Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Objektové modelování faktorů ovlivňujících rozvoj cestovního ruchu v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Ida Vajčnerová, Ph.D.
Jan Forbelský
Brno 2011
Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucí mé práce paní Ing. Idě Vajčnerové, Ph.D. za vstřícný přístup a cenné rady, které mi napomohly k vypracování této práce. Dále musím také poděkovat paní Mgr. Jitce Machalové, Ph.D. za přínosnou konzultaci a cenné rady.
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vyřešil samostatně s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Blansku dne 26. května 2011
__________________
Abstract Forbelský, J. Object modelling factors affecting the development of tourism in the Czech Republic. Brno: Mendel University in Brno, 2011. The aim of this bachelor thesis is evaluate current situation of tourism in destinations of Czech Republic. Main source of information were secondary data from the semester projects, CzechTourism and the Ministry of Regional Development Czech Republic. The information was entered into the map base and using it destinations were evaluated. To create the base map I used GIS software ArcGIS. Output of the work is comparison of the level of management in the tourism destination with visitor numbers. Keywords Tourism, GIS, destination, tourism organization, tourist region.
Abstrakt Forbelský, J. Objektové modelování faktorů ovlivňujících rozvoj cestovního ruchu v České republice. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. Cílem bakalářské práce je zhodnotit současnou situaci cestovního ruchu v destinacích České republiky. Hlavním zdrojem informací byly sekundární data ze seminárních prací studentů PEF MENDELU v Brně, CzechTourismu a Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Informace byly zaneseny do mapového podkladu, podle něhoţ byly destinace hodnoceny. K vytvoření mapového podkladu jsem pouţil GIS software ArcGIS. Výstupem práce je porovnání úrovně řízení cestovního ruchu v destinaci s návštěvností. Klíčová slova Cestovní ruch, GIS, destinace, organizace cestovního ruchu, turistický region.
Obsah
6
Obsah 1
Úvod
10
2
Cíl práce
11
3
Literární přehled
12
3.1
Vymezení cestovního ruchu ..................................................................... 12
3.2
Okolí systému cestovního ruchu ............................................................. 12
3.3
Činitelé ovlivňující rozvoj a rozmístění cestovního ruchu ...................... 14
3.3.1
Selektivní (stimulační) faktory ........................................................ 14
3.3.2
Lokalizační podmínky ...................................................................... 15
3.3.3
Realizační podmínky........................................................................ 16
3.3.4
Rajonizace ........................................................................................ 17
3.4
Typologie cestovního ruchu .....................................................................18
3.5
Atraktivity cestovního ruchu ................................................................... 19
3.5.1 3.6
5
Destinační management ......................................................................... 20
3.6.1
Kooperace v rámci destinace .......................................................... 23
3.6.2
Společnost pro řízení destinace ...................................................... 23
3.6.3
Marketing destinace........................................................................ 24
3.6.4
Produkt destinace ........................................................................... 25
3.7 4
Kategorie atraktivit cestovního ruchu ............................................ 20
Geografické informační systémy a jejich vyuţití v CR ........................... 25
Metodika
27
4.1
Metodika ................................................................................................. 27
4.2
Aplikační vybavení .................................................................................. 27
4.2.1
ArcGIS ............................................................................................. 27
4.2.2
ArcMap ............................................................................................ 28
4.2.3
ArcCatalog ....................................................................................... 28
Vlastní práce 5.1
29
Zdroje dat ................................................................................................ 29
Obsah
7
5.2
Zpracování dat ........................................................................................ 29
5.3
Interpretace modelovaných geografických dat ...................................... 30
5.3.1
Situace řízení cestovního ruchu v destinacích ČR .......................... 33
6
Diskuse
51
7
Závěr
53
8
Literatura
54
A
8.1
Monografie .............................................................................................. 54
8.2
Internetové zdroje ................................................................................... 54
Seznam příloh
57
Seznam obrázků
8
Seznam obrázků Obr. 1 Grafické vyjádření počtu hostů v HUZ v krajích v roce 2010 31 Obr. 2
Hlavní atraktivity cestovního ruchu v ČR
32
Obr. 3
Hlavní atraktivity a návštěvnost v krajích ČR
32
Obr. 4
Organizace cestovního ruchu v ČR
33
Obr. 5
Organizace cestovního ruchu a návštěvnost v krajích ČR 33
Obr. 6 Organizace cestovního ruchu a návštěvnost v krajích ČR s vyznačením turist. oblastí 34 Obr. 7 Organizace cestovního ruchu a návštěvnost v krajích ČR s vyznačením turist. regionů 35
Seznam tabulek
9
Seznam tabulek Tab. 1 Zjednodušená tabulka hostů v HUZ v krajích v roce 2010
30
Tab. 2
Organizace a řízení CR v turistických regionech
36
Tab. 3
Organizace a řízení CR v krajích ČR
38
Úvod
10
1 Úvod Cestovní ruch v současnosti tvoří významnou sloţku světové ekonomiky i ekonomiky jednotlivých států. V některých oblastech tvoří hlavní zdroj příjmů obyvatel. Zejména ve vyspělých zemích se během 20. století stal běţnou součástí ţivotního stylu obyvatelstva. Cestovní ruch se podílí na evropském hrubém domácím produktu přímo 5 % a nepřímo 10 %. Přímo v odvětví cestovního ruchu pracuje 7 aţ 8 milionů Evropanů. Cestovní ruch je ukazatelem ţivotní úrovně obyvatelstva. Cestovní ruch má mimo ekonomické funkce i funkci společenskou. Přináší nové zvyky a způsoby z jiných zemí a oblastí, je nástrojem vzdělávání a kulturní výchovy člověka, je motivem pro znalost nových jazyků a napomáhá k vzájemnému poznání a porozumění mezi lidmi. Pro danou oblast má cestovní několik druhů přínosů. V první řadě ekonomický přínos, je to zdroj kapitálu, podněcuje rozvoj řemesel, zvyšuje konkurenceschopnost oblasti a ekonomicky posiluje slabá a postiţená území. Druhým přínosem je oţivení folklóru a místních tradic, zvyšuje kvalitu ţivota a ţivotní úroveň v oblasti. V poslední řadě je to zvýšení odpovědnosti návštěvníků k ţivotnímu prostředí, zabezpečení stability ţivotního prostředí. V současné době roste konkurence mezi jednotlivými destinacemi. Zároveň rostou poţadavky návštěvníků na úroveň destinace. Proto významné destinace realizují různé programy pro rozvoj podmínek cestovního ruchu. Jednotliví poskytovatelé sluţeb cestovního ruchu se snaţí sjednotit a organizovat poskytovatele sluţeb v celku. Dosáhli by tak efektivnějšího řízení destinace. Odpovědí na tyto snahy je destinační management, pomocí něhoţ lze koordinovat a regulovat cestovní ruch v destinaci. Protoţe destinace jako celek je samostatný produkt, je nutné, aby byla strategicky řízena. Hlavním principem destinačního managementu je kooperace subjektů působících cestovním ruchu.
Cíl práce
11
2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je zhodnocení současné situace cestovního ruchu v jednotlivých destinacích ČR na základě vytvoření mapového podkladu zachycujícího informace, které se týkají turistických atraktivit, návštěvnosti krajů a organizací cestovního ruchu v destinacích. Dílčími cíly mé práce je zaprvé vytvoření mapového podkladu turistických oblastí a turistických regionů, protoţe nejsou doposud k dispozici. Zadruhé je dílčím cílem sběr dat z celé řady různých sekundárních zdrojů. Data se budou týkat atraktivit, typických forem cestovního ruchu, organizací cestovního ruchu a turistických informačních center. Třetím dílčím cílem mé práce je umístění atraktivit, turistických informačních center a organizací cestovního ruchu do mapového podkladu. Prostřednictvím vytvořených map budu schopen turistické oblasti, turistické regiony a kraje zhodnotit a posoudit, do jaké míry odpovídá návštěvnost úrovni řízení destinace prostřednictvím organizací cestovního ruchu.
Literární přehled
12
3 Literární přehled 3.1 Vymezení cestovního ruchu Cestovní ruch je činnost osoby, která cestuje na přechodnou dobu (u mezinárodního cestovního ruchu je to maximálně jeden rok, u domácího šest měsíců) do místa mimo své bydliště, přičemţ hlavním účelem cesty není výkon výdělečné činnosti v navštíveném místě (Foret, 2005). Susan Horner (2003)definuje cestovní ruch jako krátkodobý přesun lidí na místa jiná, neţ jsou místa jejich obvyklého pobytu, z důvodu provádění činností, které jsou jim příjemné. Hesková (2006) uvádí definici cestovního ruchu podle M. Gúčika: „Soubor činností zaměřených na uspokojování potřeb souvisejících s cestováním a pobytem osob mimo místo trvalého bydliště a obvykle ve volném čase za účelem odpočinku, poznávání, zdraví, rozptýlení a zábavy, kulturního a sportovního vyţití, sluţebních cest a získání komplexního záţitku“. Dle WTO cestovní ruch znamená „dočasnou změnu místa pobytu, tj. cestování a přebývání mimo místo trvalého bydliště, ne déle neţ 1 rok, zpravidla ve volném čase za účelem rekreace, rozvoje poznání a spojení mezi lidmi“ (Ryglová, 2007). Systém cestovního ruchu Cestovní ruch je otevřený a dynamický systém a tvoří ho dva podsystémy: subjekt cestovního ruchu a objekt cestovního ruchu. Subjektem cestovního ruchu je kaţdý, kdo se účastní cestovního ruchu (rezident, návštěvník, turista, výletník). Dále jde také o orgány a organizace zabývající se cestovním ruchem a pracovníky v oblasti cestovního ruchu. Objektem cestovního ruchu je vše, co můţe přilákat účastníka cestovního ruchu do dané destinace (příroda, kultura, hospodářství apod.). Je tvořen cílovým místem, podniky a institucemi cestovního ruchu. Cílové místo (destinace cestovního ruchu) musí mít vhodnou jak primární (přírodní a kulturní podmínky), tak i sekundární nabídku (podniky, zařízení a instituce cestovního ruchu poskytující sluţby spojené s cestovním ruchem – ubytování, stravování, rekreace, sport aj.) (Hesková, 2006).
3.2 Okolí systému cestovního ruchu Okolí systému cestovního ruchu je nadřazený systém k systému cestovního ruchu. Vzájemně na sebe působí a ovlivňují se. Ekonomické prostředí Ekonomické prostředí je pro rozvoj cestovního ruchu velmi důleţité.
Literární přehled
13
Ekonomický růst ovlivňuje objem investic a výdajů na cestovní ruch. Nezaměstnanost způsobuje pokles příjmů obyvatelstva, tudíţ pokles výdajů na méně zbytné potřeby, jako je cestovní ruch. Inflace má za následek pokles kupní síly peněz a zároveň všeobecně zvyšuje ceny zboţí a sluţeb včetně zboţí a sluţeb cestovního ruchu. Stabilita měny ovlivňuje zejména zahraniční cestovní ruch. Úroková míra můţe působit stimulačně na investování v cestovním ruchu. Investování je omezeno, pokud jsou úvěry vlivem vysoké úrokové míry nedostupné (Hesková, 2006). Politické prostředí Rozvoj cestovního ruchu ovlivňují především mírové podmínky v jednotlivých státech a ve světě. V zemích, ve kterých jsou občanské nepokoje nebo je ohroţena bezpečnost turistů, popř. jejich majetek, se cestovnímu ruchu nedaří. Pro rozvoj cestovního ruchu je významné odstraňování bariér v podobě cestovních formalit, např. zrychlování odbavení cestujících na hraničních přechodech, zrušení vízové povinnosti (Hesková, 2006). Sociální prostředí Na politické prostředí navazuje sociální prostředí, které se téţ odvíjí od společenského zřízení. To ovlivňuje např. rozdělování hrubého domácího produktu, pracovní a mimopracovní podmínky a sociální politiku státu. Cestovní ruch se snaţí reagovat na sociální prostředí různými způsoby, např. diferenciací nabídky produktu tak, aby byla přístupná i sociálně slabším skupinám obyvatelstva, včetně zdravotně postiţených (Hesková, 2006). Technicko-technologické prostředí Technicko-technologické prostředí se skládá především z dopravní infrastruktury a z další technické vybavenosti umoţňující rozvoj cestovního ruchu. V dopravní infrastruktuře jde především o existenci kvalitní sítě dálničních tahů, propustnost ţelezniční dopravní sítě, hustotu letišť a dostatečné mnoţství leteckých spojení. Pro cestovní ruch jsou významné i nové technologie. Ty ulehčují poskytování jednotlivých druhů sluţeb, umoţňují sniţovat počty pracovníků, šetřit energii a vodu apod. Cestovní ruch má na technicko-technologické prostředí své specifické poţadavky, např. konstrukce jednotlivých druhů dopravních prostředků, pohodlí a rychlost přeprav, budování dopravní infrastruktury, zpracování softwaru pro potřeby ubytovacích zařízení, cestovních kanceláří a agentur (Hesková, 2006). Ekologické prostředí Cestovní ruch uţ ze své podstaty závisí na přirozené tvorbě atraktivního prostředí. Závislost cestovního ruchu na ekologickém prostředí je mnohem silnější neţ u jiných hospodářských odvětví. Z toho důvodu můţe mít narušení krajiny
Literární přehled
14
(znečištění půdy, vody, ovzduší, ohroţení rostlin a zvířat) váţný dopad na cestovní ruch. Sníţení zátěţe cestovního ruchu na ţivotní prostředí lze očekávat s přechodem obyvatelstva od masového cestovního ruchu na ekologický cestovní ruch, který je šetrný k ţivotnímu prostředí (Vystoupil, 2006).
3.3 Činitelé ovlivňující rozvoj a rozmístění cestovního ruchu Činitele ovlivňující rozvoj cestovního ruchu můţeme dělit na selektivní (stimulační), lokalizační a realizační. 3.3.1
Selektivní (stimulační) faktory
Selektivní činitelé vyjadřují způsobilost dané země nebo oblasti podílet se na cestovním ruchu aktivně i pasivně. Dělí se na objektivní a subjektivní. Objektivní faktory se dále rozdělují na politické, ekonomické, demografické, urbanizační a ekologické. Mezi subjektivní faktory je moţno zahrnout psychologické pohnutky, kulturní úroveň obyvatelstva, zkušenosti s cestováním, různé formy propagace (zejména reklama a publicita) a konkrétní charakterové vlastnosti daného národa (Hamarnehová, 2010). Podle Ryglové (2007) selektivní faktory stimulují vznik a rozvoj cestovního ruchu ve funkci poptávky. Dělí je také na objektivní a subjektivní. Objektivní faktory dále dělí na: Politické Patří sem např. mírové uspořádání světa bez válečných konfliktů a vnitropolitická stabilita, charakter politického systému (systém politických stran, frekvence střídání vlád, kriminalita). Ekonomické Mezi hlavní faktory, které ze strany hospodářské politiky ovlivňují rozvoj cestovního ruchu, patří např. výše reálné mzdy, směnitelnost měny, podpora podnikání v cestovním ruchu (programy podpory podnikání z místních, státních nebo mezinárodních zdrojů). Demografické Hlavními demografickými skutečnostmi jsou počet obyvatel, střední délka ţivota a ekonomická aktivita obyvatelstva. Ekologické Hlavní podmínkou pro rozvoj cestovního ruchu je kvalita ţivotního prostředí. Úroveň ţivotního prostředí můţe být ohroţena masovým rozvojem cestovního ruchu, proto je nutné uplatňování zásad trvale udrţitelného rozvoje cestovního ruchu.
Literární přehled
15
Administrativní Administrativními podmínkami, které ovlivňují rozvoj cestovního ruchu, jsou soubory právních předpisů, zákony a vyhlášky o cestovním ruchu (např. celní a devizové předpisy, pasové a vízové podmínky a daňová legislativa). Sociální Rozhodujícím faktorem stimulujícím rozvoj cestovního ruchu je objem fondu volného času, který souvisí s dosaţenou ţivotní úrovní populace. Růst fondu volného času se odráţí v růstu poptávky po různých formách cestovního ruchu. Materiálně-technické Z technických vlivů má na cestovní ruch největší dopad rozvoj informačních technologií a rezervačních systémů, úroveň ubytování, stravování, dopravy, sportovních aktivit a doplňkových sluţeb (např. směnárenství). Mezi subjektivní faktory řadí: Psychologické Spotřebitelské chování je ovlivňováno čtyřmi základními psychologickými faktory - motivací, vnímáním, učením a postoji. Podle těchto faktorů je moţno efektivně provádět marketingovou segmentaci. 3.3.2
Lokalizační podmínky
Lokalizační podmínky cestovního ruchu určují vyuţití konkrétní oblasti z hlediska přírodních podmínek a také z hlediska společenských a kulturněhistorických podmínek a atraktivit. Lokalizační podmínky jsou limitujícími faktory rozvoje cestovního ruchu v dané oblasti. Je moţné je dělit na přírodní (klima, vodstvo, reliéf, fauna a flóra) a společenské (kulturně-historické památky, kulturní a sportovní akce) (Hamarnehová, 2010). Ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu mají lokalizační podmínky rozvoje cestovního ruchu aţ druhotný význam. Jsou však rozhodující pro funkční vyuţití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska jejich přírodních moţností, kvality společenských podmínek a atraktivit (Ryglová, 2007). Lokalizační podmínky mohou být přírodního charakteru (klimatické poměry, hydrologické poměry, reliéf a morfologické poměry, flóra a fauna) nebo společenského charakteru (kulturně-historické památky, kulturní zařízení a akce a společenské události). Vystoupil (2006) jednotlivé podmínky blíţe charakterizuje: Klimatické poměry Klima je jednou z nejvýznamnějších sloţek přírodního prostředí. Nároky cestovního ruchu na klimatické podmínky daného území jsou vyšší neţ při posuzování vhodnosti podmínek území pro ostatní hospodářskou činnost.
Literární přehled
16
Hydrologické poměry Z povrchových vod má pro cestovní ruch největší význam moře. Je vyuţíváno především pro dlouhodobé pobyty, poskytuje mnoho moţností rekreační činnosti, sportů a kulturně-poznávací činnosti. Pro cestovní ruch vnitrozemských států jsou velmi důleţité umělé vodní nádrţe. Řeky se uplatňují především u krátkodobých forem cestovního ruchu nebo pro vodní turistiku. Podzemní vody a prameny mají velký vliv na rekreační vyuţití krajiny, nejvíce pak termální prameny a s nimi spjatý rozvoj lázeňství. Reliéf a morfologické poměry Pro rozvoj cestovního ruchu mají velký význam atraktivní útvary, jako jsou skalní města vytvořená činností exogenních činitelů v pískovcových a vápencových skalách a krasový reliéf. Flóra a fauna Rostlinstvo má pro funkční vyuţití krajiny celkově pozitivní vliv. Zato ţivočišstvo má pro cestovní ruch z přírodních předpokladů nejmenší význam. Vyuţívá se především pro speciální rekreační činnosti jako je moţnost lovu zvěře a rybolovu. Kulturně-historické památky Kulturně-historické památky seznamují účastníky cestovního ruchu s historií, architekturou, technickými památkami a kulturou konkrétních území. Kulturní zařízení a akce Jde o různorodá zařízení a jejich úloha v cestovním ruchu je rozdílná. Řadíme sem muzea, galerie, divadla, hvězdárny a skanzeny. Společenské události Společenské akce plní společenskou funkci a patří do nich kulturní a sportovní akce, kongresové a veletrţní akce a akce spojené s lidovými tradicemi. 3.3.3
Realizační podmínky
Realizační činitele cestovního ruchu zajišťují realizaci cestovního ruchu v jednotlivých lokalitách. Dělí se na komunikační předpoklady (dopravní infrastruktura a telekomunikační zařízení) a materiálně-technickou základnu (základní a doplňková zařízení) (Hamarnehová, 2010). Realizační podmínky umoţňují vlastní uskutečnění cestovního ruchu a rekreace. Prostřednictvím dopravy dochází k vyuţívání materiálně-technické základny cestovního ruchu. Realizační podmínky se skládají z materiálnětechnické základny a dopravních předpokladů (Vystoupil, 2006). Materiálně-technická základna Jde o všechna zařízení umoţňující a podporující rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Patří sem ubytovací zařízení, stravovací zařízení, sportovně re-
Literární přehled
17
kreační a zábavní zařízení, dopravní zařízení s výraznou rekreační funkcí (vleky, lanovky). Dopravní předpoklady K základním předpokladům realizace a rozvoje cestovního ruchu a rekreace patří dopravní síť a dopravní prostředky. Specifický význam má doprava u mezinárodního turismu. 3.3.4
Rajonizace
Oceňuje území podle předpokladů pro rekreaci, rozvoj cestovního ruchu a navrhuje formu, strukturu a intenzitu jejich vyuţívání. Dále dělí území na ty s převahou přírodních podmínek vhodných pro cestovní ruch a rekreaci a na ty s převahou vlastností pro cestovní ruch spíše nevhodných (Ryglová, 2007). Česká republika je rozdělena do 47 oblastí cestovního ruchu, které se dále dělí na oblasti I., II. III. a IV. Tyto územní jednotky zaujímají 79 % rozlohy republiky a jednotlivé oblasti mají relativně srovnatelné přírodní předpoklady a realizační podmínky. Některé oblasti mají mezinárodní význam, některé jen lokální a liší se také vhodností pro cestovní ruch. V České republice jsou nejvíce zastoupeny oblasti III. stupně představující kvalitní přírodní předpoklady a podmínky představující niţší zastoupení rekreačně vhodných ploch s uţším souborem funkcí a s moţností celostátního uplatnění a smíšenou časovou vyuţitelností. Dále Ryglové (2007) uvádí dělení středisek cestovního ruchu a rekreace: městská střediska cestovního ruchu, lázeňská místa, střediska cestovního ruchu a rekreace, rekreační obce, chatové lokality, výletní místa. Kategorie chráněných území jsou stanoveny zákonem o ochraně přírody, podle úrovně ochrany jsou rozděleny následovně: Národní park (v ČR jsou 4 národní parky a zabírají celkem 1,4 % území státu), Chráněná krajinná oblast (v ČR 24 CHKO na 13,2 % území republiky), Národní přírodní rezervace (v ČR 534), Národní přírodní památka, Přírodní rezervace, Přírodní památka, Přírodní útvar.
Literární přehled
18
Chráněná území, která jsou mezinárodně důleţitá, vyhlašuje UNESCO. Nazývají se biosférické rezervace a na našem území je jich šest. Dále je na našem území 12 kulturních památek zapsaných v seznamu UNESCO (Ryglová, 2007).
3.4 Typologie cestovního ruchu Cestovní ruch se projevuje v různých druzích a formách, které se neustále vyvíjejí a obohacují v závislosti na poptávce účastníků cestovního ruchu a technickotechnologických moţnostech nabídky. Formy cestovního ruchu Formy cestovního ruchu jsou dány motivací účastníků cestovního ruchu. Mezi prvotní motivy realizace cestovního ruchu patří motivy rekreační, kulturní, společenské, sportovní, ekonomické a specifické (Vystoupil, 2006). Rekreační cestovní ruch Hlavním cílem této formy cestovního ruchu je obnova fyzických a psychických sil prostřednictvím aktivního i pasivního odpočinku ve vhodném přírodním prostředí. Tato forma obsahuje příměstskou rekreaci, pobyty na dovolené a také lázeňský cestovní ruch (Hesková, 2006). Lázeňský cestovní ruch nemusí být motivován pouze potřebou regenerace, ale i touhou po poznání a sociálních kontaktech. České lázeňství má velkou tradici a dobrou pověst, jedná se tak o jednu z klíčových forem aktivního cestovního ruchu pro Českou republiku (Vystoupil, 2006). Kulturní cestovní ruch Společným znakem kulturního cestovního ruchu je poznávání cizích kultur, zvyků, tradic a náboţenství. Venkovský cestovní ruch je často spojen s touhou poznat lépe přírodu, ţivot a kulturu lidí ţijících na venkově a přímo se do něj zapojit (agroturistika a ekoagroturistika). Náboţenský (nebo také religiózní či poutní) cestovní ruch je charakterizován návštěvami a prohlídkami kostelů, katedrál, hřbitovů, poutních míst nebo účastí na náboţenských obřadech a poutích (Hesková, 2006). Společensky orientovaný cestovní ruch Motivem pro tento cestovní ruch je především společenské setkání. Nejrozšířenější formou společenského cestovního ruchu je návštěva příbuzných a známých v kombinaci s návštěvou např. výstavy nebo kulturní památky (Vystoupil, 2006). Sportovní cestovní ruch Sportovní cestovní ruch lze rozdělit do dvou skupin podle způsobu účasti na sportovní akci.
Literární přehled
19
Aktivně orientovaný sportovní cestovní ruch se týká pobytů, které jsou spjaty s aktivní sportovní činností. Příkladem můţe být horská či vysokohorská turistika, pěší turistika, cykloturistika apod. (Hesková, 2006). Pasivní formou sportovního cestovního ruchu je tzv. sportovní diváctví (Vystoupil, 2006). Ekonomicky orientovaný cestovní ruch Tato forma cestovního ruchu probíhá převáţně v pracovním čase účastníka, ačkoli můţe nést i prvky cestovního ruchu realizovaného ve volném čase. Obchodní cestovní ruch je profesně orientovaný cestovní ruch, který zahrnuje sluţební cesty, různá obchodní jednání, jednání mezi institucemi a organizacemi, sjednávání obchodních kontraktů apod. (Vystoupil, 2006). Dalšími formami ekonomicky orientovaného cestovního ruchu jsou výstavnický a veletrţní cestovní ruch a incentivní cestovní ruch (Hesková, 2006). Specifický cestovní ruch V této kategorii cestovního ruchu je nákupní cestovní ruch, politický cestovní ruch, vojenský cestovní ruch apod. (Vystoupil, 2006). Druhy cestovního ruchu Druhy cestovního ruchu zohledňují převáţně průběh cestovního ruchu a způsob jeho realizace. Ryglová (2007) dělí cestovní ruch do druhů podle místa realizace (domácí, zahraniční, aktivní, pasivní, tranzitní), způsobu formy úhrady nákladů (volný a vázaný), délky pobytu (dlouhodobý a krátkodobý), způsobu účasti (organizovaný a neorganizovaný), ročního období (sezónní, mimosezónní, zimní, letní a celoroční) a podle trvalého bydliště účastníka a místa přechodného pobytu (domácí cestovní ruch, pasivní zahraniční cestovní ruch, aktivní zahraniční cestovní ruch). Dále by bylo moţno dělit cestovní ruch podle cíle cesty, podle pouţitého dopravního prostředku, podle destinace, způsobu ubytování apod.
3.5 Atraktivity cestovního ruchu Atraktivity cestovního ruchu představují velký soubor objektů přírodního, technického, kulturně historického a společenského charakteru. Obecně lze rozlišit atraktivity fyzicko-geografické sféry a kulturně-historické sféry. Objekt je nutno vidět v několika souvislostech. Objektem můţe být rozsáhlejší území (např. městská památková zóna), rozsáhlejší komplex (chráněné území, park), drobný přírodní výtvor (památka) nebo zařízení a instituce (muzea, divadla). Slovo atraktivita neznamená totéţ co atrakce. Atrakce je objekt nebo aktivita nevšedního charakteru vyvolávající širší zájem turistů, např. muzeum voskových figurín nebo zábavný park (Wahla, 2010).
Literární přehled
3.5.1
20
Kategorie atraktivit cestovního ruchu
Wahla (2010) uvádí několik různých rozdělení atraktivit. Atraktivity přírodní/krajinné dělí následovně: Geomorfologické atraktivity – skalní města, ledovcová údolí, fjordy, jeskyně, propasti, sopky a sopečné útvary. Hydrologické atraktivity – mořská pobřeţí, ostrovy, souostroví, zálivy, pláţe, jezera, řeky, vodopády, vodní nádrţe, ponorné řeky a gejzíry. Biologické atraktivity – lesy, deštné pralesy, rašeliniště, louky, botanické zahrady, arboreta, ptačí rezervace, safari parky a zoologické zahrady. Dále Wahla (2010) uvádí jiné rozdělení atraktivit na archeologické, botanické, církevní, ekologické, geologické, historické, kulturní, vojenské, přímořské, horské, lázeňské, venkovské, relaxační, zábavní, westernové, sportovní, lyţařské, cyklistické, motoristické, světová velkoměsta, dopravní, vzdělávací a vědecké. V dalším druhu členění rozděluje Wahla (2010) atraktivity do šesti kategorií: Kulturní – archeologické, historické, etnografické, folklorní, antické, středověké, novověké, náboţenské, religiózní atraktivity a církevní objekty Technické – dopravní, architektonické, hydrologické, vojenské, hutnické, agrární a dřevařské atraktivity Společenské – slavnosti, festivaly, koncerty, místa historických, politických a vojenských událostí, rodné domy Obchodní – veletrţní areály Sportovní – soutěţe, závody, mistrovství, sportovní a rekreační objekty Zábavní – zábavní parky
3.6 Destinační management Destinace cestovního ruchu je přirozený celek, který má z hlediska rozvoje cestovního ruchu jedinečné vlastnosti, odlišné od jiných destinací. Pro rozvoj cestovního ruchu v destinaci je podstatná kvalitní nabídka, která přiláká návštěvníky a poté uspokojí jejich potřeby a poţadavky. Destinace cestovního ruchu lze rozdělit podle různých kritérií, nejčastěji se však pouţívá vymezení typu destinace na základě nejtypičtější atraktivity primární nebo sekundární nabídky. Jednotlivým destinacím však můţe odpovídat více destinačních typů (Kiráľová, 2003). Destinační management je soubor technik, nástrojů a opatření, pomocí něhoţ se řídí cestovní ruch v regionu, za účelem jeho udrţitelného rozvoje. Organizace cestovního ruchu zajišťuje spolupráci mezi jednotlivými poskytovateli sluţeb z důvodu zvýšení efektivity cestovního ruchu v regionu. Dlouhodobým cílem destinace je zajištění konkurenceschopnosti na trhu, proto jednotlivé subjekty
Literární přehled
21
spolu jednají jako partneři, nikoliv jako konkurenti. Dalším úkolem destinační agentury je řídit spolupráci veřejné a podnikatelské sféry (Vystoupil, 2006). Cestovní ruch se v destinaci můţe stát nosným prvkem rozvoje nebo jedním z jeho prvků. Destinační management se snaţí z cestovního ruchu a dalších aktivit vytvořit jeden komplexní produkt, který tvoří a představuje celá destinace a na kterém se podílí celá řada participujících subjektů (Hesková, 2006). Spoluprací jednotlivých subjektů se snaţí organizace cestovního ruchu dosáhnout synergického efektu, při němţ dochází k efektivnějšímu vyuţívání prostředků, implementaci inovací, vzniku výnosů z rozsahu a lze lépe čelit negativním vlivům, jako např. vlivům na ţivotní prostředí. V rámci destinačního managementu je moţno zabezpečit úkoly, které by nebyly v silách jednotlivce (Vystoupil, 2006). Management destinace je řízen samostatnou organizační jednotkou. Jedná se o lokální a regionální organizace cestovního ruchu (spolky, sdruţení), nejčastěji označované jako DMC (Destination Management Company). Destinace vznikají z regionů, které mají silný potenciál cestovního ruchu zaloţený na dostatečných ubytovacích kapacitách, infrastruktuře, cestovních kancelářích, informačních centrech a jiných podnikatelských i nepodnikatelských subjektech (Hesková, 2006). Hesková (2006) dělí destinace podle významu cestovního ruchu v destinaci následovně: Rozvojové destinace – cestovní ruch je významný, je určujícím ekonomický faktorem rozvoje destinace, má nejvyšší rozvojový potenciál a zaujímá první místo v hodnocení hospodářského potenciálu destinace. Příkladem jsou tradiční destinace cestovního ruchu (Rakousko, Švýcarsko, Francie). Destinace se zprostředkovaným vlivem – cestovní ruch není vedoucím odvětvím, ale výrazně stimuluje rozvoj dalších odvětví. Destinace s neutrálním vlivem – cestovní ruch nemá významný vliv na rozvoj daného území. Wahla (2010) uvádí obecné vlastnosti destinací cestovního ruchu: Destinace mají gravitační sílu (gravitační sílu destinace udává návštěvnost dané destinace). Destinace disponují atraktivitami, infrastrukturou a sluţbami. Destinace uspokojují potřeby účastníků cestovního ruchu. Destinace přinášejí zisk poskytovatelům sluţeb. Turistické aktivity jsou závislé na klimatu a roční době. Destinace jsou většinou volně dostupné a přitaţlivé. Destinace jsou dostupné pěšky, individuálními a hromadnými dopravními prostředky. Marketing zvyšuje přitaţlivost destinace. Jedním z hlavních úkolů managementu turistické organizace je strategické plánování. Musí si stanovit, jakým směrem se chce rozvíjet a na jaké cílové skupiny
Literární přehled
22
se chce zaměřit. Strategii je nutné vytvořit na základě analýzy vnitřního a vnějšího prostředí destinace. V rámci operativního plánování musí být zabezpečeno pouţívání marketingových nástrojů, spoluvytváření turistické nabídky a zastupování vlastních zájmů (Vystoupil, 2006). Management destinace je typický pro řízení na regionální úrovni, protoţe je zde snadnější řízení procesů z důvodu menšího regionálního měřítka (menší vzdálenosti, méně subjektů, průhlednější vazby apod.), neţ je tomu na národní úrovni. Na národní úrovni je koncepce destinačního managementu v plném rozsahu obtíţněji proveditelná. Výjimkou mohou být turistické destinace menšího geografického rozměru, kde cestovní ruch tvoří převáţnou část jejich ekonomické aktivity (Malta, Kypr). Do managementu destinace můţeme v určitém výkladu zahrnout kromě marketingu i veškeré vnitřní aktivity destinace, které se blíţí politice turismu v destinaci (Palatková, 2006). Vliv cestovního ruchu nemusí být jen pozitivní, ale i negativní. Kiráľová (2003) uvádí negativní dopady na ţivotní prostředí, ekonomiku a sociálněkulturní oblast destinace. Negativní dopad cestovního ruchu na ţivotní prostředí: o Eroze půdy o Zamoření ovzduší, půdy a vody o o o o o o o
Hluk Vznik lesních poţárů Estetické znečištění přírodního prostředí Vytěţení přírodních zdrojů Zvýšená spotřeba místních zdrojů Vymírání ţivočišných a rostlinných druhů Stavební aktivity
Negativní dopad cestovního ruchu na destinaci v sociálně-kulturní oblasti: o Komercionalizace o o o o o
Standardizace Ztráta autenticity Střet kultur Sociální stres Nerespektování etických norem
Negativní ekonomické dopady o Skryté náklady o Ekonomická závislost lokální komunity na cestovním ruchu
Literární přehled
o o o o 3.6.1
23
Sezónní charakter práce Ekonomická krize Vznik enklávového cestovního ruchu Vznik turistických ghett
Kooperace v rámci destinace
V rámci destinace existují určité činnosti, které by vzhledem ke specifikům systému destinace a turistického produktu měly být zajišťovány kooperativně. Tyto činnosti jsou většinou zabezpečovány prostřednictvím destinační společnosti, turistické organizace nebo podobné organizace. Jedná se o plánovací funkce (spolupráce s úřady, průběţná analýza konkurenční situace místa, stanovení a provádění strategie), funkce nabídky (zajišťování veřejných produktů a sluţeb, koordinace nabídky v destinaci a tvorba nabídkových balíčků, vytváření nových produktů), marketingové funkce (vypracování marketingové strategie destinace, péče o image a značku destinace, podpora prodeje, reklama, PR) a zastupování zájmů (koordinace zájmů v rámci branţe, zastupování turistických zájmů vůči úřadům a veřejnosti) (Vystoupil, 2006). Podmínkou fungování spolupráce a partnerství v rámci destinace je výběr činností, ve kterých si jednotlivé subjekty nekonkurují, ale naopak se doplňují. Díky kooperaci lze dosáhnout účasti na projektech pro malé podniky, které jinak nemají 20 % vlastních prostředků na krytí spoluúčasti pro návrh a realizaci projektů (Hesková, 2006). 3.6.2
Společnost pro řízení destinace
Destinace, jakoţto nabídkové a konkurenceschopné jednotky, potřebují profesní organizaci, řízení a management. Z toho důvodu nesilnější a nejdůleţitější partneři v regionu zpravidla vytváří a financují společnost pro management destinace, na kterou tyto činnosti delegují. Jejím cílem je propojit právně samostatné poskytovatele sluţeb v cestovním ruchu do jednoho organizovaného sdruţení (Hesková, 2006). Hesková (2006) dále uvádí charakteristiku společnosti pro management destinace: propojuje poskytovatele sluţeb a jsou řízeny podobně jako holdingové struktury, tzn. naprostou většinu obchodu provádí malá operativní obchodní jednotka, nese zodpovědnost za plnění rozhodujících funkcí řízení cestovního ruchu. Společnost pro řízení destinace řídí tři okruhy činností: Systém klíčových obchodů – koordinace regionálních a externích partnerů při rozvoji klíčových obchodů, výběr produktů pro klíčové obchody. Management realizace na trhu – výzkum trhu a výběr partnerů pro realizaci na trhu, řízení tvorby produktů a cen.
Literární přehled
24
Systémový management – organizace vzájemných vztahů mezi partnery. Palatková (2006) dělí organizace destinačního managementu (destination management company – DMC) podle moţných úrovní: Lokální turistická organizace (local tourist organization – LTO) – např. Dublin Tourism, Destinační management města Český Krumlov... Regionální turistická organizace (regional tourist organization – RTO) – např. Balaton Tourism, Jihočeská centrála cestovního ruchu... Národní turistická organizace (national tourist organization – NTO) – např. British Tourist Authority, Czech Tourism... Kontinentální turistická organizace (European Travel Commission ETC). 3.6.3
Marketing destinace
Management destinace se v současné době neobejde bez aplikace marketingového řízení. Realizace marketingového řízení je však neodmyslitelně spjata s fungující organizační strukturou organizace cestovního ruchu. Marketingová strategie destinace je vytvořena s ohledem na cílové trhy a podle toho jsou také pouţity jednotlivé nástroje marketingového mixu. Marketingový mix se skládá z takových prvků, kterými můţe destinace nebo provozovatel sluţby v cestovním ruchu ovlivnit poptávku (Hesková, 2006). Coltman hovoří o dvou definicích marketingu destinace cestovního ruchu. V prvé řadě je marketing destinace filozofie řízení destinace, stanovující na základě spotřebitelské poptávky umístění produktu destinace na trh s cílem realizace maximálního zisku. Za druhé je marketing řízený a cílený souhrn aktivit, vyvaţujících cíle destinace s potřebami klientů (Palatková, 2006). Palatková (2006) uvádí pět charakteristik marketingu destinace podle Seatona a Bennetta: Filozofie orientace na klienta – zaměření se na klienta a na to jak on vidí destinaci, zároveň sledování potřeb místního obyvatelstva. Pouţívání analytických postupů a konceptů – měření a zhodnocení marketingových aktivit. Marketingový výzkum – pro lepší porozumění prostředí a další rozvoj subjektu. Přijetí strategických rozhodnutí a plánovací funkce – identifikace trţních příleţitostí, segmentace, zkoumání motivace. Organizační připravenost a poţadavek na splnění marketingového plánu. Marketingový výzkum je hlavním pilířem marketingu destinace. Jde o základní krok a zdroj informací pro rozhodování o ostatních prvcích marketingu destinace cestovního ruchu (Palatková, 2006). Komunikační (promotion) mix je důleţitý nástroj v marketingové koncepci destinačního řízení. Produkty cestovního ruchu jsou nehmotného charakteru,
Literární přehled
25
proto je váha nástroje marketingové komunikace vyšší. V počáteční fázi rozvoje je nejčastěji vyuţívána reklama a PR v podobě účasti na veletrzích cestovního ruchu, vydávání prospektů, průvodců. Veletrhy a výstavy cestovního ruchu jsou místem k prezentaci produktů a k reprezentaci destinace. Internet je pro destinaci efektivní distribuční kanál, vyuţíván je pro webové prezentace a nabídky jednotlivých regionů a poskytování informací. S internetem je spojena i moţnost elektronických rezervačních systémů (Hesková, 2006). 3.6.4
Produkt destinace
Podle Kotlera je produkt cokoli, co je moţno nabídnout trhu k prozkoumání, získání, uţívání nebo ke spotřebě nebo čím je moţno uspokojit nějakou potřebu nebo poţadavek. Mohou to být hmotné předměty, sluţby, osoby, místa, organizace a myšlenky (Horner, 2003). Produktem cestovního ruchu obecně je většinou balík sluţeb. Jeho ţivotnost je omezená a proto se musí neustále přizpůsobovat měnícím se potřebám a poţadavkům zákazníka. Produkt cestovního ruchu lze popsat jako symbiózu materiálních (např. infrastruktura) a nemateriálních zdrojů (např. klima, průvodce). Produktem je moţné nazvat i to, čím se region nebo organizace v cestovním ruchu prezentuje a čím získává své klienty (Ryglová, 2007). Za produkt cestovního ruchu lze také povaţovat celou destinaci nebo systémy klíčových produktů (obchodů). Produktem jsou i jednotlivé nabízené sluţby a zboţí. Management destinace se zaměřuje hlavně na komplexní produkty, které jsou prezentovány pod společným názvem. Jde o zastřešující prvek všech marketingových aktivit (Hesková, 2006). Specifikem produktu cestovního ruchu je průřezovost. Spojuje v sobě ubytovací, stravovací a dopravní sluţby, sluţby turistických atrakcí, agentů a touroperátorů, organizací destinačního marketingu a další. Produkt destinace je odvozen od přirozených kulturně-historických a přírodních předpokladů nebo můţe být výsledkem „umělých“ aktivit, vytvářejících materiálně-technickou základnu (Palatková, 2006).
3.7 Geografické informační systémy a jejich využití v CR Geografické informační systémy jsou v současnosti nezbytným pracovním nástrojem v široké řadě oborů (geografie, geodézie, geologie, kartografie, ekologie, archeologie, stavebnictví, marketing aj.). Voţenílek (1998) uvádí několik různých definicí GIS: GIS je počítačový systém umožňující zpracování, využití a operace s prostorovými geografickými daty (Seidl, 1994). GIS je výčet aktivit, jejichž předmětem je manipulace se specifickou částí informací o objektech regionu – s geografickými informacemi (DiGis Ostrava, 1994).
Literární přehled
26
GIS je systém, jehož cílem je snižovat entropii informací o území (Babický, 1994). GIS je počítačový systém pro sběr, správu, integraci, zpracování, analýzu a zobrazování dat, která jsou prostorově vztažená k Zemi (McDonnell, Kemp, 1995). GIS je počítačový systém pro organizaci prostorových dat (BonhamCarter, 1996). V praxi se geografické informační systémy vyuţívají například při nové bytové výstavbě, kdy je zapotřebí zmonitorovat všechny různé vlivy okolí na novou výstavbu. Dále také při budování inţenýrských sítí ve městech, při řešení trvale udrţitelného rozvoje, kdy máme údaje o ţivotním prostředí, stávajících zdrojích i zdrojích znečištění pro zmapování konfliktních situací a analýzu a simulaci různých alternativních řešení. Geografické informační systémy mají své uplatnění také při rozvoji měst a obcí, při novinovém a televizním zpravodajství, při řízení dopravy a v armádě (Kolář, 1997). Typickým vyuţitím geografických informačních systémů je analýza a grafické prezentace geografických, geologických, biologických, environmentálních, socioekonomických, dopravních a telekomunikačních úloh a také problematiky spojené s cestovním ruchem (Schejbal, 2008). Při vyuţití GIS pro cestovní ruch je podstatná analýza a hodnocení všech sloţek turistické a dopravní infrastruktury z hlediska rozmístění, rozsahu a kvality poskytovaných sluţeb. Tímto způsobem získáme potřebné informace pro projektanty a organizátory turistických aktivit, ale i pro samotné účastníky (Schejbal, 2008). GIS se běţně v cestovním ruchu vyuţívá pro přípravu a zpracování turistických map. Mapy se mohou odlišovat obsahem, zahrnutými informacemi, které mohou sledovat různé cíle. Často mají univerzální charakter, aby byly vhodné pro obecné pouţití. Podle zadaných cílů se zároveň vytvářejí i různé účelové mapy (Schejbal, 2008).
Metodika
27
4 Metodika 4.1 Metodika Bakalářská práce je rozdělena do dvou nejdůleţitějších částí: Literární přehled a Vlastní práce. V literárním přehledu jsem nastínil základy cestovního ruchu, faktory ovlivňující rozvoj cestovního ruchu, atraktivity cestovního ruchu, problematiku destinačního managementu, řízení a marketing destinace, vyuţití geografických informačních systémů v cestovním ruchu a základy modelování pomocí těchto technologií. Informace pouţité v literárním přehledu jsem získal z dostupné odborné literatury, která se těmito tématy zabývá a která je uvedena v seznamu literatury. Ve druhé části mé práce, ve Vlastní práci, jsem nejprve zpracovával informace o cestovním ruchu v jednotlivých destinacích ČR. Informace o hlavních turistických atraktivitách, typických formách cestovního ruchu a místních organizacích cestovního ruchu jsem získal z odevzdaných seminárních prací do předmětu Destinační management. Pokud nebyly informace v seminární práci dostatečné, doplnil jsem je dodatečně s vyuţitím internetu. Následně jsem si ve specializovaném programu ArcGIS vytvořil mapu ČR s rozdělením do turistických regionů a oblastí. Tyto mapy jsem vytvořil na základě dat ArcČR 500. Protoţe mapové vrstvy turistických oblastí a regionů nejsou zatím k dispozici, musel jsem je vytvořit pomocí oficiálních map od CzechTourismu z původní vrstvy obcí ČR. Do této mapy bylo poté moţno zanášet nejvýznamnější turistické atraktivity, turistická informační centra a organizace cestovního ruchu, které se v oblastech nacházejí. Dále jsem do mapy zanesl údaje o návštěvnosti krajů, které jsem získal z analýz Ministerstva pro místní rozvoj ČR. V závěru práce shrnu výsledky získané grafickým vyjádřením a provedu srovnání vyuţitelnosti zdrojů cestovního ruchu a mnoţství organizací řídících cestovní ruch se skutečnou návštěvností v jednotlivých destinacích ČR.
4.2 Aplikační vybavení Pro vypracování mapových podkladů jsem si zvolil grafický informační systém ArcGIS od společnosti ESRI. Tento software jsem si vybral hlavně z toho důvodu, ţe jsem se s ním naučil pracovat během školní výuky. 4.2.1
ArcGIS
ArcGIS je přední software od společnosti ESRI. S jeho pomocí je moţno dělat prakticky libovolnou komplexní práci, od realizace samostatného analytického projektu analýzy a po rozsáhlé, víceuţivatelské celopodnikové implementace GIS. Pomocí ArcGIS jsou vytvářeny mapové podklady např. pro daňové úřady, vodárny, dopravní odbory, policii, hasiče, odbor odpadních vod, telekomunikační společnosti, plynárenské společnosti, elektrárny, hydrology, biology a me-
Metodika
28
teorology. ArcGIS je tvořen několika komponenty, já jsem ve své práci vyuţil aplikace ArcMap a ArcCatalog. 4.2.2
ArcMap
ArcMap je centrální aplikace ArcGIS Desktop, která slouţí pro správu veškerých mapových úloh. Prostřednictvím aplikace ArcMap lze vytvářet mapy a interaktivně s nimi pracovat, prohlíţet, editovat a analyzovat geografická data. Data je moţné zobrazovat mnoha způsoby, vytvářet z nich diagramy a zprávy, pomocí dotazu lze prostorová data procházet a nalézat vztahy mezi geografickými prvky. Aplikace ArcMap poskytuje dva různé pohledy na mapu: zobrazení geografických dat a zobrazení výkresu mapy. V zobrazení geografických dat pracujete s geografickými vrstvami a můţete zde měnit symboliku, analyzovat a kompilovat datové sady GIS. V zobrazení výkresu mapy pracujete s mapovými stránkami, které obsahují nejen rámce geografických dat, ale i další mapové prvky, jako jsou legendy, měřítka, severky a referenční mapy. ArcMap slouţí pro tvorbu mapových kompozic připravených pro tisk a publikaci (ARCDATA Praha, 2011). 4.2.3
ArcCatalog
Aplikace ArcCatalog pomáhá organizovat a spravovat data GIS, jako jsou mapy, glóby, datové sady, modely, nástroje, metadata a sluţby. Prostřednictvím aplikace ArcCatalog lze vyhledávat, prohlíţet, evidovat a organizovat geografická data a vytvářet komplexní databáze, v nichţ budou data uloţena. ArcCatalog nabízí základní rámec pro ukládání velkého a různorodého mnoţství GIS dat. Aplikace ArcCatalog je vhodná pro organizaci, vyhledávání a vyuţití GIS dat stejně jako pro tvorbu dokumentace geografických dat pomocí metadat odpovídajících standardům (ARCDATA Praha, 2011).
Vlastní práce
29
5 Vlastní práce 5.1
Zdroje dat
Jako základní databázi geografických dat jsem pouţil ArcČR 500 od firmy ARCDATA Praha. ArcČR 500 je digitální vektorová geografická databáze pro území České republiky, zpracovaná v měřítku 1:500 000. Navazuje na podobné databáze, zpracované firmou ESRI (Environmental Systems Research Institute, California, USA) nebo spolupracujícími firmami pro USA a jednotlivé státy Evropy (mj. Německo, Francie, Rakousko), jakoţ i pro celý svět (ArcWorld). Cílem nabídky těchto dat je zpřístupnění přehledných geografických informací o ČR uţivatelům geografických informačních systémů (GIS). Obsah a struktura dat umoţňují široké spektrum prostorových analýz vycházejících z propojení grafických a tabelárních dat, vizualizaci a prezentaci těchto dat, jakoţ i napojení dalších statistických informací. Společnost ARCDATA Praha neposkytuje databázi zdarma ke staţení. Já jsem ji získal z naší univerzity, která databázi jiţ vlastní. Jako další zdroj informací jsem vyuţil seminární práce do předmětu Destinační management, vypracované v zimním semestru 2010/2011. Tyto práce obsahovaly informace o hlavních turistických atraktivitách, typických formách cestovního ruchu a místních organizacích cestovního ruchu.
5.2 Zpracování dat Má práce nese název Objektové modelování faktorů rozvíjejících cestovní ruch v ČR, protoţe modeluji situaci objektů, které napomáhají rozvoji cestovního ruchu v oblastech ČR. Z technického hlediska jde o prostorové modelování. Z geografické databáze ArcČR 500 jsem nejvíce vyuţil polygonovou vrstvu Obce. Z té jsem sloučením jednotlivých území obcí sloţil polygonovou vrstvu turistických oblastí a poté i polygonovou vrstvu turistických regionů, protoţe tyto vrstvy nejsou doposud k dispozici. Z polygonových vrstev této databáze jsem vyuţil ještě vrstvu Kraje. Do ní jsem zanesl hodnoty návštěvnosti v hromadných ubytovacích zařízeních v roce 2010 a procentuální podíl nerezidentů na tomto čísle. Dále jsem také pouţil rastrovou vrstvu reliéfu České republiky, z důvodu lepší orientace v mapě. Do takto připraveného mapového podkladu jsem jiţ mohl zanášet bodové prvky. Jako první bodovou vrstvu jsem vytvořil vrstvu organizací cestovního ruchu. Informace k jednotlivým organizacím jsem získal ze seminárních prací, kde byly zapsány různé oblastní i regionální organizace. Podle seznamu organizací cestovního ruchu spolupracujících s CzechTourismem (dále jen CzT) jsem vytvořil druhou bodovou vrstvu. Jako třetí bodovou vrstvu jsem vytvořil vrstvu turistických informačních center. Informace jsem získal ze seznamu certifikovaných turistických informačních center podle CzechTourismu. Záměrně jsem do
Vlastní práce
30
mapy nezanesl odbory a oddělení krajských úřadů, magistrátů (jedinou výjimkou je Praha) a úřadů obcí s rozšířenou působnosti, které řeší oblast cestovního ruchu. Jejich spolupráci na cestovním ruchu povaţuji za přirozenou, jsou z tohoto důvodu zřizovány. Jejich činností se ve své práci nezaobírám. Jako čtvrtou bodovou vrstvu jsem vloţil vrstvu turistických atraktivit. Nejedná se o kompletní výčet turistických atraktivit dané oblasti, jde spíše o ty nejvýznamnější, podle nichţ lze odhadnout typické formy cestovního ruchu v oblasti. Atraktivity jsem volil podle informací ze seminárních prací a také ze stránek Oblast.cz, které zřídila Asociace turistických regionů České republiky. U kaţdé oblasti uvádějí několik významných atraktivit. Na těchto stránkách je sice ČR rozdělena do turistických oblastí podle jiţ změněného dělení, ale to na výběr atraktivit nemělo ţádný vliv. Umístěny byly do mapy podle aktuálního rozdělení.
5.3 Interpretace modelovaných geografických dat Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v krajích ČR v roce 2010 Data pochází z dokumentu Počet a struktura hostů v hromadných ubytovacích zařízeních podle krajů za 1. - 4. čtvrtletí 2010, který je vystaven na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Zde uvádím její zjednodušenou variantu. Tab. 1
Zjednodušená tabulka hostů v HUZ v krajích v roce 2010
Počet hostů celkem ČR celkem 12 209 584 Hlavní město Praha 4 733 701 Středočeský kraj 631 544 Jihočeský kraj 899 274 Plzeňský kraj 488 683 Karlovarský kraj 675 322 Ústecký kraj 293 042 Liberecký kraj 634 405 Královéhradecký kraj 795 688 Pardubický kraj 312 346 Vysočina 335 401 Jihomoravský kraj 1 035 072 Olomoucký kraj 383 976 Zlínský kraj 458 310 Moravskoslezský kraj 532 820 Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR [online]
Z toho nerezidenti Počet hostů Podíl na celku (%) 6 336 324 51,9 4 106 514 86,8 143 236 22,7 289 541 32,2 156 485 32,0 460 693 68,2 96 835 33,0 148 761 23,4 210 416 26,4 45 304 14,5 46 067 13,7 378 283 36,5 90 907 23,7 59 288 12,9 103 994 19,5
Vlastní práce
31
Pro lepší představu zde jsou data v grafickém vyjádření. Jedná se o absolutní čísla počtu hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v krajích v roce 2010. Tmavším odstínem jsou zvýrazněny kraje s vyšším počtem hostů.
Obr. 1
Grafické vyjádření počtu hostů v HUZ v krajích v roce 2010 (zdroj: vlastní práce)
Počtem návštěvníků nerezidentů se ve své práci nezaobírám, uvádím jej pouze na doplnění, proto není nutné jej graficky znázorňovat.
Vlastní práce
32
Hlavní atraktivity v turistických regionech a oblastech V této mapě jsou zaneseny hlavní atraktivity jednotlivých oblastí cestovního ruchu. Do každé oblasti jsem zanesl přibližně deset atraktivit.
Obr. 2
Hlavní atraktivity cestovního ruchu v ČR (zdroj: vlastní práce)
Obr. 3
Hlavní atraktivity a návštěvnost v krajích ČR (zdroj: vlastní práce)
Vlastní práce
5.3.1
33
Situace řízení cestovního ruchu v destinacích ČR
Na této mapě můţeme vidět rozmístění organizací cestovního ruchu v turistických regionech a oblastech ČR. Organizace cestovního ruchu jsou rozděleny barevně na turistická informační centra, OCR spolupracující s CzechTourismem a ostatní OCR.
Obr. 4
Organizace cestovního ruchu v ČR (zdroj: vlastní práce)
Obr. 5
Organizace cestovního ruchu a návštěvnost v krajích ČR (zdroj: vlastní práce)
Vlastní práce
Obr. 6
34
Organizace cestovního ruchu a návštěvnost v krajích ČR s vyznačením turist. oblastí (zdroj: vlastní práce)
Vlastní práce
Obr. 7
35
Organizace cestovního ruchu a návštěvnost v krajích ČR s vyznačením turist. regionů (zdroj: vlastní práce)
V příloze přikládám ještě dvě oficiální mapy současného rozdělení turistických regionů a turistických oblastí podle CzechTourismu. Informace, které můţeme vyčíst z této mapy, jsem převedl do následujících tabulek. V první jsou organizace cestovního ruchu rozděleny podle turistických regionů a v druhé podle krajů. Červeně jsem zvýraznil organizace spolupracující s CzechTourismem.
Vlastní práce
Tab. 2
36
Organizace a řízení CR v turistických regionech (zdroj: vlastní práce)
Turistický region Praha
Počet TIC 5
Střední Čechy
20
Jiţní Čechy
14
Šumava
17
Plzeňsko a Česky les
14
Západočeské lázně
16
Severozápadní Čechy
16
Českolipsko a Jizerské hory
9
Český ráj
7
Krkonoše a Podkrkonoší
25
OCR Praţská informační sluţba Magistrát hl. města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Středočeská turistická a informační sluţba, a. s. Rakovnicko, o. p. s. Průvodcovská sluţba Kutná Hora, s.r.o. Posázaví, o.p.s. Zlatý pruh Polabí, o.p.s. Jihočeská centrála cestovního ruchu MAS Vodňanská ryba Regionální rozvojová agentura Šumava, o.p.s. MAS Český les Oblast klubu českých turistů plzeňského kraje Mikroregion Dobrohost Asociace nestátních neziskových organizací plzeňského kraje Klub českých turistů plzeňského kraje, o. s. Destinační společnost Sokolovsko, o.p.s. Dobrovolný svazek venkovských obcí mikroregionu Mariánskolázeňsko Centrum cestovního ruchu Litoměřice Labská paroplavební společnost, o. p. s. Centrum rozvoje turismu Mostecka Nadační fond Obnova Krušnohoří Krušnohorský spolek o.s. Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko Správa národního parku ČŠ Sdruţení Českolipsko Jizerské hory - turistický region Liberecko, Jablonecko, Frýdlantsko a Tanvaldsko Sdruţení Český Ráj Krkonoše – svazek měst a obcí DM Podzvičinsko
Vlastní práce
37
Královéhradecko
26
Východní Čechy
37
Vysočina
27
Jiţní Morava
24
Východní Morava
14
Severní Morava a Slezsko
34
Střední Morava a Jeseníky
14
OCR Branka, o.p.s. Dobrovolný svazek obcí Broumovsko Klub českých turistů Náchod Hradecká kulturní a vzdělávací společnost s.r.o. Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko Sdruţení SPLAV, o. s. MAS NAD ORLICÍ, o. p. s. Destinační společnost Východní Čechy Králický Sněţník o.p.s. Českomoravské pomezí, svazek obcí Vysočina Tourism Správa Národního parku Podyjí Znojemské vinařství Region Slovácko – zájmové sdruţení právnických osob Centrála cestovního ruchu Jiţní Morava Cyklistická stezka Brno-Vídeň Mikroregion Kahan Mikroregion Rajhradsko MAS Moravský kras o.s. Region Slovácko, sdruţení pro rozvoj cestovního ruchu Kroměříţsko – sdruţení pro cestovní ruch o. s. Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o. p. s. Firma Enterprice plc, s.r.o. MAS – Valašsko-Horní Vsacko Beskydy – Valašsko, regionální agentura CR občanské sdruţení Klacr, o. s. Destinační management Moravskoslezský, o.p.s. Sdruţení Region Poodří Sdruţení obcí Bílovecka Mikroregion Odersko MAS Rozvoj Krnovska MAS Nízký Jeseník MAS Hrubý Jeseník MAS Rýmařovsko, o.p.s. Mikroregion Krnovsko Střední Morava - Sdruţení cestovního ruchu Jeseníky - sdruţení cestovního ruchu Svazek obcí údolí Desné Sdruţení měst a obcí Jesenicka Jesenická místní akční skupina
Vlastní práce Tab. 3
38
Organizace a řízení CR v krajích ČR (zdroj: vlastní práce)
Kraj Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Počet TIC
OCR Praţská informační sluţba
5 Magistrát hl. města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Středočeská turistická a informační sluţba, a. s. Rakovnicko, o. p. s. 21 Průvodcovská sluţba Kutná Hora, s.r.o. Posázaví, o.p.s. Zlatý pruh Polabí, o.p.s. Jihočeská centrála cestovního ruchu 22 MAS Vodňanská ryba Regionální rozvojová agentura Šumava, o.p.s. MAS Český les Oblast klubu českých turistů plzeňského kraje Mikroregion Dobrohost 23 Asociace nestátních neziskových organizací plzeňského kraje Klub českých turistů plzeňského kraje, o. s. Destinační společnost Sokolovsko, o.p.s. 16 Dobrovolný svazek venkovských obcí mikroregionu Mariánskolázeňsko Centrum cestovního ruchu Litoměřice Labská paroplavební společnost, o. p. s. Centrum rozvoje turismu Mostecka 16 Nadační fond Obnova Krušnohoří Krušnohorský spolek o.s. Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko Správa národního parku ČŠ Sdruţení Českolipsko Jizerské hory - turistický region Liberecko, Jablonecko, 17 Frýdlantsko a Tanvaldsko Sdruţení Český Ráj
Vlastní práce
39
Královéhradecký
49
Pardubický
37
Vysočina
27
Jihomoravský
24
Zlínský
14
Moravskoslezský
34
Krkonoše – svazek měst a obcí DM Podzvičinsko OCR Branka, o.p.s. Dobrovolný svazek obcí Broumovsko Klub českých turistů Náchod Hradecká kulturní a vzdělávací společnost s.r.o. Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko Sdruţení SPLAV, o. s. MAS NAD ORLICÍ, o. p. s. Destinační společnost Východní Čechy Králický Sněţník o.p.s. Českomoravské pomezí, svazek obcí Vysočina Tourism Správa Národního parku Podyjí Znojemské vinařství Region Slovácko, sdruţení pro rozvoj cestovního ruchu Region Slovácko – zájmové sdruţení právnických osob Centrála cestovního ruchu Jiţní Morava Cyklistická stezka Brno-Vídeň Mikroregion Kahan Mikroregion Rajhradsko MAS Moravský kras o.s. Kroměříţsko – sdruţení pro cestovní ruch o. s. Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o. p. s. Firma Enterprice plc, s.r.o. MAS – Valašsko-Horní Vsacko Beskydy – Valašsko, regionální agentura CR občanské sdruţení Klacr, o. s. Destinační management Moravskoslezský, o.p.s. Sdruţení Region Poodří Sdruţení obcí Bílovecka Mikroregion Odersko MAS Rozvoj Krnovska MAS Nízký Jeseník MAS Hrubý Jeseník MAS Rýmařovsko, o.p.s. Mikroregion Krnovsko
Vlastní práce
Olomoucký
40
Střední Morava - Sdruţení cestovního ruchu Jeseníky - sdruţení cestovního ruchu 14 Svazek obcí údolí Desné Sdruţení měst a obcí Jesenicka Jesenická místní akční skupina
Turistický region Praha Turistický region a turistická oblast Praha je územím stejný prvek jako hlavní město Praha. Proto můţeme přesně identifikovat návštěvnost oblasti. Turistická oblast Praha je nejnavštěvovanější oblastí ze všech oblastí ČR, téměř 90 % hostů tvoří nerezidenti. V uplynulém roce se zde ubytovalo téměř 4,8 milionu hostů. o Turistická oblast Praha Hlavními organizacemi cestovního ruchu na území oblasti je Praţská informační sluţba a Magistrát hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu (jediný státní úřad, který jsem zanesl do mapy). Dále se zde nachází ještě šest certifikovaných turistických informačních center. Typickou formou cestovního ruchu v Praze je kulturně-poznávací. Turisté sem přijíţdějí za historickými památkami a turistickými záţitky, kterých je naše hlavní město plné. Turistický region Střední Čechy Turistický region Střední Čechy odpovídá území Středočeského kraje. V roce 2010 se na jeho území ubytovalo přes 600 tisíc hostů, z nich bylo 22 % nerezidentů. Řízením cestovního ruchu v celém regionu se zabývá Středočeská turistická a informační sluţba, a. s. Na řízení cestovního ruchu se pochopitelně podílí i příslušný odbor Krajského úřadu Středočeského kraje. Region se skládá ze tří oblastí: Střední Čechy – západ, Střední Čechy – jih a Střední Čechy – severovýchod – Polabí. o Turistická oblast Střední Čechy – západ V oblasti působí organizace cestovního ruchu Rakovnicko, o. p. s. spolupracující s CzechTourismem a další čtyři certifikovaná turistická informační centra. Typickou formou cestovního ruchu je kulturně-poznávací cestovní ruch, díky mnoţství hradů a zámků v oblasti (Křivoklát, Karlštejn, Louny, Hořovice). Díky řece Berounce je zde populární vodní turistika. Rozvinutá je zde i cykloturistika, pěší turistika, hippoturistika a vinařská turistika.
Vlastní práce
41
o Turistická oblast Střední Čechy – jih Hlavními organizacemi cestovního ruchu v této oblasti jsou Posázaví, o. p. s. a Průvodcovská sluţba Kutná Hora s.r.o., které obě dvě spolupracují s CzechTourismem. V oblasti se nachází jedenáct certifikovaných turistických informačních center. Mezi typické formy cestovního ruchu v oblasti Střední Čechy – jih patří kulturně-poznávací cestovní ruch (Kutná Hora, zámek Konopiště, zámek Kačina, zámek Ţleby, Příbram) a sportovně-turistický (CHKO Blaník, Sázava). Ze sportovně-turistického především vodní turistika, cykloturistika a pěší turistika. V okolí Benešova je typický i venkovský cestovní ruch. o Turistická oblast Střední Čechy – severovýchod – Polabí Koordinátorem cestovního ruchu v oblasti je Zlatý pruh Polabí, o. p. s., společnost, která spolupracuje s CzechTourismem. Na řízení cestovního ruchu se podílí ještě pět certifikovaných turistických informačních center. Hlavní formou cestovního ruchu v Polabí je příměstská rekreační turistika regionálního významu. Oblast má dobrý rekreační potenciál a dopravní obsluţnost. Další podstatnou formou cestovního ruchu je i kulturně-poznávací (hrad Kokořín, zámek Veltrusy, zámek Liběchov). Turistický region Jiţní Čechy Turistický region Jiţní Čechy neodpovídá území Jihočeského kraje, tudíţ neznáme přesná čísla návštěvnosti hostů. Nicméně je moţné říci, ţe tento region patří mezi nejnavštěvovanější regiony v ČR. Řízením cestovního ruchu v celém regionu se zabývá Jihočeská centrála cestovního ruchu se sídlem v Českých Budějovicích spolupracující s CzechTourismem a příslušný odbor Krajského úřadu jihočeského kraje. Region se skládá z jediné, stejnojmenné oblasti. o Turistická oblast Jiţní Čechy Nejvýraznější organizací cestovního ruchu v oblasti je MAS Vodňanská ryba. Na území oblasti působí ještě čtrnáct certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu jsou rekreační cestovní ruch (rybníky), vodní turistika (Vltava), cykloturistika, pěší turistika a kulturně-poznávací cestovní ruch (Český Krumlov, Holašovice, Hluboká nad Vltavou, zámek Orlík, hrad Zvíkov, Červená Lhota). Turistický region Šumava Turistický region Šumava se rozkládá na území dvou krajů, Jihočeského a Plzeňského. Tudíţ ani neznáme jeho přesnou návštěvnost. Region se skládá z jedné turistické oblasti.
Vlastní práce
42
o Turistická oblast Šumava Řízením cestovního ruchu v oblasti se zabývá Regionální rozvojová agentura Šumava, o. p. s., která spolupracuje s CzechTourismem, a dalších sedmnáct certifikovaných turistických informačních center. Mezi hlavní formy cestovního ruchu v oblasti patří kulturněpoznávací (hrad Kašperk, Prachatice, Vyšší Brod), sportovně-turistický (Vltava, NP Šumava, Kašperské hory) a venkovský cestovní ruch. Turistický region Plzeňsko a Český les Turistický region Plzeňsko a Český les se spolu s částí turistického regionu Šumava rozkládá na území Plzeňského kraje, přesná čísla o návštěvnosti tedy nejsou k dispozici. Region se skládá ze dvou turistických oblastí. V rámci celého regionu se v řízení cestovního ruchu angaţuje Klub českých turistů Plzeňského kraje a samozřejmě i Krajský úřad Plzeňského kraje. o Turistická oblast Český les Hlavními organizacemi cestovního ruchu v oblasti jsou MAS Český les a Mikroregion Dobrohost. V oblasti také funguje dalších šest certifikovaných turistických informačních center. V oblasti jsou hlavními formami cestovního ruchu kulturněpoznávací (husitský památník, hrady Rýzmberk a Gudštejn, Domaţlice) a přírodní cestovní ruch (CHKO Český les, Čerchov). o Turistická oblast Plzeňsko V oblasti se na řízení cestovního ruchu podílí Asociace nestátních neziskových organizací plzeňského kraje a osm certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu jsou kulturně-poznávací (vodní hamr Dobřív, zámky Kozel a Manětín, Nepomuk, Plzeň), cykloturistika a pěší turistika. Turistický region Západočeské lázně Turistický region Západočeské lázně odpovídá území Karlovarského kraje. V loňském roce se v tomto kraji ubytovalo v hromadných ubytovacích zařízeních přes 670 tisíc hostů. Podíl nerezidentů na celkovém počtu hostů byl 68 %, coţ je za hlavním městem Prahou druhý nejvyšší. Region se skládá z jedné turistické oblasti. o Turistická oblast Západočeské lázně Výraznými organizacemi cestovního ruchu v oblasti jsou Destinační poučnost Sokolovsko, o. p. s. spolupracující s CzechTourismem a Dobrovolný svazek venkovských obcí mikroregionu Mariánskolázeňsko.
Vlastní práce
43
V regionu působí ještě šestnáct certifikovaných turistických informačních center. V oblasti jsou nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu lázeňská turistika (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Jáchymov) a sportovní cestovní ruch zaměřený na zimní sporty, pěší turistiku a cykloturistiku. Turistický region Severozápadní Čechy Turistický region Severozápadní Čechy sdílí své území s Ústeckým krajem. V roce 2010 se v tomto kraji v hromadných ubytovacích zařízeních ubytovalo více neţ 290 tisíc hostů, z nichţ třetinu tvořili nerezidenti. Region se skládá ze tří oblastí. o Turistická oblast České středohoří a Ţatecko V oblasti působí dvě organizace cestovního ruchu: Centrum cestovního ruchu Litoměřice, p. o. a Labská paroplavební společnost, o. p. s., obě spolupracují s CzechTourismem, a pět certifikovaných turistických informačních center. Hlavními formami cestovního ruchu jsou kulturně-poznávací (Říp, Terezín, Roudnice nad Labem), přírodní a sportovně-turistický (CHKO České středohoří, Milešovka). o Turistická oblast Krušné hory a Podkrušnohoří Hlavními organizacemi cestovního ruchu jsou Centrum rozvoje turismu Mostecka spolupracující s CzechTourismem, Nadační fond Obnova Krušnohoří a Krušnohorský spolek o. s. Na řízení cestovního ruchu se dále podílí sedm certifikovaných turistických informačních center. Nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu jsou kulturněpoznávací (zámky Duchcov a Jezeří, klášter Osek, hrad Střekov), sportovně-turistický (Krušné hory, Kamencové jezero) a lázeňský (Teplice). o Turistická oblast České Švýcarsko Řízením cestovního ruchu v oblasti se zabývá Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko, která spolupracuje s CzechTourismem, Správa národního parku České Švýcarsko a čtyři certifikovaná turistická informační centra. Typickou formou cestovního ruchu je přírodní cestovní ruch (skalní města, Pravčická brána, Jedlová hora, Děčínský Sněţník). Turistický region Českolipsko a Jizerské hory Turistický region Českolipsko a Jizerské hory tvoří asi polovinu území Libereckého kraje. Region je tvořen dvěma oblastmi cestovního ruchu.
Vlastní práce
44
o Turistická oblast Českolipsko Organizací cestovního ruchu, která v této oblasti působí, je Sdruţení Českolipsko spolupracující s CzechTourismem. Nalézá se zde také sedm certifikovaných turistických informačních center. Nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu jsou kulturněpoznávací (hrad Bezděz a Ralsko, Jablonné v Podještědí) a přírodní cestovní ruch (Luţické hory, Máchovo jezero, Braniborská jeskyně, průrva Ploučnice). o Turistická oblast Jizerské hory Na řízení cestovního ruchu se podílí organizace Jizerské hory - turistický region Liberecko, Jablonecko, Frýdlantsko a Tanvaldsko, která spolupracuje s CzechTourismem, a dvě certifikovaná turistická informační centra. Mezi typické formy cestovního ruchu patří kulturně-poznávací (Liberec, Jablonec nad Nisou, Zubačka, Ještěd) a přírodní cestovní ruch (Jizerské hory, Frýdlantské cimbuří, nádrţ Josefův důl). Turistický region Český ráj Turistický region Český ráj zasahuje svým územím do Libereckého, Královéhradeckého a Středočeského kraje. Skládá se z jedné turistické oblasti. o Turistická oblast Český ráj O řízení cestovního ruchu v oblasti se stará Sdruţení Český ráj spolupracující s CzechTourismem a sedm certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu v oblasti jsou přírodní cestovní ruch (Prachovské skály) a kulturně-poznávací cestovní ruch (Jičín, hrady Kost a Trosky, Dlaskův statek, zámek Sychrov). Turistický region Krkonoše a Podkrkonoší Turistický region Krkonoše a Podkrkonoší leţí větší částí na území Královéhradeckého kraje a menší částí na území Libereckého kraje. Region se skládá z jedné turistické oblasti. o Turistická oblast Krkonoše a Podkrkonoší Na území této oblasti se řízením cestovního ruchu zabývají Krkonoše – svazek měst a obcí, DM Podzvičinsko, obě organizace spolupracující s CzechTourismem, a dvacet pět certifikovaných turistických informačních center. Pro tuto oblast je typickou formou cestovního ruchu sportovněturistický cestovní ruch (Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněţkou, Harrachov). Dalším zastoupeným je lázeňský cestovní ruch (Janské lázně, Lázně Bělohrad).
Vlastní práce
45
Turistický region Královéhradecko Turistický region Královéhradecko tvoří velkou část území Královéhradeckého kraje. Region je tvořen třemi oblastmi. Turistická oblast Orlické hory a Podorlicko je ale rozdělena do dvou různých regionů. o Turistická oblast Kladské pomezí Hlavními organizacemi cestovního ruchu oblasti jsou OCR Branka, o. p. s. spolupracující s CzechTourismem, Dobrovolný svazek obcí Broumovsko a Klub českých turistů Náchod. V oblasti funguje také deset certifikovaných turistických informačních center. Nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu v oblasti jsou přírodní (Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny), kulturněpoznávací (Ratibořice, tvrz Dobrošov, klášter Broumov, Josefov) a sportovně-rekreační cestovní ruch (nádrţ Rozkoš). o Turistická oblast Hradecko V oblasti se o řízení cestovního ruchu stará Hradecká kulturní a vzdělávací společnost s.r.o. a dalších sedm certifikovaných turistických informačních center. Typickou formou cestovního ruchu je kulturně-poznávací cestovní ruch (Hradec Králové, Třebechovice pod Orebem, Chlumec nad Cidlinou). o Turistická oblast Orlické hory a Podorlicko Tato oblast leţí částí v regionu Královéhradecko a částí v regionu Východní Čechy. Na území této oblasti se nacházejí tři organizace cestovního ruchu: Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko, která spolupracuje s CzechTourismem, Sdruţení SPLAV, o. s. a MAS Nad Orlicí, o. p. s. S nimi dále spolupracuje hned dvacet certifikovaných turistických informačních center. Mezi typické formy cestovního ruchu v oblasti patří kulturněpoznávací (zámek Opočno, tvrz Bouda a Hanička, Dobruška, hrad Potštejn) a sportovně-turistický cestovní ruch (CHKO Orlické hory, Zemská brána). Turistický region Východní Čechy Turistický region Východní Čechy zaujímá stejné území jako Pardubický kraj. Můţeme tedy říct, ţe v loňském roce se v regionu ubytovalo v HUZ přes 300 tisíc hostů, podíl nerezidentů tvoří necelých 15 %. V rámci celého regionu se o řízení cestovního ruchu stará Destinační společnost Východní Čechy spolupracující s CzechTourismem. Pochopitelně také příslušný odbor Krajského úřadu Pardubického kraje.
Vlastní práce
46
Region se skládá z pěti oblastí. Jednou z nich je oblast Orlické hory a Podorlicko, která je rozdělena do dvou regionů. o Turistická oblast Pardubicko Mimo jiţ zmíněné Destinační společnosti Východní Čechy v této oblasti působí ještě dvě certifikovaná turistická informační centra. Typickými formami cestovního ruchu v oblasti jsou kulturněpoznávací (Kunětická hora, zámek Choltice, Pardubice) a lázeňský cestovní ruch (Lázně Bohdaneč). o Turistická oblast Chrudimsko-Hlinecko V oblasti působí osm certifikovaných turistických informačních center. Pro turistickou oblast Chrudimsko-Hlinecko jsou typickými formami cestovního ruchu kulturně-historický (Skanzen Vysočina, Chrudim), přírodní (CHKO Ţelezné hory) a rekreační. o Turistická oblast Kralický Sněţník Hlavní organizací cestovního ruchu v oblasti je Kralický Sněţník, o. p. s. S ní spolupracuje pět certifikovaných turistických informačních center. Typickou formou cestovního ruchu je rekreační a sportovněturistický (Kralický Sněţník, Přírodní park Jeřáb) a kulturní cestovní ruch. o Turistická oblast Českomoravské pomezí Výraznou organizací cestovního ruchu v oblasti je Českomoravské pomezí, svazek obcí, která spolupracuje s CzechTourismem. Nachází se zde také jedenáct certifikovaných turistických informačních center. Hlavní formou cestovního ruchu v oblasti je kulturně-poznávací (Litomyšl, Vysoké Mýto, Polička). Turistický region Vysočina Turistický region Vysočina je územím stejný prvek jako kraj Vysočina. V uplynulém roce se v tomto kraji v hromadných ubytovacích zařízeních ubytovalo více neţ 330 tisíc hostů. Podíl nerezidentů byl necelých 14 %. Region se skládá z jedné turistické oblasti. o Turistická oblast Vysočina Organizací, která řídí cestovní ruch v oblasti, je Vysočina Tourism spolupracující s CzechTourismem. Na území oblasti je také dvacet sedm certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu jsou sportovně-turistický (Velké Dářko, Ţďárské vrchy), venkovský a kulturně-poznávací cestovní ruch (Zelená hora, Pernštejn, Třebíč, Telč).
Vlastní práce
47
Turistický region Jiţní Morava Území turistického regionu Jiţní Morava odpovídá území Jihomoravského kraje. V roce 2010 se v něm ubytovalo více neţ jeden milion hostů, z nich bylo více neţ 36 % nerezidentů. Řízením cestovního ruchu v regionu se zabývá Centrála cestovního ruchu jiţní Moravy, z. s. p. o., která spolupracuje s CzechTourismem, a také samozřejmě příslušný odbor Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Region se skládá z pěti oblastí, jedna z nich (Slovácko) je rozdělena mezi dva regiony. o Turistická oblast Znojemsko a Podyjí Organizacemi cestovního ruchu v oblasti jsou Znojemské vinařství a Správa NP Podyjí. Na cestovním ruchu se podílejí také čtyři certifikovaná turistická informační centra. Nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu je sportovněturistický (NP Podyjí, vodní nádrţ Vranov, řeka Dyje), venkovský a vinařský cestovní ruch. o Turistická oblast Pálava a Lednicko-Valtický areál Na území oblasti existují čtyři certifikovaná turistická informační centra. Hlavními formami turistického ruchu je pěší turistika, cykloturistika, vodní a vinařská turistika. o Turistická oblast Slovácko Turistická oblast Slovácko je rozdělena mezi dva regiony: Jiţní Morava a Východní Morava. V oblasti působí dvě organizace cestovního ruchu: Region Slovácko, sdruţení pro rozvoj cestovního ruchu (spolupracující s CzechTourismem) a Region Slovácko – zájmové sdruţení právnických osob. Dále je v oblasti také osm certifikovaných turistických informačních center. Mezi typické formy cestovního ruchu patří kulturně-poznávací (Velehrad, Buchlov, Hodonín, Kyjov, Stráţnice) a sportovně-turistický cestovní ruch. o Turistická oblast Brno a okolí Mimo Centrály cestovního ruchu Jiţní Morava v oblasti pracují také další tři organizace cestovního ruchu: Cyklistická stezka Brno-Vídeň, Mikroregion Kahan, Mikroregion Rajhradsko. V Brně a okolí funguje pět certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu jsou kulturně-poznávací (katedrála, Špilberk, Tugendhat), sportovně-turistický, rekreační, kongresový a incentivní cestovní ruch.
Vlastní práce
48
o Turistická oblast Moravský kras a okolí Organizací cestovního ruchu v oblasti je MAS Moravský kras o. s. Na řízení cestovního ruchu s ní spolupracuje sedm certifikovaných turistických informačních center. Hlavní formy cestovního ruchu v oblasti jsou kulturně-poznávací (Blansko, Boskovice, Kunštát), sportovně-turistický a přírodní cestovní ruch. Turistický region Východní Morava Turistický region Východní Morava se rozkládá na stejném území jako Zlínský kraj. Na jeho území se v roce 2010 ubytovalo přes 450 tisíc hostů. Podíl nerezidentů na tomto čísle je téměř 13 %. V celém regionu se řízením cestovního ruchu zabývá Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o. p. s. spolupracující s CzechTourismem. Region se skládá ze čtyř oblastí, jednou z nich je oblast Slovácko, jejíţ část patří do regionu Jiţní Morava. o Turistická oblast Kroměříţsko Řízením cestovního ruchu v oblasti se zabývá Kroměříţsko – sdruţení pro cestovní ruch o. s. a dvě certifikovaná turistická informační centra. V oblasti jsou nejvíce zastoupeny dvě formy cestovního ruchu: kulturně-poznávací (Kroměříţ, Holešov) a sportovně-rekreační. o Turistická oblast Zlínsko a Luhačovicko Hlavní organizací cestovního ruchu v oblasti je Firma Enterprice plc, s.r.o. Dále se v oblasti vyskytují čtyři certifikovaná turistická informační centra. Nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu jsou kulturněpoznávací (Zlín, hrad Malenovice), lázeňský (Luhačovice) a sportovněturistický (CHKO Bílé Karpaty). o Turistická oblast Valašsko Organizací zabývající se řízením cestovního ruchu v oblasti je MAS – Valašsko-Horní Vsacko. V oblasti jsou také čtyři certifikovaná turistická informační centra. Mezi typické formy cestovního ruchu patří kulturně-poznávací (Roţnov pod Radhoštěm, Vsetín) a sportovně-turistický cestovní ruch. Turistický region Severní Morava a Slezsko Turistický region Severní Morava a Slezsko sdílí své území (s výjimkou drobné části) s Moravskoslezským krajem. V roce 2010 navštívilo tento kraj přes 530 tisíc hostů, přibliţně pětina z nich byli nerezidenti. Regionální organizací cestovního ruchu je Destinační management Moravskoslezský, o. p. s., která spolupracuje s CzechTourismem.
Vlastní práce
49
Region se skládá z šesti turistických oblastí. o Turistická oblast Beskydy – Valašsko Řízením cestovního ruchu v oblasti se zabývá agentura Beskydy – Valašsko, regionální agentura cestovního ruchu. V oblasti působí třináct certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu jsou rekreační, kulturněpoznávací a sportovně-turistický cestovní ruch (CHKO Beskydy). o Turistická oblast Těšínské Slezsko Na území oblasti funguje pět certifikovaných turistických informačních center. Hlavními formami cestovního ruchu jsou kulturně-poznávací a sportovně-turistický cestovní ruch. o Turistická oblast Ostravsko Oblastní organizací cestovního ruchu je občanské sdruţení Klacr, o. s. spolupracující s CzechTourismem. V oblasti se nachází ještě tři certifikovaná turistická informační centra. Typickou a ojedinělou formou cestovního ruchu v oblasti je industriální cestovní ruch. Dále se zde vyskytuje kongresový, incentivní, kulturně-poznávací a rekreační cestovní ruch. o Turistická oblast Poodří – Moravské Kravařsko V oblasti figurují tři organizace cestovního ruchu: sdruţení Region Poodří, Sdruţení obcí Bílovecka a mikroregion Odersko. Spolu s nimi spolupracují tři certifikovaná turistická informační centra. Nejvíce zastoupené formy cestovního ruchu v oblasti jsou cestovní ruch kulturně-poznávací (Bartošovice, Bílovice) a sportovně-turistický (řeka Odra, CHKO Poodří). o Turistická oblast Opavské Slezsko Na řízení cestovního ruchu v oblasti se podílejí čtyři certifikovaná turistická informační centra. Mezi hlavní formy cestovního ruchu v oblasti patří kulturněpoznávací (Opava), sportovně-turistický, rekreační a lázeňský cestovní ruch. o Turistická oblast Jeseníky – východ Řízením cestovního ruchu v oblasti se zabývá hned několik uskupení: MAS Rozvoj Krnovska, MAS Nízký Jeseník, MAS Hrubý Jeseník, MAS Rýmařovsko, o. p. s. a mikroregion Krnovsko. A také šest certifikovaných turistických informačních center. V oblasti jsou nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu rekreační cestovní ruch (nádrţ Slezská Harta), kulturně-poznávací ces-
Vlastní práce
50
tovní ruch (Krnov, hrad Sovinec), sportovně-turistický a venkovský cestovní ruch. Turistický region Střední Morava a Jeseníky Turistický region Střední Morava a Jeseníky se rozkládá na téměř totoţném území jako Olomoucký kraj. Tento kraj v roce 2010 navštívilo přes 380 tisíc hostů. Nerezidentů bylo necelých 24 %. Region se skládá ze dvou turistických oblastí. o Turistická oblast Střední Morava Oblastní organizací cestovního ruchu je Střední Morava – Sdruţení cestovního ruchu, která kooperuje s CzechTourismem. S tímto sdruţením spolupracuje devět certifikovaných turistických informačních center. Typickými formami cestovního ruchu jsou kulturně-poznávací (Olomouc, Přerov, Uničov), sportovně-turistický a náboţenský cestovní ruch. o Turistická oblast Jeseníky – západ Hlavními organizacemi cestovního ruchu v oblasti jsou: Jeseníky – Sdruţení cestovního ruchu spolupracující s CzechTourismem, Svazek obcí údolí Desné, Sdruţení měst a obcí Jesenicka a Jesenická místní akční skupina. Na území oblasti pracuje pět certifikovaných turistických informačních center. Nejvíce zastoupenými formami cestovního ruchu jsou rekreační, kulturně-poznávací (Jeseník, Velké Losiny, Zlaté Hory) a sportovněturistický cestovní ruch (Praděd, Jeseníky, Rejvíz).
Diskuse
51
6 Diskuse Má práce se zabývá modelováním, popisem a hodnocením situace řízení cestovního ruchu v turistických regionech a oblastech. V současné době bohuţel nejsou k aktuálnímu rozdělení (vydáno 29. 1. 2010) dostupné kompletní informace. Statistiky návštěvnosti se vedou pouze na úrovni krajů. Administrativní dělení krajů je však pro cestovní ruch nevhodné. Z pohledu marketingu a potřeb cestovního ruchu je ČR rozdělena do turistických regionů a turistických oblastí. Toto dělení se ovšem velmi často mění a proto k současnému rozdělení není stále dostatek informací a statistik. Rozdělení území ČR pro účely cestovního ruchu se s krajským shoduje jen málokdy, a to jen na úrovni turistických regionů, nikoli uţ turistických oblastí. Z toho důvodu se statistiky vedené na úrovni krajů dají v cestovním ruchu vyuţít jen částečně. Z pohledu Ministerstva pro místní rozvoj ČR (jakoţto zřizovatele agentury CzechTourism) by pro lepší hodnocení jednotlivých destinací bylo vhodné vést statistiky na úrovni turistických regionů a oblastí. Hodnocení jednotlivých regionů a oblastí by bylo objektivnější, pokud by byly známy informace o rozlohách a počtu obyvatel. Protoţe jednotlivé oblasti jsou velmi odlišné svou rozlohou, pro lepší porovnání by jako kritérium šlo pouţít poměr počtu organizací cestovního ruchu a rozlohy oblasti. Dále by bylo moţné v rámci hodnocení více zohlednit atraktivity. V mé práci jde pouze o modelovou situaci, bylo by nutné provést důkladnější analýzu oblastí nebo vyuţít informací například z Atlasu cestovního ruchu popřípadě jiných prací, které se problematikou atraktivit cestovního ruchu zabývaly. Oblast by se dala hodnotit podle počtu a významnosti atraktivit. Na základě obrázku č. 4 lze posoudit hustotu a umístění organizací cestovního ruchu a turistických informačních center. Z tohoto pohledu lze za úspěšné regiony povaţovat region Krkonoše a Podkrkonoší, Královéhradecko (především zásluhou oblasti Orlické hory a Podorlicko) a Severní Morava a Slezsko (díky oblasti Beskydy – Valašsko). Zde zatím ale nevidíme dopad existence organizací cestovního ruchu – návštěvnosti. Při pohledu na obrázek č. 5 bychom si všimli několika zajímavých situací. Ačkoli v Pardubickém kraji funguje velké mnoţství turistických informačních center, organizací cestovního ruchu a dvě organizace cestovního ruchu spolupracující s CzechTourismem, patří mezi nejméně navštěvované kraje. Oproti tomu Jihočeský kraj patří mezi ty nejvíce navštěvované, ale na jeho území působí jedna organizace cestovního ruchu, dvě organizace cestovního ruchu spolupracující s CzechTourismem a čtrnáct turistických informačních center. V Královéhradeckém kraji vysoká návštěvnost odpovídá počtu organizací cestovního ruchu, dá se říci, ţe zde počet organizací cestovního ruchu odpovídá návštěvnosti.
Diskuse
52
Pokud se podíváme na obrázek č. 6, uvidíme, ţe řízení destinace je na vysoké úrovni v oblastech Krkonoše a Podkrkonoší a Západočeské lázně. K zvláštní situaci dojde při srovnání oblastí Šumava a Vysočina. V obou dvou existuje pouze jedna hlavní organizace cestovního ruchu a velké mnoţství turistických informačních center, přesto návštěvnost v oblastech je naprosto odlišná. Nízkou návštěvnost v oblastech Pardubicko, Kroměříţsko, Valašsko a Zlínsko a Luhačovicko lze odůvodnit nedostatečným počtem turistických informačních center a organizací cestovního ruchu. V některých oblastech (Český ráj, Střední Čechy – západ, Střední Čechy – jih, Střední Čechy – severovýchod – Polabí, Jizerské hory, Pálava a Lednickovaltický areál) je však návštěvnost vysoká i přes nevelkou hustotu organizací cestovního ruchu. Můţe však jít jen o zkreslení dané vedením statistik v rámci kraje, kdy oblasti spadají do jinak turisticky silného kraje. Zvláštní situace je u turistických oblastí Orlické hory a Podorlicko a Slovácko. Jde o oblasti, které mají svou činnost ztíţenou z toho důvodu, ţe se zároveň nacházejí na území dvou turistických regionů. Stejným způsobem jsou rozděleny i mezi dva různé kraje. Navíc z pohledu návštěvnosti jde v obou příkladech o dosti rozdílné kraje. Turistická oblast Orlické hory a Podorlicko, je co do úrovně řízení cestovního ruchu, vyspělá. Severní část spadá do úspěšného Královéhradeckého kraje, jiţní část patří jiţ do méně úspěšného Pardubického kraje. Turistická oblast Slovácko není natolik vyspělá v úrovni řízení turistické destinace, leţí však na hranici mezi jedním z nejméně navštěvovaných krajů, Zlínským, a jedním z nejhojněji navštěvovaných, Jihomoravským. Situace na obrázku č. 7 se podobá obrázku č. 5 v místech, kde se neliší rozdělení krajů a regionů. Stejné závěry, které jsem vyvodil pro Pardubický kraj a kraj Vysočinu, platí i pro region Východní Čechy a region Vysočinu. Zlepšení úrovně řízení cestovního ruchu by si zřejmě zaslouţil region Východní Morava, kde i přes počet turistických center a organizací cestovního ruchu dosahují nízké návštěvnosti. Pro lepší zhodnocení řízení turistických oblastí a regionů by bylo zapotřebí jejich důkladnější studium. Nemyslím tím pouze jiţ zmíněné statistiky, ale i zaměření se na jednotlivé organizace cestovního ruchu. Zjistit, do jaké míry a s jakým nasazením se organizace zapojují do řízení destinace, jak jsou organizace rozsáhlé, jak jsou aktivní, s jakým rozpočtem pracují a s jakými dalšími organizacemi spolupracují.
Závěr
53
7 Závěr Cílem mé práce byl popis a hodnocení situace řízení cestovního ruchu v destinacích České republiky. Abych toho dosáhl, musel jsem splnit několik dílčích cílů. Prvním dílčím cílem bylo vytvořit mapové podklady. Mapové vrstvy rozdělení území České republiky do turistických regionů a oblastí z roku bylo nutno nově vytvořit, v současnosti nejsou k dispozici. Rozdělení je platné od roku 2010 a vytvořila ho agentura CzechTourism. Pro tvorbu mapových podkladů jsem pouţil databázi ArcČR 500 od firmy ARCDATA Praha. Druhým dílčím cílem byl sběr dat. Jednalo se o sekundární informace o organizacích cestovního ruchu, turistických informačních centrech, významných atraktivitách, formách cestovního ruchu a návštěvnosti. Hlavním zdrojem dat pro mě byly vypracované seminární práce. Tyto informace jsem doplnil z dat CzechTourismu a Ministerstva pro místní rozvoj ČR nebo vlastním hledáním na internetu. Třetím a posledním dílčím cílem bylo zanést takto získaná data do mapového podkladu. Vytvořil jsem vrstvy atraktivit, turistických informačních center, organizací cestovního ruchu spolupracujících s CzechTourismem a ostatních organizací cestovního ruchu. Dále jsem pouţil vrstvu krajů, ve kterých byla znázorněna návštěvnost. Z úplných mapových podkladů jsem mohl vytvořit jednotlivé mapy, pomocí nichţ jsem jiţ byl schopen posoudit řízení cestovního ruchu v destinacích. V grafickém vyjádření se podařilo zachytit několik zajímavých skutečností. Například vysoký počet organizací cestovního ruchu v regionu nemusí ihned znamenat vysokou návštěvnost, jak tomu je v regionu Východní Čechy. Ale i s jednou nebo dvěma silnými organizacemi lze dobře řídit destinaci (Šumava, Západočeské lázně). V diskusi jsem také zmínil nutnost hlubšího studia destinací, organizací cestovního ruchu a dalších faktorů rozvíjejících cestovní ruch pro objektivnější a konkrétnější hodnocení. Řízení cestovního ruchu v regionech a oblastech by se dalo lépe hodnotit, pokud by CzechTourism, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Český statistický úřad k těmto územním prvkům poskytoval více informací.
Literatura
54
8 Literatura 8.1 Monografie FORET, MIROSLAV; TURČÍNKOVÁ, JANA. Cestovní ruch. Vyd. 1. Brno : MZLU v Brně, 2005. 108 s. ISBN 80-7157-838-X. HAMARNEHOVÁ, IVETA. Geografie cestovního ruchu Česka. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s., 2010. 86 s. ISBN 978-80-86841-274. HESKOVÁ, MARIE. Cestovní ruch : pro vyšší odborné školy a vysoké školy. Vyd. 1. Praha : Fortuna, 2006. 224 s. ISBN 80-7168-948-3. HORNER, SUSAN; SWARBROOKE, JOHN. Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času : Aplikovaný marketing služeb. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. 488 s. ISBN 80-247-0202-9. KIRÁĽOVÁ, ALŢBETA. Marketing destinace cestovního ruchu. Vyd. 1. Praha : EKOPRESS, s.r.o., 2003. 173 s. ISBN 80-86119-56-4. KOLÁŘ, JAN. Geografické informační systémy. Vyd. 1. Praha : Vydavatelství ČVUT, 1997. 170 s. ISBN 80-01-01698-6. PALATKOVÁ, MONIKA. Marketingová strategie destinace cestovního ruchu : Jak získat více příjmů z cestovního ruchu. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, a.s., 2006. 224 s. ISBN 80-247-1014-5. RYGLOVÁ, KATEŘINA. Cestovní ruch : (soubor studijních materiálů). Vyd. 2. Ostrava : B.I.B.S., a.s., 2007. 82 s. ISBN 978-80-86575-57-5. SCHEJBAL, CTIRAD. Geografie cestovního ruchu. Vyd. 1. Přerov : Vysoká škola logistiky o.p.s. v Přerově, 2008. 140 s. ISBN 978-80-87179-01-7. VOŢENÍLEK, VÍT. Geografické informační systémy I. : pojetí, historie, základní komponenty. Vyd. 1. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. 173 s. ISBN 80-7067-802-X. VYSTOUPIL, JIŘÍ; ŠAUER, MARTIN. Základy cestovního ruchu : Distanční studijní opora. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 163 s. ISBN 80210-4205-2. WAHLA, ARNOŠT. Obecná geografie cestovního ruchu. Vyd. 1. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2010. 103 s. ISBN 978-80-7375-381-8.
8.2 Internetové zdroje ARCDATA PRAHA : Geografické informační systémy [online]. 2011 [cit. 201105-13]. Aplikace ArcGIS Desktop - ARCDATA PRAHA. Dostupné z WWW:
.
Literatura
55
CZECHTOURISM [online]. 2005 [cit. 2011-05-19]. Charakteristika a význam cestovního ruchu v Česku. Dostupné z WWW:
. CZECHTOURISM [online]. 2011, 10. 5. 2011 [cit. 2011-05-16]. Informační centra v regionech. Dostupné z WWW:
. CZECHTOURISM [online]. 2011 [cit. 2011-05-16]. Organizace cestovního ruchu. Dostupné z WWW:
. METELKOVÁ, PETRA. Destinační management v České republice [online]. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW:
. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR [online]. 2000 [cit. 2011-05-16]. MMR Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních cestovního ruchu. Dostupné z WWW: . TURISTICKÉ OBLASTI ČESKÉ REPUBLIKY [online]. 1998, 21.07.2004 [cit. 2011-0516]. Dostupné z WWW: .
Přílohy
56
Přílohy
Seznam příloh
A Seznam příloh Příloha č. 1: Mapa turistických regionů České republiky Příloha č. 2: Mapa turistických oblastí České republiky
57