KŘEST A VÍTÁNÍ DO SBORU
Úvodník Milí spolusluţebníci na Kristově zahrádce. V rámci hledání ochotných „dárců“ pro nové volební období v našem sboru jsem byl nucen znovu promýšlet smysl a poslání církve a s tím související atmosféru, která v ní panuje. Zde ve Zlíně jsem se ocitl na československé poměry v nadprůměrně velkém sboru. Postupně objevuji jaké výhody i nevýhody má společenství tohoto rozměru. Jedna z charakteristik, které jsem si všiml je menší sounáleţitost se sborem jako celkem. Jakési vytváření dílčích skupin či větší odtaţivost od celku - a je to asi přirozené. To se pak také odráţí na úsilí jmenovacího výboru být úspěšný při oslovení dotyčných bratří a sester v konkrétní sluţebnosti. Jmenovacímu výboru uţ není připisována taková autorita jako dříve. Kdyţ byl někdo poţádán tímto grémiem, bylo to povaţováno za čest a návrh byl brán s patřičnou váţností. Dnes uţ to není pravidlem. Ano, ţijeme v době, kdy autority obecně uţ nemají takovou moc. Pokud se ale necítíme být součástí celku, pokud si chodíme do sboru jen „odpočinout“, pokud máme jiné priority, kde se chceme realizovat, budeme mít větší tendenci k odtaţitosti či ke kritičnosti, ale církvi (sboru) to moc neprospěje. Přestoţe jsou setkání jmenovacího výboru (který se v minulých týdnech scházel) důvěrná, dovolte mi pár myšlenek, které se mi následně honily hlavou. Musím říct, ţe jsem byl atmosférou a celkově jednáním jm. výboru velmi povzbuzen. Dověděl jsem se mnoho chvály a spokojenosti, která zazněla na účet mnohých bratří a sester. A tak mě to vedlo k tomu, abych vás povzbudil právě k této činnosti, která nic nestojí, ale je velmi důleţitá. Je mezi námi mnoho nezištně slouţících bratří a sester a mnozí jsou ve sluţebnostech uţ roky. Jestli něco můţe motivovat, proč slouţit dál, proč znovu jít do nových zodpovědností a závazků (kdyţ sám toho mám aţ nad hlavu), tak náš postoj nebrat věci samozřejmě. V církvi se děje mnoho krásných věcí: od dětské školky počínaje, hudební vstupy při bohosluţbě, příběhy pro děti, SŠ, výzdoba, diakonie, traktát, práce zvukařů, teplo v modlitebně, setkání mládeţe, agapé a další akce. Myslím, ţe jsme tímto servisem značně zhýčkaní. Uvědomím si to vţdy, kdyţ přichází někdo nový do církve a obdivuje toto vše, co se tu děje. Byl bych rád, abychom více oceňovali cokoliv, co se ocenit dá - jak v osobních rozhovorech, tak veřejně. Ať uţ to jsou činnosti, které jsou více na očích nebo ty podpůrné, technické a organizační. V církvi platilo heslo, ţe nebudeme moc chválit (zvlášť naše děti), aby jim to nestouplo do hlavy. Je to z hlediska výchovy a motivace chybný postoj a já vás chci znovu vyzvat, abyste děkovali, oceňovali, chválili, povzbuzovali a podporovali jeden druhého. Logicky víme, ţe tu největší odměnu za naši sluţbu a mnohé oběti máme u Pána, ale kdyţ je malá podpora a ocenění z našich řad, stejně to vede k rychlejšímu vyčerpání a někdy i ke zmalomyslnění nad tím, co člověk dělá. Prosím, proţívejme ţivot více s otevřenýma očima, učme se radovat z toho co máme, a oceňovat to, co funguje. Ano, vţdy se dá co zlepšovat, ale pokud nebude ochota ocenit a povzbudit, bude i menší motivace slouţit s větším úsilím. Tímto tedy za jmenovací výbor děkuji všem ochotným „dárcům“, kteří přijali pověření pro sluţebnosti v následujícím volebním období. Velmi si toho váţím a těším se na další spolupráci. Kazatel Martin Ţůrek
Rozhovor Bylo to velmi povzbuzující Dnešní rozhovor pro náš časopis vznikl s jedním z mladých muţů – jestli jej tak mohu nazvat. Moţná, ţe se cítí být spíš ještě „hochem“ neţ muţem, jenţe postava, rozum, svaly a další věci jej - alespoň pro mne - staví do pozice mladého muţe. Velká – skoro drtivá většina jej zná od nejútlejšího věku. Nahlíţeli jsme na něj, kdyţ jej hrdí rodičové v kočárku přivezli poprvé, podruhé, potřetí ….. do tehdy ještě evangelického kostela. Je třetím synem svých rodičů. Později k němu přibyl ještě čtvrtý klučík. Asi je jasné, ţe nemůţe dnešní rozhovor být s nikým jiným, neţ s Matějem Slováčkem. Jenţe Matěje známe spíše jako Matesa, Skelpu, Matýska …. . A proč rozhovor s někým, koho dokonale známe? Opravdu víme všichni, co si myslí, co dělá, jak proţívá svou současnost? A ještě jeden důvod. Před pár týdny se pro všechny z nás stal bráškou, skrze smlouvu s Pánem Bohem. O svém křtu se Matěj v tomto rozhovoru vyjadřuje v duchu nadpisu rozhovoru a myslím, ţe i my jsme tento křest vnímali jako povzbuzující večer. Původně zde měl být rozhovor i s jeho bráchou Štěpou, ten to však nestihl. Já ale pevně věřím, ţe brzy se i o něm něco nového dozvíme. - Představovat tě nemusím. Odkud a z jaké rodiny pocházíš, všichni víme. Většina vás zná od prvních dní života. Ale přesto – jaké první vzpomínky na sbor máš?
Mezi nejstarší vzpomínky asi patří sobotní školky, tehdy ještě ve starém evangelickém kostele. - Kdo ti v průběhu let, kdy jsi ve sboru vyrůstal, byl nejblíže? Je tu spousta lidí a myslím ţe jsem vţdy se všemi vycházel, ale asi nejbliţší mi byly tety Vyčánková a Bijoková. - Které období ve sboru se ti líbilo nejvíce a kdy jsi naopak moc rád do sboru nechodil? NO COMMENT - Jak se stalo, že z obecného chození do sboru jsi dospěl k rozhodnutí studovat vážně Bibli a uzavřít smlouvu s Pánem Bohem skrze křest? Uţ delší dobu jsem o tom uvaţoval, hlavně i při pobytu v nemocnici, ale rozhodující moment byl, ţe se rozhodl i brácha. - Vím, že stejně jako brácha – Steve (čti Stýv), jak mu říkáme, máš blízko k posilování a tedy tvarování svalů. Co to z tvého pohledu znamená?
Rozhovor odrostlí byste pomalu měli „nahánět“ holky. Tak co, Maťo – už sis všiml děvčat? A jak se ti současná děvčata pozdávají? Já si děvčat všiml, teď jestli si všimly ony mě Ještě mi nepřišla do ţivota taková, se kterou bych se v názorech úplně shodl, která by byla naladěna na stejnou vlnu a hlavně je důleţité, aby byla věřící, coţ v dnešní době moc děvčat není. Já si myslím, ţe by se nic nemělo přehánět. Pro mě je to takový relax. A navíc organismu trocha pravidelného pohybu určitě prospívá. - Jaké jiné koníčky máš a je třeba i nějaký tajný koníček, který ještě neděláš? Jak uţ jsi zmínil, jeden z největších koníčků je posilování, ale ještě radši mám pořádnou motorku. - Před časem tě postihly zdravotní trable. Jak jsi na tom dnes? Dnes uţ se cítím díky Pánu Bohu o mnoho lépe. I kdyţ mi dělá problém třeba se dostatečně soustředit ve škole, ale to beru jako drobnost... - Co v současnosti studuješ a co tedy z tebe bude? Plánuješ studovat i výšku jako Ondra? Studuji technické lyceum. Je to vlastně gymnázium, ale zaměřené na počítače a rýsování. Jestli chci dostat dobrou práci, budu muset zkusit i vysokou školu, nejspíš nějaký obor na UTB. - Vy všichni kluci Slováčkovi jste magnety na děti. Ale jako kluci už hodně
- Už víš, jaké máš obdarování pro církev a sbor a jak se chceš zapojit do chodu sboru? Nějaké předpoklady mám, asi hudba, ale věřím, ţe do budoucna se mnou Pán počítá i v jiných oblastech. - Co a jak pro tvou víru znamenala a znamená tvá rodina? To bylo asi to nejdůleţitější. Díky ni jsem poznal Pána Jeţíše, jaký je a ţe stojí za to ho v ţivotě následovat, i kdyţ to není vţdy úplně snadné. -Co si přeješ osobně do budoucna a co přeješ našemu sboru, církvi… Hlavně aby Pán nad námi drţel svou ochrannou ruku a aby nám dal do ţivota své poţehnání. Nikdo z nás není bez hříchu, proto přeji všem i Boţí odpuštění. - Otázka na závěr. Jaké dojmy máš ze svého křtu? Byl jsem velmi překvapen, jakou účast měl náš křest. Bylo to velmi povzbuzující a mám z toho dobrý pocit. Díky P. Matula
Seriál Cesta života Toto povídání nevzniklo formou rozhovoru, ale požádala jsem bratra Vlastimila Fürsta, aby písemně zavzpomínal na svoje mládí, léta života se svojí manželkou Jiřinkou a kazatelskou činnost. Chci mu poděkovat nejen za vzpomínání, ale také za to, že vážil cestu až k nám, a to dokonce dvakrát. Věděl, že ve Zlíně s manželkou několikrát nebudou a povídání mně chtěl doručit včas. Jsem mu za to vděčná, zodpovědných lidí, kteří umí dodržet svůj slib, si velmi vážím. Pod ochranou Nejvyššího Mně je nejlépe přidržet se Pána Boha, skládám v Pánu Bohu doufání své, abych vypravoval všechny Jeho skutky. Žalm 73,28 Výše uvedený verš vyjadřuje mé a naše rozhodnutí i poté, co jsem v kruhu svých nejbliţších oslavil osmdesáté narozeniny. Mládí Bylo to 6. června 1930, co v Opatovicích u Vyškova hlásila porodní bába tamní rodičce, mé mamince: „Tak díky Pánu Bohu máte chlapečka, který si hned prozpěvuje radostí, i kdyţ co do hmotnosti
má pouze 1 800 gramů.“ První čtyři roky jsem vyrůstal u své babičky, neboť moje maminka jezdila pracovat do Zlína do obuvnické továrny. Poté jsem se se svými rodiči stěhoval do Lhoty u Vyškova a tam jsem chodil aţ do páté třídy základní školy. Ale pak nás spolu s obyvateli z okolních vesnic odstěhovali, německá armáda z oné oblasti vybudovala největší střelnici ve střední Evropě. V Lulči moje maminka se svými zdravotními problémy hledala pomoc u lidového ranhojiče a tam se dozvěděla o biblických zásadách. Vyučoval ji kazatel bratr Drápala, maminka byla v listopadu 1943 pokřtěna a stala se v naší rodině první adventistkou. 3. března 1945 jsem byl biblickým křtem přijat do řad CASD i já. V té době jsem se také odstěhoval do Brna, kde jsem se v odborné škole stavební a u svého strýce vyučil v oboru malíř pokojů. Kaţdou volnou neděli jsem spolu s kolportéry šířil Kristovo evangelium a biblickou literaturu. V roce 1948 jsem byl místním sborem spolu se dvěma dalšími mladými lidmi poslán ke studiu na biblický seminář do Prahy. Váţně jsem ale onemocněl a musel jsem se jet léčit do sanatoria na Pleši, kde jsem byl téměř rok a půl. I tam jsem šířil biblické zásady a pravidelně jsem je studoval spolu s patnácti lidmi, které to zajímalo. Byla mezi nimi i slečna Jiřinka Procházková, která byla v sanatoriu zaměstnaná. Mezi tím byla činnost naší církve zakázána. Po léčení (jako invalidní důchodce) jsem se vrátil k rodičům na Moravu. Na pokyn zodpovědného kazatele A. Praţana jsem byl
Seriál pověřen duchovenskou péčí o spoluvěřící, nejdříve ve sboru okresu Vyškov, poté sboru Rudice, Blansko, Boskovice a diaspory Roubanina. Po povolení činnosti církve jsem se stal kazatelem sboru Prostějov. Manželství, rodina Jak jsem se uţ výše zmínil, slečna Jiřinka Procházková zůstala mému srdci velmi blízká a 15. prosince 1951 jsme vstoupili do manţelství. Letos tedy oslavíme diamantovou svatbu a je třeba říci, ţe Pán Bůh nám ve společném ţivotě velmi poţehnal. Narodily se nám tyto děti: První syn Pavel, narozen 15.2.1953, druhý syn Jiří, narozen 31.3.1956, třetí syn Vlastimil, narozen 9.1.1958, čtvrtý syn Jan, narozen 6.3.1961 a posléze dcera Ivanka, narozena 31.8.1964. Z jejich školou povinných let se v naší paměti dochovala řada neuvěřitelných zkušeností o tom, jak nás Pán Bůh chránil a jsme přesvědčeni, ţe v tomto období se formovaly v našich školáčcích důvody, pro něţ se v dospívání rozhodly pro křest. Tak se i oni stali členy našeho církevního společenství a jejich ţivoty získaly to správné nasměrování. Prvorozený Pavel své vysokoškolské vzdělání dal do sluţeb CASD. Jiří, jelikoţ státní správa mu nedovolila studovat bohosloví, působil alespoň jako laický kazatel. Vlastimil je kazatelem CASD a dodnes slouţí v moravskoslezských sborech. Je úspěšným bloggerem (píše články na internetu), jeho zamyšlení týkající se všech oblastí ţivota mají velkou čtenost a byly vydány i v knize „Pastorův blog“. Jan je kazatelem v oblasti Slezska a vězeňským kaplanem ve věznici Karviná. Ivanka je manţelkou kazatele CASD Libora Škrly, který působí ve sboru BrnoOlomoucká.
Kazatelská činnost Po svatbě jsme s manţelkou bydleli ve Vyškově a já jsem deset let dojíţděl coby pastor na Olomoucko. Bývalý kazatel Hvězdoslav Petr se totiţ „znelíbil“ církevnímu tajemníkovi, musel být rychle přeloţen a mě povolali na jeho místo. Stal jsem se kazatelem celého Olomouckého kraje, do jehoţ správy náleţely sbory Olomouc, Šumperk, Úsov, Hanušovice, Jeseník a diaspory v Mohelnici a Šternberku. Nebyla to lehká doba. Ţili jsme díky modlitebním snahám skupin našich modlitebníků v kaţdém z uvedených sborů a nebeský Otec je vyslýchal a našemu misijnímu úsilí neuvěřitelně ţehnal. Upřímně a nedočkavě jsme se těšili, ţe přijde den, kdy budou v Mohelnici a ve Šternberku zaloţeny sbory. S vervou jsme se chtěli pustit do plánovaných akcí, ale přišla zpráva, ţe dojde k výměně kazatelů. Tehdy jsem smuten předával svému nástupci 72 zájemců o poselství evangelia. Byl jsem přeloţen do sboru Přerov a tam jsme během 18 měsíců udělali přednáškové cykly na osmi místech. A to jsem do Přerova dojíţděl z Vyškova. Poté jsem byl díky „roztodivným“ událostem přeloţen do sboru Zlín (1969 – 1974) a díky trojvýměně bytů jsem se mohl i přestěhovat. A opět jsem s pomocí místního pěveckého sboru započal s řadou biblických přednášek po okolních městech. Po téměř šesti letech jsem byl přeloţen do Břeclavi. V té době jiţ tři moji synové studovali vysokou školu a jelikoţ jsem nemohl zajistit bydlení, ţádal jsem vedení MSS, zda bych mohl ve Zlíně ještě 18 měsíců bydlet, ale nebylo mně to povoleno. Byl se mnou rozvázán pracovní poměr s tím, ţe se nejpozději do dvou let do biblických sluţeb církve vrátím. Ţel, nestalo se tak. Pracoval jsem proto jako pomocný dělník v ZPS ve
Seriál Zlíně. Byl to čas pozoruhodného seznamování se se ţivotem „tam za branou“. Jsem vděčný za oněch 14 let, kdy jsem denně vídal spoluobčany tváří v tvář s jejich „břemeny všedního dne“. 6.6.1990 jsem opustil brány ZPS a vstoupil jsem do důchodového období, do „podzimu časného ţivota“. Ale nezačal jsem lenošit. Téměř denně jsem pomáhal při stavbě modlitebny a mám radost z toho, kolik jsem mohl odpracovat hodin. Nikdy jsem také nepřestal s evangelizační činností, s kázáním a zvěstováním poselství, která mi Duch Svatý zjevuje a svěřuje, aby ještě pro mnohé mohly být ku poţehnání a k radosti. A pokud jde o zázemí naší rodiny? Máme radost, ţe v této oblasti jsme obdařeni i další generací. Pokud jde o děti našich dětí, tedy o vnoučata, no představte si, je jich patnáct plus jedna. Jsou to: Katuš, Jan, Alţběta, Jirka, Barunka, Pavel, Kamilka, Vlastimil III., Lukáš, Jan, Veronika, Filip, Lucie, Lenka, Jakub a Marián (adoptovaný). Ale to není vše. Můţeme se také těšit z pravnuků. Těch máme k dnešnímu dni devět plus dva: Pavel, Ester, Daniel, Ra-
Reportáž fael, Jan, Markétka, Pavel, Tonička, Pavlínka a Marián s Vilémem (adoptovaní). Pokud se všichni setkáme u příleţitosti oslav našeho šedesátého výročí sňatku, pak bychom co do počtu mohli být samostatným sborovým společenstvím. No prosím, není to jedinečný důvod k oslavování našeho nebeského Otce? A těch důvodů v našem společném ţivotě je mnohem více. Jsou bohaté a to doopravdy není fráze. Závěr Dovolte, abych své vzpomínání ukončil slovy krále Davida: Lépe je doufati v Hospodina, nežli naději skládati v člověku. Lépe je doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech. Žalm 118,8.9 V. Fürst Děkujeme za pěkné vzpomínání a přejeme vám, milí Fürstovi, ať vás při vašem jubileu obklopí co nejvíce vašich nejbližších, ať vám Bůh žehná, dává vám zdraví a ať je vám stále nejlépe v Boží blízkosti.
„TAIZÉ“ Ve středu 23.3.2011 jsme dostali pozvání na modlitební setkání do kostela sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně. Název Ekumenická modlitba Taizé byl tak zvláštní, ţe to člověka nutilo zjistit, o co vlastně jde. Taizé je malé městečko, které se nachází ve Francii, nedaleko dálnice A6 mezi městy Chalon-sur-Saoré a Mácon.
Bylo po něm pojmenované ekumenické společenství nebo téţ bratrstvo Taizé, které má dějiny sahající aţ do roku 1940, kdy zakladatel hnutí bratr Roger, švýcarský protestant, přišel do burgundského městečka, kde zaloţil spolu s dalšími přívrţenci ekumenický muţský řád - z jedné třetiny z členů katolické církve a ze dvou třetin z příslušníků různých církví reformačního typu.
Reportáž Kaţdoročně se toto místo stává centrem mezinárodního setkání evangelické a katolické mládeţe ve stanových táborech. Ročně se tu vystřídá aţ 200 tisíc návštěvníků. Náplní jsou společné modlitby, meditace, chvalozpěvy a zamyšlení. Něco podobného nás čekalo i ve zlínském kostele. Prostor osvícený mnoţstvím svíček – nejenom na schodech před bývalým oltářem, ale i v kaţdé lavici – a společenství asi 50 lidí. Typická vůně a neopakovatelná atmosféra přispěly k tomu, ţe se člověk ocitl jakoby v „jiném rozměru“. Silné zdi kostela dokonale tlumily hluk uprostřed města a vše dohromady působilo tak citlivě, ţe nešlo neporozumět tomu, proč se právě tady chtějí lidé obracet k Bohu. Nosným prvkem modliteb Taizé jsou kromě proseb a díků i meditativní zpěvy, které z našich bohosluţeb neznáme. Přítomní je nemusí zpívat s ostatními – je to prostor pro meditaci – ale zaposlouchat se do nich, kdyţ jsou jejich součástí sólové předzpěvy, doplněné hrou na flétnu a strunný nástroj, je opravdu záţitek. Čekali jsme - podle našeho způsobu – na někoho, kdo to celé povede, ale prostor, který jindy patří panu faráři nebo pastorovi zůstal tentokrát prázdný. Všichni zúčastnění se tu setkali jen tak „před Hospodinem“... Z popředí zazníval zpěv i čtení Písma a podle programu jsme se celkem dobře orientovali v tom, co bude následovat.
Nejvíc jsme očekávali od oddílu nadepsaného modlitby. V kratších i delších ztišeních vyjadřovali přítomní své díky i prosby – tak jak seděli nebo klečeli v lavicích - do mikrofonu, který si podávali z ruky do ruky a jednotlivé modlitby oddělovaly od sebe jen věty meditativní písně. Nepředstavitelnou bázeň, pokoru, upřímnost a úctu bylo cítit v ovzduší. Ti, co tu byli, přišli jen z jediného důvodu – „komunikovat s Bohem“. Myslím, ţe něco z toho by mohlo být podnětem nebo obohacením do našich modlitebních chvil... A ještě jedna věc tam byla naprosto nová: ...TICHO... Špendlík by bylo slyšet spadnout na zem, kdyţ začal víc jak sedmiminutový oddíl, který by se dal asi nejvýstiţněji nazvat „mlčení před Hospodinem“ - obrovský prostor, ve kterém kaţdý mohl sdílet Boţí přítomnost podle svého... Na závěr jsme zpívali píseň, kterou máme i v našich mládeţnických zpěvnících – Nada te turbe – Zaţeň, co svírá. A její slova...“přidrţ se Boha, víra ti stačí“... nás doprovázely domů. Byl to úplně jiný večer, neţ všechny ostatní... Kdo chcete proţít nevšední duchovní záţitek, přijďte se na modlitby Taizé podívat příště. Ve zlínském kostele sv. Filipa a Jakuba se budou konat ještě 18.4.2011, 18.5.2011 a 15.6.2011, vţdy v 19,15hod. Slováčková Iveta
Reportáž „Veni, Vidi, Vici“
Tradiční jarní akce Ţlutavských Sov (klubu Pathfinder) - Jarní tání se letos oblékla, alespoň co se názvu týká, do tématu sportu. Význam těchto slov asi kaţdý z vás zná, ale děti uţ takovou znalost neměly. Heslo „přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem“ bylo hlavním tématem i sobotního zamyšlení Martina Ţůrka. Ve své promluvě vzpomenul autora těchto slov – Julia Galia Caesara, ale také poukázal na silnou vůli, ochotu ţivot nezabalit, kdyţ se nedaří, či zaujetí pro daný cíl ,jak to dokázal cyklista Lance Armstrong. Na příběhu Forresta Gumpa ze stejnojmenného filmu ukázal, ţe je často v ţivotě potřeba něco odhodit, zbavit se něčeho, co nás tíţí a svazuje. Závěrem ukázal na Pána Jeţíše, který se nabídl nám všem, ţe všechno ponese za nás, ţe nám v našem „závodě“ o ţivot bude pomocí. Celé dva dny však nebyly jen posloucháním, ale také tvůrčí činností. Tentokrát, asi poprvé, se v ţlutavské sokolovně sjelo 8 oddílů dětí. Domácí děvčata ze
Ţlutav časem „zestárla“, takţe jiţ jsou ostřílenými borkyněmi. Tradiční byla i účast veselských Bobrů – letos jiţ řádně omlazeni. Holešovští Tuláci také nemohli chybět a i kdyţ o sobě tvrdí, ţe nejsou klasičtí Pathfindeři, spíše tuláci, vandráci, trampové, tak jsou vţdy pro děti i dospělé obohacením. Majka Doupovcová, kterou známe z našeho sboru, přivezla svou Severku. Ţel, jak sama říká, ubývají ji členové, a tak přivezla jen 4 děti. Ale díky i za ně, vţdyť Severka je tradiční účastník Jarního tání. A pak poprvé organizovaně přijely 4 nové oddíly. Nejdál to měli z Blanska a okolí. Ono to, ţe Ţůrkovi přišli v létě právě odtamtud, není jak je vidět vůbec na škodu. Pokud jsme se neznali – tak jsme se poznali. I kdyţ aţ tak úplně neznámí nám mnozí nebyli – třeba takový Tom Trávníček, pocházející z Brodu, byl vlastně skoro zpátky doma. Z lůna Valašska přijel oddíl z Valašských Klobouk. Vedoucí René Bil byl jediným muţem výpravy, ale rozhodně mu to nevadí.
Reportáž Pravda, muţi v jeho oddíle teprve rostou. Sami si název teprve hledají, i klubovnu mají jen schovanou ve skříni. A to doslova, protoţe v pronajaté místnosti vţdy musí vše vytáhnout a pak zase schovat do té jediné skříně, kterou tam mají. Určitě jim všichni přejeme do budoucna svou vlastní klubovnu – zaslouţili by si ji. Třetím nováčkem byli děti a dospělí ze Vsetína a okolí. Děti mají zatím malé, , ale přesto se zápalem proţili celý víkend. V jejich středu ještě (zatím) mají i 3 děti Miklicových. A sami víte, jak umí být „Mikličata“ zarputilá. Tak nějak podobně zarputilí byli i jejich oddíloví „spolubojovníci“. Posledními nováčky – co se týká účasti samostatného oddílu - je naše Daleká cesta. Pod zkušeným vedením Jerryho nakonec se naši Pathfindeři stali nejpočetnější „ekipou“ celého víkendu. Navíc, ač to je k nevíře, po absolvování teprve pěti schůzek od nového vzniku oddílu, nepropadli. Před samotnou akcí všichni – děti i rádcové navlékli nová bleděmodrá trika s erbem oddílu na prsou a tak jsme jen pohledem na bleděmodrá trika často zjistili, ţe jsou všichni, nezraněni, a ţe to nejsou naši svěřenci co někde něco vyvá-
dí ( i kdyţ i oni sem tam zazlobili – ale v rámci svého věku). Sobotní oběd chutnal a okamţitě se po všem, co bylo servírováno, zaprášilo. Ale hlavně děti se jiţ těšily na odpolední minibiblickou výpravu po okolí Ţlutav. Nachystána byla trasa a na ní 10 stanovišť s úkoly. Náš oddíl se rozdělil na holky a kluky a vyrazili. Mezi oběma skupinami poletoval Jerry a „zuřivě“ fotil. My, dospělácký doprovod jsme nemohli radit, přesto nás často svrběl jazyk či ruce, abychom našim dětem pomohli. Po velmi namáhavých 2 hodinách putování jsme zmoţeni dorazili zpět do sokolovny. Jen co dětem otrnulo, uţ zase byly ve svém ţivlu. Naštěstí program pokračoval vyhodnocením soutěţe, večeří, a promítáním filmu David a Goliáš. Na závěr soboty jsme se s ní podle našich zvyků rozloučili a pak jiţ sledovali prezentace jednotlivých oddílů – prostřednictvím slova, či fotek. Samotný závěr dne byl sportovním vyţitím. Řev téměř 70 dětí se nesl tělocvičnou a sportovní aktivity měly děti nadobro „uzemnit“ ke spánku. Ţel, některé jedince ani to nezničilo, a tak jen povinná večerka ve 22.00 hod tělocvičnu a okolí utišila. Ráno, mimochodem o hodinu dřív (posun času), bylo na nebi jak vymeteno. A to předpovědi na víkend hlásily zimu a déšť. Díky Bohu, ţe se meteorologové netrefili – asi se mnozí poctivě a vroucně modlili za příznivé počasí. Po snídani se jiţ vše chystalo na dopolední hru Olympijské hry – tentokrát jako Pathympiádu. Oddíly byly přeorganizovány tak, aby v kaţdém bylo 8 soutěţících. Ţel, na to jsme doplatili my. Blansko a Severka nedaly
Reportáž dohromady 8 dětí a tak 4 děti od nás „direktivně“ posílily oba oddíly. I kdyţ se jim to nelíbilo, přesto celou soutěţ nezabalili a bojovali za nový tým. Boje při hrách byly velké; zaujetí, odvaha, vytrvalost, zmar, ale i radost z úspěchu byly na všech vidět. Naštěstí všichni se výborně bavili, a tak nějaké ty drobné chyby v organizaci a soutěţích se daly zapomenout. Jak nakonec všechny ty boje dopadly? Severka a Blansko s našimi „posilami“ uzavíralo pole pořadí. Zlatým hřebem pro náš oddíl nakonec bylo bronzové umístění. Odvezli jsme si nejen odměny a diplom, ale také jeden z pěti olympijských kruhů – jako vavřín vítězů. A tak naši klubovnu od této chvíle zdobí první - vlastně uţ druhá trofej (první je pohár z
Evangelizace florbalu). Pokud se chcete podívat, v klubovně ji najdete na čestném místě. Závěr mé reportáţe je hlavně poděkováním všem, co se na celé akci podíleli, také dětem a Jerrymu. Určitě jsme všichni rádi, ţe jsou akce pro naše děti a ony se mohou více setkávat se svými vrstevníky. Na přiloţených fotkách sami vidíte, kdo za nás bojoval. Lze jen připomenout, ţe někteří další zlínští Pathfindeři chyběli – nemoci jim nedovolily účast. A tak i pro ně jejich kamarádi přivezli trofej a spoustu dojmů a záţitků. Doufáme, ţe příští rok nás bude ještě víc a tentokrát vítězným Bobrům z Veselí vítězství vyfoukneme. Reportáţ na základě osobní účasti sepsal T&P – P. Matula
Jednota v různosti Vţdycky jsem přemýšlela o tom, proč si Pán Jeţíš vybral svých dvanáct učedníků, tak rozdílných povah, jak je to jen moţné. Postavte vedle sebe impulzivního Petra a rozváţného, klidného Jana, pochybovačného Tomáše i Jidáše, o kterém uţ Jeţíš dopředu věděl, ţe ho jednou zradí. Přesto i jemu umyl nohy a podal sousto chleba . Přetvářející Boţí láska je silou, která tvořila vesmír, ale která také dokáţe změnit i srdce a myšlení člověka. Jeţíš Kristus jako sjednocující bod v ţivotě jednoho kaţdého učedníka tehdy i dnes je zárukou, ţe je to moţné. Jak výrazné změny charakteru můţeme pozorovat na Jeţíšových učednících na konci jejich ţivota. Síla evangelia mění také ţivoty lidí, kterým evangelium neseme, ale věřím, ţe i my jsme jím postupně proměňováni.
Jak proţívá tohle zázračné sjednocování v různosti náš tým evangelistů, kteří společně pracují na zlínském záhonu Boţího pole před evangelizační akcí Mladí pro Jeţíše? Poloţila jsem jednu otázku kaţdému z nich: ,,Co ti dalo tvoje rozhodnutí dát se k dispozici a nést lidem dobrou zprávu a co ti naopak vzalo?“ Viktor Pomietlo: Rozhodnutí dát se k dispozici a nést lidem dobrou zprávu, zprávu lásky, pokoje a poznání mi dalo uvědomění si svého vlastního duchovního ţivota, ţivota praktického křesťana. Moţnost poznat se lépe vzájemně, náš charakter, coţ si myslím, ţe je velice důleţité pro jednotu ve společné práci. Nevzalo mi to nic, co by bylo podle mě potřeba říct.
Evangelizace Miro Lupták: Na začiatku som mal obavy ako budú ľudia na ponuku balíčku reagovať ale moje obavy sa rozplynuli pretoţe negatívnych reakcií nie je veľa a predsa ide o všetko a má význam pracovať dom od domu pre záchranu ľudí pre večnosť. Pri tejto práci si uvedomujem blízkosť Jeţišovho príchodu a zodpovednosť za poznanie Boţieho charakteru ktoré máme odovzdať iným aj napriek tomu ţe väčšina ľudí Boţie posolstvo neprijíma kvôli predsudkom. Zuzka Ligenzová ml.: Kdyţ se Titanik světa potápí, je snaha o záchranu lidí Pánem Jeţíšem jejich jedinou nadějí. Věřím, ţe vše, co jsem pro záchranu hynoucích ve Zlíně dala k dispozici- čas, síly i prostředky je investicí pro věčnost, jejíţ výsledky uvidíme aţ v nebi. Jsem vděčná, ţe můţu studovat ,,Boţí vysokou školu sluţby“, skrze kterou Pán mění náš charakter, abychom Mu byli podobni. To je mojí největší odměnou. Zuzka Ligenzová st.: Práce pro město Zlín mi dala radost z moţnosti podílet se na jeho evangelizaci. Vzala tzv.,,dech“. Můj údiv a vděčnost vyjadřuji našemu Pánu, protoţe vyslyšel mé dlouholeté modlitby za město Zlín a jeho systematickou evangelizaci.Děkuji Pánu za vyslyšení tak úţasným a včasným způsobem. Jsem přesvědčená, ţe jsme velmi blízko příchodu Pána Jeţíše. Modleme se za probuzení a vypuzení dalších dělníků k evangelizační práci na zlínském misijním poli, které je veliké. Dita Petruželová: Především mi to dalo ujištění, ţe Bůh o mně ví. Hledala jsem práci víc neţ rok, modlila se za smysluplnou práci a v tom, ţe jsem se mohla zapojit do evangelizace, vidím vyslyšení modliteb mých i mé rodiny. Od té doby, co
tuhle práci dělám, jsem denně závislá na Bohu, protoţe kdo mě zná, ví, ţe bez jeho pomoci bych určitě nebyla schopná zvonit na zvonky v panelácích a do mluvítek prosit o vpuštění do domu. Na to opravdu nemám. Jsem Bohu vděčná za jeho kaţdodenní podporu, za podporu celého týmu i za svoji spolupracovnici Hanku Baliczovou. Mám radost nejen z téhle práce, ale i z lidí, které potkáváme. Vím, ţe je Bůh hledá a chce je zachránit. Snad uslyší jeho volání. Díky Bohu za to, ţe nás má tak rád. A co mi to vzalo? Vzalo mi to čas, čas být neomezeně dlouho se svými dětmi, zároveň mě to ale učí zbývající čas dobře plánovat. Hanka Baliczová: Dalo mi to naplnění mého snu a duše, já strašně ráda šířím dobré zprávy. A mám tu čest pochlubit se, ţe uţ se mi za pomoci Pána Boha, Ivetky a Ditunky podařilo Pánu Jeţíši do ovčince jednu ovečku přivést. 3 lidé uţ zakouší naši křesťanskou knihovnu. Nevzalo mi to naprosto nic. Irena Perůtková: Trochu mi to vzalo soukromí, protoţe mám z bytu poměrně slušný sklad evangelizačního materiálu a taky slouţí jako útočiště všem evangelistům po dobu sluţby ve Zlíně. A co mi dalo? Dalo mi poznat partu zajímavých, obětavých lidí a přes všechnu tu různost povah se učíme ţít podle Jeţíšova vzoru. Není to vţdycky jednoduché, ale je to skvělé. Jsme různí, jak si to jen dokáţete představit, přesto jsme v tom nejdůleţitějším bodě jednotni. Díky Pánu! I.P.
Oznámení Sborová oznámení - Výbor sboru na svém pravidelném zasedání projednal bod agendy konference MSS, ve kterém jsme se měli vyjádřit k otázce pobírání finančních prostředků, jako kompenzaci za ukradený majetek v 50tých letech 20. století. Výbor sboru odsouhlasil návrh č. 2 , který je v tomto znění : Souhlasíme s přijímáním finančních prostředků od státu touto formou do té doby, dokud se nevyrovnají restituční nároky naší církve, nebo dokud nebude existovat restituční zákon, který věci dořeší jinak. Výbor následně ještě toto znění doplnil o větu - pokud by si stát nárokoval nějaký vliv na církev, odstoupit od přijímaní peněz. Toto naše rozhodnutí je jen doporučující hlas pro konferenci MSS. - Výbor sboru doporučil br. Jiřího Graclíka k částečnému úvazku v kniţní evangelizaci. - Po 14 letech dozná obnovy i malba v prostorách modlitebny. Na této obnově se budeme podílet pod vedením zkušeného profesionála v.v. . proto v neděli 8. května neprosíme, ale přímo vyzýváme všechny schopné k účasti na jarní brigádě. Ale nebudeme jen malovat, ale i po malování uklízet (proto i ţeny ve velkém počtu jsou zvány), a mnoho jiného opravovat, zkrášlovat. Takţe si namaţme svaly a hajdy na brigádu. Čas bude včas upřesněn. - Ještě před touto brigádou v sobotu – 7. května 2011 vyjedeme autokarem na slavnostní konferenční bohosluţbu MSS do Ostravy. V současnosti je z našeho
sboru přihlášeno 32 pasaţérů. Všichni, kdo jsou přihlášeni ať se neodhlašují a určitě s námi jedou. Cena cesty na osobu bude 150 Kč. - Výbor sboru také schválil osazení osvětlení před modlitebnou. Bude osazeno světlo se stmívačem, takţe jiţ nebude před sborem tma, ale budeme mít prostor před modlitebnou trvale v noci osvětlen. - Dostali jsme informaci z Korespondenčního kurzu. V současné době studuje kurzy KK 17 pravidelných studentů ze Zlína a blízkého okolí. Jsme vděční panu Bohu, ţe prostřednictvím KK jsou osloveni další lidé z našeho okolí. Je to určitě povzbuzující pro další práci mezi lidmi – zvláště v době, kdy se blíţí letní evangelizace. - Výbor sboru poţádal sociální fond Unie o finanční výpomoc pro Ligenzovy. Dále výbor rozhodl o sbírce, která proběhne v našem sboru. V souvislosti s touto události byl zaslán mail okolním sborům, ve kterém byli bratři a sestry obeznámeni se situací a moţností jak finančně či brigádně pomoci. - Vy všichni, kteří máte přístup k internetu máme pro vás dobrou zprávu. Jiţ plnohodnotně fungují webové stránky k letní evangelizaci ve Zlíně a Vsetíně. Stránky – www.zitnaplno.cz přináší informace, pozvánky, kontakty a jiné uţitečné odkazy. Takţe můţete směrovat své známé, kamarády a přátele na tyto webovky s pozváním na naší evangelizaci. Tajemník sboru
Oznámení
Od vás pro nás
Volby Kandidátka pro sborové služebnosti na roky 2011 – 2013 Výborové služebnosti Starší sboru Tajemník Hospodář První diakon Vedoucí SŠ Vedoucí mládeže Vedoucí misie
Vít Slováček Petr Matula David Bijok Alena Vyčánková Richard Mokroš Veronika Hudečková Iveta Slováčková
Ostatní služebnosti Vedoucí DSŠ Vedoucí KD Zástupce vedoucího SŠ Zástupce ved. mládeže Zástupce hospodáře Správce sboru Vedoucí zpěvu Vedoucí hudby rozpis doprovodů Vedoucí Pathfinderu Zástupce ved. Pathfinderu Zvukotechnika Traktátník
Ilona Matulová Miro a Věra Luptákovi František Krajíček st. Petr Matula Richard Mokroš, Václav Koplík Hana Pelčáková Vít Slováček Eva Šlosárková David Bijok Jaroslav Šlosárek Miroslav Lupták, Ondřej Slováček Radek Koutný Iveta Slováčková
Knihovník Hudební doprovod Diakon sálu Kronikář Oddělení zdraví Nástěnkáři Pomocníci prvního diakona
Iveta Slováčková E. Šlosárková, I. Pelčáková, D. Bijok Bogdan Shaga Petr Matula Světlana a Viktor Pomietlovi Hana Pelčáková, M. Garguláková Vlastimil Fürst, Adolf Šlosárek, Marie Mališová, Ilona Matulová, Jitka Bartolčicivá
Učitelé SŠ, DSŠ a diakoni budou doplněni po volbách dle církevního řádu. Jmenovací výbor navrhuje, aby následující volební období bylo určeno na dobu dvou let. Druhé čtení a vlastní hlasování se uskuteční v sobotu 9. dubna 2011 po dopolední bohosluţbě. H. Pelčáková – zapisovatelka jmenovacího výboru
Agapé 12.3.2011 K oslavení narozenin našich milých sester – Ludmily Červenkové, Anelky Veselé, Boţenky Navrátilové, Marie Kratochvílové, Aničky Stackeové a Antonie Doleţalové se uskutečnilo v prostorách modlitebny dne 12.3.2011 agapé. Bůh dopřál těmto sestrám doţít se devadesáti nebo i více let a naše sborová rodina z toho má velkou radost. Sestra Doleţalová nebyla přítomná, všem ostatním se dostalo blahopřání v podobě kytičky, oblíbených písní, čtení Ţalmu a krátké promluvy našeho milého kazatele bratra Ţůrka. Sestra Stackeová ve svých 98 letech přednesla básně, za které sklidila velký potlesk. Uvědomili jsme si, ţe i ve stáří lze rozdávat radost kolem sebe a potěšovat i daleko mladší ročníky. Jsme vděčni, ţe máme tyto sestry v naší sborové rodině. Jitka Bartolčicová
Od vás pro nás K čemu je dobrá Bible? Co nám můţe Bible říci v době počítačů, raket, atomových elektráren? Ve světe kolem nás se rozmáhá rakovina, infarkty, epidemie AIDS, v řadě zemí světa je hlad, válčí se. Co nám k tomu ta stará kniha můţe říci? Tak se ptá mnoho lidí, i kdyţ tuto knihu vůbec nepoznali a nic o ní nevědí. V čem je tedy velikost této knihy? Čím je Bible tak mimořádná? Proč ji noví a noví lidé objevují a mluví o ní s takovým nadšením? Bible je kniha pravdy o světě, o člověku, o tobě. Nastavuje zrcadlo, abychom na sebe dobře viděli. Ano, mluví o pravdě, která člověka přesahuje, zasahuje ho a mění, o pravdě, která je cestou i ţivotem. Je to kniha o jistotě. Je to kniha o Tom, vedle koho nemusíš mít nikdy strach, kdo bude vţdycky s tebou a můţeme se na Něho vţdy spolehnout. Mluví o Naději, je to její hlavní téma. Mluví o budoucnosti, kterou pro nás chystá a která bude plná radosti, spokojenosti, štěstí a zdraví. Je to především kniha Lásky a učí o lásce a o Tom, kdo tě má rád
tak jako nikdo jiný na světě. To všechno je schopný nám dát jenom jeden, který je uvedený v této knize – Jeţíš Kristus. Toto vše přinesl od Otce Boha. V časopisu Advent 2/2011 je uveden článek od bratra Jiřího Drejnara s názvem Recept na povzbuzující prostředek pro duchovní ţivot. Autor tam hovoří o knize Přísloví, která má 31 kapitol, takţe je to na kaţdý den v měsíci jedna kapitola. Je to úţasné a znovu si člověk uvědomuje, ţe právě nyní potřebujeme tu duchovní sílu na kaţdý den. Závěrem bych ještě uvedla, ţe jsem doma při rovnání knih a časopisů „náhodou“ našla biblické úkoly z roku 2000 na 4. čtvrtletí, které měly název „Přísloví – moudrost pro ţivot“. Jeden moudrý muţ napsal o Bibli: V tomto velkém díle je ukryto tajemství všech tajemství. Šťastní jsou lidé, kterým Bůh udělil milost, aby této knize rozuměli. S láskou vaše sestra Eugénia – Evţa Macháčková
Ahoj děti Kdyţ uţ tak delší dobu pročítám náš sborový časopis, chybí mi tam něco pro vás, pro děti. Tak jsem se rozhodla, ţe vám budu psát nějaké počteníčko. A protoţe to venku začíná vonět jarem, budu se podepisovat JaRo. Na své pouti po zemi se potkala Zima se Sluníčkem. Moţná to bylo právě na začátku Března, kdyţ šli spolu kousek cesty. Jak si tak povídají o všem moţném, tak potkali člověka, který se choulil do kabátu. A tu je napadlo, ţe změří své dovednosti. Vyhraje ten, kdo dříve člověka svlékne z kabátu. První přišla na řadu Zima. Pustila na člověka nečas a vítr. Jenţe čím více se snaţila, burácela a foukala, tím více se člověk chou-
lil do kabátu. Ba naopak, ještě si zdvihl límec, aby byl aspoň trochu ochráněný. Pak přišlo na řadu Sluníčko. Usmálo se a pošimralo člověka svými teplými paprsky… Co myslíte, ţe udělal člověk? A teď to nechám na vás, rozhodnout, kdo z těch dvou vyhrál. Zima nebo Sluníčko? A proč? Z kaţdého příběhu se máme něčemu naučit. Tak tedy i my můţeme být buď Sluníčkem, nebo zachmuřenými, chladnými a někdy i burácivými lidmi. Záleţí na nás, co si vybereme. Buď se budeme zlobit a hašteřit i pro maličkosti, nebo se budeme usmívat a budeme milí a vlídní. Kaţdý bude rád v naší blízkosti. Stačí si jen vybrat a rozhodnout se. Vím, ţe to není vţdy lehké, ale kdyţ
Od vás pro nás Pána Boha poprosíme, on nás vţdy slyší a je ochoten nám pomoci. Má nás všechny stále moc rád. „Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, kdyţ potřebujeme pomoci.“ (B21 - Židům 4,16)
Narozeniny Sluníčko si povídalo, ţe uţ by se rádo smálo, svým paprskem polaská, Honzíka i běláska. A tak hurá, běţte ven, ať je jím kaţdý potěšen. Poděkujme Pánu Bohu, zima uţ je pryč, vesele si ptáček zpívá, kvete petrklíč. Vše dobré přeje JaRo
