03/10
SPOLEČENSTVÍ LÁSKY, VÍRY A NADĚJE, VE KTERÉM JE KAŽDÝ DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ BOŽÍ MOZAIKY.
638 slov na březen
NEDOPŘEJ HŘÍCHU ANI Ň! John Wesley (anglo-americký kazatel a zakladatel metodismu) poprosil během svých oxfordských studií svou maminku, aby mu poslala dopis, v němž mu popíše, co je to hřích. Čekal seznam plný toho, čemu se vyhnout nebo co je naopak ještě dovoleno. Když však otevřel matčin dopis, četl následující slova: „Drž se tohoto pravidla: cokoliv ti oslabuje rozum, narušuje citlivost tvého svědomí, zastiňuje porozumění Bohu nebo od tebe odnímá zalíbení v duchovních věcech, zkrátka cokoliv zvyšuje sílu a autoritu tvého těla nad tvou myslí (nad tvým duchem), je pro tebe hříchem, ať už je to samo o sobě jakkoliv nevinné.“ Myslím, že i král David by nad moudrostí Wesleyho maminky pokýval souhlasně hlavou. Sám svůj postoj k hříchu „vypsal“ Bohu například ve 101. žalmu. Vezměte si do ruky tužku a zkuste si schválně to, co jsme udělali před časem na skupince u Matoušových: označili jsme si slova, která k nám výrazně mluví a přemýšleli jsme a povídali jsme o tom, proč právě tahle slova… Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě. Davidovi nestačí jít po správné cestě, ale záleží mu také na tom, jak po ní kráčí – obezřetně. Příslovce, které evokuje, že to stojí nějakou práci, že je třeba dělat to pořádně, přemýšlet u toho, nebýt zbrklý. David udělal rozhodnutí, že se bezúhonně nebude chovat pouze na veřejnosti, ale i ve chvílích, kdy ho nevidí nikdo z lidí – v soukromí, u sebe doma. Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu. Jaké máme vzory? Čím se sytí naše mysl a srdce? David měl jasno v tom,
kdo mu vzorem nebude. I když usiloval o svatost, neznamená to, že nikdy neupadl. Je ale rozdíl mezi tím upadnout a něčemu propadnout. David se rozhodl, že to nevzdá, ale že z hříchu vždycky vstane, chytaje se Boží ruky. Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem. David nechce mít s hříchem společného ani ň! Chce být od něj, co nejdál. Bible21 překládá Davidovo vyznání těmito slovy: Nechci se vyznat v ničem zlém! Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. Všimli jste si toho, že celý žalm je doslova nabouchaný aktivními slovesy?! David jen útrpně nečeká, až někdo převezme iniciativu, ale s (po)mocí Božího ducha vyhlašuje hříchu válku. Když je potřeba
umlčet pomluvu, jde do toho. Když je potřeba vypnout rozkoukaný film, jde do toho. Když je potřeba zavřít rozečtenou knížku, vypnout internetovou stránku… cokoli ho chce svést k hříchu, umlčí to, skončí to! Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. David neřeší jen to, co do jeho života nepatří. Aktivně hledá to, co ho dobrým způsobem ovlivní, co mu poslouží. Jací jsou tvoji služebníci, kteří tě povzbuzují na cestě za Bohem? Možná je najdeš ve svojí knihovně, audiotéce či videotéce… Nejspíš jsou mezi tvými přáteli z masa a krve. Víš, kdo to je? Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností. Finále žalmu upozorňuje, že boj o posvěcení je bojem každodenním. A začíná hned z rána, protože jakmile se probudíme, už nám na záda dýchá Nepřítel, který mluví a mluví, aby nás přemluvil k tomu, abychom se vydali cestou, která Boha obchází. David všechny tyhle hlasy umlčoval. Můžeme udělat stejné rozhodnutí! Johna Wesleyho trápilo, co je hřích. I král David to řešil. Máme stejnou potřebu? Co takhle začít testovat hranici mezi tím, co do svého života pustit a co už ne?! Co zkusit třeba následující test: pokud se nemůžeš sklonit a upřímně Bohu poděkovat za film, hudbu, zpravodajství nebo román – poděkovat mu za to, na co se díváš a co posloucháš, pak věz, že je pro tebe taková aktivita nesprávná. Pak je potřeba ji umlčet! V Kristu váš Jakub Limr ve spolupráci se skupinkou Jirky Matouše
abyste byli v obraze
DOPIS Z RADY KS V ČR & INFO ZE SBORU KSHK Tradičně na tomto místě nacházíte zpověď někoho ze sboru. Protože jsme ji tentokrát neměli do redakční uzávěrky k dispozici, můžete se na ni těšit v květnovém čísle (dubnová Mozaika totiž přinese interview poměrně netradiční). Následují informace z dění v KS v České republice, stejně jako střípky z královéhradecké Mozaiky.
3. aby církev (KS) byla vždy „přístavem“ pro všechny skupiny lidí
DOPIS RADNÍCH KS V ČR
7. vanutí Ducha svatého na bohoslužbách a na domácích skupinkách
Milí bratři a sestry, uvědomujeme si, že období, ve kterém žijeme, je náročné a „tlaky“ a pokušení se stupňují. Ďáblu se namnoze daří zasít zrnko nedůvěry nebo lži, někdy do společenství, jindy do staršovstva a jindy do manželství. S lítostí vidíme, že duch rozdělení v těchto oblastech často vítězí. Chceme Vás povzbudit a posílit Slovem Pravdy: „Bojuj dobrý boj víry“. Povzbuzujte a napomínejte se navzájem, hledejte obecenství, aby se právě ono semeno zlého neusídlilo ve Vašem srdci. Vždyť Slovo říká: „Dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Tak tedy, moji milovaní bratři, buďte pevní, nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle, vědouce, že vaše námaha není v Pánu zbytečná.“ (1.Korintským 15,57-58) Právě z důvodu, že mnozí sourozenci v KS zakoušejí zápasy, rozhodli jsme jako Rada a vyhlašujeme na den Letnic půst pro celá Křesťanská společenství. Sjednoťme se v půstu a modlitbách za celá KS. Tématem ať je „Čerstvé vanutí Ducha svatého“ v našich společenstvích. Modlete se za: 1. vaše vedoucí a žehnejte jim, aby rostla jejich víra a
• aby obstáli v tlacích a zkouškách a vyrostla jejich vytrvalost
• ať jsou horliví a smělí v následování
4. oheň Ducha svatého pro zvěstování evangelia v každý čas a na každém místě 5. bratry a sestry, ať se umíme napomínat v lásce i pravdě a povzbuzovat od lenosti 6. všechny vlažné a zahleděné do tohoto světa, ať se jejich oči otevřou
8. povstání zástupu modlitebníků, přímluvců a bojovníků Přečtěte v tento den ve svých shromážděních pasáž z Joela 2,12-19 a vyhraďte i při bohoslužbách zvláštní čas na modlitby. Modlete se a žehnejte také nejbližším sborům KS na všechny světové strany, ať se tento den propojí žehnáním napříč celou naší zemí. Budeme rádi, když nám potom napíšete, jak jste tento modlitební den prožili ve Vašich společenstvích. BOHOSLUŽBA NA SVÁTEK LETNIC Je to už delší čas, co jste si mohli ve sborovém zpravodaji přečíst, že se jednou za měsíc scházejí pastoři KS z oblasti Praha – město, Nymburk, Pardubice, Kutná Hora, Jičín, Turnov a Hradec Králové na jakousi regionální pastorálku. Sdílejí se spolu, modlí se spolu a celé tohle společenství umožňuje, že jeden za druhým stojí. Petr Plaňanský (KS Nymburk) nás oslovil s nápadem uspořádat společnou bohoslužbu o letnicích. Prakticky by to vypadalo tak, že by se do Hradce Králové sjeli sourozenci z dalších sborů a společně bychom slavili letniční shromáždění. V kontextu dopisu z Rady KS tahle myšlenka nabývá ještě dalšího rozměru. O uspořádání shromáždění ještě není definitivně rozhodnuto, proto vás budeme dále informovat. Letnice v r. 2010 připadají na neděli 23. května.
Pána Ježíše
• ať jsou věrní v pravdě a laskaví ve slovech i činech
• ať slyší Slovo Pána a Boží lid uvádějí na čerstvou pastvu
• ať dobře spravují své rodiny a dobře nakládají s časem
• přikryjte je svými modlitbami před selháním a odpadnutím 2. každého jednoho, aby rozpoznal a naplnil Boží vůli a povolání ve svém životě
INFORMACE ZE SBORU O prvním únorovém staršovstvu jste byli informováni předchozí měsíc. Ne všechna staršovstva se zabýváme sborem jako takovým, ale někdy pozveme na staršovstvo ty, kteří něco řeší, například ve službě či v rodině. Takové bylo druhé únorové setkání staršovstva. Na začátku března jsme měli setkání sborových vedoucích. Kromě společných chval a modliteb jsme povídali. Jednak
jsme komentovali Jakubův dopis pro vedoucí, jehož hlavním tématem bylo jeho omezení mimosborových aktivit (TWR, mimosborová kázání atp.) minimálně do prázdnin, aby se mohl s daleko větší intenzitou věnovat vedoucím ve sboru. Jedním z konkrétních kroků bude například scházení se s jednotlivými vedoucími na oběd 1x měsíčně, abychom byli víc v osobnějším kontaktu. Máme také naplánovaná společná setkání vedoucích, kam čas od času pozveme hosta zvenčí (Lukáš Targosz, Marek Prosner aj.); na květen uvažujeme o dvoudenním výjezdu mimo HK. Šířeji jsme se zabývali otázkou častého pocitu samoty, který prožívají lidé na nedělních shromážděních. Kromě lidské příčiny a její nápravy, chceme před Bohem hledat příčiny duchovní, proto jako vedoucí chystáme modlitby s půstem. Na závěr setkání měl Jakub krátké biblického zamyšlení z 1. kapitoly knihy Jozue. Hned dvakrát se zde opakuje, že Mojžíš je mrtvý. Nějaké dobré věci z minulosti umřely. Bůh chce, abychom si jich vážili, ale nechce, abychom stáli na místě a pasivně je oplakávali. Jozue dostal za úkol vstát a jít a vést Boží národ směrem do budoucnosti, kterou Bůh připravil. Jakub se také dotkl tématu odpuštění, bez kterého nejde jít dál; posilování Božího obrazu v sobě skrze Bibli, modlitbu a chválu. Varoval také před podlehnutím pokušení izolace – Jozuův příběh ukazuje, že vítězství lze dosáhnout pouze, je-li Boží lid v jednotě a bojuje společně. SBOROVÉ ÚČETNICTVÍ - LEDEN 2010 Příjmy celkem (desátky + sbírky)
36 448
Výdaje celkem
35 475
Pronájem Hrubý plat pastora Dary Režie kanceláře (tisk, kanc. potřeby atp.)
10 806 20 000 1 500 3 169
Rozdíl = příjmy - výdaje
+ 973
Zůstatek 145 442 (hotovost + bank. účet k 31.1. '10)
Starší sboru
pastýřský list
ZBYTEČNÝ STRACH Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Jan 5,24 Minulý měsíc jsem se věnoval věčnosti a stejně tak se tomuto tématu věnuje Petr Kácha během svého kázání na březnovém celosborovém shromáždění KS Praha. Je to důležité téma a považuji ho za tolik aktuální, že mu věnuji ještě tento článek. Pán Ježíš se během svého pozemského života věnoval mnoha praktickým věcem. Odpovídal na otázky, které si lidé skutečně kladli. Zázraky, které učinil, nebyly samoúčelné, ale činil je proto, aby kromě zjevení Božího království pomáhal lidem. Nevznášel se nikde v oblacích, ale žil každodenním praktickým životem. Přes to všechno ale nenechával nikoho na pochybách, že hlavní důvod, proč přišel, bylo smíření stvoření se Stvořitelem a tedy mimo jiné vyřešení otázky věčnosti. Tomuto tématu se věnoval i během kázání v páté kapitole Janova evangelia. Tyto řádky píši v den, kdy bylo zveřejněno doporučení Lékařské komory ohledně péče o nevyléčitelné pacienty. V tomto dokumentu je mimo jiné prohlášení, že lidský život je konečný. Samozřejmá skutečnost, na kterou se někdy lidé snaží zapomenout. Lékařská věda tolik postoupila a průměrný lidský život se dramaticky protahuje. Lidé ve věku sto let by měli během několika let přestat být výjimkou. Přes tyto skutečnosti ale všichni víme, že náš pozemský život skončí. Možná po více než sto letech, ale mnohým skončil i po několika desítkách let nebo ještě rychleji. Smrt se k nám blíží každým dnem našeho života. A pro satana je smrt mocnou zbraní. Udržuje nás ve strachu. Z toho, že život skončí. Že některé věci už nestihneme. A také mnoho lidí trápí to, co udělali špatně. Protože se smrtí se blíží i soud lidského života. Pán Ježíš věděl o tomto strachu a reagoval na něj. Stačí jediná věc k tomu, abychom
se nemuseli bát smrti, která je kolem nás a blíží se i k nám. Nemuseli se bát zmaru a toho, že všechno nestihneme. Stačí slyšet to, co Ježíš říká a věřit tomu. Potom máme věčný život. A nejdeme na soud. Je zbytečné se bát a satan ztrácí svou nejmocnější zbraň. Pokud se nebojíme smrti, satan nemá čím nás přetáhnout na svou stranu. A nebojíme se ani soudu. Protože věříme, že díky Kristově oběti už na soudu nebudeme stát. Proč zmiňuji tak známé věci? Protože s těmito známými věcmi často nepočítáme. Mnohdy se i po letech nevyrovnáváme se svými selháními. Znovu a znovu prožíváme pocity viny z věcí, ze kterých jsme činili pokání. Znovu a znovu bojujeme s pocity méněcennosti, malomyslnosti a zmaru. Jakoby nás čekalo odsouzení za naše skutky. Jako kdyby tento život byl tou jedinou realitou, která nás čeká. Má to ale takto skutečně být? Pán Ježíš vstal z mrtvých a to změnilo perspektivu našeho života. Bůh hodil naše hříchy za hlavu a už na ně nevzpomíná. To není nějaké náboženské vyznání, ale realita. Máme Kristovu spravedlnost, už nežijeme ve smrti, ale přešli jsme do života.
FOTOSHOW: EVROPSKÉ PROTIKLADY FUERTEVENTURA VS. IRSKO 19. března 2010 od 18:30 hod.
„Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.“ Jan 5,25 Perspektiva toho, co je před námi, dává jistotu pro náš život. Víme, že nám nic neuteče. Tím, že jsme uvěřili, jsme využili té největší nabídky, která do našeho života mohla přijít. Pokud ostatní mineme, může to být krátkodobá ztráta, ale z hlediska věčnosti je to zanedbatelné. Když žijeme ve víře, není v našem životě prostor pro strach. A tam, kde není strach, je radost, láska a pokoj. Věci, které tolik chybí v současném světě. Věci, které přitahují ostatní. Věci, které odlišují občany Božího království od občanů tohoto světa. Pokud chybí v našem životě, je to možná tím, že jsme ztratili perspektivu věčnosti, že se více těšíme na jiné věci, než na život v realitě Božího království. Čtěme Boží slovo a nechme se povzbudit tím, co nám říká. Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha. Ilustrační obr.: Mateusz Stachowski.
Přijměte pozvání Ivana Růžičky do KD Médium (salonek č. 10) a vezměte s sebou i své přátele na povídání spojené s občerstvením
obrazem ze života sboru
DOROSŤÁCKÁ VÍKENDOVKA: POLÁRNÍ EXPEDICE 1
2
4 3
5 6
12. - 14. února 2010
Popisky k obrázkům: 1) Vlajka „Snow Eagles (sněžní orli); 2) Celodenní výprava na sněžnicích; 3 - 4) Ranní otužování; 5) Následné rozmrazování; 6) Přeprava „zraněného“
obrazem ze života sboru
JONÁŠ ANEB DOROSŤÁCI NA CESTĚ DO NINIVE
WWW.24.KAES.CZ
ze života sboru
BABINEC ČILI DÁMSKÝ KLUB Zdeničko, zaslechla jsem, že se u tebe doma čas od času koná ‚kreativní večer‘. Můžeš nám prozradit něco bližšího? Nevím, jestli se to dá nazvat zrovna takhle honosně :) Spíš je to setkání žen a dívek, které si k posezení u kávy a čaje přinesou svoji ruční práci, na které zrovna pracují. Povídáme si a nezahálíme u toho. Jak to celé začalo? Myslím, že prapůvod těchto sešlostí vznikl už hodně dávno, v mé hlavě. Inspirovala jsem se asi v hluboké minulosti, kdy se takhle setkávaly ženy v domcích a třeba draly peří nebo šily a vyprávěly si u toho, byly spolu a sdílely se se svými starostmi a radostmi. Vždycky mi to bylo blízké. Prostě jsem chtěla zkusit, jestli je to možné i v naší uspěchané době. Jak často a kdy se scházíte? Jak zjistím, že se bude konat další setkání? Zatím jsme se sešly jenom několikrát a vždycky po předchozí domluvě. Nemáme pravidelný čas a „naháníme“ se většinou SMS nebo emailem. Představovala bych si setkání jednou za 14 dní, nejspíše v pátek, ale to se uvidí podle zájmu.
Co všechno už jste vytvářely a co chystáš do budoucna? Už jsme měly korálkování, pletení, háčkování, vyšívání, ale také zašívání a přišívání záplat. V budoucnu bych ráda udělala i nějaký „kurz“, kde bychom se navzájem naučily něco, co ještě neumíme, ale někdo z nás to zvládá.Takovým mým snem je třeba výroba patchworkového ubrousku, kdy jednotlivé díly dělají různí lidé a potom se sešívají dohromady. Mohla bych se i já připojit, ač jsem naposledy něco vytvářela na ZŠ? Jistě. Stačí chuť být s námi.Vzít si můžeš třeba manželovy ponožky na zaštupování a nebo se můžeš jenom inspirovat. Co bych si měla s sebou přinést? Jakoukoliv ruční práci, kterou máš rozpracovanou nebo jenom sebe. Předpokládám, že je to příležitost především pro nás ženy a holky se setkat a popovídat, znamená to ale, že pro muže je ‚vstup zakázán‘? :) Odvážným, kreativním mužům není rozhodně vstup zakázán, naopak by to mohlo být docela zajímavé zpestření, ale nevím, jestli by se cítili mezi námi dobře.
Je to početně omezeno? Omezeno je to pouze velikostí našeho obývacího pokoje :) Zatím jsme se vždycky vešly.
Ptala se Kamila Soukupová
jak jsem to prožil
ZAPOMENUTÉ CESTY Mám za sebou skvělý týden, který jsem mohl strávit v konferenčním centru KAM v Malenovicích na konferenci pro vedoucí církví z jedenácti států střední a východní Evropy. Hlavním mottem celé konference byly zapomenuté cesty aneb návrat ke kořenům. Výborný řečník Alan Hirsch srovnával první církev popsanou v Bibli s tou dnešní západní. Na několika přednáškách a poté v diskusních skupinách se mluvilo o církvi ve střední a východní Evropě, která začátkem devadesátých let zažila obrovský boom, ale nyní pouze skomírá nebo stagnuje. Bylo hrozně zajimavý sledovat pastory a kazatele církví, jak se vážně zabývají tím, proč tomu tak je. Co mě asi oslovovalo nejvíc bylo právě srovnání prvotní církve se současnou pronásledovanou ale rostoucí církví v Číně v protikladu s tou spokojenou západní. Alan několikrát zmiňoval, že prvotní
církev byla spíše hnutím, kdežto ta současná je především organizací s budovami a vším co k tomu patří. Témat se probíralo opravdu spoustu a byl také čas na diskusi, ať už mezinárodní ve smíšených skupinách nebo ve skupinách po jednotlivých zemích. Bylo fajn taky poznat nové lidi a setkat se po delší době s těmi, co už nějaký ten pátek znám. A na co nesmím určitě zapomenout – byl to také skvělý čas, který jsem zase mohl mít s Jakubem – ať už povídání na procházce v lese, večery s drinkem Cuba Libre, koukáním na Jamese Bonda nebo prostě jen čas modliteb a povídání... Hrozně moc bych chtěl, aby všechno to, co jsem tam nabral a prožil, všechny ty myšlenky, který mě oslovily, aby nezapadly, ale mohly přejít do života... Tak snad se mi to podaří :-) Patrik Soukup
sborová dovolená 2010 Jitka Bajtalonová z hradecké Mozaiky loňskou sborovou dovolenou zhodnotila následovně: „Pro mě byla velice hezká a vím, že hodně prohloubila vztahy mezi námi. Bůh se tam dotýkal každého zvlášť, dotýkal se i dětí. Připadalo mi to jako v pohádce – být v krásné přírodě, mezi daňky, se supr lidmi a svými dětmi, chválit Boha – co víc si přát.“ Skvěle vystihla to, o čem chceme, aby naše tzv. sborovky byly: zažít intenzivnější čas spolu, kdy můžeme prohlubovat přátelství, stejně jako vztah s Bohem. Jako každý rok, i letos budeme mít hostujícího řečníka, o kterém zatím jednáme. TERMÍN čtvrtek 8.července – neděle 11.července; tj. příjezd na čtvrteční večeři, nejlépe kolem 18:00 (už ve čtvrtek začneme duchovním programem). Odjezd v neděli po obědě. MÍSTO Dříve jsme hodně jezdili do hor. Ale už loni jsme změnili destinaci a vyrazili k vodě. Stejné to bude i v r. 2010. Společná dovolená Mozaiky a spol. se uskuteční v nevšedním penzionu U Čtyřlístku v obci Hořelec nedaleko přehrady Seč (více informací o penzionu na http:// www.penzion-uctyrlistku.cz). STRAVOVÁNÍ Formou polopenze a plné penze; pro dospělé jsou: polopenze 200,- Kč, plná penze - 260,- Kč; pro děti 7-10 let jsou: polopenze - 160,- Kč, plná penze - 190,- Kč; pro děti 4-6 let jsou: polopenze - 80,- Kč, plná penze - 140,Kč. UBYTOVÁNÍ V krásně zařízených pokojích s vlastním sociálním zařízením (sprcha, WC) - cena: 700,- Kč/pokoj/noc; nebo je k dispozici několik chatiček pro 6 osob v ceně 1000,- Kč/chatka/noc (také chatky mají vlastní soc. zařízení a dá se v nich přitápět krbovými kamny). PŘIHLÁŠENÍ Na bohoslužbě KSHK si u krabice na desátky vezměte obálku „Sborová dovolená“ a vyplňte příslušné kolonky. Do obálky vložte 500,- Kč/ rodina jako zálohu. Ta je vratná při splnění dalších podmínek (viz dále). Na dovolenou je možné hlásit se do neděle 23. května '10 včetně. Do 30. května včetně je možné provést změny v rezervaci nebo se odhlásit. Později je možné přihlášku zrušit pouze ze závažných důvodu (např. nemoc), jinak se záloha nevrací. S případnými dotazy se obracejte na Kamču Soukupovou (email:
[email protected], tel.: 774 822 778)
střípky
PAVEL – JEHO PLÁŠŤ A KNIHY Plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, přines s sebou, též knihy a zvláště pergamen. (2. Timoteovi 4,13) Podíváme se na Pavlovy knihy. Nevíme, o čem ty knihy byly, můžeme jen zkusit hádat, k čemu se asi vyjadřovaly. Pavel měl pár knih, které schoval, možná zabalené ve svém plášti, a Timoteus je měl opatrně přinést. I apoštol musí číst. Někteří z našich ultra kalvinistických bratří si myslí, že služebník, který čte knihy a studuje pro svá kázání, musí být žalostný příklad kazatele. Člověk, který přijde na kazatelnu a tvrdí, že právě na tomto místě získal svůj text a pak mluví jakoukoli hloupost, je vzor mnohých. Pokud nebude hovořit bez toho, aby si vše předem rozvážil, nebo aspoň bude předstírat, že to tak dělá, a nikdy nebude plodit to, čemu lidé říkají „jídlo z mozku mrtvých mužů“ – ó, to bude kazatel. Jak přísně je apoštol napomíná! Je nadaný, ale stejně potřebuje knihy! Kázal nejméně po třicet let, a stejně chce knihy! Viděl Pána, a pořád chce knihy! Má větší zkušenosti než většina lidí, a stále chce knihy! Byl vytržen až do třetího nebe a slyšel slova, která lidem není dovoleno pronést, a ještě chce knihy! Napsal větší část Nového Zákona, a chce knihy! Apoštol říká Timoteovi a stejně tak i každému kazateli: „Věnuj se čtení.“ Člověk, který nečte, také nebude nikdy čten a ten, kdo nikdy necituje, nebude citován. Ten, kdo nepoužívá myšlenky z mozků jiných lidí, jen dokazuje, že nemá mozek vlastní. Bratři, co je pravda o služebnících, je pravda o všech lidech. Potřebujete číst. Vzdejte se
takového množství povrchní literatury, jakého chcete, ale jak je to jen možné, studujte zdravá věroučná díla, zvláště puritánské spisovatele a výklady Bible. Jsme přesvědčeni, že ta nejlepší cesta, jak strávit svůj volný čas, je buď číst nebo se modlit. Z knih můžete přijmout mnohá poučení, která pak můžete použít jako zbraň ve službě svému Pánu a Mistru. Pavel volá: „Přines mi knihy!“ – přidej se k tomu volání. Naše druhá poznámka je, že apoštol se nestydí za to, že čte. Píše svému mladému synu Timoteovi. Někdy někteří staří kazatelé nechtějí říct ani slovo o věcech, které by mladým odhalily něco z jejich tajemství. Předpokládají, že tvorbu kázání musí zahalit důstojným ovzduším a udělat z něj tajemství, ale to je cizí duchu pravdomluvnosti. Pavel chce knihy a nestydí se říct Timoteovi, že je tomu tak, a Timoteus klidně může jít a říct to Tychikovi a Titovi, když bude chtít – Pavlovi je to jedno. Pavel je zde i vzorem pracovitosti. Je ve vězení, nemůže kázat, co bude tedy dělat? Když nemůže kázat, bude číst. Jako když čteme o starých rybářích a o jejich lodích. Rybáři z nich vystoupili. Co budou dělat? Spravovat své sítě. Jestli tě tedy prozřetelnost sklátila nemocí a ty nemůžeš učit svou třídu, pokud nemůžeš pracovat pro Boha veřejně, spravuj své sítě čtením. Jestli je ti vzato jedno zaměstnání, vezmi jiné a ať jsou ti apoštolovy knihy příkladem pracovitosti.
byly jeho vlastní pergameny, na kterých byly napsány originály dopisů, které jsou v našich Biblích uvedeny jako epištola Efezským, Filipským, Koloským a tak dále. Tedy i v našem čtení to musí být také „především pergamen.“ Ať je to především Bible. Nepřikládáte tomu doporučení žádnou váhu? Tato rada je v dnešní Anglii potřebnější než kdy jindy, protože počet lidí, kteří čtou Bibli, se zmenšuje každým dnem. Lidé čtou stanoviska svých denominací, která otiskují jejich časopisy, čtou pohledy svých vedoucích, které jsou jim předkládány v kázáních nebo v jejich dílech, ale ta Kniha, ta stará dobrá Kniha, ten pramen, ze kterého vytéká veškeré zjevení, ta je až příliš opuštěna. Můžeš chodit k lidským kalužím, pokud přitom neopustíš ten křišťálově čistý proud, jenž vytéká od Božího trůnu. Čtěte knihy, jakýmkoli způsobem, ale především svitky. Hledejte v lidské literatuře, pokud chcete, ale především zůstaňte u té Knihy, která je neomylným zjevením našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Charles H. Spurgeon Ukázka z knihy „Úsvit víry“, vydala Poutníkova četba 2010
Říká: „Zvláště pergamen.“ Myslím si, že ty knihy byly latinské a řecké práce, ale pergameny byly orientální, a možná že to byly svitky Svatých Písem nebo spíše, že to
Už tam budem?
Jako žena si ani neumíš představit, co je to za bolest přivést někoho na svět
Mně se chce čůrat!
Mojžíši, mě bolej nožičky!
Izraelci na poušti...
Eé!
