Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15. - 17.záøí 1997 v Ústí nad Orlicí
Praha 1998
Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 5 K Programu péèe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny v roce 1997. Ing.arch.najdrová MK ÈR ....................................................................................... 6 Program regenerace chránìných vesnických souborù památek a regulativy PhDr. Vìra Kováøù PÚ v Brnì ................................................................................... 8 Problematika prohlaování VPZ v okrese Vsetín Jiøina Kaparová - referát kultury OkÚ Vsetín .......................................................... 11 Lidová architektura severního Plzeòska Karel Foud, Památkový ústav v Plzni ......................................................................... 14 O transferech v západních Èechách. Tomá Karel PÚ v Plzni ............................................................................................ 17 Krovy Bláha Jiøí PÚ v Brnì detaované pracovitì Telè ................................................ 19 Technologie konzervace a povrchových úprav. Ing.arch. Jan Bárta - AQUA ....................................................................................... 21 Sanace historických døevìných konstrukcí Ing. Otakar Koudelka, CSc. PYRUS BRNO .......................................................... 28 Specifiènost oprav døevìných konstrukcí a jejich pøíprava Petr Rùièka - tesaø ....................................................................................................... 30 Autenticita souboru staveb roubených domù v MPR tramberk Ing. Lubomír Mamula - Okresní úøad Nový Jièín .................................................... 33 Muzeum lidové architektury Zubrnice transfer kaple Nejsvìtìjí Trojice z ichlic (aneb boj o autenticitu v muzeích v pøírodì) PhDr. Frantiek Ledvinka............................................................................................ 35 Roubená komora Zhoø èp.9, okr. Písek, Borotín èp.117 panský dvùr Ing. Stanislav Dvoøák PÚ v Èeských Budìjovicích ................................................ 39 Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 Smíchovì Lubomír Sochor PÚPP ............................................................................................. 41 Obnova roubeného domu èp. 22 ve Zbeènì, okr. Rakovník Jana Berková - PÚ støedních Èech ............................................................................. 47 Zpùsoby obnovy a vyuití lidových staveb v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku PhDr.Magda Køivanová - SLS Vysoèina .................................................................... 51 Dùm v Èisté èp.171 Ing.arch. Zuzana Syrová - SÚPP................................................................................ 55
Oprava a vyuití domu èp.4 v Libchavách Radim Urbánek OkÚ Ústí nad Orlicí ...................................................................... 59 Prùzkum zdìné architektury v irokém Dolu pouité metody a výstupy Mgr. David Junek Mìstské muzeum Polièka .......................................................... 63 Konec jednoho domu (malý pøípìvek do velké knihy památkové péèe se zamylením, zda se muselo stát, kdyby
.; co dìlat, aby se podobné pøípady neopakovaly) Lumír Tejmar OkÚ Èeský Krumlov ......................................................................... 66 Struèné informace o lokalitách navtívených pøi exkurzi po Ústeckoorlicku a Vysokomýtsku: ........................................................................................................... 71
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Úvod Jak se stalo ji dobrou tradicí, poøádá kadoroènì Státní ústav památkové péèe v Praze ve spolupráci s dalími institucemi celostátní podzimní semináø vìnovaný aktuálním otázkám spojeným s ochranou, výzkumem, dokumentací èi obnovou památek lidového stavitelství. Tentokrát se selo 77 zájemcù z celé republiky laèných nových poznatkù a informací v Ústí nad Orlicí ve dnech 15. 17.záøí na semináøi nazvaném Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel, vìnovaného, jak u sám název napovídá, mimoøádnì dùleité oblasti péèe o památky lidové architektury, která se v tomto smìru stále potýká s øadou nedoøeených problémù napø. nedostateèné povìdomí o hodnotách starých vesnických staveb i celých venkovských sídel, malá informovanost o potøebách a zpùsobech jejich oprav èi adaptací, absence informací o výrobcích vhodných stavebních materiálù a konzervaèních prostøedkù na jejich obnovu a údrbu, nevhodné aplikace a technologie pøi stavebních zásazích, znehodnocování prostøedí venkovských sídel bezmylenkovitì a necitlivì situovanou novou výstavbou atd. Poèet a zájem úèastníkù setkání i vysoká úroveò a fundovanost vech 19 pøednesených referátù potvrdila aktuálnost a potøebnost zvolené tematiky. Nìkolik obsaných pøíspìvkù bylo vìnováno technologickým a technickým otázkám konzervace, sanace a oprav zdìných a døevìných konstrukcí (Ing.arch.J.Bárta, Ing.O.Koudelka, P.Rùièka). Spíe teoretické povahy byly referáty, zabývající se dokumentací, výzkumem a souèasným stavem historické vesnické zástavby (Doc.ing.arch.J.kabrada, CSc., Ing.J.Bláha, Ing.S.Dvoøák, K.Foud). Opomenuta nezùstává ani problematika regenerace vesnických sídel, financování jejich obnovy i monostem a rozsahu jejich ochrany (Ing.arch.H.najdrová, PhDr.V.Kováøù, J.Kaparová). Nejvìtí poèet referátù, doprovázených bohatým ilustraèním obrazovým materiálem, byl zamìøen na praktické pøíklady zdaøilých památkových obnov a následné vyuití cenných památek lidového stavitelství (PhDr.F.Ledvinka, Mgr.L.Sochor, Mgr.J.Berková, PhDr.M.Køivanová, Ing.arch.P.Dostál, Ing.arch.Z.Syrová, R.Urbánek) i velice sporné momenty zachování autentiènosti pøi celkových rekonstrukcích (Ing.L.Mamula. Je zcela logické, e øada pøíspìvkù vyvolala ivou diskusi a odezvou bylo té mnoství dotazù. K programu semináøe se vraceli jeho úèastníci i bìhem neformálního veèerního posezení v pøednákovém sále, kde se èile vymìòovali i dalí pracovní zkuenosti. Oblíbenou a nedílnou souèástí semináøù jsou také závìreèné odborné exkurze smìøující za hodnotnými dochovanými vesnickými sídly a zajímavou lidovou architekturou v okolí místa konání. Navtíveny byly i nìkteré pozoruhodné interiéry vytypovaných staveb. K mimoøádnì zdaøilému prùbìhu exkurze tentokrát pøispìl také sv.Petr, který nad ní podrel svou vlídnou ruku. Navíc se na závìr druhého jednacího dne uskuteènila jetì spoleèná prohlídka tzv. Podmìstí v Ústí nad Orlicí, souboru dochovaných pøedmìstských staveb lidového charakteru, který je navren na prohláení za památkovou zónu. Podrobnìjí informace o jednotlivých lokalitách jsou zaøazeny na konci sborníku. Pavel Bure, SÚPP
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
K Programu péèe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny v roce 1997. Ing.arch.najdrová MK ÈR (informace k 15.9.1997) V Èeské republice je v souèasné dobì prohláeno 61 obcí nebo jejich èástí za vesnické památkové rezervace a 225 za vesnické památkové zóny, ve kterých se nalézá øada kulturních památek. Jejich obnovu provádìjí vlastníci pøevánì na své náklady. Ti mohli do loòského roku vyuívat z programù Ministerstva kultury pouze Havarijní støení program, který je zamìøen na zabezpeèení naléhavých oprav architektonických památek, zejména odstranìní havarijního stavu støech a souvisejících nosných konstrukcí. Znamená to tedy, e finanèní prostøedky plynoucí z uvedeného programu byly a jsou vyuívány nejen na obnovu objektù lidové architektury. Proto Ministerstvo kultury zaloilo program nový, urèený na obnovu doposud opomíjených památek, jakými jsou právì památky lidového stavitelství, a to Program péèe o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny. V letoním roce byla pro tento úèel vyèlenìna ve Veobecné pokladní správì èástka ve výi 20 mil. Kè. Finanèní kvóta pro jednotlivé regiony byla stanovena v pøímé závislosti na poètu památkových rezervací a zón v daném regionu. Pro úèely propagace lidové architektury byla vyèlenìna èástka ve výi 500 tis. Kè. V návaznosti na usnesení vlády ÈR è. 229 ze dne 16.4. 1997 o opatøeních k zajitìní vyrovnanosti státního rozpoètu v roce 1997 a è. 356 ze dne 18.6.1997 k dalímu vázání rozpoètových prostøedkù v rámci stabilizaèního rozpoètového programu vlády bylo Ministerstvu kultury stanoveno vázat èást prostøedkù urèených pro tento Program. Z tohoto dùvodu dolo ke sníení objemu finanèních prostøedkù o 5 mil. Kè. V letoním roce byl Program na základì zpracovaných zásad realizován za pomoci koordinátorù z øad památkových ústavù, kteøí ve spolupráci s vlastníky kulturních památek a okresními úøady pøedkládaly Ministerstvu kultury návrhy na zaøazení akcí obnovy kulturní památky do Programu. To návrhy posoudilo a provedlo jejich výbìr. Návrhy neúplné nebo ty, které nebyly odevzdány v termínu, nebyly do Programu zaøazeny. Celkem bylo na Ministerstvu kultury shromádìno 107 návrhù, z nich bylo 23 vráceno koordinátorùm pro neúplnost. Vzhledem k regulaèním opatøením v resortu kultury, nebylo ji moné tyto návrhy zohlednit a zaøadit do Programu. Z 84 úplných a v termínu odevzdaných návrhù pøedstavovala cena díla pro rok 1997 témìø 40 mil. Kè a pøíspìvek z Programu 14,5 mil. Kè. Pøíspìvkovým organizacím v pùsobnosti Ministerstva kultury t.j. památkovým ústavùm, byl navýen rozpoèet o celkovou èástku 1550 tis. Kè. Tyto finanèní prostøedky byly urèeny na obnovu objektù lidové architektury ve správì památkových ústavù. Ostatním vlastníkùm kulturních památek bylo prostøednictvím okresních úøadù urèeno 12 950 tis. Kè, které byly mezi vlastníky rozdìleny takto: Na obnovu kulturních památek ve vlastnictví fyzických osob 9 385 tis. Kè, ve vlastnictví obcí 2 560 tis. Kè, ve vlastnictví státu 350 tis. Kè, ve vlastnictví církví 405 tis. Kè a 250 tis. Kè na obnovu kulturní památky ve vlastnictví právnické osoby. Výe poskytnutého finanèního pøíspìvku na jednotlivou akci odpovídala zpravidla 50% z celkové výe ceny obnovy pro rok 1997 stanovené v pøedloené smlouvì o dílo. U prací provádìných svépomocí nebyly, bohuel, èasto poadované doklady pøedloeny, ádosti byly neúplné, a akce proto nemohla být do Programu zaøazena. Chybìla napø. potvrzená smlouva nebo objednávka na koupi materiálu nebo byly pøedloeny ji proplacené faktury èi jiné doklady, které neodpovídaly poadavkùm stanoveným Ministerstvem kultury. Jiným nedostatkem bylo, e vlastník kulturní památky v mnoha pøípadech odevzdal originály dokladù jako
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
souèást návrhu na zaøazení akce do Programu a ty mu potom chybìly v pøípadì, e byla akce do Programu zaøazena a bylo potøeba podat ádost s pøíslunými doklady okresnímu úøadu. adatel si ponechává originály dokladù a odevzdává pouze jejich kopie. V souèasné dobì jsou na Ministerstvu kultury shromaïovány rozhodnutí okresních úøadù o poskytnutí finanèního pøíspìvku.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Program regenerace chránìných vesnických souborù památek a regulativy PhDr. Vìra Kováøù PÚ v Brnì Vláda Èeské republiky prohlásila v kvìtnu 1995 edesát vesnických sídel nebo jejich èástí se soubory památek za památkové rezervace lidové architektury. V záøí tého roku tedy právì pøed dvìma léty pøipojilo Ministerstvo kultury ÈR k vybraným rezervaèním obcím dalí sídla, vesnické památkové zóny v poètu 151 vybraných souborù. Obojí bylo prohláeno podle zákona o státní památkové péèi è.20/87 Sb., a publikováno vyhlákami. Tìmito dvìma legislativními a zároveò historickými poèiny bylo zdárnì zavreno nìkolikaleté pracovní úsilí pøevánì týmového charakteru, na nìm se podíleli etnografové i architekti z Památkových ústavù jednotlivých regionù a také spolupracující organizace. Vesnické rezervace a památkové zóny reprezentují dílo, na jeho poèátku stály prùzkumy sídel i jednotlivých objektù, jejich dokumentace a vyhodnocení, archivní studium, práce s mapovými podklady, srovnávání souèasného stavu s hodnotami a záznamy indikaèních skic a katastrálních map z první poloviny minulého století. Zpracování návrhù ploné ochrany vybraných sídel nebo jejich èástí vyjádøené graficky na mapách 1:2880 nebo v mìøítku 1:100 a doplnìné textovou èástí, jako je tomu napø. U Jihomoravského regionu vznikl dokument, o nìm si troufáme tvrdit, e bychom stìí nalezli obdobu této formy v jiných evropských zemích. Neváháme øíci, e je to dokument svìdèící o stavu venkovské zástavby na konci druhého tisíciletí. Pracovníci památkových ústavù, povìøení zpracováním návrhù památkových rezervací a památkových vesnických zón stanovili podle pokynù Ministerstva kultury ÈR a Státní ho ústavu památkové péèe v Praze kriteria hodnotící charakter sídel, jejich zaèlenìní do krajinného prostøedí, formu zástavby, historický vývoj, zastoupení monumentálních památek a jejich vztah k souborùm lidové architektury, vyuitelnost souborù památek i celých sídel pro cestovní ruch. Dalím kriteriem se stalo hodnocení významu lokální formy lidového stavitelství, dispozièního øeení, stavebního materiálu a techniky, jeho zpracování, architektonické èlánky , výtvarné prvky a prostøedí památek vèetnì ruivých jevù jich nebylo ádné sídlo uetøeno. Po dvou létech zkueností s památkovými zónami a památkovými rezervacemi ve vybraných vesnických sídlech jsme získali øadu poznatkù, které se pokusíme formulovat a pøípadnì vyvodit závìry. Úvodem konstatujeme, e se za léta uplynuví od návrhù k prohláení mnohé zmìnilo a to nejen ve tváøi vesnic, ale pøedevím se mìní spoleèenské a politické klíma naí spoleènosti. 1 Vlastníci památek, jejich døívìjí zájem byl do velké míry soustøedìn na úpravu a budování jejich letních sídel, venkovských chalup, mají jednak ménì èasu a také ménì finanèních prostøedkù, které jsou ochotni na obnovu svých chránìných nemovitostí vìnovat. Jejich døívìjí ambice omezuje podnikatelská èinnost, která je orientuje jiným zpùsobem a motivuje jiným smìrem. Na druhé stranì se projevuje snaha vyuít chránìné objekty k podnikatelské èinnosti a dosáhnout úprav slouících nové náplni. Je zcela pochopitelné, e tato snaha se málokdy ztotoòuje se zásadami památkové péèe, údrby a obnovy objektu. Jetì výraznìji lze tyto tendence zaznamenat u objektù, které aè nejsou památkami, dotváøejí charakter památkové rezervace nebo zóny a jejich vzhled je významný pro prostøedí památek. Pøesto vak se díky propagaci památek a soustavné práci odborných organizací a okresních úøadù s vlastníky daøí je usmìròovat a ovlivòovat jejich péèi o památkový fond. 2 Dalí poznatky plynou ze vztahu samosprávy ke chránìnému fondu. Pøestoe obecní úøady byly povinovány sdìlit v prùbìhu øízení o prohláení památkových rezervací a zón svùj názor, respektive názor zastupitelského sboru, jejich jednání po èase a pøi øeení problematických situací s obèany, ijícími na chránìném území se stává vlaným, ba dokonce nepøátelským k orgánùm památkové péèe. Podle naeho soudu je jediným øeením pravidelnost spoleèných kontrolních dnù a pouèenost o tom, co je v pravomoci obecního úøadu a místní stavební komise. Nelze pøipoutìt, aby stavební komise akceptovala bez vìdomí a souhlasu orgánu památkové péèe výmìnu oken, støení krytiny, úpravu fasády èi jiné poadavky, za nimi se obvykle skrývá rozsáhlá a neakceptovatelná úprava nemovitosti, smìøující dokonce a k asanaci pøedmìtného objektu. Dále je ádoucí aby obec byla informována o kadém kroku památkové péèe, dotazována na názor na øeení nìkterých nároènìjích pøípadù. Podle monosti respektujeme námìty a potøeby obce a podporujeme pøedevím ty
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
památky, které jsou v jejím vlastnictví a slouí ke kulturním èi spoleèenským potøebám, spjatých s památkovou rezervací nebo památkovou zónou. 3 Postavení stavebního úøadu v památkové rezervaci a zónì povaujeme za neobyèejnì významné. Je to právì stavební úøad, který dává stavební povolení a listinu opravòující investora k zahájení obnovných èi jiných stavebních pracích. Na formulaci povolení ke stavbì èi k demolici nesmírnì záleí, a proto vìnujeme formulaci uvedené v tomto dokumentu mimoøádnou pozornost. Jakékoliv nedostatky, napø. chybìjící poadavek o dokumentaci pùvodního stavu, vypracování detailù významných pro vzhled památky konzultujeme s OkÚ. S lítostí konstatujeme, e vzhledem k èasté výmìnì pracovníkù na stavebních úøadech vzniká jejich neinformovanost a chyby, nedostatek vùle k øeení pøestupkù. Pracovníci Památkového ústavu v Brnì nezøídka musí upozornit na nedisciplinovanost stavebníka a pøestupek, kolem nìho chodí pracovník stavebního úøadu témìø dennì bez povimnutí. Povaujeme proto za ádoucí, aby referáty regionálního rozvoje na jednotlivých okresech intenzivnì informovaly stavební úøady a jejich pracovníky o povinnostech zakotvených v obou zákonech, to je zákonu o státní památkové péèi è.20/87 Sb. I v zákonu è.50/76 Sb. Zkuenosti zde uvedené jsme nebyli pøedevím souèinností se stavebními úøady mìstských èástí v Brnì Líni a Tuøanech, ale také v Holeovì, Znojmì-mìstì i dalích místech. 4 Spolupráci s orgány státní správy, s výkonnými orgány památkové péèe povaujeme za nejvýznamnìjí slokou plnìní Programu péèe o vybraná vesnická sídla a jejich vestrannou regeneraci. Vzájemné vztahy mezi odbornými pracoviti památkové péèe a okresními nebo mìstskými úøady byly pøedmìtem èetných jednání a diskusí. Na programu naich zasedání bylo toto téma uvádìno ji mnohokrát. Pøesto bychom rádi pøipomenuli nìkteré okruhy problémù, které pøináejí nelad vzájemných vztahù odborné a výkonné sloky památkové péèe projevující se pøedevím na teritoriu chránìných vesnických památkových souborù. Domníváme se, e odborná vyjádøení pracovníkù regionálních ústavù jsou zpracována se znalostmi terénu, dokumentace, historických studií, mnohdy po konzultaci s metodickým orgánem MK ÈR nebo jinou vìdeckou organizací, napø. vysokou kolou. Pøesto tato vyjádøení jsou pojata do závazného stanoviska OkÚ pouze ve zkratce, nìkteré pasáe jsou zcela pominuty, co znamená, e provádìcí firma nebo investor stavby mùe znaènì volnì pøistupovat k provádìní obnovných prací. Co je výsledkem? Nesouhlas odborných pracovníkù s provedenými pracemi, které neznamenají stavební obnovu, ale její stavební úpravu a mnohdy dochází ke ztrátì autenticity a k degradaci hodnotného objektu. Druhým okruhem problémových støetù je nedostateèná kontrola provádìných prací, co má za následek stavební nekázeò, nedodrování pokynù památkové péèe. Sledování obnovy zùstává pouze na bedrech Památkových ústavù, co se jeví pøi omezených pravomocích Památkových ústavù jako zcela nedostaèující. Tyto pøípady natìstí mùeme uvádìt jako ojedinìlé (ïár nad Sázavou, døíve také Kromìøí). Touto pasáí jsme se dostali k Programu regenerace a nejen po stránce odborné, ale také ekonomické. Vládou ÈR poskytnutá velkorysá èástka 20.000.000,-Kè pro rok 1997 znamenala posílení prestie památkové péèe Ministerstvem kultury poèínaje, odbornými pracoviti konèe. Pøestoe upøesnìní finanèních èástek bylo sdìleno okresním úøadùm spolu s dalími pokyny a v únoru, podaøilo se prolomit nedùvìru nìkterých okresních úøadù a vlastníkù nemovitostí zavèas tak, aby se podaøilo v krátkém èase zajistit smysluplné rozdìlení finanèních prostøedkù podle klíèe stanoveného MK ÈR, jeho pracovníci, vedení Ing.arch.Kaiglem, se soustavností kladených poadavkù o vládní rezervu zaslouili. Jiní Morava obdrela podle poètu rezervací a památkových zón témìø dva miliony, co znamená, e na obnovu v tomto roce 1997 bylo vynaloeno zhruba 4,000.000,-Kè, pøipoèteme-li k základní èástce dalích 50% z povinné participace vlastníkù chránìných nemovitostí. Jestlie vedle této sumy uvedeme dalí prostøedky z havarijního fondu na obnovu støech a ohroených èástí památek lidového stavitelství, pøípadnì prostøedky z rozpoètu nìkterých okresních úøadù jde o èástky, nich se tìm, kdo ji léta pracují v oboru péèe o lidovou architekturu døíve ani nesnilo. Bohuel zatím nemùeme vyèíslit ani zhodnotit provedené práce, které mnohdy, vzhledem k váhání investorù, byly zahájeny a po obdrení pøíslibu finanèní èástky, to je v letních mìsících. Z jednání s vlastníky a obecními úøady i z nabytých zkueností bychom chtìli navrhnout jistá opatøení, která, jak doufáme, by mohla vést ke zintensivnìní péèe o památky a program regenerace citlivìji uvádìt v ivot a dosáhnout pádnìjích výsledkù.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
1. Je to jednak redukce èástky nezbytné pro uzavøení smlouvy s vlastníkem a její poníení na ménì ne 10 000,- Kè. Výe èástky neumoòují sociálnì slabím obèanùm, vìtinou trvalým obyvatelùm vesnic, na nich záleí nejen nám, ale také obecním úøadùm, vstoupit do Programu regenerace. 2. Druhým poadavkem je ve zvlátì odùvodnìných pøípadech z pøíèin uvedených pod bodem 1) sníení 50% povinné finanèní participace na optimálních 30%. 3. Dalím problémem je zajitìná smlouvy o dílo, které je pro mnohé obèany vesnic bez samosprávy nepøekonatelnou pøekákou a není v silách pracovníkù památkové péèe potøebné úkony suplovat. Doporuèovali bychom zároveò zahrnutí projekèních a prùzkumových prací zejména vak posudky statika do nákladù obnovných prací z dùvodù zcela praktických. 4. Ètvrtým návrhem je monost sluèování poskytování MK ÈR s pøíspìvkem z rozpoètu pøísluného OkÚ, èím by se umonilo zajistit péèi o ty objekty, na jejich zachování je zvlátní zájem s ohledem na lokalitu i spoleèenskou presti, avak vlastník je neschopen vynaloit dostateènou sumu prostøedkù, aby mohl na obnovì participovat a okresní úøad by svojí podporou mohl ekonomickou nedostateènost vlastníka sníit. Na závìr tìchto námìtù a hodnocení si z hlediska práce komise pro vesnice a jejich plonou ochranu dovolujeme pøednést úvahu o monostech poskytování pøíspìvku na nechránìné objekty v souborech památek, co pokládáme za legislativnì velmi nároèný úkon. Koneènì také doporuèujeme, aby Program péèe a regenerace vesnických sídel byl z pokynu MK ÈR zaèlenìn do plánu hlavních úkolù jednotlivých pracovi, protoe jeho plnìní vyaduje svými podmínkami a monostmi vlastníkù i místních samosprávných orgánù velmi znaèné pracovní úsilí ze strany odborných pracovi památkové péèe. Prohláením památkových rezervací a památkových zón byl impuls nejen k zajiování obnovy památek, ale také sídelních celkù. K tomuto cíli mìly slouit regulativy jako metodicko odborný materiál zpracovaný jako podklad pro územnì plánovací dokumentaci a vekerou stavební èinnost na území vybraného sídla. Ke zpracování regulativù pøistoupil tým pracovníkù památkové péèe (památkových ústavù) pod vedením SÚPP. Regulativy by mìly ovlivnit výku hladiny zástavby, hmotné ztvárnìní novostaveb nebo pøestavovaných objektù, stavební materiál, konstrukci, architekturu, detaily staveb, ale také prostøedí památek vèetnì komunikací, inenýrských sítí a jejich rekonstrukce a veøejné zelenì. Protoe zákon è.20/87 Sb. Neuvádí ádné podrobnìjí pokyny k plonì chránìným územím v §5, povaujeme z odborného hlediska za ádoucí, aby nejen projektant, ale také stavebník, stavební úøady, okresní úøady mohly urèitý reim vyhlásit. Regulativy pøedloené MK ÈR k legislativnímu postupu nebyly ve zpracované formì akceptovány. Povaujeme to za handicap, protoe stále naráíme pøi denní praxi na jejich nezbytnost. V nìkterých územích se je podaøilo zpracovat detailnìji a ve spolupráci s projektantem a vedením regionálního rozvoje zakomponoval do ÚPD (Pavlov, Rymice) jako souèást chránìného území a schválit jako obecnì platnou vyhláku. Lze doufat, e jetì v letoním roce dojde díky pracovním setkáním s MK ÈR k pokroku v tomto smìru. Velkou nadìji vkládáme do èinnosti Komise MK ÈR pro vesnice s chránìnými soubory, v ní vládne vzájemné pochopení, shodné zámìry, zkuenosti a pøátelská spolupráce a snaí se být odbornou oporou pro realizaci zámìrù Ministerstva kultury ÈR v programech péèe a regenerace vesnických památkových rezervací a zón.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Problematika prohlaování VPZ v okrese Vsetín Jiøina Kaparová - referát kultury OkÚ Vsetín Tento problém souvisí s obecnou otázkou, je-li v souèasné dobì jetì co prohlaovat a zachraòovat a jak pøesvìdèit pøedevím majitele dochovaných souborù lidové architektury o potøebì jejich záchrany. Úvodem svého pøíspìvku chci proto pøipomenout souvislosti promìny obrazu venkova, na pozadí spoleèensko-politických a hospodáøských zmìn, je ovlivnily ivot venkovského èlovìka - zemìdìlce, hospodáøe, nìkolika generací. Vyrùstala jsem na dìdinì a jsem s ní dosud bytostnì spjata. Mùj ivot i mých generaèních vrstevníkù poznamenala tøi zla. Ateizace, kolektivizace a normalizace po sovìtské okupaci. První z nich znamenalo pøevýchovu èlovìka v ateistickém duchu, co se projevilo likvidací víry, náboenství, a vech lidových i rodových tradic, obyèejù a zvykosloví, spjatých s církevním a hospodáøským rokem.
Karolinka-Rakov Shluk Orságù (smìr od Rak. enku)
Karolinka-Rakov Shluk Orságù (základy chléva)
1997
1997
Druhé zlo bylo ve znamení pøetváøení pøírody v duchu porouèení vìtru, deti , s násilnou kolektivizací soukromého hospodaøení a tím likvidací soukromého vlastnictví vùbec. Obraz valaské krajiny se pak zmìnil k nepoznání, naruil se soulad ivota èlovìka s pøírodou, je mu byla vdy obivou. Úzká políèka na rovních, údolních stráních a kopcích vystøídaly velké plochy drustevních lánù, doplnìné novými stavbami. Kravíny, betonovými obry sil a jinými stavbami, konkurujícími obzorùm hor.Zmìnil se obraz krajiny, døíve poseté hospodáøskými usedlostmi, malebnými chaloupkami s mukáty v tabulkových oknech, s dvory obklopenými chlévy a stodolami. Vechnu tu krásu lidového stavitelství støeily majestátné lípy, symboly klidu a bezpeèí. Zmizely meze a remízky, je svým èlenitým pùvabem charakterizovaly krajinu. Dnení obraz venkovské krajiny ji tak idylický není. Budovatelská expanze, módní trend ve výstavbì, s pouíváním pøevánì betonu, mìly za cíl vyrovnat spoleèenské rozdíly mezi mìstem a dìdinou. Mìstská zástavba se svými umperáky, panelovými kostkami a jinými betonovými stavbami vystøídala vkus a citlivost døívìjích lidových stavitelù. A tak èlovìk moderní doby pøetváøel ve na úkor zákonù pøírody a vztahù èlovìka k ní, na úkor vlastnických vztahù, pìstovaných po generace a patøících k tradicím zemìdìlských rodin. Postupnì se vytrácela tradièní, rukodìlná øemesla, umìní a fortel tesaøù a stavitelù lidových roubených staveb. Zmizela nejen hodnotná sídla a shluky zemìdìlských usedlostí v horské krajinì, ale i jednotlivé roubené stavby uprostøed dìdin a podél hlavních cest. Na zbytcích hospodáøských usedlostí zùstali jen staøí rodièe. Kdy doili, stavení zpustla, pøípadnì byla zastínìna nevkusnou novostavbou, posléze zbourána.Ponìkud lepí osud stihl nìkteré chalupy v odlehlejích místech obcí, se zmìnou majitelù -
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
chalupáøù z mìst. Jejich pøièinìním se nìkteré roubené usedlosti dochovaly témìø v nezmìnìné podobì, jiné èásteènì upravené se zachováním pùdorysu, sedlových støech s kabøinci, nenaruenou lomenicí a rozmìry tabulkových oken.
Rakov Karolinka Zboøená støecha chléva shluku Orságù
Tøetí zlo ve znamení okupace bratrských vojsk v roce 1968 na záchranu vech výdobytkù tehdejí doby, jetì více utvrdilo pøedchozí negativní stav vech uvedených souvislostí, zvlátì ve výstavbì. A tak nám v mnohých údolích vyrostly celé chatové osady, monstrózní rekreaèní støediska, je vánì naruila pùvodní krajinné celky. Zmìnila se pùdorysná struktura, vèetnì panoramatu venkovských sídel a krajiny. Úcta k pøírodì, pokora pøed stavitelským dílem pøedkù, dìdictví otcù , zùstaly jen prázdnými pojmy. Tak se minulá doba podepsala na tom, co chceme dnes, skoro v troskách, chránit. Památkovou hodnotu èásteènì dochovaných lidových staveb, shlukù hospodáøských usedlostí v naem okrese, vykazují u jen nìkteré obce. Pøi jednáních o jejich zachování naráíme nejen na nepochopení majitelù, ale i èlenù obecních zastupitelstev. Marnì zde obhajujeme památkovou hodnotu a význam pro zachování autentického prostoru - tohoto génia loci.
Obce mají zájem na stabilizaci mladé generace, která chce bydlet modernì, se vím komforRakov tem. A tak staré chalupy v tomto zámìru spíe Obytná stavení shluku Orságù pøekáí. Schází patøièná osvìta, vhodná odborná literatura, zdùrazòující hodnoty roubených lidových staveb, pøíklady vhodných úprav, vestaveb, které by pøesvìdèily, e i v dnení dobì je moné bydlet v døevìnkách, pøi zachování základních architektonických prvkù, jimi se lidová architektura vykazuje. V naem okrese byl proveden prùzkum vesnických sídel se zachovanými soubory lidové architektury Památkovým ústavem v Ostravì. Ve vìtinì obcí s vyhodnocením a doporuèením ochrany,: zaøadit do památkových zón, pøíp. vyhlásit ochranná pásma a nejhodnotnìjí stavby za kulturní památky (Luná, Pulèín, Seninka, Zdìchov, Velké Karlovice - údolí Léskové a Podaté, Nový Hrozenkov, Laènov, Støelná, tudlov, Liptál), ve tøech obcích prùzkum bez vyhodnocení hranic(Val. Senice, Francova Lhota, Valaská Polanka), dalí obce s dochovanými lidovými stavbami ( Leskovec, Ratiboø, Hoálková, Hutisko-Solanec, oblast Beèev, ronovsko aj.) nebyly zatím vyhodnoceny PÚ, pouze OkÚ-RK nìkteré z oblastí zmapoval ( HutiskoSolanec, Ratiboø, Karolinka). Z celého okresu se podaøilo prohlásit za památkovou zónu pouze údolí Podaté ve Velkých Karlovicích. Tato jediná VPZ v hornatém Valasku, kde døíve dominovaly døevìné, roubené stavby, je málo za celý okres. Nae úsilí o zachování pùdorysu a výkové úrovnì historické zástavby obcí, dochovaných staveb lidové architektury, skonèí nìkdy jen naim doporuèením a pøipomínkami k územním plánùm obcí. Ty se velmi èasto mìní a doplòují. Pøi zpracovávání ÚZP velmi záleí na výbìru zpracovatele - architekta, který by mìl jako prvý pøesvìdèit zástupce obcí o památkových zájmech. Trpìlivé vysvìtlování ze strany odborníkù s uvedením vhodných pøíkladù, ale i tìch odstraujících, svede mnohdy více, ne strohý odkaz na paragrafy památkového zákona. Podle nìj dolo v minulosti i u nás k prohláení hodnotného rodového shluku Orságù v Karolince-Rakovì, bez vìdomí èi souhlasu majitelù v roce 1965. Zámìrem ONV Vsetín bylo majetek vyvlastnit ve prospìch zøízení jakéhosi malého skanzenu. Shluk sestává z 21 roubených staveb- obytných chalup, dvorù, chlévù, stodol a sklepù. V r. 1980 bylo zde vyhláeno i ochranné pásmo shluku, opìt bez vyjádøení majitelù. Dodnes se nemùeme s vlastníky tìchto
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
památek domluvit na opravách, pøípadnì finanèním pøíspìvku státu-OkÚ Vsetín. V kadém z nich, bez ohledu na generaèní rozdíly, je hluboce zakoøenìna køivda z minula. Odmítají jednat nejen s obcí, ale i s OkÚreferátem kultury, i pøestoe se nabízí finanèní pøíspìvek na opravy. Asi se domnívají, e by pøijetím pøíspìvku vyjádøili dodateènì souhlas s prohláením jejich majetku za kulturní památku. A tak mnohé objekty chátrají a jeden z majitelù usiluje o zruení prohláení za KP. Tento problém má silný sociální a dosud politický podtext køivdy, která se asi nedá napravit. Nebo ten, kdo usiloval o vytrení èlovìka z jeho rodného místa a pøeruení rodových koøenù, nese následky hoøkých plodù. Proto je velmi dùleité, aby na vech úrovních státní správy pøi prohlaování vìci za KP, bylo pamatováno pøedevím na majitele a brala se v úvahu jejich vyjádøení. Nelze z moci úøední, z moci zákona, jít proti zájmùm vlastníka. Takto si poèínaly bývalé ONV. Lze ale postupovat uválivì, pøesvìdèovat i o výhodách památkové ochrany, íøit osvìtu vemi prostøedky a vzbudit v majiteli pocit úcty a chlouby nad tím, e vlastní nìco výjimeèného, vzácného, co bude jednou promlouvat svou historií a hodnotou k jeho potomkùm i nám vem.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Lidová architektura severního Plzeòska Karel Foud, Památkový ústav v Plzni Oblast severního Plzeòska, území s bohatou historií, sahající od pravìku pøes støedovìk a do dneních dnù, i s rùznorodými klimatickými a pøírodními podmínkami, je dodnes nositelkou pomìrnì bohatì zastoupeného pùvodního fondu tzv. lidového stavitelství. Krajem leícím severnì od Plznì procházela stejnì jako jinými oblastmi èeského západu pomyslná jazyková hranice, která s sebou kromì národnostních rozdílù nesla také rùzné formy lidového domu, poplatné jednotlivým etnickým skupinám. Vedle objektù komorového a chlévního typu zde mùeme spatøit stavby roubené i hrázdìné, zdìné z kamene, cihel i vepøovic, s bohatì øeenými i prostými fasádami a mnostvím dalích architektonických detailù, vypovídajících o dovednosti a cítìní lidu, který je vytvoøil a mnohdy také do dneních dnù uchoval.
Roubený patrová pýchar s pavláèkou v usedlosti è.34 vesnické památkové zónì Jarov (o.Plzeò sever). V øíjnu 1998 byl majitelem rozøezán na palivové døíví. (foto archiv PÚ v Plzni, 1996)
Unikátní dùm èp.2 v obci Èervený Újezd (o. Plzeò sever) s dochovanou roubenou svìtnicí datovanou do r.1773. (foto archiv PÚ v Plzni, 1996)
Území pøilehlé k Plzni a pøedevím pak vsi patøící a do r.1848 k plzeòskému panství ji v 1. pol. 19. stol.silnì ovlivnìny výstavbou nových objektù, realizovaných v duchu lidového klasicismu, který se vyznaèoval bohatostí fasád opatøených profilovanými øímsami, lesénovými øády, paspartami, èabrakou, klenutými branami se títovými nástavci a kamennými portály s textem a mnostvím dalích zdobných prvkù. Jak dokládají mapy stabilního katastru, pøekryla stavební èinnost 19. vìku v popisovaných oblastech takøka celoplonì pùvodní stavební fond, do té doby výraznì zastoupený spalnými, tedy pøevánì døevìnými objekty. Pøesto i zde, jak to prezentuje napø. roubený dùm è.8 v Dýinì, zùstalo zachováno nìkolik starích staveb, jejich zaloení lze jetì klást do období 18.stol. Kyice, Dýina, Dolany a dalí lokality severního Plzeòska se vyznaèují dochováním mnoha staveb budovaných v dobì selského baroka, které ovlivòovalo lidové stavebníky jetì na poèátku 20. vìku. Jiní oblasti severního Plzeòska jsou kromì ji zmínìného klasicismu také reprezentanty svébytné stavební formy roubených patrových, vícekomorových pýcharù opatøe-
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Skupina klasicistních objektù stojících na dlouhé návsi v Lochousicích (o. Plzeò sever), leící ji za pomyslnou etnickou hranicí (foto archiv PÚ v Plzni) ných pavláèkou, jak to mùeme dosud pozorovat napø. v Jarovì, Horní Bìlé, Dobøíèi èi Robèicích. Východní èást okresu a zvlátì pak vsi leící na rozhraní severního Plzeòska a Rokycanska výraznì ovlivnila tradice výstavby døevìných domù komorového typu. Desítky roubených, èasto omazávkou opatøených domù, stodol èi pýcharù jsou dodnes dokladem stavební produkce vesmìs pøelomu 18. a 19. stol. Vsi Lhota u Chøíèe, Studená, Hlince, Kopidlo, Rybnice a dalí obce východní èásti regionu se i pøes øadu negativních zásahù do stavební podstaty lokalit vyznaèují mnostvím dochovaných roubených lidových staveb, pocházejících pøevánì z výe uvedeného období. K významným lokalitám s pùvodním stavebním fondem právem patøí i Borek u Kozojed, kde stojí jedna z posledních roubených polygonálních stodol v oblasti èeského západu. Skupinu roubených objektù doplòují i døevìné zvonièky, dochované napø. v Rybnici, v replice pak v Borku u Kozojed nebo Robèicích. Skupinu roubených chalup lze spatøit i v obci Radìjov na Manìtínsku, jejich vznik lze bezesporu klást jetì do závìru 18. vìku. Jiný objekt pozdnì barokní produkce s datací do r.1773 stojí v èele usedlosti èp.2/20 na návsi v Èerveném Újezdì. Památkové kvality této mimoøádnì hodnotné stavby umocòují dochované kamenné portály. Oblasti za etnickou hranicí, ohranièené pøedevím silnicí Plzeò - Karlovy Vary a pomyslnou spojnicí Únìov - ihle, jsou oproti uvedené východní èásti regionu vesmìs prezentovány zdìnou formou malých i rozlehlých usedlostí a chalup, kde pùvodní døevìné objekty byly zdìným domem nahrazeny takøka celoplonì ji v prùbìhu 19. století. Rozlehlé statky lemující velké, èasto okrouhlé nebo oválné návsi mùeme spatøit napø. v Lochousicích, Pøehýovì, Doubravì, Oleovicích, Pòovanech a na dalích místech regionu. Pravidelnou okrouhlou náves v Úhercích vymezovaly zdìné obytné domy ji pøed rokem 1839, zatímco dnes ji zaniklé roubené stodoly uzavíraly ves z vnìjí strany. V Bdenìvsi byly jetì kolem r. 1900 a pozdìji stavìny v èele dvorù moderní domy vesmìs s okapovou orientací se zdobnými títy a prùjezdy, které tak vytvoøily zcela ojedinìlý soubor novodobých objektù, ve svém øeení silnì ovlivnìných pøedcházejícím vìkem. Dvory jsou v této oblasti èasto opatøeny volnì stojícími holubníky, fasády domù orientované do veøejného prostranství jsou realizovány v duchu doznívajícího lidového klasicismu. Stejnì jako v lokalitách pøilehlých k Plzni, i zde jsou èasté klenuté brány a výjimkou nejsou ani domy patrové.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Samostatnou skupinu v nìkdejích nìmecky hovoøících oblastech pøedstavují stavby s hrázdìnými konstrukcemi, tedy prvkem poplatným spíe pro Chebsko, Sokolovsko nebo Karlovarsko. Nejjinìjí stavbou opatøenou hrázdìním je unikátní dùm èp.1 v obci Popovice, více rozíøené jsou pak na Rabtejnsku nebo Neètinsku. Èastá je i kombinace hrázdìné konstrukce ve títech a patrech se zdìnou nebo roubenou stìnou. Pozoruhodný soubor podobným zpùsobem stavìných objektù se dochoval v Rabtejnì nad Støelou, kde lze na pomìrnì malém území nalézt iroký rejstøík uitých stavebních forem i konstrukcí, mnohdy pocházejících jetì z 18.stol. Patrové domy, èasto s roubenými konstrukcemi a asymetrickými støechami typickými spíe pro oblasti Tachovska, Chebska nebo Sokolovska lze spatøit napø. v Oleovicích, ihli, Úterý èi v obci Stvolny. Pozoruhodnou formou roubeného domu je døevìná komora umístìná nad síní, vystupující do zápraí z bloku obytného domu, jak to mùeme vidìt v obci Roznìvice v usedlosti è.1, pùvodním obyvatelstvem nazývaná Arka. Svébytnou kapitolou v typologickém rejstøíku historických lidových domù severního Plzeòska jsou pak objekty z nìkdejích mìsteèek Úterý, Manìtín a Neètiny, stojící na rozhraní lidového a mìstského stavitelství. Znaènou èást severního Plzeòska silnì ovlivnil pováleèný odsun pùvodního obyvatelstva. Desítky staveb beze zbytku zanikly nebo byly nahrazeny èasto jen úèelovými novostavbami. Øadu dnes ji unikátních objektù vak zachránil fenomén èeského národa - chalupáøství. Výraznìjí zájem veøejnosti o památky lidového stavitelství lze obecnìji pozorovat ji od 80. a zvlátì pak od poèátku 90.let naeho vìku. V listopadu 1995 bylo nìkolik vsí severního Plzeòska právem vyhláeno MK ÈR za vesnické památkové zóny (Dolany u Plznì, Dýina, Hlince, Jarov, Kyice, Lhota u Chøíèe, Nynice, Oleovice, Radìjov a Studená), kdy nìkolik let pøedtím byla vyhlákou stanovena celoploná ochrana historických jader také u Manìtína, Mìsta Toukova, Rabtejna nad Støelou a Úterý. Øada staveb je chránìna zákonem o památkové péèi, ochrana a respektování dochovaných hodnot památek lidového stavitelství by vak mìly být také v zájmu nejen odborné a laické veøejnosti, ale pøedevím pak místní samosprávy. Nenávratnì mizející doklady lidové stavební kultury si to jistì právem zaslouí. Je jen na nás, zda generacím 21.století pøenecháme to, co bylo po celé vìky pøedáváno z pokolení na pokolení.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
O transferech v západních Èechách. Tomá Karel PÚ v Plzni Problematika transferù lidových staveb má v západoèeskæm regionu ji pomìrnì dlouhou historii.Základní monosti i úskalí lze ilustrovat na nìkolika pøíkladech.Poèátky transferù lze vystopovat velice obtínì, zdá se e prvním popudem mohla být vlna záchraných transferù roubených podkarpatských kostelíkù na poèátku první republiky. Tehdy ojedinìle dolo k transferùm èi replikám roubených chalup pro rekreaèní ùèely. Pøíkladem mùe být nìkolik objektù dnes ji pøestavìných domù ve vilových èi chatových koloniích v okolí Plznì. Dalí nemnohé transfery uskuteènìné v letech edesátých a sedmdesátých mìly charakter ojedinìlých soukromých akcí. Pøemísovány byly snadno rezebíratelné roubené pýchárky, které, zachránìny pøed rozøezáním na palivo nalezly nové útoèitì na zahradách nadencù.K jednomu z nejzajímavìjích památkových pøesunù roubeného objektu dolo do blízkosti zøíceniny hradu Kraova v dnením okrese Plzeò sever. Ze soukromé iniciativy byl v pùvabném krajiném rámci na kraji louky u lesa vystavìn rozebraný roubený pýchar a kolna z Kopidla èp. 4 jako poèátek uvaovaného skanzenu. K realizaci dalích objektù v tìchto místech ji z øady pøíèin nedolo. V ostatních pøípadech se jednalo se o neevidované památky a tedy akce bez vìdomí památkové péèe. S jejich výsledky se setkáváme zpìtnì pøi novém prùzkumu vesnic. Pøíkladem budi roubený pýchárek stojící dnes ve vsi Èilá na Rokycansku, skrývající ve svých útrobách i malé muzeum starého hospodáøského náøadí. Se vzrùstajícím chataøením a chalupaøením byly nìkteré pýchárky nebo roubená jádra domù upraveny na nových stanovitích pro rekreaèní úèely. Rovnì tyto akce jsou evidovány minimálnì. Dluno poznamenat, e nové vyuití se èasto nepodaøilo citlivì skloubit s pùvodním charakterem stavby a mnohé objekty byly dobudovány k nepoznání. Teprve od sedmdesátých let je mono hovoøit o pøesunech ohroených døevìných objektù lidové architektury, které byly sledovány památkovou péèí. Rozsahem nejvýznamnìjí je vytvoøení soukromého skanzenu pana Vorla v Rabtejnì nad Støelou v okrese Plzeò - sever. Pøemístìny byly dva roubené pýchary z Jarova èp. 2 a Kaceøova èp. 5. Pùsobivá poloha pod historickým mìsteèkem je kladným prvkem tohoto dispoziènì a koncepènì ponìkud nesourodého celku, jeho dalí osudy jsou po smrti zakladatele otevøené. Paradoxem, pro onu dobu pøíznaèným, je, e k dalím, památkovou péèí oficiálnì plánovaným záchraným akcím nedolo. Z transferù bylo plánováno vybudovat skanzeny pod hradem Kaperkem a u Mouøence v okrese Klatovy a na okraji Dobøíva v okrese Rokycany. Oficiální pøesun unikátní rychty ze Straic do Kouøimi skonèil rozebráním objektu. Desítky objektù dále zanikaly, pouze nìkteré z nich nalezly i s finanèním pøispìním státu nové místo jako rekreaèní stavby. Bohuel nové prostøedí bylo pouze vyjímeènì adekvátní památce. Stavby, sevøené v chatové kolonii a zbavené zázemí hospodáøských objektù ztratily i pøes pomìrnì zdaøilou rekonstrukci vìtinu své vypovídací schopnosti, respektive svùj genius loci. Pøíkladem za vechny mùe být roubené a hrázdìné jádro unikátního obytného domu z Unìova v okrese Plzeò- sever, pøemístìné do chatové kolonie u Klenovic v téme okrese. Ani první, odbornou institucí realizované transfery, nelze co do umístìní a detailu rekonstrukce povaovat za optimální. Podaøilo se sice fyzicky zachránit unikátní vìový chebský pýchar a kolnu s holubníkem z Mlýnku a pýchar z Kopaniny, ovem jejich umístìní na hrad Seeberk a do Soosu je zcela pøipravilo o tradièní zázemí. Potvrzuje se tak, e anci na sití se s novým prostøedím mají pouze objekty citlivì pøesunuté do obdobného prostøedí z nìho pochází. Takto pùsobí i pøes nìkteré problematické detaily roubený dùm èp. 7 z Dobøíva, pøesunutý po poáru na nové místo v tée vesnici.Nìkteré objekty byly transferovány mimo region jako napøíklad obytné stavení z Vejvanova v okrese Rokycany, vesnice prohláené dnes za památkovou zonu. Od devadesátých let jsou transfery provádìny koncepènì pøedevím do dvou lokalit na Klatovsku. Pod hradem Velhartice a v Chanovicích vznikají pøesunem dvou pýchárkù z Petrovic jádra budoucích skanzenù. I pøes památkovì úspìnou realizaci je vak na tomto místì tøeba litovat, e se nepodaøilo zachovat objekty na pùvodním místì, kde výraznì spoluvytváøely památkovì velice hodnotný vesnický celek, vytypovaný na prohláení za památkovou zónu. Dalí, do tìchto lokalit v souèasné dobì smìrované transfery budou mít i nadále záchranný charakter, kvalitní prostøedí je pak do znaèné míry zárukou úspìnosti. Závìrem je mono øíci, e i tento struèný soupis potvrzuje stoupající trend transferù památek lidové architektury. Mìlo by se tak dít s vìdomím,e kadý transfer je nejenom záchranou, ale i ochuzením - nejen stavby samotné, ale zejména jejího pùvodního, mnohdy památkovì stále hodnotného prostøedí.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Únìov èp.1, okr. Plzeò-sever Statek pøed transferem do Klenovic
Únìov èp.1, okr. Plzeò-sever Statek po transferu do Klenovic
Petrovice u Mìèína èp.7, okr. Klatovy Sroubek pøed transferem do Velhartic
Petrovice u Mìèína èp.7, okr. Klatovy Sroubek po transferu do Velhartic
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Krovy Bláha Jiøí PÚ v Brnì detaované pracovitì Telè Rád bych se v tomto pøíspìvku zamìøil na historické krovy staveb ve venkovském prostøedí, upozornil na nìkteré jejich charakteristcké znaky, pøiblíil Vám zpùsoby navrhování krovù bìné provenience v úhlu pohledu první poloviny 19. Století a na závìr se pokusil shrnout, na co ve je tøeba pamatovat pøi prùzkumech a dokumentaci krovových konstrukcí. Krovem je bìnì nazývána nosná konstrukce støechy obvykle uloená na obvodové zdi nebo vevázaná do roubených èi hrázdìných stìn stavby. Nìkdy mùe zároveò tvoøit konstrukci stropu nejvyího podlaí a zase naopak v jiných pøípadech být na zbytku stavby zcela nezávislá, jak je tomu napøíklad u nìkterých typù stodol nebo u archaických tzv. sochových krovù. Vlastní støení plá tvoøený krytinou poloenou na latì èi bednìní ji není souèástí krovu. Pro srovnávací studium je dùleité, e krov je v rámci stavby svébytnou jednotkou, jeho podoba je dána technickým øeením, které se historicky vyvíjí a variuje v závislosti na mìnících se poadavcích na architektonické utváøení zastøeovaného prostoru, reaguje na vznik nových stavebních druhù a odráí zmìny v pouívání materiálù i ve zpùsobu jejich zpracování. Velmi zjednoduenì lze chování celého systému popsat asi takto: Monumentální architektura na poèátku vyjde ze schémat známých z lidového stavitelství, díky svým nadstandartním nárokùm provìøí meze jejich pouití a dalím zdokonalováním je dovede na hranice materiálových a funkèních moností. Pokrok dosaený díky koncentrování prostøedkù (financí, lidského tvùrèího potenciálu) se projeví konstituováním nových konstrukèních typù,které skrze mìstské prostøedí proniknou zpìt do lidového stavitelství, pochopitelnì v té ekonomicky nejménì nároèné podobì. Celý cyklus se zmìnou vnìjích podmínek opakuje. Jaké jsou výsledky takovéhoto procesu nám nejlépe ozøejmí pøíklad z konkrétního historického období. Podívejme se tedy, jak se postupovalo pøi navrhování krovù v první polovinì 19.století, tedy v dobì hromadného pøezdívání naeho venkova stavbami takzvaného lidového baroka a lidového klasicismu. Pro bìné uití tu byla témìø výhradnì hambalková soustava, která systémem prázdných a plných vazeb dosáhla velmi úsporné podoby. Mezi plnými vazbami bývaly tøi a ètyøi prázdné (jalové) s krokvemi èepovanými do kráèat. Krokve byly podle plánovaného druhu krytiny 90 a 120 cm od sebe, podle toho jaká mìla být krytina. Na íøi zastøeovaného prostoru pak záviselo, jaká bude pouita stolice. Do rozpìtí 6m mohla být i plná vazba tvoøena pouze trojúhelníkem krokví a vazného trámu. Nad stavbou irí ne 6m pøibyl do kadé vazby hambalek umístìný tak, aby se pod ním dalo procházet. Pro íøku více ne 9m ji bylo nutné hambalky podepøít stojatými stolicemi sloenými ze sloupkù a ikmých vzpìr. Horní hambalek se pøidával tak, aby volná délka krokve nepøekroèila 3m. Nad 12,5m íøky se pouila stolice leatá se dvìma pozednicemi a se ikmými sloupky èepovanými do pìtibokých prahù, takováto konstrukce nezatìovala vazný trám v jeho prùbìhu a pøi pouití mezilehlé vaznice a dvou hambalkù podepírala krokev celkem na tøech místech. Tento zpùsob postaèoval do 18m rozpìtí, pak ji bylo nutné pouít støedového vìáku, aby ulehèil vaznému trámu prohýbajícímu se pod vlastní vahou. Úmìrnì zvìtujícím se délkovým rozmìrùm narùstal pochopitelnì i prùøez jednotlivých trámù. Vidíme, e celý standartní postup uívaný pøi návrhu zastøeení je pomìrnì jednoduchý a prùhledný, lze jej s úspìchem pouít v celém rozsahu potøeb bìné stavební produkce v lidovém prostøedí. Nové progresívní pøístupy spojené s rozíøením vaznicových krovù s kletinami ve venkovském prostøedí pøevládnou a koncem 19.století, vyádány novými pøedstavami o vyuití podkroví a ovlivnìny íøením tehdy ji dostupného øeziva. Pøi terénních prùzkumech lidové architektury je tøeba vìnovat konstrukcím krovù náleitou pozornost. Uvìdomme si, e tradièní zpùsob opracování povrchu døevìných prvkù doprovázený rozvinutým aparátem uívaných tesaøských spojù patøí definitivnì minulosti a poèet konstrukcí dochovaných v intaktním stavu se bude stále a nezadritelnì sniovat. K tomu, aby historická informace, která je v nich obsaená nezmizela beze stopy, je tøeba co nejkomplexnìjího popisu zejména likvidovaných nebo rùzným zpùsobem upravovaných krovù. Mìly by nás zajímat i detaily související se zpùsobem opracování døevìných prvkù, provedení jejich spojù a rovnì stavební znaèení a èíslování jednotlivých vazeb a styèníkù. V této souvislosti zasluhují mimoøádnou pozornost vekeré øemeslnì zpracované doplòky konstrukce krovu, mnohdy jde toti o její recentní souèásti. Tìmi mohou být napø. rùzné stavební a revizní lávky, rumpály, konzoly s kladkami pro dopravu materiálu, vodící dráky a oka pro provazy ke zvonùm, kozy k zavìení lustrù, úchyty bidel a hákù na
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
strhávání krytiny v pøípadì poáru a dalí. Pro hospodáøsky vyuívaná podkroví mlýnù, sýpek apod. jsou charakteristické nápisy na trámech uvádìjící poèty fùr, pytlù, jména øemeslníkù, letopoèty aj. Odstranìní takovýchto záznamù pøi opravách, èitìní nebo nátìrech krovù je pak nenahraditelnou ztrátou historicky cenné informace a podobné zásahy by proto mìly být vylouèeny nebo alespoò omezeny na nejnutnìjí míru. V takových pøípadech, kdy je rozhodnuto o èásteèné nebo úplné likvidaci autentické historické konstrukce, má velký význam právì kvalita dokumentace dochovaného stavu. Bìné stavební zamìøení je sice lepí ne nic, ale staèit by rozhodnì nemìlo. Jde o to, e zejména u starích typù krovù hambalkové soustavy je dùleité pøesnì zobrazit pøíèné plné vazby i vazbu prázdnou a rovnì vechny podoby podélného ztuení krovu. Pravidlem by se mìlo stát i oznaèování pouitých druhù tesaøských spojù. Velmi èasto se setkáváme s druhotným uitím stavebního døeva, kdy jsou na trámech patrné dlaby po pøedchozích spojích nebo otlaèená místa. Zdrojem informací o pøedchozím stavebnì historickém vývoji se mohou stát i otisky pøíèných vazeb starího krovu dochované v nìkterých pøípadech na vnitøních stranách zdìných títù. A na závìr jetì nìkolik slov k vyhodnocování starích zamìøení a stavebních plánù. Zde je tøeba postupovat kriticky, èasto se toti setkáváme s tím, e si stavitelé patrnì s vìdomím, e poslední slovo má stejnì nakonec tesaø, situaci podstatnì zjednoduili, vynechali nìkteré dùleité prvky nebo jednodue do plánu zakreslili ten nejbìnìjí typ stojaté èi leaté stolice.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Technologie konzervace a povrchových úprav. Ing.arch. Jan Bárta - AQUA Následující struèný pøíspìvek si klade za cíl informovat o monostech, které v souèasné dobì jsou k dispozici pro záchranu a ochranu povrchù klasických stavebních materiálù. V pøíspìvku se pouívají zejména pojmy konzervace - jako souhrnný název pro pøístup k oetøení materiálù, preferující jednoznaènì jejich zachování a oetøení, zásah smìøuje k prodlouení jejich ivotnosti. Dalí pojem je konsolidace - je formou konzervace, tento typ oetøení vede ke zpevnìní materiálu, snahou je navrátit materiálu alespoò èásteènì jeho pùvodní fyzikální vlastnosti, zejména pevnost. Aplikuje se zpravidla jen v místech, kde je znaèné rozruení povrchu materiálu. Pouívají se k ní chemické prostøedky s vìtím zpevòujícím efektem a také o vyích koncentracích. U pøedmìtù, které budou umístìny v interieru ( napø. skulptury apod.), nebo budou po zpevnìní dále pøedmìtem restaurátorského zásahu, se doporuèuje vyuít prostøedkù bez hydrofobních úèinkù (hydrofilních), existuje rovnì øada moností èásteèné hydrofobizace ji pøi zpevòování. K dosaení vyího stupnì konsolidace se pøedevím u meních artefaktù nìkdy pouívá i napoutìní pøi sníeném tlaku, tzv. vakuové napoutìní. Hydrofobizace - je ochranou proti neádoucím úèinkùm srákové vody, kyselých deù a následnì vodorozpustných solí a mrazu. Pouité materiály musí být paropropustné a mít dalí vlastnosti - podrobnìji je uvedeno níe. V pøíspìvku vycházím ze svých dlouholetých zkueností s konzervací památek a z praktických poznatkù, rovnì samozøejmì i negativních, získaných pøi aplikaci øady konzervaèních materiálù, tuzemských i dováených. Hlavním objektem popisovaných konzervaèních postupù jsou porézní sedimentární horniny jako stavební a sochaøské materiály, dále neporézní horniny uhlièitanové i vyvøeliny, omítky a malty, umìlý kámen a omítky na cementové bázi a rovnì pálené materiály. Samostatnì bych se rád zmínil i o povrchových barevných úpravách, zejména o tzv. klasických metodách, zejména o vápenných a modifikovaných nátìrových hmotách. Na závìr se pak pokusím o struèný výèet nìkterých skupin a typù soudobých materiálù, které jsou ke konzervaci nabízeny s tím, e bych chtìl upozornit na jejich vhodnost nebo naopak nevhodnost jejich pouívání. Obecnì je mono øíci, e proces rozruování stavebních materiálù vlivem povìtrnosti souvisí pøevánì s pøítomností vody (rozpoutìní, migrace solí, agresivní pùsobení kodlivin z ovzduí, rùst organizmù, pøemìna vody v led, hydratace a rekrystalizace solí aj.). Kromì kyselých deù je zdrojem negativních vlivù vody i kondenzace vzduné vlhkosti, vlhkost vzlínající z terénu a vechny dalí moné zpùsoby zamáèení. Dá se tedy s jistou nadsázkou øíci, e snaha o zpomalení stárnutí a destrukce je odedávna snahou zabránit pøedevím vodì v pronikání do povrchových vrstev materiálù staveb a skulptur. Ji od starovìku se k tomuto úèelu pouívaly konzervaèní prostøedky a pøírodní nebo syntetické. Postupnì je doloeno pouití rùzných materiálù, jako vysýchavý olej, ferme, elak, vosk, pozdìji pak vodní sklo, fluáty, vápenná vody, hydroxid barnatý, akryláty, epoxidy, polyvinilacetát, polyvinilalkohol, izokyanáty a koneènì pak organokøemièité slouèeniny. Sortiment tìchto prostøedkù se v prùbìhu staletí mìnil, øada z nich byla buï velmi brzy, nìkteré ale a po dlouhodobém pouívání shledány jako kodlivé. Negativní pùsobení nìkterých ve své dobì módních konzervaèních prostøedkù skuteènì vedlo a ke znièení artefaktu, oetøeného v dobré víøe ve vemocnost chemie (jako pøíklad lze uvést rozruování pískovce solemi, vnesenými do materiálu pouitím Lukofobu pøi restaurování románského portálu kostela v Tøebíèi). Z nezdaru je nutno vyvodit dùsledky, nevhodný materiál napøítì vylouèit a kadý konzervaèní zásah dùkladnì pøedem zváit. Nedomnívám se vak, e je správné pøejít do opaèného extrému a vylouèit principiálnì monost jakékoliv konzervace, jak se to nìkdy z obavy nebo snad malé informovanosti nìkdy dìje. Na tomto místì je nutno rovnì zdùraznit, e ádný konzervaèní prostøedek není tak univerzální, aby mohl být aplikován na vechny materiály. Kadý, pøedevím památkový objekt je nejen svým materiálem, historií, ale i okolními vlivy natolik unikátní, e je nutno pro nìj vdy zvolit nejvhodnìjí technologický po-
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
stup, vycházející z prùzkumu, provedeného v potøebném rozsahu a kvalitì. Nezbytné je rovnì vdy ovìøení návrhu zkoukami, provedenými na objektu a jejich objektivním vyhodnocením. Vechny nabídky výrobcù, obsahující univerzální prostøedky, je tøeba hodnotit s jistou dávkou podezøení. V pováleèných létech je mono sledovat rychlý rùst zájmu technologù o hledání pøíèin koroze památek, souèasnì i o analýzu pøíèin selhání nìkterých v minulosti pouitých prostøedkù a koneènì o hledání a dlouhodobé zkouení stále vhodnìjích a pro oetøované artefakty co nejcitlivìjí zpùsoby konzervace. Hlavní zásadou konzervaèní praxe by mìlo být, e objekt musí být úèinnì chránìn, ani se podstatnì zmìní jeho vzhled a estetické pùsobení. Jedním z výsledkù práce mezinárodních týmù byly zásady, publikované v edesátých létech organizací UNESCO - RILEM v následujících deseti bodech : 1.
Konzervace by mìla mít dlouhodobý úèinek a mìla by být snadno aplikovatelná a chemicky dostupná.
2.
Pøi konzervaci by nemìlo dojít ke zmìnì vzhledu, zabarvení a charakteru upravovaného materiálu.
3.
Stupeò zpevnìní by nemìl pøevýit pevnost pùvodního materiálu.
4.
Difusní odpor by se nemìl zvýit a nemìla by se omezit prùvzdunost - dýchání kamene.
5.
Konzervaèní prostøedky by mìly být kapaliny s nízkou viskozitou.
6.
Aktivní látky by mìly být pro usnadnìní penetrace v monomerní, nízkomolekulární formì.
7.
Mìly by to být pravé roztoky, ne disperze nebo emulze, které se pøi penetraci porézními materiály mohou rozdìlit jako pøi filtraci.
8.
Mìly by dobøe smáèet povrch a spojovat se s vlhkostí v materiálu a mìly by mít podobnou chemickou strukturu jako upravovaný materiál.
9.
Vytváøení pevné hmoty s konzervaèními vlastnostmi musí probíhat rovnomìrnì, bez tepelných a objemových zmìn a bez vzniku vedlejích kodlivých produktù, konzervaèní látka se musí vylouèit uvnitø porézního materiálu (nesmí tvoøit krustu) a musí mít podobné objemové zmìny s teplotou.
10.
Konzervaèní sloka by mìla být z upravovaného materiálu odstranitelná.
Z výètu uvedených nárokù je patrné, jak tìko jsou splnitelné. Je nutné konstatovat, e v souèasné dobì jim ádný konzervaèní prostøedek nevyhovuje. Nicménì doly mezinárodní týmy ji pøed cca 30 léty k závìru, e z dnes dostupných moderních materiálù je správná orientace na organokøemièitany, tj. látky svojí podstatou minerální, hydrofobní typy s organickou vazbou. Tyto typy byly vùbec poprvé na svìtì vyvinuty a vyzkoueny u nás, v tehdejí ÈSAV. Protoe se osvìdèily, jsou dnes vyrábìny v rùzných modifikacích na celém svìtì a pokud jsou správnì uívány, nejsou známy ádné negativní výsledky jejich aplikací. Jejich pouití má vak i svá omezení. Hydrofobní typy není vhodné pouívat v silnì zamokøených, pøípadnì zasolených partiích objektu. Odpuzují vodu, nemají vak oleofobní vlastnosti, jako antigrafitti tedy nemohou fungovat samy o sobì, jsou ale souèástí øady systémù pro ochranu proti sprejùm. Hydrofobní oetøení povrchù bylo povaováno donedávna za nereverzibilní zásah. S pomocí vhodnì upravené biotechnologie se firmì AQUA, produkující prostøedky øady POROSIL, podaøilo u svých výrobkù vyøeit zpùsob odstraòování hydrofobního efektu. Tím zmizela v podstatì poslední námitka proti uívání organokøemièitanù. Nìkteré pøíklady konkrétního uití organokøemièitanù nebo jejich kombinací napø. s vápennou vodou v naí památkové praxi v létech1960 - 1996 podle materiálù a akcí, realizovaných s úèastí autora. Køemenné pískovce z lokalit Mené u Bechynì, Hoøic, Boanova, Vyehoøovic, Nehvizd, Horuan, Libné aj. a arkozy napø. z Kamenných ehrovic, Nuèic, Trutnova byly s pomocí organokøemièitých prostøedkù bez problémù konzervovány s dlouholetou (dosud 26 letou) úèinností. Ve vlastnostech a sloení pískovcù a arkoz jsou ovem rozdíly, co znamená, e i úèinnost konzervace je rùzná. Odolnost, mìøená poètem síranových cyklù-síranový test je pokládán za nejdrastiètìjí zkouku - se konzervací zvyuje a 35x.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Realizace : Katedrála sv. Víta, kostel sv. Bartolomìje v Plzni, Týnský chrám., Kalcitové pískovce (písèité vápence) napø. z lokalit Mezholezy u Kutné Hory, Øeka (godulský - tìínské pískovce) nebo rakouské skeletové vápence je mono konzolidovat vápennou vodou. Její nevýhoda spoèívá pøedevím v nízké koncentraci aktivní sloky, tj. hydroxidu vápenatého 0,18% a v nutnosti napoutìní 30 a 50x opakovat. Z tìchto dùvodù je lépe pouít organokøemièité konzolidaèní a hydrofobizaèní prostøedky, aplikované jako zpevòující i hydrofobizující materiály. Dalím dùvodem je to, e pøidáním uhlièitanu vápenatého se zvyuje ochota materiálu vytváøet reakcí s kyselými deti sádrovcové krusty. Odolnost písèitých vápencù vùèi vlivùm povìtrnosti, mìøená síranovými cykly, vzrostla po konzervaci organokøemièitany a 20x. Podobné zkuenosti máme i s porézními vápenci, resp. s jejich zvìtralými povrchy ( napø. slivenecký mramor apod). Realizace: Hrobka Raspenava, sochy Opava. U vápencù, mramorù, pøípadnì i travertinù s minimální pórovitostí je konzervace nutná jen na povrchu a má pøedevím zpevnit a zprùhlednit povrchovou vrstvièku, tím i oivit pùvodní zabarvení materiálu, které bylo zkøídovatìním narueno a hydrofobizací chránit povrch karbonátové horniny proti kyselému deti a chemicky agresivním chemikáliím rozputìným ve vodì. Jako konzervaèní prostøedky se osvìdèily vysoce hydrofobní organokøemièité oligoméry. Realizace : portál bývalé lékárny na Staromìstském nám, náhrobky na novém idovském høbitovì v Praze, hotel Jalta v Praze. Opuka : Pøíznaèné pro opuku ze vech lokalit, tj. z Pøední Kopaniny, Pøibylova i ze zaniklých lomù je vrstevnatá textura, obsah kalcitu a pøi nasákavosti srovnatelné s pískovci velké mnoství velmi úzkých pórù. Na tomto místì pøipomínám, e velikost a distribuce pórù v materiálech jsou hodnoty zásadního významu - týká se pøírodních materiálù i umìlých, napø. cihel apod. Zmìøené hodnoty umoní stanovit napø. rychlost pronikání vody do materiálu i rychlost vysychání, odhadnout pùsobení solí i stanovit zpùsob konzervace . Vzhledem k finanèní nároènosti pórozimetrických mìøení není tato hodnota èasto známa, nìkdy je mono vyuít archivovaných výsledkù starích mìøení. Vzhledem k poréznímu systému opuky nepronikají konzervaèní prostøedky rychle a hluboko a v potøebném mnoství do její hmoty. Oetøení opuky proto vyaduje zvlátní peèlivost, aby nevznikaly nadmìrnì zpevnìné povrchové vrstvièky, pøíp. aby se nevytvoøil neádoucí lesk. Konzervaèní prostøedky úspìnì pouíváme pro napoutìní opukových pláù budov tj. v exterieru. Problematická je vak konzervace opuk ve sklepních místnostech, kde souèasnì dochází k náhlým velkým zmìnám teploty a vlhkosti (napø. pøi pøemìnì sklepù na vinárny). V tìchto pøípadech není úspìnost konzervace jak organokøemièitými tak i jinými prostøedky zaruèena. Realizace : Týnský chrám, dùm U zvonu, Hladová zeï, románská rotunda v Pøední Kopaninì, románské sklepy v Praze. uly a dalí vyvøelé horniny : U starých ulových obkladù bývá problémem, e po vyèistìní, vìtinou tryskáním, a naputìní vhodnou koncentrací organokøemièitých prostøedkù nebývá povrch barevnì homogenní, obsahuje nepravidelnì ohranièené plochy. Proto je èasto nutno jej barevnì sjednotit pøídavkem malého mnoství barevných pigmentù do konzervaèního prostøedku. Bez velkých problémù je moné konzervovat pomocí organokøemièitých prostøedkù obklady z bøidlice, ryolitu, tufù a trachytu. Praxe prokázala, e problémy nepøináí konzervace brouených, pískovaných a jiných hrubích povrchù. Samostatnou kapitolou je povrchová úprava ulových povrchù letìných, u nich hrozí nebezpeèí sníení lesku. Natìstí zde není vìtinou konzervace nutná, takové povrchy jsou samy o sobì dostateènì odolné.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Realizace : kamenný most v Písku, nábøení zdi v Praze 5, fasáda magistrátu hl. m. Prahy. Bìné typy vápenocementových omítek, tvrdé cementové omítky, sanaèní cementové nebo èistì vápenné s pórovitostí a 50% lze konzervovat pomocí rozpoutìdlových nebo vodných organokøemièitých prostøedkù. Toté platí i pro doplòky nebo objekty z umìlého kamene, tzv. teracca. Pøi hydrofobizaci starých tvrdých omítek je nutné upravit koncentraci konzervaèního organokøemièitého nebo jiného prostøedku na dostaèující, ale co nejnií, aby plá budovy se nestal lesklým v urèitém úhlu pohledu nebo aby nevynikly pùvodní barevné nedostatky. Realizace : IB Senováné nám., Státní tiskárna cenin, øada obytných a úøedních budov. Pro záchranu a restaurování restaurování historických vápenných omítek, pøi nìm je nezbytné v maximálním rozsahu zachovat dochované zbytky pùvodních omítek, jsme vyvinuli kombinovanou metodu strukturálního zpevòování s vyuitím vlastností vápenné vody s následnou konzolidací organokøemièitany. Provádí se následná aplikace organokøemièitanu hydrofilního typu na plochy , pøed tím prosycené opakovaným naputìním vápennou vodou. Pøi dodrení pøedepsaného postupu se dosahuje vynikajících výsledkù a znaèného zpevnìní s tím, e lze k dalímu postupu po zpevnìní pouít v podstatì jakoukoliv klasickou i moderní technologii. Realizace : vì hradu Frýdlant, vì hradu i kostela v Romberku. Organokøemièitany lze vyuít jako pojivo pøi povrchové lazurní nebo i krycí barevné úpravì, kdy s pouitím svìtlostálých anorganických pigmentù se dosahují trvanlivé povrchy, jejich stupeò køivosti je regulovatelný i bìhem zpracování pøi zachování paropropustnosti. Tomuto poadavku vyhovují jen barevné systémy minerální, které rovnì respektují barevnost a strukturu podkladu. Popsaná technologie byla s úspìchem vyzkouena i k neutrální retui ploch nových doplòkù na transferech i restaurovaných nástìnných malbách. Realizace : zámek Zákupy, kostel Malonty, letohrádek Lemberk. S pomocí barevných past lze omítky také probarvovat ve hmotì. Je nutno pouívat pasty, neobsahující pojivo, nevhodné jsou proto napø. tzv. plnotóny, urèené k tónování emulzních fasádních barev. Realizace : Ve hmotì tónované malty a omítky se uplatnily na Bezdìzu, Frýdlantu, Pálfyho a Vrtbovské zahradì, Lipnici. Pro konzervaci cihel, krytiny, dladic, keramiky i jiných pálených materiálù se osvìdèily organokøemièité prostøedky, pro staré materiály v organických rozpoutìdlech, pro nové materiály vodné emulze. Oba tyto systémy zaruèují dlouholetou nepropustnost pro kapalnou vodu a pøitom neporuenou difusi vodní páry obìma smìry, co je základním poadavkem pro konzervaci porézních materiálù. Realizace : Hradby Vyehrad, pilberk, dlaby Frýdlant, dlaby v Karolinu, zkouka v Plasích, vázy v Tróji. U korun hradebních zdí, ruin, na øímsách, parapetech a partiích objektù, které jsou zvlátì vystaveny nepøíznivým vlivùm povìtrnosti, se osvìdèily organokøemièité vysoce hydrofobní prostøedky o vyích koncentracích, které zabrání pronikání vody do hmoty zdiva. Na naputìných povrích se vytvoøí tzv. neviditelné oplechování. Tato monost je dùleitá tam, kde nemùeme z estetických dùvodù pouít bìné oplechování. Tuto technologii doporuèujeme také pro izolaci kaen, pokud nebude vystavena vysokému hyrostatickému tlaku . Realizace : zøíceniny Lichnice, Lipnice, Libuina lázeò na Vyehradì, Bezdìz. Pøíkladem komplexního uplatnìní technologií, které pouíváme a dlouholetou praxí máme ovìøené, je obnova fasád zámku v Zákupech. Akce podle projektu arch. Girsy byla zahájena v roce 1994 a bude pravdìpodobnì dokonèena v roce 1998. Zde byly pouity výhradnì technologické postupy a materiály
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
z tuzemské produkce firmy AQUA Praha - organokøemièité konzolidaèní a hydrofobizaèní konzervaèní prostøedky, doplòky umìlým kamenem a zejména ve znaèném rozsahu lazurní barevné systémy na omítky a kamenné i cihelné konstrukce, balustrády atd. K tónování byly pouity kombinace vápenných technologií s lazurováním pigmenty, pojenými oragnokøemièitany ( na kámen ) a silnì zøedìnými emulzemi ( na omítce ). Závìreèné poznámky k aplikacím konzervaèních prostøedkù : Jako kadý sloitìjí systém vyaduje aplikace organokøemièitých konzervantù absolutní dodrování technologické káznì. K tomu patøí i takové zdánlivì samozøejmé vìci, jako je dùkladné ètení návodù výrobce, nebo odmítnutí provádìt konzervaci bez dodrení nutné technologické pøestávky. Pokud dojde k poruení technologických postupù, témìø vdy se to projeví velmi nepøíjemnì - aplikace na vlhký nebo na nevyzrálý silikátový povrch vede k vytvoøení výkvìtù, nedbalé provedení hydrofobizace zpùsobí vytvoøení tmavých poteklých míst, pøíp. nestejnou nasákavost pøi deti. Známe i pøípad, kdy naprosto lajdáckým pøístupem dolo k zámìnì hydrofilního zpevòovacího prostøedku za hydrofobní, následkem toho vznikly obtíe pøi lazurování finální barevné úpravy. Viník, jako je to v podobných pøípadech obvyklé, svádìl vinu na projekt, pouité materiály atd., ovem odbornou expertizou lze vìtinou podobné pøípady jednoznaènì prokázat. Mimoøádnì peèlivý pøístup, provedení øady zkouek a svìøení aplikace zkueným lidem vyadují vechny pøípady barvení, resp. tónování prostøedkù. Je známo, e pøi lazurování se opakované nátìry sèítají, vznikají skvrny nebo svislé pásy apod. Dalí nebezpeèí se skrývá v nesprávném pouívání zejména novodobých hmot, resp. s jejich pouitím k jinému úèelu, ne byly vyrobeny, se kterým se rovnì setkáváme - vidìl jsem pouití napoutìcích alkalických roztokù, urèených k sanaci betonu, pro konzervaci pískovce, pojení umìlého pískovce pro opravy a doplòování cementovým tmelem pro lepení obkladaèek, vyplòování spár pískovcových prvkù na madle balustrády hmotou z èistého sokratu a jemného køemièitého písku apod. Soustavná technologická kontrola pøi realizacích je èasovì nároèná, pokud ale práce provádìjí nezkuení a neprovìøení pracovníci (firmy), je naprosto nezbytná. Z uvedených dùvodù doporuèuji vybírat jen takové dodavatele, kteøí mají potøebné zkuenosti a kredit a o kterých víme, e za svoji práci plnì odpovídají. Na závìr bych chtìl znovu dùraznì varovat pøed pouíváním vech prostøedkù, deklarovaných jako univerzální - vdy nakonec dojde k aplikaci na nevhodný materiál a ke zpùsobení kod, které jsou nìkdy i nenapravitelné. K oetøení památek je nezbytné pouívat jen pøesnì urèené a rovnì praxí ovìøené technologie. Struèné porovnání konzervaèních materiálù, v praxi u nás pouívaných ve stavebnictví a restaurování památek. Akryláty ( Veropal KP 709, z cizích napø. Paraloid B 72 ) Organické pryskyøice s vysokou molekulární hmotností Pøednosti: dobré konsolidaèní vlastnosti, odolnost proti povìtrnosti a mikroorganismùm, tepelná odolnost do 85 oC, dobré optické vlastnosti, jsou houevnaté a pevné. Nevýhody: jedná se o polymery s vysokou molekulovou hmotností, s vyí viskozitou i zøedìných roztokù. Nízká penetraèní schopnost, zpìtná migrace aktivní sloky k povrchu pøi vysýchání rozpoutìdla nebo vody, fyzikální vazba k podkladu, tedy ménì pevná ne chemická, nebezpeèí tvorby filmu na povrchu, znepropustnìní pórového systému podkladu, film bobtná pøi styku s organickými rozpoutìdly, degradace i zesíování polymeru UV záøením, objemové zmìny s teplotou o øád vyí ne silikátové a karbonátové horniny, ztmavují barevný odstín podkladu. Pro aplikaci na kámen v exterieru jsou zcela nevhodné.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Srovnatelné vlastnosti mají i vodné disperze nìkterých tìchto pryskyøic. Lze pøipustit pouití disperzí v malé koncentraci jako pøídavek do tvárných hmot k doplòování a tmelení, jako materiál pro povrchovou konsolidaci je nutno je vylouèit. Epoxidy (napø. tuzemské výrobky øady Epoxy, výrobek Chemických závodù Sokolov) Organické pryskyøice vytvrzující se adièním zpùsobem Pøednosti: výborné mechanické vlastnosti, výborná adheze k mnoha materiálùm, nìkolikanásobnì zvyují pevnost v tlaku a ohybu, odolné proti alkáliím, kyselinám a jiným chemicky agresivním látkám, k polymeraci dochází adièním zpùsobem, molekula se zvìtuje uvnitø materiálu, take se zmenuje nebezpeèí zpìtné migrace pøi vysýchání rozpoutìdla, nedochází k objemovým zmìnám. Nevýhody: vyí viskozita i u zøedìnìjích roztokù, avak nií ne u akrylátù, nízká penetraèní schopnost, tvorba filmù na povrchu a znepropustnìní pórového systému podkladu, difusní odpor se zvìtuje a o 70 %, fyzikální vazba k podkladu, barevná nestabilita pøi pùsobení UV záøení, vytvrzená pryskyøice je nerozpustná, vlhkost v podkladu omezuje prùbìh polymerace i adhezi, stejnì jako nízká teplota. Jsou vhodné (po úpravì viskozity a naplnìní napø. èistým SiO2 ) k lepení trhlin v kameni, ve vysokém zøedìní se pouívají zejména pro vakuové zpevòování zcela destruovaných kamenných blokù. Tyto pryskyøice se rovnì v øadì pøípadù osvìdèily jako pojivo pøi pøípravì umìlého kamene. Silanoláty (u nás napø. Lukofob). Organokøemièité pryskyøice, vytvrzující se reakcí se vzduným oxidem uhlièitým Pøednosti: rozpustné ve vodì, nízká cena. Nevýhody: nemají zpevòující efekt, pouze hydrofobizaèní. Pøi reakci se vzduným oxidem uhlièitým se uvolòují alkalické, ve vodì rozpustné sole draselné nebo sodné, tvoøící na povrchu støíbøitì bìlavý výkvìt, ivotnost hydrofobního efektu je relativnì nízká. Na pískovci vytváøí tyto hygroskopické sole skvrny, reagující na vzdunou vlhkost a vytváøející negativní vzhled, nazývaný plaèící kámen. Tyto výrobky jsou vhodné pro hydrofobizeci omítek na bìných stavbách, pro pouití v památkové péèi a zejména k oetøení kamene je nelze doporuèit. Silikonové pryskyøice (napø. Pluviol, Lotexan, Wacker 190, Lukofob L) Organokøemièité pryskyøice vytvrzující se kondenzaèním zpùsobem Pøednosti: k vytvrzení dojde po vyschnutí vody nebo rozpoutìdla i za normální teploty, pøi polymeraci se uvnitø materiálu zvìtuje molekula, take nedochází ke zpìtné migraci, dobrá odolnost proti UV záøení, dobrý hydrofobizaèní efekt, nií cena. Nevýhody: nízký zpevòující efekt, nedochází k chemické vazbì s podkladem, vyí viskozita, a proto i nií penetraèní schopnost, mohou se tvoøit filmy, které zvìtují difusní odpor, nií ivotnost hydrofobizaèního efektu. Organokøemièité estery (Wacker Steinfestiger OH, tuzemské výrobky øady Porosil,) Monomerní slouèeniny vytvrzující se kondenzaèním zpùsobem. Pøednosti: a)
Anorganická køemièitá kostra, obdobná jako v køemenu a silikátech, zaruèuje odolnost a dlouholetou ivotnost jak proti povìtrnostním vlivùm, tak i kyselým exhalacím.
b)
Pøi tvorbì køemièitého gelu dochází k chemické vazbì se silikátovým podkladem, která je daleko pevnìjí ne vazba fyzikální napø. pøi pouití organických plastù. Tím se vylouèí i zpìtná migrace aktivních látek k povrchu pøi vysýchání rozpoutìdel nebo vody. Pøi chemické reakci se uvolòuje nekodný alkohol, který vytìká, pøitom nedochází k objemovým zmìnám.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
c)
Výjimeèné hydrofobní vlastnosti silikonù odstraòují vzlínavost vody a vodných roztokù solí v kapilárním systému. Vzhledem k tomu, e témìø vechny korozní procesy jsou podmínìny pøítomností vody, omezuje se tak i jejich prùbìh. Souèasnì se sníí adheze tuhých exhalátù k povrchu hydrofobizovaných materiálù, take se snáze smývají detìm a vykazují tzv. samoèisticí efekt.
d)
Nízká viskozita prostøedkù a monomerní nebo nízkomolekulární forma aktivních sloek umoòují maximální hloubku a rychlou penetraci do porézního materiálu. Po odpaøení rozpoutìdel zùstává pórový systém volný, nezaplnìný, difusní odpor se zvýí maximálnì o 15%, take je zachována prodynost pro vodní páru.
e)
Konzervací se nemìní vzhled, zabarvení ani charakter upravovaného materiálu, dojde pouze k oivení barevných tónù, co nebývá na závadu. Prodluuje se úèinek pøípadnì pouitých biocidních prostøedkù.
Nevýhody: ponìkud nií zpevòující úèinek ne u epoxidù a akrylátù, co u øady aplikací na památkových objektech je spíe výhodou. Silikonové elastomery (POROSIL VV a VV plus) Organokøemièité polymery s vysokou molekulární hmotností vytvrzující se kondenzaèním zpùsobem Pøednosti: vysoký a dlouholetý hydrofobizaèní úèinek, odolnost proti povìtrnostním vlivùm a chemick agresivním látkám, odolné proti UV záøení, chemicky se vái na silikátové horniny, pøi polymeraci zvìtují molekulu uvnitø materiálu, take se zmenuje nebezpeèí zpìtné migrace pøi vysýchání rozpoutìdla. Povrchové úpravy jsou prodyné pro vodní páru. S pouitím vyí koncentrace lze dosáhnout absolutní nepropustnosti pro kapalnou vodu (tzv. neviditelné oplechování). Nevýhody: nemají zpevòující úèinek, nìkdy mohou ztmavit barevný odstín podkladu, co se dá regulovat pouitou koncentrací Pokud nìkdo z pøítomných bude mít zájem o podrobnìjí informace, zejména o monostech získání konsolidaèních prostøedkù a konzultace o jejich pouití, je mono informovat se u mne v prùbìhu semináøe.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Sanace historických døevìných konstrukcí Ing. Otakar Koudelka, CSc. PYRUS BRNO Firma PYRUS Brno, s.r.o. je pøedstavitelem v Èeské republice dosud velmi ojedinìlé stavební profese. Zabývá se ochranou a sanací døevìných stavebních konstrukcí i stavebních èástí s tím souvisejících vùèi pùsobení biotických èinitelù. Biotickými èiniteli rozumíme pøedevím døevokazné houby a døevokazný hmyz. Tato profese pøed r.1989 v ÈR prakticky neexistovala. Vznikla teprve na bázi profesního propojení klasických stavebních profesí se znalostmi pracovníkù ve vìdeckém výzkumu zejména pracovi lesnické fakulty VZ a pracovi výzkumných ústavù døevaøských, kteøí zohlednili své poznatky døevokazného hmyzu. Takto byla vytvoøena nová plnì hodnotná stavební profese biosanaèního inenýrství, vycházející ze základní teze, e stavba, tak jak je komponována z jednotlivých materiálù a jednotlivými pracovními postupy, není nemìnnou, mrtvou strukturou, ale naopak velmi sloitou symbiotickou strukturou s promìnnými vlastnostmi jednotlivých èástí, která je domovem mnoha desítek biotických organismù, poèínaje bakteriemi a plísnìmi a konèe drobnými ivoèichy. Pyrus Brno se zabývá pøedevím døevìnými konstrukcemi. Metody jejich sanace a ochrany jsou kombinací mechanických výkonù a chemických zásahù. Toto spojení, je-li kombinováno promylenì a obezøetnì, s ohledem na charakter konstrukce, na vlhkostní pomìry stavby jako celku, vlhkostní parametry a absorpèní a adhezívní vlastnosti døeva, druh, mutace, stáøí a intenzitu pøísluné kultury døevokazných biotických èinitelù, mùe jako výsledek vést k dosaení velmi efektivní a ekonomické metody sanace, etrné z hlediska zájmù památkové ochrany, jako i ochrany ivotního prostøedí obecnì. Døevìné stavební konstrukce jsou (pomineme-li poár) nejvíce naruovány døevokaznými èiniteli. Jsou to døevokazné houby zpùsobující destrukèní hnilobu a døevokazný hmyz, jeho larvy se iví døevní hmotou a vytváøejí chodbièky. Problematika døevokazných kùdcù je velice iroká a já, vzhledem k èasovému omezení referátu, se nechci tímto zabývat. Sanací historických døevìných stavebních konstrukcí rozumíme veobecnì: 1. materiálu 2.
obnovení statických funkcí jednotlivých prvkù se snahou o co nejvìtí podíl stávajícího døevního vytvoøení podmínek pro dlouhodobou ochranu døeva vùèi døevokazným èinitelùm
ad 1) Obnovení statických funkcí jednotlivých prvkù konstrukce lze provést: o
u prvkù èásteènì oslabených (cca do 1/3) formou zesílení profilu napø. pøíloky
o u prvkù oslabených více ne 1/3 profilu formou výmìny prvku nebo jeho èásti. Výmìnu lze provést jak z nového døeva (hranìné øezivo, popø. tesané), nebo lze pouít sekundárního materiálu z jiné historické døevìné konstrukce. Je nutné, aby nové prvky mìly stejné dimenze jako pùvodní Tuto technologii nabízí firma PYRUS BRNO u zvlátì cenných historických konstrukcí. Pøíkladem je sanace krovové konstrukce døevìného kostelíka v Maríkovì u Velkých Losin. Sekundární materiál (ruènì tesané trámy) získáváme ze starých staveb urèených k demolicím (krovy, trámkové a povalové stropy, stodoly apod.). Problém je v dimenzích (rozmìrech) jednotlivých profilù proto, e se snaíme o zachování pùvodních dimenzí sanovaných prvkù. Nae firma koupila vloni velký stavební dvùr s moností rozsáhlých skládek právì pro sekundární døevìný materiál. Dùvodù, které nás pøivedly k sanaci sekundárním materiálem, je nìkolik. Pøednì to není nic nového pod slunce, protoe máme monost pøi kadodenní naí èinnosti na historických døevìných konstrukcích se setkávat s konkrétními pøípady, e ji nai pøedkové pouívaly v dávné minulosti k opravám sekundární materiál (i napø. èásteènì ohoøelé trámy z poárem znièeného objektu). Dalí dùvod je ten, e staré ruènì tesané trámy jsou kvalitnìjí ne dnení katrované. A v neposlední øadì je to samozøejmì dùvod památkové péèe.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
ad 2.) Po statickém zajitìní konstrukce je nutné vytvoøit takové podmínky, aby døevìná konstrukce zùstala v neporueném stavu co nejdéle zajistit jí maximální ivotnost. Jde pøedevím o dalí moné íøení døevokazù. Ochrana døevìných konstrukcí je jednak konstrukèní a pokud tato není moná, tak chemická. Konstrukèní ochrana døeva proti døevokazným kùdcùm je zajitìna tam, kde bude døevo trvale v prostøedí, které nedovolí, aby se zvýila jeho vnitøní objemová vlhkost nad 10% a bylo zajitìno trvalé proudìní vzduchu minimálnì ze tøí starn profilu. Zvyování vlhkosti døeva ve stavebních konstrukcích se dìje buï pøímým kontaktem døeva s vodou, nebo zvýením atmosférické vlhkosti. K pøímému kontaktu døeva s vodou ve stavbách dochází pøi zatékání srákové vody pøes støení plá nebo pøi stavebních poruchách (napø. Prasklé vodovodní nebo kanalizaèní potrubí, odkapávající radiátor apod.). U lidových roubených staveb je také problém spodní vlhkosti, co má za následek mnohdy kritický stav právì spodních roubených trámù, které zvlátì v období jarního tání jsou vystavovány zvýené vlhkosti. Ke zvýení atmosférické vlhkosti dochází v prostøedí s vlhkým provozem (napø. koupelny, prádelny, kuchynì apod.), nebo v období deù (na krovech). Dále se zvyuje atmosférická vlhkost v dlouhodobì nevìtraném prostøedí napø. kostely, nebo typické víkendové chalupy, kam se jezdí jednou za èas. Chemická ochrana døeva se dìlí na represivní a preventivní. Represivní chemická sanace spoèívá v okamitém znièení døevokazného kùdce. Preventivní chemická ochrana má za úkol dlouhodobì chránit døevo pøed napadením døevokazy. Preventivní chemická ochrana se pouívá jen tam, kde nelze celoroènì zajistit konstrukèní ochranu. Zjednoduenì øeèeno vude tam, kde se kadodennì nebydlí (netopí a nevìtrá). Døevo je nejcitlivìjí stavební materiál, který se okamitì pøizpùsobuje svému okolnímu prostøedí. Snad kadý z nás se potýkal s èervotoèem ve starém nábytku. Dùvod napadení je ve vech pøípadech stejný pokud je døevìný nábytek v místnosti, kde se bydlí, je ve v poøádku. Jakmile se v místnosti pøestane bydlet (typický pøíklad opìt víkendové chalupy), nebo stará skøíò je uloena na pùdu, témìø vdy se zaènou po èase objevovat chodbièky s èerstvými pilinami. Døevo natáhne vlhkost z okolního prostøedí (zvýená vzduná vlhkost), zvýí se jeho vnitøní objemová vlhkost nad 10% a tím vznikly ideální podmínky pro døevokazný hmyz. Sanace historických døevìných konstrukcí je v praxi velmi odborná èinnost, která se skládá: 1.
První povechná prohlídka
2.
Zhotovení dokumentace zkreslení stávajícího stavu døevìné konstrukce
3.
Podrobný stavebnì-technický prùzkum
4.
Mykologický, entomologický a popø. dendrochronologický prùzkum
5.
Vypracování SANAÈNÍHO PROJEKU
6.
Realizace sanace
7.
Zpracování výkresu skuteènì provedené sanace a vypsání pøedávacích protokolù Vechny tyto èinnosti jsou provázané a je velice uiteèné, kdy je provádí stejná firma. Jen tehdy mùe existovat tzv. zpìtná vazba, kdy na konkrétním pøípadì spolupracuje statik s mistrem tesaøským, mykolog s chemikem a celá firma vystupuje jako partner vùèi investorovi a ústavu památkové péèe. Úkol je jednoduchý zachránit co nejvìtí procento pùvodního døevìného materiálu pøi zajitìní jeho statických funkcí a zajistit jeho dlouhou ivotnost!
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Specifiènost oprav døevìných konstrukcí a jejich pøíprava Petr Rùièka - tesaø Byl jsem poádán, abych zobecnil své zkuenosti z obnovy historických døevìných konstrukcí. Zajímám se sice o velké solitérní krovy, ale myslím, e nìkteré skuteènosti lze aplikovat i na mení stavby vesnického typu. Jeliko se velmi èasto setkávám tím, e historické krovy jsou ponejvíce pokozené, a ji ve smyslu historické autenticity èi jejich ivotnosti, souèasnými neodbornými opravami, rozhodl jsem se pojednat ve svém pøíspìvku o tom, jak by se této zhoubné èinnosti - dobré práce neschopných a nezodpovìdných lidí dalo zamezit, nebo jak ji alespoò usmìròovat k lepímu výsledku. Je bohuel faktem - a platí to i o ostatních stavebních øemeslech -, e neznalý investor, a èasto i èlovìk vykonávající stavební dozor, nemající osobní zkuenost s monostmi daného øemesla, rozhoduje o zpùsobu a úrovni oprav pod diktátem ziskuchtivých a nekvalifikovaných øemeslníkù. Zvlátì pak je tomu u vìcí skrytých, které nejsou bìnì vidìt, a je proto necitliví nebo hloupí lidé povaují za nedùleité. V prismatu takového nazírání jsou tak bezostynì devastovány nenahraditelné unikáty. Je bìnou praxí, e i opravy i velmi cenných artefaktù jsou øeeny tzv. za pochodu a je ponecháno víceménì na libovùli - èi monostech provádìjící firmy - jak danou opravu realizuje. Jako jeden z mnoha odstraujících pøíkladù bych uvedl pøípad: v souèasné dobì provádìné opravy pozdnìgotického krovu a podsebití na kostele sv. Linharta v Lidéøovicích. Na opravì se sice setkali fundovaní oborníci tesaø-památkáø Klouda z Jihlavy a renomovaný architekt Girza. a shodli se - vèetnì pracovníka památkové péèe -, e práce byla provedena ve vysoké kvalitì, pøesto vak oprava vykazuje takové elementární nedostatky, e je její úèel - záchrana historického objektu - úplnì diskvalifikován. Konkrétnì: na jedné byla zbyteènì odstranìna 1/4 bednìní podsebití a na stranì druhé základní konstrukèní závady nebyly vùbec nebo patnì opraven. Klasické døevìné konstrukce krovù mají nìkteré vlastnosti, které je výraznì odliují a omezují zpùsob, jakým s nimi lze zacházet. Jde pøedevím o to, e: 1/ na rozdíl od ostatních stavebních konstrukcí povìtinou kompozitních, se zde pouívá jen jedna látka (døevo), která je navíc výraznì izomorfní. Její prvotní opracování má pouze dvì výrazovì chudé formy (lícování trámu tesáním a øezáním); 2/ konstrukce je veskrze vnìjí, pøiznaná a z uniformních prvkù (trámy). Tyto danosti mají nevyhnutné dùsledky. Krovy nelze s úspìchem restaurovat takovým zpùsobem, aby oprava byla formálnì zamìnitelná s originálem. Døevo prochází dlouhodobým procesem zrání, take je nelze patinovat, jako jiné - neivé - materiály napø.: kámen, omítky. Proto musíme velmi opatrnì rozhodovat mezi cíli, ke kterým bude oprava smìøována, nebo ony (zachování funkènosti, autenticity jednotlivých prvkù, celkového vzhledu konstrukce ) se navzájem témìø vyluèují. Nám pak nezbývá ne preference jednoho cíle na úkor ostatních. Podle mne máme tøi oprávnìné cesty jak opravy provádìt: (Úmyslnì pomíjím výrobu replik, nebo jsou z naeho hlediska nepøijatelné a navíc ze zkuenosti vím, e se dá i z velice ponièeného krovu, alespoò jeho èást vdy zachránit.) 1. pokozený krov je zachován v pùvodním stavu, pøièem jeho statickou nefunkènost pøeneseme na pomocnou konstrukci (vloené stolice, boèní pøíloky trámù a pod). 2. vechny pokozené prvky nahradí replikami, take se krov uvede do pùvodního technického stavu a celkového vzhledu. 3. pokozené èásti jednotlivých prvkù jsou asanovány doplnìny novými náhradami do svého pùvodního tvaru v rámci moností statických poadavkù na jejich technickou funkènost. Prvá metoda by mìla ohleduplnì konzervovat souèasný stav. Praxe je bohuel ale taková, e jde vìtinou o propojování pomocné konstrukce s pùvodní, kdy k pokozování pùvodní dochází. Vìtinou je zcela popøen cíl celkové tvarové rehabilitace (estetický a historicko-technický ohled). Tato cesta je podle mého soudu pøijatelná pouze v pøípadì e: a)
nejsme schopni jinak zajistit zachování dané historické konstrukce;
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
b) bude do podrobností pøipraven statický projekt, tak aby v dùsledku zmìn pùsobení sil nedolo k pokození pùvodní konstrukce, a také bude do dùsledku dodren; c)
pomocná konstrukce je bez následkù odstranitelná.
Druhá.metoda - i kdy plnì splòuje cíl statické funkènosti a zachování celkové formy - skrývá v sobì nebezpeèí, e budou navdy ztraceny nenápadné detaily (jako jsou tesaøské znaèky, stopy po øemeslném zpracování ploch a spojù), nebo starí opravy, které mohou mít nenahraditelnou jak technickou tak i historickou vypovídací schopnost (neznámé tesaøské spoje a ojedinìlá technická øeení). Z tìchto dùvodù se tato metoda spíe hodí pro opravu na velkých uniformních krovù s mnoha opakujícími se prvky. Pøi jejím uplatnìní, by se mìlo stát dobrým zvykem, uchování pùvodních vyøazených a oetøených prvkù (napø. uloením v krovu samém.) Uplatnìní tøetí metody sebou nese vysoké nároky na výbìr a zpracování jednotlivých náhrad. V souèasné dobì se uplatòuje pouze nastavení jednoduchým ikmým plátováním sevøeným eleznými svorníky a to i v pøípadì, e mohlo být uplatnìno nastavení klasickým plátováním nebo plombování (napø. u vazních trámù) zaèepování náhradního èepu (napø. u krokví). Metoda má dvì slabiny: a) aplikování necitlivých náhrad s pouitím eleza mùe zcela popøít estetické pùsobení celkové formy (oklivý detail reprezentující celek). .
b)
pouití náhrad na extrémnì namáhaných prvcích mùe mít za následek sníení funkèní uitnosti
Pokud se shodneme v tom, e je potøeba v praxi prosazovat vposled obì zmínìné metody - pøípadnì jejich pøimìøenou kombinaci -, základním problémem bude, jak zajistit jejich vhodnou aplikaci v odpovídající kvalitì? K tomu nám mùe napomoci pøedem pøipravený pøedpis postupu opravy, který obsahuje nejen kusový výèet závad a obecná øeení, ale stanoví: 1/ pøesný rozsah kod - zpùsob a velikost pokození; 2/ zpùsob jejich opravy - pøesnou velikost asanované èásti, formu náhrady, pouití nástrojù a opracování povrchù; 3/ postup pøi manipulaci s krovem - uvolòování jednotlivých prvkù ze spojù. Toto nelze stanovit jen na základì revize technického stavu a standardního statického posudku. Pøi pøípravì opravy se je tøeba opøít o následující podklady: ad. 1/ pro pøesnì stanovený rozsah pokození. Pøedbìný vizuální prùzkum. Pokud je podezøení na napadení biologickým kùdcem, je nutný odbìr mykologických vzorkù a jejich vyhodnocení (podnìtem k ní by mìla být i pouhá informace, e krov byl v minulosti ve stavu umoòujícím toto napadení; dlouhodobì pokozená støecha). Na základì výe zmínìných zjitìní si vytvoøíme pøedstavu o vzniku pokození; tzn.: z jakých dùvodù a jakým zpùsobem se støedová hniloba, døevomorka a pod. v krovu íøila (napø.: pokozené okapy s následným zamáèením koruny zdiva a s nashromádìnými usazeninami na nìm bývají nejèastìjím podnìtem pro napadení zhlaví vazních trámù, èi kráèat s následným napadením pozednic, prahových vaznic a èepù krokví)). Na základì vytvoøené pøedstavy vytipujeme místa pro sondy provádìné pomocí odbìrového vrtáku. Pro provedení odbìru je nutné øádné vyèitìní krovu tak, aby byly zpøístupnìny vechny èásti (to se týká pøedevím pozednic a zhlaví vazních trámù). Následnì cílenou sondáí stanovíme pøesný rozsah pokození. (odbìr sondáními vrtákem má svá omezení, nebo s ním vìtinou nejde stanovit skryté povrchové závady). ad 2 - 3/ abychom mohli stanovit postup opravy musíme se rozhodnout zda se krov bude opravovat seshora - tzn. pøi sundané krytinì, nebo zespodu - s krytinou. Tento fakt zásadnì ovlivòuje koncepci opravy. Obecnì se dá toti øíci, e pøípadné rozebírání krovu odshora odpovídá rámcovì postupu jeho stavby, zatímco v opaèném pøípadì, jdeme proti logice vázání spojù. V druhém pøípadì se toti mùe stát, e nìkteré spoje nejdou bez pokození rozebrat (napø.: pøekryté zajiovací høeby; diagonální smìr skladby nìkterých spojù). Dále bychom mìli: provést nadstandardní výkresovou dokumentaci - obsahující detailní zakreslení vech spojù, vèetnì zpùsobu jejich zajitìní, smìrové orientace a umístìní tesaøského znaèení, která nám poskytne informace jak o skladebné návaznosti jednotlivých prvkù, tak i o postupu pøi jejich výrobì;
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
a) na jejím základì v mylenkách modelovat výstavbu krovu. Mylenkový model umoòuje pochopit technologické vztahy mezi jednotlivými prvky (smìr vztyèování jednotlivých vazeb, navazování dìlených pozednic a vaznic, smìry skladebnosti prvkù, rozmìry a formu spojù atd.), je limitují zpùsob zacházení s nimi; b) pracovat se statickým modelem (nemám zde na mysli standardní statický výpoèet), který popisuje nejen statické, ale i dynamické namáhání jednotlivých prvkù a spojù. Ten je vodíkem pro správné technické øeení opravy jednotlivých prvkù; c) vyhodnotit zpùsob øemeslného zpracovaní (tzn. zpùsob lícovaní trámù, zpracování spojù) a urèení pouitého materiálu (døevo trámoví i zajiovacích høebù). Ke vem ètyøem bodùm samozøejmì patøí i zdokumentování pøedcházejících oprav, vyhodnocení jejich historické ceny a zváení jejich pøípadného zachování. Pøedpis opravy by mìl obsahovat ji výe zmínìný: pøesný výèet opravovaných míst s konkrétním urèením velikosti asanace jednotlivých prvkù (tzn.. nejlépe výkresem s udáním velikosti v cm); metodický popis manipulaèních prací pøi rozebírání krovu - uvolòování jednotlivých prvkù (tzn.: zpùsob a smìr manipulace s ohledem na ochranu ostatních èástí krovu [roztrení trámu v místì zajiovacího høebu, podélné roztrení dlabu a pod.], èi umístìní zvedacích mechanismù a podpùrných pracovních konstrukci); zpùsob opravy jednotlivých prvkù tzn.: a)
volbu napojení nového døeva - nejlépe formou výkresu;
b) formu opracování a ji klasickými tesaøskými postupy (jako jsou napø.: ruèní otesání lící náhraky, èi výroba ruènì típaných døevìných høebù), nebo pomocí moderního náøadí (zde doporuèuji bezvýhradnì trvat na zákazu pouívání motorové pily pøi výrobì spojù); c) technologické poadavky na pouitý náhradní materiál: druh døeva, jeho vlhkost, min. hustota let, max. sukatost a stáèivost kmene, pøípadný zpùsob chemické sanace, èi preventivní ochrany. Pokud by se zdálo, e je pøíprava opravy provedená tímto zpùsobem je nadbyteèným pøepychem, je potøeba si uvìdomit její dùsledky. Jedinì na základì vyèerpávajícího pøedpisu, lze od dodavatele poadovat hodnovìrný rozpoèet na nìm lze trvat. Pøesnì stanovené podmínky: 1/ mohou odradit nepoctivé zájemce o provádìní práce a 2/ stanou-li se souèástí uzavírané smlouvy jsou 2a/ nejen podkladem pro pøípadné vypovìzení smlouvy, èi reklamaèní øízení, ale i 2b/ úèinným nástrojem, jak nutit provádìjící firmu ke kvalitní práci, jeliko zuují prostor pro pseudoøemeslné výmluvy. Dalím ne nezanedbatelným druhotným ziskem nekompromisního uplatòování kvalitnì pøipravených podkladù oprav by bylo i nepøímé vzdìlávání øemeslníkù pùsobících v oblasti památkové péèe. Mohlo by se namítnout, e úpadek øemesla je, vzhledem k jeho nároènosti a spoleèenské situaci, nezvratitelný, proto je tøeba jetì poopravit mýtus o vyjímeèné øemeslné zruènosti starých tesaøù, které ji dnes nelze dosáhnout, i kdy je ,doba døevìná hluboko za námi. Úroveò opracování, jak povrchù, tak i spojù, bylo vdy kompromisem mezi snahou po pøesnosti a potøebou produktivity závislé na významu stavby. Tesaøské øemeslo není nároèné manuální ikovnost a preciznost, tak jak je tomu napø. u blízkého oboru restaurátorského truhláøství. Nevyaduje ani znalost velkého mnoství øemeslných dovedností ba ani velké technologické zázemí. Dobrý tesaø pøedevím potøebuje prostorovou pøedstavivost, trpìlivost a systematické mylení. Jejich nedostatek se dá, sice nedokonale, nahradit dobøe pøipravenými pøesnými podklady. Závìrem svého pøíspìvku bych na Vás apeloval, aby jste, pokud budete mít monost ovlivnit prùbìh opravy nìjaké cenné døevìné, byli ve svých nárocích neoblomní a nepodlehli výmluvám hloupých a líných lidí, kteøí si usnadòují ivot zjednoduováním vìcí. Pro dokreslení bych uvedl jednu osobní zkuenost. Nìkolikrát jsem se setkal s tím, kdy jsem se dotazoval tesaøù opravují starý krov, proè dìlají zajiovací døevìné høeby zakulacené a ne hranaté. Prý se jim trhají spoje. Kdyby si prohlédli, jak jsou staré høeby nasmìrovány a jaká je jejich velikost vùèi pøedvrtané díøe, rázem by bylo po problému. Vùbec jim nepøilo na mysl, e jednoduchý technologický postup, který se pouívá staletí, nemùe být problémový!
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Autenticita souboru staveb roubených domù v MPR tramberk Ing. Lubomír Mamula - Okresní úøad Nový Jièín Pøijel jsem z Nového Jièína, abych Vás pøesvìdèil, e pøítí semináø k aktuálním otázkám lidové architektury musí probìhnout v okrese Nový Jièín - v malebném, poetickém a romantickém prostøedí mìsteèka tramberka. Je to snad jediné místo iroko daleko, kde se mùete seznámit s ijícím souborem lidové, døevìné, roubené, architektury. Tedy nikoli skanzen - ten máme nedaleko v Ronovì pod Radhotìm. Semináø by se mìl konat pod názvem Autenticita souboru staveb roubených domù v MPR tramber . Bohuel, nebudeme Vám moci ukázat vysoce autentické stavby ve smyslu autenticity pùvodního materiálu, díla, konstrukce, technologií. Mnohé objekty jsou obnoveny jako repliky z nového døeva. U mnohých se replika díla provedla s více èi ménì zøetelným rozdílem. U nìkterých pøibyly novotvary (vikýø, okénko ve títì, vyí svìtlost místnosti, vyuité podkroví, nové sociální zaøízení). S vìtí èi mení pøesností byl dodren poèet trámu na výku pøízemí. Technologii tìsnìní spar mechem nìkde nahradili modernìjími zpùsoby. Nepodaøilo se jetì vude obnovit indelové krytiny støech, které od poèátku 20. století byly nahrazovány lepenkovými pozdìji plechovými krytinami. To co Vám chceme pøedvést nebude ukázkou vítìzného taení proti èasu jen nemilosrdnì, pomalu a jistì nejprve malebnou patinou králí, pozdìji nezdravou hnilobou nièí kulturní hodnoty. To co Vám chceme pøedvést a konfrontovat s Vaimi odbornými a praktickými znalostmi a zkuenostmi, je poznání a pøesvìdèení, e døevìná architektura souboru staveb má právo v jistém, odbornì a odpovìdnì stanoveném okamiku, na provedení repliky z nového materiálu a s pøípadným odùvodnìným novotvarem. Toto právo na zánik autenticity materiálu je zde vyváeno zachováním autenticity pùvodního prostøedí, pùvodního úèelu, pùvodního vyuití. Moná poloíte otázku proè a za rok, proè se ji dnes a zde mezi Vámi odborníky nepokusím obhájit svùj v praxi uplatòovaný kacíøský vztah k fenoménu autenticity památky. Vìøím, e bych to teoreticky zvládl a mnohé z Vás pøesvìdèil, e námi uplatòované metody regenerace souboru lidové architektury ve tramberku jsou opodstatnìné. Musím vak pøiznat, e v praxi je to skuteènì sloitìjí ne v teorii. Chybí toti záruka, e vlastník roubeného domu, který se zapojí do programu regenerace formou stavby repliky, dodrí vechna závazná pravidla o kterých jetì budu mluvit. Situace by byla zcela jiná, kdyby se uskuteènily zámìry je byly deklarovány pøi vyhláení mìstské památkové rezervace ve tramberku. Tehdy, v edesátých letech se pøedpokládalo, e v doívajících roubených domech budou doívat jejich majitelé a po jejich smrti domy vykoupí stát, provede jejich renovaci (konzervaci! nikoli repliku) a domy budou slouit úèelùm nikoli autentickým - pùvodním, ale novým odpovídajícím ( muzejnictví, cestovní ruch, kultura, drobné obchùdky, øemeslné dílnièky, malé galerie a pod.). Dalím nesplnìným pøedpokladem byla úvaha o vytvoøení detaovaného pracovitì, urèité obdoby správ chránìných pøírodních oblastí, kde by pracoval zástupce památkáøù, archeologù (jeskynì ipka), pøírodovìdcù. Souèástí správy mìla být i stavební hu specializovaná na roubené objekty. Posledním dùleitým pøedpokladem bylo pøenáení a soustøeïování dochovaných objektù (solitérù) z ohroených míst mimo rezervaci do lokality Plaòava. Tyto pøedpoklady se vak nikdy neuskuteènily. Vlastníkem tedy není stát, ale soukromník s rozdílným pøístupem. Zatím co jeden dokáe zachovat svùj dùm moná s vìtí pietou ne poadují památkáøi, jiný hledá zpùsob jak ty památkáøe dobìhnout. Povolíte mu repliku a on postaví døevìný roubený dùm . moná v pùvodním pùdorysu, ale to také bude ve co je ochoten respektovat. Vrátí pøípadný pøíspìvek, zaplatí pokutu, a má to co chtìl. Památka je nenávratnì ztracena. Moná, e toto nebezpeèí mnozí z Vás ji dávno poznali ve vlastní praxi. My jsme se s takovým pøípadem setkali poprvé a hledáme zpùsob jak tomu nadále zabránit. A protoe nechceme jít cestou pokusù a omylù, zveme Vás do tramberka. Pomùete nám najít odpovìï na otázky : 1)
Jak urèit onen èasový limit, kdy trvání na materiálové autenticitì mùe znamenat zánik památky?
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
2) Jak urèit limit rozdílnosti repliky od originálu - jak limitovat autentiènost díla je má zùstat i nadále domovem rodiny vychovávající novou generaci dìtí. 3)
Anebo jen velmi struènì: Jak se Vám líbí tramberk? Mùeme pokraèovat?
Abychom se vyhnuli citaci klasikù, chceme Vám rozeslat struèný sborník výtahù z díla klasikù, které mají vztah k problematice autenticity památek. Zatím jsem soustøedil (v rámci závìreèné práce ve dvouletém specializaèním a rekvalifikaèním kurzu na ÈVUT) aktuální mylenky Aloise Riegla, Maxe Dvoøáka, Josefa tulce, Pavla Buree, Yvonny Jankové, Miloslava Suchomela, Dobroslava Líbala, tedy vesmìs odborníkù natolik známých, e netøeba uvádìt tituly. Do jaké míry mohou být i pro Vás tyto výtahy mylenek pøínosné dovolím si Vám nyní jako ukázku pøeèíst tøístranný materiál, ze zdánlivì jiné oblasti.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Muzeum lidové architektury Zubrnice transfer kaple Nejsvìtìjí Trojice z ichlic (aneb boj o autenticitu v muzeích v pøírodì) PhDr. Frantiek Ledvinka Muzeum lidové architektury Zubrnice je naím nejmladím muzeem v pøírodì. V pøítím roce uplyne deset let od zpøístupnìní prvních objektù. Samozøejmì e za tuto krátkou dobu existence nemùeme mít tolik zkueností se stavební èinností, jako nají nìkteré nae velké skanzeny. Pøesto si dovolím tutu plénum seznámit s dvìma, myslím si e zajímavými, pøíklady z naí práce. Za zmínku stojí pøedevím transfer hrázdìné kaple Nejsvìtìjí Trojice z ichlic, z obce, která byla jako jedna z posledních likvidována v souvislosti s tìbou v Severoèeském hnìdouhelném revíru. ichlice bývaly malou obcí leící mezi Ústím n.L. a Teplicemi, na jiním okraji uhelného revíru. Díky její nevýhodné poloze k prùmyslové aglomeraci i úrodným polím ve svém katastru v ní pøevaovaly velké bohaté selské usedlosti. Obec patøívala pod teplické panství Clary Aldringenù a pøísluela pod farnost Øehlovic vzdálenou 4 kilometry (hodinu cesty). Øehlovice vak byly ji souèástí panství jiného, patøily trmickým Nosticùm. Kaple, zasvìcena Nejsvìtìjí Trojici, byla stavìna od záøí 1717 do èervna 1719. V té dobì ilo v obci v devíti rodinách 45 obyvatel. Z jejich popudu a na jejich náklady byla stavba realizována. Teplická vrchnost ani litomìøická konsistoø se stavbou tehdy nesouhlasily. Obec ji tedy zahájila bez pøísluných povolení. Tìch se jí od teplické vrchnosti dostalo a pøi dokonèení stavby. Od vysvìcení vak trvalo patnáct let ne mohly být v kapli konány pravidelné bohosluby. ichliètí nakonec, pøes vekeré obtíe, dosáhli od litomìøického biskupství povolení dvou mí roènì (k nejsv. Trojici a na sv. Václava), slouených øechlovickým faráøem. Od roku 1835 se zde pak u slouily ètyøi me ronì. V roce 1753 byla ichlická kaple rozíøena a opatøena vìièkou. Stavební výdaje èinily 197 zl. Pomìrnì znaèná èást z tìchto nákladù, 46 zl., byla za práce tesaøské. Tento podrobný soupis stavebních výdajù z druhé fáze výstavby kaple je jen jediným dokladem k vlastnímu prùbìhu stavby. Stavební výkresy z prvé ani druhé etapy se nedochovaly. I z tìchto údajù je mono usuzovat, e nynìjí zdìný (kamenný) presbytáø byl postaven v prvé etapì a hrázdìná loï v etapì druhé, v roce 1753. Pùvodní zdìná kaplièka mohla být dostateènì stavebnì upravena (otevøena její pøední èást a zvýeno obvodové zdivo pro uloení nového krovu) v souvislosti s pøístavbou hrázdìné èásti. Vyváené proporce souèasného presbytáøe a lodi vyluèují monost existence mení lodi ji v prvé fázi výstavby, kdy by tato byla v druhé fázi jen ponìkud rozíøena. Tato monost nepøichází v úvahu té z dùvodu vlastní hrázdìné konstrukce budované jako jeden celek souèasnì. Dalí otázkou je, Zda byla pùvodnì po dostavbì hrázdìná konstrukce z vnìjku pøiznána, èi byla zakryta omítkou. Soupis výdajù za stavební práce obsahuje té poloku za 3000 ks. Høebíkù do rákosu a za drát do rákosu. Domnívám se, e tento materiál mohl být pouit pouze pøi zhotovování podhledu stropu, nebo snad i pøi omítání vnitøních stìn. Myslím, e v oblasti Èeského støedohoøí, kde byla hrázdìná konstrukce bìná u obytných i hospodáøských staveb, nebyl dùvod tuto konstrukci zakrývat omítkou. K dostateènému zakrytí hrázdìné konstrukce omítkou mohlo dojít a mnohem pozdìji v 19. Století, kdy musely být pokozené spodní hrázdìní (jak døevìných konstrukcí, tak i výplní) dodateènì vyspravovány cihlovým zdivem. Musíme zdùraznit, e na rozdíl od bìných hrázdìných konstrukcí, které spoèívají vdy na kamenné podezdívce, která je izoluje od zemní vlhkosti, stála tato stavba na mìlkém základu pøímo na úrovni terénu a proto dolo k pomìrnì velké destrukci spodních polí. V relativnì velkém pøedstihu pøed likvidací obce se zaèalo vánì uvaovat o transferu kaple. Padly i návrhy pøesunu do zubrnického skanzenu. V té dobì jsme vak byli pøed zahájením provozu a nemìli jsme jasnou pøedstavu kam objekt umístit. Konkrétnìjí návrhy se zaèaly objevovat a rok pøed likvidací obce. Dr. Josef Vaøeka se na semináøi k lidové architektuøe v Útìku vyslovil pro záchranu této poslední kaple v severních Èechách a pøedevím pak kampaò novináøe Pavla Koukala pøispìla k rozhodnutí o transferu do Zubrnic. Protoe Zubrnice nejsou velké a kostel tvoøí v jejich urbanismu dominantní prvek, bylo nevhodné situovat pomìrnì rozmìrnou stavbu ichlické kaple pøímo v obci. Proto jsme volili v té dobì jediné moné øeení umístit ji poblí bývalé zboøené pily na cestì k mlýnu Týnitì. Na toto místo plánujeme transfery a rekonstrukce
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
nìkolika objektù, take by mohl vzniknout jakýsi náznak malé osady s kaplí uprostøed, zelení izolovanou od vlastní obce i od mlýna. Inspirování realizací transferù barokních kaplièek køíové cesty do prostoru obce Vtelno jsme se spoleènì s Památkovým ústavem rozhodli pro ovìøení monost transferu celých blokù ichlické kaple, tedy celého presbitáøe a pak jednotlivých stìn hrázdìní. Financování akce v rámci tehdejích zvyklostí musely zajistit doly, investorem byl ústecký památkový ústav. Akcí byl povìøen Ing. Otakar. Novák, CSc., duchovní otec odborné èásti projektu transferu mosteckého kostela a bývalý vedoucí zrueného podniku Transfera. Inenýr Novák zpracoval projekt a sestavil realizaèní tým. Pøípravy a vlastní transfer probìhly v záøí øíjnu 1990.
Kaple pøed rozebráním a transferem
Nejprve byl rozebrán krov a pro sníení váhy odbourána horní èást obvodových stìn presbytáøe a ke klenbì. Základy presbytáøe byly postupnì podkopány, podsunuto armování z válcových nosníkù a pod úrovní terénu vybetonována deska. K spodnímu armovanému rotu byly pøivaøeny svislé nosníky a navzájem i nahoøe spojeny. Vznikla tím klec, která celou zdìnou èást stavby presbytáøe obepínala. Tøi hrázdìné stìny lodi byly kadá samostatnì obepnuty eleznou konstrukcí a kadá stìna samostatnì vyjmuta.
Problém byl také se zvolením trasy pøepravy, která musela být pøedem ovìøena. Vlastní pøesun musel být povolen. Vzhledem k nìkolika viaduktùm a pøejezdùm elektrifikované trati nebylo mono zvolit nejkratí cestu pøes Ústí n.L. Vybrána byla trasa pøes Lovosice, Litomìøice a Útìk, kde a na malé výjimky nebyly ádné problémy s výkou a váhou nákladu. K zvedání byl pouit jeden z nejvìtích automobilových jeøábù, který v severních Èechách byl v té dobì k dispozici, s nosností 50tun. Dále velký trajler s dvìma tahaèi, jedním vøedu a druhým vzadu. Pøi zvedání bylo ponìkud komplikované odtrhnout celý blok od zemì. Kdy viselo toto bøemeno ji na rameni
Po naloení boèní stìny lodí
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
jeøábu, ukazatel váhy hlásil 50 tun, tedy maximum nosnosti jeøábu i projektantem odhadnutou váhu. Na druhém trajleru byly sloeny stìny roubení. Cestou nebyly ádné komplikace, probíhala pomìrnì rychle. Nejhorí z celé trasy byl úsek v spodní èásti Zubrnic, kdy bylo nutno z úzké silnice sjet ostrým úhlem na úzkou polní cestu ke mlýnu. Bøemeno bylo sloeno do pøipravovaného pískového loe na urèeném místì. Pak vak nastaly komplikace, které zdrely dokonèení akce témìø o dva roky. Tempo pøípravy stavebního povolení k osazení objektu toti neodpovídalo rychlosti, se kterou bylo nutno akci realizovat vzhledem k postupující výsypce velkolomu Chabaøovice, která ichlice postupnì likvidovala. Ve uvázlo na zamítavém stanovisku hygienika vzhledem k ochrannému pásmu blízké vodárny. Ani po zdlouhavých jednání se jej nepodaøilo pøesvìdèit. Protoe v Zubrnicích nebylo dalí vhodné místo a vymezené finanèní prostøedky bylo nutno vyèerpat, zaèalo se uvaovat i o pøemístìní kaple do jiné obce.
Nakládání poslední stìny lodi
Situaci zachránil nápad pracovnice PÚ Ústí nad Labem Ingrid Augstenové umístit kapli na nové místo nad Zubrnicemi u silnice vedle stávajícího høbitova. Toto místo je zcela ideální jak z hlediska krajináøského, tak i z hlediska funkèního, protoe ichlovská kaple zde mùe být pojata jako kaple høbitovní. Novì
navrené místo v minulosti nikoho nenapadlo, protoe v jeho blízkosti byla velmi rozsáhlá a nevzhledná skládka domovního odpadu, kterou jsme teprve tìsnì pøed tím rekultivovali a ozelenili. Mohli jsme v tomto pøípadì konstatovat, e obstrukce hygienika byly tentokrát k dobru vìci a kapli se z ne zcela ideálního plánovaného prostoru dostalo mimoøádnì ojedinìlého a dominantního umístìní. Problémy ovem nastaly s vlastní realizací montáe. Inenýr Novák se ji pokraèování práce vìnovat nemohl, protoe zaloil novou firmu povìøenou montáí pùvodního oltáøe do pøestìhovaného mosteckého kostela. Profesionální práci Ing.Nováka, perfektnì organizaènì, technicky i øemeslnì zajitìnou vystøídal diletantismus dvou firem, které se na dokonèení podílely. Byly to typické porevoluèní novì vzniklé firmy, neznající øemeslo, památkovou problematiku apod. Nechci tyto dalí práce pøíli komentovat, je vak jen koda, e slibný zaèátek transferu závìreèná fáze ponìkud pokodila. Dalím drobným pøíkladem nìkterých netypických pøístupù v naí práci je uchování pùvodní hmoty roubeného komína v mlýnì Týnitì èp.27. Tento roubený mlýn, jeden z posledních malých vodních mlýnù dochovaných v naem regionu, je z roku 1803. Muzeem byl odkoupen a tak zachránìn pøed postup-
Presbytáø naloený na tahaèi
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
nou zkázou. První práce jsme dìlali sami za pomoci brigádníkù. V odborných pracích následovala profesionální firma, Památková hu OSP Ústí n.L. Témìø vekeré kamenné zdivo v pøízemí a suterénu bylo nutné nahradit novým. U obytné èásti jsme poadovali roubenou konstrukci vynést a podepøít, zdivo pod ní rekonstruovat. Tuto metodu vak dodavatel z bezpeènostních a technologických dùvodù zamítl. Proto bylo nutné celou roubenou stavbu rozebrat a na èas uloit, ne budou zednické práce dokonèeny. Protoe jsme nechtìli poruit autenticitu roubeného komína procházejícího síní patra a celým krovem (jen èást nad støechou byla cihlová), rozhodli jsme se ve tøech èástech jej sejmou a pozdìji znovu osadit. Vzhledem ke kvalitní roubené konstrukci, vymazané z obou stran hlínou, nebyl ádný zvlátní technický problém kadý ze tøí dílù jeøábem sejmout a uloit na pøipravené podloky pøímo ve dvoøe. Komínová tìlesa pak byla opatøena provizorním ochranným pøístøekem. Demontání práce probìhly v roce 1987 a v roce 1989 se ji roubení znovu sestavovalo a komín byl postupnì osazen. Pøed osazením bylo muzejními konzervátory oetøeny jeho døevìné èásti Zvedání prostøedního dílu komínového tìlesa (spodní na pùdì) a vyspravena mazanina. Po jeho osazení jsme pak dokonèili vymazání a oetøení obou spojovacích míst. K velmi dobøe provedené a bezproblémové realizaci pøispìla nemalou mírou i profesionální zdatnost a památkáøská zkuenost tesaøù tehdejí památkové huti. S tìmito øemeslníky jsme v minulosti v Zubrnicích (myslím, e úspìnì) realizovali vechny tesaøské opravy a transfery. U naich souèasných dodavatelù jsem se s tak profesionálním pøístupem dosud nesetkal. Dodavatelé jsou vybíráni na základì vypsaného výbìrového øízení, kde hlavním kritériem bývá èasto bohuel pøedevím nízká cena. Závìrem chci konstatovat a zdùraznit, e jsem zásadním odpùrcem kaírovaných muzeí v pøírodì budovaných z tvárnic. Myslím si, e pøíkladem nám mohou být nìkteré realizace ve franském muzeu Bad Winsheim, kdy pøi transferu zdìných objektù z 15. A 18. Století dokáí pøenáet celé stìny, které pak jen v rozích znovu z pùvodního materiálu opìt dozdívají. Byl bych rád, kdyby tento mùj pøíspìvek vyvolal alespoò malou diskusi na téma uchování autenticity pøi transferu objektù.
Spodní díl komínového tìlesa (v síni patra) Boèní stìna, která pøiléhala k pøíèce nebyla pokryta mazaninou, proto je dobøe patrná konstrukce roubení i druhotné pouití starého materiálu
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Roubená komora Zhoø èp.9, okr. Písek, Borotín èp.117 panský dvùr Ing. Stanislav Dvoøák PÚ v Èeských Budìjovicích Zhoø èp.9 obnova roubené komory a pýcharu Na základì podrobného technicko architektonického zpracování PD k výe uvedené obnovì, kterou inicioval za zadal OkÚ Písek, byla v roce 1996 a 1997 provádìna rekonstrukce objektu. Byla provádìna rektifikace podezdívky a podkladních trámù. Rovnì tak stìny s vadnými trámy byly opraveny protézováním a rektifikací. Byly zachovány vechny okrasné sloupky pavlaèe, èasto uvádìné jako uèebnicový pøíklad. Vzhledem k nutnosti finanèního rozloení celé obnovy byla vyspravena støecha a opatøena nová indelová krytina. V pøítím roce bude probíhat dalí fáze obnovy, tj. repase krovù a poloení krytiny, èím bude zámìr dokonèen. Usedlost je zajímavá mimo jiné tím, e její úpravy ve 20.letech pøinesly osazení kamenných ostìní dveøí a oken komory, pøièem nadpraí dveøí nese dataci 1926. Je to jev pro jihoèeský region pro tuto dobu pomìrnì ojedinìlý.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Borotín èp.117 panský dvùr u hradní zøíceniny Jedná se o rozlehlé zemìdìlské hospodáøství, které je situováno stranou od obce asi 1km. Jádro tvoøí ètyøkøídlý dvùr západo-východnì orientovaný. Východní strana je prùèelím prolomená napravo od støedu (blíe k obytné èásti) mohutnou vjezdovou branou. Severnì ode dvora je pøíjezdová cesta, která se okolo pýcharu v severo-východním nároí otáèí k jihu a obloukem zpìt na západ do brány. Opìt severnì od mezilehlé pøíjezdové cesty je rovnobìnì situován rozmìrný objekt chlévù a starobyle vyhlíející torzo podlouhlého objektu s valbovým krovem a dlouhými námìtky. Jedná se zøejmì o bývalý èeledník. Z prohlídky dnes zcela volnì pøístupného areálu lze usoudit, e se jedná o renesanènì barokní, podle plánù zaloený dvùr, jeho stavba byla pravdìpodobnì snad jetì pøed tøicetiletou válkou nebo tìsnì po jejím skonèení. Pouze samostatnì situované chlévy bychom vak datovali jako objekt novodobìjí, krov má leatou stolici, tzn., e lze datovat do 1.poloviny 19.století. Té rozmìrná stodola se dvìma mlaty jako celý západní trakt dvora nese novodobìjí znaky, dokonce a pøelom 19./20.století. Vechny ostatní konstrukce, krytina, omítky a zbytky podlah jsou zøejmì pùvodní a intaktní, dosud dochované. Smutné je, e celý areál je vystaven vandalismu. Je to snad dùsledek toho, e Ministerstvo kultury ÈR pøed sedmi lety zamítlo návrh na jeho zapsání. Jsem pøesvìdèen, e s tímto stavem se nelze smíøit.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 Problematika chystaných rekonstrukcí usedlostí Pernikáøka a Klikovka v Praze 5 Smíchovì Lubomír Sochor PÚPP Bývalá, pùvodnì vinièní, usedlost Pernikáøka (èp.111, Praha 5 Smíchov, ul. U Pernikáøky è.1) a nedaleko od ní vzdálená, k obytným úèelùm upravená, bývalá sýpka zaniklého areálu Klikovka (èp.118, Praha 5 Smíchov, ul. U Klikovky è.4) náleely svojí polohou a zasazením do pøedmìstské zemìdìlské krajiny jetì na pøelomu druhého a tøetího desetiletí 20.století (v dobì po vzniku Èeskoslovenské republiky) do milieu praského venkova. Po pøipojení Smíchova k Velké Praze dochází k zájmu investorù o stále jetì volné plochy pozemkù v jeho severozápadním okraji. Oproti tehdejímu prùmyslovému smíchovskému centru byla tato zákoutí s vhodnìjím klimatickým prostøedím (èistí ovzduí s pøevládajícími západními vìtry) ideální pro situování nové obytné zástavby. Objekt Klikovka a usedlost Pernikáøka, dosud dominantní solitéry v této lokalitì, se na poèátku 30.let 20. Století staly souèástí novì zbudované kolonie rodinných domù (dle projektu arch.E.Hnilièky), zvané umava. Architektura tìchto jednotlivých novostaveb je v pojetí hmoty a støení siluety pojata pøevánì tradicionalisticky, dle pøedlohy tehdy realizovaných zahradních mìst doma i v zahranièí, mnohé ulièní fasády vak nesou pøíznaky plastické výzdoby v duchu pozdního rondokubismu apod. . Usedlost Pernikáøka (èp.111, Praha 5 Smíchov, ul. U Pernikáøky è.1) se tak zove po jejím pùvodním majiteli z 15.století, pekaøi perníkáøi Perníèkovi. Pùvodnì jako de facto jetì støedovìký vinièní hospodáøský areál byla vystavìna v souvislosti s jejím zasazením do ploch vinic, zakládaných v okolí Prahy ji ve 14.století z iniciativy císaøe Karla IV. . Ve vlastnictví této usedlosti se vystøídalo nìkolik majitelù, rovnì pekaøù perníkáøù (v 16.století J.ivnùstek a B.Praák), v polovinì 17.století pak perníkáø V.Doleal. Ve 2/2 století devatenáctého se stal majitelem jistý Frantiek Stöhr. Usedlost prodìlala v prùbìhu èasu nìkolik stavebních etap úprav. Pùvodní stavby areálu jsou v podstatì pozdnì barokní, v exteriéru nesou stopy strohých klasicistních úprav ze zaèátku 19.století, necitlivé zásahy se zde udály v meziváleèném údobí a v období 50. a 70. Let naeho vìku, kdy zde sídlilo uèilitì a internát Dopravního podniku Elektrické dráhy hl. m. Prahy. Bývalá usedlost se sestává z pohledovì dominantního obytného, pozdnì barokního objektu, situovaného pøi jihovýchodním cípu pozemku areálu. Tato jednopatrová stavba je zavrena mansardovou støechou, krytou z èásti indelem. Vnìjí východní stìna budovy je zpevnìna irokým opìrákem, v jejím jihovýchodním nároí vystupuje hranolový rizalit. Klasicistní mansardovou støechu zavruje torzo vìièky. Ulièní i dvorní fasáda jest upravena klasicistnì (poèátek 19.století). V jiním prùèelí navazuje vlevo pùlkruhovì zaklenutá klasicistní brána, vnitøní dvùr obklopují dvì stroze pojaté hospodáøské budovy a pøístavek garáí z 30.let 20.století. V létì roku 1997 získala tato usedlost nového majitele, jím jest Kláter sester Karmelitánek sv.Terezie (oblastním sídlem Jindøiská 30, Praha 1), pøilých ze severní Itálie. Ty hodlají v brzku areál rekonstruovat a renovovat jednak jako své trvalé sídlo (stacionáø) se zámìrem rozíøit obytné prostory i do podkroví (zbudování hospicu pro mladé køesanské poutníky ze zahranièí). V této záleitosti probìhlo etøení in situ za úèasti pøísluného pracovníka Praského ústavu památkové péèe a projektanta z Itálie (arch.Marco Annoni). Bylo zde konstatováno, e v rámci rekonstrukce a úprav nesmí být naruen klasicizující ráz podoby památkovì chránìných objektù, zejména pohledovì nejvíce exponované obytné budovy kryté mansardovou støechou. V jejím podkroví mají být zøízeny obytné místnosti, prosvìtlené stylovými støeními vikýøi, tvarovì odvozenými od zde se nacházejících stávajících (obytná budova v pùdorysném plánku oznaèena è.1). Obytné podkroví obsáhne i støení èást sousedící nároní hospodáøské stavby areálu (v severovýchodním cípu pozemku). Oproti navrhované úvodní architektonické studii poadují pracovníci PÚPP poèet navrhovaných zde støeních vikýøù redukovat s tím, e nebude naruena stávající silueta mansardové støechy nároní obytné stavby, obzvlátì nad jejím jiním ulièním a západním dvorním prùèelím, zavreným klasicistnì zdobenou hlavní øímsou, s plochou fasád ozvlátnìných klasicistním lemem okenních ambrán.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
V rámci úprav interiérù se jeví nezbytným zachování pùvodního dispozièního èlenìní, pùvodních nosných a stropních konstrukcí, krovových systémù. Zrenovují se dochované pùvodní èlánky dobového umìleckého øemesla (klasicistní interiérové dvoukøídlé dveøe s veøejemi). Vyjímeènì tu lze, v rámci pøipravované studie, pøipustit rozíøení stávající hmoty (z hlediska vývoje areálu) stavebnì novìjího hospodáøského objektu (v plánu oznaèeného è.3) v jiní èásti souboru vlevo od sousedící vjezdové brány. Toto navrhované rozíøení by plonì mìlo zasáhnout severním smìrem, do hloubi dvora o rozmìrech stávajícího jednotraktu. Pøitom by zde také mìlo dojít ke zmìnì støení siluety (pøiznání podoby polovalbové støechy místo nynìjí pultové), kde v rámci severního prùèelí se budoucí obytné podkroví prosvìtlí pomocí ètyø kusù støeních vikýøù. Zároveò dvorní trakt této stavby se otevøe vnì v parteru loubím a v úrovni 1.patra pavlaèí. Nepùvodní pøízemní garáe v severozápadním okraji areálu lze odstranit a na jejich místì se vystaví køídlo zavrené polovalbovou støechou. Tuto stavbu zároveò komunikaènì propojí s hospodáøskou budovou è.1 a è.3 krytá pøízemní chodba. Pøiloené architektonické skici od arch.Marca Annoniho samozøejmì nereprezentují fonální podobu úprav hospodáøské èásti usedlosti, v rámci dalí pøípravy fáze projektu pro stavební povolení autorem návrhu budou Praskému ústavu památkové péèe pøiloeny dalí varianty k posouzení (vèetnì detailního stylového pojetí novotvarù vikýøkù, barevného øeení fasádních ploch, je se stanoví na základì výsledkù provedených sond do omítek v rámci stavebnì-historického prùzkumu). Ji dnes je ale mono kvitovat, e blízká rekonstrukce a rehabilitace usedlosti Pernikáøka za úèelem zøízení provozu stacionáøe øádových Perníkáøka èp.111 jiní prùèelí
Perníkáøka èp.111 západní dvorní prùèelí
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Perníkáøka èp.111 jiní part objekt 1
Perníkáøka èp.111 západní dvorní prùèelí
Perníkáøka èp.111 jiní part
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
sester a pøilehlého hospicu se z hlediska památkové péèe jeví pøíhodnìjím pro vyuití neli jetì nedávná okupace tìchto prostor uèilitìm Dopravního podniku hl.m.Prahy. Na opaèném západním okraji smíchovské vilové kolonie umava situovaná bývalá sýpka zaniklého areálu usedlosti Klikovka (èp.118, Praha 5- Smíchov, ul. U Klikovky è.4) vyaduje z dùvodu dlouhodobé nedostateèné údrby ze strany bývalého majitele (Státní statek hl.m.Prahy) neodkladnou rekonstrukci a opravu. Nový vlastník (Dr. Daniel Eben, bytem tamté) se chystá tutp nemovitou památku citlivì rekonstruovat s cílem rehabilitovat prostory pro soukromé obydlí s pracovnou, na nì v zadní západní èásti a v úrovni 1.patra a podkroví naváí interiéry budoucího penzionu. Na jaøe roku 1997 probìhla in situ prohlídka budovy za úèasti památkáøe a vlastníka. V jádru barokní stavba bývalé sýpky je kryta vysokou sedlovou støechou. V trojúhelných títech (pøibliná orientace východzápad) s postranními námìtky je v ploe pøiznána plasticky øímsièka oddìlující nií títové pole o 3 okenní osách (zde situována nízká obdélná okénka) od okulu ve vrcholu títu (ve východní fasádì v jeho úrovni situován kovový klasicistní ciferník). Celá plocha fasády nese stopy strohých klasicistních úprav z 19.století. V západní èásti objektu se zachovaly prostory bývalé sýpky vèetnì èásti pùvodnì pozdnì barokního krovu v støení èásti, které v západním títu prosvìtlují prolomená nízká okénka se vsazeným pùvodním kovaným møíovým. V interiéru se zachovala v parteru a v úrovni 1.patra pùvodní podélná prùchozí dispozice, symetricky rozvrená na osu situovaný domovní vstup v pøízemní èásti fasády východního prùèelí domu. V místnostech parteru, 1.patra a pøilehlé spojovací chodbì se dochovaly vdy troje nepolychromované plochy záklopových stropù z mìkkého jehliènatého døeva. Nosné trámy stropù jsou v pøízemí kladeny podélnì, v úrovni 1.patra pøíènì. Jeliko tyto døevìné záklopové stropy jsou pokozeny mechanicky a døevokazným hmyzem, budou náleitì zrestaurovány, pøedloený restaurátorský zámìr ji byl schválen Praským ústavem památkové péèe a Odbor památkové péèe MHMP podal v této záleitosti rozhodnutí. Zároveò zde ji byly povoleny udrovací práce v souvislosti s opravou pøízemního bytu a PÚPP bylo také vydáno vyjádøení k pøedloené architektonické studii rekonstrukce objektu (autory jsou architekti Miloslav a Nina Cajthamlovi). S tím souvisí i plánované zbudování obytných podkrovních místností, které by mìly být prosvìtleny ze strany ulice a dvora pomocí støeních oken v podobì tzv. volských ok. Jejich navrhovaný poèet vak musí být na základì poadavku památkáøù pomìrnì redukován, zejména v pohledovì exponovaném ulièním exteriéru obráceném k jihu. Rovnì projektanty preferovaný novotvar, plánovaná zavìená markýza nad boèním pøízemním vchodem v ploe jiní ulièní fasády se dle studie jeví zástupcùm PÚPP pøíli vysazenou. Zde se doporuèuje jetì doloit jinou variantu ztvárnìní pøi aplikaci lehké konstrukce potaené reným plátnem. V rámci chystané rekonstrukce musí být respektována autentická podoba exteriéru budovy vèetnì støení siluety. Nezbytným se jeví renovace autentického møíoví v okenních otvorech západního títoví (souèást exteriéru bývalé sýpky) a restaurování (rekonstrukce) klasicistních hodin ve títu východním. Nepùvodní moderní døevìná okna v èásti ulièního parteru budou nahrazena stylovými døevìnými okny, odvozenými od dochovaných pùvodních z konce 19.století. Barevné øeení fasádních ploch bude definitivnì stanoveno pøed zapoèetím rekonstrukèních prací, na základì provedených sond do omítek. Pøitom bude aplikována technologie vápenných omítek. Na støení plochy se opìt poloí pálená støení krytina v tée skladbì a tvaru taek (taky bobrovky) a v obdobném odstínu (cihlovì èervená). Pøi úpravì interiérù se nesmí pokodit pùvodní nosné zdi, trámové stropy a krovová soustava.
Klikovka èp.118 západní prùèelí
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
V rámci pøíprav doposud nebyl investorem prezentován dalí stupeò projektové dokumentace (vèetnì detailního øeení). Pøípadnou realizací citlivé rekonstrukce a renovace v minulosti klasicistnì upravené bývalé sýpky se snad zdaøile rehabilituje tento zatím zdevastovaný památkovì chránìný objekt i ve vztahu k danému milieu zástavby, která se plonì nalézá ji mimo území památkové zóny Smíchov. Literatura: F.Hansl-Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha 1899 J.Böhm-Monografie mìsta Smíchova (Smíchov 1887) E.Pocho-Praha krok za krokem, Praha 1985 J.Pauli - Památník mìsta Smíchova
Klikovka èp.118 východní prùèelí
Klikovka èp.118 východní prùèelí
Klikovka èp.118 severní dvorní prùèelí
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Obnova roubeného domu èp. 22 ve Zbeènì, okr. Rakovník Jana Berková - PÚ støedních Èech Zbeèno je nevelká vesnice poloená v hlubokém údolí na levém bøehu øeky Berounky, vzdálená jen nìkolik kilometrù od královského hradu Køivoklátu, do jeho manského systému byli její obyvatelé ve støedovìku zaèlenìni. Historie této vsi je vak mnohem starí a je spjata s existencí pøemyslovského kníecího dvorce, v nìm podle zprávy z Kosmovy kroniky zemøel pøed Vánocemi roku 1100 èeský kníe Bøetiskav II. Jedná se tedy o lokalitu s kontinuálním osídlením nejménì od 11. století. Velká, archaicky vyhlíející roubená stavba èp. 22 se strmou støechou poutá pozornost badatelù a památkáøù ji od dvacátých let naeho století, kdy na ni nìkolika fotografiemi upozornil Bohumil Vavrouek ve své práci Dìdina. Nachází se v exponované poloze na návsi, orientovaná okapovou stranou s krytým zápraím ke komunikaci, která ji oddìluje od protilehlého kostela sv. Martina a fary. Jedná se o zcela unikátní roubenou stavbu s pomìrnì sloitou dispozicí, která je výsledkem delího stavebního vývoje. Jejím jádrem je trojdílný dùm s velkou svìtnicí o rozmìrech 7x 7,5 m, síní s èernou kuchyní, pùvodnì otevøenou do prostoru sínì dvìma obloukovými vstupy, zaklenutými na kamenný sloup se ètvercovou patkou a odstupnìnou hlavicí. Tøetí díl stavby pøedstavuje patrový pýchar s pavlaèí obrácenou do sínì, který je nejvìtí zajímavostí domu. Toto základní pùdorysné schéma bylo pozdìji doplnìno o roubenou výmìnkáøskou svìtnièku pøístupnou jak ze svìtnice, tak i pøímo ze dvora, a dalí zdìný výmìnek s vlastní èernou kuchyní, pøístupný po mírnì vyvýené døevìné rampì pøímo ze sínì, v ní se nachází také vstup do sklepa umístìného pod pýcharem. Mìzi obìma výmìnky situovanými pøi dvorním prùèelí stavby zùstal volný nevelký prostor otevøený do dvora, v nìm byla umístìna pec a schoditì na pùdu. Pozoruhodná je rovnì výka stropù, která s ohledem na patrový pýchar dosahuje v síni 3,8m. Dùm si rovnì uchoval celou øadu velmi cenných pùvodních stavebních detailù, zejména okna, dveøe atd. To vedlo ji na poèátku 40. let k zájmu tehdejího památkového úøadu o tuto stavbu a její zachování. Na konci 50. let byl objekt z iniciativy Dr. Mencla prohláen za kulturní památku. Václav Mencl jí vìnoval znaènou pozornost rovnì ve své knize Lidová architektura v Èeskoslovenku, kde její význam shrnul do èasto citované vìty : Ve støedních Èechách není stavení starobylejího. Také proto mùeme ji v roce 1959 zaznamenat první snahy ze strany památkáøù o vykoupení domu èp. 22 a jeho vyuití ke kulturním úèelùm. Sloitá jednání v této vìci, ztíená poadavky majitele i specifiky své doby, se podaøilo dovést k úspìnému konci a v roce 1992, kdy objekt odkoupil PÚSÈ. Teprve tehdy bylo moné provést stavebnì historický prùzkum, podrobné zhodnocení stavebnì technického stavu této památky a provést první kroky, vedoucí k jejímu zpøístupnìní pro veøejnost. Ji od samého poèátku bylo patrné, e jde o mimoøádný objekt, jeho hodnota spoèívá nejen v jeho stáøí ( V. Mencl jej datoval do 18. stol.), jeho typologii a dispozici, ale zejména v jeho intaktnì dochovaném stavu. Pøestoe byl a do poèátku 90. let trvale obýván, dochoval se bez výraznìjího naruení vèetnì podlah a zejména povrchù stìn patinovaných vysokými vrstvami vápenných nátìrù a drobných detailù, které dotváøejí atmosféru domu, dokreslují kadodenní ivot v nìm a souèasnì dokládají své vysoké stáøí. Pouze roubený výmìnek byl zèásti podroben modernizaci, která spoèívala v ne právì citlivé výmìnì 2 oken a pøístavbì pøedsínì výmìnku, co si vynutilo zboøení pece a pøemístìní schoditì na pùdu do prostoru sínì.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
S ohledem na mimoøádnou hodnotu objektu a také na skuteènost, e bude vyuíván jako veøejnosti pøístupná, ojedinìle dochovaná památka, byl pro vekeré pøípravné i stavební práce stanoven pøísnì konzervaèní postup s cílem zachovat maximum z dochovaného vzhledu objektu a jeho povrchù, to znamená provádìt opravy jen v nejnutnìjím rozsahu a tak, aby pøíli nenaruily dochovaný stav. K tomu se vázal poadavek na provádìní tìchto oprav tradièní technologií z tradièních materiálù. Bylo rozhodnuto, e objekt bude veøejnosti prezentován v dochovaném stavu i s mladími úpravami, dokládajícími postupné promìny v jeho uívání jako byly napø. dodateèné zazdívky obou obloukù èerné kuchynì, zabednìné pùvodní okno ve stìnì mezi hlavní svìtnicí a výmìnkem atd. Zámìr obnovy pøedpokládal pouze odstranìní nìkterých novodobých ruivých zásahù, tj. výmìna nevhodných oken v roubeném výmìnku, odstranìní zdìného pøístavku, obnovení pùvodního vstupu na pùdu a také obnovu pece. Vedle tìchto prací vyvstala také potøeba urèitých sanaèních zásahù. Podrobné provìøení stavebnì technického stavu prokázalo nìkolik závaných závad, které ohroovaly statiku krovu a vyadovaly nutnì opravu. Jednalo se o závady, které byly starího pùvodu. Byly dùsledkem zatékání deové vody do krovu v dobì, kdy dùm jetì mìl dokovou støechu. Èást vazných stropních trámù ve støední èásti domu - tedy nad síní, byla pokozena straí hnilobou, v návesním prùèelí nad vstupem chybìlo zhlaví jednoho trámu a dalí byla pokozena. V síni byl tento trám procházející právì nad pavlaèí komor, provizornì podepøen ji v døívìjím období. Rovnì na dvorním prùèelí byla znaènì pokozena zhlaví nìkolika vazných trámù nad zdìným výmìnkem. Závìr statického posudku konstatoval, e vazné trámy nejsou schopny pøenáet vodorovné síly vyvozované konstrukcí krovu, která sama je zèásti naruena. Celkový stav krovu nad støední èástí domu byl oznaèen za havarijní. Tradièní øeení bìnì pouívané v øadì jiných pøípadù by vyadovalo nahrazení tìchto vazných trámù novými, co by ovem znamenalo demontá celého pùvodního stropu z pùlkuláèù s hlinìnou omazávkou, rozebrání èásti krovu a také eternitových ablon støeního plátì, které dnes porostlé mechem, pøijatelnì doplòují vzhled stavby. Rovnì samotná výmìna trámù o profilu 30x35 cm by byla velmi nároèná a znamenala by dalí rizika pro pùvodní prvky a zejména autenticitu památky. Z památkového hlediska zùstával prioritní poadavek zachovat maximální mnoství pùvodního materiálu a rozsah druhotných zásahù do pùvodních konstrukcí omezit na minimum. Bylo tedy nutné nalézt atypické øeení a následnì dodavatele, schopného tato øeení realizovat. Projektová pøíprava a posléze i realizace byly svìøeny Ing. Vítu Mlázovskému, který se statice památkových objektù vìnuje ji øadu let. Jeho øeení daného problému plnì respektovalo památkové poadavky na zachování interiéru sínì a zápraí návesního prùèelí vloením nové nosné konstrukce do prostoru krovu, s ním byla propojena. Znamenalo to, e pùvodní vazné trámy nad síní byly pomocí ocelových svorníkù vyvìeny na
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
krátèata uloená na soustavu vynáecích nosníkù, které nahradily technickou funkci vazných trámù. V návesním prùèelí byla stejným zpùsobem vyvìena kopie zhlaví vazného trámu. Z památkového hlediska tak interiér sínì neutrpìl ádnou újmu, nebo svorníky byly ze spodní strany pøekryty døevìnými víèky take se pohledovì neuplatòují. V prostoru krovu, který nebude veøejnosti pøístupný, je sice novì vloená konstrukce cizím prvkem, avak s ohledem na hodnotu zachovaných pùvodních prvkù, které by jinak nutnì byly pokozeny, je toto øeení k památce nejetrnìjí. Celá tato stavební etapa byla realizována v roce 1995. Mylenka zachování pùvodních prvkù i za cenu nahrazení jejich technické funkce novì vloeným prvkem se uplatnila také pøi opravì pavlaèe pýcharu. Ten, jak prokázal SHP Ing. arch. kabrady, je nejstarí èástí domu, její vznik se klade a do pøedbìlohorského období. Tento pýchar se vak nedochoval v plném rozsahu. V dobì pøístavby zdìného výmìnku byla jeho èást zboøena a zkrácena také jeho pavlaè, èím byl naruen její nosný systém. V pozdìjí dobì pak byla provizornì podepøena sloupkem. Aby vak mohla být zpøístupnìna návtìvníkùm a nehrozilo nebezpeèí poruení její statiky, byl její podélný nosný trám vyvìen døevìným táhlem do vazného systému krovu. V rámci této etapy obnovy byla rovnì øeena oprava stropu závìtøí dvorního prùèelí po odstranìní novodobého pøístavku. S ohledem na íøku závìtøí zde nebylo moné provést novou roznáecí konstrukci a také s ohledem na poadované obnovení pùvodního vstupu na pùdu zde bylo nutné pøistoupit k obnovì konstrukcí tak, aby byla zachována také jejich technická funkce. Vazný trám nad závìtøím a konstrukce vstupu na pùdu byly natolik pokozeny hnilobou, e byla nutná výmìna velké èásti tìchto prvkù. V rámci této akce bylo novì vysazené zhlaví stropního trámu podepøeno opìt sloupem, jeho otisk se na pùvodním trámu dochoval. Podaøilo se tak vrátit tuto èást stavby opìt do pùvodní podoby. Vekeré nové prvky jsou ruènì tesané. V roce 1996 byla realizována druhá etapa statického zajitìní, která spoèívala v nastavené zhlaví vazných trámù a krokví nad zdìným výmìnkem. Tato etapa pro nás byla z památkového hlediska nejbolestivìjí. Znamenala výmìnu vìtích èástí zcela vyhnilých stropních trámù a tím i rozebrání èásti pùvodního povalového stropu s hlinìnou omítkou ve svìtnici výmìnku. Nové protézy tìchto trámù byly opìt ruènì tesané s spojené s pùvodním trámem plátovou vazbou fixovanou zaputìnými svorníky s víèkem. Vìtina prvkù
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
povalového stropu byla opìt vrácena na své místo, jen mení èást byla nahrazena novými. Omítky byly provedeny tradièní technologií s vyuitím pùvodního materiálu. Celkovì se tato stavební akce setkala s pøíznivým ohlasem a lze ji hodnotit jako pomìrnì zdaøilou. Znovu se ovem prokázalo, a to zcela názornì, jak je dùleitá tìsná spolupráce vech zúèastnìných stran, tedy investora a majitele, kterým se v prùbìhu pøípravy stala organizace Státní hrady Køivoklátska, projektanta, památkáøe a zejména dodavatele, který k této práci pøistupoval s vìdomím mimoøádné hodnoty opravované stavby. Jisté nadení pro vìc se projevilo i v jeho pøístupu k pùvodním prvkùm a následnì ji v takøka samozøejmé snaze zachovat z nich co nejvíce a nutné výmìny provést po øemeslné stránce co nejlépe. Výsledkem je napø. nastavování zhlaví krokví vazbou fixovanou døevìnými kolíky èi vsazování nových èástí do pùvodních hambálkù. Øadu dalích prací provádìl správce objektu svépomocí. Díky jeho nezmìrnému nadení pro tuto stavbu a nevednímu úsilí byly po øemeslné stránce velmi kvalitnì opraveny pùvodní hlinìné omítky a vymazávky. V souèasné dobì probíhá rekonstrukce pece, její podoba je do znaèné míry odvoditelná z dochovaného stavu v èerné kuchyni a také z podání pamìtníkù. Rekonstrukce pece podle návrhu Ing. arch. kabrady je prvním krokem k plánované obnovì otopného systému domu, který se zde dochoval a do pol. 20. století. V dalí etapì by mìla být obnovena kachlová kamna v hlavní svìtnici, vytápìná rovnì z èerné kuchynì, která tak doplní pomìrnì chudý interiér svìtnice. Pøestoe zbývá provést jetì øadu prací, byl dùm èp. 22 ve Zbeènì ji v loòském roce zpøístupnìn veøejnosti. Dùm je prozatím prezentován jako exponát sám o sobì, bez instalace interiéru. Pøesto, nebo právì proto, se setkává se znaèným zájmen návtìvníkù, které dokáe oslovit svojí opravdovostí a sugestivní atmosférou staveb minulých staletí.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Zpùsoby obnovy a vyuití lidových staveb v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku PhDr.Magda Køivanová - SLS Vysoèina Ve svém pøíspìvku (o který jsem byla poádána) bych Vás ráda seznámila s konkrétními a praktickými zpùsoby obnovy a vyuití objektù v památkové rezervaci Betlém, ve kterých se mnohdy teoretické poznatky a metody støetávají s monostmi praxe. Památková péèe se zabývá problémem, jakým nejvhodnìjím zpùsobem uchovat památkovì hodnotné objekty s co nejmeními negativními zásahy a pøitom umonit jejich vyuití dnením podmínkám. Sloitost tohoto problému i jeho øeení naznaèil dr.Bure v referátu na konferenci k 25.výroèí Objekt èp.180 SLS Vysoèina, kdy oba uívané principy záchrany lidových staveb památkáøský a muzejní skýtají svá pro i proti. Závìr, ke kterému doel, tj. kombinace obou pøístupù je od poèátku cestou, kterou se snaíme (s mením èi vìtím úspìchem) aplikovat právì v památkové rezervaci Betlém. Hlavním dùvodem, který nás k tomu tehdy vedl, bylo jednak postavení naeho pracovitì (statutárnì pracovitì památkové péèe a zároveò muzeem v pøírodì), jednak ponìkud specifická situace Betléma, která se odvinula od letitých snah zachránit tuto lokalitu pøed celkovou devastací. Pùvodní návrh záchrany objektù lidového stavitelství (i památkové rezervace) na konci 80.let zahrnoval kromì Betléma i mìstskou èást Podkostelí. Výsledné øeení záchrana a obnova mìstské èásti Betlém bylo oboustranným kompromisem pracovníkù památkové péèe a tehdejího vedení mìsta. V roce 1989 byl pøedloen Program záchrany a spoleèenského vyuití lokality Betlém.Jeliko vyhláení památkové rezervace bylo dlouhodobým øeením, dolo v roce 1990 k prohláení 16 objektù kulturními památkami. Stejnì jako se vyvíjel rozsah chránìné lokality, upravovaly se i pohledy na formu a reálné monosti záchrany a následného vyuití. Základním cílem vak zùstalo zachovat urbanistický celek lidové architektury malého mìsta s moností prezentace ivotního zpùsobu. Lokalita byla prohláena památkovou rezervací v roce 1995. Na poèátku záchranných snah jsme byli postaveni pøed otázku, zda zachovat domy ve stávající podobì èi se pokusit postihnout vývoj lidového stavitelství této mìstské èásti. První varianta byla z hlediska památkáøského velmi lákavá, nesla vak s sebou øadu úskalí (znaèný odpor mìsta, velmi patný technický stav objektù i omezené monosti jejich vyuití) a za dané situace byla takøka nerealizovatelná. Osobnì se domnívám, e je ke kodì památkové péèe z pohledu doby budoucí, nemít monost zachovávat i objekty lidové architektury se vemi nevzhlednými zásahy, nebo jsou nedílným a autentickým dokla-
Betlém èp.178 (1991)
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
dem historického a stavebního vývoje. Pøes tuto poznámku jsem pøesvìdèena, e trvat na takovéto podobì Betléma by znamenalo jeho zánik. Po úvaze jsme zvolili druhou monou cestu, zachytit v èasovém horizontu stavební vývoj a typy jednotlivých objektù v lokalitì Betléma. Tímto øeením jsme se pøiblíili spíe muzejní formì, újmy jistì doznala autentiènost objektù. Získali jsme vak prostor pro postiení výe uvedeného stavebního vývoje a vytvoøení expozice prezentující kromì staveb i zpùsob ivota a práce zdejích obyvatel. Posláním naí instituce je objekty nejen obnovovat, ale i prezentovat veøejnosti. Výsledné øeení formy záchrany objektù je podle naeho mínìní úzce propojeno právì s následným vyuitím objektù. Zcela jinou formu obnovy vyaduje expozièní vyuití, domek urèený k trvalému bydlení nebo uèebna pro dìti. Vyuití objektù je do znaèné míry i limitujícím faktorem stále diskutované základní otázky záchrany objektù lidové architektury, a to míry zásahù do památkové a stavební podstaty, ve svém dùsledku a k míøe náhrady pùvodní hmoty novými prvky. Nyní bych ráda uvedla konkrétní formy záchrany jednotlivých objektù (ty zdaøilé i ty, které nedopadly zcela podle pøedstav). U vech objektù byl proveden a stále je doplòován stavebnì-historický a etnografický prùzkum. Oprava byla realizována ve spolupráci s majitelem u objektu èp.178, kde byla vymìnìna pouze krytina nad pøístavkem a proveden nátìr fasáda. Obnova (dílèí rekonstrukce) probìhla na objektu èp.180, kde byly vymìnìny spodní trámy roubených stìn obou svìtnic, doplnìna izolace a poloena nová indelová krytina (støechu provedla Chebana Cheb s nevhodnou povrchovou úpravou). U objektu èp.361 byla provedena rekonstrukce roubené komorové èásti vzhledem k silnému pokození, svìtnice byla ponechána v pùvodním stavu pouze doplnìna systémem odvìtrávacích kanálù a èásteènou izolací. Tento objekt se pro nás stal dùrazným pouèením nebo uvedený postup nezabránil silné vlhkosti, která domek opìtovnì pokozuje. Nyní ji pøistupujeme k ploným izolacím u vech objektù. Betlém èp. 361, 362
Dalím pøíkladem obnovy je objekt èp.62 s rekonstruovaným roubením a zachovanou zdìnou komorovou èástí. V letoním roce je pøipravena obnova objektu èp.182, který bude vyuíván jako konzervátorská a restaurátorská dílna.
Betlém èp.159 v rekonstrukci
Dalí formou záchrany betlémských objektù je celková rekonstrukce spoèívající v rozebrání døevìných èástí, oèíslování jednotlivých prvkù, provedení izolací a následné rekonstrukci pùvodní hmoty vèetnì výmìny technicky nevyhovujících prvkù druhotnì pouitým nebo novým materiálem. Pøíkladem tìchto celkových rekonstrukcí jsou objekty èp.64, 158, 159, 161.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Pøi tìchto celkových rekonstrukcích se èasto setkáváme s kritikou, e objekty zvedáme a zvyujeme cca o 10 cm podezdívky. Dùvodem je vak fakt, e dosud rekonstruované objekty mìly 1 a 2 trámy zcela vmáèknuty do zemì a skuteènost, vlhké jílové podloí Betléma nemá dostateènou sací schopnost a silnìjí sráky silnì podmáèejí objekty. Objektem, který se ocitl na rozhraní celkové rekonstrukce a kopie je domek èp.162. Vzhledem ke znaènému pokození døeva a finanèní nedostupnosti technologie zpevnìní vìtích èástí byla provedena kopie vìtiny prvkù s dùsledným vyuitím tradièních technologií opracování døeva. Pøi rekonstrukci bylo vráceno minimum pùvodního materiálu. Pøestoe vzhled objektu vyznívá ponìkud odlinì a uití nového døeva je zøetelnì patrné, zásadnì odmítáme výtku, e tvoøíme na Betlémì novostavby z objektù památkovì chránìných. Kopií je objekt kupeckého krámu, který je postaven dle domu èp.1471 nacházejícího se v mìstské èásti Podkostelí. Je majetkem MÚ Hlinsko a byl postaven za finanèní úèasti holandského partnerského mìsta Wognum. Detaily prùèelí a lomenice jsou dle dobové dokumentace z poèátku 20.století. Poslední formou objektu je úèelová dostavba hospody u objektu èp.157. Ta vznikla na základì historického prùzkumu a je realizována na pùvodním pùdorysu objektu èp.157 a z roku 1939 (mapa SK). Objekt byl od poèátku koncipován tak, aby odpovídal svému úèelu. Pøi obnovì nìkterých objektù jsme vyuili monosti spoluúèasti budoucích nájemníkù pøi vlastní rekonstrukci. Jak bylo ji výe uvedeno, dùleitým faktorem je vyuití objektù lidové architektury. V Betlémì jsou uity 4 základní zpùsoby: 1.
Objekty uívané k trvalému bydlení
2.
Objekty expozièní
a) dùslednì expozièní, naím cílem je postupnì vytvoøit expozice maximálnì ivé a autentické, prostøedkem k tomu jsou informace pùvodních obyvatel objektù z období tohoto století a systematické studium archivního materiálu pozùstalostní spisy, knihy kaftù apod. b) objekty expozièní s moností funkèního vyuití tkalcovská, hraèkáøská, klempíøská a kovotlaèitelská, pilníkáøská dílna 3. hospoda
Objekty poskytující sluby prodejna lidových výrobkù, prodejna keramiky, evcovská dílna,
4. Objekty pro spoleèenské a kulturní potøeby uèebna Základní umìlecké koly, výstavní prostor, centrum ochrany pøírody Celková regenerace této lokality vyaduje i znaèné investice do infrastruktury a terénních úprav. Jedná se napø. o inenýrské sítì, veøejné osvìtlení, zeleò (vysokou i zahrádky), úpravy komunikací apod. Tato èást záchrany Betléma jako celku by nebyla moná bez spolupráce mìsta Hlinska. V tomto èasovém prostoru se nedá polemizovat nad vemi problémy, se kterými se potýkáme. Cílem bylo seznámit Vás s monostmi a zpùsoby záchrany a obnovy objektù lidové architektury, které uíváme v pøípadì Betléma. Tento pøíspìvek by mìl být spíe podnìtem k diskusi o praktických postupech záchrany lidových staveb. Rovnì by mìl být i názornou ukázkou toho, e mnohdy dobøe propracované teoretické metody a postupy záchrany jsou v praxi bohuel mnohdy nerealizovatelné.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Mìstská èást Betlém na mapì Stabilního katastru Hlinsko
Hlinsko Betlém: Hranice památkové rezervace lidové architektury
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Dùm v Èisté èp.171 Ing.arch. Zuzana Syrová - SÚPP Dùm èp.171 v Èisté u Litomyle leí na levém bøehu øíèky Louèné, tvoøící osu dlouhého sídelního øetìzce lesní lánové vsi. Je pozùstatkem nìkdejí rozsáhlé uzavøené usedlosti, z ní vedle roubeného, v zadní èásti patrového obytného stavení zùstala zachována èást mladího kolmo napojeného zdìného hospodáøského køídla ze tøetí ètvrtiny 19.století. V prùbìhu roku 1988 se v tomto domì podaøilo identifikovat kompletnì zachovanou pozdnì støedovìkou dýmnou jizbu (datovatelnou - v dobì objevu pouze komparativnì - do 16.století), její jedinou známou zachovanou obdobou ve vesnickém prostøedí byl v té dobì dùm èp.2 v Luèici, okr.Klatovy. Pøestoe se od té doby podaøilo stavebnì historickými prùzkumy prokázat existenci dalích pozdnì støedovìkých dýmných jizeb (Havlíèkùv Brod (HB), Vraèovice (ÚO)), zùstává èistecký dùm unikátní památkou svého druhu, ve vesnickém prostøedí výjimeèného stáøí. Vedle archaické jizby s dýmným otvorem v boèní dvorní stìnì zasluhuje pozornost i zadní patrová komorová èást s øadou døevìných sedlových portálu pozdnì gotického tvaru pocházející z druhé výrazné stavební etapy domu ze 17.století a koneènì i druhý trakt pøestavìný z kamene v období klasicismu. Podrobný popis objektu a poznatky z prùzkumu provedeného (spolu s fotodokumentací a zamìøením v mìø. 1:100) v létì roku 1988 byly poprvé publikovány ve sborníku Archaeologia historica 14/89 (J.kabrada, Z.Syrová). Podrobné zamìøení v mìøítku 1:50 bylo provedeno SURPMO v roce 1990 (ing.arch.Petr Dostál). Dùm èp.171 byl prohláen za kulturní památku 6.10.1989 a zapsán do ústøedního seznam pod è.r.5473. Ji v dobì objevení byl dùm delí dobu oputìn po úmrtí posledního obyvatele a s vyøízenými formalitami pro demolici. Jeho stavebnì technický stav byl patný - dlouhodobou neúdrbou a zatékáním byla naruena konstrukce krovu, stropù a zdiva druhého traktu; havarijní byla i konstrukce sklepa, který byl pouze velmi obtínì pøístupný; jizba díky tomu, e byla vyroubena jako samostatný blok byla naopak v relativnì dobrém stavu stejnì jako zadní komory (s výjimkou podlah). Vzhledem k mimoøádnému významu domu byly hledány ji od r.1988 monosti pro jeho záchranu. Podaøilo se odvrátit bezprostøední nebezpeèí demolice; v roce 1989 provést za pøispìní tehdejího OK
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
ONV provizorní zakrytí støechy (které vak díky neodbornému provedení stavbì spíe ukodilo) a následnì i jednoduché zabezpeèení krovu (z iniciativy Památkového ústavu v Pardubicích za pøispìní okres. referátu kultury). V roce 1994 ovem uhnilá pozednice zpùsobila výraznìjí pohyb krovu, který prolomil klenbu kuchynì a prakticky zcela strhl zbývající konstrukce zadního podélného druhého traktu (zèásti odstranìné pøi pøedchozí opravì støechy). Závanou hrozbu pro dalí osud domu pøedstavoval havarijní stav krovu, pokleslého na severozápadním rohu po prolomení zhlaví podélné nosné pozednice a pøíèné vodorovné vaznice, pøetíeného betonovou takou na severní stranì sedlové støechy a námìtcích druhého traktu, z èeho vyplynulo posunutí komínového tìlesa asi o 80mm; komín hrozil zøícením. Byla odùvodnìná obava, e objekt nepøeije dalí zimu a bude následovat osud prvního známého vesnického domu s dýmnou jizbou èp.22 v ivohoti, který zanikl brzo po svém znovuobjevení v 50.letech (z jeho hmoty zbyl pouze trám datovaný letopoètem 1617). Stav ostatních èástí odpovídal dlouhodobému zanedbání základní údrby, oproti roku 1988 se vak výraznì nezhoril (roubení v severovýchodní èásti jizby nad prahovým trámem vyboèeno a vyklonìna hlinìná omazávka; havarovaná klenba sklepa; èásteènì protékající krytina v dùsledku poklesu a rozevøení krovu; krokve, latì a roubení komor zèásti napadeno døevokaznou houbou; místy hmyzem napadené podlahy komor). Hlavním problémem byl ji od r.1988 nezájem bývalých majitelù, manelù Beneových, o památku, respektive jejich zájem na jejím odstranìní, jemu nejlépe vyhovovala nabídka SLSØ Vysoèina na transfer na Veselý kopec. Proto ztroskotal i první pokus o vyuití objektu pro etnografickou expozici Mìstského muzea v Litomyli. Poté, co nedolo k dohodì s muzeem, nenael se po dlouhou dobu dalí zájemce o koupi. Na jednání 13.3.1995, pøi nìm odborné orgány památkové péèe vzhledem k významu památky opìt preferovaly její zachování in situ, dolo k dohodì o odkoupení nemovitosti ing.arch.Jiøím Syrovým se zámìrem dlouhodobého pronajmutí Spoleènosti pro obnovu vesnice a malého mìsta (odborného obèanského sdruení zaregistrovaného u MVÈR pod è.r.VSC/1-7631/91-R). K vlastnímu prodeji domu s minimálním pozemkem (pøedzahrádka, úzký klín dvora) dolo vak a na podzim tého roku (vklad práva zapsán do katastru nemovitostí 10. listopadu 1995), èím dolo ke skluzu oproti pùvodním èasovému rozvrhu obnovy.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Práce pøípravné i realizaèní (které v letech 1996-97 finanènì výraznì podpoøilo MK ÈR v rámci programu záchrany architektonického dìdictví) postupovaly do dneních dní podle konceptu obnovy è.p.171 sestaveného ing.arch.Zuzanou Syrovou a ing.arch.Jiøím Syrovým (12.5.1995). Byl provedený prùzkum stavebnì-technický (ing.Radomír Veselý, 1995) a základní odborné posouzení døevìných konstrukcí (ing. Pavel astný, 1995). Po zpøístupnìní zbývajících èástí roubeného stavení a odstranìní druhotných novodobých obezdívek a obkladù (dolní komora a síò) byl postupnì doplòován stavebnì-historický prùzkum (doc.ing.arch.Jiøí kabrada, CSc.; archivní reere dr.Martin Ebel). Lokální archeologický výzkum v jizbì v místì pece (dr.Frantiek Gabriel, Mgr. K. Podrouek, L. Kursová, 1996) odkryl sokl otopného zaøízení ze 16.století a zahloubený objekt interpretovaný jako pec pøedcházející stavbì tohoto soklu. Dendrochronologického datování (Mendelova zemìdìlská a lesnická universita v Brnì, dr. ing.Petr Horáèek, 1997) potvrdilo datování jizby do 16.století (po r.1545/1583 s výmìnami prahových trámù po r.1671) a zadní komorové èásti (po r.1632/1693). Byl proveden návrh na statické zajitìní roubeného stavení vèetnì návrhu doèasného pøístøeku nad roubeným stavením (ATLAS - ing.R.Veselý, ing.R.Ulrich, I/96). Prùbìnì je zpracováván rozbor pouitých hlinìných materiálù s návrhem technologie (ing.Jan Køí). V zájmu zachování maximálního mnoství autentických døevìných konstrukcí a prvkù se bylo doplnìno posouzení a zhodnocení stavu døevìných konstrukèních prvkù a návrhu technologie sanace, stabilizace a ochrany døeva (Mendelova zemìdìlská a lesnická universita v Brnì/diplomová práce, Pavel Èíek 1996-97). Na tyto podklady navazuje architektonicko-stavební projekt realizace obnovy a rekonstrukce è.p.171 se samostatnou èástí podrobností (ing.arch. Jiøí Syrový, ing.arch. Zuzana Syrová, ing.Mojmír Kopecký). Cílem obnovy je vedle záchrany ohroené památky i její zpøístupnìní veøejnosti. Starí roubené obytné køídlo s renesanèní roubenou dýmnou jizbou opatøenou hlinìnou omazávkou stìn a svrchní strany stropu, barokní zadní patrovou roubenou èástí a klasicistním zdìným druhým traktem s kuchyní bude v pøízemí a patøe zpøístupnìno v rámci etnografické expozice mìstského muzea v Litomyli, s ním jsme opìtovnì navázali kontakt. V rámci restaurování obytné místnosti bude rekonstruována pec s otevøeným ohnitìm a obnoveno horní vìtrací okno v boèní stìnì, co umoní unikátní experiment - ovìøení provozu dymné jizby. Návrh obnovy pece, její orientaci bohuel archelogický výzkum neobjasnil, komplikuje existence novodobé pece situované ve druhém traktu orientované do jizby, která se vyádá nejspíe do jisté míry atypické øeení. I jizba sama by nemá být vrácena do podoby 16. století doplnìním ji neexistujících prvkù, ale bude ponechána v rozporuplné podobì vypovídající o jejím dalím vývoji s hlinìnou omazávkou i novodobými výplnìmi. Pro expozici bude dopracován scénáø a projekt interieru (mgr.afránková a dr.Zemanová; spolupráce dr.Tomá Edel). Vlastní provoz expozice bude zajiovat litomylské muzeum, které zajistí prùvodce na mìsíce kvìten a záøí; po zbytek roku pøedpokládáme pøístupnost o víkendech nebo po telefonické domluvì. (Výhledovì se poèítá se zpøístupnìním dalích objektù ve vesnicích v okolí Litomyle.) Expozièní zázemí bude minimální. Stávající novodobá bednìná pøedsíò obytného køídla bude vyuita jako místnost pro prùvodce a pøijetí návtìvníkù. Ve dvoøe na místì tradièního záchodku na hnojiti bude zøízeno sociální zaøízení pro prùvodce. Zadní zdìné chlévové køídlo a jeho dostavba nebude veøejnosti pøístupné a bude v pøízemí a podkroví vyuito jako architektonický atelier Syrový & Syrová. Pøístavba a vloené prvky vybavení, které souvisejí s novým vyuitím budou provedeny souèasnými výrazovými prostøedky, bez zbyteèných zásahù do konstrukcí. Výhledovì poèítáme s vytvoøením dokumentaèního a informaèního støediska SOVAMM se zamìøením na výzkum a dokumentaci vesnické architektury a urbanismu a konzultace vlastníkùm. Realizaèní práce zapoèaly ihned po zakoupení objektu provedením doèasného pøístøeku nad roubeným stavením a následným odstrojením støechy na poèátku zimy 1995/96 (fy Molat). Pøístøeek výraznì omezil
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
riziko havárie objektu v prùbìhu na sníh bohaté první zimy a umonil do konce roku 1996 provádìt práce na obnovì roubeného stavení bez kodlivých povìtrnostních vlivù. Dále byly provedeny výklizy. Destruované døevìné a kamenné konstrukce byly rozebrány. Tesaøské konstrukce byly opatøeny preventivním ochranným nátìrem Boronit podle doporuèení ing.Pavla astného (Návrh postupu záchrany døevìných konstrukcí, 04/95). V roce 1996 bylo provedeno statické zajitìní roubeného stavení, obnova zdìné èásti druhého traktu a nová indelová krytina (fy Døevo s. r.o.). S kvalitou obnoveného kamenného zdiva na hlinìnou maltu mùeme být vcelku spokojeni, i kdy nedosahuje preciznosti originálu. Tesaøské práce, pøi nich provádìjící firma nerespektovala projekt ani pokyny stavebního dozoru, jsou èernou kapitolou obnovy. Nejneastnìjím zásahem je svévolná výmìna dvou prahových trámù podélné dvorní stìny jizby za tøi øezané se zcela amatérskou úpravou nároí ignorující vekerou logiku stavby. Po velmi patných zkuenostech s firmou Døevo s.r.o. po novém výbìrovém øízení provádí obnovu od roku 1997 firma ATEH s.r.o.. Z obnovných prací se jedná o provedení a doplnìní kabøince, podlah, omítek a hlinìných omazávek, repase oken a dveøí. Tesaøských prací (pøedevím doplnìní roubené stìny mezi dolní komorou a síní a sedlových portálù s toènicovými dveømi, obnovy stropu druhého traktu, pøípadnì pavlaèe) se má v roce 1998 ujmout koneènì odborník pan Petr Rùièka. Obnova domu v Èisté nás tvrdì pouèila o úskalích realizace, na nì narazí investor, jeho cílem teoreticky správná snaha po zachování maximální autenticity historických konstrukcí. Naí nejvìtí chybou bylo asi to, e jsme vzhledem k finanènímu pøíspìvku z programu záchrany architektonického dìdictví neodstoupili od smlouvy s firmou Døevo pøi prvních závaných nedostatcích. Pøesto doufáme, e se podaøilo z domu a jeho vypovídací schopnosti zachránit více, ne by pøeilo pøedpokládaný transfer. Nezanedbatelný podél na tom mají vichni, kdo nám mnohdy zcela nezitnì pomohli a pomáhají; vedle osob ji výe uvedených jmenujme alespoò R. Urbánka, dr.M. Madaje, mgr.M. Novákovou a dr.P. Buree. Obnova by nebyla moná ani bez velké dávky tolerance ze strany bývalého vlastníka na jeho dvoøe se díky minimalizovanému pozemku odehrává.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Oprava a vyuití domu èp.4 v Libchavách Radim Urbánek OkÚ Ústí nad Orlicí Chátrající památka - pojem, který se v naem slovníku bohuel u trvale zabydlel. Osud postupnì zanikající kulturní památky mìl postihnout i dùm èp.4 v Libchavách. Na zaèátku devadesátých let získali tento objekt, prohláený nemovitou kulturní památkou r.è. 3901, noví vlastníci jako souèást dìdictví. Nikdo z nich nemìl k objektu osobní vazbu (co nepochybnì významnì ovlivòuje, zda bude kulturní památka zachována bez nevhodných zásahù) a proto se snaili objekt prodat. Po nìkolikaletém neúspìném úsilí nabídli dìdici na konci roku 1993 zdarma dùm státu. Stát jej tehdy nepøevzal, avak zájem projevilo obèanské sdruení Spoleènost pøátel staroitností - Ústí nad Orlicí (dále SPS-ÚO), které objekt získalo v prosinci roku 1993. Struèný popis: Objekt leí ve støední èásti údolní lánové vsi na nepøíli výhodném pozemku v tìsné blízkosti nynìjí silnice. Jde o okapovì orientovaný poloroubený pøízemní dùm komoro-chlévního typu, se svìtnicí umístìnou vpravo. Asymetrická sedlová støecha pøesahuje nad pøední i zadní zápraí. Ve svìtnièním prùèelí støechu uzavírá svisle bednìný tít, uprostøed rozdìlený podlomením, co je v této oblasti neobvyklé. Ve vrcholu títu je umístìn malý kuelový kabøinec. Svìtnice je vyzdìna z nepálených cihel, v mení míøe z cihel pálených, a zastropená pùlenými povaly o prùmìru a 23 cm. Stropní pole blí k síni je seikmené s nejvyím místem 252 cm a to nad místem otopného zaøízení. Strop svìtnice je, kromì prùvlaku, pobit rákosem a hladce omítnut. Svìtnièka má stejné svislé a vodorovné konstrukce provedením shodné se svìtnicí. Obì tyto místnosti oddìluje pøíèka z nepálených cihel. Stìny sínì pøi svìtnici a svìtnièce jsou vyzdìné z pálených a nepálených cihel, vnìjí stìny a stìny komory a chléva se dochovaly roubené. Vstup do komory lemuje døevìné ostìní s mìlkým vyøezáním ve tvaru sedlového portálu. Ostìní vstupu do chléva je hrubì tesané bez profilací. Na tøetí díl navazuje v celé íøi domu roubený pøístodùlek. K nìmu je napojena jednoprostorová stodola (mlat) vybudovaná z pálených cihel. Nástin vývoje objektu: Dùm byl postaven ve 2.pol. 18.stol. jako celoroubený. Budeme-li povaovat za pravdivé datování zjitìné na nápisovém (pøíèném) prknì (na pùvodním záklopovém prknì nebylo pro znaèné pokození a silnou vrstvu olejového nátìru nic viditelné), pak lze uvádìt konkrétnì stavbu domu v r. 1765. Pro skuteènost, e døevìná èást domu byla vybudována jetì z 18.stol. svìdèí nìkteré archaické prvky a konstrukce - napø. sedlový portál èi konstrukce, výka a seikmení stropu neseného jedním hranìným trámem ve svìtnici, resp. svìtnièce). Druhá významná stavební etapa se uskuteènila v prùbìhu 19. století. Bìhem ní dolo k vyzdìní svìtnice z nepálených cihel a pravdìpodobnì k ní patøí i úprava støechy se títem uprostøed rozdìleným podlomením do dvou polí. Spodní pole je o témìø celou hloubku podlomení pøedsazeno pøed úroveò horního. Tento tvar títu je v oblasti neobvyklý, pravdìpodobnì jde o druhotnou úpravu, kterou si vyádalo rozíøení pùdorysu prvního dílu domu, k nìmu dolo nahrazením subtilnìjí roubené stìny nìkolikrát mohutnìjí zdìnou stìnou (tlouka a 90 cm). Toto rozíøení vyvolalo potøebu buï pøimìøenì prodlouit také støechu nebo zvolit jiné øeení. Tím je tít o dvou polích, se spodním polem pøedsazeným. S tímto títem se tehdejí stavebník mohl setkat východnì od regionu (napø. na moravském území - jmenovitì Valasko - a dál na východ). Poslední významnou úpravou provedenou na pøelomu 20. a 30. let naeho století bylo pøipojení jednoprostorové stodoly zdìné z pálených cihel. Zdivo bylo ponecháno rené a svou strukturou tak spoluvytváøí pomìrnì bizarní vzhled domu pøi pohledu od severozápadu. Z meziváleèného období pochází také dvoukøídlá okna s horním poutcem, která nahradila okna se segmentovým záklenkem. Tento tvar okenních otvorù zjitìn podle dnes zazdìných otvorù ve svìtnici a svìtnièce, které byly objeveny pøi opravách vnìjích a èásteènì i vnitøních omítek.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Postup prací: V lednu 1994 bylo provedeno zamìøení (PÚ Pardubice) a byly zahájeny vyklízecí práce. Po celkové opravì støechy (v celém krovu bylo vymìnìno 8 námìtkù a dvì krokve, byl poloen nový døevìný típaný indel) a dílèích opravách pokozených stropù následovaly práce, které bylo moné provádìt svépomocí: opravy hlinìných mazanic a výmazù mezi trámy, líèení vápnem, drobné opravy dveøí a oken, zasklívání, opravy vnitøních a vnìjích omítek. V roce 1995 byla zahájena oprava stodoly. V krovu dolo k výmìnì jen dvou dílù (krokví) a podaøilo se zachovat zhruba polovinu pùvodních støeních latí. Pálená krytina (francouzské taky) v dobrém stavu byla opìt pouita a doplnìna kvalitní krytinou tého druhu, získanou pøi výmìnì støeního plátì na jiném objektu. Její stáøí je více ne 90 let, ale po dvou letech jejího druhotného pouití nevykazuje ádné pokození. K realizaci provádìných prací si dovolím poznámku. Aby je SPS-ÚO zajistila co nejlevnìji, poøádala (a stále poøádá) víkendové akce a týdenní a dvoutýdenní letní tábory pro mláde. Studenti mají zdarma zajitìnu stravu, pøespání, popø. jim jsou uhrazeny cestovní výlohy. Pracují bezplatnì. Tím se náklady na provádìní nìkterých prací sniují na estinu a desetinu oproti cenì úètované (stavební) firmou. Druhým a z památkového hlediska podstatnìjím pøínosem je skuteènost, e studenti práci provádìjí se zájmem a je pro nì samozøejmé dodret tradièní postup, nebo taková èinnost je pro nì neobvyklá. Kupø. práci s hlínou nepovaují za podøadnou a neodbornou - narozdíl od mnoha zedníkù, ale i pomocných dìlníkù. Ke kladùm mùeme v urèitých specifických pøípadech pøièíst i nezkuenost, resp. mení manuální zruènost. Student, který k této práci nepøistupuje rutinnì, obvykle provede výmazy mezi trámy nebo omítky stìn nerovné, tj. stejné jako ty pùvodní. Tato zmínka o monosti spolupráce s mládeí není upozornìním na nìco nového a neznámého, ale pøipomenutím monosti uívané, napø. v muzeích v pøírodì, ovem málo vyuívané v souèasné praxi památkové péèe. Pøi zmínìné opravì hlinìných výmazù se dobøe osvìdèilo pøidávání vápna do hlinìné smìsi. Jde o mnoství pøiblinì jedné zednické líce vápna na celé koleèko hlinìné mazanice, tedy asi 2 a 4% vápna v hlinìné smìsi. Tuto smìs jsme pouili také na doplnìní spár mezi cihelnou dlabou a prahovými trámy roubených stìn v komoøe. Pøi volbì pouitého materiálu byly stanoveny podmínky: 1. propustnost pro zemní vlhkost, 2. trvanlivost a 3. pøírodní vzhled vhodný k roubeným stìnám a cihelné dlabì. Právì trvanlivost je pøekvapující. Ani po tøíletém provozu si spára nevyádala opravu - ovem nutno dodat, e jde o místo mechanicky málo namáhané. Souèasné vyuití: Jedním z nejdùleitìjích faktorù ovlivòujících dalí existenci jakékoliv kulturní památky je její vhodné vyuití. Dùm èp. 4 v Libchavách slouí k expozièním úèelùm. Výhody tohoto vyuití jsou zøejmé. Spoèívají napøíklad v nevelkých nárocích na stavební úpravy, na závadu není vyí pranost v interiérech (v obytné místnosti by oproti tomu pøi trvalém bydlení nebyla zvýená pranost myslitelná) èi té netìsnost oken a dveøí. Na druhé stranì vak s tímto vyuitím souvisí nevhodný nepravidelný reim objektu a tedy pouze obèasné vìtrání a tepelné výkyvy. Pøestoe opravy objektu stále pokraèují, ji tøetím rokem jsou zde poøádány rùzné akce, kupø. Velikonoce v Libchavách, Mikulá a Vánoce v Libchavách. Díky penìitému daru od Obce Libchavy zakoupila v roce 1994 SPS-ÚO zahradu o ploe pøiblinì 14 arù, která k domu pøiléhá. V souèasné dobì na ní stojí studna a socha sv. Josefa (z r. 1757). Tyto objekty tvoøí spolu s domem areál, který je základem zamýlené expozice zemìdìlské usedlosti. Základní mylenkou zámìru je koncepèní, právní a technická pøíprava místa pro transferování ohroených lidových staveb. Nejde o umìlé vybudování tradièní usedlosti typické pro Orlické Podhùøí èi Podorlicko, ale o umonìní dalí existence staveb, které by in situ nepøeili. Pøedevím jde o hospodáøské objekty, které svými rozmìry odpovídají dimenzím domu a prostøedí, tj. velikosti a umístìním jak stavební parcely, tak pøilehlé zahrady. Jmenovat mùeme malou stodolu, suárnu na ovoce, entour, kolnu, vèelín, chlívek a dalí. Zpracování zámìru je ji pøed ukonèením a tak SPS-ÚO nezaskoèilo ani náhlé jednání o pøípadném pøenesení malé roubené stodoly z Dolní Èermné. Je moné, e tato stavba bude prvním transferem na zahradu domu èp. 4, s pøedpokladem realizace v letech 1998-99. Celý areál s transferovanými objekty je tøeba dotvoøit. Není tím vak mínìno doplnìní pøenáenými stavbami podle potøeb expozice, ale doplnìní vytvoøením sadových úprav a pøedzahrádky
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
s pouitím starých odrùd ovoce a obvyklých bylin, koøení a kvìtin. Také studie zamìøená na toto vyuití zahrady se nyní zpracovává. U mnohokrát byla vyslovena potøeba vytvoøení pøimìøenì husté sítì jednotlivých objektù in situ, reprezentujících lokální formy lidových staveb. Nebude snad pøehnané, a to i pøes nepravidelnost zpøístupnìní pro veøejnost, dùm èp. 4 v Libchavách do budoucna povaovat za dalí èlánek této sítì. Literatura a prameny: Frolec, V., Vaøeka, J., Lidová architektura - encyklopedie, Praha 1983 kolektiv, Národopisná muzea v pøírodì - teoretická a metodická východiska k realizaci, Ronov pod Radhotìm 1981 Liptayová, Z., Zásady záchrany ludovej architektúry, Bratislava 1989 Luká, M., Vodìrová, V., Vondra, J., Údrba lidových staveb, Praha 1986 kabrada, J., Lidová architektura (skripta), Praha 1996 kabrada, J., Vodìra, S., Vesnické stavby a jejich úprava, Praha 1975
Libchavy èp.4 - 1990
Libchavy èp.4 - 1994
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Libchavy èp.4 - 1997
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Prùzkum zdìné architektury v irokém Dolu pouité metody a výstupy Mgr. David Junek Mìstské muzeum Polièka Autoøi dìkují vem spolupracovníkùm i dále uvedeným institucím za ochotu a mimoøádnou pomoc. I.
úvod
V letech 1996 a 1997 provedlo Mìstské muzeum v Polièce rozsáhlý prùzkum a prezentaci zdìné lidové architektury z poslední ètvrtiny 19.století v rokém Dolu. Kolekce staveb s klasicistním títem je tradièní pøipisována zednické rodinì Lorencù a svým významem daleko pøesahuje hranice Polièska. Obec není zapsána jako vesnická památková zóna a památkovì chránìná je pouze jedna zkoumaná usedlost. Prùzkum pøinesl øadu nových významných poznatkù a lze jej jednoznaènì hodnotit jako mimoøádnì pøínosný. Bohuel øada objektù prola pøestavbou a vypovídací potenciál u nich znaènì klesl oproti stavu v 50.-60. letech. Definitivní uzavøení projektu je plánováno na rok 1998. II.
stavebnì historický prùzkum
-
vytyèení úkolu, pøedbìná prohlídka lokality, sestavení týmu, návrh postupu
Zámìr provést prùzkum zdìné architektury v irokém Dolu vzeel pøi muzejním prùzkumu zdobených dveøí na Polièsku, kdy ve srovnání s jinými obcemi vynikla kompaktnost a pozoruhodnost irokodolského souboru. Polièské muzeum zaøadilo prùzkum mezi své výzkumné úkoly a sestavilo následující zpracovatelský tým ze svých pracovníkù: MGR. David Junek historik umìní, Mgr. Stanislava Zindulková etnografka, Mgr. Stanislav Koneèný historik, dále z externistù: Ludìk tìpán nìkdejí vedoucí Souboru lidových staveb Vysoèina, Zdenìk Holomý fotograf, ale také Frantiek Flídl kronikáø obce a Vlastimil Støíteský z nejvýznamnìjí usedlosti èp.4. prùzkum literatury, archivních pramenù, vzpomínky pamìtníkù, prùzkum ikonografie, katastrálních a stavebních plánù V regionálním oddìlení muzejní knihovny byla vypsána literatura o irokém Dolu (o zdìné architektuøe pouze drobné zmínky u tìpánka, Buree a Mencla). Archivní prameny byly èerpány ze Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyli a z Pozemkových knih Svitavy. Nejivìjí místní tradice byla na èp.4, v mením rozsahu i na dalích lokalitách a u kronikáøe, v rodinì Lorencù byla zcela vyhaslá (materiály se ádné nedochovaly i v dùsledku poáru usedlosti). Ikonografie cenný fotografický materiál z 50-70. let byl získán v tìchto institucích: fotoarchiv Státního ústavu památkové péèe v Praze, fotoarchiv Památkového ústavu Pardubice, archiv Ústavu pro etnografii a folkloristiku AV ÈR v Praze, dále Národopisné muzeum NM Praha (Chotkovy fotografie) a Mìstské muzeum Polièka (dveøe a usedlosti 90.léta). Katastrální mapy byly získány z fondù polièského muzea a z Kartografického ústavu v Praze. Stavební archiv obce iroký Dùl byl nezvìstný nenacházel se ani na Okresním úøadu ve Svitavách, ani na stavebním úøadu v Polièce, ani v Okresním archivu Litomyl. Posléze byl objeven kronikáøem v irokém Dolu na pùdì obecního úøadu a byl pøedán polièskému muzeu. Aèkoliv je neúplný a neobsahuje plány zkoumaných usedlostí z doby jejich stavby (s výjimkou èp.82), je mimoøádnì cenný pro dokumentaci mladích pøestaveb a pro ostatní usedlosti. Díky plánùm se podaøilo dnes ji zboøený statek èp.73 urèit jako práci zedníkù Lorencù. -
stavební prùzkum objektù vèetnì fotodokumentace, v nìkolika etapách, komplexní prùzkum obce
Prùzkum probíhal v nìkolika etapách, týmovì, od sklepù po krovy. S vyuitím starích plánù i fotografií a také vzpomínek majitelù byla vìnována pozornost jednotícím prvkùm i prvkùm svébytným, prvkùm pùvodním i dodateèným. Souèasnì probíhala fotodokumentace. objednání specializovaných prací prùzkum barevnosti fasád, restaurování získaných exponátù, provedení zamìøení objektù (situace, pùdorysy, pohledy, øezy, rekonstrukce), fotogrammetrie prùèelí vybraných objektù, vyuití dendrochronologie
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Prùzkum barevnosti fasád provedla ak.mal. Radana Hamsíková z Prahy a D.Junek v r.1996 (u dvou objektù by to ji v r.1997 moné nebylo). Prùzkumy byly mimoøádnì cenné, doplnìné i o prùzkumy barevnosti fasád v nedaleké Polièce. Souèasnì probìhly i prùzkumy zbytkù barevnosti na truhláøských a kamenických prvcích usedlostí v irokém Dolu. Jedna získaná dveøní výplò byla restaurována a uvedena do pùvodní pestré barevnosti. Dalí byla konzervována. Dle pokynù muzea bylo provedeno zamìøení usedlostí (Ing. Petr afáø Polièka) a na základì dosavadních poznatkù byly provedeny i výkresy s rekonstrukcí pùvodního stavu. Fotogrammetrii èp.5 irokého Dolu a èp.3 v sousední Støítei provedla v r.1996 Ing. Bohumila Kunftová z Prahy. Dendrochronologický prùzkum zbytku roubení vysoké svìtnice ve zdìné usedlosti èp.5 provede v r.1998 Ing. Josef Kyncl z Brna. -
zpracování výsledkù pro výstavní a publikaèní vyuití, ovìøovací a doplòující prùzkumy
Základní zpracování provedeno pro výstavu v r. 1997, ale závìreèné práce pøesunuty na rok 1998. A v prùbìhu výstavy byla objevena a dokumentována pøíbuzná usedlost v nedaleké Pohoøe. -
výstupy výstavní vyuití, závìreèná zpráva, publikování
Výstavu Zdìná architektura irokého Dolu výzkum specifik zdìné lidové architektury v irokém Dolu a význam zednické rodiny Lorencù v 19.století v polièském muzeu navtívilo 3.392 osob od 31.5. do 7.9.97 i s prodlouením do 30.11.. Pøi vernisái (asi 70 osob, z toho polovic ze D) byl vypraven zvlátní autobus pro obèany irokého Dolu a po proslovu L.tìpána zaznìly vzpomínky V.Støíteského a písnì irokodolského evangelického sboru. V èervnu byly vybrané materiály zapùjèeny pøímo do irokého Dolu pøi pøíleitosti sjezdu rodákù. Závìreèná zpráva byla v hrubých rysech pøipravena pøed výstavou, ale koneèné zpracování strojopisného stavebnì historického prùzkumu je plánováno na rok 1998. Publikování je rozvreno do tøí vrstev: populární èlánky (polièská Jáitøenka, MF Dnes, Zemì Koruny Èeské i v A, Fr, A verzi), odborné èlánky (pøipravovány pro Památkovou péèi, Èeský lid a Muzejní a vlastivìdnou práci). K prùzkumu by mìla být vydána samostatná publikace o zdìné architektuøe irokého Dolu (pùvodnì plánovaná k výstavì, uskuteèní se patrnì v r.1998). -
finanèní nároènost a zajitìní pro vìtí názornost uvádíme podrobnìjí pøehled: fotodokumentace (nová i repro z archivù)
12.000
zamìøení 8 usedlostí (plány)
55.500
prùzkum barevností fasád
10.000
restaurování 2 výplní
6.500
fotogrammetrie 2 prùèelí
17.000
mzdové náklady + cestovné
48.000
náklady na výstavu (pozvánky, materiál, vernisá)
6.000
(dendrochronologie, odlití tukové kytky v kvìtináèi z èp.5, tisk publikace ad. A v r. 1998) celkem (za sezónu 1996-97)
155.000,-Kè
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
pøíjmy: grant Ministerstva kultury ÈR 1996
30.000
pøíspìvek OkÚ Svitavy 1997
10.000
pøíspìvek Obecního úøadu . Dùl 1997
3.000
pøíspìvek Komerèní banky Svitavy 1997
40.000
pøíspìvek SÚPP Praha
10.000
úèelové prostøedky muzea na restaurování
6.000
z rozpoètu muzea (mìsta Polièky)
56.000 (pøímé náklady bez mezd èiní 8.000)
celkem
155.000,-Kè
èasová nároènost: muzejní pracovníci celkem 75 pracovních dnù tj. kadý ze tøí pracovníkù v prùmìru 5 pracovních týdnù za dva roky. III. závìr Výe uvedený prùzkum (i s výstavou) byl pøínosný a pøi pokraèování ploného prùzkumu zdìné architektury na Polièsku by bylo mono navrhnout dalí okruhy prùzkumu. Nabízí se: soubor anonymní zdìné architektury v Trhonicích, v Sádku, dokumentace typu ètyøkøídlá beztítová usedlost s høebeny støech v jedné úrovni (Mencl s. 558 Vierkant) a souhrnné pojednání o zdìné lidové architektuøe na Polièsku. S ohledem na finanèní situaci to patrnì nebude v nejblií dobì aktuální. Jako nadèasový pøínos nynìjího prùzkumu se jeví následující: ve známé Chotkovì studii iroký Dùl (1915) nebyla ani zmínka o zdìné architektuøe (námi zkoumaný soubor je z let 1868-1895), první struèná zmínka je v Èeském lidu 1958 (tìpánek), dalí namátkové fotografie jsou z prùzkumù z 60. a 70 let (Památkový ústav Pardubice, etnografický ústav Praha) ovem nynìjí zevrubný prùzkum pøiel jen k torzùm mnohé souvislosti nám tak unikají. Pokud chceme studovat lidový dùm ve vesnickém prostøedí s dostateènou informaèní základnou, je nejvyí èas zaèít dokumentovat bøízolitové stavby s trojdílnými okny a ploty z perforovaných plechù nebo u nyní dochází k pøestavbám a úpravám. Blíe viz èlánek na toto téma ve Zprávách památkové péèe r. 1995, s. 95, 105 a 111. Zvlátì pro studenty pøi jejich seminárních pracích by toto téma mohlo být dostupné a zároveò obecnì prospìné.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Konec jednoho domu (malý pøípìvek do velké knihy památkové péèe se zamylením, zda se muselo stát, kdyby
.; co dìlat, aby se podobné pøípady neopakovaly) Lumír Tejmar OkÚ Èeský Krumlov Kdy byli v uplynulém roce 1995 pozváni zástupci naeho úøadu na celostátní semináø vìnovaný lidové architektuøe v pøíhranièních regionech, kde se prezentovali pøíspìvkem Pokozování tradièních hodnot venkovských sídel tam, kde není ze zákona moná regulace orgány státní památkové péèe, chtìli vedle upozornìní na specifika svého území vyzdvihnout obecný a nadèasový význam poslání památkové péèe vedle praktických ukázek nìkterých nedostatkù ve výkonu státní památkové péèe. Jetì v dobì, kdy jsme dokonèovali písemnou verzi pøíspìvku do sborníku, vìøili jsme, e otevøené upozornìní na problémy zásadního charakteru pøispìje k pøijetí odpovídajících opatøení na vech úrovních v orgánech i organizacích státní památkové péèe tak, aby alespoò tam, kde je ochrana kulturního dìdictví nejen moná, ale je i dle zvlátních veobecnì závazných právních pøedpisù povinná, byla dle tìchto pøedpisù zajiována. Doufali jsme v kvalitativní i kvantitativní posílení oboru, ve zmìnu pøístupu odpovìdných vedoucích pracovníkù i v to, e publikováním nìkterých patrnì ad akta odloených kauz prohlaování vìcí za kulturní památky (vedle pøedchozí korespondence naeho úøadu s MK ÈR) v celostátním okruhu oboru SPP napomùe jejich vyøízení. Netuili jsme vak tehdy, e na letoním semináøi nejen nebudeme moci o oèekávaném pozitivním výsledku referovat, ale e i pøímo pøipravujeme pùdu pro konstatování stavu, který, zmìnil-li se, pak nikoliv pozitivnì. Jistì by bylo zajímavé tuto skuteènost hloubìji rozebrat a provést na kauzách citovaných v naem loòském pøíspìvku /1/ komplexní vyhodnocení vekerých zmìn, ke kterým v tìchto vìcech dolo. S ohledem na nae monosti a rozsahové monosti pøipravovaného sborníku si vak dovolíme omezit se na toto suché konstatování stavu a pokusíme se hloubìji se vìnovat pouze jediné kauze, kterou jsme èásteènì pøedstavili na loòském semináøi (/1/ - str.22, 2.odst., str.24, 2. A 3.odts.) jetì bez tuení, jak rychle bude problém s koneènou platností vyøeen. Jedná se o objekt èp.2 v pøedmìstské èásti Vyího brodu, kde od roku 1987 probíhá neúspìná snaha o zákonné uznání jeho památkových hodnot. K základní ilustraci celého pøípadu si dovolíme pouít upravené a poznámkami opatøené tiskové zprávy, pøipravené v èervnu 1996. Zpráva z tisku Dne 11.kvìtna 1996 byl v pøedveèer svých dvoustých narozenin v pøedmìstské voraøské ètvrti památkové zóny vyí brod /2/ násilnì ukonèen ivot domu Na pískách /3/ èp.2. Spoleènì se svévolným zboøením domu jeho novým majitelem, podnikatelem z Èeských Budìjovic, dolo k vymazání jednoho z nenahraditelných hmotných dokladù historie mìsta. Byla znièena stavba, která snad nejlépe z celého Vyího Brodu uchovávala celiství komplet svých jednotlivých èástí v nezmìnìné podobì od doby, kdy byla v roce 1802 dokonèena. Památková zóna tak byla ochuzena o jeden ze svých základù, tvoøících spojení cisterciáckého klátera /4/ s vlastním mìstem, tedy o èást podstaty, na které byla zóna koncipována. Svìtové kulturní bohatství bylo navdy ochuzeno o jednu z vyjímeèných hodnot lidové formy barokního klasicismu, pro kterou bylo pøed 9 lety rozhodnuto /5/ o zápisu kulturní památky èp.2 ve Vyím Brodì do Státního seznamu. Realizací úmyslu, se kterým tento podnikatel spoleènì se svou manelkou pøed 3 lety dùm koupil, získali dva lidé volnou stavební parcelu na úkor autentické památky ivota a práce, tueb, radosti, lásky, utrpení i tìstí snad a deseti generací døívìjích vlastníkù, obyvatel i tvùrcù domu. V jednom jediném dni èin jedince jedné souèasné generace zmìnil dílo nìkolika minulých generací pro celou souèasnou spoleènost i vechny následující v hromadu stavební suti! Smuteèní tryznu nad zesnulým èp.2 ji vykonali vyebrodtí obèané a rodáci vèetnì tìch, kteøí byli z domu po roce 1945 vysídleni, Historické sdruení vyebrodské /6/, Památkáøská obec èeskokrumlovská /6/ , Památkový ústav Èeské Budìjovice, oddìlení památkové péèe referátu regionálního rozvoje Okresního úøadu Èeský Krumlov, vodáci, kteøí ve stopách nìkdejích voraøù kadoroènì z Vyího Brodu vyplouvají, i ostatní tuzemtí a zahranièní návtìvníci, kteøí se za historickými hodnotami do Vyího Brodu vracejí. Snad pouze odbor památkové péèe Ministerstva kultury Èeské republiky jetì stále (ji od roku 1988)zpracovává písemné vyhotovení prohláení vìci za kulturní památku /7/.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Zbyteèná práce Krátkou, ale výstinou zprávu zdánlivì není tøeba komentovat, snad jenom obrazovì doloit výchozí stav objektu (viz foto 1, 2) a stav tìsnì po zastavení demolièních prací v kvìtnu 1997 (viz foto 3 a 6). Tyto fotografie vak nejsou jediným dokumentem, který z poznané kulturnì historické hodnoty v roce 1987 ve spisu orgánu státní památkové péèe zbude. Vedle nich se bude jednat od návrhu KSSPPOP v Èeských Budìjovicích na zápis kulturní památky do Státního seznamu z r.1987 po oèekávané budoucí závazné stanovisko k novostavbì hotelového zaøízení v památkové zónì zhruba o 40 spisù, pøedstavujících ne ménì ne 150 hodin zbyteèné práce organizací státní památkové péèe a orgánù státní správy. Tyto spisy nebudou dokumentovat nic víc, ne beznadìj a nespornì i nefunkènost systému státní památkové péèe. Státní správa chybuje Rozhodnutí JèKNV v Èeských Budìjovicích /7/ o odvolání tehdejího vlastníka objektu èp.2 MNV ve Vyím Brodì, kterým byl zruen zápis ONV v Èeském Krumlovì /5/ tohoto domu ve Vyím Brodì jetì spoleènì s èp.81 na námìstí, mìlo výhradnì politický charakter. Obì popisná èísla byla po vzájemné dohodì na ústním jednání mezi MNV a KSSPPOP vyputìna. Státní památková péèe, na jednání zastupovaná námìstkem øeditele Ing. Aleem Krejèù, povaovala tento ústupek potøebám socialistického rozvoje obce za pøijatelný kompromis. O reakci MK ÈSR na nový návrh /7/, který odbor kultury JèKNV bezprostøednì poté podal ji podle zákona è.20/1987 Sb., víme jen nepøímo z kopie dopisu JèKNV ze dne 3.6.1988 /8/, zaslané navíc ne nám, ale KSSPPOP. Odbor kultury JèKNV zde sdìluje MNV ve Vyím Brodì, e MK ÈSR zahájilo øízení a pøipomíná povinnost vlastníka dle §3 zákona è.20/1987 Sb. od doruèení tohoto vyrozumìní chránit vìc pøed pokozením, znièením a oznámit MK ÈSR kadou zamýlenou i uskuteènìnou zmìnu jejího vlastnictví, správy nebo uívání. Zde je tøeba podotknout, e správní orgán nemá ádný doklad o tom, e toto oznámení bylo vlastníku vìci doruèeno, nehledì na to, e mezi JèKNV, ONV a MNV tehdy byla korespondence rozváena zpravidla bez vyuívání slueb Èeskoslovenské státní poty a bez potvrzování pøevzetí. Z dalího dopisu JèKNV ze dne 18.9.1989 /9/ adresovaného odboru kultury ONV v Èeském Krumlovì vyplývá, e si MK ÈSR v roce 1988 vyádalo od ONV informativní fotografie k posouzení návrhù, které dosud neobdrelo. Dopis JèKNV tedy za MK ÈSR urgoval dodání podkladù a souèasnì ádal o odbornou pomoc KSSPPOP v Èeských Budìjovicích. Tehdejí vedoucí odboru kultury ONV Rùena Vavruová po zjitìní, e je na KSSPPOP oddìlení dokumentace konstatovala, e toto není naí povinností, nech se tím zabývá KSSPPOP, jeho zøizovatelem je JèKNV. Poadované fotografie jsme tedy zaslali a dne 10.2.1991 a to a na základì ádosti SÚPP v Praze ze dne 3.8.1990, který nám ve svém dopise zopakoval sdìlení, e ministerstvo kultury, nyní ji Èeské republiky, zahájilo podle §3 zákona
. Øízení o prohláení Vyí Brod, dùm èp. 2za kulturní památku. Zdálo by se tedy, e pouze naí vinnou nebylo èp.2 do roku 1990 za kulturní památku prohláeno. Jak se vak ukázalo, písemné potvrzení naeho názoru z roku 1987 na památkovou hodnotu objektu ve smyslu doporuèení prohláení èp.2 kulturní památkou spoleènì se zasláním poadovaných fotografií v únoru 1991 stav nezmìnilo. Nedìlo se opìt nic, to ani po dalí urgenci v roce 1994, tentokrát pro zmìnu ze strany OkÚ Èeský Krumlov vùèi MK ÈR s kopií Státnímu ústavu památkové péèe. Mìlo se ovem dít ve Vyím Brodì. ádáme Vás o písemné vyjádøení k zamýlené demolici domu èp.2 ve Vyím Brodì, znìl obsah dopisu nového vlastníka doku z 30.5.1995. OkÚ Èeský Krumlov v odpovìdi /10/ ze dne 9.6.1995 popsal stav probíhajícího øízení a dále mj. uvedl: Souèasný právní stav øízení znamená pro vlastníka èp.2 ve Vyím Brodì a do rozhodnutí MK ÈR chránit tuto vìc pøed pokozením, znièením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury kadou zamýlenou èi uskuteènìnou zmìnu jejího vlastnictví, správy nebo uívání. Z toho vyplývá, e poadavek pana Ing. Zdeòka Èermáka je v pøíkrém rozporu se zákonem. Na argument údajného stavu ohroení bezpeènosti jsme reagovali následovnì: V daném pøípadì se stavební úøad povinen naøídit vlastníku statické zabezpeèení objektu, které nesmí být v rozporu s výe uvedeným poadavkem ze zákona è.20/1987 Sb., o státní památkové péèi, systém statického zabezpeèení nesmí pokodit památkovou hodnotu objektu èp.2. Patrnì zde pùjde o staení objektu, pøedevím v pøíèném smìru a o pøípadné podepøení horizon-
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
tálních konstrukcí. Tímto ádáme MÚ ve Vyím Brodì stavební úøad, aby takovéto naøízení vydal. Pro nového vìci neznalého vlastníka i MK ÈR, které tehdy ji druhý rok slibovalo vyhláení památkové zóny Vyí Brod a dùm èp.2 ji sedmý rok prohlaovalo za kulturní památku, bylo urèeno jetì toto sdìlení: Památkový význam èp.2 ve Vyím Brodì není pouze v jeho unikátnosti jako typu lidové barokní architektury evropského významu, ale má té specifický význam místní v celku dané èásti mìsta, který vytváøí spoleènì s dalími domky voraøù pøi øece. V tomto smìru je pak tato výstavba dùleitým prvkem, o který se opírá návrh památkové zóny, kterou pøislíbilo MK ÈR v tomto roce prohlásit. Tento pøípis byl zaslán na doruèenku nejen vlastníku domu, ale rovnì stavebnímu úøadu MÚ Vyí Brod, MK ÈR, SÚPP a PÚ Èeské Budìjovice, památkovým ústavùm a MK ÈR souèasnì s kopiemi pøísluných dokladù o probíhajícím øízení. Pøi dobré souèinnosti orgánù státní správy se tedy dalo oèekávat alespoò to, e n Stavební úøad MÚ ve Vyím Brodì naøídí vlastníkùm stavby její zabezpeèení dle zákona è.50/1976 Sb., n MK ÈR koneènì ve stavu akutního ohroení vlastníkem èp.2 koneènì za kulturní památku prohlásí. Dne 9.6.1995 na místním etøení, kde bylo soubìnì pøedáno ji citované vyjádøení OkÚ /10/, zástupce stavebního úøadu do protokolu sice potvrdil, e naøídí vlastníku objektu úpravy, to vak nikdy neuèinil, pouze o mìsíc a pùl pozdìji zastavil øízení o odstranìní stavby. Ministerstvo kultury ÈR naopak nereagovalo ani na pozdìjí pøípis SÚPP ze dne 2.7.1995 /11/, kde byla vyjádøena prosba o urychlené prohláení èp.2 a èp.81 kulturními památkami a správnímu orgánu soubìnì zaslány vekeré doklady potøebné k tomuto aktu. Od té doby s výjimkou publikování vyhláky 250 MK ÈR ze dne 22.9.1995 ve Sbírce /12/, kterým se èp.2 ocitlo v památkové zónì Vyí Brod, a do osudného kvìtna 1996 není ze strany státní správy zaznamenán ádný významnìjí úkon. Vlastník je pokutován Zatímco èinnost orgánù státní správy, není-li provádìna tak, jak pøísluný veobecnì závazný právní pøedpis stanoví, èi dokonce v rozporu s ním, je nazývána pochybením, èinnost obèana v rozporu se stejným pøedpisem mùe být hodnocena jako pøestupek a pokutována. Vlastník vìci pan Ing. Zdenìk Èermák mìl jistì dost dùvodù k nespokojenosti a pozdìji i netrpìlivosti. Kdy 1.6.1993 od Obce Vyí Brod (právního nástupce MNV ve Vyím Brodì) nemovitost kupoval, prodávající mu nesdìlil, e má být objekt prohláen za kulturní památku a by dobøe vìdìl, nesdìlil mu, e s nemovitostí pøebírá nejen vechny práva, ale i závazky, tedy i povinnost dle odst.3 §3 zákona è.20/1987 Sb. /14/. Alespoò takto to uvedl pan Ing. Èermák do protokolu z místního etøení dne 9.6.1995 /13/ vèetnì toho, e dùm kupovali s manelkou s úmyslem ho odstranit. Jistì musel být krajnì nespokojen, kdy se a po dvou letech dovìdìl, e to uèinit nesmí. Pozdìji mohl být i netrpìlivý, kdy marnì ádal o urychlené právní doøeení vzniklého stavu, na základì èeho se chtìl dále rozhodovat. Jeho pøedstavy o významu slova urychlené byly patrnì jiné ne jeden rok, take zvolil øeení vlastní bez ohledu na budoucí resumé MK ÈR. Pøitom ho mohla rozladit i skuteènost, e soubìnì urgované prohláení èp.81 na námìstí novostavby z konce 19.století (pøesnìji v té dobì ji jenom necelých 3 obvodových stìn) ve Vyím Brodì na rozdíl od èp.2 bylo realizováno. Bez ohledu na motivaci vak vlastník svým svévolným èinem poruil jak stavební zákon, tak zákon o státní památkové péèi. Díky vyhláce o památkové zónì /12/ hned ve dvou ustanoveních odst.2 §39. Okresní úøad tak mohl rozhodnout dne 19.6.1996 o pøestupku /15/ a uloit pachateli pokutu v maximální moné výi 10 tis. Kè. Proti rozhodnutí o pokutì se pan Ing. Èermák odvolal. Za pøestupek proti zákonu è.50/1976 Sb. uloil pøísluný stavební úøad pokutu ve výi 5 tis. Kè, co je v pøípadì, kdy za celý rok od poadavku OkÚ nenaøídil provést nezbytné zabezpeèovací práce, také nejvyí moná sankce. Liknavost stavebního úøadu v této vìci mohla být ovlivnìna patným svìdomím pøedchozího vlastníka Mìsta Vyí Brod, které v pøenesené pùsobnosti stavební zákon na svém úøadu vykonává.
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Podezøení z trestného èinu Podnikatelé si zvykli pokuty za poruení zákona è.20/1987 Sb. (zpravidla do výe 10, resp. 100 tis. Kè), které ostatnì pøi známém pøetíení okresních úøadù témìø nehrozí, povaovat za nezbytnou nákladovou poloku v realizaci svých zámìrù. Jiné podmínky ovem vytváøí trestní zákon è.140/1961 Sb., v novelizovaném znìní zák. è.152/1995 Sb., konkrétnì v §257 Pokozování cizí vìci dle ust.odst. 1 Kdo znièí, pokodí nebo uèiní neupotøebitelnou cizí vìc a zpùsobí tak na cizím majetku kodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnìtím svobody a na jeden rok nebo zákazem èinnosti nebo penìitým trestem nebo propadnutím vìci. Dle ust.písm. d) odst. 2 §257 Odnìtím svobody na est mìsícù a tøi léta bude pachatel potrestán, spáchá-li takový èin na vìci, která poívá ochrany podle zvlátních pøedpisù. Vitou pøedstavu, e si s vlastní vìcí mùe dìlat kadý to, co je mu libo, vyvrací ustanovení §258 zákona è.140/1961 ve znìní zák.è.152/1995 Zneuívání vlastnictví: Kdo pokodí dùleitý kulturní nebo jiný dùleitý obecní zájem tím, e znièí, pokodí, uèiní neupotøebitelnou nebo zaantroèí vlastní vìc, která pouívá ochrany podle zvlátních pøedpisù, bude potrestán odnìtím svobody a na dvì léta nebo penìitým trestem nebo propadnutím vìci. Aèkoliv oba §§ trestní zákon obsahoval v nezmìnìné podobì ji v roce 1961 a jsou rovnì citovány v zák.è.20/1987 Sb. (dùvodová zpráva), státní památková péèe doposud nikdy s úspìchem nevyuila monosti podat trestní oznámení alespoò tam, kde dolo k exemplárnímu pokození kulturnì historické hodnoty, by lo v nìkterých pøípadech o absolutní likvidaci kulturní památky dle zák.è. 20/1987 Sb.. Pøitom rozhodnutí soudu jsou nejen citelnìjí výí moného trestu, ale i v pøípadì, e by lo o penìitý trest nií ne je pokuta dle §39 zák.è.20/1987 Sb., rozsudek za spáchaný trestný èin mùe mít velice nepøíjemný spoleèenský dùsledek i omezení monosti podnikání (poadavek èistého trestního rejstøíku), nehledì na vylouèení státních zakázek a úèasti v regulérních výbìrových øízeních. V daném pøípadì nepodal trestní oznámení na neznámého pachatele OkÚ Èeský Krumlov, nýbr Památkáøská obec èeskokrumlovská /6/. Dle výe citovaných ustanovení trestního zákona je tøeba prokázat, e dolo ke znièení, èi alespoò pokození vìci, která poívá ochrany dle zvlátních pøedpisù. V pøípadì naeho domu se dá pøedpokládat, e dolo k pokození památkové zóny Vyí Brod /12/ i absolutnímu znièení, kterou byl její vlastník povinen dle odst.3 §3 zák.è.20/1987 Sb. právì pøed tímto chránit. Místní oddìlení Policie ÈR ve Vyím Brodì neshledalo dùvody na podezøení z trestného èinu. Jiný názor mìlo Okresní státní zastupitelství, které povìøilo vyetøováním Oddìlení vyetøování Policie ÈR v Èeském Krumlovì. Souèasné výsledky vyetøování Policie ÈR jsou pozitivní. Post scriptum Díky tomu, e pøíspìvek do sborníku pøedáváme se znaèným zpodìním, mùeme doplnit jetì jednu informaci: V jubilejním desátém roce od návrhu KSSPPOP v Èeských Budìjovicích a k prvnímu výroèí od demolice domu Ministerstvo kultury Èeské republiky koneènì dne 12.5.1997 ukonèilo své øízení o prohláení domu ve Vyím Brodì, èp.2 za kulturní památku jeho neprohláením. V pøípisu se uvádí, e si MK ÈR vyádalo stanoviska vech pøísluných orgánù a organizací státní památkové péèe, posoudilo návrh, zhodnotilo dùvody v nìm uvedené a vzalo v úvahu vyádaná stanoviska. Objekt byl podle místního etøení Památkového ústavu z Èeských Budìjovic zboøen, øízení o prohláení vìci za kulturní památku je bezpøedmìtné.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Trasa exkurze:
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Struèné informace o lokalitách navtívených pøi exkurzi po Ústeckoorlicku a Vysokomýtsku: úterý 16.9.1997
Ústí nad Orlicí, ul. Lukesova a Zahradní Poddanské mìsto zaloené r. 1241 Vilémem z Drnholce pøi kolonizaci území. Postaveno na ostrohu nad soutokem Tiché Orlice a Tøebovky. Zachováno pùvodní historické jádro kolem pravidelného ètvercového námìstí z jeho rohù vybíhají komunikace. Pokozeno za tøicetileté války a poárem v r. 1706. Mìsto bylo patrnì chránìno pouze døevìným ohrazením a pøíkopem. Na námìstí barokní radnice z let 1721-23, poblí dìkanský barokní kostel Nanebevzetí P.Marie z let 1770-76, nìkolik barokních, klasicistních, empírových, pseudoslohových a secesních domù. Na pøedmìstích lidové roubené a zdìné stavby - zejména v tzv. Podmìstí v ulicích Lukesovì a Zahradní a jejich okolí. V rámci okresu Ústí nad Orlicí se jedná o nejdochovalejí lokalitu se zástavbou pøímìstských lidových staveb z 18. a 19. století. Jednotlivé domy jsou pøízemní, roubené a zdìné. Pùdorys trojdílný, témìø výhradnì komorového typu. V nìkterých objektech èerná kuchynì nevydìlená ze sínì, zastropená seikmenou valenou klenbou (èp.322, 313, 320, 321 ..). V domu èp. 313 je komora vyvýena do polopatra. Støechy jsou sedlové a polovalbové, popø. s prohnutím v námìtcích. Obvyklé je podlomení. støeda 17.9.1997 Libchavy Asi 3 km severnì od Ústí nad Orlicí, 345 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1360. Po roce 1588 dolo k rozdìlení na vsi Dolní a Horní Libchavy. Kromì dále uvedené tvrze v Dolních Libchavách je roku 1611 pøipomínána tvrz i v Horních Libchavách, která pozdìji zanikla. Kostel sv.Mikuláe - empírový z r. 1803, postaven podle plánù J.Hardtmutha na místì starího vyhoøelého, vedle stojí soudobá fara. Dùm èp.4 - poloroubený dùm z roku 1765. Svìtnice vyzdìná z nepálených cihel je opatøena stropem (v nejvyím místì 252 cm) z mohutných pùlených povalù (prùmìr a 23 cm) podvleèených jedním hranìným stropním trámem. Komora se vstupem døevìným sedlovým portálkem. Svisle bednìný tít je rozdìlen podlomením do dvou polí, co je ve zdejí oblasti neobvyklé. U domu socha sv. Josefa s Jeíkem z roku 1757. Tvrz èp.174 (Dolní Libchavy) - pùvodnì renesanèní tvrz z 16. století s vodním pøíkopem a valy. Roku 1622 se stává z panského sídla obydlí správce dvora. Pøestavována ve 2. pol. 17. století, ze kdy pochází i její souèasný tvar støechy. Pùdorysnì objekt zachován bez výrazných zmìn oproti své dispozici v 16. století. Také souèasná podoba hospodáøského dvora z 18. a 19. století vychází ze stavu v dobì svého vzniku. V interiéru dochovány zbytky iluzivních maleb. Vraclav Asi 5 km severozápadnì od Vysokého Mýta, 310 m.n.m. Pùvodnì dùleité hraditì pøi Trstenické stezce, ve 12. století sídlo rodu Vrovcù, který zde byl r. 1108 vyvradìn. Ves tvoøila pùvodnì pøedhradí, první písemná zmínka z r. 1073. Má pravidelnou obdélnou náves, která byla èásteènì zastavìna (napø. objekty kolem èp.115, hasièská zbrojnicee aj.). Dochována øada lidových staveb, nìkteré èásteènì roubené, ale pøevánì zdìné.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Kostel Nanebevzetí P.Marie - pùvodnì ranì gotický, upravován a pøistavován baroknì v letech 1618 a 1719. Kostel sv.Mikuláe - za obcí ve svahu pod hraditìm u pramene údajnì léèivé vody, barokní z let 1724-26, postaven J.Quadronim podle plánù C.A.Canevaleho, opravován v letech 1884-89 a 1937-40. Poustevna -vedle kostela, roubená stavba z r.1692, opravována ve 20. století. Dùm usedlosti èp.15 - poloroubený dùm s vysokou podstávkou a se svìtnicí v polopatøe. iroká síò s èernou kuchyní, patrové komory a patrová síò. Pøelom 18./19. století. Dùm èp.48 - poloroubený dùm se svìtnicí s vysokým (od 265 do 300 cm) stropem z povalù nesených jedním hranìným trámem. Na nìm rotující rùice a datování 1651 (èi 1657). V patøe komory. Jde patrnì o nejstarí existující datovaný vesnický dùm na èeském území. Usedlost èp.87 - poloroubený pøízemní dùm komorového typu, zdìná jednomlatá stodola a proti domu zdìná podsklepená
Vraclav èp.87
sýpka. Svìtnice se stropem z povalù nesených jedním hranìným trámem. Vysoké stropy sínì a komory. Konec 18. století. Usedlost èp.115 - v jádru domu zbytky románského kostela sv. Václava ze 12. století. Kostel byl obdélný, jednolodní, se ètvercovým presbytáøem a velkou hranolovou vìí. Zruen roku 1786 a následnì slouil jako sýpka. Po poáru na poèátku 19. století upraven na hostinec. Hasièská zbrojnice - zajímavá zdìná (lomová opuka) pøízemní stavba krytá polovalbovou støechou.
Vraclav 1839
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
Sedlec Asi 4 km od Vysokého Mýta, 360 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1325. Mení náves témìø obdélného tvaru, po její SZ stranì je napojena komunikace. Podél ní se smìrem na Domoradice soustøeïují velké usedlosti a smìrem k Vraclavi drobné usedlosti a domky. Nejvíce dochovaná lokalita v celém okrese Ústí nad Orlicí s patrovými zdìnými domy. Roubení se zachovalo jen na dvou objektech - èp. 36 a 47. S ohledem k pomìrnì znaèné dochovanosti památkovì hodnotných staveb a nízké míøe naruení pùvodní zástavby pøipravuje OkÚ Ústí nad Orlicí, referát kultury návrh na vyhláení vesnické památkové zóny. Sýpka u èp.3 - zdìná s polozaputìným sklepem, 1.pol. 19. století. Usedlost èp.14 - pùvodnì trojstranný dvùr, èásteènì deformovaný svojí polohou u místní komunikace. Dochoval se zdìný patrový dùm usedlosti a zdìný hospodáøský objekt s komorami v patøe. pol. 19. století. Usedlost èp.15 - zdìný patrový dùm usedlosti, paralelnì k nìmu zdìná sýpka, na dùm je napojen pøízemní objekt chléva a chlívky, vzadu usedlost uzavírá zdìná stodola. V domu stropy z pøekládaných prken
a na sraz (svìtnice a patrové komory), plackové klenby (síò, pøízemní komora). Dùm a pýchar. 1.pol. 19. století. Stodola pozdìjí. Usedlost èp.16 - zdìný patrový dùm usedlosti, paralelnì k nìmu zdìná sýpka. 1.pol. 19. století. Usedlost èp.19 - zdìný patrový dùm s jednomlatou stodolou napojenou v patøe (vjezd umoòuje nerovný terén). 1.pol. 19. století. Usedlost èp.36 - uzavøený dvùr nepravidelného pùdorysu tvoøený polopatrovým domem, do háku pøipojenými komorami a paralelnì k nìmu situovanou jednomlatou stodolou s velmi strmou støechou. 1.pol. 19. století. Usedlost èp.38 - patrový zdìný dùm s fragmentem hospodáøské èásti v háku a s bránou a brankou. 1.pol. 19. století. Usedlost èp.47 - poloroubený pøízemní dùm komorového typu, k nìmu do háku napojená zdìná stodola a vpøedu dvùr uzavírá brána s rovným nadpraím a s pùlkruhovì zaklenutou brankou. Svìtnici Sedlec èp.41
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Sedlec 1839
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP Praha a referátem kultury Okresního úøadu v Ústí nad Orlicí ve dnech 15.-17.záøí v Ústí nad Orlicí
obepínají zbytky (sloupy, lyiny a jeden pásek) podstávky. 1.pol. 19. století. Kovárna u èp.48 - zdìná patrová s výrazným pøesahem asymetrické sedlové støechy. 2. pol. 19. století. Usedlost èp. 54 - patrový zdìný dùm, k nìmu pøipojeny pøízemní chlévy. Paralelnì k domu pøízemní zdìný pýchar. Usedlost vzadu uzavírá jednomlatá stodola. 1.pol. 19. století. Usedlost èp. 65 - dùm se svìtnicí zvýenou do polopatra, k nìmu vzadu do háku napojené hospodáøské èásti. Na ulièní prùèelí domu navazují segmentová brána a branka. Nad prùjezdem komora. Tak získává usedlost moravský charakter. 1.pol. 19. století. Bývalá kola èp.72 - pseudogotický patrový objekt z roku 1872 (znehodnocen bøízolitovou fasádou). Smírèí køí - u silnice na Vraclav na konci obce. Hruová Asi 6 km jinì od Vysokého Mýta, 286 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1167. Vesnice s pravidelnou obdélnou návsí, zachována øada pøevánì zdìných klasicistních statkù i meních usedlostí. Kaple Nejsvìtìjí Trojice - klasicistní z r.1839. Dùm èp.10 - zdìný dùm s irokou síní v pøízemí a patrovými komorami, pøístupnými ze sínì v patøe. Prostorná èerná kuchynì je situována vedle svìtnice. Polopatrový prostor nad svìtnicí vyuíván jako sýpka. Konec 18. století. Mlýn èp.32 - zdìná klasicistní stavba z r.1839. Èistá u Litomyle Asi 3 km severnì od Ústí nad Orlicí, 345 m.n.m. První písemná zmínka z roku 1360. Dlouhá lesní lánová ves rozloená v mìlkém údolí podél komunikace a potoka. Zachována øada roubených a zdìných lidových staveb. Kostel sv.Mikuláe - na høbitovì, renesanèní z doby po pol. 16. století, barokní úpravy v r.1740. Dùm èp. 171 - pozùstatek velké uzavøené usedlosti, z ní se dochovalo pouze obytné stavení, pøevánì roubené a z vìtí èásti patrové, a k nìmu pøipojené mladí zdìné hospodáøské køídlo. Dùm má sedlovou støechu vpøedu se strmým obdélným kabøincem, pod kterým je lichobìníkový tít, dole svisle a nahoøe vodorovnì bednìný. Pùdorysné èlenìní pøízemí je v zásadì pìtidílné, z vìtí èásti ve dvoutraktovém uspoøádání. Druhý uí trakt je pøízemní. Pøed vstupem do sínì je novodobá bednìná veranda. Nejstarí èástí je roubená obytná místnost opatøená hlinìnou omazávkou, budovaná jako samostatný roubený blok. Má vechny atributy støedovìké jizby - obytné místnosti s otevøeným ohnitìm, z nìho byl kouø odvádìn vìtracím otvorem, dochovaným zde v horní èásti dvorní stìny. Lze pøedpokládat, e jizba v Èisté pochází alespoò z 2. pol. 16. století, nejpozdìji z posledních let pøed tøicetiletou válkou. Øadí se tak k naim nejstarím vesnickým stavbám a je mezi nimi dnes jednou z pouhých dvou známých dosud stojících jizeb. Jde o mohutnou prostoru o pùdorysu cca 5 x 6 m a výce 3,25 - 3,50 m.
Obnova, oprava a rekonstrukce objektù lidového stavitelství a regenerace vesnických sídel
Strop je z povalù o prùmìru cca 25 cm, podepøených uprostøed jedním hranìným okoseným trámem. Prùmìr kuláèù ve stìnách je (podle sondy v èelní stìnì) cca 28 cm. Støední a zadní èást domu roubená z hranìných trámù je patrová, pøièem stìny patra ustupují o íøku trámu oproti stìnám pøízemí. Tato èást domu s døevìnými portály pozdnì gotických tvarù pochází pravdìpodobnì z pøestavby ve druhé polovinì 17. století, nejpozdìji ze 40. let 18. století. Dùm èp.171 v Èisté, jeho obytná èást je pravdìpodobnì nejstarí vesnickou roubenou stavbou u nás, je zajímavý i tím, e je v nìm doloen vývoj topenitì od pozdnì støedovìké jizby s otevøeným ohnitìm, pøes døevìný komín v zadní èásti sínì a po z opuky zdìnou kuchyni z první poloviny 19. století.
Polièka Královské mìsto zaloené na ji døíve osídleném území r.1265 Pøemyslem Otakarem II. pøi dùleité zemské cestì spojující Èechy s Moravou, od r.1305 vìnné mìsto èeských královen. Má pravidelný oválný pùdorys s témìø intaktnì zachovaným opevnìním s hradbami z pøelomu 15. a 16. století a uprostøed námìstí lichobìníkového tvaru s vybíhajícími komunikacemi v rozích. Na námìstí barokní radnice z let 1739-40, poblí pùvodnì gotický po poáru pseudogoticky pøestavìný dìkanský kostel sv.Jakuba z let 1853-65, nedaleko høbitovní renesanèní kostel sv.Michaela z doby kolem r.1580. Øada v jádøe støedovìkých domù pøestavìných renesanènì, baroknì, klasicistnì atd. V mìstském muzeu a galerii probíhá výstava Zdìná architektura irokého Dolu - výzkum specifik zdìné lidové architektury v irokém Dolu a význam zednické rodiny Lorencù v 19. století.