Obsah 1) Podstata podniku a podnikání Podnikání a podnik Právní úprava podnikání ) Okolí podniku

Obsah 1) Podstata podniku a podnikání ......................................................................................................................... 4 1.1 Podnikání a podnik .................................................................................................................................. 4 1.2 Právní úprava podnikání .......................................................................................................................... 4 2) Okolí podniku ................................................................................................................................................. 5 2.1 Prvky okolí podniku................................................................................................................................. 5 4) Efektivnost podniku a její základní kategorie ................................................................................................ 6 4.1 Výrobní faktory a jejich klasifikace......................................................................................................... 6 4.2 Kombinace VF ......................................................................................................................................... 7 4.3 Spotřeba VF – N podniku ........................................................................................................................ 7 4.4 Výsledek činnosti – výnosy a zisk ........................................................................................................... 8 4.5 Efektivnost ............................................................................................................................................... 8 5) Cíle podniku a jeho funkce ........................................................................................................................... 10 5.1 Primární cíl podniku – max. zisku a tržní ceny akcií ............................................................................ 10 5.2 Primární cíl – max. hodnoty podniku a tzv. shareholder value ............................................................. 10 5.3 Odlišnosti cílů velké společnosti a malého podniku .............................................................................. 11 5.4 PRIMÁRNÍ CÍL – MAXIMÁLNÍ SHAREHOLDER VALUE ............................................................ 11 5.5 DRUHY CÍLŮ ....................................................................................................................................... 12 5.6 FUNKCE (ČINNOSTI) PODNIKU ...................................................................................................... 14 6) Typologie podniků ....................................................................................................................................... 16 6.1 Členění podniků v ČR podle hlediska právní formy ............................................................................. 16 6.2 Podniky podle sektorů ........................................................................................................................... 17 6.3 Podniky podle velikosti ......................................................................................................................... 17 6.4 Podniky podle typu výroby .................................................................................................................... 18 6.5 Sdružení podniků ................................................................................................................................... 18 7) Život podniku ............................................................................................................................................... 20 7.1 Založení podniku ................................................................................................................................... 20 7.2 Růst podniku .......................................................................................................................................... 22 7.3 Krize podniku + sanace ......................................................................................................................... 22 7.4 Zánik podniku ........................................................................................................................................ 23 7.4.1 Zrušení a zánik ............................................................................................................................... 23 7.4.2 Likvidace podniku .......................................................................................................................... 23 7.4.3 Konkurs a vyrovnání ...................................................................................................................... 23 8) Majetková a kapitálová výstavba podniku ................................................................................................... 24 8.1 Majetek podniku a jeho finanční krytí, rozvaha podniku ...................................................................... 24 8.2 Majetková struktura podniku ................................................................................................................. 24 8.3 Kapitálová struktura ............................................................................................................................... 24 8.4 Oceňování majetku a firmy.................................................................................................................... 26 9) Organizační výstavba podniku ..................................................................................................................... 28 9.1 Proč je potřeba organizovat ................................................................................................................... 28 9.2 JAK SE POSTUPUJE PŘI TVORBĚ ORG.STRUKTURY ................................................................. 28 9.3 CO JE VÝSLEDKEM ORGANIZOVÁNÍ ........................................................................................... 29 9.4 OVLIVŇUJÍ ORGANIZACI PRÁVNÍ PŘEDPISY? ........................................................................... 31 10) Podnikové řízení ....................................................................................................................................... 32 10.1 Obsah řízení a jeho fáze ..................................................................................................................... 32 10.2 Nositelé řídících rozhodnutí ............................................................................................................... 32 10.3 Strategické řízení ................................................................................................................................ 32 10.4 Taktické a operativní řízení ................................................................................................................ 33 10.5 Funkční struktura plánování podniku................................................................................................. 33 10.6 Podnikatelský plán ............................................................................................................................. 33 11) Výrobní činnosti podniku ......................................................................................................................... 35 11.1 Pojetí výrobní činnosti ....................................................................................................................... 35 11.2 Plánování výroby ............................................................................................................................... 35 12) Nákup ........................................................................................................................................................ 37 12.1 Funkce a úkoly útvaru nákupu ........................................................................................................... 37 12.2 Nákupní mg mix ................................................................................................................................. 37

www.thunova.cz

PODNIKOVÁ EKONOMIKA – SYNEK – 4. Vydání - VÝPISKY Z KNÍŽKY

12.3 Aktivity mg nákupního procesu ......................................................................................................... 38 12.4 Řízení zásob ....................................................................................................................................... 39 12.5 Nákupní logistika ............................................................................................................................... 40 12.6 Strategické řízení nákupu ................................................................................................................... 40 13) Odbyt (marketing) .................................................................................................................................... 41 13.1 Odbyt a marketing, prodej zboží a služeb .......................................................................................... 41 13.2 Obchodní plán .................................................................................................................................... 41 13.3 Marketingové techniky....................................................................................................................... 41 13.4 Organizace mg v podniku .................................................................................................................. 41 14) Personální práce......................................................................................................................................... 42 14.1 Obsah a cíle personální práce v podniku............................................................................................ 42 14.2 Organizace personální práce .............................................................................................................. 42 14.3 Plánování pracovníků ......................................................................................................................... 42 14.4 Získávání a výběr pracovníků ............................................................................................................ 43 14.5 Hodnocení pracovníků a jejich výkonů.............................................................................................. 43 14.6 Podnikové vzdělávání ........................................................................................................................ 43 14.7 Pracovní podmínky a sociální péče .................................................................................................... 44 14.8 Mzdový systém fy .............................................................................................................................. 44 14.9 Hodnocení práce................................................................................................................................. 45 14.10 Mzdové formy .................................................................................................................................... 45 15) Financování podniku ................................................................................................................................. 46 15.1 Financování podniku a úkoly finančního mngmt............................................................................... 46 15.2 Druhy financování podniku................................................................................................................ 46 15.3 Běžné (krátkodobé financování) ........................................................................................................ 47 15.4 Cash flow: .......................................................................................................................................... 48 15.5 Finanční analýza – hodnocení finanční výkonnosti podniku ............................................................. 48 15.6 Finanční plánování ............................................................................................................................. 49 16) Investiční činnost ...................................................................................................................................... 50 16.1 Pojem investování a druhy investic.................................................................................................... 50 16.2 Rozhodování o investicích ................................................................................................................. 50 16.3 Zdroje financování investic ................................................................................................................ 50 16.4 Hodnocení efektivnosti investic ......................................................................................................... 50 16.5 Metody hodnocení investic ................................................................................................................ 51 16.6 Metody (ukazatele) hodnocení efektivnosti investic.......................................................................... 51 16.7 Srovnání investičních variant ............................................................................................................. 52 16.8 Investiční riziko .................................................................................................................................. 52 16.9 Portfolio.............................................................................................................................................. 52 17) Podnikové účetnictví ................................................................................................................................. 53 17.1 Finanční účetnictví a výkazy.............................................................................................................. 53 17.2 Vnitropodnikové (manažerské) účetnictví ......................................................................................... 53 17.3 Kalkulace náklady .............................................................................................................................. 53 17.4 Rozpočetnictví.................................................................................................................................... 54 17.5 Podniková statistika a rozbor ............................................................................................................. 54 18) Specifika výrobních podniků ..................................................................................................................... 55 18.1 Členění výrobních podniků ................................................................................................................ 55 18.2 Průmyslové podniky........................................................................................................................... 55 18.3 Energetika .......................................................................................................................................... 55 18.4 Vodní hospodářství ............................................................................................................................ 55 18.5 Zemědělské a lesnické podniky ......................................................................................................... 55 18.6 Zemědělství ........................................................................................................................................ 55 18.7 Lesnictví ............................................................................................................................................. 55 2

www.thunova.cz


18.8 Stavebnictví ........................................................................................................................................ 56 19) Bankovní podniky ..................................................................................................................................... 57 19.1 Banka jako specifický podnik ............................................................................................................ 57 19.2 Struktura bankovního systému ........................................................................................................... 57 19.3 Bankovní produkty ............................................................................................................................. 58 19.4 Základní principy řízení banky .......................................................................................................... 58 20) Podniky infrastruktury ............................................................................................................................... 59 20.1 Význam a zvláštnosti podniků infrastruktury .................................................................................... 59 20.2 Doprava .............................................................................................................................................. 59 20.3 Pošta ................................................................................................................................................... 59 20.4 Telekomunikace ................................................................................................................................. 59 21) Obchodní podniky a podniky cestovního ruchu ........................................................................................ 60 21.1 Obchod a obchodní podniky .............................................................................................................. 60 21.2 Specifikace zahraničního obchodu ..................................................................................................... 60 21.3 Nástroje státu v oblasti zahraniční obchodní politiky ........................................................................ 60 21.4 Podniky cestovního ruchu .................................................................................................................. 61 21.5 Specifika činností v obchodní firmě .................................................................................................. 61 21.6 Ekonomika obchodních podniků........................................................................................................ 61 22) Drobné podniky a živnosti......................................................................................................................... 62 22.1 Význam malých a středních podniků ................................................................................................. 62 22.2 Právní úprava drobného podnikání .................................................................................................... 62 22.3 Klasifikace drobných podniků a živností ........................................................................................... 62 22.4 Drobné podnikání a vlastnictví .......................................................................................................... 62 22.5 Drobné podnikání a právní fy podniku .............................................................................................. 62 22.6 Zdroje kapitálu v drobném podnikání ................................................................................................ 62 22.7 Výhody (přednosti) malých podniků ................................................................................................. 62 22.8 Řídící a personální činnost malých podniků ...................................................................................... 63 22.9 Výhody a nevýhody provozování vl. podniku ................................................................................... 63 22.10 Nevýhody a rizika malých a středních podniků ................................................................................. 63 22.11 Důvody neúspěšnosti malých podniků............................................................................................... 63 22.12 Podpora drobného podnikání ............................................................................................................. 63 22.13 Drobné podniky a místní státní správa ............................................................................................... 64 23) Podniky s mezinárodní účastí .................................................................................................................... 65 23.1 Společné podnikání bez kapitálové spoluúčasti ................................................................................. 65 23.2 Joint ventures (podniky se zahraniční majetkovou účastí) ................................................................ 65 23.3 Nadnárodní podniky ........................................................................................................................... 65 24) Podnikání ve zdravotnictví ........................................................................................................................ 67 24.1 Specifika zdravotních služeb.............................................................................................................. 67 24.2 Specifika podnikání ve zdravotnictví ................................................................................................. 67 24.3 Ekonomika a management zdravotnických zařízení .......................................................................... 68 25) Ekonomika sportu ...................................................................................................................................... 69 25.1 Pojem sport......................................................................................................................................... 69 25.2 Institucionální klasifikace sportu ....................................................................................................... 69 25.3 Institucionální rámec sportu ............................................................................................................... 69 25.4 Makroek. model toků statků a finančních toků ve sportu v ČR ......................................................... 69 25.5 Podíl sportu na HDP a výdajích ......................................................................................................... 70 25.6 Více zdrojové financování sportu, tvorba peněžního fondu .............................................................. 70 25.7 Specifika ekonomiky českého sport. klubu a základní právní rámec ................................................ 70

3

www.thunova.cz


1) Podstata podniku a podnikání 1.1 Podnikání a podnik Rysy podnikání :  snaha o dosažení zisku jako přebytku V nad N (zisk se dociluje uspokojováním potřeb zákazníků – centrum pozornosti je zákazník a jeho zájmy  snaha o minimalizaci rizika  vkládá se do podniku kapitál – vlastní x vypůjčený  snaha podniku ke zhodnocení kapitálu – především vlastního  výrazem zhodnocování kapitálu je zvyšování hodnoty firmy (ale ta může růst i jinak, např. zlepšujícím se postavením firmy na trhu) Pojetí podniku :  dominantním cílem podniku je dosahovat zisku na základě uspokojování koupěschopné poptávky (jednostranná zisková orientace je spíše krátkodobější)  dominantním cílem podniku je uspokojovat koupěschopnou poptávku a oprávněné požadavky okolí, sloužit a tím dosahovat zisku  společenské poslání podniku by nemělo být ziskem zamlženo

1.2 Právní úprava podnikání Podnikání : upraveno OBCHZ => soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku !!! Podnikatelem může být: 1. osoba zapsaná v OR 2. osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění (ŽO) 3. osoba, která podniká na základě jiného než ŽO podle zvláštních předpisů 4. FO, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu Podnik :  instituce vzniklá k výkonu pod. činnosti – institucionalizované podnikání  soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání, k podniku náleží – věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží nebo mají sloužit k výkonu podniku Manažer  člověk, který vykonává základní manažerské fce, k nimž podle většiny autorů patří plánování, organizování, výběr a vedení lidí a kontrola Vůdčí osobnost (lídr)  člověk, který umí získávat a ovlivňovat lidi, aby se snažili dobrovolně a s nadšením o dosažení skupinových cílů  autorita lídrů nespočívá v jejich formálním postavení, ale je dána silou jejich myšlenek a charismatem jejich osobnosti Obchodní majetek : soubor majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží mu (nebo mají sloužit) k jeho podnikání

Podstata podnikání 1. účel podnikání - v jaké oblasti podnikat, jaké potřeby, skupiny zákazníků, zdroje, předpoklady, zkušenosti 2. cíl podnikání  zhodnocení vloženého kapitálu  dílčí cíle  proniknout na trh, přežít ...

4

www.thunova.cz


2) Okolí podniku  vše, co je za pomyslnými hranicemi podniku a čím je podnik ovlivňován  vliv okolí je zpravidla silný, zatímco možnost podniku ovlivňovat okolí je omezená

2.1 Prvky okolí podniku Geografické – předurčuje jeho logistiku Sociální - kompromis mezi ekonomickou realitou a sociální odpovědností//sociálně-tržní ekonomika Politické – různá politická linie, malá (obecní úřady) x velká politika Právní – vytvářejí rámec prakticky pro všechny podnikové činnosti Ekonomické – podnik ovlivněn celkovou hospodářskou situací země a její dynamikou (dostupnost VF, daňová zátěž, hospodářský růst, měnový a devizový vývoj) + zákazník, odběratel, dodavatel, banky Ekologické – bariéra a zároveň šance Technologické – technologický pokrok Etické – geograficky podmíněno Kulturně-historické – vytváří se mnoho let  jednotlivá okolí nepůsobí vedle sebe, ale vzájemně se prolínají  je v nich třeba vidět příležitosti a ten kdo je umí využít, má konkurenční výhodu Význam státu: stát ovlivňuje podstatnou část okolí podniku (liberalizmus x central. ekonomika), ponechává si to, co nemůže zabezpečit trh -> lobbování (malé hranice mezi lobbováním a korupcí) Nutnost poznávání okolí: podnik se musí o okolí (dynamiku) zajímat, poznávat a umět odhadnout budoucí vývoj: 10 megatrendů J. Naisbitta (odhad vývoje)

5

www.thunova.cz


4) Efektivnost podniku a její základní kategorie 4.1 Výrobní faktory a jejich klasifikace  každá činnost, která tvoří hodnotu je výrobou  výroba = zahrnuje všechny hospodářské činnosti spojené se zajištěním výrobků a služeb, tj. statků pro konečného spotřebitele Předpoklad výroby: 3 výrobní faktory : práce a půda (původní VF) kapitál (VF odvozený) členění výrobních faktorů podle Wöheho: dispozitivní (řídící) faktor výkonná práce dlouhodobý hmotný majetek materiály

elementární výrobní f.

1) dispozitivní faktor = řídící práce - zajišťuje optimální kombinaci všech ostatních faktorů, stanovit cíle podniku a způsoby jejich dosažení, bez tohoto VF nemohou být ostatní VF účelně a hospodárně využívány Management –> provádí řadu činností: plánování, tvoření organizace, rozdělení úkolů, koordinace , kontrola 2) výkonná práce = lidská energie, duševní schopnosti vynakládané prac. silou cenou práce = MZDY a další osobní náklady a) mzdové náklady tvoří HRUBÁ MZDA ( tj. součet zákl. mzdy, přesčasové mzdy a příplatky za práci ve ztížených podmínkách) b) vedlejší mzdové náklady = plac.dovolená, placené dny prac. neschopnosti Produktivita práce = množství outputu připadající na 1 člověka 3) investiční hmotný majetek – soubor věcných prostředků, které slouží podniku delší dobu (pozemky, stroje,…) , rozlišujeme u nich: a) technickou životnost – je dána způsobilostí plnit technický účel  produkovat technicky nezávadné statky b) ekonomickou životnost – schopností zajistit potřebnou hospodárnost  vyrábět statky s náklady, které jsou schopny konkurence  tyto prostředky ztrácí svou užitnou hodnotu i tržní hodnotu  vyjádřením snižování hodnoty jsou odpisy ( funkce nákladová a střádací) Další náklady spojené s hmotným majetkem: kalkulační úroky z VK, pojištění majetku, majetkové daně Výrobní kapacita – charakteristika výr. hmot. majetku = potenciální schopnost výrobní jednotky( dílna, stroje) produkovat statky  dlouhodobý hmotný majetek + výkonná práce = potenciální výrobní faktory 4) materiál ( z něj vznikají finální výrobky) - suroviny, zákl. materiál, součástky, obaly + energie  Suroviny – přírodní látky v původním stavu  Základní materiál – částečně zpracovaný a stává se zákl. substancí výrobku  Pomocné materiály – pomáhají ke vzniku výrobku, ale netvoří hl. látkovou substanci  Provozní látky – nevchází do výroby, ale pomáhají u vzniku výrobku (palivo) PRINCIP HOSPODÁRNOSTI – snaha o dosahování nejvyšších výsledků s co nejnižšími N 6

www.thunova.cz


4.2 Kombinace VF  účelně spojit a kombinovat VF do efektivně fungující jednotky je úkolem mngmt (dispozitivního faktoru)  podle převažujícího VF můžeme rozlišit výroby:  investičně (kapitálově) náročné – elektrárenství, těžební průmysl, významný podíl mají odpisy  pracovně náročné – optický průmysl, v N dominují mzdové náklady  materiálově náročné - potravinářství, dominují N na spotřebu materiálu 4.3 Spotřeba VF – N podniku Náklady podniku :  Peněžně vyjádřená spotřeba výrobních faktorů (pojetí nákladů ve finančním účetnictví)  Ekonomické pojetí nákladů – charakterizuje to, co bylo skutečně obětováno, např. úroky z vlastního kapitálu, ušlá mzda podnikatele a jiné oportunitní náklady  Ekonomický zisk – rozdíl ceny (výnosů) a ekonomických nákladů  Náklady příštích období – v běžném období jsou uskutečněny výdaje na výrobky, které se budou vyrábět v příštích obdobích  Výdaje příštích období – výrobky jsou zhotoveny v BO, ale vyvolají N v příštích obdobích  Odlišujeme peněžní výdaje – představují úbytek peněžních fondů  Třídění nákladů : podle druhů, podle účelu, podle závislosti nákladů na změnách objemu výroby, podle původu spotřebovaných vstupů, podle činnosti atd. o Druhové třídění nákladů: vychází z výrobních faktorů - Základní nákladové druhy: 1. spotřeba materiálu, energie a externích služeb, 2. osobní N (mzdy, platy, provize..), 3. odpisy ne/hmotného dlouhodobého majetku, 4. finanční N (nákladové úroky) o Účelové třídění nákladů:  střediska – místně vymezené části podniků, které evidují náklady, za něž jsou odpovědny, nebo o výnosy, i zisk 1) Třídění N podle útvarů – sledování N podle středisek, jednicové N (lze je přímo připočítat určitému nákladovému středisku), režijní N střediska ( nelze je připočítat přímo), rozlišujeme režijní N materiálové, výrobní, správní a odbytové. Přehledem N je rozpočet 2) Třídění nákladů podle výkonů (kalkulační třídění N) – umožňuje zjišťování N ( i zisku) podle jednotlivých výrobků. Dvě základní skupiny nákladů – jednicové (přímé) N – lze je přiřadit jednotlivým druhům výrobků (např. výrobní mat., výrobní mzdy), režijní (nepřímé) N – jsou společně vynakládány na více druhů výrobků nebo na chod celého útvaru (všechny ostatní N) Kalkulace nákladů – písemný přehled o jedn. položkách N a jejich úhrnu na kalkulační jednici (kalkulační jednice je určitý výkon, např. výrobek/služba, vymezená měřící jednotkou, např. jednotkou množství – 1 kus, hmotnosti – 1 kg, času – 1 min. ). Tyto výkony jsou označovány jako nositelé nákladů. - Všeobecný kalkulační vzorec – přehled jednotlivých položek nákladů (není závazný)  Účelové třídění nákladů zachycuje příčinný vztah mezi N a účelem jejich vynakládání (výrobky) o Náklady podle závislosti na změnách objemu výroby: - Variabilní náklady – mění se se změnami objemu výroby, pod/nad/proporcionálně, - Fixní N – nemění se s objemem výroby, mění se až při změně výrobní kapacity ( skokem) --> v delším časovém horizontu jsou všechny náklady variabilní -

- Nákladová fce – vztah nákladů a objemu produkce N = F + n *q - Degrese nákladů – s rostoucím objemem výroby jednotkové N klesají, neboť FN se rozpouštějí do stále většího objemu produkce - Účinnostní forma hospodárnosti – rozšiřováním výroby v rámci neměnných FN se snižují jedn. N - Úspornostní forma hospodárnosti – racionalizací výroby dochází ke snižování jednotkových VN 3) Náklady podle původu spotřebovaných vstupů : - Prvotní (externí) náklady – z okolí podniku - Druhotné (interní) náklady – vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů 4) Náklady podle podnikových fcí : - Náklady na pořízení 7

www.thunova.cz


- Náklady na skladování - Náklady na výrobu - Náklady na správu - Náklady na odbyt 5) Další kategorie nákladů : - Přírůstkové náklady – N vyvolané přírůstkem objemu výroby. Jejich zvláštní formou jsou N marginální – přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem výroby o jednu jednotku - Maximální zisk se dosáhne při takovém objemu produkce, kdy se marginální tržby rovnají marginálním nákladům - Utopené náklady – nejsou ovlivněny rozhodováním - Oportunitní ( alternativní ) náklady – hodnota, která musí být obětována, když zdroje nejsou použity na nejlepší možnou alternativu, říká se jim také náklady ušlých příležitostí, používají se v manažerském rozhodování - Ve výkazu zisků a ztrát se náklady třídí na provozní, finanční a mimořádné

4.4 Výsledek činnosti – výnosy a zisk  výsledkem činnosti podniku jsou výrobky a služby -> jejich peněžním vyjádřením jsou výnosy podniku (bez ohledu na to, zda došlo k jejich inkasu)  hlavními výnosy výrobního podniku jsou TRŽBY T = p* q  Rozdíl mezi výnosy a náklady podniku za určité období o Výnosy > náklady = zisk o Výnosy < náklady = ztráta  Zisk: o základní motiv podnikání, o hlavní kriterium pro rozhodování, o hlavní zdroj samofinancování Ekonomický Z = V – N -> základ pro podnikatelská rozhodování, základem ukazatele EVA Účetní zisk – zjistíme z výkazu zisků a ztrát (provozní zisk, Z z finančních operací a mimořádný zisk) Provozní zisk = provozní výnosy – provozní náklady Zisk roste s růstem výnosů a se snižováním nákladů, Z = T – N => Z = pq – (F + nq) Analýza bodu zvratu = analýza nákladů, objemu a zisku Bod zvratu - objem výroby, při kterém se T rovnají celkovým N, podnik už není ztrátový, ale ještě nedosahuje zisku Příspěvek na úhradu FN a Z – rozdíl mezi cenou a VN náklady na jednotku objemu výroby, je to částka peněz, která zůstane z ceny výrobku po uhrazení jeho VN Hrubé rozpětí – méně přesný ukazatel, rozdíl mezi cenou a jednicovými N

Má-li podnik dosáhnout zisku, musí překročit bod zvratu Je-li stanoven požadovaný objem zisku, pak nový objem výroby vypočítáme jako : q = (F + Z)/ (p – b) vzorec pro výpočet BZ zvratu se Z pro podnik, který vyrábí různorodý výrobní sortiment Q = (F + Z )/(1 – h) .......... h = podíl VN připadajících na 1 Kč tržeb Q v Kč 4.5 Efektivnost      

Vyrábí-li podnik výrobky uspokojující potřeby trhu s max.využitím všech VF, přičemž VF jsou v optimálním množství a v optimální proporci => vyrábí efektivně Efektivnost = výstup (output) / vstup (input) Měřítko efektivnost = hodnota výstupu / hodnota vstupu Za výstup můžeme považovat výnosy, za hodnotu vstupu můžeme považovat náklady Ukazatel haléřové nákladovosti = náklady / výnosy, podíl N připadajících na 1 peněžní jednotku výnosů Hospodárnost je často ztotožňována s efektivností

8

www.thunova.cz




Ekonomická efektivnost = schopnost výrobního závodu vyrábět za nižších jednotkových N na rozdíl od technické efektivnosti, což je schopnost výrobní jednotky, např. stroje, vyrábět výrobek vysoké kvality bez ohledu na výrobní náklady  Hospodárnost = skutečné náklady / náklady při optimální kombinací výrobních faktorů  Ukazatel využití kapitálu ( aktiv ) = výnosy / kapitál , charakterizuje rychlost obratu kapitálu, je jedním z ukazatelů při finančním hodnocení podniku  Ukazatele rentability: o rentabilita nákladů = zisk / náklady o rentabilita výnosů (rentabilita obratu) = zisk / obrat o rentabilita celkového kapitálu = zisk / celkový kapitál , ROA (výnosnost aktiv) o rentabilita vlastního kapitálu = zisk / vlastní kapitál , ROE (výnosnost vlastního jmění) o rentabilita je považována za další princip hospodářského jednání v tržní ekonomice, ukazuje, jak se kapitál za určité období zúročil o vyšší hospodárnost zvyšuje rentabilitu o rentabilita je kromě hospodárnosti ovlivňována i tržními podmínkami ( cenami vstupů, mírou rizika, …) => základní kritérium efektivnosti je rentabilita vlastního kapitálu (ROE), efektivně hospodaří ty podniky, které zvětšují bohatství svých vlastníků. -

manažeři rozhodují na základě ekonomických nákladů a zisku zákl. nástroji řízení N jsou normy, limity, kalkulace a rozpočty výsledkem činnosti podniku jsou výkony, jejichž oceněním jsou výnosy

9

www.thunova.cz


5) Cíle podniku a jeho funkce 5.1 Primární cíl podniku – max. zisku a tržní ceny akcií  primárním cílem podniku je maximalizace zisku  zákl. ukazatelem byl v minulosti celkový Z, později ROI (výnosnost investic), ROE (výnosnost vlastního jmění)  manažeři by se spíše měli zajímat o výši zisku připadající na 1 akcii, než na celkovém zisku podniku ->  měli by se zaměřit nejen na podíl zisku připadající na 1 akcii, ale na růst „bohatství v čase“ vyjádřený růstem ceny jedné akcie  další činitel, který ovlivní rozhodování manažerů je vliv rizika  čím vyšší je riziko, tím vyšší je požadovaný výnos – riziko podniku je závislé i na způsobu financování  vlastním kapitálem  cizím kapitálem, dluhem -> čím vyšší dluh, tím vyšší i riziko podnikání  zisk patřící akcionářům může být vyplacen:  ve formě peněz = dividenda  nebo zadržen a použit na investice = reinvestice (zvyšuje hodnotu akcií)  akcionáři chtějí jak trvalý proud dividend, tak i růst tržní ceny svých akcií  dividendová politika  rozhodnutí o tom, kolik z běžných výnosů bude vyplaceno ve formě dividend a kolik bude zadrženo a reinvestováno  měla by být taková, aby plnila primární cíl podniku -> růst ceny akcií  růst ceny akcií závisí na těchto faktorech:  projektovaném výnosu /zisku/ na akcii  časovém rozložení toku výnosů  rizikovosti projektovaných výnosů  míře použití dluhů  dividendové politice  protože došlo k rozporu mezi teoretiky a praktiky ohledně ROE -> řešení ukazatele MVA a EVA SHRNUTÍ – od statické max. celkového Z se postupně přecházelo k poměrným ukazatelům, k max. zisku na jednu akcii, k tržní ceně akcie, k zahrnutí rizika do rozhodování a k určité dynamizaci, dynamizace se projevila především v hodnocení investičních projektů (metoda ČSH) nebo při stanovení hodnoty firmy (metoda diskontovaného volného cash flax – DFCF) dnes převládá v teorii i v praxi  cíl podnikání  maximalizace hodnoty pro akcionáře, tzv. shareholder value 5.2 Primární cíl – max. hodnoty podniku a tzv. shareholder value  hodnota podniku – v souvislosti s cílem podniku rozumíme jako hodnotou současnou hodnotu očekávaných budoucích čistých cash flow  když CF = zisk, potom současná hodnota PV je hodnota očekávaných budoucích zisků diskontovaných k současnosti pomocí vhodné diskontní míry  diskontování = přepočet budoucích hodnot na hodnoty současné Z1 Z2 Zn n Zt PV = ---------- + --------- + ---------- = ∑ -------------1 2 n (1+i) (1+i) (1+i) t=1 (1+i)t  Z je očekávaný budoucí zisk v roce t  takto vyjádřený primární cíl podniku je možno považovat za obecný cíl podnikání  konkrétní podobu takto stanovený cíl podniku získat v tzv. metodě diskontovaných CFs 10

www.thunova.cz


5.3 Odlišnosti cílů velké společnosti a malého podniku -

-

1) Velká společnost (korporaci) vlastní akcionáři, neřídí ji, ale její řízení svěřují placeným manažerům akcionáři volí na valné hromadě představenstvo, a to jmenuje top manažery – ředitele dochází k oddělení vlastnictví od řízení a vzniká tak problém řešení vztahů mezi vlastníky, statutárními orgány, TOP managementem a ostatními zájmovými skupinami řešením těchto vztahů se zabývá corporate governance (správa a řízení společnosti) rozhodovací pravomoc mají v rukou manažeři dva hlavní důvody, proč by měli manažeři sledovat obecný cíl podniku: 1. je-li zisk malý nebo klesá, je nízká nebo klesá cena akcií ( nebezpečí, že jiná společnost akcie skoupí) 2. akcionáři přidávají část svých akcií manažerům, kteří se tím stávají akcionáři, a primární cíl vlastníků = zvyšování hodnoty firmy – se stává i jejich bezprostředním cílem manažeři jsou zodpovědni i za blaho a prospěch svých zamců, obce... -> mají tedy odpovědnost i sociální – ta vyžaduje zvýšené N (nebezpečí ztráty konkurenční schopnosti) manažeři musí vzít v úvahu i cíle ostatních skupin tzv. zájmových skupin (stakeholders) – zaměstnanci, zákazníci, dodavateli, … výjimečné postavení mezi stakeholdery má vlastník  ten vytvořil podnikatelský záměr a realizoval jej, do podniku vložil kapitál a chce jej zvětšit - z výsledků hospodaření musí nejprve uspokojit ostatní stakeholdery  teprve to, co zbude = zisk – mu patří Výnos < zisk, který získá jinde  nepodařilo se mi zhodnotit dostatečně kapitál Výnos > zisk, který získá jinde  vyšší hodnocení přínosů stakeholderů  základem je tedy maximalizace hodnoty pro vlastníky, tj. maximalizace shareholder value  tento cíl je nejvýstižněji vyjádření v ukazatelích MVA a EVA

Závěr: manažeři uskutečňují primární cíl podnikání – maximalizaci hodnoty podniku - za existence řady sociálních a jiných vedlejších omezení a za existence cílů dalších zájmových skupin (shareholderů) -> tento cíl je shodný s maximalizací shareholder valut (hodnoty majetku vlastníků (akcionářů), vyjádřenou ukazateli MVA a EVA. 2) Malá firma: - liší se od velkých firem formou vlastnictví, způsobem a úrovní svého řízení, možností přístupu ke kapitálovým zdrojům - malé firmy zpravidla vlastní jednotlivci (vlastník malé firmy je mnohem těsněji spjat se svou firmou) -> veškerý svůj kapitál investuje do své fy a na své firmě je obvykle s celou svou rodinou životně závislý Vlastník malé firmy - uskutečňuje obvykle jeden investiční projekt - má ztížený přístup k úvěrům a na kapitálové trhy - hlavním způsobem financování jejich růstu je zadržování zisků - v malé firmě je vlastnictví spojeno s řízením - vlastník malé firmy je plně zainteresován na růstu její hodnoty - převládají jiné cíle : „být svým pánem“, mít trvalou práci, udržet a pokračovat v rodinné tradici

5.4 PRIMÁRNÍ CÍL – MAXIMÁLNÍ SHAREHOLDER VALUE (ukazatele MVA a EVA)  S globalizací vzrostl význam mezinárodních investorů – jsou vystaveni většímu tlaku a to se projevilo i posílením tlaku na shareholder value, tj. na zvyšování hodnoty pro akcionáře, jehož výsledkem byl vznik nových ukazatelů – MVA a EVA  MVA a EVA vznikl v konzultační firmě STERN STEWART MANAGEMENT SERVIS v NY v roce 1993 11

www.thunova.cz


 jsou založeny na tom, že skutečnými náklady podniku jsou ekonomické náklady, nikoli náklady účetní, jež předpokládají, že akcionáři poskytují svůj kapitál bezplatně UKAZATEL MVA ( Market Value Added – tržní přidaná hodnota) - je rozdíl mezi tržní hodnotou a invest. kapitálem(rozdíl mezi částkou, která by akcionáři a ost. investoři získali prodejnu svých akcií a dluhopisů a hodnotou,kterou do fy vložili MVA = tržní hodnota podniku – obchodní kapitál - je-li kladná, pracují manažeři dobře, je-li záporná, špatné, investovanou hodnotu snižují - Ukazuje kolik peněz investorovi do podniku vložili a kolik peněz mohou získat zpět prodejem svých akcií na burze - Používá se pro meziroční měření změny hodnoty MVA = (Ps – Pp) * n Ps = prodejní cena akcie Pp = nákupní cena akcie n = počet akcií - nevýhoda: dá se zjistit jen u podniků, jejíž akcie jsou obchodovány na burze podobným ukazatelem TSR (celková výnosnost pro akcionáře) – bere v úvahu i trvalý tok peněz (divident) plynoucí z vlastnictví akcií TSR = (Ps – Pp) * n + d (i – j) d (i – j) – suma divident vyplacených v období i – j UKAZATEL EVA (Economic Value Added – ekonomická přidaná hodnota)  rozdíl mezi provoz. HV (ziskem) podniku po zdanění (tzv. NOPAT) a jeho N na kapitál EVA = EBIT * (1 – t) – C * WACC EVA = NOPAT – C * WACC EBIT – provozní zisk před úroky a zdaněním, t – míra zdanění zisku C – dlouhodobě investovaný kapitál, NOPAT – čistý provozní zisk po zdanění WACC – náklady na kapitál vyjádřené diskontní mírou  provozní zisk po zdanění musí být vyšší, než jsou náklady na kapitál  CÍLEM PODNIKÁNÍ JE TEDY VYTVÁŘENÍ EVA

5.5 DRUHY CÍLŮ Třídění cílů podniku podle: - Pořadí jejich významů (hierarchie) - Velikosti (rozsahu) cíle - Časového hlediska - Vztahu mezi cíli - Podle obsahu cíle 1/ PODLE VÝZNAMU - Vrcholové (primární) - Podřazené (dílčí)  Wöhe mezi obě skupiny zařazuje ještě tzv. mezicíle – ty jsou prostředkem k dosažení primárního cíle, k dosažení mezicílů pak slouží cíle podřazené  za plnění všech cílů by měli být odpovědni konkrétní pracovníci a stupně jejich dosahování by měl být měřitelný  mezicíle, resp.podřazenými cíli mohou být např. zvýšení obrathu prodejem nového výrobku, proniknutím na nové trhy, provedení reengineeringu 12

www.thunova.cz


 pro stanovení podřadných cílů můžeme využít i matematického rozkladu vrcholového ukazatele Z = V – N ; V = p*q 2/ PODLE VELIKOSTI CÍLE - Omezené – jde o dosažení hodnoty předem dané (uspokojující) - Neomezené – jde o dosažení maximální hodnoty 3/ PODLE ČASOVÉHO HLEDISKA 1. Dlouhodobé - delší než 1, respektive 3 roky - jsou komplexnější a za jejich dosažení jsou odpovědni top manažeři 2. Krátkodobé - do 1, někdy do 3 roků - by měly zajistit dosažení dlouhodobých - jsou více operativní - za jejich dosažení odpovědni i manažeři nižších stupňů řízení Wöhe ještě rozlišuje cíle: Vztažené k určitému okamžiku  stavové cíle Vztažené k určitému období  intervalové cíle Statické Dynamické

podle toho, zda berou v úvahu průběh ukazatele v čase

Trvalé = primární cíl podniku Přechodné – např. zvýšení pokladní hotovosti 4/ PODLE VZTAHŮ MEZI CÍLI - komplementární – dosahování 1 cíle vede k dosahování cíle druhého (např. snižování nákladů obvykle vede k zvyšování zisku) - konkurenční – vyšší plnění jednoho cíle vede k nižšímu plnění druhého cíle (intenzivnější reklama zvyšuje náklady) - protikladné cíle – dosažení jednoho cíle vylučuje dosažení druhého cíle - indiferentní cíle – plnění jednoho cíle nemá vliv na plnění ostatních cílů 5/ PODLE JEJICH OBSAHU  podle toho, čeho se týkají a. ekonomické - výkonné – obrat, podíl na trhu - finanční – celkový kapitál, vlastní kapitál, cizí kapitál, finanční investice - výsledkové – výnosy, náklady, zisk, cash flow b.technické - se zaměřují na vývoj a zavedení nových výrobků, na technickou stránku vyráběných výrobků, na rozvoj technologií c.sociální - jsou orientovány na okolí podniku (vytváření pracovních příležitostí v obci a regionu, ochrana ŽP, placení daní)  cíle v podniku tvoří soustavu, která má podobu hierarchické pyramidy: na jejím topu je primární cíl podniku, za jehož prosazení a plnění je odpovědno vedení podniku

13

www.thunova.cz


 primární cíl je konkretizován v podřazených cílech nebo i mezicílech, v podnicích organizovaných podle funkcí v CÍLECH FUNKČNÍCH OBLASTÍ, v podnicích organizovaných podle výrobkových divizí v CÍLECH DIVIZÍ  dílčí cíle nesmí být v rozporu s cíli nadřazenými  takovýto systém řízení podniku  MANGEMENT PODLE CÍLŮ (MBO) -> zahrnuje stanovení cílů na top úrovni a určení manažerů, kteří jsou za jejich splnění odpovědni, postupné rozpracování cílů pro liniové manažery, podněcování pracovníků ke ztotožnění s cíli --> cílem je zvyšování výkonnosti a efektivnosti fy 5.6 FUNKCE (ČINNOSTI) PODNIKU Činnost se liší podle: - charakter podniku - odvětví - velikostí - podle vlastnictví - podle právní formy -základní funkcí podniku je přeměnit vstupy na výstupy (u výrob. podniku přeměnit suroviny, energii, práci za pomocí strojů na výrobky, u banky přeměnit volné peníze v kapitál) Výrobní podniky zajišťují tyto podnikové funkce: - prodejní (odbytová) - zásobovací PRIMÁRNÍ fce - výrobní (provozní) - personální - investiční - finanční PODPŮRNÉ fce - vědeckotechnickou - správu PRODEJNÍ FUNKCE  Úkolem je realizace na trhu výrobky  Zahrnuje řadu činností  výzkum trhu, stanovení nabízeného sortimentu výrobků, stanovení cen, slev, vlastní prodej, propagace a reklama -> někdy označujeme jako mg VÝROBNÍ FUNKCE  Zahrnují se do ní všechny podnikové funkce – zásobování včetně obstarání personálu, hmotného majetku, kapitálu, odbyt, správa ( nejširší pojetí)  Nejužší pojetí  výroba zahrnuje pouze zhotovování výrobků  u nevýrobních podniků označujeme jako provozní fce ZÁSOBOVACÍ FUNKCE  V širším pojetí do zásobování zahrnujeme pořízení surovin, materiálů, dlouhodobého hmotného majetku, peněžního kapitálu, pracovních sil, služeb  V užším pojetí do zásobování zahrnujeme pouze pořízení surovin, materiálů, součástí včetně jejich dopravy, příjmů, skladování a předávání do výroby PERSONÁLNÍ FCE  úkolem je zajistit pracovníky – VF  zahrnuje:nábor,výběr pracovníků,zvyšování kvalifikace, vytváření systému zainteresovatnosti INVESTIČNÍ FUNKCE  Úkolem je zajistit pro podnik všechen potřebný dlouhodobý majetek – tj. pozemek, budovy, stroje a zařízení, dopravní prostředky, nedlouhodobý hmotný majetek FINANČNÍ FUNKCE  Úkolem je obstarávání finančních prostředků  má zajistit finanční rovnováhu podniku vč. optimální kapitálové struktury VĚDECKOTECHNICKÁ FUNKCE 14

www.thunova.cz


 Zaměřena především na aplikovaný výzkum, vývoj a realizaci nových nebo inovovaných výrobků a technologií  Ve strojírenství je hlavním představitelem vědecko-technické funkce, technická příprava výroba, zahrnující konstrukční, technologickou a organizační přípravu výroby SPRÁVA (někdy nazývána všeobecná správa či všeob. administrativa)  Zahrnuje činnosti převážné administrativní, které zajišťují chod celého podniku  Organizace, plánování, statistika, účetnictví, právní oddělení, controlling, vnitřní audit

15

www.thunova.cz


6) Typologie podniků Členění podniků - lze vysledovat mnoho hledisek (vlastnictví, velikost, činnost, právní forma, struktura S, D ...)

6.1 Členění podniků v ČR podle hlediska právní formy  vlastnické podniky – podnik jednotlivce a osobní spol.(není odtržení vlastnictví od řízení)  manažerské podniky – a.s. (oddělení řízení a vlastnictví) 1) podniky jednotlivce  je vlastněn 1 osobou  výhody: k jeho založení stačí i menší kapitál a jeho regulace ze strany státu je minimální  nevýhody: obtížný přístup ke kapitálu, neomezené ručení za dluhy, omezená životnost podniku životem majitele  obvykle mají podniky jednotlivce formu živnosti = soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku  živnost může provozovat FO nebo PO, kt. splňuje všeobecné podmínky pro založení živnosti (plnoletost, způsobilost k práv.úkonům, bezúhonnost, bezdušnost, odbornost)  z hlediska odborné způsobilosti jsou živnosti děleny na: a) koncesované – se mohou vykonávat jen na základě koncese (stát.přivolení) (taxikář) b) ohlašovací – živnost je třeba jen ohlásit na ŽÚ, není třeba povolení  řemeslné – vyučení v oboru a praxí (autoopravář, hodinářství)  vázané – odborná způsobilost je stanovena pro každou živnost samostatně (elektrikář)  volné – odborná způsobilost není stanovena - podle předmětu podnikání jsou živnosti děleny na :  obchodní  výrobní  poskytující služby 2) osobní společnosti  vytvořeny a vlastněny 2 a více osobami, které se děli o zisky a společně jsou odpovědné za ztráty  osobně se zúčastňují podnikání  překonávají kapitálovou nedostatečnost podniku jednotlivce i jeho omezenost kvalifikační a) veřejná obchodní společnost - je společnost, ve které alespoň 2 osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem - firma musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“ i ve zkratkách - ručí společně a nerozdílně veškerým svým majetkem (osobní společnost) - vkládají ne/peněžité vklady a zapisuje se do OR b) komanditní společnost - je společnost, v níž 1 nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v OR (komanditisté) a 1 nebo více společníků ručí celým svým majetkem (komplementáři) - postavení komplementářů se blíží v.o.s., postavení komanditistů se blíží společníků s.r.o. - komplementářem může být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti - je-li komplementářem PO, vykonává práva a povinnosti její statutární orgán - komanditní společnost je přechodnou formou ke s.r.o. kapitálové společnosti kapitálová účast společníků, nikoli jejich osobní účast na podnikání nebo řízení společnosti ručí za závazky společnosti jen do výše svého vkladu společnost s ručením omezeným = je spol. jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti - spol. odpovídá za své závazky veškerým svým majetkem, společníci jen do výše svého vkladu - všechny peněžité vklady se musejí splatit do 5 let!!! - minimální vklad činí 20.000,- min.výše základ.kapitálu 200.000,-

3)   a)

16

www.thunova.cz


- společnost může založit 1-50 společníků - nejvyšší orgán: VH. statutární orgán: jednatel/é, volena případně dozorčí rada b) akciová společnost = společnost, v níž je zákl. kapitál rozdělen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě a společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem - akcionáři neručí - výhody: snadné přesuny vlastnictví (obchod s akciemi) - nevýhody: obtížnější založení, kontrola ze strany státu, dvojí zdanění příjmů - akcie: CP s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka: - podílet se na řízení společnosti - podílet se na jejím zisku - podílet se na likvidačním zůstatku při likvidaci společnosti  akcie se dělí na: akcie s jmenovitou hodnotou a podílové akcie (u nás neexistují)  akcie se dělí podle rozsahu práv na: o kmenové /společné/ akcie o prioritní (přednostní) akcie – přednostní nárok na dividendu o zaměstnanecké – mají zainteresovat zamce na prosperitě společnosti  akce se dělí podle převoditelnosti práv: o akcie na jméno o akcie na majitele  akcie se obchodují na burze za tržní cenu 4) družstva = organizace vlastněná a provozovaná společností osob, jejímž cílem není vytvářet zisk, ale dávat užitek svým členům - družstva spotřební, nákupní, úvěrová, výrobní, záložny … - společenstvo neuzavřeného (nejméně 5 anebo 2 PO) počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů - základní jmění tvoří vklady členů, členové neručí za závazky družstva - orgány družstva: členská schůze, představenstvo, kontrolní komise 5) veřejné (státní) podniky - organizace, kt. zajišťují některé důležité služby (např. železniční, vodní doprava, správa silnic,pošta,TV) nebo zajišťují výrobu a těžbu některých důležitých statků (uhlí, elektřina) - tato sféra může být – a v některých státech skutečně je – zcela zajištěna soukromými podniky - tyto činnosti jsou zajišťovány neziskovými organizacemi  rozpočtové org.- školy, soudy, financovány přes rozpočet  příspěvkové org. – divadla, knihovny, financovány vl. činností, dofinancování SR  občanská sdružení – spolky, hnutí, financovány dary, čl. příspěvky  nadace – zakládány pro účelově pro dosahování a podporu obecně prospěšných cílů - cílem není zpravidla maximalizace zisku, ale jenom úhrada provozních nákladů

6.2 Podniky podle sektorů  sektor = část národního hospodářství, do níž je národní hospodářství podle určitého hlediska rozčleněno  sektory: veřejný, soukromý, smíšený nebo primární, sekundární, terciální  3 hlavní sektory:  zemědělství – zemědělství, rybolov, lesní hospodářství  průmyslu – těžební a zprac., výrobu a distribuci el. energie, plny, vody, stavebnictví  služeb – obchod, peněžnictví, doprava, skladování, školství 6.3 Podniky podle velikosti  kritériem třídění je: počet zamců, velikost obratu, velikost kapitálu nebo zisku  dělí se na mikropodniky, malé, střední, velké  v ČR se používá kombinované kritérium: počet zamců + výše obratu 17

www.thunova.cz


6.4 Podniky podle typu výroby  týká se jen podniků výrobních  klasifikace podle Zwacha, hl. typy produkčních forem: o výroba hromadná – po dlouhou dobu pouze jeden druh výrobku (elektrárna, lihovar) o v. vázaná – kromě hlavního vyrábí i sdružené či vedlejší výrobky (plyn a koks) o v. druhová – 1 druh výrobku ale v různých rozměrech, váze (cihelny) o v. sériová – ve skupinách výrobků, kt. najednou procházejí výrob. procesem (konfekce) o v. plynulá – nepřetržitý sled časově stejných prac. úkonů o výroba kusová – různé druhy v malém množství či jednotlivě, na zakázku  P. Drucker rozlišuje tyto základní typy výroby: o výroba na zakázku o vázaná (pevná) hromadná výroba o pružná (flexibilní) hromadná výroba o plynulá (proudová) výroba 6.5 Sdružení podniků  sdružení přichází v úvahu, je-li naplněna podstata zvýšení hodnoty podniku, musím posoudit riziko a jaká bude budoucí hodnota podniku  kooperace -> forma spolupráce, dobrovolné sdružení podniků právně samostatných a autonomních: 1) Zájmové sdružení a pracovní společenství  dobrovolná sdružení podniků nebo pracovníků, které podporují a prosazují zájmy svých členů, organizují jejich spolupráci, poskytují jim různé služby 2) Konsorcium  dočasné nebo příležitostné sdruž. podnikatelů k uskutečnění urč. podnikatelského záměru, na kt. by jedn. podnikatel kapitálově nestačil či by byl pro něj příliš rizikový 3) společný podnik  sdružení dvou nebo více podnikatelů, z nichž žádný nemá rozhodující vliv. U nás je typický pro podniky se zahraniční kapitál. účastí. Představitelem je tzv. Joint Ventures – spojení k uskutečnění specifického cílu, podnik je řízen mngmt vytvořeným z mateřských podniků. 4) kartel  Zakázaná forma. Skupina výrobců nebo obchodníků stejného oboru, kteří vytvářejí spojenou prodejní organizaci, často nazývanou syndikát, jejímž cílem je odstranit vzájemnou konkurenci a zvýšit tak zisk. Obsahem může být stanovení cen, rozdělení teritorií, kvotace objemu výroby apod. 5) Trust  Zakázaná forma. Hanlivé označení pro velký podnik s monopolním postavením avšak také druh investiční společnosti 6) franchising  Poskytovatel franchisy (franchisor) poskytuje příjemci franchisy používat své obch. jméno, značku, logo nebo jinou charakteristiku. Příjemce franchisy přitom neztrácí svou samostatnost, podniká pod svým jménem a na vl.riziko. Přináší výhody oběma smluvním stranám. Příjemci franchisy umožňuje mnohem větší růst, než kdyby se o rozvoj pokoušel sám, mateřská org.mu poskytuje know-how a přitom příjemce zůstává svým pánem. Poskytovateli šetří počáteční kapitál, provozní N (mzdy, získává další příjmy např. vstupní poplatek atd.) Příkladem je McDonald’s, OBI, Family Frost, atd.  koncentrace -> Podnik ztrácí buď hospodářskou samostatnost, nebo právní subjektivitu. Koncentrace výroby, koncentrace výrobní a věcná, koncentrace organizační. Fúze, koncern, holding. Výsledkem koncentrace je trvalé kapitálové spojení právně samost. podniků, nebo ztráta pr. subjektivity původních podniků a vznik nového právního subjektu. 1) koncern - Sdružení právně samostatných podniků (plná právní subjektivita) podřízené jednotnému velení na základě strategie. Sám koncern právní subjektivitu nemá. 18

www.thunova.cz


2) holdingová společnost  Jde o firmu, která drží velký balík akcií jiných společností (plná pr.subjektivita) a tím je v podstatě ovládá. Holdingová spol. je často nazývaná mateřská spol., ovládané spol. se označují jako dceřiné spol. Optimalizace holdingu – synergický efekt. 3) fúze - splynutí, dobrovolné spojení dvou nebo více podniků do podniku jediného. Splynutím buď všechny podniky zanikají a vzniká nový, nebo jeden podnik existuje dále a ostatní do něj vplynou. Nepřátelské převzetí – přes odpor mngmtu přebírané firmy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže schvaluje fúze, sleduje zejména to, jestli fúze nevede ke vzniku monopolu 30% podílu na trhu). Má smysl, když hodnota budoucí firmy je vyšší než součet hodnot fúzovaných firem snížený o náklady fúze. horizontální fúze – 2 podniky stejné výrobní fáze a odvětví – efekt plynoucí z výroby ve velkém rozsahu vertikální fúze – podniky různých výrobních fází na sebe navazujících – lepší koordinace a plánování výroby konglomerátní fúze – podniky bez jakéhokoli vzájemného vztahu a. důvody fúze: synergický efekt, existence volných peněz, přesun ztráty z přebíraného podniku do nové a tím daň. výhoda, rozšíření trhů 4) nadnárodní společnosti a. výsledek mezinárodního obchodu, společného podnikání, atd. b. tvoří provázaný systém operující v mnoha zemích c. některé formy spojení označovány jako strategické aliance – mezinárodní spolupráce podniků s cílem využít specifických předností jedn. partnerů

19

www.thunova.cz


7) Život podniku  podnikání: proces získávání kapitálu a jeho investování  v životu podniku lze vysledovat následující základní fáze, které jsou odrazem vlivu okolí podniku (makrooekonomické prostředí, odvětví a obor podnikání) a využitím vlastních dispozic:  založení  růst  stabilizace  krize  zánik  ne každý podnik projde všemi etapami, tyto etapy jsou ovlivněny: makroekonomickým prostředím, příslušnosti k odvětví, konkurencí, státní regulací a výkonností podniku 7.1 Založení podniku -

-

na počátku existence podniku je nutné rozhodnout co - jaké výrobky/služby budu vyrábět k zahájení výroby nutno vytvořit předpoklady: 1) věcné předpoklady podnikatelské činnosti:  zajištění pracovních sil  vytvoření dostatečné majetkové báze  pořízení materiálu pro plynulost výroby 2) řídící předpoklady podnikatelské činnosti:  vytvoření top managementu  zajištění výkonu zákl. fcí mngmtu = vytyčení cílů, plánování, rozhodování, realizace, kontrola  vytvoření nástrojů řízení  vymezení dělby pravomoci a odpovědnosti  vytvoření adekvátní organizační struktury  kontrola zakladatelský projekt = řeší komplexně co vyrábět, jaké jsou příležitosti na trhu, jak vyrábět, jaké zařízení, řeší otázky: - reálnosti, dostupnosti zdrojů

- výsledkem je info pro podnikatele, zda daný projekt realizovat - zakladatelský projekt, jehož součástí je i zakladatelský rozpočet slouží nejen pro vlastníka, ale tvoří také informační bázi k tomu, aby podnikatel získal další investory - úspěšný zakladatelský projekt by měl obsahovat: Δ vymezení cílů podniku Δ specifikace trhu, na kt. vstupujeme (velikost, podíl, konkurence, limity a bariéry) Δ výhody, kt. náš produkt přinese, čím se liší od konkurence Δ způsob založení podniku Δ dlouhodobější výhled a určit fin.cíle Δ rozpočet zdrojů a potřeb (rozvaha, výsledovka, výkaz cash flow, …) Δ daňové zatížení (DPH, spotřební daň, daň z příjmu, …) Δ pojištění podniku (majetkové, osob, …) Δ životní prostředí (vliv projektu na přírodu) Δ reference o osobě zakladatele Rizika při přípravě podnikatelských projektů:  doba životnosti podnikatelského projetu (kratší doba životnosti, menší míra rizika)  zapojení cizího kapitálu do podnikání (čím víc, tím větší riziko)  pružnost projektu (čím vyšší stupeň specializace, tím vyšší riziko)  diverzifikace podnikatelského projektu (koncentrace na 1 výrobek, vyšší riziko)  citlivost projektu na změnu vnějších parametrů (čím vyšší míra citlivosti, vyšší riziko)  postupná realizace projektu: etapová příprava a realizace projektu snižuje riziko 20

www.thunova.cz -


součástí zakl.projektu je i zakladatelský rozpočet: pro jednorázové fin. zdroje potřebné při zakládání podniku a do doby než podnik obdrží první úhrady od svých zákazníků = rozpočtová výsledovka + rozpočtová rozvaha + propočty výnosnosti a efektivnosti - 1. rozpočtová výsledovka - vycházím z předpokl. objemu prodeje, nákladů - hledají se způsoby snižování nákladů, zvyšování výnosů - sledujeme oček. CF - 2. rozpočtová rozvaha - zjišťujeme potřebnou výši majetku a zdrojů jeho krytí - vychází se z ocenění majetku - probíhá provázaně se sestavováním rozpočtové výsledovky - 3. ukazatele výnosnosti a efektivnosti - výnosnost vlastního kapitálu - výnosnost celkového kapitálu

Volba právní formy podniku - otázka, kt. z právních forem pro náš podnik vybrat, nevzniká jen při zakládání podniku, ale i při jeho transformaci (= změna právní formy z jedné formy na druhou) - kritéria pro rozhodování o právní formě podniku: 1. způsob a rozsah ručení - na způsobu ručení závisí riziko podnikatele - s ručením omezeným – podnikatel ručí jen do urč. hranice určené pro konkrétní právní formu (s.r.o.) - s ručením neomezeným – podnikatel ručí za závazky podniku celým svým (osobním) majetkem (v.o.s., k.s., podnik jednotlivce) 2. oprávnění k řízení - otázkou je, kdo je zmocněn vést podnik a zastupovat ho navenek, 2 přístupy: a. volba ponechána na uvážení majitelů, společníků b. zákon předepisuje, kt. orgány musí společnost mít a jaké jsou jejich kompetence 3. počet zakladatelů - s.r.o. – může založit i pouze 1 fyz.osoba - a.s. – může být založena i pouze 1 práv.osobou - osobní obchodní společnosti musí založit minimálně 2 fyz.osoby – v podstatě sdružení 4. nároky na počáteční kapitál - minimální počáteční kapitál potřebný pro založení podniku je ze zákona definován pouze pro kapitálové spol: s.r.o. – 200 000 Kč a.s. – bez veřejné nabídky akcií – 2 000 000 Kč - s veřejnou nabídkou akcií – 20 000 000 Kč - u osobních obchodních společností není určen základní kapitál, ale předpokládá se osobní účast společníka na provozování společnosti 5. administrativní náročnost a rozsah výdajů spojených se založením a provozováním podniku - spojena s úpravou podmínek, za kt. podnik vzniká – nejnáročnější a.s. – nutno vyhotovit zaklad. listinu, stanovy, musí proběhnout ustavující valná hromada akcionářů, z níž je pořízen notářsky ověřený zápis potvrzující vznik společnosti - u osobních společností se jedná o jednorázové vydání na povolení (živnostenského) 6. účast na zisku/ztrátě - míra rizika podnikatele je úměrná jeho účasti na zisku/ztrátě - u osob.společností, není-li ve smlouvě určeno jinak, se zisk dělí rovným dílem - výjimkou je k.s. – ze zákona úprava mezi komanditisty a komplementáři, obdobně - pouze a.s. tvoří výjimku – podíl na zisku (dividenda) závisí na rozhodnutí VH 7. finanční možnosti - možnosti rozšíření, snížení VK, přístup k CK 8. daňové zatížení - přímé daně – daň z příjmu fyz. a práv.osob, daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí - nepřímé daně – DPH, spotřební, silniční daň - významné i výdaje na sociální a zdravotní pojištění za zamce 9. zveřejňovací povinnost a ověření účetní závěrky auditorem - povinnost společnosti publikovat výsledky hospodaření - zveřejňování HV slouží hlavně pro investory, kt. vložili do podniku kapitál, i pro širší veřejnost (dodavatele) - tato povinnost upravena několika práv.normami 21

www.thunova.cz


 podnik se realizuje v určitém odvětví, ale ne všechna odvětví se rozvíjejí stejně  rozlišujeme odvětví: a) cyklická – zcela kopírují hosp.cyklus ekonomiky jako celku, nejlepších výsledků dosahují podniky v cykl.odvětvích v období hosp. expanze, problémy naopak nastávají v období recese (stavebnictví, automobilový průmysl) b) neutrální – všechna odvětví, jejichž vývoj bezprostředně nesouvisí s hosp.cyklem - např. podniky vyrábějící potraviny, léky, alkohol, tabák c) anticyklická – jsou opakem cykl.odvětví, podniky v období recese dosahují velmi dobrých výsledků (různé formy zábavy, odpočinku, …)

7.2 Růst podniku = podnik v dané komoditě nebo segmentu trhu rozšiřuje objem prodeje - růst podniku = trh má zájem o danou produkci, mgmt je úspěšný a podnik ziskový - jevovou stránkou je růst tržeb (obratu) - růst znamená rozšiřování aktivit ale vyvolává i zvýšenou míru rizika - nutno zvolit správné tempo růstu – moc rychlý růst – potřeba příliš velkého kapitálu – problémy profinancování, moc pomalý růst – podnik nenalézá vhodné invest. příležitosti – co se zásobami - podnik usiluje o trvalý růst = takový růst tržeb, při kt. nevznikají další dodatečné nároky na externí financování firmy = růst z interních zdrojů – ze zisku, z odpisů • pro vyjádření tempa růstu (g) se užívá vzorce: g = P * R * A * T ◦ g = tempo růstu firmy – trvale udržitelné ◦ P = rentabilita tržeb (zisk/tržby) ◦ R = aktivační poměr (I – dividenda/čistý zisk na akcii) ◦ A = obrat aktiv (tržby/aktiva) ◦ T = finanční páka (aktiva/vlastní kapitál) - růst z externích zdrojů – formou navýšení VK nebo formou cizího kapitálu - emise obligací - jinou formou může být spojení nebo štěpení podniku:  fúze – forma sloučení nebo splynutí 2 podniků (horizontální, vertikální, konglomerátní-trust, holding, kartel)  rozštěpení – původního podniku na 2, kdy 1 zaniká a jeho aktiva jsou rozprodána - záměrem spojení 2 podniků může být získání dodatečných, nevyužitých kapacit, získání trhu, know-how, … - nutno vždy respektovat zákon o ochraně hospodářské soutěže – podnik vzniklý fúzí nesmí mít na trhu dominantní postavení, tzn. více jak 30% podíl na trhu – pokud by měl podíl vyšší, není možné fúzi realizovat - po fázi růstu u řady podniku dochází k zániku – zabránit tomu lze trvalou • péčí o inovace produkce • vhodnou cenovou strategií • podporou prodeje Stabilizace podniku = období, kdy podnik dosáhl optimální velikosti s ohledem na příležitosti trhu

-

v období růstu investice rostou rychleji než odpisy, v období stabilizace se odpisy rovnají investicím

7.3 Krize podniku + sanace  Zde se setkáváme s pojmem reingeneering – management řízení změn -> řízení podle projektů, jejichž cílem je změna.  Krize je stádium života podniku, kdy po delší dobu dochází k nepříznivému vývoji jeho výkonnostního potenciálu, radikálnímu snížení objemu tržeb, poklesu čistého obchodního jmění, snížení likvidity, čímž je bezprostředně ohrožena jeho další existence v případě, že tento vývoj bude pokračovat  Musím analyzovat příčiny, povahu a vývojové stadium krize a zformuluji sanační strategii, jejímž ústředním cílem je obnova výkonnosti podniku.  sanací je soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy.

22

www.thunova.cz


7.4 Zánik podniku

7.4.1 Zrušení a zánik  v některých podnicích není sanace úspěšná a podnik zanikne  podnik zaniká ke dni výmazu z OR (věcně a časově zániku předchází zrušení)  zrušení podniku: 1. zrušení s likvidací 2. zrušení bez likvidace – obchodní jmění přechází na nástupce  zrušení může být: 1. dobrovolné (uplynutí doby,transformace, dosaž. účelu , smrt společníka...) 2. nucené (rozhodnutí soudu, prohl. konkursu,)

7.4.2 Likvidace podniku     

likvidace je zákonem řízený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající PO vypořádání podílů společnosti po jejím zrušení, je předpokladem zániku podniku upravena Obch.Z, vstup se zapisuje do OR likvidátor je osoba, na kterou přechází působnost stat. orgánu v rozsahu omezeném na likvidaci fy úkolem likv. je likvidovat majetek s cílem plnit závazky, uplatňovat pohledávky a přijímat plnění, zastupuje spol. před soudy, uzavírá dohody o smíru a dohody o změně a zániku práv a závazků, podá návrh na prohlášení konkursu, sestavuje účetní závěrku + zprávu o průběhu likvidace, výmaz z OR

7.4.3 Konkurs a vyrovnání  jestliže likvidátor zjistí, že podnik je předlužen, musí podat návrh na konkurzní řízení  zatímco likvidace si klade za cíl postupnou přeměnu majetkových částí v likvidní prostředky, z nichž budou v plném rozsahu uhrazeny veškeré závazky spol, a likvidační přebytek bude rozdělen mezi vlastníky  cílem konkurzu nebo vyrovnání je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku úpadce (dlužníka)  konkurz je vyhlášen, je-li odhadovaná majetková základna min. velká na pokrytí nákladů konkurzního řízení  nucené vyrovnání – podává úpadce, který navrhuje svým věřitelům částečné uspokojení pohledávek, aby to soud uznal, musí souhlasit většina konkurzních věřitelů

 návrh na vyrovnání – pouze v případě, že nedošlo k prohlášení konkurzu soudem

23

www.thunova.cz


8) Majetková a kapitálová výstavba podniku 8.1 Majetek podniku a jeho finanční krytí, rozvaha podniku  aby podnik mohl zahájit svou činnost, potřebuje mít finanční zdroje – VK nebo CK  kromě pracovníků potřebuje dl. ne/hmotný majetek a materiál, ze kterých bude vyrábět => hospodářské prostředky  peněžní vyjádření hosp.prostředků značíme jako aktiva,jejich konkr.podobu jako majetek  majetek vyjadřuje, co podnik vlastní x finanční zdroje vyjadřují, komu to patří  rozvaha (bilance) podniku = statický přehled o majetku podniku a jeho fin.krytí k urč.datu  při zakládání podniku sestavujeme počáteční rozvahu, rozvaha sestavena na konci účet.období se označuje jako konečná (výroční) rozvaha, např. při fúzi -> mimořádná 8.2 Majetková struktura podniku majetkem podniku se rozumí souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání

-

-

dlouhodobý (investiční) majetek (stálá A) – slouží v podniku déle než 1 rok, tvoří podstatu majetkové struktury druhy:  hmotný - nespotřebovává se najednou, ale opotřebovává se a úměrně tomuto postupnému opotřebovávání přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů podniku  nehmotný  finanční- co podnik nakoupil, jako dl. investice oběžný majetek (oběžná A) - jeho forma přechází v jinou, snahou je o co nejrychlejší jeho oběh (zvyšuje obrat a zisk), často spojován s likviditou, slouží k úhradě závazků majetková struktura podniku je dána jednak odvětvím a typem podniku, jednak finanční politickou podniku

8.3 Kapitálová struktura  struktura zdrojů, z nichž majetek podniku vznikl - celková velikost podnikového kapitálu závisí na – velikosti podniku, stupni mechanizace, automatizace, rychlosti obratu kapitálu, organizaci odbytu - překapitalizování - podnik má více kapitálu, než může využít - odkapitalizování - má-li kapitálu méně a to způsobuje poruchy v chodu; k tomu často dochází při expanzi podniku (růst aktiv, ale nedostatek zdrojů- závazky u dodavatelů) Vlastní kapitál 24

www.thunova.cz -


je hlavním nositelem podnikatelského rizika a jeho podíl na celkovém kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty VK v podniku jednotlivce je tvořen jeho peněžitými i nepeněžitými vklady VK v obchod.společnosti je rozdělen na:  základní kapitál - tvoří jej peněžité i nepeněžité vklady společníků do společnosti - v s.r.o., a.s. se vytváří povinně podle zákona a jeho výše je uvedena v OR  kapitálové fondy - hlavní část tvoří tzv. emisní ážio (příplatek) = kladný rozdíl mezi skutečnou prodejní cenou akcií a jejich nominální cenou při upisování nebo navyšování zákl.o kapitálu  fondy ze zisku – vytvářejí se přímo ze zákona nebo je jejich tvorba předepsána stanovami - s.r.o. a a.s. – zákonný rezervní fond, družstvo – nedělitelný fond - jsou pojistkou proti nepředvídaným rizikům v podnikání  nerozdělený výsledek hospodaření minulých let (zisk) = část zisku po odvodu daní, kt. se nerozděluje mezi majitele (akcionáře), ale slouží k dalšímu podnikání  výsledek hospodaření běžného účetního období

Cizí kapitál = dluh podniku, který musí v určité době splatit - krátkodobý – bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy odběratelů, půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů, nezaplacené daně, výdaje příštích období - dlouhodobý – dl. bankovní úvěry, vydané podnikové obligace a dlužní úpisy nebo jiné dl. závazky - nákladem za použití CK je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho poskytnutím (provize,...) - většinou cizí kapitál je levnější než kapitál vlastní, kr. je levnější než dlouhodobý (neboť roste riziko s časovým horizontem) - zdrojem financování jsou i rezervy (vytvářeny na vrub nákladů) Důvody pro použití CK: l) podnikatel nemá dostatečný VK pro založení podniku 2) podnikatel přechodně nedisponuje potřebným VK v době, kdy jej potřebuje 3) použitím CK nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku (u dalších společníků ano) 4) CK je všeobecně levnější než VK a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku (daňový efekt) Důvody proti použití CK: l) CK zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu 2) každý další dluh je dražší a je obtížnější jej získat, neboť potenciální věřitelé se obávají o svůj kapitál v případě likvidace 3) vysoký podíl CK omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům -

-

poměr mezi VK a CK se u různých podniků různí v závislosti na odvětví (obch. 50:50, peněžní podniky- hlavně cizí), na struktuře majetku ( čím více invest. majetku, tím více vlastního resp. dlouhodobého cizího kapitálu), na uvážení podnikatele, na % úroků, na výnosnosti podniku z těchto důvodů by měl management usilovat o optimální finanční (kapitálovou) strukturu = optimální zadluženost teoreticky ji lze stanovit jako minimum průměrných N na podnikový kapitál: ka (WACC) = ick (1 – t) CK/K + ivk VK/K

Předpoklady: 25

www.thunova.cz


Δ CK je levnější než VK - vlastní kapitál nese největší riziko Δ s růstem zadluženosti roste i úroková míra, neboť roste riziko pro banku Δ ze stejných důvodů s růstem zadluženosti roste i požadavek akcionářů na vyšší dividendy Δ substituce VK cizím přináší zlevnění N na celkový kapitál až do určité míry zadluženosti, potom N začnou růst Další závažnou otázkou je struktura dluhů = podíl krátkodobého a dlouhodobého kapitálu - krátkodobý CK je levnější než dlouhodobý CK, což hovoří pro jeho větší použití, což však zvyšuje riziko platební neschopnosti, protože tento kapitál musí být splácen v poměrně krátké době - měl by proto být použit pouze k financování těch složek majetku, kterými lze rychle a beze ztrát dluhy splatit (likvidní aktiva) - je žádoucí udržovat i optimální poměr dlouhodobých a krátkodobých zdrojů - čistý pracovní kapitál – přebytek oběžného majetku nad krátkodobým CK - (net working capital) -> představuje částku, volných prostředků, která zůstane podniku k dispozici po úhradě běžných závazků, uspokojivá výše WC je jedním ze znaků dobré finanč.situace podniku - totéž v relativním vyjádření zachycuje míra likvidity - kdyby naopak kr. CK převýšil oběžný majetek (velmi nežádoucí), vznikne tzv. nekrytý dluh - vyšší podíl CK zvyšuje tržní cenu akcií - je-li však peněz vypůjčeno příliš mnoho, zvyšuje se finanční riziko a narušuje se celková finanční stabilita podniku a N na kapitál začnou růst

8.4 Oceňování majetku a firmy  cena = poměr, za který jedno zboží může být vyměněno za zboží jiné nebo za peníze, je to jeho směnná hodnota vyjádřena v penězích -

v okamžiku jeho pořízení skutečnou cenou je tržní cena, administrativní cena je uměle vytvořená administrativní cenu potřebujeme znát pro daň. účely, TC je konkrétní cena statku na trhu různé druhy cen: o c. pořizovací – cena pořízení + náklady spojené s pořízením o c. pořízení – cena, za kterou byl majetek nakoupen o náklady – ocenění majetku vyrobeného vl. činností o reprodukční pořizovací c. – cena, za kterou by se daný majetek pořídil v době oceňování

Oceňování hmotných aktiv  v okamžiku jejich pořízení je jejich skutečnou cenou tržní cena  úměrně používání se jejich hodnota snižuje o částku, kterou nazýváme odpisy  odpisování se provádí buď v závislosti na čase, nebo podle výkonů (u některých strojů a dopravních prostředků)  pro daň. účely může podnik použít buď lineární nebo zrychlené odpisováni:

Lineární odpisování

Zrychlené odpisování a= 1- t , kde a je odpisová sazby v procentech t = počet let odepisování 26

www.thunova.cz


Oceňování finančních investic => oceňovány cenami pořízení Oceňování oběžného majetku  snazší, neboť doba mezi pořízením a jeho spotřebou není tak velká jako u investičního majetku  pro hotovosti a vklady na BÚ platí, že jejich nominální hodnota se rovná hodnotě skutečné  ceny zásob se mění s kolísáním jejich tržní ceny (cenu lze pouze snížit)  způsoby ocenění: o podle průměrných cen – cena se zjistí jako aritmetický průměr z PC všech o FIFO – dodávka co přišla do skladu první, tak první odchází (při kolísání cen) o LIFO – dodávka co přišla do skladu poslední, první odchází (při růstu cen) Oceňování CK a VK  cizí kapitál má účetní (nominální) hodnotu  obligace se obchodují za TC, která je závislá na jejich nom. ceně a výši úroku (a dalších faktorech)  základ TC zjistíme jako součet diskontovaných ročních úroků U po dobu splatnosti obligace n a očekávané TC v době splatnosti TC, kterou diskontujeme k datu stanovení cen:

C0  

U TC  t 1  i  1  i n

 vlastní jmění je oceněno účetní (historickou) hodnotou, ale může být ve skutečnosti úplně jiná  u firem obchodovatelných na burze ji zjistíme jako součin TC jedné akcie a počtu akcií  přičteme-li k tržní hodnotě VJ tržní hodnotu CK, dostaneme tržní hodnotu firmy Oceňování podniku  celková hodnota podniku není prostým součtem hodnot jedn. aktivit, ale je dána užitkem, který podnik poskytuje svému majiteli  užitkem při tom jsou budoucí výnosy, které podnik přinese  metoda diskontovaného volného CF, pracuje s tzv. volný CF (VCF) a vypočte se:

VCF  EBIT (1  t )  odpisy  investice

 podle této mety je hodnota podniku dána současnou hodnotou CF po zdanění

27

www.thunova.cz


9) Organizační výstavba podniku 9.1 Proč je potřeba organizovat Podnik – složitý eko. systém, je třeba v něm vytvořit prostředí pro efektivní spolupráci  to je smysl organizování (v procesu organizování vzniká organizační struktura) Organizační struktura – nástroj pro řízení výkonnosti podniku (je to forma pro realizaci obsahu – tzv. zvyšování hodnoty) Organizační struktura = účelová formální struktura org. jednotek tzv. že „žádoucí úlohy lidí jsou účelově projektovány tak, aby byla jistota, že požadované činnosti budou vykonávány a že tyto činnosti budou vzájemně provázány tak, aby lidé ve skupinách mohli pracovat plynule, efektivně a výkonně.“ Důvod organizování - nutnost dělby práce – rozdělení práce, aby byla co nejefektivnější - omezenost rozpětí řízení – je důvodem pro vytváření více org.úrovní; počet osob, které je manažer schopen efektivně řídit; snižováním rozpětí řízení vznikají org.úrovně Plochá org.struktura – při širokém rozpětí řízení má podnik méně org.úrovní

Strmá org.struktura – vznikají, pokud se zvyšuje počet org.úrovní a zužuje se rozpětí řízení

9.2 JAK SE POSTUPUJE PŘI TVORBĚ ORG.STRUKTURY  Tvorba org.struktury je individuální záležitost - neexistuje žádná univerzální struktura  struktura podniku úzce souvisí s podnikovou strategií  prostředkem k realizaci strategie jsou podnik.procesy (výsledky procesů jsou dané strategií)  ORGANIZAČNÍ STRUKTURA definuje funkční role a vztahy v podnik.procesech Tvorba organizační struktury předpokládá: - identifikaci činností nutných pro dosažení cíle podniku a jejich seskupení do org.jednotek - ze specializace vyplývá rozdělení odpovědnosti (ta by měla odpovídat pravomoci)  pravomoc je pojivem při provázání jedn. org. jednotek do účelové struktury podniku – tímto způsobem jsou určeny vztahy nadřízenosti a podřízenosti a prostřednictvím nich jsou horizontálně a vertikálně provázány vytvořené org. jednotky  při tvorbě org. struktury je třeba rozhodovat podle situace podniku o: o způsobu tvorby org. jednotek o způsobu provázání vytvořených org. jednotek  způsob tvorby a provázání je stavebním kamenem v organizační architektuře 28

www.thunova.cz


Způsob tvorby organizačních jednotek 1. podle podnikových funkcí (vykonávání speciálních činností) - funkcionalizace, kdy jde o specializaci podle podnikových fcí - předpokládá orientaci org. jednotky na vykonávání specializ. činnosti Vedení podniku

Konstrukce

2. -

Zásobování

Výroba

Prodej

Správa

podle objektu (výrobky, trh, region, projekt) divizionalizace, což je typ specializace podle objektu předpokládá specializaci vytvořené org. jednotky na daný objekt vztahy mezi jednotkami musí být takové, aby jejich spolupůsobením bylo dosaženo synergického efektu  hodnota podniku jako celku musí převyšovat součet hodnot jednotlivých divizí

Způsob propojení org. jednotek  odpovědnost musí odpovídat pravomoci,  prostřednictvím těchto vztahů může být uskutečňována koordinace org.jednotek 1. liniový systém, funkcionální systém, liniový státní systém 1/ LINIOVÝ SYSTÉM - každý podřízený má vždy 1 nadřízeného - existují jasné kompetence - Nevhodné pro velké firmy 2/ VÍCELINIOVÝ SYSTÉM - Podřízený má více nadřízených, ti se specializují na funkci - Zamlžené vztahy - Zvyšuje se odbornost nadřízených ( specializace) 3/ LINIOVĚ STÁTNÍ SYSTÉM - Jedna linie řízení, jejímiž nositeli jsou tzv. linioví pracovníci (odpovídají za koordinaci průběhu procesů) - Vysoká specializace - Delegování částí pravomoci liniových pracovníků na jednotky 1/státní organizační jednotky – plní podpůrnou fci 2/funkčně specializované org.jednotky – jsou vybaveny rozsáhlými kompetencemi - každý vykazovatel činnosti má svého funkčně specializovaného odpovědného vedoucího - vedoucí procesů odpovídají za průběh jim svěřeného procesu jako celku - funkčně specializované vedoucí řídí štábní a funkčně specializované org.jednotky - procesy probíhají buď funkčně spec.org.celky v rámci podniku nebo v rámci na objekt orientovaného org.objektu METODA BALANCED SCORE CARD (BSC) - nástroj k propojení strategie s podnikovými procesy - procesy přispívají k dosažení podnikových cílů prostřednictvím org.struktury - ekonomická struktura pak ukazuje ekonomický efekt jejich výsledků práce - BSC umožňuje hodnotit implement. strategie a sledovat vývoj hodnoty podnik pro majitele 9.3 CO JE VÝSLEDKEM ORGANIZOVÁNÍ  nejrůznější formy organizačních struktur Dvě skupiny org.struktur: 29

www.thunova.cz


1. organizace zaměřená na trh a výrobky 2. organizace zaměřená na technologii a výrobní procesy  rozdíl je ve způsobu jejich fungování (nezaměňovat s funkci/divizionalizací) 1/ ORGANIZACE ZAMĚŘENÁ NA TRH A VÝROBKY - je vhodná v případech, kdy je důležitá především pružnost - vyhovuje oborům s méně složitými a kapitálově méně intenzivními technologiemi 2/ ORGANIZACE ZAMĚŘENÁ NA TECHNOLOGII A VÝROBNÍ PROCESY - je vhodná v případech výrob využívajíc. úspor z rozsahu daných hromadností produkce - vhodná pro obory se složitými a dělitelnými výrob.procesy, které jsou kapitálově velmi intenzivní ZÁKLADNÍ FORMY ORG. STRUKTUR Pro malé a mladé podniky vyhovuje průkopnická organizace – v ní funguje liniový systém Pro zavedené a velké podniky je vhodná: 1.byrokratická organizace – založena na bázi liniově štábního systému (v případě že intenzita změn je menší) 2.podniky, které musí čelit dynamickým změnám okolí a reagovat, na ně vyhovuje pružná organizační forma ke zvýšení pružnosti dochází: - zavedením vícekriteriální org.struktury - zavedením projektových org.forem - snahou o implementaci výhod malých průkopnických forem org. do velkých firem prostřednictvím tvorby „podniků o podniku“ VÍCEKRITERIÁLNÍ ORG. STRUKTURA - maticová organizace (klasický představitel) - lépe reaguje na změny okolí prostř. specializ.manažerů pro výrobek, trh, projekt nebo fci - porušením jednoty řízení se dosahuje vyšší pružnosti - křížení pravomocí  mohou vznikat konflikty PROJEKTOVÉ ORG.FORMY - charakteristické: v rámci org.struktury podniku vzniká dočasně org.struktura pro uskutečnění určitého projektu) - je stanoven vedoucí toho projektu  vytvoří tým z pracovníků různého zaměření podle charakteru projektu je rozlišována: 1/koordinace projektu - u nenáročných, snadno koordinovaných projektů - vedoucí je pouze spojnicí pracovníků tvořících tým - vedoucí shromažďuje návrhy a zpracovává závěry - pracovníci pracují na projektu v rámci své role v org.struktuře 2/projektová maticová organizace - pro řešení složitějších projektů - projekt jakoby proces probíhající v podniku - na dobu řešení projektu jmenován koordinátor procesu (= liniový pracovník) 3/čistá projektová organizace - pro velmi složité projekty, kdy je třeba aby paralelně se stávající org.strukturou podniku vznikl plně organizačně samostatný projektový tým - za struktury se jakoby oddělí skupina pracovníků, která vytvoří novou divizi „PODNIK V PODNIKU“ - podniky v podniku jsou vlastně projekty v podniku „na dobu neurčitou“ - vhodné pro podniky, které působí v oborech s vysokou dynamikou změn okolí a zároveň vysokou kapitálovou náročností - podniky v podniku jako sekundární organizace, sem patří tzv. podnikatelské jednotky 30

www.thunova.cz


- podniky potřebují:  zachovat výhody „kolosu“ (z hlediska finanční síly a možnosti ovlivňovat okolí) pohotovost a svižnost (z hlediska reakce na signály z okolí) - osvědčený systém: podnik vystupuje jako „sladěný tým“ podnikových org.jednotek plně vybavených, zmocněných a odpovědných za uspokojení zákazníků - kromě org. struktury existuje i eko struktura, jejíž součástí jsou tzv. odpovědností střediska (nákladová, hospodářská, zisková) -> tyto 2 struktury nemusejí být totožné, v případě SBU tomu tak je - podniky v podniku jako primární organizace - podniky v podniku byly představovány pružnými týmovými strukturálními formami (např. fraktálová org., flotilová org., štíhlá výroby, améba) 9.4 OVLIVŇUJÍ ORGANIZACI PRÁVNÍ PŘEDPISY? Org.strukturu ovlivňují různé faktory: - podle původu  vnitřní a vnější faktory - podle možnosti managementu faktory ovlivňovat  ovlivnitelné a neovlivnitelné  důsledky právních předpisů jsou neovlivnitelné a je to vnější faktor Právní předpisy ovlivňují: 1. činnosti, které musí podnik vykonávat - podnik musí: dodržovat způsob a obsah vedení vybraných agend o určitých skutečnostech (např. zákon o účetnictví předepisuje rozsah a zp. vedení účetnictví - povinnost uskutečňovat určité činnosti v souvislosti se zákonem o požární ochraně 2. vztahy vlastník – management - když vlastník = manažer  svobodná iniciativa bez omezení - když vlastnictví odděleno od řízení  svobodná iniciativa ohraničena rozdělením pravomocí a odpovědnosti právní formy podniků – založených za účelem podnikání, definuje obchodní rejstřík práva a povinnosti vlastníků, vymezení jejich působnosti a způsobu rozhodování se řídí obchodním zákoníkem a společenskou smlouvou

31

www.thunova.cz


10) Podnikové řízení 10.1 Obsah řízení a jeho fáze  fcí podniku je přetvořit vstupy na výstupy a exportovat je do vnějšího prostředí -> to musí být řízeno a koordinováno. Řízení probíhá ve fázích: o plánování o organizování o personalistika o vedení o kontrola  řízení podniku jako celku je úkolem top řízení podniku, které usiluje především o vzájemné skloubení jednotlivých činností tak, aby bylo dosaženo všech vytyčených cílů 10.2 Nositelé řídících rozhodnutí  buď vlastníci nebo orgány vytvořené vlastníky pro řízení podniku  velké společnosti sou řízeny top mngmt, vlastníci mají pouze kapitálové riziko  corporate governance = vztahy mezi akcionáři, stat. orgány, top mngmt a ost. zainteresovanými stranami (skupinami)  druhy řízení: o strategické » kam zainvestujeme, případně, kde vzít zdroje a jak je použít o taktické » provedení strategie o operativní » každodenní problémy 10.3 Strategické řízení  jeho prostřednictvím top mngmt integruje podnik v jeden celek, soustřeďuje jeho síly, vytváří, upevňuje a zjišťuje systémové vazby mezi jedn. podnikovými činnostmi a útvary, a to za účelem dosažení strategických cílů  na strategické řízení navazuje taktické a operativní jejichž úkolem je stanovit a řídit postupy a prostředky, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku  proces tvorby strategie zahrnuje:  strategickou situační analýzu – zahrnuje analýzu okolí podniku, identifikaci příležitostí a ohrožení, vyúsťuje v určení vizi podniku a jeho dl. cílu  formulaci strategie – zpracovány strategické varianty a je provedena volba strategie  implementaci strategie – realizace zvolené strategie  strategickou kontrolu – hodnocení výsledků realizované strategie  poslání identifikuje zákl. fci podniku, je obrazem budoucnosti, čím chce podnik být Matice TOWS  je významný nástroj situační analýzy o Threats – ohrožení o Opportunities – příležitosti o Weaknesses – slabé stránky o Strenghts – silné stránky  představuje koncepční rámec pro systematickou analýzu, který usnadňuje porovnání vnějších hrozeb a příležitostí s vnitřními silnými a slabými stránkami  4 různé strategie o WT – orientuje se na minimalizaci slabých stránek a min. ohrožení o WO – klade důraz na min. slabých stránek a max. příležitostí 32

www.thunova.cz


o ST – předpokládá max. silných stránek a min. ohrožení o SO – cíl většiny podniků. Využití svých silných stránek k využití příležitostí 10.4 Taktické a operativní řízení  taktické řízení: má za úkol stanovit a řídit postupy a prostředky, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku  taktické řízení probíhá především na střední úrovni mngmt  při takt.řízení dochází ke konkretizaci strateg. cílů a prostředků, zahrnuje užší okruh činn.  zákl. součástí takt. řízení je plánování – představuje činnost směřující k určení způsobu, pravidel a taktiky použité při realizaci strategie, jako i určení disponibilních zdrojů představující určitá omezení, výsledkem plánovací činnosti je plán  plánování je východiskem pro všechny manažerské fce  operativní řízení: jedná se o velmi konkrétní a detailní řízení v kr. časovém horizontu,  nástrojem jsou především operativní vnitropodnikové plány a nástroje VP řízení  operativní plánování směřuje k co nejefektivnějšímu využití stávajících zdrojů podniku a zachování jeho likvidity,  úkoly oper. plánování jsou orientovány na řízení V, N a Z, kalkulace výrobku i VP výkonů  zákl. nástroje jsou normy, limity, kalkulace N, rozpočty 10.5 Funkční struktura plánování podniku  funkční struktura plánování představuje obsahovou složku plánování  vychází z jednotlivých činností podniku, žádnou z nich nelze plánovat odděleně  plánování jedn. činností:  plánování marketingu: poskytuje výchozí zákl. info pro plánování ost. činností podniku  plán. výroby: plánování objemu a sortimentu podle výrobních oborů, zajištění výrobních kapacit  plán. nákupu: zabezpečit výrobu a další podnik. činnosti potřebnými surovinami, mat., energií a náhr. díly,atd. Stanovení optimální výše zásob  plán. výzkumu a vývoje:  plán. obnovy a údržby hmot. invest. majetku: zahrnuje plánování oprav a údržby, plánování pořízení a likvidace HIM.  finanční plánování: specifické postavení, zahrnuje rozhodování o způsobu financování, o investování kapitálu s cílem jeho zhodnocení a o peněžním hospodaření  plánování lidských zdrojů: plánování profesního růstu, počtu výrobních dělníků, technicko-hosp. pracovníků, vytváření vhodných prac. podmínek a rozvíjení principů individual. výkonnosti. 10.6 Podnikatelský plán  zákl. dokument taktického plánování, který rozpracovává představy podniku o jeho budoucnosti, o účelu podnikání, zdrojích a očekávaných výsledcích  označení business plán, podnikatelský záměr či projekt  2 úlohy PP: o externí – PP vystupuje jako nástroj komunikace s vnějším prostředím (investory, bankami) o interní – plní úlohu nástroje plánování, resp. řízení podniku  PP představuje formu, jak „prodat své podnikání“, přesvědčit okolí  obsah PP: o shrnutí a základní východiska (charakteristika, poslání, je dána ext. úlohou) o popis výrobků, odvětví, trhu, konkurence o plán mg - vyplývá z mg. strategie, zahrnuje plán vývoje cen, distribuce, prod. politiky o plán výzkumu a vývoje, plán výroby – vyplývá z péče podniku o inovace 33

www.thunova.cz


o finanční plán – základ pro hodnocení podnikatelských činností

34

www.thunova.cz


11) Výrobní činnosti podniku 11.1 Pojetí výrobní činnosti -

-

-

-

-

výrobní činnost ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků výrobní činnost = výroba = přeměna VF (vstupů) ve statky (hmotné výrobky - stroje, TV, pivo) výrobky jsou vyrobeny dříve, než mohou být spotřebovány, služby jsou uskutečňovány při své spotřebě výrobní faktory - řídící a výkonná práce - dlouhodobý hmotný majetek (budovy, stroje, půda) - materiál (suroviny ve fázích zpracování) výrobní proces se skládá z procesů 1) pracovních (přímá účast člověka) 2) automatických (bez přímé účasti člověka) 3) přírodních (kvašení, zrání – působí přírodní síly) výrobu členíme na:  hlavní výrobu  vedlejší výrobu (výroba polotovarů, náhradních dílů)  doplňkovou výrobu (využití a zpracování odpadu z hlavní nebo vedlejší výroby)  přidruženou výrobu (liší se charakterem výroby) podle počtu vyráběných druhů výrobků rozeznáváme: 1) kusovou 2) sériovou 3) hromadnou P.Drucker uvádí 4 základní typy výrobních činností: 1. zakázková výroba – dle přání zákazníka 2. pevná hromadná výroba – vysoce standardizovaná, pro masovou spotřebu 3. pružná hromadná výroba - 1 druh výrobku, který se přizpůsobuje dle přání 4. plynulá výroba – automatizovaná, 1 druh výrobku, (mléko, papír)

11.2 Plánování výroby  plánování výroby zahrnuje: o plánování výrobního programu o plánování výrobního procesu o plánování zajištění VF 1) Plánování výrobního programu:  výrobním programem se rozumí druhová skladba a objem výroby, k. se mají v urč. období vyrábět  konstrukční standardizace – proces snižování počtu součástí, dílů u jedn. výrobků a jejich sjednocování pro více druhů výrobků, hlavní směry:  unifikace – vytváření jednotného výrobku s cílem dosáhnout zaměnitelnosti součástí pro různé druhy výrobků  typizace – vytváření typizované řady výrobků podle jejich velikosti, výkonu a tím omezit jejich počet  dědičnost – konstrukční příbuznost nových výrobků se staršími  stavebnicové řešení – výrobky s různými funkčními vlastnostmi nebo různým vzhledem vznikají kombinací unifikovaných dílů  pro neustálé zlepšování výrobků se využívá:  benchmarking – soustavné hodnocení výrobků, služeb a postupů ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví  TQM (total quality mngmt – komplexní řízení kvality) 2) plánování výrobního procesu 35

www.thunova.cz


 řeší otázky výběru technologie, rozvoje výrobku s cílem snížit N, záměny různých surovin a materiálů, lidské práce prací strojů, práce strojů automaty, automatů roboty atd.  hledá se optimální kombinace VF, aby náklady byli co nejnižší, k tomu se používají různé metody:  CPM – metoda kritické cesty  PERT – metoda hodnocení a posuzování projektů  RAMPS – metoda rozmisťování a víceprojektového plánování zdrojů  počítačové systémy CAD/CAM  reengineering – zásadní a radikální rekonstrukce podnikových procesů s cílem zvýšení výkonnosti podniku  důležitou součástí plánování výrob. procesu je:  stanovení velikosti výrobní dodávky – tj. souboru výrobků vyráběných v těsném sledu za sebou s jednorázovým vynaložením N na přípravu a zakončení přísl. procesu  sestavení lhůtového plánu – začátků a konců výroby jedn. zakázek  sestavení plánu výrobních kapacit – výrobní kapacita = maximální objem produkce, který může výrobní jednotka vyrobit za urč. dobu  kapacita výrob. jednotky = výsledek jejího výkonu a doby, po kt. je v činnosti  předpokládá optimální kombinaci plného využití VF  nevyužití výrob. kapacity může vést ke zvýšení průměrných N a tím ke zhoršení HV  výkon výrobního zařízení ´maximální výrobnost za jednotku času, stanoví se pomocí kapacitních norem výrobnosti  časový fond výrobního zařízení = plánovaný počet dnů (hodin) činnosti za rok, - ovlivněn prac. a přírodními podmínkami o kalendářní časový fond (TK) - pro výpočet kapacity v nepřetržitých provozech, jinak základ pro výpočet nom. fondu = počet dní v roce (365) o nominální časový fond (TN) = TK - soboty, neděle, svátky, celoz. dovolená o využitelný časový fond (TP) = TN - plánované prostoje (opravy, přemístění) TP = TK * koef. plán. prostojů (KZ)

TP = dny * hodiny *(1 - plán. prostoje v % z TN/100)

využití výrobní kapacity  výrobní kapacita je stanovena jako max. možný objem produkce dosažitelný výrobní jednotkou za urč. období, a proto bude skutečně dosažený objem výroby vždy nižší  poměr mezi skutečným objemem výroby a výrobní kapacitou charakterizuje využití výr. kapacity  vyjádřen je koeficient a ten se může pohybovat od 0 do 1 Jak lze zvyšovat extenzivní - časové využití výr. kapacity? - vyšší směnnost - zvýšení produktivity Jak lze zvyšovat intenzivní - výkonové využití výr. kapacity? - snižováním pracnosti - zvyšováním kvalifikace prac. - je dán technickými parametry stroje

 kapacitní výpočty tj. výpočty výr. kapacity a jejího využití, jsou důležitou součástí řízení výroby a jsou důležitým nástrojem manažerů při zvyšování hospodárnosti

36

www.thunova.cz


12) Nákup 12.1 Funkce a úkoly útvaru nákupu  zákl. fcí útvaru nákupu je efektivní uspokojování potřeby vyplývajících z plán. průběhu zákl., pomocných i obslužných ne/výrobních proces, a to zajišťováním dodávek surovin, základních i pomocných mat, nakupovaných výrobků a součástek, atd. marketingové pojetí nákupu:  různé marketingové metody, přístupy a techniky  sleduje vnější fce v prostoru „nákupního – dodavatelského trhu“  rozhodování o optimálním dodavateli, režimu a podmínkách dodávek, logist. zajištění  usiluje o vzájemně výhodné dodavatelsko odběratelské vztahy  nákupním mg podnikový logistický řetězec začíná a mg na straně prodeje končí  dominantní zásady nákupního mg  zvažovat vliv eko. parametrů na realizaci dl. strateg. cílů podniku  nákup je důležitý spolutvůrčí faktor plnění strateg. cílů podniku  mg přístupy vyžadují vytvoření a aktualizaci odpovídající nákupní informační základny  potřeba osobnosti nákupce, který splňuje náročnější podmínky  nový přístup ke zvolenému dodavateli (partner – spojenec)  plán nákupu je důležitým nástrojem mngmt  bez vlastní nákupní strategie je podnik „ve vleku“ vnějších tržních partnerů 12.2 Nákupní mg mix  instrumentárium mg mixu je základní stavebnicí při strategickém projektování  uspořádání nástrojů nákupního mg mixu vychází z informačního a komunikačního mixu, pokračuje přes výrobkový mix a mix služeb, cenový a kontraktační mix a končí logistickým mixem -> označují se jako dílčí politiky Informační a komunikační nákupní mix  pro úspěšný průběh nákupního procesu, je třeba využívat soubory informací: o o nakupovaných výrobcích a službách, o vyráběných vlastních produktech, o dodavatelích, o cenách výrobků, o slevách, o konkr. plat. a dodacích podmínkách, o minulých skutečnostech, o makroeko. skutečnostech => na základě těchto info je možno kvalifikovaně rozhodnout a efektivně uskutečňovat nezbytné aktivity nákupního procesu  moderní podnik využívá nákupu online  komunikační mix a další aktivity, které s ním souvisí předpokládají především dobrou znalost dodavatelů, proto se v rámci komunikačního mixu uskutečňuje: o výzkum dodavatelů, volba dodavatele, komunikace v průběhu projednávání dodávek a kontraktace, komunikace od uzavření kontraktu do logistické realizace dodávky, při realizaci dodávky a hodnocení dodavatel a rozhodování o dalším odběratelsko-dodavatelském vztahu => tyto činnosti představují podstatnou část činnosti nákupního útvaru, tvoří jádro nákupu

Výrobkový mix a mix služeb  vztahuje se na nakupované výrobky a na poměrně rozsáhlý soubor aktivit spojených s rozhodováním o nich 37

www.thunova.cz


 výchozí je rozhodování o materiálové variantě pro finální výrobek, souhrnně nutno hodnotit, do jaké míry působí zvolená materiálová varianta na prodejnost finálních výrobků a jejich konkurenční pozici  při rozhodování o nakupovaných výrobcích je třeba objektivně zvážit zákl. varianty možného získání výrobku  rozhodnutí, zda bude nadále nakupovat nebo bude výrobek vyrábět Cenový a kontraktační mix  důležitý soubor rozhodovacích aktivit, které ovlivňují celkovou efektivnost a úspěšnost realizace strateg. cílů  rozhodnutí o ceně neovlivňuje pouze náklady výroby, ale i cenu fin. výrobku, jakož i další parametry a tím pozici podniku na trhu  důležitou záležitostí při rozhodování o dodacích a plateb. podmínkách je zvažování srážek a slev, eventuelně přirážek  velmi důležité jsou platební podmínky a způsob objednávání dodávek (osobně, online)  forma objednávky má vliv nejen na administrativní pracnost a náklady, ale i na stupeň právní zajištěnosti a na stupeň posilování vzájemné důvěry Logistický a dodávkový mix  rozhodnutí jak realizovat vlastní hmotný nákup s finálním dovedením výrobku až na místo reálné spotřeby (užívání), musí rozhodnout o: o dodávkové cestě, způsobu realizace dodávek, o velikosti, jejich periodicitě, způsobu manipulace, balení, skladování, rozsahu a obsahu logistických služeb, technologii a technickém vybavení logistických procesů  optimální harmonizace „míst styku“ navazujících subsystémů“ (od dodavatele pres sklad, kompletaci, aktivního přísunu do místa potřeby po recyklaci) 12.3 Aktivity mg nákupního procesu  mají svůj standardní postup, avšak vyžadují specifické modifikace podle toho, zda jde o: o opakovaný nákup beze změny (na základě předchozích zkušeností) o modifikovaný nákup (určité změny) o novou nákupní úlohu  obvykle se realizuje několik fází nákupního procesu, u nového je potřeba projít všemi, u opakovaných nákupů je možno některé přeskočit: 1) poznání potřeby – nákupní impulz 2) identifikace nezbytnosti, charakteru a rozsahu potřeb y 3) kupní rozhodnutí 4) specifikace výrobku nebo služby 5) výzkum nabídek – nákupní výzkum trhu 6) volba dodavatele 7) rozhodnutí a formulace podmínek dodávek, zadání objednávky 8) logistické aktivity při vstupu dodávky do podniku 9) kvantitativní a kvalitativní přejímka dodávky, případná reklamace 10) finanční vypořádání, úhrada dodávky 11) hodnocení výkonu dodavatele  velmi důležitá je podrobná specifikace výrobku a s tím spojená volba druhu materiálu -> má často značný vliv na náklady výroby, ale i na kvalitu a celk. provedení fin. výrobku  dále je potřeba sestavit přehlednou, systematicky utříděnou specifikaci potřeb na celý výrobní program  predikce budoucích potřeb – ovlivňuje stupeň uspokojení VP potřeb  nákupní výzkum trhu – umožňuje získávat takové info o nabídce, které umožní správně zvolit mezi exist. dodavateli a podmínkami realizace dodávek  stěžejní soubor rozhodovacích aktivit v nákupu je výběr dodavatele 38

www.thunova.cz


 při rozhodování o dodavateli se doporučuje zvažovat násl. soubor kritérií: týkajících se výrobku, ceny, podmínek dodávek, samotného dodavatele (eko. a finanční situace jeho fy)  specifické případy rozhodování: 1) nákupce má příkaz nakoupit to nejlevnější 2) subjektivní přístup (nedostatečně stimulován k efektivnímu nákupu) 3) subjektivní zájem (podle svého) 4) rozhodování podle normativně (legislativně) vymezených procedur 12.4 Řízení zásob  dominantní úkol nákupního mngtmt  úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která umožňuje kvalitní splnění jejich funkce vyrovnávat časový a množstevní nesoulad mezi procesem výroby u dodavatele a spotřeby u odběratele, a dále tlumit či zcela zachycovat důsledky náhodných výkyvů těchto dvou navazujících procesů včetně jejich logistického propojení  operativní řízení zásob má zabezpečit udržování konkr. druhů zásob materiálů v takové výši a struktuře, která odpovídá potřebám VP výrobních i nevýrobních spotřebitelů a tyto potřeby v reálné míře však uspokojuje s minimálními náklady  strategické řízení zásob je představováno souborem rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může z celkových disponibilních zdrojů optimálně vyčlenit na jejich finanční krytí  při optimalizačním přístupu při řízení zásob je zákl. kritériem minimalizace celk. nákladů na pořízení a udržování zásob v nejširším slova smyslu, přičemž se respektuje požadavek plného krytí předvídaných potřeb a s jistou mírou jistoty i odchylek v průběhu dodávek a čerpání ze zásoby  je třeba nalézt vhodný objednací režim (režim doplňování zásoby) -> vystavení objednávky k doplnění zásob je signalizován při poklesu bilanční zásoby pod tzv. objednací úroveň (bod objednávky), která musí být stanovena tak, aby s danou spolehlivostí uspokojovala vznikající VP potřeby od okamžiku signálu do okamžiku příchodu faktické dodávky  pokud jde o stanovení objednacího množství, lze objednávat:  předem určené standardní množství  proměnlivé množství  propočtené optimální množství  strategie doplňování zásob:  strategie s volnými objednacími termíny (signál vyslán tehdy, když faktická zásoba klesne pod předem stanovenou hladinu)  strategie s pevnými objednacími termíny (pravidelně opakující po uplynutí urč. intervalu)  strategie s pevnými objednacími termíny, ale s nejistým doplňováním a čerpáním ze zásoby (neustále se sleduje doba krytí z bilančního stavu zásoby)  JUST-IN-TIME (JIT) – z Japonska, cílem bylo vytvořit takový systém vztahu mezi dodavatelem a odběratelem, který umožňuje, aby odběratel nemusel udržovat prakticky žádnou zásobu  předpokladem úspěšného uplatnění JIT je zavedení přísné kontroly kvality u dodavatele, zavedení a dodržování režimu pravidelných a naprosto spolehlivých dodávek „přesně včas“ až na místo spotřeby, vytvoření logistického systému v dopravě, nastolení vztahů plné vzájemné důvěry atd.  řízení na základě klasifikace zásob podle principů ABC – vychází ze skutečnosti, že je obvykle velmi pracné a často neúčelné věnovat všem druhům materiálů v zásobách stejnou pozornost a sledovat je stejně podrobně jednotnými postupy a metodami  těžiště je v roztřídění sortimentu skladovaných a spotřebovávaných druhů materiálů v zásobách na 3 až 4 skupiny podle jejich celoroční spotřeby a podle podílu na celk. spotřebě  tato metoda umožňuje mngmt nákupu účinněji zaměřit organizační, informační, personální a další opatření, vedoucí tak k dosažení výraznějších eko. efektů 39

www.thunova.cz


12.5 Nákupní logistika  úkolem je zabezpečit odpovídající lokální disponibilitu potřebného materiálu v době potřeby s vynaložením co nejnižších N a při optimální vázanosti prostředků v zásobách  nákup. logistika je důležitá složka poskytující VP spotřebitelům komplexní mat. servis  hl. směry aplikace nákupní logistiky: o koncentrace ve skladovém hospodářství velkých firem a jejich hierarchické uspořádání o prosazování trendu „informace místo fyzické zásoby“ – aplikace JIT o volba vhodných manipulačních a přepravních prostředků o standardizace nákupních systémů 12.6 Strategické řízení nákupu    

bez vlastní dlouhodobější nákupní strategie se podnik dostává do vleku vnitřních a vnějších tržních partnerů tvorba podkladu pro úspěšný nákupní a vůbec podnikový mngmt zahrnuje aktivity průzkumné, analytické, predikční a rozhodovací, implementační a kontrolní nejdůležitější je fáze rozhodovací – projekční (vychází z výsledků analýzy a predikce, top cílů strategie fy jako celku a z údajů o plnění strateg. cílů)  vlastní strateg. dokument zahrnuje:  nákupní výrobkovou (sortimentní) koncepci  cenovou politiku  politika nákupních – kontraktačních podmínek  politiku dodávkových cest  rozhodování „nakoupit-vyrobit-kooperovat-substituovat-půjčit“  nákupní politiku při řízení zásob  nákupní logistickou strategii

40

www.thunova.cz


13) Odbyt (marketing) 13.1 Odbyt a marketing, prodej zboží a služeb  odbyt =dovršení podnik. reprodukčního procesu,zaměřeného na uspokojování cizích potřeb  barterové operace – kupující v důsledku nedostatku fin. prostředků uhrazuje prodávajícímu hodnotu jeho dodávek v jiných výrobcích, které buď sám vyrábí, nebo jimi dostal zaplaceno od svých odběratelů  není problém zboží vyrobit,ale prodat ho -> potřeba orientace na zákazníka  „marketing je lidská činnost, umožňující organizaci zjistit neuspokojené potřeby a přání, přeměnit je do podoby ziskových příležitostí a tento zisk realizovat“ (Kotler)  prodej = prodávající se zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k užívání a kupující se zavazuje uhradit kupní cenu 13.2 Obchodní plán  obchodní plán = základní nástroj řízení obchodní /odbytové/prodejní činnosti  etapy sestavení obch. plánu:  tržní diagnóza – charakterizuje momentální tržní situaci podniku, zjišťuje v jaké míře se jedn. výrobky podílejí na generování obratu, zisku, CF ev. hrubého rozpětí fy  tržní prognóza – odhad, zda v budoucím vývoji uplatníme dosavadní trendy, rozpracování firemní strategie v oblasti nástrojů mg mixu  plánování cílů – vycházejí ze zákl. cílů a úkolů podniku mohou mít strateg. či taktický charakter  plánování mg mixu – zahrnuje tyto oblasti: výrobky, ceny, propagaci, distribuci  sestavení rozpočtu – porovnání příjmů a výdajů spojených s dosažením požadované výše odbytu 13.3 Marketingové techniky  umožňují mg specialistům získávat potřební informace  info lze získat přímo na základě podkladů, které jsou v podniku k dispozici, je však zpravidla potřeba je doplnit o poznatky získané v terénu (dotazováním, pozorováním, atd.)  pro vhodné nasazení mg mixu je vhodné vycházet z tzv. životního cyklu výrobků 1) pronikání – nízký odbyt, vysoké vlastní náklady výrobku, výrobek nemá definitivní podobu, někdy dochází k inovacím, značné výdaje na reklamu, předvádění 2) rozšiřování – ustálení výrobku v konečné podobě, prudký růst odbytu, cena se snižuje, začínají klesat N na propagaci, pro některé je toto stadium konečné (funkční závady) 3) ustálení – další růst odbytu, meziroční přírůstky už ale nejsou tak vysoké, zvyšování nákladů na propagaci a uvádění na trh nových variant 4) ústup – odbyt začíná prudce klesat, možno orientovat se na méně náročné trhy, cena dále klesá 13.4 Organizace mg v podniku  na konkr. podobu organizace a funkce mg v podniku mají kromě VP vztahů a faktorů zásadní vliv externí vztahy tzv. vztahy podniku k jeho okolí (sem spadá tzv. funkční okolí – dodavatelé a vlastní trh)  dále může ovlivnit konkurenční období a různé zájmové skupiny, makrookolí

41

www.thunova.cz


14) Personální práce 14.1 Obsah a cíle personální práce v podniku  cílem řízení LZ je jak zabezpečení potřebné kvantitativní stránky LZ (počet, struktura, kvalifikace), tak zabezpečení kvalitativní stránky (výkonnost, tvořivost, motivace)  všechny úspěšné aktivity fy se realizují prostřednictvím činností jeho pracovníků  sociální fce podniku: sdružuje pracovníky k nutné kooperaci pro splnění eko cílů podniku a současně uspokojuje jejich základní existenční a další sociální potřeby hmotné i nehmotné povahy  zákl. cíl personální práce: aktivní a cílevědomá podpora plnění hlavního cíle podniku  kvalita lidského potenciálu tj. LZ má vliv na dynamiku organizace a její výsledky  hl. úloha personální práce: organizování procesu změn ve struktuře a kvalitě LZ organizace v souladu s potřebami, které jsou dány požadavky ekonomického a sociálního okolí podniku i požadavky pracovníků  zákl. cíle v hospodářské oblasti: o optimální využití lidské práce v kombinaci s ostatními VF o zlepšování struktury a zvýšení kvality fungování LZ o stanovení a udržení personálních nákladů organizace o realizace systému odměňování podle výkonu stimulující rozvoj aktivity  zákl. cíle v sociální oblasti o naplnění osob. cílů pracovníka spojených s výkonem práce o spokojenost s prac. místem, obsahem práce, prac. prostředím o motivace pracovníků k seberozvoji, zvyšování kvalifikace o vytváření pocity identifikace pracovníka s cíli organizace o zabezpečení sociálních jistot  různé formy účasti pracovníků na hospodářských výsledcích organizace 14.2 Organizace personální práce  personální práce vychází ze zásad personální strategie podniku = vymezení hlavních cílů a zásad a naznačení zákl. postupů v oblasti řízení lidského faktoru v podniku  personální práci zabezpečuje personální útvar: o plánování pracovníků o získávání a výběr pracovníků o rozmisťování pracovníků o hodnocení pracovníků o hodnocení práce a popis pracovních míst o odměňování o podnikové systémy vzdělávání o kolektivní vyjednávání jednání zamtelů a odboru, uzavření kolektivní smlouvy o sociální péče o personální informační systém  je nutno zajistit kooperaci personálního úseku s vedením podniku a jednotlivými odbornými útvary a celou řídící linií až po jednotlivá pracoviště  jedním z úkolů pers. práce je zabezpečovat pro všechny řídící pracovníky kvalifikovanou průpravu a znalosti postupů při řízení lidí  podnik i jednotlivec je v tržním hospodářství subjektem trhu pracovních sil) 14.3 Plánování pracovníků  plánování pracovníků předpokládá předvídání vývoje potřeb pracovníků, způsob ovlivňování pohybu pracovníků mezi podnikem a okolím i mezi jednotlivými VP útvary 42

www.thunova.cz


 cílem plánování je dosáhnout rovnováhy mezi potřebou prac. sil a použitelnými zdroji, a uspokojení této potřeby v souladu s žádoucí strukturou pracovníků  základem je prognóza vývoje pracovních sil a prognóza vývoje zdrojů prac. sil -> vychází se v ní z předpokládaného vývoje výrobního programu, změn technologie a organizace práce, investičních záměrů a vývoje odbytu v závislosti na tržní situaci  nutno zvažovat pokrytí potřeby z vnějších zdrojů (nábor a získávání) a vnitřních zdrojů (zvyšování kvalifikace, rekvalifikace)  důležitým aspektem je výše nákladů na získání žádoucí struktury prac. sil 14.4 Získávání a výběr pracovníků  je procesem realizace záměrů personální politiky i strategie  vnější zdroje představují nabídku práce pracovníků především z oblasti regionu, pracovníky vstupující do výrobního procesu, uvolněné z jiných organizací, či kteří chtějí změnit zaměstnání -> k jejich získávání se používá nejrůznějších metod náboru  vnitřní zdroje představují pracovníci uvolnění v důsledku technického rozvoj, změny struktury, chtějí vykonávat náročnější práci nebo chtějí změnit pracoviště  personální praxe dává zpravidla přednost obsazování volných míst z vnitřních zdrojů (jejich vlastnosti sou podniku známé, nižší N na pořízení, vyšší stabilita v zaměstnání)  proces získávání i odchodu vyžaduje součinnost s mís. úřady práce a jinými institucemi  nároky pracovního místa: o profesní zaměření uchazeče, dosažená kvalifikace a případně řada dalších vlastností (prac.morálka, schopnost kooperace a komunikace, organizační schopnosti, zájem o kvalifikační růst atd.)  zabezpečení těchto požadavků je úkolem procesu výběru pracovníků  na základě získaných info o pracovníkovi se posoudí míra předpokladů pro přijetí -> při více možných uchazečů se použije více kroků (předvýběr, vlastní výběr atd.)  kromě obecných předpokladů (vzdělání, praxe, znalosti, dovednosti) je účelné zjišťovat v některých případech i osobní charakterové vlastnosti (svědomitost, odpovědnost)  tyto předpoklady se mohou zjišťovat psychologickými testy  někdy se vyžaduje hodnocení /reference/ od předchozích zamtelů 14.5 Hodnocení pracovníků a jejich výkonů  předpokladem kvalifikované personální práce je kvalitní systém hodnocení pracovníků a jejich výkonů  tento systém je základem pro účelný a efektivní způsob rozmisťování pracovníků (přizpůsobování jejich struktury potřebám pracovních míst)  hodnocení pracovníka a jeho výkonu je nedílnou součástí řídící práce každého nadřízeného vůči pracovníkovi, kterého řídí, a je podkladem pro rozhodování o dalším vývoji jeho činnosti v organizaci  základem hodnocení je specifikace prac. úkolů, formulace kritérií hodnocení a jejich odstupňování  progresivním trendem je v současnosti kombinace metod hodnocení s principem sebehodnocení pracovníků s cíle specifikovat slabé/silné stránky jeho činnosti  pracovní hodnocení je základem i pro další personální rozhodnutí (postup, odměny)  hodnocení pracovníků je jeden z nejcitlivějších oblastí řízení lidí  participativní metody v řízení lidí = úspěch organizace je podmíněn schopností všech pracovníků realizovat efektivně princip spoluúčasti na řízení a výsledku činnosti 14.6 Podnikové vzdělávání  zpravidla existuje vnitřní zájem pracovníků na zvyšování kvalifikace, je ale nezbytné aby organizace tento proces řídila a usměrňovala 43

www.thunova.cz


 tento proces se stává celoživotním úkolem a stále více překračuje rámec dřívější profesní kvalifikační přípravy  podnik. vzdělávání zahrnuje v širším rámci řadu činností – vzdělávání, zvyšování kvalifikace tj. profesní přípravy orientované na formování specifických profesně orientovaných znalostí, zručností a dovedností,  patří sem i rekvalifikace tj. přeškolení v souvislosti se změnami v požadavcích na pracovníka  je nutný systematický a plánovitý postup vycházející z předpokládaného vývoje struktury pracovníků a požadavků na jejich schopnosti  trénink tzv. sociálních dovedností, tj. schopností jednat s lidmi, řešit konflikty, motivovat pracovníky 14.7 Pracovní podmínky a sociální péče  patří do kompetence personální práce  odborně specializovaná činnost, která má ve svých důsledcích příznivý vliv n a spokojenost pracovníků, ovlivňuje jejich výkonnost, zdravotní i psychický stav  dodržování zdravotních, bezpečnostních a ergonomických norem je upraveno legislativně  humanizace práce = komplex procesů, které mají za cíl uspořádat pracovní prostředí tak, aby negativně neovlivňovalo fyzicky nebo psychický stav pracovníka  skupinové organizace práce = rozvíjejí kooperativnost mezi pracovníky, zvyšují pestrost práce a její kvalifikační úroveň a přitažlivost práce pro pracovníka, ve světě známy jako kroužky kvality – původně z Japonska, aktivizují prostřednictvím tzv. samokontroly kvality zájem pracovníků o stoprocentní kvality -> nazývá se „zero defect“  zabezpečování sociálních potřeb – pozitivně ovlivňuje nejen prac. motivaci, ale napomáhá i rozvoji osobnosti člověka, mimo poskytování mzdy poskytují např. mimomzdovou motivaci pracovníků (příspěvky na závodní stravování, podniková rekreace, podnik. půjčky)  cafeteria systém – každý pracovník má k dispozici určitou výši „bonus“ hodnoty těchto požitků a podle podnik. nabídky si sám určuje strukturu jeho čerpání 14.8 Mzdový systém fy  mzda = peněžité plnění nebo plnění peněžité povahy (naturální mzda) poskytované zamtelem zamci za práci  mzdový systém přispívá k realizaci několika cílů: o získat kvalifikované pracovníky o stimulovat k výkonu žádoucímu pracovnímu chování o udržet celk. objem vyplácených mezd v rozsahu, který neohrožuje její konkurenceschopnost o zajistit spravedlivou mzdovou diferenciaci uvnitř fy  mzdová diferenciace = rozdíly ve mzdách, které vyplývají z objektivních rozdílů mezi jednotlivými pracovními činnostmi, rozdílných výsledků práce pracovníka a pracovní skupiny a jejich rozdílných přínosů k HV fy  spravedlivé odměňování ovlivňuje spokojenost pracovníků s firmou  mzdotvorné faktory:  hodnota práce – charakterizuje relativní míru složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jednoho druhu práce ve srovnání s ostatními pracemi v podniku, určuje se pomocí metod hodnocení práce a je vyjádřena tarifním stupněm, tarifní stupeň je oceněn mzdových tarifem, což je mzdová sazba v Kč za jednotku času  mzda za vykonanou práci nesmí nikdy klesnout pod zákonnou minimální mzdu  mimořádné pracovní podmínky – atypické formy organizace pracovní doby, zhoršené podmínky a bezpečnost práce -> zamtel poskytuje příplatky a mzdová zvýhodnění  podnikové kvalifikační katalogy obsahující zařazení prací do tarifních stupňů, stupnice mzdových tarifů a příplatky tarifní povahy tvoří podnikovou tarifní soustavu  pracovní výkon a chování při práci – hodnocen pomocí norem spotřeby atd., je-li nadstandardní výkon -> je to stimulováno pomocí pohyblivé složky mzdy (mzdové formy = výkonová mzda), pohyblivá složka mzdy je nezaručená mzda a nemusí být vyplacena 44

www.thunova.cz


 tržní cena práce – výslednice stavu nabídky a poptávky po práci určitého druhu na lokálním, regionálním, národním či nadnárodním trhu práce, udává rozdíl mezi cenou práce na vymezenou podnik. mzdovým systémem a cenou práce na vnějším trhu 14.9 Hodnocení práce  smyslem je zjistit relativní rozdíle mezi pracovními činnostmi ve firmě, zatřídit je do tarifních stupňů a pak tuto tarifní stupnici používat jako objektivně zdůvodněnou základnu pro stanovení diferencovaných mzdových tarifů  metody hodnocení práce se skládají ze dvou kroků:  nejprve je práce popsána podle předem vymezených požadavků, které vystihují její kvalifikační náročnost a které má být schopen plnit průměrně způsobilý pracovník (odborné znalosti, dovednosti, odpovědnost, náročnost)  v 2. kroku se převádí slovní popisy prací do číselného vyjádření (body, stupnice, což je hledaná hodnota práce)  popisy práce jsou provedeny sumárně nebo analyticky  sumárně – obsahy práce a její požadavky na fiktivního pracovníka jsou charakterizovány souhrnně  analyticky – požadavky jsou vždy předem definovány, je určena důležitost každého požadavku vůči ostatním, stanovena stupnice náročnosti za každý požadavek a zpracován postu převodu popisů do číselného vyjádření  sumární hodnocení se doporučuje pro činnosti, kdy práce mají podobný obsah, firmě vyhovuje hrubé odstupňování mzdových tarifů, výdaje na zpracování jsou nízké a výsledky hodnocení jsou pro příjemce srozumitelné  analytické hodnocení se používá tam, kde jsou práce různorodé, hodnocení má být kdykoliv zopakováno, fa potřebuje jemnou diferenciaci mzdových tarifů a je ochotna vynaložit na to relativně vysoké výdaje 14.10 Mzdové formy  účelem je dotvářet mzdu v závislosti na skutečně odvedeném výsledku a chování při práci  uplatňují se různé formy mzdy: časová, úkolová, prémie, odměny, účast na HV  časová: kde nejsou výkonové normy, nebo je zájem na kvalitní práci a zvyšování kvalifikace  úkolová: stanoveny výkonové normy, předem určeny technologické a pracovní postupy, není ohrožena bezpečnost práce, vhodná pro hmotnou zainteresovanost dělníků  prémie: doplňuje časovou a výkonovou, má stimulovat plnění těchto aspektů ve vykonané práci, jsou pracovníkem ovlivnitelné a pravidelně se opakují ve skladbě prac. úkolů  odměny: za jednorázové či mimořádné výsledky práce  účast na HV: v hotovosti nebo např. zaměstnaneckými akciemi

45

www.thunova.cz


15) Financování podniku 15.1 Financování podniku a úkoly finančního mngmt -

-

finanční řízení podniku (fin.mgmt) má 4 hlavní úkoly:  opatřovat kapitál pro běžné i mimořádné potřeby podniku  rozhodovat o umístění (alokaci) kapitálu  rozhodovat o rozdělení zisku (reinvestovat, vyplatit formou dividend, …)  prognózovat, plánovat, analyzovat a řídit hospodářství podniku, aby byla zajištěna finanční stabilita financování = získávání a rozdělování fondů pro provoz a rozšiřování podniku financování ovlivňováno 2 faktory: časem a rizikem  faktor času : peněžní jednotka vyplacená nebo přijatá v různých časových okamžicích má rozdílnou hodnotu – koruna dnešní je cennější než koruna získaná později, neboť tu, kterou máme dnes, můžeme investovat tak, aby nám přinesla úrok (zisk) úrokování – početní postup, kterým zjišťujeme budoucí hodnotu peněz jednoduché (úročí se jen původní částka) x složité (spolu s jistinou se úročí i úrok) 

BH  SH  (1  i) n faktor rizika : varianta s větším rizikem přináší i větší zisk, varianta s menším rizikem přináší menší zisk, riziko : nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou získány nebo bude investovaný kapitál ztracen -

vnější příčiny – katastrofy, hosp. krize, inflace, vnitřní – chybný odhad poptávky, … snižuje se rozložením prostředků do více akcí, diverzifikací výr. programu, vytvářením rezervních fondů, pojištěním … čím vyšší je riziko, tím vyšší je i požadovaný výnos příjmy z rizikovějších akcí se diskontují vyšší dis. mírou

Všeobecná pravidla pro finanční rozhodování :  při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším  při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším  za větší riziko se požaduje vždy větší výnos  preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou obdrženou později  kritériem finančního rozhodování je zisk  motivací investování do urč.akce je očekávání většího V než u jiné akce s přihlédnutím k míře rizika  motivací veškerého investování je zvětšení majetku, všeobecným kritériem fin. rozhodování je CF Finanční rozhodnutí :  taktická – obvykle vyžadují malé pen. částky a nemění dosavadní činnost podniku (nákup stroje, pořízení větších zásob …), chybné taktické rozhodnutí podnik neohrozí  strategická – vyžadují velké částky, přinášejí velké změny v činnosti podniku, oček. výsledkem je velká změna v zisku, velké riziko, chybné str. rozhodnutí přináší velké ztráty, 2 skupiny: str. dlouhodobá finanční rozhodnutí + str. dlouhodobá investiční rozhodnutí

15.2 Druhy financování podniku  podle původu kapitálu : vnitřní financování – zdrojem kap. je podniková hosp. čin. (zisk, odpisy, rezervní fondy, prostředky uvolněné rychlejším obratem kapitálu) vnější financování – kapitál z vnějšku, mimo podnik (vklady a podíly zakladatelů, vlastníků a spoluvlastníků – financování z vl.zdrojů + financování z CZ - obligace, půjčky  jiné formy vnějšího financování : leasing - leasingové spol. pronajímají stroje, auta … - operační (provozní) leasing – tradiční nájemní smlouva (po skončení nájmu zůstává předmět ve vlastnictví leasingové společnosti) - finanční leasing - nájemní smlouva je nevypověditelná, riziko spočívá na nájemci, do jehož vlastnictví po skončení nájmu předmět za symbolickou cenu přechází - zpětný leasing – leas.spol. nejprve koupí předmět leasingu od pův.majitele a násl. mu jej pronajme - - faktoring : odkup pohl. faktorem, který nese riziko jejich nedobytnosti a financuje tak podnik 46

www.thunova.cz


- zerobondy : půjčky s nulovým kupónem, futures : předkupní smlouvy - swaps : výměnné obchody na mezinárodních trzích - opce : právo nebo povinnost na koupi nebo prodej finančních titulů (akcií, valut)  podle pravidelnosti financování : o běžné – zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku nákup materiálu, výplata mezd, placení nájmu, daní.. týká se především oběžných aktiv o mimořádné – financování při zakládání podniku, při rozšiřování podniku, při spojování nebo sanaci podniku, při likvidaci podniku

15.3 Běžné (krátkodobé financování) Druhy financování: 1) běžné = zajišťování peněz a financování běžných činností podniku (materiál, energie, mzdy, závazky, dividendy) - týká se zpravidla oběžných aktiv - souhrn tohoto financování se nazývá hrubý provozní kapitál - základní úkoly řízení prac.kapitálu je: určit potřebnou výši každé položky OA a jejich celkové sumy a určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat - podnik by měl mít tolik oběž.majetku, kolik hosp.provoz vyžaduje (má-li méně, je invest. majetek nevyužit, má-li mnoho, je v nečinnosti, což vyvolává zbytečné N - při určení potřebné výše OA postupujeme 2 způsoby: a) analyticky – u každé položky určíme její optim.výši, nejpropracovanější způsob b) globálně – souhrnným výpočtem pomocí tzv.obratového cyklu peněz = doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků - obratový cyklus peněz závisí na: a. doba obratu zásob = doba od nákupu mat. do prodeje průměrná = průměrná zásoba / (T/360) b. doba obratu pohledávek = doba inkasa: = doba od fakturace do doby inkasa = pohledávky / (T/360) c. doba odkladu plateb = doba mezi nákupem materiálu do doby platby materiálu = závazky/jednodenní nákupy - obratový cyklus peněz: 1. Doba obratu zásob + 2. Doba obratu pohledávek ----------------------------------------mezisoučet - 3. Doba odkladu plateb ----------------------------------------Doba obratu peněz = obratový cyklus peněz => čím kratší je obratový cyklus peněz, tím méně WC podnik potřebuje 2) mimořádné a) při zakládání podniku – zajistit peníze na pořízení pozemků, budov, strojů, zásob surovin, materiálu do doby, než začne příliv peněz ve formě tržeb b) při rozšiřování podniku – alokace volných fondů do investic – nákup dalšího výrob.zařízení, …) c) při spojování nebo sanaci podniku d) při likvidaci podniku – vyrovnání dluhů, … Způsoby financování podniku: A. financování vlastním kapitálem - emisí akcií popř. věcnými vklady B. financování cizím kapitálem – bank.úvěr, obchodní úvěr, půjčka, obligace, zálohy dodavatelů C. samofinancování - ziskem, odpisy, nebo dalšími vnitřními zdroji = použití zisku k dalšímu rozvoji podniku, snižuje potřebu dalšího vydávání akcií a potřebu úvěru, snižuje závislost na věřitelích a zpevňuje finanční pozici podniku Způsoby financování krátkodobého kapitálu (oběžných aktiv):  hrubý pracovní kapitál (GWC) = veškerá OA používaná v podniku x čistý prac. kapitál (NWC) = je dán rozdílem mezi GWC a sumou kr. pasív -> NWC = OA – kr. CK 1. umírněný přístup - slaďuje životnost A s životností P - dlouhodobá A jsou financována dlouhodobým kapitálem 47

www.thunova.cz


- příjmy z aktiv hradí půjčky získané na tato aktiva 2. agresivní přístup - dlouhodobý majetek je financován oběžným kapitálem - oběžný kapitál je levnější než dlouhodobý, ale tento způsob je riskantnější 3. konzervativní přístup - dlouhodobý kapitál financuje dlouhodobá A, ale i část OA - oběžný kapitál financuje pouze spec. požadavky Formy krátkodobého financování: 1) nevyplacené mzdy, nezaplacené daně apod. - "stálá pasíva" - rostou lineárně s růstem výroby 2) dluhy u dodavatelů - placení dodavatelských faktur po lhůtě splatnosti snižuje potřebu ostatních úvěrů, ale je dražší než využití možnosti získat slevu - proto je vhodné platit v poslední den splatnosti - rostou s objemem výroby 3) bankovní úvěry – směnky; lombardní, kontokorentní, kompenzační úvěr - závislé na vládní politice - náklady na úvěr tvoří úrok + další poplatky 4) krátkodobé obchodní papíry

15.4 Cash flow:  rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji  koncepce cash flow vychází z respektování: o rozdílu mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádření o časového nesouladu hospodářských operací, které vyvolávají náklady a jejich finanční zachycením o důsledku používání různých účetních metod  koncepce cash flow vyjadřuje reálné toky peněž a jejich zásoby v podniku  výkaz o cash flow: o nepřímá metoda – vyjde se z hospodářského výsledku: čistý zisk + náklady neznamenající peněžní výdaje – výnosy neznamenající peněžní příjmy = cash flow o přímá metody – rozdíl N, které jsou současně peněžními výdaji, a výnosů, které jsou současně peněžními příjmy ==> obě metody rozlišují tři oblasti činnosti podniku: provoz, investice, finance  cash flow je i kriteriem veškerého rozhodování

15.5 Finanční analýza – hodnocení finanční výkonnosti podniku  na jejích výsledcích je založeno řízení financí, řízení a financování oběžných aktiv a investic, cenová a dividendová politika podniku  zdrojem údajů jsou interní finanční výkazy, výroční zprávy, statistická šetření, ale i externí údaje o jiných podnicích (slouží pro srovnání)  techniky používané ve finanční analýze:  rozbor absolutních ukazatelů  technika procentního rozboru – kromě absolutních hodnot jednotlivých položek rozvahy a výsledovky se počítá jejich % podíl na celku a sleduje se jejich vývoj v jednotlivých obdobích, nebo se srovnává s jinými podniky  poměrová analýza – pracuje s poměrovými ukazateli, které představují podíl dvou absolutních ukazatelů- např. podíl zisku připadající na 1 Kč tržeb  Altmanův vzorec, vzorec DuPont, pyramidová analýza, ukazatele přidané.hodnoty EVA,MVA...  hlavní skupiny poměrových ukazatelů: Δ ukazatele finanční situace: ukazatele likvidity a ukazatele zadluženosti  běžná likvidita (current ration) = OA / kr. závazky  rychlá likvidita (quick ratio) = ( OA – Zasoby) / kr. závazky  zadluženost = celkový dluh (CZ) / celková A  krytí úroků = zisk před úroky a zdaněním / úroky  finanční páka = celkové zdroje (A) / vlastní zdroje Δ ukazatele aktivity – jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy  obrat zásoby = T / Zásoby  průměrná doba inkasa = pohledávky / (T/360)  obrat stálých aktiv = T / stálá A  obrat běžných aktiv = T / OA 48

www.thunova.cz


 obrat celkových aktiv = T / celk. aktiva Δ ukazatele výnosnosti – měří čistý výsledek podnikového snažení  rentabilita tržeb = ČZ / T  výnosnost celk. aktiv (ROA) = ČZ / A  výnosnost VJ (ROE) = ČZ / VJ  Výnosnost kapitálu investorů ROIC = (EBIT x 1-d)/(VJ+dl. dluby) Δ ukazatele tržní hodnoty – jak je trhem hodnocena min. činnost podniku a jeho bud.výhled  Poměr ceny akcie k zisku na akcii P/E = TC akcie / ČZ na 1 akcii  kurz (market/book ratio) = TC akcie / nominální hodnota akcie  ČZ na akcii EPS = ČZ / počet akcií  postup finanční analýzy: - začíná se rozborem absolutních ukazatelů a jejich změn, základem finanční analýzy je rozbor poměrových ukazatelů - finanční analýza poměrových ukazatelů probíhá v těchto krocích: 1. výpočet poměrových ukazatelů za sledovaný podnik 2. srovnávání poměrových ukazatelů s odvětvovými průměry 3. hodnocení poměrových ukazatelů v čase (trendová analýza) 4. hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli 5. návrh na opatření  trendová analýza – je analýza směru vývoje jednotlivých finančních ukazatelů, ukáže, zda se v čase situace určité oblasti nebo celého podniku zlepšuje nebo zhoršuje, grafické znázornění  systém ukazatelů Du Pont: postihuje vzájemné vazby mezi poměrovými ukazateli o základní Du Pontova rovnice: ROA = ČZ/T * T/A = ČZ / A ROA = rentabilita T * obrat CA = výnosnost celkových A o rozšířená Du Pontova rovnice: ROE = ČZ/T * T/A * A/VK = ČZ/VK ROE = rentabilita T (marže) * obrat A * míra fin.páky = výnosnost VK o tato rce vyjadřuje, že management má 3 páky ke zvyšování výnosnosti VK (ROE): 1. ziskovou marži (snižování ) 2. obrat aktiv ( zvyšování T připadajících na každou korunu aktiv) 3. finanční páku (použití cizích zdrojů k financování aktiv)  pyramidová soustava finančních ukazatelů: spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele na ukazatele dílčí, které jej rozhodujícím způsobem ovlivňují, provádí se na počítači  mezipodnikové srovnávání – hodnotí se výkonnost podniku a produktivita jejich práce, oblast nákladů, finanční situace aj., používá se statistických ukazatelů, benchmarking – metoda, která srovnává s konkurencí  ukazatele přidané hodnoty: MVA, EVA

15.6 Finanční plánování  finanční plánování má za úkol zajistit splnění podnikatelských cílů podniku, zajistit finanční zdraví a stabilitu, dl. cíle zajišťují dlouhodobé plány (rozpočty) Dlouhodobé rozpočty jsou zajišťovány prováděcími (ročními) finančními plány, ty zahrnují:  plánování aktiv a pasiv (plánová, rozpočetní rozvaha)  plánování výnosů, nákladů a zisku (plánová výsledovka)  plánování peněžních příjmů a výdajů (peněžní rozpočet, pokladní rozpočet) o peněžní rozpočet – sestává z rozpočtu všech příjmů a rozpočtu všech výdajů, většinou se sestavuje za rok a za jednotlivé měsíce, sledování a napravování odchylek skutečnosti od plánovaného stavu má na starosti kontroling – měl by včas signalizovat nebezpečí finanční tísně a blížící se finanční krize.

49

www.thunova.cz


16) Investiční činnost 16.1 Pojem investování a druhy investic  investování – samostatná činnost podniku, charakterizovaná jako vynakládání (užití) zdrojů za účelem získání užitků, které jsou očekávány v delším budoucím časovém období  rozlišujeme 3 základní skupiny investic  hmotné – rozšiřují nebo vytvářejí výrobní kapacity  finanční – za účelem získání úroků, dividend nebo zisku  nehmotné – výdaje na výzkum a vzdělání, knowhow, sociální rozvoj  hmotná investice = celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizaci, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku, z hlediska toho, zda investice rozšiřuje nebo obnovuje výrobní kapacitu rozlišujeme:  rozšiřovací (čisté investice)  obnovovací (reinvestice, které spolu s nettoinvesticemi tvoří ->)  bruttoinvestice 16.2 Rozhodování o investicích  rozhodování o tom, kolik, do čeho, kdy, kde a jak investovat  investice slouží řadu let ---jsou řadu let zdrojem přírůstků zisku podniku, ale i břemenem (obzvláště zatěžováním FN), nesprávná investice může vést k úpadku společnosti  investiční plán -> plánuje investiční činnost podniku, je konkretizován v investičních projektech, cílem investiční činnosti jsou proto takové investice, které vedou k růstu hodnoty podniku  investičním projektem může být náhrada opotřebovaného zařízení, výměna zařízení za účelem snížení nákladů, zavedení výroby nového výrobku, rozšíření výrobních kapacit atd.  pro nejvhodnější projekty se vypracovává technicko-ekonomická studie, ta se zabývá věcnou i ekonomickou stránkou investičního projektu o věcné hledisko – technická a výrobní stránka investice o ekonomické – posouzení ekonomické efektivnosti investičního projektu a způsobu financování  podnik může investiční projekt realizovat: o vlastní investiční výstavbou o dodavatelským způsobem o koupí o finančním leasingem  rozsáhlejší investice vznikají investiční výstavbou, kde účastníky jsou o investor (org., pro kterou se investice realizuje a která ji financuje) o projektant (vypracovává projekt včetně rozpočtu) o dodavatel (uskutečňuje výstavby) 16.3 Zdroje financování investic  vlastní zdroje (odpisy, zisk, výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob), nově vydané akcie  cizí zdroje (investiční úvěr (půjčka) banky, vydané a prodané obligace, splátkový prodej, leasing

16.4 Hodnocení efektivnosti investic  investor obětuje svůj souč. důchod za příslib budoucího důchodu s cílem dosáhnout zisk  podstatou hodnocení je porovnání vloženého kapitálu s výnosy, které I přinese -> hodnocení výnosnosti (rentability) investice 50

www.thunova.cz


 výnosem z I je přírůstek zisku a přírůstek odpisů, které se vrací podniku v ceně prodaných výrobků -> souhrnně tyto 2 položky tvoří CF  dalšími důležitými kritérii hodnocení efektivnosti I je rizikovost a doba splacení investice  postup hodnocení investic:  určení jednorázových N na investici  odhadnutí budoucích výnosů, které I přinese (popř. rizika)  určení „nákladů na kapitál“ vlastního podniku, který I uskutečňuje (resp. určení požadované výnosnosti investice)  výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů a aplikování různých metod ekonomického vyhodnocení investice  hlavními položkami výnosů jsou ČZ a odpisy  financuje-li fa celou I vlastním kapitálem, pak N je požadovaný výnos z kapitálu  je-li investice financována plně úvěrem, pak N je úrok z úvěru  průměrné kapitálové náklady (weighten average cost of capital = WACC) vypočteme k a  Wd k d (1  t )  W p k p  Ws k s kde ka = průměrná míra kapitálových nákladů podniku (podnik. diskontní míra) kd = úroková míra pro nové úvěry před zdaněním t = % zdanění podnikovým příjmů kp = míra nákladů na preferenční akcie (míra preferenčních dividend) ks = míra N na zadržený Z a kmenové jmění (ve výši dividend ze společných akcií) Wd,Ws,Wp = váhy jedn. kapitálových složek určené % z celkových zdrojů  tento postup by měl zabezpečit, že nová investice nezhorší již dosahovanou rentabilitu kapitálu  současná hodnota = peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanov. době získána zpět větší o očekávané výnosy CFn CFt CF1 CF2 n SHCF    ...........   t 1 1 2 n (1  k ) (1  k ) (1  k ) (1  k ) t 16.5 Metody hodnocení investic 1) 2) 3) 4)

metoda výnosnosti investic (ROI) metoda doby splacení (payback method) metoda čisté současné hodnoty (NPV) metoda vnitřního výnosového procenta (IRR)

 předpoklady: o kapitál je půjčován i vypůjčován za stejnou úrokovou míru o všechny peněžní toky se uskutečňují na začátku/konci období o výnosy jsou jistí, bez rizika

16.6 Metody (ukazatele) hodnocení efektivnosti investic 1) ukazatel výnosnosti investic  nejjednodušší metoda  výnosnost (rentabilita) investice r1 se počítá r1= Zr/IN Zr = průměrný ČZ plynoucí z investice, IN = náklady na investici  ukazatel nepřihlíží k rozložení zisku v čase (statický ukazatel) 2) metoda doby splacení 51

www.thunova.cz


 dobou splacení je takové období, za které tok výnosů přinese hodnotu rovnající se původním N na investici  tento ukazatel je mírou likvidity investice  nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splacení 3) metoda čisté současné hodnoty  NPV představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů a IN CFt n ĆSHI  SHCF  IN  t 1  IN (1  k ) t 4) metoda vnitřního výnosového procenta  rovněž založena na principu současné hodnoty  avšak diskontní míra WACC není daná, ale hledáme takovou její hodnotu, při které se očekávané výnosy z I rovnají současné hodnotě výdajů na investici SHCF = IN CF n t 1 (1  kt ) t  IN což lze také zapsat jako SHCF – IN = 0  metoda je v praxi oblíbená, páč udává předpokládanou výnosnosti I, kterou můžeme porovnávat s požadovanou výnosností, rozdíl je mírou jistoty a rizika 5) ukazatel EVA v hodnocení investic  součet toku diskontovaných hodnot EVA není nic jiného než NPV  výpočtově je rozdíl v tom, že při použití ukazatele EVA bereme do výpočtu vázaný použitý kapitál, tj. hodnotu I každoročně snižovanou o odpisy 16.7 Srovnání investičních variant  je-li pouze jedna možnost invest. kapitálu, pak rozhodnutím je buď přijetí, nebo odmítnutí  existuje-li víc možností pro investování kapitál, mohou nastat 2 situace: o kapitál stačí pouze na 1 akci (pak je třeba vybrat tu variantu nejvýhodnější) o kapitál stačí na více jak 1 akci (pak je nutné stanovit pořadí jejich výhodnosti) 16.8 Investiční riziko  vztah rizika a výnosnosti lze postihnout tzv. tržní přímkou, ta zachycuje vztah mezi očekávanou výnosností investic a jejich rizikem  stupeň rizika hodnocení efektivnosti investic můžeme vnést 2 způsoby o úpravou výnosů (CF) (započteme pravděpodobnosti dosažení daných I) o úpravou podnikové diskontní míry – je v praxi obvyklejší

16.9 Portfolio  portfolio = kolekce tržních akcií a ostatních aktiv držených individuálním investorem  snahou je mít takové složení portfolia, aby jeho výnosnost byla co nejvyšší a riziko co nejnižší, proto se investor řídí těmito pravidly  ze 2 akcií se stejným rizikem je lepší akcie s vyšší výnosností  ze 2 akcií se stejnou výnosností je lepší ta s nižším rizikem  ze 2 akcií (jedné s vyšším rizikem i vyšší výnosností) vybere tu, která víc vyhovuje jeho vztahu k riziku  pokud lze snížit riziko bez snížení výnosnosti, je třeba to udělat

52

www.thunova.cz


17) Podnikové účetnictví 17.1 Finanční účetnictví a výkazy  úkolem úče je nepřetržitě zaznamenávat všechny transakce, které v průběhu ekonomické aktivity příslušné entity ovlivňují velikost a skladbu majetku a velikost a skladbu zdrojů jeho financování  FÚ se rozumí: o uspořádané záznamy o průběhu hospodaření fy o činnost, kterou znalí jedinci vytvářejí  účetnictvím (objektem) rozumíme systém záznamů hospodářských skutečností v životě podniku, uskutečňovaných podle jasných pravidel specifickými pracovními postupy  účetnictvím (naukou) rozumíme souhrn všech dosavadních poznatků týkajících se účetnictví (objektu), určitým způsobem uspořádaný  každá účetní soustava plní tyto zákl. funkce: o opora paměti podnikatele (zřejmě nestarší fce) o důkazní prostředek ve sporech o písemný přehled pro vlastníka o hospodaření se spravovaným majetkem o podklady pro vyměření daní o ino o podnikatelské zdatnosti vedení podniku  uživatelé účet. info: vlastníci podniku, věritelé, manažeři, zaměstnanci, veřejnost, konkurenční podniky, finanční orgány státu  aktiva podniku = ocenitelný majetek nebo práva, jimiž je podnik oprávněn disponovat na základě minulých transakcí a očekává se od nich budoucí zvýšení eko prospěchu  pasiva = ocenitelná břemena, která podnik na základě minulých transakcí nese a v budoucnosti bude eko prospěch zmenšen jejich snižováním  A   P  transakce, které mění objem vlastního kapitálu a přitom nejsou přímými vklady nebo výběry vlastníků, jsou zobrazovány působivými operacemi -> výnosy, náklady 17.2 Vnitropodnikové (manažerské) účetnictví  vnitropodnikový účetní okruh představuje celek, který slouží bezprostředně potřebám řídících pracovníků podniku  vnitropodnikové účetnictví není minimálně legislativně vymezováno nebo definováno  nákladové účetnictví je primárně nástrojem řízení hospodárnosti produkce a přiřazování nákladů jejich nositelům v kalkulaci – jeho organizace je proto závislá na skutečném organizačním uspořádání podniku – nejmenším celkem pro účtování je středisko 17.3 Kalkulace náklady  předběžná x výsledná  obsahuje info o „obsahu“ nákladů v jednotce výkonů  běžnými kalkulacemi jsou: o K prostým dělením o K dělením s poměrovými čísly o K přirážková sumační nebo diferencovaná o K sdružených produktů

53

www.thunova.cz


17.4 Rozpočetnictví  celek vzájemně provázaných střediskových rozpočtů tvoří relativně samostatnou část podnikové účetnictví, označovanou rozpočetnictví 17.5 Podniková statistika a rozbor  využívá hospodářských čísel z FÚ, výkazů, VP účetnictví a kalkulace k tomu, aby specifickými postupy tato čísla transformovaly podle potřeb uživatelů do podkladů pro rozhodování a řízení  specifickou složkou rozboru je finanční analýza – vytváří informační zajištění jak pro hodnocení minulého vývoje podnikového hospodaření, tak také pro rozhodování o zásadních krocích pro budoucí období  ukazatelé FA můžou být jak ze stavových veličin výkazu rozvaha tak také z intervalových veličin výsledovky  podniková statistika a rozbory následně vyhodnocují dosažené skutečnosti a dávají široký informační materiál pro rozhodování řídících pracovníků

54

www.thunova.cz


18) Specifika výrobních podniků 18.1 Členění výrobních podniků  podle předmětu činnosti můžeme podniky třídit na: průmyslové, zemědělské, lesnické, stavební, dopravní, obchodní, cestov. ruchu, bankovní, peněžní a služeb atd.  členění dle stupně zpracování vyráběných statků: o podniky prvovýroby, které většinou získávají suroviny přímo z přírody o podniky druhovýroby, které zpracovávají suroviny získané prvovýrobou na další statky  podle výrobního množství, na podniky s výrobou: o kusovou – malé množství stejných výrobků o sériovou – stejné druhy výrobků se opakují v sériích o hromadnou – produkující velké množství malého počtu výrobků  členění dle velikosti: o malovýrobní /řemesla, domácí výrobci, soukr. zemědělci/ o velkovýrobní /továrny, zemědělská družstva/ 18.2 Průmyslové podniky  průmysl je hlavním odvětvím národního hospodářství  do průmyslu se obvykle zařazují 3 skupiny podniků: o dobývání nerostných surovin o zpracovatelský průmysl o výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 18.3 Energetika  je odvětví, které se zabývá získáváním, úpravou, zpracováním, přenosem a rozvodem energie  elektrárenství, teplárenství, plynárenství 18.4 Vodní hospodářství  úkolem je zajišťovat dostatek vody pro potřebu obyvatelstva i celého národ. hospodářství 18.5 Zemědělské a lesnické podniky  patří sem: zemědělství, lesnictví, rybolov 18.6 Zemědělství  kvalifikované obdělávání půdy za účelem získání úrody, chov hosp. zvířat včetně různých přidružených činností.  zeměd. podniky plní základní fci – zabezpečování potravin pro obyvatelstvo a zemědělských surovin pro průmysl -> fce produkční  mimoprodukční fce: péče o krajinu a živ. prostředí, sociálně kulturní, rekreační 18.7 Lesnictví  zabývá se zakládáním, obnovou a ochranou lesa, těžbou dřeva a chovem a ochranou lesního zvířectva  hl. produkční fce – přirozený zdroj dřeva  mimoprudukční fce – působí příznivě na životní prostředí a tím psychicky i fyzicky na nás 55

www.thunova.cz


18.8 Stavebnictví  patří sem: vlastní stavební práce ve výstavbě, opravách a údržbě budov a staveb, práce výzkumné, projektové a přípravné, potřebné k jejich uskutečnění

56

www.thunova.cz


19) Bankovní podniky 19.1 Banka jako specifický podnik 1) Bankovní podniky - banka = specifický druh podniku - společné s podniky v jiných odvětvích mají základní cíl činnosti – zisk - mnoho specifických rysů vyplývajících z povahy bankovní činnosti jako obchodu s penězi = druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je různými formami zprostředkovávat pohyb finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty -> pohyb finančních toků znamená, že přijímají depozita a úvěry a na 2.straně úvěry poskytují a nakupují různé cenné papíry - „PO se sídlem v ČR založené jako a.s., které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a které k výkonu těchto činností mají bankovní licenci“ – podle zákona - 4 zákl.charakteristické rysy banky: a) mají jen formu a.s. se sídlem v ČR b) přijímají vklady od veřejnosti (vklad = svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu – přijímat vklady mohou jen banky) c) poskytují úvěry d) vlastní bank. licenci – o ní rozhoduje ČNB, kt. žádá o stanovisko Ministerstva financí - 3 zákl. funkce banky: a. emise bezhotovostních peněz – emise hotovostních peněz vyhrazena CB, obchodní banky mohou emitovat bezhotovostní peníze b. provádění bezhotovostního platebního styku c. finanční zprostředkování - finanční zprostředkování = instituce, které přijímají dočasně volné prostředky zejména od obyvatel, podniků a dalších institucí i státu, zabezpečují jejich umístění do míst s nejvyšším rizikově očištěným hodnocením - pro efektivní umístění je třeba transformace kapitálu, které banky provádějí z hlediska:  doby splatnosti – přijímané vklady mohou mít jinou splatnost než poskytované úvěry  úvěrového rizika–vklady alokovány do různých A,riziko rozloženo na všechny věřitel  kvantitativního – přijímané vklady jsou v jiných částkách než poskytované úvěry  teritoriálního – banky získávají kapitál tam, kde je ho přebytek a alokují ho tam, kde je ho nedostatek (= vyšší zhodnocení)  měnového – vklady a úvěry mohou být v různých měnách  strana Aktiv banky: ukazuje, kam banka umístila svoje finanční zdroje  strana pasiv: ukazuje, z jakých zdrojů jsou aktiva financována  cizí zdroje – přijaté vklady, závazky z emitovaných dluhopisů, rezervy  vlastní zdroje – základní jmění, kapitálové fondy, fondy ze zisku  pro banky je typický vysoký podíl cizích zdrojů na celk. pasivech  bankám je ve formě tzv. kapitálové přiměřenosti předepsaná urč. výše vlastního kapitálu

19.2 Struktura bankovního systému bankovní systémy nejsou v jednotlivých zemích zcela shodné moderní systémy založeny na dvoustupňovém principu: 1. CB - plní mae funkce (hlavně udržování stability měny) + je to síť bank, kt. provádějí na zisk.principu bankovní obchody s klienty - své cíle zabezpečuje prostřednictvím nástrojů měnové politiky 2. síť KB – a) systém univerzálního bankovnictví – banky mohou poskytovat celou paletu bankovních produktů (země EU) b) systém odděleného bankovnictví – odděleny KB, kt. mohou poskytovat jen klasické produkty kom.bankovnictví (přijímat depozita, poskytovat úvěry, provádět plat.styk) a investiční banky, kt. mohou provádět jen investiční obchody (obchody s cennými papíry, emisní a depozit.obchody) USA, VB, Japonsko -

57

www.thunova.cz


19.3 Bankovní produkty  bankovní produkt = samostatně nabízená služba poskytovaná bankou zpravidla za úplatu  3 zákl. skupiny podle účelu, který plní: o finančně úvěrové bank. produkty – kontokorent, eskont, hypoteční úvěr, akceptační, avalový (ručitelský), bank. záruky, faktoring, forfaiting o depozitní (vkladové) produkty – vklady na viděnou, termínované, úsporné o platební bank.produkt – bank. převody, šeky, plateb. karty, dokument. akreditiv a inkaso 19.4 Základní principy řízení banky  řízení A,P, likvidity, úvěr. rizika, úrok. a měn. rizika, kapitálového rizika  základní princip řízení spočívá ve vytváření takové struktury aktiv, která by při trvalém zabezpečování likvidity a při zohlednění úvěrového rizika dávala bance max. výnos  řízení pasiv je historicky mladší než řízení A, jeho podstatou je optimalizace struktury zdrojů s cílem minimalizace celk. nákladů na jejich získání  cílem řízení likvidity je trvalé zabezpečování likvidity banky, pod likviditou banky rozumíme schopnost banky dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům  úvěrové riziko spočívá v tom, že klient či obch. partner nedodrží sjednané podmínky finanční transakce a bance tím vznikne finanční ztráta  úrokové a měnové riziko vyplývá z dopadu změn tržních úrokových měr na čisté úrokové výnosy banky  kapitálové riziko spočívá v tom, že výše závazků v tržním ocenění převýší tržní hodnotu veškerých aktiv, banka se stává nesolventní

58

www.thunova.cz


20) Podniky infrastruktury 20.1 Význam a zvláštnosti podniků infrastruktury - infrastruktura = skupina národohospodářských odvětví, které zajišťují předpoklady pro celkový rozvoj ekonomiky, patří sem: dopravní a spojový systém, energetický systém, vodohospodářská zařízení, výstavba a provoz bytů, škol, zdravotnictví, výzkumných institucí atd. - infrastrukturu lze rozdělit na 2 podystémy: ekonomickou (neziskovou) a sociální (ziskovou) - zvláštností podniků infrastruktury je to, že obvykle působí v podmínkách přirozeného monopolu - regulace trhu: cen, přístupu konkurenčních provozovatelů, nezbytného rozsahu služeb, jednotných podmínek pro uživatele, zajištění společensky dostatečné kapacity, sociální rozměru - lze popsat 3 typy finančního hospodaření podniku: a) státní veřejné podniky – mají povahu st. monopolu, financovány ze SR, b) neziskové organizace – založené na principu poplatků, cílem není dosažení zisku c) princip založený na obecných pravidlech a zákonitostech trhu

20.2 Doprava  zabývá se přemisťováním osobo a zboží, pohyb dopravních prostředků po doprav. cestách  dělí se na: železniční, silniční, vodní, leteckou, nekonveční (lanovky, ropovody)  dělíme ji na: o veřejnou – přístupná každému za předem vyhlášených podmínek o neveřejnou – slouží urč. podniku jako doplněk k hlavní činnosti  na přepravním trhu: nabídka = dopravci, poptávka = přepravce, cestující  kvalita přemístění zboží/osob je dána: o rychlostí (časem potřebným k přemístění) o pravidelností a přesností o bezpečností  riziko podnikání v přepravě zvyšuje ta okolnost, že se nelze připravit na sezónní výkyvy předem (výrobou na sklad), ale je třeba disponovat kapacitní rezervou 20.3 Pošta  zabývá se těmito službami: o poštovní služby o obstaravatelské činnosti pro 3. subjekt s využitím poštovních sítí o služby doplňující sortiment poštovních a obstaravatelských činností  typický představitel přirozeného monopolu  faxové služby, peněžní styk  konkurence: expresní a kurýrní služby 20.4 Telekomunikace  přenos hlasu, zpráv, dat či informací -> hlasová a textová služby, informační služby, datové služby, internet  relativně samostatným oborem telekomunikací jsou radiokomunikace

59

www.thunova.cz


21) Obchodní podniky a podniky cestovního ruchu 21.1 Obchod a obchodní podniky -

-

-

-

-

obchodní podniky (v užším smyslu) = subjekty, kt. nakupují fyzické zboží za účelem dalšího prodeje bez jeho podstatnější úpravy podle předmětu obchodování rozlišujeme: a) obchod spotřebním zbožím – soubor zboží určený pro konečného spotřebitele - zákazníky jsou jednotliví občané - potraviny, odívání, potřeby pro domácnost, volný čas, … b) obchod zbožím pro další podnikání (business to business) - provozují kromě obchod.firem ve velkém rozsahu i výrobní podniky svými orga. útvary podle velikosti okruhu působnosti rozlišujeme trhy regionální, celostátní, zahraniční: A. vnitřní obchod – obchod na celostátním a regionálním trhu B. zahraniční obchod – představuje vývoz a dovoz zboří přes hranice státu - zahrnuje jak obchod se spotřebním tak i ostatním zbožím obchodní kategorie = druh obchodní činnosti v agregované podobě – 2 skupiny: a. prostředníci = obchodní podniky = prostředníci směny mezi prodávajícím a kupujícím b. zprostředkovatelé = vyhledávají trhy pro nákup nebo prodej a konkrétní partnery pro svého obchod.zákazníka mezi nejznámější prostředníky patří: 1. maloobchod = zahrnuje nákup od velkoobchodu nebo od výrobce a jeho prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli 2. velkoobchod = nakupují zboží ve velkém a ve velkém i prodávají maloobchodníkům a drobným výrobcům podle sortimentu a provozu rozlišujeme obchody: potravinářské nepotravinářské - paliva, oděvy, domácnost... obchodní domy prodej pohonných hmot zásilkový obchod přímý prodej v domácnostech leasingové prodej + údržba – VT

Profilování obchodních podniků: - oddělení od výroby a silné partnerské postavení vůči výrobě u spotřebního zboží - koncentrace firem - internacionalizace firem - budování nadnárodních nákupních centrál pro jednu fy nebo několik velkých retailerů - vytváření kooperačních sdružení malých podniků a franchising - specializace podniků - rozvoj obchodu mimo prodejní síť

21.2 Specifikace zahraničního obchodu  kritériem volby optimální obchodní metody je: o povaha předmětu obchodu o povaha trhu, stupeň organizovanosti trhu, hustota a uspořádání obch. dopravní sítě o obchodně politické podmínky  nezbytný předpokladem bylo zavedení vnitřní směnitelnosti domácí měny a dále vnější směnitelnos

21.3 Nástroje státu v oblasti zahraniční obchodní politiky  Nástroje o

autonomní – cla a netarifní nástroje 60

www.thunova.cz


o smluvní – dvoustranné či mnohostranné  clo = veřejná dávka, kterou vybírá státní orgán za zboží přecházející celní hranice státu  druhy cel:dovozní, vývozní, antidumpingová, vyrovnávací (vyrovnání subvence poskytnuté na zboží), odvetná  Druhy sazeb pro cla dovozní: o všeobecná – u států, kde nejsou žádné smluvní vztahy o smluvní (GATT) – smlouvy o vzájemném poskytování celních výhod o preferenční – EU, nižší než smluvní, vůči určitým rozvojovým zemím  netarifní nástroje - kvantitativní restrikce (dovozní a vývozní licence), zdravotní, ekologické požadavky  proexportní politika: - finanční pomoc pro exportéry - technická pomoc - informační a poradenské služby pro exportéry - oceňování exportérů

21.4 Podniky cestovního ruchu  cestovní ruch představuje jednu z forem uspokojování potřeb lidí v oblasti odpočinku, poznání, sportovního a kulturního vyžití, seberealizace, styku s lidmi.cestovní ruch  z hlediska charakteru a míry závislosti svých výkonů na cest. ruchu členíme podniky na: o vlastní podniky cestovního ruchu, sem patří:  podniky, které se zabývají tvorbou a realizací služeb přímo uspokojujících potřeby a poptávku účastníků cestovního ruchu: hotely, lázně, lanovky, vleky, horská služba  podniky zprostředkovatelských služeb: cestovní kanceláře¨  smíšené: hotely a cestovní kanceláře o ostatní podniky cestovního ruchu – směnárny, restaurace, obchody

21.5 Specifika činností v obchodní firmě  obchodní firmy - přímý styk se zákazníkem, sezónnost poptávky, poskytování služeb a jejich okamžitá spotřeba, nevýhodné pracovní směny, záměrné ovlivňování zákazníka

21.6 Ekonomika obchodních podniků  výnosy obchodních podniků tvoří z převážné části tzv. obchodní rozpětí (marže, rabat) tj. rozdíl mezi prodejní a kupní cenou zboží  vyjadřuje se jednak relativně (procentní přirážkou ke kupní ceně nebo srážkou z PC) jednak absolutně  činnosti obch. podniku vyvolávají náklady  zisk je cíle veškerého podnikání – slouží jako základní zdroj financování rozvoje fy, k dalším zdrojům patří úvěr

61

www.thunova.cz


22) Drobné podniky a živnosti 22.1 Význam malých a středních podniků  MSP působí ve všech sektorech a odvětvích, živnosti se orientují na řemeslnou výrobu  významnou oblastí podnikání MSP je průmysl, kde působí jako subdodavatelé velkých prům. podniků (stravování, zpracování dat, reklama atd)  nejvíce MSP v oblasti služeb

22.2 Právní úprava drobného podnikání  „živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených Ž. zákonem“  živnost je určitou eko, organizační a právní jednotkou, kterou vlastní jeden, případně několik podnikatelů, je charakteristická malým počtem zamců a omezenou kap. silou 22.3 Klasifikace drobných podniků a živností  klasifikace prof. Hruschky: o živnostenské podnikání - řemesla, obchod a cestovní ruch, služby o malé průmyslové podniky o služby a výkony, z nichž některé mají dokonce charakter hrom. výroby – McDonald  Svaz průmyslu a obchodu rozděluje: o malý podnik – méně než 100 zam, a obrat do 30 mil Kč o střední podnik - méně než 500 zam., obrat nepřesahuje 100 mil. Kč.

22.4 Drobné podnikání a vlastnictví    

charakteristickým rysem malých podniků je významná účast vlastníka fy na její činnosti velmi často jsou do chodu společnosti zapojeni i rodinný příslušníci velmi často závisí pouze na jejich dobrých/špatných podnikatelských rozhodnutích tato vrstva obyv. je označována jako střední stav (jeden ze zákl. stavebních kamenů tržního hospodářství)

22.5 Drobné podnikání a právní fy podniku  nejčastěji je živnostenských podnikáním podnik jednotlivce  při nedostatku kapitálu může získat tichého společníka  možnost vytvořit obchodní společnost či sdružení FO nebo PO (tato sdružení nemají narozdíl od obchodních společností právní subjektivitu) 22.6 Zdroje kapitálu v drobném podnikání  zdroje kapitálu jsou u kapitálových spol. dány povinný vkladem společníků, dalšími vlastními zdroji např. vytvořený zisk apod.  u drobného podnikání jsou důležitým zdrojem různé formy podpory a dotací  použití CZ je u živnostníků a malých podniků často omezené – omezená kapitálová síla  tyto podniky spíše využívají různé formy dodavatelských úvěrů, půjček od vlastníků fy 22.7 Výhody (přednosti) malých podniků  pružně reaguje na změny trhu – nejsou zatíženy velkým investičním majetkem  zdroj inovací –  tvorba pracovních příležitostí – vytvářejí podstatně více prac. míst než velké podniky 62

www.thunova.cz


22.8 Řídící a personální činnost malých podniků  rozsah činnosti vede k tomu, že jeho majitel je i řídícím pracovníkem  při řízení podniku u nich často převažuje intuice a improvizace bez znalostí zákl. eko. souvislostí  MSP jsou považovány za inkubátor podnikatelských talentů

22.9 Výhody a nevýhody provozování vl. podniku  výhody: možnost zbohatnutí, pocit svobody – vlastní pán, možnost plánování vl. podnikání a realizování ho způsobem, který se mu líbí, pracovat v oblasti, která ho baví  nevýhody: riskantnější než práce v podniku, pokud přijde o svou práci – je i zadlužen (obzvláště tam, kde ručí neomezeně), je odpovědný za své ne/úspěchy – což je stresující, tráví v práci hodně času, je ovlivněn společenský i rodinný život

22.10 Nevýhody a rizika malých a středních podniků  nízká koncentrace a malá možnost shromadňování výroby -> nemohou objednávat ve velkém množství a tím pádem nedostanou slevy, rabaty  nedostatek prostředků na propagaci a reklamu, nemají dostatek finančních prostředků na vývoj výrobků

22.11 Důvody neúspěšnosti malých podniků  příčiny krachu nově začínajících podniků: 1) nedostatek zkušeností 2) neexistence výrobní nebo obchodní strategie 3) přehnaná optimistická představa o velikosti trhu 4) podceňování volby vhodného okamžiku pro zahájení podnikání 5) nedostatek oběžného kapitálu 6) příliš nákladné zahájení podnikání 7) důsledky příliš rychlého rozvoje 8) podnikatel si plete hotové peníze se ziskem 9) špatné sídlo podniku 10) výběr a výchova lidí 11) nesprávné vedené účetnictví

22.12 Podpora drobného podnikání  podpora drobného podnikání se zaměřuje především na: a) zakládání a rozvoj MSP b) vytváření nových prac. míst c) rozvoj vědy a techniky d) zavádění pokrokových výrobků a technologií e) ochrana životního prostředí f) podpora vývozu atd.  hlavní formy podpory drobného podnikání jsou: a) poskytování úvěrů b) záruky za úvěry c) dotace d) příspěvky a finanční výpomoci e) úhrada části nebo celé výše úroků z úvěru  v podpoře hraje významnou roli ČMZRB

63

www.thunova.cz


22.13 Drobné podniky a místní státní správa  tyto podniky pracují převážně pro místní trh, proto je důležitá spolupráce a součinnost s místními orgány státní správy  rozvoj drobného podnikání může významným způsobem ovlivnit místní trh pracovní síly a v souvislosti s tím přispět k snížení nezaměstnanosti -> upevnění sociálního smíru i ke zvýšení celkové stability státu

64

www.thunova.cz


23) Podniky s mezinárodní účastí 23.1 Společné podnikání bez kapitálové spoluúčasti a) podnikání bez kapitálové spoluúčasti - obchodní zástupce – může zastupovat více firem najednou, pracuje za provizi - reprezentant – nabízí výrobky jedné fy, výběr z plného sortimentu, spolupracovníci jsou zaměstnanci fy - prodej licencí – předává její majitel zpravidla know-how a to formou předání technické dokumentace, tech. asistencí, příp.zaškolením, platí se licenční poplatek - výměnné obchody – 4 formy:  barter - nejstarší forma, bilaterální obchod zboží za zboží  kompenzační obchod - zcela nebo částečně zboží jako platba - převod na 3. osobu  obchod se zpětným nákupem – nejrozšířenější, zaplatí výrobky vyrob.poskytnutým strojem  paralelní obchod - kooperace - spolupráce mezi 2 nebo více podniky prostřednictvím smluv, podniky zůstávají právně a hospodářsky samostatné, kooperace je dobrovolná - práce ve mzdě - práce na objednávku - výrobní kooperace - kooperace v administrativní oblasti - projekční kooperace - franchising b) podnikání s kapitálovou spoluúčastí - přímé investice – zakládání, získávání podniků a poboček o pobočka podobně jako reprezentant, nabízí výrobky jedné fy, od reprezentanta se ale liší sortimentem a počtem zaměstnanců - joint ventures (společné riziko) - dva nebo více podniků zakládají práv. osobu, jejíž kapitál mezi sebe rozdělují a na jejímž řízení se spolupodílejí o může být založen i bez vynaložení investičních prostředků o sleduje tyto cíle:  proniknutí na zahraniční trhy  dosažení vyšší rentability než při podnikání v tuzemsku  zabezpečení návratnosti vložených prostředků  bezpečnost investování  likvidita podnikání

23.2 Joint ventures (podniky se zahraniční majetkovou účastí)  je představována PO s hospodářskou činností, které mají sídlo na českém území, pokud se na jejich založení nebo po tomto založení na jejich podnikání podílí zahraniční účastník  dle platných právních úprav je podnik se zahr. majetkovou účastí považován i takový podnik, který zakládá nebo se na jeho podnikání podílí výlučně zahraniční účastník  zahraniční majetková účast může mít podobu: o věcí movitých, nemovitých o akcií a ostatních forem účastí na podnicích o pohledávek a práv vyplývajících z jakéhokoliv plnění  výše podílu zahraničního účastníka je věcí dohody smluvních stran  vznik, právní forma, právní poměry a zánik podniku se řídí českým právem  nejčastěji a.s. a s.r.o. 23.3 Nadnárodní podniky  důvody zavádění výrob v zahraničí: 65

www.thunova.cz


o nasycení současných trhů o možnost obejít celní bariéry o možnosti lépe se přizpůsobit potřebám trhu o nižší úroveň mzdových nákladů o mírnější legislativa v oblasti ekologie atd.  růst velikosti nadnárodních podniků bývá označován jako globalizace světového hospodářství, při které národní státy nejen ztrácejí vliv na velké firmy, ale stávají se na těchto firmách závislými

66

www.thunova.cz


24) Podnikání ve zdravotnictví 24.1 Specifika zdravotních služeb -

provozování zdravotních služeb je spojeno s následujícími specifiky: - PT činnosti -zabezpečit prevenci, udržení či obnovení zdravotního stavu - vztah zákazník (pacient) – lékař - zájem o službu není motivován potřebou, ale nutností - vztah lékař – pacient, kdy lékař obvykle nemůže odepřít poskytnutí služby pacientovi -

úhrady za poskytované služby - bez přímé úhrady od osoby - s přímou úhradou od osoby - kombinace dvou předchozích metod

-

za posledních 30 let se náklady na zdravotnictví zdvojnásobily a současný roční přírůstek je až 10%. Příčiny jsou: - stárnutí populace - rychlý rozvoj technologií – nové a dražší přístroje a léky - sociálně ekonomické příčiny – civilizační choroby, nezaměstnanost - nárůst administrativních nákladů a vzrůstající ceny ostatních vstupů

-

v současnosti se zdravotnická zařízení ocitají v deregulovaném prostředí spojeném s ekonomickým rizikem. Zdravotnická zařízení proto musí: - změnit chování z role administrátora zdravotnic. služeb na aktivnější úlohu manažera - prosadit ekonomické aspekty jako nedílnou součást rozhodování

24.2 Specifika podnikání ve zdravotnictví -

založení soukromého zdravotnického zařízení - provozovatelem může být PO (obec, firma) i FO - odborná způsobilost buď přímo provozovatele (lékaře),v př, je-li provozovatelem FO bez o.z nebo PO,musí ustanovit odborného zástupce, kt již touto způsobilostí disponuje - provozovat zařízení lze jen na základě oprávnění, ta je při splnění všech podmínek vystavena na základě žádosti o registraci

-

technické a hygienické požadavky na provoz zdravotního zařízení - technické požadavky – stanoveny na základě různých ukazatelů, určují technické parametry zdravotnického zařízení (velikost ordinace a čekárny, výška stropů, WC, skladové prostory, bezbariérový přístup apod., kanalizace, vytápění) - hygienické požadavky – respektování hygienických požadavků při příjmu nemocných a jejich vyšetřování a některých požadavků na provoz zdravotnických zařízení – izolace nemocných, úklid, likvidace bioodpadu

-

pojištění soukromého zdravotnického zařízení - zaměstnává-li provozovatel soukromého zdravotnic zařízení alespoň 1 zaměstnance,je povinen uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu. To poskytuje pojištěnému právo úhrady náhrady škody vzniklé jinému subjektu (pacientovi) na zdraví v souvislosti s poskytováním zdravotní péče či provozem zdravotnického zařízení. 67

www.thunova.cz


- vedle toho mohou lékaři-podnikatelé využít řadu komerčních produktů,kt kryjí ztráty vzniklé z různých případů podnikatelských rizik, např. krádeže, živelní pohromy, pojištění

24.3 Ekonomika a management zdravotnických zařízení -

marketing zdravotnických zařízení a) pasivní (hledat zákazníky pro existující zboží) b) aktivní (vlastní podnikatelské aktivity jsou založeny na potřebách zákazníků zjištěných analýzou trhu) - přímá reklama nebo inzerce z.z. je zakázána - nepřímou reklamou může být pořádání odborných akcí (seminářů, konferencí) - cílem marketingu zdravotnictví je analýza trhu, demografická struktura potenciálních zákazníků, znalost konkurence a pozice v regionu (dostupnost, perspektivy v regionu, sezónnost, dosah CR apod.)

-

musí být kladen důraz na management kvality- kvalita zdrav péče, informovanost pacientů

-

ochrana osobních údajů a statistická služba - povinnosti zaměřené na ochranu osobních údajů vyplývají z právních předpisů – lze shromažďovat jen data o pacientech léčeních v daném zařízení, musí se vztahovat pouze k výkonu zdravotnické péče, zabezpečení dat musí mít komplexní charakter

-

zdravotní informační systémy informatizace není ve zdravotnictví dostatečně rozvinuta může být použita při řízení a správě zařízení a terapeutických procesech (databáze, výsledky, statistiky)

68

www.thunova.cz


25) Ekonomika sportu 25.1 Pojem sport -

název z latinského „disportare“= bavit se, příjemně trávit volný čas je jednou ze složek tělesné kultury (vedle TV a pohybové rekreace) dle úrovně se dělí na masově rekreační, výkonnostní a vrcholový

25.2 Institucionální klasifikace sportu - z pohledu typologie statků nalezneme ve sportu statky veřejné, privátní a nejčastěji smíšené - institucionalizovaný sport - součást veřejné ekonomiky - školní, komunální a dobrovolný organizovaný sport - profesionální sportovní kluby fungující na principu obchodních společností patří již do komerční sféry - neinstitucionalizovaný sport - součást privátního sektoru – spojen s výdaji domácností - zahrnuje i subsystém diváků a sázkařů – sportovní sázení je v některých státech ekonomicky významným jevem

25.3 Institucionální rámec sportu 1) sport organizovaný v rámci veřejného sektoru státní správou a samosprávou 2) sport organizovaný v rámci dobrovolných sportovních federací 3) sport organizovaný v rámci olympijského hnutí ad 1) funkce státu jsou vytvořit legislativní podmínky pro rozvoj sportu a zabezpečit povinnou TV na školách, v armádě, policii apod. ad 2) dobrovolný organizovaný sport by měl vytvářet podmínky pro občana – sportovce, který se chce sportu věnovat především ve svém volném čase. Je organizován v občanských sdruženích od sportovních oddílů až po mezinárodní sportovní federace s celosvětovou působností ad 3) olympijské hnutí je specifický institucionální subsystém, který zabezpečuje jednou za dva roky OH. Stabilními subjekty:Národní olympijské výbory a Mezinár. olympijský výbor

25.4 Makroek. model toků statků a finančních toků ve sportu v ČR -

ekonomicky lze na sport pohlížet jako na národohospodářské odvětví, které samo produkuje hodnoty, ale zároveň vyžaduje specifické prostředky

sport má- trh sportovních produktů-poptávají se a nabízejí služby-sport. soutěže, aktivity ve volném čase - trh sportovních faktorů – sportovní zařízení, trenéři, rozhodčí, sami sportovci - trh kapitálu -

účastníci sportu vytvářejí stranu poptávky po sportu. zájem o sport vyvolává výdaje na sport, které jsou spotřebovávány stranou nabídky. Poptávka a nabídka se neustále vyrovnávají. 69

www.thunova.cz


sportovní akce=prvkem modelu, který uspokojuje poptávku: - akce s převahou pasivních účastníků (diváků)-olympiády,MS, ligy- znakem je mediální přitažlivost - akce s převahou aktivních účastníků- městské maratóny, bývalé spartakiády aktivní účastníci sport mohou svou poptávku realizovat v řadě forem: - neorganizovaný sport-účastníci si sami organizují sportovní aktivity – neformální malé skupiny (rodina, přátelé). Velmi rozšířené - organizovaný sport-formální skupiny, sportovní kluby (TV jednoty) - komerční sport – realizace v zařízeních k tomu určených (fitcentra) - školní TV -

sportovní sázení=důležitým finančním zdrojem pro sport. Organizační začlenění je různé, nejčastěji se vyskytuje ve formě státního monopolu. U nás je v současnosti podnik SAZKA a.s. občanských sdružení. stát je poskytovatelem finanční podpory sportovním federacím, krajské a obecní samosprávy financují sport přes provoz základního a středního školství a sportovní infrastruktury (sportoviště) sport infrastruktura-ve většině zemí zEv je záležitostí místních samospráv.U nás 2/3 majetku sport infrastruktury v rukou sport klubů,což vyvolává napětí v hospodaření klubů. dalším zdrojem financování sportovních klubů jsou zdaňované příjmy z jejich vlastní výdělečné činnosti

25.5 Podíl sportu na HDP a výdajích -

podíl na konsolidovaných veřejných výdajích je 0,4-1,7% podíl na přímých (tj. bez sázek) spotřebitelských výdajích je 1-2%, na nepřímých pak 3% podíl na HDP je 1,5-2% podíl na zaměstnanosti je 1,5%

25.6 Více zdrojové financování sportu, tvorba peněžního fondu -

amatérský model – ASSL – členské příspěvky, příjmy ze vstupného (dary, sponzoring) profesionální model – SSSL – příjem ze vstupného, sponzoři, prémie za umístění. se vstupem televize a vlastníků klubů se přechází na model MMMMG – globální média, magnáti (vlastníci klubů), obchod

25.7 Specifika ekonomiky českého sport. klubu a základní právní rámec -

-

české sportovní organizace vycházejí ze základních právních norem jako je Ústava, občanský zákoník, živnostenský zákon, daňové zákony a zákon o podpoře sportu příjmy TV jednot můžeme dělit na: - příjmy z hlavní a vedlejší činnosti - příjmy zdaňované a nezdaňované - příjmy vlastní (vznikají z aktivity klubu) a vnější výdaje se člení na: - přímé - výdaje na TV a sport,na soustředění a vzdělávání,mezinárodní styk - nepřímé výdaje na hospod(doplňkovou)činnost, na provoz TV zařízení, investice

70

Obsah 1) Podstata podniku a podnikání Podnikání a podnik Právní úprava podnikání ) Okolí podniku

Recommend Documents