Obr. 1. Schematický půdorys Jičína v průběhu 15. století (upraveno dle F. Menčíka).
8
Z ČESKÉHO RÁJE A PODKRKONOŠÍ – 22
2009
Nové interpretace počátků města Jičína Kristýna Peroutková Matějková
Vznik a vývoj českých měst je obecně lákavou látkou pro badatele, ačkoli každá z vědních disciplín, které se jí zabývají (historie, historická topografie, archeologie, architektura, dějiny umění, etnografie ad.), si k ní hledala cestu odlišným způsobem. Toto studium se nadále vyvíjí a zvláště v poslední době se daří rozvíjet programy mezioborové spolupráce. To s sebou přináší jak nová východiska dříve diskutovaných problémů, tak i přehodnocování dřívějších závěrů. Samozřejmě s množstvím možností narůstají i otázky, které se snažíme klást, abychom dospěli k co nejvěrohodnějšímu obrazu města v minulosti. Navíc každý obor, který se danou problematikou zabývá, sleduje primárně vlastní cíle. Výsledky získané obory příbuznými často podřizuje právě těmto cílům, přičemž je velmi těžké badatelskému přesvědčení oponovat. Nekritická prezentace takových závěrů pak zpravidla vede k tomu, že skutečnosti uváděné v tisku jsou zvláště laickou veřejností přijímány jako nezpochybnitelný fakt. Předkládaný článek neslibuje najít odpovědi, chce pouze upozornit na problémy spojené s počátky Jičína. Jeho cílem je prověřit, posoudit a zhodnotit některé názory, které se na toto téma objevily v poslední době, a poukázat na případné sporné body. Tento postup sice neposouvá bádání směrem k vyjasnění (spíše naopak), ale nabízí přehled možností i úskalí, které nám poskytují písemné prameny, archeologické nálezy a neomezená míra interpretace. Translace Jednou z prvních otázek, ohledně kterých panují dosud spory, je translace města z polohy Staré Místo. Ačkoli je přenesení Jičína dlouhodobě omílaným faktem provázejícím nás už od základní školy, má své odpůrce, ale především mezi historiky řadu zastánců. Předně si musíme uvědomit, co translace znamená a jaké jsou její 9
obvyklé důvody. Translaci můžeme vysvětlit jako přenos právního statutu a přesídlení obyvatel určitého urbánního celku, kdy původní poloha je buď zcela opuštěna, anebo nadále funguje, ale její prvotní význam zpravidla upadá. Historicky doložené přenosy (např. Nový Bydžov, Plzeň, Bělá pod Bezdězem, Písek, Děčín aj.) reprezentují nejobvyklejší příčiny takového počínání; často se zdůrazňuje špatný přístup k vodě, změna majetkových poměrů, nedostačující ekonomické zázemí nebo nevhodná poloha v případě vojenského ohrožení. Mnohdy se příčiny vzájemně prolínaly.1 Probereme-li možné důvody přeložení Jičína, vyvstane nám několik modelových situací. Jako nejčastější příčina se uvádí nedostatek vody.2 Ve Starém Místě pramení drobný potok, ústící o kus dále do blízkého potoka Čejkovického a s ním do Cidliny. Jižně od obce protéká další přítok Cidliny – Černý potok. Velkorysému pojetí města3 by takovýto zdroj vody výhledově nepostačoval, ale pro obec, jakou je Staré Místo dnes, by v tehdejších dobách mohl být dostačující. J. Smetana spatřuje v translaci Jičína důvody majetkoprávní.4 Konkrétně se domnívá, že [...] Léva z Konecchlumí, sídlící na hradě Brada, přenesl ekonomické centrum dominia blíže ke svému sídlu. Tady pak vyvstává otázka, jíž se budeme ještě dále věnovat: Byl Léva schopen takového založení? Dalším zmiňovaným důvodem přesunu, se kterým se setkáváme, mohla být odlehlost Starého Místa od staré obchodní cesty vedoucí od Hradce Králové přes Železnici a Turnov do Žitavy.5 Tato cesta ovšem fungovala přinejmenším od pravěku,6 a tak není příliš pravděpodobné, že by si její výhody uvědomili až po založení Starého Místa. Na druhou stranu nevíme, jakou roli hrála v té době vzdálenost 7 až 8 km.7 Mohla opravdu být natolik závažná, aby si vynutila přiblížení města? Navíc ani nově založený Jičín nebyl napojen přímo na Hradeckou cestu; připojoval se k ní až cestou vedoucí z města směrem na Robousy.8 Zaměřit se můžeme i na jiné obvyklé důvody translací, např. nedostačující obranyschopnost (jako v případě Sezimova Ústí). Staré Místo se nachází v poloze vyvýšené, ale výrazněji nechráněné. Přirozenou ochranu před vojenským konfliktem tedy skýtá spíše poloha nová – na vyvýšeném ostrohu nad řekou. Z dnešního pohledu se sice Cidlina tekoucí za západní stranou města nezdá být nějak nepřekonatelnou překážkou, ale okolní podmáčený terén v kombinaci s hradbou a příkopem přinejmenším zužoval manévrovací prostor případných útočníků. Takto ohraničené prostranství navíc zcela odpovídá většině českých založení vzniklých ve vyvýšených polohách s alespoň dvěma stranami vymezenými terénní hranou, příp. vodním tokem.9 Přijmeme-li čistě teoreticky fakt, že město Jičín bylo původně založeno v poloze pod kopcem Veliš, musíme také přijmout, že tehdejší lidé si neuvědomili veškerá výše uvedená rizika. Jestliže ale víme, že nezdařená městská založení byla jevem obvyklým po celé Evropě, není to tolik překvapivé. 10
Důležitou roli při řešení otázky translace Jičína hrají písemné prameny. Vůbec nejstarší zprávou, která bývá vztahována k existenci Jičína, je zmínka v Neplachově kronice k r. 1277.10 Zde se píše, že král dal Čéčovi z Budějovic za odňaté pozemky Veliš u Jičína. Nejenže Neplachova kronika byla sepsána až ve 14. století a navíc nepatří mezi nejrelevantnější prameny českého středověku, ale díky rozboru Jindřicha Francka10a víme, že se tato zmínka k našemu Jičínu vůbec neváže. V r. 1293 se objevují statky zvané Jičín jako majetek královny Guty (1271 – 1297; manželka Václava II.) a odedávna patřící českým královnám, což chápeme jako dotvrzení toho, že tu tyto statky existovaly ještě před Gutou. Není jasné, s čím bychom je mohli ztotožnit. Následující datum nepochybně související s Jičínem (ačkoli konkrétní zmínku nemáme) je rok 1297, kdy královna umírá a statky připadají králi. Po další odmlce pramenů se r. 1304 objevuje Jičín jakožto město (civitas) spolu s hradem Brada odnímané králem Lévovi z Brad. Ještě r. 1305 nacházíme zmínku o Jičínu jako o oppidu (označení v té době už je spíše ekvivalentem města).11 Od té doby se už pravidelně objevuje jako civitas. 12 Vedle toho se v písemných pramenech později setkáváme v různých obměnách se starým Jičínem (antiquum Gytschin, in antiqua Gyczin), vztahujícím se ale k obci Staré Místo. Adjektivum starý nemusí být vždycky dokladem přenesení sídla,13 je ovšem zvláštní, že ještě roku 1327, 1361, 1362 a 136914 je Staré Místo označeno jako Starý Jičín. Pokud nemá tato poloha s později založeným městem nic společného, jak vysvětlíme, proč se objevuje v jeho názvu? Podobnou situaci nacházíme i v případě Nového a Starého Bydžova, kde ovšem o translaci nikdo nepochybuje. V neposlední řadě se můžeme obrátit na výpověď pramenů archeologických. Bohužel období 13. století se z hlediska keramiky vyznačuje přetrváváním pozdněhradištních prvků a současně nástupem regionalizace, což spolu se stavem bádání znesnadňuje preciznější datování. Nálezy fragmentů keramiky, sesbírané ve Starém Místě, můžeme proto zhruba zařadit do 13. století, resp. do jeho druhé poloviny (obr. 2/a).15 Vrcholně středověká keramika tu zatím ve větší míře nebyla zjištěna. Nejstarší keramiku z Jičína, pocházející většinou z vrstev narušených mladší intruzí, lze rovněž spojit s druhou polovinou 13. století s přesahem do století 14. (obr. 2/b).16 Oproti fragmentům keramiky mladšího stáří jsou získávány poměrně sporadicky a jejich vzorek rozhodně nelze považovat za reprezentativní. E. Ulrychová spojuje tři známé koncentrace nálezů s tzv. předlokační keramikou (tedy keramikou z doby před založením města) – Koštofránek/Žižkovo náměstí, prostor Letné a Palackého ulici – s existencí statků řečených Jičín (viz výše) a translaci Jičína odmítá. Zmiňovaná keramika ovšem z hlediska archeologické typologie neposkytuje nijak určitou odpověď – její zařazení na přelom 13. a 14. století pro naše potřeby není příliš konkrétní. Navíc nálezy z ulice Palackého pocházejí z polozemnice, která měla sloužit (podobně jako druhá doložená polozemnice v místech pozdějšího příkopu městského opevnění v ulici Tylově) jako provizorní obydlí pro nově příchozí obyvatele města, dokud 11
Obr. 2. Fragmenty keramiky ze Starého Místa (a) a Jičína (b, c, d).
12
si nevystavěli domy.17 To ovšem znamená, že tento objekt plnil svou funkci až po založení města a nikoli v tzv. předlokačním období. Jak je vidět, ani jeden z pramenů nedokládá translaci přímo, ale nejsilnějším argumentem se jeví výpověď písemných pramenů. Proto také není divu, že z pohledu historie o přenosu Jičína není pochyb.18 Stále tedy nemáme dostatek důkazů, abychom mohli definitivně určit, co se před založením města Jičína odehrálo. O to opatrnější bychom měli být při vyslovování závěrů, ať už pro nebo proti. Lokátor Další neznámou, časově navazující na problematiku translace, je postava lokátora.19 Označujeme tak profesionálního zakladatele, který měl na starosti vznik nového města. Mezi povinnosti takové osoby musíme zahrnout nejen výběr vhodné polohy, odhad budoucí rozlohy, znalost měřičských dovedností i schopnost místo zasídlit, ale v neposlední řadě i určitou odvahu. Řečeno dnešními slovy – takový člověk musel mít podnikatelského ducha. Povolání lokátora zkrátka vyžadovalo pokročilé znalosti různého zaměření a neslo v sobě značná rizika. Právě proto zde nehrála velkou roli stavovská příslušnost, ale způsobilost, zkušenosti a majetkové poměry.20 Lokátor je tedy osobou, mající na vzniku města důležitý podíl. Navzdory tomu se málokdy podaří dohledat jeho totožnost. Písemných pramenů z období vzniku měst se dochovalo poskrovnu (vzpomeňme jen, kolik měst má zachovanou zakládací listinu!), a tak nejen lokátor, ale i přesný průběh založení měst nám zůstává utajen. S jistou mírou tolerance lze v některých případech na totožnost lokátora usuzovat, známe-li prvního doloženého rychtáře. Jak totiž vyplývá z historického bádání, mnohdy se jednalo o jednu osobu. V odměnu za vytyčení města byl lokátor ustaven rychtářem a požíval tak četných výhod spojených s odváděním různých dávek. S největší pravděpodobností v Jičíně prvního rychtáře neznáme. Nejstarším doloženým je až Henlin, o jehož smrti máme zmínku k r. 1362.21 Lokátorem musel být dospělý muž; počítáme-li se založením města kolem přelomu letopočtu, znamenalo by to, že v době smrti měl Henlin kolem 80 let. Ačkoli je tato možnost reálná, přesto vyznívá nepravděpodobně. Středověká společnost totiž – na rozdíl od současné – byla společností relativně mladou. Písemné prameny nám tudíž jméno lokátora neprozradí. Zcela pozoruhodná teorie, že zeměměřičem, který se podílel na vytyčení Jičína a nedalekého Nového Bydžova (obě města opravdu mají velice podobnou kompozici), byl Ital pocházející z oblasti Florencie, je přinejmenším odvážná, nicméně ji nemůžeme vyvrátit. Ponecháme-li stranou dosud nerozřešenou otázku, zda v našem prostředí působil vedle lokátora ještě zeměměřič,22 lze se zamyslet nad tím, jaká 13
byla v časném 14. století mobilita umělců, stavitelů nebo architektů. V době rozmachu gotického slohu, který k nám pronikal ze západní Evropy, byla první v této oblasti Francie, kdo se mohl pyšnit dokonale urbanisticky ztvárněnými půdorysy měst. Vezmeme-li v potaz směry šíření gotiky a tzv. německou kolonizaci, vliv západní Evropy se jeví jako nejpravděpodobnější pro vznik šachovnicového schématu městských lokací ve střední Evropě.23 V neposlední řadě stojí za úvahu, proč by zrovna Ital musel vykonávat něco, co nepochybně dovedli zvládnout i zkušení místní zeměměřiči – lokátoři.24 Samozřejmě nelze upřít všudypřítomnou inspiraci vyspělou římskou kulturou, jejíž úrovni se středověká Evropa přibližovala jen pozvolna. Přítomnost osoby italského původu v Čechách za účelem vytyčení nově vznikajících měst mi osobně přijde nepravděpodobná. Zakladatel Nejasnosti ohledně osoby zakladatele města poskytují poměrně široký prostor pro interpretace různého druhu. Pozornost si proto zaslouží nedávno publikovaná práce,25 v níž je za lokátora jednoznačně označen Léva z Brad. Předpoklad, který vyjádřili badatelé už mnohem dříve,26 ale kterému se neodvážili z nedostatku důkazů připsat větší důležitost, se nyní objevuje jako fakt. Nezbývá než se ptát, jaký nový pramen k dějinám Jičína byl objeven, že nám dovoluje rozptýlit dřívější pochybnosti. Léva z Brad (později z Konecchlumí) byl podle některých historiků synem předchozího vlastníka hradu Brada Načerata a měl tedy pocházet z rodu Načeraticů.27 Tuto vcelku logickou domněnku se mi zatím nepodařilo potvrdit a proto na ní nelze stavět další závěry. V období po smrti královny Guty získal Léva ke svému hradu Brada ony statky zvané Jičín (spolu se 100 lány), které mu byly – jak je uvedeno výše – r. 1304 odňaty. Nad tím, co vlastně Lévovi dočasně patřilo, se zamýšlel už J. Mencl, když vypočítával obsah oněch zastavených 100 lánů, do kterých nezahrnul Staré Místo.28 Shodně uvažoval i K. Kuča.29 Podle jeho názoru Léva z Brad Staré Místo v zástavě neměl, takže odtud jednoduše nemohl nově lokovaný Jičín přenést. Rovněž je na pochybách, zda byl Léva dostatečně velkým pánem, aby mohl zřídit město takové velikosti.30 Navíc když doba jeho zástavy byla poměrně krátká – někdy po r. 1297 král statky zastavuje a r. 1304 Lévovi odnímá. Totožnost zakladatele města tedy vyděluje dva názorové tábory. Část badatelů je toho mínění, že Jičín byl městem královským a poddanským se stává nedlouho po svém vzniku.31 Tato teorie se zdá vzhledem k zamýšlené velikosti města pravděpodobná, musíme si ale uvědomit, že v tomto období vznikala založení s rozsáhlým náměstím v Čechách běžně. Rozloha náměstí nově lokovaného Vysokého Mýta dosáhla 1,9 ha a Berouna 1,3 ha.32 14
Lévovu zakladatelskou činnost připouští zbývající část zainteresovaných badatelů.33 Výklad pramenů (jakkoli nedostačujících) uvedenou hypotézu dovoluje, proto nelze tuto variantu vyloučit. Je ovšem třeba zdůraznit, že se jedná pouze o hypotézu, které nemůžeme přikládat větší důležitost. Přinejmenším do té doby, než získáme opravdu relevantní podklady. Teorie hrádků Zcela nového pojetí se dostalo také dvěma jičínským polohám, nacházejícím se mimo hranice původně vytyčeného města. Jedná se o prostor v ulici Pod Koštofránkem a v ulici Na Hrádku, zjednodušeně označované jako Koštofránek a Hrádek. Podle nového výkladu písemných pramenů a předpokládaného vztahu těchto lokalit k celkové kompozici města se jedná o místa předlokačního osídlení. 34 Podpořit tuto teorii by mělo tvrzení B. Balbína, že na místě, kde byl založen Jičín, stávaly před tím dvě vsi – Metčany a Židinaves. Jejich umístění se shoduje s lokalizací zmiňovaných sídel; Metčany na východě města při kostele sv. Jana a Židinaves na západě při kostele sv. Jakuba (dnes Ignáce).35 Historikové však zjistili už dávno, že zmínka o Židinavsi je mylná, což – spolu s vědomím, že se jedná o dílo v mnoha ohledech rozporuplné – této tezi věrohodnosti příliš nepřidává. Pravidelný půdorys města, charakteristický i pro Jičín, vypovídá o jednorázovém založení. Dříve se soudilo, že byl založen na tzv. zeleném drnu, tj. místě bez předchozího osídlení. Moderní bádání ovšem ve většině podobných případů prokázalo sídelní kontinuitu. V případě Jičína mohl návaznost na starší sídelní struktury představovat nedaleký hrad Brada (pocházející už z 1. poloviny 13. století), obchodní stezka vedoucí od Hradce Králové na Žitavu nebo právě přítomnost drobných osad – snad vesnic, o kterých píše B. Balbín. Jestliže tomu tak bylo, vystupuje otázka, proč nebyly zahrnuty do jeho půdorysného plánu, jak se obvykle dělo,36 a proč o nich nemáme žádné písemné zprávy. Jak poznamenal už J. V. Šimák,37 nelze se domnívat, že zde stával hrad, a rozhodně se v našem prostředí jeví jako velmi nepravděpodobné, že by zde stávaly hrady dva, výsledkem jejichž soupeření by bylo např. upřednostnění výstavby kostela sv. Jakuba právě na straně západní.38 Velký problém přitom představuje skutečnost, že ani na jedné z poloh nemohl v minulosti proběhnout systematický archeologický výzkum. Z toho důvodu veškeré informace, které můžeme použít, pocházejí z písemných pramenů, příp. topografie. Jak dále uvidíme, ani jejich výklad není jednoznačný. Koštofrank Díky přetrvávajícímu dobovému označení nejprve v názvu kostelíka s přilehlým hřbitovem a posléze v pojmenování ulice nemáme problém tzv. Koštofrank lokali15
zovat. Nachází se na východní straně města v místech dnešního Valdického předměstí (obr. 1). Zřejmě vůbec prvním, kdo se jím zabýval, byl A. V. Maloch. Na jeho nedokončenou Historii města Jičína odkazuje F. Menčík. U něj se objevuje výklad pojmenování Koštofrank (ze spojení castellum francum) ve smyslu svobodný hrad. Naopak podle A. Sedláčka je Koštofrank jednou pojmenování kostela filiálního, jenž vybaven z podruží kostela matečného a podruhé ho vysvětluje coby název opevnění, které bylo jako svobodný hrad otevřeno okolním vesničanům. Z rukopisu V. Malocha39 přitom vycházeli oba badatelé. Uznáme-li uvedený výklad slova Koštofrank za správný, pak castellum je skutečně v latinské terminologii hrádek nebo malý hrad. Navíc pojem castrum, který má totožný význam, se v této souvislosti objevuje i v Soudní knize města Jičína (viz dále). Na druhou stranu – jiné známé Koštofranky nacházíme právě ve spojitosti s kostelem v Semilech a Lázních Bělohrad.40 Zda tu můžeme hledat souvislost pojmenování s jičínským kostelíkem sv. Jana Křtitele na Koštofránku, není jasné. Tato stavba sama o sobě představuje množství otazníků – nevíme, kdy byla vystavěna ani jaká byla její původní podoba. Nejstarší zmínky, vážící se k danému prostoru, nacházíme v Soudní knize města Jičína k r. 1392 a později r. 1406. Odkazuje na ně právě F. Menčík, který daný pramen zpracoval. Proto je záhadou, proč se u A. Sedláčka a v současnosti u P. Uličného objevují tato data ve vztahu k poloze v ulici Na Hrádku. F. Menčík pak datuje zánik tohoto sídla na počátek 15. století.41 Co se týká archeologických nálezů z ulice Pod Koštofránkem, jde vesměs o silně promíšené novověké soubory, mezi kterými se vzácně objeví keramika 14. století. Rozhodně ale vzhledem k nálezové situaci nemá velkou vypovídací hodnotu. Keramika 13. století se tu nevyskytuje, několik zlomků keramiky hradištní tradice pochází z prostoru Žižkova náměstí při ústí ulice Pod Koštofránkem, ale nejedná se ani o opakované nálezy, ani o keramiku, již bychom s jistotou mohli zařadit do 13. století.42 Z výzkumu v zámecké zahradě (v místech dříve stojícího kostelíka se hřbitovem), prováděného J. Menclem v letech 1937 – 1938, se zachoval pouze jeden menší hrnek, datovaný nejspíše do 14. století (obr. 2/c). Dokumentace – na tehdejší dobu dobře zpracovaná – dokládá nález pravoúhlého půdorysu kostelíka a okolních hrobů, ke zpřesnění datování bohužel nijak nepřispívá. Narušené hroby byly následně odkryty i při terénních úpravách parku v r. 2009.43 Z uvedeného je jasné, že archeologie ani historie neposkytují doklad toho, že Koštofrank existoval před založením města. Jediné, co by mohlo vypovídat pro jeho časný vznik, je zvláštně vyhraněná poloha za hradbami. Nesmíme ale zapomínat, že právě Valdické předměstí se rozvíjelo ze všech předměstí nejdříve a k zástavbě prostoru Koštofranku tak mohlo dojít bezprostředně po vytyčení původních hranic města. 16
Hrádek 44 I tento objekt, nacházející se na západní straně města (obr. 1), je dodnes dobře lokalizovatelný podle dochovaného místního označení. F. Menčík uvádí,45 že zde stával (nejspíše ohrazený) dům, postavený v 15. století vrchností. Dobu jeho vzniku však blíže nespecifikuje. Přídomek na Hrádku pak od 15. století vystupuje v názvech některých stavení daného prostoru. Jak bylo uvedeno, ani v těchto místech nebyl dosud proveden archeologický výzkum. Z polohy Na Hrádku tedy nemáme nálezy žádné, plocha byla v minulosti zastavěna a existuje obava, že veškeré starší situace tak byly narušeny. To zčásti potvrdil kastelolog T. Durdík, který po vizuálním průzkumu v místě bývalých městských jatek zkonstatoval, že zástavba hradního areálu nevykazuje žádné relikty středověké situace.46 Stavebně historickým průzkumem, jehož výsledky zpopularizoval J. Wagner, se podařilo prokázat v přilehlém čp. 25 (kam také spolu s již neexistujícím čp. 24 F. Menčík Hrádek situuje) přítomnost gotických prvků. Na jejich základě byl vznik panského sídla zasazen do 2. poloviny 15. století.47 Poslední prozkoumání provedené pracovníky josefovského pracoviště Národního památkového ústavu v r. 2008 potvrdilo existenci starších stavebních prvků v prostoru sklepa s tím, že zde nejspíše došlo k jejich sekundárnímu využití. Po celkovém zhodnocení situace bylo konstatováno, že v případě domu č. p. 25 se jedná o částečně zachovalou předměstskou zástavbu 16. století.48 V případě polohy v ulici Na Hrádku se domnívám, že bez provedení archeologického, příp. stavebně historického průzkumu nelze souhlasit s teorií jeho vzniku před založením města. Rovněž není pravděpodobné, že by zde vzniklo refugium pro přišlé osídlence, ačkoli např. Sedláčkův výklad slova Koštofrank k tomu svádí (viz výše). Odhlédneme-li od toho, že by se jednalo o situaci v Čechách ojedinělou, prokázala už archeologie v mnoha případech (např. Most, Staré Mýto, Jirkov, Tábor, Chrudim aj.) existenci provizorních zahloubených příbytků, které byly pro tento účel budovány. Specifický tvar opevnění v těchto místech, který jediný navozuje představu výjimečnosti tohoto prostoru, lze vysvětlit např. snahou vysunout linii hradeb z obranných důvodů do příznivější polohy.49 Přinejmenším má tato hypotéza stejnou pravděpodobnost jako nově publikované teorie. Závěr Jak je vidět, výklad písemných pramenů nabízí různé alternativy. Pro historii, stejně jako pro archeologii, je důležité zpřístupnění informací a následná diskuse nad jejich závěry. Ty by ovšem neměly vycházet z nepodložených fabulací či snad dokonce z přizpůsobování informací určitým záměrům. V prvé řadě, pokud se jedná o dílo zpřístupněné široké veřejnosti, by mělo jít o seriózní výklad dějin z hle17
diska doložených skutečností. Bohužel v současnosti asi těžko můžeme předpokládat objev nových písemných pramenů týkajících se počátků Jičína. Jedinou nadějí na vyjasnění celé problematiky tedy zůstává archeologie spolu se stavebně historickým průzkumem. Právě proto by měla být všem stavebním aktivitám probíhajícím v centru města věnována náležitá pozornost. Poznámky 1
2
3
4 5
6
7
8 9
10
10a 11
12
18
SMETANA, J.: K problému translací českých měst ve 13. – 14. století. Terminologie, třídění, kód středověkých předmětů. Archaeologia historica (dále jen: AH), 14, 1989, s. 95-107. Srovnej: FRANCEK, J.: Jičín. Praha – Litomyšl 2004; MENCL, J.: Historická topografie města Jičína I. Jičín 1940; SMETANA, J.: K problému translací českých měst ve 13. – 14. století. AH, 14, 1989, S. 95-107. Jinou otázkou je, jestli Staré Místo bylo původně zamýšleno jako město. Ani tak ale není možnost translace vyloučena; stále se jedná o přenos součástí stávajícího urbánního celku na místo jiné. Viz pozn. 1. Tzv. Hradecká cesta. MENCL, J.: Historická topografie města Jičína II. Jičín 1949, s. 299. Jak prokázal např. výzkum v Turnově – Maškových zahradách. Za upozornění laskavě děkuji PhDr. Janu Prostředníkovi, Ph.D. Počítáme-li, že cesta na Turnov probíhala v místech dnešní železniční zastávky Železnice. Citace viz pozn. 5. RAZÍM, V.: K některým otázkám vymezení hranic středověkého města. AH, 25, 2000, s. 43–50. Kronika Neplachova. In: BLÁHOVÁ, M. (ed.): Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 545. PhDr. Jindřich Francek – osobní sdělení. KEJŘ, J.: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998, s. 86. Uvedené písemné zmínky jsou citovány z díla K. Kuči; KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 1997, s. 640-643.
13
14
15
16
17
18 19
20 21
22
23 24
25
Citace viz pozn. 1. J. Klápště naopak považuje použití adjektiva alta za doklad soužití dvou sídlišť. KLÁPŠTĚ, J.: Proměna českých zemí ve středověku. Praha 2005, s. 377. Citace viz pozn. 11. Toto označení se objevuje ještě ve 2. polovině 15. století. Za zprostředkování materiálu velice děkuji archeoložce RMaG Jičín PhDr. Evě Ulrychové. Jedinou výjimkou jsou nálezy keramiky pozdněhradištní tradice (po r. 1200) z prostoru křížení ulic Čelišova a Železnická (obr. 2/d). Pravděpodobně je můžeme spojit s časnou existencí cesty směrem na Železnici. ULRYCHOVÁ, E.: Nález objektu ze druhé poloviny 13. století v Jičíně. In: Zpravodaj muzea Hradec Králové, 20, 1994, s. 107. Srovnej: FRANCEK, J., c. d., s. 6. HOFFMAN, F.: České město ve středověku. Praha 1992, s. 38. Autor zde uvádí, že: Název lokátor je odvozen z termínu římského práva, který byl převzat i do práv středoevropských, a znamenal smlouvu, pronájem i přímo založení. KEJŘ, J., c. d., s. 125. MENČÍK, F: Dějiny města Jičína. Jičín 1902, s. 54. Právě z toho F. Menčík usuzuje, že Henlin byl také lokátorem Jičína. RADOVÁ, M. – HAUSEROVÁ, M.: Lokační urbanismus. AH, 16, 1991, s. 121–130. Viz pozn. 21. Za upozornění laskavě děkuji doc. PhDr. Martinu Wihodovi, Ph.D. ULRYCHOVÁ, E. – ULIČNÝ, P. – KUDYN, M. – CHODĚJOVSKÁ, E.: Jičín. In: Historický atlas měst České republiky, sv. 18. Praha 2008, s. 4. Na tomto místě je ovšem nepochybně užito tohoto termínu nesprávně ve smyslu zakladatel (tedy osoba, která dala k založení města podnět), neboť není příliš
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
pravděpodobné, že by si Léva sám rozměřoval parcely budoucího města. Srovnej: ŠIMÁK, J. V.: Ke sporu o počátek Jičína. Jičínské noviny, 30, 1911, č. 4, s. 6-8; FRANCEK, J.: K počátkům města Jičína. In: Sborník prací východočeských archivů. Sv. 5. Zámrsk 1984, s. 87-95. SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl V. Praha 1887, s. 265. MENCL, J., Historická topografie města Jičína I., s. 6. KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 1997, s. 650-651. Víme, že rozloha náměstí (13 170 m2) je na dnešní poměry poněkud předimenzovaná. To vyvolává dojem, že Jičínu byla připisována původně asi větší důležitost, než jaké později dosáhl. Srovnej např.: DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 229; MENCL, J., Historická topografie města Jičína II, s. 439. Srovnej: KLÁPŠTĚ, J., c. d., s. 378-379. K této problematice dále: RADOVÁ, M. – HAUSEROVÁ, M., c. d., s. 121-130; HOFFMAN, F., c. d., s. 117. FRANCEK, J., K počátkům města Jičína, s. 87-95; ŠIMÁK, J. V., Ke sporu o počátek Jičína, s. 6-8; JEŽEK, M.: Archeologia na rynku małego miasta w Czechach. In: Kultura średniowiecznego Śląska i Czech 4. Centrum średniowiecznego miasta. Wroclaw 2000, s. 21-42. ULRYCHOVÁ, E. – ULIČNÝ, P. – KUDYN, M. – CHODĚJOVSKÁ, E., c. d., s. 3. FRANCEK, J., K počátkům města Jičína, s. 87-95. PIEKALSKI, J.: Transformace měst středověké střední Evropy. In: Mediaevalia Archeologica, 1, 1999, 21–42. ŠIMÁK, J. V., Ke sporu o počátek Jičína, s. 68; FRANCEK, J., K počátkům města Jičína, s. 87-95. ULIČNÝ, P.: První léta města Jičína. Příspěvek ke studiu jeho nejstarších dějin. In: Z Čes-
39
40
41
42
43
44
45 46
47 48
49
kého ráje a Podkrkonoší. Sv. 20. Semily-Turnov 2007, s. 280-288. Poloha kostela sv. Jakuba (dnes Ignáce) přitom není nijak neobvyklá. Kostel často zaujímal místo právě mimo hlavní náměstí, u měst nově založených zpravidla blízko hradeb. Srovnej: MENČÍK, F., Dějiny města Jičína, s. 7; FRANCEK, J., K počátkům města Jičína, s. 87-95; SEDLÁČEK, A.: Místopisný slovník historický. Praha 1998, s. 446; SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl V. Praha 1887, s. 114. Jak poznamenává F. Menčík, bratři z Ratné, kteří r. 1392 získali domek v prostoru Koštofránku, pocházeli právě z Bělohradu, kde vlastnili Ratenskou tvrz. Ať už uvažujeme o tom, že by převzali název druhé tamější tvrze Koštofranku, nebo o tom, že jádro osady Bělohrad se původně nazývalo Koštofrank, pohybujeme se stále pouze v rovině nic neřešících spekulací. K tomu: SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze Českého království. Díl V. Praha 1887, s. 114. MENČÍK, F.: Soudní kniha města Jičína (od r. 1361 do r. 1407). Jičín 1898, s. 246; 320; MENČÍK, F., Dějiny města Jičína, s. 7. ULIČNÝ, P., První léta města Jičína, s. 281288. Autor si výsledky archeologického bádání zjevně přizpůsobil. MENCL, J., Historická topografie města Jičína, s. 3-4; E. Ulrychová – osobní sdělení. Pojem hrádek není přesně vymezenou castellologickou kategorií. Jedná se o objekt velikostí se řadící mezi hrad a tvrz, obecně malý hrad. Viz DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 185. MENČÍK, F., Dějiny města Jičína, s. 171. DURDÍK, T.: Výzkumy v Čechách, 1999, s. 77. WAGNER, J.: Jičín. Praha 1979, s. 19. SLAVÍK, J.: Hrádek a Koštofrank – dva jičínské hrady? In: Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 13. Semily-Turnov 2009, v tisku. Viz pozn. 8.
19
Kristýna PEROUTKOVÁ MATĚJKOVÁ: Neue Interpretationen der Anfänge von der Stadt Jičín Der Beitrag befasst sich mit der zusammenfassenden Einschätzung der zugänglichen Dokumente historischer, topographischer und archäologischer Art, die sich zu den Anfängen der Stadt Jičín (Jitschin) und den ersten Jahren nach ihrer Anlegung binden, und mit den Möglichkeiten ihrer Interpretation. Zum Ziel wurde keine andere Auffassung der ältesten Jitschiner Geschichte zu präsentieren gesetzt, sondern die Kraft der Argumente übersichtlich zu machen, die in der letzten Zeit zu neuen Theorien zu diesem Thema führten.
20
