OBSAH: 1. ÚVOD.................................................................................................................................................. 1 2. ZATěÍDċNÍ SÍDEL DLE HISTORICKÉ PģDORYSNÉ FORMY........................................................ 2 2.1. SÍDLA NEPRAVIDELNÁ........................................................................................................ 3 2.1.1. sídla hromadná (shluková)...............................................................................................3 2.1.2. sídla s rozptýlenou zástavbou......................................................................................... 4 2.2. SÍDLA FORMOVANÁ............................................................................................................. 4 2.2.1. sídla komunikaþní............................................................................................................ 4 2.2.1.1. sídla hromadná silniþní....................................................................................... 4 2.2.1.2. sídla silniþní........................................................................................................ 5 2.2.1.3. sídla silniþní lánová soustĜedČná........................................................................ 5 2.2.1.4. sídla silniþní lánová rozvolnČná.......................................................................... 6 2.2.2. sídla návesní................................................................................................................... 6
3. HLAVNÍ PROBLÉMY V NOVODOBÉM OBRAZU SÍDEL NP ŠUMAVA........................................... 7 4. URBANISTICKÉ ZÁSADY PRO NOVÉ STAVEBNÍ ZÁMċRY V ÚZEMÍ.......................................... 9 4.1.
VYMEZOVÁNÍ LOKALIT PRO MOŽNOU ZÁSTAVBU S OHLEDEM NA URBANISTICKOU HODNOTU A PģDORYSNÝ TYP SÍDLA.......................................... 9 4.1.1. obecné principy............................................................................................................... 9 4.1.2. zásady formulované s ohledem na pĤdorysný typ sídla.................................................. 13 4.1.2.1. sídla s rozptýlenou zástavbou............................................................................. 13 4.1.2.2. sídla hromadná (shluková).................................................................................. 14 4.1.2.3. sídla komunikaþní ...................................................................................... ........ 17 4.1.2.4. sídla návesní...................................................................................................... 21 4.2. ZÁSADY PRO UMÍSTċNÍ STAVBY NA POZEMKU................................................................. 24 4.2.1. obecné zásady jednotné pro všechny pĤdorysné typy sídel ...........................................24 4.2.1.1. základní principy................................................................................................. 24 4.2.1.2. vzájemné odstupy staveb................................................................................... 25 4.2.2. specifické zásady zohledĖující historickou strukturu sídla............................................... 26 4.2.2.1. sídla hromadná (shluková).................................................................................. 26 4.2.2.2. sídla komunikaþní............................................................................................... 26 4.2.2.2.1. zástavba v kontextu historického jádra........................................................ 26 4.2.2.2.2. komunikaþní formy mimo historické jádro sídla............................................ 30 4.2.2.3. sídla návesní....................................................................................................... 30 4.2.3. doporuþené umístČní stavby v závislosti na orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám 31 4.2.3.1. komunikaþní pĤdorysné formy............................................................................ 31 4.2.3.2. enklávy s rozptýlenou zástavbou........................................................................ 34 4.2.3.3. pĜíklady funkþního Ĝešení staveb navrhovaných do centrálního prostoru návesních sídel ................................................................................................. 38 4.3. OSTATNÍ STAVBY NA POZEMKU................................................................................ ........ 40 4.4. ZÁSADY PRO UMÍSTċNÍ STAVBY VE SVAŽITÉM POZEMKU........................................... 41 4.5. OHRANIýENÍ POZEMKU...................................................................................................... 43 4.6. ZELEĕ NA POZEMKU........................................................................................................... 45 4.7. ZPEVNċNÉ PLOCHY NA POZEMKU................................................................................... 47
5. ÚPRAVY VEěEJNÉHO PROSTORU.................................................................................................49 5.1. MÍSTNÍ KOMUNIKACE.......................................................................................................... 49 5.1.1. úprava stávajících komunikací......................................................................................... 50 5.1.2. návrh nových komunikací................................................................................................ 51 5.2. VEěEJNÉ PARKOVÁNÍ.......................................................................................................... 52 5.3. POVRCHY KOMUNIKACÍ....................................................................................................... 53 5.4. ZELEĕ VE VEěEJNÉM PROSTORU...................................................................................... 54 5.4.1. solitérní zeleĖ.................................................................................................................. 54 5.4.2. skupinová zeleĖ............................................................................................................... 55 5.4.3. úprava ploch, nízká zeleĖ................................................................................................ 54 5.5. DROBNÁ ARCHITEKTURA.................................................................................................... 55
1.
ÚVOD
Každé sídlo má svou charakteristickou formu a historii, bČhem které se jeho znaky vyvíjely. Formulace základních urbanistických zásad pro nové stavební zámČry pĜedpokládá podrobnou znalost tČchto skuteþností podloženou pĜedchozím studiem konkrétních forem – v následujícím oddíle jsou uvedeny základní podklady, se kterými autoĜi této práce pracovali a které jsou nezbytné zejména pĜi zpracování budoucí územnČ plánovací dokumentace jednotlivých enkláv:
císaĜské otisky tzv. stabilního katastru (1826-1830, 1837-1843) II. vojenské mapování - Františkovo (1836-1852) III. vojenské mapování – Františkovo – josefské (1877-1880) mapy pozemkového katastru (1927 -1945) historické letecké mČĜické snímky (1947, 1949) souþasné katastrální mapy souþasné ortofotomapy terénní prĤzkum
PĤdorysná struktura vČtšiny sídel v Ĝešeném území prošla v prĤbČhu historie podstatnou promČnou. ěada z enkláv zcela zanikla, podstatná þást tČch, které se dochovaly do souþasnosti, byla významnČ narušena likvidací stavebního fondu a následnou výstavbou, jen zlomek se zachoval v takové podobČ, která je schopna o svém pĤvodním obraze zĜetelnČ vypovídat. PĜi sledování urbanistické hodnoty sídla hraje roli pĜedevším fakt, do jaké míry je zachována jeho historická pĤdorysná forma a v jakém rozsahu ji zasáhl novodobý stavební rozvoj. Úþelem této práce je poukázat na pĜítomné hodnoty a stanovit taková pravidla pro nové stavební zámČry, aby si výjimeþnČ dochované enklávy, které pro oblast Národního parku Šumava mají výjimeþný význam, udržely charakteristickou siluetu, narušená sídla nebyla dále oslabována nevhodnČ umístČnou zástavbou a v nČkolika pĜípadech mohla být obnovena i struktura historického jádra.
2.
ZATěÍDċNÍ SÍDEL DLE HISTORICKÉ PģDORYSNÉ FORMY
V Ĝešeném území byly zaznamenány prakticky všechny základní pĤdorysné typy venkovských sídel, které lze nalézt na území þeských zemí, zde však pochopitelnČ s regionálními specifiky. UspoĜádání zástavby v každém z nich má charakteristické znaky, které pĜedurþují zpĤsob práce s formou pĜi hledání prostoru pro nové stavební zámČry. Základní dČlení: nepravidelná sídla – sídla, která vznikala, jak již název napovídá, živelnČ, bez jednotného a pĜedem daného konceptu formovaná sídla – sídla, jejichž pĤdorysná struktura je uspoĜádána podle pevné, pravidelné formy. kromČ králováckých dvorcĤ, jejichž existence byla kulturnČ historickým samoty – specifikem, existovaly v krajinČ izolované objekty, jejichž obyvatelé nacházeli v odlehlých pozicích mimo soustĜedČné sídlo zdroj své obživy (mlýny, pily, hamry, draslovny, smolné pece, hájovny, domy dĜevaĜĤ, pastevcĤ) Podrobné dČlení vþetnČ podkategorií: (dle pĤdorysných typĤ pĜítomných v Ĝešeném území) nepravidelná sídla
sídla s rozptýlenou zástavbou (rozptýlené osídlení) – sídla charakteristická výraznými vzájemnými odstupy jednotlivých staveb a strukturou bez pravidelných prostorových vazeb. sídla hromadná (shluková) – enklávy soustĜedČné zástavby nepravidelného uspoĜádání, v nichž jsou objekty semknuty, avšak nevytváĜejí formovaný veĜejný prostor. formovaná sídla
sídla komunikaþní – stavby jsou uspoĜádány podél komunikaþní osy sídla a jsou k ní bezprostĜednČ pĜimknuty hromadná silniþní – odkazují rovnČž na živelné založení s postupným formováním sídla podél komunikace. Vyznaþují se pomČrnČ nepravidelným uspoĜádáním staveb vĤþi komunikaci (orientace ke komunikaci, vzdálenost od ní, vzájemné odstupy objektĤ).
3
silniþní – vsi se vyznaþují pravidelným uspoĜádáním staveb podél komunikace (jednotná orientace, odstupy od komunikace, vzájemné rozestupy). soustĜedČná lánová – uspoĜádáním sídla prakticky shodná se silniþní. Charakteristická je pro ni bezprostĜední vazba na lánovou plužinu. Veškeré pozemky náležející k usedlosti jsou soustĜedČny do pozemkového pásu navazujícího na objekt. Jednotlivé pásy jsou þasto prostorovČ oddČleny vyšší zelení. rozvolnČná lánová – rozvolnČná ves þasto procházející celou délkou katastru. Charakteristická je pro ni bezprostĜední vazba na lánovou plužinu. Veškeré pozemky náležející k usedlosti jsou soustĜedČny do pozemkového pásu bezprostĜednČ navazujícího na dĤm. Jednotlivé pásy jsou þasto prostorovČ oddČleny vyšší zelení. Oproti silniþní lánové jsou typické vČtší rozestupy mezi domy.
podkategorie: jednoĜadá – stavby jsou situovány pouze podél jedné strany komunikace rozvolnČná – objekty mají mezi sebou výraznČjší rozestupy
sídla návesní – objekty jsou semknuty kolem návesního prostoru
pozn. Ve specifických pĜípadech mĤže být sídelní struktura výsledkem spojení dvou þi více prostorovČ oddČlených pĤdorysných forem.
2.1. SÍDLA NEPRAVIDELNÁ 2.1.1.
Sídla hromadná (shluková)
Jedná se o formu kompaktní, shlukovou, avšak bez patrného návesního prostoru. Pojí se s úsekovými a dČlenými úsekovými plužinami. Na celkovém poþtu sídel mČla pĜi nejintenzivnČjším osídlení šumavského regionu relativnČ nízký podíl, po zániku velké þásti sídel v pĜíhraniþní oblasti jejich zastoupení v Ĝešeném území relativnČ vzrostlo. Hromadné vsi vznikaly v rĤzných historických obdobích - relativnČ typickým pĜíkladem mladší historie byly živelné enklávy, dnes již povČtšinou neexistující, které vyrĤstaly kolem skláĜských hutí, hamrĤ, apod. ve vyšších partiích Šumavy. V Ĝešeném území je tato forma v ryzí podobČ zastoupena sídlem Svojše, dále jako místní enklávy vČtších sídel (Kvilda – Hamerské domky, Sv. Ján, apod.). Dalšími, ménČ dochovanými hromadnými vesnicemi, jsou Prášily, Srní, Modrava.
Svojše (KT), císaĜský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ýUZK
Svojše (KT), ortofoto, 2008
4
Zdroj: ýUZK
2.1.2.
Sídla s rozptýlenou zástavbou (rozptýlené osídlení)
Nejmladší typ osídlení, který se v regionu objevoval pĜevážnČ až od 18. století pĜedevším v souvislosti s rozvojem dĜevaĜského prĤmyslu, je charakteristický výraznými vzájemnými odstupy jednotlivých staveb a strukturou bez pravidelných prostorových vazeb. Pojí se výhradnČ s úsekovou plužinou. Sídelní typ v minulosti pĜevažoval v nejvyšších, nejpozdČji osídlovaných þástech Šumavy. Po dramatické pováleþné redukci osídlení zanikla naprostá vČtšina jeho pĤvodního areálu, dnes je tedy zastoupen relativnČ v malém rozsahu. Rozptýlený charakter osídlení si zachovaly Filipova HuĢ, Horská Kvilda, Údolí a Hrádky u Srní, jižní þást Stožce.
Knížecí PlánČ (PT), císaĜský otisk mapy stabi. katastru, 1837 Zdroj: archiv ýUZK
2.2.
SÍDLA FORMOVANÁ
2.2.1.
Sídla komunikaþní
Knížecí PlánČ, historická fotografie, 1930 Zdroj: archiv autora
Jak je patrno z názvu, jedná se o sídla vznikající v bezprostĜední vazbČ na obslužnou síĢ cest, které tvoĜily hlavní páteĜ celé formy a linii, podle níž se vsi þasto dále rozvíjely. V obecné rovinČ lze do této kategorie Ĝadit i lokality, kde ústĜední osu pĤdorysu pĜedstavuje terénní hrana, potok þi Ĝeka, v Ĝešeném území však tyto pĜírodní prvky figurují ojedinČle pouze jako doprovodný element. 2.2.1.1.
sídla hromadná silniþní
Tento typologický druh se v rámci kategorie ponČkud vymyká, zpĤsobem pĤdorysného uspoĜádání odkazuje spíše na živelnČjší založení a postupný vývoj formy. Budovy jsou vĤþi komunikaci a sobČ navzájem Ĝazeny s menší pravidelností, a stejnČ jako u výše zmínČných hromadných sídelních typĤ vznikaly v rĤzných obdobích a je þasto obtížné jejich stáĜí pĜesnČji datovat. NejþastČji se pojí s úsekovou a dČlenou úsekovou plužinou. Mezi hromadné silniþní vsi mĤžeme Ĝadit napĜ. Stožec, Mechov, Dobrou Vodu a Novou HĤrku.
Dobrá Voda (KT), císaĜský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ýUZK
Dobrá Voda (KT), ortofoto, 2008
5
Zdroj: ýUZK
2.2.1.2.
silniþní
Vyznaþují se pravidelnČjší pozicí objektĤ vĤþi komunikaci, která odkazuje na cílené založení základní formy. V rámci ýR se typ uplatĖoval ve starosídelních oblastech a potom znovu v novovČku. Všechny tĜi dochované oboustranné silniþní vsi (ýeské Žleby, Strážný a Kvilda) leží na trasách nČkdejší Zlaté stezky. Silniþní vsi se zde pojí s úsekovými a dČlenými úsekovými plužinami. Velmi podobnou formu má i naprostá vČtšina novodobé zástavby (po roce 1945). Abychom ji rozlišili od historických forem nazýváme ji dále jako novodobá uliþní, v pĜípadČ jejího plošného charakteru pak novodobá kobercová.
ýeské Žleby, císaĜský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ýUZK
ýeské žleby, historický snímek, Zdroj: Kamil Kusák, www. zanikle obce.cz
Dobrá (PT), císaĜský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ýUZK
Dobrá (PT), historický snímek, 1945 Zdroj: Kamil Klusák
2.2.1.3. lánová soustĜedČná Silniþním vsím velmi podobný typus, pro který je charakteristická vazba sídla na lánovou plužinu. Každý dĤm stál v pozemkovém pásu, který k nČmu náležel, a který byl þasto doprovázen komunikací þi nízkými kamennými zídkami. Pokud se toto vymezení zachovalo, je dnes þasto doprovázeno vzrostlou zelení. U dochovaných sídel bylo prostorové dČlení plužiny setĜeno, zanikl tím charakteristický znak, který soustĜedČná lánová sídla odlišoval od vsí silniþních. NejtypiþtČjším pĜíkladem krátké lánové vesnice byl Chlum, do dnešních dnĤ zbylo však pouze torzo sídla i historické struktury plužiny.
Chlum (PT), císaĜský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ýUZK
6
Chlum (PT), historický snímek, 1945 Zdroj: Kamil Klusák, www.zanikleobce.cz
2.2.1.4. lánová rozvolnČná Charakteristicky rozvolnČná sídla, þasto výrazné délky. Vzájemné odstupy staveb byly dány šíĜkou pozemkových pruhĤ lánové plužiny (þasto až desítky metrĤ), uvnitĜ nichž jednotlivé domy stály. Pásy byly zpravidla kolmé ke komunikaþní ose sídla a charakteristicky ohraniþené mohutnými kamenicemi þasto doprovázené vyšší zelení - struktura plužiny obvykle vyplĖovala celou odlesnČnou plochu enklávy. Tyto vsi jsou pĤvodem spjaty s lánovou plužinou. V rámci þeských zemí se jedná o typologický druh pozdnČ stĜedovČkých sídelních krajin, který se však objevovalal i v poslední kolonizaþní vlnČ v horských partiích. Tento pĤdorysný typ byl v sídelním prostoru Šumavy velmi hojnČ zastoupen, v dĤsledku pováleþných zmČn však všechna tato sídla na území národního parku zanikla. Na mnoha místech se však velmi zĜetelnČ dochovala historická struktura lánových plužin.
Radvanovice císaĜský otisk mapy s. bkatastru 1837 Zdroj: archiv CUZK
Dolní Ždánidla, letecký snímek 1947 – 1951 Zdroj: www.kr-plzensky.cz
Sídla komunikaþního typu mají Ĝadu pĤdorysných nuancí, v Ĝešeném území se vyskytují pouze sídla jednoĜadá: budovy jsou v této formČ Ĝazeny pouze podél jedné strany komunikace. V oblasti Šumavy se jedná historicky o nepĜíliš þetnou formu, dnes je v þitelné podobČ dochována pouze Dobrá, Svinná Lada a þásteþnČ Staré Srní.
2.2.2.
Sídla návesní
Základem každého návesního sídla je centrální veĜejný prostor – náves, vymezený a ohraniþený stavbami pevné prostorové vazby. Pravidelností pĤdorysu vykazuje tato forma jednoznaþný lokátorský zámČr a v obecné rovinČ pĜedstavuje vrchol stĜedovČkého venkovského urbanismu v þeských zemích. Tvar návsi je v rozsahu posuzovaného území nejþastČji oválný, obdélný þi nepravidelný. Pro sídlo je typická i vzájemné prostorové uspoĜádání jednotlivých složek: náves – dĤm – dvĤr – zahrada – volná zemČdČlská krajina. Sídlo tvoĜí ucelený, zĜetelnČ ohraniþený soubor, prostorovČ oddČlený od navazujících nezastavČných ploch. Historicky se jedná o sídelní typ charakteristický pro vrcholnČ stĜedovČkou kolonizaci, vyskytuje se bezvýhradnČ v nižších partiích Šumavy, a proto je v Ĝešeném území zastoupen pouze okrajovČ. DobĜe dochované návesní vsi jsou ýervená a Velký Kozí HĜbet; ve vČtšinČ pĜípadĤ se však jedná o sídla s velice narušenou pĤdorysnou strukturou a prakticky neþitelnou návesní formou. Do jejich struktury však významnČ nezasáhla novodobá zástavba, je proto možné jádrový prostor sídla doplnit a obraz pĤvodní struktury alespoĖ þásteþnČ rekonstruovat.
ýervená, císaĜský otisk mapy stab. katastru 1837 Zdroj archiv ýUZK
ýervená, ortofoto 2008 7
Zdroj: ýUZK
3.
HLAVNÍ PROBLÉMY V NOVODOBÉM OBRAZU SÍDEL NP ŠUMAVA
Období od konce II. svČtové války do konce 80. let 20. století
likvidace pĤvodního stavebního fondu V pĜíhraniþní oblasti šumavského regionu zanikla podstatná þást sídel bez následné obnovy. PĤdorysná struktura naprosté vČtšiny sídel ostatních byla významnČ narušena.
Sluneþná, císaĜský otisk mapy stab. katastru 1837
Sluneþná, ortofoto (2008)
Zdroj: archiv ýUZK
výstavba prĤmyslových, vojenských a zemČdČlských areálĤ PĜedimenzované stavby svým mČĜítkem naprosto neodpovídaly existující struktuĜe sídel, byly navíc situovány velmi þasto v pohledovČ exponovaných lokalitách.
Srní – ortofoto 2008
výstavba nerespektující pĤvodní urbanistickou formu Zástavba v nevhodných pozicích, mimo existující stavební þáru, nepĜimČĜená mČĜítkem i objemem. Zásadní problém pĜedstavují bytové domy v bezprostĜední vazbČ na historickou zástavbu.
Borová Lada, ortofoto 2008 8
Období od 90. let 20. století
individuální i skupinová výstavba ve volné krajinČ Zástavba bez urbanistické koncepce zakládající izolované stavby þi malé enklávy vþetnČ obslužných komunikací mimo hlavní obrys sídla. Ignoruje charakteristickou strukturu formovaných sídel a existující prostorové rezervy.
Chlum, ortofoto 2008
plošná výstavba ve volné krajinČ Plochy urbanizované bez ohledu na historický pĤdorysný typ sídla, bez citlivé urbanistické koncepce a v rozsahu nepĜimČĜeném existující pĤdorysné struktuĜe.
Borová Lada, ortofoto 2008
zahušĢování rozptýlené zástavby
Ve výjimeþnČ dochovaných enklávách s rozvolnČnou pĤdorysnou strukturou dochází výstavbou nových objektĤ v bezprostĜední blízkosti existující zástavby k setĜení charakteristické urbanistické formy.
Horská Kvilda, 1947–1951, Zdroj: www.kr-plzensky.cz
9
Horská Kvilda, ortofoto 2008
4.
URBANISTICKÉ ZÁSADY PRO NOVÉ STAVEBNÍ ZÁMċRY V ÚZEMÍ
4.1.
VYMEZOVÁNÍ LOKALIT PRO MOŽNOU ZÁSTAVBU S OHLEDEM NA URBANISTICKOU HODNOTU A PģDORYSNÝ TYP SÍDLA
4.1.1.
Obecné principy
V následujícím oddíle jsou uvedena klíþová pravidla pro pĜípadné stavební zámČry v sídlech NPŠ. Tyto principy jsou formulovány bez ohledu na pĤdorysný typ a urbanistickou hodnotu sídla. doporuþené: Není-li to v rozporu s pĜírodními hodnotami území, je pro novou výstavbu vždy nezbytné pĜednostnČ využívat parcel zaniklých objektĤ a novostavby realizovat na pĤdoryse pĤvodních budov. Další výstavbu je možno realizovat pouze v pĜirozených prostorových rezervách v existující zástavbČ tak, aby nebyla narušena historická pĤdorysná forma sídla. Strukturu sídla je nezbytné zahušĢovat vždy od jeho stĜedu – logického tČžištČ. Nové rozvojové plochy je možno realizovat pouze v rozsahu odpovídajícím velikosti sídla. Tyto zásady se nevztahují na sídla, ve kterých je doporuþena výstavba minimální þi ve kterých se jakýkoli stavební rozvoj nepĜipouští – zejména v enklávách s rozptýleným charakterem zástavby.
Existuje-li prostorová distance mezi historickou pĤdorysnou formou a mladší zástavbou, je tento odstup žádoucí zachovat a pĜípadnČ podpoĜit výsadbou vysoké zelenČ.
nevhodné:
Ve všech sídlech NP Šumava je zcela nežádoucí navrhovat plošnou (kobercovou) obytnou výstavbu ve volné krajinČ ani v bezprostĜední vazbČ na existující urbanizované plochy.
10
Je zcela nevhodné vstupovat individuální obytnou þi rekreaþní zástavbou do volné krajiny. Pro jakoukoli výstavbu v malých sídlech je nevhodné zakládat nové obslužné komunikace.
Velmi rušivČ pĤsobí zástavba navrhovaná do pohledovČ exponovaných míst – horizonty, volné plochy bez optických bariér, otevĜené prĤhledy. Tyto pozice je nezbytné pĜed jakoukoli novou výstavbou izolovat.
Stavby nerealizovat v lokalitách, které byly historicky zastavČny, v souþasné dobČ se však nacházejí v pokroþilém stádiu sukcese (zarĤstání náletovými dĜevinami).
NestavČt v zemČdČlsky obhospodaĜovaných, dĜíve osídlených územích, kde pĤvodní zástavba zcela zanikla a nebyla v žádné formČ obnovena – „fenomén opuštČné krajiny“.
Nepodporovat výstavbu v odlouþených lokalitách, které nemají pevnou vazbu dopravní i technickou infrastrukturu spádových sídel.
11
složené pĤdorysné formy (pĤdorysná struktura sídel je složena ze dvou þi více rĤzných, prostorovČ oddČlených forem) doporuþené:
U složených pĤdorysných sídelních forem je žádoucí zachovat prostorové oddČlení jednotlivých þástí sídla bez vzájemného stavebního propojení. Pro novou výstavbu je vždy nezbytné pĜednostnČ využívat rezerv v jádrové þásti sídla.
nevhodné:
Jednotlivé þásti složených pĤdorysných forem je nevhodné vzájemné prostorové propojení .
práce s rušivými elementy zasahujícími do sídelního obrazu doporuþené: Tam, kde rušivé elementy nenavazují bezprostĜednČ na historickou zástavbu, je vhodné vzájemné prostorové oddČlení obou þástí: návrhem nezastavitelných ploch použitím prostorové zelenČ – solitéry nebo skupiny vysoké zelenČ Rušivé pĤsobení staveb zásadnČ znehodnocujících siluetu sídla þi vytváĜejících nežádoucí dominanty v krajinČ je vhodné eliminovat úpravou objemu, v ideálním pĜípadČ uvažovat o jejich þásteþném þi kompletním odstranČní.
12
nevhodné: Je nevhodné stavebnČ propojovat rušivé elementy (individuální objekty þi areály) s jádrovým sídlem, jsou-li vĤþi nČmu umístČny v prostorové distanci. NemČlo by dojít k posilování prostorového úþinku rušivých staveb: navyšováním objemu realizací nových prostorovČ rušivých staveb likvidací existující izolaþní zelenČ
novodobé plošnČ rozsáhlé zámČry
Tradiþní krajina nesmí být narušována plošnČ rozsáhlými novodobými zpĤsoby využití území (napĜ. velké sjezdovky, golfová hĜištČ, fotovoltaické elektrárny, výrobní areály atd.), které mohou výraznČ narušit þi zcela zmČnit krajinou matrici v okolí sídel. StejnČ tak i novodobá kobercová zástavba mČstského typu, nerespektující urbanistickou strukturu venkovských sídel, chatové osady þi velkokapacitní rekreaþní nebo obchodnČ-zábavní areály a komplexy apartmánových domĤ jsou ve venkovské krajinČ zcela nepatĜiþné. Takové zámČry nejsou, a svou podstatou ani nemohou být, v souladu s rázovitostí dochované krajiny NP. Proto jsou principiálnČ nepĜijatelné a nemohou být na území NP vĤbec realizovány.
13
4.1. 2.
Zásady formulované s ohledem na pĤdorysný typ sídla
4.1.2.1. sídla s rozptýlenou zástavbou doporuþené:
Mimo historicky zastavČné území je možno novou zástavbu realizovat jen ojedinČle a pouze jako nerušící doprovod stávající pĤdorysné formy. Vhodnými lokalitami pro novou výstavbu jsou pozice: v pĜirozených terénních zálivech s malým pĜevýšením ve vazbČ na existující skupiny zelenČ poskytující pĜirozenou pohledovou i povČtrnostní bariéru vždy ve vazbČ na existující a funkþní komunikace Tam, kde neexistuje pĜirozený doprovod vysoké zelenČ, je žádoucí novČ realizovanou zástavbu doplnit skupinou vyšších dĜevin, která poskytne nejen ochranu proti povČtrnosti, ale pĜedevším logicky dotvoĜí typický obraz obytné zástavby v rozptýlených osadách.
nevhodné:
Zástavbou nevstupovat do volné krajiny tam, kde historicky neexistovaly cesty – budování nových komunikací v krajinČ je zcela nevhodné. Stavby nerealizovat v místech, která byla historicky zastavČna, ale komunikace v prĤbČhu þasu pĜirozenČ zanikla þi byla zrušena a vyžadovala by obnovení funkce. Stavby nenavrhovat do pozic v otevĜené krajinČ bez pĜirozených prostorových bariér. ZahušĢováním zástavby narušit rozptýlený charakter osídlení
14
4.1.2.2. sídla hromadná (shluková) TémČĜ všechna hromadná sídla, která se nacházejí v NP Šumava, mají pomČrnČ kompaktní a velmi zachovanou formu bez zásadních rušivých prvkĤ, je proto nezbytné pĜistupovat k eventuelnímu sídelnímu rozvoji velice citlivČ. zástavba v pĜímé vazbČ na historickou pĤdorysnou strukturu doporuþené:
ZvláštČ zachovaná sídla je žádoucí ponechat ve stabilizované podobČ a nové objekty povolovat v rozsahu jednotlivých staveb a pouze jako nerušící doprovod stávající pĤdorysné formy. Vždy je žádoucí pĜednostnČ doplĖovat rezervy po zaniklé zástavbČ v sídelním jádru. Vhodnými lokalitami pro novou výstavbu v rámci historického pĤdorysu jsou pozice: v pĜirozených volných prostranstvích v zástavbČ s malým pĜevýšením ve vazbČ na existující a funkþní komunikace Je nezbytné, aby novČ navrhovaná zástavba respektovala a pĜirozenČ doplĖovala nepravidelnou sídelní formu a nebyla její negací.
nevhodné:
U sídel, která se dochovala do souþasné doby v pĤvodní podobČ, aniž by do jejich pĤdorysu významnČ pronikla novodobá zástavba, je nevhodné podporovat stavební rozvoj.
PĜi realizaci nové zástavby v pĜímé vazbČ na historický stavební fond je zcela nevhodné navrhovat pĜíliš pravidelnČ formované skupiny zástavby.
15
zásady pro práci s rušivými prvky v obraze sídla, jsou-li prostorovČ neoddČlitelné od historické þásti sídla (plochy a jednotlivé objekty obytné zástavby) doporuþené:
V situacích, kdy do okrajových partií sídla rušivČ pronikly jednotlivé stavby þi stavební celky, je vhodné siluetu stabilizovat návrhem skupin vysoké izolaþní zelenČ ve smČru nejvýznamnČjších prĤhledĤ. V sídelním jádru je pak vhodné, pokud to prostorové podmínky dovolují, snížit negativní úþinek rušivých staveb zahuštČním zástavby tak, aby nové objemy vytvoĜily pohledovou bariéru. Pro eliminaci rušivého úþinku staveb je vhodné rovnČž výsadba zelenČ ve veĜejném prostoru. Pokud je negativní prostorový efekt zástavby významný, je vhodné jej eliminovat stavebními úpravami budov – snížením výšky, zmČnou celkového objemu stavby, zmČnou tvaru stĜechy, ideálnČ odstranČním dotþených staveb.
nevhodné:
Pokud je rušivá zástavba (bytové domy nevhodného mČĜítka, výrobní a zemČdČlské objekty...) situována pĜi okraji sídla a je patrná v jeho siluetČ, je nevhodné navrhovat na pĜechodu do volné krajiny další rozvojové plochy bez kontextu s pĤdorysnou strukturou ve snaze zmenšit negativní prostorový úþinek existujících staveb. (liniová þi plošná výstavba v pĜedpolí pohledovČ rušivých objektĤ þi skupin).
16
zástavba mimo historickou pĤdorysnou strukturu doporuþené:
V sídlech, kde prostorové podmínky a míra pĜítomných urbanisticko architektonických hodnot další výstavbu umožĖují, je po vyþerpání rezerv po zaniklé zástavbČ v jádrové þásti enklávy, je žádoucí novČ navrhovanou zástavbu navázat na existující urbanistické formy vnČ centrálního prostoru tak, aby pĤsobila v siluetČ sídla co nejménČ rušivČ. Pokud existuje prostorová distance mezi historickým jádrem a novodobými formami, je vždy nezbytné ji zachovat, aby pĤvodní urbanistická struktura zĤstala v sídelním obraze co nejþitelnČjší. Vzájemný odstup stavebních celkĤ je možné posílit výsadbou vysoké zelenČ, pouze však v situaci, kdy je to vzhledem k celkovému charakteru sídla a organizaci zelenČ v sídle vhodné.
nevhodné:
Pro charakteristickou pĤdorysnou formu hromadných sídel je likvidaþní jakýkoli plošný rozvoj v pĜímé vazbČ na historické jádro enklávy, zejména pak návrh takových celkĤ, které pĤvodní urbanistickou strukturu pohlcují.
Tam, kde existuje prostorová distance mezi novodobou zástavbou a historickým jádrem sídla, je nevhodné tyto samostatné enklávy stavebnČ propojovat.
17
4.1.2.3. sídla komunikaþní
zásady pro stavební rozvoj – standardní zástavba v pĜímé vazbČ na historickou pĤdorysnou strukturu doporuþené:
ZvláštČ zachovaná sídla je žádoucí ponechat ve stabilizované podobČ a nové objekty povolovat pouze na místech po zaniklé zástavbČ.
V ostatních sídlech je možno novou zástavbu realizovat pouze jako nerušící doplnČk stávající pĤdorysné formy. V první etapČ rozvoje všech dotþených sídel je pĜednostním požadavkem využití prostorových rezerv v historickém pĤdoryse po zaniklé zástavbČ tak, aby byl posílen pĤvodní obraz sídla.´) PĜi dalším stupni rozvoje je žádoucí doplĖovat pĜirozené proluky v uliþní frontČ tak, aby byl zachován a podpoĜen existující pĤdorysný typ enklávy. Vhodnými lokalitami pro novou výstavbu v rámci historického pĤdorysu sídla jsou pozice: v pĜirozených volných prostranstvích v zástavbČ s malým pĜevýšením ve vazbČ na existující a funkþní komunikace Je nezbytné, aby zástavba dodržovala stavební þáru s ohledem na navazující strukturu. Existuje-li prostorová distance mezi historickým pĤdorysem a novodobou zástavbou, je dĤležité tento odstup zachovat, posílit návrhem nezastavitelných ploch a pĜípadnČ výsadbou vysoké zelenČ, pouze však v situaci, kdy je to vzhledem k celkovému charakteru sídla a organizaci zelenČ v sídle vhodné. nevhodné:
U sídel, která se dochovala do souþasné doby v pĤvodní podobČ, aniž by do jejich pĤdorysu významnČ pronikla novodobá zástavba, je nevhodné podporovat významnČjší stavební rozvoj.
18
zástavba mimo historickou pĤdorysnou strukturu doporuþené:
V dalších etapách výstavby je žádoucí zahušĢovat existující stavební celky tak, aby silueta sídla pĤsobila co nejjednotnČji.
nevhodné:
U sídel s þitelnou komunikaþní strukturou je zcela nežádoucí zakládat v pĜímé návaznosti na historickou zástavbu nové plošné celky mimo existující komunikace. Nevhodné jsou rovnČž jakékoli soubory chaoticky a nekoncepþnČ zakládané libovolnČ v rámci pĤdorysu sídla, vstupující do volné krajiny a zakládající nové, pĜedimenzované komunikace.
19
práce s rušivými prvky v siluetČ sídla doporuþené:
Tam, kde to prostorové podmínky umožĖují, je žádoucí optický úþinek rušivé zástavby v pĤdoryse potlaþit vložením objemĤ do uliþní fronty tak, aby byl posílen komunikaþní charakter sídla. Tam, kde není prostor pro novou zástavbu dostateþný, je žádoucí použít výsadby liniové zelenČ do uliþní fronty. V situacích, kdy je rušivý vliv objektĤ na existující hodnoty prostoru významný, je vhodné eliminovat negativní efekt stavebními úpravami budov - snížením výšky, zmČnou celkového objemu stavby, zmČnou tvaru stĜechy, v ideálním pĜípadČ odstranČním stavby. nevhodné:
Rušivé složky v pĤdoryse enklávy, které jsou prostorovČ neoddČlitelné od historického stavebního fondu, je nevhodné posilovat navazující výstavbou.
zásady pro stavební rozvoj – specifické jednoĜadá sídla doporuþené:
Zástavbu jednostrannČ obestavČných sídel je nezbytné zachovat i v pĜípadČ návrhu nových rozvojových ploch na odpovídající stranČ komunikace. Pro novou zástavbu je opČt tĜeba hledat rezervy po zaniklé zástavbČ þi v pĜirozených prolukách v uliþní frontČ tak, aby sídelní forma byla co nejkompaktnČjší. nevhodné:
U dochovaných jednoĜadových forem pĤdorysu je zcela nevhodné zastavovat i protČjší frontu komunikace.
20
sídla hromadná silniþní doporuþené:
PĜi umisĢování nové obytné zástavby v pĜímé návaznosti na historický stavební fond je žádoucí respektovat nepravidelnost charakteristické urbanistické formy
nevhodné:
U komunikaþních sídel s rostlým pĤdorysem je nevhodné navrhovat do uliþní fronty celistvé soubory staveb pĜíliš pravidelného objemu.
sídla s dochovaným prostorovým dČlením plužiny (napĜ. ýeské Žleby) doporuþené:
V sídlech lánových (Chlum, ěasnice) a v pĜípadech, kdy je v enklávČ dochováno charakteristické dČlení historické plužiny (pásy vyšší zelenČ þi jiné prostorové dČlení), je nezbytné eventuelní zástavbu realizovat výhradnČ ve vazbČ na pĤvodní þlenČní polností. Pokud není struktura plužiny dochována, je žádoucí vycházet z historické mapové dokumentace.
nevhodné:
V sídlech, ve kterých se dochovalo charakteristické prostorové dČlení historické plužiny, je zcela nevhodné a pro typický obraz sídla likvidaþní navrhovat objekty mimo linie plužin, do jejich hloubky, þi kamkoli do jejich prostoru mimo tradiþní umístČní pĜi osové komunikaci. Je zcela nežádoucí podporovat výstavbu v okolí samostatnČ stojících objektĤ, zejména tČch, které vznikly mimo dominantní pĤdorysnou formu v novodobé sídelní historii.
21
4.1.2.4. sídla návesní TémČĜ všechna malá sídla, nacházející se v prostoru NPŠ, mají velmi narušenou pĤdorysnou strukturu, ve všech pĜípadech je však možná obnova návesního prostoru. Eventuelní obnova sídelní struktury je však z celé škály sídelních typĤ nejnároþnČjší, neboĢ je pravidelnČ formovaná se specifickými objemy staveb, proto vyžaduje pĜedchozí zpracování podrobné územnČ plánovací dokumentace – regulaþního plánu. PĜi obnovČ pĤvodního stavebního fondu je zcela nezbytné dodržet následující zásady: doporuþené:
U sídel s narušenou historickou pĤdorysnou strukturou je nezbytné v první etapČ stavebního rozvoje vždy doplĖovat prostorové rezervy po zaniklé zástavbČ, aby byl obnoven pĤvodní obraz sídelního jádra a posílena základní urbanistická hodnota enklávy.
Je nezbytné, aby objekty doplĖované do pozic po zaniklé zástavbČ v rámci návesního prostoru vždy striktnČ dodržovaly stavební þáru související struktury.
PĜi obnovČ zástavby v historickém jádru sídla je dĤležité respektovat pĤvodní tvar návesního prostoru (obdélný, oválný, nepravidelný...) – zástavba by mČla respektovat základní parcelaci a objem staveb, popĜípadČ s drobnými nuancemi oproti pĤvodnímu pĤdorysu, tak aby byl obnoven pĤvodní charakter návsi.
V dalších etapČ výstavby je žádoucí novČ navrhovanou zástavbou zahustit existující, nejþastČji silniþní urbanistické formy mimo sídelní jádro tak, aby pĤsobila v siluetČ sídla co nejménČ rušivČ.
Návesní jádro dochovaných sídel (ýervená, Velký Kozí HĜbet) musí být vždy þitelnČ vymezeno od jakýchkoli dalších urbanizovaných ploch, aby charakteristický obraz pĤdorysné formy v krajinČ zĤstal zachován. U sídel s narušenou historickou strukturou je dle dostupné mapové dokumentace nezbytné podchytit vnČjší hranici pĤvodní formy a pĜi návrhu nové zástavby dĤslednČ bránit pronikání urbanizovaných ploch vnČ této linii. Jen pĜi dodržení této podmínky je možno zachovat sevĜenost návesního prostoru a pĤvodní obraz sídla alespoĖ þásteþnČ rekonstruovat.
22
nevhodné:
Pro enklávy návesního pĤdorysného typu je zcela nevhodné navrhovat zástavbu bezprostĜednČ do zadního (zahradního) traktu objektĤ sídelního jádra. Silueta historického sídla by tím byla nenávratnČ degradována a charakteristická pĤdorysná forma by tak ztratila svoji þitelnost.
Je nepĜípustné navrhovat zástavbu do hloubky parcel mimo stavební þáru související zástavby.
Je zcela nežádoucí navrhovat zástavbu v takových pozicích a formách, které negují historický tvar návsi.
Je velice nevhodné stavebnČ propojovat sídelní jádro s dalšími urbanizovanými plochami vzniklými v mladším období stavební historie sídla.
23
zásady pro práci s rušivými prvky v obraze sídla, jsou-li prostorovČ neoddČlitelné od historické þásti sídla (plochy a jednotlivé objekty obytné zástavby)
Pokud to prostorové možnosti dovolují, je negativní pĤsobení rušivé zástavby v návesním prostoru vhodné eliminovat vložením objemĤ tak, aby ve vazbČ na navazující zástavbu bylo dosaženo co možná nejkompaktnČjšího tvaru návsi.
V situacích, kde rušivá zástavba zasahuje bezprostĜednČ do návesního prostoru, je vhodné negativní pĤsobení eliminovat výsadbou vysoké zelenČ, v ideálním pĜípadČ odstranČním nebo úpravou objemu staveb.
V situacích, kdy se rušivá zástavba stala souþástí historického pĤdorysu, je zcela nevhodné na ni stavebnČ navazovat další strukturou bez ohledu na charakter navazující zástavby.
24
4.2.
ZÁSADY PRO UMÍSTċNÍ STAVBY NA POZEMKU
– dle pĤdorysných forem, s ohledem na orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám. Zakládání sídel bylo vždy vedeno snahou po maximálním profitu z pĜírodních a geomorfologických podmínek – díky této skuteþnosti podpoĜené omezenými technickými prostĜedky, které mČli lokátoĜi k dispozici, vrostla do krajiny tak, že i dnes pĤsobí jako její pĜirozená souþást. Tento fakt je tĜeba mít na zĜeteli pĜi realizaci jakýchkoli stavebních zámČrĤ, pĜedevším pak v územích zvláštČ chránČných, které zahrnují i urbanizované lokality. Výše uvedený požadavek je nezbytné uplatĖovat i pĜi umisĢování jednotlivých objektĤ na pozemku. Existující sídla jsou uspoĜádána podle charakteristického konceptu a místa pro možnou výstavbu jsou pĜedurþena pĤdorysnou formou enkláv. Prioritou umístČní staveb na pozemku, a to nejenom v sídlech NP Šumava, je udržení specifické pĤdorysné struktury a stabilizované siluety sídla. Urbanizované enklávy v Ĝešeném území nabízejí ohraniþené možnosti realizace nové zástavby, ta by pak mČla být pomČrnČ striktnČ vázána pravidly pro její umístČní na pozemku, pĜedevším s ohledem na související zástavbu. PĜi dodržení tČchto základních podmínek je v sídlech, ve kterých se neuplatĖují nejpĜísnČjším pravidla pro pozici stavby, možno do urþité míry zohlednit i orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám. Samostatný oddíl nabízí nČkolik základních možností, jak v tČchto situacích postupovat
4.2.1.
obecné zásady jednotné pro všechny pĤdorysné typy sídel (bez ohledu na urbanistickou kvalitu sídla)
4.2.1.1. základní principy doporuþené:
Na pozemcích, které na kterých historicky zástavba existovala, a které jsou pro výstavbu vhodné, je žádoucí nový objekt umístit pĜednostnČ na pĤdorysu zaniklé stavby. V pĜirozených prolukách, na dalších místech pro zástavbu pĜijatelných a na pozemcích historicky zastavČných, na nichž však ze závažných pĜíþin nelze objekt realizovat na pĤvodním pĤdoryse, je co nejbližší vazba stavby na obslužnou komunikaci. Sníží se tak ekonomické nároky na vybudování komunikací na pozemku, pĜípojek technické infrastruktury, pĜedevším se však stavby stanou souþástí veĜejného prostoru – tak, jak bylo v historii urbanismu venkova obvyklé a pomohou tak obnovit a dotvoĜit charakteristický obraz intravilánu. Pozice objektu na pozemku by mČla vždy vycházet z uspoĜádání související zástavby a historickou strukturu pĜirozenČ doplĖovat. nevhodné:
Ve všech sídlech, s dĤrazem na sídla formovaná (komunikaþní, návesní), je zcela nevhodné navrhovat zástavbu do pozic negujících charakter historické pĤdorysné struktury. Bez ohledu na orientaci pozemku vĤþi komunikaci je naprosto nezbytné vyvarovat se umístČní staveb do hloubky parcel, zejména do jejich centrální pozice. Takové Ĝešení je historicky neopodstatnČné, a v kontextu navazující zástavby pĤsobí násilnČ. NejvČtším problémem takto umístČných staveb je negace historického uspoĜádání staveb v rámci pozemku i sídla a narušení celkového charakteru enklávy. NehledČ na tento fakt je obslužná komunikace na pozemku pĜíliš dlouhá, zmenší se plochy pobytové zahrady, pozemek je celkovČ roztĜíštČný pozemku a možnost vytvoĜit na nČm plnohodnotné diferencované prostory je omezená.
25
4.2.1.1. vzájemné odstupy staveb
AĢ již je objekt realizován v kontextu historické zástavby þi mimo ni, podléhají minimální vzájemné odstupy budov pravidlĤm formulovaných ve Vyhlášce o obecných požadavcích na využívání území 501/2006 Sb. Z § 25“Vzájemné odstupy staveb“ vyjímáme: (2) Je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od spoleþných hranic pozemkĤ nesmí být menší než 2 m (obr. a). Ve zvlášĢ stísnČných územních podmínkách mĤže být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m (obr. b), pokud v žádné z protilehlých stČn nejsou okna obytných místností. (5) Z dĤvodu zachování stávajících hodnot zástavby a v souladu s nimi je možno umístit až na hranici pozemku rodinný dĤm, garáž a další stavby a zaĜízení související s užíváním rodinného domu. V takovém pĜípadČ nesmí být ve stČnČ na hranici pozemku žádné stavební otvory, zejména okna, vČtrací otvory; musí být zamezeno stékání dešĢových vod nebo spadu snČhu ze stavby na sousední pozemek; stavba, její þást nesmí pĜesahovat na sousední pozemek. Pravidla uvedená v tomto odstavci je žádoucí uplatnit zejména u novostaveb c v historických þástech sídel, jejichž struktura je velmi sevĜená a je nezbytné plnČ využít prostorové možnosti pozemku a tam, kde je pozice stavby pĜedurþena pĤdorysnou stopou pĤvodního objektu þi jasnČ definovanou urbanistickou formou sídla obr. c,d,e,f).
e
V situacích, kdy je ve schématu navržen vjezd do garáží v prostoru mezi hranicí pozemku a objektem, je tĜeba zachovat vzájemný odstup 6m (obr. g).
26
a
b
d
f
g
4.2.2.
specifické zásady zohledĖující historickou strukturu sídla
4.2.2.1.
sídla hromadná (shluková)
Zásady pro umístČní stavby na pozemku v hromadných sídlech nejsou tak striktní, jako u sídel s pravidelnou pĤdorysnou strukturou, pĜesto jsou podloženy jistými specifiky této formy. doporuþené:
Bez ohledu na orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám je nezbytné situovat objekt vždy co nejblíže ke komunikaci a jádru enklávy i pĜesto, že terénní podmínky i orientace vĤþi svČtovým stranám mohou nabízet vhodnČjší variantu umístČní. Až na výjimky nejsou objekty v pĤdoryse sídla zakládány podle pĜevažující konvence (okapová þi štítová), proto není nutné ctít jednoznaþnou pozici – základním faktorem by se zde mČla stát sevĜenost sídelní formy.
nevhodné:
Základním pravidlem pro výstavbu v historickém kontextu shlukových sídel je udržení soustĜedČné formy, je tedy zcela nežádoucí realizovat zástavbu v pozicích, které se z této formace vymykají. V hromadných sídlech mezi sebou stavby nemají pravidelné prostorové vazby – pĜi umisĢování nČkolika objektĤ v pĜímém sousedství je tĜeba se vyvarovat prostorové uniformity a k pozici každé stavby pĜistupovat individuálnČ. StejnČ jako v pĜípadČ ostatních forem sídel je u staveb v hromadných enklávách zcela nevhodné umisĢovat vjezd do garáže ve štítČ objektu.
4.2.2.2.
sídla komunikaþní (historický pĤdorysný typ i novodobé komunikaþní formy)
4.2.2.2.1. zástavba v kontextu historického jádra Komunikaþní sídla jsou již pravidelnČ založenou urbanistickou formou, na novostavby realizované ve vazbČ na historickou zástavbu se proto vztahují pĜísnČjší zásady. obecné zásady Základním pravidlem pro novostavby v historickém pĤdoryse formovaných sídel, tedy i sídel komunikaþních, je zachovat urbanistický charakter enklávy, co do prostorové vazby objektĤ vĤþi komunikaci i mezi sebou navzájem.
27
stavební þára doporuþené:
Novostavby jsou vždy vázány pozicí stavební þáry, tedy linie, na níž spoþívají þelní fasády sousedních objektĤ. Tento požadavek je nezbytný i v situacích, kdy je pozice nevýhodná z hlediska oslunČní objektu (komunikace z jižní strany pozemku). V pĜípadČ pevného umístČní staveb vĤþi komunikaci (uliþní fasáda leží pĜímo na rozhraní veĜejného prostoru a pozemku nebo je odstup staveb od komunikace zcela pravidelný) je nezbytné tuto linii dodržet bez jakýchkoli prostorových odchylek.
V pĜípadČ, že je historická zástavba dochována v tak malé míĜe, že pozice stavební þáry již není zcela þitelná, je smČrodatným vodítkem historická mapová dokumentace, ve výjimeþných pĜípadech lze povolit drobné ústupky pro pozice novostaveb s ohledem na hospodárnČjší využití pozemku – vždy však pouze na úrovni nejvýše nČkolika metrĤ tak, aby komunikaþní charakter sídla zĤstal zachován (vzhledem k odlišnému charakteru enkláv je rozpČtí možných odchylek žádoucí urþit pro každý specifický celek zvlášĢ).
nevhodné:
Pro udržení charakteristického pĤdorysného typu je zcela likvidaþní situovat novČ navrhované objekty mimo stavební þáru, tedy pomyslnou linii, na níž jsou umístČny uliþní fasády související zástavby.
tvar zástavby doporuþené:
Tam, kde se novostavba dostává do pĜímé vazby s historickým stavebním fondem, je nezbytné, aby objekt tvarovČ respektoval související zástavbu.
nevhodné:
Navrhovaná zástavba v kontextu historického stavebního fondu nesmí objemovČ dominovat a negovat obvyklé formy.
28
proporþní vazby mezi sousedními objekty doporuþené:
V pĜípadech, kdy je historická zástavba v rámci pravidelnČ þlenČných pozemkĤ Ĝazena dle urþité konvence, je u novostaveb, realizovaných v pĜímé vazbČ na pĤvodní stavební fond, žádoucí toto uspoĜádání alespoĖ pĜibližnČ zachovat (pĜ. objekty štítové orientace Ĝazené blíže k jedné hranici pozemku). Podmínka se vztahuje na výjimeþnČ dochované enklávy i jejich þásti. Pokud není zástavba dochována v takovém rozsahu, aby vzájemná vazba staveb byla dostateþnČ patrná, mĤže být východiskem historická mapová dokumentace. Ve všech pĜípadech je vhodné umisĢovat stavbu tak, aby nepĤsobila vĤþi související zástavbČ výraznČ disproporþnČ. nevhodné:
Pro charakteristické vyznČní pĤdorysné formy je nevhodné porušovat pravidelnost vzájemných vazeb objektĤ þi charakteristických vazeb umístČním novostavby, které tuto formu neguje. orientace staveb vĤþi komunikaci
doporuþené: V pĜípadČ, že v historickém pĤdoryse pĜevažuje okapová þi štítová orientace staveb, je nezbytné tuto orientaci u novostaveb vždy dodržet.
nevhodné: Porušení obvyklé orientace objektu vĤþi související zástavbČ je nevhodné i v situacích, kdy se z historické zástavby dochovaly pouze fragmenty. SmČrodatným podkladem by vždy mČla být pĤvodní mapová dokumentace.
okapní orientace
štítová orientace 29
specifické zásady (zohledĖující tvarové nuance pĤdorysné formy) sídla s dochovanou záhumenicovou plužinou (krátká lánová, ev. silniþní) V Ĝešeném území se z poþetné skupiny lánových sídel dochoval pouze Chlum, þást. ěasnice, jehož plužina není þitelnČ oddČlena a obnova struktury se nedoporuþuje. Níže uvedená pravidla se proto vztahují na enklávu ýeských ŽlebĤ, kde se prostorové dČlení plužiny zachovalo ve výrazné formČ. doporuþené:
Pro sídla, ve kterých se zachovalo prostorové dČlení plužiny vysokou zelení, je tĜeba toto dČlení respektovat a objekt umístit vždy v návaznosti na jednotlivé pozemkové trakty.
Alternativou umístČní objektĤ v historickém pĤdorysném rámci sídel s dochovanou délkovou plužinou jsou dva pĤdorysné trakty vložené v jednom poli plužiny. Stavby jsou Ĝešeny jako dvojdomy vnČjší objem dvojdomu vychází z typických forem zástavby v sídle. nevhodné:
V komunikaþních sídlech, zejména v tČch, kde se dochovala záhumenicová plužina v pĤvodním charakteru, je zcela nevhodné a pro typický obraz sídla likvidaþní situovat jednotlivé objekty pĤdorysnČ pĜes dva trakty pozemkĤ. Bude tím nenávratnČ porušena pravidelná forma sídla. sídla silniþní hromadná doporuþené:
Sídla vznikala nejþastČji postupným rĤstem podél komunikace, proto se vyznaþují jistou nepravidelností formy. Tuto nepravidelnost je v návaznosti na historický stavební fond žádoucí udržet. Objekty jsou ke komunikaci Ĝazeny zpravidla podélnČ, prĤbČh stavební þáry je þasto promČnlivý – pozice novostavby v rámci pozemku by mČla vycházet vždy z konkrétních parametrĤ enklávy. U sídel rozvolnČných nevytváĜejí objekty mezi sebou významné prostorové vazby, tvar a velikost pozemkĤ jsou promČnlivé. UmístČní stavby na pozemku poskytuje více možností Ĝešení, omezující je pozice stavební þáry a orientace hĜebene, v ostatních pĜípadech lze postupovat jako u sídel hromadných rozvolnČných. nevhodné:
V pĜímém kontextu s historickou zástavbou není vhodné navrhovat pĤdorysnČ a objemovČ pĜíliš pravidelné formy.
30
4.2.2.2.2. komunikaþní formy mimo historické jádro sídla Komunikaþní formy zástavby jsou nejtypiþtČjší novodobou formou, která vznikala mimo historická jádra všech sídel bez ohledu na jejich pĤvodní pĤdorysnou strukturu. Jedná se o skupiny staveb prĤmČrné až velmi nízké urbanistické i architektonické hodnoty, proto na ni s ohledem na není nezbytné uplatĖovat striktní pravidla. Pro návrh pozice stavby na pozemku v kontextu novodobé zástavby komunikaþních forem je dĤležité dodržet následující zásady.
V enklávách, které vznikaly jako doprovodná forma komunikaþních sídel s dochovanou formou je vhodné pĜizpĤsobit se charakteru historické struktury - tento požadavek se týká odstupu staveb od komunikace, orientace hĜebene, vzájemných odstupĤ budov a jejich tvarování. V komunikaþních sídlech, jejichž pĤdorysná struktura již není dostateþnČ þitelná a v sídlech ostatních pĤdorysných typĤ, je uliþní formy mladší zástavby žádoucí udržet v kompaktní a vyvážené struktuĜe – základním kritériem je udržení stavební þáry co nejblíže komunikaci a pokud zástavba nese charakteristické znaky nepostrádající urbanistickou hodnotu, je vhodné na nČ navázat (orientace hĜebene, vzájemné odstupy staveb). V ostatních pĜípadech je možné, pĜi zachování co nejjednoduššího objemu stavby, pĜizpĤsobit pozici objektu orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám (viz kapitola 5.3.) V novodobých enklávách uliþních forem, ve kterých stavby nemají jednotnou stavební þáru, respektive jsou nevhodnČ umístČny v hloubce parcel a nevytváĜejí uliþní frontu, je žádoucí navrhovat nové objekty tak, aby byly umístČny co nejblíže komunikaci a vytváĜely rozhraní mezi veĜejným prostorem a navazujícími pozemky.
4.2.2.3.
sídla návesní
Jedná se o sídla, jejichž pravidelné založení a specifický pĤdorysný tvar nejvíce podmiĖují pozici stavby na pozemku. Jedná se zároveĖ o sídla, která jsou urbanisticky nejcennČjší strukturou, proto je nezbytné vČnovat novostavbám v jejich kontextu nejvyšší pozornosti. doporuþené:
Pro stavby, které doplĖují návesní prostor po zaniklých objektech, je zcela závazné pĤvodní umístČní objektu v rámci pozemku, zejména té þásti, která je otoþená do návsi þi pĜilehlého veĜejného prostoru. Je zcela nezbytné zachování stavební þáry, respektive kĜivky, která vymezuje linii, na níž jsou umístČny jednotlivé stavby Dispoziþní þlenČní objektu je tĜeba pĜizpĤsobit celkovému vyznČní objektu, které by v rámci jádrového sídla mČlo pĤsobit zcela nerušivČ. nevhodné:
Je zcela nežádoucí a pro charakteristický obraz návesního prostoru likvidaþní navrhovat zástavbu zejména v historickém jádru mimo existující stavební þáru – tedy linii, na níž jsou situovány fasády staveb orientované do návesního prostoru.
31
4.2.3.
doporuþující zásady pro umístČní stavby v závislosti na orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám
(v sídlech a enklávách, jejichž pĤdorysná struktura nepĜedurþuje pozici stavby vĤþi komunikaci þi veĜejnému prostoru a na níž se uplatĖují nižší stupeĖ pĜísnosti pravidel pro novou výstavbu) Základním pravidlem pro optimální umístČní stavby na pozemku je udržet co nejbližší vazbu na komunikaci a zároveĖ zajistit dostateþné oslunČní obytných místností. V mezích daných tvarem pozemku je tedy vhodné situovat stavbu co nejblíže k jeho hranici, která je z hlediska orientace vĤþi svČtovým stranám nejménČ výhodná. Na výsledné pozici objektu má vliv i sklon terénu a další aspekty – práce logicky nemĤže postihnout všechny alternativy, proto se orientuje na bČžné situace a jednoznaþné prostorové podmínky. Každý specifický pĜípad, který se z obvyklého zadání vymyká, je tĜeba Ĝešit tak, aby se objekt daným podmínkám pĜizpĤsobil a zároveĖ byla zachována urbanistická integrita zástavby. 4.2.3.1.
komunikaþní pĤdorysné formy
Jak bylo uvedeno výše, je zejména v situacích, kdy stavby nejsou v sídle þi jeho þásti uspoĜádány podle jednoznaþné konvence, kromČ dodržení stavební þáry žádoucí umístit stavbu na pozemku tak, aby se dosáhlo co nejlepšího oslunČní obytných místností. Objekt je tĜeba situovat blíže hranici parcely s nejménČ výhodnou orientací vĤþi svČtovým stranám - volný prostor pozemku je tak možno smysluplnČ využít jako pobytovou zahradu. Nabídka uvedená v grafických schématech pracuje se tĜemi základními pĤdorysnými variantami staveb: 1/ stavba jednoduchého obdélného pĤdorysu integrující obytnou funkci i uzavĜené parkování 2/ hlavní objekt s kolmým obytným kĜídlem – jedná se o pĤdorysnou alternativu pĜedchozí varianty, funkþní þlenČní zĤstává stejné. 3/ hlavní objekt s kolmou pĜístavbou garáže
2
1
štítová orientace staveb Tato pozice je z hlediska oslunČní objektu výhodnČjší pĜedevším v situacích, kdy pozemek nemá ideální orientaci vĤþi svČtovým stranám. Je žádoucí pĜimknout objekt blíže k té hranici parcely, která je z hlediska oslunČní nejménČ výhodná. Toto Ĝešení uvolní výraznou þást parcely k vytvoĜení užitkové þi pobytové þásti zahrady. Garáž je vhodné Ĝešit jako integrální souþást objektu þi v pĜipojeném objemu. Vjezd do garáže by nikdy nemČl být navržen do štítové pozice. Tam, kde je parcela širší, je možné situovat stavbu ve vČtším odstupu od sousedního pozemku (6m), aby byl umožnČn pohodlný vjezd do prostoru garáží umístČných dále od komunikace. okapová orientace staveb
3
Vzhledem k pĤdorysným pomČrĤm parcel komunikaþních sídel – tedy jejich relativnČ malé šíĜce – není ve vČtšinČ pĜípadĤ možné zásadnČ s objektem v jeho podélné ose pohybovat. Pokud to situace dovoluje, je žádoucí, aby se pĜimknul k té stranČ pozemku, která je z hlediska oslunČní nejménČ výhodná. Zde je vhodné situovat i garáž. Místnosti navržené na opaþné stranČ dispozice budou mít výraznČjší odstup od sousedního objektu a budou i lépe oslunČny.
32
I.
pozice objektu – komunikace z jihu až jihovýchodu Jedná se o nejménČ výhodnou pozici z hlediska oslunČní obytných místností.
II.
Proto, aby obytné místnosti mohly být oslunČny a zároveĖ orientovány do soukromého prostoru, je nejvhodnČjší situovat stavbu kolmo ke komunikaci (obr. a, b, c, d) Objekt a parkovací plochy je nejvhodnČjší posunout k východní, resp. k severovýchodní hranici pozemku (obr. a, b). Parkování je žádoucí umístit co nejdále od komunikace, aby jižní þást dispozice byla plnČ využitelná pro obytné místnosti. V pĜípadČ malé šíĜky pozemku je možné posunout stavbu k jeho hranici a parkování Ĝešit na vzdálené stranČ kolmé pĜístavby, která pozemek rozdČlí na pobytový dvĤr a zahradu. (obr. c). AlternativnČ je možno garáž integrovanou garáž v objektu obsloužit ze západní, resp. jihozápadní þásti pozemku. Pobytový prostor a zahrada jsou tak oddČleny zpevnČnou plochou pĜíjezdu ke garáži (obr. d).
a
b
c
d
pozice objektu – komunikace ze severu až severozápadu
Jedná se o nejvýhodnČjší pozici stavby vĤþi svČtovým stranám komunikaci - parkování je pĜístupné z neoslunČné strany, obytné místnosti smČĜující do zahrady pak mají ideální orientaci.
Stavbu je nejvýhodnČjší situovat podélnČ vĤþi komunikaci (obr. a), pĜípadnČ s kolmým ramenem umístČným pĜi východní, resp. jihovýchodní hranici pozemku (obr. b).
AlternativnČ je možno umístit objekt i kolmo ke komunikaci, stavbu je pak nezbytné posunout co nejblíže východní, resp. severovýchodní hranici pozemku, kam je vhodné umístit i parkovací prostory – aĢ již v pĜipojeném objemu (obr. c), þi integrované s boþním vjezdem (u pozemkĤ dostateþné šíĜky – obr. d). V pĜípadČ stísnČných prostorových podmínek je možno posunout objekt co nejblíže boþní
cc
a a
b b
dd
ee 33
III. pozice objektu – komunikace z východu až severovýchodu Jedná se o pomČrnČ univerzální pozici z hlediska oslunČní obytných místností
Objekt je nezbytné posunout co nejblíže k severní hranici pozemku – zde je nejvýhodnČjší umístit i prostory pro parkování. PĜi východní pozici komunikace je ideální štítová orientace stavby (obr. a, b, c, d). Garáž je možno Ĝešit v pĜipojeném objemu (obr. b) þi jako integrovanou s boþním vjezdem (obr. a). AlternativnČ (pĜedevším pĜi malé šíĜce pozemku) je možno stavbu posunout co nejblíže hranici pozemku a vjezd do integrované garáže Ĝešit z prostoru dvora (obr. c) PĜi umístČní komunikace ze severovýchodu se pozemek dostává do velmi výhodných pozic z hlediska oslunČní – ideální je podélná orientace objektu (obr. c,d ).
c a
b
d
e
c
IV. pozice objektu – komunikace ze západu až jihozápadu
Pro zástavbu platí podobná pravidla jako u parcel s pozicí komunikace z východu až severovýchodu. Podélná orientace objektĤ (zejména pĜi jihovýchodní pozici komunikace) není vhodná. PĜi východní pozici komunikace je vhodné integrovanou garáž umístit k západní fasádČ (obr. b, c) PĜi jihovýchodní pozici komunikace je vhodnČjší posunout integrovanou garáž ke vzdálenČjšímu okraji stavby, aby jihozápadní þást dispozice mohla být využita pro obytné místnosti (obr. d – varianta s kolmým ramenem oddČlující pobytový dvĤr od zahrady) þi ji Ĝešit jako souþást pĜipojeného objemu (obr. e).
a
b
d
e
34
c
4.2.3.2.
enklávy s rozptýlenou zástavbou
Tato kapitola pĜináší základní pravidla pro umístČní stavby na pozemku v rozvolnČné zástavbČ. Vzhledem k tomu, že se zásadnČ nedoporuþuje podporovat výstavbu v enklávách rozptýleného osídlení, týkají se zásady pĜedevším eventuelní a okrajové obnovy jednotlivých objektĤ ve vazbČ na spádové sídlo, realizovaných na místech po zaniklých stavbách, aktuální okolnosti však neumožĖují objekt obnovit na pĤvodním pĤdoryse. Jedná se o situace, kdy stavby mezi sebou nevytváĜejí pevnou prostorovou vazbu a proto je v návrhu možno maximálnČ zohlednit orientaci pozemku vĤþi svČtovým stranám a umístit objekt tak, aby obytné místnosti byly co nejlépe oslunČny.
Hlavním požadavkem je co nejbližší prostorová vazba objektu na komunikaci. Z tohoto kritéria vycházejí všechna níže uvedená doporuþení. V popisu i navazující pĜehledné grafické pĜíloze jsou pĜedstavena základní Ĝešení, které se zabývají pĜedevším umístČním hlavního obytného objektu na pozemku a obsluhu parkování v závislosti na orientaci parcely vĤþi svČtovým stranám. Základní nabídka v zásadČ kombinuje tyto pĤdorysné varianty staveb:
1/ 2/
stavba jednoduchého obdélného pĤdorysu integrující obytnou funkci i uzavĜené parkování hlavní objekt s kolmým obytným kĜídlem – jedná se o pĤdorysnou alternativu pĜedchozí varianty, funkþní þlenČní zĤstává stejné. 3/ hlavní objekt s kolmou pĜístavbou garáže 4/ samostatný objekt integrující parkovací, skladovací, ev. hospodáĜskou funkci, paralelnČ uspoĜádaný s hlavní obytnou budovou a podélnČ pĜimknut ke komunikaci, z níž je i dopravnČ pĜístupný. ObČ stavby mezi sebou vytváĜejí sevĜený soukromý pobytový prostor. 5/ alternativa pĜedchozího Ĝešení – obČ stavby jsou orientovány kolmo ke komunikaci, technický objekt, který integruje parkovací funkci, je dopravnČ obsloužen z prostoru mezi obČma budovami. U obytné budovy, kĜídel zastĜešených sedlovou stĜechou, event. u samostatného objektu s garáží je z architektonického hlediska nevhodné umisĢovat vjezdy do štítové pozice stavby.
1
2
3
legenda
G
-
umístČní garáže vjezd do garáže vstup do objektu
5
4
Vzájemná vazba budov a jejich odstup od sousedního pozemku jsou pĜedurþeny obecnČ platnými normami a obecnČ technickými požadavky na výstavbu.
Ze základních pravidel je nezbytné zmínit minimální odstup objektu od hranice sousedního pozemku, který je 3,5 m, ve specifickým pĜípadech i 2m, pĜiþemž vzájemný odstup sousedících obytných staveb mĤže být min. 7m, pokud do prostoru mezi objekty nejsou orientována okna obytných místností. V tČchto pĜípadech musí být vzájemný odstup staveb min. 10m. V situacích, kdy je ve schématu navržen vjezd do garáží v prostoru mezi hranicí pozemku a objektem þi mezi dvČma stavbami, je tĜeba zachovat vzájemný odstup 6 m.
35
I.
pozice objektu – komunikace z jihu až jihovýchodu Pozice nejménČ výhodná z hlediska požadavku na orientaci obytných místností – oslunČnou stranou je objekt pĜimknut ke komunikaci.
PĜi umisĢování objektu na pozemku je dĤležité navrhovat stavbu co nejblíže východnímu, resp. jv. okraji pozemku tak, aby byl co nejvíce rozšíĜen prostor pobytové zahrady. Vzhledem k nevýhodné pozici komunikace je vhodné situovat objekt štítem ke komunikaci. Více místností mĤže „dostávat“ pĜíznivé západní slunce, severní strana objektu se navíc posouvá hloubČji do prostoru parcely a má tedy i více soukromí. Garáže, aĢ již jako souþást dispozice hlavního objektu þi v samostatném kĜídle, je nezbytné situovat co nejdále od komunikace tak, aby jižní þást dispozice mČla co nejvýhodnČjší oslunČní. (I.a, b, c) Parkování je možno Ĝešit v oddČleném objektu situovaném co nejblíže hranice pozemku. (I.d) PomČrnČ vhodnou alternativou je podélné umístČní obou staveb paralelnČ s komunikací, k níž je technický objekt s parkovací funkcí pĜimknut – hlavní obytná budova je posunuta severnČji, jižní fasáda obytného objektu je orientována do soukromého prostoru, nikoli do komunikace. (I.e) Možným Ĝešením je i podélné umístČní hlavní stavby s kolmým parkovacím kĜídlem orientovaným ke komunikaci. (I.f).
I.
a
b
c
d
e
f
36
II. pozice objektu – komunikace ze severu až severozápadu Jedná se o pozici nejvýhodnČjší z hlediska požadavku na orientaci obytných místností – objekt je možno posunout bezprostĜednČ ke komunikaci, v severní þásti dispozice situovat parkovací plochy, v jižní þásti dispozice pak navrhnout obytné místnosti, které budou ideálnČ oslunČny.
Stavbu je žádoucí umisĢovat co nejblíže východnímu okraji pozemku tak, aby byl posílen prostor pobytové zahrady orientované jihozápadnČ od objektu. Stavbu je nejvýhodnČjší orientovat podélnou osou rovnobČžnČ ke komunikaci, prostory pro parkování situovat do východního cípu dispozice. (II.a, b) AlternativnČ je možno Ĝešit parkování v samostatném objektu, pĜimknutém ke komunikaci. Hlavní budova je posunuta jižnČji a zĤstává k dispozici výhradnČ pro obytné místnosti. (II.c). Objekt je možno rovnČž situovat podélnou osou kolmo na komunikaci, prostory pro parkování pak umístit v þásti dispozice nejblíže ke komunikaci þi do kolmého kĜídla v severní þásti dispozice. (II.d, e), alternativnČ opČt ve funkþnČ oddČlených objektech.(II. f).
II. a
b
c
d
e
f
37
III.
pozice – komunikace z východu až severozápadu
IV.
pozice – komunikace ze západu až jihozápadu
Jedná se o univerzální pozice stavby z hlediska požadavku na orientaci obytných místností
Stavbu je vhodné umisĢovat co nejblíže severnímu okraji pozemku tak, aby byl posílen prostor pobytové zahrady orientované na jihozápad, resp. jihovýchod. NejvýhodnČjší orientace objektu je podélnou osou kolmo ke komunikaci, delší jižní fasáda umožĖuje výhodnou pozici obytných místností (III.a,b, IV. a,b,c). U obytných staveb s integrovanou garáží je vhodné situovat prostory pro parkování do severovýchodního cípu dispozice þi do severní pĜístavby (kĜídla). Další možností je umístČní stavby þi paralelnČ uspoĜádaných objektĤ podélnou osou rovnobČžnČ s komunikací. Vjezd do garáží je nejvýhodnČjší navrhnout pĜímo z komunikace. (III.c,d,e, IV. d) þi z kolmého parkovacího kĜídla (IV.e).
III.
IV.. a
a
b
b
c
d
d
38
c
4.2.3.3. pĜíklady funkþního Ĝešení staveb navrhovaných do centrálního prostoru návesních sídel Následující kapitola se vČnuje návesním sídlĤm NP Šumava, která ztratila podstatnou þást svého stavebního fondu a charakteristická forma pĜestala být þitelná. Vzhledem k tomu, že novodobá zástavba vČtšiny z nich do centrálního prostoru enkláv zásadnČ nepronikla, je možné charakteristickou pĤdorysnou strukturu alespoĖ rámcovČ obnovit. Vzhledem k tomu, že se souþasné stavitelství ve venkovském prostoru Ĝídí velmi konvenþními postupy, je jedním z hlavních argumentĤ, proþ neobnovovat zástavbu v jejích pĤvodních objemech, pĜíliš rozsáhlá zastavČná plocha objektĤ, která se vzhledem k potĜebám souþasného uživatele nedá plnohodnotnČ využít. Na grafických schématech jsou znázornČny pĜíklady možných funkþních Ĝešení takových staveb, které pĜinášejí alternativní Ĝešení i pro objekty výrazných objemĤ. Prioritním zpĤsobem obnovy je rekonstrukce hmoty na pĤvodním pĤdoryse, to však vzhledem k nejrĤznČjším okolnostem není možno realizovat vždy. PĜíklady pĜinášejí urþité zjednodušující schéma rozdČlení a organizace pozemku, podle potĜeby se stavba mĤže pĜizpĤsobit aktuálním rozmČrĤm parcely. pĜíklad þ. I
individuální obytná zástavba se štítovČ orientovanými objekty pĤdorysu LĤd
Jedná se o zástavbu menšího mČĜítka situovanou na obdélných parcelách orientovaných kolmo do veĜejného prostoru – rozlohou vycházejí z aktuálních podmínek þi mohou být dČleny z vČtší parcely na pozemky o s optimální rozlohou 800 – 1200 m2. Stavby pĤdorysu L vytváĜejí ve vzájemné vazbČ uzavĜená átria þi dvory, do nichž jsou orientovány obytné místnosti hmot kolmých na komunikaci Objekty jsou navržené jako jednopodlažní s obytným podkrovím pod sedlovou stĜechou, kolmé rameno mĤže být zastĜešeno ploše (pĜ. a ), v uliþní þi zahradní frontČ budou dominantním prvkem štítové fasády staveb. Trakt rovnobČžný s komunikací, aĢ již umístČném v uliþním þi zahradním traktu je možno zastĜešit prĤbČžnou sedlovou konstrukcí, výsledkem je výrazná horizontální hmota. (pĜ. b) ZastavČná plocha objektu vþetnČ pĜístavby se v závislosti na velikosti pozemku pohybuje v rozpČtí od 200 do 250 m2 . Objekt je nehledČ na orientaci vĤþi svČtovým stranám situován co nejblíže komunikaci tak, aby skupina vytváĜela uliþní frontu. V závislosti na orientaci objektu vĤþi svČtovým stranám je žádoucí umístit objekt na pozemku tak, aby hlavní objem smČĜoval do dvora oslunČnou fasádou.
a
39
pĜíklad þ. II zástavba dvorcového typu urþená pro hromadné bydlení
ýást návesních sídel ležících v NP Šumava spadá do oblasti architektonické typologické formy „domu ýeskokrumlovska a Horního Povltaví“, který je charakteristický výraznými objemy staveb. Uvedený pĜíklad pĜináší alternativní Ĝešení pro stavby situované v jádrovém návesním prostoru sídla, aniž by však mezi sebou vytváĜely pevné vazby. Objekty v historických enklávách byly pĤdorysnČ relativnČ tČsnČ provázány, ojedinČlé stavby se v rámci návesního prostoru dostávaly do mírnČ rozvolnČných pozic. Jedná se o velmi kompaktní Ĝešení, které mĤže být vhodnou alternativou pro potĜeby sociálního bydlení þi jako plnohodnotná bytová výstavba netradiþní, ale velmi efektivní formy. Základní charakteristikou je uzavĜená dvorcová dispozice, stavba mĤže být pĜízemní þi dvoupodlažní, vždy s obytným podkrovím. Jedno z rovnobČžných kĜídel, které se nachází blíže hranici sousedního pozemku, je urþeno pro parkování vozidel, buć jako kryté parkovací stání þi uzavĜené garáže. Další dva trakty jsou dČleny na jednotlivé obytné jednotky, které jsou v závislosti na podlažnosti objektu buć mezonetové (pĜízemí + obytné podkroví) nebo pĜízemní a v 2.np mezonetové pĜístupné z pavlaþe. Plocha pozemku mezi obytným kĜídlem a hranicí sousedního pozemku mĤže být rozdČlena na malé užitkové zahrádky, zbytek pozemku je využíván jako spoleþná pobytová zahrada. ZastavČná plocha objektu se pohybuje v rozpČtí od 600 do 700 m2, minimální velikost pozemku je 1500 m2, pĜi minimální šíĜi 40m v linii veĜejného prostoru
kĤ
pĜíklad þ. 3 zástavba atriového typu urþená pro hromadné bydlení
Jedná se o obdobu formy pĜedstavené u individuální zástavby se shodnými zásadami umístČní objektu na pozemku s ohledem na oslunČní. Hlavní objem je vertikálnČ rozdČlen na bytové jednotky, kolmé rameno urþeno pro kryté parkování. ZastavČná plocha se pohybuje v rozpČtí od 450 do 500m2, minimální velikost pozemku je 1500 m2, pĜi minimální šíĜi 40m v linii komunikace. UmístČní stavby na pozemku je rovnČž nezbytné podĜídit ideálnímu oslunČní obytných místností.
40
4.3.
OSTATNÍ STAVBY NA POZEMKU
doporuþené:
V urbanisticky nejhodnotnČjších sídlech a enklávách je žádoucí integrovat všechny funkce v rámci hlavního objektu. V sídlech prĤmČrné a nízké urbanistické hodnoty je možno zĜídit na pozemku drobný dĜevník þi pĜístĜešek na zahradní náþiní obdélného pĤdorysu plošnČ nepĜesahující 10m2. Je vhodnČjší, aby byl Ĝešen umístČn pĜi hranici pozemku, eventuelnČ i v linii ohraniþující konstrukce. V sídlech s velkou pohledovou expozicí je nezbytné situovat pĜípadné drobné stavby do bezprostĜední blízkosti hlavního objektu. Drobné vodní plochy na pozemku je výjimeþnČ možné Ĝešit formou tzv. „koupacího jezírka“, každý pĜípad je však nezbytné samostatnČ posoudit.
nevhodné:
Ve veĜejných prostorech a v sídlech nejvyšší urbanistické hodnoty je zcela nevhodné umisĢovat na pozemek jakékoli drobné stavby. V ostatních sídlech je rovnČž nežádoucí umisĢovat drobné stavby do pozic, které jsou vnímatelné z veĜejného prostoru a významnČ uplatnČné v dálkových pohledech. Je nežádoucí umisĢovat kamkoli na pozemku klasické bazény, v centrální pozici sídla (podél hlavní komunikaþní osy), která se výraznČ uplatĖuje v dálkových pohledech, je pak zĜizování jakýchkoli vodních ploch zcela nevhodné. V sídlech vysoké urbanistické hodnoty není vhodné Ĝešit parkování na pozemku v samostatném objektu, ve sídlech ostatních pak jako drobnou stavbu pro jedno garážové stání s nájezdem ve štítČ. Jakékoli stavby vþetnČ drobných vodních ploch je nevhodné umisĢovat na pozemky, které byly v historii zastavČny a které, zejména ve formovaných sídlech, tvoĜí pĜirozenou a vhodnou rezervu pro pĜípadnou výstavbu.
41
4.4.
ZÁSADY PRO UMÍSTċNÍ STAVBY VE SVAŽITÉM TERÉNU
doporuþené: PĜi umisĢování novostavby na pozemku je nezbytné respektovat terénní podmínky a objekt dané situaci objemovČ pĜizpĤsobit tak, aby stavba pĤsobila co nejménČ nápadnČ. PĜi výraznČjších sklonech terénu je vhodné umisĢovat stavbu vždy na níže položenou stranu komunikace, zejména tam, kde je doporuþena jednopodlažní výšková úroveĖ zástavby. Tam, kde je vstup do objektu možno umístit pouze z komunikace, je vhodné výškové rozdíly vyrovnat podezdívkou, event. þásteþnČ zahloubeným podzemním podlažím (a) U pozemkĤ s nižším sklonem terénu je v závislosti na umístČní objektu vĤþi komunikaci možno výškový rozdíl vyrovnat i nízkou opČrnou zídkou (b), event. zahloubením þásti pĜízemí do pĜilehlého terénu (c).
a
podezdívka, þi zahloubené podzemní podlaží
b
nízká opČrná zídka
c
þásteþné zahloubení pĜízemí
Varianta vstupu z komunikace, kdy je stavba navýšena o polozapuštČný suterén. Je možno ji použít podmínČnČ pouze v situaci, kdy je podobným zpĤsobem Ĝešena i související historická zástavba. Vždy je ovšem velice dĤležité vhodnČ volit objemové proporce budov (viz architektonický manuál)
42
nevhodné: Nevhodná práce s terénem pĜi návrhu novostavby je jedním z nejzásadnČjších problémĤ ve venkovském prostoru, ve zvláštČ chránČných lokalitách jde však o klíþový zásah do krajinného obrazu a devastaci pĜítomných hodnot. Zcela nepĜípustné jsou úpravy umČle vyrovnávající terénní nerovnosti ve svažitČjších lokalitách – navážky a terénní odkopy. terénní odkop
terénní odkop s opČrnou zdí
terénní navážka
mohutná pĜedsazená opČrná zeć
Sporné Ĝešení, které nepostrádá kvalitní architektonický detail, pĜesto však se jedná o pomČrnČ velký zásah do terénu, který je v pozvolném otevĜeném svahu dosti patrný. Rozsah parkovací plochy je v každém pĜípadČ pĜíliš velký, alternativou je její zmenšení, pozvolnČjší pĜechod do terénu, event. lokální doprovod nízké krycí zelenČ (listnaté keĜe).
43
4.5.
OHRANIýENÍ POZEMKU
Prostorové ohraniþení pozemku by mČlo v návrzích vždy reagovat na regionální odlišnosti a ve formČ, použité konstrukci i materiálu citlivČ propojovat stavbu a pĜíslušný pozemek s navazující krajinou. S ohledem na specifické podmínky v sídlech je pĜi návrhu oplocení vždy nezbytné opĜít se o dochovanou obrazovou a historickou mapovou dokumentaci. historické souvislosti -ohraniþování plužiny
V sídlech závislých na pČstitelské zemČdČlské produkci byla pĜirozenou bariérou hranice plužin, jejíž obraz v krajinČ byl však patrný jako rozhraní jednotlivých pČstebních ploch þi jako linie zapojené vyšší zelenČ þasto v doprovodu komunikace þi nízkých zídek, kamenic þi tarasĤ se sbíraného kamene – v tČchto pĜípadech šlo o formu obvyklou u sídel nejrĤznČjších pĤdorysných typĤ, nejþastČji a nejcharakteristiþtČji u sídel lánových.
Ohraniþování vČtších ploch se uplatĖovalo pĜedevším v krajinČ pastorální, kde chov dobytka a pastevectví bylo podstatným zdrojem obživy. Konstrukce plotu však byla velice vzdušná – nosné prvky byly tvoĜeny sloupky z kulatiny umístČné v širokých rozteþích, na nichž spoþívalo nČkolik horizontálnČ umístČných prvkĤ z dĜevČné tyþoviny pomČrnČ subtilního prĤĜezu. Dnes je tento typ konstrukce známý pod názvem „farmáĜský plot“.
historické souvislosti -ohraniþování soukromých zahrad
Historicky se nejþastČji oplocovaly sady a užitkové zahrady sídel, navazující þásti pozemku zĤstávaly bez pevné konstrukce (s výjimkou výše uvedených enkláv). Konstrukce byla dĜevČná plaĖková na dĜevČných þi kamenných sloupcích.
44
doporuþené: centrální þásti sídel (zejména formovaných)
SmČrem do veĜejného prostoru (ke komunikaci) je žádoucí ponechat pozemek zcela bez oplocení, výjimeþnČ, jedná-li se o Ĝešení v enklávČ obvyklé, je možno pĜedzahrádky opatĜit lehkou plaĖkovou konstrukcí bez podezdívky. StejnČ tak je možno oplotit plaĖkovou konstrukcí užitkové zahrádky malého plošného rozsahu, bezprostĜednČ pĜimknuté k objektu. Zahrady v malých venkovských sídlech a vČtší pozemky je žádoucí ponechat zcela bez oplocení þi alternativního ohraniþení (liniová výsadba keĜĤ þi vyšší zelenČ) a umožnit tak plynulý optický pĜechod zahrad do volné krajiny. Rozsáhlejší plochy využívané k pastvČ je pĜípadnČ možno oplotit takzvaným farmáĜským plotem z dĜevČných kulatin þi z horizontálních prvkĤ. V sídlech se setĜenou urbanistickou strukturou je alternativnČ možno použít lehkou (dĜevČnou) plotovou konstrukci bez podezdívky, avšak pouze u pozemkĤ malého plošného rozsahu.
pozice mimo historické jádro
SmČrem do veĜejného prostoru (ke komunikaci) je žádoucí ponechat pozemek rovnČž bez oplocení þi volit tradiþní konstrukci – plaĖkový plot, vždy bez podezdívky. SmČrem do hloubky pozemku platí výše uvedené zásady.
nevhodné:
Pozemky malých venkovských sídel se zachovanou urbanistickou strukturou není vhodné (s výjimkou pastvin a užitkových zahrádek) jakkoli oplocovat. Zcela nežádoucí jsou konstrukce kompaktní, které vytváĜejí výrazné prostorové bariéry a obraz sídla degradují., ploty s podezdívkou a to v jakémkoli tvaru i materiálu. Jako pohledovou bariéru je zcela nevhodné volit výsadby jehliþnanĤ v pravidelném sponu, nepatĜiþnČ pak pĤsobí zejména živé ploty upravované do geometrických objemĤ.
45
4.6.
ZELEĕ NA POZEMKU
Stavba v pĜímé vazbČ na historickou strukturu: Pro pĤdorysnČ formovaná sídla (sídla komunikaþní a návesní) je charakteristický pás záhumenní zelenČ (v oblasti bezprostĜednČ za hospodáĜskými objekty), který oddČluje zástavbu od navazující plužiny. Tam, kde vzniká nová zástavba v bezprostĜední vazbČ na pĤvodní stavební fond v prolukách po zaniklé zástavbČ þi dochází k rekonstrukci nebo konverzi pĤvodních budov, je žádoucí zachovat a kultivovat pĤvodní sadové úpravy þi jejich fragmenty. Jedná se zejména o zachovalé þásti ovocných zahrad, eventuelnČ vzrostlé listnáþe – prostor pĤvodních sadĤ je žádoucí posílit novou výsadbou tak, aby byly zachovány pĤvodní objemové pomČry zelenČ. S rostoucí nadmoĜskou výškou množství zelenČ klesá. Od souvislých pásĤ zahrad v podhĤĜí až po ojedinČlé solitéry v nejvyšších polohách. Zde se v ohraniþení sídla a plužiny již významnČ projevuje zástavba.
ýervená, císaĜský otisk mapy stab. katastru 1837 Zdroj: archiv ýUZK ZelenČ zvýraznČné plochy oznaþují pĤvodní rozsah zahrad.
ýeské Žleby, ortofoto 2008 Výrazný pás záhumenní zelenČ v komunikaþním sídle.
Trhonín (PT) – ortofoto 2008 Zdroj. ýÚZK Ilustraþní pĜíklad z lokality ležící mimo území NP Šumava reprezentující velmi zĜetelnČ dochovaný pás záhumenní zelenČ.
ýervená, ortofoto 2008 OdstranČní pĤvodních výsadeb bez následné obnovy z velké þásti setĜelo þitelnost pĤvodní struktury zelenČ zahrad.
Horská Kvilda, ortofoto 2008 ZeleĖ doprovázející zástavbu v sídle s rozptýlenou pĤdorysnou strukturou.
Zástavba mimo historickou strukturu
V celkovém prostorovém úþinku zelenČ je tĜeba udržet pĜirozené mČĜítko pĜi pĜechodu do volné krajiny. 46
doporuþené:
PĜi obnovČ þi zakládání nových zahrad je žádoucí volit v druhové skladbČ výsadeb domácí druhy listnatých dĜevin. Prostor zahrady je možné funkþnČ þlenit na þást užitkovou v bezprostĜední vazbČ na objekt (s podílem ovocných dĜevin) a þást pobytovou se solitérními výsadbami vysoké zelenČ. U formovaných sídel, kde jsou stavby orientovány prĤþelím do veĜejného prostoru, je vhodné udržovat þi obnovit pĜedzahrádky (spodní obrázek). Tam, kde je potĜeba vytvoĜit pohledovou bariéru mezi pozemkem a navazujícím prostorem (hranice soused, komunikace), je v citlivé formČ možno volit výsadbu listnatých keĜĤ þi vyšších dĜevin. PĜi objemových úpravách tČchto výsadeb je nezbytné vyvarovat se geometrického þi ornamentálního stĜihu.
nevhodné: Zcela nevhodné jsou výsadby exotických dĜevin, zejména jehliþnanĤ, které propĤjþují venkovským zahradám nepatĜiþný, mČstský charakter. Ve výsadbách zahrad formovaných sídel jsou nevhodné jehliþnany, a to i domácích druhĤ, které lze tolerovat v zástavbČ horských sídel, avšak vždy pouze jako solitery. Souvisejícím problémem je jakýkoli výrazný a nepĜirozený zásah do tvarování terénu. Je nevhodné zakládat zahrady na pozemcích, které byly historicky zastavČny a které, zejména ve formovaných sídlech, pĜedstavují pĜirozenou a ideální prostorovou rezervu pro možnou výstavbu.
47
4.7.
ZPEVNċNÉ PLOCHY NA POZEMKU
doporuþené:
Je žádoucí minimalizovat množství zpevnČných ploch na pozemku. ZpevnČné plochy je vhodné Ĝešit jako mlatové (hutnČná úprava), event. s kamenným obkladem v nepravidelné skladebné úpravČ, tak aby pĤsobily co nejpĜirozenČji a odpovídaly venkovskému charakteru prostĜedí. PĜíjezd ke garážím je vhodné Ĝešit pouze jako zpevnČné pásy v rozteþi kol automobilu.
Vjezd na pozemek je Ĝešen plastovými zatravĖovacími rošty – pro pĜíjezdové komunikace jde o Ĝešení pĜijatelné, neboĢ pĜi relativnČ malém provozu umožĖují dobré prorĤstání vegetaci, plocha tak pĤsobí pĜirozenČ.
Fotografie zobrazují Ĝešení sporné, pĜesto za urþitých podmínek pĜijatelné –dlažba svým formátem a rozsahem plochy pĤsobí v detailu tvrdČ, rozteþe, umožĖující prorĤstání travou však mČĜítko zjemĖují. 48
Nevhodné:
Na pozemku není vhodné navrhovat rozsáhlé zpevnČné plochy. Vjezdy do garáží, pĜístupové cesty k objektĤm þi ostatní zpevnČné plochy (terasy, apod.) by nemČly být Ĝešeny v betonové, zejména pak zámkové a probarvované dlažbČ – jedná se o prefabrikovaný prvek, který zakládá v prostoru neadekvátní prostorový detail, nevhodný do venkovského kontextu; nepatĜiþnou úpravou jsou rovnČž velkoformátové kamenné desky þi jakýkoli jiný materiál a konstrukþní Ĝešení odkazující na mČstský parter. ZpevnČné plochy by zásadnČ nemČly realizovány ve zvýšené úrovni oproti souvisejícímu terénu ani ohraniþeny obrubníky.
49
5.
ÚPRAVY VEěEJNÉHO PROSTORU
VeĜejné prostory tvoĜí základní prostorovou kostru sídla a nejvýraznČji se podílí na vnímání charakteru sídla. Jejich formování a údržba navíc svČdþí o životČ místních obyvatel a je mj. dĤležitá pro atraktivitu místa z hlediska cestovního ruchu. VeĜejné prostory tvoĜí zejména ulice, návsi, resp. námČstí v mČstysech a mČstech. Vyhražené veĜejné prostory pak tvoĜí plochy veĜejných zaĜízení jako školy, sportovní areály, parkovištČ apod. V obcích, ve kterých je doporuþeno poĜídit regulaþní plán, má tento pĜedevším jasnČ vymezit a definovat charakter veĜejných prostorĤ. Tím se má na mysli zejména urþení stavebních þar, požadavkĤ na jednotlivé stavby s ohledem na jejich pĤsobení smČrem do veĜejného prostoru (orientace štítĤ, poþet podlaží, umístČní vstupĤ a vjezdĤ, Ĝešení soukromé zelenČ apod.).
5.1.
MÍSTNÍ KOMUNIKACE
Prostory místních komunikací jsou nejdĤležitČjšími veĜejnými prostory v sídlech všech velikostí. Z tohoto dĤvodu je jejich utváĜení tĜeba vČnovat zvýšenou pozornost a v pĜípadČ urbanisticky cenných sídel obzvláštČ. Nová norma Projektování místních komunikací ýSN 73 6110 z roku 2006 na tyto požadavky reaguje a pĜináší alternativu i pro malá sídla, která mají z hlediska utváĜení veĜejného prostoru zcela specifické potĜeby. Revidovaná norma obsahuje zásadní zmČny, mj. dává kvalitativnČ jiný význam komunikaci uvnitĜ sídel. Norma uvádí: „Komunikace ve velké míĜe vtiskují obci její jedineþnost a prožitek daného okolního prostĜedí. Tyto prostory neslouží jenom dopravČ, nýbrž poskytují také rámec rozmanitým jiným projevĤm života, což se projevuje nejrĤznČjšími požadavky a funkcemi. Tvorba prostoru místní komunikace má proto prvoĜadý význam pĜi Ĝešení problematiky zastavČného prostĜedí a navrhování komunikací uvnitĜ zastavČného území je tČsnČ spojeno s urbanismem a architekturou v utváĜení tohoto prostoru.“ Norma sleduje zejména: – zvýšení bezpeþnosti v obcích; – zklidĖování dopravy a její humanizaci; – omezení dominance motorové dopravy; – zvýšení ochrany chodcĤ a cyklistĤ; – preferenci všech druhĤ veĜejné hromadné dopravy; – optimální mobilitu všech úþastníkĤ dopravy. Z výše uvedeného je zĜejmé, že po desetiletí preferovaná dominance požadavkĤ motorové dopravy se obrací ve prospČch obyvatel a kultury prostĜedí. Možnosti, která poskytuje norma, by se mČly co nejdĜíve prosadit a uplatnit pĜi navrhování veĜejného prostoru, neboĢ Ĝada projektĤ stále sleduje zažitou konvenþní praxi. Norma zavádí rovnČž termín „Prostor místní komunikace“, který zahrnuje hlavní dopravní prostor i pĜidružený prostor. Prostory komunikací nejsou ulicemi tak, jak je chápeme ve mČstČ. Z tohoto dĤvodu je ve venkovských sídlech pĜi návrhu pČšího provozu (dimenze, materiál, Ĝešení vjezdĤ) jak ve stávající, tak v nové výstavbČ, vČnovat velkou pozornost a citlivý pĜístup.
50
5.1.1.
úprava stávajících komunikací
doporuþené: Úprava prostoru stávajících komunikací, tj. zejména komunikací II. a III. tĜídy se musí citlivČ rozvážit s ohledem na venkovský charakter sídel. Komunikace s minimálním provozem je vhodné ponechat v existujícím profilu bez rozšíĜení jízdních pruhĤ, a s co možná nejpĜirozenČjší vazbou na okolní terén. Na komunikacích s celoroþní prĤmČrnou intenzitou dopravy menší než 500 vozidel za 24 h v obou smČrech, s pĜevážnČ obytnou zástavbou, je možné a vhodné upustit od zĜizování samostatných (zvýšených) chodníkĤ a pohyb chodcĤ pĜedpokládat na principu smíšeného provozu. Pokud se tedy na takovýchto komunikacích k realizaci chodníkĤ výjimeþnČ pĜistoupí, není nutné je budovat ve zvýšené úrovni. Bezpeþnost pohybu chodcĤ se v tomto pĜípadČ zajistí dopravními opatĜeními snižujícími rychlost vozidel vycházejícími z intenzity provozu.
nevhodné: U komunikací venkovských sídel je velice nevhodná výšková segregace automobilového a pČšího provozu, která zakládá v parteru nepatĜiþný mČstský detail. Tento obecný jev je zvláštČ neopodstatnČný a nepochopitelný v obytných souborech s minimální intenzitou dopravy, které splĖují veškeré podmínky pro provoz na komunikaci zklidnČné (kategorie D1 – obytné zóny) Podobným problémem je výškové oddČlení vozovky a navazujícího terénu betonovými obrubníky.
51
5.1.2.
návrh nových komunikací
Budování nových komunikací je v národním parku obecnČ nežádoucí. Pokud se k realizaci nové komunikace pĜistoupí, mČlo by se tak dít pouze zcela výjimeþnČ, v okrajových spádových lokalitách se setĜenou urbanistickou formou. Komunikace by se mČly zĜizovat výhradnČ jako zklidnČné se smíšeným provozem chodcĤ a vozidel (kategorie D1 - obytné zóny). V rámci existujících komunikací je navíc možno zĜizovat zóny s omezenou rychlostí (30km/h) jako jeden z hlavních nástrojĤ na zklidĖování dopravy v sídlech. doporuþené:
Prostor místní komunikace v obytné zónČ se skládá z dopravního prostoru a pobytového prostoru. Dopravní prostor mĤže mít šíĜku 3,5m a více, umožĖuje v tomto profilu zĜídit pouze jeden obousmČrný jízdní pruh. PĜestože norma udává doporuþenou celkovou šíĜku profilu vþetnČ pobytového prostoru 8m, pĜipouští však užší profil s ohledem na aktuální prostorové podmínky sídla – ve všech venkovských enklávách NPŠ je z této možnosti tĜeba vycházet a omezit celkový rozmČr na minimum pĜi zachování pohodlné prĤjezdnosti a dostatek odstavných parkovacích ploch. Jízdní pás obslužné komunikace skupiny C lze podle þlánku 7 normy navrhnout mj. jako jednopruhový obousmČrný s výhybnami. Je pĜípustné nahradit výhybnu lokálním rozšíĜením komunikace - v takovém pĜípadČ je šíĜka jízdního pruhu pouze 2,5m pĜi šíĜce prostoru místní komunikace 3,5m (viz tab. 6 normy). ěešení kontaktu veĜejného a soukromého prostoru, nejþastČji formou zahrádek þi pĜedzahrádek, by mČlo respektovat charakter venkovského sídla, typické þi tradiþní formy zástavby a mČlo být ve své formČ co nejjednodušší. ěešení úprav má být jednoduché a umožĖovat úklid a údržbu mechanizovanými prostĜedky. Údržbu veĜejných prostor lze zhospodárnit vhodným urþením rozhraní mezi veĜejným a soukromým prostorem. NapĜ. pĜeparcelace pozemkĤ ve prospČch soukromých vlastníkĤ mĤže snížit rozsah ploch v péþi obce. Také pĜedimenzovaná dopravní Ĝešení (pĜíliš široké komunikace, odstavné plochy apod.) lze upravit tak, aby se zmenšil podíl zpevnČných ploch, která jsou na údržbu nejnároþnČjší. nevhodné:
StejnČ jako pĜi úpravČ existujících komunikací platí i pro zĜizování nových požadavek velké stĜídmosti v použitých detailech. Nevhodné je použití obrubníkĤ vymezujících komunikaci a plochy zelenČ a (jak bylo uvedeno výše) výškové oddČlení pČšího a automobilového provozu, ostrĤvkĤ pro chodce, zpomalovacích pásĤ, apod., tedy prvkĤ charakteristických pro mČstský parter. Jejich zĜizování navíc komplikuje zimní údržbu vozovek.
52
5.2.
VEěEJNÉ PARKOVÁNÍ
VeĜejné parkování je jedním ze základních problémĤ, který se sídel obecnČ dotýká. ObtížnČ Ĝešitelným se pak stává zejména v turisticky exponovaných lokalitách ležících v oblasti zvláštČ chránČných území. PĜi navrhování veĜejných parkovacích ploch je žádoucí postupovat podle následujících zásad: doporuþené: Parkovací plochy þlenit pokud možno na malé skupiny parkovacích míst v rozšíĜení existujících komunikací, situované tam, kde veĜejný prostor v rámci sídel poskytuje urþité plošné rezervy. Plochy realizovat v aktuálních terénních podmínkách, pouze s drobnými úpravami sklonu, které nenaruší pĤvodní charakter místa. U nezbytných velkokapacitních parkovišĢ volit variantu parkování v zeleni v okrajích lesních porostĤ þi s novČ realizovanými výsadbami vytváĜejícími pĜirozený nepravidelný zápoj tak, aby byl umožnČn vjezd do jednotlivých stání. ZpevnČné plochy parkovacích stání je nejvhodnČjší Ĝešit pouze jako zhutnČný (mlatový) povrch, event. probarvované živice (Terraway), ménČ vhodným Ĝešením je pak asfalt nebo maloformátová kamenná dlažba, plastové, ve výjimeþných pĜípadech i betonové rošty. Parkování je výjimeþnČ možno Ĝešit i jako podzemní stavbu s nájezdem skrytým v nadzemním objektu. Stavba parkingu musí však být plnČ integrována do terénu a její povrchové krytí musí na okolní terén plynule navazovat. nevhodné:
V rámci centrálního prostoru sídla ani v pohledovČ exponovaných lokalitách je zcela nevhodné zĜizovat velkokapacitní parkovištČ þi dominantní, spojité parkovací plochy vČtšího rozsahu. Pro realizaci kapacitních parkovišĢ neytváĜet navážky ani masivní terénní odkopy þi opČrné zdi Na povrchy nepoužívat dlažbu betonovou, zejména zámkovou s probarvovaným povrchem – jedná se o cizorodý, tvrdý prvek ve veĜejném prostoru venkovských sídel a vnáší do nČj nepatĜiþné mČĜítko U event. podzemních parkovišĢ je zcela nevhodné obsluhovat prostory nekrytými rampami. Stavba rovnČž nesmí vytváĜet na terénu výrazné hrany þi nepĜirozená terénní tČlesa.
53
5.3.
KOMUNIKACE – POVRCHY
doporuþené: Pro udržení typického venkovského charakteru intravilánu je nezbytné, aby pĤsobily obslužné komunikace co nejpĜirozenČji Je žádoucí minimalizovat šíĜku komunikace tak, aby odpovídala normativním požadavkĤm, pĜesto aby plnila svoji funkci – komunikace v obytných enklávách mimo hlavní osu je vhodné navrhovat jako zklidnČné, jako jednopruhové obousmČrné s výhybnami. Celková šíĜe tČchto komunikací se mĤže pohybovat již od 3, 5m. Komunikace v obytných enklávách mimo hlavní prĤtahy sídlem je vhodné Ĝešit jako mlatové, event. živiþné s probarvovaným povrchem (tmavé okry pĜizpúsobující se odstínem rostlému povrchu – napĜ. TERRAWAY), pĜípadnČ v kamenné dlažbČ z maloformátových prvkĤ. Je žádoucí a pro udržení venkovského charakteru sídla nezbytné udržet jednoúrovĖové Ĝešení pČších i automobilových komunikací.
Terraway
Terraway nevhodné: Je zcela nevhodné výškovČ segregovat pČší a automobilovou dopravu a to i v hlavním komunikaþním prĤtahu sídlem. Je nevhodné vymezovat komunikace betonovými obrubníky. Je zcela nevhodné Ĝešit komunikace obytných enkláv v betonové dlažbČ konvenþní skladby a skladebných prvkĤ, zejména v dlažbČ zámkové a dlažbČ s probarvovaným povrchem .
54
5.4.
ZELEĕ VE VEěEJNÉM PROSTORU
ZeleĖ je dĤležitým prostorotvorným prvkem v intravilánu i extravilánu sídel. Pro enklávy ležící ve zvláštČ chránČných územích je pak dominantní a urþující složkou sídelního obrazu. Sídla ležící v hranicích NP Šumava jsou až na výjimky venkovská, veĜejná umČle založená zeleĖ se v nich prakticky nevyskytovala – skupiny dĜevin þi dĜeviny solitérní, pokud se v urbanizovaném území objevily, byly dílem topografických a pĜírodních vlivĤ (doprovod vodoteþí..) þi ojedinČlým antropogenním jevem. Tomuto faktu je tĜeba pĜizpĤsobit veškeré osazovací zámČry. 5.4.1.
solitérní zeleĖ
doporuþené: Solitérní zeleĖ vysazovanou za úþelem okrasným je tĜeba navrhovat vždy s ohledem na aktuální prostorové podmínky jako pĜirozený protipól urbanizovaných ploch. DĜeviny lze vysazovat pouze jednotlivČ þi v malé skupinČ a pouze tam, kde je jejich pĜítomnost vhodná, pĜípadnČ žádoucí – kĜížení cest, doprovod drobné sakrální architektury. Druhovou skladbu výsadby je tĜeba volit výhradnČ z obvyklých dĜevin, které jsou v místČ þi v regionu domovem. Do centrálních prostor sídla je žádoucí volit vždy výsadbu z listnatých domácích druhĤ, jehliþnaté domácí druhy je mimo sídelní jádra vhodné vysazovat pouze jako solitéry.
nevhodné:
Nevhodnými dĜevinami ve veĜejném prostoru jsou jehliþnany, zcela nepĜípustné pak jehliþnany exotické (thuje, stĜíbrný smrk...). Výjimku tvoĜí ojedinČlé a pĜirozenČ se vyskytující solitéry jehliþnatých domácích druhĤ v horských sídlech, k novým výsadbám by však nemČlo docházet. RušivČ pĤsobí jehliþnany zejména ve veĜejném prostoru formovaných sídel, zcela nepatĜiþnČ pak v návesním prostoru.
55
5.4.2.
skupinová zeleĖ
doporuþené:
Je vhodná jako pĜirozená prostorová bariéra mezi pĤvodní a novČ navrhovanou zástavbou, pokud jde o samostatnČ definovatelné celky. Je nezbytné vyvarovat se pravidelné plošné výsadby do sponu, která je typická pro hospodáĜské využití dĜevin þi jako komponovaná sadová úprava, výjimkou je doprovod parkovacích ploch (viz níže). Pro druhovou skladbu dĜevin platí stejné podmínky, které byly uvedeny v prvním oddíle. nevhodné:
Je nezbytné vyvarovat se pravidelné plošné výsadby do sponu, která je typická pro hospodáĜské využití dĜevin þi jako komponovaná sadová úprava, výjimkou je doprovod parkovacích ploch (viz níže). Nevysazovat nepĤvodní druhy dĜevin.
5.4.3.
úprava ploch, nízká zeleĖ
doporuþené:
Úpravy veĜejné zelenČ v malých sídlech nebo v tČch þástech vČtších aglomerací, které mají charakter venkovské enklávy, je možné realizovat bez výrazných terénních úprav a pouze tak, aby pĤvodní krajinné hodnoty zĤstaly zachovány. Výrazná zmČna pĤvodního charakteru prostĜedí je možná pouze pod podmínkou, že je novČ navrhované Ĝešení úpravou znehodnoceného prostoru - výsledné vyznČní by mČlo být však vždy co nejpĜirozenČjší, vhodné do venkovského prostoru, nikoli pokusem o mČstskou parkovou výsadbu. PĜirozenou úpravou volných veĜejných prostranství je zatravnČní. nevhodné:
PĜi úpavách veĜejných prostranství je nevhodné výraznČ zasahovat do pĜirozeného terénu. Pro volné plochy jsou nevhodné komponované kvČtinové výsadby a nepĤvodní druhy nízkých dĜevin.
56
5.5.
DROBNÁ ARCHITEKTURA
(zastávky, pĜístĜešky, informaþní systémy, zábradlí...) Prvky drobné architektury spoludotváĜejí charakter veĜejného prostoru a pĜes svoji menší investiþní nároþnost pĜispívají k celkové úrovni a kultuĜe obrazu sídla. doporuþené: Prvky drobné architektury by vždy mČly zohledĖovat venkovský charakter enkláv NP Šumava a v provedení vycházet z tradiþních materiálĤ, v objemech i architektonických detailech pĤsobit stĜídmČ, nadþasovČ a mČly by reprezentovat kvalitní soudobý design podmínČný vysokou profesionalitou a vkusem tvĤrcĤ. Tyto objekty jsou novodobým typem staveb, které nemají své historické pĜedlohy a proto je soudobý pĜístup k jejich ztvárnČní opodstatnČný. ZároveĖ je nezbytné, aby plnily do dĤsledku svĤj úþel a byly na pohled i „dotek“ pĜíjemným prĤvodcem všech, kteĜí užívají prostor sídel i krajiny. Materiál staveb a prvkĤ by mČl pĜevážnČ používat dĜevo v kombinaci s kovem, event. kamenem. autobusové zastávky:
UmístČní zastávek by mČlo respektovat charakter sídla a obvyklou intenzitu provozu. Budování zálivĤ je odĤvodnČné pouze na komunikacích I. a II. tĜídy. Tvarové Ĝešení by mČlo být velmi jednoduché, obdélné, v pĜípadČ samostatné stavby s rovnou þi pultovou stĜechou. PĜi hledání lokality pro umístČní zastávek je vhodné hledat i Ĝešení ménČ obvyklá, než je konvenþní umístČní solitérní stavby volnČ ve veĜejném prostoru – tedy jako objemová souþást další budovy (obytné, obecní...), jak je vidČt na pĜíkladu autobusové zastávky ve švýcarském Vrinu, architekta G. Caminady. informaþní a odpoþinková místa pro turisty:
Tato místa mohou zahrnovat informaþní tabule, laviþky, zaĜízení pro uchycení kol, pĜístĜešky apod. V rámci sídel NP Šumava doporuþujeme, aby byly tyto prvky Ĝešeny v jednotném architektonickém stylu. konstrukce na domovní a tĜídČný odpad:
Prostor pro tĜídČní domovního a tĜídČného odpadu by mČl být peþlivČ zvolen tak, aby nenarušoval hlavní veĜejné prostory sídla. Vzhledem k charakteru a ochranČ hodnot sídel je tĜeba zvažovat použití nároþnČjších technických Ĝešení – (sdružené boxy, apod.) þi, stejnČ jako v pĜípadČ autobusových zastávek zvažovat jejich umístČní do konstrukce sdružené s objektem. zábradlí, svodidla:
V prostoru sídel a v pohledovČ exponovaných místech v krajinČ, kde je zapotĜebí zĜizovat doprovodné bezpeþnostní konstrukce u komunikací, je vhodné volit materiálovou alternativu k obvyklým, pĜíliš technickým Ĝešením. Jedná se dĜevoocelové konstrukþní systémy, které jsou v líci opatĜeny masivními dĜevČnými prvky, které celou konstrukci zjemĖují.
57
58
nevhodné: Žádný z prvkĤ parteru by nemČl veĜejnému prostoru dominovat, strhávat na sebe pozornost špatným þi naopak pĜíliš extravagantním Ĝešením, které potlaþuje vnímání veĜejných prostor jako celku. Vzhledem k povČtrnostním podmínkám by stavby nemČly používat sklenČné þi plošné kovové (plechové) konstrukce. stavby s ohraniþeným prostorem (zastávky, pĜístĜešky na tĜídČný odpad, apod.) by zásadnČ nemČly
být Ĝešeny jakkoli rustikálnČ - se sedlovou stĜecho s pĜesahy, zdobnými prvky, jako reminiscence na tradiþní šumavskou architekturu. Nevhodná je rovnČž konstrukce zdČná, omítaná, nebo mohutná srubová.
odstraĖování odpadu
Nádoby na domovní odpad by podle možnosti nemČly být umístČny na volných a pohledovČ dominantních plochách pozemkĤ. Je dále nezbytné se vyvarovat volnČ stojících nádob na tĜídČný odpad, neboĢ se stávají nežádoucí a nepĜimČĜenou dominantou veĜejného prostoru sídel. zábradlí, svodidla
KonvenþnČ používané bezpeþnostní konstrukce jsou pro lokality, ležící v chránČných územích, velmi technicky pĜeurþené, mohutné a barevností zcela nevhodné. Je tĜeba se jejich používání, zejména v pohledovČ exponovaných lokalitách mimo sídla, v sídlech pak bezvýhradnČ, vyvarovat.
59
