Obr. 1, 2, 3: Vojtěch Scheinost, zakladatel českého sirkařského průmyslu. Na pravé straně jsou ukázky obalů krabiček sušických sirek.
Obr. 4: Rodina V. Scheinosta a M. Urbanové. Úplně vlevo je mladý František Václav, otec novináře Jana Scheinosta. I
Obr. 5: František Václav Scheinost utrpěl jako mladý rozsáhlé popáleniny.
Obr. 6: Kvůli svému handicapu se nikdy neoženil, syna se ale dočkal.
Obr. 7: Jan Scheinost (*1896) vystudoval nižší gymnázium v Mladé Boleslavi.
Obr. 8: Právě svému nadání vděčí za to, že si jej otec osvojil a nechal přepsat v matrice jeho rodné jméno.
II
Obr. 9: Jan Scheinost (číslo 11) jako 16letý student vyššího gymnázia se svými spolužáky.
Obr. 10: V textu pohlednice z 25. února 1912 děkuje otci za přání k narozeninám.
III
Obr. 11: Po maturitě narukoval v létě roku 1915 k vozatajskému praporu v Praze.
Obr. 12: V lednu 1920 byl propuštěn do civilu v hodnosti kapitána v záloze.
Obr. 13: Léta profesorská – v letech 1920-23 vyučoval na reálném gymnáziu v rodné Sušici.
IV
Obr. 14: J. Scheinost (v dolní řadě druhý zprava) na společné fotografii v zahradě břevnovského kláštera, kterému podle svědectví pomohl za války před zničením Němci.
Obr. 15 a 16: Po skončení soudního procesu v březnu 1947 působil v klášteře jako „pomocná síla“. Podle všeho se dobře znal s Anastázem Opaskem, za protektorátu převorem břevnovského kláštera. V
Obr. 17: Portrét Jana Scheinosta z éry působení v Lidových listech.
Obr. 19: Nedatovaná portrétní fotografie.
Obr. 18: S vysokým papežským řádem Pro Ecclesia et Pontifice.
Obr. 20: Na průkazce člena výboru Národního souručenství z února 1940.
VI
Obr. 21: S Bohumilem Staškem při pobytu v Karlových Varech v srpnu 1936.
Obr. 22: Se spisovatelem a novinářem Karlem Schulzem.
Obr. 23: V pohodlí svého břevnovského domu v Říčanově ulici přibližně ke konci války. VII
Obr. 24: „Osobně jest bonvivant života vynikající,“ napsal v nedatovaném posudku o J. Scheinostovi vězněný agent SD. Uprostřed Karel Schulz.
Obr. 25: Společnosti se nevyhýbal ani ve vyšším věku po podmínečném propuštění z vězení. VIII
Obr. 26: Jan Scheinost (vpravo dole) v říjnu 1936 při oslavách 25 let fungování ČAT.
Obr. 27: Po podmínečném propuštění z vězení v roce 1955 si přivydělával překlady z němčiny a v knihkupectví katolické Charity. IX
Obr. 28: Děti Jana Scheinosta - od nejmladšího Jan, Lucie a Eva.
Obr. 29: S manželkou Boženou a vnoučetem na zahradě břevnovského domu.
Obr. 30: Rodinnou idylu narušilo po válce zatčení Jana Scheinosta. X
Obr. 31: Scheinostův podpis najdeme v archivu na každé straně protokolu s jeho výpovědí.
Obr. 32: Scheinostova vizitka XI
Obr. 33: Výtah z rodné a křestní matriky dosvědčuje Scheinostův nemanželský původ. Než si jej otec osvojil, měl v křestním listu jméno Jan Rypl po své matce.
Obr. 34: Rejstřík trestů J. Scheinosta zmiňuje celkem tři soudní procesy. XII
Obr. 35: Obžaloba Scheinostovi vyčítala i členství v Českém svazu pro spolupráci s Němci.
Obr. 36: V únoru 1940 se stal členem výboru Národního souručenství.
Obr. 37: Scheinostova přihláška do novinářského syndikátu z roku 1924. XIII
Obr. 38: Záhlaví Durychova čtrnáctideníku Rozmach, do něhož Scheinost psal od roku 1923.
Obr. 39: V letech 1928-29 vydával čtrnáctideník českých fašistů Stěžeň. XIV
Obr. 40: Do Lidových listů psal už zkraje dvacátých let, ale jejich kmenovým redaktorem se stal až v roce 1929. Šéfredaktorem tiskového orgánu Československé strany lidové byl od roku 1933 do roku 1943.
Obr. 42: Velká část Scheinostovy novinářské kariéry je spjata s Lidovými listy. Jejich kmenovým redaktorem byl od roku 1929, od roku 1933 působil jako šéfredaktor.
Obr. Obr. 43: 44: Do Národní politiky přešel na rozkaz německých tiskových orgánů v květnu 1943.
Obr. 41: V květnu 1943 byl jmenován šéfredaktorem Národní politiky. Většina Scheinostových článků vycházela jako úvodníky na první straně listu.
XV
Obr. 42 a 43: Scheinost svými články v NP útočil hlavně proti československé zahraniční emigraci a spojenecké politice. XVI
Obr. 44: Článek z Lidových listů (28. 6. 1942) obsahující Scheinostův olomoucký projev z 27. června 1942, kterým po smrti R. Heydricha podle Moravcových pokynů ostře útočil na předsedu čs. exilové vlády v Londýně J. Šrámka. Tento projev aktivismu mu nejvíce ublížil při soudním jednání před Národním soudem.
XVII
Obr. 45: Z Scheinostova pobytu ve vazbě se dochoval i záznam s detailním popisem jeho osoby.
XVIII
Obr. 46: Tímto výpisem chtěla obžaloba dokázat, že J. Scheinost spolupracoval s SD. Národní soud mu spolupráci neprokázal. Scheinost se k ní ale přiznal při obnoveném procesu v prosinci 1948, ze kterého se ale nedochovaly materiály k hlavnímu líčení ani rozsudek. V AMV najdeme pouze protokoly s výslechy a neúplné trestní oznámení.
XIX
Obr. 47: Nejobsáhleji o kauze J. Scheinosta referovala Lidová demokracie.
Obr. 48, 49: Proces J. Scheinosta, J. Vrby a F. J. Prokopa novináře příliš nezaujal. Zpravodajství ze soudní síně bylo velmi stručné. XX
Obr. 50: Odsuzujícími titulky zaútočila pouze Mladá fronta na F. J. Prokopa.
Obr. 51, 52: Tisk v březnu 1947 přinesl zprávy o rozsudku pouze na několika málo řádcích.
XXI
Obr. 53: Obžalovací spis Jana Scheinosta a spol.
XXII
Obr. 54: Národní prokurátor vinil bývalé šéfredaktory ze zločinu proti státu, kterého se měli dopustit „propagací a podporou nacistického hnutí“. XXIII
Obr. 55: Národní soud rozsudkem z 28. března 1947 uznal J. Scheinosta vinným, ale trest stanovil v takové výši, že mohl odsouzený po skončení soudu odejít domů, protože se do doby trestu započítávala i vazba. XXIV
Obr. 56: Jan Scheinost dopadl ze všech tří obviněných nejlépe. Byl odsouzen na 22 měsíců žaláře jedním tvrdým ložem čtvrtletně zostřeného a ke ztrátě čtvrtiny jmění.
XXV
Obr. 57: Odvolání J. Scheinosta proti rozsudku v kauze J. Kukačka a spol. odvolací soud nevyhověl a na návrh státního prokurátora mu zvýšil trest na osm let. J. Scheinost se podle soudu provinil „zločinem příprav úkladů o republiku“. XXVI
Obr. 58: Oznámení o úmrtí Jana Scheinosta se objevilo 24. května 1964 v Lidové demokracii.
Obr. 59: Jan Scheinost byl pohřben u kostela sv. Matěje v Praze na Hanspaulce.
XXVII
