Obžalovaní: 1) Ing.V. K.,

Spisová značka:

4T 9/2008 – 30552

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl dne 25. června 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Mjartana a přísedících Josefa Matouška a JUDr. Vlastislava Patery, t a k t o :

Obžalovaní:

1) Ing.V. K.,

nar. xxx v K., podnikatel, trvale bytem M., P.,

pokračování

2

4T 9/2008

2) Ing. P. O.,CSc. , nar. xxx v O.-Z., podnikatel, trvale bytem B., S. O.,

3) Ing. J. P., nar. xxx v K., bývalý podnikatel, nyní důchodce, trvale bytem P., okres F.-M.,

se podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťují z obžaloby

z toho, že měli všichni obžalovaní společným jednáním: v O., P. a jinde, poté, kdy dne 14.10.1998 získali cílenými obchodními operacemi s cennými papíry prostřednictvím k tomuto účelu založené společnosti KARBON INVEST, a.s., se sídlem Kladno, Víta Nejedlého 1575, IČ: 25691431 (dále jen KARBON INVEST), která vznikla dne 2.9.1998 se základním jměním 1.000.000,-- Kč a do té doby nevyvíjela žádnou činnost, 48,502% akciový podíl ve společnosti OKD, a.s., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, IČ: 00002593 (dále i jen OKD), jež se zároveň nákupem 100% akcií společnosti K.O.P. od obviněných a dalších dvou akcionářů stala 79,889% podílníkem společnosti Českomoravské doly, a.s., se sídlem Kladno, Víta Nejedlého 1575, IČ: 46356215 (dále i jen ČMD), se záměrem využitím vnitřních zdrojů společností OKD a ČMD tyto společnosti postupně zcela ovládnout, získat dominantní postavení ve vzniklé koncernové struktuře a taktéž získat pro sebe a společnost KARBON INVEST majetkový prospěch a zvýhodnit její postavení na úkor ostatních akcionářů společnosti OKD, přičemž dalším rozhodujícím akcionářem byl stát, zastoupený Fondem národního majetku ČR, s akciovým podílem 46,883% ve společnosti, Ing. V. K., jako předseda představenstva společnosti KARBON INVEST, kde vlastnil v té době 58% všech akcií, a současně předseda představenstva společnosti OKD, Ing. P. O.,CSc., jako místopředseda představenstva společnosti KARBON INVEST, kde vlastnil 36% všech akcií, a současně předseda dozorčí rady společnosti OKD a Ing. J. P., jako člen představenstva společnosti KARBON INVEST, kde vlastnil 2% všech akcií a současně místopředseda společnosti OKD, na základě rámcové smlouvy o zásadách vzájemných vztahů mezi KARBON INVEST, OKD a ČMD, kterou podepsali dne 19.1.1999, uzavřeli dne 22.1.1999 smlouvu o obchodním zastoupení a čtyři mandátní smlouvy mezi KARBON INVEST a OKD a smlouvu o obchodním zastoupení a čtyři mandátní smlouvy mezi KARBON INVEST a ČMD,

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

pokračování

3

4T 9/2008

s účinností všech smluv od 1.1.1999 a na dobu neurčitou, přičemž uvedené smlouvy mimo jiné výslovně deklarovaly, že obě smluvní strany podnikají v příbuzných nebo související oborech, když společnost KARBON INVEST jako statutární zástupce při uzavírání smluv zastupoval Ing. P. O.,CSc. a společnost OKD jako statutární zástupci zastupovali Ing. V. K. a Ing. J. P., kdy podle smlouvy o obchodním zastoupení a jejich následných dodatků měl KARBON INVEST na základě zplnomocnění vyhledávat pro OKD a ČMD zájemce o uzavření smluv v oblastech vyhledávání, těžba, úprava a odbyt černého uhlí a vyvíjet činnost směřující k uzavírání těchto obchodů a zastoupené OKD a ČMD byly zavázány zaplatit za tuto činnost na určený peněžní účet společnosti KARBON INVEST provizi ve výši 0,5% z hodnoty předmětu smlouvy, a to i v případě, pokud obchod bude uzavřen bez součinnosti zplnomocněného zástupce, přičemž byla sjednána maximální roční částka provize a podle mandátních smluv a jejich následných dodatků pak měl KARBON INVEST na podkladě plné moci, jménem a na účet mandanta, provádět ve smlouvách vymezené činnosti v oblastech právní agendy, personální práce, správy obchodních podílů a vedení podvojného účetnictví za stanovené pevné měsíční odměny, a to bez ohledu na to, v jakém množství a kvalitě byly služby v jednotlivých fakturovaných obdobích provedeny, přičemž uvedené činnosti prováděli výhradně vybraní a vysoce kvalifikovaní bývalí pracovníci společností OKD a ČMD, kteří pro tento účel byli převedeni jako zaměstnanci do společnosti KARBON INVEST a činnosti byly vykonávány v pronajatých prostorách a s využitím výpočetní techniky a dalších materiálních prostředků, pronajatých od OKD, což umožňovalo poskytovat tyto služby a činnosti s minimalizaci nákladů na jejich výkon, přičemž společnost KARBON INVEST jinou podnikatelskou činnost prakticky nevyvíjela, takže do dne 28.11.2003, kdy došlo k zahájení trestního stíhání, byla převedena na odměnách a provizích od společností OKD a ČMD na účet společnost KARBON INVEST jako plnění z uvedených smluv celková finanční částka ve výši 2.917.798.000,-- Kč, což při vyčíslených finančních nákladech, spojených se zajišťováním plnění ze smluv ve výši 771.969.000,-- Kč, představovalo pro společnost KARBON INVEST finanční prospěch ve výši 2.082.941.000,--Kč, který umožnil obžalovaným jako většinovým akcionářům KARBON INVEST disponovat s těmito finančním prostředky v souladu s podnikatelskými záměry společnosti KARBON INVEST bez ohledu na zájmy OKD a ČMD a obžalovaným jako akcionářům rozdělit si formou dividend podíl na vytvořeném vysokém zisku společnosti KARBON INVEST za jednotlivá účetní období, a to bez ohledu na hospodářské výsledky společností OKD a ČMD, ve kterých k rozdělování vytvořeného zisku mezi akcionáře společnosti formou dividend za uvedené období vůbec nedošlo,

čímž podle podané obžaloby měli spáchat trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zákona,

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.


pokračování

4

4T 9/2008

Odůvodnění Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, podalo ke Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na shora uvedené obžalované pro spáchání činu, který je uveden ve výroku tohoto rozsudku a v němž bylo spatřováno spáchaní trestného činu zneužívání informací v obchodním stysku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zákona. Usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 22.9.2006, sp. zn. 11 Td 49/2006, bylo rozhodnuto, že zmíněná trestní věc se odnímá Krajskému soudu v Ostravě a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové.

Po provedení hlavního líčení byl zjištěn následující skutkový stav. Obchodní společnost OKD byla založena při uskutečňování restrukturalizace uhelného průmyslu, který byl v 90. letech státem rozdělen na černouhelný a hnědouhelný, přičemž obchodní společnost OKD se základním jměním 30,922 mld. Kč byla založena rozhodnutím ministra hospodářství ČSFR dne 29.12.1990. Fondem národního majetku ČR pak byla 24.2.1993 založena obchodní společnost Českomoravské doly. Obžalovaní založili dne 20.11.1995 obchodní společnost K.O.P. Tato obchodní společnost postupně nabyla nákupem akcií od Fondu národního majetku a dalších akcionářů většinový podíl ve společnosti ČMD a obžalovaní vstoupili jako statutární zástupci do uvedené společnosti, která měla významný podíl na celkové těžbě černého uhlí v České republice. Obžalovaní se dále snažili dosáhnout výraznějšího vlivu na trhu s černý uhlím, a to připravovaným vstupem do společnosti OKD. Jejich konečným cílem pak bylo tuto společnost zcela ovládnout. Aby posílili svůj vliv mezi soutěžiteli zabývajícími se těžbou, zpracováním i obchodem s černým uhlím, obžalovaní současně nákupem akcií uskutečnili svůj kapitálový vstup do společnosti Metalimex, která se zaměřovala na obchod s uhlím a byla největším obchodníkem s palivy v ČR, přičemž se jim postupně podařilo získat téměř 90-ti% akciový podíl na této společnosti. V mezidobí pak nakupovala akcie OKD od drobných akcionářů pro obžalované firma Prosper Trading a Prosper International (obchodní firmy ovládané S. P.), kdy těmto obchodním společnostem se postupně podařilo nakoupit téměř 50% podíl ve společnosti OKD. To se projevilo i ve změně statutárních zástupců ve firmě OKD, kde byly dosazeny osoby s obžalovanými obchodně propojené a spřízněné. Tím byly vytvořeny podmínky, aby obžalovaní uskutečnili svůj záměr ovládnout společnost OKD. Zjevně pro tento účel byla dne 13.8.1998 založena zakladatelskou smlouvou společnost KARBON INVEST, která byla dne 2.9.1998 zapsána do obchodního rejstříku a měla základní jmění 1,000.000,-- Kč. Tato nově založená obchodní společnost po založení fakticky nevyvíjela žádnou činnost. Zásadní obchodní operace za účelem vstupu obžalovaných do společnosti OKD byly uskutečněny dne 14.10.1998. Nové představenstvo OKD, kde již měly rozhodující roli osoby s obžalovanými personálně a obchodně spřízněné, již dříve prosadilo záměr ovládnutí společnosti ČMD prostřednictvím společnosti K.O.P. a rozhodlo o odkupu 100% akcií společnosti K.O.P. od obžalovaných a dalších dvou menších akcionářů za částku 3.981,554.000,-- Kč, která byla stanovena na základě znaleckého ohodnocení. Podstatnou část těchto finančních prostředků OKD získala prostřednictvím úvěru od IPB a zbytek z vlastních zdrojů. Takto získané finanční prostředky pak obžalovaní použili na úhradu kupní ceny akcií společnosti KARBON INVEST, a to


pokračování

5

4T 9/2008

společnosti Prosper International, kdy smlouva mezi těmito dvěma obchodními společnostmi byla uzavřena dne 4.9.1998 a kupní cena akcií byla stanovena na částku 3.029,004.827,-- Kč. Po započtení pohledávky ve výši 529,291.666,-- Kč, kterou získala společnosti KARBON INVEST vůči společnosti Prosper International, zbývala k uhrazení kupní ceny akcií částka ve výši 2.499,713.161,-Kč. V okamžiku převodu akcií společnosti KARBON INVEST na obžalované dne 14.10.1998 se v aktivech společnosti nacházelo 11.786.011 kusů akcií OKD, které byly téhož dne na tuto společnost převedeny. Obžalovaní se tak stali největšími akcionáři společnosti OKD, a poté byli prosazeni spřízněnými osobami do funkcí statutárních zástupců a do dozorčí rady společnosti OKD. Obžalovaný Ing. K. byl dne 15.10.1998 kooptován jako předseda představenstva OKD. Zároveň obžalovaní zcela ovládali společnost KARBON INVEST, když obžalovaný Ing. K. vlastnil 58 kusů akcií a stal se předsedou představenstva společnosti, obžalovaný Ing. O.,CSc. vlastnil 36 kusů akcií společnosti a stal se místopředsedou představenstva a obžalovaný Ing. P. vlastnil 2 kusy akcií a stal se členem představenstva společnosti KARBON INVEST. V dalším časovém horizontu pak obžalovaní od ostatních akcionářů koupili zbývajících několik kusů akcií a stali se 100% akcionáři společnosti KARBON INVEST. V tomto postavení ve statutárních orgánech všech tří uvedených společností pak obžalovaní uzavřeli příslušné obchodní smlouvy. Dotud se z ohledem na postoj procesních stran jedná o nesporné skutečnosti. V dalším se pak strany již názorově rozešli, když obžaloba uzavřela, že zmíněnými smlouvami obžalovaní realizovali svůj záměr z vnitřních zdrojů společností OKD a ČMD získat majetkových prospěch pro sebe a pro společnost KARBON INVEST, získat dominantní roli v tvořící se koncernové struktuře OKD pro společnost KARBON INVEST (dále někde i jen KI), a to na úkor ostatních akcionářů, zejména Fondu národního majetku, resp. později na úkor OKD a ČMD a tímto způsobem posílit a postupně získat rozhodující vliv mezi dalšími soutěžiteli, zabývajícími se v ČR těžbou, zpracováním a obchodem s černým uhlím. Obhajoba spolu s poškozenými společnostmi naopak tvrdila, že zmíněnými smlouvami prováděli restrukturalizaci zmíněných společností, jejich řízení a tvrdili, že žádný úkor ani neoprávněný prospěch způsoben nebyl, KI žádný neoprávněný prospěch nezískal a že se jednalo o vztah v rámci koncernového uspořádání. Soud pak v rámci skutkových zjištění dospěl k závěru, že úkor ani neoprávněný prospěch způsoben nebyl.

Všichni tři obžalovaní využili svého práva a v pozici obviněných nevypovídali, když jejich postoj byl takový, že se žádné trestné činnosti nedopustili. Z jejich obhajoby pak vyplynulo, že zmíněné smlouvy jimi byly uzavřeny v uvedených pozicích ve zmíněných společnostech, ale že žádný úkor nikomu způsoben nebyl a ani KI nezískala nějaký neoprávněný prospěch, když dohodnuté služby byly poskytovány za ceny v místě a čase obvyklé. Obžalovaní od počátku se svým trestním stíháním, resp. s argumentací obžaloby ani příslušného státního zastupitelství, nesouhlasili. Obvinění pro trestný čin podle § 128 odst. 2, 4 tr. zákona považují za nejasné a nesrozumitelné. Necítí se být vinni uvedeným trestným činem a na svou obhajobu uvedli především to, že náklady společností OKD a ČMD na uvedené činnosti ve smlouvách byly před uzavřením příslušných smluv se společností KARBON INVEST mnohonásobně vyšší, takže těmto subjektům rozhodně nemohla být způsobena žádná škoda. Neměli v úmyslu někoho poškodit, nebo naopak zvýhodnit, byli i ujištěni o právní nezávadnosti všech předmětných obchodních případů a smluvní vztahy mezi společností KARBON INVEST na jedné straně a společnostmi OKD a ČMD na straně druhé považují stále za optimální úpravu právních vztahů mezi členy jednoho koncernu (holdingu).


pokračování

6

4T 9/2008

Tyto společnosti si navzájem vůbec nekonkurovaly, takže nemohl být ani naplněn znak, že podnikají v příbuzném nebo souvisejícím oboru podnikání. Nedošlo ani k žádnému poškození OKD a jejich akcionářů, neboť po vstupu společnosti KARBON INVEST došlo k stabilnímu růstu cen akcií OKD. Příslušné mandátní smlouvy byly taktéž vždy projednávány na valných hromadách a akcionáři k nim neměli výhrady a taktéž byly tyto smlouvy předmětem mezinárodních auditů.

V rámci hlavního líčení bylo provedeno velmi rozsáhlé dokazování, které se vztahovalo nejen ke skutku uvedenému ve výroku tohoto rozsudku, ale i k dalším podnikatelským činnostem obžalovaných. Tato souběžná trestní stíhání byla postupně již v řízení přípravném odložena s tím, že se nejedná o trestné činy (viz např. č.l. 23501, 2490824911, 25183-25186). Jednalo se o podezření ze zatěžování OKD neúměrně vysokými úvěry a o jejich převádění na konta mimo OKD, ze zneužívání státních dotací, a to prostřednictvím KARBON INVESTU, o podezření na nevýhodnou smlouvu o původu cenných papírů K.O.P., o krácení rent pracovníkům OKD, o převádění majetku OKD na Diamo a pod. Podaná obžaloba vinila v pořadí prvé dva obžalované i z dalšího trestného činu, když ve vztahu k tomuto dílčímu bodu (bod 2. podané obžaloby) bylo Vrchním soudem usnesení o zastavení trestního stíhání těchto obžalovaných v rámci předběžného projednání obžaloby potvrzeno.

-

mandátní smlouva s dodatky č. 1-5 na č.l. 3058-3080.

Obhájce JUDr. Matijaševič uvádí: K současným tvrzením obžaloby, že těmito smlouvami bylo neoprávněně a bezdůvodně přenášeno riziko a případná ekonomická ztráta na OKD, potažmo to se bude týkat i ČMD, s tím je v rozporu obsah článku 5té základní smlouvy, kde naopak rizika na sebe bere Karbon Invest v případě tedy, že by byly způsobeny v důsledku jeho činnosti nějaké penalizace ze strany finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení nebo zdravotních pojišťoven. Navíc, k tomu se dostaneme v souvislosti se znaleckými posudku, odpovídali i za konsolidovanou účetní uzávěrku Karbon Invest, a tam samozřejmě rizika, která na sebe brali, byla výrazně vyšší.

-

smlouva ve znění dodatků č. 1-5 a plná moc na č.l. 3081-3095.

Obhájce JUDr. Matijaševič uvádí: K tomu, co bylo řečeno o neoprávněném a bezdůvodném přenášení rizik, si dovoluji poukázat na citovaný článek 4, kde naopak, i když to je dobrovolný závazek, převzal Karbon Invest tato rizika, tedy v podstatě ručení za závazky. Dále bych rád poznamenal, k článku 8.3, který byl také čten, že pokud je zde vytýkáno klientům, jako akcionářům Karbon Investu, že měli ujednánu provizi i v případě, že se zástupce nepodílel na obchodu, je to uvedeno přímo tedy ve skutkové větě obžaloby, tak tato úprava odpovídá přesně obchodnímu zákoníku, § 566, a v tomto ohledu tedy, i když jsme to tvrdili od samého začátku již ve stížnosti proti obvinění, je nám to neustále vytýkáno, i když toto byl přesně postup podle zákona. Obhájce JUDr. Jelínek uvádí: Pokud jde o to přenášení rizik, markantní to je právě u mandátní smlouvy o účetnictví a u smlouvy o obchodním zastoupení. Pokud by bylo


pokračování

7

4T 9/2008

pracováno v OKD nebo v ČMD podle původního modelu, čili nebyla by uzavřena tato smlouva a nevykonával by tu činnost účetní jiný subjekt, pak by za případnou chybu a v důsledku toho vzniklá penále přicházela odpovědnost pouze v rozsahu pracovně právní odpovědnosti. Tzn. osoba, která by udělala chybu, by odpovídala nanejvýš čtyř a půl násobkem svého průměrného měsíčního výdělku za škodu, která by vznikla zaplacením penále. Touto smluvní úpravou a tímto modelem došlo k tomu, že případně vyměřené penále bylo stoprocentně kryto sjednanou smluvní odpovědností toho, kdo to účetnictví vykonával. Čili postavení toho, kdo byl zastoupen a komu byla tato služba poskytována, se řekněme podstatným způsobem z hlediska rizik a event. škod zlepšilo. U smlouvy o obchodním zastoupení to platí rovněž, protože v případě, kdy by chybu udělal vlastní obchodní úsek, zas by přicházela v úvahu toliko odpovědnost pracovně právní, zatímco zde byla smluvně zajištěna plná stoprocentní odpovědnost v podobě stoprocentního ručení za neuhrazené pohledávky z uzavřených smluv. Tolik jenom na vysvětlenou.

Ve věci bylo provedeno velmi rozsáhlé dokazování. Soud ve shodě s popisem svědeckých výpovědí uvedených v obžalobě chce poukázat na následující svědectví, jež jsou rozdělena dle jednotlivých úseků či společností či VOJ či dalších aspektů. Zaměstnanci společnosti KARBON INVEST: Svědek Mgr. F. G., v rozhodné době ředitel pro kontrolu a právní služby ve společnosti KARBON INVEST, uvedl, že pracovně podléhal obžalovanému Ing. K. a smlouvu o obchodním zastoupení a mandátní smlouvy připravila a vyhotovila auditorská firma Ernst & Young na objednávku někoho z vedení KARBON INVEST, což mohli být obžalovaní Ing. K., Ing. O., případně i Ing. H. B. Není pravdivé tvrzení obžalovaných, že by byl on autorem těchto smluv. Tyto jen převzal a vlastně jejich smysl příliš neznal. Předmětné mandátní smlouvy byly v jeho kanceláři v nezamčené skříni a měli k ní přístup i podřízení. Dále uvedl, že ve společnosti KARBON INVEST bylo zaměstnáno asi 90 osob, kteří přešli do společnosti jako bývalí zaměstnanci společností OKD a ČMD. Svědek se nebyl schopen vyjádřit, zda z hlediska výsledků ekonomiky byly činnosti společnosti KARBON INVEST pro OKD a ČMD na základě těchto smluv přínosné, tím se nezabýval. Výši provize stanovilo představenstvo společnosti. Svou kapitálovou účast ve výši 2% základního jmění společnosti KARBON INVEST povinně prodal obžalovanému Ing. K. v lednu 2001. Při opětovných výsleších svědek Mgr. G. s odkazem na § 100 odst. 2 tr. řádu odmítl vypovídat. Svědek Mgr. L. V., nejprve právník OKD, poté od počátku roku 1999 právník zařazený na úseku pro kontrolu a právní služby společnosti KARBON INVEST, uvedl, že přes své pracovní zařazení vůbec nevěděl o existenci předmětných mandátních smluv. O jejich existenci se dozvěděl asi až po roce a půl, kdy se začalo psát vyhodnocení těchto smluv. Jejich obsah podle svědka nikdo neznal, mandátní smlouvy byly přísně důvěrným firemním materiálem a tyto smlouvy rovněž nebyly podle vědomosti svědka tvořeny na právním útvaru KARBON INVEST, ale společností Ernst & Yong a Mgr. G. zajišťoval až zpracování jejich dodatků.


pokračování

8

4T 9/2008

Svědek Mgr. L. V. dále uvedl, že dne 1.11.1998 nastoupil jako právník do OKD na generální ředitelství. Od 1.1.1999 přestoupil na Karbon Invest na úsek ředitele pro kontrolu a právní službu. Pokud jde o náplň jeho práce v Karbon Investu, tak stěžejní měla být podniková kontrola, směrem na dceřiné společnosti Karbon Invest, OKD a její dceřiné společnosti i ČMD. Toto prováděl. Kontroly se dělaly v naprosté většině případů na základě pokynů předsedy představenstva obžalovaného K. Ten si určil oblast, kterou chce zkontrolovat. Výsledky kontrolních akcí mu k jeho rukám byly předkládány cestou ředitele právních služeb. Zadání kontroly nebylo písemné, ale bylo ústní. Výstupy z jeho práce byly písemné. Kontrol nebylo moc, byly nárazové, nepravidelné. Dále se účastnil například na provádění výběrových řízení při nákupu jednotlivých materiálů podle metodiky, která byla stanovena v rámci Karbonu a OKD. Zastupoval, ale jenom formálně, ředitele G., tzn. když tam nebyl, tak se účastnil porad vedení OKD a pod. Karbon Invest prováděl činnost ve vztahu k OKD, potažmo ČMD, z pozice vlastníka, tzn. ne na základě nějakých metodických pokynů číslo to a to. Předseda představenstva K. jak v OKD, tak v Karbon Invest, si do značné míry ovlivňoval sám, co a v jaké podobě bude uděláno. O existenci smlouvy o vzájemných zásadách vztahu mezi Karbon Invest, OKD a ČMD, smlouvy o obchodním zastoupení a mandátních smluv mezi Karbon Investem a OKD, resp. Karbon Investem a ČMD, nevěděl. Věděl, že nějaká smlouva existuje, protože oni jako právní útvar, stejně tak jako jiné útvary, vykazovali nebo sestavovali výkazy práce za měsíční kalendářní období, které se potom cestou, shodou okolností ředitele G. předávaly tajemníkovi představenstva S. Věděl, že existuje asi nějaký dokument, ale jeho formu neznal. Ty smlouvy jako takové v roce 1999 neviděl a neznal. Vlastně za celé jeho působení na úseku ředitele, tzn. počínaje rokem 1999, se s těmi smlouvami nepotkal. Nevěděl, že existují nějaké dodatky, nevěděl, že existuje nějaká smlouva o obchodním zastoupení. To, že takové smlouvy existují, bez znalosti jejich obsahu, zjistil prakticky až na konci jeho činnosti v rámci Karbon Investu. O těch smlouvách se dozvěděl v souvislosti s jednou z kontrolních akcí, která proběhla směrem na OKD, ČMD. Pokud jde o to, zda měl ponětí o tom, že má dojít k transformaci OKD v roce 1998 a že řídící jednotkou pro OKD, potažmo ČMD, bude právě Karbon Invest, tak v době, kdy nastupoval, tzn. na podzim 1998, o tom neměl nejmenší představu, jakým způsobem bude probíhat řízení ze strany Karbon Investu, ani to, že vůbec nějaký Karbon existuje. Pokud jde o to, zda věděl, kde měl ředitel G. uložené smlouvy, se kterými se pracovalo, tak si myslí, že ani ne. Měl trezor. Měl tam neuzamykatelnou skříňku. Pokud jde o to, zda měl někdo z podřízených pana G. přístup ke smlouvám, tak činnost toho právního oddělení byla taková ne zcela asi standardní, protože ona to byla spíš taková nějaká koordinační a metodická činnost, a pokud se tam někdo zabýval smlouvami nějakými, tak to byla JUDr. P., která 90% svých pracovních činností kooperovala s obchodním ředitelem K., a to byla skoro jediná osoba, která s nějakými smlouvami pracovala. Má na mysli standardní provozní smlouvy. Jinak ne. Pokud jde o to, zda v roce 1999 se dělalo vyhodnocování k mandátním smlouvám, tak nebylo vyhodnocování k mandátním smlouvám. Měl představu, že existuje nějaká smlouva, tehdy se ani nepoužívalo snad výrazu mandátní, na základě které Karbon Invest dělá činnosti místo bývalého generálního ředitele. Vzhledem k tomu, že auditoři vyžadovali nějaké doložení činnosti, tak z toho důvodu se prováděla zmíněná vyhodnocení, o kterých hovořil dříve. Bylo zřejmé, že to je k nějaké smlouvě tohoto druhu. Tu smlouvu neviděl. Pokud jde o to, když pan Mgr. G. ukončil činnost ředitele, zda předával někomu jeho funkci, tak tam nebylo skoro co předávat. G. prostě odešel, měl prázdný trezor a bylo to vyřízeno, přebírala to Mgr. P. N. On nebyl oficiálně do žádné funkce jmenován, tudíž ona přišla a ujala se řízení odboru. Nevzpomíná si, že by jí nějak oficiálně něco předával. Možná, že ano, ale


pokračování

9

4T 9/2008

neví to teď už. Pokud se týká činnosti právního odboru Karbon Invest, veškeré činnosti směřovaly ve prospěch nebo pro ČMD a pro OKD. Pokud se týká samotné kontrolní činnosti, nedělal kontrolní činnost dovnitř do Karbon Investu, možná s jedinou výjimkou, ale to snad bylo právě to, kdy se dozvěděl, že existují nějaké mandátní smlouvy a že jich je víc, protože se dávala dohromady, nebo byl zájem na tom, aby byla v pořádku fakturace mezi Karbon Investem a OKD a ČMD. Nějaká taková kontrolní akce byla a v rámci té kontrolní akce byla řeč o tom, že existují takové smlouvy a že jich je víc. To ale bylo až někdy v roce 2004. O dodatcích k jednotlivým mandátním smlouvám, nevěděl, nebyl vůbec důvod. Myslí si, že shromažďoval písemné podklady od ostatních spolupracovníků, měsíční výkazy. Byl to on, kdo měl na starosti G. předávat ten papír s tím výkazem. Nekontroloval, zda to, co tam napsali, zda to skutečně vykonali, nebyl to jeho problém, to si kontroloval G. Nekontroloval to, protože to neměl v popisu práce, nikdo to po něm nechtěl. Byl takový nepsaný zástupce G., tzn. když byla porada, tak tam šel místo G., ale neměl žádné pravomoci řídící, kontrolní. V době, když nebylo potřeba něco dělat, tak nedělal nic. Vztah mezi Karbon Investem, tedy úsekem pro právní službu, a jednotlivými dcerami, byl velmi volný, protože dcery i odštěpné závody si žily vlastním životem. JUDr. M. posuzovala nějaké záležitosti týkající se správy majetku, JUDr. P. vysloveně smlouvy s ředitelem K., šéfem obchodního úseku. To byly velké smlouvy na dodávky uhlí Nová Huť, především Košice, a takovéto stěžejní připomínkování k těmto smlouvám. Mgr. G. měl na starosti nějakou komunikaci s ČMD, S. měl na starosti věci související s nemovitostmi. Bylo to jenom takové volné, v žádném případě to nebylo řízení. Oni měli své právníky, oni měli smlouvy s advokátními kancelářemi a v naprosté většině případů se vůbec na právní útvar Karbonu ani neobraceli, to ví stoprocentně. Na různé složité a stěžejní záležitosti se uzavíraly smlouvy s jednotlivými advokáty z Prahy, podle potřeby. Pokud uvedl, že 5,500.000,-- Kč se mu zdálo nadsazené, tak to dovozoval z obsahu činností, které se prováděly na úrovni jejich oddělení. Neznal výši a velikost mezd jednotlivých pracovníků, pouze přibližně odhadoval, na jaké úrovni by se mohli podepisovat. Zdálo se mu to hodně. Neměl srovnání třeba s předchozí činností ve prospěch OKD nebo podobou společností. Vycházel vysloveně z počtů, úrovně mezd, z předpokládaných nákladů na nájem budovy, protože neměli žádná auta, nejezdili po soudech, nezúčastňovali se žádných jednání. To, že zmíněné smlouvy mají být utajeny, nebo že s nimi nemá být nikdo seznamován, tak vychází z toho, že to řekl jak ředitel G., tak K. Kdy, kdo a jakým způsobem to řekl, to není schopný definovat. Podle čeho se fakturovalo, jak se určovala výše fakturace, co fakturoval Karbon Invest OKD, tak to nevěděl. Pokud jde o to, že ve výpovědi uvedl, že Karbon Invest fakturoval automaticky bez ohledu na to, zda Karbon Invest fungoval, tzn. něco odvedl pro OKD, to vycházel z toho, že prostě bylo jedno, co se vykázalo. Vycházel z toho, že to takhle fungovalo. Že by se rozpočítávaly náklady na jednotlivé položky, které v těch výkazech byly, to nebylo. Nikdo se nikdy nezajímal o to, jaké vlastně byly faktické náklady jejich právního oddělení, nikdo je nezpracovával. Pouze se výkazy někde zakládaly a štosovaly, a to se dělalo z důvodu toho, aby byla doložka, aby auditoři měli doloženou nějakou fakturaci. Jaká byla výše té fakturace, nevěděl, ale tak nějak prostě vycházel z toho, že je to jedna a tatáž částka a stále stejná. Karbon Invest byl založen proto, aby se stal vlastníkem OKD. Karbon Invest podle toho, co věděl, žádnou jinou činnost nevykonával a Karbon Invest poté, co převzal správu OKD, tak bylo jednoznačné a to bylo řečeno, že Karbon Invest je vlastníkem OKD. Karbon Invest byl založen s úmyslem, aby na něj byly převedeny akcie OKD. To se ovšem dozvěděl až někdy v době, kdy už v OKD nebyl, to se dozvěděl od G. Není schopný říct, kolik bylo složitějších věcí, na které se najímaly advokátní kanceláře. Advokátní kanceláře najímaly dceřiné společnosti i Karbon


pokračování

10

4T 9/2008

Invest. Není schopný říct, kdo je autorem smluv mandátních, případně smlouvy o vzájemných zásadách. Neví, zda se někdo vyjadřoval ohledně toho, jakou mají právní úroveň. Je možné, že se na dodatcích podílel G. jako ředitel právního útvaru. On mu s tím nikdy nepomáhal a neví o tom, že by mu s tím pomáhal někdo z pracovníků jejich útvaru. Pokud jde o to, že mu byla předkládána výpověď Ing. K., kde on uváděl, že prací na mandátních smlouvách, z hlediska výkonného byl pověřován svědek, tak trvá na tom, že to není pravda. Pokud jde o to, zda upozornil na nějaký nesoulad mezi mandátními smlouvami a fakturací, tak myslí, že ne. Vzhledem k tomu, že svědek Mgr. V. u hlavního líčení ne vše uvedl shodně a ne na vše si pamatoval, byla jeho výpověď z řízení přípravného podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu čtena. K tomu svědek Mgr. V. uvedl, že: Pokud jde o to, že tehdy uváděl, že byl jeden z těch zaměstnanců, kteří věděli, že dojde k transformaci, že bude existovat nějaká společnost Karbon Invest, která bude následně fungovat jako řídící a správní společnost ve vztahu na OKD a ČMD a dnes uváděl, že o tom nevěděl, tak by si stál za tím co uváděl dříve. Prostě v době, kdy nastupoval do OKD, tak to nevěděl. Věděl, že proběhne nějaká změna. To, že budou převedeni, ne všichni, ale věděl, že bude převeden, do struktury nějaké společnosti Karbon Invest, to neřekne. Neví, zda tehdy nějak pracoval s tím názvem, asi ano. Stojí si za původní výpovědí. Gajdoš byl jeden z těch, který spolupracoval na tom, jak se tvořila jakási nová struktura do budoucna na vybírání lidí, kteří tam zůstanou, kteří to budou dělat, nebudou dělat, takže to odpovídá. Tak, jak to bylo přečteno v jeho výpovědi, tak to odpovídá skutečnosti, tzn. ta jakási druhá verze, nechce říct přímo verze, ta není tak zcela přesná. V tom listopadu věděl, že má dojít k nějaké změně a že tam bude Karbon Invest, ale ne přesně. Ta změna nebyla přesně definovaná. To, že dojde k té změně, věděl od G. Pokud se týká výkazů, je to velmi lehce ověřitelné, neboť tam byl systém paraf. Předpokládá, že jsou kopie zmíněných smluv. Podle paraf se dá poznat, komu smlouvy přecházely rukama a jakým způsobem. Vychází z toho, že na těch dodatcích pracoval G. To byla v podstatě jednoduchá záležitost. Pokud jde o to, jak myslel to, že se jednalo o činnosti, které byly mimo rámec mandátních smluv, tak když poslouchá tuto formulaci ve výpovědi, tak to teď nedává nějakou logiku. Neví, co tím chtěl říct. Asi tím chtěl říct, že tady toto bylo něco, co se nedělalo běžně a standardně, že to byl jeden jediný takový požadavek. Pokud jde o to, že uváděl, že se na tvorbě smluv měl podílet Ernst & Young, resp. B., resp. K., resp. G., tak dneska si na to nevzpomíná. Pět roků se tím nezaobíral, ale tak, jak to je čteno, tak si za tou výpovědí stojí. S nikým z Youngu nejednal, informace měl z 90% od G. Ostatní čtené odpovídá. Pokud jde o přerušení výslechu, tak důvod přerušení nebyl na jeho straně. To, že při druhém výslechu po poučení se rozhodl využít svého práva, neboť by výpovědí mohl způsobit trestní stíhání své osoby, to odpovídá, ale ten důvod nebyl úplně přesně ten, jak je uvedeno v tom poučení. Svědek Mgr. V. dále uvedl, že si myslí, že ostatní poradci na právním oddělení o mandátních smlouvách, resp. o mandátní smlouvě ohledně právní oblasti, případně o těch dodatcích, nevěděli. Na ostatních odděleních, by to mohl vědět člověk, který byl přes ekonomiku, který měl na starosti auditory a komunikace, L. K. Ten by mohl vědět něco víc, než ostatní pracovníci. Pokud jde o to, že Mgr. G. říkal, že když odcházel, že agendu právního oddělení předal jemu, tak to byla snad jedna věta. Tam žádná agenda nebyla. Neměl moc co přebírat. Byl nějaký předávací protokol formální, protože to vyžadoval předseda K., aby se to udělalo, ale to bylo hotové za pět minut. Pokud jde o to, že Mgr. G. uvedl, že


pokračování

11

4T 9/2008

zmíněné mandátní smlouvy, resp. ta konkrétní mandátní smlouva byla v nezamčené skříni a že k tomu měli přístup i podřízení, tak to si svědek nedovede představit, že by si někdo dovolil lézt G. do skříně. To slyší poprvé. Je to možné, ale on to neví, že to tak bylo. Nedá se říct, že s Mgr. G. měli nějaký bližší vztah. Stýkali se pouze na pracovišti. Právní útvar Karbon Invest jako takový neměl žádné smlouvy s externími právníky, kteří by vykonávali nějaké činnosti, ale právní útvar dával někdy stanovisko k tomu či onomu advokátovi či advokátní firmě, která bude v dané věci vyvíjet činnost. Vědělo se o tom, že Karbon Invest nevykonává zmíněnou činnost zadarmo. Neexistovala žádná tabulková funkce zástupce. Když tam nebyl G., tak ho zastupoval on. Bylo-li třeba něco rozhodnout, rozhodoval K. Koláček byl předseda představenstva OKD z právního hlediska, ale vystupoval zároveň jako předseda Karbon Investu. Nevzpomíná si na to, že by to byl on, který by nějakým způsobem posuzoval některý z dodatků. Kdyby se tak stalo, tak by na tom dodatku musela být jeho parafa. Pokud tomu tak je a jeho parafa by tam byla, tak by to potvrzovalo to, že si to nepamatuje přesně. Pokud jde o to, že pan G. ve své výpovědi říká, kde všude byly kopie těch smluv a říká, že smlouvy byly v neuzamčených skříních na jeho oddělení, tak si myslí, že to tak nebylo. Pokud to on tvrdí, tak se neshodují, když však neví důvod, proč by G. měl v této věci říkat něco jiného, než byl faktický stav. V současné době je v pracovním kontaktu s panem G. G. je soudní exekutor pro okres V. a on je jeho zaměstnanec. V současné době jsou ve vztahu nadřízený, podřízený. Svědkyně JUDr. P. N., ředitelka pro kontrolu a právní služby KARBON INVEST od 1.2.2002, členka dozorčí rady OKD, uvedla, že informaci o předmětných smlouvách měla z dokladů, ke kterým měla z titulu své činnosti přístup. Smlouvy byly projednány na valných hromadách společností, kdy všechny listiny konstatují, že ke každému plnění bylo poskytnuto odpovídající protiplnění. Nebyly žádné výhrady smluvních stran, kdy svědkyně na základě požadavku a potřeb mandanta taktéž připravovala úpravu předmětných smluv, což vyplynulo především z legislativních změn a rozvoje společnosti. Projednala dodatky se statutárními orgány a předložila je k podpisu zúčastněným stranám. Smlouvy byly pravidelně měsíčně vyhodnocovány a k fakturám byly přikládány přehledy nejvýznamnějších právních úkonů, konzultací, stanovisek, které se pro mandanta za uvedené období zajistily. Příslušné smlouvy k odbytu uhlí byly připravovány útvarem obchodního ředitele KARBON INVEST a byly konzultovány ze zástupci OKD, ČMD, poté na základě uzavřených smluv realizovala servisní činnosti Báňská obchodní společnost (dále i jen BOS) a do zahraničí společnost Metalimex. Společnosti OKD a ČMD pak již neměly vlastní právní útvary, jen jednotlivé pracovníky, přičemž u vnitřních organizačních složek právní útvary zůstaly a zabezpečovaly příslušnou agendu. Z titulu své funkce svědkyně koordinovala jejich činnost, přičemž však dceřiné společnosti měly vlastní právní subjektivitu a představenstvo společností tedy odpovídalo za řádné vedení společnosti, tudíž i za zajištění právní služby. KARBON INVEST poskytovala pro OKD a ČMD veškeré výkonné činnosti a není pravda, že na složitější případy byly najímány advokátní kanceláře, přičemž v odměně pro KARBON INVEST byly obsaženy i jiné náklady než osobní. V době působení svědkyně měl jejich právní útvar celkem 7 zaměstnanců a kdyby tyto činnosti zadali renomované advokátní kanceláři, tak by částky na náklady byly podle svědkyně ještě mnohem vyšší. Svědkyně JUDr. P. N. dále uvedla, že Mgr. V. věděl, že zmíněné mandátní smlouvy mezi Karbon Invest, OKD a ČMD existují. Není jí známo, proč odešel její předchůdce Mgr. G. Vzhledem k tomu, že požadovala, aby jí předal předávací protokol, neboť si představovala, že bude mít nějaký systém a řád, ale nic takového nedostala. Část zaměstnanců Správ OKD


pokračování

12

4T 9/2008

a ČMD přešla do Karbon Investu, ale byla to čtvrtina z původního počtu. Na základě mandátních smluv útvary ekonomického ředitele, finančního ředitele a ředitele pro kontroling prováděli činnost sjednocování jednotné politiky ve vztahu k bankám, ve vztahu k úvěrům. Existoval i tzv. finanční dispečink, kde se scházeli právě obchodní ředitel, ekonomický, finanční a člen představenstva OKD a regulovali toky, hlídali si nedobytné pohledávky, závazky tak, aby vlastně společnost byla stabilní, aby nebyla vystavena nějaké nejistotě nedobytných pohledávek. Vedl se seznam dlužníků, kteří mají špatnou platební morálku. S těmi se neuzavíraly smlouvy. Byly nastaveny systémy na zásoby, aby se nehromadilo uhlí na zásobách. Toto byl důsledek finančního dispečinku. V roce 2002 už bylo OKD zdravé. Když nastoupila v roce 1998 na OKD, tak tam byly nedobytné pohledávky za několik miliard, byla zaúvěrovaná částkou okolo pěti, šesti miliard. Když nastoupila po roce 2002 do Karbon Investu, tak nebyly polhůtné pohledávky, nebyly žádné závazky a nebylo uhlí na skládkách. Jednotlivé VOJ a vůbec OKD bylo řízeno KI akty, formálně se to jmenovalo Akty řízení OKD a zároveň byly řízeny prostřednictvím KI, kdy každý ředitel vnitřní organizační jednotky měl plnou moc, ve které měl řečeno, co přesně může a co musí předložit představenstvu OKD, což vyplývalo z organizačního a podpisového řádu a z pravidel ekonomického řízení. Byly přesně stanoveny právní úkony, které bude rozhodovat představenstvo, co může podepsat ředitel šachty, ale musí mít souhlas příslušného odborného ředitele KI, a co může dělat sám. Toto vyplývalo z aktu řízení a z plných mocí, které zpracovávali na právním útvaru. Pokud jde o rozdělení v obchodu, tak komunikovala s obchodním ředitelem. Na poradách vedení Karbon Invest obchodní ředitel Karbon Invest na základě smlouvy o obchodním zastoupení informoval o tom, jaké kontrakty předpokládá, že uzavře, o jaké smlouvy půjde s tím, že obchodní ředitel potom vyjednal cenu, množství, jakost, obchodní podmínky. To vyjednal s odběrateli. Poté to zapracoval do vzorových smluv a buď on, nebo zaměstnanci obchodního útvaru KI to projednávali buď s ní nebo s paní JUDr. P., následně potom s Mgr. D. Smlouvy upravovali po formální stránce. Za obchodní politiku odpovídal ředitel Karbon Invest s tím, že poté, co si to odsouhlasili po právní stránce a on po věcné stránce, tak to podepisovalo představenstvo OKD a.s. Následně smlouva byla založena do registru smluv a byla předána na Báňskou obchodní společnost, což byl dřív odštěpný závod, poté vnitřní organizační jednotka. BOS měla za úkol realizovat uzavřené smlouvy. Oni měli na starosti nakládku, expedici, ale i vyřizovali reklamace. Když byl nějaký problém s reklamacemi, tak to řešili s nimi a s obchodním ředitelem KI. BOS dělal tu výkonnou část. Dostali uzavřené smlouvy a museli se o ně postarat. Pokud jde o pravomoci ředitele BOS ve vztahu k obchodu, tak jeho pravomoc vyplývala z aktu řízení OKD. Ředitel BOS měl plnou moc, kdy mohl spolupodepisovat třeba jakostní reklamace, ale smlouvy nikdy nemohl podepisovat. Mohl jenom jednat se zákazníky ve věcech už uzavřených smluv o jejich realizaci, když byl nějaký problém, když třeba někde zamrzlo uhlí, nebo když byl nějaký problém s jakostí. Mgr. T. podal žalobu na neplatnost valné hromady OKD z roku 2003, pak dal žalobu na neplatnost valné hromady z roku 2004 a žalobu na určení na neplatnost všech zmíněných mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení. Postupně tyto žaloby podával, ale vzhledem k tomu, že prvoinstančně Krajský soud v Ostravě první žalobu na neplatnost valné hromady z roku 2003 zamítl, tak potom všechny žaloby vzal zpátky, protože předmětem přezkumu u krajského soudu právě bylo, zda plnění odpovídá protiplnění v rámci uzavřených mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení a zda zpráva o propojených osobách, která byla povinnou náležitostí výroční zprávy od roku 2003, obsahuje všechny náležitosti. Krajský soud v Ostravě konstatoval, že KI splnili všechny náležitosti, a na základě toho Mgr. T. vzal zpátky všechny žaloby. Zároveň si ale i stěžoval


pokračování

13

4T 9/2008

na komisi pro cenné papíry, protože OKD byl kótovaný cenný papír, takže museli plnit povinnosti emitenta cenného papíru, takže tam dal také dvě stížnosti. Komise pro cenné papíry to přezkoumávala s tím, že pravomocně zastavila řízení, že OKD plnilo všechny povinnosti. Nebyla žaloba nebo jakákoliv stížnost, která by měla vztah ke způsobu řízení nebo k mandátním smlouvám, která by u soudu uspěla. Všechny stížnosti, které byly, tak byly ze strany komise pro cenné papíry i ze strany krajského soudu prvoinstančně zastaveny. Finanční dispečink byl poradní orgán představenstva OKD a byl to produkt, který vymyslel Karbon Invest Byl to poradní orgán představenstva OKD, ale byli to zaměstnanci Karbon Invest. Elektronickou burzu také zastřešoval a řídil ředitel Karbon Invest pro kontoling, který pracoval pro OKD a pro ČMD na základě mandátní smlouvy. Pokud jde o finanční radu koncernu, tak to bylo něco jako finanční dispečink pro OKD a pro ČMD. Zpracovala kompletní návrh všech aktů řízení včetně návrhů plných mocí pro ředitele a jakým způsobem to bude zajištěno. Projednala to v poradě vedení Karbon Investu a poté to zpracovala do představenstva OKD a ČMD a předkládal to tam člen představenstva, se kterým to projednala. Zpracovala to ona ve spolupráci s ředitelem pro kontroling, protože všechny akty řízení propojoval navzájem ředitel pro kontroling. V případě, že by bylo jakékoliv penále z finančního úřadu, ze správy sociálního zabezpečení, tak to všechno by hradil samozřejmě mandatář na úkor mandanta. Ve smlouvě o obchodním zastoupení to bylo dokonce nad rámec obchodního zákoníku, v dispozitivních ustanovení tam bylo dokonce i toto ručení upraveno. Tam také bylo, že Karbon Invest ručil za závazky třetích stran, čímž vlastně zase riziko bylo přeneseno na Karbon Invest, nikoliv na OKD. Svědek JUDr. R. K. uvedl, že byl požádán, aby ke zmíněným smlouvám zpracoval určité dodatky. Při této činnosti spolupracoval s právníky KARBON INVEST a pokud byly svědkovi předloženy příslušné smlouvy, pokládal je za správné a podle jeho názoru bylo potřebné je z formálního hlediska uzavřít za situace, kdy činnosti pro společnost OKD vykonával jiný subjekt. O doplnění mandátních smluv jej požádal přímo Mgr. G., přičemž svědek smlouvy shromáždil, ale pak jeho úkol převzal Mgr. B. Dodatky byly takové formální úpravy a svědek si již nepamatuje o co se přesně jednalo. O stanovení výše odměn se nemůže vyjádřit, to šlo mimo něj. Pracovníci společnosti KARBON INVEST vykonávali pro společnost OKD veškeré právní činnosti vyplývající z příslušné mandátní smlouvy, kdy osobně se na některých také podílel. V oblasti právní byl rozsah činností u OKD v podstatě stejný před i po vstupu společnosti KARBON INVEST. Svědek JUDr. J. G. právník společnosti ČM kapitálové, která patří do skupiny koncernu KARBON INVEST, od roku 2001 pracovník společnosti KARBON INVEST ve funkci vedoucího právního úseku a poté poradce ředitele pro strategii, až do roku 2002, uvedl, že o smlouvách věděl, kdy podle nich byl ze strany KARBON INVEST zajišťován servis pro veškeré subjekty, přičemž se jednalo o odbornou pomoc, právní pomoc a podobně. Nešlo tedy o fiktivní práce. Se smlouvami se povinně seznámil jako člen představenstva ČM kapitálová. Svědek vykonával činnosti podle příslušného znění mandátní smlouvy a rozvedl náplň své práce u společnosti KARBON INVEST. O evidenci vykonávaných činností neměl bližší informace a pokud jde o výši odměn a provizí, tato mu známa není. Svědkyně J. K., bývalá pracovnicí generálního ředitelství OKD, poté sekretářka Mgr. G. ve společnosti KARBON INVEST, uvedla, že psala veškeré dokumenty na právním úseku


pokračování

14

KARBON INVEST, nepsala však texty zmíněných přepisovala jejich dodatky.

4T 9/2008

mandátních smluv. Podle diktátu

Svědkyně JUDr. L. M., bývalá pracovnice OKD, která přešla do společnosti KARBON INVEST, kde pracovala jako poradce ředitele pro kontrolu a právní služby, uvedla, že příslušné smlouvy o vzájemných vztazích i mandátní smlouvy byly uloženy v trezoru ředitele Mgr. G. a svědkyně jako řadový pracovník k nim neměla přístup. Každý měsíc se pak provádělo vyhodnocení za určitý úsek. Nemůže se kvalifikovaně vyjádřit k plnění z těchto smluv. Pokud však jde o právní útvar, ten byl na OKD zrušen už ke konci roku 1998, kdy někteří jeho zaměstnanci pak přešli do společnosti KARBON INVEST, přičemž právní útvar KARBON INVEST také mimo jiné koordinoval činnost právníků, kteří zůstali v jednotlivých organizačních složkách koncernu. Svědek Ing. V. S. byl rovněž bývalý pracovník OKD, který se stal později poradcem ředitele pro právní a kontrolní činnost v KARBON INVEST, uvedl, že byl seznámen s obsahem některých mandátních smluv, a to konkrétně v oblasti právních služeb a možná i vedení účetnictví, předložil mu je Mgr. G., přičemž nástupem KARBON INVEST byl zkorigován početní stav právních útvarů dalších subjektů. O zmíněných mandátních smlouvách věděl a dvě z nich měl k dispozici, a to buď od pana G. nebo od předsedy K. Svědek Mgr. V. B., další poradce na útvaru ředitele pro kontrolu a právní služby v KARBON INVEST, uvedl, že Rámcovou smlouvu mezi KARBON INVEST a dalšími subjekty vůbec neznal, o mandátních smlouvách věděl pouze, že existují, protože se každý měsíc dávaly podklady pro tzv. vyhodnocení smluv. Říkalo se, že mandátní smlouvy vypracoval tehdejší ředitel Mgr. G., ale písemné vyhotovení těchto smluv neviděl. Právní útvary u dalších subjektů přitom stále existovaly a právní útvar u KARBON INVEST je zastřešoval, přičemž se prováděly různé metodické porady. O výši částek odváděných za právní služby ve prospěch společnosti KARBON INVEST na základě mandátní smlouvy od ostatních subjektů se také dozvěděl až v průběhu vyšetřování a nedovedl se vyjádřit, zda jsou přiměřené. Svědkyně JUDr. M. P., poradce ředitele pro kontrolu a právní služby ve společnosti KARBON INVEST, po zrušení generálního ředitelství OKD, uvedla, že s mandátními smlouvami nepracovala a ani neví, zda je vůbec kdykoliv viděla. Svědkyně JUDr. M. P. dále uvedla, že pokud jde o právní útvar na KARBON INVESTU, tak veškeré úkoly, které vykonávala a plnila, vykonávali pracovníci toho právního útvaru KARBON INVEST nebo případně i jiní právníci, kteří nebyli pracovníky KARBON INVESTU. Právníci, kteří zbyli na nižších organizačních složkách OKD, byli metodicky řízení KI. Byli informováni o problematice, která je aktuální pro společnosti ve skupině a v rámci sjednocování, aby nedošlo k nějakým excesům, tak se dávaly stanoviska, konzultace, radilo se, aby ten postup byl jednotný. KARBON INVEST vykonával vůči ČMD, KOP a vůči i ostatním společnostem, které byly ve skupině, to co předtím vykonávaly Správy OKD a ČMD. BOS byla vnitřní organizační složka, která neměla právo smlouvy podepsat. Ing. S. jí neúkoloval. Pokud byla nějaká potřeba, tak informoval ředitele obchodního KARBON INVESTU i na jejich výrobních a jiných poradách, u některých byla také účastna a nastolila problém a rozhodlo se, kdo ten problém bude řešit, ale nebylo možné, aby to bylo bez vědomí ředitele obchodního nebo ředitele pro kontrolu právní služby.


pokračování

15

4T 9/2008

Svědek Mgr. R. D., dříve podnikový právník OKD, od roku 2003 poradce ředitele pro kontrolu a právní služby společnosti KARBON INVEST, uvedl, že věděl, že mandátní smlouvy uzavřeny byly, ale jejich obsah mu nebyl znám, vyjma části jedné ze smluv, která se týká jeho útvaru. Každý zaměstnanec KARBON INVEST pak jednou za měsíc prováděl vyhodnocení své činnosti pro mandanty OKD a ČMD a vyhodnocení se zasílala ředitelce. Společnosti OKD a ČMD neměly již žádný vlastní právní útvar, ten měly pouze jednotlivé výrobní organizační jednotky. Svědkovi nebyla známa výše vyplácených odměn pro KARBON INVEST za tyto činnosti. Svědek Mgr. R. B., od roku 2003 poradce ředitelky pro kontrolu a právní služby společnosti KARBON INVEST, se specializoval na záležitosti valných hromad, kapitálových účastí a věci obchodního rejstříku, uvedl, že z příslušných smluv měl k dispozici jen výňatek mandátní smlouvy, týkající se jeho úseku. Jeho útvar poskytoval poradenskou a konzultační činnost právním útvarům vnitřních organizačních jednotek. Svědkyně H. P. byla také bývalou pracovnicí OKD, poté pracovala na obchodním úseku společnosti KARBON INVEST, později přejmenovaného na útvar ředitele pro strategii a od roku 2003 pracovala na právním útvaru, uvedla, že věděla o existenci mandátních smluv, neboť se každý měsíc dělalo vyhodnocení za jednotlivé útvary. Smlouvy se zpracovávaly ve spolupráci s BOS, avšak další detaily již svědkyně neznala. Svědek Ing. J. G., který vystřídal řadu funkcí u důlních společností, naposledy byl ředitel Dolu Odra, pak byl ředitelem pro restrukturalizaci v KARBON INVEST, naposledy pak ředitelem pro investice, byl taktéž ve statutárních orgánech OKD jako předseda představenstva OKD, uvedl, že k prvopočátku vzniku předmětných smluv se nemůže vyjádřit, protože v té době nepůsobil v příslušných statutárních orgánech zmíněných společností. Po zvolení do představenstva OKD v roce 1999 měl možnost do nich nahlédnout a protože smlouvy zajišťovaly ekonomickou efektivnost pro OKD, tak s nimi souhlasil. Taktéž s nimi souhlasily valné hromady společností, přičemž předchozí náklady pro OKD byly vyšší než odměny pro KARBON INVEST. Svědek se dále vyjádřil k náplni činnosti svého útvaru, kdy výši odměn pro KARBON INVEST považuje za přiměřenou, neboť podle něj nelze vycházet jen z počtu pracovníků příslušného útvaru společnosti KARBON INVEST, ale nutno do toho zahrnout i náklady další i odborné. Svědek nevěděl, jak byly tyto finanční prostředky užity, neboť nebyl členem orgánů společnosti KARBON INVEST. Obchodní politiku pokud jde o odbyt uhlí zabezpečovala KARBON INVEST, BOS pak byla pouze vykonavatelem konkrétních obchodů. Ing. J. G. uvedl, že zmíněné smlouvy zajišťovaly ekonomickou efektivnost OKD, což dokládá i stav společnosti v jednotlivých letech a stav jejího majetku, snižování pohledávek po lhůtě splatnosti, snižování zásob, zvýšení finanční hotovosti na účtech, zvyšování vlastního kapitálu a v neposlední řadě i cena akcií OKD, které na burze ze 60,-- Kč v roce 1998 stouply na 340,-- Kč v roce 2003, a že náklady na Správu OKD v r. 1998 byly o 154 miliónů Kč vyšší než odměny pro KARBON INVEST, které vyplývaly z mandátních smluv v roce 1999, a že obchodní politiku OKD zabezpečoval KARBON INVEST a Báňská obchodní byla jejím vykonavatelem. Svědek Ing. J. G. dále uvedl, že po 1.1.1999 měl Fond národního majetku svého zástupce v představenstvu OKD. Jmenoval se Ing. S. Akcionář OKD, Fond národního majetku, požádal dozorčí radu o přezkoumání působnosti představenstva při uzavírání a


pokračování

16

4T 9/2008

vyhodnocování mandátních smluv. Ve své zprávě dozorčí rada OKD konstatovala, že představenstvo společnosti pracovalo s péčí řádného hospodáře, že neporušilo žádné zákony platné v České republice, neporušilo stanovy společnosti a nejednalo proti zájmům společnosti, přičemž bylo i konstatováno to, že cena, která byla za služby, odpovídá.. Nezná důvod, proč Fond národního majetku požádal o toto přezkoumání. Pokud jde o to, kdo zpracoval zmíněnou zprávu za dozorčí radu, tak to byla práce celé dozorčí rady, byla projednána na zasedání dozorčí rady. Zástupci z Fondu národního majetku a státu, kteří se zúčastnili valné hromady, měli pokyn nehlasovat pro výplaty dividend. Vycházelo se z toho, že v té době ve společnosti probíhal restrukturalizační program, který v sobě zahrnoval náklady, které vznikly ve společnostech před jejich privatizací. Vzhledem k tomu, že ne vždy se stát stoprocentně podílel na tomto financování a OKD a.s. ze svých provozních prostředků vyplácela dalších několik desítek milionů korun, tak i z tohoto důvodu se předkládali i návrhy na nevyplácení dividend. U drobných akcionářů nedošlo k žádné újmě. Návrh smlouvy zásad budoucích obchodních vztahů při koordinaci a integraci činnosti mezi Karbon Investem a OKD a Českomoravskými doly a.s. byl na valné hromadě odhlasován 99,9% přítomných akcionářů a pro hlasoval i zástupce státu. V pozdějším období, v roce 2003, stát dal exkluzivitu Karbon Investu na jednání s Fondem národního majetku na odkoupení svého podílu v držení státu ve společnosti OKD a.s. Cena, která pak byla dána, odpovídala stavu společnosti, nerozdělenému zisku z minulých let a cena za jednu akcii byla odsouhlasena vládou a byla i s kladným stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a byla to cena, která v té době byla cenou za akcie OKD na Burze cenných papírů v Praze. Nerozdělené dividendy z předchozích let nebyly použity na odkup akcií od státu, zůstávaly v OKD. Byly na účtech a v účetnictví OKD. Neví, z čeho koupil Karbon Invest zmíněné akcie od Fondu národního majetku. Ví, jak dopadly nerozdělené dividendy, protože v té době byl předsedou představenstva OKD. Předkládali návrh na valné hromadě na výplatu dividend a nerozděleného zisku z minulých let, který v té době čítal přes 310,000.000,-- Kč. Bylo to vyplaceno akcionářům za hospodářský výsledek roku 2004 a odsouhlaseno na valné hromadě v roce 2005. Pokud jde o dřívější systém řízení, tak náklady za správu OKD a.s. v roce 1998 a vyplacené odměny pro Karbon Invest za tu obchodní činnost, kterou prováděl pro OKD na základě mandátních smluv pro mandatáře OKD, byly odměny KI o 154,000.000,-- Kč nižší než náklady na správu v roce 1998. K tomu ještě přistupovaly vedlejší finanční efekty, a to zahraniční obchod, vztahy k bankám, platební disciplína atd. Po vstupu Kabon Invest došlo k zásadní změně v ekonomickém vztahu, v ekonomické kondici OKD. Došlo k radikálnímu snížení pohledávek po lhůtě splatnosti. Byly de facto vyeliminované pohledávky, které brali do kategorie nedobytné, t.j. po lhůtě splatnosti 180 nebo 360 dnů. Docházelo ke zvýšení finanční hotovosti na účtech a docházelo ke zvyšování vlastního kapitálu společnosti. V období od roku 1999 do roku 2003 nedošlo k nějakým zásadním změnám vnějších podmínek, třeba na trhu uhlí ani se nezvýšily radikálně ceny uhlí, nebo že by se zvýšila radikálně poptávka po uhlí nebo něco podobného. Ceny uhlí rostly od 1,5% do 2,5% ročně. Svědek Ing. J. Ch., dříve pracoval na správě OKD, zabýval se zejména vypořádáním ekologických škod způsobených činností OKD, přičemž od roku 1999 byl zaměstnancem KARBON INVEST ve funkci poradce ředitele pro strategii, pak pro investice a dále se zabýval sanací poškozených území, a to na základě mandátní smlouvy mezi KARBON INVEST a OKD a na základě plné moci udělené představenstvem OKD, uvedl, že ostatní mandátní smlouvy blíže neznal a o existenci mandátních smluv s ČMD ani nevěděl. Dále svědek rozvedl náplň své činnosti a dodal, že měsíčně byly zpracovávány soupisy


pokračování

17

4T 9/2008

vykonaných činností, které se předaly sekretariátu odborného ředitele, ale způsob fakturace těchto činností a výši odměn a provizí neznal. Od roku 2003 je stejně postupováno i ve vztahu k ČMD, přičemž měl přibližně stejný rozsah práce jako v dřívějším zaměstnání u OKD. Svědek Ing. P. K., ředitel obchodního úseku společnosti KARBON INVEST, později ředitel pro strategii, uvedl, že o způsobu řízení společností OKD a ČMD ze strany společnosti KARBON INVEST věděl, ale neznal detaily a souvislosti. Použitý způsob řízení považoval za možný a efektivní, když uvedené smlouvy byly předmětem valných hromad. Obchodní politika společnosti KARBON INVEST se vykonávala ve prospěch společností OKD a ČMD. Provizi uvedenou ve smlouvách považuje za odpovídající. Svědek Ing. P. K. dále uvedl, že BOS zajišťovala veškeré operativní problémy obchodů. Když nastal problém, tak si sedli v KI společně a rozhodli se, kterým směrem půjdou a výkonná složka, BOS, to denní prací v terénu zajišťovala. Smlouvy o vzájemných vztazích mezi KARBON INVEST, OKD a ČMD z let 1999 a na to navazující smlouvu o obchodním zastoupení, se v průběhu každého měsíce za každý útvar vyhodnocovaly, dělali výkaz činnosti, které v tom měsíci prováděli, a tyto činnosti byly také ve skutečnosti prováděny. Smlouvy mandátní měli v roce 1999 k dispozici, jeho kopii měl na sekretariátu. Nepovažoval to za něco důvěrného, byli obecně vázáni mlčenlivostí, takže by si asi nikdo nedovolil smlouvu nafotit a někam odvézt, ale v každém případě byla k dispozici. V oblasti zejména prodeje uhlí byl formou plných mocí společností OKD a.s., ČMD a.s. vybaven rozhodujícími pravomocemi, jak pro vyjednávání o podmínkách smluv, tak pro vyžadování plnění příslušné obchodní smlouvy ze strany obchodních partnerů. Bez jeho doporučení nebyla pravděpodobně podepsána představenstvem příslušných společností žádná kupní smlouva na prodej uhlí a v řadě případů byl další plnou mocí zmocněn příslušné smlouvy podepsat. V období, kdy začal dělal obchodního ředitele, tak byla poměrně velká krize v hutním průmyslu, takže to nebylo jednoduché. Vzpomíná si, ale to bylo ještě v OKD, když v srpnu přebíral úsek obchodu, tak OKD se svojí BOSkou a se vším původním aparátem mělo 1,8 miliardy polhůtných pohledávek, zejména k Českým hutím. Podařilo se mu to dát velice rychle do pořádku, což byl jeden z cílů, proč byl nasazen na zmíněnou pozici. Takže měli portfolio vyčištěno. Všichni jim platili. Svědkyně Ing. H. B. uvedla, že cena plnění z předmětných smluv byla srovnatelná s plněními poskytovanými ostatními renomovanými firmami a že přezkoumání výhodnosti smluv provedl i Fond národního majetku. Svědkyně Ing. H. B. dále uvedla, že zadání panu JUDr. G. k vyhotovení zmíněných smluv jim pomáhala auditorská firma Ernst & Young, která mustr těch smluv jakoby vytvořila společně. Zmíněné smlouvy byly uloženy normálně v registru smluv. OKD a ČMD musely mít originální smlouvy. Smluvní vztah byl mezi Karbon Invest – OKD, Karbon Invest – ČMD a vždycky každý subjekt musí mít originál, nemůže mít kopii. Mgr. V. byl pracovník právního útvaru KI. Nepamatuje si, proč by pan Mgr. V. ji žádal o přístup k těmto smlouvám, když měl svého nadřízeného. Měl svého nadřízeného, který přístup ke zmíněným smlouvám měl. Finanční prostředky, které byly na účtu Karbon Invest jako plnění z těchto smluv, byly využity na pokrytí nákladů, na veškeré položky, které jsou obsahem výkazu. To, jak bylo naloženo s případným ziskem, je ve sbírce listin. Pokud jde o to, kdo určil výši cen a provizí z příslušných smluv, tak to byla týmová práce. Definitivní částka byla odvozena od stanovených sazeb, když ceny a provize odpovídaly poskytnutému plnění. Nové organizační uspořádání s cílem provedení restrukturalizace muselo být, protože tomu napovídaly výsledky


pokračování

18

4T 9/2008

zejména OKD, jehož bonita nebyla dobrá, takže muselo být nějaké nové organizační uspořádání, které by celou společnost dovedlo k lepším výsledkům. Myšlenka jiného organizačního uspořádání se zrodila v Karbon Investu. Auditorská firma Ernst & Young na tom začala pracovat v roce 1998. Zadání dali oni jako Karbon Invest. Svědek Ing. Z. D., od 1.7.2001 ředitel pro obchod společnosti KARBON INVEST, uvedl, že o existenci smluv věděl, ale seznámen byl jen se smlouvou o obchodním zastoupení mezi KARBON INVEST a OKD, ČMD, přičemž ostatní smlouvy nespadaly do jeho kompetence. Dále se svědek vyjádřil k činnosti svého útvaru, kdy realizací uzavřených smluv se zabývala BOS a do zahraničí pak společnost Metalimex. Z hlediska odbytu uhlí bylo pak důležité postavení společnosti K.O.P. a OKD - Doprava. Svědek se účastnil provádění kontroly smlouvy o obchodním zastoupení, když s panem Ing. K. upozorňovali na nesoulad mezi zněním smlouvy a fakturováním služeb, přičemž účelem tohoto postupu bylo řádné splnění všech formálních náležitostí. O stanovení výše odměny pro KARBON INVEST za prováděné služby není svědkovi nic známo, když v době uzavření smluv nebyl ještě zaměstnancem, ale nepovažoval je za nepřiměřené. Svědek Ing. Z. D. uvedl, že firma Karbon Invest řídila OKD a ČMD jak po stránce obchodní, tak i finanční, personální a pod. Svědkyně Ing. J. Z., dříve pracovnice na generálním ředitelství OKD, poté zaměstnankyně společnosti KARBON INVEST na útvaru obchodního ředitele, uvedla, že obecně věděla o existenci předmětných smluv a viděla jen smlouvu o obchodním zastoupení. Mandátní smlouvy nikdy neviděla, protože se ani netýkaly její profesní činnosti. Pokud jde o vztah společnosti KARBON INVEST k BOS, ta podle svědkyně vykonávala operativní činnost souvisejí s prodejem produkce, ale vlastní smlouvy byly sjednávány z úrovně KARBON INVEST. Jak probíhala fakturace za tyto činnosti však svědkyně neví. Svědek Ing. P. H., poradce obchodního ředitele ve společnosti KARBON INVEST, uvedl, že věděl o existenci zmíněných smluv, ale neznal jejich obsah. Pokud jde o BOS, je to odštěpný závod OKD, který zajišťoval provozní činnost v rámci prodeje uhlí a pak vedl obchodní jednání ve spolupráci s KARBON INVEST. O výši stanovené provize svědkovi není nic známo. Svědek Ing. M. A., pracovník OKD, později KARBON INVEST, kde vykonával funkci poradce ředitele pro obchod, uvedl, že zmíněné mandátní smlouvy byly schváleny na valné hromadě, detaily smluv však nezná. Vedení společnosti KARBON INVEST rozhodovalo o uzavírání obchodních smluv ve prospěch OKD a ČMD, spolupracovali přitom s BOS a společností Metalimex, protože tyto společnosti jsou součástí koncernu, ale strategii určoval KARBON INVEST. Svědek nevěděl, jak byla stanovena výše provize podle mandátních smluv a jak probíhala následná fakturace. Svědek Ing. M. A. dále uvedl, že vedení KARBON INVEST rozhodovalo o uzavírání obchodních smluv výhodných pro OKD a ČMD. Podílel se na vyhodnocování smlouvy o obchodním zastoupení. Svědek Ing. G. Š., bývalý pracovník OKD organizační jednotky BOS, později poradce ředitele pro obchod KARBON INVEST, uvedl, že o smlouvách věděl, že existují, ale z titulu své funkce do nich ani nemohl nahlížet. Odbyt uhlí byl zajišťován prostřednictvím


pokračování

19

4T 9/2008

smluv, které sjednávali pracovníci KARBON INVEST, do zahraničí zabezpečovala odbyt společnost Metalimex. Nejednalo se pouze o metodickou činnost ze strany KARBON INVEST, avšak neví, kdo obchodní smlouvy fakticky připravoval. Když pracoval u BOS, s tímto nepřišel do styku a v nové funkci se pak přímo podílel za KARBON INVEST na tvorbě smluv. Svědek neznal výši odměn a provizí pro KARBON INVEST a ani se nepodílel na vyhodnocování plnění smluv mezi KARBON INVEST a OKD, ČMD. Svědek Ing. J. H., od 1.12.2003 poradce ředitele pro obchod KARBON INVEST, uvedl, že během výkonu praxe u KARBON INVEST se k předmětným smlouvám nedostal a neví co je jejich obsahem, avšak byl u společnosti velmi krátkou dobu. Nové potenciální odběratele vyhledával jejich útvar v KI a následně s nimi vedl jednání a BOS pak prováděla realizační část. Svědek Ing. P. L., dříve pracovník OKD a BOS a od roku 2002 poradce ředitele pro obchod společnosti KARBON INVEST, uvedl, že také jen obecně ví o existenci předmětných smluv, ale nikdy je neviděl. Dříve připravovala obchodní smlouvy a jednala se zákazníkem BOS, nyní jednají pracovníci KARBON INVEST a BOS je pověřena jen plněním těchto smluv. Svědek osobně takové návrhy smluv za KARBON INVEST připravoval, přičemž BOS spolupracovala na podkladech pro tyto smlouvy. BOS byla tedy servisní organizací pro KARBON INVEST. Svědek o výši provizí a odměn pro KARBON INVEST nevěděl. Svědek Ing. P. L. dále uvedl, že pokud by měl charakterizovat rozdělení činností mezi OKD, Karbon Investem a BOS, tak Karbon Invest měl na starosti sjednávání ročního množství, rozdělení tohoto množství, jakosti, jakostního zúčtování. Všechny tyto věci vyřizoval s odběrateli Karbon Invest. BOS potom byl operativní servis v rámci jednotlivých měsíců. BOS nejednal se zákazníky. Nevzpomíná si, zda obchodní smlouvy v tu dobu uzavírali statutáři Karbon Investu nebo OKD. Svědek Ing. L. S. uvedl, že jednou měsíčně se účastnil porad ředitelů a tyto porady řídil obžalovaný Ing. K. z titulu funkce předsedy představenstva. Svědek JUDr. M. V. uvedl, že na textové části kolektivní smlouvy odborů s OKD se podíleli jako pracovníci Karbon Investu. Mzdový vývoj za zmíněnou dobu, kdy tam pracoval, byl každým rokem nárůst minimálně o 5% nad úroveň mezd z minulého roku, takže ta úroveň byla slušná. Svědkyně Ing. P. H. uvedla, že do výkazů psala to, co opravdu dělala. U obchodních jednání nebyla, když se sjednávaly smlouvy, ale má za to, že smlouvy se sjednávaly na Karbon Investu a dostávaly se pak na BOS. Potom se samozřejmě podepisovaly na OKD a.s., mohli mít připomínky. Svědek Ing. D. V. uvedl, že pokud se týká způsobu obchodování s uhlím, tak ví, že Karbon Invest dojednával kontrakty s odběrateli, sjednával smluvní vztah s jednotlivými odběrateli uhlí a následně potom obchodní servis, neboli Báňská obchodní společnost vykonávala tyto dodávky, tzn. to uhlí musel někdo naložit, zprostředkovat, vyfakturovat atd. Tuto operativní činnost dělala společnost Báňská obchodní společnost, což byla jedna z VOJ OKD a.s., ale konkrétní obchodní vztahy uzavíral Karbon Invest. Pokud uváděl, že


pokračování

20

4T 9/2008

ekonomické útvary u OKD zůstaly s omezenými pravomocemi, tak to měl na mysli mzdové účtárny, které vyplácely lidi. Každá VOJ měla i své účetnictví v omezeném rozsahu. Vrcholové orgány účtáren, vedení účetnictví atd. dělala pro OKD společnost Karbon Invest. Svědkyně Ing. D. K. uvedla, že prováděla měsíční vyhodnocení prací, které prováděla pro OKD. Nevykonávala jiné činnosti, které by nebyly ve zmíněném vyhodnocení a které by nebyly ve vztahu k činnosti k OKD. Vždycky to bylo ve vztahu k činnosti do OKD nebo do ČMD. Účetní okruh OKD jako takový existoval, jmenoval se Správa OKD, ale tuto práci prováděl Karbon Invest. Svědkyně Ing. E. V., od roku 2003 sekretářka ředitele pro obchod u KARBON INVEST, uvedla, že nebyla informována o mandátních smlouvách, neviděla je. U společnosti vykonávala jen klasické sekretářské práce. Svědkyně ví, že podrobnosti smluv s odběrateli se dojednávaly u KARBON INVEST, BOS pak zabezpečovala servis, který vyplýval již z uzavřených smluv. Svědkyně P. Š. uvedla, že předmětné smlouvy byly uloženy na Kladně na sekretariátu předsedy představenstva v trezoru a ona měla k dispozici kopie. Kopie měla v trezoru. Jiní pracovníci neměli možnost se s nimi seznámit. Neměla důvod zmíněné smlouvy někomu předkládat, když s nimi pracovala. Kromě toho, tato činnost se každý měsíc opakovala a nic se neměnilo, takže smlouvy mohly být uložené a nikdo k tomu neměl přístup. Pokud jde o to, zda byl vydán pokyn, aby se s tím nikdo neseznamoval, tak normálně podepsali každý mlčenlivost tak, jak je běžné. O něčem zvláštním netuší. Svědek Ing. I. S. uvedl, že řídící akty nebo metodické akty ze strany Karbon Investu se projevovaly častými poradami u obchodních ředitelů Karbon Invest. Jednou týdně se pořádal tzv. finanční dispečink, kde byli ředitelé všech odštěpných závodů a kontrolovaly se finanční toky, toky zboží ve směru k dodavatelům, stanovovala se opatření a pak probíhaly operativní schůze. K těmto ředitelům jezdil i Ing. S., který byl pravidelně za Báňskou obchodní společnost účasten. Svědek Ing. S. L. uvedl, že věděl pouze, že existuje nějaká mandátní smlouva, na základní které Karbon Invest řídí OKD, ale to je vše. Nevěděl kolik jich je, nevěděl znění. Jeho se dotýkaly pouze ty řídící akty, které byly všeobecně známé. Svědek Ing. T. K., náměstek ředitele BOS, později poradce ředitele pro obchod u KARBON INVEST, uvedl, že ví o existenci zmíněných smluv, ale poprvé je viděl až u výslechu před policejním orgánem. K odbytu uhlí a koksu od OKD a ČMD svědek uvedl, že příslušný útvar KARBON INVEST zajišťoval provádění jednotné obchodní strategie, přičemž stanovené odměny považuje za přiměřené výslednému efektu. Do zahraničí realizovala prodej nejen společnost Metalimex, ale na základě uzavřené smlouvy s OKD též společnost US STEEL na Slovensku. Působení BOS svědek v té době charakterizuje jako zajišťování realizace prodeje uzavřených kupních smluv. Svědek Ing. T. K. dále uvedl, že BOS pouze realizovala uzavřené smlouvy. To bylo od počátku vstupu Karbon Invest do struktury. Báňská obchodní společnost nejednala o cenách a nesjednávala podmínky kontraktu, Báňská společnost vykonávala uzavřené kontrakty. Z důlně technických plánů doly zjistily, kolik budou muset vyrobit za rok, jaké budou


pokračování

21

4T 9/2008

požadavky, ať už na uhlí nebo na koks, z toho pak byly vznášeny požadavky, aby mohly být pokryty tyto potřeby, na jednotlivé doly v rámci důlně technických plánů a takto byla připravovaná těžba. Důlně technické plány vznikaly v podstatě na začátku ze součinnosti ředitele pro obchod Karbon Invest a ředitele pro techniku a dále to pokračovalo dál na nižší úroveň, až na jednotlivé doly. Jako BOS to uhlí platili. To probíhalo na základě dohodnutých cen a přes BOS šla fakturace. Dohodu o těchto výkupních cenách stanovovaly útvary finančně ekonomické Karbon Invest. Do toho BOS nezasahovala. Nedokáže posoudit, zda při těchto obchodech šlo o finanční zúčtování nebo o faktické finanční toky. Když přišel na BOS, tak se hovořilo o polhůtních pohledávkách, které OKD mělo za svými partnery, někde ve výši 2.000,000.000,-- Kč. Ví, že toto řešil útvar jednak ředitel pro obchod Karbon Invest a ředitel pro finance, ale víc není schopen říct. BOS se konkrétně na těchto jednáních nepodílela. Svědkyně Ing. M. T., poradce ředitele společnosti KARBON IVEST pro obchod, jako dcera obžalovaného Ing. K. využila svého práva k věci nevypovídat. Svědek Ing. P. M., který pracoval na Dole ČSM, poté ČMD a později přešel do společnosti KARBON INVEST jako poradce ředitele pro ekonomiku, resp. ředitel tohoto úseku, uvedl, že v OKD rovněž po určitou dobu působil jako místopředseda představenstva a dodal, že mu bylo známo, že smlouva o obchodním zastoupení i mandátní smlouvy byly uzavřeny a schváleny valnými hromadami. Na popud FNM ČR byla posuzována jejich ekonomická výhodnost a došlo se k závěru, že částka hrazená OKD společnosti KARBON INVEST je asi o 155 mil. Kč nižší než náklady na správu předchozího generálního ředitelství OKD. Svědek považuje tyto smlouvy za souladné se zákonem, ale jejich bližší podrobnosti nezná. Dále se vyjádřil k náplni práce uvedeného útvaru KARBON INVEST, přičemž byly prováděny měsíční vyhodnocení mandátních smluv. Ekonomické útvary na správě OKD a ČMD po vstupu společnosti KARBON INVEST již neexistovaly, ale byly stále na vnitřních organizačních složkách uvedených společností. Odměny pro KARBON INVEST považuje svědek za přiměřené, když podle něj nelze přihlížet pouze k přímým nákladům KARBON INVEST na tyto činnosti. Není mu známo, jak společnost KARBON INVEST tyto finanční prostředky využívala. Odbyt uhlí a koksu od OKD a ČMD zajišťoval útvar ředitele pro obchod u KARBON INVEST, vlastní výkonnou činnost pak prováděla BOS. Svědek Ing. P. M. dále uvedl, že náklady na bývalé Správě OKD v roce 1998, než převzal tyto činnosti Karbon Invest, byly zhruba 1.300,000.000,-- Kč, 1.400,000.000,-- Kč. Odborné útvary na Správách OKD a ČMD byly zrušeny po vstupu Karbon Invest do struktury. Pracovníci bývalých správ byli z části převzati do Karbon Investu a zajišťovali tyto činnosti potom pro Karbon Invest. Někteří odešli mimo OKD, resp. ČMD. Ne všichni pracovníci byli tedy převzati. Na Karbon Investu pracovalo devadesát až sto lidí. Před převedením těchto činností bylo na správě ČMD něco přes dvacet lidí, na OKD kolem dvou set. Zmíněné mandátní smlouvy byly přezkoumány na popud Fondu národního majetku. Výsledek tohoto přezkoumání byl předkládán jedné z valných hromad. Výsledek byl, že je to v souladu. Ředitelé VOJ byli po vstupu Karbon Investu zaměstnanci Karbon Investu a závodní náměstci a ostatní pracovníci byli zaměstnanci buď OKD nebo ČMD Svědek Ing. F. K., ّředitel pro úsek strategie, později přejmenovaném na úsek pro EU a kapitálové účasti KARBON INVEST, uvedl, že o existenci mandátních smluv věděl, když ale nesouvisely přímo s předmětem jeho pracovní náplně. Osobně přišel do styku jen z mandátní smlouvou o výkonu povinností vyplývajících z obchodních podílů OKD, kdy za


pokračování

22

4T 9/2008

KARBON INVEST byla prováděna v této oblasti koordinaci činnosti při zpracování podnikatelských záměrů a podobné koordinační činnosti. Měsíčně se za jeho útvar prováděl soupis vykonané činnosti a ten byl pak předáván jako podklad pro fakturaci. Svědek Ing. V. K., poradce ředitele pro ekonomiku v KI, uvedl, že mu bylo známo, že smlouva o zásadách vzájemných vztahů mezi KARBON INVEST a OKD, ČMD byla schválena valnou hromadou, detaily však nezná. Rovněž nezná podrobnosti mandátních smluv, kdy činnosti prováděné na základě uvedených smluv však byly pravidelně měsíčně vyhodnocovány podle jednotlivých úseků. Ani následný audit nezjistil žádné závady, avšak není schopen se vyjádřit, zda odměny za činnosti podle mandátních smluv byly přiměřené a také se nijak nepodílel na jejich stanovení Svědek Ing. V. K. dále uvedl, že zpracovával s týmem v KI řídící akt OKD, který se jmenoval pravidla ekonomického řízení, a to byla norma, která se skládá z více kapitol, které zpracovávali i jiní poradci podle své působnosti. Bylo tam upraveno postavení společnosti OKD a kdo řeší spory mezi VOJ, že to byl ředitel pro právní službu KI, byla tam i pasáž o plánování, jaké jsou závazné ukazatele hlavně pro doly, že to je nákladovost a že to je výroba uhlí dle sortimentu a jakým způsobem a komu se určuje plán. Byla tam i kapitola o financování, která říkala, kdo rozhoduje o schvalování úvěru o leasingu, které platby se budou platit centrálně apod. Tento řídící akt, návrh, zpracoval KARBON INVEST a potom jako řídící akt společnosti OKD nebo řídící akt společnosti Českomoravské doly schvalovala představenstva těchto společností. Svědek Ing. J. M., od roku 1999 ředitel na úseku pro techniku společnosti KARBON INVEST, a také člen představenstva společnosti ČMD, uvedl, že věděl o uzavření Rámcové smlouvy o vzájemné spolupráci mezi společnostmi KARBON INVEST, OKD a ČMD, představenstva těchto společností je shledaly jako výhodné a taktéž pro ČMD efektivnější způsob řízení a akcionáři byli o existenci této smlouvy i smluv mandátních informováni na valných hromadách, ale neví bližší skutečnosti o plnění těchto smluv. Svědkyně JUDr. J. K. uvedla, že pracuje ve VOJ Správa majetku ve funkci ředitelky. Pod sebou má 3 náměstky a v činnosti je řízena představenstvem OKD. Odborné tvary ředitelství Správy majetku VOJ zajišťují tyto odborné činnosti: ekonomický útvar, t.j. zpracování a hodnocení podnikatelského záměru, vede a zpracovává účetnictví, které podléhá auditu. S finančním útvarem KARBON INVEST spolupracují na úseku úvěrové politiky. Provoz energetiky řídí výrobu a distribuci tepla. Úsek obchodně-strategický zpracovává návrhy prodejů nemovitostí, které předkládá poradě ředitelů KARBON INVEST. Právní útvar konzultuje s právním útvarem KARBON INVEST problematické smlouvy. Technický útvar zajišťuje a koordinuje realizaci schváleného plánu oprav a investic. Dále uvedla, že na valné hromady chodila jako host. Domnívá se, že mandátní smlouvy byly uvedeny v programu valné hromady, ale které, to neví. Obsah mandátních smluv jí není znám. Svědkyně JUDr. J. K. dále dodala, že měli určeného ředitele L., který byl v té době ředitelem personálního útvaru Karbon Invest, který zprostředkovával problémy správy majetku OKD. Svědek Ing. M. F., za Hornické muzeum, uvedl, že konkrétní obsah předmětných smluv neznal, ale věděl, že jsou základním pravidlem pro vztah KARBON INVEST a OKD a


pokračování

23

4T 9/2008

ČMD. O těchto skutečnostech věděl proto, že existují ekonomická pravidla řízení, kde je uvedeno, že společnost OKD je řízena KARBON INVEST a také jaké činnosti KARBON INVEST zajišťuje. Svědek rozvedl i náplň činnosti svého odštěpného závodu a svou činnost jako ředitele, kdy svou činnost vyvíjel na základě plné moci a veškeré činnosti nad rámec této plné moci vykonávali pracovníci KARBON INVEST, například pokud jde o schvalování podnikatelského záměru, v oblasti výběrových řízení a podobně. Jeho činnost odpovídala písemnému organizačnímu řádu, kdy po vstupu společnosti KARBON INVEST se ekonomická situace této vnitřní organizační složky jednoznačně zlepšila, protože Hornické muzeum dostalo další prostředky. Svědek Ing. R. Č., pracovník Dolu ČSA, naposledy výrobně-technický náměstek a od 1.6.2004 také místopředseda představenstva společnosti ČMD, uvedl, že až po 1.6.2004 měl možnost se seznámit s obsahem základní Rámcové smlouvy a na ně navazujícími čtyřmi mandátními smlouvami a smlouvou o obchodním zastoupení. Podle těchto smluv postupoval a sledoval, zda jsou naplňovány, přičemž žádné nedostatky nezjistil. Svědek se dále vyjádřil k pracovní náplni útvaru výrobně-technického náměstka Dolu ČSM, kde v té době pracovalo 95 pracovníků. Úzce spolupracovali s příslušným útvarem KARBON INVEST, kdy ze strany KARBON INVEST se jednalo zejména o základní návrhy a koordinaci činnosti. Svědek měl písemný popis své pracovní činnosti a tento popis odpovídal také fakticky výkonu jeho práce. Svědek Ing. R. Č. dále uvedl, že se zmíněnými smlouvami měl možnost se seznámit při nástupu do funkce místopředsedy představenstva ČMD. Tyto smlouvy měli uložené na představenstvu ČMD. Byly v trezoru, který byl speciální pro tyto účely. Ukázal mu je předseda představenstva Ing. K. Svědkyně Ing. E. M., na Dole ČSM ve funkci vedoucí odboru ekonomického řízení, uvedla, že věděla o existenci předmětných smluv od svých nadřízených. Svědkyně rozebrala faktickou činnost svého odboru, který měl 11 pracovníků, přičemž svědkyně měla popis své pracovní funkce a ten odpovídal její činnosti. ČMD mělo v té době pouze jednu organizační jednotku, kterou byl právě Důl ČSM, i když formálně byla další organizační složkou správa společnosti, která však neměla žádné pracovníky, takže jako správu společnosti pak svědkyně fakticky chápala představenstvo ČMD. Svědek Ing. B. K., finanční ředitel KARBON INVEST a posléze poradce ředitele pro strategii, uvedl, že OKD spadalo pod centrální řízení společnosti KARBON INVEST, které jí poskytovaly služby. Informace o rámcové i mandátních smluvách měl, ale nikdy mu nebyly předloženy k podrobnému studiu. Za svůj útvar zpracovával podklady a o odměnách za služby, které byly poukazovány KARBON INVEST, věděl pouze z faktur, které chodily do oddělení, ale neví, kdo rozhodoval o jejich výši. Svědek Ing. J. K., ředitel společnosti KARBON INVEST na úseku pro controlling, později byl také finančním ředitelem, uvedl, že Rámcová smlouva i mandátní smlouvy byly projednávány na dvou valných hromadách. Smlouvy byly měsíčně pravidelně vyhodnocovány, přičemž smlouvu o zajišťování služeb v oblasti controllingu, financování a účetnictví znal podrobně. Od roku 1999 vedla KARBON INVEST podvojné účetnictví mandantů, to je OKD i ČMD, přestože u těchto útvarů existovaly nadále vnitřní organizační jednotky, mající vlastní uzavřené účetnictví. Výše odměny za poskytované služby pro


pokračování

24

4T 9/2008

mandatáře se mu jevila přiměřená, když odměna odráží i další náklady, což konstatovala i valná hromada společnosti OKD. Svědek Ing. J. K. dále uvedl, že když do KI k 1.1. 1999 přišli, tak společnost OKD trpěla, potýkala se s druhotnou platební neschopností. Po jeho nástupu do funkce finančního ředitele za rok provedli oddlužení, restrukturovali dodavatelsko odběratelské vztahy, a od 1. dubna roku 2000 byli první společností v regionu, která platila na čas, i když s prodlouženými lhůtami splatnosti. Co se týče úvěrové angažovanosti, přežili právě v roce 2000 obtížný rok, kdy otáčeli asi dvě miliardy korun úvěru. Finanční rada KI byl vrcholný orgán finančního řízení ve skupině, který určoval strategii, zejména úvěrových vztahů. V rámci strategie dávali dcerám doporučení, jaké rámce mohou načerpat v investičních provozních linkách. OKD, ČMD dělali přímo na KARBON INVESTU. Ve zmíněném grémiu se diskutovalo a přijímala rozhodnutí, která se týkala případných nákupů majetkových účastí a velkých investic strategických.

Svědkyně H. V., která pracovala u KARBON INVEST ve funkci ředitele pro finance a měla na starosti majetkové daně a zajišťování správnosti příslušných podkladů, uvedla, že věděla o existenci mandátních smluv, měla možnost nahlédnout do té, která vymezuje oblast financování, ale podrobnosti již si nevybavuje. Dále se vyjadřuje ke své pracovní náplni, kdy měsíčně se prováděla vyhodnocení vykonaných prací na základě příslušných smluv. Společnosti OKD a ČMD zpracovávaly účetní a finanční podklady a celé metodické vedení a konečný výstup byl na příslušném útvaru KARBON INVEST, přičemž rozsah těchto prací byl v době jejího působení u KARBON INVEST větší, než byl u bývalé správy OKD. Svědkyně H. V. dále uvedla, že přímo viděla mandátní smlouvu, která se týkala její činnosti. Tato smlouva byla běžně na účtárně založena, protože se účtovalo o nákladech. Má zato, že na účtárně byly všechny mandátní smlouvy. Neví, jestli to byly parafované kopie nebo originály smluv. Po dobu, kdy vykonávala agendu daňovou, nebyly problémy, které by mělo OKD nebo ČMD s finančními úřady. Všechno bylo zcela v pořádku. Kladl se velký důraz na to, aby se včas veškeré úhrady prováděly, zejména z titulu zdravotního pojištění, sociální zabezpečení a daňových záležitostí. Svědkyně Ing. M. V., od roku 1999 u KARBON INVEST jako poradce ředitele pro finance, uvedla, že věděla o existenci mandátních smluv a znala mandátní smlouvu, která se týkala činnosti jejich útvaru. Dále uvedla výčet činnosti předmětného útvaru KARBON INVEST, kdy tyto činnosti se pravidelně měsíčně vyhodnocovaly. O výsledku se sepsal zápis, přičemž vyhodnocení bylo pak přílohou fakturace. Svědkyně dále uvedla, že nadále existovaly ekonomické a finanční útvary u OKD a ČMD, ale rozsah jejich práce byl nižší a tento trend pokračoval. O výši odměn na základě mandátních smluv svědkyně nevěděla. Svědkyně Ing. M. V. dále uvedla, že objem práce a objem činností poté, když převzal OKD Karbon Invest, byl vyšší, protože zvládli i ČMD dle stejné metodiky. Protože nebylo možné právně nějak rychle zvládnout sloučení, tak ve skutečnosti suplovali řízení, jako kdyby byly obě společnosti společné. Sjednocovala se metodika pro ČMD a OKD. Metodickými pokyny řídili i přípravu podkladů pro daňová přiznání i u vnitřních organizačních jednotek OKD. Pro všechny spřízněné společnosti byla jednotná metodika, jednotné zpracování v systému SAP. Pokud jde o činnost pro jednotlivé VOJ, tak byl pokrok. Jak se vyvíjela situace, tak se práce racionalizovala a dělalo se to moderněji. Úroveň


pokračování

25

4T 9/2008

se zvyšovala za Karbon Investu. Pokud jde o daňovou platební morálka Karbon Investu, platilo se vždycky včas, nebyly žádné problémy, žádné doměrky daně, nic. Svědkyně Ing. M. Ch., sekretářka obchodního ředitele KARBON INVEST, později poradce ředitele pro finance, uvedla, že znala z mandátních smluv jen pasáž, která se týkala úkonů zabezpečovaných úsekem ředitele pro finance a o vzniku příslušných smluv nic nevěděla. Rozvedla náplň činnosti mandatáře při vedení podvojného účetnictví, provádění měsíčních analýz, návrhů podnikatelských záměrů, bankovních úvěrů a záruk a podobně, kdy měsíčně bylo prováděno vyhodnocení těchto činností. Pokud jde o odbyt výrobků, tak obchodní jednání s odběrateli vedl ředitel pro obchod u KARBON INVEST, realizací pak prováděla BOS, pro export pak společnost Metalimex. Svědkyně uvedla, že jen řádově znala výši odměn a provizí pro KARBON INVEST za tyto činnosti prováděné pro OKD a ČMD. Ve stejném duchu jak je uvedeno shora uvedli i další pracovníci společnosti KI, a to svědci a svědkyně P. A., Ing. V. Š., CSc., Ing. P. H., M. L., Ing. J. S., Ing. I. T., Ing. V. K,, Ing. P. J., Ing. P. B., Ing. S. N., Ing. J. P., I. K., Ing. S. Š., Ing. L. Ch., Ing. L. K., Ing. D. V., Ing. A. B., I. P., Ing. P. D., Ing. D. K., Ing. M. K., Ing. M. L., Ing. B. O., B. J., M. K., P. Š., Ing. J. W., Ing. L. Ch., J. S., Ing. P. H., Ing. M. Z., Ing. M. S., S. F., Ing. D. R., Ing.V. J., Ing. D. K., Ing. B. V., Ing. A. K., Ing. P. S., Ing. B. V., Ing. J. R., L. Š., Ing. T. K., Ing. L. L., JUDr. M. V,, Bc. L. D., Ing. J. K., Mgr. P. M., Ing. J. M., Mgr. Ing. J. C., Bc. D. Z., Ing. H. P., I. M., Ing. V. P., Ing. L. S,, D, P., D. M., Ing. Č. K., Ing. L. E., Ing. P. H. a Ing. R. G. Svědkyně M. Z., účetní u společnosti KARBON INVEST, uvedla, že předmětné smlouvy měla k dispozici a na jejich základě vše kontrolovala po formální a účetní stránce. Na podkladě těchto smluv pak vystavovala faktury, avšak jaké činnosti společnost KARBON INVEST pro OKD skutečně prováděla, neví, neboť vyhodnocení provádění smluv u vydaných faktur na odběratele v době fakturace neměla. Tyto vydané faktury pak šly do Kladna a zároveň zůstávaly v Ostravě na OKD jako přijaté faktury. Svědkyně přesně nevěděla, z jakého důvodu, přijaté faktury ČMD byly v Kladně, kdy přijaté faktury od OKD účtovala paní J. T. a k těmto bylo připojeno i vyhodnocení plnění z předmětných smluv jako součást fakturace. Svědkyně J. T., poradce ekonomického ředitele KARBON INVEST, uvedla, že jako pracovnice finanční účtárny zpracovávala přijaté faktury od OKD a ČMD a měla z toho důvodu k dispozici také příslušné smlouvy mandátní i smlouvy o obchodním zastoupení. Předávala faktury k věcnému ověření příslušnému řediteli KARBON INVEST a pak je teprve zaúčtovala, kdy po vrácení bylo k faktuře připojeno také vyhodnocení plnění smluv. Svědkyně J. T. dále uvedla, že při schvalování faktur se nestalo, že by byly problémy, že by to ředitel neschválil. Nebyly problémy, protože faktury pravidelně chodily měsíčně, měsíčně se odsouhlasovaly. Kdyby nebyly schválené, tak by je nemohli zaplatit. Svědkyně Ing. T. N., která nastoupila do společnosti KARBON INVEST v roce 2003 jako poradce ředitele pro ekonomiku a měla na starosti účetní záležitosti, kdy převzala agendu paní Z., uvedla, že na podkladě předmětných smluv vystavovala faktury, které byly zasílány do Kladna, přičemž později byla celá agenda převedena do Kladna. Svědkyně účtovala vztahy bank k OKD a ČMD.


pokračování

26

4T 9/2008

Svědek Ing. P. K., majitel firmy Karbonia, která do roku 1998 zajišťovala nákup a prodej uhlí pro Důl ČSM a ČMD Kladno, uvedl, že v roce 2000 se na něj obrátili obžalovaní Ing. K. a Ing. O. CSc. s tím, že ovládli OKD a chtějí připravit schéma prodeje uhlí a koksu z celého OKD. Svědek souhlasil s nabídkou této spolupráce a dne 2.1.2001 byl zařazen do funkce jednoho z ředitelů společnosti KARBON INVEST, aniž měl blíže specifikován úsek řízení. Společnost Karbonia byla samostatnou organizací a nepatřila do koncernu KARBON INVEST. Jeho úkolem bylo vyřešit vztah mezi společnostmi BOS, ČMD a Metalimex, aby nedocházelo k duplicitě činností. Závěrečnou písemnou zprávu předal obžalovanému Ing. K. a neví, jak s ní bylo dále naloženo a bez ní se již těžko může k věci blíže vyjádřit. Svědek též uvedl, že po vstupu KARBON INVEST nadále prodej od společnosti OKD zajišťovala BOS a do zahraničí společnost Metalimex, od ČMD dále jeho společnost Karbonia, kdy způsob a finanční toky z toho plynoucí svědkovi nebyly známy. Útvar ředitele pro obchod KARBON INVEST se podle svědka na těchto obchodech, mimo několika konzultací, nijak nepodílel. Toto tvrzení se následně ukázalo jako osamocené a ničím nepotvrzeného, když i samotný svědek u hlavního líčení uvedl, že od 2.1.2001 do 30.6.2001 působil v Karbon Investu jako ředitel a měl připravit schéma prodeje uhlí a koksu v OKD. Kontaktovali jej obžalovaní K. a O. Schéma bylo připraveno. Bylo předáno těmto dvěma osobám zhruba v červnu toho roku 2001. Podstatou schématu byla variantní řešení prodeje paliv vyráběných v OKD včetně dovozu polského uhlí. Dnes je detailně nemůže popsat. Neví, jak byl v roce 2001 zajišťován odbyt nakopaného uhlí. V rámci své činnosti se dostal do šachet a do některých dceřiných společností OKD. Tam zjišťoval tok paliv od momentu vytěžení až po příjezd k odběrateli. Zjišťoval stanovení kvality, systém zjišťování kvality, protože kvalita měla vliv na cenu. Neví, kdo v roce 2001 určoval cenu uhlí, za kolik se bude prodávat. Běžná byla praxe taková, že šlo vždycky o dohodu mezi odběratelem a dodavatelem. Společnost BOS mu něco říká. Pokud jde o to, zda se v prvním pololetí roku 2001 podílela BOS na organizaci prodeje uhlí, tak to nesledoval, ale pocitově může říct, že ano. Neví, jaký byl vztah BOS ke Karbon Investu. Pokud jde o to, zda Karbon Invest nějakým způsobem zasahoval do organizace prodeje nakopaného uhlí nebo vůbec produkce OKD, tak nemůže uvést konkrétní příklad, ale řekl by, že to je úplně logické, že musel zasahovat. Jako majitel musí zasahovat do prodeje. Vzhledem k rozporům mezi jednotlivými výpověďmi svědka v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu byla svědkovi přečtena část jeho výpovědi z řízení přípravného, o tom, že Karbon Invest v období leden až červen 2001, nezasahoval do zajišťování či organizaci prodeje uhlí a koksu z produkce společností OKD a ČMD. Svědek Ing. P. K. k tomu uvedl, že na to neumí reagovat, protože je to tak trošku vytržené z kontextu. Možná pět řádků předem a tři řádky po. Ta odpověď z přípravného řízení nesedí k formulaci otázky. Neví, řekl by to tak že, otázka je o voze a odpověď je o koze. Svědek dále uvedl, že zcela určitě Karbon Invest jako majitel musel zasahovat do prodeje paliv. Konzultace o novém systému obchodní činnosti nebyla prováděna pouze s obchodním útvarem společnosti Karbon Invest, ale probíhala s řadou pracovníků ve společnosti Karbon Invest, Báňské obchodní společnosti, řediteli dolů, výrobními náměstky dolů, vedoucími odboru řízení jakosti, vedoucími úpraven uhlí jednotlivých dolů společnosti OKD. Čím konkrétně se odborný útvar ředitele pro obchod společnosti Karbon Invest zabýval, mu známo není. S obžalovanými se rozešel v nedobrém. Souviselo to s podnikáním, o ničem jiném to nemohlo být, v tom nebyly osobní vztahy. Zadání zmíněného úkolu mělo řešit technickou stránku věci, čili tok pevných paliv od vytěžení až k odběrateli a zároveň zpětný tok financí


pokračování

27

4T 9/2008

od odběratele k výrobci. Nezabývalo se to otázkou marketingu, obchodních jednání, financování a pod. Svědci k činnosti ve statutárních orgánech společnosti OKD: Svědek Ing. J. G., předseda představenstva OKD, se k prvopočátku vzniku předmětných smluv nemohl vyjádřit, protože v té době nepůsobil v příslušných statutárních orgánech těchto společností. Po svém zvolení do představenstva OKD v roce 1999 měl možnost do těchto smluv nahlédnout a protože smlouvy zajišťovaly ekonomickou efektivnost pro OKD, tak s nimi souhlasil. Taktéž valné hromady společnosti konstatovaly, že dosavadní náklady pro OKD byly vyšší než odměny pro KARBON INVEST. Svědek se pak vyjádřil ke své činnosti u společnosti KARBON INVEST, kdy výši odměn pro KARBON INVEST považuje za přiměřenou, neboť podle jeho názoru nelze vycházet jen z počtu pracovníků příslušného útvaru společnosti KARBON INVEST a nutno do toho zahrnout i náklady další i odborné. Svědek neví, jak byly tyto finanční prostředky získány z činností prováděných pro OKD a ČMD užity, neboť nebyl členem orgánů společnosti KARBON INVEST. Svědek V. S. byl v letech 1998 a 1999 člen statutárního orgánu OKD, když se uzavření smlouvy o zásadách vzájemných vztahů se společností KARBON INVEST jevilo pro OKD výhodné z hlediska racionalizace řízení a správy a snížení počtu pracovníků. O mandátních smlouvách mu není nic známo a o stanovených odměnách nevěděl a také neví, zda se jimi zabývali na představenstvu OKD. Svědek Ing.V. S. dále uvedl, že zápisy z představenstva odpovídaly tomu, co se tam projednávalo a Rámcovou smlouva o zásadách vzájemných vztahů mezi KARBONEM INVEST, OKD a ČMD na představenstvu projednávali. O nevyplácení dividend OKD vždy rozhodla valná hromada. Fond národního majetku v té době vlastnil asi polovinu akcií. Věděli, že zmíněné smlouvy budou konkretizovány dílčími smlouvami po jednotlivých oblastech, ale ani jejich vyhotovení, ani podepsání, nebo potom fakturaci a vyčíslení činnosti, to neviděli. Svědek Ing. I. Ž., ředitel Dolu Paskov, ale také člen představenstva OKD, jeden z ředitelů KARBON INVEST, uvedl, že věděl o existenci smlouvy o obchodním zastoupení, neznal ale bližší okolnosti těchto smluv. Dodatky ke smlouvám byly projednávány v představenstvu OKD a byl s nimi seznámen. Každý měsíc příslušný útvar KARBON INVEST prováděl vyhodnocení prací. Smlouvy byly k dispozici pro členy, napomáhaly k bezproblémovému fungování útvarů. Svědek Ing. J. S., tajemník představenstva OKD, od roku 2004 ředitel OKD, Báňské stavby Ostrava, uvedl, že věděl o existenci mandátních smluv, ale při svém pracovním zařazení neměl povinnost s nimi pracovat, kdy o existenci však věděl z jednání představenstva OKD. Svědkovi bylo známo, že na základě požadavku akcionáře FNM byly mandátní smlouvy prověřovány dozorčí radou OKD, zejména se porovnaly náklady dříve a po vstupu KARBON INVEST, přičemž závěr byl, že je to pro OKD výrazně levnější, ale na podrobnosti si blíže nevzpomíná. Hlavní slovo měl obžalovaný Ing. O., CSc. jako předseda dozorčí rady. Svědek dále uvedl, že se nezabýval konkrétními plněními podle těchto smluv, ale řádově znal i výši odměn a provizí pro KARBON INVEST. Svědek Ing. J. S. dále uvedl, že od roku 1998 až do ledna 2004 pracoval jako tajemník představenstva, resp. i dozorčí rady OKD a.s. Práce tajemníka pro představenstvo a pro


pokračování

28

4T 9/2008

dozorčí radu připravoval materiály pro zasedání, zajišťoval jejich distribuci a ze zasedání pořizoval návrh zápisu. Podklady nepřipravoval, ale vyžadoval je a dále je jenom připravoval pro jednotlivé členy představenstva, kompletoval je. Nevzpomíná si, zda smlouvu o zásadách vzájemných vztahů mezi Karbon Invest, OKD a ČMD, smlouvu o obchodním zastoupení a mandátní smlouvy připravoval do představenstva či dozorčí rady, když ví, že tyto smlouvy existovaly. Zápisy, které psal, odpovídaly tomu, co se tam projednávalo. Když udělal zápis, tak ho předložil buď předsedovi představenstva nebo předsedovi dozorčí rady. Ten k tomu měl, nebo neměl připomínky, a poté ho podepsal. Zmíněné zápisy se distribuovaly všem členům příslušného orgánu. Funkci tajemníka dělal i pro představenstvo a dozorčí radu ČMD. Tvorba aktů řízení vznikala v odborném útvaru, kterého se týkal, který byl jeho garantem. Poté byl předložen na poradu ředitelů Karbon Investu, kde byly tyto akty připomínkovány. Následně byly projednávány v představenstvu OKD. Svědek J. N., dlouholetý člen dozorčí rady OKD, uvedl, že mu byla známa jen Rámcová smlouva mezi KARBON INVEST a OKD a o existenci dalších předmětných smluv se dozvěděl až v roce 2000 v souvislosti s žádostí akcionáře FNM o přezkum těchto smluv a jejich výhodnosti pro OKD. Ve výsledné zprávě bylo pak konstatováno, že smlouvy jsou výhodné pro OKD a ani auditor neshledal rozpor v uzavřených mandátních smlouvách. Akcionář FNM ČR neměl k odpovědi pak žádné připomínky. O výši provizí pro KARBON INVEST však jako člen dozorčí rady OKD nevěděl a ani se tím na jednání dozorčí rady nezabývali. Svědek L. M., pracovník Dolu Darkov, poté člen dozorčí rady OKD, uvedl, že si nevzpomíná, že by byla v dozorčí radě probírána Rámcová smlouva mezi KARBON INVEST a OKD. Smlouva o obchodním zastoupení a mandátní smlouvy probírány byly a pak byly schváleny na valné hromadě OKD. Svědek neví, jak byly evidovány činnosti provedené KARBON INVEST a ani neznal výši odměn pro KARBON INVEST. Na základě žádosti akcionáře FNM dozorčí radě pak dozorčí rada přezkoumávala předmětné mandátní smlouvy a smlouvu o obchodním zastoupení, ale nevzpomíná si na podrobnosti tohoto přezkumu. Svědek Ing. B. P., člen dozorčí rady společnosti OKD od července 1999, uvedl, že o smlouvě o vzájemných vztazích mezi KARBON INVEST a OKD se jako člen dozorčí rady dozvěděl. Smlouvu pak schválila i valná hromada OKD a přezkoumával Úřad pro hospodářskou soutěž, který toto spojení schválil s jistými podmínkami, které umožňovaly, aby odběratelé produktů měli možnost výběru. Obsah mandátních smluv přibližně znal, ale osobně je neviděl. Dozorčí rada pak dávala vyjádření k těmto smlouvám na základě žádosti FNM, kdy byly zejména porovnávány náklady na vedení společnosti v roce 1998 oproti roku 1999, přičemž dřívější byly vyšší, a to i při započtení odměny pro společnost KARBON INVEST. Předsedou dozorčí rady OKD byl v té době obžalovaný Ing. O., CSc., přičemž dozorčí rada pak pro FNM zformulovala vyjádření ve smyslu, že neshledala formální nedostatky a ceny za služby společnosti KARBON INVEST považuje za obvyklé a odpovídající. Svědek však nevěděl, kdo za dozorčí radu zformuloval takto znějící odpověď. Svědek Ing. B. P. dále uvedl, že FNM ani KI nikdy nehlasovaly proti sobě. Vstup KI byl prezentován jako snaha snížit počet nadbytečných úředníků v rámci OKD a.s. a vytvořit vedení, které by mělo být lepší než to předcházející. Takto se za vedení KI ušetřilo 150,000.000,- Kč za rok. Dostali informace o historii společnosti KI, když tato však neměla


pokračování

29

4T 9/2008

předtím dlouhého trvání. Základní informace o KI, o jejích majetkových poměrech, kdo je ve vedení, se jim v dozorčí radě dostala. KI takto převzal administrativně výrobní a právní zastupování OKD a.s. Svědek M. S., místopředseda dozorčí rady OKD, posléze člen dozorčí rady, uvedl, že Rámcová smlouva s KARBON INVEST byla projednávána na dozorčí radě před valnou hromadou. Ze svých znalostí v ní nenašel žádná pochybení a byla schválena akcionáři na valné hromadě bez připomínek. O mandátních smlouvách ví, že byly uzavírány, o čemž byl informován na dozorčích radách. Přesný obsah smluv však neznal a už ani neví, zda smlouvy osobně viděl. O výši odměn a provizí byl informován, přičemž neví, proč FNM požádal o přezkoumání těchto smluv, ale svědek jako člen dozorčí rady žádné úkony k přezkoumání nečinil, kdy předsedou dozorčí rady byl v té době obžalovaný Ing O., CSc. Při formulaci odpovědi FNM se vycházelo z materiálů, které předložilo představenstvo OKD. Svědek M. S. dále uvedl, že pokud jde o mandátní smlouvy, tak je na vyžádání dozorčí rada měla, k dispozici byly. On osobně si ji prolistoval, ale nedovedl posoudit právní způsobilost. Žádalo se o to představenstvo OKD, protože zástupci představenstva byli vždycky na dozorčí radě přítomni. Do dozorčí rady v roce 1994 byl zvolen jako zástupce zaměstnanců a z této pozice je tam dodnes. V kolektivní smlouvě se vždycky se dosáhlo nějakých 2-5% nad inflaci, čili růst reálných mezd se pohyboval od 2% do 5%. Svědek P. H., funkcionář a pak člen dozorčí rady OKD, uvedl, že o existenci předmětných smluv se dozvěděl až ze sdělovacích prostředků v roce 2003, i když nějaké zmínky byly také na některých jednáních dozorčích rad OKD. Proto chtěl svědek tyto smlouvy vidět a žádal Dr. N., též členku dozorčí rady a bylo mu vyhověno a některé z těchto smluv mu byly předloženy k nahlédnutí. Svědek přibližně věděl o výši odměn a provizí pro KARBON INVEST. Svědek Ing. J. K., dlouholetý člen v dozorčí radě OKD až do roku 2005 uvedl, že byl i na valné hromadě OKD, kde se zmíněné smlouvy schvalovaly a byl také u toho, kdy se tyto smlouvy v dozorčí radě přezkoumávaly na žádost FNM. Spolu s ostatními členy dozorčí rady konstatovali, že smlouvy nejsou pro OKD nevýhodné. Svědek nikdy nebyl pracovníkem společnosti KARBON INVEST, takže ani nezná interní záležitosti této společnosti. Osobně ale nikdy mandátní smlouvy ani smlouvy o obchodním zastoupení neviděl, viděl jen mandátní smlouvu týkající se právní pomoci a jako člena dozorčí rady jej zajímala celková suma, kterou vynakládá OKD za činnosti prováděné společností KARBON INVEST. Svědek dále uvedl, že FNM měl v dozorčí radě zástupce, avšak svědek nevěděl, co vedlo FNM k podání žádosti o přezkoumání příslušných smluv a také neví, z jakých podkladů přesně dozorčí rada při přezkoumání smluv vycházela. Nejvíce jeho osobně zajímalo porovnání nákladů z těchto smluv a z předchozího období, kdy byl dodržován záměr snížit náklady bývalé správy OKD o cca 10%, když ještě došlo k mírnému překročení. Svědek již nevěděl, kdo byl autorem konečného vyhodnocení, myslí si, že řešení na základě příslušných smluv s KARBON INVEST bylo pro OKD výhodnější a zbavilo OKD i mnoha rizik, neboť společnost KARBON INVEST odpovídala též za škodu, pokud by OKD poskytlo chybné podklady. Svědek Ing. K. R., bývalý ředitel Dolu ČSA a současně ředitel u KARBON INVEST, taktéž člen dozorčí rady OKD v roce 1999-2000, uvedl, že věděl obecně o existenci předmětných smluv, nikdy je však neviděl. Je však toho názoru, že objem vykonávaných


pokračování

30

4T 9/2008

prací ze strany KARBON INVEST odpovídal znění smluv, které mu byly předloženy k nahlédnutí policejním orgánem. Vzhledem ke krátkému období v dozorčí radě, když si svědek není ani jist, zda se zúčastnil všech jednání dozorčí rady, si moc podrobností na okolnosti projednání žádosti akcionáře FNM k přezkoumání předmětných mandátních smluv, nepamatuje. Z dozorčí rady odstoupil proto, že byl zároveň ředitelem dolu a vše nestíhal. Jen z předložených mu listin je zřejmé, že vlastně dozorčí rada schválila zprávu jejího předsedy, kterým byl obžalovaný Ing O., CSc., avšak neví, kdo konkrétně tyto závěry, které konstatovaly, že nebyly zjištěny žádné nedostatky, formuloval. Svědek Ing. K. R. dále uvedl, že důlně technické plány stanovovalo vedení Karbon Investu. Tříleté plány byly strategické úkoly nebo předpoklady, kam se bude uchylovat a v jakých objemech těžba jednotlivých dolů. To byl výhledový program. Toto zpracovávali oni s jednotlivými poradci Karbon Investu a předkládalo se to potom jako součást důlně technických plánů. BOS ve vztahu k nim neurčovala, neupravovala objemy dodávaného uhlí, ceny apod. Ceny dostali jako součást zadání důlně technického plánu, ten musela respektovat i BOS, ale cena byla anblok Jeho obchodním partnerem v obchodě byla Báňská obchodní společnost a byl tam Ing. K., obchodní ředitel společnosti Karbon Invest.

K činnosti ve statutárních orgánech společnosti ČMD pak vypovídali další svědci, a to zcela v intencích, jak je uvedeno u společnosti OKD. V tomto směru takto vypovídali svědci Ing. S. O., Ing. K., K., Ing. M. S., Ing. J. Š.

K organizační složce OKD Báňská obchodní společnost lze poukázat na následující výpovědi: Svědek Ing. P. S., v rozhodné době ředitel BOS, uvedl, že za BOS vedli veškerá jednání s odběrateli, a to i po vstupu společnosti KARBON INVEST, a změnilo se pouze to, že prodej do zahraničí zajišťovala firma Metalimex. Smlouvu o obchodním zastoupení mezi OKD a KARBON INVEST svědek neznal, přičemž OKD měla své stálé smluvní partnery, takže vlastně ani nebylo co do nových obchodů přinést. S případnými odběrateli jednal vždy společně s ředitelem pro obchod společnosti KARBON INVEST. Neměl tušení o existenci jednotlivých mandátních smluv. Dále svědek doplnil, že BOS vykonávala veškeré činnosti spojené s odbytem tuhých paliv pro celou OKD a také zpracovávala příslušné smlouvy a konzultovala je s právním odborem KARBON INVEST. Vycházelo se z organizačního řádu BOS, který je také součástí spisových materiálů, kdy většinou se jednání s odběrateli zúčastňovali jak zástupci BOS tak ředitel pro obchod KARBON INVEST a smlouvy podepisovalo představenstvo OKD. Dále svědek rozvedl způsob zajišťování odbytu uhlí od OKD a ČMD, přičemž BOS připravila na žádost obchodního ředitele KARBON INVEST dlouhodobé smlouvy s významnými odběrateli, poté roční smlouvy s menšími odběrateli a stejně se uzavírala roční smlouva s Metalimexem, pokud šlo o dodávky do zahraničí. Dodávky realizovala BOS na podkladě měsíčních objednávek, reklamace vyřizovala přímo BOS, ze strany KARBON INVEST šlo spíše o metodické vedení a stanovení obchodní strategie, přičemž BOS neměla právní subjektivitu a byla odštěpným závodem OKD. Svědek tak stále trvá na tom, že BOS opravdu zabezpečovala odbyt, nikoli jej pouze realizovala a právě vzhledem k tomu, že se v roce 2001 připravovala změna struktury na pouhou realizaci prodeje a operativní činnost, požádal o uvolnění z funkce ředitele a odešel z OKD.


pokračování

31

4T 9/2008

Svědek Ing. P. S. u hlavního líčení však uvedl, že útvar ředitele pro obchod KI činnost vykonával. K vyhodnocení mandátní smlouvy (č.l. 4290- 4291), uvedl, že tyto činnosti ředitel pro obchod KARBON INVEST a.s. jako zástupce OKD vykonával. Příchodem KARBON INVESTu do OKD se zlepšila bilance pohledávek větším tlakem na odběratele s tím, že pokud nebudou platit, nachystaly se platební kalendáře, a pokud nebude dodržován ten platební kalendář, který postupně umazával jejich závazky, tak se omezovaly dodávky paliva. Počet odběratelů se tak zredukoval na ty platící a na ty perspektivní, takže OKD začalo prodávat s větší jistotou a s větší stabilitou. Řadu odběratelů budoucích nebo stávajících objížděl obchodní ředitel KI s tím, že na praktické a technické věci pak jezdili spolu. Sám rozhodnout definitivně nemohl. Rozhodovalo se podpisem OKD. Jejich metodickým vedoucím byl obchodní ředitel KARBON INVESTU a s tím to projednávali. S nikým z představenstva OKD o těchto věcech nejednal. Při jednáních, kterých se účastnil i ředitel pro obchod KI, tak platil názor ředitele KI. Svědek mohl říct, že s tím nesouhlasí, ale neví, jestli to mohl zakázat, neboť k takové situaci nikdy nedošlo. O cenách či o prominutí, či zmírnění sankcí podle obchodních smluv nebyl oprávněn rozhodovat, protože jakmile se něco promíjelo, tak to muselo jít přes finanční dispečink KI nebo OKD, to již neví, a muselo to podepsat představenstvo. Ve vztahu k obchodování se na rozhodování podílel KARBON INVEST. Svědek Ing. I. L., který byl také určitou dobu ředitelem BOS, uvedl, že o předmětných smlouvách se dozvěděl až z televizního pořadu K. Činnosti zástupců BOS a KARBON INVEST při odbytu se podle svědka prolínaly, kdy export pak zajišťovala společnost Metalimex. BOS byl povinen realizovat pokyny KARBON INVEST, přičemž podklady připravovala BOS. O vyplácených provizích společnosti KARBON INVEST ze strany OKD a ČMD svědek ani nevěděl. Dále uvedl, že jako ředitel odpovídal za to, aby již sjednané obchodní smlouvy byly plněny, proto řídil sjednávání technických režimů a pokud byl přizván, účastnil se taktéž jednání při uzavírání smlouvy s odběratelem, ale BOS neměla subjektivitu, přičemž před vstupem KARBON INVEST ji měla, a to do určité výše. Poté se vyjadřuje k písemnému organizačnímu řádu BOS, který dne 29.9.2001 vydal jako ředitel BOS. To, že podle uvedené písemnosti neměl ředitel BOS žádné pravomoci, byl také jedním z důvodů, proč ukončil pracovní poměr u OKD. BOS neměla právní subjektivitu, smlouvy podepisovalo OKD, kdy BOS spolupodepisovalo tehdy, pokud na titulní straně smlouvy byla uvedena jako organizační jednotka odpovídající za realizaci dané smlouvy. Fakticky některé činnosti uvedeny v organizačním řádu BOS nevykonávala vzhledem k organizačnímu začlenění, ačkoliv si myslel, že BOS by byla schopna tyto činnosti vykonávat sama. Svědek Ing. I. L. dále uvedl, že o smlouvách mezi Karbon Invest a OKD se dozvěděl tehdy z televize. Jako ředitel BOS spolupracoval s obchodním úsekem Karbon Incest. Vztahy mezi obchodním úsekem Karbon Incest a BOS se řešily na poradách, kterých se účastnil. Před každým jednáním se sešel tým, který s dodavateli hovořil, a tam se připravovala strategie, taktika. Tento tým byl složen jak ze zaměstnanců BOS, tak ze zaměstnanců Karbon Invest, resp. z útvaru obchodního ředitele nebo přímo obchodního ředitele. Neví, jestli existoval písemný postup nebo organizační řád, který by přesně stanovil, co má v pravomoci obchodní úsek Karbon Invest a co BOS, ale on ho neviděl. Ingerenci Karbon Investu převzal jako praxi, která už tam existovala. Jednotlivé smlouvy, že se předávaly přes podpisové knihy na OKD s tím, že jejich konečná podoba, byla předtím eventuálně odsouhlasována právním útvarem, byla předávána řediteli pro obchod KI, tedy v té době konkrétně Ing. D.


pokračování

32

4T 9/2008

Svědek Ing. M. S., od roku 2001 poradce ředitele pro obchod KARBON INVEST a poté ředitel vnitřní organizační složky BOS, uvedl, že neměl příslušné smlouvy k dispozici a věděl o nich jen ze sdělovacích prostředků. Svědek dále uvedl, že dříve prováděla analýzu trhu BOS a kupní smlouvy se připravovaly na BOS, kdy od roku 1999 tuto činnost prováděla společnost KARBON INVEST. BOS nadále připravoval určité podklady, stal se servisní organizací. Společnost Metalimex, v koordinaci s útvarem ředitele pro obchod KARBON INVEST, zajišťovala pak prodej pro export. Výši provizí a odměn pro KARBON INVEST svědek neznal a ani z titulu svého zařazení u KARBON INVEST nevěděl, že jsou vůbec vypláceny. BOS vykonávala na základě uzavřené smlouvy veškeré činnosti spojené s realizací odbytu tuhých paliv pro celou OKD, přičemž svědek nedovedl vysvětlit určitý rozpor s platným organizačním řádem BOS, kde se uvádí, že BOS vykonává veškeré činnosti spojené s odbytem tuhých paliv pro celou OKD. V rámci kompetence ředitele BOS bylo uzavírat kupní smlouvy na prodej paliv do určité hodnoty stanovené představenstvem OKD, některé smlouvy tak podepisoval ředitel BOS a parafovalo představenstvo OKD. Svědek JUDr. J. J., vedoucí právního odboru BOS, uvedl, že tento byl metodicky řízen právním odborem KARBON INVEST, přičemž ředitel KARBON INVEST pro obchod i jeho poradci měli plné moci od statutárních orgánů OKD ke všem úkonům spojeným s uzavíráním smluv, kdy BOS je měla za úkol realizovat. Předmětné smlouvy svědek neviděl, jen se o nich hovořilo, že existují, ale nepotřeboval je k výkonu své činnosti. Vzorové smlouvy zpracovával právní odbor KARBON INVEST, přičemž svědek nedovedl vysvětlit, proč v organizačních řádech BOS jsou uvedeny některé pravomoce ředitele BOS a právního odboru BOS, když ve skutečnosti je vykonával právní odbor KARBON INVEST. Od 1.1.2003 pak byly zrušeny odštěpné závody OKD a staly se z nich vnitřní organizační jednotky, nezapsané v obchodním rejstříku, takže ředitel BOS ztratil právo zastupovat BOS a jeho kompetence stanovilo plnou mocí představenstvo OKD. Shodně pak uvedli i svědci I. S., Ing. T. K., Ing. L. F., Mgr. K. F., Ing. Z. S., A. V., Ing. J. D., A. F., Ing. L. F., Ing. S. B., Ing. M. B, a Ing. A. H.

V rámci hlavního líčení pak byly provedeny svědecké důkazy i k organizačním složkám OKD, kdy svědci postavení společnosti KI charakterizovali jako metodické vedení a řízení. Někteří o existenci zmíněných smluv věděli, někteří nikoliv, když pro svoji práci je nepotřebovali. Ke složce Důl Paskov takto vypověděli Ing. I. Ž., Ing. M. S., Ing. R. K., Ing. H, K., Mgr. J. S., Mgr. L. H., Ing. I. Ř., Ing. P. Ch., Ing. I. P. K organizační složce OKD Dolu Odra takto vypověděli Ing. J. G., Ing. P. K., Ing. R. T., Ing. L. K., Ing. J. M., Ing. L. J., P. P., Ing. L. T. K organizační složce OKD Důl Darkov pak Ing. K. K., Ing. J. L., Ing. M. S., Ing. J. J., Ing. V. K., Ing. K. T., Ing. S. M., O. B., Ing. S. W., Ing. L. C., Z. D., M. B., Ing. V. K., Ing. B. K. K organizační složce OKD Důl Lazy, dříve Důl Zápotocký, k němuž byl později sloučen i Důl Dukla, takto vypověděli svědci Ing. L. S., Ph.D., Ing. M. M., Ing. M. M., Mgr. J. H., Ing. P. S., Ing. V. S., Ing. R. V., Ing. S. K., Ing. D. H., M. K., L. S., JUDr. J. K., M. B., A. B. Za vnitřní organizační složku OKD, a to Důl ČSA, takto vypověděli Ing. O. K., Ing. J. G., Ing. K. K., Ing. E. S., Ing. T. S., I. D., Ing. S. Ch., Mgr. V. R., Ing. O. K., Ing. J. K., Ing. V. K., M. G., za organizační složku Správa majetku OKD takto vypověděli JUDr. J. K., Ing. Z. J., J. Š., Ing. P. C., Ing. K. Ž., JUDr. P. L., Ing. J. M., a Ing. J. K. Za organizační složku OKD Zásobování takto vypověděli Ing. F. B., Ing. L. P., Ing. F. H., Ing. D.


pokračování

33

4T 9/2008

Z., Ing. P. H., M. N., Ing. V. M., Ing. I. S., M. K. Za organizační jednotku Energetika OKD takto vypověděli Ing. P. N., Ing. L. P., Ing. R. Ch., J. K., a J. S. Za organizační složku OKD IMGE takto vypověděli Ing. J. Š., Ing. B. S., JUDr. L. B. a R. S. Za organizační složku OKD Automatizace řízení takto vypověděli Ing. S. L., JUDr. M. H., Ing. R. S., B. K., Z. R., Ing. L. Š. a Ing. Z. T. Za organizační složku Hornické muzeum takto vypověděli Ing. M. F., Ing. L. P. a D. Š. Za vnitřní organizační jednotku společnosti ČMD, Důl ČSM, takto vypověděli Ing. R. P., Ing. R. Č., Ing. E. M., Ing. K. R., M. M., Ing. R. K., Ing. K. L., PhDr. E. R., Mgr. O. C., E. B.

Za zástupce drobných akcionářů společnosti OKD byli vyslechnuty následující osoby: Svědek Ing. Mgr A. T., který vystupoval jako právní zástupce některých menšinových akcionářů společnosti OKD a osobně se proto zúčastnil některých valných hromad společnosti OKD, uvedl, že měl možnost se seznámit s výroční zprávou společnosti KARBON INVEST a dalšími doklady, ze kterých bylo zřejmé, že drtivá většina tržeb plyne z OKD a ČMD na základě poradenských služeb, kdy podle těchto dokladů dospěl k závěru, že náklady na tyto služby tvoří pouze tak zhruba 20% výnosu. Proto vyčíslil i nárok na náhradu škody za poškozené, konkrétně akcionářku Ing. I. K. a akcionáře Ing. A. K., které předal s příslušnými doklady k založení do spisu. Podle jeho poznatků byly odměny pro KARBON INVEST za vykonávanou činnost ze strany společnosti velmi nadhodnoceny, mnohdy pak byly pouze fiktivní. Předmětem plnění mandátních smluv je podle svědka i zakázané plnění, neboť v rámci koncernu by toto bylo možno jen na základě ovládací smlouvy a navíc bezúplatně. Svědek také měl osobní zkušenosti s povrchními zápisy z valných hromad společnosti OKD, které neodpovídaly vlastnímu průběhu, přičemž byla také omezována práva akcionářů na hlasování o jejich návrzích. Předmětné mandátní smlouvy viděl tento svědek poprvé až po předložení policejním komisařem, avšak o jejich předložení žádala mimo jiné na valné hromadě zástupkyně akcionáře Ing. T., kdy obžalovaný Ing. K. jí sdělil, že to není možné. Taktéž svědek žádal tohoto obžalovaného osobně, ale mimo valnou hromadu, o nahlédnutí do mandátních smluv, což mu rovněž odmítl. Svědek Mgr. Ing. A. T. dále uvedl, že na valných hromadách, kterých se osobně zúčastnil, se ptal na problematiku plnění z předmětných smluv mezi společností Karbon Invest, OKD, nicméně společnost to prohlásila za předmět obchodního tajemství a neuvedla k tomu konkrétní informace. Účastnil se určitě dvou řádných valných hromad. Možnost seznámit se s oficiálními zápisy z těchto valných hromad měl. Požádal o zaslání zápisu z valné hromady a zápis mu byl s nějakým odstupem zaslán. Byly tam utlumeny některé citlivé pasáže, které se projednávaly, nicméně neshledal žádnou zásadní odchylku od průběhu zmíněné valné hromady. Nebyly zodpovězeny všechny žádosti o vysvětlení. K tomu vznesl protest a toto bylo v zápise zaznamenáno. Měl tehdy podrobné poznámky o průběhu valných hromad. Nicméně když se je snažil teď dohledat s odstupem šesti let, tak už je nenašel. Požadoval jako zplnomocněný zástupce akcionářů, aby mu bylo umožněno nahlédnout do předmětných mandátních smluv a bylo mu to odmítnuto s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství. Možná o to žádal i nějakou jinou cestou, možná písemně, dnes si to nevybavuje. Nicméně to bylo ze strany společnosti odmítnuto s odůvodněním, že obsah smluv je předmětem obchodního tajemství. Pokud jde o vnitřní organizační uspořádání OKD, znal to, co bylo popsáno ve výročních zprávách, a to, co je běžné v každé společnosti, tedy


pokračování

34

4T 9/2008

existence představenstva, dozorčí rady. Pokud jde o vzájemný vztah společností Karbon Invest, OKD a ČMD, tak po majetkové struktuře Karbon Invest byl ovládající osobou ve vztahu k OKD a byl též ovládající osobou ve vztahu k Českomoravským dolům. To ze zprávy o vztahu mezi propojenými osobami vyplývalo. Karbon Invest měl uzavřenu řadu smluv, které byly uzavřeny mezi Karbon Investem a OKD, případně mezi Karbon Investem a dceřinými společnostmi OKD. Objemy plnění nebyly uvedeny jakoby měrné jednotky, kolik bylo dodáno určitého typu služeb nebo určitého typu výrobků, ale ve zprávě o vztazích byly uvedeny celkové objemy, kolik za ten rok proteklo finančních prostředků na základě těchto smluv mezi zmíněnými subjekty. Bližší informace k dispozici nebyly. Uplatňoval protest na valné hromadě a v jednom případě byla podána i žaloba na neplatnost usnesení valné hromady, nicméně soud neshledal to porušení natolik závažné, aby vyslovil neplatnost usnesení valné hromady. Spor byl ukončen poté, co klienti prodali svoje akcie a požádali jej aby vzal žalobu zpět, což učinil. Svědek Mgr. Martin Brus, advokátní koncipient v advokátní kanceláři Mgr. Továrka, uvedl, že se osobně zúčastnil jako zplnomocněný zástupce menšinového akcionáře P. K. mimořádné valné hromady OKD dne 22.12.2003, kde byly mimo jiné zveřejněny informace o trestním stíhání obžalovaných. K předmětným smlouvám má informace pouze z veřejně dostupných zdrojů, to je z výročních zpráv OKD za roky 2002 a 2003. Svědek vyhotovil také zápis z této valné hromady za společnost Sokato, kde byl zaměstnán, a kterým reagoval na oficiální zápisy, které byly podle Mgr.Továrka neúplné nebo nekvalitní. Svědkyně Ing. H. T. uvedla, že o záležitosti mandátních smluv má jen veřejně dostupné informace, přičemž svědkyně byla v rozhodné době ředitelkou firmy Sokato, která byla jedním z akcionářů OKD. Na valné hromadě na otázky k mandátním smlouvám nedostali uspokojivé informace, proto vyvolali soudní řízení, ale to dalo za pravdu OKD v tom, že předložená zpráva o vztazích mezi ovládanými osobami je dostačující. Akcionářům nebyly na valných hromadách nikdy předmětné smlouvy předloženy, pouze vedení OKD obecně informovalo, že OKD žádná újma nevzniká. Svědkyně se dále vyjadřovala k valné hromadě OKD ze dne 30.6.2003, která se konala za mimořádných bezpečnostních opatření, zápis z porady pak byl stručný a nevystihoval průběh valné hromady, kde byla rozsáhlá diskuse, přičemž svědkyně vznesla protesty proti těmto kusým informacím přímo na valné hromadě. Svědkyně Ing. J. S. uvedla, že si koupila akcie OKD, aby se mohla zúčastnit valné hromady, neboť její rodina je závislá svým bydlením na OKD. Již na úvod valné hromady obžalovaný Ing. K. všechny přítomné upozorňoval, že nesmí klást žádné otázky mimo stanovený program, přičemž přítomný Mgr. Továrek upozorňoval tohoto obžalovaného na nekvalitní zápis z poslední valné hromady právě ohledně mandátních smluv, ale obžalovaný Ing. K. jej rázně odbyl. Předmětné smlouvy svědkyni nejsou vůbec známy a o jejich existenci se dozvěděla až z televize. Svědek R. V., jednatel společnosti Gamys, později majitel, uvedl, že pověřil Mgr. Továrka uplatněním nároku na náhradu škody vůči společnosti KARBON INVEST v souvislosti s jejich akciovým podílem ve společnosti OKD, škodu vyčíslili na částku 1,197.970,-Kč, ale později akcie OKD prodal, takže si již na okolnosti jednání a konkrétních pokynů pro Mgr. Továrka nepamatuje a svůj nárok na náhradu škody pak vzal zpět.


pokračování

35

4T 9/2008

Svědek Ing. A. K., další menšinový akcionář, který byl zastupován Mgr. Továrkem a původně uplatňoval nárok na náhradu škody v trestním řízení, uvedl, že nárok uplatnil na základě veřejně dostupných informací po zahájení trestního stíhání proti obžalovaným. Svědek měl asi dva roky akcie OKD, tyto však později prodal, proto vzal svůj nárok na náhradu škody zpět a vše, co uvedl do svého původního písemného návrhu na náhradu škody, konzultoval s Mgr. Továrkem, kdy jiné důležité skutečnosti pro trestní řízení nezná.

Z dalších svědeckých výpovědí je možno dále poukázat na následující: Svědek Doc. A. B. uvedl, že byl jen krátkou dobu jako advokát zmocněn k činnosti pro společnost KI, a to na základě zplnomocnění již ze dne 31.7.1998, které mu všichni obžalovaní udělili v souvislosti se založením, vznikem a zápisem této společnosti do obchodního rejstříku. Svědek dále podepsal dne 13.8.1998 kopii čestného prohlášení jako člena dozorčí rady, když uvádí, že tímto členem byl jen několik týdnů a plnil pouze pokyny klienta. Nic dalšího k tomu nemůže uvést s ohledem na povinnost mlčenlivosti, které nebyl zproštěn. Důvody založení společnosti mu nebyly známy, ale podle svědka jde o běžný postup, kdy je takto založena společnost pro klienta. Na výpověď tohoto svědka pak navazují svědecké výpovědi dalších osob, které byly v den zápisu společnosti KARBON INVEST dne 2.9.1998 do obchodního rejstříku uvedeny ve statutárních orgánech a dozorčí radě společnosti, a to svědka Mgr. M. V., podle zápisu předsedy představenstva společnosti, D. G., místopředsedkyně představenstva, Mgr. A. P. členky představenstva, Mgr. M. K. a Mgr. V. J., členů dozorčí rady. Z těchto svědeckých výpovědí v návaznosti vyplývá, že jmenovaní byli zaměstnanci advokátní kanceláře Dr. Bělohlávka, řídili se jeho pokyny při založení společnosti KARBON INVEST, přičemž to považovali za běžnou součást práce advokátní kanceláře a důvody založení této společnosti ani její další podnikatelské záměry vůbec neznali a na její činnosti se jiným způsobem nepodíleli a na bližší okolnosti celé záležitosti si nepamatují. Zástupce společnosti Ernst & Yong jako svědka v této souvislosti, ale ani ve vztahu k jiným skutečnostem důležitým pro trestní řízení nebylo možno vyslechnout, neboť nebyli zbaveni povinnosti mlčenlivosti.

Dále bylo v hlavním líčení provedeno dokazování znaleckými posudky a výpověďmi znalců. Pokud se týká znaleckých posudků byly provedeny následující: 1)

Na žádost OKD, člen KARBON INVESTU (podepsaná Ing. B.) vypracovala INFO 7 – znalecká organizace s.r.o. Praha (dále i jen INFO) jako instituce kvalifikovaná pro obory ekonomika, strojírenství, hutnictví a kybernetika posudek, v němž měla zodpovědět otázky, zda je možno posuzovat smlouvy mezi ovládající a ovládanou osobou a ostatními osobami (propojenými osobami) samostatně, odděleně a zda byl vztah vyplývající ze smluv pro ovládané osoby výhodný. 2) Prof. Ing. V. Smejkal, CSc. vypracoval znalecký posudek č. 2083/2004, o posouzení smluv uzavřených mezi OKD a ČMD a KARBON INVEST (viz č.l. 29108-29186).


pokračování

36

4T 9/2008

3) K žádosti policejního orgánu Doc. Dr. Ing. R. Hótová vyhotovila znalecký posudek č. 129/16/05 (č.l. 29187-29238, resp. 29243-29256),  Doc. Ing. D. Bařinová, Ph.D. vypracovala znalecký posudek (viz č.l. 29442-29454, 29455-29467) na posouzení účetních postupů, vztahujících se k finanční operaci ve výši 2.393,000.000,-- Kč, která souvisela s navýšením základního jmění společnosti KARBON INVEST, a.s. ( nyní již mimo projednávaný skutek ). Znalecký posudek k posouzení předmětných smluv vypracovaný ústavem INFO 7 uzavřel, že vzhledem k vzájemné provázanosti všech činností prováděných KARBON INVEST pro OKD a ČMD nelze zcela transparentně sledovat plnění jednotlivých smluv a nelze jejich vliv na záměry celého koncernu posuzovat odděleně. Posudek porovnává náklady na dřívější správy OKD a ČMD s odměnami a provizemi pro KARBON INVEST za vykonávané činnosti a uvádí, že z tohoto pohledu se jeví vztah pro OKD a ČMD výhodný. Znalecký posudek poukazuje na vysokou praxi a kvalifikaci pracovníků KARBON INVEST, kdy se jedná o vybrané pracovníky z bývalých správ, přičemž náklady na zaplacení renomovaných pracovníků mezinárodních poradenských firem, kteří by tyto jednotlivé vybrané činnosti pro OKD a ČMD prováděli, by byly nepochybně vyšší, což se jeví také pro OKD a ČMD jako výhodné. Znalec Ing. Radomil Kochánek, zmocněný za zmíněný ústav, se u hlavního líčení na podaný posudek odvolal a stvrdil ho a dále uvedl, že pokud by se ze zmíněného komplexu smluv jedna vyndala, nemělo by to smysl. OKD při porovnání s ostatními těžebními společnostmi, byl na tom v nákladech na těžbu nejhůř, protože hlubinná těžba, to jsou vysoké finanční náklady na investice, velké nepeněžní výdaje na odpisy, náklady na rekultivace, a posléze náklady na uzavírku dolů. To jsou daleko větší náklady, než těžení v lomech Mostecké, Sokolovské a dalších společností. Vyhodnocení mandátních smluv za jednotlivé měsíce zkoumali. Na to, co se poskytlo, se vycházelo ze zápisů vedení společnosti, kde byly úkoly zadané, plněné a vyhodnocené. Za celé období od roku 1999 do roku 2004 spočítali 2.923 úkolů, což byly úkoly, které byly zadané, vyhodnocené a splněné, tedy činnosti, které Karbon Invest pro své podřízené organizace nebo pro ty, pro které byl na tuto práci najmut, vykonal. Samotné OKD bylo v té době významný subjekt v národním, resp. mezinárodním měřítku. Byl to největší těžař černého uhlí. Pokrýval 20% spotřeby uhlí v ČR. Byl to velký hráč v celé střední Evropě, rozhodující výrobce pro celý sektor hutnictví. V ČR v oblasti černého uhlí a koksovatelného uhlí pro hutě neexistuje jiná srovnatelná společnost. Oni museli stále pracovat v poměrech s konkurencí středoevropskou, což je Polsko, Ukrajina, a při tom využívat zase svůj tržní potenciál na země, které černé uhlí nemají, t.j. Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Německo. Pokud jde o to, zda je způsob řízení takovéhoto subjektu s něčím srovnatelný v ČR nebo jinde, tak Škodovka Mladá Boleslav funguje stejně, protože rozhodující příkazy, analýzy a všechny jsou dělané v centrále a Škodovka plní zásady, co bude vyrábět, v jakém počtu bude vyrábět, v jakých cenách. Je to koncernový způsob řízení, kdy ovládající společnost dává příkazy společnostem podřízeným. KI ovšem místo ovládající smlouvy, která se dnes běžně praktikuje, to řešili tím, že při valných hromadách zpracovali písemné zprávy o tom, že společnost, ten jejich vztah spojených osob nepoškozoval tu ovládanou. Určitě se způsob řízení, který byl nastaven Karbon Investem vůči OKD a ČMD, dá nazvat restrukturalizací. V holdingu nic nebrání tomu, aby ten, kdo ovládá a řídí, si za to nechal platit od osoby podřízené. Podřízená osoba za služby, které jí prokáže ovládající osoba, by měla platit. Pokud jde o to, zda i v tomto systému je běžné, že v případě, že se ty


pokračování

37

4T 9/2008

služby poskytnou, že se za to platí, tak to je povinnost, když někdo poskytne službu, musí mu druhý zaplatil. K státnímu rozpočtu to je solidní, protože všechny daně z příjmu, daň z přidané hodnoty, která v rámci zmíněných poskytovaných služeb probíhají, jdou do státního rozpočtu, což je třeba rozdíl proti platbám manažerů, jaké jsou dneska, např. v ČEZu, kdy stát nedostane ani korunu. Pokud jde o netransparentnost, že se nedalo zjistit přesné plnění, tak oni pracovali i operativně ad hoc, ze dne na den, co bylo potřeba vyřešit, co bylo potřeba zadat po celé té struktuře OKD, protože tam byla spousta společností. To si ani vedoucí skoro nemohli pamatovat. Částka půl miliardy za rok nebo dvě miliardy za čtyři roky je v rámci OKD naprosto malinká částka. Jsou to 2% základu OKD. Když sečteme výrobní spotřebu a osobní náklady, které tam činili asi 27.000,000.000,-- Kč ročně, z toho 540,000.000,-- Kč jsou 2%. To je částka až zanedbatelná. Pokud jde o charakter smluv mezi Karbon Invest, OKD a ČMD, jak by to charakterizoval, že Karbon Invest jako ovládající právnická osoba vůči těm dalším subjektům byl servisní středisko, vykonávající určité činnosti, které umožňují poté OKD rozhodovat o dalším postupu. Prostě takovéto řešení si vytvořili a mysleli si, že je pro ně optimální ekonomicky, protože opravdu jim to snížilo náklady a výdaje správních středisek. Nové vedení dokázalo snížit v obou dvou Správách 154,000.000,-- Kč. V ekonomickém slova smyslu zmíněné smlouvy koncern tvořily. Pokud jde o vztahy, organizační uspořádání vztahů jednotlivých právnických osob uvnitř koncernu, to, které bylo zvoleno konkrétně mezi Karbon Investem, OKD a ČMD, bylo to běžné koncernové uspořádání, hierarchická struktura, která se rozvíjí od vedoucího článku, t.j. Karbon Invest, na OKD, který pak má další podstruktury, které k němu patří. Za zmíněné období bylo více než 8.000,000.000,-- Kč majetku restrukturalizováno, čili převedeno do podřízených společností z OKD. To dělal pro ně zase Karbon Invest. V rámci koncernu subjektem do hospodářské soutěže vstupovali jednotlivé společnosti jako samostatní hospodářští soutěžitelé i ve vztahu k ostatním a ve vztahu k sobě navzájem, vystupovali jako koncern, protože obchodní činnost zajišťoval Karbon Invest, čili to nejdůležitější, co pro ten podnik je, za kolik se výroba prodá. Ponechávání zisku ve společnosti a nerozdělování dividendy je u těžebních organizací známé, protože musí mít velké rezervy na rekultivace a úpravy, takže vytvářejí prostředky, ze kterých si mohou po určitý čas financovat svoje investice. Ze znaleckého posudku Prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., bylo zjištěno, že ceny za poskytované služby byly obvyklé v daném místě a čase, přičemž pokud by stejné činnosti byly poskytovány zahraničními subjekty nebo organizačními složkami či dceřinými společnostmi, mohla by být konečná cena i vyšší. Znalec uvedl, že KARBON INVEST poskytovala služby, které lze souhrnně charakterizovat jako outsourcing správních činností, což je pojem pro využívání vnějších zdrojů, kdy příjemce činností dlouhodobě převede některé služby na poskytovatele včetně přenesení odpovědnosti. Tento outsourcing je možný jak vnější od nezávislého dodavatele, tak vnitřní v rámci podnikatelské skupiny, koncernu. Dále znalec uvedl skutečnosti, které vedly k úsporám OKD a ČMD ve srovnání s náklady na bývalé správy, což bylo zejména lepší využití lidských zdrojů. Znalec se dále zabýval hospodářskými výsledky OKD a ČMD za sledované období, které u OKD hodnotí pozitivně za celé sledované období, u ČMD pak byly hospodářské výsledky částečně negativně ovlivněny objektivními okolnostmi, což byla zejména nutnost útlumu těžby u Kladenských dolů v roce 2002. Znalec Prof. Ing. V. Smejkal, CSc. v posudku pak uzavřel, že smlouvy měly hospodářský význam a byly přínosem pro všechny zúčastněné subjekty, akcionáře OKD a


pokračování

38

4T 9/2008

ČMD nevyjímaje, že plnění bylo poskytováno za ceny obvyklé v daném místě a čase, respektive v některých případech mohla být odměna ještě značně vyšší, a že došlo k podstatnému snížení nákladů na správní a jiné činnosti u OKD i ČMD. Znalec doc. prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., se u hlavního líčení na posudek odvolal a stvrdil ho a dodal, že podklady, které měl k dispozici, byly dostatečné pro to, aby zadané otázky zodpověděl. Činnost, kterou zavedl Karbon Invest, byla restrukturalizací. Na našem území nebo v Evropě existovala srovnatelná společnost, a to ČEZ. To je velice podobná záležitost, co se týká objemu, významu atd. Když se podíváme na konsolidační celek skupiny ČEZ, tak paralela je velice na místě. ČEZ a.s. dnes je společnost, která není ta, která vyrábí a distribuuje elektřinu, ale je to ta, která spravuje koncern ČEZ. Ta je vlastně podobným způsobem funkčně ne organizačně členěna, jako byla členěna oblast činnosti pokrytá zmíněnými smlouvami uzavřenými mezi Karbon Investem a OKD, resp. ČMD. Souhrnně by řekl, že je to žádoucí způsob efektivního řízení tak velkého koncernu, o jaký šlo v případě skupiny Karbon Invest. V roce 1998 sytém řízení, který zavedl Karbon Invest, v ČR nebyl běžný, už proto, že tady se tápalo i po té stránce právní po jasném definování, co to je koncern v rámci obchodního zákoníku. Čili vědělo se, že koncerny existují, fakticky se řada podnikatelských skupin jako koncerny chovala, čili byly tu tzv. faktické koncerny, ale bylo to většinou řešeno právě takovýmito smlouvami, protože nebyly tenkrát ještě známy v našem právním řádu tak, aby se to dalo udělat jednodušeji. Uvnitř faktického, posléze právního koncernu nedocházelo ke konkurenci mezi nimi, pokud byla plněna smlouva, a nic nenasvědčovalo tomu, že nebyla, protože by to muselo být konstatováno v auditech, výročních zprávách, uzávěrkách, čili pokud byla plněna smlouva, tak tam nemohlo dojít ke konkurenci, protože Karbon Invest byl skutečně tím, kdo fungoval jako obchodní zástupce a ty smlouvy potom podepisovaly konkrétní subjekty, pro které byl ten obchod uzavřen. Pokud by jedna z těch smluv vypadla, vznikla by tam určitá mezera. Kdyby některá z těch smluv vypadla, muselo by ČMD, potažmo OKD ty činnosti stejně vykonávat buďto sám nebo prostřednictvím někoho třetího. Pokud jde o to, zda je z hlediska obchodního tajemství běžné, aby se před zaměstnanci podobné smlouvy, např. mandátní, utajovaly, tak to je otázka nastavení něčeho jako vnitropodniková kultura, ale samozřejmě ne každý musí vědět všechno a že naopak z praktických zkušeností z oblasti ochrany informací je ideální zásada need to know, tzn. aby to věděli jenom ti, kteří to skutečně vědět potřebují. Částka dvě miliardy, tři miliardy, která byla vyplacena za období tří, čtyř let, v žádném případě není z pohledu OKD nějakou zásadní částkou, která ovlivňovala chod firmy. Nelze se bavit v absolutních číslech, ale v procentech. Z hlediska procent objemu majetku, závazků, obratů, výkonů OKD, se nejednalo o částku, která by nějakým způsobem mohla mít podstatný vliv. Karbon Invest ručil za rizika. Jednalo se o klasické ručení z hlediska obchodního zákoníku, tzn. Karbon Invest jako takový ručil veškerým svým majetkem. Podstatná je věc, že to bylo tzv. vysouditelné. Karbon Invest ve vztahu k OKD vykonával větší rozsah činnosti než před tím Správa OKD, a to s menším počtem pracovníků. Zmíněnými smlouvami byl naplňován princip jednotného řízení a tím Karbon Invest způsobem sjednotil chování v rámci celého koncernu. Jinými slovy, ovládací smlouva nebo princip ovládání dává té ovládající osobě práva i povinnosti. Povinnosti starat se, ale práva také, aby ostatní fungovali podle toho, jak on to nastaví. Bez těchto změn by pozitivnější trend nejen nenastal, ale pravděpodobně se OKD dostalo do vážných potíží. Každé pojištění je nástroj pro snížení rizik, přičemž žádná zvláštní odměna za toto ručení nebyla sjednána. Čili a contrario musí být tedy odměna za ručení součástí provize. Provize byla koncipována ve výši 0,5% z ceny uzavřených obchodů. Při stanovení obvyklé ceny by se musela vzít normální odměna klasického obchodního


pokračování

39

4T 9/2008

zástupce a k tomu připočítat zmíněné ručení. Rozpětí bank jenom za ručení se pohybuje v rozmezí 0,5% až 4%, což jsou údaje z doby zpracování znaleckého posudku. Dneska je ta situace horší. To znamená, že roční odměna měla být koncipována vyšší tak, aby se tam zmíněné ručení odrazilo. Karbon Invest tu šel do určitého podnikatelského rizika. Nebo by roční odměna měla být limitována částkou zohledňující obě zmíněné skutečnosti. Nerozdělování dividend se negativně neprojevilo. Mohlo se to projevit z pozice vnímání akcionářů, zejména třeba drobných akcionářů, kteří předpokládali, že získají nějaký peníz hned. Ovšem ve skutečnosti, a to byla běžná politika většiny firem, i tak velkých firem, v devadesátých letech, s tím, že vyplácení dividend v nějakém masovějším měřítku se objevilo až po roce, 2000, ale markantně až v posledních pěti letech, zatímco v té době se většina firem snažila nějakým způsobem zlepšit svoji situaci, tak to bylo používáno k reinvestici. Čili z tohoto hlediska firmy to znamená zvýšení hodnoty firmy, o čemž svědčí graf třeba vývoje ceny akcií, nebo vývoje ceny majetku, vývoje ceny čistého zisku, výsledky hospodaření. Takže nevyplácení dividend zvýšilo cenu OKD jako takového, čili na tom pak akcionáři profitovali, čili je otázka, kdo považuje za větší přínos krátkodobý zisk v podobě vyplacení dividend nebo zvyšování majetku firmy. V žádném případě to nelze považovat za nějaké znehodnocení nebo za nějaké poškození. Z posudku a výslechů Doc. Dr. Ing. Renáty Hótové, znalkyně v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady pohledávek a podniků, účetní evidence a různé ekonomické odvětví se specializací na daně, bylo zjištěno, že znalkyně na základě předložených dokladů se snažila vyčíslit výši příjmů plynoucích pro KARBON INVEST za fakturované činnosti prováděné pro OKD a ČMD za zmíněné období od 1.1.1999 a vyčíslila je na částku 2.854,910.000,-Kč. Pokud jde o náklady společnosti KARBON INVEST přímo spojené s vykonáváním těchto smluvně zajištěných činností, znalkyně je za stejné období s výhradou vymezila na částku 771.969,-- Kč, přičemž zdůraznila, že pokud by stejní pracovníci stejné činnosti vykonávali nadále jako zaměstnanci OKD a ČMD, nelze rozdíl mezi těmito částkami automaticky považovat za újmu těchto společností, neboť by se muselo přihlížet k celé řadě různých vlivů, což lze stěží vyčíslit. Vzhledem k povaze poskytovaných služeb, které byly převážně v oblasti poskytování nehmotného know-how, kdy existovalo málo hmotných výstupů, je obtížné posoudit skutečný rozsah poskytovaných služeb, přičemž k oprávněnosti poskytovaných služeb se znalkyně nevyjádřila, neboť se jedná o otázku právní. Znalkyně zdůraznila, že pro rozsah poskytovaných služeb a jejich komplexnost jde o transakce v ČR zcela neobvyklé, přičemž ceny za poskytované služby jsou srovnatelné s cenami, které by byly případně poskytnuty ve sledovaném období renomovanými společnostmi, přičemž takové služby se poskytují v případech, kdy si je společnost není schopna zajistit vlastními silami. Pokud jde o proklamované a finančně vyčíslené úspory společnosti OKD a ČMD vzhledem ke zrušení vlastních správ, znalkyně zdůraznila, že tyto mají spíše nepřímý charakter, a to zejména ve vztahu k bývalé správě OKD. Taktéž není zcela jednoznačné, zda takto došlo k zefektivnění hospodaření od roku 1999 bez ohledu na to, že společnost OKD postupně zvyšovala svůj zisk. Znalkyně dochází k závěru, že společnost OKD ve sledovaném období stabilizovala svou finanční situaci a zefektivnila hospodaření. Znalkyně dále uzavřela, že KARBON INVEST ručil za závazky třetích osob, plynoucích z uzavřených obchodů dle smluv o obchodním zastoupení a s ohledem na objem obchodů by i minimální sazba ručení několikanásobně převyšovala fakturaci KARBON INVESTU, plynoucí z jednotlivých obchodních smluv. Znalkyně Dr. Hótová pak jako dílčí závěry uzavřela, že zjištění ceny obvyklé porovnávacím způsobem není s ohledem na


pokračování

40

4T 9/2008

nedostatek obdobných transakcí v místě a čase možné, že u správy ČMD došlo k úsporám a společnost tak z převedení některých činností na KARBON INVEST profitovala, že OKD zlepšila po všech stránkách své hospodaření a svou finanční situaci, že u správy OKD došlo k nepřímým úsporám, že obě společnosti začínají s vyplácením dividend svým akcionářům, a že náklady na prováděné činnosti na základě zkoumaných smluv u společnosti KARBON INVESET byly nižší, než fakturace těchto činností společnostem OKD a ČMD. Současně uzavřela, že existuje přínos v podobě zlepšených hospodářských výsledků a finančního zdraví obou společností, jenž se výrazně projevil v růstu jejich tržní hodnoty. Konečně jako zásadní znalecký závěr uzavřela, že odměny za provádění činností společností KARBON INVEST pro OKD a ČMD stanovené ve smlouvách a dodatcích analyzovaných smluv byly na úrovni cen obvyklých. Na tomto závěru setrvala i při výslechu v rámci přípravného řízení (viz č.l. 29243-29256), kdy uvedla, že zmíněné mandátní smlouvy měly hospodářský význam, že z pohledu hodnocení ekonomického cyklu delšího než jeden rok, byly přínosem pro zúčastněné subjekty, ale nelze uvést, zda to bylo jen těmito mandátními smlouvami nebo i jinými vlivy. Pracovníci KARBON INVESTU zastřešovali veškeré metodické řízení dotčených agend, pracovníci OKD a ČMD např. vedli účetnictví a KARBON INVEST zpracovával metodiku, že stanovené ceny se neodchylují od cen renomovaných firem, kde jsou však specifikovány za určitý úkon. Jelikož taková to restrukturalizace na území ČR dosud nebyla, bylo velice složité dojít ke zjištění ceny obvyklé, když hodnota dlouhodobého majetku se zvyšovala, a to zejména zvyšováním investic a technickým zhodnocením stávajícího stavu majetku, včetně ceny akcií, že uzavření zmíněných smluv nezpůsobilo újmu OKD či ČMD, že rozdíl mezi fakturací KI v celkové částce 2.854,910.000,-- Kč a náklady KI spojené s touto činností ve výši 771,669.000,-- Kč nelze automaticky brát jako újmu OKD a ČMD, neboť by se muselo přihlížet k celé řadě různých vlivů, což lze stěží vyčíslit, že rozsahem poskytovaných činností a jejich komplexnost je v ČR neobvyklou transakcí, přičemž ceny za poskytované služby jsou srovnatelné s cenami renomovaných společností za stejné činnosti. U hlavního líčení se znalkyně Doc. Dr. Ing. Renáta Hótová odvolala na písemně podaný posudek i na výslech a jako zásadní závěr stvrdila, že poskytované služby byly poskytovány na úrovni cen obvyklých. Pokud se týká mandátních smluv jako komplexu, zakládaly mezi ČMD, OKD a Karbon Investem vztah řízení. Byl to způsob koncernového řízení, když správu vykonávala firma Karbon Invest. Služby Karbon Investem byly poskytnuty a předpokládá, že to bylo v rozsahu mandátních smluv. To, že poskytnuté služby nelze kvantifikovat, znamená, že nelze určit rozsah poskytovaných služeb. Při stanovování obvyklých cen v tomto případě nejsou srovnatelné transakce, neboť druhá taková společnost se zaměřením na předmět činnosti v tomto státě není. Pokud se týká nákladů Karbon Investu na zmíněné činnosti, tak ty stanovila z účetních závěrek. Jsou tam osobní náklady, jsou tam náklady, které jsou spojeny s činností, která byla prováděna. Byly to konkrétně zdokladované náklady, služby, energie, osobní náklady, odpisy a ve své podstatě výše ročních nákladů daně. Je to z účetnictví Karbon Investu. Osoba, která tyto služby poskytuje i v případě, že se jedná o vztah mezi ovládající a ovládanou osobou, si k tomu může účtovat i přiměřený zisk. Pokud jde o to, zda se do zmíněné fakturace může projevit i další skutečnosti např. kredibilita, tak cena musí být stanovena na úrovni ceny obvyklé. Cena obvyklá je cena v daném místě a čase, to jest cena, za kterou by jiná společnost tyto služby poskytovala vůči třetím subjektům. Může si tam zohlednit ve své podstatě v ceně cokoliv, pokud to bude cena obvyklá, t.j. pokud to bude renomovaná firma, tak si bude účtovat daleko víc, protože si tam zohlední i jméno. Pokud jde o to, zda fakturovaná cena byla cenou obvyklou, byť náklady byly nižší než


pokračování

41

4T 9/2008

fakturace, tak došla k závěru, že přesto ceny byly na bázi obvyklých cen. I přes skutečnost, že náklady Karbon Investu byly nižší, to byly ceny obvyklé. K žádosti Policie ČR tak odpověděla na zadání, kolik činily výnosy a kolik činily náklady. Výnosy plynoucí ze smluv byly tolik a náklady spojené s naplněním smluv byly tolik, takže zisk společnosti za to období vyčíslila. Vzala konkrétní zjištěné náklady, které zjistila z účetnictví Karbon Investu, které byly spojeny s touto činností. To porovnala s fakturací ČMD a OKD. Jeden důvod tzv. outsourcingu je nákladový, druhým důvodem může být přenesení rizika na třetí osobu. Takže riziko a úspora nákladů. Obvykle výše provize v komoditních obchodech se sjednává od 0,5% cirka do 4%. Pokud tedy bylo 0,5%, tak to je na dolní hranici rozmezí. Obvyklou cenu ručení tady neuměli stanovit. Obvyklá cena ručení vyplývala na bázi mandátních smluv, tzn. že vzala částku, která se týkala zmíněného obchodního zastoupení, která byla uvedena ve smlouvách o obchodním zastoupení, ale ta cena se tak pohybuje z výnosu kolem 2%. Obvyklá cena ručení je kolem 2%. Pokud by se sečetlo ručení, které není zaznamenáno ve smlouvách, tak 1% je 200,000.000,-- Kč. Kdyby se počítalo 1% z 20.000,000.000,-- Kč, tak je to 200,000.000,-- Kč za ručení. Účetní materiály, které měla k dispozici, byly dostatečně přehledné pro zkušeného člověka, který sedí v dozorčí radě, aby z nich bylo zřejmé, jaké částky odchází z OKD směrem ke Karbon Investu. Jedna ze základních účetních zásad je zásada nepřetržitosti trvání účetní jednotky. U žádné ze zmíněných firem to nebylo auditory napadeno, že by to bylo porušeno. V Karbon Investu to vykonávalo 90 lidí, v OKD tu činnost vykonávalo kolem 250 lidí a v ČMD kolem 50, takže vlastně činnost 300 lidí byla nahrazena činností 90 lidí. Znalkyně Doc. Ing. D. Bařinová, Ph.D. ve znaleckém posudku na posouzení účetních postupů, vztahujících se k finanční operaci ve výši 2.393,000.000,-- Kč, která souvisí s navýšením základního jmění společnosti KARBON INVEST, a.s., uvedla, že KI doložila všechny uvedené skutečnosti tak, jak v časové řadě proběhly včetně zápočtu záloh na úpis akcií. KOS v Praze na základě těchto podkladů zapsal základní jmění KI ve výši 2.394,000.000,-- Kč dne 2.8.1999. Finanční prostředky na zmíněném účtu KI byly uloženy po nezbytně nutnou dobu trvání smlouvy Escrow account. Po splnění podmínek zanikl důvod pro další existenci účtu a proto byl bankou zrušen. Podle usnesení valné hromady byly poskytnuté finanční prostředky akcionářů zachyceny na účtech účtové třídy 3 – zúčtovací vztahy. Jednotlivé účetní zápisy zcela přesně věrnému obsahu a časovému sledu událostí ohledně úpisu akcií KI sice neodpovídaly, ale ke zkreslení údajů v účetních výkazech nedošlo (toto bylo konstatováno i v auditu za rok 1998 a 1999). Smlouva o escrow account byla v té době v ČR méně obvyklá, avšak pro zajištění převodu tak vysoké částky z důvodu zajištění bezpečnosti převáděných finančních prostředků vhodná.

V rámci hlavního líčení bylo provedeno i rozsáhlé listinné dokazování. Z listinných důkazů je pak nutno především poukázat na obsah smluv, které jsou uvedeny ve výroku rozsudku (viz např. č.l. 3010-3164). Smlouva o zásadách vzájemných vztahů mezi KARBON INVEST, OKD a ČMD ze dne 19.1.1999 (dále i jen smlouva o Zásadách či Rámcová smlouva), kterou podepsali za KARBON INVEST Ing. K., Ing. O., CSc., za OKD Ing. K., Ing. P. a za ČMD Ing. H. B., St. O., se týkala koordinace a integrace společných podnikatelských aktivit a deklarovala, že zúčastněné firmy jsou společnostmi se stejnými či blízkými strategickými zájmy, podnikají


pokračování

42

4T 9/2008

v příbuzném nebo souvisejícím oboru podnikání a přejí si trvale zvyšovat efektivnost svého podnikání, a proto si dohodly zásady, kterými se hodlají řídit ve vzájemných vztazích s cílem koordinovat a integrovat vybrané oblasti svých podnikatelských aktivit i ostatních činností s tím, že do 31.12.1998 zúčastněné společnosti uzavřou jednotlivé smlouvy o poskytování vymezených činností a vymezující jejich formu, jejichž výsledkem by měla být struktura vylučující duplicitu činností a procesů, které dosud byly prováděny odděleně, a umožňující efektivnější využívání lidských zdrojů, soustřeďujících veškeré využitelné informace a knowhow v jednom centru a sjednocující rozhodovací a řídící činnost (viz např. č.l. 3010-3013). Mandátní smlouvy byly ve všech 8-mi případech uzavřeny OKD či ČMD jako mandantem a KARBON INVEST jako mandatářem, a to na základě smlouvy o Zásadách a úplného a vzájemného konsensu všech uvedených, a proto se dohodli na mandátní smlouvě s předmětem v ní vymezeným. Tyto smlouvy v pozicích uvedených ve znělce obžaloby podepsali i obžalovaní. KARBON INVEST se v těchto smlouvách zavázala jménem a na účet OKD, resp. ČMD zabezpečovat zmíněnou činnost pro dotčené subjekty za ceny ve smlouvách uvedených. Mandátní smlouva o právní pomoci ze dne 22.1.1998 mimo jiné zavazuje mandatáře k zastupování mandanta v řízení před soudy a správními orgány, přičemž odměna byla stanovena pevnou měsíční částkou 3,300.000,-- Kč, kdy tato smlouva byla upravena dodatkem č. 1 ze dne 15.5.2000, který ještě rozšířil rozsah poskytované právní pomoci. Dodatek č. 2 ze dne 15.3.2001 oproti dřívějšímu znění uvedl, že se jedná výhradně jen o poradenské právní služby ve specifikovaných oblastech, a zvýšil měsíční odměnu na částku 3,428.700,-- Kč a dodatkem č. 3 ze dne 14.6.2002 dalším způsobem rozšířil a specifikoval oblast poskytovaných služeb i s ohledem na vstup ČR do EU (viz např. č.l. 3014-3024 ve vztahu ke smluvnímu partnerovi OKD a č.l. 3148-3158 ve vztahu k ČMD, kde byla stanovena měsíční odměna 330.000,-- Kč, později zvýšena na částku 342.870,-- Kč). Mandátní smlouva v oboru personální práce a profesního vzdělávání mimo vymezených činností v oblasti vyhledávání, výběru a přijímání nových pracovníků, provádění předepsané evidence a vedení agendy, hodnocení pracovníků a dalších činností, stanovila měsíční odměnu ve výši 2,500.000,-- Kč pro mandatáře, kdy dodatkem č. 1 ze dne 15.5.2000 došlo k upřesnění vykonávaných činností, dodatkem č. 2 ze dne 15.3.2001 mimo jiné ke zvýšení měsíční odměny na částku 2,597.500,-- Kč a dodatkem č.3 ze dne 14.6.2002 k dalšímu bližšímu vymezení činností mandatáře (viz např. č.l. 3025-3037 a ve vztahu ke společnosti ČMD na č.l. 3136-3147 s tím, že stanovená měsíční odměna činila částku 250.000,-- Kč, později byla zvýšena na částku 259.750,-- Kč). Mandátní smlouva o vykonávání veškerých práv a povinností, které souvisejí s vlastnictvím obchodních podílů mandanta u celkem 14 společností u OKD a celkem 8 společností u ČMD stanovila pro mandatáře měsíční odměnu ve výši 15,000.000,-- Kč a ve vztahu k ČMD měsíční odměnu 1,500.000,-- Kč. Dodatkem č.1 ze dne 3.2.1999 byly tyto činnosti blíže specifikovány podle jednotlivých oblastí, dodatkem č. 2 ze dne 15.3.2001 došlo k dalšímu upřesnění vykonávaných činností a zvýšení odměny na částku 15,585.000,-- Kč, respektive ve vztahu k ČMD na částku 1,558.500,-- Kč, dodatkem č. 3 z roku 2001 (bližší datum neuvedeno, zřejmě podle podpisů 26.9.) jsou doplněny další činnosti v oblasti kapitálových účastí, dodatkem č. 4 ze dne 14.6.2002 k dalšímu úseku vykonávaných činností


pokračování

43

4T 9/2008

na úseku ředitele pro techniku, pro controlling, pro řízení kapitálových účastí a pro strategii a dodatkem č. 5 ze dne 27.3.2003 bylo provedena upřesnění některých činností na úseku pro techniku, pro controlling a pro EU a kapitálové účasti (viz např. č.l. 3038-3057 a ve vztahu ke společnosti ČMD na č.l. 3117-3135 ). Mandátní smlouva k vedení podvojného účetnictví, týkající se podnikatelské činnosti mandanta s vymezením vykonávaných činností stanovila měsíční odměnu pro mandatáře ve výši 16,700.000,-- Kč a ve vztahu k ČMD 1,670.000,-- Kč s tím, že pokud dojde k penalizaci ze strany FÚ, SSZ a ZP za zaviněné nedostatky, za které mandatář podle smlouvy odpovídá (neodpovídal podle smlouvy za pozdní úhrady nebo chybné platby daní, pojištění a ostatních úhrad mandanta), uhradí vyměřené penále mandantovi mandatář. Dodatkem č. 1 ze dne 15.5.2000 došlo k upřesnění a rozšíření některých činností, dodatkem č. 2 ze dne 15.3.2001 mimo dalšího upřesnění se mandatář zavázal také v oblasti daní a odvodů zabezpečovat a metodicky řídit plnění daňových povinností, včetně vyhotovování daňových přiznání a hlášení za mandanta s výjimkou případů, kdy plátcem daně je odštěpný závod mandanta, přičemž odměna byla zvýšena na částku 17,351.300,-- Kč a u ČMD na částku 1,735.130,-Kč. Dodatkem č. 3 ze dne 18.4.2002 se činnost mandatáře rozšířila i na zpracování dat k zabezpečení jednotného vedení účetnictví, dodatkem č. 4 ze dne 14.6.2002 vzhledem ke změně firmy a zapsání koncernu KARBON INVEST do obchodního rejstříku došlo k upřesnění činností na úseku ředitele pro ekonomiku, na úseku ředitele pro finance a na úseku ředitele pro restrukturalizaci a dodatkem č. 5 ze dne 27.3.2003 došlo jen k nevýrazné úpravě smlouvy (viz. např. č.l. 3058-3080 spisu a ve vztahu ke společnosti ČMD např. na č.l. 3096-3116). Smlouvami o obchodním zastoupení s dodatky (viz např. na č.l. 3081-3094 a ve vztahu k ČMD např. na č.l. 3159-3172 ) se zavazovala společnost KARBON INVEST jako zástupce vyhledávat pro zastoupeného zájemce o uzavření obchodních smluv v oblastech vyhledávání, těžba, úprava a odbyt černého uhlí a vyvíjet činnosti směřující k uzavírání smluv na odbyt uhlí, k rozvoji nových projektů směřujících k lepšímu zhodnocení produkce a služeb u společností s kapitálovou účastí zastoupeného a k racionalizaci nákupní činnosti, metodického řízení a kontrole systému výběrového řízení u zastoupeného i u společností s jeho kapitálovou účastí na základě udělené plné moci. Zástupce (KARBON INVEST) ručil za splnění závazku třetí osoby, k jehož uzavření vyvinul činnosti. Výše provize pro zástupce byla stanovena ve výši 0,5% z hodnoty předmětu smlouvy, tedy z kupní nebo prodejní ceny každé samostatné smlouvy, přičemž pro jednotlivá kalendářní období byla sjednána maximální částka provize, a to pro rok 1999 ve výši 50,400.000,-- Kč, u ČMD ve výši 5,040.000,-- Kč. Podle uzavřené smlouvy se zastoupený zavázal ve vymezených okruzích obchodů nepoužívat jiného zástupce, zástupce byl oprávněn vykonávat obchodní zastoupení i pro jiné osoby, nebo uzavírat obchody i na vlastní účet. Zastoupený pak byl oprávněn uzavírat smlouvou vymezené obchody i bez součinnosti zástupce, ale i z takto uzavřených obchodů byl povinen platit zástupci dohodnutou provizi. Dodatkem č.1 smlouvy ze dne 22.12.1999 byla stejná maximální částka sjednána i pro rok 2000, dodatkem č. 2 ze dne 15.5.2000 se mimo upřesnění předmětu smlouvy stanovila také povinnost zástupce provádět pravidelné měsíční vyhodnocení smlouvy, dodatkem č. 3 ze dne 15.3.2001 byla maximální částka za kalendářní rok zvýšena na 80,000.0000,-- Kč a stanoveno měsíční účtování zálohy na provizi ve výši 6,670.000,-- Kč, u ČMD pak byla stanovena maximální roční částka provize na částku 8,000.000,-- Kč se stanovením měsíční zálohy ve výši 667.000,-- Kč. Dodatkem č. 4 ze dne


pokračování

44

4T 9/2008

26.9.2001 bylo vypuštěno ustanovení o udělování plných mocí k zastupování a dodatkem č. 5 ze dne 30.8.2002 byla výše provize stanovena nikoli z hodnoty každé uzavřené smlouvy samostatně, ale ze všech uzavřených smluv.

Z pohledu dotčených smluv pak lze vystopovat následující finanční toky mezi zmíněnými třemi podnikatelskými subjekty: . â měsíc KI OKD ČMD 22.1.99 OKD 3,300.000,-- od 15.3.2001 K I 14/99 3,428.700,-PRÁVNÍ POMOC ČMD 330.000,-K I 21/99 342.870,-22.1.99 K I 17/99 PERSONAL K I 20/99 22.1.99 K I 15/99 OBCHOD. PODÍLY K I 19/99 22.1.99 K I 16/99 ÚČETNICTVÍ K I 22/99

Obchodní zastoupení 22.1.99 K I 13/99

OKD

2,500.000,--

ČMD

250.000,--

OKD

15,500.000,--

ČMD

1,500.000,--

OKD

16,700.000,--

ČMD

1,670.000,--

od 15.3.2001 2,597.500,-259.750,-od 15.3.2001 15,585.000,-1,585.500,-od 15.3.2001 17,351.000,-1,735.130,--

ā rok OKD

max. 50,400.000,-- za rok (1999, 2000) + náklady

ČMD 5,040.000,-- za rok (1999, 2000) + náklady K I 18/99

15.3.2001 max. 80,000.000,-- za rok (náklady zahrnuty) (6,670.000,-- měs.) max. 8,000.000,-- za rok (náklady zahrnuty) (667.000,-- měs.)

Mimo shora uvedených smluv, které jsou předmětem obvinění, společnost KARBON INVEST uzavřela dne 29.1.1999 s OKD další mandátní smlouvu o zajištění veškerých činností spojených s plněním ekologických závazků OKD vzniklých před privatizací, přičemž


pokračování

45

4T 9/2008

šlo o zajištění plnění smlouvy mezi OKD a Fondem národního majetku ČR z roku 1996, kde se Fond národního majetku zavázal za stanovených podmínek uhradit OKD účelně vynaložené náklady na splnění ekologických závazků a OKD se zavázala splnit tyto ekologické závazky a účelně a hospodárně využívat poskytnuté finanční prostředky. V této mandátní smlouvě se konstatuje, že po zrušení Správy OKD od 1.1.1999 již tato nemá technické ani personální předpoklady pro naplňování této smlouvy, když řízení je zajišťováno firmou KARBON INVEST. V této mandátní smlouvě je specifikována řada činností vykonávaných mandatářem pro mandanta. Na rozdíl od předchozích mandátních smluv nebyl sjednán nárok na odměnu, přičemž ve výlučné pravomoci OKD, za které měli v tomto směru jednat obžalovaní Ing. K. a Ing. P. jako statutární orgány, patřilo podepisování prohlášení o účelnosti vynaložených nákladů na nápravná opatření (viz např. č.l. 3173-3176). Z dalších listinných důkazů je třeba se zmínit o materiálech ve vztahu k činnostem společností KARBON INVEST, OKD a ČMD. Ve vztahu ke KARBON INVEST se jedná o Roční zprávy o podnikatelské činnosti za roky 1998 – 2003 (viz např. č.l. 11019-11057). Ze zprávy za rok 1998 bylo mimo jiné zjištěno, že základní jmění společnosti bylo splaceno a činilo 2,394.000,-- Kč a že kapitálovým vstupem do OKD získala společnosti 48,5% celkového počtu akcií OKD, kdy vlastní činnost je založena na řízení důlních společností OKD a ČMD, přičemž hospodářský výsledek po zdanění činil 2,282.000,-- Kč. Ze zprávy za rok 1999 bylo zjištěno, že společnost zvýšila svou majetkovou účast ve společnosti OKD na 49,2%, měla celkem 93 zaměstnanců, vykázala výnosy ve výši 593,000.000,-- Kč a čistý zisk ve výši 34,656.000,-- Kč, kdy v dozorčí radě vystřídal členku JUDr. J. D. člen JUDr. R, D. Z výroční zprávy za rok 2000 je pak zřejmé, že na dosaženém zisku po zdanění v celkové výši 55,730.000,-- Kč se podílely zejména tržby za práce a služby na základě uzavřených smluv s OKD a ČMD, a to v celkové výši 554,970.000,-- Kč, přičemž novými členy dozorčí rady, kde byla stále předsedkyní Ing. H. B., se stali místo Ing. N. Š. a JUDr. R. D., Ing. E. T. a Ing. S. T. Z výroční zprávy za rok 2001 mimo jiné vyplývá, že majetková účast ve společnosti OKD se zvýšila na 49,99%, kdy v únoru roku 2002 došlo k doplnění názvu obchodních firem o příslušnost členů koncernu KARBON INVEST, přičemž zisk po zdanění se zvýšil na částku 393,405.000,-- Kč, kdy tržby z příslušných činností na základě smluv s OKD a ČMD činily 675,347.000,-- Kč. Pokud jde o výroční zprávu za rok 2002, došlo ke změně ve statutárním orgánu společnosti, kde byli doposud všichni tři obžalovaní, když obžalovaného Ing. P. vystřídala jako člen představenstva Ing. H. B., kterou ve funkci předsedy dozorčí rady nahradil Ing. M. S. Společnost zvýšila podíl na základním kapitálu OKD na 50,002%, počet zaměstnanců se zvýšil na 96, přičemž zisk po zdanění činil v tomto roce částku 160,232.000,-- Kč a tržby z příslušných smluv pak částku 678,396.000,-- Kč. Prakticky stejné skutečnosti ve vztahu k činnosti této společnosti vyplývají taktéž z výroční zprávy společnosti KARBON INVEST za rok 2002 a návazných materiálů, zejména zprávy představenstva o vztazích mezi ovládanou a ovládající osobou již koncernu KARBON INVEST, která byla zpracována podle § 66a odst. 9 obchodního zákoníku, přičemž tyto spisové materiály obsahují taktéž hospodářské výsledky společnosti KARBON INVEST od roku 2000 do 31.12.2002 (viz např. č.l. 3216-3244). Z těchto listinných dokladů je dále zřejmé, že v roce 2002 prodala společnost KARBON INVEST svůj získaný 100% obchodní podíl ve společnosti CZECH-KARBON společnostem OKD, a to 80% podílu za částku 2,662.000,-- Kč, a 20% podílu společnosti ČMD za částku 665.000,-Kč, přičemž společnost neměla žádný vlastní nemovitý majetek a veškeré aktivity byly


pokračování

46

4T 9/2008

uskutečňovány v cizích prostorách. V roce 2001 byl pak vytvořen zisk po zdanění ve výši 393,405.000,-- Kč, kdy na dividendy bylo rozděleno 50,000.000,-- Kč a v roce 2002 bylo dosaženo zisku po zdanění ve výši 160,232.000,-- Kč. Pokud pak jde o výroční zprávu za rok 2003, je avizována změna ve statutárních orgánech a dozorčí radě společnosti s tím, že obžalovaní Ing. K. a Ing. O., CSc. odstoupili počátkem roku 2004 ze svých funkcí, počet zaměstnanců se snížil na 89, zisk po zdanění činil částku 347,505.000,-- Kč, kdy na tomto výsledku se zejména podílely tržby za služby a činnosti pro OKD a ČMD ve výši 681,589.000,-- Kč. Na tyto roční zprávy pak navazují zprávy auditora společnosti Ernst & Young o auditu předmětných účetních závěrek za roky 1998 až 2003 s přílohami (viz např. č.l. 11058-11165), ze kterých je zřejmé, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by účetní záznamy, na základě kterých byla účetní závěrka sestavena, nebyly úplné, průkazné a správné. Přílohy zprávy opět dokumentují rozdělení zisku za jednotlivá účetní období, kdy v roce 2002 byla na dividendách vyplacena částka 90,000.000,-- Kč, kdy o rozdělení zisku za rok 2003 ve výši 347,506.000,-- Kč nebylo ještě v době provádění auditu účetní závěrky za roku 2003 rozhodnuto. Ohledně obsahu jednání statutárních orgánů společnosti KARBON INVEST jsou k dispozici další listinné materiály, a to zápisy s řádných a mimořádných zasedání představenstva společnosti po 14.10.1998, počínaje 2. zasedáním dne 29.10.1998 (viz č.l. 3249 a násl.) až po 29. mimořádné zasedání představenstva dne 21.11.2003 (viz č.l. 33873388), včetně rozhodnutí představenstva společnosti mimo zasedání (viz č.l. 3389-3399). Těchto zasedání se pravidelně zúčastňovali taktéž zástupci dozorčí rady společnosti, zejména její předseda. Na 2. zasedání bylo rozhodnuto, že bude v souladu s § 196a obch. zákona zpracována smlouva, jejímž obsahem bude vytvoření smluvního holdingu se společnostmi ČMD a OKD, přičemž bylo schváleno vypracovat písemnou žádost o svolání mimořádné valné hromady OKD. Na dalším zasedání dne 20.11.1998 bylo mimo jiné schváleno rozšíření předmětu činnosti společnosti a uloženo předložit smlouvu o úpravě právních vztahů se společnostmi OKD a ČMD na mimořádných valných hromadách těchto společností. Na předsednictvu dne 15.3.2001 byla projednána příprava dalšího kapitálového vstupu společnosti do společností KARBONIA PL a CZECH KARBON. Na zasedání předsednictva dne 29.6.2001 bylo mimo jiné vzato na vědomí odstoupení obžalovaného Ing. P. ze dne 31.5.2001 s ukončením výkonu funkce ke dni 29.6.2001, kterého pak nahradila Ing. H. B. Na zasedání předsednictva dne 14.6.2002 bylo mimo jiné schváleno pořízení 100% majetkového podílu ve společnosti E-LINE AG, se sídlem ve Švýcarsku a byla připravena strategie postupu v případě prodeje akciového podílu akcionáře Fondu národního majetku v OKD. Na mimořádném zasedání představenstva společnosti dne 19.7.2002 byl mimo jiné projednán postup na připravovanou mimořádnou valnou hromadu OKD, která byla svolána akcionářem Fondem národního majetku. Na 25. zasedání dne 27.3.2003 pak byly mimo jiné po předložené informaci obžalovaným Ing. K. schváleny podmínky nákupu akciového podílu Fondu národního majetku ve společnosti OKD. Na jednání představenstva dne 31.10.2003 byla projednána informace o způsobu privatizace akcií OKD v držení Fondu národního majetku ČR, což byl materiál pro jednání vlády, řešící způsob privatizace těchto akcií. Činnost společnosti KARBON INVEST byla upravena ve Stanovách (č.l. 1120411359). Ze zakladatelských stanov mimo jiné vyplývá, že předmětem podnikání byla koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a činnost ekonomických a organizačních poradců a základní jmění společnosti činilo 1,000.000,-- Kč, kdy za společnost mohl v celém


pokračování

47

4T 9/2008

rozsahu jednat předseda a další člen představenstva nebo samostatně písemně pověřený člen představenstva. Ve stanovách ke dni 18.8.1999 mimo změny sídla společnosti byl zejména rozšířen předmět podnikání o zprostředkovatelskou činnost, obstaravatelskou činnost v oblasti obchodu, automatizované zpracování dat, činnost účetních poradců, činnost realitní kanceláře a propagační a reklamní činnost, základní jmění společnosti bylo uvedeno ve výši 2.394,000.000,-- Kč, kdy oprávnění jednat vůči třetím osobám měl písemně zmocněný člen představenstva a podepisovat předseda představenstva a jeden člen představenstva. Pokud jde o rozdělení zisku, bylo stanoveno, že ten se po odečtení částek na daně, dotaci do rezervního fondu a odměny členům představenstva a dozorčí rady použije k rozdělení na dividendy, přičemž není vyloučeno, aby valná hromada rozhodla, že část zisku se použije na navýšení základního jmění. Ve stanovách ke dni 29.6.2001 byl předmět činnosti rozšířen i o vedení účetnictví, ve stanovách ke dni 20.6.2003 též o činnost technických poradců v oblasti stavebnictví, energetiky a životního prostředí a ve stanovách ke dni 15.6.2004 pak taktéž o vedení daňové evidence. Ve všech stanovách se mimo dalších povinností členů představenstva taktéž uvádí povinnost respektovat omezení, vyplývající ze zákazu konkurence a uzavírat vyhrazené typy smluv uvedené v § 196a obchodního zákoníku jen za podmínek v tomto ustanovení uvedených. Další skutečnosti k činnosti společnosti KARBON INVEST, zejména k předmětu činnosti, vyplývají z kopie části spisu KOS v Praze, spisové značky B 5524 (viz č.l. 55336628). Usnesením obchodního soudu ze dne 17.11.1998 došlo mimo jiné k zápisu změny sídla společnosti z Únětic 167 na pozdější sídlo Kladno, Víta Nejedlého 1575. Z připojených živnostenských listů je zřejmé, že dnem 1.4.1999 vzniklo společnosti živnostenské oprávnění k předmětu podnikání zprostředkovatelská činnost v oblasti průmyslu, obchodu a investic, k obstaravatelské činnosti v oblasti obchodu, k automatizovanému zpracování dat, k činnosti účetních poradců, k činnosti realitní kanceláře a k propagační a reklamní činnosti, což bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 17.2.1999, v usnesení obchodního soudu ze dne 6.11.2001 došlo k zápisu změny ve statutárním orgánu a dozorčí radě, což bylo v důsledku odstoupení obžalovaného Ing. P. a odchodu do důchodu, kdy členkou představenstva se stala Ing. H. B. a členem dozorčí rady Ing. M. S. K dalšímu rozšíření předmětu podnikání na činnost účetních poradců, vedení účetnictví došlo až na základě živnostenského listu ze dne 25.7.2001, což bylo zapsáno usnesením soudu dne 4.4.2003, a další předmět podnikání, činnost technických poradců v oblasti stavebnictví, energetiky a životního prostředí byl obchodním soudem zapsán dne 5.8.2003 na základě živnostenského listu ze dne 17.4.2003. Součástí těchto spisových materiálů jsou i příslušné výkazy zisků a ztrát společnosti KARBON INVEST za jednotlivá účetní období, ověřená auditorem Ernst & Young Audit a notářské zápisy o konání valných hromad společnosti, kde bylo rozhodováno o rozdělení čistého zisku společnosti. Z těchto materiálů je zřejmé, že vytvořený zisk za rok 2000 ve výši 55,730.000,-- Kč byl rozdělen tak, že částka 2,786.000,-- Kč byla převedena do rezervního fondu, 17,944.000,-- Kč bylo převedeno na účet nerozdělený zisk minulých let a zbytek ve výši 35,000.000,-- Kč bylo rozděleno na dividendy, kdy na jednu akcii o nominální hodnotě 10.000,-- Kč náleží částka 10.000,-- Kč a na jednu akcii v nominální hodnotě 23,930.000,-Kč pak náleží částka 340.000,-- Kč, kdy dividendy byly splatné do 31.12.2001. Již orgány přípravného řízení k činnosti společnosti KARBON INVEST obstaraly i kompletní daňové doklady (viz č.l. 3400-3985), kde dodavatel společnost KARBON INVEST fakturuje OKD a ČMD provedené činnosti podle uzavřených smluv, kdy z těchto dokladů je


pokračování

48

4T 9/2008

zřejmé, že jsou měsíční, odkazují na příslušnou smlouvu a oblast, ve které byly činnosti poskytnuty. Tyto činnosti nejsou žádným dalším způsobem blíže specifikovány. Na toto navazují písemná vyhodnocení plnění mandátních smluv a smluv o obchodním zastoupení, které byly za jednotlivé úseky prováděny pravidelně měsíčně nebo jako podkladové materiály za delší vymezené období pro jednání představenstva společnosti KARBON INVEST (viz č.l. 4115-5525). Z těchto dokladů mimo jiné vyplývá, že jsou vesměs opakovány průběžně prováděné činnosti pro mandanty, aniž je ve většině případů uvedeno, jaká konkrétní činnost, v jakém rozsahu, kterými konkrétními pracovníky a s vynaložením jakých prostředků, byla provedena. Činnost jednotlivých úseků společnosti KARBON INVEST při provádění činností pro společnosti OKD a ČMD je dále dokladována zápisy z porad ředitelů společnosti (viz č.l. 6329-8044), ze kterých je také mimo jiné zřejmé, že těchto porad se pravidelně zúčastňovali všichni obžalovaní. Dále lze poukázat na jednotlivé seznamy ředitelů a pracovníků jednotlivých úseků (viz č.l. 11375-11182). K důkazu byly opatřeny i jednotlivé typy smluv, které se týkají řízení a činnosti společnosti KARBON INVEST, zadokumentovány byly zejména manažerské smlouvy (viz č.l. 11963-11974), doklady, které prokazují nájem nemovitostí, počítačové techniky a osobních vozidel společností KARBON INVEST od společnosti OKD i ČMD v souvislosti s poskytováním služeb a činností podle mandátních smluv a smluv o obchodním zastoupení (viz č.l. 1173-11191, 11450-11516), a smlouva o poskytování právních služeb a její dodatek mezi společností KARBON INVEST a advokátní kanceláří JUDr. Jirousek a spol., uzavřená dne 27.2.2002, kdy předmětem smlouvy bylo poskytování právních služeb ve všech věcech právního charakteru, zejména zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, udělování právních porad, sepisování listin právního obsahu, zpracování právních rozborů a podobně (viz 11167-11172). Provedeny byly i důkazy o tom, že obžalovaní Ing. K. a Ing. O., CSc. postupně nabyli 100% podílu na základním kapitálu společnosti KARBON INVEST, když odkoupili zbývající akcie od Mgr. F. G. a Ing. K. K. a dne 4.7.2001 pak koupil obžalovaný Ing. O., CSc. zbývající akcie společnosti KARBON INVEST od obžalovaného Ing. P. za částku 11,673.000,-- Kč (viz č.l. 723-725). Společnost KARBON INVEST pak odkoupila dne 1.11.2004 od FNM ČR 45,8831% podíl na základním kapitálu OKD za částku 4.100,000.000,-- Kč v rámci privatizace majetkové účasti státu, kdy obžalovaní Ing. K. a Ing. O., CSc. později prodali své obchodní podíly ve společnosti KARBON INVEST kyperské společnosti RPG Industries Limited prostřednictvím dceřiné společnosti Charles Capital, kdy společnost Charles Capital, a.s. Praha 1, Štěpánská 621/34, je podle posledního výpisu z obchodního rejstříku jediným akcionářem společnosti KARBON INVEST, přičemž předsedou představenstva se stal pan Z. B. a oba obžalovaní odstoupili ze všech funkcí ve statutárních orgánech KARBON INVEST, když obžalovaný Ing. O. zůstal pouze v dozorčí radě OKD. Společnost KARBON INVEST pak odkoupila zbývající část akcií OKD a stala se 100% akcionářem této společnosti. Společnost KARBON INVEST obdržela v roce 2005 dividendy jako akcionář OKD ve výši 5.053,677.000,-- Kč, kdy vytvořený zisk společnosti od 1.1.2005 k datu mimořádné účetní uzávěrky dne 30.9.2005 ve výši 4.824,562.000,-- Kč nebyl ještě rozdělen a nerozdělen zůstal i zisk za rok 2004 ve výši 215,918.000,-- Kč, kdy z této částky bylo 10,795.000,-- Kč přiděleno do zákonného rezervního fondu (viz č.l. 10927-10951). Dále byly opatřeny i aktualizované výpisy z obchodního rejstříku dotčených společností a založeny jsou i doklady, které opatřila obhajoba jednotlivých obžalovaných (viz č.l. 29389-29433).


pokračování

49

4T 9/2008

Listinné materiály, týkající se činnosti společnosti OKD v rozhodné době, a období, které bezprostředně předcházelo vstupu společnosti KARBON INVEST do struktury společností a organizačních složek kolem společnosti OKD: Výroční zprávy společnosti OKD za roky 1998 –2002 (viz např. č.l. 9706-9899) a za rok 2003 (viz např. č.l. 13871-13983). Z výroční zprávy za rok 1998 a jejích příloh je mimo jiné zřejmé, že v uvedeném roce zde bylo zaměstnáno celkem 27.098 zaměstnanců a společnost byla organizována jako jednotný hospodářský subjekt, a to akciová společnost se 12 odštěpnými závody i Správou OKD. Ta byla zrušena rozhodnutím představenstva ze dne 22.10.1998 ke dni 31.12.1998. Rozhodnými akcionáři společnosti byly společnost KARBON INVEST s 48,50% a FNM ČR s 45,88%. Vývoj hospodářské situace byl poznamenán řadou nepříznivých vlivů, ale přesto je hodnocen celkový hospodářský výsledek na stejné úrovni jako v roce 1997, kdy vytvořený zisk po zdanění činil 17,415.000,-- Kč. Je konstatován v měsíci říjnu kapitálový vstup OKD do společností ČMD, Metalimex, Sokolovská uhelná a Karbonia Ostrava prostřednictvím společnosti K.O.P.. Ve statutárních orgánech společnosti jsou uvedeni mimo jiné obžalovaný Ing. K. jako předseda představenstva a jako předseda dozorčí rady obžalovaný Ing. O., CSc.. Z výroční zprávy za rok 1999, jako za prvý rok po kapitálovém vstupu společnosti KARBON INVEST, je zřejmé, že došlo k významné změně ve statutárních orgánech společnosti, kdy člena představenstva Ing. V. P., Ing. V. S. a Ing. J. B., nahradili Ing. H. B., Ing. J. G. a Ing. I. Ž. Podíl společnosti KARBON INVEST na základním jmění společnosti se zvýšil na 48,65%, kdy akciová společnost OKD, jako jednotný hospodářský subjekt, měla celkem 11 odštěpných závodů (zrušen odštěpný závod Důlní mechanizace) a účetní okruh Představenstvo. Vývoj hospodářské situace je hodnocen příznivě, kdy byl po zdanění vytvořen zisk ve výši 39,809.000,-- Kč, přičemž na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 2.7.1998 bylo rozhodnuto, že z vytvořeného zisku za rok 1998 nebudou provedeny výplaty dividend a podílu na zisku a uvedená částka byla přidělena do zákonného rezervního fondu. V informacích o spřízněných osobách je uvedena společnost KARBON INVEST, které byla vyplacena na základě příslušných smluv finanční částka ve výši 500 mil. Kč. Ve výroční zprávě za rok 2000 je OKD již uvedena jako součást koncernu KARBON INVEST s tím, že podíl společnosti KARBON INVEST na základním kapitálu se zvýšil na 49,23%. Společnost KARBON INVEST je pak vedena jako ovládající osoba vůči OKD. Příznivý hospodářský výsledek se promítl ve vytvoření zisku ve výši 90,171.000,-- Kč, přičemž dne 21.6.2000 na valné hromadě společnosti bylo opětovně rozhodnuto, že z vytvořeného zisku za rok 1999 nebudou provedeny výplaty dividend a podílu na zisku a uvedená částka ve výši 39,809.000,--Kč byla přidělena do zákonného rezervního fondu. V informacích o spřízněných osobách je znovu uvedeno, že společností byla vyplacena na základě příslušných smluv finanční částka ve výši 500 mil. Kč. Pokud jde o výroční zprávu společnosti OKD za rok 2001 je OKD charakterizována k 31.12.2001 jako součást koncernu KARBON INVEST, která vlastní 49,99% podílu na základním kapitálu, kdy FNM ČR, jako druhý nejvýznamnější akcionář, vlastnila podíl 45,88%. Počet odštěpných závodů společnosti OKD vzrostl na 12, když vznikl v průběhu roku nový samostatný odštěpný závod Hornické muzeum. Hospodářským výsledkem za rok, uvedené účetní období, bylo dosažení zisku ve výši 72,006.000,-- Kč, když dne 1.6.2001 rozhodla valná hromada společnosti, že vytvořený zisk z roku 2000 bude znovu přidělen do rezervního fondu a nebude vyplacen na dividendách a podílech na zisku. V informacích o spřízněných osobách se konstatuje, že společnost vyplatila na základě příslušných smluv společnosti KARBON INVEST finanční částku ve výši 546 mil. Kč. Významnou událostí v tomto účetním období byl i prodej části podniku


pokračování

50

4T 9/2008

OKD, organizační složky Důl Odra, státnímu podniku DIAMO. Dne 15.1.2002 nabylo právní moci usnesení KOS v Ostravě ve věci změny názvu o doplnění příslušnosti ke koncernu KARBON INVEST. Nově proto byla přílohou rovněž zpráva představenstva OKD o vztazích mezi ovládanou a ovládajícími osobami. Výroční zpráva za rok 2002 k organizační struktuře mimo jiné uvádí zrušení odštěpného závodu Dolu Odra ke dni 31.12.2002, kdy od 1.1.2003 se z odštěpných závodů staly samostatné vnitřní organizační jednotky (VOJ), nezapsané do obchodního rejstříku, kdy novou organizační jednotkou se od 1.1.2003 stal Důl Barbora. Hospodářským výsledkem za uvedené účetní období bylo dosažení zisku ve výši 102,869.000,-- Kč, přičemž na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 18.6.2002 byl veškerý zisk z roku 2001 přidělen do rezervního fondu a nedošlo k výplatě dividend. Výroční zpráva za rok 2003 konstatuje ve struktuře akcionářů podíl společnosti KARBON INVEST již ve výši 50,002%, změnu ve statutárních orgánech a dozorčí radě společnosti, neboť v představenstvu nahradil Ing. P. M. k 30.1.2004 obžalovaného Ing. K., kdy předsedou představenstva se stal Ing. J. G., a ke dni 20.2.2004 odstoupil i obžalovaný Ing. O., CSc. z funkce člena dozorčí rady a novým předsedou dozorčí rady se stal Ing. J. K., dosavadní místopředseda představenstva. Výsledek hospodaření za uvedené účetní období byl dosažený zisk ve výši 218,708.000,-- Kč, kdy dosažený zisk za rok 2002 byl na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 30.6.2003 rozdělen tak, že částka 5,143.000,-- Kč byla přidělena do rezervního fondu a zbytek zůstal nerozdělen. K významným událostem v tomto období dále patřil ke dni 1.1.2004 prodej další vnitřní organizační jednotky OKD, Důl Barbora, státnímu podniku DIAMO za symbolickou jednu korunu. Součástí těchto výročních zpráv jsou i zprávy auditora, jímž je rovněž společnost Ernst & Young, které jsou bez výhrad. Ve spise jsou založeny i další zprávy téhož auditora o ověření konsolidované účetní závěrky, včetně příloh, za roky 2000-2002 (viz č.l. 9901-10055) a za rok 2003 (viz č.l. 13984-14045), které rovněž ve svých výrocích konstatují úplnost a průkaznost částek a informací uváděných v konsolidované účetní závěrce. Jako důkaz byly provedeny i záznamy o jednání představenstva společnosti OKD a o jednání dozorčí rady OKD za období od roku 1998 do roku 2004. Ještě před vstupem společnosti KARBON INVEST (dne 25.8.1998) byl odvolán dosavadní generální ředitel OKD Ing. I. D. a předsedkyní představenstva se stala Ing. J. R. a místopředsedou Ing. V. S. Na 2. zasedání představenstva dne 26.8.1998 byl mimo jiné projednán návrh přednesený obžalovaným Ing. O., CSc. za společnost K.O.P na kapitálový vstup prostřednictvím této společnosti, když úkoly v souvislosti s přípravou tohoto vstupu byl pověřen Ing. B. K. V návaznosti na toto jednání je pak zpráva ze dne 17.9.1998, kterou připravil Ing. K. pro jednání představenstva, o tomto kapitálovém vstupu (viz č.l. 10851-10876). V této zprávě je provedena analýza předmětných obchodních společností se závěrem, že cena společnosti K.O.P., vypočtena firmou Ernst & Yung, je reálná, strategické záměry nakupované společnosti jsou realistické, kdy návratnost investice byla vypočtena maximálně do 15 let. Na 5. zasedání dne 28.9.1998 představenstvo schválilo nákup 100 % akciového podílu ve společnosti K.O.P. formou podpisu předložené smlouvy o úplatném převodu cenných papírů a za cenu stanovenou na základě znaleckého posudku společnosti Ernst & Young. Na 7. zasedání dne 13.10.1998 pak byla projednána a schválena úvěrová a zástavní smlouva s IPB, kdy úvěrové prostředky pak byly využity na kapitálový vstup prostřednictvím nákupů akcií společnosti K.O.P.. Na 8. zasedání dne 15.10.1998 byl také přítomen obžalovaný Ing. K., který byl kooptován do předsednictva OKD a zároveň zvolen předsedou představenstva. Další zasedání dne 22.10.1998 řídil jako předseda představenstva obžalovaný Ing. K. a obžalovaný


pokračování

51

4T 9/2008

Ing. O., CSc. byl přítomen jako předseda dozorčí rady. Na dalším jednání představenstva byla připravována mimořádná valná hromada OKD na 18.12.1998. Pokud jde o jednání dozorčí rady, tak na 25. zasedání dozorčí rady dne 20.6.2000 (viz č.l. 6106-6107), které vedl obžalovaný Ing. O., CSc. jako předseda, bylo na žádost akcionáře FNM mimo jiné projednáno vyhodnocení smluv mezi OKD a KARBON INVEST, včetně výše vyplacených odměn, přičemž byla schválena zpráva, jejímž přednesením byl pověřen obžalovaný Ing. O., CSc. na valné hromadě OKD dne 21.6.2000 (viz č.l. 6108-6109). Tato zpráva konstatuje, že uvedené smlouvy byly uzavřeny v souladu s uzavřenou rámcovou smlouvou, oprávněnými osobami a po souhlasu představenstva OKD. Pokud pak jde o výši odměn, dozorčí rada neshledala nedostatky, když jsou porovnány náklady na správu OKD v roce 1998 a v roce 1999, přičemž v roce 1999 byly náklady včetně plateb pro společnost KARBON INVEST nižší o částku 154,576.000,-- Kč, takže ceny za služby považuje dozorčí rady za obvyklé a přiměřené jejich kvalitě a rozsahu (viz č.l. 14081-14268). Jako další důkazy byly obstarány listiny vztahující se k jednání valných hromad společnosti OKD se seznamy přítomných akcionářů na řádných a mimořádných valných hromadách OKD od 25.8. 1998 do konce roku 2003 (viz č.l. 10840-10850). Na jednání valné hromady OKD dne 25.8.1998 byl mimo jiné projednáván návrh restrukturalizačního programu OKD na léta 1998-2003, který předložil akcionář EUROBROKERS, v zastoupení Ing. K. K., a došlo k významným změnám v představenstvu a dozorčí radě OKD, když do funkce člena dozorčí rady byl zvolen obžalovaný Ing. O., CSc. (viz č.l. 24095-24113). Na valné hromadě dne 18.12.1998 byla mimo jiné schválena smlouva podle § 196a) obchodního zákoníku o zásadách vzájemných vztahů mezi společnostmi KARBON INVEST a OKD a ČMD, když obžalovaný Ing. K. zde vystupoval jako člen a současně jako nově zvolený předseda představenstva OKD a k tomuto bodu programu uvedl, že je projednáván na žádost akcionáře společnosti KARBON INVEST, přičemž se jedná o subjekty jednající ve shodě, a proto takovou smlouvu musí schválit valná hromada, avšak každá ze společností bude jednat svým jménem, s výhledem ke sdružení, splynutí nebo fúzi těchto společností, takže k poškození OKD nemůže dojít (viz č.l. 24114-24120). Zmíněné smlouvy, a to i smlouvy mandátní, byly projednány na valné hromadě OKD dne 21.6.2000 na základě žádosti akcionáře FNM, kde příslušnou zprávu přednesl obžalovaný Ing. O., CSc. jako předseda dozorčí rady OKD, když přednesené skutečnosti vzala valná hromada na vědomí bez připomínek. Tato valná hromada taktéž rozhodla, že nedojde k výplatě dividend z vytvořeného zisku ve výši 39,809.000,-- Kč za rok 1999 (viz č.l. 6110-6145). Další vyhodnocení zmíněných smluv bylo provedeno i na valné hromadě konané dne 1.6.2001, kde příslušnou zprávu přednesla Ing. H. B. a k této zprávě nebyly žádné připomínky. Bylo taktéž rozhodnuto, že vytvořený zisk za rok 2000 nebude vyplacen formou dividend nebo podílů na zisku (viz č.l. 6146-6178). Na valné hromadě, konané dne 18.6.2002, byli mimo jiné zvoleni do funkce členů dozorčí rady Ing. S. T., Bc. M. K., Ing. M. S. a Mgr. P. N. a opět došlo ke schválení rozhodnutí, že vytvořený zisk v roce 2001 nebude rozdělen formou dividend (viz č.l. 6192-6209). Z jednání na valné hromadě společnosti OKD ze dne 30.6.2003 se poukazuje na návrh představenstva na rozdělení zisku ve výši 102.969.046,21 Kč za rok 2002 tak, že do rezervního fondu bude převedeno 5% a zbytek bude převeden na účet nerozděleného zisku a nebude nic vyplaceno na dividendách a podílech na zisku, když byl vznesen protinávrh akcionáře FNM ČR, aby byla provedena výplata dividend akcionářům ve výši 97.725.549,09 Kč, avšak tento protinávrh byl těsnou většinou přítomných akcionářů přehlasován. Na této valné hromadě rovněž zástupci menšinových akcionářů, konkrétně A. T. a Ing. H. T., vznášeli


pokračování

52

4T 9/2008

různé námitky, žádosti a protesty proti neúplnosti zápisu, kdy na žádosti o sdělení výše protiplnění poskytnutých ze smluv mezi OKD a KARBON INVEST a uveřejnění výčtu těchto smluv bylo reagováno ze strany předsednictva Ing. H. B. a také obžalovaným Ing. K. tak, že nedošlo k žádné újmě OKD, že KARBON INVEST provádí pouze výkonnou činnost a výčet smluv není pro jejich množství možný, neboť veškeré materiály v rozhodovacím procesu jsou výhradně v kompetenci vedení OKD (viz č.l. 6210-6228). Založen je i audio záznam, pořízený firmou Sokato na žádost některých menšinových akcionářů z průběhu mimořádné valné hromady společnosti OKD ze dne 22.12.2003, ze kterého je mimo jiné zřejmé, že prostřednictvím Ing. T. byly vznášeny četné výhrady a připomínky jménem menšinových akcionářů, a to k zápisům z minulých valných hromad, které byly podle Ing. T. neúplné a zkreslující a k průběhu vedení valné hromady. Zápisy z jednání valných hromad OKD se nacházejí i v materiálech, vydaných Centrem hospodářských informací, které podle smlouvy tyto valné hromady zabezpečovaly (viz č.l. 10192-10296, resp. 10180-10189). Ze Stanov společnosti OKD za období od června roku 1997 do 29.6.2004 (viz č.l. 13575-13791) mimo jiné vyplývá, že základní jmění společnosti v roce 1997 činilo 24.300,000.000,-- Kč a mezi právy akcionáře je stanoveno taktéž právo na podíl ze zisku, dividendu, kdy mezi povinnosti členů představenstva patří také při výkonu své funkce jednat s náležitou péčí a platí zákaz konkurenčního jednání. Za společnost podepisují všichni členové představenstva, případně předseda nebo místopředseda a jeden člen představenstva nebo zplnomocněný člen představenstva samostatně. Pokud jde o rozdělení zisku, rozhoduje o něm valná hromada na návrh představenstva po přezkoumání návrhu dozorčí radou, přičemž je odkazováno zejména na nutnost dodržování § 178 obchodního zákona, zisk se používá přednostně k povinným přídělům do rezervního fondu až do doby, kdy rezervní fond dosáhne zákonem stanovené výše. Ve stanovách z června 2001 se v souladu se zákonem uvádí základní kapitál společnosti, který je stále shodný se základním jměním z roku 1997, a mezi povinnostmi členů představenstva se uvádí, že jsou povinni při výkonu své funkce jednat s péčí řádného hospodáře, když ve stanovách z prosince roku 2001 je již název obchodní firmy uveden jako OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s.. Rozdělení zisku je v dalších stanovách podrobněji specifikován tak, že s přihlédnutím k efektivnímu využití zisku je možné tohoto využít k šesti tam konkretizovaným způsobům, přičemž pod písmenem a) se uvádí možnost výplaty dividend akcionářům. Upozornit lze i na zprávu představenstva OKD o plnění zmíněných mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení (viz č.l. 6140), či usnesení vlády z 9.5.2001 o souhlasu s realizací Programu restrukturalizace OKD (viz č.l. 25171-25173). Provedeny byly i další listinné materiály, a to materiály k řízení společnosti OKD, což jsou metodické pokyny a směrnice jednotlivých ředitelů OKD ve specifických oblastech činnosti OKD a uzavřené smlouvy OKD, zejména příslušné smlouvy uzavřené představenstvem OKD na odbyt uhlí a koksu za roky 1998 až 2004 a smlouvy s jednotlivými advokátními kancelářemi (viz č.l. 14357-14364), materiály k vnitřní organizační složce OKD Dolu ČSA (viz č.l. 1767518429), Dolu Paskov (viz č.l. 18432-19099), Dolu Darkov (viz č.l. 17191-17672), Dolu Lazy (viz č.l. 19102-20714), Dolu Odra (viz č.l. 20720-21416), složce Zásobování (viz č.l. 2333623405), složce BOS (viz č.l. 21419-22585), složce IMGE (viz č.l. 22588-22835), složce Správy majetku (viz č.l. 23408-23728), složce Energetika (viz č.l. 22838-22948), složce Automatizace řízení (viz č.l. 22951-23333) a k Hornickému muzeu (viz č.l. 23731-23791).


pokračování

53

4T 9/2008

Listinné materiály, vztahující se k ČMD (viz č.l. 14368-17188): Výroční zprávy ČMD za roky 1998 až 2003 (viz č.l. 15616-15744), z nichž mimo jiné vyplývá, že již od roku 1998 je odkaz na smlouvu podle § 196a obchodního zákoníku, která má určovat další společný postup v těžbě černého uhlí, jeho úpravě a prodeji z úrovně nově vytvořené akciové společnosti KARBON INVEST. Od září roku 1998 nahradil obžalovaného Ing. K. ve funkci předsedy představenstva obžalovaný Ing. P., kdy z dozorčí rady odstoupil obžalovaný Ing. O., CSc. Hospodářský výsledek za rok 1998 byl zisk ve výši 25,464.000,-Kč. V roce 1999 po vstupu společnosti KARBON INVEST nebyly hospodářské výsledky hodnoceny pozitivně, když se nepodařilo naplnit podnikatelský záměr společnosti v odbytové těžbě. K 1.1.1999 byla zrušena Správa ČMD. Hospodářský výsledek za rok 1999 byl přesto zisk, a to ve výši 24,437.000,-- Kč. Hospodářský výsledek za rok 2000 byl vyhodnocen jako úspěšný. Ve zmíněné zprávě je taktéž uvedeno, že ČMD je součástí koncernu KARBON INVEST a že společnost má dva odštěpné závody, a to Důl ČSM ve Stonavě a Kladenské doly v Libušíně. Hlavním akcionářem byla společnost K.O.P, když 100% základního kapitálu společnosti K.O.P. vlastnila společnost OKD. Zisk z roku 1999 ve výši 24,437.000,-- Kč byl zejména přidělen do ostatních fondů na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 31.5.2000. Ve výroční zprávě z roku 2001 je konstatován úspěšný rozvoj těžby na Dole ČSM a postupný útlum ztrátové těžby u Kladenských dolů. Zisk za rok 2000 ve výši 19,426.000,-- Kč byl na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 6.6.2001 převážně znovu použit k přídělu do ostatních fondů. Ve výroční zprávě z roku 2002 se konstatuje utlumení těžby na Kladensku a převedení všech aktiv na Důl ČSM, což se projevilo i ve změně v představenstvu společnosti, kde k předsedovi představenstva Ing. J. M. přibyli jako další dva členové představenstva Ing. J. K. a Ing. M. S., kteří nahradili Ing. J. Š. a Ing. S. O. O hospodářském výsledku z roku 2001, kterým byla ztráta ve výši 466,517.000,-- Kč, rozhodla valná hromada ze dne 26.6.2002 tak, že tato ztráta bude uhrazena z rezervního fondu a z kapitálových fondů. Ve výroční zprávě z roku 2003 se mimo jiné uvádí, že v tomto roce bylo zaměstnáno průměrně 3.543 zaměstnanců, kdy v prosinci 2003 valná hromada schválila prodej části podniku, Kladenských dolů – útlum, státnímu podniku Palivový kombinát Ústí. O vytvořeném zisku za rok 2002 ve výši 988.000,-- Kč rozhodla valná hromada dne 19.6.2003 tak, že byl celý přidělen do rezervního fondu. Součástí těchto výročních zpráv jsou taktéž zprávy auditora, jímž je společnost Ernst & Young Audit, respektive za rok 2003 HZ Praha spol. s r.o., které jsou bez výhrad s tím, že současně byly ověřeny i ve zprávě uvedené údaje o vztazích mezi propojenými osobami, přičemž nebyly zjištěny nesprávnosti, když za úplnost a správnost všech předkládaných dokladů a údajů však odpovídá statutární orgán auditované společnosti. I ve vztahu k ČMD jsou založeny zápisy z jednání představenstva, dozorčích rad a valných hromad. V této souvislosti je možno poukázat na notářský zápis o průběhu mimořádné valné hromady ČMD ze dne 15.12.1998 (viz č.l. 15590-15597), kde vystupoval jako předseda představenstva obžalovaný Ing. P. a kdy bylo mimo jiné rozhodnuto o prodeji akcií společnosti Metalimex a kdy bylo sděleno, že zatím není plánováno sloučení společností ČMD a OKD. Byla taktéž projednána smlouva podle § 196a obchodního zákoníku o zásadách vzájemných vztahů a koordinaci se společností KARBON INVEST, která byla schválena bez připomínek. Zápisy z jednání valných hromad ČMD se mimo jiné nacházejí taktéž ve spisových materiálech, vydaných Centrem hospodářských informací, jež podle smlouvy tyto valné hromady zabezpečovaly (viz č.l. 10142-10178).


pokračování

54

4T 9/2008

Činnost společnosti ČMD za období od roku 1998 do 30.6.2004 upravovaly Stanovy této společnosti (viz č.l. 14375-14539). Základní jmění této společnosti v roce 1998 bylo stanoveno na částku 3.245,175.000,-- Kč. Společnost zpočátku tvořily dva odštěpné závody Důl ČSM a Kladenské doly, přičemž společnost byla řízena představenstvem, jehož výkonnou složkou byla správa společnosti. Ve stanovách z roku 2001 je obchodní firma uvedena jako ČMD, člen koncernu KARBON INVEST a ve stanovách ke dni 26.6.2002 je základní kapitál snížen na částku 2.433,881.250,-- Kč, když k vnitřní organizaci společnosti se odkazuje na vnitřní organizační řády v jednotlivých závodech. Ve stanovách k 19.6.2003 se již neobjevují vnitřní organizační jednotky. Z dalších listinných materiálů ve vztahu k ČMD je třeba poukázat na jednotlivé řídící akty, zejména směrnice a metodické pokyny a listiny, ze kterých je patrné, že ČMD (stejně jako OKD či některé její vnitřní složky) měly uzavřeny své vlastní smlouvy o poskytování právní pomoci, a to i v době, kdy byly součástí koncernu KARBON INVEST, přičemž tyto smlouvy se týkaly jak Dolu ČSM tak Kladenských dolů (viz č.l. 16402-16419). Ve vztahu k akcionáři OKD FNM ČR je možno zmínit sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (viz č.l. 10059-10060), ze kterého je zřejmé, že k výkonu práv k akciím v držení FNM ve statutárních orgánech OKD byli delegováni za ministerstvo Ing. J. D. jako člen představenstva a Ing. A. P. jako předseda dozorčí rady, kdy oba byli odvoláni řádnou valnou hromadou dne 25.8.1998. Poté byli zástupci FNM jen v dozorčí radě, a to Ing. J. K. od 25.8.1998 do odvolání dne 2.7.1999, a od tohoto data pak Ing. B. P., který byl řádnou valnou hromadou odvolán dne 1.6.2001. Poté nemělo ministerstvo průmyslu a obchodu ve statutárních orgánech OKD zastoupení. Z dalších listinných materiálů FNM (viz č.l. 1006210063) plyne, že za FNM byl ve statutárních orgánech OKD jako člen představenstva Ing. J. B. od 25.8.1998, který byl odvolán v roce 1999. Členy dozorčích rad OKD pak byli Ing. V. M., Ing. S. N., provdaná C., a Ing. A. R., všichni v době od 21.6.2000 do 18.6.2002. Na valné hromadě OKD dne 18.6.2002, kde k jejich odvolání došlo, bylo zástupci FNM ČR odmítnuta z formálních důvodů účast na valné hromadě, přičemž následná žaloba tohoto akcionáře na neplatnost valné hromady byla KOS v Ostravě zamítnuta. Poté akcionář FNM inicioval svolání mimořádné valné hromady na den 16.8.2002, kde bylo navrhováno zvolení zástupců FNM do dozorčí rady OKD, ale tento návrh valná hromada zamítla, takže od této doby neměl FNM ani žádné jiné ministerstvo svého zástupce ve statutárních orgánech OKD. Z dalších listinných materiálů ve vztahu k FNM jsou založeny statuty, organizační řády, metodické pokyny, jednací řády, kodexy a příkazy předsedy FNM (viz č.l. 10065-10124). Podle metodického pokynu platného od 23.3.2001 byl zástupce FNM mimo jiné povinen hlasovat na valných hromadách pro výplatu dividend, bude-li vytvořený čistý zisk větší než 5% základního kapitálu, přičemž mělo být při stabilizované společnosti požadováno vyplatit na dividendy z čistého zisku maximálně 25%. Další doklad, který byl získán od FNM (viz č.l. 10129-10141), je informace pro ministra financí ve věci snížení podílu FNM v OKD pod 50%, z níž plyne, že FNM ČR není známo, jakým způsobem společnost KARBON INVEST nabyla majoritní podíl na základním kapitálu OKD, resp. informace, jež se pak týká příslušných smluv s tím, že mimořádná valná hromada dne 18.12.1998 schválila smlouvu o Zásadách vzájemných vztahů mezi KARBON INVEST a OKD v tzv. bianco zhotovení, a pokud jde o přezkoumání mandátních smluv, uzavřených mezi OKD a KARBON INVEST, k žádosti FNM na valné hromadě OKD dne 21.6.2000, pak zprávu přednesl předseda dozorčí rady obžalovaný Ing. O., CSc. a o zprávě, která neshledala žádné nedostatky, nebylo


pokračování

55

4T 9/2008

hlasováno. Z návazného sdělení FNM se podává, že již není znám důvod, proč FNM inicioval přezkoumání těchto smluv. Další valná hromada, která se mimo jiné zabývala plněním těchto mandátních smluv, byla dne 1.6.2001.

Z dalších provedených listinných materiálů je třeba poukázat na následující důkazy. Potvrzení IPB o vložení částky 2.393,000.000,-- Kč na účet KARBON INVEST jako zálohy na navýšení základního jmění KARBON INVESTU (viz např. č.l. 574-575), podepsané za IPB Ing. Š. a paní H. Plná moc od obžalovaného Ing. K. pro JUDr. D. z 23.9.1998 k jeho zastoupení jako akcionáře na mimořádné valné hromadě KARBON INVESTU, konané dne 14.10.1998 s tím, aby na této valné hromadě i hlasoval podle jeho pokynů. Zmocnění bylo na dobu od 23.9. do 31.10.1998 (viz např. č.l. 630 či 5580). Plná moc od obžalovaného Ing. O., CSc. pro JUDr. D. z 23.9.1998 k jeho zastoupení jako akcionáře na mimořádné valně hromadě KARBON INVESTU, konané dne 14.10.1998 s tím, aby na této valné hromadě i hlasoval podle jeho pokynů. Zmocnění bylo na dobu od 23.9. do 31.10.1998 (viz např. č.l. 631 či 5581). Plná moc od obžalovaného Ing. P. pro JUDr. D. z 23.9.1998 k jeho zastoupení jako akcionáře na mimořádné valně hromadě KARBON INVESTU, konané dne 14.10.1998 s tím, aby na této valné hromadě i hlasoval podle jeho pokynů. Zmocnění bylo na dobu od 23.9. do 31.10.1998 (viz č.l. 632). Stejného dne ve stejném rozsahu dali JUDr. D. plnou moc i další akcionáři KARBON INVESTU, a to F. G. (viz č.l. 633) a K. K. (viz č.l. 634). Plná moc od KARBON INVESTU (zast. Ing. K. a Ing. O., CSc.) pro JUDr. D. k zastupování KARBON INVESTU z 15.1.1999 (viz č.l. 635). Plná moc od KARBON INVESTU (dosud nezapsaná v obchodním rejstříku, zast. Ing. K., Ing. O., CSc. a Ing. P.) pro JUDr. B. k zastupování KARBON INVESTU z 31.7.1998 (viz č.l. 636, 637) a zmocnění pro M. V., J., P., P. M. a JUDr. P. Plná moc ze dne 13.8.1998 od nově založené KARBON INVEST (dosud nezapsaná v obchodním rejstříku, zast. V., G. a P., předsedou představenstva, resp. místopředsedou, resp. členem představenstva KARBON INVESTU) pro JUDr. B. k zastupování KARBON INVESTU (viz č.l. 638) a zmocnění pro M. V., J., P., P. M. a JUDr. P. Zakladatelská smlouva KARBON INVESTU je z 31.7.1998 (viz č.l. 642-644). Dne 11.9.1998 oznamuje KARBON INVEST svolání mimořádné valné hromady KARBON INVESTU na 14.10.1998, kde bude volba členů představenstva a návrh na zvýšení základního jmění upsáním nových akcí o částku 2.393,000.000,-- Kč (viz č.l. 670).


pokračování

56

4T 9/2008

Notářský zápis o valné hromadě KARBON INVESTU z 9.12.1998 (viz č.l. 675-684), která schválila i Smlouvu o Zásadách vzájemných vztahů mezi KARBON INVEST, OKD a ČMD při koordinaci a integraci společních podnikatelských aktivit (všemi hlasy) za přítomnosti všech akcionářů a znovu projednala zvýšení základního jmění, a to Ing. K. 58 akcií, Ing. O., CSc. 36, Ing. P. 2, F. G. 2, P. K. 2, celkem 100, všichni zastoupeni JUDr. D. K tomu se váže návrh na zápis do obchodního rejstříku u krajského obchodního soudu z 21.12.1998, doručený 8.1.1999 (viz č.l. 685-688), s doklady v příloze uvedenými na č.l. 688. Ing. K. i Ing. O., CSc. byli v zastoupení JUDr. D. Z dalších listinných důkazů je možno poukázat na sdělení KARBON INVESTU (podepsána Ing. H. B.) z 11.11.2004 (k žádosti orgánů činných v trestním řízení s přílohami viz 10891-10893) z něhož je patrné, že KARBON INVEST nemá popisy funkcí zaměstnanců, neboť představenstvo KARBON INVESTU neuložilo jejich zpracování, že originály mandátních smluv, smluv o obchodním zastoupení a smlouvy o zásadách jsou uloženy v bezpečnostní schránce a finanční částka 2.393,000.000,-- Kč byla poskytnuta jako záloha společnosti KARBON INVEST akcionáři, kteří na valné hromadě využili svého přednostního práva a projevili zájem upsat akcie. Tato záloha byla vyúčtována na zvýšení základního jmění KARBON INVESTU v řádných lhůtách dne 16.6.1999 dle účetních standardů (viz doklad na č.l. 10893).

Z dalšího shromážděného spisového materiálu je třeba poukázat na výpisy z obchodního rejstříku a na listiny ke společnostem KARBON INVEST, OKD a ČMD a také k dalším obchodně a personálně provázaným obchodním společnostem, což jsou zejména společnosti K.O.P., GECO, ATLANTA SAFE, METALIMEX, PROSPER TRADING, PROSPER INTERNATIONAL, ČM kapitálová (viz zejména č.l. 10618-10837). Obstarány byly také výpisy z bankovních účtů rozhodných obchodních společností, především společnosti KARBON INVEST. Především se jedná o peněžní účet číslo xxx, který měla společnost veden u xxx, a číslo xxx a xxx, vedený u xxx, kdy uvedené peněžní účty jsou blíže analyzovány na č.l. 26567-26754 spisu. Analýzou příslušných peněžních toků lze dovodit, že z peněžních účtů společnosti KARBON INVEST byly prováděny významné finanční převody na peněžní účty obchodně propojených společností nebo osob, případně i na zcela soukromé účty jednotlivých obžalovaných, zejména obžalovaných Ing. K. a Ing. O., CSc.

Ze stanovisek poškozených bylo zjištěno následující: OKD (viz č.l. 298–300) uvedlo, že představenstvo OKD zadalo zpracování znaleckého posudku o posouzení smluv uzavřených mezi OKD, resp. ČMD, členy koncernu KI, a KI, který vyhotovil Ing. Smejkal, z něhož bylo zjištěno, že zmíněné smlouvy měly hospodářský význam a byly přínosem pro všechny zúčastněné subjekty (tedy i pro OKD), plnění bylo poskytováno za ceny obvyklé v daném místě a čase (když v některých případech mohla být odměna ještě značně vyšší), a že došlo podstatným způsobem ke snížení nákladů na správní a jiné činnosti u subjektů OKD (a rovněž ČMD). Na základě ekonomických a právních rozborů pak bylo OKD vydáno čestné prohlášení představenstva OKD (viz č.l. 301–304), z něhož plyne, že v důsledku uzavření a naplňování Smlouvy o zásadách vzájemných vztahů mezi KI a OKD a ČMD při koordinaci a integraci společných podnikatelských aktivit a na ní


pokračování

57

4T 9/2008

navazujících čtyř mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení, které byly uzavřeny v souladu s čl. 1 odst. 4 výše citované smlouvy o Zásadách ovládané společnosti, nevznikla a nevzniká újma, která by zakládala povinnosti nahradit škodu ovládané společnosti, tedy – OKD, spojenou s ručením členů představenstva ovládající (KI), případně ovládané společnosti. Ze strany KI bylo poskytnuto zajištění potřebné ke splnění závazků ze Smlouvy o úvěru (za účelem financování části akvizice 45,883% podílu společnosti OKD), zejména zajišťovací postoupení pohledávek společnosti dle mandátních smluv ze dne 22.1.1999 uzavřených mezi KI a OKD (oznámení o postoupení č.l. 305-306). OKD tedy neuplatňuje náhradu škody proti obžalovaným (viz č.l. 318) a nežádají zajištění nároků poškozených a vydané usnesení o zajištění nároků poškozených považují za neúčelné. Podepsán Ing. G., předseda představenstva, a Ing. M., místopředseda představenstva. ČMD (viz č.l. 308-309) uvedlo, že z čestného prohlášení představenstva ČMD (viz č.l. 310-312) plyne, že v důsledku uzavření a naplňování Smlouvy o zásadách vzájemných vztahů mezi KI a OKD a ČMD při koordinaci a integraci společných podnikatelských aktivit a na ní navazujících čtyř mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení, včetně pozdějších dodatků, které byly uzavřeny v souladu s čl. 1 odst. 4 výše citované Smlouvy o Zásadách, ČMD, t.j. ovládané společnosti, nevznikla a nevzniká újma, která by zakládala povinnosti nahradit škodu ovládané společnosti – OKD, spojenou s ručením členů představenstva ovládající (KI), případně ovládané společnosti, a proto neuplatňují náhradu škody proti obžalovaným a nežádají zajištění nároků poškozených. Podepsání Ing. K., předseda představenstva, a Ing. S., místopředseda představenstva. Současně ČMD podalo návrh na zrušení zajištění majetku obviněných (viz č.l. 320-321).

Po provedení rozsáhlého dokazování v hlavním líčení procesní strany zaujali protichůdné stanovisko na jeho vyhodnocení, když podstatě nebyla napadaná ani tak objektivní stránka co do uzavření oněch smluv, ale to, zda jejich realizací byl, či nebyl naplněn znak úkoru na straně jedné a neoprávněné výhody na straně druhé. Bylo taktéž nesporné, že obžalovaní jednali v pozicích, uvedených ve výroku tohoto rozsudku a že tedy jednali jako statutární zástupci v personálně propojených společnostech. Státní zástupce setrval na názoru, že se jednalo o trestnou činnost v rámci činnosti právnické osoby, jímž byla obchodní společnosti KARBON INVEST a taktéž obchodní společnosti OKD a ČMD. V konkrétním případě je nepochybné, že uvedené hospodářské subjekty si opravdu nekonkurovaly a bylo společným zájmem společností KARBON INVEST, OKD a ČMD dosáhnout koordinovanou činností co nejlepších hospodářských výsledků. Shodným nebo podobným předmětem činnosti dvou nebo více podnikatelských subjektů může pak být z hlediska trestní odpovědnosti zásadně každý předmět činnosti, v němž jsou subjekty oprávněny podnikat, a to bez ohledu na skutečnost, zda v době spáchání trestného činu skutečně podnikají právě ve shodném nebo podobném předmětu činnosti a zda jsou v reálném konkurenčním vztahu na trhu. Porovnáním předmětu činnosti zapsaného v obchodním rejstříku u uvedených tří hospodářských subjektů je zřejmá shoda nebo podobnost v určitém předmětu činnosti. Navíc ve znění příslušných smluv o vzájemné spolupráci, smluv o obchodním zastoupení a mandátních smluv, je přímo výslovně


pokračování

58

4T 9/2008

deklarováno, že smluvní strany podnikají ve stejných nebo podobných předmětech činnosti. Naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu může tak pachatel, který za existence dalších zákonných podmínek působí ve dvou nebo více podnikatelských subjektech a využitím informací, které má v důsledku tohoto svého postavení, uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy, kterou taktéž například neoprávněně přenáší podnikatelské riziko a případnou ekonomickou ztrátu na jeden z podnikatelských subjektů, v nichž zároveň působí, a jde o smlouvu, z nichž má zjevnou výhodu nebo prospěch jiný podnikatelský subjekt nebo kdokoli další. Z provedených důkazů vyplynulo, že všichni obžalovaní nejednali přímo v úmyslu způsobit škodu společnostem OKD a ČMD, což by bylo v rozporu s jejich záměry a taktéž nebylo prokázáno, že by deklarované činnosti v příslušných smlouvách nebyly ze strany pracovníků společnosti KARBON INVEST pro společnosti OKD a ČMD vůbec vykonávány, nebo byly vykonávány za nadhodnocené ceny. Podle tehdy platného ustanovení § 66b obchodního zákoníku lze jednání uvedených tří hospodářských subjektů posuzovat jako jednání ve shodě, ale nikoli ještě jako jednání mezi ovládající a ovládanou osobou, neboť v té době ještě společnost KARBON INVEST neměla ve společnosti OKD většinový podíl (tedy více než 50%), takže faktický koncern byl tvořen společnostmi v čele se společností OKD a společnost KARBON INVEST stála právně vně tohoto faktického koncernu. Po právní úpravě účinné od 1.1.2001 lze koordinovanou hospodářskou činnost všech uvedených hospodářských subjektů posuzovat již jako vztah mezi ovládající a ovládanou osobou, neboť KARBON INVEST v té době disponoval novelou požadovaným 40% podílem akcií společnosti OKD a byl vytvořen faktický koncern na čele se společností KARBON INVEST, což pak nalezlo výraz i v zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku. Obžalovaným tak nelze přičítat porušení zákazu konkurenčního jednání při současné účasti ve statutárních orgánech ve dvou z výše uvedených hospodářských subjektů, kdy jako členové představenstva byli povinni jednat s náležitou péčí, což později upřesnil obchodní zákoník na pojem výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, a to ve vztahu k oběma hospodářským subjektům. Obžalovaní také namítají, že pokud činností společnosti KARBON INVEST nebyla způsobena společnostem OKD a ČMD žádná škoda a naopak bylo prokázáno, že řídící činnost společnosti KARBON INVEST byla vysoce efektivní a znamenala hospodářský růst uvedených dvou společností, což se projevilo mimo jiné také růstem cen akcií na trhu, nemohou být ani takové smlouvy posuzovány jako smlouvy uzavřené na úkor jednoho ze smluvních subjektů, neboť byly přínosné pro všechny smluvní strany. Státní zástupce uvedl, že těmto námitkám lze přisvědčit jen částečně. Dokazování skutečně potvrdilo, že řízení společností OKD a ČMD po vstupu společnosti KARBON INVEST bylo zefektivněno, což se projevilo převážně příznivými ukazateli ve vztahu k hospodářským výsledkům řízených subjektů, a to zejména společnosti OKD. Nepřísluší také orgánům činným v trestním řízení posuzovat, jakým způsobem měly řešit zúčastněné hospodářské subjekty restrukturalizaci společnosti OKD, pokud se v této souvislosti dohodly na vzájemné spolupráci a koordinaci hospodářské subjekty KARBON IVNEST na jedné straně a OKD a ČMD na straně druhé. Avšak již nelze souhlasit, že uzavřené smlouvy byly stejně výhodně pro obě smluvní strany, neboť dokazování prokázalo, že z těchto smluvních vztahů vyplynuly významné výhody pro společnost KARBON INVEST na úkor společností OKD a ČMD a taktéž na úkor ostatních akcionářů společnosti OKD. Smlouva je podle platné judikatury uzavřena na úkor jedné ze smluvních stran, když jakýmkoliv způsobem znevýhodňuje jednu organizaci vůči druhé nebo dalším a nemusí jít pouze o finanční prospěch, ačkoliv to bývá pravidlem. V konkrétním případě uzavřené smlouvy podle výsledku dokazování v konečném důsledku přímo nepoškodily společnosti OKD, ČMD a další ovládané subjekty, avšak na druhé straně


pokračování

59

4T 9/2008

neoprávněně zvýhodnily společnost KARBON INVEST na úkor těchto společností. Ze samotného znaleckého posudku Doc. Dr. Ing. Renáty Hótové je zřejmé, že pokud jde o rozsah poskytovaných služeb a jejich komplexnost ze strany společnosti KARBON INVEST, jde o řešení v ČR dosud zcela neobvyklé. Přitom společnost KARBON INVEST byla v době uzavírání předmětných smluv obchodní společností úplně nově založenou, která dosud nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, neměla potřebné zkušenosti ani odborníky na tyto vysoce kvalifikované činnosti, ani potřebné materiální zázemí. Jak pak vyplývá z připojených výpisů z obchodních rejstříků společnosti za jednotlivá období, neměla alespoň zpočátku ani potřebná oprávnění k výkonu všech činností v rozsahu, ke kterému se podle smluv zavázala, a to zejména v oblasti účetní agendy a právní pomoci. Přesto počínaje dnem 1.1.1999 měla společnost KARBON INVEST na základě uzavřených smluv se společnostmi OKD a ČMD zajištěn pravidelný měsíční finanční příjem mnohamilionových částek od těchto společností, a to pod sankcí příslušných úroků z prodlení v případě včasného neproplacení faktur. Společnost KARBON INVEST pak minimalizovala své náklady na výkon těchto činností pro společnosti OKD a ČMD tím, že zaměstnala u společnosti KARBON INVEST vybrané kvalifikované odborníky OKD a ČMD, přičemž činnosti byly prováděny v pronajatých prostorách společnosti OKD a také potřebné movité věci, včetně výpočetní techniky, byly pronajaty od OKD. Přitom podstata outsourcingu, který podle znalců měla společnost KARBON INVEST pro společnosti OKD a ČMD vykonávat, je právě to, že si příslušný hospodářský subjekt, pro který je outsourcing vykonáván, není schopen zajistit tyto činnosti vlastními silami. Z povahy prováděných činností je pak zřejmé a dokazování to potvrdilo, že vykonávané činnosti byly zejména v oblasti know-how, tedy činnosti poradenské, konzultační a koordinační, kde je velmi obtížné vyčíslit, zda zejména v určitém časovém období byly fakturované činnosti vůbec vykonány, nebo vykonány v potřebném rozsahu a potřebné kvalitě. Především pak v oblasti právních služeb jsou tyto pochybnosti zvýrazňovány tím, že společnost KARBON INVEST nikdy neměla v předmětu své činnosti oprávnění poskytovat právní služby v takovém komplexním rozsahu a navíc společnosti OKD a ČMD a jejich vnitřní organizační složky měly své vlastní právní útvary a uzavřené smlouvy o právní pomoci ještě s jinými subjekty. Též v oblasti smluv o obchodním zastoupení, vzhledem k výpovědím některých svědků, zástupců BOS a organizačnímu řádu BOS v příslušném období, není zřejmé, zda přínos společnosti KARBON INVEST v intencích příslušné smlouvy byl adekvátní výši poskytovaných provizí z uzavřených obchodů. Z výsledků dokazování je patrné, že ačkoliv podle platné právní úpravy do 1.1.2001 byla společnost KARBON INVEST jen poskytovatelem služeb a činností na základě uzavřených smluv a stále vně faktického koncernu kolem společnosti OKD, byla ihned od počátku tato společnost vnímána a v některých dokumentech i deklarována jako řídící subjekt v koncernu kolem společnosti KARBON INVEST. Její vliv na řízení společností OKD a jejím prostřednictvím taktéž dalších hospodářských subjektů včetně ČMD byl tak již od počátku v těchto smlouvách posílen na úkor ostatních akcionářů, zejména velikostí srovnatelného dalšího akcionáře OKD, jímž byl FNM ČR. Tento vliv společnosti KARBON INVEST byl ve vytvořené struktuře pak v dalším období posilován právě tím, že ze společností OKD a ČMD byly vyváděny mimo koncernovou strukturu peněžní prostředky na účet společnosti KARBON INVEST, což vzhledem k minimalizaci nákladů na zabezpečení prováděných činností s minimálním počtem zaměstnanců kolem 90 osob umožnilo společnosti KARBON INVEST dosahovat mimořádných hospodářských výsledků, vytvářet vysoký zisk a po příslušných odvodech pak ze zisku každoročně vyplácet mnohamilionové dividendy akcionářům KARBON INVEST. Těmito akcionáři byli po odkupu zbývajících akcií již výhradně pouze obžalovaní jako


pokračování

60

4T 9/2008

fyzické osoby a po prodeji akcií obžalovaného Ing. P. obžalovanému Ing. O., CSc. již byli 100% akcionáři, s právem podílu na zisku formou dividend, již pouze obžalovaní Ing. K. a Ing. O., CSc. Přes celkově příznivé hospodářské výsledky též společností OKD a ČMD, kde se však projevily v důsledku objektivních vlivů určité výkyvy a společnost ČMD v roce 2001 dokonce vykázala hospodářskou ztrátu, akcionář KARBON INVEST prosadil v OKD svůj vliv taktéž tím, že z vytvořeného zisku společností OKD a ČMD, po přídělech do rezervního nebo jiných fondů, nebyl za celé rozhodné období rozdělen zisk formou dividend mezi akcionáře, ačkoliv to bylo akcionářem FNM v roce 2003 již navrhováno. Bylo tak zjevně sledováno navyšovat částku nerozděleného zisku se záměrem, že tento bude rozdělen formou dividend akcionářům OKD až poté, kdy se akcionáři, právnické osobě KARBON INVEST, podaří zcela ovládnout společnost OKD, což se pak skutečně stalo, když společnost KARBON INVEST v roce 2004 koupila akciový podíl OKD od FNM, jak je specifikováno při konstatování důkazů shora. Vzhledem ke shora uvedenému proto jednání právní osoby společnosti KARBON INVEST podle státního zástupce po objektivní stránce naplnilo skutkovou podstatu trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zákona. K subjektivní stránce zmíněného činu státní zástupce uvedl, že to byli právě obžalovaní, kteří jednali v postavení statutárních zástupců obchodních společností, a je jistě nesporné, že zcela vědomě uzavřeli za tyto smluvní strany příslušné smlouvy. Ze všech zjištěných okolností ohledně založení společnosti KARBON INVEST, způsobu nabytí akciového podílu společnosti OKD a vstupu do této společnosti prostřednictvím společnosti KARBON INVEST prodejem akcií společnosti K.O.P., je zřejmé, že konečným cílem obžalovaných bylo ovládnout prostřednictvím této společnosti společnost OKD a další společnosti, které OKD sama ovládala. Ze všech rozhodných jednání je zřejmé, že právě obžalovaní, a zejména Ing. K. a Ing. O., CSc., prosazovali na příslušných jednáních statutárních orgánů společnosti KARBON INVEST a OKD sami nebo v součinnosti s obchodně a personálně spřízněnými osobami, které postupně v těchto statutárních orgánech působily, své vlastní podnikatelské záměry, které směřovaly k posilování vlivu společnosti KARBON INVEST bez ohledu na zájmy dalšího akcionáře FNM a zájmy výrazně menšinových akcionářů. Bylo zjištěno, že jen část vrcholného managementu společnosti KARBON INVEST, OKD a ČMD znalo příslušné smlouvy, a to někdy jen zcela okrajově, přičemž tyto osoby již nevěděly, jakým způsobem byly smlouvy vytvořeny a kdo stanovil výši odměn a provizí, pokud tuto výši vůbec znaly. Tyto smlouvy byly projednány na valných hromadách jen výjimečně a vesměs bylo obecně konstatováno, že jsou přínosné pro všechny smluvní strany, když hlavním argumentem bylo porovnání nákladů na bývalé správy OKD a ČMD a nákladů odměn a provizí pro KARBON INVEST, což je i podle zpracovaných znaleckých posudků v této trestní věci zavádějící. Pokud byla vypracována na žádost akcionáře FNM zpráva o plnění těchto smluv, zpráva byla vypracována dozorčí radou v čele s obžalovaným Ing. O., CSc., který ji taktéž na valné hromadě přednesl. Obžalovaní, zejména pak Ing. K. a Ing. O., CSc., se tak stali určujícími osobami při řízení celého vytvořeného koncernu společností kolem společnosti KARBON INVEST, kde byli obžalovaní výrazně většinovými a poté již 100% akcionáři. Vzhledem k tomuto svému postavení znali všechny rozhodné skutečnosti, ze kterých je vyvozováno naplnění skutkové podstaty žalovaného trestného činu a preferovali podle výsledku dokazování zájmy společnosti KARBON INVEST na úkor společnosti OKD, jejich dalších akcionářů a v této souvislosti i společnosti ČMD. Vytvořili a dlouhodobě nastavili smluvní mechanismus, který zajišťoval stálý finanční


pokračování

61

4T 9/2008

přínos pro KARBON INVEST od OKD a ČMD bez ohledu na jejich hospodářské výsledky, při minimalizaci nákladů společnosti KARBON INVEST. Mimo posílení hospodářského vlivu společnosti KARBON INVEST, která se stala postupně určující společností mezi soutěžiteli v oblasti těžby, zpracování a prodeje černého uhlí, tak společnost KARBON INVEST měla stabilně zajištěno dosahování výrazných zisků, kdy po zdanění a odvodech do zákonných i jiných fondů mohl být zisk také rozdělen formou dividend akcionářům, jimiž byli právě obžalovaní jako fyzické osoby. Takto tedy obžalovaní pro sebe, ale taktéž pro společnost KARBON INVEST, případně jiné obchodně a personálně spřízněné právnické i fyzické osoby, dosáhli finanční i jiný prospěch, který je podle výsledku dokazování hodnocen jako neoprávněný a který výrazně přesáhl hranici 5,000.000,-- Kč, což je podle k § 89 odst. 11 tr. zákona posuzován jako prospěch velkého rozsahu. Státní zástupce tak shledal naplnění subjektivní stránky trestného činu včetně naplnění kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 128 odst. 2, 4 tr. zákona, a to v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zákona. Státní zástupce byl současně toho názoru, že skutek současně vykazuje i potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je dán obecně tím, že obžalovaní svým jednáním porušili důležitý zájem společnosti na ochraně společenských vztahů v oblasti podnikání a dodržování důležitých předpisů, vymezujících rámec podnikání, závazná pravidla podnikání a zajištění rovnosti na trhu. Jednou z neoprávněných výhod pro KI byla i garance mimořádně vysokého podnikatelského zisku bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti OKD a dalších ovládaných společností a rozdělení dividend mezi akcionáře KI, což byli právě obžalovaní. Není tvrzeno (oproti usnesení o zahájení trestního stíhání), že by činnosti ze strany KI nebyly prováděny vůbec, respektive, že by přínos vykonávané činnosti podle mandátních smluv nedosahoval výše vyplácených finančních odměn, neboť tato skutečnost nebyla prokázána. Okolnosti, že obžalovaní svým jednáním nezpůsobili škodu společnosti OKD a ČMD, avšak neoprávněně zvýhodnili společnost KI a sebe na úkor druhé smluvní strany, se nevylučují, neboť zákonným znakem žalovaného trestného činu je mimo jiné úmysl opatřit tímto jednáním sobě nebo jinému neoprávněný majetkový prospěch, a pokud jde o následek uvedený v kvalifikované skutkové podstatě, pak jde o získání pro sebe nebo jiného prospěchu velkého rozsahu a nikoliv o způsobení škody jinému. Na zmíněných úvahách a závěrech státní zástupce setrval i v závěrečné řeči, kdy dále uvedl, že nezpochybňuje zjevné manažérské schopnosti a specifické znalosti obžalovaných. Provedené dokazování neprokázalo, že by obžalovaní způsobili svým jednáním, jako statutární zástupci předmětných právnických osob, přímo škodu společnostem OKD a ČMD. Rozhodující okolností, zejména z pohledu hodnocení materiální stránky eventuálního naplnění skutkové podstaty trestného činu, tedy jeho společenské nebezpečnosti, byla skutečnost, že jedním z rozhodujících akcionářů společnosti OKD byl stát, zastoupený FNM. Ostatně pokud by tomu tak nebylo a bylo by případně přesto vedeno trestní stíhání, věcně by ani tato trestní věc již nepříslušela speciálnímu odboru vrchního státního zastupitelství. Za důležité považuje rozhodnutí VS v Praze ze dne 16.9.2008, sp. zn. 9 To 51/2008, který zrušil původní rozhodnutí soudu o zastavení trestního stíhání. Konkrétně část v odůvodnění na straně 5 rozhodnutí. Vrchní soud dospěl k závěru, že v obžalobě je znak „úkoru“ dostatečně popsán. Dále se v této části odůvodnění uvádí, že bude pak předmětem dokazování zjistit, zda se obžalovaní skutečně dopustili jednání, popsaném v obžalobě a pokud ano, zda takové jednání pak taktéž naplnilo skutkovou podstatu žalovaného nebo případně jiného trestného činu z hlediska materiální stránky ve smyslu § 3 tr. zák. Jedná se tak o závazný právní názor


pokračování

62

4T 9/2008

pro tento soud, neboť ani provedeným dokazováním nepozbyl svůj skutkový základ. Bez důvodných pochybností bylo prokázáno, že společnost Karbon Invest byla založena zcela účelově proto, aby jejím prostřednictvím obžalovaní akciově vstoupili do společnosti OKD a tím taktéž do společnosti ČMD. K okolnostem založení KI zůstaly i po provedeném dokazování určité nejasnosti, které neodstranily ani výpověď svědka JUDr. B. a možného svědka JUDr. D., kteří by zjevně k tomu mohli uvést nejvíce, ale s odkazem na svou zákonnou povinnost mlčenlivosti, jež nebyli zproštěni, se k těmto skutečnostem blíže nevyjádřili. V této souvislosti považuje za zcela logické vysvětlení svědka V., že KI byla založena proto, aby se stala vlastníkem OKD. Protože tyto záměry měly zůstat utajeny, bylo pro obžalované vhodnější, aby vlastní založení této společnosti nebylo s nimi ještě jmenovitě spojeno a k oficiálnímu vstupu obžalovaných do společnosti dochází až dne 14.10.1998. Tohoto dne dochází k zásadním obchodním operacím s cennými papíry za účelem nabytí akcií OKD do portfolia společnosti KI. V této souvislosti je též nutno vyhodnotit, že v době, kdy představenstvo OKD, tedy dne 26.8.1998, rozhodlo o kapitálovém vstupu společnosti K.O.P. do OKD, přičemž písemnou nabídku zpracoval obžalovaný Ing. O., nebyla v těchto materiálech o společnosti KI ani zmínka. Nabídka alternativně zpracovávala možnost kapitálového vstupu bez dalšího majetkového propojení anebo fúzi všech zúčastněných podnikatelských subjektů v horizontu dvou let – viz listiny ve spise na č.l. 8050-8058 a návazné. Je dále doloženo, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže svým rozhodnutím ze dne 18.12.1998 povolil podle, tehdy platného zákona č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, toto spojení podniků soutěžitelů a nebyl posuzován z tohoto pohledu kapitálový vstup společnosti KI do struktury OKD. Způsob obchodních operací s cennými papíry, které umožnily tento kapitálový vstup tak, jak jej popisuje žalobní návrh, byl provedeným dokazováním rovněž dostatečně prokázán a považuje to navíc za skutečnost mezi stranami nespornou. Že bylo cílem jednání obžalovaných získat prostřednictvím společnosti KI rostoucí vliv ve struktuře společností kolem společnosti OKD, bylo potvrzeno celým výsledkem dokazování. Samotní obžalovaní to taktéž nezpochybňují a jde o celkem logický záměr v rámci podnikatelské činnosti, jejímž cílem je dosažení zisku. Protože dalším největším akcionářem byl stát, zastoupený FNM, šlo jednoznačně od počátku o záměr obžalovaných získávat postupně větší akcionářský podíl a vliv ve struktuře OKD na úkor akcionáře FNM a dalších, již daleko drobnějších a méně významných akcionářů. Taktéž postupně byla ve společnosti KI připravována strategie nákupu akciového podílu FNM v rámci privatizace těchto akcií, jak jednoznačně dokladují mimo jiného zápisy z řádných a mimořádných jednání představenstva KI – viz např. jednání dne 14.6.2002, 27.3.2003 a 31.10.2003. Nebylo a není namítáno, že by k popsanému jednání nedošlo, případně, že by obžalovaní nebyli v označeném současném postavení statutárních zástupců společností KI a OKD při uzavírání příslušných smluv. Obhajoba však namítala, že obžaloba při popisu uzavření smluv neoprávněně v žalobním návrhu zdůrazňuje, že příslušné provize z obchodů podle smlouvy o obchodním zastoupení náležely KI též z obchodů, které byly uzavřeny bez součinnosti zástupce, to je společnosti KI. Tato formulace je totiž plně v souladu s tehdy platným ustanovením § 666 obchodního zákoníku, pokud je sjednáno výhradní zastoupení. K tomu státní zástupce uvedl, že tomu tak skutečně je. Avšak, a k tomu se již obhajoba nevyjadřuje, dostává se pak do rozporu článek 8 odst. 2 příslušné smlouvy, který opravňoval zástupce, tedy společnost KI, vykonávat obchodní zastoupení i pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby a znění § 665 tehdy platného obchodního zákoníku, který stanovil, že při sjednaném výhradním zastoupení k tomu obchodní zástupce oprávněn není. V tomto směru tedy považuje znění smlouvy o obchodním zastoupení za


pokračování

63

4T 9/2008

asymetrické a zvýhodňující pro smluvní stranu, společnost KI, ačkoliv tuto smluvní odchylku § 263 tehdy platného obchodního zákoníku přímo nevylučoval. Jde pochopitelně jen o poznatek dílčí, který nutno hodnotit v souladu se všemi dalšími výsledky dokazování. Ke vzniku, obsahu a charakteru předmětných smluv státní zástupce uvedl, že zůstalo spornou skutečností, kdo je skutečně v konečné verzi vytvořil, když obžalovaní tvrdí, že je připravil a správnost garantoval právní odbor KI, konkrétně Mgr. G. jako ředitel tohoto útvaru, takže obžalovaní spoléhali na jejich právní bezvadnost. Avšak svědek Mgr. G. to odmítl, kdy autorství připisoval auditorské firmě Ernst & Young, a to na objednávku někoho z vedení společnosti KI, když nevidí jediný důvod, proč by v tomto směru svědek vypovídal nepravdu. Navíc jeho výpověď podpořil taktéž svědek Mgr. V., který za nepravdivé označil tvrzení obžalovaného Ing. K., že by se sám, jako zástupce ředitele právního útvaru společnosti KI, nějak podílel na pracích na těchto smlouvách. Společnost Ernst & Young, respektive její zástupci, se k věci nevyjádřili, s odkazem na zákonnou povinnost mlčenlivosti, které nebyli zproštěni. Zastává názor, že odpovědnost obžalovaných za obsah smluv, které podepsali, včetně následných dodatků, je jednoznačný. Smlouvy též obsahují natolik podrobné informace ve vztahu ke smluvním subjektům, tedy společnostem KI, OKD a ČMD, kterými disponovali právě jen obžalovaní, a odpovídá to závěru, že smlouvy byly vytvořeny podle jejich přesných zadání a dispozic. Totéž mimo jiného potvrdila svědkyně Ing. B., která ve své výpovědi uvedla, že auditorská firma Ernst & Young pracovala již v roce 1998 na přípravě nové organizační struktury, restrukturalizaci OKD, a to podle zadání vedení společnosti KI. Smlouvy označené jako smlouvy mandátní, kde by měl podle obchodního zákoníku mandatář, tedy společnost KI, vykonávat pro mandanta, v tomto případě společnosti OKD a ČMD, určité činnosti a služby podle dispozic mandanta, podle výsledku dokazování přesáhly jejich naplněním tento rámec. Ve spojení se smlouvou o obchodním zastoupení učinily ze společnosti KI řídící subjekt vůči OKD a jeho prostřednictvím taktéž ve vztahu k ČMD. Celá řada slyšených svědků shodně vypověděla, že chápala společnost KI jako bývalou Správu OKD a ČMD, která převzala veškeré její činnosti, když nedošlo ani ke změně sídla na Prokešově náměstí v Ostravě. Uzavřené smlouvy jistě nejsou svých obsahem ryze mandátními smlouvami, ale vykazují prvky více obchodních smluv. Je totiž zřejmé, že společnost KI nebyla pouze servisním střediskem pro společnosti OKD a ČMD, který by se řídil pokyny mandanta, ale stala se naopak na tomto smluvním základě řídícím subjektem v nově vytvořené struktuře právních subjektů. Navíc poskytování právních služeb soustavným způsobem a za úplatu mohli totiž podle tehdy platného zákona o advokacii vykonávat jen advokáti, s určitými výjimkami, které však nedopadají na tento případ. K právní povaze celého podnikatelského seskupení po přistoupení společnosti KI se ne zcela ztotožňuje s vyjádřením znalce prof. Smejkala, který se k této, jistě právní otázce, vyjádřil tak, že šlo od počátku o faktický koncern. Vzhledem ke znění tehdy platného § 66b obchodního zákoníku společnost KI totiž ještě neměla většinový podíl ve společnosti OKD, tedy více než tehdy požadovaných 50% akcií a nebyla podle práva ovládající osobou. Toho si nepochybně byli vědomi i samotní obžalovaní a tomuto odpovídalo též označení těchto smluv, podle kterých má společnost KI, jako vnější dodavatel, poskytovat činnosti a služby pro faktický koncern, tvořený kolem společnosti OKD, ačkoliv praktickým naplněním se jednalo o činnosti řídící vůči společnostem OKD a ČMD. Tedy takovéto jednání uvedených tří smluvních subjektů považuje z právního hlediska za jednání ve shodě a teprve od 1.1.2001, kdy se významně změnil obchodní zákoník a společnost KI vlastnila požadovaných, tedy již jen 40% akcií, stala se společnost KI ovládající osobou a vstupuje do tohoto faktického koncernu se všemi


pokračování

64

4T 9/2008

právními důsledky. A poté od 15.1. 2002 dochází i k oficiální označení celého seskupení jako koncernu Karbon Invest. Státní zástupce v závěrečné řeči dále uvedl, že nepovažuje již za spornou skutečnost mezi stranami, že společnost KI skutečně pro OKD, ČMD činnosti a služby vykonávala a plnila a že fakturované částky za tyto činnosti a služby formou odměn a provizí odpovídaly obvyklým cenám v daném místě a čase. U Báňské obchodní společnosti (BOS) se dostala do určitého rozporu výpověď ředitele této organizační složky Ing. S., který v podstatě uvedl, že společnost KI do odbytu tuhých paliv ničeho nového nepřinesla a vše zůstalo nadále v režii samotné BOS, a dalšími provedenými důkazy, zejména svědeckou výpovědí ředitele obchodního úseku společnosti KI, Ing. K., který popsal, jak usilovně sám a celý obchodní úsek pracoval ve prospěch společnosti OKD, o čemž nemá důvodu pochybovat. Bylo také bez důvodných pochybností prokázáno, že na podkladě uzavřených smluv byly činnosti vykonávány za společnost KI vybranými pracovníky, a to v naprosté většině z bývalých Správ OKD a ČMD, které byly k datu 31.12.1998 zrušeny. Podle výsledku dokazování představoval právě obžalovaný Ing. K. hlavní řídící a určující osobu za vedení OKD a zároveň za společnost KI. Taktéž má za to, že je nespornou skutečností, že společnost KI při poskytování služeb a činností pro OKD a ČMD využil jejich materiálních zdrojů, nepochybně na základě řádným nájemních a dalších smluv, jak můžeme ostatně dohledat z příslušných smluv o pronájmu prostor na Prokešově náměstí v Ostravě ze dne 5.3.1999, úhrady za převzatý hmotný majetek ze dne 18.11.1999, pronájem 10 vozidel od OKD podle smlouvy ze dne 30.4.1999, jakož i pronájem výpočetní techniky ze dne 25.3.1999 – viz listiny na č.l. 11.173 a další spisu, kterými byl proveden důkaz. Rozdíl mezi finančními náklady společnosti KI, spojenými se zajišťováním plnění ze smluv pro společnosti OKD a ČMD a částkami, které společnost KI za vymezené období získala na fakturaci těchto odměn a provizí, vyplývá jednak z účetních dokladů společnosti KI a ze závěrů znaleckého posudku Ing. Hótové. Tento vyčíslený rozdíl ve výši 2.082,941.000,Kč, pak státní zástupce považuje za finanční prospěch pro společnost KI. Ani obžaloba neoznačuje tento prospěch za neoprávněný. Je taktéž nespornou skutečností, že společnost KI mohla samostatně, jako nezávislý právní subjekt, rozhodovat o nakládání s finančními prostředky z takto vytvořeného zisku, který samozřejmě není přímo totožný z výše uvedenou částkou. Pokud se týká rozdělení, případně nerozdělení dividend ve společnostech KI, OKD a ČMD, se státní zástupce zcela se ztotožňuje s výhradou obhajoby, která našla výraz i ve vyjádření znalce prof. Smejkala, že nevyplácení dividend ze zisku akcionářům není nutně ke škodě akcionářů, pokud zisk zůstává ve vnitřních zdrojích firmy a slouží k následným investicím, což se časem případně projeví ve zlepšení výsledků hospodaření a tedy i v růstu cen akcií. Takto izolovaně však nelze tuto skutečnost hodnotit, nýbrž je třeba posoudit provedené důkazy k této otázce ve všech souvislostech. Pokud se týká skutkové podstaty odstavce 2 k § 128 trestního zákona, je si státní zástupce vědom, že se jedná zřejmě o nejproblematičtější ustanovení v oblasti hospodářských trestných činů, a to zejména proto, že znakem tohoto trestného činu není, či nemusí být vznik škody. Postačí toliko fakt, že uzavření určité smlouvy bylo na úkor jednoho nebo více


pokračování

65

4T 9/2008

subjektů. Názory na to, co tímto "úkorem" může být, se v praxi velmi liší a taktéž judikatorní rozhodnutí NS ČR k této otázce se postupně vyvíjejí. Pachatel využívá konkurenční výhody plynoucí z toho, že působí ve dvou nebo více podnikatelských subjektech a uzavřením smlouvy může opatřit sobě nebo jinému prospěch na úkor některého z těchto subjektů. Kdyby nepůsobil ve dvou nebo více subjektech, zjevně by neměl všechny potřebné informace, mnohdy citlivé a důvěrné. Pachatel neoprávněně a bezdůvodně přenáší podnikatelské riziko a případnou ekonomickou ztrátu na jeden z podnikatelských subjektů, v nichž zároveň působí, a na jeho úkor uzavírá smlouvu, ze které má prospěch jiný podnikatelský subjekt nebo kdokoli další. Přestože citované ustanovení postihuje některé případy porušení zákazu konkurence, jeho formulace nepodmiňuje trestní odpovědnost tím, že v době spáchání trestného činu podniky nebo organizace, v nichž pachatel současně působí, skutečně vykonávají takovou aktivitu, při které si na trhu přímo konkurují. Nejde o právní normu s blanketní dispozicí. Trestnost činu není tak podmiňována porušením jiných právních norem. Jistě bude soud řešit, mimo jiného, zásadní otázku, zda byly předmětné smlouvy uzavřeny na úkor smluvní strany OKD a ČMD a jako zvýhodňující pro společnost KI. Tento soud v původním rozhodnutí o zastavení trestního stíhání argumentuje odkazem na rozhodnutí NS ČR 5 Tdo 290/2006, že výhoda by musela být neoprávněná a v souvislosti s porušením zákazu konkurence. Tak ovšem příslušné rozhodnutí nejvyššího soudu přímo nevyznívá. Znovu uvádí, že zákon neváže trestnost tohoto činu na porušení konkurenčního jednání, nýbrž na zneužití informací, které má pachatel právě v důsledku svého postavení ve dvou nebo více podnicích nebo organizacích, což jej právě významně zvýhodňuje oproti ostatním účastníkům obchodně právních vztahů, kteří takovými informacemi nedisponují. Taktéž výhoda nebo prospěch nemusí být podle zákona nutně neoprávněná. Pokud by tomu totiž tak bylo, zákonodárce by to jistě v zákoně výslovně uvedl, jak je to například v ustanovení § 127, tedy u trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku, kde musí být prokázán úmysl pachatele k opatření neoprávněné výhody ve značném rozsahu. Výhodnost uzavřených smluv pro společnost KI na úkor společností OKD a ČMD spatřuje právě v přenášení rizika a případné (postačí tedy i potencionální) ekonomické ztráty na subjekty právního vztahu, tedy společnosti OKD a ČMD. Podnikání v celé své složitosti, ostatně jako další činnosti, totiž sebou přináší nejen vidinu úspěchu, zisku, společenského postavení, ale taktéž reálné nebezpečí podnikatelského neúspěchu, ztráty, úpadku. Obhajoba kontruje tím, že příslušné smlouvy hospodářské riziko u společností OKD a ČMD naopak snížily – viz například ustanovení článku 4 mandátní smlouvy o obchodním zastoupení, kde se zástupce, tedy společnost KI, zavazuje k ručení za splnění závazku třetí osoby, k jehož uzavření vyvinul činnost. K tomu státní zástupce uvedl, že v tomto případě jde o riziko subjektivní. To je odvislé od činnosti podnikového managementu, majitelů či zaměstnanců podniku. Zde lze na podporu obžaloby jako protiargument například uvést, že každá z příslušných mandátních smluv za nedodržení termínu splatnosti odměn sankcionovala smluvní stranu OKD a ČMD smluvní pokutou ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení, což při počtu mandátních smluv a pravidelné měsíční fakturaci, rovněž vystavilo tyto společnosti potencionálnímu, opakovanému riziku citelných finančních ztrát, které je dříve neohrozily. Pak je však riziko, které lze označit za riziko objektivní, to je nezávislé na činnosti podniku, na vůli a schopnostech podnikového managementu, vlastníka či zaměstnance. Zvláště zřetelně toto riziko vyvstává v současné době hospodářské krize, které neodolala celá řada do té doby velmi úspěšných podnikatelských subjektů. A takovéto riziko má obžaloba na mysli. Podle výsledku dokazování posuzujeme zjevnou úspěšnou


pokračování

66

4T 9/2008

podnikatelskou činnost personálně i právně propojených fyzických a právnických osob po vstupu společnosti KI do této struktury. Pokud by však, z důvodu objektivních, došlo k významným hospodářským ztrátám společností OKD a ČMD, nastavený smluvní mechanismus přesto zajišťoval, nezávisle na těchto ztrátách, nadále dobré hospodářské výsledky společnosti KI, byť by se to pochopitelně projevilo poklesem hodnoty portfolia této obchodní společnosti, které bylo tvořeno právě akciemi společnosti OKD. Zdůrazňuji, že k naplnění základní skutkové podstaty uvedeného trestného činu je rozhodná doba jednání, tedy situace v době uzavření smluv. Na jedné straně tohoto smluvního vztahu, který je deklarován úvodní smlouvou o vzájemné vyvážené spolupráci v určených oblastech je “kolos“ OKD, tedy včetně ČMD, se svou významnou historií, s více než 25 tis. zaměstnanci a vším, co k takovému, jednomu z nejvýznamnějších podnikatelských uskupení v ČR, náleží. Na straně druhé pak společnost KI, nově vzniklá, dosud prakticky nevyvíjející žádné podnikatelské aktivity, se zhruba 90 zaměstnanci. Společnost KI může neprodleně začít vykonávat podle uzavřených smluv služby a činnosti pro společnosti OKD a ČMD jen s využitím lidských a materiálních zdrojů těchto dvou obchodních společností, vlastní síly a prostředky na to nepochybně neměla. Ve znaleckých posudcích Ing. Hótové a především prof. Smejkala, jakož i ve svědecké výpovědi Ing. B. a některých dalších svědků, se pro tento způsob činností používá označení „outsourcing“, což podle doslovného překladu z angličtiny znamená využití vnějších zdrojů, tedy jiných, než firemních zdrojů pro vykonávání potřebné práce. Nejde o kritiku tohoto postupu, který se navíc ukázal v praxi jako účinný, ale pouze tímto argumentuje s poukazem na zvýhodňující postavení společnosti KI jako smluvní strany podle příslušných smluv na úkor smluvní strany druhé. Společnost KI uzavřením těchto smluv také získala rozhodující výhodu ve vztahu k ostatním potencionálním zájemcům o získání státního podílu ve společnosti OKD, přičemž Úřad na ochranu hospodářské soutěže toto spojení soutěžitelů nepřezkoumával, neboť v době uzavření smluv, jak již bylo uvedeno, stála společnost KI právně mimo koncernové uskupení kolem společnosti OKD. Mimo těchto uvedených výhod, které uzavřené smlouvy přinesly společnosti KI, to pak byly další zjevné materiální výhody pro společnost KI, případně přímo pro obžalované. Tyto lze pro účely trestního řízení a použití kvalifikované skutkové podstaty, tedy získání prospěchu velkého rozsahu, již finančně vyčíslit. V podané obžalobě je finanční prospěch pro přehlednost vyčíslen jako rozdíl nákladů a výnosů z odměn a provizí v souvislosti s naplňováním zmíněných smluv. Dále jsou to však vyplácené dividendy akcionářům společnosti KI, což byli z větší části a poté již výhradně pouze obžalovaní Ing. K. a Ing. O., vyplacené odměny obžalovaným jako statutárním zástupcům společnosti KI, což samozřejmě nevylučovalo současné vyplácení odměn jmenovaným jako statutárním zástupcům společnosti OKD, možnosti (využité) zaměstnat ve významných funkcích v těchto podnikatelských subjektech rodinné příslušníky a příbuzné nebo jejich instalování do dozorčích rad těchto společností, což je spojeno taktéž s příslušným finančním ohodnocením. Nepochybně hlavní argumentací obhajoby bude, že všechny zpracované znalecké posudky, tedy společnosti INFO 7, znalecký posudek Ing. Hótové a znalecký posudek prof. Smejkala, považují posuzované smlouvy za výhodné pro obě smluvní strany. Znalecký posudek je sice důležitým, ale toliko jedním ze všech důkazů, které pak nutno hodnotit nejen jednotlivě, ale ve všech souvislostech a návaznostech a ve spojení se všemi dalšími provedenými důkazy. Znalci tak, jak jim ostatně přísluší, posuzovali smlouvy jen z čistě ekonomického pohledu a zejména přihlíželi, podle příslušných ukazatelů, k celkově příznivému hospodářskému růstu společnosti OKD, v určitém období též společnosti ČMD, a


pokračování

67

4T 9/2008

to od doby vstupu společnosti KI do podnikatelského seskupení. Právní hodnocení věci, ve všech rozhodných souvislostech, jim nepřísluší, to je v kompetenci orgánů činných v trestním řízení a v konečné fázi toliko soudu. Proto státní zástupce trvá na svých závěrech, že uzavřené smlouvy byly zvýhodňující pro společnost KI na úkor společností OKD a ČMD. Navrhl uznat všechny obžalované vinnými ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2,4 tr. zák., spáchaný společným jednáním, tedy ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona.

Obhajoba obžalovaných již od zahájení trestního stíhání opakovaně navrhovala zastavení trestního stíhání (viz např. č.l. 29328–29330, 559-563, 565-568, 29284-29304, 29306-29314, 29558-29567, 29568-29576, 29614-29626).

Argumentace obhajoby je možno shrnout v následující tvrzení. FNM dal písemný pokyn, aby na příslušné valné hromadě OKD jeho zástupce hlasoval pro smlouvu o Zásadách, přičemž tato smlouva fakticky zakládala vytvoření holdingu (koncernu) zmíněných společností, které nadále měly jednat ve shodě a tedy že při podpisu smlouvy o Zásadách se řídili vůlí akcionářů, vyjádřenou na valné hromadě dne 18.12.1998. Ustanovení § 128 tr. zák. nekriminalizuje každé uzavření obchodní smlouvy, z níž někdo získá prospěch na úkor jiného subjektu, neboť získání prospěchu na úkor jedné ze smluvních stran je imanentní součástí obchodních vztahů a právem dovolené jednání, kriminalizuje jen takové jednání, které porušuje zákaz konkurence, který v rámci holdingu, u propojených osob nelze užít. Zmíněným že činem nevznikla újma, tedy úkor OKD a ČMD, a byla ignorována obchodně právní stránka věci, když trestní represe je poslední a krajní prostředek k sjednání nápravy, neboť činit se může vše, co není zakázáno, že je právem akcionářů si zvolit systém řízení a že nelze uplatňovat státní moc nad rámec zákona, osobovat si právo rozhodovat o tom, které ekonomické kroky jsou správné a které nikoliv. Bylo poukázáno i na to, že nelze pominout úspory nákladů na zaměstnance, vývoj výnosů za prodej vlastního zboží a služeb, tedy uhlí a koksu, když úkor by mohl nastat jen tehdy, kdyby byly výsledky OKD a ČMD prokazatelně lepší beze změn, vyvolaných řízením KI a že jen zisková společnost je přínosem pro stát. Obhájci poukázali i na to, že chybí i formální znaky § 128, neboť zúčastněné subjekty si reálně nekonkurovaly, předmětem smluv byla optimalizace činností subjektů koncernového typu a nevznikl předvídaný následek, tedy úkor, neboť tu nebyla nevýhoda pro jednu ze zúčastněných stran. Ohledně úkoru uzavřeli, že úkor (nevýhoda) nemůže existovat sama o sobě, ale pouze tehdy, stojí-li proti němu výhoda nebo prospěch jiného subjektu, když samotnou výhodu je nutno definovat tak, že jde o něco, co by dotčená zvýhodněná osoba v daném místě a čase jinak nezískala, nebo čeho by jiným způsobem nedosáhla, a proto na straně KI či někoho jiného nedošlo k neoprávněné výhodě. Není ani úmysl, neboť by tím jednali i proti zájmům KI. Obhájci taktéž tvrdili, že prostý odpočet zaplacených finančních prostředků oproti vyčísleným nákladům je z ekonomického i logického hlediska neadekvátní


pokračování

68

4T 9/2008

a byl by snad použitelný jen tehdy, pokud by KI vůči oběma mandantům nevyvíjel žádnou činnost, a poukázali i na to, že zmíněné smluvní dokumenty byly projednávány na valných hromadách (nebyly tedy utajovány před akcionáři). Obhájci dále argumentovali i tím, že v jednání shledávají nedostatek nebezpečnosti tohoto jednání pro společnost, chybí znak materiální protiprávnosti, když dotčené smlouvy byly pro OKD i ČMD přínosem (konstatují znalci Hótová i Smejkal) a přínos smluv nelze samostatně oddělit od přínosu jiných vlivů, když došlo k zefektivnění hospodaření a restrukturalizace koncernu není srovnatelná s obdobnou restrukturalizací v ČR. Zmíněný soubor smluv přispěl k ekonomickému ozdravění společnosti, ke zneužití postavení nedošlo, a nakonec státní podíl v těchto důležitých společnostech byl prodán právě KI. Obžalovaní uzavřeli zmíněné smlouvy, které byly součástí rozsáhlé restukturalizace s cílem pozdvihnout ekonomickou úroveň těchto společností, a to se objektivně podařilo a tudíž jednali v souladu se svou povinností, plynoucí z obchodního zákoníku, plnění takové povinnosti nemůže být trestným činem. Pokud tedy služby byly poskytnuty za adekvátní cenu a nedošlo tedy na žádné ze zúčastněných stran ke vzniku škody, nelze v takovém jednání spatřovat protiprávnost (znalci tento závěr potvrdili, OKD a ČMD škoda nevznikla, audity ani valné hromady nevznesly výhrady). Postup členů představenstva OKD i ČMD byl jejich vlastníky aprobován a byl výrazem svrchované vůle vlastníka, které nepodléhá bez dalšího přezkumné pravomoci policie. Otázka protiprávnosti je teorií i praxí uznávána především proto, aby zásada subsidiární role trestní represe mohla v praxi vůbec fungovat. Platby, které KI inkasoval, odpovídaly hodnotě provedené práce a společnostem OKD a ČMD se vyplatily. Ke znevýhodnění nedošlo, naopak celková ekonomická situace, hospodářské výsledky a zvýšení hodnoty akcií svědčí o tom, že prostředky, vynaložené v rámci restrukturalizace, byly vynaloženy účelně a za cenu odpovídající provedeným pracím. Námitka obhajoby pak lze shrnout v následující body: 1) není popsán úkor a chybí-li následek, jímž je úkor, nemůže jít o trestný čin, když uzavřená smlouva musí být nevýhodná, 2) chybí stejný nebo podobný předmět činnosti, když samotný zápis v předmětu podnikání, aniž firma takovou činnost skutečně vykonává, je již praxí překonaný, 3) chybí protiprávnost. Výhoda jedné společnosti (KI) nutně nemusí znamenat úkor druhé společnosti. Důsledkem uzavřených smluv bylo zefektivnění řízení a uvedené smlouvy pak vedly ke zvýšení bonity všech z účastněných subjektů, a proto nejsou nikomu na úkor, 4) je zpochybněna ústavnost trestního stíhání ve vztahu k předvídatelnosti trestnosti jednání pro obžalované. Obhajoba pak uzavřela, že smlouvy nebyly fiktivní ani účelové, ale plnohodnotnými obchodními smlouvami, zakládaly transparentní vztahy, sjednané ceny nepřekročily úroveň cen obvyklých a znamenaly zmenšení nákladů na správu oproti dřívějšímu stavu, majetková újma akcionářům, zejména státu, nevznikla, stát (FNM) nikdy nebyl v pozici akcionáře odpůrcem postupů zvolených na valných hromadách, orgány činné v trestním řízení nevzaly v úvahu svolení statutárních orgánů OKD a.s. a ČMD a.s. k přijaté smluvní úpravě, včetně jejich prohlášení, že v důsledku uzavření a naplňování jednotlivých dotčených smluv jim jako společnosti ovládané nevznikla a nevzniká újma, která by zakládala povinnost nahradit škodu,


pokračování

69

4T 9/2008

a proto neuplatňují náhradu škody. Je tu tedy naplněna podmínka vyloučení protiprávnosti a tedy i společenské nebezpečnosti, kterou je souhlas poškozeného (svolením poškozeného se stává čin, jež by byl nedovoleným zásahem do práv poškozeného, činem dovoleným). Obhájci poukázali i na to, že orgány činné v trestním řízení fakticky nutí suverénního vlastníka, aby přijal postoje a způsob řešení proti své vůli, odpovídající představě zmíněných státních orgánů, které však za ekonomický výsledek nenesou žádnou odpovědnost. Stát si tak přisvojuje kompetence (v rozporu s Ústavou) rozhodovat o tom, jak má či nemá akcionář s rozhodujícími pravomocemi vytvořit strukturu řídících a hospodářských činností v rámci koncernového uspořádání. Nebylo vzato v úvahu, že celý proces byl kontrolován a jako řádný potvrzován závěry auditů, prováděných u jednotlivých ovládaných i ovládajících subjektů významnými auditorskými společnostmi (zejména HZ, Ernst & Young, KPMG), přičemž závěry těchto auditů bez výjimky vyznívaly výrokem „bez výhrad“. Celý smluvní proces byl postupně v době pokračujícího trestního stíhání v souvislosti s prodejem nejprve státního podílu cca 45,88 % akcií společnosti KI a posléze v souvislosti s prodejem koncernu KI zahraničnímu subjektu podroben velmi detailnímu auditu ekonomickému i právnímu, a tyto subjekty neshledaly žádná pochybení ve zmíněném smluvním systému; naopak tento systém smluv doporučily k převzetí jako nejvýznamnější zdroj a nástroj záruk při uzavření celého obchodu. Podle obhajoby jednání obžalovaných nenaplňuje znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu a také není dán potřebný stupeň nebezpečnosti jejich jednání pro společnost Obhajoba obstarala i právní expertízu JUDr. Eliáše. JUDr. Eliáš působí jako advokát, profesor obchodního práva, expert, vedoucí katedry obchodního práva PF Plzeň, vědecký pracovník Ústavu státu a práva AV ČR v Praze, člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro obchodní právo, člen komise pro rekodifikaci soukromého práva na MS Praha, zkušební komisař ČAK. Právní expertíza se vztahovala k problematice smluv uzavřených v rámci faktického koncernu (viz č.l. 28979-29048). JUDr. Eliáš uzavřel, že pro posouzení otázky, zda členové představenstev (případně dozorčí rady a další osoby) zúčastněných společností postupovali s kvalifikovanou péčí má podstatný význam: - zda byly uzavřené mandátní smlouvy pro jednotlivé společnosti přínosem (nebo zda při rozhodování o uzavření smlouvy takový přínos alespoň rozumně očekávat), zejména se zřetelem k celkovému pojetí restrukturalizační koncepce koncernu, a - zda byla úplata dohodnutá za poskytované služby co do výše obvyklá a přiměřená. Pokud byly služby poskytovány za odpovídající cenu, pak nedošlo u žádné ze zúčastněných stran ke vzniku škody, a tudíž nelze spatřovat v takovém jednání protiprávnost. Tato expertiza samozřejmě není důkazem, ale je argumentací obhajoby, kterou nelze odmítnout z titulu, že se nejedná o důkaz, ale je třeba se s užitou argumentací vypořádat, když jak vyplyne z odůvodnění dále, soud se z těmi argumenty ztotožnil jako se správnými právními vývody.


pokračování

70

4T 9/2008

I obhajoba po provedení dokazování v hlavním líčení toto vyhodnotila v rámci svých závěrečných řečí. Obhájce JUDr. Jelínek pak uvedl, že pokud správně pochopil základní úvahy státního zástupce o tom, že výsledky trestního řízení prokazují, že došlo ke spáchání trestného činu podle ustanovení § 128 odst. 2, 4 tr. zákona, tak v tomto slova smyslu jde o porušení hned několika zásad, kterými se řídí právní prostředí, neboť se říká, že sice se nechovali nedovoleně, nebylo zjištěno, že by uzavírali nezákonné, nedovolené a neplatné smlouvy, nebylo zjištěno, že by si počínali jako většinoví akcionáři ve svých postaveních ve statutárních orgánech nějakým způsobem v rozporu se zákonem, že by realizovali nějaký neoprávněný prospěch a že by si nepočínali s péčí řádného hospodáře, ale zkrátka a dobře jenom proto, že je v trestním zákoně v ustanovení § 128 uvedeno, že získá-li někdo v pozici osoby, která je ve statutárních orgánech nebo jiným způsobem se podílející na podnikání více osob, prospěch, který na druhou stranu přinese druhému účastníkovi takového vztahu nevýhodu, dopouští se trestného činu, ať se děje, co se děje. Toto je zcela evidentní porušení jedné z primárních zásad právního pořádku právního státu, totiž, že to, co není zákonem výslovně zakázáno, je zásadně povoleno, jinými slovy, je to v souladu se zákonem. Ani stát nemůže postupovat bez ohledu na dovolenost, bez ohledu na protiprávnost nebo bez souladu se zákonem. Pokud padla interpretace zákonného předpisu, resp. zákonného ustanovení § 128 tak, že prostý fakt, že neobsahuje slovo neoprávněný prospěch, že neobsahuje slovo nepřiměřený úkor nebo nějaké jiné upřesnění toho, co se v něm spatřuje, znamená, že jakýkoliv vzájemný poměr výhody či prospěchu a jakékoliv nevýhody, tedy úkoru, je základem pro skutkovou podstatu tohoto trestného činu, to nemůže obstát. Může to obstát jen v případě, je-li zjišťováno, že tento prospěch a tento úkor na jedné i druhé straně překročil ony meze dovolenosti a meze regulí či pravidel, které jdou mimo zákon. S ohledem na zařazení trestného činu podle § 128 tr. zák. mezi trestné činy proti hospodářské kázni a s přihlédnutím k formulaci skutkového základu trestného činu zneužívání informací v obchodním styku je zřejmé, že úmyslem tvůrce zákona bylo a je chránit podnikatelské prostředí, tedy prostředí jehož rámec a pravidla vymezuje především jiný právní předpis – obchodní zákoník. Aby jakékoliv jednání v rámci podnikatelské činnosti upravené obchodním zákoníkem mohlo být předmětem trestní sankce a trestní odpovědnosti, musí jít o vybočení z mezí obchodního zákoníku jako základního předpisu, a to jednáním jdoucím za hranice dovolenosti nebo jednáním zneužívajícím nedovoleným způsobem pravidel obchodním zákoníkem vymezených. Zásadně tedy musí jít o jednání, které je nedovolené a nezákonné. Jednání, které je zákonem dovoleno, nemůže být předmětem trestní represe. To tedy znamená, že zkoumáno musí být nejprve splnění podmínky nedovolenosti a nebo protiprávnosti v konfrontaci s obchodním zákoníkem, byť samotné znění skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle ustanovení § 128, odst. 2 neodkazuje na obchodní zákoník a nebo některou jeho normu nějaký odkaz. Nejvyšší soud ČR již několikrát judikoval, že objektem trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zákona je zájem na zajištění rovnosti subjektů v hospodářské soutěži, a to bez zneužívání zákazu konkurence (viz např. NS ČR 5 Tdo 1640/2005). Nejde přitom jen o konkurenci vysloveně hospodářskou, tedy o hospodářskou soutěž ve vlastním slova smyslu, ale také o konkurenci účasti na podnikání dvou nebo více podnikatelských subjektů v jejich statutárních orgánech. Nejde přitom o rovnost absolutní. Stejně jako nemusí porušení zákazu


pokračování

71

4T 9/2008

konkurence podle obchodního zákoníku znamenat automaticky trestní odpovědnost, nemusí každá konkurenční, resp. soutěžní nevýhoda a nebo výhoda být nedovolená. Obchodní zákoník počítá ve svých ustanoveních s nejrůznějšími podnikatelskými omezeními soutěžitelů, stejně jako s výjimkami z jinak obecně formulového zákazu podílet se na činnosti dvou nebo více podnikatelů v jeho statutárních orgánech. V podmínkách obchodního zákoníku jsou z povahy věci také nutná omezení některých subjektů druhými podnikateli, předpokládá se i omezení výkonu vlastnických práv ve prospěch jednoho vlastníka. Jde o zákonem předpokládaná omezení a nevýhody, tedy o omezení a nevýhody, které zákon dovoluje a nebo předpokládá. Výklad pojmu „podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací“, kterým operuje ustanovení § 128 odst. 2 tr. zákona, musí tedy vycházet z právě uvedených úvah. Trestním zákonem použité slovní spojení nelze proto chápat jinak, než vymezení pojmu konkurence z hlediska účasti dvou nebo více podniků nebo organizací jako soutěžitelů na hospodářské soutěži a zneužití konkurence v této hospodářské činnosti. Právní úprava obchodního zákoníku platná a účinná k 1.1.1999 obsahovala již ustanovení o tzv. propojených osobách a osobách ovládaných a ovládajících, a to především v ustanovení § 66a – podnikatelská seskupení. V návaznosti na tuto úpravu pak obsahovala také úpravu tzv. zákazu konkurence v ustanovení § 190a obch. zákoníku, kde dovolovala jedné a téže fyzické osobě působit ve statutárních orgánech více společností, jednalo-li se o vztah ovládané a ovládající osoby. Zákonná úprava § 128 odst. 2 tr. zákona neomezuje splnění formální podmínky (účasti na podnikání více osob s podobným nebo shodným předmětem činnosti) na konkurenci, resp. zákaz konkurence upravenou obchodním zákoníkem, ani výlučně na konkurenci pojímanou jako účast na hospodářské soutěži. Zákonná úprava předpokládá, že pachatel zneužije informace, které získal při účasti na podnikání dvou nebo více právnických osob, resp. podniků nebo organizací tak, aby získal pro sebe nebo jiného výhodu nebo prospěch, a to na úkor jedné společnosti či podniku, na jehož podnikání se účastní. Takovéto počínání musí přitom vybočit z mezí, které předpokládá obchodní zákoník. Ten totiž úpravou vztahů mezi ovládanou a ovládající osobou předpokládal dovolenost jednání, jímž získává ovládající společnost výhody, dokonce i výhody majetkové, na úkor ovládaných osob s podmínkou, že meze této nerovnováhy musí odpovídat obvyklým parametrům a musí být nějak vyvážen a nebo reparován. Pokud by se nejednalo o propojené podnikatelské subjekty, jde pak o jakékoliv počínání, kde pachatel zneužije svého postavení ve dvou nebo více společnostech a vystaví některou z nich výrazně zhoršenému postavení soutěžnímu tím, že omezí jeho soutěžní schopnosti nebo podmínky pro účast v soutěži, nebo tím, že ho vystaví rizikům vč. rizik majetkových, která by jinak nebyla přijatelná, nebo naopak bez odpovídající protihodnoty přenese majetkové výhody na jiný subjekt nebo na sebe. Takto si může počínat nejenom osoba, která pracuje v orgánech takovýchto nepropojených společností a porušuje fakticky zákaz konkurence, ale i osoba jinak na podnikání nepropojených společností účastná, která, způsobem jakým jedná, dosáhne uzavření smluv mezi dvěma nebo více subjekty, které mají ve svém výsledku výrazně diskvalifikující prvky a výrazně zvýhodňující prvky pro dva nebo více subjektů. U osob propojených, podle úpravy účinné k 1.1.1999, osob ovládajících a vládaných, jsou však tato pravidla pozměněna podle tzv. faktického koncernového uspořádání. Toto


pokračování

72

4T 9/2008

koncernové uspořádání předpokládá, že osoba ovládající bude vykonávat ve vztahu k osobám ovládaným svůj vliv a získávat výhody a osoby ovládané budou naopak omezeny ve své samostatnosti rozhodování a ve své samostatnosti podnikatelské a soutěžní. Obecná dovolenost takovéhoto vztahu, jinak mezi nepropojenými osobami zásadně nepřípustná, je vymezena hranicemi, které znal obchodní zákoník v té době platný. Jde především o omezení týkající se převodů zisků a dále pak o omezení týkající se majetkových otázek, kde platí zásada adekvátního majetkového vztahu, tedy vzájemného plnění mezi osobou ovládající a ovládanou. Jsou-li splněny podmínky hranic dovolenosti, nelze počínání osob, které působí ve statutárních orgánech osob ovládaných a ovládajících považovat za jednání, které by po formální stránce mohlo naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zákona, neboť v rámci těchto faktických koncernů je opatřování výhod jednomu ze subjektů imanentní faktickému koncernovému uspořádání, a to ve prospěch ovládající osoby. Od 1.1.2001 nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku, která upravila výslovně koncernové uspořádání dvou nebo více osob. V ustanovení § 66a odst. 7 obch. zákoníku se říká, že je-li jedna, nebo je-li více osob podrobených jednotnému řízení jinou osobou, tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern. Dokonce zákon předpokládá, že není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající a ovládané osoby vždy tvoří koncern. Stejně jako před 1.1.2001, tak ani po této nové zákonné úpravě nebylo přitom třeba ke koncernovému uspořádání uzavření tzv. ovládací smlouvy. Platilo přitom, že řídící osoba, resp. ovládající osoba, je oprávněna udílet statutárnímu orgánu řízené osoby pokyny, a to i takové, které mohou být pro řízenou, resp. ovládanou osobu nevýhodné, pokud jsou v zájmu řídící tzv. ovládající osoby nebo jiné ovládané osoby, která tvoří s ovládající osobou koncern. Požadavkem, který nesmí být porušen, jen pouze povinnost fyzických osob tvořící statutární orgány, řídících a řízených osob, jednat s péčí řádného hospodáře. Po celou dobu, která je předmětem trestního řízení, tedy platila zákonná úprava, která dovolovala tzv. koncernové uspořádání a po celou dobu také platily zákonem vymezené hranice dovolenosti výhodného a nevýhodného počínání pro účastníky hospodářské soutěže, které jsou propojenými osobami a dokonce i dovolenost určité majetkové újmy jedné z těchto osob ve prospěch jiné osoby jednoho a téhož uskupení. Platí přitom, že porušením zákonem předpokládaných hranic, nastává obchodně právní, tedy závazková odpovědnost za vzniklou újmu, která má vždy majetkovou povahu nebo za škodu, pokud se projeví nevýhoda jiným způsobem a majetková ztráta je nepřímým důsledkem této nevýhody. Na tuto skutečnost, která se opírá o ustanovení § 66a a § 190 a § 190b obch. zákoníku, pamatoval i Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí vydaném pod sp.zn. 7 Tdo 144/2004 uzavřel, že mezi dceřinou a mateřskou společností nemůže existovat vztah konkurence a nelze tedy mezi nimi hledat důvody k ochraně, kterou proti zneužití postavení ve dvou nebo více společnostech poskytuje ustanovení § 128 odst. 2. Jinými slovy tedy, pokud se fyzická osoba podílí na podnikání dvou nebo více společností tvořících faktický koncern, nemůže se dopouštět zneužití svého postavení, a to ani ve smyslu zákonem definovaného zákazu konkurence, ani ve smyslu hospodářské soutěže. Dalším znakem skutkové podstaty ustanovení § 128 odst. 2 tr. zákona je úkor, který vznikne jednomu nebo více podnikům, resp. podnikatelským subjektům. Tento úkor nemusí mít jen majetkovou povahu. Je tedy třeba, aby v rámci koncernového uspořádání byly vydávány takové řídící akty, které by postavily řízené osoby do zcela zřejmě nevýhodného až


pokračování

73

4T 9/2008

likvidačního postavení, bez odpovídajících výhod na straně některých nebo zbývajících členů koncernového uskupení a došlo přitom ke zjevnému překročení hranic přiměřenosti výhod a nevýhod a překročení hranic počínání s péčí řádného hospodáře. V tomto případě by to platilo tehdy, pokud uzavřené smlouvy obsahují ujednání, která takové zjevné nevýhody přinášející nepřiměřená a za normálních okolností neakceptovatelná rizika, nepřiměřené majetkové ztráty, nepřiměřené závazky či zatížení bez odpovídajících protihodnot nebo zajištění nebo jiným způsobem vystavují členy koncernového uspořádání do zřejmého nepoměru anebo, které jsou skrytým a meze dovolenosti překračujícím převáděním zisku bez odpovídající smlouvy, nebo bez odpovídajících závazků toho, jež tento zisk realizuje. Na druhou stranu ovšem nelze přehlédnout právo většinového vlastníka bez jakéhokoliv zásahu státu rozhodnout o tom, jak bude nakládat se svým majetkem, jak ho bude rozšiřovat a spotřebovávat. V této trestní věci se podařilo opatřit celkem tři znalecké posudky, z nichž dva obsahují také posouzení vzájemných vztahů společností KARBON INVEST, OKD a ČMD. Závěry znalců jsou přesvědčivé a jednoznačné. Tyto tři podnikatelské subjekty byly propojenými osobami a tvořily faktický koncern, v němž řídící roli hrála společnost KARBON INVEST a společnosti OKD a ČMD byly osobami řízenými. Šlo přitom o důsledek výkonu většinových kapitálových účastí v těchto společnostech. Znalecké posudky také prokázaly, že výše peněžních plnění odpovídala cenám obvyklým za služby, které poskytovala řídící osoba osobám řízeným. Texty smluvních dokumentů potvrzují, že tam, kde z činnosti řídící osoby vznikaly povinnosti a závazky řízeným osobám, poskytovala řídící osoba záruky a odpovídající zajištění. Např. u smlouvy o obchodním zastoupení, kde ručila za nesplacené závazky odběratelů uhlí. Stejně tak ze zákona byly smluvními dokumenty ovládané osoby zvýhodněny odpovědností osoby ovládající za případné chyby ve věcech daňových. Přitom platí, že mezi ovládanými a ovládajícími osobami musí být zřejmé, v jakých oblastech bude osoba ovládající řídit osoby ovládané, jak budou udělovány pokyny a jak budou tyto pokyny přijímány, jak budou řešeny případné spory, jak budou řešeny případné ztráty, což řešila především smlouva o pravidlech vzájemné spolupráce společností, v nichž obžalovaní působili. Možnost řízení není zákonem omezena co do předmětu řízení. Ani z tohoto pohledu tedy neodporuje žádná z mandátních smluv zákonu. Zákonu odpovídajícím způsobem byly o všech těchto smlouvách předkládány každoročně zprávy, které byly předmětem jednání a schvalování valnými hromadami všech zúčastněných osob. Kvalita těchto zpráv byla podrobena i soudní kontrole ve sporu, který byl vyvolán některými minoritními akcionářemi. Uvedené zprávy obstály. Z tohoto pohledu není tedy nic, co by svědčilo pro naplnění formálního znaku „úkoru“. Již posouzením dvou základních faktů, tedy charakterem propojení všech tří právnických osob a způsobem jejich řízení a organizačního uspořádání a obsahem a realizací základních smluvních vztahů lze dospět k závěru, že nejsou splněny znaky skutkové podstaty, totiž faktické soutěžní postavení všech tří subjektů jako samostatných soutěžitelů, porušení zákazu konkurence a znevýhodnění mající charakter úkoru. Bez naplnění formálních znaků skutkové podstaty nelze dospět k závěru o vině trestným činem zneužití informací v hospodářském styku. V takovém případě ale nemůže následovat jiné rozhodnutí, než zproštění z obžaloby, a to proto, že jednání obžalovaných, které klade obžaloba za vinu obžalovaným nemůže být trestným činem. I obhájce JUDr. Matiaševič v závěrečné řeči dospěl ke stejným závěrům. JUDr. Matiaševic pak dále uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové provedl v obsáhlém hlavním


pokračování

74

4T 9/2008

líčení zákonným způsobem všechny důkazy, včetně těch, které byly navrhovány stranami, když důkazy potvrdily obhajobu v tom smyslu, že celou dobu si počínali způsobem, který nelze označit jako vytváření „úkoru“ ve smyslu § 128 odst. 2 tr. zákona, a nezískali nic, co by bylo možno označit jako výhodu nebo prospěch, který by byl nezákonný a neodůvodněný. Naopak si počínali jako řádní hospodáři, jak to mají na mysli příslušná ustanovení obchodního zákoníku.

Skutkový stav, který byl zafixován již přípravným řízením, se nijak výrazněji nezměnil, leda snad v tom směru, že pokud byli svědkové, či znalci dále dotazování ke svým původním vyjádřením, jsou jejich výpovědi ještě více ve prospěch závěru, že počínání všech obžalovaných ve zmíněném období bylo zákonné, ku prospěchu firem OKD, a.s. a ČMD, a.s., ku prospěchu všech zaměstnanců těchto firem, ale nakonec i ku prospěchu adresátů příslušných daní a poplatků. Úkor byl nejprve spatřován v přímém majetkovém úkoru OKD, a.s., ve smyslu úbytku hodnot na jedné straně a neoprávněným nabytím těchto hodnot na straně druhé, jakož i u ostatních jednotlivých akcionářů, posléze bylo tvrzeno, že úkor byl způsobován v podstatě v jakési formální rovině tím, že nebyly prováděny práce dle jednotlivých smluv, případně že byly prováděny firmou KARBON INVEST, a.s. pouze formálně, a v poslední fázi hovoří obžaloba o úkoru, způsobeném bezdůvodným přesouváním rizik. Obhájce JUDr. Matiaševič v průběhu celého řízení nerozpoznal, čím vlastně měl být úkor způsobený OKD, a.s. a ČMD, a.s. vyvolán, a na základě čeho měli obžalovaní, resp. jejich firmy získat bezdůvodný prospěch. V podané obžalobě se hovoří o „…záměru využití vnitřních zdrojů společnosti ve snaze „…postupně zcela ovládnout, získat postavení ve vzniklé koncernové struktuře a taktéž získat pro sebe a společnosti KARBON INVEST, a.s., majetkový prospěch a zvýhodnit její postavení na úkor dalších akcionářů OKD…“. Zde se do sféry trestního práva nasouvá zcela běžné a řádné jednání podnikatele, protože takové znaky, jako je záměr využití vnitřních zdrojů společnosti, získání lepšího postavení ve struktuře a podobně, jsou znaky legálního podnikání. Tvrzení, že tím chtěli klienti získat majetkový prospěch a zvýhodnit postavení KARBON INVEST, a.s., na úkor dalších akcionářů OKD, a.s., je nepodložené, neprokázané, a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, pokud se podsouvá, že tak činili nad rámec právních předpisů, zejména obchodního zákoníku, a dokonce v rozporu s normami trestního práva. Konstrukce obžaloby je nepřípustným rozšiřováním trestní represe, nehledě na to, že, jednotliví akcionáři, včetně státu, na způsobu řízení OKD, a.s. a ČMD, a.s., naopak profitovali, a v žádném případě neutrpěli v důsledku činnosti obžalovaných žádnou újmu. Je skutečností, že v rozhodné době nepobírali akcionáři žádné dividendy. Není ale dosti dobře možné, aby toto obžaloba obžalovaným vytýkala, v situaci, kdy obžalovaní jako nejvýznamnější, případně majoritní akcionáři těchto firem (přes firmu KARBON INVEST, a.s.) hlasovali pro konzervativní přístup k zisku, tedy ponechat zisk jako nerozdělený, a nevyplácet dividendu. Měli k tomu své zcela pádné důvody, kdy pro takový to způsob rozdělení zisku hlasovala většina akcionářů, včetně akcionářů zastupujících Fond národního majetku, kteří dokonce navíc byli vázání pokyny Fondu národního majetku nenavrhovat výplatu dividend, leda za podmínky, která jim byla přesně formulována, kdy podle metodického pokynu platného od 23. 3. 2001 byl zástupce FNM povinen hlasovat pro výplatu


pokračování

75

4T 9/2008

dividend za předpokladu, že bude vytvořen čistý zisk větší než 5 % základního kapitálu, přičemž za podmínky stabilizované společnosti mělo být požadováno na dividendu maximálně 25 % čistého zisku. Podle výpisu obchodního rejstříku společnosti OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s., byl v kritické době základní kapitál společnosti 23.400,000.000 Kč a 5 % základního kapitálu činilo tedy jednu miliardu sto sedmdesát milionů Kč. Takový čistý zisk společnost OKD, a.s. nikdy nezaznamenala - jak je doloženo například ze znaleckých posudků. Nebyl tedy zástupce FNM nikdy podle zmíněného pokynu oprávněn navrhovat výplatu dividend. V tom případě tedy je velmi těžké dovodit, proč je vytýkáno, že nerozdělovali zisk mezi všechny akcionáře společnosti OKD, a.s. formou dividend. Dividendy vypláceny tedy nebyly proto, že tak rozhodli většinově akcionáři a pokud s tím nebyl některý jiný akcionář spokojen, nic mu nebránilo uplatnit svá práva u soudu. Lze tedy říci, že to, co obžaloba nazývá úkorem, se projevilo tak, že za 5 let působení obžalovaných v OKD, a.s., krom jiných příznivých výsledků, zlepšili obžalovaní vnitřní finanční zdroje, tedy obohatili OKD, a.s. o cca 15 miliard Kč, při vzorném placení závazků OKD, a.s., včetně závazků daňových a poplatkových. Hospodaření se projevilo mnohonásobným nárůstem ceny akcií. Byť tedy poškození akcionářů není znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zákona, k žádnému poškození samozřejmě nedošlo. Naopak došlo k výraznému posílení akcionářských podílů, k obecnému zlepšení celé ekonomické situace OKD, a.s. a ČMD, a.s., protože vedle posílení vnitřních finančních zdrojů, růstu ceny akcií a zlepšení ekonomického postavení na trhu, popsaný způsob řízení vyvolal též řadu příznivých nepřímých efektů, namátkou zvýšení kredibility firem, prestiže v ekonomice i nakonec v konkurenci se zahraničím, zlepšení pozice zaměstnanců, uchování a zlepšení sociálního smíru atd. Obžaloba si osobuje, aniž by k tomu měla jakýkoliv mandát, napadat zásadu smluvní volnosti. Žádný státní orgán přitom není oprávněn, tím méně státní zastupitelství nebo policie, vnucovat soukromému subjektu, který se řídí pouze právními předpisy, své názory na to, jak by měl své podnikání organizovat a řídit. Například: Přímo skutková věta vytýká obžalovaným mimo jiné, že ve smlouvě o obchodním zastoupení byla zakotvena provize i v případě, že obchod bude uzavřen bez součinnosti zplnomocněného zástupce (tedy mandatáře). Na toto obvinění bylo reagováno již ve stížnosti proti usnesení dle § 160 odst. 1 s tím, že takovouto úpravu přímo dovoluje obchodní zákoník. Přesto obžaloba stále klientům vytýká to, že postupovali podle základní zákonné úpravy dle § 666 obch. zákoníku (cit.: zastoupený je oprávněn uzavírat obchody…i bez součinnosti obchodního zástupce, je však povinen, pokud smlouva nestanoví něco jiného, platit z těchto obchodů obchodnímu zástupce provizi tak, jako kdyby tyto obchody byly uzavřeny z jeho součinnosti). Základní ústavní princip vyjádřený v návaznosti na čl. 2 odst. 4 Ústavy, v čl. 2 odst. 3 Listiny, který praví, že „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Odst. 2: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem který zákon stanoví.“ Snad lze dodat, že orgány přípravného řízení měly možnost z předložených materiálů zjistit, že k obchodům bez účasti obchodního zástupce stejně ani nedošlo.


pokračování

76

4T 9/2008

Pokud jde o samotný „úkor“, ten je ve skutkové větě formulován tak, že “… při vyčíslených finančních nákladech ve výši 771,969.000,- Kč … KARBON INVEST, a.s., měl finanční prospěch 2.082,941.000,- Kč, který umožnil obžalovaným jako většinovým akcionářům KARBON INVEST, a.s., disponovat s těmito finančními prostředky v souladu s podnikatelskými záměry společnosti KARBON INVEST, a.s., bez ohledu na zájmy OKD a ČMD a obžalovaným jako akcionářům (zřejmě se myslí, jako akcionářům KARBON INVEST, a.s.) rozdělit si formou dividend podíl na vytvořeném vysokém zisku společnosti KARBON INVEST, a.s., a to bez ohledu na hospodářské výsledky OKD a ČMD, ve kterých k rozdělení vytvořeného zisku mezi akcionáře společnosti formou dividend za uvedené období vůbec nedošlo. Tedy opět se vytýká, že obžalovaní nehleděli na zájmy OKD, a.s. a ČMD, a.s., a že participovali na zisku KARBON INVESTU, a.s., bez ohledu na hospodářské výsledky těchto firem. Jde pouze o jakousi nepodloženou sentenci. O tom, že nedošlo k rozdělení zisku formou dividend obhájce hovořil výše a tento postup nelze klientům vytýkat, či dokonce jej podřazovat pod normy trestního práva. Nelze také tvrdit, že by disponovali s finančními prostředky mandantů bez ohledu na jejich zájmy, to je pouze nepodložené tvrzení bez jakéhokoliv důkazu, naopak všechny provedené důkazy svědčí o tom, že obžalovaní jednali v zájmu těchto firem. Obžaloba z pozice státního orgánu si osobuje právo, které nemá, a to určovat a vyčíslovat finanční náklady, které si KARBON INVEST, a.s., podle ní mohl účtovat a určuje, co si účtovat nemohl. Toto je zásah do základních ústavních práv, mimo jiné do práva vlastnit. Státní orgán nemůže také takto zasahovat do podstaty podnikání, která je zaručena ústavou a upravována obchodním zákoníkem. Například upírá majiteli jakýkoliv zisk, jako „spravedlivou odměnu“, svévolně stanovuje jen to, co bylo vyčísleno v přímých finančních nákladech na mzdy a nájmy. Zde jde o otázku znaleckou a znalci, jak je zřejmé z posudků, dospěli k závěrům zcela jiným. Nezaznamenal jedinou výtku, jediné svědectví o tom, že by KARBON INVEST, a.s., učinil cokoli proti zájmům OKD či ČMD. Úkor se tu konstruuje jako hmotná kategorie tak, že tímto mechanismem byli „vysáty“ do KARBON INVEST, a.s., z OKD, a.s. a ČMD, a.s., nadměrné a neoprávněné finanční zdroje, přičemž se nehledělo na zájmy OKD a ČMD, a tyto zdroje si pak KARBON INVEST, a.s., mohl využít pro své akcionáře, v situaci, kdy totéž nemohli učinit OKD a ČMD, kteří dividendy neměli. Ovšem již obžaloba samotná vykazuje rozpor mezi citovanou skutkovou větou a mezi svým odůvodněním, kde na č.l. 58 připouští, že jednotlivé zúčastněné subjekty, tedy KARBON INVEST, a.s., OKD a ČMD si nekonkurovaly a bylo jejich společným zájmem dosáhnout koordinovanou činností co nejlepšího hospodářského výsledku. Konstatovaným společným zájmem se přímo vyvrací tvrzení skutkové věty „bez ohledu na zájmy, bez ohledu na hospodářské výsledky ČMD, a.s.“. Jinými slovy je obžalobou akceptováno, že firmy tvořily faktický koncern, jak uvádí obžalovaní ve své obhajobě. Ve finále odůvodnění ovšem dospívá k závěru, že v konkrétním případě v konečném výsledku jednotlivé uzavřené smlouvy přímo nepoškodily společnosti OKD a ČMD a další ovládané subjekty, ale na druhé straně neoprávněně zvýhodnily společnost KARBON INVEST, a.s., na úkor těchto společností. Toto je podle názoru obhajoby protimluv, protože nemůže existovat neoprávněné zvýhodnění jedné strany, aniž by proti tomu stál úkor v podobě újmy či poškození druhé strany.


pokračování

77

4T 9/2008

Nelze spatřovat trestnou činnost v tom, že přichází nový majitel, zavádí svůj způsob řízení, rozpustí neefektivní útvary (GŘ OKD, a.s.), vybere si co nejlepší odborníky, pronajme prostory a techniku. Tyto kroky nebyly v žádném případě na úkor mandantů, a akcionáři nelze vytýkat, že racionalizuje činnost ve společnosti, v níž získal vliv, a to takovým způsobem, že to vzápětí a výrazně prospívá i ekonomice mandanta. Pokud v roce 2003 FNM by chtěl prosadit rozdělení zisku formou dividend, měl řadu možností, které však neuplatnil. I v ostatních tvrzeních, např. že postupem KARBON INVEST, a.s., bylo zjevně sledováno navyšovat částku nerozděleného zisku se záměrem, že tento bude rozdělen formou dividend akcionářům až poté, až se KARBON INVEST, a.s., podaří zcela ovládnout společnost OKD, je snahou trestně sankcionovat adekvátní, řádné a legální ekonomické počínání, tedy v daném případě zvolený konzervativní způsob hospodaření. Tyto úvahy jsou navíc zcela spekulativní, pokud jde o pozdější rozdělení dividend, neboť obžalovaní nikdy obžalobou uváděný záměr nerealizovali, ač tak jako majoritní vlastníci kdykoliv učinit mohli. Že se tak rozhodli noví majitelé, to je již zcela jiná věc. Přímé úspory na řízení jsou jedna věc (pokud šlo o porovnání nákladů GŘ OKD, a.s. a KARBON INVEST, a.s., druhá věc jsou nepřímé efekty, důsledky a trendy celého převzetí OKD, a.s.. Obhajoba obžalovaných je podporována závěry znaleckých posudků prof. Smejkala, prof. Hótové a Ing. Kocmánka, jakož i výpověďmi více svědků, zejména JUDr. N. a Ing. B., Ing. K., Ing. L., Ing. K., JUDr. P., Ing. K., Ing. D., Ing. G., Ing. K., Ing. K. a množství dalších. Došlo tedy k vytvoření nového systému jednotného finančního řízení koncernu (viz zejména závěry prof. Smejkala), který zprůhlednil a srovnal vztahy směrem k financujícím bankám. Činnost systému řídila nově ustavená finanční rada koncernu, což rychle přineslo výrazné snížení úvěrového zatížení a tím také úrokových nákladů. Veškerá činnost byla nastavena tak, aby řízení bylo maximálně efektivní a úsporné. Tato opatření znamenala rovněž eliminaci nedobytných pohledávek prakticky k nule, efekty vznikly též z eliminace nespolehlivých zprostředkovatelských firem. Díky tomu vytvořily firmy v systému pravidelné a řádné cash flow a postupně byla upevněna celá organizační struktura z vybraných nejlepších pracovníků OKD, a.s. a ČMD, a.s.. Do systému řízení byly vneseny nové metody, jednak zmíněný outsoursing, což znamenalo zmenšení rizik pro mandanta, tedy OKD, a.s., nakonec i úzká spolupráce s auditory a jejich ingerence do výstavby nového systému řízení. Jedině tato razantní změna celého systému vyvolala vedle úspor na řízení i podstatné a rychlé změny ve finanční kondici. Nejde jen o těch 15 miliard, ale i o celou řadu nepřímých efektů, vedle růstu kredibility, prestiže a váhy celého koncernu, trend zvyšování platů dle kolektivní smlouvy o několik procent ročně, začaly se dávat příplatky na Vánoce. Dá se tedy hovořit o přínosech nikoliv v desítkách, ale ve stovkách milionů až miliard ročně, přičemž částka kolem 500 milionů Kč ročně, placená za činnost dle mandátních smluv a smlouvy o obchodním zastoupení, se jeví ohromnou sumou, avšak vzhledem k obratům OKD, a.s., nebo k hrubým tržbám se projevuje v procentní výši. Ekonomové to hodnotili jako spíše nízkou než přiměřenou výši odměny. Pokud se týká úkoru a prospěchu JUDr. Matiaševič poukázal na rozhodnutí 4 TZ 2/2000, 5 Tdo 1640/2005, ale i další, jež hodnotí úkor tak, že „…ve srovnání s konkurenčními řádnými podnikateli pachatel neoprávněně a bezdůvodně přenáší riziko a případnou ekonomickou ztrátu na jeden ze subjektů, kde zároveň působí a na jeho úkor uzavře smlouvu,


pokračování

78

4T 9/2008

ze které má výhodu nebo prospěch jiný podnikatelský subjekt nebo někdo další“. Obžaloba úkor na straně společnosti OKD a ČMD spatřovala v tom, že uzavřené smlouvy neoprávněně a bezdůvodně přenášely hospodářské riziko a případnou ekonomickou ztrátu jen na tyto společnosti a nikoliv na společnost KARBON INVEST, a.s., a tím byla společnost KARBON INVEST, a.s., „zvýhodněna“, čímž byla úmyslné zvýhodňována společnost KARBON INVEST, a.s., na úkor společností OKD a ČMD i dalších akcionářů společností OKD, neboť neoprávněně a bezdůvodně přenášeli riziko a případnou ekonomickou ztrátu na jeden ze subjektů smluvního vztahu. Pro toto jsou klíčovými pojmy „neoprávněné a bezdůvodné přenášení rizika a případné ekonomické ztráty“. K tomu ovšem obžaloba ani nikdo jiný vůbec nic konkrétního neuvádí, zejména proto, že zde není žádná neoprávněnost a žádná bezdůvodnost a žádné přenášení ekonomických ztrát. Naopak situace je zde zcela opačná. Třeba poukázat také na vyjádření poškozených, kteří svou pozici a svůj názor vyjádřili zcela pregnantně. Systém smluv byl převzat jako záruční instrument konsorciem bank, které financovaly pozdější prodej firmy a je z nich zřejmé, že ani OKD, a.s., ani ČMD, a.s., ani jejich právní nástupci, ani Morgan Stanley, která byla administrátorem tohoto prodeje, ani žádná renomovaná finanční, či právní zahraniční firma neshledala v těchto smlouvách nic, co by mělo být v rozporu s právem. Rovněž znalci hodnotili zmíněný systém řízení tak, že není neobvyklý, byl například přirovnán k systému řízení Škody Mladá Boleslav, v pozdějších letech podle stanovisek znalců tento systém postupně zavádí i ČEZ. Vhodné je připomenout i vyjádření znalce Ing. Kocmánka, že právě systém řízení KARBON INVEST, a.s., byl výrazně přínosnější z daňových důvodů pro státní pokladnu, než je například systém v ČEZ, ač klientům nic nebránilo zavést si takový to systém i pro sebe. Ohledně smlouvy o obchodním zastoupením je třeba připomenout to, že zástupce přejímá závazek za ručení třetí osoby za splnění závazků. Díky činnosti KARBON INVEST, a.s. (jak vyplývá např. z výpovědi Ing. K,), bylo sjednáno pro OKD, a.s., pojištění EGAP, což posílilo postavení OKD, a.s., jako prodávajícího subjektu. Je tedy třeba odmítnout, že by zmíněnou obchodní smlouvou k přenášení rizika na OKD, a.s., naopak výrazně vyšší míru rizik z nezdařeného obchodního vztahu nesl KARBON INVEST, a.s.. Lze také odkázat na závěry znalce prof. Smejkala, zejména ve vztahu ke smlouvě mandátní o vedení účetnictví, kdy hovoří o odpovědnosti v oblasti konsolidované účetní uzávěrky. Zde naopak KARBON INVEST, a.s., sňal vysoká rizika z mandantů a přijal je vůči sobě. I smluvně se zde např. v čl. 5 odst. 1 zakotvuje odpovědnost mandatáře za úhradu penále, vyměřeného mandantovi. Konečně pak veškeré jednotlivé smlouvy znamenaly, že OKD, a.s. a ČMD, a.s., předáním těchto činností na vnější subjekt, tedy na KARBON INVEST, a.s., eliminovalo možná rizika tím, že v případě škody mohla uplatnit své nároky v prostředí obchodního zákoníku a nikoliv v prostředí zákoníku práce. V případě, že by tyto činnosti vykonávali přímo zaměstnanci OKD, a.s., byla případná náhrada škody limitována podle zákoníku práce 4,5násobkem průměrné měsíční mzdy. Konečně znalec prof. Smejkal uvádí a zdůvodňuje, proč účtovaná odměna mohla být i vyšší. Tento znalecký závěr je v diskrepanci s úvahami obžaloby, že byly účtovány sumy neadekvátní. Argumentace vyznívá v to, že jednotlivé smlouvy, počínaje smlouvou Rámcovou přes jednotlivé mandátní smlouvy a jejích dodatky, a přes smlouvu o obchodním zastoupení, byly právně i ekonomicky řádné smlouvy, které jsou vyrovnané a vyvážené vůči oběma stranám, a odpovídají skutečnému vztahu mezi všemi subjekty. Nelze říci, že by ve smlouvách bylo cokoliv upraveno neoprávněně.


pokračování

79

4T 9/2008

Nelze také říci, že by v obecné rovině smlouvy neoprávněně přenášeli riziko a případnou ekonomickou ztrátu na OKD, a.s. a ČMD, a.s.. Všechny smlouvy bylo možno v případě potřeby kteroukoliv ze stran vypovědět. Stanovený úrok z prodlení zcela odpovídá standardům, dokonce je spíše nižší, než bylo v té době v hospodářských smlouvách obvyklé (v jednotlivých mandátních smlouvách smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, u smlouvy o vedení účetnictví 0,05%, ve smlouvě o obchodním zastoupení není stanovena žádná smluvní pokuta). Jakákoliv hospodářská rizika OKD a ČMD jsou ošetřena jednak standardní úpravou obchodního zákoníku t.j. mandant má možnost domáhat se náhrady škody, kterou způsobil svým jednáním mandatář. Navíc strany se shodly i na způsobu řešení sporů, kdy prioritní je dohoda a pokud nebude možný smír, je zde ujednání o rozhodci, což samozřejmě druhotně přispívá k eliminaci rizik.

Ve vztahu k celému komplexu smluv lze tedy konstatovat, že žádná jednotlivá konkrétní smlouva nepřenášela riziko a případnou ekonomickou ztrátu na OKD a ČMD, naopak, některé ze smluv přenášely rizika spíše na stranu KARBON INVEST, a.s. , i samotný komplex všech smluv při zkoumání váženého průměru rizik resp. ztrát zcela vylučuje úkor na straně OKD a ČMD, když větší míra rizik byla spíše na straně KARBON INVEST, a.s..

Pokud jde o svědky JUDr. Matiaševič poukázal, zejména na svědky Ing. K., Ing. S., Mgr. G., Mgr. V. a Mgr. Ing. T. Ing. K. u hlavního líčení nepotvrdil údaje z řízení přípravného. Výpověď Ing. S. je v naprosté většině konkrétních tvrzení v naprosté diskrepanci s vyjádřením jiných svědků, např. Ing. K., Ing. L., Ing. B. a celé řady dalších, ale i s obsahem písemných materiálů. Jeho původní výpověď o tom, že smlouvy byly pouze formální a symbolické, že činnost KARBON INVEST, a.s., nevnášela do prodeje paliv nic nového atd., je prokazatelně nepravdivá, nepodložená a nelze se o ni opírat. Výpovědi Mgr. G. a Mgr. V., kteří spolu dodnes spolupracují, jsou rozporné samy o sobě (např. údaje o „utajování“ smluv, které opakuje pouze Mgr. V., jsou v rozporu s výpovědí samotného Mgr. G., který hovoří o tom, že smlouvy byly na sekretariátě přístupné). Tyto výpovědi jsou zcela zjevně zatíženy osobními negativními konotacemi těchto svědků vůči obžalovaným a s ohledem na to, že jsou vyvráceny celou řadou údajů, z nich nelze vycházet, nehledě k tomu, že ani přes svou obsáhlost a charakter nepřináší žádné konkrétní věcné argumenty, které by mohly podpořit znění skutkových vět.

V konečné fázi řízení nastala situace, kdy se obžaloba ještě jednoznačně nerozhodla, v jaké oblasti měl tvrzený úkor nastat, zda to je přímý majetkový úkor OKD a akcionářů, případně ČMD, a.s., tedy úbytek hodnot, které jako prospěch velkého rozsahu - tedy prospěch neodůvodněný získala firma klientů, či zda tento úkor vznikl jen formálně prováděnými, či neuskutečněnými pracemi, nebo zda má tento úkor spočívat v neoprávněném a bezdůvodném přenášení rizik a ekonomické ztráty na OKD a ČMD, a.s..

Není uvedeno, jakou normu, jaký předpis obžalovaní porušili, společnost se zakládá za nějakým účelem, nákup akcií není trestný čin, není řečeno, v čem protiprávní a státní


pokračování

80

4T 9/2008

zástupce zmíněný prospěch KI nepovažuje za neoprávněný, pak je ale oprávněný. Proto i tento obhájce navrhnul zproštění všech klientů ze skutku uvedeného v obžalobě.

Soud po provedení shromážděného spisového materiálu v hlavním líčení dospěl shodně jako procesní strany k tomu, že bylo provedeno takové dokazování, které již není nutné doplňovat dalšími důkazy a že na základě takto zjištěného důkazního materiálu lze věc meritorně rozhodnout. S ohledem na velký rozsah svědeckých výpovědí je možno poukázat na to, že tyto lze vyhodnotit tak, že KI nasmlouvané služby skutečně poskytoval (že cena plnění z předmětných smluv byla srovnatelná s plněními poskytovanými renomovanými firmami v úrovni cen obvyklých v místě a čase, vyplynulo především ze znaleckých posudků ). Obě tyto skutečnosti ostatně s postupem času ani nebyly nikým sporováno. Až na drobné výjimky ve výpovědích svědků nebyly žádné zásadní rozpory a korespondovali si a odpovídali tomu, co je uvedeno shora. Poněkud stranou od ostatních výpovědí pak zůstávají výpovědi svědků Ing. K., Mgr. V., Mgr. G. a Ing. S., když u každého z nich ohledně jiných skutečností. I přes tyto čtyři rozdílné výpovědi lze uzavřít, že již svědecké výpovědi ve svém komplexu dokládají, že obchodní politiku OKD a ČMD určoval a zabezpečoval KI a BOS byla jen jejím vykonavatelem. Toto ostatně vyplývá i z řady řídích aktů, vyhotovených v KI. Výpověď svědka Mgr. G. byla vcelku konzistentní s těmito závěry až na tvrzení o tom, kdo zmíněné smlouvy vyhotovil. V tomto se rozchází zejména s Ing. B. Tato skutečnost však není až tak zásadní, neboť z provedeného dokazování plyne, že zakázku na vytvoření zmíněných smluv dalo představenstvo KI, takže u něho je nutno shledávat základní obsahové autorství a pak není až tak nutné zjišťovat, kdo je skutečně připravil na papír či fyzicky vytvořil. Tvrzení svědka Mgr. V. samy o sobě působily rozporně, což je patrné i z popisů jeho výpovědí shora v popisné části odůvodnění. Vedle toto je například jeho tvrzení, že zmíněné smlouvy byly utajované zcela osamocené a v rozporu s celou řadou svědeckých výpovědí, ale i s celou řadou veřejně přístupných dokumentů, v nichž na existenci smluv či na plnění podle nich bylo poukazováno. Nehledě na to, že (minimálně Rámcová smlouva, která v sobě obsahovala přímý odkaz na následné uzavírání i ostatních předmětných smluv) byly projednávány představenstvy, eventuelně dozorčími radami a byly schvalovány jednotlivými valnými hromadami dotčených obchodních společností, eventuelně koncernu. Výpověď Mgr. V. je pak v rozporu např. s výpověďmi JUDr. N. (Mgr. V. věděl o existenci zmíněných smluv), Mgr. G., (že byly uloženy na přístupném místě), Ing. K. (že spolupracoval na vyhotovování dodatků k těmto smlouvám) či Ing. K. a s mnoho dalšími svědectvími ( i níže postavených pracovníků KI než Mgr.V.), kteří uvedli, že jim existence zmíněných smluv byla známa. V tomto směru pak nelze souhlasit s tvrzením státního zástupce, že tu nejsou vůbec žádné důvody, proč tomuto svědkovi nevěřit. Soud pak z pohledu ostatního důkazního materiálu toto svědectví vyhodnotil jako zcela osamocené. Navíc ani jeho podoba z řízení přípravného sama o sobě, ale ani v konfrontaci s ostatním důkazním materiálem do věci nevnášela žádné zásadnější poznatky ve vztahu k obžalovaným a skutkům, uvedených ve znělce obžaloby, neboť bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že Kl služby poskytoval a že o dotčených smlouvách věděl poměrně velký počet lidí a že nebyly utajovány v nějakém výjimečnějším režimu. Výpověď Ing. S. z řízení přípravného pak byla vyvrácena celou řadou dalších důkazů, např. výpověďmi JUDr. P., Ing. K., ale i mnoha dalšími shodnými svědeckými výpověďmi


pokračování

81

4T 9/2008

pracovníků KI, kteří rozhodující podíl KI (a nikoliv BOS) na obchodech potvrdili. Ostatně i Ing. S. u hlavního líčení svoji původní rétoriku z přípravného řízení výrazně zmírnil a potvrdil, že KI skutečně vykonával činnosti uváděné v jednotlivých měsíčních vyhodnoceních společnosti KI i to, že při obchodních jednáních jako rozhodující platil názor ředitele KI a nikoliv jeho. Výlučnost konání BOS na uzavírání obchodů bez součinnosti KI, která se opírala o svědectví Ing. S., byla vyvrácena již samotným popisem provedených důkazů, k nimž se v hlavním líčení fakticky přidal i Ing. S. Takže ani tato výpověď nesvědčila proti obžalovaným, resp. ve směru podané obžaloby. Ze zmíněných výpovědí pak zbývá výpověď Ing. K. Z popisu jeho výpovědí shora je zcela zřetelné, že z jeho výpovědi z řízení přípravného vůbec nelze vycházet a absolutní neingerence KI do obchodů OKD či ČMD by byla zcela proti logice věci i vlastnického uspořádání těchto společností. Ani tato výpověď tedy nebyla použita s takovým vyhodnocením jak navrhovala obžaloba.

Soud se neztotožnil s tím, že by zmíněné smlouvy byly utajovány, tedy, že by měly mít vyšší utajovací režim, než jiné podobné smlouvy. O určitém utajování svědčí toliko výpověď Mgr. V. Na druhou stranu existuje velká řada svědectví, z nichž vyplývá, že o existenci smluv se vědělo, ať již v rozsahu celého jejich komplexu, nebo jen o některých smlouvách či jejich částech v rozsahu nutném pro jejich práci nebo o tom, že existují a že se podle nich postupuje. V tomto směru pak lze poukázat na výpovědi Mgr. G., JUDr. N., JUDr. K., K., B., JUDr. G., JUDr. M., Ing. S., Mgr. D., Mgr. B., P., Ing. G., Ing. K., Ing. B., Ing. D., Ing. Z., Ing. H., Ing. A., Ing. Š., Ing. L., Š. (ta uvedla, že nebyl dán žádný pokyn k utajování zmíněných smluv, ač s nimi pracovala), Ing. L., Ing. K., Ing. M., Ing. K., Ing. K., Ing. M., JUDr. K., Ing. F., Ing. Č. (smlouvy byly uloženy na představenstvu ČMD), Ing. M., Ing. K., Ing. K., V. (všechny zmíněné smlouvy byly uloženy na účtárně), Ing. V., Ing. Ch., Z., T., Ing. N. Potvrdili to i osoby za OKD např. Ing. S., Ing. Ž., Ing. S., N., M., Ing. P., S., H., Ing. K. či Ing. R.

Vyhodnocení dokazování v jednotlivostech i v jeho celku a v souvislostech dovedlo soud ke zjištění, že zmíněné smlouvy zajišťovali ekonomickou efektivnost OKD i ČMD, což dokládá stav těchto společností v jednotlivých letech i stav jejich majetku, snižování pohledávek po lhůtě splatnosti, snižování zásob, zvýšení finanční hotovosti na účtech, zvyšování základního kapitálu a v neposlední řadě i růst ceny akcií OKD i výrazné snížení nákladů na jednotlivé Správy oproti roku 1998.

Předně je třeba uvést, že celá řada skutkových zjištění tak, jak je na ně poukázáno v úvodních partiích tohoto odůvodnění, byla nesporná a proto není nutno k nim uvádět další argumentaci. Základem rozhodnutí soudu pak bylo především posoudit, zda existoval na straně OKD a ČMD úkor a současně na straně KI neoprávněná výhoda.

Úvodem tohoto bodu je tedy možno poukázat na některé zásadní skutečnosti, a to:


pokračování

82

4T 9/2008

Nesporné je, že zmíněný soubor smluv byl uzavřen tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, kdy zpočátku byly realizovány v rámci faktického koncernu a od 1.1.2001 v rámci institucializovaného koncernu a jejich realizací společnostem OKD ani ČMD nebyla způsobena škoda ani finanční úkor a činnosti ze strany KI pro OKD a ČMD byly skutečně poskytnuty, a to za ceny v místě a čase obvyklé. Služby byly tedy poskytnuty a za ně bylo také placeno. Obvinění obžalovaných je tedy založeno na tom, že platby za poskytnuté služby byly na straně KI výhoda a na straně druhé automaticky úkorem. S touto úvahou se soud neztotožňuje a proto mimo jiné trestní stíhání obžalovaných zastavil v rámci předběžného projednání obžaloby s tím, že se nejedná o trestný čin. Toto usnesení krajského soudu bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16.9.2008 sp.zn. 9 To 51/2008, kdy stížnostní soud uzavřel, že soud nalézací v rámci předběžného projednání obžaloby provedl takový rozsah zkoumání, které lze provést pouze v hlavním líčení a uvedené závěry soudu prvního stupně jsou nepodložené a předčasné, když bude právě předmětem dokazování v hlavním líčení, zda k úkoru skutečně došlo či nikoliv, včetně toho, zda jednání vykazuje i dostatečnou míru společenské nebezpečnosti, aby ho bylo možno kvalifikovat jako trestný čin a jaký. Tuto formulaci odůvodnění nalézací soud nepovažoval za nějaký právní názor jak ve věci postupovat při hodnocení důkazů, či jak ji rozhodnout.

Pro posouzení celé věci pak lze kromě svědeckých výpovědí i opatřených listin připomenout zjištění ze znaleckých posudků a z výslechu jejich zpracovatelů. - Ústav kvalifikovaný pro znaleckou činnost INFO 7 uzavřel, že: - pro posouzení vzájemné návaznosti, koordinace a komplexnosti výkonů a řídících činností prováděných v koncernu KI na základě předmětných smluv a jejich závislosti na užití společné informační technologie nelze sledovat (vyhodnocovat) linie plnění jednotlivých smluv odděleně, a - pro posouzení úspor nákladů po zrušení středisek správ OKD a ČMD, využití koncernových odborných komplexních znalostí problematiky těžby černého uhlí v podmínkách ČR s odstraněním duplicit a přihlédnutí k hodinovým sazbám renomovaných mezinárodních společností se vztah OKD, ČMD a KI založený smlouvami jeví jako výhodný. -

Prof. Ing. V. Smejkal, CSc. uzavřel, že zmíněné smlouvy měly hospodářský význam a byly přínosem pro všechny zúčastněné subjekty, akcionáře OKD a ČMD nevyjímaje, - plnění bylo poskytováno za ceny obvyklé v daném místě a čase, respektive v některých případech mohla být odměna ještě značně vyšší, - došlo k podstatnému snížení nákladů na správní a jiné činnosti u OKD i ČMD.

-

Doc. Dr. Ing. R. Hótová uzavřela, že odměny za provádění činností společností KI pro OKD a ČMD stanovené ve smlouvách a dodatcích analyzovaných smluv byly na úrovni cen obvyklých.

Dá se tedy uzavřít, že všechny tři znalecké posudky jsou za jedno v tom, že KI služby skutečně prováděla a že tyto služby byly poskytovány za ceny v místě a čase obvyklé.


pokračování

83

4T 9/2008

V tomto směru si je třeba uvědomit, že OKD i ČMD by zmíněné služby musela tak jako tak pro svoji činnost zajišťovat a tím je platit, ať již někomu mimo organizaci nebo prostřednictvím mezd a dalších nákladů uvnitř společnosti. I strany se shodly na tom, že služby byly poskytovány. Byly-li služby poskytovány, je pak samozřejmě nárok, aby tomu, kdo je poskytl, byly uhrazeny. Jelikož se jednalo o firmy spřízněné a personálně propojené, tak platí přísnější režim, spočívající v tom, že v případě obchodů (smluv) mezi takovýmito firmami je nutná obezřetnost, a proto se za poskytnuté služby mezi takovýmito partnery nutně vyžaduje, aby takovéto obchody byly konány za ceny v místě a čase obvyklé, tedy za takové ceny, za které by tuto činnost poskytl kdokoliv jiný. I tato část úvah je zcela jednoznačně podpořena shora uvedenými znaleckými posudky, resp. výpověďmi svědků, ale i stanovisky obou poškozených organizací, a konečně i každoročními výročními zprávami, valnými hromadami a audity všech tří dotčených subjektů a dalšími listinnými materiály. Z pohledu těchto úvah pak je na místě uvažovat, zda lze to, že KI prováděla pro OKD a ČMD standardní činnosti a dostávala za ně standardní odměnu, brát na straně jedné jako úkor a na straně druhé jako neoprávněnou výhodu. Při vyhodnocování těchto faktů není vůbec zásadní, jestli se jednalo o tři miliardy nebo o padesát tisíc Kč, podstata je stále stejná. Nelze vnímat absolutní hodnotu částky, ale procentní podíl k celku. Je si však třeba uvědomit, a v tom se soud diametrálně liší od pojetí obžaloby, že úkor na straně jedné a výhoda, která nutně musí být neoprávněná na straně druhé, musí existovat současně vedle sebe a nestačí naplnění jen jednoho znaku, například výhody, aniž by existoval úkor. Na tomto místě pak lze ocitovat to, že i státní zástupce uzavřel, že dokazování skutečně potvrdilo, že řízení společností OKD a ČMD ze strany KI se zefektivnilo a v konkrétním případě uzavřené smlouvy v konečném důsledku přímo nepoškodily OKD a ČMD a další ovládané subjekty, avšak na druhé straně neoprávněně zvýhodnily KI na úkor OKD a ČMD. Tato neoprávněnost však nebyla přesně identifikována; státním zástupcem bylo dále uzavřeno, že okolnosti, že obžalovaní svým jednáním nezpůsobili škodu společnosti OKD a ČMD, avšak neoprávněně zvýhodnili společnost KI a sebe na úkor druhé smluvní strany, se nevylučují, neboť zákonným znakem žalovaného trestného činu je mimo jiné úmysl opatřit tímto jednáním sobě nebo jinému neoprávněný majetkový prospěch, a pokud jde o následek uvedený v kvalifikované skutkové podstatě, pak jde o získání pro sebe nebo jiného prospěchu velkého rozsahu a nikoliv o způsobení škody jinému. V závěrečné řeči pak státní zástupce toto modifikoval v to, že takovýto prospěch může být i oprávněný. Shora uvedené úvahy státního zástupce soud vnímal tedy tak, že strana žalující vyslovuje právní názor spočívající v tom, že postačuje existence výhody, která je automaticky na druhé straně i úkorem, ač poškozenému subjektu majetková újma nevznikla. S touto úvahou se soud neztotožňuje ani v základní skutkové podstatě § 128 odst. 2 tr. zákona, natož v privilegované skutkové podstatě, kde prospěch i úkor jsou zákonným znakem, který musí být prokázán, t.j. existovat.

Soud je toho názoru, že trestní právo postihuje jen to podnikání, které narušuje konkrétní skutkovou podstatu konkrétního trestného činu, a není tu od toho, aby regulovalo či posuzovalo cokoliv jiného.

Lze vyslovit i takový názor, že když nevznikla újma, úkor OKD a ČMD, pak je ignorována obchodně právní stránka věci, neboť činit lze vše, co není zakázáno, že je právem akcionářů si zvolit systém řízení a nelze uplatňovat státní moc nad rámec zákona, osobovat si


pokračování

84

4T 9/2008

právo rozhodovat o tom, které ekonomické kroky jsou správné a které nikoliv. Je třeba si uvědomit, že soud neposuzuje morálku ekonomických procesů ani to, zda někdo (v daném případě fyzické osoby) získal hodně peněz nebo více než jiní, ale jen to, zda se obžalovaní či některý z nich konkrétním skutkem dopustili konkrétního trestného činu, v daném případě podle § 128 odst. 2 či 4 tr. zákona. Pokud však některý povinný znak tohoto kterého trestného činu chybí, nelze takové jednání sankcionovat v trestním řízení, a to bez ohledu na sílu toku peněz.

Soud je toho názoru, že samotnou výhodu nutno definovat tak, že jde o něco, co by dotčená zvýhodněná osoba v daném místě a čase jinak nezískala, nebo čeho by jiným způsobem nedosáhla, a v tomto směru na straně KI či někoho jiného je složité hledat neoprávněnost zmíněné výhody, neboť ta byla protihodnotou za skutečně poskytnuté činnosti a služby, které byly OKD a ČMD placeny za ceny obvyklé. Navíc tyto činnosti byly konány levněji, než si je zmíněné organizace předtím konaly ve vlastní režii, a s menším počtem pracovníků než dříve. Vybraní pracovníci, tedy menší počet pracovníků zvládl tyto činnosti poskytovat lépe (levněji), než nepoměrně větší počet pracovníků bývalých Správ OKD či ČMD. Dlužno dodat, že platby ze strany OKD a ČMD nelze po trestně právní stránce vůbec považovat za výhodu, neboť byly ekvivalentem služeb poskytnutých. V tomto směru se nejedná o výhodu, ale o přiměřenou hodnotu poskytnutému protiplnění. Dále nelze souhlasit s tím, že stačí toliko výhoda, neboť taková to výhoda musí být nutně neoprávněná. Jen neoprávněná výhoda je součástí skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 – 4 tr. zákona. Ani tuto neoprávněnost nelze dovodit, když služby byly poskytnuty, a to za ceny v místě a čase obvyklé. Naopak bylo i povinností KI služby fakturovat a vyžadovat platby za poskytnuté služby.

Stanovování nákladů KI na poskytování dotčených činností jen na základě přímých nákladů, z čehož vychází obžaloba při stanovení výše úkoru, nelze přijmout. Nezapočítávání přiměřeného zisku, nepřímých nákladů či zbonitnění OKD a ČMD, zlepšení jejich postavení na trhu a případně i jiných nevěcných nákladů a zlepšení, je nepřijatelný postup. Nehledě na to, že již vůbec není zohledněno ručení ze strany KI, které samo o sobě by převýšilo zmíněnou fakturaci KI. Tvrzený úkor vyčíslený obžalobou je umělou konstrukcí, ze které nelze vycházet a rozhodně nemůže být základem určení úkoru, natož jeho výše. V odmítnutí nákladů jen v jejich přímé verzi jako přímého ekvivalentu ceny obvyklé se shodli jak znalecké posudky znalkyně Hótové, tak znalce prof. Smejkala, tak i výpovědí svědků např. JUDr. N., Ing. K. či Ing. M.

I samotná pozice státu je tu rozpolcená, neboť na straně jedné stíhá obžalované za jejich jednání a na straně druhé státní podíl v OKD, který držel FNM, byl prodán právě KI. Pozice akcionářů, zejména významnějších, může být samo o sobě protichůdná, když získávání rozhodujícího či vyššího balíku akcií není činností zakázanou ani protiprávní, ale zcela běžně zákony předvídanou. Stejně lze uzavřít například u snah o získání nadvlády ve společnostech, zvolení metody řízení či účelovosti při zakládání té které společnosti. Nelze také opomenout, že restrukturalizaci OKD započal sám stát v 90-tých letech minulého st. jako vlastník a tím také nastavil vstupní parametry pro případné další vlastníky či řídící osoby. I


pokračování

85

4T 9/2008

zde tehdy tedy kriteria nastavil vlastník, který posléze za akcie OKD inkasoval částku v penězích. I tehdy byla respektovaná zásada, že řízení je třeba soustředit v jednom centru a že je třeba sjednotit rozhodovací a řídicí činnost.

V souvislosti se shora uvedenými úvahami si potom soud musel položit otázku ohledně úkoru a výhody a uzavřel: Pokud jsou služby a činnosti poskytovány za ceny v místě a čase obvyklém, nestačí k naplnění všech znaků ustanovení § 128 odst. 2 tr. zákona jen zjištění prospěchu či výhody na jedné straně, které navíc musí být neoprávněné, ale současně musí být prokázána i existence konkrétního úkoru na straně druhé. Tedy bez prokázání existence úkoru (byť by byl zjištěn prospěch v daném případě v jakékoliv výši, avšak nikoliv získaný protiprávně) nemůže dojít k naplnění znaků § 128 odst. 2 tr. zákona o způsobení úkoru jako obligatorním znaku této skutkové podstaty Získaná výhoda musí být neoprávněná a v souvislosti se zákazem konkurence.

Jelikož soud na věc nahlížel shora uvedeným způsobem, musel zcela jednoznačně uzavřít, že skutek uvedený ve výroku tohoto rozsudku není trestným činem, neboť nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zákona. Kromě argumentace uvedené v této části odůvodnění je možno v základních otázkách (kromě nezjištění obdobného předmětu podnikání u zúčastněných obchodních subjektů) souhlasit s vývody obhajoby, uvedenými v jejich závěrečných řečech (i proto byly podrobně citovány) a proto je není třeba na tomto místě výslovně opakovat.

V souvislosti s neprokázáním úkoru a neoprávněné výhody lze poukázat i na rozhodování vyšších soudních instancí, např. Nejvyššího soudu ČR. V rozhodnutí 5 Tdo 290/2006 je mimo jiné uvedeno, že výhody, k jejichž opatření směřuje úmysl pachatele trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona, musí být neoprávněné, t.j. získané v důsledku porušení zákazu konkurence, resp. v důsledku zneužití informací, které má pachatel k dispozici právě proto, že zároveň působí ve dvou nebo více podnicích či organizacích se stejným nebo obdobným předmětem činnosti. Samotné uskutečnění prodeje (akcií) za odpovídající (tržní) kupní cenu a za dodržení dalších obvyklých (nikoliv jednostranně nevýhodných) podmínek ovšem nemůže znamenat trestně postižitelnou výhodu. K trestnímu postihu se zde vyžadují nějaké výhodnější podmínky pro pachatele nebo jinou osobu, např. v podobě zaplacení nižší kupní ceny, než jaká odpovídá skutečné hodnotě kupovaného zboží, a nebo ve formě výhody v jiných okolnostech prodeje, např. v možnosti splátek kupní ceny.

V rozhodnutí 5 Tdo 1640/2005 se uvádí, že ačkoliv jsou v rámci trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona sankcionovány některé případy porušování zákazu konkurence v hospodářské soutěži, nemá toto ustanovení


pokračování

86

4T 9/2008

blanketní dispozici, jelikož neodkazuje na ustanovení obchodního zákoníku a nepodmiňuje trestní odpovědnost porušením takového zákazu. Objektem tohoto trestného činu je zájem na zajištění rovnosti subjektů v hospodářské soutěži, a to bez zneužívání zákazu konkurence. Pachatel zde využívá konkurenční výhody plynoucí z toho, že působí ve dvou nebo více podnikatelských subjektech a v důsledku toho může uzavřením smlouvy opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch na úkor některého z těchto subjektů. Ve srovnání s konkurenčními podnikateli pachatel neoprávněně a bezdůvodně přenáší riziko a případnou ekonomickou ztrátu na jeden lze subjektů a na jeho úkor uzavře smlouvu, z níž má výhodu či prospěch jiný podnikatelský subjekt nebo někdo další.

V této souvislosti je nutno konstatovat, že OKD i ČMD (to s výjimkou jednoho roku) byly neustále v zisku, jejich hospodaření se zefektivnilo a hodnota akcií stoupala. Je věcí politiky, jaké nastaví parametry v tom či onom odvětví ekonomiky, je věcí ekonomů, příslušných manažerů firem a dalších odpovědných osob, zastupujících tu či onu organizaci, aby v ekonomické soutěži obstály. Z čísel, která jsou ve spise k dispozici, plyne, že tu je v rámci trestního řízení zkoumáno skutečně úspěšné podnikání, když pravidlem naopak bývá, že trestní řízení zkoumá především neúspěšné podnikání, kde je úkor i výhoda a její neoprávněnost zřejmá a existují současně. U společnosti OKD je velmi odvážné tvrdit, že nerozdělení dividend mezi akcionáře bylo vynucené protiprávním chováním obžalovaných, když stát prostřednictvím FNM držel takřka padesátiprocentní balík akcií a s takovouto hlasovací silou by určitě výplatu dividend docílil, pokud by chtěl. Nehledě na to, že FNM v těchto otázkách, ale i v dalších zásadních otázkách, hlasoval v souladu s dalším významným akcionářem, jímž byl KI. Nakonec podnikání je činnost, která je založena na tom, že bude vytvářen zisk, a pokud by se KI cíleně choval tak, že se zisk například formou dividend rozdělí až poté, co získá majoritu, není to nic protiprávního. Je to ekonomické chování, které nelze poměřovat morálkou, pokud proces chování rozhodujících subjektů je v souladu se zákonem. Nerozdělení vytvořeného zisku mezi akcionáře bylo vždy rozhodnutím akcionářů na příslušné valné hromadě a soud ze spisu nevyčetl nějaká zásadní pochybení v postupu příslušných valných hromad. Nelze opominout ani to, že za vlastnictví akcií OKD ze strany obžalovaných k výplatě nerozděleného zisku za předchozí časová období několika let nedošlo a že i tento nerozdělený zisk byl prodán novému majiteli, odlišnému od osob obžalovaných.

To, že obě firmy (resp. dnes již více jejich právních nástupců), které jsou označeny za poškozené, měly dobré ekonomické výsledky, jejich bonita se zvyšovala, je třeba dávat do souvislosti právě s neexistencí úkoru na jejich straně. Na straně OKD ani ČMD tedy nedošlo k finančnímu úkoru, jímž nemůže být jenom suma peněz, která je poskytnuta za plnění v cenách obvyklých. Je třeba si uvědomit, že i KI měla eminentní zájem na tom, aby obě firmy byly ziskové, a proto byl v rámci faktického, resp. později i právního koncernu nastaven takový mechanismus, aby zisk byl tvořen ve všech třech dotčených firmách. Lze tedy uzavřít, že zmíněné smlouvy (a jejich realizace) byly výhodné pro všechny tři strany. Je tu ještě další argument pro neexistenci úkoru a to, že sjednané ručení KI za dotčené obchody, když jak uzavřela znalkyně Ing. Hótová toto ručení KI mnohonásobně převyšovalo fakturaci, kterou KI mandantům skutečně vyfakturovala. Toto ručení tedy i potencionálně vylučovalo vznik úkoru na straně OKD a ČMD. Posouzení zmíněného ručení jako subjektivní


pokračování

87

4T 9/2008

neodpovídalo uzavřeným smlouvám, neboť za konkrétních podmínek by nastoupilo konkrétní plnění z konkrétního ručení. Nedošlo tedy k přesunutí rizik na OKD či ČMD, ale bylo tomu opačně. Smlouvy byly uzavřeny v určité konkrétní ekonomické situaci v ČR, která po dobu jejich platnosti vytrvala v určité stabilitě a proto se nelze dovolávat případných dopadů nynější ekonomické krize. Možné dopady v případném podnikatelském neúspěchu nelze vzhledem k nastavení předmětných smluv považovat za nevýhodnější či výhodnější pro tu či onu zúčastněnou firmu. V tomto směru by se to dotklo těmto vývodům všech tří. Nicméně v paradoxu k těmto vývodům se podnikání dařilo a proto ohrožení případným podnikatelským neúspěchem je jen otázkou ekonomickou a nikoliv trestně právní.

V souvislosti s úvahami shora si pak soud položil další otázku (když tu není finanční úkor), zda nebylo pro OKD a ČMD výhodnější, aby si ty činnosti dělaly i nadále samy (na základě lidských a materiálních prostředků, které měly k dispozici). Tento druh možného úkoru však vyvrací Prof. Smejkal, který v posudku uvedl, že došlo k podstatnému snížení nákladů na správní a jiné činnosti u OKD i ČMD a pak se výrazná nevýhodnost (vyjádřená v zákoně slovy úkor) lze těžko dovodit.

Stejně lze uzavřít i u argumentace, že OKD i ČMD měly i nadále své právní a jiné útvary, které se kryly se strukturou útvarů v KI. Zde je to docela dobře možné vysvětlit strukturou holdingu, který dělal zásadní a metodická rozhodnutí a (některé) vlastní činnosti pak zajišťovaly mateřské útvary OKD a ČMD. Proto to není duplicita, ale návaznost. Toto nelze postihovat trestním zákonem. V okamžiku, kdy si KI na základě svých kriterií vybrali určité pracovníky, byť vesměs z portfolia bývalých pracovníků OKD či ČMD, tak již to nebyli pracovníci těchto společností, ale zdroje z produkce KI. Proto ve vztahu k bývalým zaměstnavatelům se jednalo o vnější zdroj.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o holding, tak např. právní služby byly poskytovány dovnitř, a to především formou konzultací a porad a takováto vnitřní činnost není či nebyla podrobována zákonu o odvokacii. V souladu se znaleckým posudkem INFO 7 je soud toho názoru, že nelze jednotlivé poskytované činnosti oddělovat a že je nutné zvažovat posouzení vztahů mezi KARBON INVEST, OKD a ČMD komplexně, když se vykonávání komplexních činností prostřednictvím KI jevilo finančně výhodnější. Soud souhlasil i s konstrukcí uvedenou v analýze prof. Eliáše. Je také nutno dodat, že tvrzení, jako je mimořádně vysoký zisk společnosti KI či uzavření nějakých smluv pro OKD či ČMD bez zprostředkování KI, či uzavření smluv zprostředkováním KI i pro jiné subjekty, než OKD a ČMD, nebyla prokazována ani prokázána a proto s těmito termíny nelze operovat a dávat k tíži obžalovaným, natož do jejich zavinění.

Lze tedy uzavřít, že konání obžalovaných bylo skutečně cílené a chtěné, ale nebylo prokázáno, že by naplňovalo znaky trestného činu podle § 128 odst. 2, resp. 4 tr. zákona.


pokračování

88

4T 9/2008

Ovládnutí nějaké společnosti, získání dominantní role ve firmě či v oboru je samo o sobě chováním zcela legálním a běžným. Využití vnitřních zdrojů je chování žádoucí a současně výhodné jak pro OKD, tak i pro ČMD a nakonec díky odměně i pro KI. Soud tedy uzavřel, že skutek, který je předmětem obžaloby, není trestným činem a proto, rozhodl, že se všichni tři obžalovaní podle § 226 písm. b) tr. řádu z obžaloby zprošťují, neboť v návrhu označen skutek není trestným činem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne jeho písemného doručení prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové k Vrchnímu soudu v Praze. Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný, poškozený a osoby oprávněné podat odvolání ve prospěch obžalovaného podle § 247 odst. 2 tr. řádu. To je příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manželka a družka. Státní zástupce a poškozený mohou podat odvolání i v neprospěch obžalovaného. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Odvolání může podat a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání lze opřít o nové důkazy a skutečnosti. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Právo podat odvolání nemá ten, kdo se ho platně vzdal.

V Hradci Králové dne 25. června 2009 JUDr. Miroslav M j a r t a n v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: B. Č.


Obžalovaní: 1) Ing.V. K.,

Recommend Documents