OBSAH: EDITORIAL ................................................................................................................ 3 SLOVO OTCE BISKUPA ............................................................................................... 4 INFORMACE A AKTUALITY ........................................................................................ 5 ZEMŘEL O. KAREL PRAŽÁK ...................................................................................... 6 CO ZNAMENÁ PŮST? ................................................................................................. 6 PRÁCE V CHARITĚ A POSLÁNÍ KNĚZE SE PROLÍNÁ.............................................................. 7 ROK SV. APOŠTOLA PAVLA ....................................................................................... 9 SPIRITUÁLNÍ TEOLOGIE: PRAXE DUCHOVNÍHO BOJE SE ZLEM ................................. 12 RAVENSKÝ DOKUMENT – ČÁST SEDMÁ ................................................................... 13 ХТО Є БОГ ................................................................................................................ 15 VÝCHODNÍ OTCOVÉ O TAJEMSTVÍ SV. VZKŘÍŠENÍ ................................................... 18 MUČEDNICKÉ JUBILEUM BL. METODĚJE DOMINIKA TRČKY ................................... 20 HISTORIE CHRÁMŮ: KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO V MLADÉ BOLESLAVI ....... 21 ZE ŽIVOTA SVATÝCH: ČTYŘICET SEBASTSKÝCH MUČEDNÍKŮ (9. 3.)............................. 21
EDITORIAL Milí čtenáři, přinášíme Vám už dvacáté číslo časopisu Exarchát. V něm bychom chtěli upozornit především na rozhovor s libereckým farářem a zároveň ředitelem místní řeckokatolické charity, o. Ivanem Semotjukem. V současné době ekonomické a hospodářské krize považujeme rozhovor na toto téma za mimořádně aktuální a doufáme, že i zajímavý, protože přináší pohled, který se ve většině českých médií zřídka prezentuje. Některými texty reagujeme také na postní dobu. Věříme, že i Vám toto čtení pomůže v lepší přípravě na největší svátky církevního roku. Těšíme se na další setkání – za dva měsíce – a přejeme Vám příjemné a zajímavé čtení. Redakce
Bohorodička z Mariapócs
3
SLOVO OTCE BISKUPA Drazí čtenáři Exarchátu, poselstvím svátků Paschy není žádná, jenom sentimentální vzpomínka na nějakou krutou a nespravedlivou událost v minulosti. Je to živá skutečnost, už dva tisíce let ovlivňující chod událostí světa, která se nás i každého osobně dnes dotýká. Událost je stále živá a stále pokračuje. Jejím obsahem je boj mezi životem a smrtí. Život jako takový sice v důsledku Ježíšovy oběti, smrti a vzkříšení už definitivně zvítězil, avšak lidé si ten život jednotlivě ještě musejí i sami zvolit a vybojovat. Ve velikonočních událostech se projevila, a také předobrazila celá tragédie, ale i naděje lidského rodu. Boj mezi životem a smrtí, mezi kulturou života a smrti probíhá dnes, a probíhá v ještě intenzivnější míře než možná kdykoli v dějinách světa. Musíme se podívat na události ve světě otevřenýma očima, protože útok na posvátnost života probíhá na mnoha úrovních. Na život se útočí ještě před jeho početím, dále narušováním učení o posvátnosti manželského svazku a bráněním tomu, aby se pro počatý život vytvářelo zdravé a přirozené prostře-
4
dí, což se děje hlavně podporováním rozvodů a vytvářením volných svazků lidí bez rozdílu pohlaví. Dále je posvátnost života ohrožována liberálním uzákoněním potratů, zabíjením nenarozených dětí a v poslední době se množí i snahy o průnik možnosti eutanazie do naší legislativy. To jsou jenom ty nejkřiklavější případy. Ježíš dal svůj život proto, abychom i my měli život a měli ho v hojnosti (srov. J 10,10). Každý lidský život je vzácný dar, nevytvořili jsme si ho my, a proto je hoden toho, aby se žil. Výzvou pro nás v souvislosti s tímto svátkem Paschy –smrti a slavného vzkříšení našeho Pána, Ježíše Krista – je bránit život všemi možnými způsoby, v první řadě modlitbou, a to na každé úrovni a v každé době. Protože platí: co jsme udělali pro jednoho z nejmenších – pro to, aby mohl žít – to jsme udělali Jemu. A On je Vzkříšení a Život (srov. Jan 11, 25). Ladislav
INFORMACE A AKTUALITY • Naléhavé potřeby církve na Ukrajině, v Indii a Iráku – to bylo hlavní téma zasedání Sdružení děl na pomoc východním církvím. Během dvoudenního setkání začátkem roku 2009 kardinál Leonardo Sandri, prefekt Kongregace pro východní církve, hovořil o své nedávné návštěvě zmíněných zemí. Malabarská a malankarská církev v Indii se rozrůstají a to vyžaduje vznik nových diecézí, větší potřebu charitativních děl a finančních prostředků. Obnovou prochází také řeckokatolická církev na Ukrajině, kde je zřetelná vitalita v pastoraci mládeže, péči o povolání, apoštolátu v kultuře a sdělovacích prostředcích. Církev na Ukrajině podle kardinála Sandriho „představuje klíčovou komunitu pro budoucnost církve v celé východní Evropě“. • Řeckokatolická církev na Slovensku si připomenula první výročí od vyhlášení Metropolitní církve sui iuris se sídlem v Prešově, povýšení řeckokatolického exarchátu v Košicích na eparchii a zřízení nové eparchie v Bratislavě. Svatý Otec Benedikt XVI. zveřejnil tyto změny 30. ledna 2008. • Od 1. února 2009 byla v Praze zřízena nová řeckokatolická farnost u Nejsvětější Trojice. Tato farnost je zřízena se zaměřením na řeckokatolické věřící pocházející ze Slovenska. Farářem byl jmenován o. mitr. Kornel Baláž. • Dne 31. ledna 2009 přijal z rukou apoštolského exarchy Ladislava Hučka svátost kněžství jáhen Karel Soukal (nar. 1974). Novokněz pochází z Vrchlabí a v roce 2006 ukončil studia teologie na Katolické teologické fakultě v Praze. Působit bude ve funkci
rektora chrámu sv. Kosmy a Damiána a zároveň farního vikáře u Nejsvětější Trojice v Praze. • V Prešově se 27. února konalo druhé zasedání Rady hierarchů řeckokatolické metropolitní církve sui iuris na Slovensku. Tři řeckokatoličtí biskupové - arcibiskup a prešovský metropolita Ján Babjak, SJ, košický eparcha Milan Chautur, CSsR, a bratislavský eparcha Peter Rusnák mluvili kromě jiného také o přípravách na 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, které se bude slavit v roce 2013. • V pátek 27. února vykonal pražský pravoslavný arcibiskup Kryštof, metropolita Českých zemí a Slovenska večerní bohoslužbu u hrobu sv. Cyrila v bazilice sv. Klimenta. Tam také sloužil v sobotu dopoledne archijerejskou liturgii k poctě 1140. výročí zesnutí apoštola Slovanů. Poté ho na audienci přijal papež Benedikt XVI. • V neděli 15. března, tedy v den výročí zřízení Apoštolského exarchátu v ČR, Český rozhlas 2, stanice Praha, přenášel přímý přenos sv. liturgie z chrámu sv. Kosmy a Damiána v Praze – Emauzích. Hlavní celebrant byl rektor chrámu o. Karel Soukal. • U příležitosti 50. výročí smrti blahoslaveného Metoda Dominika Trčky, CSsR, 21. března 2009. Slavnostní liturgii z farního chrámu sv. Bartoloměje ve Frýdlantu nad Ostravicí přenášela televize Noe. Hlavním celebrantem byl emeritní pomocný biskup Ján Eugen Kočiš. vf
5
ZEMŘEL O. KAREL PRAŽÁK Dne 2. února 2009 zemřel v Ostravě o. Karel Pražák, osobní děkan. Otec Karel se narodil 12. října 1925 v Mohelně. Do pastorace v Apoštolském exarchátu se zapojil v roce 1997. Až do svého odchodu na odpočinek pak působil v ostravsko-opavském děkanátu jako výpomocný duchovní ve farnostech v Opavě a v Bruntálu. I po odchodu na odpočinek 1. července 2006 se však dle svých sil a zdravotních možností nadále snažil pomáhat při pastoraci nemocných v Ostravě. Do konce svého života zůstal knězem laskavým, trpělivým a vlídným. Rozloučení s otcem Karlem proběhlo 7. 2. v chrámu sv. Mikuláše v Ludgeřovicích , kde byl též na místním hřbitově pohřben.
Вёчнаz є6мY пaмzть!
CO ZNAMENÁ PŮST? Půst byl a je jedním z výrazů pokání. K němu patří zřeknutí se všeho nadbytku a věcí postradatelných. V užším smyslu omezení se v jídle, případně zřeknutí se jídla. Dnešní praxe církve rozeznává tyto druhy postu: Půst zdrženlivosti od masa a masných výrobků se zachovává každý pátek v roce, pokud na tento den nepřipadne svátek nebo tzv. volnice, středy velkého postu a dny Povýšení sv. Kříže (14. září) a Stětí sv. Jana Předchůdce (29. srpna). Půst zavazuje věřící od 14 let až do smrti. Půst újmy znamená odříci si jedno ze dvou hlavních jídel dne a najíst se dosyta jen jednou, a to bezmasé stravy, zachovává se na Navečerje Rožděstva (24. prosince) a na Navečerje Bohojavlenija (5. ledna). Půst zavazuje věřící od 18 až do 60 let věku. Půst přísný je zpřísněný půst újmy o zdržení se mléčných pokrmů a vajec. Dnes řeckokatolická církev zachovává dva dny přísného postu, a to pondělí po Syropostní neděli a Velký pátek, den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista. Půst zavazuje věřící od 18 až do 60 let věku. redakce
6
PRÁCE V CHARITĚ A POSLÁNÍ KNĚZE SE PROLÍNÁ Liberecká řeckokatolická farnost je známa svým dlouholetým působením, mimo jiné i v rámci charitativních činností. Duší projektů a ředitelem charity je místní farář o. Ivan Semotjuk, s nímž jsme si povídali o všem, co s charitou souvisí. • Co všechno je náplní práce charity v Liberci? V první řadě bych uvedl duchovní pomoc. Pomáháme také při vyřizování dokladů na cizinecké policii, když je třeba prodloužit dlouhodobý nebo trvalý pobyt v ČR. Podáváme žádosti za účelem zaměstnání, podnikání a sloučení rodiny nebo při rezervaci termínu podání dokladů, to všechno na konzulátu ČR na Ukrajině. Snažíme se o angažování při hledání práce, ubytování, tlumočení do českého jazyka a při překladech dokladů. Zmínil jsem konzulát ČR na Ukrajině, zajišťujeme také jednání na ukrajinském konzulátu v ČR, vyřizování dlouhodobého nebo trvalého pobytu, zapisování dětí do pasu nebo vyřizování a prodlužování cestovních dokladů. Pomáháme při jednáních na českých úřadech, na finančním úřadě, státní správě sociálního zabezpečení a úřadě práce, při vyplňování různých formulářů v českém jazyce. Poskytujeme také konzultace v otázkách zdravotního pojištění a pomoc v případě úrazu. • Kolik máte zaměstnanců a kdo financuje vaši činnost? Zatím nemáme žádné zaměstnance, ale občas pomáhají dobrovolníci. Naše činnost je financována zejména z dobrovolných darů a příspěvků. Při vyřizování dokladů a při překladech dokumentů si většinou žadatelé hradí kolky a běžné poplatky. • Jak dlouho už charita v Liberci existuje a jak byste shrnul její dosavadní činnost? Oficiálně zde charita působí od června 2008, ale obdobnou činnost jsem v Liberci vykonával již léta předtím. Zatím se nám povedlo zlegalizovat desítky pobytů za účelem práce a sloučení rodiny a pomoci těmto lidem v integraci do společnosti.
7
• Které skupiny lidí vaši pomoc potřebují nejvíc a kdo je v současnosti novou ekonomickou situací nejvíc ohrožen? Bohužel si myslím, že je v současnosti ohrožena většina lidí v dělnických profesích, kteří mají v ČR povolený krátkodobý pobyt za účelem práce, protože cizinci jsou propouštěni opravdu ze dne na den a volných míst je málo. Hlavní problém nevidím v tom, že by tito lidé byli zadluženi nebo neměli peníze na návrat domů (jak se to prezentuje např. u mongolské komunity), ale v tom, že doma na Ukrajině mají minimální šanci najít si nějakou práci a uživit svoji rodinu, takže právě tam se spousta rodin dostane do velké nouze. • Zaznamenali jste v souvislosti s hospodářskou krizí více žádostí o pomoc? Ano, hlavně přibývají žádosti o pomoc při hledání práce. • Jak reagují vaši klienti na krizi – snaží se tady uplatnit v jiných zaměstnáních nebo se raději vracejí domů? Jak už jsem uvedl, hlavní problém je v ekonomické situaci na Ukrajině, kde není šance se uživit. Takže se samozřejmě snaží vydržet tady co nejdéle, chodit na rekvalifikaci (např. svářečský průkaz) a nostrifikovat diplomy o vzdělání, např. ve zdravotnictví. • Jak je propojena vaše práce v charitě a práce a poslání jako kněze působícího v Liberci? Práce v charitě a poslání kněze se prolíná a doplňuje, protože poslání kněze není jen pomoc duchovní, ale i služba-diakonie. Většina klientů se k nám dostala „přes cerkvu“. • Myslíte, že problém migrace je v církvi vnímán jako problém dneška? Migrace do ČR začala po pádu totalitních režimů a myslím, že je spíše běžnou realitou ve vyspělých státech. Pro duchovní je to hlavně výzva, aby se snažili těmto lidem reálně pomoci. • Může migrace postihnout i české občany, kteří by mohli být časem nuceni jezdit za prací? Zlepšilo by to jejich vnímání migrantů žijících v Čechách? V tak velkém měřítku, máme na mysli např. právě migraci z Ukrajiny, nikdy migrace Čechů nenastala, a myslím, že ani nenastane, i když řada Čechů za prací odchází a bude odcházet. Co může poškozovat vnímání migrantů v současnosti, je spíš jejich prezentace v médiích. Například vládní akce s návraty domů evokuje, že většina propuštěných cizinců provozuje kriminální činnost. Nebo jiný příklad: při kontrolách cizinecké policie je vždy zdůrazněno, že několik jedinců bylo vyhoštěno, ale o tom, že další stovky či tisíce lidí mají doklady v pořádku, se nikdo nezmiňuje. Viera Folkmanová
8
ROK SV. APOŠTOLA PAVLA Svátky si připomínáme a oslavujeme během celého církevního roku z toho důvodu, abychom skrze ně pronikali do tajemství víry a také podle nich žili. Rozlišujeme svátky Našeho Pána, Bohorodičky a svatých. Na ikonostasu je 12 ikon svátků. - 6. Pánových a 6. Bohorodičky. Jsou to: Narození Pána Ježíše Krista (25.XII.) Bohozjevení (6. I.) Květná neděle Velikonoční neděle – Pascha Nanebevstoupení Páně Sestoupení Svatého Ducha Narození Přesvaté Bohorodičky (8.IX.) Uvedení Bohorodičky do chrámu (21.XI.) Zvěstování Přesvaté Bohorodičce (25.III.) Setkání Páně se Simeonem (2.II.) Pokrov Bohorodičky (1.X.) Zesnutí Přesvaté Bohorodičky (15.VIII.) Uveřejňujeme první část překladu Duchovního slova k 12 Ikonostasovým svátkům skrze Pavlovy listy od o. Františka Krajňaka, jak bylo publikováno v "Greckokatolickyj rusiňskyj kalendar 2009". Překlad: o. Adrián Kostilník. 1. Narození Pána Ježíše Krista (25.XII.) Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. (Gal 4, 4-7) V jednom klášteře mají zajímavý zvyk. Na Vánoční svátky si bratři mniši nekupují dárky, ale na Svatý večer upečou veliký koláč a rozřežou ho na kousky. Každý bratr si vezme jeden, ale nesní ho. Dá ho bratru – mnichu. Každý tak dostane z „druhé ruky“. Je to symbolem vzájemného porozumění, obdarování, pomoci a lásky. 2. Bohozjevení (6. I.) Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. (Tit 3, 4-5)
9
Být člověkem je velká a svatá věc. Lidská přirozenost je místo, které si vybral Bůh, aby se zjevil lidem a oni v sobě prožívali jeho bytí. Každý člověk, který se narodí do tohoto světa, dotýká se Boha skrze svou Božskou podobu a obraz. Stává se to i tehdy, když Boha nepozná, neuznává, nevěří v něho. Kosmos i zvířata vzdávají slávu Bohu Stvořiteli skrze své bytí a to dle Božího plánu i příkazu. Člověk je schopen více – vzdává slávu Bohu svým rozumem a svobodnou vůlí a tvoří díla pro Hospodina. Je ale zapotřebí, aby sebe sama posvětil skrze koupel nového zrození a obnovou Svatého Ducha. 3. Květná neděle Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fil 4, 6-7) Psychika člověka je od počátku nastavena tak, že dobro má být odměněno a zlo potrestáno. V tomto duchu se vytvořil i náhled na Boží spravedlnost. Bůh dobrým pomáhá a zlé trestá. Dokonce jedna z těchto Božích pravd tento náhled aplikuje i na věčnost: Bůh je spravedlivý soudce, který dobro odměňuje nebem a zlo trestá věčný zatracením. Život ale svědčí o tom, že je to komplikovaný problém. Kolem nás umírají i nevinní lidé: při autonehodách, na nemoci, při vraždách, ve válkách … Je to těžké pochopit, neboť naše mysl je čím dál více materializovaná a ne pokřesťanšťovaná. Ztrácíme jistotu, že věčný život je hezčí než život tady na zemi… že Boží pokoj převyšuje každou mysl. 4. Velikonoční neděle – Pascha První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. (Sk 1, 1-3) Vzkříšení Pána Ježíše se začíná slavit takzvanou Voskresnou utreňou, neboť Kristus vstal z mrtvých před rozedněním. Kněz s lidem vychází z chrámu a obchází ho. Symbolizuje to příchod žen – myronosiček – k hrobu Spasitele, aby pomazaly jeho tělo aromatickými oleji. Před dveřmi chrámu se lid zastaví a radostně zpívá: „Christos voskrese…“. Jsou prvními zvěstovateli radostné události vzkříšení Spasitele. Kněz označuje znakem kříže dveře do chrámu na znamení toho, že Kristus nám skrze svou smrt na kříži otevřel dveře do nebeského Království a společně s lidmi vchází do chrámu. Vcházejí ze tmy do světla – z království smrti, do království nebeského. To je skutečná tvář Paschy!
10
Ze tmy vejít do světla, z chaosu do pokoje, z hříchu do bezhříšnosti, z nenávisti do lásky, z žalu do radosti, z nemoudrosti do moudrosti. 5.
Nanebevstoupení Páně
Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ /Sk 1, 6-8/ Kristus ve své odpovědi apoštolům mluví o konci světa. Ten přijde tehdy, až bude chtít Otec. Ikona Nanebevstoupení Páně ukazuje scénu, kde je Kristus ve světlém oblaku nesen anděly do nebe. Takovou ikonu máme i my, v našem chrámu na ikonostasu. Některé z dětí mi řeklo, že Krista nese do věčnosti kosmická loď… Jisté je, že světlo záře Krista je velikým tajemstvím naší víry a věčného života. Čiňme a žijme tak, abychom se i my stali jeho svědky. 6.
Sestoupení Svatého Ducha
Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Sk 2, 2-4) V jedněch českých novinách v rubrice Rodinný krb bylo napsáno, že moderní žena se má starat o zdravou výživu rodiny, má být dobrou matkou a manželkou, má nakupovat zdravé a lehké jídlo… Nakonec je tam reklama na křišťálové skleničky a kurz krasobruslení… Nebylo by na tom nic divného, kdyby… to nebyly noviny z roku 1930! Myslíme si, že žijeme v supermoderní době. Ale spíše tu jde o modernizaci našeho praktického života než o modernizaci lidské mysli. Už staletí před námi uměli lidé definovat, co je potřebné pro lidský život. Tyto myšlenky ale neuměli zrealizovat globálně. Technika za posledních 100 let velmi pokročila. S mobilem a internetem už umí pracovat skoro všechny babičky… A tady si můžeme položit otázku. I duchovní náboženské vědění zaznamenává v lidském myšlení takovou revoluci? Odpovězme pravdivě: „Určitě ne!“ Následuje další otázka: Co s tím? Odpověď je jasná: Pokud hukot Svatého Ducha kolem nás budeme pokládat jen za přírodní zvuk a jazyky Svatého Ducha jen za přírodní oheň, zůstaneme hluchoněmí. pokračování
11
SPIRITUÁLNÍ TEOLOGIE: PRAXE DUCHOVNÍHO BOJE SE ZLEM V postní době si křesťané západního i východního křesťanství připomínají svoji křehkost a zranitelnost, své limity i náklonnost ke zlému. Pokud člověk nenaslouchá jemnému a tichému hlasu Boha, má větší sklony upřednostnit egoistický a pyšný hlas pokušitele. Křesťan se ovšem může dát s pokušitelem do boje s vědomím, že Ježíš sám vstoupil na poušť, aby Božím slovem zvítězil nad trojím pokušením. Ježíš pokaždé znovu potvrzoval: „Neboť je psáno...“ A nakonec zapudil ďábla, když jasně řekl: „Jdi z cesty, satane!“ Tedy, jdi z cesty, pokušiteli, který chceš násilně postavit jedny proti druhým, který chceš, abychom rezignovali na život, jdi z cesty pokušiteli, který v nás vzbuzuješ smutek a sebelítost, který nás stahuješ do tmy. Duchovní boj se zlem v dějinách neustal, o čemž svědčí i velmi oblíbená ikona svatého Jiří. Přestože je na ikonách svatý Jiří zobrazen převážně jako epický válečník, význam tohoto symbolického ztvárnění je symbolický a duchovní. Odráží duchovní cestu křesťana, který v síle Kristova vzkříšení odmítá myšlenky pocházející od zlého. Drak v dolní části ikony vylézá z temné části obrazu, někdy z temné jeskyně, která je symbolem zla ve světě (obdobně srovnejme například ikonu Vánoc, kde je dítě Ježíš ovinuto v bílém plátnu na pozadí temné jeskyně). Svatý Jiří jakožto rytíř bojuje proti zlu v podobě draka, který útočí na jeho vlastní srdce. Bojuje proti drakovi, který si svým dechem zotročil lidská srdce v celém městě. Boj, kterého jsme svědky, je niterný, duchovní a dotýká se nepoznaných hlubin srdce. Zlým myšlenkám, které na ikoně představuje drak, se podle zkušenosti křesťanské spirituality nelze vyhnout, nicméně lze s nimi bojovat duchovními zbraněmi. První křesťanští mniši se snažili rozlišovat myšlenky, odmítnout vstup těch ďábelských, a následovat tichý, jemný hlas andělů. Nesčetná pravidla rozlišování lze shrnout do zásady: „Co vnáší neklid, pochází od ďábla,“ jak shrnuje nauku pouštních otců kardinál Tomáš Špidlík. Pokud člověk nerozpozná a neodmítne našeptávání zlého, vede s ním dialog. Pokušitelovy myšlenky omlouvají samy sebe a zlehčují vinu, kterou varovně předkládá lidské svědomí. A nakonec člověk může pod jejich neustálým tlakem povolit a projeví se hřích. Již při prvním setkání s těmito myšlenkami se však lze bránit. Křesťanský intelektuál a mnich Evagrius rozlišoval 8 hlavních špatných myšlenek: poživačnost, nemravnost, lakomství, smutek, hněv, lhostejnost, planá sláva a pýcha. Mniši tak každou zlou myšlenku zařadili do jedné z těchto kategorií, pojmenovali konkrétního démona, který na ně dorážel. A jako protilátku použili duchovní zbraň – úryvek z Písma svatého. Mnoho mnichů znalo texty Bible nazpaměť, jelikož Písmo je preventivní duchovní
12
očkování před útokem viru, který chce nechat onemocnět lidskou duši. Na každou neřest proto znali mniši příslušný citát Písma, který si v dobách zkoušek neustále opakovali. Tak například proti démonu smutku uvádí Evagrius tento text Bible: „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu.“ Důležitá je stále praxe zpytování svědomí a odhalení myšlenek svému duchovnímu otci. Nezanedbatelnou součástí obrany je i humor. Svatý Jiří na ikonách sedí na bílém koni – symbolu darované milosti a účinků Ducha Svatého. Často je zobrazena žehnající ruka vycházející z rohu ikony, která podtrhuje požehnání Boha-Otce skrze Ježíše Krista. Svatý Jiří tak v síle Boží Trojice porazil zlo útočící na jeho srdce. Mnohdy je na ikoně zobrazeno město. Pokud člověk zvítězí nad zlem a promění se třeba i jen jediné lidské srdce, může se tím opravdu zachránit celé město, možná celý svět. Pokušitel před Božím slovem vždy uteče, bojí se ho – a pak přijdou andělé a slouží, starají se o nás. Poušť se promění v rajskou zahradu života. Místo prázdnoty, chladu a nenávisti ve vztazích se po vítězství nad zlem zalidní útěchou, soucitem, solidaritou, láskou, muži a ženami, kteří se vzájemně milují Láskou, jež je silnější než smrt. Karel Sládek
RAVENSKÝ DOKUMENT – ČÁST SEDMÁ 40. V období prvního tisíciletí bylo všeobecné společenství církví v obvyklém běhu událostí udržováno prostřednictvím bratrských vztahů mezi biskupy. Tyto vztahy mezi biskupy navzájem, mezi biskupy a jim příslušnými protoi, ale i mezi samotnými protoi navzájem v kanonickém pořádku (taxis) dosvědčeném starověkou Církví, živily a upevňovaly církevní společenství. Dějiny uchovaly žádosti o rady, dopisy a odvolání k významnějším stolcům, zejména v Římě, což živě vyjadřuje pospolitost, jež vytváří koinonii. Kanonická opatření, jako je zařazení jmen biskupů předních stolců do diptychů a sdělování vyznání víry ostatním patriarchům u příležitosti voleb, jsou konkrétním vyjádřením koinonie. 41. Obě strany se shodly, že toto kanonické taxis bylo všemi uznáváno v období nerozdělené Církve. Dále se shodly, že Řím jakožto církev, která je podle vyjádření sv. Ignáce Antiochijského « na předním místě lásky » (Římanům, Předmluva), zastával v taxis první místo, a že římský biskup byl tudíž protos mezi patriarchy. Neshodly se však v interpretaci historic-
13
kých svědectví z tohoto období ohledně výsad římského biskupa jakožto protose, v záležitosti, která byla různě chápana již v prvním tisíciletí. 42. Konciliarita na celosvětové úrovni vykonávaná na ekumenických koncilech předpokládá aktivní úlohu římského biskupa jakožto protose biskupů významnějších stolců ve shodě se shromážděnými biskupy. Ačkoliv v prvních stoletích římský biskup nesvolával ekumenické koncily a nikdy jim osobně nepředsedal, přesto byl úzce zapojen do procesu tvorby koncilních usnesení. 43. Primát a konciliarita jsou vzájemně provázany. To je důvod, proč primát na různých úrovních života místní, regionální a celosvětové Církve je vždy třeba posuzovat v kontextu ke konciliaritě a podobně konciliaritu v kontextu k primátu. Pokud jde o primát na různých úrovních, chceme potvrdit následující body: 1. Primát na všech úrovních je pevně podloženou praxí v kanonické tradici církve. 2. Zatímco skutečnost primátu na celosvětové úrovni je přijímána oběma, Východem i Západem, existují rozdíly v chápání ohledně způsobu, jakým má být vykonáván, a také ohledně jeho biblických a teologických základů. 44. V historii Východu i Západu, nejpozději do devátého století, byla uznána řada výsad, a to vždy v kontextu ke konciliaritě v souladu s podmínkami doby, pro protose neboli kephale na každé z ustanovených církevních úrovní: na místní pro biskupa jakožto protose své diecéze vzhledem k jeho kněžím a lidu, na regionální pro protose každé metropole vzhledem k biskupům jeho provincie a pro protose každého z pěti patriarchátů vzhledem k metropolitům v jeho hranicích, a na celosvětové pro římského biskupa jakožto protose mezi patriarchy. Toto rozlišení úrovní nezmenšuje svátostnou rovnost kteréhokoliv biskupa nebo katolicitu kterékoliv místní církve. Závěr 45. K probádání do větší hloubky zůstává otázka úlohy římského biskupa ve společenství všech církví. Jaká je specifická funkce biskupa « prvního stolce » v ekleziologii koinonie a s ohledem na to, co jsme řekli o konciliaritě a moci v tomto textu? Jak by mělo být učení prvního a druhého vatikánského koncilu o všeobecném primátu chápáno a žito ve světle církevní praxe prvního tisíciletí? Tyto otázky jsou klíčové pro náš dialog a pro naše naděje na obnovení plného společenství mezi námi.
14
46. My, členové Smíšené mezinárodní komise pro náboženský dialog mezi Římskokatolickou církví a Pravoslavnou církví, jsme přesvědčeni, že výše uvedené prohlášení o církevním společenství, konciliaritě a moci představuje pozitivní a významný pokrok v našem dialogu a poskytuje pevný základ pro budoucí diskusi o otázce primátu v Církvi na celosvětové úrovni. Jsme si vědomi, že mnohé obtížné otázky zůstávají, aby byly objasněny, ale doufáme, že podporováni Ježíšovou modlitbou « Aby všichni byli jedno … aby tak svět uvěřil » (Jan 17,21) a v poslušnosti Duchu Svatému můžeme stavět na již dosažené shodě. Potvrzujíce a vyznávajíce « jeden Pán, jedna víra, jeden křest » (Ef 4,5) vzdáváme chválu Bohu v Nejsvětější Trojici, Otci, Synu i Duchu Svatému, který nás společně shromáždil. dokončení
ХТО Є БОГ Бог є найдобротливіший Добротливість Божа не є в почутті, але в ділах. Святе Письмо її називає порізному, згідно з її проявами, як любов, терпеливість, доброта, благовілля, добротливість, ласка. Божа добротливість відноситься до всяких сотворінь, а окремо до людини. Таж все сотворене, світ, тварини, рослини є створене одиноко для нас. В слові Бог наш – Отець наш, висловлена вся добротливість Бога. Апостол Яків говорить: «Всяке добре даяння й усякий дар згори сходить від Отця світла.» (Як. 1,17) В зв’язку з Божою добротливістю повстають деякі питання. -Коли Бог найдобротливіший, як може засудити людину на вічні муки? Треба пам’ятати, що Господь дав людині свобідну волю, так що людина сама себе засудила в пекло. -Яке становище Бога до грішника? Грішник сам себе відділяє від Божої доброти. Бог ненавидить гріх, але людину любить, бо є Його сотворіння, і коли грішник кається, то Божа доброта каянникові милосердно прощає і знову його приймає за свою дитину. -Чому добрий Бог допускає зло? Декотрі злі діла спричинюють самі собі люди своїми нерозважними вчинками. Декотре зло зістане таємницею, про яку довідаємося аж на Останньому суді. Деколи Бог нас хоче злим (бідою, хворобою, терпінням) напоменути, щоб ми спам’яталися, хоче нас привести на добру дорогу, але моральне зло ніколи, в жодному випадку Бог не хоче.
15
До чого нас спонукує Божа добротливість? 1. Господь Бог є наш найдобротливіший Отець, і тому до Нього завжди звертаймося як до Отця. 2. Бог нас любить, тому й ми Його маємо любити. Наша любов найліпше виявиться, коли будемо дотримувати заповіді і не будемо Господа ображати своїми гріхами. 3. Божа доброта має нас заохотити, щоб ми завжди дякували за всі Його дари. 4. Наподібнюймо Божу добротливість чинною любов’ю до ближнього. 5. Бачучи Божу доброту, просім від Його щедроти, як Він сам нас закликає: «Просіть і дасться вам.» (Мт. 7,7) Бог є безконечно милосердний Боже милосердя полягає в тому, що Бог нам радо і охоче прощає гріхи. Не хоче смерті грішника, але щоб він навернувся і жив. Але пам’ятаймо, що людина може осягнути Боже милосердя лише в земному житті, бо далі вже слідує Божа справедливість. Бог дуже терпеливий і чекає на навернення грішника. Але не зловживаймо Божу терпеливість, бо не знаємо, чи доживемося завтрішнього дня. Увесь Старий і Новий Завіт є історією Божого милосердя. «Господь ласкавий і милосердний, повільний до гніву й милістю великий.» (Пс. 144,8) Милосердя до грішника виявляє Бог з умовою, що будуть співпрацювати. Святий Августин перестерігає: «Бог сотворив нас без нас, але без нас, без нашого співдіяння не може нас спасти.» Боже милосердя не можемо очікувати лишень для себе, але й ми маємо бути милосердними до ближніх. «Бо суд немилосердний для того, хто не чинить милосердя.» (Як. 2,13) В Отченаші молимося: «І прости нам довги наші, як і ми прощаємо довжником нашим.» (Мт. 6,12) Бог є безконечно справедливий Людська справедливість є недосконала. Часто є карані або нагороджені ті, що собі не заслуговують. Але Бог є справедливий досконало, бо перед Ним нема нічого скритого, сягає до серця, знає думки, найменший добрий вчинок, перед Ним нічого не скриється. Кожний одержить нагороду на основі своїх заслуг. Бог добро нагороджує, а зло карає. «Господь бо справедливий, любить правду.» (Пс. 11,7) «Господь справедливих підносить, а нечестивих понижує додолу.» (Пс. 147,7) «Віддасть кожному згідно з його ділами.» (Мт. 16,27)
16
Божа справедливість нас має вести: 1. До обридження до гріхів і до заохоти до добрих вчинків. 2. Щоб ми не мстилися, а кару за кривду залишили на Бога. 3. Щоб і ми були справедливі. Наша справедливість буде вже тут на землі нагороджена внутрішнім спокоєм і благословенням у житті. 4. Не забуваймо, що Боже милосердя є лише в житті земнім, у вічності вже є лише справедливість. Бог є святий Бог є безконечно святий, є цілковито безгрішний, противиться кожному гріхові. Бог є чиста, повна і незмінна святість, є джерелом святості для розумних сотворінь. Божу святість величаємо в Утрені словами: «Бо ніхто не є святий, як Ти, Господи Боже мій», і в Святій Літургії: «Свят, Свят, Свят Господь сил…» Божа святість дала людям в серце моральні закони, десять вічних і незмінних Заповідей, метою яких є, чинити загальне добро, не робити кривди людям. Також Бог дав кожній людині голос совісті, яка за добрі вчинки нас хвалить, і при злих нам докоряє. Божа святість нас заохочує: 1. Закликає і нас до святості. «Усім вашим життям станьте святі.» (1Пет. 15.16) 2. Жиймо так, щоб ми були виправдані на Останньому суді, щоб ми не далися звести з праведної дороги світськими поглядами. Бог є правдомовний і вірний Пізнання людини і при найліпшій волі є неповне і недостатнє, і тому може людина помилятися. Але є й люди, що навмисне не говорять правду. Бог завжди говорить правду, не помиляєся, бо все знає. І правді зістає вірний, сповнить те, що пообіцяв. Бог не обманює. В Святому Письмі читаємо: «Я, Господь кажу лише те, що справедливе, сповіщаю саму правду.» (Іс. 45,19) А Ісус про себе говорить: «Я – істина» (Іс. 14,6), і що прийшов на світ, щоб дати свідоцтво правді. Божа правдомовність і вірність нас має спонукувати: 1. Мати сильну віру в слово Боже і не дати себе звести. 2. Відсторонити із свого серця всю неправду і любити правду. Степан Пап: Наша віра
17
VÝCHODNÍ OTCOVÉ O TAJEMSTVÍ SV. VZKŘÍŠENÍ Drazí moji bratří! Nadešel svátek Paschy: radostný den Kristova vzkříšení a příčina veškeré radosti, den, který k nám přichází jen jednou v roce, avšak k těm, kteří pronikli do tajemství vzkříšení, přichází každý den, ba dokonce neustále. Přišla Pascha a naplnila naše srdce nesmírným veselím a nevypravitelnou útěchou - vždyť nejenže ukončila úsilí bohumilého postu, ale především ukázala naše duše zdokonalené tímto úsilím a všechny věrné přizvala ke ztišení a k vyznání díku... A shledáte-li mé slovo hodným slyšení, přemýšlejme nyní společně a pokusme se přijít na to, v čem přesně spočívá tajemství Kristova vzkříšení, ke kterému dochází i uvnitř nás, pokud si to sami přejeme; přemýšlejme, jak v nás bývá Kristus pohřben jako v hrobe, jak se sjednocuje s našimi dušemi, jak v nás bývá vzkříšen a jak nás spolu se sebou křísí k životu. Poté, co byl Kristus, náš Bůh, ukřižován a na Kříž přibil hříchy celého světa, zemřel, sestoupil do podsvětí, opět z podsvětí vystoupil a znovu vstoupil do svého přečistého Těla - tehdy byl vzkříšen z mrtvých a nakonec vystoupil na nebesa s velikou mocí a slávou. Stejně tak i my: když se nyní vzdalujeme tomuto světu a jeho světské marnosti, vyznáváme utrpení Pána Ježíše Krista, sestupujeme do hrobu našeho pokání a smíření - tehdy On sám sestupuje s nebes, vstupuje do našeho těla jako do hrobu, sjednocuje se s našimi dušemi a křísí je ze smrti, způsobené našimi hříchy. On sám jim daruje blahodať, abychom spatřili slávu jeho tajemného vzkříšení. A tak se Kristovo vzkříšení stává zároveň i vzkříšením naším... sv. Simeon Nový Teolog Co je to, co vidím, nejmilejší moji bratři, milovníci Krista, kteří ctíte svátky? Jaká světlonosná oslava? Jaká hojnost světla a veselí? Co tak ozářilo Církev? Co tak rozjasnilo celou zemi? Co je příčinou tak velké radosti a světlosti? Ještě včera jste přebývali v zármutku, dnes však již přebýváte v duševní blaženosti; včera v naříkání, dnes ve světle; včera v usedavém pláči, ale dnes již v radostném zvolání... Možná se zeptáte: Co je příčinou toho všeho? Co způsobilo takovou radost a světlost? Kristus vstal z mrtvých, a proto se celý svět raduje. Svou životodárnou smrtí totiž zničil smrt a všichni, kteří přebývají v podsvětí, se osvobodili z okovů; otevřel Ráj a učinil jej dostupným všem. Ó hlubino nedomyslitelná! Ó výšino nezměřitelná! Ó tajemství strašné, převyšující sílu rozumu! Andělé zpívají a veselí se z našeho spasení. Proroci se radují při pohledu na svá vyplněná proroctví... Veškeré stvoření společně oslavuje, neboť pro ně zazářil spasitelný den, znovu zazářilo Slunce pravdy. Kdo důstojně oslaví blahodať tohoto světlého dne?
18
Kdo velkolepě vyjádří sílu tohoto tajemství? Kdo jiný než zlatý náš otec Jan, jehož hlas všude proniká, hromohlasý kazatel, nejsvětlejší a nejzářivější svíce oikumény, pravý pastýř a učitel, nejmoudřejší a nejzručnější lékař duší, věrný přímluvce hříšníků, jenž kolem sebe rozlévá zlatoslové potoky mohutněji než sám Nil... Zlatý, zlatý jazykem a zlatý ústy - sám sv. Jan Zlatoústý. On nechť zvelebí, oslaví a zahrne chválami onu sílu tajemství, a nechť nám zvěstuje několika krátkými slovy o blahodati tohoto svátku. Hle, to je on, již přichází. Je připraven, aby hovořil jako krasomluvec, vládnoucí hojností slov, a jako velehlasná polnice Ducha Svatého. A my se připravme jej vyslechnout a buďme pozorní, abychom pochopili, co nám zvěstuje druhý zvěstovatel pokání. Poslechněme nyní, co říká ve svém poučném slově svatý náš otec Jan Zlatoústý, arcibiskup cařihradský, na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho... ct. Theodor Studita Dnes nastalo spasení světa, světa viditelného i neviditelného. Kristus vstal z mrtvých, vstaňte s ním i vy; Kristus přebývá ve své slávě, povzneste se i vy; Kristus vstal z hrobu, osvoboďte se od hříchu; otevírá se rajská brána, je zničena smrt, starý Adam je odložen, povstává nový. Nastala Pascha, Pascha Páně! A ještě jednou pravím v čest Svaté Trojice: nastala Pascha! Je to náš svátek svátků a slavnost slavností; převy-šuje všechny svátky, dokonce i svátky v čest samotného Krista, o tolik, o kolik slunce převy-šuje hvězdy. sv. Řehoř Teolog Dnes se Kristovým vzkříšením otevřelo peklo, země se obnovuje křtem katechumenů, nebe se otevírá Duchem Svatým. Otevřené peklo navrací mrtvé, obnovená země plodí vzkříšené, otevřené nebe přijímá ty, kdo do něj vstupují. Peklo navrací vězně vzhůru, země posílá pohřbené do nebe, nebe představuje Bohu ty, které přijalo. sv. Ambrož Milánský Nadešel náš vytoužený, spasitelný svátek, den vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Tento svátek je zárukou míru, pramenem smíření, přemožení nepřátel, zničení smrti a ďáblovy záhuby. Dnes se lidé spojili s anděly a ve svém těle přinášejí Bohu písně chvály spolu s netělesnými silami. Dnes Bůh zbořil pekelnou bránu a zničil samu tvář smrti. Ale proč říkám tvář smrti? Změnil dokonce samotné jméno smrti - nyní už se nenazývá smrtí, ale utišením a spánkem. sv. Jan Zlatoústý vybral Michal Dvořáček pro Revue Theofil
19
MUČEDNICKÉ JUBILEUM BL. METODĚJE DOMINIKA TRČKY Věřící z Čech i Slovenska si 23. března připomněli půl století od mučednické smrti řeckokatolického řeholního kněze Metoděje Dominika Trčky. Rodák z Frýdlantu nad Ostravicí zemřel v roce 1959 ve věznici v Leopoldově jako oběť komunistického pronásledování katolické církve v Československu. V roce 2001 byl blahoslaven Svatým otcem Janem Pavlem II. V sobotu 21. března v kostele sv. Bartoloměje ve Frýdlantu nad Ostravicí byla sloužena archijerejská svatá liturgie sv. Jana Zlatoústého. Hlavními celebranty byli řeckokatolický biskup Ján Eugen Kočiš a ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz společně s redemptoristy z Česka i Slovenska. Přímý přenos řeckokatolické bohoslužby svým divákům zprostředkovala Televize Noe. Blahoslavený Metoděj Dominik Trčka, kněz, řeholník a mučedník, se narodil 6. července 1886 ve Frýdlantu nad Ostravicí. V roce 1902 požádal o přijetí do řádu k redemptoristům. V roce 1910 byl vysvěcen na kněze a do roku 1919 misijně působil v Čechách a na Moravě (Praha, Svatá Hora, Plzeň a Brno). Během první světové války se staral o utečence z východu a Balkánu. V roce 1919 z pověření svých nadřízených přijal byzantský obřad a začal působit mezi řeckokatolickými věřícími na východním Slovensku. Plnil zde misijní a farní úkoly a zakládal kláštery redemptoristů. Přitom přijal řeholní jméno Metoděj. Nějakou dobu byl představeným ve Stropkově a Michalovcích. V roce 1935 byl jmenován apoštolským visitátorem sester basiliánek v Prešově a Užhorodu a krátce poté viceprovinciálem nově zřízení slovenské provincie redemptoristů. V roce 1949 komunistická vláda zrušila michalovskou viceprovincii redemptoristů a řeholníky odvezla do koncentračních táborů. V roce 1952 byl Metoděj Dominik Trčka obviněn ze spolupráce s biskupem Pavlem Gojdičem a 21. dubna byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 12 let za „špionáž“ a pokus o útěk za hranice. Byl vězněn v Ilavě, Mírově a nakonec v Leopoldově, kde v důsledku krutého zacházení, mučení a neposkytnutí potřebné léčby 23. března 1959 zemřel. ČBK
20
HISTORIE CHRÁMŮ: KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO V MLADÉ BOLESLAVI Kostel svatého Jana Nepomuckého stojí na místě původního kostela a kláštera, který byl zničen během husitských válek. Později zde stál luteránský kostel. Nachází se na ulici Železná nedaleko Náměstí Míru. Postaven byl v roce 1727 a přestavěn ve slohu pozdního baroka v letech 1769 – 1770. Kostel je jednolodní, se zvlněnými boky a uzavřenou hranolovou věží v západním průčelí. Na věži jsou hodiny a je zastřešena plechovou helmou. Zařízení kostela je rokokové a pochází z roku 1770. Při příchodu upoutá oltář, jež vévodí celému interiéru. Oltář je rámový, podepřený dvěma letícími anděly. Boční oltářky jsou panelové s vitrínami, v nichž stojí socha Madony a sv. Josefa se sv. Annou. Cenný je obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1740, který maloval V. V. Reiner. Všechny sochy jsou dílem Jelínka mladšího z Kosmonos. Kamenná křtitelnice pochází z roku 1692. Před kostelem je socha P. Marie pocházející z roku 1749. Řeckokatolické sv. liturgie jsou v mladoboleslavském chrámu sv. Jana Nepomuckého slouženy pravidelně každou neděli od 8.30 hod. -jakl-
ZE ŽIVOTA SVATÝCH: ČTYŘICET SEBASTSKÝCH MUČEDNÍKŮ (9. 3.) Roku 313 dal císař Konstantin Velký milánským ediktem církvi svobodu. Edikt však byl proveden pouze na západě říše. Na východě, kde vládl Licinius, byli křesťané dále pronásledováni. Roku 320 tábořil ve městě Se-
bastii v Pontu, na hranicích Malé Asie, vojenský pluk, pověstný svou udatností. V pluku bylo čtyřicet rozhodných křesťanů, kteří odmítli císařský rozkaz k pohanské oběti. Velitel se dotazoval císaře, co má dělat. Licinius se pak
21
zpozoroval, jak jeden odsouzený odsnažil lichocením a nabídkou velkých cházel k lázním a prosil, aby ho pustili hodností odvrátit tyto muže od víry. dovnitř. Byl ihned s jásotem přijat. Když nepomohly ani hrozby, dal vlaOmdlévajícího odvedli do teplé koudař vojáky zbičovat a uvrhnout je do pele. Jakmile však vstoupil z mrazu do žaláře. Ti se však ve vězení povzbuzoteplé vody, puklo mu srdce a rázem vali a připravovali se k poslednímu boji. skonal, zčernav po celém těle. Byla krutá zima. To přivedlo vlaKdyž pohanský vojín viděl příchod daře na myšlenku odsoudit křesťany k andělů a útěk zbabělce, byl osvícen smrti mrazem. Byli svlečeni donaha a bleskem víry. Rychle ze sebe strhal šapostaveni na led. Aby byla muka ještě ty, odložil zbroj a nahý s vyznáním víry krutější a pokušení k útěku ještě lákana rtech vstoupil na led mezi mučednívější, dal vladař vyhřát lázeňské síně ky. Když pak i jej začala ohlodávat kolem dvora. Stály zde plné stoly jídmuka půlnoční zimy, otevřelo se nebe a la, vína a ovoce a za zpěvu kytaristek sestoupil z něho čtyřicátý anděl. zasedli hodovníci k rozmařilému veseDruhého dne ráno rozkázal vladař, lí. Z ledové nádrže pak vedlo mramoaby všem mučedníkům byly zpřerážerové schodiště přímo do hodovní síně. ny kosti a jejich těla byla vhozena do Strašlivá zima pálí údy odsouzenců, ohně. Nejmladší ze čtyřiceti však ještě rány po mučení jsou obaleny krvavými jevil známky života. Toho chtěli porůžemi ledu. Odtržená kůže přimrzá k chopové nechat v lázních, aby jej ledové kůře a sžíravě pálí. Chvílemi se svedli k odpadu od víry. Tu přiběhla k nim přibližuje veselý zástup hodovjeho matka a dodávala mu odvahy, níků a láká je dovnitř. Oni si však zoaby vytrval do konce. Pak jej vzala na havenými pahýly údů zastírají oči a uši ramena a nesla ho za popravčím voa volají: „Ježíš! Ježíš!“ A mráz dál kozem. Cestou zemřel i on. ná svou krutou práci. Těla mučedníků byla spálena a Tu voják, který u nich držel stráž, kosti hozeny do vody. Po třech dnech sám pohan, pozdvihl oči k nebi, aby byly všechny kosti vytaženy z vody podle hvězd poznal hodinu hlídky. A sebastským biskupem a klérem a ulohle, uviděl otevřené nebe a z něj seženy na čestném místě. Později byly stupovat anděly, kteří nesli koruny. ostatky sebastských mučedníků rozděVoják padl na kolena a začal se klanět. leny po celém světě. Pak bezděčně počítal koruny, ale naAntonín Čížek počítal jich jen třicet devět. Podivil se, Synaxár neboť mučedníků bylo čtyřicet. Vtom __________________________________________________________________ Foto na str. 1: Iluminace Vzkříšení Páně, str. 2: O. Karel Soukal uděluje po svém vysvěcení novokněžské požehnání, str. 23: ilustr. foto, str. 24: Rytina Ukřižování Páně
__________________________________________________________________ EXARCHÁT Vydává a rozšiřuje Apoštolský exarchát Řeckokatolické církve v ČR, Haštalské nám. 4, 110 00 Praha 1, tel. + 420 221 778 491, fax. + 420 222 312 817, e-mail:
[email protected]. Pro vnitřní potřebu vychází šestkrát do roka. NEPRODEJNÉ. Distribuováno za dobrovolný dar (náklady na jeden výtisk cca 15,- Kč) Redakce: Ladislav Hučko, Milan Hanuš, Jan Klobušický, Viera Folkmanová, Richard Vocel. Příspěvky mohou být kráceny. Tisk: FOKUS, s. r.o., Dolákova 24/536, 181 00 Praha 8.
22