Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a  regenerace vesnických sídel Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15. - 17.záøí 1997 v Ústí nad Orlicí

Praha 1998

Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 5 K Programu péèe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny v roce 1997. Ing.arch.Šnajdrová – MK ÈR ....................................................................................... 6 Program regenerace chránìných vesnických souborù památek a regulativy PhDr. Vìra Kováøù – PÚ v Brnì ................................................................................... 8 Problematika prohlašování VPZ v okrese Vsetín Jiøina Kašparová - referát kultury OkÚ Vsetín .......................................................... 11 Lidová architektura severního Plzeòska Karel Foud, Památkový ústav v Plzni ......................................................................... 14 O transferech v západních Èechách. TomᚠKarel – PÚ v Plzni ............................................................................................ 17 Krovy Bláha Jiøí – PÚ v Brnì – detašované pracovištì Telè ................................................ 19 Technologie konzervace a povrchových úprav. Ing.arch. Jan Bárta - AQUA ....................................................................................... 21 Sanace historických døevìných konstrukcí Ing. Otakar Koudelka, CSc. – PYRUS BRNO .......................................................... 28 Specifiènost oprav døevìných konstrukcí a jejich pøíprava Petr Rùžièka - tesaø ....................................................................................................... 30 Autenticita souboru staveb roubených domù v MPR Štramberk Ing. Lubomír Mamula - Okresní úøad Nový Jièín .................................................... 33 Muzeum lidové architektury Zubrnice – transfer kaple Nejsvìtìjší Trojice z Žichlic (aneb boj o autenticitu v muzeích v pøírodì) PhDr. František Ledvinka............................................................................................ 35 Roubená komora – Zhoø èp.9, okr. Písek, Borotín èp.117 – panský dvùr Ing. Stanislav Dvoøák – PÚ v Èeských Budìjovicích ................................................ 39 Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 – Smíchovì Lubomír Sochor – PÚPP ............................................................................................. 41 Obnova roubeného domu èp. 22 ve Zbeènì, okr. Rakovník Jana Berková - PÚ støedních Èech ............................................................................. 47 Zpùsoby obnovy a využití lidových staveb v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku PhDr.Magda Køivanová - SLS Vysoèina .................................................................... 51 Dùm v Èisté èp.171 Ing.arch. Zuzana Syrová - SÚPP................................................................................ 55

Oprava a využití domu èp.4 v Libchavách Radim Urbánek – OkÚ Ústí nad Orlicí ...................................................................... 59 Prùzkum zdìné architektury v Širokém Dolu – použité metody a výstupy Mgr. David Junek – Mìstské muzeum Polièka .......................................................... 63 Konec jednoho domu (malý pøípìvek do velké knihy památkové péèe se zamyšlením, zda se muselo stát, kdyby ….; co dìlat, aby se podobné pøípady neopakovaly) Lumír Tejmar – OkÚ Èeský Krumlov ......................................................................... 66 Struèné informace o lokalitách navštívených pøi exkurzi po Ústeckoorlicku a Vysokomýtsku: ........................................................................................................... 71

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Úvod Jak se stalo již dobrou tradicí, poøádá každoroènì Státní ústav památkové péèe v Praze ve spolupráci s dalšími institucemi celostátní podzimní semináø vìnovaný aktuálním otázkám spojeným s ochranou, výzkumem, dokumentací èi obnovou památek lidového stavitelství. Tentokrát se sešlo 77 zájemcù z celé republiky laèných nových poznatkù a informací v Ústí nad Orlicí ve dnech 15. – 17.záøí na semináøi nazvaném Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel, vìnovaného, jak už sám název napovídá, mimoøádnì dùležité oblasti péèe o památky lidové architektury, která se v tomto smìru stále potýká s øadou nedoøešených problémù – napø. nedostateèné povìdomí o hodnotách starých vesnických staveb i celých venkovských sídel, malá informovanost o potøebách a zpùsobech jejich oprav èi adaptací, absence informací o výrobcích vhodných stavebních materiálù a konzervaèních prostøedkù na jejich obnovu a údržbu, nevhodné aplikace a technologie pøi stavebních zásazích, znehodnocování prostøedí venkovských sídel bezmyšlenkovitì a necitlivì situovanou novou výstavbou atd. Poèet a zájem úèastníkù setkání i vysoká úroveò a fundovanost všech 19 pøednesených referátù potvrdila aktuálnost a potøebnost zvolené tematiky. Nìkolik obsažných pøíspìvkù bylo vìnováno technologickým a technickým otázkám konzervace, sanace a oprav zdìných a døevìných konstrukcí (Ing.arch.J.Bárta, Ing.O.Koudelka, P.Rùžièka). Spíše teoretické povahy byly referáty, zabývající se dokumentací, výzkumem a souèasným stavem historické vesnické zástavby (Doc.ing.arch.J.Škabrada, CSc., Ing.J.Bláha, Ing.S.Dvoøák, K.Foud). Opomenuta nezùstává ani problematika regenerace vesnických sídel, financování jejich obnovy i možnostem a rozsahu jejich ochrany (Ing.arch.H.Šnajdrová, PhDr.V.Kováøù, J.Kašparová). Nejvìtší poèet referátù, doprovázených bohatým ilustraèním obrazovým materiálem, byl zamìøen na praktické pøíklady zdaøilých památkových obnov a následné využití cenných památek lidového stavitelství (PhDr.F.Ledvinka, Mgr.L.Sochor, Mgr.J.Berková, PhDr.M.Køivanová, Ing.arch.P.Dostál, Ing.arch.Z.Syrová, R.Urbánek) i velice sporné momenty zachování autentiènosti pøi celkových rekonstrukcích (Ing.L.Mamula. Je zcela logické, že øada pøíspìvkù vyvolala živou diskusi a odezvou bylo též množství dotazù. K programu semináøe se vraceli jeho úèastníci i bìhem neformálního veèerního posezení v pøednáškovém sále, kde se èile vymìòovali i další pracovní zkušenosti. Oblíbenou a nedílnou souèástí semináøù jsou také závìreèné odborné exkurze smìøující za hodnotnými dochovanými vesnickými sídly a zajímavou lidovou architekturou v okolí místa konání. Navštíveny byly i nìkteré pozoruhodné interiéry vytypovaných staveb. K mimoøádnì zdaøilému prùbìhu exkurze tentokrát pøispìl také sv.Petr, který nad ní podržel svou vlídnou ruku. Navíc se na závìr druhého jednacího dne uskuteènila ještì spoleèná prohlídka tzv. Podmìstí v Ústí nad Orlicí, souboru dochovaných pøedmìstských staveb lidového charakteru, který je navržen na prohlášení za památkovou zónu. Podrobnìjší informace o jednotlivých lokalitách jsou zaøazeny na konci sborníku. Pavel Bureš, SÚPP

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

K Programu péèe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny v roce 1997. Ing.arch.Šnajdrová – MK ÈR (informace k 15.9.1997) V Èeské republice je v souèasné dobì prohlášeno 61 obcí nebo jejich èástí za vesnické památkové rezervace a 225 za vesnické památkové zóny, ve kterých se nalézá øada kulturních památek. Jejich obnovu provádìjí vlastníci pøevážnì na své náklady. Ti mohli do loòského roku využívat z programù Ministerstva kultury pouze Havarijní støešní program, který je zamìøen na zabezpeèení naléhavých oprav architektonických památek, zejména odstranìní havarijního stavu støech a souvisejících nosných konstrukcí. Znamená to tedy, že finanèní prostøedky plynoucí z uvedeného programu byly a jsou využívány nejen na obnovu objektù lidové architektury. Proto Ministerstvo kultury založilo program nový, urèený na obnovu doposud opomíjených památek, jakými jsou právì památky lidového stavitelství, a to Program péèe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny. V letošním roce byla pro tento úèel vyèlenìna ve Všeobecné pokladní správì èástka ve výši 20 mil. Kè. Finanèní kvóta pro jednotlivé regiony byla stanovena v pøímé závislosti na poètu památkových rezervací a zón v daném regionu. Pro úèely propagace lidové architektury byla vyèlenìna èástka ve výši 500 tis. Kè. V návaznosti na usnesení vlády ÈR è. 229 ze dne 16.4. 1997 o opatøeních k zajištìní vyrovnanosti státního rozpoètu v roce 1997 a è. 356 ze dne 18.6.1997 k dalšímu vázání rozpoètových prostøedkù v rámci stabilizaèního rozpoètového programu vlády bylo Ministerstvu kultury stanoveno vázat èást prostøedkù urèených pro tento Program. Z tohoto dùvodu došlo ke snížení objemu finanèních prostøedkù o 5 mil. Kè. V letošním roce byl Program na základì zpracovaných zásad realizován za pomoci koordinátorù z øad památkových ústavù, kteøí ve spolupráci s vlastníky kulturních památek a okresními úøady pøedkládaly Ministerstvu kultury návrhy na zaøazení akcí obnovy kulturní památky do Programu. To návrhy posoudilo a provedlo jejich výbìr. Návrhy neúplné nebo ty, které nebyly odevzdány v termínu, nebyly do Programu zaøazeny. Celkem bylo na Ministerstvu kultury shromáždìno 107 návrhù, z nichž bylo 23 vráceno koordinátorùm pro neúplnost. Vzhledem k regulaèním opatøením v resortu kultury, nebylo již možné tyto návrhy zohlednit a zaøadit do Programu. Z 84 úplných a v termínu odevzdaných návrhù pøedstavovala cena díla pro rok 1997 témìø 40 mil. Kè a pøíspìvek z Programu 14,5 mil. Kè. Pøíspìvkovým organizacím v pùsobnosti Ministerstva kultury t.j. památkovým ústavùm, byl navýšen rozpoèet o celkovou èástku 1550 tis. Kè. Tyto finanèní prostøedky byly urèeny na obnovu objektù lidové architektury ve správì památkových ústavù. Ostatním vlastníkùm kulturních památek bylo prostøednictvím okresních úøadù urèeno 12 950 tis. Kè, které byly mezi vlastníky rozdìleny takto: Na obnovu kulturních památek ve vlastnictví fyzických osob 9 385 tis. Kè, ve vlastnictví obcí 2 560 tis. Kè, ve vlastnictví státu 350 tis. Kè, ve vlastnictví církví 405 tis. Kè a 250 tis. Kè na obnovu kulturní památky ve vlastnictví právnické osoby. Výše poskytnutého finanèního pøíspìvku na jednotlivou akci odpovídala zpravidla 50% z celkové výše ceny obnovy pro rok 1997 stanovené v pøedložené smlouvì o dílo. U prací provádìných svépomocí nebyly, bohužel, èasto požadované doklady pøedloženy, žádosti byly neúplné, a akce proto nemohla být do Programu zaøazena. Chybìla napø. potvrzená smlouva nebo objednávka na koupi materiálu nebo byly pøedloženy již proplacené faktury èi jiné doklady, které neodpovídaly požadavkùm stanoveným Ministerstvem kultury. Jiným nedostatkem bylo, že vlastník kulturní památky v mnoha pøípadech odevzdal originály dokladù jako

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

souèást návrhu na zaøazení akce do Programu a ty mu potom chybìly v pøípadì, že byla akce do Programu zaøazena a bylo potøeba podat žádost s pøíslušnými doklady okresnímu úøadu. Žadatel si ponechává originály dokladù a odevzdává pouze jejich kopie. V souèasné dobì jsou na Ministerstvu kultury shromažïovány rozhodnutí okresních úøadù o poskytnutí finanèního pøíspìvku.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Program regenerace chránìných vesnických souborù památek a regulativy PhDr. Vìra Kováøù – PÚ v Brnì Vláda Èeské republiky prohlásila v kvìtnu 1995 šedesát vesnických sídel nebo jejich èástí se soubory památek za památkové rezervace lidové architektury. V záøí téhož roku tedy právì pøed dvìma léty pøipojilo Ministerstvo kultury ÈR k vybraným rezervaèním obcím další sídla, vesnické památkové zóny v poètu 151 vybraných souborù. Obojí bylo prohlášeno podle zákona o státní památkové péèi è.20/87 Sb., a publikováno vyhláškami. Tìmito dvìma legislativními a zároveò historickými poèiny bylo zdárnì završeno nìkolikaleté pracovní úsilí pøevážnì týmového charakteru, na nìmž se podíleli etnografové i architekti z Památkových ústavù jednotlivých regionù a  také spolupracující organizace. Vesnické rezervace a památkové zóny reprezentují dílo, na jehož poèátku stály prùzkumy sídel i jednotlivých objektù, jejich dokumentace a  vyhodnocení, archivní studium, práce s mapovými podklady, srovnávání souèasného stavu s hodnotami a záznamy indikaèních skic a katastrálních map z první poloviny minulého století. Zpracování návrhù plošné ochrany vybraných sídel nebo jejich èástí vyjádøené graficky na mapách 1:2880 nebo v mìøítku 1:100 a doplnìné textovou èástí, jako je tomu napø. U Jihomoravského regionu vznikl dokument, o nìmž si troufáme tvrdit, že bychom stìží nalezli obdobu této formy v jiných evropských zemích. Neváháme øíci, že je to dokument svìdèící o stavu venkovské zástavby na konci druhého tisíciletí. Pracovníci památkových ústavù, povìøení zpracováním návrhù památkových rezervací a památkových vesnických zón stanovili podle pokynù Ministerstva kultury ÈR a Státní ho ústavu památkové péèe v Praze kriteria hodnotící charakter sídel, jejich zaèlenìní do krajinného prostøedí, formu zástavby, historický vývoj, zastoupení monumentálních památek a jejich vztah k souborùm lidové architektury, využitelnost souborù památek i celých sídel pro cestovní ruch. Dalším kriteriem se stalo hodnocení významu lokální formy lidového stavitelství, dispozièního øešení, stavebního materiálu a techniky, jeho zpracování, architektonické èlánky , výtvarné prvky a prostøedí památek vèetnì rušivých jevù jichž nebylo žádné sídlo ušetøeno. Po dvou létech zkušeností s památkovými zónami a památkovými rezervacemi ve vybraných vesnických sídlech jsme získali øadu poznatkù, které se pokusíme formulovat a pøípadnì vyvodit závìry. Úvodem konstatujeme, že se za léta uplynuvší od návrhù k prohlášení mnohé zmìnilo a to nejen ve tváøi vesnic, ale pøedevším se mìní spoleèenské a politické klíma naší spoleènosti. 1 Vlastníci památek, jejichž døívìjší zájem byl do velké míry soustøedìn na úpravu a budování jejich “letních sídel”, venkovských “chalup”, mají jednak ménì èasu a také ménì finanèních prostøedkù, které jsou ochotni na obnovu svých chránìných nemovitostí vìnovat. Jejich døívìjší ambice omezuje podnikatelská èinnost, která je orientuje jiným zpùsobem a motivuje jiným smìrem. Na druhé stranì se projevuje snaha využít chránìné objekty k podnikatelské èinnosti a dosáhnout úprav sloužících nové náplni. Je zcela pochopitelné, že tato snaha se málokdy ztotožòuje se zásadami památkové péèe, údržby a obnovy objektu. Ještì výraznìji lze tyto tendence zaznamenat u objektù, které aè nejsou památkami, dotváøejí charakter památkové rezervace nebo zóny a jejich vzhled je významný pro prostøedí památek. Pøesto však se díky propagaci památek a soustavné práci odborných organizací a okresních úøadù s vlastníky daøí je usmìròovat a ovlivòovat jejich péèi o památkový fond. 2 Další poznatky plynou ze vztahu samosprávy ke chránìnému fondu. Pøestože obecní úøady byly povinovány sdìlit v prùbìhu øízení o prohlášení památkových rezervací a zón svùj názor, respektive názor zastupitelského sboru, jejich jednání po èase a pøi øešení problematických situací s obèany, žijícími na chránìném území se stává vlažným, ba dokonce nepøátelským k orgánùm památkové péèe. Podle našeho soudu je jediným øešením pravidelnost spoleèných kontrolních dnù a pouèenost o tom, co je v pravomoci obecního úøadu a místní stavební komise. Nelze pøipouštìt, aby stavební komise akceptovala bez vìdomí a souhlasu orgánu památkové péèe výmìnu oken, støešní krytiny, úpravu fasády èi jiné požadavky, za nimiž se obvykle skrývá rozsáhlá a neakceptovatelná úprava nemovitosti, smìøující dokonce až k asanaci pøedmìtného objektu. Dále je žádoucí aby obec byla informována o každém kroku památkové péèe, dotazována na názor na øešení nìkterých nároènìjších pøípadù. Podle možnosti respektujeme námìty a potøeby obce a podporujeme pøedevším ty

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

památky, které jsou v jejím vlastnictví a slouží ke kulturním èi spoleèenským potøebám, spjatých s památkovou rezervací nebo památkovou zónou. 3 Postavení stavebního úøadu v památkové rezervaci a zónì považujeme za neobyèejnì významné. Je to právì stavební úøad, který dává stavební povolení a listinu opravòující investora k zahájení obnovných èi jiných stavebních pracích. Na formulaci povolení ke stavbì èi k demolici nesmírnì záleží, a proto vìnujeme formulaci uvedené v tomto dokumentu mimoøádnou pozornost. Jakékoliv nedostatky, napø. chybìjící požadavek o dokumentaci pùvodního stavu, vypracování detailù významných pro vzhled památky konzultujeme s OkÚ. S lítostí konstatujeme, že vzhledem k èasté výmìnì pracovníkù na stavebních úøadech vzniká jejich neinformovanost a chyby, nedostatek vùle k øešení pøestupkù. Pracovníci Památkového ústavu v Brnì nezøídka musí upozornit na nedisciplinovanost stavebníka a pøestupek, kolem nìhož chodí pracovník stavebního úøadu témìø dennì bez povšimnutí. Považujeme proto za žádoucí, aby referáty regionálního rozvoje na jednotlivých okresech intenzivnì informovaly stavební úøady a jejich pracovníky o povinnostech zakotvených v obou zákonech, to je zákonu o státní památkové péèi è.20/87 Sb. I v zákonu è.50/76 Sb. Zkušenosti zde uvedené jsme nebyli pøedevším souèinností se stavebními úøady mìstských èástí v  Brnì Líšni a Tuøanech, ale také v Holešovì, Znojmì-mìstì i dalších místech. 4 Spolupráci s orgány státní správy, s výkonnými orgány památkové péèe považujeme za nejvýznamnìjší složkou plnìní Programu péèe o vybraná vesnická sídla a jejich všestrannou regeneraci. Vzájemné vztahy mezi odbornými pracovišti památkové péèe a okresními nebo mìstskými úøady byly pøedmìtem èetných jednání a diskusí. Na programu našich zasedání bylo toto téma uvádìno již mnohokrát. Pøesto bychom rádi pøipomenuli nìkteré okruhy problémù, které pøinášejí nelad vzájemných vztahù odborné a výkonné složky památkové péèe projevující se pøedevším na teritoriu chránìných vesnických památkových souborù. Domníváme se, že odborná vyjádøení pracovníkù regionálních ústavù jsou zpracována se znalostmi terénu, dokumentace, historických studií, mnohdy po konzultaci s metodickým orgánem MK ÈR nebo jinou vìdeckou organizací, napø. vysokou školou. Pøesto tato vyjádøení jsou pojata do závazného stanoviska OkÚ pouze ve zkratce, nìkteré pasáže jsou zcela pominuty, což znamená, že provádìcí firma nebo investor stavby mùže znaènì volnì pøistupovat k provádìní obnovných prací. Co je výsledkem? Nesouhlas odborných pracovníkù s provedenými pracemi, které neznamenají stavební obnovu, ale její stavební úpravu a mnohdy dochází ke ztrátì autenticity a k degradaci hodnotného objektu. Druhým okruhem problémových støetù je nedostateèná kontrola provádìných prací, což má za následek stavební nekázeò, nedodržování pokynù památkové péèe. Sledování obnovy zùstává pouze na bedrech Památkových ústavù, což se jeví pøi omezených pravomocích Památkových ústavù jako zcela nedostaèující. Tyto pøípady naštìstí mùžeme uvádìt jako ojedinìlé (Žïár nad Sázavou, døíve také Kromìøíž). Touto pasáží jsme se dostali k Programu regenerace a nejen po stránce odborné, ale také ekonomické. Vládou ÈR poskytnutá velkorysá èástka 20.000.000,-Kè pro rok 1997 znamenala posílení prestiže památkové péèe Ministerstvem kultury poèínaje, odbornými pracovišti konèe. Pøestože upøesnìní finanèních èástek bylo sdìleno okresním úøadùm spolu s dalšími pokyny až v únoru, podaøilo se prolomit nedùvìru nìkterých okresních úøadù a vlastníkù nemovitostí zavèas tak, aby se podaøilo v krátkém èase zajistit smysluplné rozdìlení finanèních prostøedkù podle klíèe stanoveného MK ÈR, jehož pracovníci, vedení Ing.arch.Kaiglem, se soustavností kladených požadavkù o vládní rezervu zasloužili. Jižní Morava obdržela podle poètu rezervací a památkových zón témìø dva miliony, což znamená, že na obnovu v tomto roce 1997 bylo vynaloženo zhruba 4,000.000,-Kè, pøipoèteme-li k základní èástce dalších 50% z povinné participace vlastníkù chránìných nemovitostí. Jestliže vedle této sumy uvedeme další prostøedky z havarijního fondu na obnovu støech a ohrožených èástí památek lidového stavitelství, pøípadnì prostøedky z rozpoètu nìkterých okresních úøadù jde o èástky, nichž se tìm, kdo již léta pracují v oboru péèe o lidovou architekturu døíve ani nesnilo. Bohužel zatím nemùžeme vyèíslit ani zhodnotit provedené práce, které mnohdy, vzhledem k váhání investorù, byly zahájeny až po obdržení pøíslibu finanèní èástky, to je v letních mìsících. Z jednání s vlastníky a obecními úøady i z nabytých zkušeností bychom chtìli navrhnout jistá opatøení, která, jak doufáme, by mohla vést ke zintensivnìní péèe o památky a program regenerace citlivìji uvádìt v život a dosáhnout pádnìjších výsledkù.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

1. Je to jednak redukce èástky nezbytné pro uzavøení smlouvy s vlastníkem a její ponížení na ménì než 10 000,- Kè. Výše èástky neumožòují sociálnì slabším obèanùm, vìtšinou trvalým obyvatelùm vesnic, na nichž záleží nejen nám, ale také obecním úøadùm, vstoupit do Programu regenerace. 2. Druhým požadavkem je ve zvláštì odùvodnìných pøípadech z pøíèin uvedených pod bodem 1) snížení 50% povinné finanèní participace na optimálních 30%. 3. Dalším problémem je zajištìná smlouvy o dílo, které je pro mnohé obèany vesnic bez samosprávy nepøekonatelnou pøekážkou a není v silách pracovníkù památkové péèe potøebné úkony suplovat. Doporuèovali bychom zároveò zahrnutí projekèních a prùzkumových prací zejména však posudky statika do nákladù obnovných prací z dùvodù zcela praktických. 4. Ètvrtým návrhem je možnost sluèování poskytování MK ÈR s pøíspìvkem z rozpoètu pøíslušného OkÚ, èímž by se umožnilo zajistit péèi o ty objekty, na jejich zachování je zvláštní zájem s ohledem na lokalitu i spoleèenskou prestiž, avšak vlastník je neschopen vynaložit dostateènou sumu prostøedkù, aby mohl na obnovì participovat a okresní úøad by svojí podporou mohl ekonomickou nedostateènost vlastníka snížit. Na závìr tìchto námìtù a hodnocení si z hlediska práce komise pro vesnice a jejich plošnou ochranu dovolujeme pøednést úvahu o možnostech poskytování pøíspìvku na nechránìné objekty v souborech památek, což pokládáme za legislativnì velmi nároèný úkon. Koneènì také doporuèujeme, aby Program péèe a regenerace vesnických sídel byl z pokynu MK ÈR zaèlenìn do plánu hlavních úkolù jednotlivých pracoviš, protože jeho plnìní vyžaduje svými podmínkami a možnostmi vlastníkù i místních samosprávných orgánù velmi znaèné pracovní úsilí ze strany odborných pracoviš památkové péèe. Prohlášením památkových rezervací a památkových zón byl impuls nejen k zajišování obnovy památek, ale také sídelních celkù. K tomuto cíli mìly sloužit regulativy jako metodicko odborný materiál zpracovaný jako podklad pro územnì plánovací dokumentaci a veškerou stavební èinnost na území vybraného sídla. Ke zpracování regulativù pøistoupil tým pracovníkù památkové péèe (památkových ústavù) pod vedením SÚPP. Regulativy by mìly ovlivnit výšku hladiny zástavby, hmotné ztvárnìní novostaveb nebo pøestavovaných objektù, stavební materiál, konstrukci, architekturu, detaily staveb, ale také prostøedí památek vèetnì komunikací, inženýrských sítí a jejich rekonstrukce a veøejné zelenì. Protože zákon è.20/87 Sb. Neuvádí žádné podrobnìjší pokyny k plošnì chránìným územím v §5, považujeme z odborného hlediska za žádoucí, aby nejen projektant, ale také stavebník, stavební úøady, okresní úøady mohly urèitý režim vyhlásit. Regulativy pøedložené MK ÈR k legislativnímu postupu nebyly ve zpracované formì akceptovány. Považujeme to za handicap, protože stále narážíme pøi denní praxi na jejich nezbytnost. V nìkterých územích se je podaøilo zpracovat detailnìji a ve spolupráci s projektantem a vedením regionálního rozvoje zakomponoval do ÚPD (Pavlov, Rymice) jako souèást chránìného území a schválit jako obecnì platnou vyhlášku. Lze doufat, že ještì v letošním roce dojde díky pracovním setkáním s MK ÈR k pokroku v tomto smìru. Velkou nadìji vkládáme do èinnosti Komise MK ÈR pro vesnice s chránìnými soubory, v níž vládne vzájemné pochopení, shodné zámìry, zkušenosti a pøátelská spolupráce a snaží se být odbornou oporou pro realizaci zámìrù Ministerstva kultury ÈR v programech péèe a regenerace vesnických památkových rezervací a zón.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Problematika prohlašování VPZ v okrese Vsetín Jiøina Kašparová - referát kultury OkÚ Vsetín Tento problém souvisí s obecnou otázkou, je-li v souèasné dobì ještì co prohlašovat a zachraòovat a jak pøesvìdèit pøedevším majitele dochovaných souborù lidové architektury o  potøebì jejich záchrany. Úvodem svého pøíspìvku chci proto pøipomenout souvislosti promìny obrazu venkova, na pozadí spoleèensko-politických a hospodáøských zmìn, jež ovlivnily život venkovského èlovìka - zemìdìlce, hospodáøe, nìkolika generací. Vyrùstala jsem na dìdinì a jsem s ní dosud bytostnì spjata. Mùj život i mých generaèních vrstevníkù poznamenala tøi zla. Ateizace, kolektivizace a normalizace po sovìtské okupaci. První z nich znamenalo pøevýchovu èlovìka v ateistickém duchu, což se projevilo likvidací víry, náboženství, a všech lidových i rodových tradic, obyèejù a zvykosloví, spjatých s církevním a hospodáøským rokem.

Karolinka-Rakov Shluk Orságù (smìr od Rak. Šenku)

Karolinka-Rakov Shluk Orságù (základy chléva)

1997

1997

Druhé zlo bylo ve znamení pøetváøení pøírody v duchu “porouèení vìtru, dešti” , s násilnou kolektivizací soukromého hospodaøení a tím likvidací soukromého vlastnictví vùbec. Obraz valašské krajiny se pak zmìnil k nepoznání, narušil se soulad života èlovìka s pøírodou, jež mu byla vždy obživou. Úzká políèka na “rovních”, údolních stráních a kopcích vystøídaly velké plochy družstevních lánù, doplnìné novými stavbami. Kravíny, betonovými obry sil a jinými stavbami, konkurujícími obzorùm hor.Zmìnil se obraz krajiny, døíve poseté hospodáøskými usedlostmi, malebnými chaloupkami s muškáty v tabulkových oknech, s dvory obklopenými chlévy a stodolami. Všechnu tu krásu lidového stavitelství støežily majestátné lípy, symboly klidu a bezpeèí. Zmizely meze a remízky, jež svým èlenitým pùvabem charakterizovaly krajinu. Dnešní obraz venkovské krajiny již tak idylický není. Budovatelská expanze, módní trend ve výstavbì, s používáním pøevážnì betonu, mìly za cíl vyrovnat spoleèenské rozdíly mezi mìstem a dìdinou. Mìstská zástavba se svými “šumperáky”, panelovými “kostkami” a jinými betonovými stavbami vystøídala vkus a citlivost døívìjších lidových stavitelù. A tak èlovìk moderní doby pøetváøel vše na úkor zákonù pøírody a vztahù èlovìka k ní, na úkor vlastnických vztahù, pìstovaných po generace a patøících k tradicím zemìdìlských rodin. Postupnì se vytrácela tradièní, rukodìlná øemesla, umìní a fortel tesaøù a stavitelù lidových roubených staveb. Zmizela nejen hodnotná sídla a shluky zemìdìlských usedlostí v horské krajinì, ale i jednotlivé roubené stavby uprostøed dìdin a podél hlavních cest. Na zbytcích hospodáøských usedlostí zùstali jen staøí rodièe. Když dožili, stavení zpustla, pøípadnì byla zastínìna nevkusnou novostavbou, posléze zbourána.Ponìkud lepší osud stihl nìkteré chalupy v odlehlejších místech obcí, se zmìnou majitelù -

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

chalupáøù z mìst. Jejich pøièinìním se nìkteré roubené usedlosti dochovaly témìø v nezmìnìné podobì, jiné èásteènì upravené se zachováním pùdorysu, sedlových støech s kabøinci, nenarušenou lomenicí a rozmìry tabulkových oken.

Rakov – Karolinka Zboøená støecha chléva shluku Orságù

Tøetí zlo ve znamení okupace bratrských vojsk v roce 1968 na záchranu všech “výdobytkù” tehdejší doby, ještì více utvrdilo pøedchozí negativní stav všech uvedených souvislostí, zvláštì ve výstavbì. A tak nám v mnohých údolích vyrostly celé chatové osady, monstrózní rekreaèní støediska, jež vážnì narušila pùvodní krajinné celky. Zmìnila se pùdorysná struktura, vèetnì panoramatu venkovských sídel a krajiny. Úcta k pøírodì, pokora pøed stavitelským dílem pøedkù, dìdictví otcù , zùstaly jen prázdnými pojmy. Tak se minulá doba podepsala na tom, co chceme dnes, skoro v troskách, chránit. Památkovou hodnotu èásteènì dochovaných lidových staveb, shlukù hospodáøských usedlostí v našem okrese, vykazují už jen nìkteré obce. Pøi jednáních o jejich zachování narážíme nejen na nepochopení majitelù, ale i èlenù obecních zastupitelstev. Marnì zde obhajujeme památkovou hodnotu a význam pro zachování autentického prostoru - tohoto génia loci.

Obce mají zájem na stabilizaci mladé generace, která chce bydlet modernì, se vším komforRakov tem. A tak staré chalupy v tomto zámìru spíše Obytná stavení shluku Orságù pøekáží. Schází patøièná osvìta, vhodná odborná literatura, zdùrazòující hodnoty roubených lidových staveb, pøíklady vhodných úprav, vestaveb, které by pøesvìdèily, že i v dnešní dobì je možné bydlet v døevìnkách, pøi zachování základních architektonických prvkù, jimiž se lidová architektura vykazuje. V našem okrese byl proveden prùzkum vesnických sídel se zachovanými soubory lidové architektury Památkovým ústavem v Ostravì. Ve vìtšinì obcí s vyhodnocením a doporuèením ochrany,: zaøadit do památkových zón, pøíp. vyhlásit ochranná pásma a nejhodnotnìjší stavby za kulturní památky (Lužná, Pulèín, Seninka, Zdìchov, Velké Karlovice - údolí Léskové a Podaté, Nový Hrozenkov, Laènov, Støelná, Študlov, Liptál), ve tøech obcích prùzkum bez vyhodnocení hranic(Val. Senice, Francova Lhota, Valašská Polanka), další obce s dochovanými lidovými stavbami ( Leskovec, Ratiboø, Hošálková, Hutisko-Solanec, oblast Beèev, rožnovsko aj.) nebyly zatím vyhodnoceny PÚ, pouze OkÚ-RK nìkteré z oblastí zmapoval ( HutiskoSolanec, Ratiboø, Karolinka). Z celého okresu se podaøilo prohlásit za památkovou zónu pouze údolí Podaté ve Velkých Karlovicích. Tato jediná VPZ v hornatém Valašsku, kde døíve dominovaly døevìné, roubené stavby, je málo za celý okres. Naše úsilí o zachování pùdorysu a výškové úrovnì historické zástavby obcí, dochovaných staveb lidové architektury, skonèí nìkdy jen našim doporuèením a pøipomínkami k územním plánùm obcí. Ty se velmi èasto mìní a doplòují. Pøi zpracovávání ÚZP velmi záleží na výbìru zpracovatele - architekta, který by mìl jako prvý pøesvìdèit zástupce obcí o památkových zájmech. Trpìlivé vysvìtlování ze strany odborníkù s uvedením vhodných pøíkladù, ale i tìch odstrašujících, svede mnohdy více, než strohý odkaz na paragrafy památkového zákona. Podle nìj došlo v minulosti i u nás k prohlášení hodnotného rodového shluku Orságù v Karolince-Rakovì, bez vìdomí èi souhlasu majitelù v roce 1965. Zámìrem ONV Vsetín bylo majetek vyvlastnit ve prospìch zøízení jakéhosi malého skanzenu. Shluk sestává z 21 roubených staveb- obytných chalup, dvorù, chlévù, stodol a sklepù. V r. 1980 bylo zde vyhlášeno i ochranné pásmo shluku, opìt bez vyjádøení majitelù. Dodnes se nemùžeme s vlastníky tìchto

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

památek domluvit na opravách, pøípadnì finanèním pøíspìvku státu-OkÚ Vsetín. V každém z nich, bez ohledu na generaèní rozdíly, je hluboce zakoøenìna køivda z minula. Odmítají jednat nejen s obcí, ale i s OkÚreferátem kultury, i pøestože se nabízí finanèní pøíspìvek na opravy. Asi se domnívají, že by pøijetím pøíspìvku vyjádøili dodateènì souhlas s prohlášením jejich majetku za kulturní památku. A tak mnohé objekty chátrají a jeden z majitelù usiluje o zrušení prohlášení za KP. Tento problém má silný sociální a dosud politický podtext køivdy, která se asi nedá napravit. Nebo ten, kdo usiloval o vytržení èlovìka z jeho rodného místa a pøerušení rodových koøenù, nese následky hoøkých plodù. Proto je velmi dùležité, aby na všech úrovních státní správy pøi prohlašování vìci za KP, bylo pamatováno pøedevším na majitele a brala se v úvahu jejich vyjádøení. Nelze z moci úøední, z moci zákona, jít proti zájmùm vlastníka. Takto si poèínaly bývalé ONV. Lze ale postupovat uvážlivì, pøesvìdèovat i o výhodách památkové ochrany, šíøit osvìtu všemi prostøedky a vzbudit v majiteli pocit úcty a chlouby nad tím, že vlastní nìco výjimeèného, vzácného, co bude jednou promlouvat svou historií a hodnotou k jeho potomkùm i nám všem.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Lidová architektura severního Plzeòska Karel Foud, Památkový ústav v Plzni Oblast severního Plzeòska, území s bohatou historií, sahající od pravìku pøes støedovìk až do dnešních dnù, i s rùznorodými klimatickými a pøírodními podmínkami, je dodnes nositelkou pomìrnì bohatì zastoupeného pùvodního fondu tzv. lidového stavitelství. Krajem ležícím severnì od Plznì procházela stejnì jako jinými oblastmi èeského západu pomyslná jazyková hranice, která s sebou kromì národnostních rozdílù nesla také rùzné formy lidového domu, poplatné jednotlivým etnickým skupinám. Vedle objektù komorového a chlévního typu zde mùžeme spatøit stavby roubené i hrázdìné, zdìné z kamene, cihel i vepøovic, s bohatì øešenými i prostými fasádami a množstvím dalších architektonických detailù, vypovídajících o dovednosti a cítìní lidu, který je vytvoøil a mnohdy také do dnešních dnù uchoval.

Roubený patrová špýchar s pavláèkou v usedlosti è.34 vesnické památkové zónì Jarov (o.Plzeò sever). V øíjnu 1998 byl majitelem rozøezán na palivové døíví. (foto archiv PÚ v Plzni, 1996)

Unikátní dùm èp.2 v obci Èervený Újezd (o. Plzeò sever) s dochovanou roubenou svìtnicí datovanou do r.1773. (foto archiv PÚ v Plzni, 1996)

Území pøilehlé k Plzni a pøedevším pak vsi patøící až do r.1848 k plzeòskému panství již v 1. pol. 19. stol.silnì ovlivnìny výstavbou nových objektù, realizovaných v duchu lidového klasicismu, který se vyznaèoval bohatostí fasád opatøených profilovanými øímsami, lesénovými øády, paspartami, èabrakou, klenutými branami se štítovými nástavci a kamennými portály s textem a množstvím dalších zdobných prvkù. Jak dokládají mapy stabilního katastru, pøekryla stavební èinnost 19. vìku v popisovaných oblastech takøka celoplošnì pùvodní stavební fond, do té doby výraznì zastoupený „spalnými“, tedy pøevážnì døevìnými objekty. Pøesto i zde, jak to prezentuje napø. roubený dùm è.8 v Dýšinì, zùstalo zachováno nìkolik starších staveb, jejichž založení lze ještì klást do období 18.stol. Kyšice, Dýšina, Dolany a další lokality severního Plzeòska se vyznaèují dochováním mnoha staveb budovaných v dobì „selského baroka“, které ovlivòovalo lidové stavebníky ještì na poèátku 20. vìku. Jižní oblasti severního Plzeòska jsou kromì již zmínìného klasicismu také reprezentanty svébytné stavební formy roubených patrových, vícekomorových špýcharù opatøe-

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Skupina klasicistních objektù stojících na dlouhé návsi v Lochousicích (o. Plzeò sever), ležící již za pomyslnou etnickou hranicí (foto archiv PÚ v Plzni) ných pavláèkou, jak to mùžeme dosud pozorovat napø. v Jarovì, Horní Bìlé, Dobøíèi èi Robèicích. Východní èást okresu a zvláštì pak vsi ležící na rozhraní severního Plzeòska a Rokycanska výraznì ovlivnila tradice výstavby døevìných domù komorového typu. Desítky roubených, èasto omazávkou opatøených domù, stodol èi špýcharù jsou dodnes dokladem stavební produkce vesmìs pøelomu 18. a 19. stol. Vsi Lhota u Chøíèe, Studená, Hlince, Kopidlo, Rybnice a další obce východní èásti regionu se i pøes øadu negativních zásahù do stavební podstaty lokalit vyznaèují množstvím dochovaných roubených lidových staveb, pocházejících pøevážnì z výše uvedeného období. K významným lokalitám s pùvodním stavebním fondem právem patøí i Borek u Kozojed, kde stojí jedna z posledních roubených polygonálních stodol v oblasti èeského západu. Skupinu roubených objektù doplòují i døevìné zvonièky, dochované napø. v Rybnici, v replice pak v Borku u Kozojed nebo Robèicích. Skupinu roubených chalup lze spatøit i v obci Radìjov na Manìtínsku, jejichž vznik lze bezesporu klást ještì do závìru 18. vìku. Jiný objekt pozdnì barokní produkce s datací do r.1773 stojí v èele usedlosti èp.2/20 na návsi v Èerveném Újezdì. Památkové kvality této mimoøádnì hodnotné stavby umocòují dochované kamenné portály. Oblasti za etnickou hranicí, ohranièené pøedevším silnicí Plzeò - Karlovy Vary a pomyslnou spojnicí Únìšov - Žihle, jsou oproti uvedené východní èásti regionu vesmìs prezentovány zdìnou formou malých i rozlehlých usedlostí a chalup, kde pùvodní døevìné objekty byly zdìným domem nahrazeny takøka celoplošnì již v prùbìhu 19. století. Rozlehlé statky lemující velké, èasto okrouhlé nebo oválné návsi mùžeme spatøit napø. v Lochousicích, Pøehýšovì, Doubravì, Olešovicích, Pòovanech a na dalších místech regionu. Pravidelnou okrouhlou náves v Úhercích vymezovaly zdìné obytné domy již pøed rokem 1839, zatímco dnes již zaniklé roubené stodoly uzavíraly ves z vnìjší strany. V Bdenìvsi byly ještì kolem r. 1900 a pozdìji stavìny v èele dvorù moderní domy vesmìs s okapovou orientací se zdobnými štíty a prùjezdy, které tak vytvoøily zcela ojedinìlý soubor novodobých objektù, ve svém øešení silnì ovlivnìných pøedcházejícím vìkem. Dvory jsou v této oblasti èasto opatøeny volnì stojícími holubníky, fasády domù orientované do veøejného prostranství jsou realizovány v duchu doznívajícího lidového klasicismu. Stejnì jako v lokalitách pøilehlých k Plzni, i zde jsou èasté klenuté brány a výjimkou nejsou ani domy patrové.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Samostatnou skupinu v nìkdejších nìmecky hovoøících oblastech pøedstavují stavby s hrázdìnými konstrukcemi, tedy prvkem poplatným spíše pro Chebsko, Sokolovsko nebo Karlovarsko. Nejjižnìjší stavbou opatøenou hrázdìním je unikátní dùm èp.1 v obci Popovice, více rozšíøené jsou pak na Rabštejnsku nebo Neètinsku. Èastá je i kombinace hrázdìné konstrukce ve štítech a patrech se zdìnou nebo roubenou stìnou. Pozoruhodný soubor podobným zpùsobem stavìných objektù se dochoval v Rabštejnì nad Støelou, kde lze na pomìrnì malém území nalézt široký rejstøík užitých stavebních forem i konstrukcí, mnohdy pocházejících ještì z 18.stol. Patrové domy, èasto s roubenými konstrukcemi a asymetrickými støechami typickými spíše pro oblasti Tachovska, Chebska nebo Sokolovska lze spatøit napø. v Olešovicích, Žihli, Úterý èi v obci Stvolny. Pozoruhodnou formou roubeného domu je døevìná komora umístìná nad síní, vystupující do zápraží z bloku obytného domu, jak to mùžeme vidìt v obci Roznìvice v usedlosti è.1, pùvodním obyvatelstvem nazývaná „Arka“. Svébytnou kapitolou v typologickém rejstøíku historických lidových domù severního Plzeòska jsou pak objekty z nìkdejších mìsteèek Úterý, Manìtín a Neètiny, stojící na rozhraní lidového a mìstského stavitelství. Znaènou èást severního Plzeòska silnì ovlivnil pováleèný odsun pùvodního obyvatelstva. Desítky staveb beze zbytku zanikly nebo byly nahrazeny èasto jen úèelovými novostavbami. Øadu dnes již unikátních objektù však zachránil fenomén èeského národa - chalupáøství. Výraznìjší zájem veøejnosti o památky lidového stavitelství lze obecnìji pozorovat již od 80. a zvláštì pak od poèátku 90.let našeho vìku. V listopadu 1995 bylo nìkolik vsí severního Plzeòska právem vyhlášeno MK ÈR za vesnické památkové zóny (Dolany u Plznì, Dýšina, Hlince, Jarov, Kyšice, Lhota u Chøíèe, Nynice, Olešovice, Radìjov a Studená), když nìkolik let pøedtím byla vyhláškou stanovena celoplošná ochrana historických jader také u Manìtína, Mìsta Touškova, Rabštejna nad Støelou a Úterý. Øada staveb je chránìna zákonem o památkové péèi, ochrana a respektování dochovaných hodnot památek lidového stavitelství by však mìly být také v zájmu nejen odborné a laické veøejnosti, ale pøedevším pak místní samosprávy. Nenávratnì mizející doklady lidové stavební kultury si to jistì právem zaslouží. Je jen na nás, zda generacím 21.století pøenecháme to, co bylo po celé vìky pøedáváno z pokolení na pokolení.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

O transferech v západních Èechách. TomᚠKarel – PÚ v Plzni Problematika transferù lidových staveb má v západoèeskæm regionu již pomìrnì dlouhou historii.Základní možnosti i úskalí lze ilustrovat na nìkolika pøíkladech.Poèátky transferù lze vystopovat velice obtížnì, zdá se že prvním popudem mohla být vlna záchraných transferù roubených podkarpatských kostelíkù na poèátku první republiky. Tehdy ojedinìle došlo k transferùm èi replikám roubených chalup pro rekreaèní ùèely. Pøíkladem mùže být nìkolik objektù dnes již pøestavìných domù ve vilových èi chatových koloniích v okolí Plznì. Další nemnohé transfery uskuteènìné v letech šedesátých až sedmdesátých mìly charakter ojedinìlých soukromých akcí. Pøemísovány byly snadno rezebíratelné roubené špýchárky, které, zachránìny pøed rozøezáním na palivo nalezly nové útoèištì na zahradách nadšencù.K jednomu z nejzajímavìjších „památkových“ pøesunù roubeného objektu došlo do blízkosti zøíceniny hradu Krašova v dnešním okrese Plzeò sever. Ze soukromé iniciativy byl v pùvabném krajiném rámci na kraji louky u lesa vystavìn rozebraný roubený špýchar a kolna z Kopidla èp. 4 jako poèátek uvažovaného skanzenu. K realizaci dalších objektù v tìchto místech již z øady pøíèin nedošlo. V ostatních pøípadech se jednalo se o neevidované památky a tedy akce bez vìdomí památkové péèe. S jejich výsledky se setkáváme zpìtnì pøi novém prùzkumu vesnic. Pøíkladem budiž roubený špýchárek stojící dnes ve vsi Èilá na Rokycansku, skrývající ve svých útrobách i malé muzeum starého hospodáøského náøadí. Se vzrùstajícím chataøením a chalupaøením byly nìkteré špýchárky nebo roubená jádra domù upraveny na nových stanovištích pro rekreaèní úèely. Rovnìž tyto akce jsou evidovány minimálnì. Dlužno poznamenat, že nové využití se èasto nepodaøilo citlivì skloubit s pùvodním charakterem stavby a mnohé objekty byly dobudovány k nepoznání. Teprve od sedmdesátých let je možno hovoøit o pøesunech ohrožených døevìných objektù lidové architektury, které byly sledovány památkovou péèí. Rozsahem nejvýznamnìjší je vytvoøení soukromého skanzenu pana Vorla v Rabštejnì nad Støelou v okrese Plzeò - sever. Pøemístìny byly dva roubené špýchary z Jarova èp. 2 a Kaceøova èp. 5. Pùsobivá poloha pod historickým mìsteèkem je kladným prvkem tohoto dispoziènì a koncepènì ponìkud nesourodého celku, jehož další osudy jsou po smrti zakladatele otevøené. Paradoxem, pro onu dobu pøíznaèným, je, že k dalším, památkovou péèí oficiálnì plánovaným záchraným akcím nedošlo. Z transferù bylo plánováno vybudovat skanzeny pod hradem Kašperkem a u Mouøence v okrese Klatovy a na okraji Dobøíva v okrese Rokycany. Oficiální pøesun unikátní rychty ze Strašic do Kouøimi skonèil rozebráním objektu. Desítky objektù dále zanikaly, pouze nìkteré z nich nalezly i s finanèním pøispìním státu nové místo jako rekreaèní stavby. Bohužel nové prostøedí bylo pouze vyjímeènì adekvátní památce. Stavby, sevøené v chatové kolonii a zbavené zázemí hospodáøských objektù ztratily i pøes pomìrnì zdaøilou rekonstrukci vìtšinu své vypovídací schopnosti, respektive svùj genius loci. Pøíkladem za všechny mùže být roubené a hrázdìné jádro unikátního obytného domu z Unìšova v okrese Plzeò- sever, pøemístìné do chatové kolonie u Klenovic v témže okrese. Ani první, odbornou institucí realizované transfery, nelze co do umístìní a detailu rekonstrukce považovat za optimální. Podaøilo se sice fyzicky zachránit unikátní vìžový chebský špýchar a kolnu s holubníkem z Mlýnku a špýchar z Kopaniny, ovšem jejich umístìní na hrad Seeberk a do Soosu je zcela pøipravilo o tradièní zázemí. Potvrzuje se tak, že šanci na sžití se s novým prostøedím mají pouze objekty citlivì pøesunuté do obdobného prostøedí z nìhož pochází. Takto pùsobí i pøes nìkteré problematické detaily roubený dùm èp. 7 z Dobøíva, pøesunutý po požáru na nové místo v téže vesnici.Nìkteré objekty byly transferovány mimo region jako napøíklad obytné stavení z Vejvanova v okrese Rokycany, vesnice prohlášené dnes za památkovou zonu. Od devadesátých let jsou transfery provádìny koncepènì pøedevším do dvou lokalit na Klatovsku. Pod hradem Velhartice a v Chanovicích vznikají pøesunem dvou špýchárkù z Petrovic jádra budoucích skanzenù. I pøes památkovì úspìšnou realizaci je však na tomto místì tøeba litovat, že se nepodaøilo zachovat objekty na pùvodním místì, kde výraznì spoluvytváøely památkovì velice hodnotný vesnický celek, vytypovaný na prohlášení za památkovou zónu. Další, do tìchto lokalit v souèasné dobì smìrované transfery budou mít i nadále záchranný charakter, kvalitní prostøedí je pak do znaèné míry zárukou úspìšnosti. Závìrem je možno øíci, že i tento struèný soupis potvrzuje stoupající trend transferù památek lidové architektury. Mìlo by se tak dít s vìdomím,že každý transfer je nejenom záchranou, ale i ochuzením - nejen stavby samotné, ale zejména jejího pùvodního, mnohdy památkovì stále hodnotného prostøedí.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Únìšov èp.1, okr. Plzeò-sever Statek pøed transferem do Klenovic

Únìšov èp.1, okr. Plzeò-sever Statek po transferu do Klenovic

Petrovice u Mìèína èp.7, okr. Klatovy Sroubek pøed transferem do Velhartic

Petrovice u Mìèína èp.7, okr. Klatovy Sroubek po transferu do Velhartic

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Krovy Bláha Jiøí – PÚ v Brnì – detašované pracovištì Telè Rád bych se v tomto pøíspìvku zamìøil na historické krovy staveb ve venkovském prostøedí, upozornil na nìkteré jejich charakteristcké znaky, pøiblížil Vám zpùsoby navrhování krovù bìžné provenience v úhlu pohledu první poloviny 19. Století a na závìr se pokusil shrnout, na co vše je tøeba pamatovat pøi prùzkumech a dokumentaci krovových konstrukcí. Krovem je bìžnì nazývána nosná konstrukce støechy obvykle uložená na obvodové zdi nebo vevázaná do roubených èi hrázdìných stìn stavby. Nìkdy mùže zároveò tvoøit konstrukci stropu nejvyššího podlaží a zase naopak v jiných pøípadech být na zbytku stavby zcela nezávislá, jak je tomu napøíklad u nìkterých typù stodol nebo u archaických tzv. sochových krovù. Vlastní støešní pl᚝ tvoøený krytinou položenou na latì èi bednìní již není souèástí krovu. Pro srovnávací studium je dùležité, že krov je v rámci stavby svébytnou jednotkou, jeho podoba je dána technickým øešením, které se historicky vyvíjí a variuje v závislosti na mìnících se požadavcích na architektonické utváøení zastøešovaného prostoru, reaguje na vznik nových stavebních druhù a odráží zmìny v používání materiálù i ve zpùsobu jejich zpracování. Velmi zjednodušenì lze chování celého systému popsat asi takto: Monumentální architektura na poèátku vyjde ze schémat známých z lidového stavitelství, díky svým nadstandartním nárokùm provìøí meze jejich použití a dalším zdokonalováním je dovede na hranice materiálových a funkèních možností. Pokrok dosažený díky koncentrování prostøedkù (financí, lidského tvùrèího potenciálu) se projeví konstituováním nových konstrukèních typù,které skrze mìstské prostøedí proniknou zpìt do lidového stavitelství, pochopitelnì v té ekonomicky nejménì nároèné podobì. Celý cyklus se zmìnou vnìjších podmínek opakuje. Jaké jsou výsledky takovéhoto procesu nám nejlépe ozøejmí pøíklad z konkrétního historického období. Podívejme se tedy, jak se postupovalo pøi navrhování krovù v první polovinì 19.století, tedy v dobì hromadného pøezdívání našeho venkova stavbami takzvaného lidového baroka a lidového klasicismu. Pro bìžné užití tu byla témìø výhradnì hambalková soustava, která systémem prázdných a plných vazeb dosáhla velmi úsporné podoby. Mezi plnými vazbami bývaly tøi až ètyøi prázdné (jalové) s krokvemi èepovanými do kráèat. Krokve byly podle plánovaného druhu krytiny 90 až 120 cm od sebe, podle toho jaká mìla být krytina. Na šíøi zastøešovaného prostoru pak záviselo, jaká bude použita stolice. Do rozpìtí 6m mohla být i plná vazba tvoøena pouze trojúhelníkem krokví a vazného trámu. Nad stavbou širší než 6m pøibyl do každé vazby hambalek umístìný tak, aby se pod ním dalo procházet. Pro šíøku více než 9m již bylo nutné hambalky podepøít stojatými stolicemi složenými ze sloupkù a šikmých vzpìr. Horní hambalek se pøidával tak, aby volná délka krokve nepøekroèila 3m. Nad 12,5m šíøky se použila stolice ležatá se dvìma pozednicemi a se šikmými sloupky èepovanými do pìtibokých prahù, takováto konstrukce nezatìžovala vazný trám v jeho prùbìhu a pøi použití mezilehlé vaznice a dvou hambalkù podepírala krokev celkem na tøech místech. Tento zpùsob postaèoval do 18m rozpìtí, pak již bylo nutné použít støedového vìšáku, aby ulehèil vaznému trámu prohýbajícímu se pod vlastní vahou. Úmìrnì zvìtšujícím se délkovým rozmìrùm narùstal pochopitelnì i prùøez jednotlivých trámù. Vidíme, že celý standartní postup užívaný pøi návrhu zastøešení je pomìrnì jednoduchý a prùhledný, lze jej s úspìchem použít v celém rozsahu potøeb bìžné stavební produkce v lidovém prostøedí. Nové progresívní pøístupy spojené s rozšíøením vaznicových krovù s kleštinami ve venkovském prostøedí pøevládnou až koncem 19.století, vyžádány novými pøedstavami o využití podkroví a ovlivnìny šíøením tehdy již dostupného øeziva. Pøi terénních prùzkumech lidové architektury je tøeba vìnovat konstrukcím krovù náležitou pozornost. Uvìdomme si, že tradièní zpùsob opracování povrchu døevìných prvkù doprovázený rozvinutým aparátem užívaných tesaøských spojù patøí definitivnì minulosti a poèet konstrukcí dochovaných v intaktním stavu se bude stále a nezadržitelnì snižovat. K tomu, aby historická informace, která je v nich obsažená nezmizela beze stopy, je tøeba co nejkomplexnìjšího popisu zejména likvidovaných nebo rùzným zpùsobem upravovaných krovù. Mìly by nás zajímat i detaily související se zpùsobem opracování døevìných prvkù, provedení jejich spojù a rovnìž stavební znaèení a èíslování jednotlivých vazeb a styèníkù. V této souvislosti zasluhují mimoøádnou pozornost veškeré øemeslnì zpracované doplòky konstrukce krovu, mnohdy jde totiž o její recentní souèásti. Tìmi mohou být napø. rùzné stavební a revizní lávky, rumpály, konzoly s kladkami pro dopravu materiálu, vodící drážky a oka pro provazy ke zvonùm, kozy k zavìšení lustrù, úchyty bidel a hákù na

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

strhávání krytiny v pøípadì požáru a další. Pro hospodáøsky využívaná podkroví mlýnù, sýpek apod. jsou charakteristické nápisy na trámech uvádìjící poèty fùr, pytlù, jména øemeslníkù, letopoèty aj. Odstranìní takovýchto záznamù pøi opravách, èištìní nebo nátìrech krovù je pak nenahraditelnou ztrátou historicky cenné informace a podobné zásahy by proto mìly být vylouèeny nebo alespoò omezeny na nejnutnìjší míru. V takových pøípadech, kdy je rozhodnuto o èásteèné nebo úplné likvidaci autentické historické konstrukce, má velký význam právì kvalita dokumentace dochovaného stavu. Bìžné stavební zamìøení je sice lepší než nic, ale staèit by rozhodnì nemìlo. Jde o to, že zejména u starších typù krovù hambalkové soustavy je dùležité pøesnì zobrazit pøíèné plné vazby i vazbu prázdnou a rovnìž všechny podoby podélného ztužení krovu. Pravidlem by se mìlo stát i oznaèování použitých druhù tesaøských spojù. Velmi èasto se setkáváme s druhotným užitím stavebního døeva, kdy jsou na trámech patrné dlaby po pøedchozích spojích nebo otlaèená místa. Zdrojem informací o pøedchozím stavebnì historickém vývoji se mohou stát i otisky pøíèných vazeb staršího krovu dochované v nìkterých pøípadech na vnitøních stranách zdìných štítù. A na závìr ještì nìkolik slov k vyhodnocování starších zamìøení a stavebních plánù. Zde je tøeba postupovat kriticky, èasto se totiž setkáváme s tím, že si stavitelé patrnì s vìdomím, že poslední slovo má stejnì nakonec tesaø, situaci podstatnì zjednodušili, vynechali nìkteré dùležité prvky nebo jednoduše do plánu zakreslili ten nejbìžnìjší typ stojaté èi ležaté stolice.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Technologie konzervace a povrchových úprav. Ing.arch. Jan Bárta - AQUA Následující struèný pøíspìvek si klade za cíl informovat o možnostech, které v souèasné dobì jsou k dispozici pro záchranu a ochranu povrchù klasických stavebních materiálù. V pøíspìvku se používají zejména pojmy konzervace - jako souhrnný název pro pøístup k ošetøení materiálù, preferující jednoznaènì jejich zachování a ošetøení, zásah smìøuje k prodloužení jejich životnosti. Další pojem je konsolidace - je formou konzervace, tento typ ošetøení vede ke zpevnìní materiálu, snahou je navrátit materiálu alespoò èásteènì jeho pùvodní fyzikální vlastnosti, zejména pevnost. Aplikuje se zpravidla jen v místech, kde je znaèné rozrušení povrchu materiálu. Používají se k ní chemické prostøedky s vìtším zpevòujícím efektem a také o vyšších koncentracích. U pøedmìtù, které budou umístìny v interieru ( napø. skulptury apod.), nebo budou po zpevnìní dále pøedmìtem restaurátorského zásahu, se doporuèuje využít prostøedkù bez hydrofobních úèinkù (hydrofilních), existuje rovnìž øada možností èásteèné hydrofobizace již pøi zpevòování. K dosažení vyššího stupnì konsolidace se pøedevším u menších artefaktù nìkdy používá i napouštìní pøi sníženém tlaku, tzv. vakuové napouštìní. Hydrofobizace - je ochranou proti nežádoucím úèinkùm srážkové vody, kyselých dešù a následnì vodorozpustných solí a mrazu. Použité materiály musí být paropropustné a mít další vlastnosti - podrobnìji je uvedeno níže. V pøíspìvku vycházím ze svých dlouholetých zkušeností s konzervací památek a z praktických poznatkù, rovnìž samozøejmì i negativních, získaných pøi aplikaci øady konzervaèních materiálù, tuzemských i dovážených. Hlavním objektem popisovaných konzervaèních postupù jsou porézní sedimentární horniny jako stavební a sochaøské materiály, dále neporézní horniny uhlièitanové i vyvøeliny, omítky a malty, umìlý kámen a omítky na cementové bázi a rovnìž pálené materiály. Samostatnì bych se rád zmínil i o povrchových barevných úpravách, zejména o tzv. klasických metodách, zejména o vápenných a  modifikovaných nátìrových hmotách. Na závìr se pak pokusím o struèný výèet nìkterých skupin a typù soudobých materiálù, které jsou ke konzervaci nabízeny s tím, že bych chtìl upozornit na jejich vhodnost nebo naopak nevhodnost jejich používání. Obecnì je možno øíci, že proces rozrušování stavebních materiálù vlivem povìtrnosti souvisí pøevážnì s pøítomností vody (rozpouštìní, migrace solí, agresivní pùsobení škodlivin z ovzduší, rùst organizmù, pøemìna vody v led, hydratace a rekrystalizace solí aj.). Kromì kyselých dešù je zdrojem negativních vlivù vody i kondenzace vzdušné vlhkosti, vlhkost vzlínající z terénu a všechny další možné zpùsoby zamáèení. Dá se tedy s jistou nadsázkou øíci, že snaha o zpomalení stárnutí a destrukce je odedávna snahou zabránit pøedevším vodì v pronikání do povrchových vrstev materiálù staveb a skulptur. Již od starovìku se k tomuto úèelu používaly konzervaèní prostøedky a pøírodní nebo syntetické. Postupnì je doloženo použití rùzných materiálù, jako vysýchavý olej, fermež, šelak, vosk, pozdìji pak vodní sklo, fluáty, vápenná vody, hydroxid barnatý, akryláty, epoxidy, polyvinilacetát, polyvinilalkohol, izokyanáty a koneènì pak organokøemièité slouèeniny. Sortiment tìchto prostøedkù se v prùbìhu staletí mìnil, øada z nich byla buï velmi brzy, nìkteré ale až po dlouhodobém používání shledány jako škodlivé. Negativní pùsobení nìkterých ve své dobì módních konzervaèních prostøedkù skuteènì vedlo až ke znièení artefaktu, ošetøeného v dobré víøe ve všemocnost “chemie” (jako pøíklad lze uvést rozrušování pískovce solemi, vnesenými do materiálu použitím Lukofobu pøi restaurování románského portálu kostela v Tøebíèi). Z nezdaru je nutno vyvodit dùsledky, nevhodný materiál napøíštì vylouèit a každý konzervaèní zásah dùkladnì pøedem zvážit. Nedomnívám se však, že je správné pøejít do opaèného extrému a  vylouèit principiálnì možnost jakékoliv konzervace, jak se to nìkdy z obavy nebo snad malé informovanosti nìkdy dìje. Na tomto místì je nutno rovnìž zdùraznit, že žádný konzervaèní prostøedek není tak univerzální, aby mohl být aplikován na všechny materiály. Každý, pøedevším památkový objekt je nejen svým materiálem, historií, ale i okolními vlivy natolik unikátní, že je nutno pro nìj vždy zvolit nejvhodnìjší technologický po-

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

stup, vycházející z prùzkumu, provedeného v potøebném rozsahu a kvalitì. Nezbytné je rovnìž vždy ovìøení návrhu zkouškami, provedenými na objektu a jejich objektivním vyhodnocením. Všechny nabídky výrobcù, obsahující “univerzální” prostøedky, je tøeba hodnotit s jistou dávkou podezøení. V pováleèných létech je možno sledovat rychlý rùst zájmu technologù o hledání pøíèin koroze památek, souèasnì i o analýzu pøíèin selhání nìkterých v minulosti použitých prostøedkù a koneènì o hledání a dlouhodobé zkoušení stále vhodnìjších a pro ošetøované artefakty co nejcitlivìjší zpùsoby konzervace. Hlavní zásadou konzervaèní praxe by mìlo být, že objekt musí být úèinnì chránìn, aniž se podstatnì zmìní jeho vzhled a estetické pùsobení. Jedním z výsledkù práce mezinárodních týmù byly zásady, publikované v šedesátých létech organizací UNESCO - RILEM v následujících deseti bodech : 1.

Konzervace by mìla mít dlouhodobý úèinek a mìla by být snadno aplikovatelná a  chemicky dostupná.

2.

Pøi konzervaci by nemìlo dojít ke zmìnì vzhledu, zabarvení a charakteru upravovaného materiálu.

3.

Stupeò zpevnìní by nemìl pøevýšit pevnost pùvodního materiálu.

4.

Difusní odpor by se nemìl zvýšit a nemìla by se omezit prùvzdušnost - “dýchání kamene”.

5.

Konzervaèní prostøedky by mìly být kapaliny s nízkou viskozitou.

6.

Aktivní látky by mìly být pro usnadnìní penetrace v monomerní, nízkomolekulární formì.

7.

Mìly by to být pravé roztoky, ne disperze nebo emulze, které se pøi penetraci porézními materiály mohou rozdìlit jako pøi filtraci.

8.

Mìly by dobøe smáèet povrch a spojovat se s vlhkostí v materiálu a mìly by mít podobnou chemickou strukturu jako upravovaný materiál.

9.

Vytváøení pevné hmoty s konzervaèními vlastnostmi musí probíhat rovnomìrnì, bez tepelných a objemových zmìn a  bez vzniku vedlejších škodlivých produktù, konzervaèní látka se musí vylouèit uvnitø porézního materiálu (nesmí tvoøit krustu) a musí mít podobné objemové zmìny s teplotou.

10.

Konzervaèní složka by mìla být z upravovaného materiálu odstranitelná.

Z výètu uvedených nárokù je patrné, jak tìžko jsou splnitelné. Je nutné konstatovat, že v souèasné dobì jim žádný konzervaèní prostøedek nevyhovuje. Nicménì došly mezinárodní týmy již pøed cca 30 léty k závìru, že z dnes dostupných “moderních” materiálù je správná orientace na organokøemièitany, tj. látky svojí podstatou minerální, hydrofobní typy s organickou vazbou. Tyto typy byly vùbec poprvé na svìtì vyvinuty a vyzkoušeny u nás, v tehdejší ÈSAV. Protože se osvìdèily, jsou dnes vyrábìny v rùzných modifikacích na celém svìtì a pokud jsou správnì užívány, nejsou známy žádné negativní výsledky jejich aplikací. Jejich použití má však i svá omezení. Hydrofobní typy není vhodné používat v silnì zamokøených, pøípadnì zasolených partiích objektu. Odpuzují vodu, nemají však oleofobní vlastnosti, jako antigrafitti tedy nemohou fungovat samy o sobì, jsou ale souèástí øady systémù pro ochranu proti sprejùm. Hydrofobní ošetøení povrchù bylo považováno donedávna za nereverzibilní zásah. S pomocí vhodnì upravené biotechnologie se firmì AQUA, produkující prostøedky øady POROSIL, podaøilo u svých výrobkù vyøešit zpùsob odstraòování hydrofobního efektu. Tím zmizela v podstatì poslední námitka proti užívání organokøemièitanù. Nìkteré pøíklady konkrétního užití organokøemièitanù nebo jejich kombinací napø. s vápennou vodou v naší památkové praxi v létech1960 - 1996 podle materiálù a akcí, realizovaných s úèastí autora. Køemenné pískovce z lokalit Mšené u Bechynì, Hoøic, Božanova, Vyšehoøovic, Nehvizd, Horušan, Libné aj. a arkozy napø. z Kamenných Žehrovic, Nuèic, Trutnova byly s  pomocí organokøemièitých prostøedkù bez problémù konzervovány s dlouholetou (dosud 26 letou) úèinností. Ve vlastnostech a složení pískovcù a arkoz jsou ovšem rozdíly, což znamená, že i úèinnost konzervace je rùzná. Odolnost, mìøená poètem síranových cyklù-síranový test je pokládán za nejdrastiètìjší zkoušku - se konzervací zvyšuje až 35x.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Realizace : Katedrála sv. Víta, kostel sv. Bartolomìje v Plzni, Týnský chrám., Kalcitové pískovce (písèité vápence) napø. z lokalit Mezholezy u Kutné Hory, Øeka (godulský - tìšínské pískovce) nebo rakouské skeletové vápence je možno konzolidovat vápennou vodou. Její nevýhoda spoèívá pøedevším v nízké koncentraci aktivní složky, tj. hydroxidu vápenatého 0,18% a v nutnosti napouštìní 30 až 50x opakovat. Z tìchto dùvodù je lépe použít organokøemièité konzolidaèní a hydrofobizaèní prostøedky, aplikované jako zpevòující i hydrofobizující materiály. Dalším dùvodem je to, že pøidáním uhlièitanu vápenatého se zvyšuje “ochota” materiálu vytváøet reakcí s kyselými dešti sádrovcové krusty. Odolnost písèitých vápencù vùèi vlivùm povìtrnosti, mìøená síranovými cykly, vzrostla po konzervaci organokøemièitany až 20x. Podobné zkušenosti máme i s porézními vápenci, resp. s jejich zvìtralými povrchy ( napø. slivenecký mramor apod). Realizace: Hrobka Raspenava, sochy Opava. U vápencù, mramorù, pøípadnì i travertinù s minimální pórovitostí je konzervace nutná jen na povrchu a má pøedevším zpevnit a zprùhlednit povrchovou vrstvièku, tím i oživit pùvodní zabarvení materiálu, které bylo zkøídovatìním narušeno a hydrofobizací chránit povrch karbonátové horniny proti kyselému dešti a chemicky agresivním chemikáliím rozpuštìným ve vodì. Jako konzervaèní prostøedky se osvìdèily vysoce hydrofobní organokøemièité oligoméry. Realizace : portál bývalé lékárny na Staromìstském nám, náhrobky na novém židovském høbitovì v Praze, hotel Jalta v Praze. Opuka : Pøíznaèné pro opuku ze všech lokalit, tj. z Pøední Kopaniny, Pøibylova i ze zaniklých lomù je vrstevnatá textura, obsah kalcitu a pøi nasákavosti srovnatelné s pískovci velké množství velmi úzkých pórù. Na tomto místì pøipomínám, že velikost a distribuce pórù v materiálech jsou hodnoty zásadního významu - týká se pøírodních materiálù i umìlých, napø. cihel apod. Zmìøené hodnoty umožní stanovit napø. rychlost pronikání vody do materiálu i rychlost vysychání, odhadnout pùsobení solí i stanovit zpùsob konzervace . Vzhledem k finanèní nároènosti pórozimetrických mìøení není tato hodnota èasto známa, nìkdy je možno využít archivovaných výsledkù starších mìøení. Vzhledem k poréznímu systému opuky nepronikají konzervaèní prostøedky rychle a hluboko a v potøebném množství do její hmoty. Ošetøení opuky proto vyžaduje zvláštní peèlivost, aby nevznikaly nadmìrnì zpevnìné povrchové vrstvièky, pøíp. aby se nevytvoøil nežádoucí lesk. Konzervaèní prostøedky úspìšnì používáme pro napouštìní opukových pl᚝ù budov tj. v exterieru. Problematická je však konzervace opuk ve sklepních místnostech, kde souèasnì dochází k náhlým velkým zmìnám teploty a vlhkosti (napø. pøi pøemìnì sklepù na vinárny). V tìchto pøípadech není úspìšnost konzervace jak organokøemièitými tak i jinými prostøedky zaruèena. Realizace : Týnský chrám, dùm U zvonu, Hladová zeï, románská rotunda v Pøední Kopaninì, románské sklepy v Praze. Žuly a další vyvøelé horniny : U starých žulových obkladù bývá problémem, že po vyèistìní, vìtšinou tryskáním, a napuštìní vhodnou koncentrací organokøemièitých prostøedkù nebývá povrch barevnì homogenní, obsahuje nepravidelnì ohranièené plochy. Proto je èasto nutno jej barevnì sjednotit pøídavkem malého množství barevných pigmentù do konzervaèního prostøedku. Bez velkých problémù je možné konzervovat pomocí organokøemièitých prostøedkù obklady z bøidlice, ryolitu, tufù a trachytu. Praxe prokázala, že problémy nepøináší konzervace broušených, pískovaných a jiných hrubších povrchù. Samostatnou kapitolou je povrchová úprava žulových povrchù leštìných, u nichž hrozí nebezpeèí snížení lesku. Naštìstí zde není vìtšinou konzervace nutná, takové povrchy jsou samy o sobì dostateènì odolné.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Realizace : kamenný most v Písku, nábøežní zdi v Praze 5, fasáda magistrátu hl. m. Prahy. Bìžné typy vápenocementových omítek, tvrdé cementové omítky, sanaèní cementové nebo èistì vápenné s pórovitostí až 50% lze konzervovat pomocí rozpouštìdlových nebo vodných organokøemièitých prostøedkù. Totéž platí i pro doplòky nebo objekty z umìlého kamene, tzv. teracca. Pøi hydrofobizaci starých tvrdých omítek je nutné upravit koncentraci konzervaèního organokøemièitého nebo jiného prostøedku na dostaèující, ale co nejnižší, aby pl᚝ budovy se nestal lesklým v urèitém úhlu pohledu nebo aby nevynikly pùvodní barevné nedostatky. Realizace : IB Senovážné nám., Státní tiskárna cenin, øada obytných a úøedních budov. Pro záchranu a restaurování restaurování historických vápenných omítek, pøi nìmž je nezbytné v maximálním rozsahu zachovat dochované zbytky pùvodních omítek, jsme vyvinuli kombinovanou metodu strukturálního zpevòování s využitím vlastností vápenné vody s následnou konzolidací organokøemièitany. Provádí se následná aplikace organokøemièitanu hydrofilního typu na plochy , pøed tím prosycené opakovaným napuštìním vápennou vodou. Pøi dodržení pøedepsaného postupu se dosahuje vynikajících výsledkù a znaèného zpevnìní s tím, že lze k dalšímu postupu po zpevnìní použít v podstatì jakoukoliv klasickou i moderní technologii. Realizace : vìž hradu Frýdlant, vìž hradu i kostela v Rožmberku. Organokøemièitany lze využít jako pojivo pøi povrchové lazurní nebo i krycí barevné úpravì, kdy s použitím svìtlostálých anorganických pigmentù se dosahují trvanlivé povrchy, jejichž stupeò køivosti je regulovatelný i bìhem zpracování pøi zachování paropropustnosti. Tomuto požadavku vyhovují jen barevné systémy minerální, které rovnìž respektují barevnost a strukturu podkladu. Popsaná technologie byla s úspìchem vyzkoušena i k  neutrální retuši ploch nových doplòkù na transferech i restaurovaných nástìnných malbách. Realizace : zámek Zákupy, kostel Malonty, letohrádek Lemberk. S pomocí barevných past lze omítky také probarvovat ve hmotì. Je nutno používat pasty, neobsahující pojivo, nevhodné jsou proto napø. tzv. plnotóny, urèené k tónování emulzních fasádních barev. Realizace : Ve hmotì tónované malty a omítky se uplatnily na Bezdìzu, Frýdlantu, Pálfyho a Vrtbovské zahradì, Lipnici. Pro konzervaci cihel, krytiny, dlaždic, keramiky i jiných pálených materiálù se osvìdèily organokøemièité prostøedky, pro staré materiály v organických rozpouštìdlech, pro nové materiály vodné emulze. Oba tyto systémy zaruèují dlouholetou nepropustnost pro kapalnou vodu a pøitom neporušenou difusi vodní páry obìma smìry, což je základním požadavkem pro konzervaci porézních materiálù. Realizace : Hradby Vyšehrad, Špilberk, dlažby Frýdlant, dlažby v Karolinu, zkouška v Plasích, vázy v Tróji. U korun hradebních zdí, ruin, na øímsách, parapetech a partiích objektù, které jsou zvláštì vystaveny nepøíznivým vlivùm povìtrnosti, se osvìdèily organokøemièité vysoce hydrofobní prostøedky o vyšších koncentracích, které zabrání pronikání vody do hmoty zdiva. Na napuštìných površích se vytvoøí tzv. neviditelné oplechování. Tato možnost je dùležitá tam, kde nemùžeme z estetických dùvodù použít bìžné oplechování. Tuto technologii doporuèujeme také pro izolaci kašen, pokud nebude vystavena vysokému hyrostatickému tlaku . Realizace : zøíceniny Lichnice, Lipnice, Libušina lázeò na Vyšehradì, Bezdìz. Pøíkladem komplexního uplatnìní technologií, které používáme a dlouholetou praxí máme ovìøené, je obnova fasád zámku v Zákupech. Akce podle projektu arch. Girsy byla zahájena v roce 1994 a bude pravdìpodobnì dokonèena v roce 1998. Zde byly použity výhradnì technologické postupy a materiály

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

z tuzemské produkce firmy AQUA Praha - organokøemièité konzolidaèní a hydrofobizaèní konzervaèní prostøedky, doplòky umìlým kamenem a zejména ve znaèném rozsahu lazurní barevné systémy na omítky a  kamenné i cihelné konstrukce, balustrády atd. K tónování byly použity kombinace vápenných technologií s lazurováním pigmenty, pojenými oragnokøemièitany ( na kámen ) a silnì zøedìnými emulzemi ( na omítce ). Závìreèné poznámky k aplikacím konzervaèních prostøedkù : Jako každý složitìjší systém vyžaduje aplikace organokøemièitých konzervantù absolutní dodržování technologické káznì. K tomu patøí i takové zdánlivì samozøejmé vìci, jako je dùkladné ètení návodù výrobce, nebo odmítnutí provádìt konzervaci bez dodržení nutné technologické pøestávky. Pokud dojde k porušení technologických postupù, témìø vždy se to projeví velmi nepøíjemnì - aplikace na vlhký nebo na nevyzrálý silikátový povrch vede k vytvoøení výkvìtù, nedbalé provedení hydrofobizace zpùsobí vytvoøení tmavých poteklých míst, pøíp. nestejnou nasákavost pøi dešti. Známe i pøípad, kdy naprosto lajdáckým pøístupem došlo k zámìnì hydrofilního zpevòovacího prostøedku za hydrofobní, následkem toho vznikly obtíže pøi lazurování finální barevné úpravy. Viník, jako je to v podobných pøípadech obvyklé, svádìl vinu na projekt, použité materiály atd., ovšem odbornou expertizou lze vìtšinou podobné pøípady jednoznaènì prokázat. Mimoøádnì peèlivý pøístup, provedení øady zkoušek a svìøení aplikace zkušeným lidem vyžadují všechny pøípady barvení, resp. tónování prostøedkù. Je známo, že pøi lazurování se opakované nátìry sèítají, vznikají skvrny nebo svislé pásy apod. Další nebezpeèí se skrývá v nesprávném používání zejména novodobých hmot, resp. s jejich použitím k jinému úèelu, než byly vyrobeny, se kterým se rovnìž setkáváme - vidìl jsem použití napouštìcích alkalických roztokù, urèených k sanaci betonu, pro “konzervaci” pískovce, pojení umìlého pískovce pro opravy a doplòování cementovým tmelem pro lepení obkladaèek, vyplòování spár pískovcových prvkù na madle balustrády hmotou z èistého sokratu a jemného køemièitého písku apod. Soustavná technologická kontrola pøi realizacích je èasovì nároèná, pokud ale práce provádìjí nezkušení a neprovìøení pracovníci (firmy), je naprosto nezbytná. Z uvedených dùvodù doporuèuji vybírat jen takové dodavatele, kteøí mají potøebné zkušenosti a kredit a o kterých víme, že za svoji práci plnì odpovídají. Na závìr bych chtìl znovu dùraznì varovat pøed používáním všech prostøedkù, deklarovaných jako “univerzální” - vždy nakonec dojde k aplikaci na nevhodný materiál a ke zpùsobení škod, které jsou nìkdy i nenapravitelné. K ošetøení památek je nezbytné používat jen pøesnì urèené a rovnìž praxí ovìøené technologie. Struèné porovnání konzervaèních materiálù, v praxi u nás používaných ve stavebnictví a restaurování památek. Akryláty ( Veropal KP 709, z cizích napø. Paraloid B 72 ) Organické pryskyøice s vysokou molekulární hmotností Pøednosti: dobré konsolidaèní vlastnosti, odolnost proti povìtrnosti a mikroorganismùm, tepelná odolnost do 85 oC, dobré optické vlastnosti, jsou houževnaté a pevné. Nevýhody: jedná se o polymery s vysokou molekulovou hmotností, s vyšší viskozitou i zøedìných roztokù. Nízká penetraèní schopnost, zpìtná migrace aktivní složky k povrchu pøi vysýchání rozpouštìdla nebo vody, fyzikální vazba k podkladu, tedy ménì pevná než chemická, nebezpeèí tvorby filmu na povrchu, znepropustnìní pórového systému podkladu, film bobtná pøi styku s organickými rozpouštìdly, degradace i zesíování polymeru UV záøením, objemové zmìny s teplotou o øád vyšší než silikátové a karbonátové horniny, ztmavují barevný odstín podkladu. Pro aplikaci na kámen v exterieru jsou zcela nevhodné.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Srovnatelné vlastnosti mají i vodné disperze nìkterých tìchto pryskyøic. Lze pøipustit použití disperzí v malé koncentraci jako pøídavek do tvárných hmot k doplòování a tmelení, jako materiál pro povrchovou konsolidaci je nutno je vylouèit. Epoxidy (napø. tuzemské výrobky øady Epoxy, výrobek Chemických závodù Sokolov) Organické pryskyøice vytvrzující se adièním zpùsobem Pøednosti: výborné mechanické vlastnosti, výborná adheze k mnoha materiálùm, nìkolikanásobnì zvyšují pevnost v tlaku a ohybu, odolné proti alkáliím, kyselinám a jiným chemicky agresivním látkám, k polymeraci dochází adièním zpùsobem, molekula se zvìtšuje uvnitø materiálu, takže se zmenšuje nebezpeèí zpìtné migrace pøi vysýchání rozpouštìdla, nedochází k objemovým zmìnám. Nevýhody: vyšší viskozita i  u zøedìnìjších roztokù, avšak nižší než u akrylátù, nízká penetraèní schopnost, tvorba filmù na povrchu a znepropustnìní pórového systému podkladu, difusní odpor se zvìtšuje až o 70 %, fyzikální vazba k podkladu, barevná nestabilita pøi pùsobení UV záøení, vytvrzená pryskyøice je nerozpustná, vlhkost v podkladu omezuje prùbìh polymerace i adhezi, stejnì jako nízká teplota. Jsou vhodné (po úpravì viskozity a naplnìní napø. èistým SiO2 ) k  lepení trhlin v kameni, ve vysokém zøedìní se používají zejména pro vakuové zpevòování zcela destruovaných kamenných blokù. Tyto pryskyøice se rovnìž v øadì pøípadù osvìdèily jako pojivo pøi pøípravì umìlého kamene. Silanoláty (u nás napø. Lukofob). Organokøemièité pryskyøice, vytvrzující se reakcí se vzdušným oxidem uhlièitým Pøednosti: rozpustné ve vodì, nízká cena. Nevýhody: nemají zpevòující efekt, pouze hydrofobizaèní. Pøi reakci se vzdušným oxidem uhlièitým se uvolòují alkalické, ve vodì rozpustné sole draselné nebo sodné, tvoøící na povrchu støíbøitì bìlavý výkvìt, životnost hydrofobního efektu je relativnì nízká. Na pískovci vytváøí tyto hygroskopické sole skvrny, reagující na vzdušnou vlhkost a vytváøející negativní vzhled, nazývaný plaèící kámen. Tyto výrobky jsou vhodné pro hydrofobizeci omítek na bìžných stavbách, pro použití v památkové péèi a zejména k ošetøení kamene je nelze doporuèit. Silikonové pryskyøice (napø. Pluviol, Lotexan, Wacker 190, Lukofob L) Organokøemièité pryskyøice vytvrzující se kondenzaèním zpùsobem Pøednosti: k vytvrzení dojde po vyschnutí vody nebo rozpouštìdla i za normální teploty, pøi polymeraci se uvnitø materiálu zvìtšuje molekula, takže nedochází ke zpìtné migraci, dobrá odolnost proti UV záøení, dobrý hydrofobizaèní efekt, nižší cena. Nevýhody: nízký zpevòující efekt, nedochází k chemické vazbì s podkladem, vyšší viskozita, a proto i nižœí penetraèní schopnost, mohou se tvoøit filmy, které zvìtšují difusní odpor, nižší životnost hydrofobizaèního efektu. Organokøemièité estery (Wacker Steinfestiger OH, tuzemské výrobky øady Porosil,) Monomerní slouèeniny vytvrzující se kondenzaèním zpùsobem. Pøednosti: a)

Anorganická køemièitá kostra, obdobná jako v køemenu a silikátech, zaruèuje odolnost a dlouholetou životnost jak proti povìtrnostním vlivùm, tak i kyselým exhalacím.

b)

Pøi tvorbì køemièitého gelu dochází k chemické vazbì se silikátovým podkladem, která je daleko pevnìjší než vazba fyzikální napø. pøi použití organických plastù. Tím se vylouèí i zpìtná migrace aktivních látek k povrchu pøi vysýchání rozpouštìdel nebo vody. Pøi chemické reakci se uvolòuje neškodný alkohol, který vytìká, pøitom nedochází k objemovým zmìnám.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

c)

Výjimeèné hydrofobní vlastnosti silikonù odstraòují vzlínavost vody a vodných roztokù solí v kapilárním systému. Vzhledem k tomu, že témìø všechny korozní procesy jsou podmínìny pøítomností vody, omezuje se tak i jejich prùbìh. Souèasnì se sníží adheze tuhých exhalátù k povrchu hydrofobizovaných materiálù, takže se snáze smývají deštìm a vykazují tzv. samoèisticí efekt.

d)

Nízká viskozita prostøedkù a monomerní nebo nízkomolekulární forma aktivních složek umožòují maximální hloubku a rychlou penetraci do porézního materiálu. Po odpaøení rozpouštìdel zùstává pórový systém volný, nezaplnìný, difusní odpor se zvýší maximálnì o 15%, takže je zachována prodyšnost pro vodní páru.

e)

Konzervací se nemìní vzhled, zabarvení ani charakter upravovaného materiálu, dojde pouze k oživení barevných tónù, což nebývá na závadu. Prodlužuje se úèinek pøípadnì použitých biocidních prostøedkù.

Nevýhody: ponìkud nižší zpevòující úèinek než u epoxidù a akrylátù, což u øady aplikací na památkových objektech je spíše výhodou. Silikonové elastomery (POROSIL VV a VV plus) Organokøemièité polymery s vysokou molekulární hmotností vytvrzující se kondenzaèním zpùsobem Pøednosti: vysoký a dlouholetý hydrofobizaèní úèinek, odolnost proti povìtrnostním vlivùm a chemick agresivním látkám, odolné proti UV záøení, chemicky se váži na silikátové horniny, pøi polymeraci zvìtšují molekulu uvnitø materiálu, takže se zmenšuje nebezpeèí zpìtné migrace pøi vysýchání rozpouštìdla. Povrchové úpravy jsou prodyšné pro vodní páru. S použitím vyšší koncentrace lze dosáhnout absolutní nepropustnosti pro kapalnou vodu (tzv. neviditelné oplechování). Nevýhody: nemají zpevòující úèinek, nìkdy mohou ztmavit barevný odstín podkladu, což se dá regulovat použitou koncentrací Pokud nìkdo z pøítomných bude mít zájem o podrobnìjší informace, zejména o možnostech získání konsolidaèních prostøedkù a konzultace o jejich použití, je možno informovat se u mne v prùbìhu semináøe.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Sanace historických døevìných konstrukcí Ing. Otakar Koudelka, CSc. – PYRUS BRNO Firma PYRUS Brno, s.r.o. je pøedstavitelem v Èeské republice dosud velmi ojedinìlé stavební profese. Zabývá se ochranou a sanací døevìných stavebních konstrukcí i stavebních èástí s tím souvisejících vùèi pùsobení biotických èinitelù. Biotickými èiniteli rozumíme pøedevším døevokazné houby a døevokazný hmyz. Tato profese pøed r.1989 v ÈR prakticky neexistovala. Vznikla teprve na bázi profesního propojení klasických stavebních profesí se znalostmi pracovníkù ve vìdeckém výzkumu zejména pracoviš lesnické fakulty VŠZ a pracoviš výzkumných ústavù døevaøských, kteøí zohlednili své poznatky døevokazného hmyzu. Takto byla vytvoøena nová plnì hodnotná stavební profese biosanaèního inženýrství, vycházející ze základní teze, že stavba, tak jak je komponována z jednotlivých materiálù a jednotlivými pracovními postupy, není nemìnnou, mrtvou strukturou, ale naopak velmi složitou symbiotickou strukturou s promìnnými vlastnostmi jednotlivých èástí, která je domovem mnoha desítek biotických organismù, poèínaje bakteriemi a plísnìmi a konèe drobnými živoèichy. Pyrus Brno se zabývá pøedevším døevìnými konstrukcemi. Metody jejich sanace a ochrany jsou kombinací mechanických výkonù a chemických zásahù. Toto spojení, je-li kombinováno promyšlenì a obezøetnì, s ohledem na charakter konstrukce, na vlhkostní pomìry stavby jako celku, vlhkostní parametry a absorpèní a adhezívní vlastnosti døeva, druh, mutace, stáøí a intenzitu pøíslušné kultury døevokazných biotických èinitelù, mùže jako výsledek vést k dosažení velmi efektivní a ekonomické metody sanace, šetrné z hlediska zájmù památkové ochrany, jakož i ochrany životního prostøedí obecnì. Døevìné stavební konstrukce jsou (pomineme-li požár) nejvíce narušovány døevokaznými èiniteli. Jsou to døevokazné houby zpùsobující destrukèní hnilobu a døevokazný hmyz, jehož larvy se živí døevní hmotou a vytváøejí chodbièky. Problematika døevokazných škùdcù je velice široká a já, vzhledem k èasovému omezení referátu, se nechci tímto zabývat. Sanací historických døevìných stavebních konstrukcí rozumíme všeobecnì: 1. materiálu 2.

obnovení statických funkcí jednotlivých prvkù se snahou o co nejvìtší podíl stávajícího døevního vytvoøení podmínek pro dlouhodobou ochranu døeva vùèi døevokazným èinitelùm

ad 1) Obnovení statických funkcí jednotlivých prvkù konstrukce lze provést: o

u prvkù èásteènì oslabených (cca do 1/3) formou zesílení profilu – napø. pøíložky

o u prvkù oslabených více než 1/3 profilu formou výmìny prvku nebo jeho èásti. Výmìnu lze provést jak z nového døeva (hranìné øezivo, popø. tesané), nebo lze použít sekundárního materiálu z jiné historické døevìné konstrukce. Je nutné, aby nové prvky mìly stejné dimenze jako pùvodní Tuto technologii nabízí firma PYRUS BRNO u zvláštì cenných historických konstrukcí. Pøíkladem je sanace krovové konstrukce døevìného kostelíka v Maršíkovì u Velkých Losin. Sekundární materiál (ruènì tesané trámy) získáváme ze starých staveb urèených k demolicím (krovy, trámkové a povalové stropy, stodoly apod.). Problém je v dimenzích (rozmìrech) jednotlivých profilù proto, že se snažíme o zachování pùvodních dimenzí sanovaných prvkù. Naše firma koupila vloni velký stavební dvùr s možností rozsáhlých skládek právì pro sekundární døevìný materiál. Dùvodù, které nás pøivedly k sanaci sekundárním materiálem, je nìkolik. Pøednì to není nic nového pod slunce, protože máme možnost pøi každodenní naší èinnosti na historických døevìných konstrukcích se setkávat s konkrétními pøípady, že již naši pøedkové používaly v dávné minulosti k opravám sekundární materiál (i napø. èásteènì ohoøelé trámy z požárem znièeného objektu). Další dùvod je ten, že staré ruènì tesané trámy jsou kvalitnìjší než dnešní katrované. A v neposlední øadì je to samozøejmì dùvod památkové péèe.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

ad 2.) Po statickém zajištìní konstrukce je nutné vytvoøit takové podmínky, aby døevìná konstrukce zùstala v neporušeném stavu co nejdéle – zajistit jí maximální životnost. Jde pøedevším o další možné šíøení døevokazù. Ochrana døevìných konstrukcí je jednak konstrukèní a pokud tato není možná, tak chemická. Konstrukèní ochrana døeva proti døevokazným škùdcùm je zajištìna tam, kde bude døevo trvale v prostøedí, které nedovolí, aby se zvýšila jeho vnitøní objemová vlhkost nad 10% a bylo zajištìno trvalé proudìní vzduchu minimálnì ze tøí starn profilu. Zvyšování vlhkosti døeva ve stavebních konstrukcích se dìje buï pøímým kontaktem døeva s vodou, nebo zvýšením atmosférické vlhkosti. K pøímému kontaktu døeva s vodou ve stavbách dochází pøi zatékání srážkové vody pøes støešní pl᚝ nebo pøi stavebních poruchách (napø. Prasklé vodovodní nebo kanalizaèní potrubí, odkapávající radiátor apod.). U lidových roubených staveb je také problém spodní vlhkosti, což má za následek mnohdy kritický stav právì spodních roubených trámù, které zvláštì v období jarního tání jsou vystavovány zvýšené vlhkosti. Ke zvýšení atmosférické vlhkosti dochází v prostøedí s vlhkým provozem (napø. koupelny, prádelny, kuchynì apod.), nebo v období dešù (na krovech). Dále se zvyšuje atmosférická vlhkost v dlouhodobì nevìtraném prostøedí – napø. kostely, nebo typické “víkendové” chalupy, kam se jezdí jednou za èas. Chemická ochrana døeva se dìlí na represivní a preventivní. Represivní chemická sanace spoèívá v okamžitém znièení døevokazného škùdce. Preventivní chemická ochrana má za úkol dlouhodobì chránit døevo pøed napadením døevokazy. Preventivní chemická ochrana se používá jen tam, kde nelze celoroènì zajistit konstrukèní ochranu. Zjednodušenì øeèeno všude tam, kde se každodennì nebydlí (netopí a nevìtrá). Døevo je nejcitlivìjší stavební materiál, který se okamžitì “pøizpùsobuje” svému okolnímu prostøedí. Snad každý z nás se potýkal s èervotoèem ve starém nábytku. Dùvod napadení je ve všech pøípadech stejný – pokud je døevìný nábytek v místnosti, kde se bydlí, je vše v poøádku. Jakmile se v místnosti pøestane bydlet (typický pøíklad opìt víkendové chalupy), nebo stará skøíò je uložena na pùdu, témìø vždy se zaènou po èase objevovat chodbièky s èerstvými pilinami. Døevo “natáhne” vlhkost z okolního prostøedí (zvýšená vzdušná vlhkost), zvýší se jeho vnitøní objemová vlhkost nad 10% a tím vznikly ideální podmínky pro døevokazný hmyz. Sanace historických døevìných konstrukcí je v praxi velmi odborná èinnost, která se skládá: 1.

První povšechná prohlídka

2.

Zhotovení dokumentace – zkreslení stávajícího stavu døevìné konstrukce

3.

Podrobný stavebnì-technický prùzkum

4.

Mykologický, entomologický a popø. dendrochronologický prùzkum

5.

Vypracování SANAÈNÍHO PROJEKU

6.

Realizace sanace

7.

Zpracování výkresu skuteènì provedené sanace a vypsání pøedávacích protokolù Všechny tyto èinnosti jsou provázané a je velice užiteèné, když je provádí stejná firma. Jen tehdy mùže existovat tzv. “zpìtná vazba”, když na konkrétním pøípadì spolupracuje statik s mistrem tesaøským, mykolog s chemikem a celá firma vystupuje jako partner vùèi investorovi a ústavu památkové péèe. Úkol je jednoduchý – zachránit co nejvìtší procento pùvodního døevìného materiálu pøi zajištìní jeho statických funkcí a zajistit jeho dlouhou životnost!

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Specifiènost oprav døevìných konstrukcí a jejich pøíprava Petr Rùžièka - tesaø Byl jsem požádán, abych zobecnil své zkušenosti z obnovy historických døevìných konstrukcí. Zajímám se sice o velké solitérní krovy, ale myslím, že nìkteré skuteènosti lze aplikovat i na menší stavby vesnického typu. Jelikož se velmi èasto setkávám tím, že historické krovy jsou ponejvíce poškozené, a již ve smyslu historické autenticity èi jejich životnosti, souèasnými neodbornými opravami, rozhodl jsem se pojednat ve svém pøíspìvku o tom, jak by se této zhoubné èinnosti - dobré práce neschopných a nezodpovìdných lidí dalo zamezit, nebo jak ji alespoò usmìròovat k lepšímu výsledku. Je bohužel faktem - a platí to i o ostatních stavebních øemeslech -, že neznalý investor, a èasto i èlovìk vykonávající stavební dozor, nemající osobní zkušenost s možnostmi daného øemesla, rozhoduje o zpùsobu a úrovni oprav pod diktátem ziskuchtivých a  nekvalifikovaných øemeslníkù. Zvláštì pak je tomu u vìcí skrytých, které nejsou bìžnì vidìt, a jež proto necitliví nebo hloupí lidé považují za nedùležité. V prismatu takového nazírání jsou tak bezostyšnì devastovány nenahraditelné unikáty. Je bìžnou praxí, že i opravy i velmi cenných artefaktù jsou øešeny tzv. za pochodu a  je ponecháno víceménì na libovùli - èi možnostech provádìjící firmy - jak danou opravu realizuje. Jako jeden z mnoha odstrašujících pøíkladù bych uvedl pøípad: v souèasné dobì provádìné opravy pozdnìgotického krovu a podsebití na kostele sv. Linharta v Lidéøovicích. Na opravì se sice setkali fundovaní oborníci tesaø-památkáø Klouda z Jihlavy a  renomovaný architekt Girza. a  shodli se - vèetnì pracovníka památkové péèe -, že práce byla provedena ve vysoké kvalitì, pøesto však oprava vykazuje takové elementární nedostatky, že je její úèel - záchrana historického objektu - úplnì diskvalifikován. Konkrétnì: na jedné byla zbyteènì odstranìna 1/4 bednìní podsebití a na stranì druhé základní konstrukèní závady nebyly vùbec nebo špatnì opraven. Klasické døevìné konstrukce krovù mají nìkteré vlastnosti, které je výraznì odlišují a omezují zpùsob, jakým s nimi lze zacházet. Jde pøedevším o to, že: 1/ na rozdíl od ostatních stavebních konstrukcí povìtšinou kompozitních, se zde používá jen jedna látka (døevo), která je navíc výraznì izomorfní. Její prvotní opracování má pouze dvì výrazovì chudé formy (lícování trámu tesáním a øezáním); 2/ konstrukce je veskrze vnìjší, pøiznaná a z uniformních prvkù (trámy). Tyto danosti mají nevyhnutné dùsledky. Krovy nelze s úspìchem restaurovat takovým zpùsobem, aby oprava byla formálnì zamìnitelná s originálem. Døevo prochází dlouhodobým procesem zrání, takže je nelze patinovat, jako jiné - neživé - materiály napø.: kámen, omítky. Proto musíme velmi opatrnì rozhodovat mezi cíli, ke kterým bude oprava smìøována, nebo ony (zachování funkènosti, autenticity jednotlivých prvkù, celkového vzhledu konstrukce ) se navzájem témìø vyluèují. Nám pak nezbývá než preference jednoho cíle na úkor ostatních. Podle mne máme tøi oprávnìné cesty jak opravy provádìt: (Úmyslnì pomíjím výrobu replik, nebo jsou z našeho hlediska nepøijatelné a navíc ze zkušenosti vím, že se dá i z velice ponièeného krovu, alespoò jeho èást vždy zachránit.) 1. poškozený krov je zachován v pùvodním stavu, pøièemž jeho statickou nefunkènost pøeneseme na pomocnou konstrukci (vložené stolice, boèní pøíložky trámù a pod). 2. všechny poškozené prvky nahradí replikami, takže se krov uvede do pùvodního technického stavu a celkového vzhledu. 3. poškozené èásti jednotlivých prvkù jsou asanovány doplnìny novými náhradami do svého pùvodního tvaru v rámci možností statických požadavkù na jejich technickou funkènost. Prvá metoda by mìla ohleduplnì konzervovat souèasný stav. Praxe je bohužel ale taková, že jde vìtšinou o propojování pomocné konstrukce s pùvodní, kdy k poškozování pùvodní dochází. Vìtšinou je zcela popøen cíl celkové tvarové rehabilitace (estetický a historicko-technický ohled). Tato cesta je podle mého soudu pøijatelná pouze v pøípadì že: a)

nejsme schopni jinak zajistit zachování dané historické konstrukce;

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

b) bude do podrobností pøipraven statický projekt, tak aby v dùsledku zmìn pùsobení sil nedošlo k poškození pùvodní konstrukce, a také bude do dùsledku dodržen; c)

pomocná konstrukce je bez následkù odstranitelná.

Druhá.metoda - i když plnì splòuje cíl statické funkènosti a zachování celkové formy - skrývá v sobì nebezpeèí, že budou navždy ztraceny nenápadné detaily (jako jsou tesaøské znaèky, stopy po øemeslném zpracování ploch a spojù), nebo starší opravy, které mohou mít nenahraditelnou jak technickou tak i historickou vypovídací schopnost (neznámé tesaøské spoje a ojedinìlá technická øešení). Z tìchto dùvodù se tato metoda spíše hodí pro opravu na velkých uniformních krovù s mnoha opakujícími se prvky. Pøi jejím uplatnìní, by se mìlo stát dobrým zvykem, uchování pùvodních vyøazených a ošetøených prvkù (napø. uložením v krovu samém.) Uplatnìní tøetí metody sebou nese vysoké nároky na výbìr a zpracování jednotlivých náhrad. V souèasné dobì se uplatòuje pouze nastavení jednoduchým šikmým plátováním sevøeným železnými svorníky a to i v pøípadì, že mohlo být uplatnìno nastavení klasickým plátováním nebo plombování (napø. u vazních trámù) zaèepování náhradního èepu (napø. u krokví). Metoda má dvì slabiny: a) aplikování necitlivých náhrad s použitím železa mùže zcela popøít estetické pùsobení celkové formy (ošklivý detail reprezentující celek). .

b)

použití náhrad na extrémnì namáhaných prvcích mùže mít za následek snížení funkèní užitnosti

Pokud se shodneme v tom, že je potøeba v praxi prosazovat vposled obì zmínìné metody - pøípadnì jejich pøimìøenou kombinaci -, základním problémem bude, jak zajistit jejich vhodnou aplikaci v odpovídající kvalitì? K tomu nám mùže napomoci pøedem pøipravený pøedpis postupu opravy, který obsahuje nejen kusový výèet závad a obecná øešení, ale stanoví: 1/ pøesný rozsah škod - zpùsob a velikost poškození; 2/ zpùsob jejich opravy - pøesnou velikost asanované èásti, formu náhrady, použití nástrojù a opracování povrchù; 3/ postup pøi manipulaci s krovem - uvolòování jednotlivých prvkù ze spojù. Toto nelze stanovit jen na základì revize technického stavu a standardního statického posudku. Pøi pøípravì opravy se je tøeba opøít o následující podklady: ad. 1/ pro pøesnì stanovený rozsah poškození. Pøedbìžný vizuální prùzkum. Pokud je podezøení na napadení biologickým škùdcem, je nutný odbìr mykologických vzorkù a jejich vyhodnocení (podnìtem k ní by mìla být i pouhá informace, že krov byl v minulosti ve stavu umožòujícím toto napadení; dlouhodobì poškozená støecha). Na základì výše zmínìných zjištìní si vytvoøíme pøedstavu o vzniku poškození; tzn.: z jakých dùvodù a jakým zpùsobem se støedová hniloba, døevomorka a pod. v krovu šíøila (napø.: poškozené okapy s následným zamáèením koruny zdiva a s nashromáždìnými usazeninami na nìm bývají nejèastìjším podnìtem pro napadení zhlaví vazních trámù, èi kráèat s následným napadením pozednic, prahových vaznic a èepù krokví)). Na základì vytvoøené pøedstavy vytipujeme místa pro sondy provádìné pomocí odbìrového vrtáku. Pro provedení odbìru je nutné øádné vyèištìní krovu tak, aby byly zpøístupnìny všechny èásti (to se týká pøedevším pozednic a zhlaví vazních trámù). Následnì cílenou sondáží stanovíme pøesný rozsah poškození. (odbìr sondážními vrtákem má svá omezení, nebo s ním vìtšinou nejde stanovit skryté povrchové závady). ad 2 - 3/ abychom mohli stanovit postup opravy musíme se rozhodnout zda se krov bude opravovat seshora - tzn. pøi sundané krytinì, nebo zespodu - s krytinou. Tento fakt zásadnì ovlivòuje koncepci opravy. Obecnì se dá totiž øíci, že pøípadné rozebírání krovu odshora odpovídá rámcovì postupu jeho stavby, zatímco v opaèném pøípadì, jdeme proti logice vázání spojù. V druhém pøípadì se totiž mùže stát, že nìkteré spoje nejdou bez poškození rozebrat (napø.: pøekryté zajišovací høeby; diagonální smìr skladby nìkterých spojù). Dále bychom mìli: provést nadstandardní výkresovou dokumentaci - obsahující detailní zakreslení všech spojù, vèetnì zpùsobu jejich zajištìní, smìrové orientace a umístìní tesaøského znaèení, která nám poskytne informace jak o skladebné návaznosti jednotlivých prvkù, tak i o postupu pøi jejich výrobì;

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

a) na jejím základì v myšlenkách modelovat výstavbu krovu. Myšlenkový model umožòuje pochopit technologické vztahy mezi jednotlivými prvky (smìr vztyèování jednotlivých vazeb, navazování dìlených pozednic a vaznic, smìry skladebnosti prvkù, rozmìry a formu spojù atd.), jež limitují zpùsob zacházení s nimi; b) pracovat se statickým modelem (nemám zde na mysli standardní statický výpoèet), který popisuje nejen statické, ale i dynamické namáhání jednotlivých prvkù a spojù. Ten je vodíkem pro správné technické øešení opravy jednotlivých prvkù; c) vyhodnotit zpùsob øemeslného zpracovaní (tzn. zpùsob lícovaní trámù, zpracování spojù) a urèení použitého materiálu (døevo trámoví i zajišovacích høebù). Ke všem ètyøem bodùm samozøejmì patøí i zdokumentování pøedcházejících oprav, vyhodnocení jejich historické ceny a  zvážení jejich pøípadného zachování. Pøedpis opravy by mìl obsahovat již výše zmínìný: pøesný výèet opravovaných míst s konkrétním urèením velikosti asanace jednotlivých prvkù (tzn.. nejlépe výkresem s udáním velikosti v cm); metodický popis manipulaèních prací pøi rozebírání krovu - uvolòování jednotlivých prvkù (tzn.: zpùsob a smìr manipulace s ohledem na ochranu ostatních èástí krovu [roztržení trámu v místì zajišovacího høebu, podélné roztržení dlabu a pod.], èi umístìní zvedacích mechanismù a podpùrných pracovních konstrukci); zpùsob opravy jednotlivých prvkù tzn.: a)

volbu napojení nového døeva - nejlépe formou výkresu;

b) formu opracování a již klasickými tesaøskými postupy (jako jsou napø.: ruèní otesání lící náhražky, èi výroba ruènì štípaných døevìných høebù), nebo pomocí moderního náøadí (zde doporuèuji bezvýhradnì trvat na zákazu používání motorové pily pøi výrobì spojù); c) technologické požadavky na použitý náhradní materiál: druh døeva, jeho vlhkost, min. hustota let, max. sukatost a stáèivost kmene, pøípadný zpùsob chemické sanace, èi preventivní ochrany. Pokud by se zdálo, že je pøíprava opravy provedená tímto zpùsobem je nadbyteèným pøepychem, je potøeba si uvìdomit její dùsledky. Jedinì na základì vyèerpávajícího pøedpisu, lze od dodavatele požadovat hodnovìrný rozpoèet na nìmž lze trvat. Pøesnì stanovené podmínky: 1/ mohou odradit nepoctivé zájemce o provádìní práce a  2/ stanou-li se souèástí uzavírané smlouvy jsou – 2a/ nejen podkladem pro pøípadné vypovìzení smlouvy, èi reklamaèní øízení, ale i  2b/ úèinným nástrojem, jak nutit provádìjící firmu ke kvalitní práci, jelikož zužují prostor pro pseudoøemeslné výmluvy. Dalším ne nezanedbatelným druhotným ziskem nekompromisního uplatòování kvalitnì pøipravených podkladù oprav by bylo i nepøímé vzdìlávání øemeslníkù pùsobících v oblasti památkové péèe. Mohlo by se namítnout, že úpadek øemesla je, vzhledem k jeho nároènosti a spoleèenské situaci, nezvratitelný, proto je tøeba ještì poopravit „mýtus“ o vyjímeèné øemeslné zruènosti starých tesaøù, které již dnes nelze dosáhnout, i když je ,doba døevìnᒠhluboko za námi. Úroveò opracování, jak povrchù, tak i spojù, bylo vždy kompromisem mezi snahou po pøesnosti a potøebou produktivity závislé na významu stavby. Tesaøské øemeslo není nároèné manuální šikovnost a preciznost, tak jak je tomu napø. u blízkého oboru restaurátorského truhláøství. Nevyžaduje ani znalost velkého množství øemeslných dovedností ba ani velké technologické zázemí. Dobrý tesaø pøedevším potøebuje prostorovou pøedstavivost, trpìlivost a systematické myšlení. Jejich nedostatek se dá, sice nedokonale, nahradit dobøe pøipravenými pøesnými podklady. Závìrem svého pøíspìvku bych na Vás apeloval, aby jste, pokud budete mít možnost ovlivnit prùbìh opravy nìjaké cenné døevìné, byli ve svých nárocích neoblomní a nepodlehli výmluvám hloupých a líných lidí, kteøí si usnadòují život zjednodušováním vìcí. Pro dokreslení bych uvedl jednu osobní zkušenost. Nìkolikrát jsem se setkal s tím, když jsem se dotazoval tesaøù opravují starý krov, proè dìlají zajišovací døevìné høeby zakulacené a ne hranaté. Prý se jim trhají spoje. Kdyby si prohlédli, jak jsou staré høeby nasmìrovány a jaká je jejich velikost vùèi pøedvrtané díøe, rázem by bylo po problému. Vùbec jim nepøišlo na mysl, že jednoduchý technologický postup, který se používá staletí, nemùže být problémový!

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Autenticita souboru staveb roubených domù v MPR Štramberk Ing. Lubomír Mamula - Okresní úøad Nový Jièín Pøijel jsem z Nového Jièína, abych Vás pøesvìdèil, že pøíští semináø k aktuálním otázkám lidové architektury musí probìhnout v okrese Nový Jièín - v malebném, poetickém a romantickém prostøedí mìsteèka Štramberka. Je to snad jediné místo široko daleko, kde se mùžete seznámit s žijícím souborem lidové, døevìné, roubené, architektury. Tedy nikoli skanzen - ten máme nedaleko v Rožnovì pod Radhoštìm. Semináø by se mìl konat pod názvem „ Autenticita souboru staveb roubených domù v MPR Štramber „. Bohužel, nebudeme Vám moci ukázat vysoce autentické stavby ve smyslu autenticity pùvodního materiálu, díla, konstrukce, technologií. Mnohé objekty jsou obnoveny jako repliky z nového døeva. U mnohých se replika díla provedla s více èi ménì zøetelným rozdílem. U nìkterých pøibyly novotvary (vikýø, okénko ve štítì, vyšší svìtlost místnosti, využité podkroví, nové sociální zaøízení). S vìtší èi menší pøesností byl dodržen poèet trámu na výšku pøízemí. Technologii tìsnìní spar mechem nìkde nahradili modernìjšími zpùsoby. Nepodaøilo se ještì všude obnovit šindelové krytiny støech, které od poèátku 20. století byly nahrazovány lepenkovými pozdìji plechovými krytinami. To co Vám chceme pøedvést nebude ukázkou vítìzného tažení proti èasu jenž nemilosrdnì, pomalu a jistì nejprve malebnou patinou krášlí, pozdìji nezdravou hnilobou nièí kulturní hodnoty. To co Vám chceme pøedvést a konfrontovat s Vašimi odbornými a praktickými znalostmi a zkušenostmi, je poznání a pøesvìdèení, že døevìná architektura souboru staveb má právo v jistém, odbornì a odpovìdnì stanoveném okamžiku, na provedení repliky z nového materiálu a s pøípadným odùvodnìným novotvarem. Toto právo na zánik autenticity materiálu je zde vyváženo zachováním autenticity pùvodního prostøedí, pùvodního úèelu, pùvodního využití. Možná položíte otázku proè až za rok, proè se již dnes a zde mezi Vámi odborníky nepokusím obhájit svùj v praxi uplatòovaný kacíøský vztah k fenoménu autenticity památky. Vìøím, že bych to teoreticky zvládl a mnohé z Vás pøesvìdèil, že námi uplatòované metody regenerace souboru lidové architektury ve Štramberku jsou opodstatnìné. Musím však pøiznat, že v praxi je to skuteènì složitìjší než v teorii. Chybí totiž záruka, že vlastník roubeného domu, který se zapojí do programu regenerace formou stavby repliky, dodrží všechna závazná pravidla o kterých ještì budu mluvit. Situace by byla zcela jiná, kdyby se uskuteènily zámìry jež byly deklarovány pøi vyhlášení mìstské památkové rezervace ve Štramberku. Tehdy, v šedesátých letech se pøedpokládalo, že v dožívajících roubených domech budou dožívat jejich majitelé a po jejich smrti domy vykoupí stát, provede jejich renovaci (konzervaci! nikoli repliku) a domy budou sloužit úèelùm nikoli autentickým - pùvodním, ale novým odpovídajícím ( muzejnictví, cestovní ruch, kultura, drobné obchùdky, øemeslné dílnièky, malé galerie a pod.). Dalším nesplnìným pøedpokladem byla úvaha o vytvoøení detašovaného pracovištì, urèité obdoby správ chránìných pøírodních oblastí, kde by pracoval zástupce památkáøù, archeologù (jeskynì Šipka), pøírodovìdcù. Souèástí správy mìla být i stavební hu specializovaná na roubené objekty. Posledním dùležitým pøedpokladem bylo pøenášení a soustøeïování dochovaných objektù (solitérù) z ohrožených míst mimo rezervaci do lokality Plaòava. Tyto pøedpoklady se však nikdy neuskuteènily. Vlastníkem tedy není stát, ale soukromník s rozdílným pøístupem. Zatím co jeden dokáže zachovat svùj dùm možná s vìtší pietou než požadují památkáøi, jiný hledá zpùsob jak ty památkáøe dobìhnout. Povolíte mu repliku a on postaví døevìný roubený dùm . možná v pùvodním pùdorysu, ale to také bude vše co je ochoten respektovat. Vrátí pøípadný pøíspìvek, zaplatí pokutu, a má to co chtìl. Památka je nenávratnì ztracena. Možná, že toto nebezpeèí mnozí z Vás již dávno poznali ve vlastní praxi. My jsme se s takovým pøípadem setkali poprvé a hledáme zpùsob jak tomu nadále zabránit. A protože nechceme jít cestou pokusù a omylù, zveme Vás do Štramberka. Pomùžete nám najít odpovìï na otázky : 1)

Jak urèit onen èasový limit, kdy trvání na materiálové autenticitì mùže znamenat zánik památky?

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

2) Jak urèit limit rozdílnosti repliky od originálu - jak limitovat autentiènost díla jež má zùstat i nadále domovem rodiny vychovávající novou generaci dìtí. 3)

Anebo jen velmi struènì: Jak se Vám líbí Štramberk? Mùžeme pokraèovat?

Abychom se vyhnuli citaci klasikù, chceme Vám rozeslat struèný sborník výtahù z díla klasikù, které mají vztah k problematice autenticity památek. Zatím jsem soustøedil (v rámci závìreèné práce ve dvouletém specializaèním a rekvalifikaèním kurzu na ÈVUT) aktuální myšlenky Aloise Riegla, Maxe Dvoøáka, Josefa Štulce, Pavla Bureše, Yvonny Jankové, Miloslava Suchomela, Dobroslava Líbala, tedy vesmìs odborníkù natolik známých, že netøeba uvádìt tituly. Do jaké míry mohou být i pro Vás tyto výtahy myšlenek pøínosné dovolím si Vám nyní jako ukázku pøeèíst tøístranný materiál, ze zdánlivì jiné oblasti.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Muzeum lidové architektury Zubrnice – transfer kaple Nejsvìtìjší Trojice z Žichlic (aneb boj o autenticitu v muzeích v pøírodì) PhDr. František Ledvinka Muzeum lidové architektury Zubrnice je naším nejmladším muzeem v pøírodì. V pøíštím roce uplyne deset let od zpøístupnìní prvních objektù. Samozøejmì že za tuto krátkou dobu existence nemùžeme mít tolik zkušeností se stavební èinností, jako nají nìkteré naše velké skanzeny. Pøesto si dovolím tutu plénum seznámit s dvìma, myslím si že zajímavými, pøíklady z naší práce. Za zmínku stojí pøedevším transfer hrázdìné kaple Nejsvìtìjší Trojice z Žichlic, z obce, která byla jako jedna z posledních likvidována v souvislosti s tìžbou v Severoèeském hnìdouhelném revíru. Žichlice bývaly malou obcí ležící mezi Ústím n.L. a Teplicemi, na jižním okraji uhelného revíru. Díky její nevýhodné poloze k prùmyslové aglomeraci i úrodným polím ve svém katastru v ní pøevažovaly velké bohaté selské usedlosti. Obec patøívala pod teplické panství Clary – Aldringenù a pøíslušela pod farnost Øehlovic vzdálenou 4 kilometry (hodinu cesty). Øehlovice však byly již souèástí panství jiného, patøily trmickým Nosticùm. Kaple, zasvìcena Nejsvìtìjší Trojici, byla stavìna od záøí 1717 do èervna 1719. V té dobì žilo v obci v devíti rodinách 45 obyvatel. Z jejich popudu a na jejich náklady byla stavba realizována. Teplická vrchnost ani litomìøická konsistoø se stavbou tehdy nesouhlasily. Obec ji tedy zahájila bez pøíslušných povolení. Tìch se jí od teplické vrchnosti dostalo až pøi dokonèení stavby. Od vysvìcení však trvalo patnáct let než mohly být v kapli konány pravidelné bohoslužby. Žichliètí nakonec, pøes veškeré obtíže, dosáhli od litomìøického biskupství povolení dvou mší roènì (k nejsv. Trojici a na sv. Václava), sloužených øechlovickým faráøem. Od roku 1835 se zde pak už sloužily ètyøi mše ronì. V roce 1753 byla žichlická kaple rozšíøena a opatøena vìžièkou. Stavební výdaje èinily 197 zl. Pomìrnì znaèná èást z tìchto nákladù, 46 zl., byla za práce tesaøské. Tento podrobný soupis stavebních výdajù z druhé fáze výstavby kaple je jen jediným dokladem k vlastnímu prùbìhu stavby. Stavební výkresy z prvé ani druhé etapy se nedochovaly. I z tìchto údajù je možno usuzovat, že nynìjší zdìný (kamenný) presbytáø byl postaven v prvé etapì a hrázdìná “loï” v etapì druhé, v roce 1753. Pùvodní zdìná kaplièka mohla být dostateènì stavebnì upravena (otevøena její pøední èást a zvýšeno obvodové zdivo pro uložení nového krovu) v souvislosti s pøístavbou hrázdìné èásti. Vyvážené proporce souèasného presbytáøe a lodi vyluèují možnost existence menší “lodi” již v prvé fázi výstavby, kdy by tato byla v druhé fázi jen ponìkud rozšíøena. Tato možnost nepøichází v úvahu též z dùvodu vlastní hrázdìné konstrukce budované jako jeden celek souèasnì. Další otázkou je, Zda byla pùvodnì po dostavbì hrázdìná konstrukce z vnìjšku pøiznána, èi byla zakryta omítkou. Soupis výdajù za stavební práce obsahuje též položku za 3000 ks. Høebíkù do rákosu a za drát do rákosu. Domnívám se, že tento materiál mohl být použit pouze pøi zhotovování podhledu stropu, nebo snad i pøi omítání vnitøních stìn. Myslím, že v oblasti Èeského støedohoøí, kde byla hrázdìná konstrukce bìžná u obytných i hospodáøských staveb, nebyl dùvod tuto konstrukci zakrývat omítkou. K dostateènému zakrytí hrázdìné konstrukce omítkou mohlo dojít až mnohem pozdìji v 19. Století, kdy musely být poškozené spodní hrázdìní (jak døevìných konstrukcí, tak i výplní) dodateènì vyspravovány cihlovým zdivem. Musíme zdùraznit, že na rozdíl od bìžných hrázdìných konstrukcí, které spoèívají vždy na kamenné podezdívce, která je izoluje od zemní vlhkosti, stála tato stavba na mìlkém základu pøímo na úrovni terénu a proto došlo k pomìrnì velké destrukci spodních polí. V relativnì velkém pøedstihu pøed likvidací obce se zaèalo vážnì uvažovat o transferu kaple. Padly i návrhy pøesunu do zubrnického skanzenu. V té dobì jsme však byli pøed zahájením provozu a nemìli jsme jasnou pøedstavu kam objekt umístit. Konkrétnìjší návrhy se zaèaly objevovat až rok pøed likvidací obce. Dr. Josef Vaøeka se na semináøi k lidové architektuøe v Úštìku vyslovil pro záchranu této poslední kaple v severních Èechách a pøedevším pak kampaò novináøe Pavla Koukala pøispìla k rozhodnutí o transferu do Zubrnic. Protože Zubrnice nejsou velké a kostel tvoøí v jejich urbanismu dominantní prvek, bylo nevhodné situovat pomìrnì rozmìrnou stavbu žichlické kaple pøímo v obci. Proto jsme volili v té dobì jediné možné øešení – umístit ji poblíž bývalé zboøené pily na cestì k mlýnu Týništì. Na toto místo plánujeme transfery a rekonstrukce

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

nìkolika objektù, takže by mohl vzniknout jakýsi náznak malé osady s kaplí uprostøed, zelení izolovanou od vlastní obce i od mlýna. Inspirování realizací transferù barokních kaplièek køížové cesty do prostoru obce Vtelno jsme se spoleènì s Památkovým ústavem rozhodli pro ovìøení možnost transferu celých blokù žichlické kaple, tedy celého presbitáøe a pak jednotlivých stìn hrázdìní. Financování akce v  rámci tehdejších zvyklostí musely zajistit doly, investorem byl ústecký památkový ústav. Akcí byl povìøen Ing. Otakar. Novák, CSc., duchovní otec odborné èásti projektu transferu mosteckého kostela a bývalý vedoucí zrušeného podniku Transfera. Inženýr Novák zpracoval projekt a sestavil realizaèní tým. Pøípravy a vlastní transfer probìhly v záøí øíjnu 1990.

Kaple pøed rozebráním a transferem

Nejprve byl rozebrán krov a pro snížení váhy odbourána horní èást obvodových stìn presbytáøe až ke klenbì. Základy presbytáøe byly postupnì podkopány, podsunuto armování z válcových nosníkù a pod úrovní terénu vybetonována deska. K spodnímu armovanému roštu byly pøivaøeny svislé nosníky a navzájem i nahoøe spojeny. Vznikla tím klec, která celou zdìnou èást stavby – presbytáøe obepínala. Tøi hrázdìné stìny lodi byly každá samostatnì obepnuty železnou konstrukcí a každá stìna samostatnì vyjmuta.

Problém byl také se zvolením trasy pøepravy, která musela být pøedem ovìøena. Vlastní pøesun musel být povolen. Vzhledem k nìkolika viaduktùm a pøejezdùm elektrifikované trati nebylo možno zvolit nejkratší cestu pøes Ústí n.L. Vybrána byla trasa pøes Lovosice, Litomìøice a Úštìk, kde až na malé výjimky nebyly žádné problémy s výškou a  váhou nákladu. K zvedání byl použit jeden z nejvìtších automobilových jeøábù, který v severních Èechách byl v té dobì k dispozici, s nosností 50tun. Dále velký trajler s dvìma tahaèi, jedním vøedu a druhým vzadu. Pøi zvedání bylo ponìkud komplikované odtrhnout celý blok od zemì. Když viselo toto bøemeno již na rameni

Po naložení boèní stìny lodí

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

jeøábu, ukazatel váhy hlásil 50 tun, tedy maximum nosnosti jeøábu i projektantem odhadnutou váhu. Na druhém trajleru byly složeny stìny roubení. Cestou nebyly žádné komplikace, probíhala pomìrnì rychle. Nejhorší z celé trasy byl úsek v spodní èásti Zubrnic, kdy bylo nutno z úzké silnice sjet ostrým úhlem na úzkou polní cestu ke mlýnu. Bøemeno bylo složeno do pøipravovaného pískového lože na urèeném místì. Pak však nastaly komplikace, které zdržely dokonèení akce témìø o dva roky. Tempo pøípravy stavebního povolení k osazení objektu totiž neodpovídalo rychlosti, se kterou bylo nutno akci realizovat vzhledem k postupující výsypce velkolomu Chabaøovice, která Žichlice postupnì likvidovala. Vše uvázlo na zamítavém stanovisku hygienika vzhledem k ochrannému pásmu blízké vodárny. Ani po zdlouhavých jednání se jej nepodaøilo pøesvìdèit. Protože v Zubrnicích nebylo další vhodné místo a vymezené finanèní prostøedky bylo nutno vyèerpat, zaèalo se uvažovat i o pøemístìní kaple do jiné obce.

Nakládání poslední stìny lodi

Situaci zachránil nápad pracovnice PÚ Ústí nad Labem Ingrid Augstenové umístit kapli na nové místo nad Zubrnicemi u silnice vedle stávajícího høbitova. Toto místo je zcela ideální jak z hlediska krajináøského, tak i z hlediska funkèního, protože žichlovská kaple zde mùže být pojata jako kaple høbitovní. Novì

navržené místo v minulosti nikoho nenapadlo, protože v jeho blízkosti byla velmi rozsáhlá a nevzhledná skládka domovního odpadu, kterou jsme teprve tìsnì pøed tím rekultivovali a ozelenili. Mohli jsme v tomto pøípadì konstatovat, že obstrukce hygienika byly tentokrát k dobru vìci a kapli se z ne zcela ideálního plánovaného prostoru dostalo mimoøádnì ojedinìlého a dominantního umístìní. Problémy ovšem nastaly s vlastní realizací montáže. Inženýr Novák se již pokraèování práce vìnovat nemohl, protože založil novou firmu povìøenou montáží pùvodního oltáøe do pøestìhovaného mosteckého kostela. Profesionální práci Ing.Nováka, perfektnì organizaènì, technicky i øemeslnì zajištìnou vystøídal diletantismus dvou firem, které se na dokonèení podílely. Byly to typické porevoluèní novì vzniklé firmy, neznající øemeslo, památkovou problematiku apod. Nechci tyto další práce pøíliš komentovat, je však jen škoda, že slibný zaèátek transferu závìreèná fáze ponìkud poškodila. Dalším drobným pøíkladem nìkterých netypických pøístupù v naší práci je uchování pùvodní hmoty roubeného komína v mlýnì Týništì èp.27. Tento roubený mlýn, jeden z posledních malých vodních mlýnù dochovaných v našem regionu, je z roku 1803. Muzeem byl odkoupen a tak zachránìn pøed postup-

Presbytáø naložený na tahaèi

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

nou zkázou. První práce jsme dìlali sami za pomoci brigádníkù. V odborných pracích následovala profesionální firma, Památková hu OSP Ústí n.L. Témìø veškeré kamenné zdivo v pøízemí a suterénu bylo nutné nahradit novým. U obytné èásti jsme požadovali roubenou konstrukci vynést a podepøít, zdivo pod ní rekonstruovat. Tuto metodu však dodavatel z bezpeènostních a technologických dùvodù zamítl. Proto bylo nutné celou roubenou stavbu rozebrat a na èas uložit, než budou zednické práce dokonèeny. Protože jsme nechtìli porušit autenticitu roubeného komína procházejícího síní patra a celým krovem (jen èást nad støechou byla cihlová), rozhodli jsme se ve tøech èástech jej sejmou a pozdìji znovu osadit. Vzhledem ke kvalitní roubené konstrukci, vymazané z obou stran hlínou, nebyl žádný zvláštní technický problém každý ze tøí dílù jeøábem sejmout a uložit na pøipravené podložky pøímo ve dvoøe. Komínová tìlesa pak byla opatøena provizorním ochranným pøístøeškem. Demontážní práce probìhly v roce 1987 a v roce 1989 se již roubení znovu sestavovalo a komín byl postupnì osazen. Pøed osazením bylo muzejními konzervátory ošetøeny jeho døevìné èásti Zvedání prostøedního dílu komínového tìlesa (spodní na pùdì) a vyspravena mazanina. Po jeho osazení jsme pak dokonèili vymazání a ošetøení obou spojovacích míst. K velmi dobøe provedené a bezproblémové realizaci pøispìla nemalou mírou i profesionální zdatnost a památkáøská zkušenost tesaøù tehdejší památkové huti. S tìmito øemeslníky jsme v minulosti v Zubrnicích (myslím, že úspìšnì) realizovali všechny tesaøské opravy a transfery. U našich souèasných dodavatelù jsem se s tak profesionálním pøístupem dosud nesetkal. Dodavatelé jsou vybíráni na základì vypsaného výbìrového øízení, kde hlavním kritériem bývá èasto bohužel pøedevším nízká cena. Závìrem chci konstatovat a zdùraznit, že jsem zásadním odpùrcem kašírovaných muzeí v pøírodì budovaných z tvárnic. Myslím si, že pøíkladem nám mohou být nìkteré realizace ve franském muzeu Bad Winsheim, kdy pøi transferu zdìných objektù z 15. Až 18. Století dokáží pøenášet celé stìny, které pak jen v rozích znovu z pùvodního materiálu opìt dozdívají. Byl bych rád, kdyby tento mùj pøíspìvek vyvolal alespoò malou diskusi na téma uchování autenticity pøi transferu objektù.

Spodní díl komínového tìlesa (v síni patra) Boèní stìna, která pøiléhala k pøíèce nebyla pokryta mazaninou, proto je dobøe patrná konstrukce roubení i druhotné použití starého materiálu

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Roubená komora – Zhoø èp.9, okr. Písek, Borotín èp.117 – panský dvùr Ing. Stanislav Dvoøák – PÚ v Èeských Budìjovicích Zhoø èp.9 – obnova roubené komory a špýcharu Na základì podrobného technicko architektonického zpracování PD k výše uvedené obnovì, kterou inicioval za zadal OkÚ Písek, byla v roce 1996 a 1997 provádìna rekonstrukce objektu. Byla provádìna rektifikace podezdívky a podkladních trámù. Rovnìž tak stìny s vadnými trámy byly opraveny protézováním a rektifikací. Byly zachovány všechny okrasné sloupky pavlaèe, èasto uvádìné jako uèebnicový pøíklad. Vzhledem k nutnosti finanèního rozložení celé obnovy byla vyspravena støecha a opatøena nová šindelová krytina. V pøíštím roce bude probíhat další fáze obnovy, tj. repase krovù a položení krytiny, èímž bude zámìr dokonèen. Usedlost je zajímavá mimo jiné tím, že její úpravy ve 20.letech pøinesly osazení kamenných ostìní dveøí a oken komory, pøièemž nadpraží dveøí nese dataci 1926. Je to jev pro jihoèeský region pro tuto dobu pomìrnì ojedinìlý.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Borotín èp.117 – panský dvùr u hradní zøíceniny Jedná se o rozlehlé zemìdìlské hospodáøství, které je situováno stranou od obce asi 1km. Jádro tvoøí ètyøkøídlý dvùr západo-východnì orientovaný. Východní strana je prùèelím prolomená napravo od støedu (blíže k obytné èásti) mohutnou vjezdovou branou. Severnì ode dvora je pøíjezdová cesta, která se okolo špýcharu v severo-východním nároží otáèí k jihu a  obloukem zpìt na západ do brány. Opìt severnì od mezilehlé pøíjezdové cesty je rovnobìžnì situován rozmìrný objekt chlévù a starobyle vyhlížející torzo podlouhlého objektu s valbovým krovem a dlouhými námìtky. Jedná se zøejmì o bývalý èeledník. Z prohlídky dnes zcela volnì pøístupného areálu lze usoudit, že se jedná o renesanènì barokní, podle plánù založený dvùr, jehož stavba byla pravdìpodobnì snad ještì pøed tøicetiletou válkou nebo tìsnì po jejím skonèení. Pouze samostatnì situované chlévy bychom však datovali jako objekt novodobìjší, krov má ležatou stolici, tzn., že lze datovat do 1.poloviny 19.století. Též rozmìrná stodola se dvìma mlaty jako celý západní trakt dvora nese novodobìjší znaky, dokonce až pøelom 19./20.století. Všechny ostatní konstrukce, krytina, omítky a zbytky podlah jsou zøejmì pùvodní a intaktní, dosud dochované. Smutné je, že celý areál je vystaven vandalismu. Je to snad dùsledek toho, že Ministerstvo kultury ÈR pøed sedmi lety zamítlo návrh na jeho zapsání. Jsem pøesvìdèen, že s tímto stavem se nelze smíøit.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 – Smíchovì Lubomír Sochor – PÚPP Bývalá, pùvodnì vinièní, usedlost Pernikáøka (èp.111, Praha 5 – Smíchov, ul. U Pernikáøky è.1) a nedaleko od ní vzdálená, k obytným úèelùm upravená, bývalá sýpka zaniklého areálu Klikovka (èp.118, Praha 5 – Smíchov, ul. U Klikovky è.4) náležely svojí polohou a zasazením do pøedmìstské zemìdìlské krajiny ještì na pøelomu druhého a tøetího desetiletí 20.století (v dobì po vzniku Èeskoslovenské republiky) do milieu pražského venkova. Po pøipojení Smíchova k Velké Praze dochází k zájmu investorù o stále ještì volné plochy pozemkù v jeho severozápadním okraji. Oproti tehdejšímu prùmyslovému smíchovskému centru byla tato zákoutí s vhodnìjším klimatickým prostøedím (èistší ovzduší s pøevládajícími západními vìtry) ideální pro situování nové obytné zástavby. Objekt Klikovka a usedlost Pernikáøka, dosud dominantní solitéry v této lokalitì, se na poèátku 30.let 20. Století staly souèástí novì zbudované kolonie rodinných domù (dle projektu arch.E.Hnilièky), zvané Šumava. Architektura tìchto jednotlivých novostaveb je v pojetí hmoty a støešní siluety pojata pøevážnì tradicionalisticky, dle pøedlohy tehdy realizovaných zahradních mìst doma i v zahranièí, mnohé ulièní fasády však nesou pøíznaky plastické výzdoby v duchu pozdního rondokubismu apod. . Usedlost Pernikáøka (èp.111, Praha 5 – Smíchov, ul. U Pernikáøky è.1) se tak zove po jejím pùvodním majiteli z 15.století, pekaøi – perníkáøi Perníèkovi. Pùvodnì jako de facto ještì støedovìký vinièní hospodáøský areál byla vystavìna v souvislosti s jejím zasazením do ploch vinic, zakládaných v okolí Prahy již ve 14.století z iniciativy císaøe Karla IV. . Ve vlastnictví této usedlosti se vystøídalo nìkolik majitelù, rovnìž pekaøù – perníkáøù (v 16.století J.Živnùstek a B.Pražák), v polovinì 17.století pak perníkáø V.Doležal. Ve 2/2 století devatenáctého se stal majitelem jistý František Stöhr. Usedlost prodìlala v prùbìhu èasu nìkolik stavebních etap úprav. Pùvodní stavby areálu jsou v podstatì pozdnì barokní, v exteriéru nesou stopy strohých klasicistních úprav ze zaèátku 19.století, necitlivé zásahy se zde udály v meziváleèném údobí a v období 50. a 70. Let našeho vìku, kdy zde sídlilo uèilištì a internát Dopravního podniku Elektrické dráhy hl. m. Prahy. Bývalá usedlost se sestává z pohledovì dominantního obytného, pozdnì barokního objektu, situovaného pøi jihovýchodním cípu pozemku areálu. Tato jednopatrová stavba je završena mansardovou støechou, krytou z èásti šindelem. Vnìjší východní stìna budovy je zpevnìna širokým opìrákem, v jejím jihovýchodním nároží vystupuje hranolový rizalit. Klasicistní mansardovou støechu završuje torzo vìžièky. Ulièní i dvorní fasáda jest upravena klasicistnì (poèátek 19.století). V jižním prùèelí navazuje vlevo pùlkruhovì zaklenutá klasicistní brána, vnitøní dvùr obklopují dvì stroze pojaté hospodáøské budovy a pøístavek garáží z 30.let 20.století. V létì roku 1997 získala tato usedlost nového majitele, jímž jest Klášter sester Karmelitánek sv.Terezie (oblastním sídlem Jindøišská 30, Praha 1), pøišlých ze severní Itálie. Ty hodlají v brzku areál rekonstruovat a renovovat jednak jako své trvalé sídlo (stacionáø) se zámìrem rozšíøit obytné prostory i do podkroví (zbudování hospicu pro mladé køesanské poutníky ze zahranièí). V této záležitosti probìhlo šetøení in situ za úèasti pøíslušného pracovníka Pražského ústavu památkové péèe a projektanta z Itálie (arch.Marco Annoni). Bylo zde konstatováno, že v rámci rekonstrukce a úprav nesmí být narušen klasicizující ráz podoby památkovì chránìných objektù, zejména pohledovì nejvíce exponované obytné budovy kryté mansardovou støechou. V jejím podkroví mají být zøízeny obytné místnosti, prosvìtlené stylovými støešními vikýøi, tvarovì odvozenými od zde se nacházejících stávajících (obytná budova v pùdorysném plánku oznaèena è.1). Obytné podkroví obsáhne i støešní èást sousedící nárožní hospodáøské stavby areálu (v severovýchodním cípu pozemku). Oproti navrhované úvodní architektonické studii požadují pracovníci PÚPP poèet navrhovaných zde støešních vikýøù redukovat s tím, že nebude narušena stávající silueta mansardové støechy nárožní obytné stavby, obzvláštì nad jejím jižním ulièním a západním dvorním prùèelím, završeným klasicistnì zdobenou hlavní øímsou, s plochou fasád ozvláštnìných klasicistním lemem okenních šambrán.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

V rámci úprav interiérù se jeví nezbytným zachování pùvodního dispozièního èlenìní, pùvodních nosných a stropních konstrukcí, krovových systémù. Zrenovují se dochované pùvodní èlánky dobového umìleckého øemesla (klasicistní interiérové dvoukøídlé dveøe s veøejemi). Vyjímeènì tu lze, v rámci pøipravované studie, pøipustit rozšíøení stávající hmoty (z hlediska vývoje areálu) stavebnì novìjšího hospodáøského objektu (v plánu oznaèeného è.3) v jižní èásti souboru vlevo od sousedící vjezdové brány. Toto navrhované rozšíøení by plošnì mìlo zasáhnout severním smìrem, do hloubi dvora o rozmìrech stávajícího jednotraktu. Pøitom by zde také mìlo dojít ke zmìnì støešní siluety (pøiznání podoby polovalbové støechy místo nynìjší pultové), kde v rámci severního prùèelí se budoucí obytné podkroví prosvìtlí pomocí ètyø kusù støešních vikýøù. Zároveò dvorní trakt této stavby se otevøe vnì v parteru loubím a v úrovni 1.patra pavlaèí. Nepùvodní pøízemní garáže v severozápadním okraji areálu lze odstranit a na jejich místì se vystaví køídlo završené polovalbovou støechou. Tuto stavbu zároveò komunikaènì propojí s hospodáøskou budovou è.1 a è.3 krytá pøízemní chodba. Pøiložené architektonické skici od arch.Marca Annoniho samozøejmì nereprezentují fonální podobu úprav hospodáøské èásti usedlosti, v rámci další pøípravy fáze projektu pro stavební povolení autorem návrhu budou Pražskému ústavu památkové péèe pøiloženy další varianty k posouzení (vèetnì detailního stylového pojetí novotvarù vikýøkù, barevného øešení fasádních ploch, jež se stanoví na základì výsledkù provedených sond do omítek v rámci stavebnì-historického prùzkumu). Již dnes je ale možno kvitovat, že blízká rekonstrukce a rehabilitace usedlosti Pernikáøka za úèelem zøízení provozu stacionáøe øádových Perníkáøka èp.111 – jižní prùèelí

Perníkáøka èp.111 západní dvorní prùèelí

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Perníkáøka èp.111 – jižní part – objekt 1

Perníkáøka èp.111 – západní dvorní prùèelí

Perníkáøka èp.111 – jižní part

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

sester a pøilehlého hospicu se z hlediska památkové péèe jeví pøíhodnìjším pro využití nežli ještì nedávná “okupace” tìchto prostor uèilištìm Dopravního podniku hl.m.Prahy. Na opaèném západním okraji smíchovské vilové kolonie Šumava situovaná bývalá sýpka zaniklého areálu usedlosti Klikovka (èp.118, Praha 5- Smíchov, ul. U Klikovky è.4) vyžaduje z dùvodu dlouhodobé nedostateèné údržby ze strany bývalého majitele (Státní statek hl.m.Prahy) neodkladnou rekonstrukci a opravu. Nový vlastník (Dr. Daniel Eben, bytem tamtéž) se chystá tutp nemovitou památku citlivì rekonstruovat s cílem rehabilitovat prostory pro soukromé obydlí s pracovnou, na nìž v zadní západní èásti a v úrovni 1.patra a podkroví naváží interiéry budoucího penzionu. Na jaøe roku 1997 probìhla in situ prohlídka budovy za úèasti památkáøe a vlastníka. V jádru barokní stavba bývalé sýpky je kryta vysokou sedlovou støechou. V trojúhelných štítech (pøibližná orientace východzápad) s postranními námìtky je v ploše pøiznána plasticky øímsièka oddìlující nižší štítové pole o 3 okenní osách (zde situována nízká obdélná okénka) od okulu ve vrcholu štítu (ve východní fasádì v jeho úrovni situován kovový klasicistní ciferník). Celá plocha fasády nese stopy strohých klasicistních úprav z 19.století. V západní èásti objektu se zachovaly prostory bývalé sýpky vèetnì èásti pùvodnì pozdnì barokního krovu v støešní èásti, které v západním štítu prosvìtlují prolomená nízká okénka se vsazeným pùvodním kovaným møížovým. V interiéru se zachovala v parteru a v úrovni 1.patra pùvodní podélná prùchozí dispozice, symetricky rozvržená na osu situovaný domovní vstup v pøízemní èásti fasády východního prùèelí domu. V místnostech parteru, 1.patra a pøilehlé spojovací chodbì se dochovaly vždy troje nepolychromované plochy záklopových stropù z mìkkého jehliènatého døeva. Nosné trámy stropù jsou v pøízemí kladeny podélnì, v úrovni 1.patra pøíènì. Jelikož tyto døevìné záklopové stropy jsou poškozeny mechanicky a døevokazným hmyzem, budou náležitì zrestaurovány, pøedložený restaurátorský zámìr již byl schválen Pražským ústavem památkové péèe a Odbor památkové péèe MHMP podal v této záležitosti rozhodnutí. Zároveò zde již byly povoleny udržovací práce v souvislosti s opravou pøízemního bytu a PÚPP bylo také vydáno vyjádøení k pøedložené architektonické studii rekonstrukce objektu (autory jsou architekti Miloslav a Nina Cajthamlovi). S tím souvisí i plánované zbudování obytných podkrovních místností, které by mìly být prosvìtleny ze strany ulice a dvora pomocí støešních oken v podobì tzv. volských ok. Jejich navrhovaný poèet však musí být na základì požadavku památkáøù pomìrnì redukován, zejména v pohledovì exponovaném ulièním exteriéru obráceném k jihu. Rovnìž projektanty preferovaný novotvar, plánovaná zavìšená markýza nad boèním pøízemním vchodem v ploše jižní ulièní fasády se dle studie jeví zástupcùm PÚPP pøíliš vysazenou. Zde se doporuèuje ještì doložit jinou variantu ztvárnìní pøi aplikaci lehké konstrukce potažené režným plátnem. V rámci chystané rekonstrukce musí být respektována autentická podoba exteriéru budovy vèetnì støešní siluety. Nezbytným se jeví renovace autentického møížoví v okenních otvorech západního štítoví (souèást exteriéru bývalé sýpky) a restaurování (rekonstrukce) klasicistních hodin ve štítu východním. Nepùvodní moderní døevìná okna v èásti ulièního parteru budou nahrazena stylovými døevìnými okny, odvozenými od dochovaných pùvodních z konce 19.století. Barevné øešení fasádních ploch bude definitivnì stanoveno pøed zapoèetím rekonstrukèních prací, na základì provedených sond do omítek. Pøitom bude aplikována technologie vápenných omítek. Na støešní plochy se opìt položí pálená støešní krytina v téže skladbì a tvaru tašek (tašky bobrovky) a v obdobném odstínu (cihlovì èervená). Pøi úpravì interiérù se nesmí poškodit pùvodní nosné zdi, trámové stropy a krovová soustava.

Klikovka èp.118 – západní prùèelí

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

V rámci pøíprav doposud nebyl investorem prezentován další stupeò projektové dokumentace (vèetnì detailního øešení). Pøípadnou realizací citlivé rekonstrukce a renovace v minulosti klasicistnì upravené bývalé sýpky se snad zdaøile rehabilituje tento zatím zdevastovaný památkovì chránìný objekt i ve vztahu k danému milieu zástavby, která se plošnì nalézá již mimo území památkové zóny Smíchov. Literatura: F.Hansl-Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha 1899 J.Böhm-Monografie mìsta Smíchova (Smíchov 1887) E.Pocho-Praha krok za krokem, Praha 1985 J.Pauli - Památník mìsta Smíchova

Klikovka èp.118 – východní prùèelí

Klikovka èp.118 – východní prùèelí

Klikovka èp.118 – severní dvorní prùèelí

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Obnova roubeného domu èp. 22 ve Zbeènì, okr. Rakovník Jana Berková - PÚ støedních Èech Zbeèno je nevelká vesnice položená v hlubokém údolí na levém bøehu øeky Berounky, vzdálená jen nìkolik kilometrù od královského hradu Køivoklátu, do jehož manského systému byli její obyvatelé ve støedovìku zaèlenìni. Historie této vsi je však mnohem starší a je spjata s existencí pøemyslovského knížecího dvorce, v nìmž podle zprávy z Kosmovy kroniky zemøel pøed Vánocemi roku 1100 èeský kníže Bøetiskav II. Jedná se tedy o lokalitu s kontinuálním osídlením nejménì od 11. století. Velká, archaicky vyhlížející roubená stavba èp. 22 se strmou støechou poutá pozornost badatelù a památkáøù již od dvacátých let našeho století, kdy na ni nìkolika fotografiemi upozornil Bohumil Vavroušek ve své práci Dìdina. Nachází se v exponované poloze na návsi, orientovaná okapovou stranou s krytým zápražím ke komunikaci, která ji oddìluje od protilehlého kostela sv. Martina a fary. Jedná se o zcela unikátní roubenou stavbu s pomìrnì složitou dispozicí, která je výsledkem delšího stavebního vývoje. Jejím jádrem je trojdílný dùm s velkou svìtnicí o rozmìrech 7x 7,5 m, síní s èernou kuchyní, pùvodnì otevøenou do prostoru sínì dvìma obloukovými vstupy, zaklenutými na kamenný sloup se ètvercovou patkou a odstupnìnou hlavicí. Tøetí díl stavby pøedstavuje patrový špýchar s pavlaèí obrácenou do sínì, který je nejvìtší zajímavostí domu. Toto základní pùdorysné schéma bylo pozdìji doplnìno o roubenou výmìnkáøskou svìtnièku pøístupnou jak ze svìtnice, tak i pøímo ze dvora, a další zdìný výmìnek s vlastní èernou kuchyní, pøístupný po mírnì vyvýšené døevìné rampì pøímo ze sínì, v níž se nachází také vstup do sklepa umístìného pod špýcharem. Mìzi obìma výmìnky situovanými pøi dvorním prùèelí stavby zùstal volný nevelký prostor otevøený do dvora, v nìmž byla umístìna pec a schodištì na pùdu. Pozoruhodná je rovnìž výška stropù, která s ohledem na patrový špýchar dosahuje v síni 3,8m. Dùm si rovnìž uchoval celou øadu velmi cenných pùvodních stavebních detailù, zejména okna, dveøe atd. To vedlo již na poèátku 40. let k zájmu tehdejšího památkového úøadu o tuto stavbu a její zachování. Na konci 50. let byl objekt z iniciativy Dr. Mencla prohlášen za kulturní památku. Václav Mencl jí vìnoval znaènou pozornost rovnìž ve své knize Lidová architektura v Èeskoslovenku, kde její význam shrnul do èasto citované vìty : “Ve støedních Èechách není stavení starobylejšího.” Také proto mùžeme již v roce 1959 zaznamenat první snahy ze strany památkáøù o vykoupení domu èp. 22 a jeho využití ke kulturním úèelùm. Složitá jednání v této vìci, ztížená požadavky majitele i specifiky své doby, se podaøilo dovést k úspìšnému konci až v roce 1992, kdy objekt odkoupil PÚSÈ. Teprve tehdy bylo možné provést stavebnì historický prùzkum, podrobné zhodnocení stavebnì technického stavu této památky a provést první kroky, vedoucí k jejímu zpøístupnìní pro veøejnost. Již od samého poèátku bylo patrné, že jde o mimoøádný objekt, jehož hodnota spoèívá nejen v jeho stáøí ( V. Mencl jej datoval do 18. stol.), jeho typologii a dispozici, ale zejména v jeho intaktnì dochovaném stavu. Pøestože byl až do poèátku 90. let trvale obýván, dochoval se bez výraznìjšího narušení vèetnì podlah a zejména povrchù stìn patinovaných vysokými vrstvami vápenných nátìrù a drobných detailù, které dotváøejí atmosféru domu, dokreslují každodenní život v nìm a souèasnì dokládají své vysoké stáøí. Pouze roubený výmìnek byl zèásti podroben modernizaci, která spoèívala v ne právì citlivé výmìnì 2 oken a pøístavbì pøedsínì výmìnku, což si vynutilo zboøení pece a pøemístìní schodištì na pùdu do prostoru sínì.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

S ohledem na mimoøádnou hodnotu objektu a také na skuteènost, že bude využíván jako veøejnosti pøístupná, ojedinìle dochovaná památka, byl pro veškeré pøípravné i stavební práce stanoven pøísnì konzervaèní postup s cílem zachovat maximum z dochovaného vzhledu objektu a jeho povrchù, to znamená provádìt opravy jen v nejnutnìjším rozsahu a tak, aby pøíliš nenarušily dochovaný stav. K tomu se vázal požadavek na provádìní tìchto oprav tradièní technologií z tradièních materiálù. Bylo rozhodnuto, že objekt bude veøejnosti prezentován v dochovaném stavu i s mladšími úpravami, dokládajícími postupné promìny v jeho užívání jako byly napø. dodateèné zazdívky obou obloukù èerné kuchynì, zabednìné pùvodní okno ve stìnì mezi hlavní svìtnicí a výmìnkem atd. Zámìr obnovy pøedpokládal pouze odstranìní nìkterých novodobých rušivých zásahù, tj. výmìna nevhodných oken v roubeném výmìnku, odstranìní zdìného pøístavku, obnovení pùvodního vstupu na pùdu a také obnovu pece. Vedle tìchto prací vyvstala také potøeba urèitých sanaèních zásahù. Podrobné provìøení stavebnì technického stavu prokázalo nìkolik závažných závad, které ohrožovaly statiku krovu a vyžadovaly nutnì opravu. Jednalo se o závady, které byly staršího pùvodu. Byly dùsledkem zatékání dešové vody do krovu v dobì, kdy dùm ještì mìl doškovou støechu. Èást vazných stropních trámù ve støední èásti domu - tedy nad síní, byla poškozena straší hnilobou, v návesním prùèelí nad vstupem chybìlo zhlaví jednoho trámu a další byla poškozena. V síni byl tento trám procházející právì nad pavlaèí komor, provizornì podepøen již v døívìjším období. Rovnìž na dvorním prùèelí byla znaènì poškozena zhlaví nìkolika vazných trámù nad zdìným výmìnkem. Závìr statického posudku konstatoval, že vazné trámy nejsou schopny pøenášet vodorovné síly vyvozované konstrukcí krovu, která sama je zèásti narušena. Celkový stav krovu nad støední èástí domu byl oznaèen za havarijní. Tradièní øešení bìžnì používané v øadì jiných pøípadù by vyžadovalo nahrazení tìchto vazných trámù novými, což by ovšem znamenalo demontហcelého pùvodního stropu z pùlkuláèù s  hlinìnou omazávkou, rozebrání èásti krovu a také eternitových šablon støešního pláštì, které dnes porostlé mechem, pøijatelnì doplòují vzhled stavby. Rovnìž samotná výmìna trámù o profilu 30x35 cm by byla velmi nároèná a znamenala by další rizika pro pùvodní prvky a zejména autenticitu památky. Z památkového hlediska zùstával prioritní požadavek zachovat maximální množství pùvodního materiálu a rozsah druhotných zásahù do pùvodních konstrukcí omezit na minimum. Bylo tedy nutné nalézt atypické øešení a následnì dodavatele, schopného tato øešení realizovat. Projektová pøíprava a posléze i realizace byly svìøeny Ing. Vítu Mlázovskému, který se statice památkových objektù vìnuje již øadu let. Jeho øešení daného problému plnì respektovalo památkové požadavky na zachování interiéru sínì a zápraží návesního prùèelí vložením nové nosné konstrukce do prostoru krovu, s nímž byla propojena. Znamenalo to, že pùvodní vazné trámy nad síní byly pomocí ocelových svorníkù vyvìšeny na

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

krátèata uložená na soustavu vynášecích nosníkù, které nahradily technickou funkci vazných trámù. V návesním prùèelí byla stejným zpùsobem vyvìšena kopie zhlaví vazného trámu. Z památkového hlediska tak interiér sínì neutrpìl žádnou újmu, nebo svorníky byly ze spodní strany pøekryty døevìnými víèky takže se pohledovì neuplatòují. V prostoru krovu, který nebude veøejnosti pøístupný, je sice novì vložená konstrukce cizím prvkem, avšak s ohledem na hodnotu zachovaných pùvodních prvkù, které by jinak nutnì byly poškozeny, je toto øešení k památce nejšetrnìjší. Celá tato stavební etapa byla realizována v roce 1995. Myšlenka zachování pùvodních prvkù i za cenu nahrazení jejich technické funkce novì vloženým prvkem se uplatnila také pøi opravì pavlaèe špýcharu. Ten, jak prokázal SHP Ing. arch. Škabrady, je nejstarší èástí domu, jejíž vznik se klade až do pøedbìlohorského období. Tento špýchar se však nedochoval v plném rozsahu. V dobì pøístavby zdìného výmìnku byla jeho èást zboøena a zkrácena také jeho pavlaè, èímž byl narušen její nosný systém. V pozdìjší dobì pak byla provizornì podepøena sloupkem. Aby však mohla být zpøístupnìna návštìvníkùm a nehrozilo nebezpeèí porušení její statiky, byl její podélný nosný trám vyvìšen døevìným táhlem do vazného systému krovu. V rámci této etapy obnovy byla rovnìž øešena oprava stropu závìtøí dvorního prùèelí po odstranìní novodobého pøístavku. S ohledem na šíøku závìtøí zde nebylo možné provést novou roznášecí konstrukci a také s ohledem na požadované obnovení pùvodního vstupu na pùdu zde bylo nutné pøistoupit k obnovì konstrukcí tak, aby byla zachována také jejich technická funkce. Vazný trám nad závìtøím a konstrukce vstupu na pùdu byly natolik poškozeny hnilobou, že byla nutná výmìna velké èásti tìchto prvkù. V rámci této akce bylo novì vysazené zhlaví stropního trámu podepøeno opìt sloupem, jehož otisk se na pùvodním trámu dochoval. Podaøilo se tak vrátit tuto èást stavby opìt do pùvodní podoby. Veškeré nové prvky jsou ruènì tesané. V roce 1996 byla realizována druhá etapa statického zajištìní, která spoèívala v nastavené zhlaví vazných trámù a krokví nad zdìným výmìnkem. Tato etapa pro nás byla z památkového hlediska “ nejbolestivìjší”. Znamenala výmìnu vìtších èástí zcela vyhnilých stropních trámù a tím i rozebrání èásti pùvodního povalového stropu s hlinìnou omítkou ve svìtnici výmìnku. Nové protézy tìchto trámù byly opìt ruènì tesané s spojené s pùvodním trámem plátovou vazbou fixovanou zapuštìnými svorníky s víèkem. Vìtšina prvkù

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

povalového stropu byla opìt vrácena na své místo, jen menší èást byla nahrazena novými. Omítky byly provedeny tradièní technologií s využitím pùvodního materiálu. Celkovì se tato stavební akce setkala s pøíznivým ohlasem a lze ji hodnotit jako pomìrnì zdaøilou. Znovu se ovšem prokázalo, a to zcela názornì, jak je dùležitá tìsná spolupráce všech zúèastnìných stran, tedy investora a majitele, kterým se v prùbìhu pøípravy stala organizace Státní hrady Køivoklátska, projektanta, památkáøe a zejména dodavatele, který k této práci pøistupoval s vìdomím mimoøádné hodnoty opravované stavby. Jisté nadšení pro vìc se projevilo i v jeho pøístupu k pùvodním prvkùm a následnì již v takøka samozøejmé snaze zachovat z nich co nejvíce a nutné výmìny provést po øemeslné stránce co nejlépe. Výsledkem je napø. nastavování zhlaví krokví vazbou fixovanou døevìnými kolíky èi vsazování nových èástí do pùvodních hambálkù. Øadu dalších prací provádìl správce objektu svépomocí. Díky jeho nezmìrnému nadšení pro tuto stavbu a nevšednímu úsilí byly po øemeslné stránce velmi kvalitnì opraveny pùvodní hlinìné omítky a vymazávky. V souèasné dobì probíhá rekonstrukce pece, jejíž podoba je do znaèné míry odvoditelná z dochovaného stavu v èerné kuchyni a také z podání pamìtníkù. Rekonstrukce pece podle návrhu Ing. arch. Škabrady je prvním krokem k plánované obnovì otopného systému domu, který se zde dochoval až do pol. 20. století. V další etapì by mìla být obnovena kachlová kamna v hlavní svìtnici, vytápìná rovnìž z èerné kuchynì, která tak doplní pomìrnì chudý interiér svìtnice. Pøestože zbývá provést ještì øadu prací, byl dùm èp. 22 ve Zbeènì již v loòském roce zpøístupnìn veøejnosti. Dùm je prozatím prezentován jako exponát sám o sobì, bez instalace interiéru. Pøesto, nebo právì proto, se setkává se znaèným zájmen návštìvníkù, které dokáže oslovit svojí opravdovostí a sugestivní atmosférou staveb minulých staletí.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Zpùsoby obnovy a využití lidových staveb v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku PhDr.Magda Køivanová - SLS Vysoèina Ve svém pøíspìvku (o který jsem byla požádána) bych Vás ráda seznámila s konkrétními a praktickými zpùsoby obnovy a využití objektù v památkové rezervaci Betlém, ve kterých se mnohdy teoretické poznatky a metody støetávají s možnostmi praxe. Památková péèe se zabývá problémem, jakým nejvhodnìjším zpùsobem uchovat památkovì hodnotné objekty s co nejmenšími negativními zásahy a pøitom umožnit jejich využití dnešním podmínkám. Složitost tohoto problému i jeho øešení naznaèil dr.Bureš v referátu na konferenci k 25.výroèí Objekt èp.180 SLS Vysoèina, kdy oba užívané principy záchrany lidových staveb “památkáøský a muzejní” skýtají svá pro i proti. Závìr, ke kterému došel, tj. kombinace obou pøístupù je od poèátku cestou, kterou se snažíme (s menším èi vìtším úspìchem) aplikovat právì v památkové rezervaci Betlém. Hlavním dùvodem, který nás k tomu tehdy vedl, bylo jednak postavení našeho pracovištì (statutárnì pracovištì památkové péèe a zároveò muzeem v pøírodì), jednak ponìkud specifická situace Betléma, která se odvinula od letitých snah zachránit tuto lokalitu pøed celkovou devastací. Pùvodní návrh záchrany objektù lidového stavitelství (i památkové rezervace) na konci 80.let zahrnoval kromì Betléma i mìstskou èást Podkostelí. Výsledné øešení – záchrana a obnova mìstské èásti Betlém – bylo oboustranným kompromisem pracovníkù památkové péèe a tehdejšího vedení mìsta. V roce 1989 byl pøedložen Program záchrany a spoleèenského využití lokality Betlém.Jelikož vyhlášení památkové rezervace bylo dlouhodobým øešením, došlo v roce 1990 k prohlášení 16 objektù kulturními památkami. Stejnì jako se vyvíjel rozsah chránìné lokality, upravovaly se i pohledy na formu a reálné možnosti záchrany a následného využití. Základním cílem však zùstalo zachovat urbanistický celek lidové architektury malého mìsta s možností prezentace životního zpùsobu. Lokalita byla prohlášena památkovou rezervací v roce 1995. Na poèátku záchranných snah jsme byli postaveni pøed otázku, zda zachovat domy ve stávající podobì èi se pokusit postihnout vývoj lidového stavitelství této mìstské èásti. První varianta byla z hlediska památkáøského velmi lákavá, nesla však s sebou øadu úskalí (znaèný odpor mìsta, velmi špatný technický stav objektù i omezené možnosti jejich využití) a za dané situace byla takøka nerealizovatelná. Osobnì se domnívám, že je ke škodì památkové péèe z pohledu doby budoucí, nemít možnost zachovávat i objekty lidové architektury se všemi “nevzhlednými” zásahy, nebo jsou nedílným a autentickým dokla-

Betlém èp.178 (1991)

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

dem historického a stavebního vývoje. Pøes tuto poznámku jsem pøesvìdèena, že trvat na takovéto podobì Betléma by znamenalo jeho zánik. Po úvaze jsme zvolili druhou možnou cestu, zachytit v èasovém horizontu stavební vývoj a typy jednotlivých objektù v lokalitì Betléma. Tímto øešením jsme se pøiblížili spíše muzejní formì, újmy jistì doznala autentiènost objektù. Získali jsme však prostor pro postižení výše uvedeného stavebního vývoje a vytvoøení expozice prezentující kromì staveb i zpùsob života a práce zdejších obyvatel. Posláním naší instituce je objekty nejen obnovovat, ale i prezentovat veøejnosti. Výsledné øešení formy záchrany objektù je podle našeho mínìní úzce propojeno právì s následným využitím objektù. Zcela jinou formu obnovy vyžaduje expozièní využití, domek urèený k trvalému bydlení nebo uèebna pro dìti. Využití objektù je do znaèné míry i limitujícím faktorem stále diskutované základní otázky záchrany objektù lidové architektury, a to míry zásahù do památkové a stavební podstaty, ve svém dùsledku až k míøe náhrady pùvodní hmoty novými prvky. Nyní bych ráda uvedla konkrétní formy záchrany jednotlivých objektù (ty zdaøilé i ty, které nedopadly zcela podle pøedstav). U všech objektù byl proveden a stále je doplòován stavebnì-historický a etnografický prùzkum. Oprava byla realizována ve spolupráci s majitelem u objektu èp.178, kde byla vymìnìna pouze krytina nad pøístavkem a proveden nátìr fasáda. Obnova (dílèí rekonstrukce) probìhla na objektu èp.180, kde byly vymìnìny spodní trámy roubených stìn obou svìtnic, doplnìna izolace a položena nová šindelová krytina (støechu provedla Chebana Cheb s nevhodnou povrchovou úpravou). U objektu èp.361 byla provedena rekonstrukce roubené komorové èásti vzhledem k silnému poškození, svìtnice byla ponechána v pùvodním stavu pouze doplnìna systémem odvìtrávacích kanálù a èásteènou izolací. Tento objekt se pro nás stal dùrazným pouèením nebo uvedený postup nezabránil silné vlhkosti, která domek opìtovnì poškozuje. Nyní již pøistupujeme k plošným izolacím u všech objektù. Betlém èp. 361, 362

Dalším pøíkladem obnovy je objekt èp.62 s rekonstruovaným roubením a zachovanou zdìnou komorovou èástí. V letošním roce je pøipravena obnova objektu èp.182, který bude využíván jako konzervátorská a restaurátorská dílna.

Betlém èp.159 v rekonstrukci

Další formou záchrany betlémských objektù je celková rekonstrukce spoèívající v rozebrání døevìných èástí, oèíslování jednotlivých prvkù, provedení izolací a následné rekonstrukci pùvodní hmoty vèetnì výmìny technicky nevyhovujících prvkù druhotnì použitým nebo novým materiálem. Pøíkladem tìchto celkových rekonstrukcí jsou objekty èp.64, 158, 159, 161.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Pøi tìchto celkových rekonstrukcích se èasto setkáváme s kritikou, že objekty zvedáme a zvyšujeme cca o 10 cm podezdívky. Dùvodem je však fakt, že dosud rekonstruované objekty mìly 1 až 2 trámy zcela vmáèknuty do zemì a skuteènost, vlhké jílové podloží Betléma nemá dostateènou sací schopnost a silnìjší srážky silnì podmáèejí objekty. Objektem, který se ocitl na rozhraní celkové rekonstrukce a kopie je domek èp.162. Vzhledem ke znaènému poškození døeva a finanèní nedostupnosti technologie zpevnìní vìtších èástí byla provedena kopie vìtšiny prvkù s dùsledným využitím tradièních technologií opracování døeva. Pøi rekonstrukci bylo vráceno minimum pùvodního materiálu. Pøestože vzhled objektu vyznívá ponìkud odlišnì a užití nového døeva je zøetelnì patrné, zásadnì odmítáme výtku, že tvoøíme na Betlémì novostavby z objektù památkovì chránìných. Kopií je objekt “kupeckého krámu”, který je postaven dle domu èp.1471 nacházejícího se v mìstské èásti Podkostelí. Je majetkem MÚ Hlinsko a byl postaven za finanèní úèasti holandského partnerského mìsta Wognum. Detaily prùèelí a lomenice jsou dle dobové dokumentace z poèátku 20.století. Poslední formou objektu je úèelová dostavba hospody u objektu èp.157. Ta vznikla na základì historického prùzkumu a je realizována na pùvodním pùdorysu objektu èp.157 a z roku 1939 (mapa SK). Objekt byl od poèátku koncipován tak, aby odpovídal svému úèelu. Pøi obnovì nìkterých objektù jsme využili možnosti spoluúèasti budoucích nájemníkù pøi vlastní rekonstrukci. Jak bylo již výše uvedeno, dùležitým faktorem je využití objektù lidové architektury. V Betlémì jsou užity 4 základní zpùsoby: 1.

Objekty užívané k trvalému bydlení

2.

Objekty expozièní

a) dùslednì expozièní, naším cílem je postupnì vytvoøit expozice maximálnì živé a autentické, prostøedkem k tomu jsou informace pùvodních obyvatel objektù z období tohoto století a systematické studium archivního materiálu – pozùstalostní spisy, knihy kšaftù apod. b) objekty expozièní s možností funkèního využití – tkalcovská, hraèkáøská, klempíøská a kovotlaèitelská, pilníkáøská dílna 3. hospoda

Objekty poskytující služby – prodejna lidových výrobkù, prodejna keramiky, ševcovská dílna,

4. Objekty pro spoleèenské a kulturní potøeby – uèebna Základní umìlecké školy, výstavní prostor, centrum ochrany pøírody Celková regenerace této lokality vyžaduje i znaèné investice do infrastruktury a terénních úprav. Jedná se napø. o inženýrské sítì, veøejné osvìtlení, zeleò (vysokou i zahrádky), úpravy komunikací apod. Tato èást záchrany Betléma jako celku by nebyla možná bez spolupráce mìsta Hlinska. V tomto èasovém prostoru se nedá polemizovat nad všemi problémy, se kterými se potýkáme. Cílem bylo seznámit Vás s možnostmi a zpùsoby záchrany a obnovy objektù lidové architektury, které užíváme v pøípadì Betléma. Tento pøíspìvek by mìl být spíše podnìtem k diskusi o praktických postupech záchrany lidových staveb. Rovnìž by mìl být i názornou ukázkou toho, že mnohdy dobøe propracované teoretické metody a postupy záchrany jsou v praxi bohužel mnohdy nerealizovatelné.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Mìstská èást Betlém na mapì Stabilního katastru Hlinsko

Hlinsko – Betlém: Hranice památkové rezervace lidové architektury

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Dùm v Èisté èp.171 Ing.arch. Zuzana Syrová - SÚPP Dùm èp.171 v Èisté u Litomyšle leží na levém bøehu øíèky Louèné, tvoøící osu dlouhého sídelního øetìzce lesní lánové vsi. Je pozùstatkem nìkdejší rozsáhlé uzavøené usedlosti, z níž vedle roubeného, v zadní èásti patrového obytného stavení zùstala zachována èást mladšího kolmo napojeného zdìného hospodáøského køídla ze tøetí ètvrtiny 19.století. V prùbìhu roku 1988 se v tomto domì podaøilo identifikovat kompletnì zachovanou pozdnì støedovìkou dýmnou jizbu (datovatelnou - v dobì objevu pouze komparativnì - do 16.století), jejíž jedinou známou zachovanou obdobou ve vesnickém prostøedí byl v té dobì dùm èp.2 v Luèici, okr.Klatovy. Pøestože se od té doby podaøilo stavebnì historickými prùzkumy prokázat existenci dalších pozdnì støedovìkých dýmných jizeb (Havlíèkùv Brod (HB), Vraèovice (ÚO)), zùstává èistecký dùm unikátní památkou svého druhu, ve vesnickém prostøedí výjimeèného stáøí. Vedle archaické jizby s dýmným otvorem v boèní dvorní stìnì zasluhuje pozornost i zadní patrová komorová èást s øadou døevìných sedlových portálu pozdnì gotického tvaru pocházející z druhé výrazné stavební etapy domu ze 17.století a koneènì i druhý trakt pøestavìný z kamene v období klasicismu. Podrobný popis objektu a poznatky z prùzkumu provedeného (spolu s fotodokumentací a zamìøením v mìø. 1:100) v létì roku 1988 byly poprvé publikovány ve sborníku Archaeologia historica 14/89 (J.Škabrada, Z.Syrová). Podrobné zamìøení v mìøítku 1:50 bylo provedeno SURPMO v roce 1990 (ing.arch.Petr Dostál). Dùm èp.171 byl prohlášen za kulturní památku 6.10.1989 a zapsán do ústøedního seznam pod è.r.5473. Již v dobì objevení byl dùm delší dobu opuštìn po úmrtí posledního obyvatele a s vyøízenými formalitami pro demolici. Jeho stavebnì technický stav byl špatný - dlouhodobou neúdržbou a zatékáním byla narušena konstrukce krovu, stropù a zdiva druhého traktu; havarijní byla i konstrukce sklepa, který byl pouze velmi obtížnì pøístupný; jizba díky tomu, že byla vyroubena jako samostatný blok byla naopak v relativnì dobrém stavu stejnì jako zadní komory (s výjimkou podlah). Vzhledem k mimoøádnému významu domu byly hledány již od r.1988 možnosti pro jeho záchranu. Podaøilo se odvrátit bezprostøední nebezpeèí demolice; v roce 1989 provést za pøispìní tehdejšího OK

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

ONV provizorní zakrytí støechy (které však díky neodbornému provedení stavbì spíše uškodilo) a následnì i jednoduché zabezpeèení krovu (z  iniciativy Památkového ústavu v Pardubicích za pøispìní okres. referátu kultury). V roce 1994 ovšem uhnilá pozednice zpùsobila výraznìjší pohyb krovu, který prolomil klenbu kuchynì a prakticky zcela strhl zbývající konstrukce zadního podélného druhého traktu (zèásti odstranìné pøi pøedchozí opravì støechy). Závažnou hrozbu pro další osud domu pøedstavoval havarijní stav krovu, pokleslého na severozápadním rohu po prolomení zhlaví podélné nosné pozednice a pøíèné vodorovné vaznice, pøetíženého betonovou taškou na severní stranì sedlové støechy a námìtcích druhého traktu, z èehož vyplynulo posunutí komínového tìlesa asi o 80mm; komín hrozil zøícením. Byla odùvodnìná obava, že objekt nepøežije další zimu a bude následovat osud prvního známého vesnického domu s dýmnou jizbou èp.22 v Živohošti, který zanikl brzo po svém znovuobjevení v  50.letech (z jeho hmoty zbyl pouze trám datovaný letopoètem 1617). Stav ostatních èástí odpovídal dlouhodobému zanedbání základní údržby, oproti roku 1988 se však výraznì nezhoršil (roubení v severovýchodní èásti jizby nad prahovým trámem vyboèeno a vyklonìna hlinìná omazávka; havarovaná klenba sklepa; èásteènì protékající krytina v  dùsledku poklesu a rozevøení krovu; krokve, latì a  roubení komor zèásti napadeno døevokaznou houbou; místy hmyzem napadené podlahy komor). Hlavním problémem byl již od r.1988 nezájem bývalých majitelù, manželù Benešových, o památku, respektive jejich zájem na jejím odstranìní, jemuž nejlépe vyhovovala nabídka SLSØ Vysoèina na transfer na Veselý kopec. Proto ztroskotal i první pokus o využití objektu pro etnografickou expozici Mìstského muzea v Litomyšli. Poté, co nedošlo k dohodì s muzeem, nenašel se po dlouhou dobu další zájemce o koupi. Na jednání 13.3.1995, pøi nìmž odborné orgány památkové péèe vzhledem k významu památky opìt preferovaly její zachování “in situ”, došlo k dohodì o odkoupení nemovitosti ing.arch.Jiøím Syrovým se zámìrem dlouhodobého pronajmutí Spoleènosti pro obnovu vesnice a malého mìsta (odborného obèanského sdružení zaregistrovaného u MVÈR pod è.r.VSC/1-7631/91-R). K vlastnímu prodeji domu s minimálním pozemkem (pøedzahrádka, úzký klín dvora) došlo však až na podzim téhož roku (vklad práva zapsán do katastru nemovitostí 10. listopadu 1995), èímž došlo ke skluzu oproti pùvodním èasovému rozvrhu obnovy.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Práce pøípravné i realizaèní (které v letech 1996-97 finanènì výraznì podpoøilo MK ÈR v rámci programu záchrany architektonického dìdictví) postupovaly do dnešních dní podle konceptu obnovy è.p.171 sestaveného ing.arch.Zuzanou Syrovou a ing.arch.Jiøím Syrovým (12.5.1995). Byl provedený prùzkum stavebnì-technický (ing.Radomír Veselý, 1995) a základní odborné posouzení døevìných konstrukcí (ing. Pavel Šastný, 1995). Po zpøístupnìní zbývajících èástí roubeného stavení a odstranìní druhotných novodobých obezdívek a obkladù (dolní komora a síò) byl postupnì doplòován stavebnì-historický prùzkum (doc.ing.arch.Jiøí Škabrada, CSc.; archivní rešerše dr.Martin Ebel). Lokální archeologický výzkum v jizbì v místì pece (dr.František Gabriel, Mgr. K. Podroužek, L. Kursová, 1996) odkryl sokl otopného zaøízení ze 16.století a zahloubený objekt interpretovaný jako pec pøedcházející stavbì tohoto soklu. Dendrochronologického datování (Mendelova zemìdìlská a lesnická universita v Brnì, dr. ing.Petr Horáèek, 1997) potvrdilo datování jizby do 16.století (po r.1545/1583 s výmìnami prahových trámù po r.1671) a zadní komorové èásti (po r.1632/1693). Byl proveden návrh na statické zajištìní roubeného stavení vèetnì návrhu doèasného pøístøešku nad roubeným stavením (ATLAS - ing.R.Veselý, ing.R.Ulrich, I/96). Prùbìžnì je zpracováván rozbor použitých hlinìných materiálù s návrhem technologie (ing.Jan Køíž). V zájmu zachování maximálního množství autentických døevìných konstrukcí a prvkù se bylo doplnìno posouzení a zhodnocení stavu døevìných konstrukèních prvkù a návrhu technologie sanace, stabilizace a ochrany døeva (Mendelova zemìdìlská a lesnická universita v Brnì/diplomová práce, Pavel Èížek 1996-97). Na tyto podklady navazuje architektonicko-stavební projekt realizace obnovy a rekonstrukce è.p.171 se samostatnou èástí podrobností (ing.arch. Jiøí Syrový, ing.arch. Zuzana Syrová, ing.Mojmír Kopecký). Cílem obnovy je vedle záchrany ohrožené památky i její zpøístupnìní veøejnosti. Starší roubené obytné køídlo s renesanèní roubenou dýmnou jizbou opatøenou hlinìnou omazávkou stìn a svrchní strany stropu, barokní zadní patrovou roubenou èástí a klasicistním zdìným druhým traktem s kuchyní bude v pøízemí a patøe zpøístupnìno v rámci etnografické expozice mìstského muzea v Litomyšli, s nímž jsme opìtovnì navázali kontakt. V rámci restaurování obytné místnosti bude rekonstruována pec s otevøeným ohništìm a obnoveno horní vìtrací okno v boèní stìnì, což umožní unikátní experiment - ovìøení provozu dymné jizby. Návrh obnovy pece, jejíž orientaci bohužel archelogický výzkum neobjasnil, komplikuje existence novodobé pece situované ve druhém traktu orientované do jizby, která se vyžádá nejspíše do jisté míry atypické øešení. I jizba sama by nemá být vrácena do podoby 16. století doplnìním již neexistujících prvkù, ale bude ponechána v rozporuplné podobì vypovídající o jejím dalším vývoji s hlinìnou omazávkou i novodobými výplnìmi. Pro expozici bude dopracován scénáø a projekt interieru (mgr.Šafránková a dr.Zemanová; spolupráce dr.TomᚠEdel). Vlastní provoz expozice bude zajišovat litomyšlské muzeum, které zajistí prùvodce na mìsíce kvìten a záøí; po zbytek roku pøedpokládáme pøístupnost o víkendech nebo po telefonické domluvì. (Výhledovì se poèítá se zpøístupnìním dalších objektù ve vesnicích v okolí Litomyšle.) Expozièní zázemí bude minimální. Stávající novodobá bednìná pøedsíò obytného køídla bude využita jako místnost pro prùvodce a pøijetí návštìvníkù. Ve dvoøe na místì tradièního záchodku na hnojišti bude zøízeno sociální zaøízení pro prùvodce. Zadní zdìné chlévové køídlo a jeho dostavba nebude veøejnosti pøístupné a bude v pøízemí a podkroví využito jako architektonický atelier Syrový & Syrová. Pøístavba a vložené prvky vybavení, které souvisejí s novým využitím budou provedeny souèasnými výrazovými prostøedky, bez zbyteèných zásahù do konstrukcí. Výhledovì poèítáme s vytvoøením dokumentaèního a informaèního støediska SOVAMM se zamìøením na výzkum a dokumentaci vesnické architektury a urbanismu a konzultace vlastníkùm. Realizaèní práce zapoèaly ihned po zakoupení objektu provedením doèasného pøístøešku nad roubeným stavením a následným odstrojením støechy na poèátku zimy 1995/96 (fy Molat). Pøístøešek výraznì omezil

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

riziko havárie objektu v prùbìhu na sníh bohaté první zimy a umožnil do konce roku 1996 provádìt práce na obnovì roubeného stavení bez škodlivých povìtrnostních vlivù. Dále byly provedeny výklizy. Destruované døevìné a kamenné konstrukce byly rozebrány. Tesaøské konstrukce byly opatøeny preventivním ochranným nátìrem Boronit podle doporuèení ing.Pavla Šastného (Návrh postupu záchrany døevìných konstrukcí, 04/95). V roce 1996 bylo provedeno statické zajištìní roubeného stavení, obnova zdìné èásti druhého traktu a nová šindelová krytina (fy Døevo s. r.o.). S kvalitou obnoveného kamenného zdiva na hlinìnou maltu mùžeme být vcelku spokojeni, i když nedosahuje preciznosti originálu. Tesaøské práce, pøi nichž provádìjící firma nerespektovala projekt ani pokyny stavebního dozoru, jsou èernou kapitolou obnovy. Nejnešastnìjším zásahem je svévolná výmìna dvou prahových trámù podélné dvorní stìny jizby za tøi øezané se zcela amatérskou úpravou nároží ignorující veškerou logiku stavby. Po velmi špatných zkušenostech s firmou Døevo s.r.o. po novém výbìrovém øízení provádí obnovu od roku 1997 firma ATEH s.r.o.. Z obnovných prací se jedná o provedení a doplnìní kabøince, podlah, omítek a hlinìných omazávek, repase oken a dveøí. Tesaøských prací (pøedevším doplnìní roubené stìny mezi dolní komorou a síní a sedlových portálù s toènicovými dveømi, obnovy stropu druhého traktu, pøípadnì pavlaèe) se má v roce 1998 ujmout koneènì odborník pan Petr Rùžièka. Obnova domu v Èisté nás tvrdì pouèila o úskalích realizace, na nìž narazí investor, jehož cílem teoreticky správná snaha po zachování maximální autenticity historických konstrukcí. Naší nejvìtší chybou bylo asi to, že jsme vzhledem k finanènímu pøíspìvku z programu záchrany architektonického dìdictví neodstoupili od smlouvy s firmou Døevo pøi prvních závažných nedostatcích. Pøesto doufáme, že se podaøilo z domu a jeho vypovídací schopnosti zachránit více, než by pøežilo pøedpokládaný transfer. Nezanedbatelný podél na tom mají všichni, kdo nám mnohdy zcela nezištnì pomohli a pomáhají; vedle osob již výše uvedených jmenujme alespoò R. Urbánka, dr.M. Madaje, mgr.M. Novákovou a dr.P. Bureše. Obnova by nebyla možná ani bez velké dávky tolerance ze strany bývalého vlastníka na jehož dvoøe se díky minimalizovanému pozemku odehrává.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Oprava a využití domu èp.4 v Libchavách Radim Urbánek – OkÚ Ústí nad Orlicí Chátrající památka - pojem, který se v našem slovníku bohužel už trvale zabydlel. Osud postupnì zanikající kulturní památky mìl postihnout i dùm èp.4 v Libchavách. Na zaèátku devadesátých let získali tento objekt, prohlášený nemovitou kulturní památkou r.è. 3901, noví vlastníci jako souèást dìdictví. Nikdo z nich nemìl k objektu osobní vazbu (což nepochybnì významnì ovlivòuje, zda bude kulturní památka zachována bez nevhodných zásahù) a proto se snažili objekt prodat. Po nìkolikaletém neúspìšném úsilí nabídli dìdici na konci roku 1993 zdarma dùm státu. Stát jej tehdy nepøevzal, avšak zájem projevilo obèanské sdružení Spoleènost pøátel starožitností - Ústí nad Orlicí (dále SPS-ÚO), které objekt získalo v prosinci roku 1993. Struèný popis: Objekt leží ve støední èásti údolní lánové vsi na nepøíliš výhodném pozemku v tìsné blízkosti nynìjší silnice. Jde o okapovì orientovaný poloroubený pøízemní dùm komoro-chlévního typu, se svìtnicí umístìnou vpravo. Asymetrická sedlová støecha pøesahuje nad pøední i zadní zápraží. Ve svìtnièním prùèelí støechu uzavírá svisle bednìný štít, uprostøed rozdìlený podlomením, což je v této oblasti neobvyklé. Ve vrcholu štítu je umístìn malý kuželový kabøinec. Svìtnice je vyzdìna z nepálených cihel, v menší míøe z cihel pálených, a zastropená pùlenými povaly o prùmìru až 23 cm. Stropní pole blíž k síni je sešikmené s nejvyšším místem 252 cm a to nad místem otopného zaøízení. Strop svìtnice je, kromì prùvlaku, pobit rákosem a hladce omítnut. Svìtnièka má stejné svislé a vodorovné konstrukce provedením shodné se svìtnicí. Obì tyto místnosti oddìluje pøíèka z nepálených cihel. Stìny sínì pøi svìtnici a svìtnièce jsou vyzdìné z pálených a nepálených cihel, vnìjší stìny a stìny komory a chléva se dochovaly roubené. Vstup do komory lemuje døevìné ostìní s mìlkým vyøezáním ve tvaru sedlového portálu. Ostìní vstupu do chléva je hrubì tesané bez profilací. Na tøetí díl navazuje v celé šíøi domu roubený pøístodùlek. K nìmu je napojena jednoprostorová stodola (mlat) vybudovaná z pálených cihel. Nástin vývoje objektu: Dùm byl postaven ve 2.pol. 18.stol. jako celoroubený. Budeme-li považovat za pravdivé datování zjištìné na nápisovém (pøíèném) prknì (na pùvodním záklopovém prknì nebylo pro znaèné poškození a silnou vrstvu olejového nátìru nic viditelné), pak lze uvádìt konkrétnì stavbu domu v r. 1765. Pro skuteènost, že døevìná èást domu byla vybudována ještì z 18.stol. svìdèí nìkteré archaické prvky a konstrukce - napø. sedlový portál èi konstrukce, výška a sešikmení stropu neseného jedním hranìným trámem ve svìtnici, resp. svìtnièce). Druhá významná stavební etapa se uskuteènila v prùbìhu 19. století. Bìhem ní došlo k vyzdìní svìtnice z nepálených cihel a pravdìpodobnì k ní patøí i úprava støechy se štítem uprostøed rozdìleným podlomením do dvou polí. Spodní pole je o témìø celou hloubku podlomení pøedsazeno pøed úroveò horního. Tento tvar štítu je v oblasti neobvyklý, pravdìpodobnì jde o druhotnou úpravu, kterou si vyžádalo rozšíøení pùdorysu prvního dílu domu, k nìmuž došlo nahrazením subtilnìjší roubené stìny nìkolikrát mohutnìjší zdìnou stìnou (tlouška až 90 cm). Toto rozšíøení vyvolalo potøebu buï pøimìøenì prodloužit také støechu nebo zvolit jiné øešení. Tím je štít o dvou polích, se spodním polem pøedsazeným. S tímto štítem se tehdejší stavebník mohl setkat východnì od regionu (napø. na moravském území - jmenovitì Valašsko - a dál na východ). Poslední významnou úpravou provedenou na pøelomu 20. a 30. let našeho století bylo pøipojení jednoprostorové stodoly zdìné z pálených cihel. Zdivo bylo ponecháno režné a svou strukturou tak spoluvytváøí pomìrnì bizarní vzhled domu pøi pohledu od severozápadu. Z meziváleèného období pochází také dvoukøídlá okna s horním poutcem, která nahradila okna se segmentovým záklenkem. Tento tvar okenních otvorù zjištìn podle dnes zazdìných otvorù ve svìtnici a svìtnièce, které byly objeveny pøi opravách vnìjších a èásteènì i vnitøních omítek.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Postup prací: V lednu 1994 bylo provedeno zamìøení (PÚ Pardubice) a byly zahájeny vyklízecí práce. Po celkové opravì støechy (v celém krovu bylo vymìnìno 8 námìtkù a dvì krokve, byl položen nový døevìný štípaný šindel) a dílèích opravách poškozených stropù následovaly práce, které bylo možné provádìt svépomocí: opravy hlinìných mazanic a výmazù mezi trámy, líèení vápnem, drobné opravy dveøí a oken, zasklívání, opravy vnitøních a vnìjších omítek. V roce 1995 byla zahájena oprava stodoly. V krovu došlo k výmìnì jen dvou dílù (krokví) a podaøilo se zachovat zhruba polovinu pùvodních støešních latí. Pálená krytina (francouzské tašky) v dobrém stavu byla opìt použita a doplnìna kvalitní krytinou téhož druhu, získanou pøi výmìnì støešního pláštì na jiném objektu. Její stáøí je více než 90 let, ale po dvou letech jejího druhotného použití nevykazuje žádné poškození. K realizaci provádìných prací si dovolím poznámku. Aby je SPS-ÚO zajistila co nejlevnìji, poøádala (a stále poøádá) víkendové akce a týdenní až dvoutýdenní letní tábory pro mládež. Studenti mají zdarma zajištìnu stravu, pøespání, popø. jim jsou uhrazeny cestovní výlohy. Pracují bezplatnì. Tím se náklady na provádìní nìkterých prací snižují na šestinu až desetinu oproti cenì úètované (stavební) firmou. Druhým a z památkového hlediska podstatnìjším pøínosem je skuteènost, že studenti práci provádìjí se zájmem a je pro nì samozøejmé dodržet tradièní postup, nebo taková èinnost je pro nì neobvyklá. Kupø. práci s hlínou nepovažují za podøadnou a neodbornou - narozdíl od mnoha zedníkù, ale i pomocných dìlníkù. Ke kladùm mùžeme v urèitých specifických pøípadech pøièíst i nezkušenost, resp. menší manuální zruènost. Student, který k této práci nepøistupuje rutinnì, obvykle provede výmazy mezi trámy nebo omítky stìn nerovné, tj. stejné jako ty pùvodní. Tato zmínka o možnosti spolupráce s mládeží není upozornìním na nìco nového a neznámého, ale pøipomenutím možnosti užívané, napø. v muzeích v pøírodì, ovšem málo využívané v souèasné praxi památkové péèe. Pøi zmínìné opravì hlinìných výmazù se dobøe osvìdèilo pøidávání vápna do hlinìné smìsi. Jde o množství pøibližnì jedné zednické lžíce vápna na celé koleèko hlinìné mazanice, tedy asi 2 až 4% vápna v hlinìné smìsi. Tuto smìs jsme použili také na doplnìní spár mezi cihelnou dlažbou a prahovými trámy roubených stìn v komoøe. Pøi volbì použitého materiálu byly stanoveny podmínky: 1. propustnost pro zemní vlhkost, 2. trvanlivost a 3. “pøírodní” vzhled vhodný k roubeným stìnám a cihelné dlažbì. Právì trvanlivost je pøekvapující. Ani po tøíletém provozu si spára nevyžádala opravu - ovšem nutno dodat, že jde o místo mechanicky málo namáhané. Souèasné využití: Jedním z nejdùležitìjších faktorù ovlivòujících další existenci jakékoliv kulturní památky je její vhodné využití. Dùm èp. 4 v Libchavách slouží k expozièním úèelùm. Výhody tohoto využití jsou zøejmé. Spoèívají napøíklad v nevelkých nárocích na stavební úpravy, na závadu není vyšší prašnost v interiérech (v obytné místnosti by oproti tomu pøi trvalém bydlení nebyla zvýšená prašnost myslitelná) èi též netìsnost oken a dveøí. Na druhé stranì však s tímto využitím souvisí nevhodný nepravidelný režim objektu a tedy pouze obèasné vìtrání a tepelné výkyvy. Pøestože opravy objektu stále pokraèují, již tøetím rokem jsou zde poøádány rùzné akce, kupø. Velikonoce v Libchavách, Mikulᚠa Vánoce v Libchavách. Díky penìžitému daru od Obce Libchavy zakoupila v roce 1994 SPS-ÚO zahradu o ploše pøibližnì 14 arù, která k domu pøiléhá. V souèasné dobì na ní stojí studna a socha sv. Josefa (z r. 1757). Tyto objekty tvoøí spolu s domem areál, který je základem zamýšlené expozice zemìdìlské usedlosti. Základní myšlenkou zámìru je koncepèní, právní a technická pøíprava místa pro transferování ohrožených lidových staveb. Nejde o umìlé vybudování “tradièní” usedlosti typické pro Orlické Podhùøí èi Podorlicko, ale o umožnìní další existence staveb, které by “in situ” nepøežili. Pøedevším jde o hospodáøské objekty, které svými rozmìry odpovídají dimenzím domu a prostøedí, tj. velikosti a umístìním jak stavební parcely, tak pøilehlé zahrady. Jmenovat mùžeme malou stodolu, sušárnu na ovoce, žentour, kolnu, vèelín, chlívek a další. Zpracování zámìru je již pøed ukonèením a tak SPS-ÚO nezaskoèilo ani náhlé jednání o pøípadném pøenesení malé roubené stodoly z Dolní Èermné. Je možné, že tato stavba bude prvním transferem na zahradu domu èp. 4, s pøedpokladem realizace v letech 1998-99. Celý areál s transferovanými objekty je tøeba dotvoøit. Není tím však mínìno doplnìní pøenášenými stavbami podle potøeb expozice, ale doplnìní vytvoøením sadových úprav a pøedzahrádky

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

s použitím starých odrùd ovoce a obvyklých bylin, koøení a kvìtin. Také studie zamìøená na toto využití zahrady se nyní zpracovává. Už mnohokrát byla vyslovena potøeba vytvoøení pøimìøenì husté “sítì” jednotlivých objektù “in situ”, reprezentujících lokální formy lidových staveb. Nebude snad pøehnané, a to i pøes nepravidelnost zpøístupnìní pro veøejnost, dùm èp. 4 v Libchavách do budoucna považovat za další èlánek této “sítì”. Literatura a prameny: Frolec, V., Vaøeka, J., Lidová architektura - encyklopedie, Praha 1983 kolektiv, Národopisná muzea v pøírodì - teoretická a metodická východiska k realizaci, Rožnov pod Radhoštìm 1981 Liptayová, Z., Zásady záchrany ludovej architektúry, Bratislava 1989 Lukáš, M., Vodìrová, V., Vondra, J., Údržba lidových staveb, Praha 1986 Škabrada, J., Lidová architektura (skripta), Praha 1996 Škabrada, J., Vodìra, S., Vesnické stavby a jejich úprava, Praha 1975

Libchavy èp.4 - 1990

Libchavy èp.4 - 1994

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Libchavy èp.4 - 1997

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Prùzkum zdìné architektury v Širokém Dolu – použité metody a výstupy Mgr. David Junek – Mìstské muzeum Polièka Autoøi dìkují všem spolupracovníkùm i dále uvedeným institucím za ochotu a mimoøádnou pomoc. I.

úvod

V letech 1996 a 1997 provedlo Mìstské muzeum v Polièce rozsáhlý prùzkum a prezentaci zdìné lidové architektury z poslední ètvrtiny 19.století v Šrokém Dolu. Kolekce staveb s klasicistním štítem je tradièní pøipisována zednické rodinì Lorencù a svým významem daleko pøesahuje hranice Polièska. Obec není zapsána jako vesnická památková zóna a památkovì chránìná je pouze jedna zkoumaná usedlost. Prùzkum pøinesl øadu nových významných poznatkù a lze jej jednoznaènì hodnotit jako mimoøádnì pøínosný. Bohužel øada objektù prošla pøestavbou a vypovídací potenciál u nich znaènì klesl – oproti stavu v 50.-60. letech. Definitivní uzavøení projektu je plánováno na rok 1998. II.

stavebnì historický prùzkum

-

vytyèení úkolu, pøedbìžná prohlídka lokality, sestavení týmu, návrh postupu

Zámìr provést prùzkum zdìné architektury v Širokém Dolu vzešel pøi muzejním prùzkumu zdobených dveøí na Polièsku, kdy ve srovnání s jinými obcemi vynikla kompaktnost a pozoruhodnost širokodolského souboru. Polièské muzeum zaøadilo prùzkum mezi své výzkumné úkoly a sestavilo následující zpracovatelský tým ze svých pracovníkù: MGR. David Junek – historik umìní, Mgr. Stanislava Zindulková – etnografka, Mgr. Stanislav Koneèný – historik, dále z externistù: Ludìk Štìpán – nìkdejší vedoucí Souboru lidových staveb Vysoèina, Zdenìk Holomý – fotograf, ale také František Flídl – kronikáø obce a Vlastimil Støítežský – z nejvýznamnìjší usedlosti èp.4. prùzkum literatury, archivních pramenù, vzpomínky pamìtníkù, prùzkum ikonografie, katastrálních a stavebních plánù V regionálním oddìlení muzejní knihovny byla vypsána literatura o Širokém Dolu (o zdìné architektuøe pouze drobné zmínky u Štìpánka, Bureše a Mencla). Archivní prameny byly èerpány ze Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli a z Pozemkových knih Svitavy. Nejživìjší místní tradice byla na èp.4, v menším rozsahu i na dalších lokalitách a u kronikáøe, v rodinì Lorencù byla zcela vyhaslá (materiály se žádné nedochovaly i v dùsledku požáru usedlosti). Ikonografie – cenný fotografický materiál z 50-70. let byl získán v tìchto institucích: fotoarchiv Státního ústavu památkové péèe v Praze, fotoarchiv Památkového ústavu Pardubice, archiv Ústavu pro etnografii a folkloristiku AV ÈR v Praze, dále Národopisné muzeum NM Praha (Chotkovy fotografie) a Mìstské muzeum Polièka (dveøe a  usedlosti – 90.léta). Katastrální mapy byly získány z fondù polièského muzea a z Kartografického ústavu v Praze. Stavební archiv obce Široký Dùl byl nezvìstný – nenacházel se ani na Okresním úøadu ve Svitavách, ani na stavebním úøadu v Polièce, ani v Okresním archivu Litomyšl. Posléze byl objeven kronikáøem v Širokém Dolu na pùdì obecního úøadu a byl pøedán polièskému muzeu. Aèkoliv je neúplný a neobsahuje plány zkoumaných usedlostí z doby jejich stavby (s výjimkou èp.82), je mimoøádnì cenný pro dokumentaci mladších pøestaveb a pro ostatní usedlosti. Díky plánùm se podaøilo dnes již zboøený statek èp.73 urèit jako práci zedníkù Lorencù. -

stavební prùzkum objektù vèetnì fotodokumentace, v nìkolika etapách, komplexní prùzkum obce

Prùzkum probíhal v nìkolika etapách, týmovì, od sklepù po krovy. S využitím starších plánù i fotografií a také vzpomínek majitelù byla vìnována pozornost jednotícím prvkùm i prvkùm svébytným, prvkùm pùvodním i dodateèným. Souèasnì probíhala fotodokumentace. objednání specializovaných prací – prùzkum barevnosti fasád, restaurování získaných exponátù, provedení zamìøení objektù (situace, pùdorysy, pohledy, øezy, rekonstrukce), fotogrammetrie prùèelí vybraných objektù, využití dendrochronologie

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Prùzkum barevnosti fasád provedla ak.mal. Radana Hamsíková z Prahy a D.Junek v r.1996 (u dvou objektù by to již v r.1997 možné nebylo). Prùzkumy byly mimoøádnì cenné, doplnìné i o prùzkumy barevnosti fasád v nedaleké Polièce. Souèasnì probìhly i prùzkumy zbytkù barevnosti na truhláøských a kamenických prvcích usedlostí v Širokém Dolu. Jedna získaná dveøní výplò byla restaurována a uvedena do pùvodní pestré barevnosti. Další byla konzervována. Dle pokynù muzea bylo provedeno zamìøení usedlostí (Ing. Petr Šafáø Polièka) a na základì dosavadních poznatkù byly provedeny i výkresy s rekonstrukcí pùvodního stavu. Fotogrammetrii èp.5 Širokého Dolu a èp.3 v sousední Støíteži provedla v r.1996 Ing. Bohumila Kunftová z Prahy. Dendrochronologický prùzkum zbytku roubení vysoké svìtnice ve zdìné usedlosti èp.5 provede v r.1998 Ing. Josef Kyncl z Brna. -

zpracování výsledkù pro výstavní a publikaèní využití, ovìøovací a doplòující prùzkumy

Základní zpracování provedeno pro výstavu v r. 1997, ale závìreèné práce pøesunuty na rok 1998. Až v  prùbìhu výstavy byla objevena a dokumentována pøíbuzná usedlost v nedaleké Pohoøe. -

výstupy – výstavní využití, závìreèná zpráva, publikování

Výstavu “Zdìná architektura Širokého Dolu – výzkum specifik zdìné lidové architektury v Širokém Dolu a význam zednické rodiny Lorencù v 19.století” v polièském muzeu navštívilo 3.392 osob od 31.5. do 7.9.97 i s prodloužením do 30.11.. Pøi vernisáži (asi 70 osob, z toho polovic ze ŠD) byl vypraven zvláštní autobus pro obèany Širokého Dolu a po proslovu L.Štìpána zaznìly vzpomínky V.Støíteského a písnì širokodolského evangelického sboru. V èervnu byly vybrané materiály zapùjèeny pøímo do Širokého Dolu pøi pøíležitosti sjezdu rodákù. Závìreèná zpráva byla v hrubých rysech pøipravena pøed výstavou, ale koneèné zpracování strojopisného stavebnì historického prùzkumu je plánováno na rok 1998. Publikování je rozvrženo do tøí vrstev: populární èlánky (polièská Jáitøenka, MF Dnes, Zemì Koruny Èeské – i v A, Fr, A verzi), odborné èlánky (pøipravovány pro Památkovou péèi, Èeský lid a Muzejní a vlastivìdnou práci). K prùzkumu by mìla být vydána samostatná publikace o  zdìné architektuøe Širokého Dolu (pùvodnì plánovaná k výstavì, uskuteèní se patrnì v r.1998). -

finanèní nároènost a zajištìní pro vìtší názornost uvádíme podrobnìjší pøehled: fotodokumentace (nová i repro z archivù)

12.000

zamìøení 8 usedlostí (plány)

55.500

prùzkum barevností fasád

10.000

restaurování 2 výplní

6.500

fotogrammetrie 2 prùèelí

17.000

mzdové náklady + cestovné

48.000

náklady na výstavu (pozvánky, materiál, vernisáž)

6.000

(dendrochronologie, odlití štukové kytky v kvìtináèi z èp.5, tisk publikace ad. Až v r. 1998) celkem (za sezónu 1996-97)

155.000,-Kè

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

pøíjmy: grant Ministerstva kultury ÈR 1996

30.000

pøíspìvek OkÚ Svitavy 1997

10.000

pøíspìvek Obecního úøadu Š. Dùl 1997

3.000

pøíspìvek Komerèní banky Svitavy 1997

40.000

pøíspìvek SÚPP Praha

10.000

úèelové prostøedky muzea na restaurování

6.000

z rozpoètu muzea (mìsta Polièky)

56.000 (pøímé náklady bez mezd èiní 8.000)

celkem

155.000,-Kè

èasová nároènost: muzejní pracovníci celkem 75 pracovních dnù tj. každý ze tøí pracovníkù v prùmìru 5 pracovních týdnù za dva roky. III. závìr Výše uvedený prùzkum (i s výstavou) byl pøínosný a pøi pokraèování plošného prùzkumu zdìné architektury na Polièsku by bylo možno navrhnout další okruhy prùzkumu. Nabízí se: soubor anonymní zdìné architektury v Trhonicích, v Sádku, dokumentace typu “ètyøkøídlá bezštítová usedlost s høebeny støech v jedné úrovni” (Mencl s. 558 Vierkant) a souhrnné pojednání o zdìné lidové architektuøe na Polièsku. S ohledem na finanèní situaci to patrnì nebude v nejbližší dobì aktuální. Jako nadèasový pøínos nynìjšího prùzkumu se jeví následující: ve známé Chotkovì studii Široký Dùl (1915) nebyla ani zmínka o zdìné architektuøe (námi zkoumaný soubor je z let 1868-1895), první struèná zmínka je v Èeském lidu 1958 (Štìpánek), další namátkové fotografie jsou z prùzkumù z 60. a 70 let (Památkový ústav Pardubice, etnografický ústav Praha) – ovšem nynìjší zevrubný prùzkum pøišel jen k torzùm – mnohé souvislosti nám tak unikají. Pokud chceme studovat “lidový dùm ve vesnickém prostøedí” s dostateènou informaèní základnou, je nejvyšší èas zaèít dokumentovat bøízolitové stavby s trojdílnými okny a ploty z perforovaných plechù – nebo už nyní dochází k pøestavbám a úpravám. Blíže viz èlánek na toto téma ve Zprávách památkové péèe r. 1995, s. 95, 105 a 111. Zvláštì pro studenty pøi jejich seminárních pracích by toto téma mohlo být dostupné a zároveò obecnì prospìšné.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Konec jednoho domu (malý pøípìvek do velké knihy památkové péèe se zamyšlením, zda se muselo stát, kdyby ….; co dìlat, aby se podobné pøípady neopakovaly) Lumír Tejmar – OkÚ Èeský Krumlov Když byli v uplynulém roce 1995 pozváni zástupci našeho úøadu na celostátní semináø vìnovaný lidové architektuøe v pøíhranièních regionech, kde se prezentovali pøíspìvkem “Poškozování tradièních hodnot venkovských sídel tam, kde není ze zákona možná regulace orgány státní památkové péèe”, chtìli vedle upozornìní na specifika svého území vyzdvihnout obecný a nadèasový význam poslání památkové péèe vedle praktických ukázek nìkterých nedostatkù ve výkonu státní památkové péèe. Ještì v dobì, kdy jsme dokonèovali písemnou verzi pøíspìvku do sborníku, vìøili jsme, že otevøené upozornìní na problémy zásadního charakteru pøispìje k pøijetí odpovídajících opatøení na všech úrovních v orgánech i organizacích státní památkové péèe tak, aby alespoò tam, kde je ochrana kulturního dìdictví nejen možná, ale je i dle zvláštních všeobecnì závazných právních pøedpisù povinná, byla dle tìchto pøedpisù zajišována. Doufali jsme v kvalitativní i kvantitativní posílení oboru, ve zmìnu pøístupu odpovìdných vedoucích pracovníkù i v to, že publikováním nìkterých patrnì ad akta odložených kauz prohlašování vìcí za kulturní památky (vedle pøedchozí korespondence našeho úøadu s MK ÈR) v celostátním okruhu oboru SPP napomùže jejich vyøízení. Netušili jsme však tehdy, že na letošním semináøi nejen nebudeme moci o oèekávaném pozitivním výsledku referovat, ale že i pøímo pøipravujeme pùdu pro konstatování stavu, který, zmìnil-li se, pak nikoliv pozitivnì. Jistì by bylo zajímavé tuto skuteènost hloubìji rozebrat a provést na kauzách citovaných v našem loòském pøíspìvku /1/ komplexní vyhodnocení veškerých zmìn, ke kterým v tìchto vìcech došlo. S ohledem na naše možnosti a rozsahové možnosti pøipravovaného sborníku si však dovolíme omezit se na toto suché konstatování stavu a pokusíme se hloubìji se vìnovat pouze jediné kauze, kterou jsme èásteènì pøedstavili na loòském semináøi (/1/ - str.22, 2.odst., str.24, 2. A 3.odts.) ještì bez tušení, jak rychle bude problém s koneènou platností “vyøešen”. Jedná se o objekt èp.2 v pøedmìstské èásti Vyššího brodu, kde od roku 1987 probíhá neúspìšná snaha o zákonné uznání jeho památkových hodnot. K základní ilustraci celého pøípadu si dovolíme použít upravené a poznámkami opatøené tiskové zprávy, pøipravené v èervnu 1996. Zpráva z tisku Dne 11.kvìtna 1996 byl v pøedveèer svých dvoustých narozenin v pøedmìstské voraøské ètvrti památkové zóny vyšší brod /2/ násilnì ukonèen život domu Na pískách /3/ èp.2. Spoleènì se svévolným zboøením domu jeho novým majitelem, podnikatelem z  Èeských Budìjovic, došlo k vymazání jednoho z nenahraditelných hmotných dokladù historie mìsta. Byla znièena stavba, která snad nejlépe z celého Vyššího Brodu uchovávala celiství komplet svých jednotlivých èástí v nezmìnìné podobì od doby, kdy byla v roce 1802 dokonèena. Památková zóna tak byla ochuzena o jeden ze svých základù, tvoøících spojení cisterciáckého kláštera /4/ s vlastním mìstem, tedy o èást podstaty, na které byla zóna koncipována. Svìtové kulturní bohatství bylo navždy ochuzeno o jednu z vyjímeèných hodnot lidové formy barokního klasicismu, pro kterou bylo pøed 9 lety rozhodnuto /5/ o zápisu kulturní památky èp.2 ve Vyšším Brodì do Státního seznamu. Realizací úmyslu, se kterým tento podnikatel spoleènì se svou manželkou pøed 3 lety dùm koupil, získali dva lidé volnou stavební parcelu na úkor autentické památky života a práce, tužeb, radosti, lásky, utrpení i štìstí snad až deseti generací døívìjších vlastníkù, obyvatel i tvùrcù domu. V jednom jediném dni èin jedince jedné souèasné generace zmìnil dílo nìkolika minulých generací pro celou souèasnou spoleènost i všechny následující v hromadu stavební suti! Smuteèní tryznu nad zesnulým èp.2 již vykonali vyšebrodští obèané a rodáci vèetnì tìch, kteøí byli z domu po roce 1945 vysídleni, Historické sdružení vyšebrodské /6/, Památkáøská obec èeskokrumlovská /6/ , Památkový ústav Èeské Budìjovice, oddìlení památkové péèe referátu regionálního rozvoje Okresního úøadu Èeský Krumlov, vodáci, kteøí ve stopách nìkdejších voraøù každoroènì z Vyššího Brodu vyplouvají, i ostatní tuzemští a zahranièní návštìvníci, kteøí se za historickými hodnotami do Vyššího Brodu vracejí. Snad pouze odbor památkové péèe Ministerstva kultury Èeské republiky ještì stále (již od roku 1988)zpracovává písemné vyhotovení prohlášení vìci za kulturní památku /7/.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Zbyteèná práce Krátkou, ale výstižnou zprávu zdánlivì není tøeba komentovat, snad jenom obrazovì doložit výchozí stav objektu (viz foto 1, 2) a stav tìsnì po zastavení demolièních prací v kvìtnu 1997 (viz foto 3 až 6). Tyto fotografie však nejsou jediným dokumentem, který z poznané kulturnì historické hodnoty v roce 1987 ve spisu orgánu státní památkové péèe zbude. Vedle nich se bude jednat od návrhu KSSPPOP v Èeských Budìjovicích na zápis kulturní památky do Státního seznamu z r.1987 po oèekávané budoucí závazné stanovisko k novostavbì hotelového zaøízení v památkové zónì zhruba o 40 spisù, pøedstavujících ne ménì než 150 hodin zbyteèné práce organizací státní památkové péèe a orgánù státní správy. Tyto spisy nebudou dokumentovat nic víc, než beznadìj a nespornì i nefunkènost systému státní památkové péèe. Státní správa chybuje Rozhodnutí JèKNV v Èeských Budìjovicích /7/ o odvolání tehdejšího vlastníka objektu èp.2 MNV ve Vyšším Brodì, kterým byl zrušen zápis ONV v Èeském Krumlovì /5/ tohoto domu ve Vyšším Brodì ještì spoleènì s èp.81 na námìstí, mìlo výhradnì politický charakter. Obì popisná èísla byla po vzájemné dohodì na ústním jednání mezi MNV a KSSPPOP vypuštìna. Státní památková péèe, na jednání zastupovaná námìstkem øeditele Ing. Alešem Krejèù, považovala tento ústupek potøebám socialistického rozvoje obce za pøijatelný kompromis. O reakci MK ÈSR na nový návrh /7/, který odbor kultury JèKNV bezprostøednì poté podal již podle zákona è.20/1987 Sb., víme jen nepøímo z kopie dopisu JèKNV ze dne 3.6.1988 /8/, zaslané navíc ne nám, ale KSSPPOP. Odbor kultury JèKNV zde sdìluje MNV ve Vyšším Brodì, že MK ÈSR zahájilo øízení a pøipomíná povinnost vlastníka dle §3 zákona è.20/1987 Sb. od doruèení tohoto vyrozumìní “chránit vìc pøed poškozením, znièením a oznámit MK ÈSR každou zamýšlenou i uskuteènìnou zmìnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání”. Zde je tøeba podotknout, že správní orgán nemá žádný doklad o tom, že toto oznámení bylo vlastníku vìci doruèeno, nehledì na to, že mezi JèKNV, ONV a MNV tehdy byla korespondence rozvážena zpravidla bez využívání služeb Èeskoslovenské státní pošty a bez potvrzování pøevzetí. Z dalšího dopisu JèKNV ze dne 18.9.1989 /9/ adresovaného odboru kultury ONV v Èeském Krumlovì vyplývá, že si MK ÈSR v roce 1988 vyžádalo od ONV “informativní fotografie k posouzení návrhù”, které dosud neobdrželo. Dopis JèKNV tedy za MK ÈSR urgoval dodání podkladù a souèasnì žádal o  odbornou pomoc KSSPPOP v Èeských Budìjovicích. Tehdejší vedoucí odboru kultury ONV Rùžena Vavrušová po zjištìní, že je na KSSPPOP oddìlení dokumentace konstatovala, že “toto není naší povinností, nech se tím zabývá KSSPPOP, jehož zøizovatelem je JèKNV”. Požadované fotografie jsme tedy zaslali až dne 10.2.1991 a to až na základì žádosti SÚPP v Praze ze dne 3.8.1990, který nám ve svém dopise zopakoval sdìlení, že ministerstvo kultury, nyní již Èeské republiky, “zahájilo podle §3 zákona …. Øízení o prohlášení Vyšší Brod, dùm èp. 2za kulturní památku”. Zdálo by se tedy, že pouze naší vinnou nebylo èp.2 do roku 1990 za kulturní památku prohlášeno. Jak se však ukázalo, písemné potvrzení našeho názoru z roku 1987 na památkovou hodnotu objektu ve smyslu doporuèení prohlášení èp.2 kulturní památkou spoleènì se zasláním požadovaných fotografií v únoru 1991 stav nezmìnilo. Nedìlo se opìt nic, to ani po další urgenci v roce 1994, tentokrát pro zmìnu ze strany OkÚ Èeský Krumlov vùèi MK ÈR s kopií Státnímu ústavu památkové péèe. Mìlo se ovšem dít ve Vyšším Brodì. “Žádáme Vás o písemné vyjádøení k zamýšlené demolici domu èp.2 ve Vyšším Brodì”, znìl obsah dopisu nového vlastníka doku z 30.5.1995. OkÚ Èeský Krumlov v odpovìdi /10/ ze dne 9.6.1995 popsal stav probíhajícího øízení a dále mj. uvedl: “Souèasný právní stav øízení znamená pro vlastníka èp.2 ve Vyšším Brodì až do rozhodnutí MK ÈR chránit tuto vìc pøed poškozením, znièením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury každou zamýšlenou èi uskuteènìnou zmìnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání. Z toho vyplývá, že požadavek pana Ing. Zdeòka Èermáka je v pøíkrém rozporu se zákonem.” Na argument údajného stavu ohrožení bezpeènosti jsme reagovali následovnì: “V daném pøípadì se stavební úøad povinen naøídit vlastníku statické zabezpeèení objektu, které nesmí být v rozporu s výše uvedeným požadavkem ze zákona è.20/1987 Sb., o státní památkové péèi, systém statického zabezpeèení nesmí poškodit památkovou hodnotu objektu èp.2. Patrnì zde pùjde o stažení objektu, pøedevším v pøíèném smìru a o pøípadné podepøení horizon-

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

tálních konstrukcí. Tímto žádáme MÚ ve Vyšším Brodì – stavební úøad, aby takovéto naøízení vydal.” Pro nového – vìci neznalého – vlastníka i MK ÈR, které tehdy již druhý rok slibovalo vyhlášení památkové zóny Vyšší Brod a dùm èp.2 již sedmý rok prohlašovalo za kulturní památku, bylo urèeno ještì toto sdìlení: “Památkový význam èp.2 ve Vyšším Brodì není pouze v jeho unikátnosti jako typu lidové barokní architektury evropského významu, ale má též specifický význam místní v celku dané èásti mìsta, který vytváøí spoleènì s dalšími domky voraøù pøi øece. V tomto smìru je pak tato výstavba dùležitým prvkem, o který se opírá návrh památkové zóny, kterou pøislíbilo MK ÈR v tomto roce prohlásit.” Tento pøípis byl zaslán na doruèenku nejen vlastníku domu, ale rovnìž stavebnímu úøadu MÚ Vyšší Brod, MK ÈR, SÚPP a PÚ Èeské Budìjovice, památkovým ústavùm a MK ÈR souèasnì s kopiemi pøíslušných dokladù o probíhajícím øízení. Pøi dobré souèinnosti orgánù státní správy se tedy dalo oèekávat alespoò to, že n Stavební úøad MÚ ve Vyšším Brodì naøídí vlastníkùm stavby její zabezpeèení dle zákona è.50/1976 Sb., n MK ÈR koneènì ve stavu akutního ohrožení vlastníkem èp.2 koneènì za kulturní památku prohlásí. Dne 9.6.1995 na místním šetøení, kde bylo soubìžnì pøedáno již citované vyjádøení OkÚ /10/, zástupce stavebního úøadu do protokolu sice potvrdil, že naøídí vlastníku objektu úpravy, to však nikdy neuèinil, pouze o mìsíc a pùl pozdìji zastavil øízení o odstranìní stavby. Ministerstvo kultury ÈR naopak nereagovalo ani na pozdìjší pøípis SÚPP ze dne 2.7.1995 /11/, kde byla vyjádøena prosba o urychlené prohlášení èp.2 a èp.81 kulturními památkami a správnímu orgánu soubìžnì zaslány veškeré doklady potøebné k tomuto aktu. Od té doby s výjimkou publikování vyhlášky 250 MK ÈR ze dne 22.9.1995 ve Sbírce /12/, kterým se èp.2 ocitlo v památkové zónì Vyšší Brod, až do osudného kvìtna 1996 není ze strany státní správy zaznamenán žádný významnìjší úkon. Vlastník je pokutován Zatímco èinnost orgánù státní správy, není-li provádìna tak, jak pøíslušný všeobecnì závazný právní pøedpis stanoví, èi dokonce v rozporu s ním, je nazývána pochybením, èinnost obèana v rozporu se stejným pøedpisem mùže být hodnocena jako pøestupek a pokutována. Vlastník vìci pan Ing. Zdenìk Èermák mìl jistì dost dùvodù k nespokojenosti a pozdìji i  netrpìlivosti. Když 1.6.1993 od Obce Vyšší Brod (právního nástupce MNV ve Vyšším Brodì) nemovitost kupoval, prodávající mu nesdìlil, že má být objekt prohlášen za kulturní památku a by dobøe vìdìl, nesdìlil mu, že s nemovitostí pøebírá nejen všechny práva, ale i závazky, tedy i povinnost dle odst.3 §3 zákona è.20/1987 Sb. /14/. Alespoò takto to uvedl pan Ing. Èermák do protokolu z místního šetøení dne 9.6.1995 /13/ vèetnì toho, “že dùm kupovali s manželkou s úmyslem ho odstranit”. Jistì musel být krajnì nespokojen, když se až po dvou letech dovìdìl, že to uèinit nesmí. Pozdìji mohl být i netrpìlivý, když marnì žádal “o urychlené právní doøešení vzniklého stavu”, na základì èehož se chtìl “dále rozhodovat”. Jeho pøedstavy o významu slova urychlené byly patrnì jiné než jeden rok, takže zvolil øešení vlastní bez ohledu na budoucí resumé MK ÈR. Pøitom ho mohla rozladit i skuteènost, že soubìžnì urgované prohlášení èp.81 na námìstí – novostavby z konce 19.století (pøesnìji v té dobì již jenom necelých 3 obvodových stìn) ve Vyšším Brodì na rozdíl od èp.2 bylo realizováno. Bez ohledu na motivaci však vlastník svým svévolným èinem porušil jak stavební zákon, tak zákon o státní památkové péèi. Díky vyhlášce o památkové zónì /12/ hned ve dvou ustanoveních odst.2 §39. Okresní úøad tak mohl rozhodnout dne 19.6.1996 o pøestupku /15/ a uložit pachateli pokutu v maximální možné výši 10 tis. Kè. Proti rozhodnutí o pokutì se pan Ing. Èermák odvolal. Za pøestupek proti zákonu è.50/1976 Sb. uložil pøíslušný stavební úøad pokutu ve výši 5 tis. Kè, což je v pøípadì, kdy za celý rok od požadavku OkÚ nenaøídil provést nezbytné zabezpeèovací práce, také nejvyšší možná sankce. Liknavost stavebního úøadu v této vìci mohla být ovlivnìna špatným svìdomím pøedchozího vlastníka Mìsta Vyšší Brod, které v pøenesené pùsobnosti stavební zákon na svém úøadu vykonává.

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Podezøení z trestného èinu Podnikatelé si zvykli pokuty za porušení zákona è.20/1987 Sb. (zpravidla do výše 10, resp. 100 tis. Kè), které ostatnì pøi známém pøetížení okresních úøadù témìø nehrozí, považovat za nezbytnou nákladovou položku v realizaci svých zámìrù. Jiné podmínky ovšem vytváøí trestní zákon è.140/1961 Sb., v novelizovaném znìní zák. è.152/1995 Sb., konkrétnì v §257 “Poškozování cizí vìci” dle ust.odst. 1 “Kdo znièí, poškodí nebo uèiní neupotøebitelnou cizí vìc a zpùsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnìtím svobody až na jeden rok nebo zákazem èinnosti nebo penìžitým trestem nebo propadnutím vìci.” Dle ust.písm. d) odst. 2 §257 “Odnìtím svobody na šest mìsícù až tøi léta bude pachatel potrestán, spáchá-li takový èin na vìci, která požívá ochrany podle zvláštních pøedpisù.” Vžitou pøedstavu, že si s vlastní vìcí mùže dìlat každý to, co je mu libo, vyvrací ustanovení §258 zákona è.140/1961 ve znìní zák.è.152/1995 “Zneužívání vlastnictví”: “Kdo poškodí dùležitý kulturní nebo jiný dùležitý obecní zájem tím, že znièí, poškodí, uèiní neupotøebitelnou nebo zašantroèí vlastní vìc, která používá ochrany podle zvláštních pøedpisù, bude potrestán odnìtím svobody až na dvì léta nebo penìžitým trestem nebo propadnutím vìci.” Aèkoliv oba §§ trestní zákon obsahoval v nezmìnìné podobì již v roce 1961 a jsou rovnìž citovány v zák.è.20/1987 Sb. (dùvodová zpráva), státní památková péèe doposud nikdy s úspìchem nevyužila možnosti podat trestní oznámení alespoò tam, kde došlo k exemplárnímu poškození kulturnì historické hodnoty, by šlo v nìkterých pøípadech o absolutní likvidaci kulturní památky dle zák.è. 20/1987 Sb.. Pøitom rozhodnutí soudu jsou nejen citelnìjší výší možného trestu, ale i v pøípadì, že by šlo o penìžitý trest nižší než je pokuta dle §39 zák.è.20/1987 Sb., rozsudek za spáchaný trestný èin mùže mít velice nepøíjemný spoleèenský dùsledek i omezení možnosti podnikání (požadavek èistého trestního rejstøíku), nehledì na vylouèení státních zakázek a úèasti v regulérních výbìrových øízeních. V daném pøípadì nepodal trestní oznámení na neznámého pachatele OkÚ Èeský Krumlov, nýbrž Památkáøská obec èeskokrumlovská /6/. Dle výše citovaných ustanovení trestního zákona je tøeba prokázat, že došlo ke znièení, èi alespoò poškození vìci, která požívá ochrany dle zvláštních pøedpisù. V pøípadì našeho domu se dá pøedpokládat, že došlo k poškození památkové zóny Vyšší Brod /12/ i absolutnímu znièení, kterou byl její vlastník povinen dle odst.3 §3 zák.è.20/1987 Sb. právì pøed tímto chránit. Místní oddìlení Policie ÈR ve Vyšším Brodì neshledalo dùvody na podezøení z trestného èinu. Jiný názor mìlo Okresní státní zastupitelství, které povìøilo vyšetøováním Oddìlení vyšetøování Policie ÈR v Èeském Krumlovì. Souèasné výsledky vyšetøování Policie ÈR jsou pozitivní. Post scriptum Díky tomu, že pøíspìvek do sborníku pøedáváme se znaèným zpoždìním, mùžeme doplnit ještì jednu informaci: V jubilejním desátém roce od návrhu KSSPPOP v Èeských Budìjovicích a k prvnímu výroèí od demolice domu Ministerstvo kultury Èeské republiky koneènì dne 12.5.1997 ukonèilo své øízení o prohlášení domu ve Vyšším Brodì, èp.2 za kulturní památku jeho neprohlášením. V pøípisu se uvádí, že si MK ÈR “vyžádalo stanoviska všech pøíslušných orgánù a organizací státní památkové péèe, posoudilo návrh, zhodnotilo dùvody v nìm uvedené a vzalo v úvahu vyžádaná stanoviska. Objekt byl podle místního šetøení Památkového ústavu z Èeských Budìjovic zboøen, øízení o prohlášení vìci za kulturní památku je bezpøedmìtné.”

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Trasa exkurze:

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Struèné informace o lokalitách navštívených pøi exkurzi po Ústeckoorlicku a Vysokomýtsku: úterý 16.9.1997

Ústí nad Orlicí, ul. Lukesova a Zahradní Poddanské mìsto založené r. 1241 Vilémem z Drnholce pøi kolonizaci území. Postaveno na ostrohu nad soutokem Tiché Orlice a Tøebovky. Zachováno pùvodní historické jádro kolem pravidelného ètvercového námìstí z jehož rohù vybíhají komunikace. Poškozeno za tøicetileté války a požárem v r. 1706. Mìsto bylo patrnì chránìno pouze døevìným ohrazením a pøíkopem. Na námìstí barokní radnice z let 1721-23, poblíž dìkanský barokní kostel Nanebevzetí P.Marie z let 1770-76, nìkolik barokních, klasicistních, empírových, pseudoslohových a secesních domù. Na pøedmìstích lidové roubené a zdìné stavby - zejména v tzv. Podmìstí v ulicích Lukesovì a Zahradní a jejich okolí. V rámci okresu Ústí nad Orlicí se jedná o nejdochovalejší lokalitu se zástavbou pøímìstských lidových staveb z 18. a 19. století. Jednotlivé domy jsou pøízemní, roubené a zdìné. Pùdorys trojdílný, témìø výhradnì komorového typu. V nìkterých objektech èerná kuchynì nevydìlená ze sínì, zastropená sešikmenou valenou klenbou (èp.322, 313, 320, 321 ..). V domu èp. 313 je komora vyvýšena do polopatra. Støechy jsou sedlové a polovalbové, popø. s prohnutím v námìtcích. Obvyklé je podlomení. støeda 17.9.1997 Libchavy Asi 3 km severnì od Ústí nad Orlicí, 345 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1360. Po roce 1588 došlo k rozdìlení na vsi Dolní a Horní Libchavy. Kromì dále uvedené tvrze v Dolních Libchavách je roku 1611 pøipomínána tvrz i v Horních Libchavách, která pozdìji zanikla. Kostel sv.Mikuláše - empírový z r. 1803, postaven podle plánù J.Hardtmutha na místì staršího vyhoøelého, vedle stojí soudobá fara. Dùm èp.4 - poloroubený dùm z roku 1765. Svìtnice vyzdìná z nepálených cihel je opatøena stropem (v nejvyšším místì 252 cm) z mohutných pùlených povalù (prùmìr až 23 cm) podvleèených jedním hranìným stropním trámem. Komora se vstupem døevìným sedlovým portálkem. Svisle bednìný štít je rozdìlen podlomením do dvou polí, což je ve zdejší oblasti neobvyklé. U domu socha sv. Josefa s Ježíškem z roku 1757. Tvrz èp.174 (Dolní Libchavy) - pùvodnì renesanèní tvrz z 16. století s vodním pøíkopem a valy. Roku 1622 se stává z panského sídla obydlí správce dvora. Pøestavována ve 2. pol. 17. století, ze kdy pochází i její souèasný tvar støechy. Pùdorysnì objekt zachován bez výrazných zmìn oproti své dispozici v 16. století. Také souèasná podoba hospodáøského dvora z 18. a 19. století vychází ze stavu v dobì svého vzniku. V interiéru dochovány zbytky iluzivních maleb. Vraclav Asi 5 km severozápadnì od Vysokého Mýta, 310 m.n.m. Pùvodnì dùležité hradištì pøi Trstenické stezce, ve 12. století sídlo rodu Vršovcù, který zde byl r. 1108 vyvraždìn. Ves tvoøila pùvodnì pøedhradí, první písemná zmínka z r. 1073. Má pravidelnou obdélnou náves, která byla èásteènì zastavìna (napø. objekty kolem èp.115, hasièská zbrojnicee aj.). Dochována øada lidových staveb, nìkteré èásteènì roubené, ale pøevážnì zdìné.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Kostel Nanebevzetí P.Marie - pùvodnì ranì gotický, upravován a pøistavován baroknì v letech 1618 a 1719. Kostel sv.Mikuláše - za obcí ve svahu pod hradištìm u pramene údajnì léèivé vody, barokní z let 1724-26, postaven J.Quadronim podle plánù C.A.Canevaleho, opravován v letech 1884-89 a 1937-40. Poustevna -vedle kostela, roubená stavba z r.1692, opravována ve 20. století. Dùm usedlosti èp.15 - poloroubený dùm s vysokou podstávkou a se svìtnicí v polopatøe. Široká síò s èernou kuchyní, patrové komory a patrová síò. Pøelom 18./19. století. Dùm èp.48 - poloroubený dùm se svìtnicí s vysokým (od 265 do 300 cm) stropem z povalù nesených jedním hranìným trámem. Na nìm rotující rùžice a datování 1651 (èi 1657). V patøe komory. Jde patrnì o nejstarší existující datovaný vesnický dùm na èeském území. Usedlost èp.87 - poloroubený pøízemní dùm komorového typu, zdìná jednomlatá stodola a proti domu zdìná podsklepená

Vraclav èp.87

sýpka. Svìtnice se stropem z povalù nesených jedním hranìným trámem. Vysoké stropy sínì a komory. Konec 18. století. Usedlost èp.115 - v jádru domu zbytky románského kostela sv. Václava ze 12. století. Kostel byl obdélný, jednolodní, se ètvercovým presbytáøem a velkou hranolovou vìží. Zrušen roku 1786 a následnì sloužil jako sýpka. Po požáru na poèátku 19. století upraven na hostinec. Hasièská zbrojnice - zajímavá zdìná (lomová opuka) pøízemní stavba krytá polovalbovou støechou.

Vraclav 1839

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

Sedlec Asi 4 km od Vysokého Mýta, 360 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1325. Menší náves témìø obdélného tvaru, po její SZ stranì je napojena komunikace. Podél ní se smìrem na Domoradice soustøeïují velké usedlosti a smìrem k Vraclavi drobné usedlosti a domky. Nejvíce dochovaná lokalita v celém okrese Ústí nad Orlicí s patrovými zdìnými domy. Roubení se zachovalo jen na dvou objektech - èp. 36 a 47. S ohledem k pomìrnì znaèné dochovanosti památkovì hodnotných staveb a nízké míøe narušení pùvodní zástavby pøipravuje OkÚ Ústí nad Orlicí, referát kultury návrh na vyhlášení vesnické památkové zóny. Sýpka u èp.3 - zdìná s polozapuštìným sklepem, 1.pol. 19. století. Usedlost èp.14 - pùvodnì trojstranný dvùr, èásteènì „deformovaný“ svojí polohou u místní komunikace. Dochoval se zdìný patrový dùm usedlosti a zdìný hospodáøský objekt s komorami v patøe. pol. 19. století. Usedlost èp.15 - zdìný patrový dùm usedlosti, paralelnì k nìmu zdìná sýpka, na dùm je napojen pøízemní objekt chléva a chlívky, vzadu usedlost uzavírá zdìná stodola. V domu stropy z  pøekládaných prken

a na sraz (svìtnice a patrové komory), plackové klenby (síò, pøízemní komora). Dùm a špýchar. 1.pol. 19. století. Stodola pozdìjší. Usedlost èp.16 - zdìný patrový dùm usedlosti, paralelnì k nìmu zdìná sýpka. 1.pol. 19. století. Usedlost èp.19 - zdìný patrový dùm s jednomlatou stodolou napojenou v patøe (vjezd umožòuje nerovný terén). 1.pol. 19. století. Usedlost èp.36 - uzavøený dvùr nepravidelného pùdorysu tvoøený polopatrovým domem, „do háku“ pøipojenými komorami a paralelnì k nìmu situovanou jednomlatou stodolou s velmi strmou støechou. 1.pol. 19. století. Usedlost èp.38 - patrový zdìný dùm s fragmentem hospodáøské èásti „v háku“ a s bránou a brankou. 1.pol. 19. století. Usedlost èp.47 - poloroubený pøízemní dùm komorového typu, k nìmu „do háku“ napojená zdìná stodola a vpøedu dvùr uzavírá brána s rovným nadpražím a s pùlkruhovì zaklenutou brankou. Svìtnici Sedlec èp.41

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Sedlec 1839

Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí

obepínají zbytky (sloupy, lyžiny a jeden pásek) podstávky. 1.pol. 19. století. Kovárna u èp.48 - zdìná patrová s výrazným pøesahem asymetrické sedlové støechy. 2. pol. 19. století. Usedlost èp. 54 - patrový zdìný dùm, k nìmu pøipojeny pøízemní chlévy. Paralelnì k domu pøízemní zdìný špýchar. Usedlost vzadu uzavírá jednomlatá stodola. 1.pol. 19. století. Usedlost èp. 65 - dùm se svìtnicí zvýšenou do polopatra, k nìmu vzadu „do háku“ napojené hospodáøské èásti. Na ulièní prùèelí domu navazují segmentová brána a branka. Nad prùjezdem komora. Tak získává usedlost „moravský“ charakter. 1.pol. 19. století. Bývalá škola èp.72 - pseudogotický patrový objekt z roku 1872 (znehodnocen bøízolitovou fasádou). Smírèí køíž - u silnice na Vraclav na konci obce. Hrušová Asi 6 km jižnì od Vysokého Mýta, 286 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1167. Vesnice s pravidelnou obdélnou návsí, zachována øada pøevážnì zdìných klasicistních statkù i menších usedlostí. Kaple Nejsvìtìjší Trojice - klasicistní z r.1839. Dùm èp.10 - zdìný dùm s širokou síní v pøízemí a patrovými komorami, pøístupnými ze sínì v patøe. Prostorná èerná kuchynì je situována vedle svìtnice. Polopatrový prostor nad svìtnicí využíván jako sýpka. Konec 18. století. Mlýn èp.32 - zdìná klasicistní stavba z r.1839. Èistá u Litomyšle Asi 3 km severnì od Ústí nad Orlicí, 345 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1360. Dlouhá lesní lánová ves rozložená v mìlkém údolí podél komunikace a potoka. Zachována øada roubených a zdìných lidových staveb. Kostel sv.Mikuláše - na høbitovì, renesanèní z doby po pol. 16. století, barokní úpravy v r.1740. Dùm èp. 171 - pozùstatek velké uzavøené usedlosti, z níž se dochovalo pouze obytné stavení, pøevážnì roubené a z vìtší èásti patrové, a k nìmu pøipojené mladší zdìné hospodáøské køídlo. Dùm má sedlovou støechu vpøedu se strmým obdélným kabøincem, pod kterým je lichobìžníkový štít, dole svisle a nahoøe vodorovnì bednìný. Pùdorysné èlenìní pøízemí je v zásadì pìtidílné, z vìtší èásti ve dvoutraktovém uspoøádání. Druhý užší trakt je pøízemní. Pøed vstupem do sínì je novodobá bednìná veranda. Nejstarší èástí je roubená obytná místnost opatøená hlinìnou omazávkou, budovaná jako samostatný roubený blok. Má všechny atributy støedovìké „jizby“ - obytné místnosti s otevøeným ohništìm, z nìhož byl kouø odvádìn vìtracím otvorem, dochovaným zde v horní èásti dvorní stìny. Lze pøedpokládat, že „jizba“ v Èisté pochází alespoò z 2. pol. 16. století, nejpozdìji z posledních let pøed tøicetiletou válkou. Øadí se tak k našim nejstarším vesnickým stavbám a je mezi nimi dnes jednou z pouhých dvou známých dosud stojících „jizeb“. Jde o mohutnou prostoru o pùdorysu cca 5 x 6 m a výšce 3,25 - 3,50 m.

Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel

Strop je z povalù o prùmìru cca 25 cm, podepøených uprostøed jedním hranìným okoseným trámem. Prùmìr kuláèù ve stìnách je (podle sondy v èelní stìnì) cca 28 cm. Støední a zadní èást domu roubená z hranìných trámù je patrová, pøièemž stìny patra ustupují o šíøku trámu oproti stìnám pøízemí. Tato èást domu s døevìnými portály pozdnì gotických tvarù pochází pravdìpodobnì z pøestavby ve druhé polovinì 17. století, nejpozdìji ze 40. let 18. století. Dùm èp.171 v Èisté, jehož obytná èást je pravdìpodobnì nejstarší vesnickou roubenou stavbou u nás, je zajímavý i tím, že je v nìm doložen vývoj topeništì od pozdnì støedovìké „jizby“ s otevøeným ohništìm, pøes døevìný komín v zadní èásti sínì až po z opuky zdìnou kuchyni z první poloviny 19. století.

Polièka Královské mìsto založené na již døíve osídleném území r.1265 Pøemyslem Otakarem II. pøi dùležité zemské cestì spojující Èechy s Moravou, od r.1305 vìnné mìsto èeských královen. Má pravidelný oválný pùdorys s témìø intaktnì zachovaným opevnìním s hradbami z pøelomu 15. a 16. století a uprostøed námìstí lichobìžníkového tvaru s vybíhajícími komunikacemi v rozích. Na námìstí barokní radnice z let 1739-40, poblíž pùvodnì gotický po požáru pseudogoticky pøestavìný dìkanský kostel sv.Jakuba z let 1853-65, nedaleko høbitovní renesanèní kostel sv.Michaela z doby kolem r.1580. Øada v jádøe støedovìkých domù pøestavìných renesanènì, baroknì, klasicistnì atd. V mìstském muzeu a galerii probíhá výstava Zdìná architektura Širokého Dolu - výzkum specifik zdìné lidové architektury v Širokém Dolu a význam zednické rodiny Lorencù v 19. století.