k nejrozńířenějńímu typu těchto nádob na Moravě. Charakteristická výroba těchto pohárů je nejčastěji tvořena vybruńovanými ovály, kruhy, kosočtverci nebo vzájemnou kombinací těchto motivů. Objevují se vńak i poháry, jejichņ fasetovaná výzdoba je plastická, nejčastěji vyrobená pomocí natavovaných vláken (např. Eggers 1951, Stawiarska 1999, Barkóczi 1988). Díky této charakteristické výzdobě je často moņné rozeznat fragmenty fasetovaných pohárů od zlomků jiných nádob. Z největńího ņárového pohřebińtě doby římské na Moravě v Kostelci na Hané, pochází nálezy fragmentů ze dvou skleněných pohárů s fasetovanou výzdobou. V jednom z ņárových hrobů byly nalezeny slitky naņloutlého skla, mezi nimiņ se nacházel i silnostěnný skleněný zlomek (inv. č. 4426), který byl zdoben vybruńovanými ovály na těle poháru a dvojicí jemných vodorovných ņlábků pod okrajem (Zeman 1961, 114; Tejral 1975, Abb. 12: 14). Podle dochovaných vybruńovaných oválů je moņné určit, ņe jedná o typ Eggers 230 (Eggers 1951, Taf. 16). Skleněné poháry tohoto typu se vyskytují převáņně v oblastech severních Germánie, a to např. v severním Polsku v prostoru Wielbarské kultury (Hečková 1982, 23, 26, Taf. XVIII, Taf. XXI; Stawiarska 1999, 302). Podobné nálezy skleněných fasetovaných pohárů pochází také z oblasti Pannonie, zde se vńak objevují ve zcela jiném kulturním prostředí. L. Barkóczi označuje ten typ fasetovaného poháru jako typ 166 (Barkóczi 1988, Taf. XV: 166). Druhý pohár z pohřebińtě v Kostelci na Hané reprezentuje vzácnějńí typ fasetovaného poháru na noņce s plastickými fasetami. Poháry s tímto typem výzdoby by mohly být řazeny i do skupiny skleněných pohárků zdobených natavovanými vlákny, já jsem se vńak rozhodla vzhledem k charakteru jeho výzdoby, zařadit jej do skupiny pohárků s fasetovanou výzdobou. Exemplář z Kostelce na Hané se dochoval pouze v podobě několika zlomků, z nichņ je moņné identifikovat část masivní noņky a fragment stěny nesoucí výzdobu v podobě plasticky

61

nataveného oválu (inv. č. 4682 a 4685). Oba fragmenty byly vyrobeny ze silnostěnného skla naņloutlé barvy (Zeman 1961, 170). Podle Eggersovi typologie se s největńí pravděpodobností jedná o typ E 195 (Eggers 1951, Taf. 14: 195). Nález podobného typu skleněného poháru s plastickou fasetou je ze sídlińtní lokality Beckov na Slovensku (Varsik 2009, 134 Obr. 2). V. Varsik označuje tento zlomek jako část skleněného poháru s plastickou výzdobou obloukového vlákna (Varsik 2009, 139). Podle dokumentační kresby v práci V. Varsika (2009, 134 Obr. 2) usuzuji, ņe se jedná o zlomek nádoby stejného typu jako v Kostelci na Hané. Z královského hrobu v Muńově byl také nalezen zlomek skleněného poháru, zdobený vybruńovanými fasetami, který lze ztotoņnit s typem Eggers 185 (Tejral 1994, 303, Eggers 1951, Taf. 14: 185). Nález podobného skleněného fasetovaného poháru, který je znám z Muńova, pochází také ze Slovenska z lokality Kostolná. Nacházel se zde v inventáři hrobu datovaného do počátku 2. století AD (Krekovič 1987, 233, 245). Ze sídlińtního prostředí na Moravě byly zlomky fasetovaných pohárů nalezeny pouze ve dvou exemplářích, které pochází z Mikulčic (Obr. III: 13, 18). Zde byly nalezeny fragmenty dvou skleněných pohárků s fasetovanou výzdobou (inv. č. 594 – 133/84 a 594 – 497/68). Oba fragmenty byly vyrobeny z průsvitného naņloutlého skla a jsou zdobeny vybruńovanými kulatými fasetami (Himmelová 1995, 96, 99). Cylindrické poháry Nález poháru cylindrické tvaru je na území Moravy naprosto ojedinělý a není bohuņel s jistotou doloņitelný. Na lokalitě Vlčnov – Dolní Němčí byl v jednom ze zahloubených sídelních objektů nalezen zlomek poháru okraje skleněné nádoby, o němņ literatura uvádí, ņe se pravděpodobně jedná o zlomek z poháru cylindrického tvaru s dovnitř zesíleným okrajem (Droberjar 1988, 84; Zeman 1999, 51). Toto určení vńak není moņné zcela jistě potvrdit, snad by se mohlo jednat o zlomek cylindrického poháru, který Barkóczi označuje jako typ 62 (Barkóczi 1988, Taf. VI: 62), který se na území barbarika vyskytuje ojediněle a je vzácný i na území římských provincií (Barkóczi 1988, 69-70). Poháry s natavovanými vlákny (,,niťový“ dekor) Z moravského území známe také nálezy skleněných pohárů, jejichņ výzdoba je tvořena pomocí natavovaných vláken. Tato natavovaná vlákna mohou mít různý tvar, barvu a

62

dekorační motiv (Barkóczi 1988). Poháry s výzdobou natavovaných vláken jsou typickým výrobkem sklářských dílen v Kolíně/Rýnem (Droberjar 1997b, 286; Zeman 1999, 51). Výskyt pohárů s tímto typem výzdoby je v germánském prostředí datovaný do počátku mladńí doby římské (Zeman 1999, 50). Z prostředí Moravy známe nálezy skleněných pohárů s natavovanou výzdobou zatím pouze ze sídelních lokalit. Fragmenty dvou různých pohárů s natavovanou výzdobou (inv. č. 594 – 1991/57) byly nalezeny při výzkumu sídlińtních objektů z doby římské v Mikulčicích (Droberjar 1997b, 286). Oba zlomky byly vyrobeny z průsvitného skla, jeden byl nazelenalé barvy, druhý bezbarvý (Obr. III: 6, 10). Oba zlomky byly zdobeny hadovitým motivem z natavených skelných vláken (Himmelová 1995, 96). Přesné typologické určení těchto zlomků není moņné, ovńem s největńí pravděpodobností pochází ze skleněných pohárů na noņkách zdobených natavovanými hadovitými motivy ze sklených vláken typ E 189-190. (Droberjar 1997b, 286, Eggers 1951,Taf. 14: 189 – 190). Dalńím nálezem, který by mohl patřit do skupiny skleněných pohárů s plastickým natavovaným dekorem je zlomek pocházející z Vlčnova – Dolního Němčí. Byl zde nalezen zlomek skla, zdobený plastickým horizontálním oběņným niťovým dekorem ze skelných vláken, pocházejí s největńí pravděpodobností z poháru (Zeman 1999, 51). Z povrchové prospekce, na sídlińtní lokalitě Hrubá Vrbka, pochází zlomek čirého skla, na němņ se dochovala plastická výzdoba v podobě nataveného skelného vlákna mléčné barvy.25 Podle popisu se s největńí pravděpodobností jedná o zlomek římského poháru zdobeného dekorem z natavovaných skelných nití. Skleněné poháry zdobené natavovanými skelnými vlákny známe také z germánských sídlińť na Slovensku. Ze sídlińtě na lokalitě Velký Meder je z celkového souboru 48 skleněných zlomků moņné s jistotou identifikovatelný minimálně jeden zlomek, který byl zdoben nataveným natavovaným skleněným vláknem (Varsik 2009, 134 Obr. 2: 5). Nálezy skleněných fragmentů, včetně zlomku s natavovanou výzdobou jsou ve Velkém Mederu datovány od druhé poloviny 2. století AD, a objevují se i v průběhu 3. století AD (Varsik 2009, 135, 137).

25

Konzultace s M. Ďugou, dne 26. 6. 2015

63

Také z území Dolního Rakouska ze sídelní lokality Limberg je znám nález jednoho fragmentu skleněného poháru, který by bylo moņné přiřadit k pohárům s natavovanou plastickou výzdobou. Toto sídlińtě je pouze rámcově datováno od 2. století AD do první poloviny 3. století AD (Pomykalová 2015, 99). Poháry se zprohýbanými stěnami K vzácně se vyskytujícím nálezům z území středoevropského barbarika patří skleněné poháry se zprohýbanými stěnami. Jediné dva fragmenty skleněných pohárů, které je moņné přiřadit k tomuto typu, pochází z Mikulčic (inv. č. 594-295/63 a 594-384/71). Zde z nálezů ze sídlińtě pochází zlomky ze dvou skleněných pohárů se zprohýbanými stěnami (Obr. III: 17). Jeden fragment byl vyroben ze zeleného průsvitného skla, druhý poté ze skla bezbarvého (Himmelová 1995, 94, 97). Typologicky by mohly být fragmenty z Mikulčic zařaditelné k typu Barkóczi 111, 113 (Barkóczi 1988, 85-86), ovńem vzhledem ke stavu zachování, není moņné typologickou skupinu přesně určit. Skleněné poháry se zprohýbanými stěnami byly na území impéria vyráběny zhruba od poloviny 1. století AD a jejich výskyt je datován do průběhu 2. století AD (Barkóczi 1988, 85-86). Avńak podle výskytu na lokalitě Mikulčice, která je datována do mladńí aņ pozdní doby římské lze usuzovat, ņe skleněné poháry se zprohýbanými stěnami se v germánském prostředí vyskytovali i v pozdějńím období (Zeman 1999, 44, 46). Neurčitelné poháry Skleněné poháry, stejně jako dalńí typy skleněných nádob, se nejčastěji vyskytují v podobě zlomků, u nichņ není moņné určit typologické zařazení. Skleněné zlomky pocházející z pohárů pochází podle mého vyhodnocení ze 4 moravských lokalit. Ve 2 případech se jednalo o sídlińtní lokality (např. Himmelová 1995, Zeman 1999), v jednom případě o pohřebińtě (Zeman 1961, 34) a v jednom případě o povrchový sběr. Mezi zlomky skleněných pohárů z moravských lokalit se nejčastěji nacházeli fragmenty noņek blíņe neurčitelných typů pohárů (Zeman 1999, 45, 51). Datace pohárů na noņce spadá do období 2. století AD jejich nálezy z germánského prostředí jsou známy aņ závěru doby římské (Filarska 1962, 94). Jeden exemplář fragmentu noņky (prstencové) poháru byl nalezen např. na lokalitě Hluk – Dolní Němčí (Obr. XVIII: 2). Výskyt obdobných zlomků je moņné pozorovat také na germánských sídlińtích na Slovensku, kde jsou známi např. z lokality Chotín, kde je vńak jejich výskyt četnějńí, neņ na sídlińtích na

64

Moravě. Tato situace je pravděpodobně způsobena těsný sousedstvím slovenských lokalit s hranicí římského impéria (Varsík 2009, 136).

10.8 Neurčené zlomky a slitky skleněných nádob Skleněné nádoby se na sledovaném území nejčastěji vyskytují ve formě slitků a fragmentů (TAB. IV – VI; Obr. XVII - XVIII). Tato situace je nejvíce patrná v době římské, kdy v germánském prostředí dominoval ņárový pohřební ritus a milodary bývají často nenávratně poničeny ņárem během kremace. Skleněné slitky známe také z prostředí sídlińť, zde se ovńem vyskytují zřídka. Převáņná větńina zlomků (3/4) pochází ze sídlińtních lokalit, kde se nacházely v zásypech různých sídlińtních objektů nebo kulturních vrstvách. Zlomky skleněných nádob známe také ze 4 ņárových pohřebińť z doby římské. Skleněné zlomky se zde nachází v urnách společně s milodary a byly k pohřbu přidány aņ po kremaci (např. Zeman 1961, 170). Fragmenty skleněných nádob jsou známy také z povrchových sběrů, ovńem u těchto nálezů je problematická jejich datace vzhledem k absenci archeologického kontextu. Zlomky a slitky skla ve větńině případů nemohou pomoci při poznání výskytu spektra skleněných nádob na studovaném území, jejich cenná výpovědní hodnota spočívá v moņnosti studia výskytu skleněných nádob obecně na zkoumaném území. V této kapitole zmíním také některé zajímavé zlomky skleněných nádob z moravských lokalit. Ze sídlińtních nálezů na lokalitě Mikulčice pochází mimo jiné také dno skleněné nádoby s prstencovou noņkou (inv. č. 594-296/63). Z. Himmelová označila tento nález, jako pravděpodobný zbytek dna římské závěsné nádoby (Himmelová 1995, 85). Podle dokumentační kresby (Obr. III: 16) není vńak toto určení zcela jasné. Je zřejmé, ņe se jedná o fragment dna skleněné nádoby (pravděpodobně poháru) na duté prstencové noņce, který je přibliņně uprostřed provrtán. U této nádoby by se mohlo jednat o druhotné vyuņití skleněného fragmentu za účelem výroby závěsku. Revize tohoto nálezu vńak není moņná, byl zničen při poņáru depozitáře v roce 200726.

26

Konzultace s M. Mazuchem, červenec 2014.

65

Z Mikulčic pochází také dalńí 4 dna (Obr. III: 4, 7, 11, 12) a jedno ucho (Obr. III: 8) ze skleněných nádob v různém stavu zachování. Není podle nich moņné rekonstruovat typ ani tvar nádoby (Himmelová 1995, 94, 98, 99, 100), ovńem jsou dokladem výskytu skleněných nádob na germánských sídlińtích v době římské. Zlomek ucha (bez inv. č.) se podařilo objevit také povrchovou prospekcí z poruńeného hrobu ve Velaticích (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 260). Jedná se o zlomek páskového ucha vyrobeného ze zelenavého skla (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 275). Podobná ucha se objevují na lahvovitých tvarech nádob (Hrnčiarik 2009, 171 Abb. 6: 43 – 44) pro něņ jsou typická ucha zdobena kanelování. Toto kanelování vńak na velatickém exempláři chybí (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 260). Posledním fragmentem, který zde uvedu, pochází z lokality Uherský Brod ,,Za Kučovskou lávkou“. Zde byl při povrchové prospekci objeven fragment skleněného předmětu nebo nádoby, který T. Zeman určuje jako zlomek pokličky (Zeman 1999, 52). Tento zlomek jsem vńak při svém studiu neměla k dispozici a podle dokumentační kresby (Zeman 1999, Tab. 32: 3) není moņné tento fragment relevantně posoudit. Dále se jiņ v moravských nálezech objevují pouze drobné a neurčitelné zlomky a slitky, u nichņ není moņné určit, z jaké části nádoby pochází.

11. Ostatní skleněné předměty V této kapitole jsou obsaņeny dalńí skleněné předměty vyrobené ze skla, které byly nalezeny na území dneńní Moravy (TAB. VII - VIII; Mapa 6 - 7).

11.1 Skleněný náramek Skleněné náramky jsou ńperkem, který se v germánském prostředí vyskytuje výjimečně (Rajtár 2001). Z moravského území nebyl doposud znám ņádný archeologický nález tohoto vzácného skleněného předmětu. Avńak v roce 2013 objevil amatérský hledač při povrchovém sběru na katastru obce Stráņnice fragment tordovaného náramku vyrobeného z černého neprůsvitného skla, který s největńí pravděpodobností pochází z doby římské (Obr. XXII: 5). Na lokalitě se vyskytovaly také římské mince, spony, fragmenty skleněných náramků z doby laténské a dalńí předměty charakterizující tuto lokalitu jako polokulturní sídlińtě z doby laténské a římské.

66

Nálezy velmi podobných skleněných náramků známe např. ze Slovenska z prostředí římského vojenské stanice na lokalitě Iņa (Rajtár 2001, 32, Obr. 2). Dva ojedinělé nálezy fragmentů skleněných náramků pochází také z oblasti severních Čech (Kacl 2012, 68).

11.2 Hrací kameny a terčíky Z Moravského prostředí známe také ojedinělý nález skleněných hracích kamenů. V prostoru římské vojenské stanice na lokalitě Muńov – Burgstall byly při archeologických výzkumech nalezeny také 3 skleněné hrací kameny, pocházející s největńí pravděpodobností z deskové stolní hry. Jedná se o dva menńí hrací kameny z tmavě modrého skla a jeden větńí, vyrobený ze skla světle modrého. Nálezy těchto hracích kamenů se s největńí pravděpodobností pojí s působením římských vojenských jednotek na této lokalitě. Nejčastěji byly hrací kameny vyráběny z kosti nebo různých druhů kamenů např. vápenec nebo z křemene. Varianty hracích kamenů vyrobených ze skla jsou vzácnějńí. Z prostředí Čech, známe hrací kameny např. z lokality Dobřichov, kde byl v jednom z hrobů nalezen fragment jednoho skleněného hracího kamene spolu se 14 vápencovými hracími kameny, nebo z pohřebińtě v Plotińti nad Labem, kde byly v hrobě 182 nalezeny 3 kusy hracích kamenů z bílého opakního skla (Kacl 2012, 68). Nález unikátního fragmentu skleněného terčíku z modrého skla pochází z hrobu v Branińovicích (Kaufmann 1961, 586). Podle dalńího hrobového inventáře, který obsahoval 27 vápencové hrací kameny dvou různých barev a 7 kostěných terčíků (Kaufmann 1961, 586), je pravděpodobné, ņe skleněný terčík byl součástí deskové stolní hry (Lehečková 1967, 110).

11.3 Kostka Ze sídelního objektu č. 875 v Mikulčicích pochází unikátní nález mozaikové skleněné kostky (i. č. 229/74), která je vyrobena z ńedomodrého skla (Zeman 1999, 46). Jediný dalńí známý nález skleněné kostky z oblasti středodunajského barbarika pochází z Čech z lokality Hradińtě nad Stradonicemi. Ovńem datování do doby římské je prozatím nejisté (Kacl 2012, 70). Přesné účel těchto skleněných mozaikových kostek vńak není znám, mohlo by se snad jednat o dalńí součást stolní deskové hry.

67

11.4 Struska Nález skleněné strusky (i. č. 7187, 18 395) pochází ze sídlińť v Uherském Brodě v polohách ,,Zběsné“ a ,,Kučovská lávka“. Nálezy z těchto sídlińť dokládají, ņe byla osídlena jak v době laténské, tak i později v době římské. Kousek strusky (i. č. 6790) byl nalezen v objektu č. 1 a 2 (pravděpodobně jedna jáma), dalńí skleněná struska (i. č. 6805) se nacházela v objektu č. III (Zeman 1999, 81). Vzhledem k polykulturnímu charakteru lokalit není moņné povaņovat tyto nálezy za doklad sklářské výroby v době římské v barbariku.

11.5 Skleněné aplikace Skleněné aplikace známe v době římské z území Moravy ve formě gem vkládaných do prstenů a skleněných okének v keramických nádobách (TAB. VII; Mapa 6). Prsteny Jediný kompletní exemplář římského prstenu se skleněnou gemou z území Moravy známe z povrchového sběru na lokalitě Prosiměřice poloha Za mlýnem (Jílek - Řebounová 2009, 8, 2). Jedná jednoduchý prsten s mírně oválnou obroučkou, v němņ je zasazena skleněná gema vyrobena modré barvy, která nese schematické vyobrazení delfína s trojzubcem (Obr. IV: 9, XXVI: 1). Podle způsobu provedení a pouņitého materiálu, je prosiměřický exemplář moņné datovat do období 2. /3. století AD (Jílek – Řebounová 2009, 3). Do této skupiny nálezů by mohl náleņet nález ņelezného prstenu s očkem, nalezený na pohřebińti z doby římské ve Velaticích v hrobu č. 9. V očku tohoto prstenu mohla být vloņena skleněná vloņka nebo gema, která se vńak nezachovala. Podle tvaru je moņné prsten z Velatic zařadit do typologie Ch. Beckmann k typu 20 (Beckmann 1969, 38). Tyto prsteny se objevují jiņ v 1. stol AD (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 254). Ale jejich výskyt je moņné pozorovat aņ do 3. Století AD, o čemņ svědčí nálezy z několika pohřebińť v Německu, např. v Preetz nebo Karlsburg (Jílek – Kuča – Sojková 2011, 255).

68

Nádoby s vloţenými okénky Keramické nádoby se skleněným vloņenými okénky se objevují velmi vzácně. Otvor pro skleněné okénko byl vytvořený ve stěně nebo dnu nádoby jeńtě před jejím vypálením. Následně byl do otvoru usazen poņadovaný kousek skla, který bylo nutné jeńtě zahladit, aby mezi skleněnou vloņkou a tělem nádoby nebyly mezery. Po této přípravě mohla být nádoba vypálena (Sakař 1967, 429). V některých případech byly místo skleněných vloņek pouņity nerosty (Sakař 1967, 416). Z moravského prostředí je známe nálezy keramických nádob se skleněnými okénky ze sídlińtě v Hulíně (Obr. V: 2), Pavlově (Obr. V: 3) a Komořanech (Obr. V: 1). Ze sídlińtě v Hulíně ,,Přední Nivy“ pochází spodní část poháru, v jehoņ stěně se nacházelo skleněné okénko (Čižmářová 1989, 73). Dalńí nález pochází z lokality Podbřeņice – Komořany z chaty Z -5. V nálezovém inventáři tohoto objektu byl nalezen zlomek dna s částí stěny pocházející z bohatě zdobené keramické misky. Ve dně této nádoby se nacházel otvor, do kterého byl vloņený zlomek skla vytvářející okénko (Čižmářová 1989, 73). Posledním exemplářem nádoby s vloņeným skleněným okénkem je nález z Pavlova poloha ,,U topolů“. Z objektu č. 3 pocházel zlomek keramického poháru, v jehoņ stěně se nacházel kruhový otvor vyplněný skleněnou vloņkou (Čižmářová 1989, 73). Nálezy tohoto typu nádob známe také Čech, kde se vńak vyskytují pouze ve funerálním prostředí ve funkci urny (např. Luņce n. Vltavou). Keramické nádoby s vloņenými skleněnými okénky jsou z prostředí Čech známé taky v době stěhování národů (Tvrńice u Ņatce), kde se objevují jako milodary v hrobech (Sakař 1967, 420; 424). Výskyt nádob s vloņenými skleněnými okénky je znám jiņ ze starńí doby bronzové, kdy se takto upravené nádoby objevují v Tróji, a v oblasti Kavkazu. V době římské se tyto nádoby objevují v 1. století AD, v oblasti jiņního Povolņí v sarmatských kostrových hrobech, kde se vyskytují v podobě pohárů (Sakař 1967, 416). V oblasti černjachovské kultury se s takto upravenými nádobami setkáváme aņ později ve 3. – 4. Století AD, kde se opět objevují jako součást hrobového inventáře. Mezi badateli existuje několik názorů, proč byly keramické nádoby takto upravovány. Nejpravděpodobnějńím účelem takto upravených keramických nádob je jejich estetická funkce. Vloņené skleněné okénko mohlo při naplnění nádoby tekutinou slouņit k vytváření světelných efektů, čemuņ nasvědčuje aplikace skleněných

69

okének do keramických pohárů, která známe pohřebińtě Vemestad in Kvass v Norsku, kde bylo nalezeno 11 keramických pohárů s vloņeným skleněnými okénky (Sakař 1697, 427). Nelze vńak také vyloučit kultovní účel těchto nádob, čemuņ by nasvědčovali jejich nálezy ve funerálním prostředí (Sakař 1697, 428).

12. Nálezy skleněných předmětů z doby stěhování národů na Moravě

sídliště pohřebiště povrchové sběry

skleněné nádoby a jejich fragmenty 2 11

neurčitelné zlomky a slitky

skleněné korálky

skleněné aplikace

2

14

Tab. 8: Přehled skleněných nálezů u doby stěhování národů na Moravě.

lahve pohřebiště sídliště povrchový sběr

2

zdobené poháry 3 1

nezdobené poháry 3

misky

balsamaria

zlomky

1

2

5 1

Tab. 9: Přehled tvarů skleněných nádob na Moravě v době stěhování národů (Mapa 8).

12.1 Poháry Skleněné poháry z doby stěhování národů jsou v moravských nálezech zastoupeny v o poznání niņńím mnoņství, neņ v době římské. Z tohoto důvodu jsem rozdělila nálezy skleněných pohárů pouze na dvě skupiny, a to podle přítomnosti nebo absence výzdoby.

Nezdobené poháry Nálezy nezdobených pohárů známe v různém stupni zachování z pěti moravských lokalit. Nejlépe zachovalý nezdobený skleněný pohár pochází z kostrového hrobu v Charvátech (Obr. XXIII: 3). Jedná se o pohár vejčitého tvaru (inv. č. 9113), který je vyrobený z olivově zeleného průsvitného skla (Tejral 1982, 201). Spodní část poháru byla poničena, ovńem bylo moņné plně rekonstruovat jeho celý tvar. Okraj poháru je mírně vyhnutý ven a tvoří drobné obroubení (Loskotová 2012, 189). Podle Barkocziho členění by se mohlo jednat o typ 37 (b) (Barkóczi 1988, 75).

70

Dalńí jednoduchý nezdobený pohár (inv. č. 68417) pochází také z kostrového hrobu z 1. poloviny 5. století AD z lokality Drslavic ,,Nivky“ (Tejral 1982, 301). Jedná se o pohár se zvoncovitě tvarovaným okrajem, který byl vyrobený z olivově zeleného skla (Obr. XXIII: 1). Spodní část poháru je pońkozena, ale je moņné rekonstruovat jeho tvar. Datace tohoto nálezu (Tejral 1982, 301) odpovídá také nález z Charvát (Loskotová 2012, 189 - 190). Z kostrového pohřebińtě z doby stěhování národů ve Velaticích pochází z jednoho z hrobů několik fragmentů dna, okraje a těla skleněného poháru (Obr. XXIII: 4). Informace o tomto nálezu jsou velmi strohé, chybí údaje o barvě, rozměry, atd. (Tejral 1982, 220). Bohuņel v depozitáři MZM, kde měl být matriál z tohoto hrobu včetně, fragmentů skleněného poháru, uloņen, se tyto předměty nepodařilo dopátrat. Podle černobílé fotografie (Tejral 1982, Taf. XXV: 2) vńak alespoň rekonstruovat tvar. Jedná se o pohár s rovným dnem a zvoncovitě rozevřeným hrdlem, který by mohl odpovídat typu Barkóczi 99 (Barkóczi 1988, 82, Taf. IX: 99). Skleněné poháry byly nalezeny také v sídlińtním prostředí. Na lokalitě Hulín byly nalezeny dva zlomky, pocházející pravděpodobně ze skleněného poháru vyrobeného z průsvitného nazelenalého skla (Spurný 1958, 635). V Muzeu Kroměříņska, kde měly být uloņeny, se podařilo dopátrat pouze jeden exemplář. Přesnějńí určení vzhledem k velikosti a stavu zachování tohoto fragmentu není moņné.

Zdobené poháry Nejlépe zachovalý skleněný pohárek z doby stěhování národů pochází z kostrového hrobu z Brna – Černých polí, který poprvé publikovala V. Hochmanová (1952, 335-336). Jedná se o kompletně zachovalý pohár s plochou okrouhlou noņkou a zvoncovitým tělem s ven rozńířeným okrajem (Obr. XXIII: 2). Výzdobu tvoří tři úzké horizontální pásky nastavených skelných vláken z opakního bílého skla. Natavovaná výzdoba bylo na některých místech pońkozená, v původním stavu se dochovalo pouze vlákno, které bylo nejblíņe okraji, po zbylých vláknech zůstaly pouze rýhy, ve kterých byly vtaveny. Datace tohoto typu poháru je značně problematická a to předevńím z důvodu velmi nízké počtu analogických nálezů. Podle stylu provedení výzdoby, která není příliń kvalitní, lze předmět alespoň rámcově datovat do první poloviny 5. století AD. Dataci poháru z Brna –

71

Černých Polí komplikuje také fakt, ņe hrob, ve kterém se nacházel, neobsahoval ņádné chronologicky citlivé milodary (Hochmanová 1952, 336-338). Největńí soubor fragmentů skleněných nádob z doby stěhování národů pochází z bohatého kostrového hrobu č. II ze Ņuráně. V inventáři tohoto hrobu se nacházeli fragmenty dvou zdobených skleněných pohárů a jedné misky. První exempláře se dochovalo v 15 zlomků, podle nichņ bylo moņné rekonstruovat, ņe se jednalo o vysoký pohár ńtíhlého tvar s profilovaným okrajem vyrobený ze světle zeleného skla, který byl zdoben vybruńovanými ovály (Obr. XXV: 1 – 5). Jedná se o značně archaický tvar poháru, který se vyskytoval jiņ v mladńí a pozdní době římské. Je také velmi zajímavé, ņe některé fragmenty poháru nesly stopy provrtání, coņ by mohlo naznačovat, ņe pohár byl pońkozen a následně reparován (Poulík 1995, 62, 108). Druhý pohár byl rovněņ vyroben ze světle zeleného průsvitného skla, v jehoņ podhrdlí se nachází řecký nápis z modrého skla vyrobený technikou natavování (Poulík 1995, 108). Nálezy pohárů s tímto typem výzdoby známe ze Skandinávie, kde se vyskytli např. v mohylovém hrobu na lokalitě Tu v Norsku. V tomto hrobě se nacházel pohár vyrobený ze světle zeleného skla, který je zdoben plastickými natavovanými ovály a obdobným nápisem z modrého skla. Dalńí analogický nález pochází také z Dánské lokality Viborg (Werner 1959, 422), která je datována do druhé poloviny 5. století – počátku 6. století. Výskyt těchto pohárů je znám také např. v Moldávii (Obr. 32), kde byl exemplář tohoto typu nalezen na lokalitě Mălăeşti (Poulík 1995, 108). Je pozoruhodným zjińtěním, ņe nápisy na těchto pohárech, jsou téměř totoņné ve vńech zkoumaných oblastech, coņ by naznačovalo existenci dálkových kontaktů napříč téměř celou Evropou. Ve volném překladu tyto nápisy znamenají „Napij se, ņij krásně“ (Obr. 33). Avńak stále není zodpovězena otázka, kde byly luxusní skleněné poháry vyráběny. Někteří badatelé hledají jejích původ v oblasti severního Přičernomoří, kde měli být vyráběny od 5. století AD, ale existuje také názor, který nevylučuje původ tohoto luxusního skleněného zboņí v oblasti východní Středomoří, konkrétně v oblasti dneńní Sýrie (Poulík 1995, 108).

72

Obr. 32: Skleněné poháry s řeckým nápisem: 1. Tu27; 2. Mălăeşti28 3. Viborg29 (podle Werner 1959).

Obr. 33: Řecké nápisy objevující se na skleněných pohárech v době stěhování národu z Tu a Mălăeşti (podle Werner 1959). Z výńinného sídlińtě v Brně - Obřanech jsou známi 2 zlomky pravděpodobně z poháru zvoncovitého tvaru z čirého naņloutlého skla se zbytky výzdoby v podobě modrých oček (bez i. č). U jednoho fragmentu je patrný náznak okrajové profilace (Burdychová 1996, 43). Typologicky se tento pohár řadí k typu Barkóczi 156 (Barkóczi 1988, Taf. XIV: 156). Pohár velmi podobného typu známe také z území Čech, kde byl nalezen v ņenském hrobu v Měcholupech (Svoboda 1965, 110). Výskyt těchto pohárů spadá na přelom 4. – 5. stol. AD. Způsob výzdoby pomocí modrých oček je typický pro některá sklářská centra v oblasti Přičernomoří, Porýní nebo v Pannonii (Barkóczi 1988,98 – 99). 27

Norsko. Moldávie. 29 Dánsko. 28

73

12.2 Balsamaria Balsamaria jsou typem skleněné nádoby, který je v nálezech z doby stěhování národu velmi ojedinělý. Z Moravy známe pouze dva exempláře skleněných nádobek z bohatého hrobu z Blučiny, které mohly být balsamarii nebo ovarii (Obr. XXIV: 1 – 2), ovńem jejich určení není zcela jasné (Tihelka 1963, 483).

12.3 Lahve s kulovitým tělem Z moravských nálezů skleněných nádob z doby stěhování národů známe nálezy lahví v pouhých dvou exemplářích. Z bohatého muņského kostrového hrobu z Blučiny pochází kromě výńe zmíněných balsamarií taký jeden exemplář kulovité lahve ve značně fragmentární stavu, kterou vńak podařilo částečně rekonstruovat (inv. č. 157.559). Tato láhev je vyrobená ze zeleného průsvitného skla, má ven vyhnutý zesílený okraj a dovnitř vtlačené dno (Obr. XXIV: 3). Typologicky je moņné nález lahve z Blučiny zařadit k typu s kulovitým tělem a konickým hrdlem Barkóczi 289 (Barkóczi 1988, 138). Druhý exemplář kulovité lahve s kónickým hrdlem pochází z kostrového hrobu č. 1/55 ze Ńaratic. Lahev měla kulovité tělo s konickým a byla vyrobena ze světle zeleného skla. Na rozdíl od exempláře z Blučiny byla tato láhev uloņena v běņném kostrovém hrobu, který se nevyznačoval ņádnými bohatými milodary (Tejral 1982, 218).

12.4 Misky Jedním z nejzajímavějńích nálezů skleněné nádoby z doby stěhování národů pochází z bohatého kostrového hrobu ze Ņuráně (Poulík 1995, 65). Kromě jiņ výńe zmiňovaných fragmentů skleněných pohárů, se v hrobovém inventáři nacházely také zlomky tmavě modrého skla (inv. č.812/3 – 52/54) pocházející pravděpodobně z misky (Obr. XXV: 6 - 9). Bohuņel podle nalezených fragmentů není moņné rekonstruovat původní tvar nádoby. Některé fragmenty byly zdobeny rytými nebo vybruńovanými liniemi, které se navzájem kříņily nebo na sebe navazovaly a vytvářely blíņe nespecifikovaný ornament. Nález takového typu nádoby je v době stěhování národů zcela ojedinělý a neznáme k němu ņádnou analogii. Je snad

74

moņné, ņe se jednalo předmět vyrobený na zakázku, ovńem tuto domněnku není moņné nijak prokázat.

12.5 Skleněné aplikace Skleněné vloņky se vyskytují jak na bronzových a zlatých předmětech jako jsou např. prsteny, spony, součásti noņů, závěsky nebo ostruhy (Droberjar 2002 315; Jílek 2009, Kacl 2012, 65).

pohřebiště sídliště povrchový sběr

prsteny 2

závěsky 2

nože 1

spony 4

náušnice 2

kování 2

Tab. 10: Výskyt skleněných vloţek a aplikací v době stěhování národů na Moravě (TAB. X; Mapa 9).

Prsteny Z kostrového pohřebińtě doby stěhování národů ve Strachotíně z hrobu č. 80 pochází honosný zlatý prsten se ńtítkem zdobený přihrádkovou inkrustací vyplněnou červeným sklem (Obr. IV: 4, XXVI: 5). Jedná se o unikátní nález, který nemá v moravském a českém prostředí analogie. Jediným dalńím takto zdobeným prstenem je nález z maďarského pohřebińtě Dunapataj – Bödpusztě, které je datováno do pol. 5. stol AD nebo později (Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985, 297). Dalńí nález prstenu pochází z kostrového hrobu z doby stěhování národů z Rakńic. Jedná se o několik zlomků bronzového prstenu se ńtítkem. V tomto ńtítku se nacházela vloņka vyrobena z modrého skla (Tejral 1982, 213).

Závěsky Z moravského prostředí jdou dosud známy pouze dva závěsky, při jejichņ výzdobě bylo pouņito skla. Prvních z nich pochází z kostrového pohřebińtě ve Strachotíně (Obr. IV: 6, XXVI: 7). Tento závěsek má lunicovitý tvar, je vyroben ze zlata a nese bohatou výzdobu v podobě granulací, filigránu, a pěti přihrádek, které jsou vyplněny skleněnými vloņkami červené barvy (Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985, 294).

75

Druhým nálezem, který patří do této kategorie, je zlatý závěsek z dětského hrobu v Luņicích (Klanica - Klanicová 2011, 251-252, Taf. 48: 21, Taf. 121: 7). Zde byl nalezen zlatý závěsek, který je zdoben 17 přihrádkami různých tvarů, vykládaný almandinovými30 vloņkami a centrální vloņkou z tmavě modrého opakního skla, imitujícího lapis lazuli

31

(Obr. IV: 1,

XXVI: 2). Povrch skleněné vloņky je na rozdíl od almandinových aplikací poničen naleptáním a mechanickým pońkrábáním (Mrázek 1996,120, 121, obr. 130).

Noţe Ojedinělým nálezem tohoto typu na Moravě je objímka rukojeti ņelezného noņe z pohřebińtě ve Strachotíně (Obr. IV: 5, XXVI: 6), která je zdobena třemi obdélníkovými skleněnými vloņkami. Objímka samotná je vyrobena z tenkého, příčně profilovaného zlatého plechu a na její čelní straně se nachází jiņ zmiňované skleněné vloņky. V hrobovém inventáři se nacházela jeńtě jedna objímka podobného typu a tvaru, která byla součástí stejného noņe, ovńem nebyla jiņ zdoba skleněnými aplikacemi (Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985, 286).

Náušnice Náuńnice z doby římské jsou ńperkem, který se v germánském prostředí vyskytuje velmi vzácně. Z území Moravy zatím neznáme ņádný nález tohoto typu ńperku. Nárůst jejich výskytu je moņné pozorovat aņ v době stěhování národů a to zejména v druhé polovině 5. století. Nejčastějńím materiálem pro výrobu náuńnic byl bronz, skleněné aplikace tvořící jejich výzdobu vyskytují se v podobě korálků (Droberjar 2002, 211 – 212). Z doby stěhování národů pochází z moravských nálezů s jistotou 3 náuńnice, jejichņ výzdobu tvoří sklo. První náuńnice pochází z kostrového pohřebińtě v Novém Ńaldorfu. Nacházela se v hrobě č. 9/23 (Tejral 1982, 207), její konstrukce je poměrně jednouchá, tvoří ji dva tenké bronzové drátky z nichņ jeden je zdoben smyčkami a drobným korálkem z bílého neprůhledného skla, který je navlečen ve spodní části ńperku (Obr. IV: 7, XXVI: 8). Z této lokality pochází z hrobu 15/23 jeńtě jedna jednoduchá bronzová náuńnice, která byla zdobena drobným 30

almandin – nejrozńířenějńí druh granátu. Název je odvozován podle starověkého nalezińtě Alabanda v Malé Asii. Podle chemického sloņení se jedná o křemičitan ņeleznatohlinitý s příměsí hořčíku a manganu. Červené zbarvení je způsobeno obsaņeným ņelezem (http://www.zivedrahokamy.cz/Almandin.html) [citováno dne 23. 5. 2015]. 31

lapis lazuli – polodrahokam výrazně modré barvy vyskytující se jako sloņenina lazuritu, kalcitu, sodalitu, pyritu a augitu a dalńích příměsí. Tento polodrahokam pochází zejména Afghánistánu, Ruska a Chile (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lapis_lazuli) [citováno dne 19. 5. 2015].

76

polyedrickým korálkem (Tejral 1982, 207). Bohuņel u této náuńnice není známo, zda korálek, který na ní byl navlečen, je vyroben ze skla. V publikaci J. Tejrala (1982) tato informace chybí a předmět se mi nepodařilo dopátrat ani ve sbírkách MZM, kde je uloņen materiál z této lokality. Zbylé dva exempláře pochází z ņenského kostrového hrobu ve Smolíně. Náuńnice, které se nacházely v tomto hrobovém inventáři, byly tvořeny jednoduchým bronzovým drátkem stočeným do tvaru kruhu, na němņ byly navlečeny skleněný a jantarové korálky. Na jedné z náuńnic byl navlečen také stříbrný závěsek (Obr. IV:8, XXVI: 9). Náuńnice byly součástí bohatého hrobového inventáře, v němņ se mimo jiné nacházel náhrdelník tvořený skleněnými, jantarovými a kamennými korálky (Svoboda 1957, 463-494; Tejral 1982, 214 - 215 Taf. XV: 8 – 9).

Kování Ozdobná kování, jejichņ součástí jsou skleněné aplikace, se na sledovaném území vyskytují zcela výjimečně. V současné době jsou známy pouze 2 exempláře ze dvou lokalit (Tihelka 1963, 467-498, Mrázek 1996, 124, obr. 107; Klanica – Klanicová 2011, 285, Taf. 71: 91-9, 121: 15). Jedno z těchto kování pochází z kostrového pohřebińtě v Luņicích. V hrobě asi sedmiletého dítěte bylo nalezeno bronzové kování opasku obdélníkového tvaru, jehoņ střed byl zdoben drobnými vloņkami z červeného granátu a také modrého a čirého skla (Obr. IV: 2, XXVI: 3). Skleněné vloņky měly s největńí pravděpodobností napodobovat drahé kameny jako např. křińťál nebo lapis lazuli (Mrázek 1996, 124, obr. 107; Klanica – Klanicová 2011, 285, Taf. 71: 91-9, 121: 15). Druhým exemplářem kování se skleněnou aplikací je nález z bohatého kostrového hrobu z doby stěhování národů z Blučiny. Zdejńí inventář obsahoval mimo jiné také krátký jednosečný meč typu sax, jehoņ jílec by zakončen ozdobnou hlavicí v podobě ploché obdélníkové základy, na níņ je napojena oválná destička. Toto ozdobné kování je z čelní strany členěno zlatými přihrádka, které převáņně vyplňují almandinové vloņky. Základna tohoto kování je členěná na 6 přihrádek ve dvou řadách, z nichņ 5 je vyplněno almandinovými vloņkami a jedna (prostřední ve spodní řadě) vloņkou ze zeleného opakního skla (Mrázek 1996, 112). Je pravděpodobné, ņe v tomto případě se nejedná o úmyslnou aplikaci skleněné

77

vloņky, ale spíńe o náhradu za ztracenou původní almandinovou vloņku. Mezi dalńími nálezy z tohoto hrobu nachází dalńí zlaté předměty zdobené přihrádkou metodou, které jsou vykládány pouze almandiny (Mrázek 1996, 112-113).

Spony Skleněné vloņky byly velmi vzácně pouņívány také pro výzdoby spon. Z moravských nálezů z doby stěhování národů známe nálezy spon se skleněnými vloņkami z 3 pohřebińť. Na největńím kostrovém langobardském pohřebińti na lokalitě Kyjov, byla v hrobu č. 803 nalezena čtyřdílná bronzová spona zdobená vloņkami z červeného průsvitného skla. Jedná se o jediný exemplář takto zdobené spony na tomto pohřebińti32 Z kostrového hrobu č. 1 z Brna - Holásek poloha ,,Chrlické čtvrtky“ pochází esovitá litá pozlacená spona. Tato spona byla zdobena vrubořezem a dvěma lůņky, v nichņ byla zasazena očka z červeného skla, která jsou podloņena folií. Konce této spony jsou zakončeny stylizovanými ptačími hlavičkami (Novotný 1955, 339). Z kostrového pohřebińtě z Holubic z hrobu č. 95 se nachází 2 stříbrné spony kruhového tvaru. Obě spony mají čelní stranu členěné přihrádkovým zdobením na 8 částí (Obr. IV: 3, XXVI: 4). Kaņdá z přihrádek, je vyplněna skleněnými vloņkami červené barvy (Čižmář 2011, 212, Taf. 23: 95/ 4 – 5; Taf. 120: 1 - 2). Sklo vyskytující se jako výzdobná aplikace na výńe zmíněných předmětech je velmi vzácné. S největńí pravděpodobností se jedná o napodobeniny stejných předmětů, které byly vykládány almandiny. Almandiny byly v době stěhování národů velmi populární, o čemņ svědčí jejich časté vyuņívání jako výzdobného prvku např. na kováních, sponách, pochvách mečů (např. Blučina), závěscích, prstenech, přezkách, opascích, apod. (Mrázek 1996, 112166). Je vńak otázkou, jak nálezy předmětů se skleněnými vloņkami interpretovat. Nízký počet předmětů, které byly sklem zdobeny je dvouznačný; jedná se o zboņí velmi luxusní, které bylo tak nákladné, ņe si jej mohl dovolit pouze velmi bohatý jedinec, nebo se naopak jedná o náhraņkový materiál, který byl levnějńí? Mnoņství nálezů zdobených almandiny hovoří spíńe 32

konzultace s R. Kozákovou dne 15. 4. 2015

78

pro první variantu. Není také vyloučená moņnost, ņe se jednalo o zakázkovou výrobu pro jedince, kteří upřednostňovali výzdobu sklem před almandiny.

79

13. Korálky Korálky patřily jiņ v pravěku k oblíbeným ņenským ńperkům a byly vyráběny z nejrůznějńích materiálů jako např. sklo, fajáns, jantar, kost, drahé kovy a drahé kameny. Skleněné korálky patřily k luxusním předmětům. Korálky představují nejrozńířenějńí skupinu skleněných nálezů nejen na Moravě, ale i v oblasti celého barbarika. Vyskytují se v různých tvarech a barvách a rozmanitou výzdobou. Pro dobu římskou jsou typické nálezy jednotlivých korálků a to jak v sídlińtním, tak i ve funerálním prostředí. Se změnou pohřebního ritu v období stěhování národů lze pozorovat jejich výskyt v hrobových celcích ve větńích počtech. Při pečlivé exkavaci hrobů lze z jejich polohy in-situ interpretovat, ņe se mohlo jednat o náhrdelníky, čítající od několika desítek aņ po stovky kusů. Nemuselo se nutně jednat pouze o náhrdelníky tvořené výhradně skleněnými korálky, ale mohly být doplněny i o jantarové, kovové a kamenné korálky jako např. z bohatého hrobu ze Ņiņelic z pozdní doby římské, dále bronzové a stříbrné závěsky s esovitou záponkou a stříbrné krouņky pocházející z bohatého ņenského hrobu ze Soběsuk (Blažek 1995; Droberjar 2002, 205).

13.1 Technologie výroby Výroba skleněných korálků patří k nejstarńím technikám sklářské výroby. Prvními vyráběnými předměty byly drobné korálky vyráběné v pravěkých sklárnách. Pro výrobu skleněných korálků se pouņívalo několik technik jako například lití, technika spékání, taņení skleněné trubičky, navíjení na jádro, mačkání, jednoduché proděravění a v neposlední řadě technika millefiori.

Navíjení na jádro Tato metoda je jednou z nejrozńířenějńích technik pro výrobu skleněných korálků. Důvodem proč byla tato technika tak oblíbená, spočívá v její jednoduchosti a rychlé výrobě. Dalńí výhodou byly nízké pořizovací náklady na jakékoli nákladné formy. Tato technika spočívá v tom, ņe se okolo kovové tyčinky omotává dlouhé skleněné vlákno. Průměr této tyčinky poté určuje i vnitřní průměr otvoru daného korálku. Touto metodou mohly být vyráběny korálky základního tvaru, které byly poté dále upravovány např. brouńením nebo dalńím tvarováním. Pomocí této metody se rovněņ vyráběly í vícebarevné

80

korálky za pomoci dalńího omotávání skelných (Obr. 34) vláken jiné barvy (Kozáková 2011, 20).

Obr. 34: Technika výroby skleněných korálků navíjených na jádro (převzato podle Kozáková 2011).

Technika millefiori Tato technologie je známá jiņ od starověku. Počátky výroby těchto korálků spadají do starověkého Egypta33. Pro tuto techniku slouņí jako základ pro výrobu skleněných korálků barevné tyčinky (Obr. 35). Pro výrobu jednoduńńích dekorů lze pouņít pouze přebíráním barevných sklovin. Tato sklovina je poté tvarována v optické formě společně s dalńími barvami. Posléze se sklo opět nahřeje a sklář z něj vytáhne skleněnou tyčinku. Tato tyčinka se po vychladnutí naseká na kousky poņadované velikosti a dále se z nich tvarují potřebné tvary (Kozáková 2011, 20).

33

http://www.catalogs.com/info/accessories/history-of-millefiori-.html [citováno dne 16. 3. 2015].

81

Obr. 35: Výroba skleněných korálků technikou millefiori (upraveno podle Kozáková 2011).

Taţení skleněných trubiček Pro výrobu takto tvarovaných korálků byla zapotřebí sklářská píńťala a přílepník. Sklář nabral na píńťalu sklovinu, kterou vytvaroval nejprve do tvaru baňky (Obr. 36). Takto vytvarovanou baňku bylo následně nutné, aby z ní sklář vytvaroval trubičku, která byla po vychladnutí nařezána na jednotlivé korálky (Kozáková 2011, 19).

Obr. 36: Technika výroby skleněných korálků za pomoci taţení skleněných trubiček (převzato podle Kozáková 2011).

Tvarování za pomoci formy: lití Při výrobě korálku za pomoci forem se sklo nejprve roztavilo v tyglíku a následně byla sklovina nalita do formy (Obr. 37). Pro vytvoření otvoru poté slouņí kolík, který musí být umístěn ve správné poloze. Tento kolík během výpalu shoří (Kozáková 2011, 18).

82

Obr. 37: Technika tvarování skleněných korálků za pomoci formy – lití (převzato podle Kozáková 2011).

Technika spékání I tato metoda patří k technikám, při kterých se pouņívá tvarování do formy (Obr. 38). Jedná se o jednu z běņně pouņívaných technik pro výrobu korálků. Do utavené a ochlazené skloviny se přidávají barviva. Připravené směs se poté nasype do formy a nechá se následně vypálit (Kozáková 2011, 18).

Obr. 38: Technika výroby skleněných korálků tvarováním za pomoci formy – spékání (převzato podle Kozáková 2011).

Proděravění Při výrobě korálků touto technikou nutná otevřená forma, do které se vlévala sklovina. Jakmile byla sklovina nalita ve formě, propíchl ji sklář ostrým nástrojem (Obr. 39). Po tomto nástroji zůstal nesouměrný průvlek. Jednalo se o jednoduchou výrobní techniku, která vńak nebyla příliń rozńířená (Kozáková 2011, 18).

83

Obr. 39: Technika výroby skleněných korálků za pomoci otevřené formy (převzato podle Kozáková 2011).

Stlačování Sklovinu lze touto metodou tvarovat kolem nástroje dvěma způsoby. U prvního způsobu byl jeden kus skloviny přehnut přes nástroj (Obr. 40). Druhým způsobem jak vytvořit takto tvarované korálky je smáčknutí dvou samostatných kousků skla k sobě (Obr. 41). Takto tvarované korálky mohly být dále zdobeny např. za pomoci razidel a to jiņ v průběhu jejich výroby. Nevýhodou této techniky je častý výskyt nečistit s vzduchových bublin, které vznikají při slučování (Kozáková 2011, 19).

Obr. 40: Výroba skleněných korálků za pomoci stlačování přes nástroj (převzato podle Kozáková 2011).

Obr. 41: Výroba skleněných korálků za pomoci smáčknutí dvou skleněných korálků (převzato podle Kozáková 2011).

84

13.2 Typy skleněných korálků nalezených na Moravě Skleněné korálky z doby římské a doby stěhování národů jsou v této kapitolo pospány podle typových skupin, které jsou zastoupeny v nálezech z území dneńní Moravy. Katalogový seznam skleněných korálků je uveden v přílohových tabulkách (TAB. XI – XXXV). Kresebná a fotografická dokumentace je provedena metodou výběru nálezů z několika lokalit (Obr. VI – XV, XIX – XXII, XXVII – XXXIV). Do tabulkového katalogu nejsou zahrnuty nálezy z lokalit Kyjov a Luņice, a to z důvodu absence klíčových informací jako jsou inventární čísla, barva, rozměry, apod. Tyto dvě lokality jsou uvedeny v mapách označujících výskyt skleněných korálků v době římské (Mapa 10) a době stěhování národů (Mapa 11), a to z důvodu kompletního zmapování výskytu skleněných korálků na území Moravy. Aņ budou korálky z těchto lokalit kvalitně publikovány, bude moņné doplnit přehledové tabulky výskytu skleněných korálků na Moravě.

Kulovité / soudečkovité korálky, skupina I Do této skupiny se řadí typy korálků T – M 1 – 28. Jedná se o kulovité / soudečkovité korálky, které se dále dělí do 3 podskupin podle velikosti. První podskupinou jsou středně velké korálky typy T – M 1 – 12, jejichņ průměr nepřesahuje 1cm. Dále jsou to větńí korálky typy T – M 13 – 16. Tyto typy mají průměr do 2 cm. Poslední podskupinou jsou malé korálky typy T- M 17 – 28, které mají velikost 0,5 cm a méně (Tempelmann - Maczyńska 1985, 27). TYP 1 - 12 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 27, Taf. 1: 1 - 12) Do této skupiny se řadí středně velké korálky o průměru do 10 mm, které jsou vyrobeny z průsvitného (typ 1 – 5) a neprůsvitného skla (typ 6 – 12). Korálky z moravských lokalit patřící do této skupiny pocházejí zejména z pohřebińť a pouze z jednoho sídlińtě. Jedinou sídlińtní lokalitou, na které byl nalezen tento typ korálku, je Skalice nad Svitavou. Tento nález vńak pochází z povrchového sběru (Staňková 2008, 42). V hrobové výbavě se tyto korálky vyskytly např. na lokalitách Dolany nebo Kostelec na Hané (Vaculíková 2012, 86 Tab. 1, 92 Tab. 6, 93 Tab. 7, 97, Tab. 11).

85

TYP 13-16 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 27, Taf. 1: 13 – 16) Velké korálky kulovitého tvaru s průměrem do 20 mm, které se oproti předchozímu typu vyskytují vzácněji. Jejich datace spadá do stupně B2/C1 a poté se objevují taky v době stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985,27). Z Moravy jsou korálky typu 13-16 známy převáņně z funerálních lokalit, ze sídlińtního prostředí známe pouze jediný nález z Uherského Brodu, pocházející z povrchového sběru (Vaculíková 2012, 113 Tab. 20). V hrobovém inventáři se na Moravě tento typ vyskytl pouze jednou a to v ņárovém hrobu z Velatic (Sojková 2011, 155). Tempelmann – Maczyńska uvádí, ņe z doby stěhování národů pochází jediný nález velkého kulovitého korálku tohoto typu z hrobu č. 39 na lokalitě Rubokaj (Tempelmann - Maczyńska 1985, 28). Z prostředí Moravy vńak známe nález stejného korálku z lokality Vyńkov, který je rovněņ datován do doby stěhování národů a rozńiřuje tak poznání o výskytu tohoto typu korálku.

TYP 17-28 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 27, Taf. 1: 17 – 28) Tato skupina zahrnuje drobné korálky, které se vyskytují od závěru starńí doby římské aņ do doby stěhování národů. Z doby římské jsou tyto korálky na Moravě známy opět převáņně z pohřebińť. Jediným sídlińtěm, na kterém byl jejich výskyt zaznamenán, je Hrubá Vrbka, ovńem v tomto případě se jedná povrchový sběr (Vaculíková 2012, 105, Tab. 23). Nejvíce korálků typu 17-28 z doby římské, pochází z největńího ņárového pohřebińtě na Moravě v Kostelci na Hané, kde byly součástí výbavy 3 hrobů (Vaculíková 2012, 91, Tab. 5, 94, Tab. 8, 98, Tab. 12 ). Největńí výskyt těchto drobných korálků je datován do doby stěhování národů. Nejpočetnějńí soubor korálků typu 17-28 pochází z kostrového hrobu z lokality Hońtice za Hanou, kde bylo nalezeno 117ks tvořících náhrdelník. Dalńí nálezy tohoto typu korálku z doby stěhování národů známe např. z pohřebińť Holubice nebo Nový Ńaldorf. TYP 29-41 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 27, Taf. 1: 29 - 41) Tato skupina zahrnuje korálky kulovitého zplońtělého tvaru vyrobené z průsvitného i opakního skla Jedná se opět o chronologicky málo citlivé korálky vyskytující se od přelomu starńí a mladńí doby římské aņ do doby stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985, 29 - 31 ).

86

Výskyt tohoto typu korálku je na Moravě opět převáņně spjat s pohřebińti (např. Jarohněvice, Kostelec na Hané), ze sídlińtě je znám jediný exemplář pocházející z povrchového sběru z Hrubé Vrbky (Vaculíková 2012, 105, Tab. 23). V době stěhování národů se tento typ korálku vyskytuje pouze na pohřebińtích v různých barevných variantách. TYP 42-45 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 27, Taf. 1: 42 - 45) D této skupiny patří korálky kulovitého zplońtělého tvaru, jejichņ průměr nepřesahuje 20 mm. Výskyt těchto korálků je datován od stupně B1 a přetrvává aņ do doby stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985, 31). Z doby římské známe nálezy tohoto typu korálku na Moravě pouze z pohřebińť, např. z lokalit Křenovice, Velké Hostěrádky nebo Kostelec na Hané (Vaculíková 2012, 90 – 98, Tab. 4 – 12, 99, Tab. 13, 103, Tab. 19). V době stěhování národů se tento typ korálku vyskytuje také pouze na pohřebińtích, např. Tasov a Brno-Horní Herńpice.

Krouţkové/ploché korálky, skupina III Typ 46-55 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 31, Taf. 1: 46 - 55) Tato skupina zahrnuje jednoduché krouņkové korálky, které jsou označovány rovněņ jako ploché. Korálky tohoto tvaru jsou chronologicky necitlivé, objevují se jiņ v době bronzové, po celou dobu laténskou a římskou aņ do doby stěhování národů. Nejčastějńí barevnou variantou je kobaltově modrá (Lehečková 1967; Tempelmann - Maczyńska 1985). Pokud jsou korálky tohoto typu nalezeny při povrchovém sběru, je jejich datace značně komplikovaná. Krouņkové korálky známe z Moravy jak z doby římské, tak z doby stěhování národů. Z moravských sídlińť z doby římské je znám pouze jediný nález exemplář tohoto typu, pocházejí vńak pouze z povrchového sběru (Vaculíková 2012, 51-52). Z pohřebińť z doby římské je plochý korále znám např. z poruńeného ņárového hrobu z Určic datovaného do 3. století AD. Výskyt malých krouņkových korálků typu 46-55 je znám předevńím z oblasti Polska, kde se vyskytují převáņně v prostředí Wielbarské kultury, západobaltské oblasti (Vaculíková 2012, 42, 52). Výskyt tohoto typu korálku na Moravě vy mohl ukazovat na kontakty s Wielbarským a západobaltským kulturním prostředím.

87

Početnějńí výskyt plochých korálků na Moravě je patrný v době stěhování národů. V tomto období je známe výhradně z pohřebińť, např. Holubice, Hońtice a Vyńkov. Analogických nález plochého korálku ve funerálním prostředí doby stěhovávání národů pochází např. z lokality Abrahám (Vaculíková 2012, 52). Z povrchového sběru je znám jeden exemplář modrého plochého korálku na lokalitě Havřice „Nad Zahrádky“ (Zeman 1999, 52). Tento korálek je moņné přesně určit jako typ T – M 47 (Tempelmann – Maczynská 1985, 31, Taf. 1: 47). Vzhledem k nálezovým okolnostem není moņné tento korálek chronologicky zařadit.

Dvojkonické korálky, skupina IV Typ 56-73 (Tempelmann - Maczynská 1985, 31 – 37, Taf. 1: 56 – 73) Tato skupina zahrnuje korálky dvojkonického tvaru, které jsou známi ve dvou velikostech a více barevných variantách. Korálky dvojkonického tvaru se vyskytují jak v době římské, tak i v doby stěhování národů. Ze sídlińtních prostředí doby římské je znám jediný exemplář, pocházející opět z povrchového sběru z Hrubé Vrbky (Vaculíková 2012, 52). Z pohřebińť jsou známi např. z Křenovic a Kostelce na Hané (Vaculíková 2012, 20, 27, 36-37). Dvojkonické korálky se vyskytly se také v kostrovém hrobu z Pohořelic (Obr. XIX: 6, XXI) z mladńí doby římské. Dvojkonické korálky známe také z doby stěhování národů, nejpočetnějńí soubor korálků tohoto typu na Moravě pochází z kostrového pohřebińtě ve Vyńkově (Obr. XXXIII: 8, 12). Několik korálků dvojkonického tvaru bylo také součástí jednoho ze dvou náhrdelníků z bohatého kostrového hrobu ve Smolíně (Obr. XV: 2, XXXII: 2). Korálky v tomto náhrdelníku byly vńechny zelené barvy, ovńem jejich přesné tvarové určení je komplikované. Pravděpodobně pochází vńechny ze stejného výrobního centra, nemají vńak jednotný tvar. Větńina korálků ve smolínském náhrdelníku je kulovitého zplońtělého tvaru, ale několik exemplářů by bylo moņné zařadit také do skupiny dvojkonických korálků. Typová odlińnost korálků v tomto náhrdelníku vńak nemusí být úmyslná, pravděpodobně se jedná pouze o tvarovou deformaci při výrobě.

88

Segmentové korálky, skupina X Typ 91 – 103 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 33 – 35, Taf. 2: 91 – 103) Do této skupiny patří korálky sloņené ze dvou a více částí. Větńinou se jedná o kulovité nebo kulovité zplońtělé korálky (Tempelmann - Maczyńska 1985, 33), které jsou spojeny těsně nebo pomocí krčku, ve kterém často dochází k rozlomení. Pokud dojde k pońkození a rozlomení, je obtíņné určit, zda se jedná o zlomek segmentového korálku nebo o jednoduchý kulovitý korálek. Korálky tohoto typu se poprvé objevují na přelomu stupňů B2/C1 a jejich výskyt je znám aņ doby stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985, 33 - 35). Z doby římské je nález tohoto korálků znám např. z pohřebińtě ve Skoronicích (Vaculíková 2012, 101, Tab. 16). Z doby stěhování národů známe tyto korálky např. z lokality Nový Ńaldorf, ovńem není moņné určit jejich přesný počet z důvodu častého pońkození a rozlomení jednotlivých exemplářů.

Polyedrické korálky, skupina XIV Typ 126 – 129 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 37 – 37, Taf. 2: 126 – 129) Do této skupina patří korálky nazývané ve starńí literatuře jako kubooktoedrické (např. Zeman 1961, 70). Jedná se o fasetované korálky tvaru kvádru nebo krychle se zkosenými rohy. Nejčastěji se na Moravě vyskytují v modré variantě (typ 126), méně poté v zelené barvě (typ 129) a ojediněle ve fialové barvě (typ 128). Polyedrické korálky byly velmi oblíbené, o čemņ svědčí nejen jejich výskyt ve větńí míře nejen na nańem území ale i po celé Evropě, ale rovněņ i doba výskytu. Začínají se objevovat ve stupni C1a, vrchol výskytu je ve stupni C2 a dále přetrvávají do doby stěhování národů (Tempelmann - Maczynská 1985, 37 – 38, Taf. 34). Ve větńině případů se vyskytují ve tvaru kvádru, avńak v Čechách je známo více nálezů polyedrických korálků krychlového tvaru (Kacl 2012, 25).

Na území Moravy jsou korálky polyedrického tvaru nejvíce zastoupeny v kobaltově modré barvě. Výjimečně se objevují exempláře vyrobené ze zeleného (3ks) a fialového (1ks) skla. V době římské se vyskytují převáņně na pohřebińtích, ale jsou známi i ze sídlińť. Z moravských sídlińť jsou nálezy polyedrických korálků známi např. z lokalit Olomouc – Slavonín, Vlčnov-Dolní Němčí (Vaculíková 2012, 107, Tab. 26-27), Zlechov (Vaculíková

89

2012, 108 Tab. 28). Z ņárových pohřebińť doby římské známe polyedrické korálky např. Kostelce na Hané (Vaculíková 2012, 97, Tab. 11), nebo Jabloňany “Slatiny“. Z českého prostředí z doby římské známe modré polyedrické korálky např. z Plotińtě nad Labem, Hostivice, Dobřichov – Třebičská, Stradonice nebo Ņiņelice, kde se vyskytlo velké mnoņství korálků tohoto typu (Kacl 2012, 25). V době stěhování národů pochází polyedrické korálky pouze z kostrových hrobu, např. v Holubicích (Obr. XII: 44, XXI: 17) nebo Smolíně (Obr. XV: 1, XXII: 1). Výskyt polyedrických korálků je znám také např z pohřebińtě z doby stěhování národů v Bělehradu z hrobu č. 84 (lat. Singidunum), kde se nacházelo 8 korálků (Ivanišević 1999, 95, Fig. 4: 13). Z povrchového sběru z roku 2013 na lokalitě Stráņnice pochází tři poloviny polyedrických korálků modré barvy (Obr. XXII: 10, 12 – 13). Lokalita je známa pouze z povrchových sběrů, datace zde není moņná.

Podlouhlé válcovité korálky, skupina XV Typ 135 – 144 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 38 – 39, Taf.2 - 3 : 135 - 144). Do této skupiny patří skleněné korálky válcovitého podlouhlého tvaru různých barev. Jejich výskyt je datován podle barev. Modré a zelené korálky z průsvitného skla a červené z neprůsvitného skla se objevují ve stupni B1 a B2. Bílé a oranņové exempláře z neprůsvitného skla od stupně C1 aņ do doby stěhování národů (Tempelmann - Maczynská 1985, 38). Na Moravě se korálky modré barvy objevují nejčastěji v modré barvě. Ojedinělým exemplářem je spirálovitě vinutý korálek z fialové barvy (Typ 143) pocházející z kostrového hrobu z doby římské v Pohořelicích (Obr. XIX: 5). Jeden exemplář je znám z povrchového sběru na sídlińti v Hrubé Vrbce (Vaculíková 2012, 53). Z doby stěhování národů jsou korálky válcovitého tvaru známi např. z hrobu v Mistříně. Podlouhlý válcový korálek ze světle modrého průsvitného skla pochází také z povrchového sběru z lokality Stráņnice, ovńem chybí nálezové okolnosti a kontext nálezu.

90

Trubkovité korálky, skupina XVI Typ 145 – 150 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 39, Taf. 3: 145 – 150) Tato skupina korálků je tvarově podobná skupině XV, vyznačuje se vńak menńími rozměry. Jejích výskyt je datován do stupně C2-D. V práce Tempelmann – Maczyńské nebyly tyto korálky z území Československa známy (Tempelmann - Maczyńska 1985, 39). V současné době je z prostředí Moravy známo 5 korálků trubkovitého tvaru ze dvou lokalit z doby stěhování národů. Jeden exemplář ze světle modrého průsvitného skla byl nalezen např. v kostrovém hrobu č.7 v Holubicích (Obr. VII: A5, XXVII: 8). Čtyři trubkovité korálky vyrobené z červeného neprůsvitného skla byly součástí náhrdelníku z bohatého kostrového ņenského hrobu ve Smolíně (Obr. XV: 1, XXII: 1). Nálezy z těchto dvou lokalit tak pomáhají rozńířit poznání o rozńíření trubkových korálků oproti práci Tempelmann – Maczyńské (1985).

Šroubovité korálky, Skupina XVII Typ 151-154 (Tempelmann – Maczynská 1985, 39, Taf. 3: 151 – 154) Korálky patřící do této skupiny se vyskytují v germánském prostředí vzácně. Dva exempláře jsou známi např. z pohřebińtě Odry (hrob 85 a 97) v Polsku. Datace těchto korálků spadá do stupně B2-B2/C1, ale mohou se objevit i v době stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985, 39). Z Moravy je znám jediný exemplář ńroubovitého korálku vyrobený ze zeleného skla, který byl nalezen na sídlińti z doby římské v Blučině v chatě č. 6 datované do stupně B2/C1 (Droberjar 1997, 180, 241 Taf.15: 7).

Ţebrované korálky, skupina XVIII Typ 155 – 183 (Tempelmann – Maczynská 1985, 39, Taf. 3: 155 – 183) Do této skupiny patří korálky zdobené plastickým ņebrováním. Jednotlivé exempláře se od sebe lińí barvou tvarem a počtem ņeber. Podle tvaru je moņné korálky této skupiny dělit na melounovité a zplońtělé typy T – M 155 – 163, 165 – 170, 172 – 173, kónické typ T – M 164. Vyskytují se také fajánsové korálky typ T – M 171, ņebrované exempláře zdobené barevným prouņkem typy T – M 176 – 177. a cylindrické (válcovité) korálky typy T – M 179 – 183. Výskyt těchto korálků je znám jiņ od stupně B2 a přetrvává aņ do počáteční fáze doby

91

stěhování národů. Územně se ņebrované korálky nejčastěji vyskytují v prostředí przeworské kultury (Tempelmann – Maczynská 1985, 39-40, Taf. 3). O popularitě ņebrovaných korálky, svědčí jejich značné územní rozńíření. Jsou známé např. z východní Evropy z oblasti severního Kavkazu (Mastykova – Kazanski 2003, 260, Pic. 6: 22). Na území Čech se objevují např. na lokalitách Soběsuky, Pňov nebo Třebusice (Kacl 2012, 26). Z doby římské známe ņebrované korálky ze sídlińť např. Holubice, Mikulčice, Křepice nebo Olomouc – Slavonín (Vaculíková 2012, 104 Tab. 21, 106 Tab.24-25, 107, Tab. 26) i z pohřebińť např. Jarohněvice, Přibice nebo Kostelec na Hané (Vaculíková 2012, 89, Tab. 3, 91, Tab. 5, 100 Tab. 15). Přehled skleněných korálků na Moravě z roku 2012 (Vaculíková 2012) rozńiřuje nové nalezený soubor 5 ņebrovaných korálků ze sídlińtního objektu č. 508 v Hruńovanech u Brna (Harangozóová 2013, 121). Z doby stěhování národů známe z Moravy také několik nálezu z kostrových pohřebińť, např. Vyńkov (Obr.XXXIII: 6), Borotice (Obr. VI: 4), Dambořice (Obr. XXXIV: 10). Z povrchových sběrů na území Moravy jsou známy nálezy 4 skleněných korálků zdobených ņebrováním. Jeden exemplář zelené barvy pochází z Dolních Bojanovic ,,Nivky u Starého rybníka“ (Trávníčková 2007, 35, Tab. 3: 4). Dalńí tři exempláře pochází z lokalit Bojkovice „Koráb“ (Zeman 1999, 7, tab. 33:7) Havřice „Nad Zahrádky“ a Uherský Brod „Zběsné“ (Zeman 1999, 52).

Spirálovitě vinuté, skupina XIX Typ 184 – 194 (Tempelmann - Maczynská 1985, 45 – 47, Taf. 3: 184 – 194) Spirálovitě vinuté korálky jsou velmi rozńířené po území celého antického světa. Byly vyráběny navíjením a mají kónický nebo asymetrický tvar. Chronologicky nejsou citlivé, vyskytují se o 1. století AD aņ do doby stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985, 45 – 47). V prostředí barbarika jsou spirálovitě vinuté korálky velmi vzácné. Na Moravě jsou známy pouze 3 exempláře. Jeden pochází ze z doby stěhování národů v Brně – Modřicích (Obr. XXII: 3), zbylé dva byly nalezeny při povrchových sběrech v Ostroņské Lhotě (Obr. XXII: 1)

92

a Hrubé Vrbce (Obr. XXII: 2). Datace těchto korálků z povrchových sběrů není zcela jasně určitelná. Podobné spirálovitě vinuté korálky pochází také ze Slovenska ze sídlińtě v Bratislavě – Trnávce. Exempláře z Bratislavy – Trnávky měli, na rozdíl od moravských nálezů, v otvoru zasazeny bronzové nýty (Obr. 42), coņ je interpretováno jako skleněné knoflíky nebo přesleny. Dalńí nálezy obdobně upravených korálků jsou známi i z Polska a Dánska, kde se v otvorech dochovali zbytky organické látky, pravděpodobně dřeva. Podle M. Munksgaard, mohly spirálovitě vinuté korálky se zbytky dřeva v otvoru slouņit jako přesleny umístěné na dřevěné přeslici (Varsik 2011, 126 – 127). T. Haewernick předpokládá, ņe tento typ korálku mohl sloņit jako výzdoba hlavice jehlice a klade výrobu spirálovitě vinutých korálků v severojadranské oblasti. Přiřadila jim také označení Typ Kempten (Haewernick 1972, 136138). Tempelmann – Maczyńska předpokládá pouņití spirálovitě vinutých korálků tak v tradiční formě ńperku nebo součásti náhrdelníku (Tempelmann - Maczyńska 1985, 47).

Obr. 42: Nálezy skleněných korálků typu Kempten s bronzovými nýty z Bratislavy – Trnávky ,,Zadné“ (podle Varsik 2011, 126, Obr. 64: 2 – 3).

Korálky s barevnými fleky, skupina XX Typ 195 – 199 (Tempelmann - Maczynská 1985, 47 – 78, Taf. 4: 195 – 199) Korálky patřící do této skupiny se vyznačují pestrou výzdobou v podobě barevných fleků. Mohou mít také různý tvar, nejčastěji kulovitý nebo kulovitý zplońtělý. Z této skupiny se nejčastěji vyskytují korálky vyrobení z černého skla s vícebarevnými (červenými, ņlutými, modrými, zelenými a bílými) očky. Korálky s barevnými se poprvé objevují jiņ ve stupni B 2.

93

Nejstarńími exempláři patří k typu 198 z lokality Zwetkau. Charakteristické jsou poté pro stupeň C 2 a jejich výskyt přetrvává aņ do stupně D (Tempelmann - Maczyńska 1985, 47 78 ). V době římské jsou korálky s fleky na Moravě ojedinělé, známe je pouze z jednoho povrchového sběru na sídlińti v Hrubé Vrbce (Vaculíková 2012, 105, Tab. 23) a z ņárového pohřebińtě v Kostelci na Hané (Vaculíková 2012, 93, Tab. 7). Z doby stěhování národů lze do skupiny korálků s fleky s jistotou přiřadit pouze 3 nálezy. Dna korálky tmavě modré aņ černé s výzdobou tvořenou fleky pochází z náhrdelníku z bohatého ņenského hrobu ze Smolína (Obr. XV: 1, XXII: 1). Třetí korálek tohoto typu pochází z kostrového hrobu z Vyńkova (Obr. XXXIII: 3) Korálky zdobené očky patřily v 5. století v oblasti Podunají k charakteristickým milodarům ņenských hrobů. Známé jsou z oblasti Dolního Rakouska a to například z hrobů z lokality Laa an der Thaya nebo ze Schletzu (Tejral 1982, 137). Bohuņel výzdoba tvořená barevnými fleky se ńpatně zachovává. Z Moravy známe více nálezů skleněných korálků, které by mohly náleņet do této skupiny, ovńem jejich výzdoba je poničená a není moņné určit, zda se jednalo o korálek zdobený fleky (typ 195-199) nebo očky (typ 200-231).

Korálky zdobené pruhy a vlnovkami, skupina XXII Typ 232 – 353 (Tempelmann - Maczyńska 1985, 232 - 353 , Taf. 5 – 11: 232 - 353) Tato skupina zahrnuje ńiroké spektrum korálků s výzdobou v podobě vlnovek, pruhů, případně kombinací obou těchto motivů. Tvarově jsou korálky této skupiny pestré, náleņí k nim např. korálky kulovité, kulovité zplońtělé, soudečkovité, válcové, kuņelovité, ad. Barva korálků a jejich výzdoby je variabilní. Výzdoba v podobě pruhů nebo vlnovek můņe být jednoduchá v podobě jediné výzdobné linie, nebo ve formě kombinací vlnovek a pruhů odlińných barev. Existují také korálky, u nichņ je výzdoba pruhy nebo vlnovkami doplněna také očky nebo fleky různých barev. Datace korálků zdobených pruhy a vlnovky není jednotná. Výskyt různých typů těchto korálků je moņné pozorovat od starńí doby římské aņ do doby stěhování národů (Tempelmann - Maczyńska 1985, 52-58). Z doby římské známe z moravských sídlińť 3 exempláře korálků s výzdobou pruhů nebo vlnovek. Tyto nálezy pochází z lokalit Hrubá Vrbka a Olomouc – Slavonín. V Hrubé Vrbce byl jeden celý korálek zdobený spirálovými pásky nalezen v sídlińtním objektu, z druhého exempláře zdobeného pruhy se dochoval pouze zlomek nalezený při povrchovém sběru.

94

V Olomouci – Slavoníně byl skleněný korálek s propletenými vlnovkami nalezen v sídlińtním objektu (Vaculíková 2012, 104, Tab. 22, 105, Tab. 23, 107, Tab. 26). V době římské známe korálky zdobené vlnovkami a pruhy takņe ze dvou ņárových pohřebińť. Nejpočetnějńí soubor tohoto typu korálku pochází z ņárového pohřebińtě v Kostelci na Hané, kde bylo nalezeno 10 kusů různých typů. Jeden skleněný korálek tmavě zelené barvy zdobený bílými vlnovkami pochází z povrchového sběru na pohřebińtě Velké Hostěrádky (Vaculíková 2012, 90-98 Tab. 4-12, 103, Tab. 19). Z doby stěhování národů je moņné do této skupiny zařadit celkem 8 korálků. Pochází výhradně z kostrových pohřebińť a hrobů, např. Holubice (Obr. VII: A2, XXVII: 1), Borotic (Obr. VI: 9 – 10) a Strachotína. Do této skupiny patří také několik korálků z kostrovém pohřebińtě v Luņicích, ovńem z důvodu nedostatečné publikace (např. Klanica – Klanicová 2011, 406 Taf. 73) a nedostupnosti materiálu není moņné tyto nálezy typologicky zařadit.

13.3 Neurčené korálky Skupina neurčitelných korálků zahrnuje exempláře, které se dochovaly pouze v malých zlomcích, nebo byly natolik pońkozeny, ņe nebylo moņné určit jejich tvar ani typ. Do této skupiny spadají korálky pocházející z kostrového hrobu z doby stěhování národů z Mistřína. Ve výńi ramen se nacházely 3 exempláře pravděpodobně kulovitého tvaru. Dva korálky byly vyrobeny ze světle zeleného skla, třetí z tmavě zeleného skla (Křížek 1933, 75). Informace o tomto nálezu jsou v literatuře velmi strohé (Křížek 1933, 75) a není také známo, kde jsou korálky uloņeny, případně zda jeńtě existují. Z kostrového hrobu z Černína pochází silně poničený korálek vyrobený ze skelné pasty (Tejral 1982, 200, obr. 32:3, t. XXIII: 2). Jedná se o tak malý fragment, ņe není moņné rekonstruovat původní tvar. Dalńí blíņe neurčené exempláře pocházejí z Vyńkova. Celkem 4 modré koráleky kulovitého tvaru pocházející ze 2 hrobů, byly původně zdobeny barevnými očky nebo flek. Barevné zdobení se ovńem nezachovalo. Na místech, kde se původně nacházela barevná očka nebo fleky, zůstaly pouze důlky vyplněné bílou patinou (Obr. XXXIII: 1, 3, 5, XXXIV: 6).

95

Tři blíņe neurčené kulovité korálky pocházejí z kostrového hrobu z Tasova (Tejral 1982, 219). Určení těchto korálků nebylo moņné s ohledem na jejich nekvalitní dokumentaci a nedostupnost. Poslední blíņe neurčený korálek (i. č. 6005) pochází Z lokality Uherského Brodu ,,Za Kučovskou lávkou. Jedná se o korálek vyrobená ze světle modrého skla (Zeman 1999, 83).

13.4 Nezařaditelné korálky podle členění T – M V této kapitole se nachází krátký popis korálků, které nebylo moņné ztotoņnit v typologií Tempelmann – Maczyńské (1985) a lze je tak povaņovat za nové typy, které dosud nebyly známi. Podle typologie Tempelmann – Maczyńské je moņné některé tyto korálky na základě podobnosti s jiņ známými typy zařadit do skupiny. Tyto nové typy skleněných korálků jsou zde seřazeny podle tvaru a výzdoby obdobně jako v práci Tempelmann – Maczyńské a krátce popsány. Kulovitý Velký kulovitý korálek vyrobený z čirého skla se nacházel v kostrovém hrobu č. 38 z doby stěhování národů v Holubicích (Obr. XVIII: 5). Typologicky se korálek řadí ke skupině I (typy 13-16). Dosud byly známi kulovité korálky pouze v barevných variantách (Tempelmann - Maczyńska 1985, 28-29, Taf. 1: 13 - 16). Kulovitý zploštělý Dva korálky vyrobené z hnědého neprůsvitného skla pocházejí z Holubic z hrobu č. 76 (Obr. XXX: 2). Typologické zařazení spadá do skupiny II (typy 29-40), hnědá barva tohoto korálku je vńak novým poznatkem (Tempelmann - Maczyńska 1985, 29-31, Taf. 1: 29 - 40). Dvojkonický Kónické korálky jsou v typologie Tempelmann – Maczyńské zastoupeny pouze exempláři zelené, ņluté, hnědé, fialové a bílé barvy (Tempelmann - Maczyńska 1985, Taf.1:56 - 73 ). Dva korálky kónického tvaru červené barvy pocházejí z Holubic z hrobu č. 76 (Obr. XXX: 2). Typologicky spadají do skupiny III (Tempelmann - Maczyńska 1985,31-32).

96

Tvar kvádru Jeden korálek tvaru kvádru pochází z kostrového hrobu č. 70 z Holubic (Obr. IX: B4, XXX: 1). Od dosud známých korálků tohoto typu náleņících do skupiny XII (Tempelmann Maczyńska 1985, 35), se odlińuje ņlutou barvou. Korálky zdobeny očky Do této skupiny náleņí např. korálek zdobený očky se nacházel v kostrovém hrobu č. 23 v Holubicích (Obr. XXVII: 11). Tento korálek, kulovitého tvaru, byl vyrobený z modrého skla a byl zdoben bílými a červenými očky nebo fleky a s největńí pravděpodobností náleņí do skupiny XX nebo XXI (Tempelmann – Maczyńska 1985, 47-52, Taf. 4-5).

Korálky zdobené vlnovkou/vlnicí K těmto korálků se řadí nálezy z langobardského pohřebińtě z Holubic. Z hrobu č. 6 pocházejí 2 korálky. První korálek válcovitého tvaru vyrobený z bílého skla, je zdobený vlnovou z modrého skla. Druhým nálezem z tohoto hrobu je červený korálek soudečkovitého tvaru zdobený natavenou ņlutou vlnicí (Obr. VII: A1 – 2, XXVII: 1 – 2). Z hrobů č. 78 (Obr. IX: B7, XXX: 3) a 86 (Obr. X: 18) ze stejné lokality pochází dalńí korálky zdobené vlnovou. V inventáři kostrového hrobu č. 105 z Holubic se nacházely tři korálky kulovitého tvaru vyrobené z červeného skla, které jsou zdobeny ņlutou nepravidelnou vlnicí (Obr. XXII: 9 – 11, XXXI: 8, 12 – 13). Typologicky spadají vńechny zde zmíněné korálky z Holubic s pásovou a vlnovkovou do skupiny XXII (Tempelmann - Maczyńska 1985, 52-58, Taf. 5-10). Do této typově nezařazených korálků náleņí i exemplář pocházející z kostrového hrobu z mladńí doby římské z Pohořelic. V tomto hrobu se nacházel korálek kulovitého zplońtělého tvaru z černého neprůsvitného skla (inv. č. 54/94 – 82), který je zdobený světle modrou vlnovkou (Obr. XX: 4). Z typologického hlediska by se tyto korálky daly zařadit do skupiny XXII, tedy do skupiny korálků zdobených vlnovkou/vlnicí. Tyto konkrétní kombinace barev vńak nenalézáme v přehledu Tempelmann – Maczyńske (1985, Taf. 5-10).

97

Ze stejného hrobu pocházejí i dalńí tři korálky, které jsou vyrobeny z černého neprůsvitného skla (inv.č. 54/94 – 84), které jsou zdobeny červenými a bílými vlnicemi. Mezi vlnicemi se nacházejí ņlutá očka se zelenými středy (Obr. XX: 5 – 7). K dalńím nálezům rozńiřujícím typologii Tempelmann – Maczyńské patří i korálky čtverhranného průřezu vyrobené e zeleného skla Tyto korálky by mohly patřit do skupiny XI, korálky se čtverhranným průřezem. V zelené barvě se nevyskytuje v přehledu Tempelmann Maczyńské. V této barevné formě jsou známy pouze podlouhlé korálky se čtverhranným průřezem (Tempelmann – Maczyńska, 1985, Taf. 2: 104 - 107). Do této skupiny patří i dalńí nález z kostrového hrobu č. 13 z mladńí doby římské z Pohořelic (Obr. XIX: 7). Korálek má podlouhlý tvar a je vyrobený ze světle zeleného průsvitného skla (inv. č. 54/94 – 83). Korálky jehlanového tvaru s kosočtvercovou základnou Zajímavým exemplářem jsou i korálky vyrobené z bílého skla pocházející z hrobu č. 13 z Pohořelic (Obr. XX: 8). Celkem zde bylo nalezeno 10 korálků, z toho jeden zlomek. Tyto korálky mají tvar jehlanu s kosočtvercovou základnou (inv. č. 54/94 – 78). Korálek stejného tvaru pochází z pohřebińtě z doby stěhování národů v Holubicích z hrobu č. 76, odlińuje se vńak kobaltově modrou barvou (Obr. XXX: 2). Korálky stejného tvaru kobaltově modré barvy pochází také z povrchového sběru na lokalitě Stráņnice (Obr. XXII: 6 – 7). V typologii Tempelmann – Maczyńské (1985) neexistuje ņádný skleněný korálek tohoto tvaru, jedná se tak o zcela nový tvar a pravděpodobně i typ. Segmentové korálky Z kostrového hrobu z Hońtic pochází několik exemplářů segmentových korálků, které jsou vyrobené z bílého průsvitného skla (inv. č. A 76240; A 76241). Tyto korálky se skládají z centrálního těla válcovitého tvaru, který je na obou koncích zakončen dutou kuličkou. Pouze jediný exemplář se zachoval v kompletním stavu, ze zbylých jsou dochovány pouze zlomky. Tento tvar korálku není v typologii Tempelmann – Maczyńske (1985) neobjevuje. Millefiorové korálky Korálky zdobené technikou millefiori se na území Moravy vyskytují pouze na pohřebińtích doby stěhování národů. Jsou charakteristické svým válcovým tvarem, na jehoņ těle je výzdoba v podobě květů rostli. Ve větńině případů jsou konce korálku zdobeny červenými pruhy.

98

Největńí počet těchto korálků z území Moravy pochází z kostrového pohřebińtě doby stěhování národů z Holubic. Z tohoto pohřebińtě pochází celkem 5 ks. Čtyři exempláře pocházejí z hrobu č. 86 (Obr. X: 12 – 15, XXX: 6 – 9). Z jednoho korálku se zachoval pouze zlomek, zbylé 3 jsou dobře zachované (Čižmář 2011, 203, Taf. 22: 86/15 – 18). Tyto korálky mají válcovitý tvar a jsou vyrobeny z tmavě fialového aņ černého skla. Korálky jsou zdobeny světle zelenými lístky, které jsou lemovány ņlutým a červeným sklem. Konce jsou zdobeny červeným opakním sklem (Venclová – Hulínský – Jonášová 2014, 816). Z hrobu č. 93 (Obr. X: 27)ze stejné lokality pochází pouze zlomek tohoto korálku (Čižmář 2011, 210, Taf. 22: 93/9). Jedinou dalńí lokalitou, ze které je znám nález

millefiorového korálku je langobardské

pohřebińtě v Kyjově. Tento exemplář má tvar podlouhlého válce, je vyrobený z černého skla a je zdobený ņlutočervenými květy a zelenými lístky.34

14. Náhrdelníky a jejich součásti Náhrdelníky a náramky se skleněnými korálky se na území Moravy objevují v době stěhování národů. Z tohoto období známe několik pohřebińť a jednotlivých bohatých hrobů. Mezi tyto nálezy patří bezpochyby bohatý ņenský kostrový hrob ze Smolína (Obr. XV: 1 - 3, XXII: 1 3), Vícemilic a Vyńkova, několik poruńených hrobů z pohřebińtě v Novém Ńaldorfu. Jedním z ukazatelů výskytu náhrdelníků jsou kromě nálezů velkého počtu korálků i nálezy tzv. ,,rozdělovačů“, které se mohou vyskytovat jak v sídlińtním prostředí (např. Hrubá Vrbka) tak i v hrobech, např. z lokality Abrahám z hrobu č. 4 (Kolník 1973, 364) a dále i bronzové a stříbrné záponky, které byly nalezeny v bohatých hrobech na Moravě i v Čechách a to např. na lokalitách Praha – Ďáblice, Soběsuky, Řepov, Slatina, Úherce nebo Muńov – Neurissen (Droberjar 2002, 205).

34

Konzultace s R. Kozákovou, 15. 4. 2015

99

14.1 Rozdělovače Nález skleněného rozdělovače pochází z povrchového sběru z Hrubé Vrbky. Jedná se o rozdělovač vyrobený z černého neprůsvitného skla, s rovnou spodní stranou. Vrchní část je zdobena 9 podélnými vývalky, přičemņ 5 z nich je zdobeno horizontálními záseky, čímņ vytváří geometrický reliéfní vzor, který se svým vzhledem podobá trilobitům. K navlečení slouņily dva horizontální otvory (Obr. XXII: 4). Zlomek dalńího rozdělovače pochází z kostrového pohřebińtě v Luņicích z hrobu č. 55 (Klanica – Klanicová 2011, Taf. 55: 26). V původní literatuře se uvádí, ņe se jedná o ņebrovaný korálek (Klanica – Klanicová 2011, 260). Podobný rozdělovač pochází i z lokality Abrahám z hrobu č. 4. Jedná se o rozdělovač vyrobený rovněņ z černého skla se dvěma otvory. Velikost exempláře z Abrahámů je 16 mm. (Kolník 1973, 364, Tab. IV: 22; obr. 27: 27). Tyto rozdělovače se kromě skla vyráběly i z gagátu. Jednalo se o rozdělovací součásti náhrdelníků. Dalńí podobné nálezy pocházejí i z Brigetia nebo severní Itálie (Kolník 1973). Skleněné rozdělovače se vyskytují od druhé poloviny 3. století a jejich výskyt přetrvává aņ do 5. století, coņ dokazuje nález totoņného rozdělovače v jednom z hrobů na pohřebińti z doby stěhování národů v Luņicích (Klanica – Klanicová 2011, 260). Skleněné rozdělovače nejsou typickým předmětem pouze v době římské a době stěhování národů. Ve větńí míře se objevují jiņ v době laténské. Rozdělovače v době laténské byly vyráběny z barevného skla v odstínech modré, ņluté a bílé. U těchto rozdělovačů se objevují 2 – 3 otvory (Čižmář – Venclová 2012, 176, Fig. 1). Oproti době římské jsou laténské rozdělovače bohatě zdobeny např. plastickými pupíky nebo barevnými očky (Čižmář – Venclová 2012,182 – 183).

100

15. Způsob nošení korálků na základě jejich polohy v hrobech Určení způsobu nońení skleněných korálků v době římské je značně komplikované. Zpopelněné ostatky jsou společně s milodary umístěny nejčastěji v urnách nebo mimo ně. Z tohoto období mohou, při určování způsobu nońení korálků, pomoci pouze kostrové hroby. V době stěhování národů, kdy se pohřební ritus mění z ņárového na kostrový, se v archeologických situacích dochovává více dokladů o způsobu nońení korálku. Zde je vńak důleņité zohlednit faktory post-depozičního přesunu artefaktů (včetně korálků) v nálezové situaci. Častým jevem pohřebního ritu v době stěhování národů je uloņení mrtvého do dřevěné rakve, nebo vydřevení hrobové komory (např. Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985, 295; Čižmář 2011, 130). Při tomto způsobu ukládání do hrobu dochází při rozkladu těla k uvolňování plynů a změnám tlaku v uzavřené komoře, coņ můņe způsob změnu pozice artefaktu v nálezové situaci. Také při následném propadnutí stropu hrobové komory nebo rakve dochází k mírným či větńím změnám pozice předmětů v hrobu. Méně časté jsou naruńení hrobových celků přírodními faktory, jako např. aktivita hlodavců ve zkoumaném objektu (bioturbace), která muņů mít také za následek změnu polohy předmětů v objektu. I s touto moņností naruńení nálezové situace je vńak nutné počítat. Největńím problém při určování polohy artefaktů v hrobě je skutečnost, ņe větńina hrobových celků z doby stěhování národů byla sekundárně naruńena, nejčastěji v důsledku vykrádání. Ve větńině vykradených hrobů jsou silně pońkozeny a rozházeny části skeletu a také nálezy, které byly přímo na tele nebo v jeho blízkém okolí (např. Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985, 295-296). Skleněné korálky zřejmě nebyly pro vykradače příliń zajímavými předměty, v hrobech se větńinou zachovají, ovńem pravděpodobně jiņ v sekundární pozici. Nejčastěji se korálky vyskytují v oblasti hrudníku, jako je tomu např. u kostrového hrobu č. 1 v Bučovicích (Čižmář 1992, 301). Z bohatého ņenského kostrového hrobu ze Smolína se podařilo zachytit nález korálků v několika polohách. Jedna skupina korálku se nacházela v oblasti hrdla a pod lebkou, dalńí poblíņ pravé paņe, kde byly nalezeny ve dvou pravidelných řadách (Tejral 1982, 134). V hrobu z Vícemilic se skleněné korálky nacházely u lokte levé ruky a v oblasti ukazováčku pravé ruky (Tejral 1982, 224).

101

Skleněné korálky nebyly vńak výhradně pouņívány jako ozdoba horní poloviny těla. Známy jsou také nálezy v okolí stehenní kosti jako např. z hrobů č. 80 a 89 ze Strachotína (Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985, 291). Pokud zhodnotíme poznatky o poloze skleněných korálků v hrobech z doby stěhování národů na území Moravy, je zřejmé, ņe přesný způsob nońení a pouņívání korálků nemůņe být na základě archeologických nálezů zcela jednoznačně zodpovězen. Je vńak moņné rekonstruovat, ņe skleněné korálky byly často vyuņívány pro tvorbu náhrdelníků, coņ dokládají nálezy v oblasti hrudníků a krku, jako např. v hrobu ze Smolína. Nálezy korálků v polohách u paņe by mohly svědčit o existenci jednoduchých náramků vyrobených z korálků, které byly navlečeny na ńňůře z organického materiálu, která se nezachovala. Nálezy korálků v polohách kolem rukou by také mohly svědčit o funkci korálku jako ozdobné náńivky na oděvu. Účelu korálku jako náńivky na oděv by mohl nasvědčovat i jejich výskyt v oblasti pasu a stehen. Výskyt korálků v oblasti lebky (např. hrob ze Smolína), by rovněņ naznačoval pouņití korálků jako náńivek. V tomto případě vy se snad mohlo jednat o pozůstatky čelenky nebo pokrývky hlavy zdobené nańitými skleněnými korálky.

102

16. Skleněný korálek jako ţenský atribut? V této kapitole bych se ráda zaměřila na problematiku genderové přísluńnosti, určované na základě nálezů skleněných korálků. Jiņ od počátků archeologie, bylo běņné jevem, ņe pohlaví zemřelého bylo určováno na základě milodarů nebo tělesné výńky. Při moderním archeologickém zpracování kostrových hrobů se stále častěji vyuņívá mezidisciplinární spolupráce mezi archeology a antropology (např. Stloukal 1985, 304-306; 2011, 153-165). Ovńem v případě ńpatně zachovalého kosterního materiálu, který znemoņňuje antropologické určení pohlaví, se někteří badatelé stále uchylují k určování pohlavní přísluńnosti na základě hrobového inventáře (např. Stloukal 2011, 155). Jedním z typických milodarů přisuzovaných ņenám jsou korálky. S tímto určením se setkáváme zejména v době římské, kdy způsob kremační pohřební ritus znemoņňuje identifikovat generovou přísluńnost na základě antropologického zjińtění. Ńirńí pohled na tuto problematiku nám poskytují kostrové hroby a pohřebińtě z doby stěhování národů např. v Holubicích, Luņicích, aj., (např. Čižmář 2011, Klanica – Klanicová 2011). Na těchto pohřebińtích byla provedena antropologická analýza (Stloukal 2011). Výsledky těchto analýz poměrně jasně ukazují, ņe korálky byly skutečně ńperkem typickým pro ņeny a děti (Tab. 11). Tyto výsledky jsou částečně zkreslené. V některých případech kde nebylo moņné přesně určit pohlaví na základě antropologické analýzy, autor uvádí, ņe hroby pravděpodobně patřily ņenám a to výhradně na základě milodarů, mezi nimiņ se často nacházely právě korálky (např. Stloukal 2011, 155). Na základě nálezů skleněných korálků v hrobech z doby stěhování národů na Moravě se zdá jednoznačné, ņe korálky byly typickým ņenským atributem (Graf 3). Výskyt korálků v dětských hrobech tak naznačuje, ņe tyto hroby patřily dívkám. Tyto výsledky vńak nejsou zcela relevantní. Antropologické výzkumy kosterních pozůstatků byly sice provedeny na velkých nekropolích, ovńem zde je opět nutné zohlednit problematiku vykrádání hrobů, která má často za následek váņné pońkození kostry znemoņňující určení pohlaví zemřelého. Při sekundárním naruńení hrobu mohlo také dojít ke zničení nebo ztracení korálků, které mohly být v hrobu původně uloņeny. Jednoznačně tedy není moņné prohlásit skleněné (i jiné) korálky za výhradně ņenský atribut.

103

Lokalita Bučovice Holubice Lužice Strachotín Vyškov

žena 3 16 23 1 2

dítě

žena?

dívka?

neurčeno

1 1

3

3

3 20

Tab. 11: Přehled několika antropologicky určených hrobů s výskytem korálků.

104

17. Význam skleněných nádob a jejich funkce Jak jiņ bylo uvedeno výńe, skleněné nádoby patřily v germánském prostředí k luxusním předmětům. Co se týká jejich funkce, dalo by se zde hovořit pravděpodobně o 2 funkcích těchto předmětů. První je bezpochyby funkce uņitková. Stejně jako na území říńe byly tyto nádoby u Germánů pouņívány zejména jako stolní, skladovací a transportní zboņí. Jako stolní nádoby mohly slouņit zejména poháry, které jsou na Moravě hojně zastoupeny. Podobnou funkci mohly rovněņ mít i misky, které podobně jako poháry patří k častějńím nálezům na nańem území. Za předpokladu, ņe by byly pohárky a misky pouņívány jako stolní zboņí, vyvstává nám otázka, zda tyto nádoby byly pouņívány běņně nebo naopak jen při výjimečných a slavnostních příleņitostech. Jako skladovací a transportní nádoby byly pravděpodobně pouņívány zejména balsamaria a lahve, které mohly slouņit k přepravě kosmetických přípravků, olejů a jiných tekutin. Rovněņ se do germánského prostředí mohly tyto nádoby dostávat prázdné, protoņe i samotné skleněné nádoby měly určitou cenu. Tato cena mohla záviset nejen na typu nádoby a náročnosti její výroby ale i vzdálenosti, kterou musel urazit, neņ byl dopraven do barbarika. O tom, ņe sklo nebylo levným zboņím, svědčí nálezy reparovaných nádob, jako např. z lokality Ņuráň. Vysoké oblibě těchto nádob nasvědčuje také jejich napodobování Germány a to zejména za pomoci výzdoby na keramice. Podobně jako u skleněných nádob, které byly zdobeny vybruńovanými vzory, ņebrováním, prolamováním, apod. můņeme podobné vzory pozorovat i u germánské keramiky, ovńem nejedná je o zcela běņně se vyskytující jev. Druhou funkcí byla funkce symbolická. Jedná se zejména o nálezy rituálně rozbité a vloņené do bohatých hrobových celků jako milodar. Tuto interpretaci vńak nelze generalizovat, rozbití skleněných nádob v těchto bohatých hrobech souvisí pravděpodobněji s post-depozičními procesy, jako bylo zhroucení hrobové komory, apod.

105

18. Vyhodnocení V této kapitole se pokusím o zodpovězení některých otázek, které byly poloņeny v úvodu práce. V otázce zda je sklo v germánském prostředí znakem luxusu a bohatství v archeologii doby římské přeņívá dlouhodobě zaņitý názor, který publikoval např. i E. Droberjar (2002, 295), ņe skleněné předměty a předevńím nádoby jsou luxusním zboņím, které je znakem bohatství a vysokého sociálního postavení. Pokud se vńak podíváme na spektrum nálezů skleněných nádob pocházející z moravských nalezińť (Mapa 1-5), není toto tvrzení zcela prokazatelné. Skleněné nádoby a jejich fragmenty se na sledovaném území vyskytují jak na pohřebińtích, tak i na sídlińtích a to přibliņně ve stejném poměru lokalit. Ve starńí a mladńí době římské i v době stěhování národů, jsou nejčastějńími nálezy skleněných nádob ty, které slouņily k pití. Pokud se podrobněji zaměříme na výskyt skleněných nádob na sídlińtích, zjistíme, ņe ve velkém mnoņství často neurčitelných zlomků skla se nachází také podstatná část fragmentů, které pochází z pohárů. Nálezy skleněných pohárů ze sídlińtního prostředí doby římské na Moravě naznačují, ņe tyto nádoby nemusí být nutně znakem luxusu a vysokého společenského postavení (Graf 4). Pravděpodobněji se jeví model, podle něhoņ byly skleněné poháry relativně dostupným importovaným zboņím, které bylo draņńí neņ keramika, ovńem nejednalo se o tak vzácné a drahé předměty, které by si mohla dovolit pouze vysoká nobilita. Nejednalo se vńak stále o předmět, který by si mohl dovolit vlastnit kaņdý přísluńník germánské společnosti v naddunajském barbariku. Na základě nálezů ze sídlińť je moņné interpretovat, ņe skleněné poháry byly zřejmě vlastnictvím movitějńích jedinců v rámci dané komunity, kteří vńak nepatřili k nejvyńńím společenským vrstvám. Výskyt skleněných pohárů v hrobech poté s největńí pravděpodobností souvisí s běņnými praktikami ukládání milodarů. Nejen poháry, ale i lahve potvrzují výńe uvedenou hypotézu. Co do počtu exemplářů, jich nejvíc pochází z hrobů (předevńím Muńov), ovńem vyskytují se také na sídlińtích, coņ by opět svědčilo o jejich běņném vyuņívání v germánské společnosti (Mapa 3). Bohuņel pokud se z lahve nedochoval charakteristický fragment jako např. okraj, ucho nebo dno, je jejich identifikace v nálezech ze sídlińtního prostředí velmi obtíņná. Je velmi pravděpodobné, ņe výskyt skleněných lahví na germánském území je spíńe sekundární. Zdá se být pravděpodobnějńí, ņe skleněné lahve nebyly na území barbarka importovány záměrně, ale pouze jako obal pro mnohem cennějńí tekutinu, které v nich byla obsaņena.

106

Z Moravy vńak pochází i skleněné nádoby, které znakem luxusu s vysokého postavení s největńí pravděpodobností byly. Jedná se předevńím o nález dvou pánví, misky s výzdobou typu reticello a fragmentu skleněné nádoby zdobené malováním, které pochází z královské hrobky z Muńova. Ty skleněné nádoby jsou v germánském prostředí ojedinělým nálezem a vyskytují se pouze v inventáři muńovského královského hrobu. Předevńím skleněné pánve jsou v germánském prostředí unikátním nálezem. Dá se předpokládat, ņe jejich výskyt je spojen se značným bohatstvím. Jejich účel v barbariku je vńak dosud neznámý, snad mohlo slouņit jako servírovací nádoby, není vńak vyloučeno, ņe mohli být ukládány pouze do hrobů jako nádoba na potravinové milodary. Bohuņel vzhledem k převaņujícímu ņárovému pohřebnímu ritu v době římské, není moņné zcela poznat význam a postavení skleněných nádob v germánské společnosti. I přesto slitky a zlomky skla v ņárových hrobech dokládají výskyt skleněných nádob v germánském prostředí. V době stěhování národů, kdy jiņ převaņuje kostrový pohřební ritus, se vńak situace výskytu skleněných nádob na Moravě rapidně mění (Graf 5). Skleněných nádob ubývá, jsou známy nálezy pouze 4 skleněných pohárků a dvou skleněných kulovitých lahví (TAB. IX, Mapa 8). Je těņko určitelné, jaké postavení měly skleněné nádoby v tomto období na moravském území. Jednoduché skleněné poháry se vyskytují v hrobech bez dalńí výbavy, která by hrob výrazně odlińovala. Naproti tomu bohatě zdobené skleněné nádoby, které jsou známé z bohatého hrobu ze Ņuráně, bezpochyby výjimečné jsou stejně jako celý nálezový celek a jeho výbava. V této bohaté hrobce z 1. poloviny 6. století se kromě zlomků dvou skleněných pohárů, z nichņ jeden byl zdoben řeckými nápisy, a jedné sklené misky nacházeli také unikátní předměty jako zlomek slonovinové pyxidy, zlaté nitě pocházející pravděpodobně z brokátu, fragment vyřezáváním zdobeného trámu z konstrukce hrobové komory a dalńí předměty poukazujícími na vysoké postavení pohřbeného (Poulík 1995, 27-109). Interpretačně komplikovaný je také výskyt skleněných lahví s kónickým hrdlem. Tyto nádoby známé ve dvou exemplářích pochází z odlińných kontextů. Zatímco jedna z lahví se nacházela v běņném kostrovém hrobu v Ńaraticích, druhá byla součástí inventáře bohatého kníņecího hrobu z Blučiny. Je tedy otázkou, jaký význam měly tyto lahve pro germánskou společnost v době stěhování národů. Je jasně patné, ņe v době stěhování národů se značně změnilo postavení skla v germánské společnosti na území Moravy. Zatímco v době římské byl výskyt skleněných nádob na území Moravy četnějńí neņ v Čechách, v době stěhování národů je tomu naopak (Graf 1). Při celkovém pohledu na postavení nálezů skleněných nádob z území dneńní Moravy ve srovnání s okolními oblastmi obývanými germánským obyvatelstvem je zřetelné, ņe se na

107

tomto území znatelně projevuje nedaleké sousedství s římskou říńí. Nálezy skleněných nádob zde nejsou ta hojné jako na území Slovenska, ovńem jejich přísun na Moravu byl bezesporu frekventovanějńí neņ na územích, která byla od římské hranice více vzdálena (Čech, Polsko). Je vńak zajímavé, ņe nálezy skleněných předmětů na Moravě jsou četnějńí neņ na území Dolního Rakouska, které těsně sousedilo s římským limitem. Zde se zdá, ņe na obchod se sklem se specializovali předevńím germánské kmeny na JZ Slovensku, kde nálezy skla nejpočetnějńí ve srovnání s Dolním Rakouskem a Moravou. Je vńak otázkou, zda tato situace souvisí s intenzivnějńími obchodními styky germánského obyvatelstva na JZ Slovensku, nebo je způsobena stavem výzkumu germánských sídlińť na Moravě. Skleněné korálky, jak jiņ bylo zmíněno výńe, patří k nejčastějńím skleněným nálezům na území Moravy. Nejčastěji vyskytují ve funerálním prostředí a to zejména v době stěhování národů. V úvodu této práce jsem se zaměřila na několik otázek, které se nyní pokusím zodpovědět. Otázku, zda jsou korálky pouze ņenským atributem a způsobem jejich nońení jsem se zabývala ve dvou samostatných kapitolách 15 a 16. Dalńí důleņitou otázkou je, jak se měnilo spektrum výskytu a oblíbenosti jednotlivých typů korálků v době římské a v době stěhování národů. Pro dobu římskou je poznání spektra skleněných korálků na území barbarika komplikované zejména v důsledku ņárového ritu. Pozorování výskytu tvarů a typů skleněných korálků tak moņné předevńím na skladě nálezů ze sídlińť. V Době římské je moņné pozorovat výskyt zejména jednoduchých korálků kulovitého,

kulovitého

zplońtělého

nebo

polyedrického

tvaru

nejčastěji

vyrobené

z průsvitného skla různých barev. Méně časté jsou nález zdobených korálků. Tuto výzdobu tvoří zejména plastická ņebra dále také prouņku nebo vlnice (Vaculíková 2012, 123 – 137). Oproti tomu v době stěhování národů se setkáváme předevńím s vyńńím počtem korálků, které známe převáņně z kostrových hrobů. V tomto období se stále objevují skleněné korálky, které známe jiņ z nálezových situací doby římské. Jedná se předevńím o polyedrické a ņebrované korálky. V době stěhování národů se začínají objevovat i nové typy korálků jako např. korálky jehlanovitého tvaru s lichoběņníkovou základnou nebo podlouhlé millefiorové korálky. Mění se rovněņ výzdoba korálků, které jsou často zdobeny barevnými očky a fleky, jednoduchými nebo propletenými vlnicemi nebo kombinací oček a vlnic. K nejčastěji se vyskytujícím typům skleněných korálků doby stěhování národů na Moravě se řadí kulovité zplońtělé korálky vyrobené převáņně ze ņlutého a červeného neprůsvitného skla. Vzhledem k počtu korálků vyskytujících se na moravských pohřebińtích v době stěhování národů (Graf 2) lze usuzovat, ņe tyto předměty se v germánské společnosti objevovaly relativně běņně a byly dostupné i méně movitým jedincům. Je vńak pravděpodobné, ņe korálky s bohatou výzdobou

108

jako jsou např. millefiorové korálky byly obtíņněji dostupné a jejich vlastnictví by mohlo být spojováno s vyńńí a bohatńí společenskou vrstvou. Poslední otázkou spojenou se skleněnými korálky v době římské a v době stěhování národů na Moravě je podobnost a rozdílnost jejich výskytu v sídlińtním a funerálním prostředí. Pro dobu římskou je odpověď na tuto otázku komplikovaná a to opět z důvodu ņárového pohřebního ritu. Na základě pozorování výskytu typů a tvarů skleněných korálků (Vaculíková 2012, 123 - 137) lze říci, ņe jejich zastoupení v sídlińtním i funerálním prostředí je velmi podobné. Tato podobnost výskytu v sídlińtním a funerálním prostředí by mohla naznačovat, ņe skleněné korálky byly ńperkem běņně pouņívaným za ņivota. Výhradně funerální funkce konkrétního typu nebo tvaru korálku není prokázána a jeví se také jako velmi nepravděpodobná. Mezi nejzajímavějńí nálezy patří výrobky z drahých kovů, které byly vykládány skleněnými vloņkami. Mezi tyto nálezy patří zejména spony, závěsky a různá kování, která známe z kostrových hrobů z doby stěhování národů. Tyto skleněné vloņky mají imitovat drahé kameny, jako jsou almandiny, granáty nebo lapis lazuli. V některých případech mohlo sklo slouņit jako náhrada za ztracené nebo poničené drahé kameny. Jako příklad by mohl slouņit nález kování z kostrového hrobu z Blučiny, kde se nacházela jedna skleněná vloņka pravděpodobně nahrazující ztracený almandin. V případě ostatních výńe uvedených aplikací se jednalo pravděpodobně o záměrné pouņití skleněné vloņky.

109

19. Závěr Tato magisterská diplomová práce jak jiņ bylo zmíněno v úvodu, si klade za cíl zpracování skleněných nálezů z doby římské a doby stěhování národů na Moravě a jejich vyhodnocení. Tato práce není kompletním katalogem skleněných předmětů z území dneńní Moravy, z několika důvodů (nedostupnost materiálu z důvodů jejich ztráty a zničení, přípravy publikací jiných badatelů a také z důvodu nezpracovaných a dosud nepublikovaných výzkumů). Snaņí se spíńe o poznání významu skleněných předmětů pro germánskou společnost, poznání jejich výskytu a srovnání s okolními oblastmi osídlenými germánským obyvatelstvem. Skleněné předměty představují jeden z nejzajímavějńích druhů importovaného zboņí na nańem území. Na území Moravy jsou nejčastěji zastoupeny skleněné korálky, neurčitelné slitky, skleněné nádoby a jejich fragmenty, a skleněné aplikace. Ojedinělé se zde vyskytují i jiné artefakty jako jsou hrací kameny a terčíky, nebo skleněné náramky. Bohuņel stav poznání tohoto tématu nebyl dosud příliń vysoký, častým problémem jsou záchranné výzkumy sídelních archeologických lokalit, při kterých není moņné zachytit drobný archeologický materiál včetně skleněných korálků nebo zlomků skleněných nádob, které mohou prozradit mnohé o výskytu a chápání skleněných předmětů v germánském prostředí. Důleņitým krokem v bádání o skleněných korálcích doby římské a doby stěhování národů je doplnění jiņ stávajících klasifikačních systémů o nové, dosud typologicky nezařazené nálezy skleněných korálků (Stawiarska 1985; Tempelmann – Maczyńska 1985). Doplnění těchto typologií můņe výrazně napomoci např. při datacích a interpretacích nálezových celků, které neobsahují jiný datační materiál. Dalńím významem doplnění typologií je rovněņ moņnost pozorování obliby konkrétních typů nebo tvarů a výzdob skleněných korálků. Pro podrobnějńí poznání původu skleněných nálezů by bylo nezbytné provádět chemické analýzy těchto předmětů. Díky těmto analýzám by bylo moņné porovnat nálezy z moravského prostředí s ńirńími evropskými kontexty a získat ucelenějńí obraz o distribuci a rozńíření římského skla v barbariku. Základem pro tyto analýzy je vńak zpracování přehledu o římském skle, který jsem se snaņila přinést ve své práci. Skleněné předměty vyņadují také specifické podmínky pro jeho výzkum. Zcela zásadní je metodika výzkumu lokalit, předevńím sídlińť. Při pečlivém systematickém výzkumu sídlińtní lokality je velmi pravděpodobné, ņe se podaří zachytit i drobné zlomky skla, které by

110

dokládaly výskyt těchto předmětů na dané lokalitě. Předevńím proplavování výplní objektů je jedním z klíčových faktorů pro zachycení skleněných předmětů v archeologických situacích. Proplavování výplní objektů je moņné nahradit také přesíváním, při němņ se rovněņ můņe zachytit značné mnoņství skleněného materiálu. Doufám, ņe tato práce přinese nový pohled na problematiku skleněných předmětů v době římské a době stěhování národů na Moravě a bude impulzem pro dalńí studium skleněných předmětů z doby římské a doby stěhování národů na Moravě a jejich významu v tehdejńí společnosti.

111

20. Soupis lokalit Doba římská

1.

Blučina (okr. Brno – venkov) - sídliště

2.

Bojkovice (okr. Uherské Hradiště) – povrchový sběr

3.

Branišovice (okr. Brno – venkov) - pohřebińtě

4.

Brno – Starý Lískovec (okr. Brno - město) - sídlińtě

5.

Břeclav (okr. Břeclav) - pohřebińtě

6.

Dolní Bojanovice (okr. Hodonín) – povrchový sběr

7.

Havřice (okr. Uherské Hradiště) – povrchový sběr

8.

Holubice (okr. Vyškov) – sídlińtě

9.

Hrubá Vrbka (okr. Hodonín) – povrchový sběr

10.

Hrušovany u Brna (okr. Brno – venkov) – sídlińtě

11.

Hulín (okr. Kroměříţ) - sídlińtě

12.

Jabloňany (okr. Blansko) - pohřebińtě

13.

Jarohněvice (okr. Kroměříţ) – pohřebińtě

14.

Knínice (okr. Blansko) – povrchový sběr

15.

Komořany (okr. Vyškov ) - sídlińtě

16.

Kostelec na Hané (okr. Prostějov) – pohřebińtě

17.

Měnín (okr. Brno – venkov) - sídlińtě

18.

Mikulčice (okr. Hodonín) - sídlińtě

19.

Mikulov (okr. Břeclav) – pohřebińtě

20.

Modrá (okr. Uherské Hradiště) – sídlińtě

21.

Mořice (okr. Prostějov) - sídlińtě

22.

Mušov (okr. Brno - venkov) – kostrový hrob

23.

Nedakonice (okr. Uherské Hradiště) - pohřebińtě

24.

Nevojice (okr. Vyškov) – povrchový sběr

25.

Ostroţská lhota (okr. Uherské Hradiště) – povrchový sběr

26.

Pavlov (okr. Břeclav) – sídlińtě

27.

Pohořelice (okr. Brno – venkov) - pohřebińtě

28.

Prosiměřice (okr. Znojmo) – sídlińtě, povrchový sběr

29.

Pustiměř (okr. Vyškov) - sídlińtě

30.

Rajhrad (okr. Brno – venkov) - sídlińtě

31.

Rymice (okr. Kroměříţ) – bez nálezových okolností

112

32.

Skalice / Svitavou (okr. Blansko) – povrchový sběr

33.

Stráţnice (okr. Hodonín) – povrchový sběr

34.

Šaratice (okr. Vyškov) - pohřebińtě

35.

Šitbořice (okr. Břeclav) - pohřebińtě

36.

Uherský Brod (okr. Uherské Hradiště) – sídlińtě, povrchový sběr

37.

Vlčnov – Dolní Němčí - Hluk (okr. Uherské Hradiště) – sídlińtě, povrchový sběr

38.

Velatice – (okr. Brno – venkov) - pohřebińtě

39.

Vyškov (okr. Vyškov) – sídlińtě

Doba stěhování národů 40.

Blučina – (okr. Brno – venkov) - pohřebińtě

41.

Borotice (okr. Znojmo) - pohřebińtě

42.

Brno – Černá Pole (okr. Brno – město) - pohřebińtě

43.

Brno – Dolní – Heršpice (okr. Brno – město) – pohřebińtě

44.

Brno Holásky- (okr. Brno - město) - pohřebińtě

45.

Brno – Horní Heršpice (okr. Brno – město) - pohřebińtě

46.

Brno – Obřany (okr. Brno – město) – sídlińtě

47.

Bučovice (okr. Vyškov) - pohřebińtě

48.

Dambořice – (okr. Hodonín) - ojedinělý nález

49.

Drslavice (okr. Uherské Hradiště) - pohřebińtě

50.

Holubice (okr. Vyškov) - pohřebińtě

51.

Hoštice (okr. Kroměříţ) – kostrový hrob

52.

Hulín (okr. Kroměříţ) - sídlińtě

53.

Charváty – (okr. Olomouc) – kostrový hrob

54.

Kyjov – (okr. Hodonín) - pohřebińtě

55.

Luţice (okr. Hodonín) -pohřebińtě

56.

Mistřín – (okr. Hodonín) - kostrový hrob

57.

Modřice (okr. Brno – město) - sídlińtě

58.

Nový Šaldorf - (okr. Znojmo) – pohřebińtě

59.

Rakšice (okr. Znojmo) – kostrový hrob

60.

Smolín - (okr. Brno – Venkov) – kostrový hrob

61.

Strachotín (okr. Břeclav) - pohřebińtě

62.

Šaratice (okr. Vyškov) - pohřebińtě

113

63.

Tasov (okr. Hodonín) – kostrový hrob

64.

Velatice (okr. Brno – venkov) - pohřebińtě

65.

Velké Pavlovice (okr. Břeclav) - pohřebińtě

66.

Vyškov (okr. Vyškov) - pohřebińtě

67.

Znojmo (okr. Znojmo) - pohřebińtě

68.

Ţuráň (okr. Brno – venkov) - pohřebińtě

114

21. Katalog lokalit DOBA ŘÍMSKÁ Lokalita: Blučina Objekt: chata VI Způsob nálezu: záchranný výzkum I. Peńkaře v letech 1959 a 1965 Nález: skleněný tordovaný korálek vyrobený ze zeleného skla Další nálezy: 61 zlomků římské keramiky ( terra sigillta, kolkovaná keramika, mramorovaná keramika, malovaná keramika, jemná ņluto – oranņová keramika), 2 bronzové jehly, Fe hrot ńípu, brousek Datování: starńí/mladńí doba římská Uloţení: nezjińtěno Literatura: Droberjar 1997 Lokalita: Bojkovice Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: korálek z modrého skla zdobený ņebrováním Další nálezy: keramika zdobená vlnicemi, keramika zdobená koncentrickými kruhy, keramika zdobená rýhováním, keramika zdobená vrypy, prstovými důlky, zlomky cedníků, přesleny, kovové ozdoby, mazanice, zvířecí kosti Datování: starńí doba římská Uloţení: nezjińtěno Literatura: Zeman 1999 Lokalita: Branišovice Objekt: ņárový hrob Způsob nálezu: nález při zemních pracích Nález: skleněný terčík Další nálezy: 13 bílých a 14 černých plochých kamínků, 7 kostěných terčíků, gema s bohyní Níké, mince Antonia Pia (138 – 161) Datování: 2/2 2. stol. AD

115

Uloţení: Nezjińtěno Literatura: Kaufmann 1961 Lokalita: Brno – Starý Lískovec Objekt: obj. 44 Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum v roce 1976 Nález: zlomky skleněné nádoby ze zeleného skla Další nálezy: terra sigillata, keramika, kostěné hřebeny, mazanice, kostra psa Datování: mladńí doba římská Uloţeno: Muzeum měst Brna Ńpilberk Literatura: Víchová 2002 Lokalita: Břeclav Objekt: ņárový hrob Způsob nálezu: nález ojedinělého ņárového hrobu z roku 1935 Nález: slitky skleněné nádoby nazelenalé barvy Další nálezy: hliněná popelnice, část bronzové pánve a cedníku, 2 bronzové vendické spony, Fe nůņ, Fe břitva Datování: 1. století Uloţeno: MZM Brno Literatura: Burdychová 1996; Tejral 1970a Lokalita: Dolní Bojanovice Objekt: Způsob nálezu: nález z povrchového sběru Nález: skleněný soudečkovitý korálek zelené barvy Další nálezy: nezjińtěno Datování: doba římská Uloţení: neznámé Literatura: Trávníčková 2007

116

Lokalita: Havřice Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: dva skleněné korálky modré barvy (jeden zdoben ņebrováním) Další nálezy: keramika, přeslen, bronzový plíńek, zvířecí kosti, ad. Datování: starńí – mladńí doba římská Uloţení: Muzeum Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě, Moravské zemské muzeum Brno Literatura: Zeman 1999 Lokalita: Holubice Objekt: zahloubená chata Způsob nálezu: výzkum O. Ńeda v roce 1982 Nález: zlomek podélně ņebrovaného skleněného korálku z neprůsvitného skla Další nálezy: zlomky keramiky, Fe nůņ s příčkou, hliněné závaņí, přeslen, mazanice, zvířecí kosti Datování: 2. stol. Uloţení: muzeum Vyńkovska Literatura: Ńedo 1985a Lokalita: Hrubá Vrbka Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: skleněný korálek, zlomek skleněné nádoby Další nálezy: římská a germánská keramika, mince, spony, kostěný hřeben Datování: 2. pol. 2. – 5. stol. Uloţeno: soukromá sbírka Literatura: Vachůtová – Zeman 2009 Lokalita: Hrušovany u Brna Objekt: objekt 508 Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum v roce 2008 Nález: 5 skleněných korálků ze zeleného aņ modrého skla zdobených ņebrováním

117

Další nálezy: keramika, dvojkonický přeslen, mazanice s otisky, fragment kostěného hřebene, zlomek kostěné jehlice, jednostranné kostěné ńídlo, opracovaný kostěný nástroj, bronzové krouņky, bronzové kování?, úńtěp, ńkrabadlo, úńtěp s bilaterální retuńí, Datování: 2. pol. 2. – pol. 3. stol. Uloţení: ÚAPP Brno Literatura: Harangozóová 2013 Lokalita: Hulín Objekt: Způsob nálezu: povrchový nález D. Kolbingera v roce 1974 Nález: keramická nádoba se skleněným okénkem Další nálezy: nezjińtěno Datování: starńí doba římská Uloţení: původně v Muzeum Kroměříņska (dnes ztracen) Literatura: Čižmářová 1989 Lokalita: Jabloňany Objekt: hrob Způsob nálezu: Nález: 2 skleněné korálky Další nálezy: malé tuhované střípky, Fe úlomky, přesleny, keramika zdobená vypnulinami, hnědel Datování: doba římská Uloţení: muzeum Boskovicka Literatura: Šafář 1908 Lokalita: Jarohněvice Objekt: ņárové hroby č. 2, 4, 5, 9 Způsob nálezu: záchranný výzkum J. Bláhy v roce 1972 Nález: skleněné slitky a zlomky Další nálezy: skleněné korálky, zlomky hliněných popelnic, jednodílná Fe spona, plechový bronzový náramek, hliněné přesleny Datování: 4. století Uloţení: Muzeum Kroměříņska

118

Literatura: Bláha 1973

Lokalita: Knínice Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: skleněný korálek Další nálezy: nezjińtěno Datování: nezjińtěno Uloţení: soukromá sbírka Literatura: nepublikováno Lokalita: Komořany Objekt: chata Z - 5 Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum v letech 1953, 1955 - 1956 Nález: keramická nádoba se skleněným okénkem Další nálezy: germánská a římská keramika, zlomek norické výrazně členěné spony, bronzová jehla, bronzové terčovité kování, kostěný prolamovaný hřeben, kamenný brousek, mazanice, kostěný přeslen Datování: 2. stol. Uloţení: nezjińtěno Literatura: Čižmářová 1989, Droberjar 2002 Lokalita: Kostelec na Hané Objekt: ņárové hroby Způsob nálezu: první výzkum v roce 1924 (Ń. Ńoustal), dále v letech 1925 a 1927 – 1930 (A Gottwald), r. 1938 (F. Trčala) Nález: skleněné zlomky a slitky Další nálezy: v ruce tvarovaná keramika, jednodílné spony se zahrocenou noņkou, přesleny, jantarové korálky, dva bronzové náramky, bronzový nákrčník, denáry císaře Proba, hroty ńípů hroty kopí, Fe ostruhy Datování: pol. 3 -4. stol. Uloţení: Muzeum Olomouc, Muzeum Prostějov Literatura: Zeman 1961

119

Lokalita: Měnín Objekt: chata Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum Nález: zlomek skleněné nádoby Další nálezy: germánská keramika, přesleny, kostěný hřeben, mazanice Datování: doba římská Uloţení: ÚAPP Brno Literatura: nepublikováno Lokalita: Mikulčice Objekt: sídelní objekty a kulturní vrstva Způsob nálezu: dlouhodobý systematický výzkum Nález: několik zlomků skleněných nádob Další nálezy: římský stavební materiál, spony s podvázanou noņkou, zlomky keramiky, emailová lučíková spona, spona s cibulovitými knoflíky Datování: starńí – pozdní doba římská Uloţení: původně ARUB Brno (nyní zničeno poņárem) Literatura: Himmelová 1995; Droberjar 1997; Zeman 1999 Lokalita: Mikulov Objekt: ņárový hrob č. 16 Způsob nálezu: nezjińtěno Nález: skleněný slitek Další nálezy: nezjińtěno Uloţení: Muzeum Mikulov Datování: pol. 2. stol. Literatura: Peškař 1959 Lokalita: Modrá Objekt: 5/03 Způsob nálezu: archeologický výzkum prováděný od roku 2000 Nález: skleněný korálek polyedrického tvaru Další nálezy: germánská keramika, pískovcové brousky, zvířecí kosti, srnčí paroh, mazanice

120

Uloţení: nezjińtěno Datování: pozdní doba římská/počátek doby stěhování národů Literatura: Zeman 2009 Lokalita: Mořice Objekt: obj. 534 Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum v roce 2002 Nález: 3 skleněné zlomky Další nálezy: 22 zlomků na kruhu točené keramiky, 259 zlomků keramiky dělané v ruce, kostěné ńídlo, masivní kámen s jednou plochou stranou, neidentifikovatelný zlomek Fe předmětu, 1 ks Fe strusky, 148 ks mazanice, uhlíky, 130 ks kostí Datování: 3. stol. AD – konec 4. stol. AD Uloţení: nezjińtěno Literatura: Beneš 2006 Lokalita: Mušov Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: záchranný výzkum při těņbě ńtěrku v roce 1988 Nález: nálezy skleněných nádob Další nálezy: bronzové situlovité vědro se 2 obličejovými atańemi, 1 bronzový kotel se 4 kruhovými drņadly s podpěrkami ve formě muņských bust, 2 bronzové hrnce s úzkým dnem, bronzová vrchlíkovité miska, bronzový kotel se dvěma kruhovými drņadly, bronzové dvojkonické vědro, Fe kleńtě, 8 Fe knoflíkových ostruh, 2 Fe stoličkovité ostruhy, 2 Fe čtyřnýtové stoličkové ostruhy, 2 Ag a pozlacené čtyřnýtové stoličkové ostruhy, 3 – 4 Fe čepele noņů, 5 Fe tulejek, 6 Fe hrotů kopí, fragment bronzových postříbřených postranních kování ńtítů, bronzový skládací stolek aj. Datování:. 2. stol. Uloţení: Regionální muzeum v Mikulově Literatura: Peška a kol. 1991; Peška – Tejral 2002 Lokalita: Nedakonice Objekt: ņárový hrob Způsob nálezu: při zemních pracích v roce 1932 objevil F. Vycudilík 4 ņárové hroby, dalńích 8 hrobů zde vykopal v roce 1935 V. Hrubý

121

Nález: zlomek skleněné nádoby z nazelenalého skla Datování: 1. – poč. 2. stol. Uloţení: Muzeum Uherské Hradińtě Literatura: Droberjar 2002 Lokalita: Nevojice Objekt: nezjińtěno Způsob nálezu: nezjińtěno Nález: slitek skla Dalńí nálezy: nezjińtěno Datování: nezjińtěno Uloţení: Muzeum Vyńkovska Literatura: nezjištěno Lokalita: Ostroţská Lhota Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: zlomek ņebrované misky Další nálezy: germánská keramika Uloţení: Muzeum Ostroņská Lhota Datování: doba římská Literatura: nepublikováno Lokalita: Pavlov Objekt: objekt č. 3 Způsob nálezu: nezjińtěno Nález: keramická nádoba se skleněným okénkem Další nálezy: nezjińtěno Uloţení: nezjińtěno Datování: 2. – poč. 3. stol. Literatura: Čižmářová 1989 Lokalita: Pohořelice Objekt: kostrový hrob 13

122

Způsob nálezu: záchranný výzkum v roce 1995 Nález: 31 skleněných korálků;

náhrdelník ze 141 malých skleněných korálků, zlomky

skleněné nádoby Další nálezy: Ag spirálky, 2 Ag spony, 2 bronzové nápaņníky, bronzové okruņí prstenu, 2 Fe spony, zlomek kostěného hřebenu, keramický dņbán, Fe noņík, 2 přesleny Uloţení: MZM Brno Datování: pozdní doba římská Literatura: Čižmář 1996 Lokalita: Prosiměřice Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: prsten se skleněnou aplikací Další nálezy: nezjińtěno Datování: 2. pol. 2. stol. Uloţeno: nezjińtěno Literatura: Jílek – Řebounová 2009 Lokalita: Pustiměř Objekt: sídlińtní objekt Způsob nálezu: výzkum O. Ńeda v roce 1983 při stavbě dálnice Nález: 2 ks skleněných zlomků, skleněný slitek Další nálezy: fragmenty germánské keramiky, zlomek terry sigillaty, norická výrazně členěná spona Datování: starńí doba římská Uloţení: Muzeum Vyńkovska Literatura: Šedo 1985b Lokalita: Rajhrad Objekt: chata 1 Způsob nálezu: archeologický výzkum v letech 1972 - 1974 Nález: zlomek skla zelené barvy Další nálezy: nezjińtěno Datování: pol. 2. stol.

123

Uloţení: nezjińtěno Literatura: Vachůtová – Víchová 2005 Lokalita: Rymice Objekt: nález bez bliņńích okolností Způsob nálezu: ojedinělý nález Nález: okraj nádobky z čirého naņloutlého skla Další nálezy: nezjińtěno Datování: starńí doba římská? Uloţení: muzeum Holeńov Literatura: Lehečková 1967, Burdychová 1996 Lokalita: Skalice/Svitavou Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr na sídlińti Nález: 2 skleněné korálky Další nálezy: bronzová ńupina z římského pancíře, germánská keramika, tkalcovská závaņí, zlomky Fe předmětů Uloţení: Muzeum Boskovicka Datování: 2. pol. 2. stol. Literatura: Staňková 2008 Lokalita: Stráţnice Objekt: Způsob nálezu: povrchový sběr Nález: zlomek skleněného náramku Další nálezy: římská a germánská keramika, římské mince, bronzové spony Datování: doba římská Uloţení: soukromá sbírka Literatura: nepublikováno Lokalita: Šaratice Objekt: ņárový hrob Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum J. Poulíka v roce 1947

124

Nález: skleněný slitek Dalńí nálezy: keramické nádoby, přesleny, pryskyřice, Fe a bronzové spony, Fe přezky, Fe plech, zlomky Fe jehly Datování: mladńí doba římská Uloţení: MZM Brno Literatura: Trňáčková 1960

Lokalita: Šitbořice Objekt: ņárové hroby H 6, H 12, H20 Způsob nálezu: archeologický výzkum v roce 1932, dalńí výzkumy v letech 1960, 1963, 1968 – 1968 pod vedením R. M. Perničky Nález: velké mnoņství skleněných slitků Datování: pol. 3. stol. – 2. pol. 4. stol. Uloţení: ÚAM FF MÚ Literatura: Droberjar – Kazdová 1993, Vlach 2010 Lokalita: Uherský Brod Objekt: sídlińtní objekty a kulturní vrstvy Způsob nálezu: povrchové sběry a terénní prospekce Nález: skleněné korálky zlomky ze skleněných nádob, skleněné struska Další nálezy: keramika, přeslen, bronzový plíńek, mazanice Datování: starńí – mladńí doba římská Uloţení: Muzeum Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě, Moravské zemské muzeum Brno, Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín Literatura: Zeman 1999 Lokalita: Velatice Objekt: ņárový hrob č. 9, ņárový hrob č. 12, poruńené ņárové hroby Způsob nálezu: první nálezy I. L. Červinky a T. Ondráčka v roce 1924, dalńí odkryté hroby A. Dvořáčkem a T. Ondráčkem v roce 1937, archeologickým výzkum Ústavu pro prehistorii a protohistorii v Brně v roce 1943, dalńí hroby objevil v roce 1956 I. Peńkař Nález: ņelezný prsten s očkem, přepálené skleněné zlomky, skleněný korálek, amorfní slitky, páskovité skleněné ucho

125

Další nálezy: noricko – pannonský opasek s kachničkovitým a člunkovitým kováním, profilované nákončí typu Garbsch Ka, profilované nákončí typu Garbsch R2, 7 nýtů s kloboukovitou hlavicí, Ag rourkovité kování, hlavice rourkovité spony zdobené rytím, bronzová trubkovitá spona, Ag vendická spona, zlomek bronzové jehlice, zlomek bronzové jehly, nýt s plochou hlavicí, Fe nůņky typ Knaack Ia, Fe srpovitě zahnutý nůņ typ Droberjar 5a, Fe nůņ s oboustranně odsazeným trnem, 3 zlomky pánve typ E 139/142 s kruhovým terčem, Fe atańe soudkovitého vědra typ E 39 – 40, fragmenty drņadla a jímky cedníku typ E 160, střepy keramické popelnice, zlomek bronzové tyčinky, 12 drobných střepů nádoby robené v ruce, zlomek pryskyřice, 3 keramické střepy, distální část čepele, 3 zlomky pravděpodobně z Fe noņíku s jednostranně odsazeným trnem Datování: starńí – mladńí doba římská Literatura: Jílek – Kuča- Sojková 2011 Lokalita: Vlčnov – Dolní Němčí Způsob nálezu: výkopové práce a povrchové sběry Nález: skleněné korálky a fragmenty skleněných nádob Další nálezy: keramika, terra sigillata, přesleny, bronzový plíńek, ņelezná struska Datování: starńí – mladńí doba římská Uloţení: Muzeum Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě, Slovácké muzeum v Uherském Hradińti, Moravské zemské muzeum Brno, Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Katedra archeologie FFMU Brno. Literatura: Zeman 1999 Lokalita: Vyškov Objekt: sídlińtní objekt Způsob nálezu: archeologický výzkum O. Ńeda a M. Geislera v letech 1989 - 1991 Nález: zlomek čirého nazelenalého skla (inv. č. A 10053) Datování: pol. 2. stol. – poč. 3. stol. Uloţení: muzeum Vyńkovska Literatura: Šedo 1991

126

Doba stěhování národů Lokalita: Blučina Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: sondáņní výzkum v roce 1953 Nález: 3 skleněné nádoby Další nálezy: dvojbřitý ńiroký meč (spatha), masivní zlatý náramek, jednosečný krátký meč (sax), chalcedonová perla, nákončí se zlatou fólií

zdobené přihrádkovou technikou

a almandiny, 15 Fe ńipek, kostěné obklady reflexního luku, kování jezdeckého bičíku, Au kování sedla, Ag samostřílová spona s cibulovitými knoflíky, Ag pozlacená pinzeta, Au přezka zdobená almandiny, dvě Ag pozlacené přezky zdobené vrubořezem, Au náramek s pečetítkovitými konci, dvě Au přezky, Au nákončí a ozdobné trojúhelníčky zdobené přihrádkovou technikou a almandiny, kostěný hřeben, drobné Ag přezky Datování: druhá pol. 5. stol. AD Uloţení: MZM Brno Literatura: Tihelka 1963, Droberjar 2002 Lokalita: Borotice Objekt: kostrové hroby (celkem 9) Způsob nálezu: výzkum S. Stuchlíka v letech 1979 - 1991 Nález: skleněné korálky, zlomky skleněné nádoby Další nálezy: magnesitový korálek, Fe oválná přezka, Fe noņík, pinzeta, malý zlomek Fe předmětu, kostěné hřebeny, bronzové plechové kování, bronzový drát, bronzová jehla, keramické nádoby, durynská Ag spona, bronzové přezky, Cu mísy s perlovcem Uloţení: ARUB Brno Datování: 6. stol. Literatura: Stuchlík 2011 Lokalita: Brno – Černá Pole Objekt: kostrový hrob II Způsob nálezu: nález J. Poulíka v roce 1941 při záchranném výzkumu Nález: skleněný pohárek na noņce Další nálezy: Fe nůņ, bronzová náuńnice s polyedrickou kostkou, kostěný trojvrstvý hřeben Datování: druhá pol. 5. stol. AD

127

Uloţení: MZM Brno Literatura: Hochmanová 1952 Lokalita: Brno – Dolní Heršpice Objekt: kostrové hroby Způsob nálezu: nález kostrových hrobů před 1. světovou válkou Nález: skleněné a emailové korálky Další nálezy: ńtíhlá nádobka s rovným nízkým hrdlem, bronzová přezka, Datování: 2. pol. 5. stol. Uloţení: nezjińtěno Literatura: Tejral 1982, Droberjar 2002 Lokalita: Brno – Holásky Objekt: kostrový hrob 1; 7 Způsob nálezu: záchranný výzkum v letech 1946 a 1954 Nález: esovitá spona s očky z barevného skla, skleněné korálky Další nálezy: kůņe pobitá stříbrným kováním (přilba?) Datování: pol. 6. stol. Uloţeno: nezjińtěno Literatura: Novotný 1955 Lokalita: Brno – Horní Heršpice Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: nález při stavebních pracích v roce 1960 Nález: 2 skleněné korálky Další nálezy: otevřený bronzový krouņek a zlomek dalńího, 2 neúplné Fe spony se samostřílovou konstrukcí, bronzový terčík s vypouklou střední částí opatřenou otvorem dvěma otvory pro nýty, Fe předmět (snad zbytky Fe řetízku s útrņky tkaniny), bronzová přezka s masivním oválným rámečkem, fragmentární předmět značně korodovaný (patrně ocílka) Datování: 2. pol. 5. stol. Uloţení: MZM Brno Literatura: Tejral 1982, Droberjar 2002

128

Lokalita: Brno - Obřany Objekt: sídlińtní objekt, objekt 169 (zahloubená chata) Způsob nálezu: první výkopy provedl F. Adámek v roce 1938, v roce 1981 zde probíhal archeologický výzkum Nález: skleněný zlomek z poháru zdobený modrým nataveným sklem v podobě oček Další nálezy: zlomky keramických nádob, Fe hrotitý předmět s rozńířeným drņadlem, zlomky pozdně římské glazované keramiky, v ruce tvarovaná a na kruhu točená keramika, keramika s vleńťovanou výzdobou, Fe oválná přezka Datování: přelom 4. a 5. stol. Uloţení: MZM Brno Literatura: Čižmář – Geisler – Rakovský 1983; Tejral 1982; Droberjar 2002 Lokalita: Bučovice Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: výzkum v letech 1980 a 1985 Nález: skleněné korálky Další nálezy: Fe noņe, přezky, hliněné přesleny, jantarový korálek Datování: pol. 6. stol. Uloţení: nezjińtěno Literatura: Čižmář 1992 Lokalita: Dambořice Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: náhodný nález Nález: skleněný ņebrovaný korálek zelené barvy Další nálezy: tkací mečík, bronzová spona Datování: doba stěhování národů Uloţení: Obecní úřad Dambořice Literatura: nepublikováno Lokalita: Drslavice Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: výzkum v roce 1933 Nález: skleněný pohár

129

Další nálezy: Au krouņková náuńnice Datování: pol. 5. stol. Uloţení: MZM Brno Literatura: Tejral 1982 Lokalita: Holubice Objekt: kostrové hroby Způsob nálezu: záchranný výzkum v letech 1979 - 1980 Nález: 238 skleněných korálků, skleněné aplikace a skleněné zlomky Další nálezy: kostěné hřebeny, přesleny, jantarové korálky, zlomky keramické nádoby, Fe noņíky, pazourky, zlomky Fe plechu, magnesitové korálky, bronzové zlomky, Fe přezky, Fe nýty, bz jehly, zlomky Fe předmětů, zlomky Ag předmětů, bronzové háčky, bronzový plech s Ag tauzováním, keramické nádoby, bronzová kování řemenu, bronzový drát, miska s perlovcem Datování: 6. stol. Uloţeno: MZM Brno Literatura: Čižmář 2011 Lokalita: Hoštice Objekt: kostrový hrob H 800 (obj. 504) Způsob nálezu: záchranný výzkum při budování cesty v r. 2002 Nález: skleněné korálky Datování: DSN Uloţení: Muzeum Vyńkovska Literatura: nezjištěno Lokalita: Hulín Objekt: sídlińtní jáma Způsob nálezu: výzkum V. Spurného v roce 1957 Nález: zlomky skleněné nádob Další nálezy: zlomky keramiky dělané v ruce i na kruhu, fragmenty bronzového plechu, zlomky kostěného oboustranného hřebenu, ńídla, zlomky Fe předmětů, Fe struska Datování: 5. stol. Uloţeno: Muzeum Kroměříņska

130

Literatura: Spurný 1958; Tejral 1982 Lokalita: Charváty Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: nález při stavebních pracích v roce 1926 Nález: skleněný pohárek Další nálezy: rourkovitě přehnutý nákrčník ze zlatého plechu Datování: poč. 5. stol. AD Uloţení: Muzeum Olomouc Literatura: Tejral 1982; Loskotová 2012 Lokalita: Kyjov Objekt: kostrové hroby Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum v roce 2010 Nález: skleněné korálky, skleněné aplikace ze spony Další nálezy: keramika, kostěné hřebeny, spony, meč Datování: DSN Uloţení: Masarykovo muzeum Hodonín Literatura: nepublikováno Lokalita: Luţice Objekt: kostrové hroby Způsob nálezu: archeologický výzkum v letech 1981 – 1982 a 1986 - 1989 Nález: okolo 600 ks skleněných korálků, skleněné aplikace Další nálezy: kostěné hřebeny, přesleny, jantarové korálky, Ag kování, Fe přezky, tkací mečíky, spirálky, Fe prsten, Cu plech, keramické střepy, brousek, Ag přezky, Au závěsky, Fe tyčinky, pazourek, muńle, Cu miska, Fe kování, vlčí kosti, bronzový krouņek, Fe noņíky, Au mince, Ag spona, miska s perlovcem Datování: 2. pol. 6. stol Uloţení: ARUB Brno Literatura: Klanica – Klanicová 2011 Lokalita: Modřice Objekt: K 533

131

Způsob nálezu: nezjińtěno Nález: skleněný korálek Další nálezy: nezjińtěno Datování: 5. stol. Uloţení: ÚAM FF MU Literatura: nepublikováno Lokalita: Mistřín Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: nález při zemních pracích v roce 1927 Nálezy: 5 skleněných korálků, zlomek skleněné nádoby ze zeleného skla Další nálezy: kostěná kulička, tři jantarové korálky, zlomek laténského náramku z modrého skla zdobený bílou a ņlutou barvou, Ag přezka oválného tvaru, 2 bronzové pozlacené spony se třemi knoflíky na polokruhovité destičce, 2 hliněné přesleny Datování: druhá pol. 5. stol. AD Uloţení: Městské muzeum Kyjov Literatura: Křížek 1933, Tejral 1982 Lokalita: Nový Šaldorf Objekt: hrob č. 6; 13; 26; 39; poruńené kostrové hroby Způsob nálezu: výzkum I. L. Červinky v letech 1923 - 1924 Nález: 85 skleněných korálků Další nálezy: bronzová samostřílová spona, fragmenty oboustranného trojdílného parohového hřebenu, dvojkonický hliněný přeslen, bronzová pinzeta, Fe přezka oválného tvaru se střechovitě hraněným jazýčkem, zlomek Fe noņe, zlomky Fe přezky Uloţení: MZM Brno Datování: 2. pol. 5. stol. Literatura: Tejral 1982 Lokalita: Rakšice Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: nález F. Sobotky v roce 1924 Nález: prsten s vloņkou z modrého skla

132

Další nálezy: jantarové korálky, nomádské zrcátko, bronzový řetízek, bronzová náuńnice s polyedrickou kostkou Uloţení: nezjińtěno Datování: 2. pol. 5. stol. Literatura: Tejral 1982 Lokalita: Smolín Objekt: kostrový hrob XXXII Způsob nálezu: záchranný archeologický výzkum v roce 1951 Nález: 3 náhrdelníky ze skleněných korálků, náuńnice se skleněnými korálky Další nálezy: Au náuńnice, velká Ag spona, Ag přezka, Ag náramek se ztluńtělými konci, zlomky Ag plíńků, 2 Ag velké plechové spony s polokruhovitou záhlavní destičkou, Ag podvázanou sponu, velkou Ag přezku se zobákovitě zahnutým trnem, Ag nedovřený prsten, uņńí Ag uņńí náramek se ztluńtělými konci, 2 Au náuńnice s oválnou plońkou zdobené filigránem a granulací, náuńnicový drát se 2 dutými bubínky, 2 kuņelovité závěsky se svinutého Ag plechu, bronzový kuņelovitý závěsek, dvě polyedrické náuńnice s polyedrickou kostkou, bronzové trubičkovité kování pozdně provinciální přezky, soudečkovitý korálek z bílého křemene Datování: pol. 5. stol. Uloţení: Regionální muzeum Mikulov Literatura: Svoboda 1957; Tejral 1973a; Tejral 1982 Lokalita: Strachotín Objekt: kostrové hroby č. 80; 81 Způsob nálezu: záchranný výzkum v roce 1978 - 1979 Nález: 5 skleněných korálků, 2 zlaté ńperky a objímka noņe zdobené skleněnými vloņkami Další nálezy: část Fe noņe se zbytkem dřevěné pochvy? a s objímkou ze zlatého příčně profilovaného plechu, jantarový korále, 9 Ag nýtů s různě tvarovanými a zdobenými hlavami, zlomek Fe předmětu s bronzovou přihrádkou, zlomek Fe předmětu s otvorem, jantarový korálek Datování: druhá pol. 5. stol. AD Uloţení: MZM Brno Literatura: Čižmář – Geislerová – Rakovský 1985

133

Lokalita: Šaratice Objekt: kostrový hrob 1/55 Způsob nálezu: záchranný výzkum v roce 1954 Nález: sklenění lahev s kulovitým tělem vyrobená ze zeleného skla Další nálezy: dvojkonický nádobka se zaobleným lomem zdobená vleńťovanými pásy, Fe sekerka, zrezivělý Fe noņík Datování: 5. stol. Uloţení: ARUB Brno Literatura: Staňa 1956; Tejral 1982 Lokalita: Tasov Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: nález při stavebních pracích Nález: 5 skleněných korálků Další nálezy: keramická nádoba zhotovená na hrnčířském kruhu, 2 větńí pozlacené spony z bílého kovu s polokruhovými záhlavními destičkami, bronzový zvonečkovitý závěsek, spirála svinutého bronzového drátu, zbytky Fe předmětů, bronzový náramek Datování: 2. pol. 5. stol. Uloţení: nezjińtěno Literatura: Tejral 1982 Lokalita: Velatice Objekt: kostrový hrob 10/36 Způsob nálezu: výzkum A. Dvořáčka a T. a P. Ondráčkových v roce 1936 Nález: skleněný pohárek Další nálezy: nádoby točené na kruhu, zlomek bronzové spony, dvoudílná samostřílová spona Datování: 2. pol. 5. stol. Uloţení: nezjińtěno Literatura: Tejral 1982, Droberjar 2002 Lokalita: Velké Pavlovice Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: objeveno v roce 1948 při zemních pracích, výzkum v roce 1948 - 1963 Nález: skleněný korálek polyedrického tvaru

134

Další nálezy: nezjińtěno Datování: pol. 6. stol. Uloţení: nezjińtěno Literatura: Tejral 1976; Droberjar 2002 Lokalita: Vyškov Objekt: Hr. 1; Hr. 17 Způsob nálezu: nálezy poruńených kostrových hrobů před II. světovou válkou, archeologické výzkumy G. Skřivánka v letech 1957 – 1958 a 1960 - 1962 Nález: 19 skleněných korálků Další nálezy: pozlacené kleńťovité spony s vykrojenou záhlavní destičkou, 2 Ag náuńnice s polyedrickou kostkou, zlomek Fe noņe, oválná Fe přezka, trojvrstvý oboustranný hřeben zdobený koncentrickými kruhy, hliněný přeslen, Ag pozlacená oboustranná spona s polokruhovitou záhlavní destičkou, Fe nůņ s odlomeným hrotem, zlomky hřebene, Ag prsten s oválným ńtítkem, závěsky z jantaru, část kuņelovitého bronzového závěsku Datování: 2. pol. 5. stol. Uloţení: Muzeum Vyńkovska Literatura: Tejral 1974, týž 1982 Lokalita: Znojmo Objekt: kostrové hroby Způsob nálezu: poruńené pohřebińtě při stavebních pracích v roce 1870 Nález: skleněné korálky Další nálezy: 2 bronzové ptačí spony, 2 Ag nákončí řemene, závěsek u křińťálu, kostěný hřeben, bronzové kování dřevěného vědra, hliněné přesleny Datování: pol. 6. stol Uloţení: nezjińtěno Literatura: Droberjar 2002 Lokalita: Ţuráň Objekt: kostrový hrob Způsob nálezu: při zemědělských pracích objevil mohylu P. Chlumetzký v roce 1853, výzkum J. Poulíka v letech 1948 - 1950

135

Nález: 2 skleněné korálky, zlomky ze zeleného skla pocházející z poháru zdobeného fasetováním, zlomky, zlomky zeleného skla s řeckým nápisem modré barvy pocházející z poháru, zlomky misky z modrého kobaltového skla s rytou a vybruńovanou výzdobou Další nálezy: zlomky slonovinové pyxidy, Ag nýty z koňského postroje, Au kování (součást dřevěné misky?), Au nitě, Datování: pol. 6. stol. Uloţení: MZM Brno Literatura: Poulík 1995

136

22. Literatura B Barkóczi, L. 1988: Pannonische Glasfunde in Ungarn. Budapest. Beljak, J. – Kolník, T. 2006: Germánské hroby z Čaky a Gbeliec. Príspevok k osídleniu juhozápadného Slovenska v době rímskej, SlA LIV – 1, 57 – 94. Nitra. Beckmann, Ch. 1969: Metall fingerringe der römischen Kaiserzeit in freien Germanien Saalburg Jahrbuch 26, s. 5 – 106. Saalburg. Beneš, Z. 2006: Sídlińtě z pozdní doby římské v Mořicích, (rkp. bakalářské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Berger, 1960: Römische Gläser aus Vindonissa. Bláha, J. 1977: Zpráva o nově zjińtěném mladořímském pohřebińti u Jarohněvic (okr. Kroměříņ). VMM XXIX/1, s. 85 – 88. Blaţek, J. 1995: Die jung –und spätkaiserzeit Skelletgräber in Nordwestböhmen. Arbeits – und Forschunsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpfelege 37, s. 139 – 161. Burdychová, H. 1996: Římské skleněné nádoby v germánském prostředí, (rkp. seminární práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Č Čilinská, Z. 1963: Slovansko – avarské pohrebisko v Ņitavské Tôni, SlA XI, 87 – 120.

137

Čiţmář, M. – Geislerová, K. – Rakovský, I. 1985: Pohřebińtě z doby stěhování národů ve Strachotíně, PA 76, s. 285 – 307. Praha. Čiţmář, M. 1992: Hroby z doby stěhování národů z Bučovic, okr. Vyńkov, Pravěk NŘ 2, 301 – 312. Brno. Čiţmář, M. 1995: Das Gräberfeld der Völkerwanderungszeit in Pohořelice, (Bez. Břeclav). In. J. Terjal – H. Friesinger – M. Kazanski (Hrsg.): Neue Beiträge zur Erforschung der Spätantike im mittleren Donauraum. Brno. Čiţmář, M. 2011: Das Gräberfeld von Holubice. In. J. Tejral et al.(Hrgs.): Langobardische Gräberfelde in Mähren I., s. 129-224. Brno. Čiţmář, M. – Venclová, N. 2012: La Tène glass spacers in the middle Danube region. In. Bņezinová, G. –Varsik, V. (ed.): Archeológia na prahu historie. K ņivotnému jubileu Karola Pietu, s. 175 - 184.Nitra. Čiţmářová, J. 1989: Neue römezeitliche Funde von Fensterurnen in Mähren, ČMM 74, 73 – 76. Brno. Čiţmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. D Doppelfeld, O. 1966: Römische und fränlische Glas in Köln. Könl am Rhein. Drahotová, O. 1970: České sklo. Praha. Drahotová, O. 1985: Evropské sklo. Praha. Droberjar. E. 1988: Sídlińtě ve Vlčnově – Dolním Němčí a projevy římského impéria ve středním Pomoraví (rkp. seminární práce pro SVOČ uloņ. na katedře archeologie FF MU). Brno.

138

Droberjar, E. – Kazdová, E. 1993: Das Brandgräberfeld aus der römischen Kaiserzeit von Ńitbořice in Mähren. I. Die Quellen, ČMM 78, s. 97 – 149. Brno. Droberjar, E. 1997a: Studien zu der germanisme Siedlungen der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. Pragae. Droberjar, E. 1997b: Römische Kaiserzeit und Völkerwanderungszeit. In:Poláček, L. (ed.): Studien zum Burgwall von Mikulčice II, s. 277 – 309. Brno. Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha. E Eggers, H. J. 1951: Der römische Import im freien Germanien. Hamburg. Elschek, K. 2013: Archeologické výskumy a nový knieņací hrob z doby rímskej v Zohore. Záhorie, s. 4 – 9. Skalica. Elschek, K. 2014: Zohor v dobe rímskej. Nový germánský kniaņací hrob a ņiarové pohrebiská na Záhorí. In: Komoróczy, B. (ed.): Sociální diferenciace barbarských komunit ve světle nových hrobových, sídlińtních a sběrových nálezů. Archeologie barbarů 2011, s. 113 – 132. Brno. Evison, V. I. 1975: Germanic Glass Drinking Horns. Journal of Glass Studie 1/17, s. 74 – 87). F Filarska, B. 1962: Szkła starożytne. Warszawa. Flügel, Ch. – Schmidts, Th. – Ziemraus, B. 2004: Katalog der Ausstelung. In. Wamser, L.(Hgrs.): Die Römer zwischen Alpen und Nordmeer, s. 311 – 435. Düsseldorf.

139

Follman – Schulz, A. B. 2002: Die Gläser. In. Peńka, J. – Tejral, J (ed.) Das Germanische Königsgrab von Muńov in Mähren, s. 597 – 612. Mainz.

G Gaitzsch, W. 2003: Ein Zentrum spätrömischer Glasherstellung, AID2/2003 s. 8 – 13. Sttugart. Gebhard, R. 1988: Der Glasschmuck aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart. Grünewald, M. 1983: Die Funde aus der Schutthügel des Legionslager von Carnuntum. RLiÖ 32. Wien. H Haewernick, T. E. 1972: Nadelköpfe vom Tym Kempten, Germania 50, s. 136 – 148. Berlin. Harangozóová, E. 2013: Sídlińtě z doby římské z Hruńovan u Brna,(rkp. magisterské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Hečková, J. 1982: Podiel vyrobných centier rimských provincií na společensko – ekonomickom vývoji naddunajského barbarika vo svetle rímských importov. SlA XXX – I, s. 5 – 77. Nitra. Hegewish, M. 2005a: Germanische Nachahmungen römischer Metall-, Glas – und Keramikgefässe – eine kurze Übersicht, PA XCVI, s. 79 – 104. Praha. Hegewish, M. 2005b: Germanische Adaptionen römischer Importgefässe. Bericht der Römisch- Germanischen Kommission Band 86, s. 199 – 348. Frankfurt a. M. – Mainz am. Rhein.

140

Himmelová. Z. 1995: Glasfunde aus Mikulčice. In: Daim, P. - Poláček, L. (ed.): Studien zum Burgwall von Mikulčice I, s. 83 - 113 Brno. Hloţek, M. 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii. Archeometrie. Hochmanová, V. 1952: Skleněný pohárek z doby stěhování národů z Brna – Černých polí, ČMM XXXVII, s. 335 – 345. Brno. Hrnčiarik, E. 2009: Römische Glasgefässe aus der Slowakei. ŃZ AÚ SAV 45, s. 151 – 174. Nitra. I Isings, C. 1957: Roman glass from dated finds. Groningen/Jakarta. J Jílek, J. – Kuča, M. – Sojková, T. 2001: Pohřebińtě z doby římské ve Velaticích, SlA LIX – 2, S. 235 – 309. Nitra. Jílek, J. – Řebounová, O. 2009: Bronzový prsten se skleněnou vloņkou z doby římské z Prosiměřic, okr. Znojmo, SPFF, řada archeologická M, 2007 – 2008, 12 – 13, s. 107 114. Brno. Jílek, J. 2009: Dolní Bojanovice (okr. Hodonín), PV 50, s. 319. Brno. Jiřík – Vávra 2008: Druhá etapa výzkumu pohřebińtě z doby stěhování národů v Praze 5– Zličíně. In. Droberjar, E. – Komoroczy, B. – Vachůtová, D (eds.), Barbarská sídlińtě. Chronologické, ekonomické a historické aspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů. Archeologie barbarů 2007, s. 517 – 530. Brno. K

141

Kacl, P. 2012: Nálezy skla doby římské v Čechách, (rkp. magisterské diplomové práce, uloņ. na FF UK v Praze). Praha. Kaufmann, J. 1961: Nové nálezy z okolí Moravského Krumlova, AR 13, s. 506 – 507, 586 – 587. Praha. Kisa, A. 1908: Das Glas im Altertume, Band I – III. Leipzig. Klanica, Z. – Klanicová, S. 2011: Das langobardische Gräberfeld von Luņice. In. J. Tejral et al.(Hrgs.): Langobardische Gräberfelde in Mähren I., s. 225 - 331. Brno. Kolník, T. 1973: Pohrebisko z doby sťahovania narodov v Abraháme, SlA 21, 359 – 399. Nitra. Kolník, T. 1980: Römerzeitliche Gräberfelder in der Slowakei. Bratislava. Kopřivová, J. 2014: Skleněné korálky doby římské v Čechách (rkp. magisterské diplomové práce uloņ. na archeologie FF UHK). Hradec Králové. Kozáková, R. 2011: Průzkum pravěkých a středověkých skel , (rkp. diplomové práce uloņ. na Přírodovědecké fakultě MU). Brno. Kozáková, R. 2013: Vyhodnocení měření SEM/ EDS. In. Harangozóová, E. 2013: Sídlińtě z doby římské z Hruńovan u Brna,(rkp. magisterské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Kraskovská, L. 1959: Hroby z doby rímskej v Zohore, SlA. 7 – 1, s. 99 – 143. Nitra. Kraskovská, Ľ. 1981: Römische Glasgefässe in der Slowakei. SlA 29, s. 377 – 392. Nitra.

142

Kraskovská, L. 1988: Typy perál z doby rímskej na Slovensku. ZSNM 82, s. 93 – 106. Bratislava. Krekovič, E.: 1987: Rimské importy na Slovensku, PA LXXVII, s. 231 – 282. Praha. Kršová, M. 2013: Skleněné korálky doby bronzové a halńtatské na Moravě (rkp. bakalářské diplomové práce. uloņ. na FF MU). Brno. Kříţek, F. 1933a: Merovejský hrob z Mistřína u Kyjova. PA 39, s.75 – 77.Praha. Kučková, Š. – Vávra, J. – Hynek, R. – Kodíček, M. 2010: Analýza obsahu keramických a skleněných nádob metodou peptidového mapování. In. Beljak, J. – Březinová, G. – Varsik, V (eds.), Archeológia barbarov 2009. Hospodárstvo Germánov: sídliskové a ekonomické struktury od neskorej doby laténskej po včasný stredovek. Zborník referátov z V. protohistorickej konferencie, s. 639 – 644. Nitra. L Lamiová – Schmiedlová, M. 1969: Römezeitliche Siedlungskeramik in der Slowakei, SlA 17, s. 403 – 501. Nitra. Lazar, I. 2003: Rimske steklo Slovenije. Ljubljana. Lazar, I.: 2006: An oil lamp from Slovenia depicting a Roman glass furnace.VAPD 99, S. 227 – 234. Celje. Lazar, I. 2006: Glass finds in Slovenia and neighbouring areas. Journal of archeology, s. 329 – 342. Princeton. Lehečková, E. 1967: Skleněné výrobky v pravěku Moravy I. (rkp. magisterské diplomové práce uloņ. ma katedře archeologie FF MU). Brno.

143

Leljak, M. - Lazar, I. 2013: Rimske staklarske radonice na području Hrvatskog dijela provincie Panonije, VAMZ 3, s. 115 – 133. Loskotová, Z. 2012: An early – 5th – century skeleton grave with gold – neck – ring from Charváty (Moravia). In: Ivanińević, V. – Kazanski, M. (ed.):The pontic – Danubian Realm in the Period of the Great Migration . Monographies 36, s. 189 - 205 Paris – Beograd. M Mastykova, A. –Kazanski, M. 2003: O происхождении ‹‹княжеского›› женского костюма варваров гуннского времени. Mrázek, I. 1996: Drahé kameny v pravěku Moravy a Slezska. Brno. Meduna, J. 1961: Staré Hradisko: katalog nálezů uloņených v muzeu města Boskovic. Brno. Meduna, J. 1970: Staré Hradisko II: Katalog der Funde aus den Museen in Brno /Brün/, Praha /Prag/, Olomouc, Plumlov und Prostějov. Brno. Archeologický ústav ČSAV. Fontes Archaeologiae Moravicae Tomus V. Měřínský, Z. 1985: Velkomoravské kostrové pohřebińtě ve Velkých Bílovicích, Studie archeolog. ústavu XII. Brno. N Novotný, B. 1955: Pohřebińtě z doby stěhování národův Holáskách, AR 7, s. 333 – 336, 338 – 342, 353. Praha. O Ondrouch, V. 1957: Bohaté hroby z doby rímskej na Slovensku. Bratislava.

144

P Pánczél, S. P. 2011: The production of prismatic glass bottles in roman Apulum. Marisia, Studii şi materiále XXXI, s.175 - 187. Târgu Mureş. Peška – Tejral. 1990: Bohatý kníņecí hrob z doby římské u Muńova a jeho vztahy k okolnímu světu, Mikulovské sympozium XX, 171 – 180. Mikulov. Peška – Tejral 1990: Bohatý kníņecí hrob z doby římské u Muńova, AR XLII 548 – 563. Praha. Peška, J. – Tejral. J. 2002: Das germanische Königsgrab von Muńov in Mähren, Band I III. Mainz. Peška, J. 1991: Královská hrobka z Muńova. Mikulov. Plinius Secundus, C.: Historia naturalis. Liber XXXVI. Pollak, M. 1980: Die germanischen Bodenfunde des 1. – 4. Jahrhunderts n. Ch. im nördlichen Niederösterreich. Wien. Pomykalová, K. 2015: Nálezy skleněných nádob ze starńí doby římské, (rkp. magisterské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF UP). Olomouc. Poulík, J. 1995: Ņuráň in der GeschichteMitteleuropas. SlA 43, s. 27 – 109. Nitra. R Rajtár, J. 2001: Sklené náramky z rímského kastela v Iņi, História skla, s. 32 – 38. Nitra. Rohanová, D. 2006: Koroze a degradace skel. Učební texty Koroze materiálů pro restaurátory. Praha.

145

Rohanová, D.– Hradecká, H. – Kozáková, R. 2009: Koroze skla a zacházení s archeologickým materiálem, ŃZ 46, s. 163 – 169. Nitra. Rottloff, A. 2000: Römishe Glas. In: Wamser, L. (Hrgs.) Römer zwischen Alpen und Nordmeer, s. 133 – 137. Düsseldorf. Rütti, B. 1991: Die römischen Gläser aus Augst und Kaiseraugst. Forschungen in Augst 13/1. Augst. S Sakař, V. 1967: Nádoby s vloņenými okénky v Římany neobsazené střední a východní Evropě. PA LVIII 2. Praha, s. 416 – 432. Praha. Sakař, V. 1970: Roman Imports in Bohemia. Pragae. Spurný, V. 1958: Sídlińtě z doby stěhování národů v Hulíně, AR X, s. 630 – 636, 658 – 659. Praha. Staňa, Č. 1956: Nové nálezy na pohřebińti z doby stěhování národů v Ńaraticích na Moravě, AR VIII. s. 26 -32. Staňková, L. 2008: Germánská osada z doby římské ve Skalici nad Svitavou (rkp. bakalářské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Staššíková – Štukovská, D. – Ungerman, Š. 2009: ,,Olivovité koráliky“ – terminologické poznámky a makrospokické pozorovania nálezov z pohrebíska v Dolných Věstoniciach, ŃZ AÚ SAV 45, s. 38 – 57. Nitra. Stawiarska, T. 1984: Szkła z okresu wpływow rzymskich z północnej Polski. Studium technologiczne. Wroclaw – Warszawa – Kraków – Gdańsk – Łódź.

146

Stawiarska, T. 1985: Paciorki szklane v obdaru Polski pólnocnej w okresie wpływów rzymskich. Warszawa. Stawiarska, T. 1987: Katalog paciorków szklanych z obszaru Polski pólnocnej w okresie wpływów rzymskich. Warszawa. Stawiarska, T. 1999: Naczynia szklane okresu rzymskiego z terenu Polski. Warszawa. Stawiarska, T. 2014: Roman and early Byzanzine Glass from Romania and Northern Bulgaria, Bibliotheca Antigua vol. XXIV. Warsaw. Stern, M. 1995: Roman mold – blown glass: The first through sixth centuries. Toledo. Stern, M. 1999: Roman Glassblowing in a Cultural context, American Journal of Archaeology 103 – 3, s. 441 – 484. Princeton. Stloukal, M: 1985: Kostry z doby stěhování národů ze Strachotína, PA 76. Praha, s. 304 – 307. Stloukal, M: 1992: Kostry z doby stěhování národů z Bučovic, okr. Vyńkov, Pravěk NŘ 2, s. 313 – 315. Brno. Stloukal, M. 2011: Die Bestattungen der Völkerwanderungszeit in Holubice. In. Tejral, J. et al (Hrgs.): Langobardische Gräberfelder in Mähren I., s. 153 – 161. Brno. Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice. In: J. Tejral et al.(Hrgs.): Langobardische Gräberfelde in Mähren I., s.75 - 127. Brno. Svoboda, B. 1957: Ńperky z XXXII. hrobu ve Smolíně, PA 48, s. 463 – 494. Praha. Svoboda, B. 1965: Čechy v době stěhování národů. Praha.

147

Svoboda, B. 1967: K dějinám Čech v prvních stoletích n. l. před vystoupením Slovanů, SNM, řada A – HISTORIE XXI, s. 199 – 202. Praha. Svobodová, E. 2008: Archeologické doklady ,,picích“ rohů v pravěku a raném středověku (rkp. magisterské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Svobodová, E. :2008: Archeologické doklady ,,picích“ rohů v pravěku a raném středověku, (rkp. magisterské diplomové práce, uloņ. na katedře archeologie FF MU). Brno. Š Šedo, O. 1985a: Chata z doby římské v Holubicích, AR 37, s. 446 – 449. Praha. Šedo, O. 1985b: Záchranný výzkum v Pustiměři (okr. Vyńkov). PV 1983 (1985), S. 106. Brno. Šedo, O. 1991: Příspěvek k poznání germánských sídlińť doby římské na Moravě. In. Peńka, J. – Tejral, J. (ed.): Královská hrobka z Muńova, s. 22 – 28. Mikulov.

T Tejral, J. 1970: Počátky doby římské na Moravě z hlediska hrobových nálezů, ŃZ 18, s. 107 – 192. Nitra. Tejral, J. 1974: Völkewanderungszeitliches Gräberfeld bei Vyńkov (Mähren), Studie AÚ ČSAV v Brně II,sv.2. Tejral, J. 1975: K langobardskému odkazu v archeologických pramenech na území Československa, SlA XXIII, 379 – 446. Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky. Praha.

148

Tejral, J. 1993a: Na hranicích římského imperia (doba římská). In. V. Podborský (ed.): Pravěké dějiny Moravy, s. 471 – 503). Tejral, J. 1994: Die archäologische Zeugnisse der Markomannenkriege in Mähren – Probleme der Chronologie und historischen Interpretation. In. H. Friesinger – J. Tejral – A. Stuppner (ed.): Markomannenkriege Ursachen und Wirkungen, s. 299 – 324. Brno. Tejral, J. 1999: Archäologisch – kulturelle Entwicklung im norddanubischen Raum am Ende der Spätkaiserzeit und am Anfang der Völkerwanderungszeit. In: Tejral, J. – Pilet, Ch. – Kazanski, M. (eds.),L´occident romain et l´Europe centrale au début ĺ´epoque des Grandes Migrations, s. 205 – 275. Brno. Tempelmann – Maczyńska, M. 1985: Die Perlen der Römischen Kaiserzeit und der frühen Phase der Völkerwanderungszeit im mitteleuropäischen Barbaricum. Mainz. Tihelka, K. 1963: Kníņecí hrob z období stěhování národů u Blučiny, okr. Brno – venkov, PA 54, s. 467 – 498. Praha. Trávníčková, Š. 2007: Germánské osídlení v povodí Pruńánky na základě nových nálezů (rkp. bakalářské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Trier, M. – Naumann – Stecker, F. 2014: 40.Jahre Römische – germanische museum (1974 – 2014). Köln am Rhein. Trňáčková, Z.: 1960: Ņárové pohřebińtě z pozdní doby římské v Ńaraticích, PA 51, s. 561 – 609. Praha.

U

149

Ungermann, Š. 2007: Raně středověké pohřebińtě v Dolních Věstonicíc na Pískách (rkp. doktorské dizertační práce uloņen na katedře archeologie FF MU). Brno.

V Vaculíková, L. 2012: Skleněné korálky z doby římské na Moravě na základě nových nálezů z Hrubé Vrbky (rkp. bakalářské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Vachůtová – Víchová, D.: 2001: Vývoj osídlení okolí Brna v době římské, (rkp. magisterské diplomové práce uloņ.na katedře archeologie FF MU). Brno. Vachůtová – Víchová, D. 2005: Brněnsko v době římské. SPFFBU, řada M archeologická, s. 113 – 191. Brno. Vachůtová, D. – Zeman, T. 2010: Výrobní objekty z nově objevené germánské osady v Hrubé Vrbce. In: Beljak, J. – Březinová, G. – Varsik, V. (ed.): Archeologia Barbarov, s. 1 – 18. Nitra. Varsík, V. 2009: Rímské sklo z niektorých germánských sídlisk na západnom Slovensku. ŃZ 45, s. 133 – 150. Nitra. Varsík, V. 2011: Germánské osidlenie na východnom predpolí Bratislavy. Sídliská z doby rímskej v Bratislave – Trnávke a v okolí.

150

Vávra, J. R. 1953: Pět tisíc let sklářského díla: čtení z dějin skla: populárně věděcká edice. Praha. Vávra , J.– Jiřík, J. – Kuchařík, M. – Jarošová, I. – Víšková, M. – Kubálek, P. 2012: The migration period burial site in Prague – Ličín, Czech republic. Preliminary report, Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters, Jahrgang 40, s. 1 – 25. Bonn. Večeřa, J. 2010: Sídlińtě z doby římské v Uherském Brodě (rkp. bakalářské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno Venclová, N. 1971: Pravěké sklo v Československu. Zprávy ČSSA 13 (č. 4), s. 53 – 74. Praha. Venclová, N. 1980: Nástin chronologie laténských skleněných náramků v Čechách. PA 71, s. 61 – 92. Praha. Venclová, N.: 1984: On the problem of Celtic glass vessels. PA 75, s. 445 – 457. Praha. Venclová, N. 1990: Prehistoric glass in Bohemia. Praha. Venclová, N. 2005: Sklo období pravěku a raného středověku. In: Drahotová, O. (ed.) 2005: Historie sklářské výroby v českých zemích I, s. 27 – 72. Praha. Venclová, N. – Hulínský, V. – Frána, J. – Fikrle, M. 2009: Němčic a zpracování skla v laténské Evropě, AR 61, s. 383 – 426. Praha. Venclová, N. – Hulínský, V. – Jonášová, Š. 2014: Merovengian glass beat from Holubice in Moravia: a chemici and rechnological view. In. Čiņmářová, J. – Venclová,

151

N. – Březinová, G. (edd.) 2014: Moravské křiņovatky. Střední Podunají mezi pravěkem a historií, s. 815 – 826 .Brno. Venclová, N.- Hulínský, V. – Jonášová, Š. – Frána, J. – Fikrle, M.- Vaculovič, T. 2015: Hellenistic mosaic glass vessels in Bohemia and Moravia, AR LXVII, v tisku. Praha. Víchová, D. 2002: Sídlińtě z mladńí doby římské v Brně – Starém Lískovci, Pravěk NŘ, s. 271 – 318. Brno. Vlach, M. 2010: Ņárové pohřebińtě v Ńitbořicích a přilehlý region v době římské, (rkp. magisterské diplomové práce uloņený na FF MU). Brno. Vondruška, V. 2002: Sklářství. Praha. Vose, R. H. 1996: A collector´s guide to antice glass. London.

W Werner, J. 1959: Studien zu Grabfunde der Spätantike aus der Slowakei und Karpatoukrainen, SlA 7, s. 422 – 438. Nitra.

Z Zeman, J. 1961: Severní Morava v mladńí době římské. Problémy osídlení ve světle rozboru pohřebińtě z Kostelce na Hané. Praha. Zeman, T. 1999: Jihovýchodní Morava v době římské (rkp. magisterské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno.

152

Zeman, T. 2008: Zlechov. Sídlińtě ze závěru doby římské a počáteční fáze stěhování národů a jeho postavení v rámci pozdně svébského osídlení Moravy, (rkp. doktorské diplomové práce uloņ. na katedře archeologie, FF MU). Brno. Zeman, T. 2009: Nové germánské sídlińtě v Modré u Velehradu. ZSNM CII – Archeológia 19, s. 271 – 282. Martin.

Internetové zdroje http://www.romanglassmakers.co.uk/articles.htm#On [citováno dne 5. 8. 2014]. http://www.glasrepliken.de/p_artikel_freigeblasenesglas.htm citováno dne [5. 2. 2015]. http://www.glasrepliken.de/p_artikel_graviertesglas.htm citováno dne [22. 6. 2015]. https://ancientglass.wordpress.com/variations-in-glass-art-and-style/roman-and-hellenisticribbed-glass-bowls/#jp-carousel-1185 citováno dne [10. 5. 2015]. https://ancientglass.wordpress.com/variations-in-glass-art-and-style/roman-and-hellenisticribbed-glass-bowls/#jp-carousel-1185 citováno dne [10. 5. 2015]. http://www.waldglashuette.de/Hohlglas.htm [citováno dne 1. 2. 2015]. https://www.pinterest.com/pin/484770347363816495/ citováno dne [5. 2. 2014]. http://www.glasrepliken.de/p_artikel_graviertesglas.htm citováno dne [22. 6. 2015]. http://www.britishmuseum.org/explore/highlights/highlight_objects/gr/t/the_portland_vase.as px citováno dne [20. 6. 2015]. http://www.goldreverre.com/resource/canosa.php citováno dne [20. 6. 2015]. http://www.romanglassmakers.co.uk/furnace2.htm [citováno dne 5. 2. 2015]. http://www.penn.museum/sites/roman%20glass/Cullet/cullet_intro.html [citováno dne 5. 2. 2015]. http://www.romanglassmakers.co.uk/furnace2.htm [citováno dne 5. 2. 2015]. http://www.penn.museum/sites/roman%20glass/Cullet/cullet_intro.html [citováno dne 5. 2. 2015]. http://www.georgebucquet.com/pages/new_ribbed_bowl.html [citováno dne 18. 2. 2015]. http://www.metmuseum.org/toah/works-of-art/81.10.39 [ citováno dne 2. 6. 2015.] (http://www.zivedrahokamy.cz/Almandin.html) [citováno dne 23. 5. 2015]. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lapis_lazuli) [citováno dne 19. 5. 2015].

153

http://www.catalogs.com/info/accessories/history-of-millefiori-.html [citováno dne 16. 3. 2015]. http://costumediaries.blogspot.cz/2009/09/princess-of-zweeloo-costume.html [citováno dne 15. 6. 2015.] http://brnensky.denik.cz/galerie/vystava-smrt-je-jen-zacatek-ve-slapanickemmuzeu.html?mm=4815573 [ citováno dne 15. 6. 2015.]

Seznam obrázků v textu: Obr. 1: Schematické znázornění způsobu dokumentace skleněného korálku, a: čelní pohled; b: profilový pohled. Obr. 2: Fotografie zachycuje rozdíl mezi nenavlhčenými (a) a navlhčenými korálky (b). Obr. 3: Výroba ţebrovaných misek. Obr. 4: Sklářská píšťala. Obr. 5: Římská říše v roce 120 AD. Šipky označují směr rozšíření technologie výroby foukaného skla. Obr. 6: Výroba nádoby za pomoci sklářské píšťaly a formy. Obr. 7: Příklad nádoby typu reticello z lokality Staré Hradisko. Foto autorka. Obr. 8: Keramický pohár s výzdobou vybrušovaných oválů. RGZM. Foto autorka. Obr. 9: Diatretové sklo. RGZM. Foto autorka. Obr. 10: Skleněná miska zdobená rytou výzdobou. Obr. 11: Ţebrovaná miska z mozaikového skla. Obr. 12: Způsob výroby mozaikového skla. Obr. 13: Způsob výroby skleněných misek z mozaikového. Obr. 14: Skleněný pohár zdobený malováním zobrazující Achillea. Obr. 15: Reliéfně zdobená nádoba s vyobrazením lidské tváře. Obr. 16: Nádoba z vrstveného skla. Obr. 17: Miska se zlatou folií z lokality Canosa. Obr. 18: Dno kvadratické nádoby. Písmena označují původ nádoby v Kolíně nad Rýnem. Obr. 19: Nálezy částí oboustranných hliněných forem na výrobu kvadratických lahví, Aquincum. Obr. 20: Sklářská pec z doby římské z lokality Troyes, Francie. Obr. 21: Sklářská pec z lokality Martigny, Švýcarsko, počátek 2. stol. AD. Obr. 22: Pískovcová miska s pozůstatky roztaveného skla. Obr. 23. : Keramický kahan s vyobrazením vyroby skla za pomoci sklářské píšťaly. Obr. 24.: Fragment keramické lampy s vyobrazením sklářské píšťaly. Obr. 25: Mozaika ze synagogy Hammath Tiberias, zobrazující menóru (sedmiramenný ţidovský svícen) se skleněnými lampičkami, 4. stol. AD.

154

Obr. 26: Výskyt skleněných ţebrovaných misek na JZ Slovensku. Obr. 27: Výskyt skleněných ţebrovaných misek v Dolním Rakousku. Obr. 28: Ţebrovaná miska z doby z doby římské. Obr. 29: Moderní pojetí klasického tvaru misky ze starší doby římské. Obr. 30: Forma pro výrobu kvadratických lahví. Obr. 31: Kvadratická skleněná lahev se stopami po formě (vlevo) a forma pro její výrobu (vpravo). Obr. 32: Skleněné poháry s řeckým nápisem: 1. Tu; 2. Mălăeşti 3. Viborg. Obr. 33: Řecké nápisy objevující se na skleněných pohárech v době stěhování národu z Tu a Mălăeşti. Obr. 34: Technika výroby skleněných korálků navíjených na jádro. Obr. 35: Výroba skleněných korálků technikou millefiori. Obr. 36: Technika výroby skleněných korálků za pomoci taţení skleněných trubiček. Obr. 37: Technika tvarování skleněných korálků za pomoci formy – lití. Obr. 38: Technika výroby skleněných korálků tvarováním za pomoci formy – spékání. Obr. 39: Technika výroby skleněných korálků za pomoci otevřené formy. Obr. 40: Výroba skleněných korálků za pomoci stlačování přes nástroj. Obr. 41: Výroba skleněných korálků za pomoci smáčknutí dvou skleněných korálků. Obr. 42: Nálezy skleněných korálků typu Kempten s bronzovými nýty z Bratislavy – Trnávky ,,Zadné“.

23. Přílohy

155

KRESEBNÁ, FOTOGRAFICKÁ DOKUMENTACE A MAPY

156