OBALKA_unep.qxd :12 StrÆnka 1 PŘÍLEŽITOSTI UDRŽITELNÉ SPOTŘEBY. Strategie pro dosažení změny Zpráva pro rozhodovací sféru

OBALKA_unep.qxd

17.5.2003

21:12

StrÆnka 1

P ŘÍLEŽITOSTI UDRŽITELNÉ SPOTŘEBY

Strategie pro dosažení změny Zpráva pro rozhodovací sféru

Planeta 2/2003

OBALKA_unep.qxd

17.5.2003

21:12

StrÆnka 2

www.unep.org United Nations Environment Programme P.O.Box 30552 Nairobi, Kenya Tel: (2542) 621234 Fax: (2542) 623927 Email: [email protected] web: www.unep.org

1

Příležitosti udržitelné spotřeby Strategie pro dosažení změny Zpráva pro rozhodovací sféru

Obsah

(Oddíly, které nejsou souèástí tohoto vydání Planety, jsou bez udání èísla stránky a jsou psány kurzívou.) Pøedmluva ...........................................................................................................3 Shrnutí .................................................................................................................4 Seznam zkratek I. Udržitelná spotøeba: Nástin 1) Úvod 2) Co znamená udržitelná spotøeba? 3) Proè udržitelná spotøeba? 4) Zastánci udržitelné spotøeby 5) Sever, Jih, Východ, Západ 6) Obchod a spotøeba

United Nations Environmental Programme (UNEP) ve spolupráci se Sítí ekologických poraden (STEP) a Ministerstvem životního prostøedí pro Vás pøipravili èeský pøeklad vybraných kapitol zprávy „Pøíležitosti udržitelné spotøeby“ (pøedmluva, shrnutí, kapitola II). Celá zpráva v anglickém jazyce je k dispozici na www.unep.org nebo na www.ekoporadna.cz. Za laskavou podporu dìkujeme UNEP, Nadaci Partnerství a MŽP. Èeský pøeklad: Olga Kropíková Jazyková korektura: Kateøina Kubešová

II. Udržitelná spotøeba: Strategie zmìny .......................................................7 1) Jednoduchý a pružný pøístup ..........................................................................7

edice PLANETA 2003

2) Dematerializace ..............................................................................................7 3) Optimalizace .................................................................................................11 4) Ètyøi strategické prvky .................................................................................16

Odborný časopis pro životní prostředí Ročník X, číslo 2/2003

III. Udržitelná spotøeba: Rùzné strategie a pøíležitosti 1) Pøehled 2) Plánování zmìny 3) Možnosti strategií 4) Vládní nástroje, konkrétní akce, rùzné strategie 5) Nástroje a konkrétní akce v oblasti prùmyslu 6) Akce obèanské spoleènosti 7) Pøíklady 8) Shrnutí: Pøíležitosti pro všechny 9) Další kroky: Udržitelná spotøeba dnes Informace o programu UNEP Závìreèná poznámka

Vydává Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65, 100 10 Praha 10 tel. 267 122 549, fax: 267 126 549 ISSN 1213−3396 Titul PLANETA má registrováno Mi− nisterstvo životního prostředí a časopis vychází maximálně 6x ročně jako mo− notématická čísla věnovaná problema− tice životního prostředí. Periodika a publikace vydávané MŽP jsou volně přístupné na Internetu v Elektronické environmentální knihovně.

2

Tuto zprávu vypracoval a redigoval John Manoochehri pro Kanceláø UNEP pro region Evropa (UNEP Regional Office for Europe – ROE) a Odbor UNEP pro technologie, prùmysl a životní prostøedí (UNEP Division of Technology, Industry and Environment – DTIE) za pøispìní Fritse Schlingemanna, øeditele ROE a regionálního zástupce, Base de Leeuwa, programového referenta, Anne Solgaard, odborné referentky pro aktivity týkajících se udržitelné spotøeby a Jacqueline Aloisi de Larderel, øeditelky DTIE. Dodateènì redakènì upravila Adrea Mach. Zprávu posoudil mezinárodní panel odborníkù dne 12. prosince 2000 v Ženevì. Komentáøe ke zprávì poskytli èlenové panelu a další korespondenti. Program UNEP tímto dìkuje za rady a doporuèení, kterými pøispìli: Erik Brandsma, Eva Charkiewicz, Miroslav Chodak, Ali Dehlavi, Marjana Dermelj, Rosalie Gardiner, Elaine Geyer-Allelely, Romilly Greenhill, Paul Hofseth, Miranda Jenkins, David Jensen, Martin Koen, Margers Krams, Bernard Kuiten, Valdur Lahtvee, Janna Lehmann, Lukas Lehmann, Duncan Maclaren, Caroline Meunier, Laurie Michaelis, Nick Robins, Christine Roosen, Catherine Rubbens, Janek Schmidt, Anne Solgaard, Jason Switzer, Brandon Turner a Katharine Vincent. Autor dìkuje za redakèní a administrativní podporu, kterou mu poskytli: Lukas Lehmann, Janek Schmidt, Katharine Vincent, David Jensen, Brandon Turner, Janna Lehmann, Caroline Meunier. Koncept oddílu Udržitelná spotøeba: Dokumenty a události vypracovala Katharine Vincent, která je též autorkou výsledných úprav odkazù v závìreèné poznámce. Zpìtná vazba týkající se tohoto dokumentu, jakož i úèast na èinnostech popsaných a navržených ve zprávì bude velice vítána. Své pøipomínky a komentáøe zasílejte na adresu [email protected]. ISBN: 92-807-2071-6 UNEP, Ženeva, 2001

3

Předmluva Udržitelná spotøeba se poprvé zaøadila mezi hlavní výzvy k udržitelnosti na Summitu Zemì v Riu roku 1992. Mapování vzorcù spotøeby a vytváøení nástrojù potøebných k jejich zmìnì však zatím postupuje jen zvolna. Touto zprávou reaguje UNEP v rámci své strategie na výzvy týkající se udržitelné spotøeby. Zpráva byla vypracována èásteènì s cílem pøispìt k implementaci kapitoly è. 4 Agendy 21 a je urèena odpovìdným èinitelùm ve vládì, obchodní sféøe a obèanské spoleènosti obecnì. Od svého zahájení v roce 1998 se program UNEP zamìøený na udržitelnou spotøebu soustøedí na poskytování informací, vzdìlávání, školení a širší spoleèenský dosah. Kromì toho usiluje také o zapojení nejrùznìjších osob a institucí do diskuse o trvalé udržitelnosti a urèení toho, v èem spoèívají jejich pøíležitosti i nároèné výzvy. K práci UNEP týkající se udržitelné spotøeby v uplynulých tøech letech pøispìly mimo jiné následující skupiny: mládež, reklamní prùmysl, „tøída globálních spotøebitelù“ a podnikatelský sektor. Až budeme vìdìt, jak by mìla udržitelná spotøeba vypadat a kdo by se na ní mìl podílet, jak se k ní dopracujeme? Jednou z pøíèin, proè se zatím nedaøí výzvu udržitelné spotøeby plnì uchopit, je nedostateèné vyjasnìní, porozumìní a sebevìdomí v otázkách udržitelné spotøeby. Co je to „udržitelná spotøeba“? Jak do sebe její rùzné aspekty zapadají? Nespoèívá pouze v omezení toho, co máme? Tyto a jim podobné otázky si klade i tato zpráva. Udržitelná spotøeba, jak ji prezentuje zpráva Pøíležitosti udržitelné spotøeby, umožòuje partnerství a zároveò pøináší pøíležitost zlepšit kvalitu života pro všechny. Prostøednictvím zamìøení na hlavní výzvy týkající se všech hlavních zúèastnìných nabízí tento materiál vládám, zástupcùm obchodního sektoru, spotøebitelùm i obèanùm, aby udržitelnou spotøebu vnímali jako jednu z cest k trvalé udržitelnosti. Vyvážení odpovìdnosti i úkolù plynoucích z rùzných spotøebních vzorcù v rozvinutých a rozvojových zemích je dalším z témat, které zpráva bere v potaz. Materiál Pøíležitosti udržitelné spotøeby poslouží jako všeobecný zdroj informací i východisko pro cyklus dílen a informaèních setkání týkajících se spotøeby v Evropì, zamìøených na specifické potøeby i výzvy, pøed kterými stojí východoevropské ekonomiky ve fázi transformace. Oslovuji tímto veškeré èinitele, kterých se to týká, s vyzváním, aby pøijali toto strategické politické sdìlení za své a uchopili výzvu udržitelné spotøeby.

Klaus Töpfer výkonný øeditel UNEP

4

Shrnutí Příležitosti udržitelné spotřeby // Účel, cíle, výsledky Účel Účel • diskuse probíhající od Summitu v Riu • ústøední témata • „kritické problémy“ • nástroje, strategie, konkrétní akce • pøínos • strategický model

• • • • •

Úèelem této zprávy je: rekapitulovat vývoj debaty o udržitelné spotøebì od Summitu Zemì v Riu v roce 1992, vymezit témata udržitelné spotøeby, urèit „kritická témata“ brzdící pokrok v oblasti udržitelné spotøeby, revidovat navržené nástroje, strategie a konkrétní akce vedoucí k udržitelné spotøebì, navrhnout, jaký pøínos mùže udržitelná spotøeba mít v oblasti sociální, kulturní, ekonomické a environmentální.

Jádrem zprávy je prosadit strategický model, který mùže pomoci pøekonat nìkteré z problémù obsažených v debatì a propojit rùzné navržené strategie. Zpráva se zabývá spotøebou z rùzných hledisek, vybízí ke zmìnì a pøipisuje odpovìdnost za vyplývající zmìny hlavním skupinám aktérù.

Cílové skupiny Cílové skupiny • rozhodovací sféra ve vládì a v prùmyslu • autoøi strategií a politik • výzkumní pracovníci • vùdèí osobnosti v obèanské spoleènosti

• • • •

Mezi oèekávané cílové skupiny patøí: rozhodovací sféra ve vládì a v prùmyslu, tvùrci strategií a politik na všech úrovních, výzkumní pracovníci v akademické sféøe, organizátoøi a vùdèí osobnosti v obèanské spoleènosti.

Pøíležitosti udržitelné spotøeby se snaží vyhnout pøedestírání pouze jediné úspìšné cesty k udržitelné spotøebì èi zamìøení na konkrétní akce pouze jedné z hlavních skupin. Namísto toho vyjadøuje nadìji, že prostøednictvím rozboru požadovaných zmìn, na základì strategického rámce a rozvíjením konkrétních akcí, které jsou založené na pobídkách a sdílené zodpovìdnosti, lze dosáhnout zapojení všech pøíslušných èinitelù a pøispìt k jejich porozumìní i závazku podporovat udržitelnou spotøebu.

Očekávané výsledky Očekávané výsledky • nové pøíležitosti • prùbìžná zásadní debata • strategická platforma pro politiku a konkrétní akce • akènì orientovaný výzkum

• • • •

Žádoucími výsledky této zprávy jsou: vyzvat vládu, prùmysl, spotøebitele a spoleènost ke spoleènému úsilí s cílem uvìdomìní si nových pøíležitostí v rámci snahy o udržitelnou spotøebu. vybídnout nejširší složky spoleènosti k zapojení do prùbìžné a zásadní debaty o udržitelné spotøebì a nutných zmìnách. poskytnout podrobnou a flexibilní platformu pro vytváøení strategií a akèních programù zamìøených na udržitelnou spotøebu. poskytnout výchozí bod pro „akènì orientovaný“ mnohostranný výzkum.

5

Oddíl I // Nástin Oddíl I pøedstavuje a nastiòuje výzvy spojené s udržitelnou spotøebou. Zdùrazòuje kontext mezivládní politiky rozvíjený od roku 1992, kdy se konala Konference Spojených národù o životním prostøedí a rozvoji (United Nations Conference on Environment and Development – UNCED), bìžnìji známá pod oznaèením Summit Zemì v Riu, a prezentuje globální cíle udržitelné spotøeby. Dále tento oddíl shrnuje témata vymezení, vnímání a pojetí udržitelné spotøeby, ze kterých vyplynulo pìt kritických problémù. Tyto problémy zatím ztìžují integrovaný postup smìrem ke vzorcùm udržitelné spotøeby. Ústøední strategický rámec dokumentu založený na dematerializaci a optimalizaci vzorcù spotøeby je naznaèen spoleènì se sítí rozdìlené zodpovìdnosti, která propojuje veškeré hlavní skupiny aktérù. Naèasování akce, potenciální pøíležitosti a pøínos, spoleènì s pøehodnocením problematiky kvality života, jsou rozpracovány coby základní cíle udržitelné spotøeby.

Oddíl 1 • kontext udržitelné spotøeby v rámci politiky • globální cíle • vymezení, vnímání, pojetí • „kritické problémy“ • pøíležitosti • kvalita života • vlivy a odezva

Shrnutí environmentálních a sociálních vlivù souèasné spotøeby zdùrazòuje naléhavost a potøebnost této debaty. Zmínìný oddíl také pøedstavuje zastánce zmìny spotøebního chování, vèetnì jejich dosavadních reakcí na mandát vyplývající ze závìrù konference v Riu. Oddíl II uzavírá rozbor dvou zvláštních témat, jež jsou pro výzvu spojenou s udržitelnou spotøebou ústøední: • rozdíly a pøibližování v oblasti spotøeby zemí Severu a Jihu; mìnící se vzorce spotøeby východoevropských ekonomik ve fázi transformace, • vztah mezi spotøebou a mezinárodním obchodem.

Oddíl II // Strategie Oddíl II vytyèuje strategii uchopení výzvy udržitelné spotøeby a zahrnuje strategický modulový rámec pro posouzení a implementaci politik udržitelné spotøeby. Tento rámec vychází ze dvou principù: • dematerializace výrobkù a služeb, • optimalizace vzorcù spotøeby. • • • •

Dematerializace se zamìøuje na: sledování bilance materiálù a energie v prùbìhu prùmyslových a spotøebních procesù. internalizaci nákladù s cílem zvýšit ekonomickou efektivitu. co nejvìtší zvýšení v oblasti produktivity zdrojù, více na potøeby a funkènost než na samotný výrobek.

Rozsah prùmyslových ziskù je významný a nenese s sebou závažná narušení vzorcù spotøeby v procesu dematerializace. Teoretická i praktická omezení spojená s dematerializací výrobkù a služeb vyžadují vytvoøení souboru optimalizaèních pøístupù a technik. Tyto techniky a postupy pøedkládají rùzné možnosti zmìny nastavení spotøebitelského chování ve prospìch ekonomické efektivity, environmentální bezpeènosti a zvýšené kvality života.

Oddíl 2 • • • • • • • • • • • •

strategický rámec dematerializace prùmyslové zisky nenarušené vzorce spotøeby optimalizace zmìnìná spotøeba odpovìdná spotøeba pøimìøená spotøeba sociální, environmentální a ekonomický pøínos ètyøi shrnující otázky Sever, Jih, Východ, Západ obchod a spotøeba

6

Optimalizace zahrnuje podporu a rozvoj následujících bodù: • • •

Zmìnìná spotøeba – øízená pøevážnì vládními akcemi a investicemi prostøednictvím zmìn v infrastruktuøe a výbìru. Odpovìdná spotøeba – zvýšení kvality života a snížení environmentálních nákladù prostøednictvím uvážlivìjšího výbìru a využití na stranì sebevìdomých a pouèených spotøebitelù. Pøimìøená spotøeba – podnícení zásadní a široce zamìøené debaty ve spoleènosti týkající se typu a úrovnì praktikované spotøeby a toho, zda dochází ke zvýšení èi omezení kvality života (zejména v obèanských, kulturních a náboženských ohledech) v dùsledku spotøebitelského chování a jeho efektu.

Za úèelem transparentnosti a pružnosti byly pøístupy dematerializace a optimalizace slouèeny do ètyø otázek, kde je u každé naznaèena míra zodpovìdnosti týkající se rùzných hlavních èinitelù. Níže je pak uvedena tabulka s tìmito strategickými prvky.

Strategické prvky

Hlavní aktéři

1. Dematerializace – Efektivní spotøeba Jakých faktorù, spojených s produktivitou zdroje, mùžeme ve vztahu

Prùmysl Vláda

ke konkrétním výrobkùm a službám dosáhnout?

2. Optimalizace – Zmìnìná spotøeba Jaké zmìny volby a infrastruktury uspokojí poptávku spotøebitelù udržitelnìji?

3. Optimalizace – Odpovìdná spotøeba Jak mohou spotøebitelé zvýšit kvalitu svého života prostøednictvím uvážlivìjšího výbìru a následného použití?

4. Optimalizace – Pøimìøená spotøeba Je úroveò spotøeby udržitelná? Je spotøeba tou nejlepší cestou ke zlepšení všech kvalit života?

Spotøebitelé

Vláda Prùmysl Spotøebitelé

Spotøebitelé Prùmysl Vláda

Spoleènost Komunity Obèané

Oddíl III // Politiky a příležitosti Oddíl 3 • nástroje, strategie, konkrétní akce • vzory zmìny • pøíležitosti • doporuèení

Oddíl III zprávy obsahuje tabulku nástrojù, strategií a konkrétních akcí navržených v debatì zabývající politikou udržitelné spotøeby, která byla zmapována v rámci pøístupù dematerializace a optimalizace. Tyto položky jsou dále rozvedeny a doplnìny o zpùsoby, jak je zapojit v praxi, pøíklady potíží, které lze oèekávat, zkušenosti ze souèasné doby a vzájemnì provázaná odpovìdnost jednotlivých hlavních èinitelù. Následuje struèný popis modelu možnosti fungování udržitelné spotøeby napøíè ekonomickým sektorem a shrnutí pøíležitostí k uskuteènìní proaktivního úsilí o udržitelnou spotøebu a shrnutí zprávy doplnìné o doporuèení v následujících krocích.

7

II. Udržitelná spotřeba: Strategie pro dosažení změny 1) Jednoduchý, pružný přístup Strategie, kterou pøedstavuje tento materiál, se dotýká pìti kritických problémù stojích v cestì udržitelné spotøeby. Jak bylo øeèeno výše, cílem této strategie je: 1) rozlišit udržitelnou spotøebu a trvale udržitelný rozvoj 2) sdružit rùznorodé strategie do jedné zastøešující politiky 3) pøeklenout rozdíly mezi jednotlivými problémy a rozmìry udržitelné spotøeby 4) vymezit udržitelnou spotøebu jako pøíležitost, a nikoli omezení 5) prozkoumat další hlediska udržitelné spotøeby, kromì èistì ekonomických Strategie èlení udržitelnou spotøebu do dvou kategorií aktivit: • Dematerializace • Optimalizace Tento oddíl struènì osvìtluje obì zmínìné kategorie a ukazuje, jak dostát výzvám, které pøed nás udržitelná spotøeba klade. Podstatu každého strategického prvku vyjadøuje otázka týkající se neudržitelné spotøební praxe, se kterou se v souèasnosti konfrontujeme. Formulace klíèových zøetelù strategie udržitelné spotøeby formou otázek má zásadní význam pro její pružnost, a potažmo úspìšnost. To umožòuje obracet se na rozhodovací sféru s nadìjí v odpovìdi a reakce související s každým ze strategických prvkù. Každý strategický prvek je doplnìn žebøíèkem odpovìdností, který navrhuje vyvážení úloh v udržitelné spotøebì tak, aby bylo možno dosáhnout co nejsnadnìjších a nejrychlejších zmìn. V závìru tento oddíl pøináší shrnutí debaty, kde jsou strategické prvky slouèeny do jednoho balíèku. Pro lepší zasazení tohoto dokumentu do reálného kontextu mezivládní politiky a mezinárodních hospodáøských vztahù je pøipojen komentáø týkající se dimenze udržitelné spotøeby „SeverJih“, vèetnì jejího vztahu k obchodu.

Strategický rámec • Nástroj pro rozhodovací sféru • Jasný, nicménì komplexní • Pevný, avšak flexibilní • Øeší pìt kritických problémù udržitelné spotøeby • Dva prvky • Dematerializace • Optimalizace • Kladení správných otázek

2) Dematerializace Vstupy a výstupy // Transparentnost Spotøeba výrobkù a služeb zahrnuje jak vstupy v podobì surovin a energie, tak výstupy v podobì odpadù. V obecné rovinì lze tento proces popsat následovnì: • Výrobní fáze Tìžba, výroba, marketing, pøeprava. • Fáze užívání Koupì, použití, údržba, pøeprava. • Fáze likvidace Odnáškový systém sbìru odpadù, zpracování, pøeprava, prùmyslová likvidace. Je jasné, že do služby èi výrobku, který máme pøed sebou, se nepromítají pouze jeho materiálové a energetické vstupy èi likvidace vzniklého odpadu. To, co vidí a získává jedinec coby spotøebitel, je pouze povrchním aspektem výše uvedených èinností, z nichž každá vyžaduje materiálové a energetické vstupy a vytváøí odpad. Z tohoto dùvodu má pro dematerializaci ústøední význam úsilí o prosté snížení materiálových a energetických vstupù a odpadových výstupù v každé fázi životního cyklu výrobku èi služby. V souèasné dobì komerèní spotøební kultury, krátké životnosti, krátkých cyklù technologických vylepšení a zakalkulovaného zastarávání je velice snadné pøehlédnout alternativní design èi výrobní postupy. Dùkladná strategie dematerializace postaví do popøedí efektivitu zdroje jako cíl pro výrobu i spotøebitele.

Vstupy a výstupy výrobků a služeb • Energetické a materiálové vstupy • Odpadové výstupy • V každé fázi životního cyklu • Výroba • Užívání • Likvidace • To, co vidíte a získáváte, není všechno

8

Lepší „produktivita zdroje“ // Za méně více Dematerializace • Zlepšení efektivity • Produktová efektivita: omezení spotøeby • Procesní efektivita: omezení èinností • Maximalizace produktivity zdroje

Dematerializace se na základní rovinì týká efektivity vytváøení, distribuce a likvidace výrobkù nebo služeb. Z dematerializace vyplývají dva typy efektivity: • Produktová efektivita Omezení zdrojù nutných pro tentýž výrobek èi službu. • Procesní efektivita Omezení èinností potøebných pro tentýž výrobek èi službu. Produktová efektivita je do velké míry otázkou technologického pokroku a designu výrobku, èímž umožòuje vyšší produktivitu za daného objemu zdrojù. Procesní efektivita je více záležitostí managementu, strategie a návrhu procesu, který vyøadí èinnosti a procesy, které jsou pro získání žádoucího výrobku èi služby v podstatì zbyteèné. Pøíklady procesní efektivity zahrnují: omezení poètu oddìlených montážních procesù potøebných pro vytvoøení dané položky èi komponentu a sdružení rùzných èástí továrny (èi rùzných montážních provozù) za úèelem eliminace zbyteèné dopravy. Klíèovým zøetelem je skuteènost, že dematerializace znamená zároveò maximalizaci produktivity vstupních zdrojù i prostá omezení celkových vstupù a výstupù. Od dob prùmyslové revoluce jsme zaznamenali dvìstìnásobný nárùst produktivity lidské práce: nyní je èas, abychom téhož dosáhli i v produktivitì týkající se materiálních zdrojù. Navíc mùže dematerializace velkou mìrou pøispìt k udržitelné spotøebì beze zmìny vzorcù spotøebitelských požadavkù jako takových. Vhodné uskuteènìní dematerializace by nemìlo automaticky vyústit ve zvýšení spotøeby vyvolané úsporami v oblasti zdrojù. Naopak, jednou z rolí optimalizace je zajistit, aby pøínos dematerializace nezmaøila zvýšená spotøeba. Ekonomové vnímají dematerializaci jako katalyzátor prùmyslového rozvoje, pøièemž uvádìjí efektivitu a ochranu životního prostøedí ve spojitosti s naprosto normálními vzorci spotøeby.

Nástroje dematerializace // Faktor X Nástroje dematerializace • Zvýšení Faktoru X v produktivitì zdroje • Také: • Trvanlivost • Možnost modernizace • Øemeslo • Kvalita • Dematerializace jako strategie „výhravýhra“

Jedním z nástrojù urèených ke konceptualizaci a implementaci programu dematerializace je pøístup vycházející z Faktoru X. Faktor snížení celkových vstupù a výstupù a potenciál zvýšení produktivity zdroje mají stejný statistický význam. • • •

Napøíklad jakýkoli výrobek èi služba, kterým se podaøí dosáhnout buï: ètyønásobného snížení celkových vstupù, nebo ètyønásobného zvýšení produktivity zdroje, nebo dvojnásobného snížení vstupù a dvojnásobného zvýšení produktivity spadá do Faktoru X.

V minulosti vyšla øada podrobných metodologií a rozmanitých pøípadových studií, které dokazují uskuteènitelnost pøístupù vycházejících z Faktoru 4 a Faktoru 10. Tento pøístup však nebrání dalším výzkumníkùm jít dále a zcela serióznì usilovat o snížení zdrojù a zisku v oblasti produktivity podle Faktoru 50 èi Faktoru 100. Z dematerializace vyplývá nejen vyšší efektivita využívání zdrojù pro výrobky dostupné v souèasné dobì, ale také pro vývoj – jež bude souèástí fáze návrhu – výrobkù, které budou jednoduše trvanlivìjší èi alespoò budou umožòovat modernizaci. V tomto kontextu se UNEP zabývá ekodesignem, systémy produktových služeb a posuzováním životního cyklu coby metodologiemi pro šíøení technických principù dematerializace. Jedním z hledisek tìchto metod je potøeba designu, který umožòuje opravitelnost, snadný zpìtný odbìr výrobku a jeho dekompozici. V kontextu dematerializace se nám zde nabízejí skuteènì pádné dùvody pro selektivní propojování toho nejlepšího ze starých i nových postupù. Øemeslné zpracování, kvalita materiálù a životnost výrobkù s sebou nenesou nutnost odmítnout moderní výrobní postupy, distribuèní metody, technologický vývoj èi moderní životní styl. Vzhledem k tomu, že øadì lidí nevyhovuje systém, kdy je oprava èásteènì poškozeného výrobku nákladnìjší než koupì nového je možné, že tato situace podpoøí vývoj smìrem k vyšší loajalitì a zvýšené kvalitì života spotøebitelù i výrobcù. Každopádnì je tedy dematerializace v podstatì volbou „výhra-výhra“ a slouží jak úèelùm ochrany životního prostøedí, tak prùmyslové produktivity. Jedinými sektory, které pravdìpodobnì pocítí urèitý dopad, budou ty, kde je kvantitativní tok surovin hlavním faktorem (napøíklad tìžební prùmysl): nicménì tato odvìtví se mohou nacházet ve výhodné pozici pro budoucí rozvoj nových trhù v oblasti „zpracovatelského“ prùmyslu. Mimoto však existují i další zpùsoby, jak posílit pobídky k dematerializaci.

9

Pobídky k dematerializaci // Internalizace úplných nákladů Celkový pohled na materiálové vstupy a výstupy se v pracech ekonomù a inženýrù v rámci „støedního proudu“ vyskytuje jen okrajovì. Je pro nì spoleèné, že jedinými aspekty na dodavatelské stranì hodnými sledování jsou tìžba surovin, výroba a marketingové postupy. Na stranì poptávky to znamená, že jakmile jsou služba èi výrobek prodány, ekonomická a technická pozornost vìnovaná jejich užívání a likvidaci je minimální. Dùsledky v podobì vyèerpávání zásob pøírodních zdrojù, široce rozšíøené zneèištìní a snížená biodiverzita však poukazují na neudržitelnost takového pojetí spotøeby zboží a služeb. Není tedy pøekvapením, že se zaèínají množit otázky po celkových výstupech a vstupech výrobkù a služeb. Ekonomickým problémem zde jsou nezapoèítané náklady. Doposud byla øada nákladù spojených se vstupy a likvidací odpadù externalizována a neovlivòovala výslednou cenu výrobku èi služby. To obvykle znamená znaèné podcenìní využitých zdrojù. Doposud se nepøièítá žádná hodnota vzduchu, pùdì, vodì a dalším podstatným ekonomickým složkám, které nám poskytuje životní prostøedí, vèetnì své schopnosti likvidovat a zpracovávat odpadové výstupy (tyto složky jsou nìkdy oznaèované jako „environmentální služby“). Stejnì jako èasto dochází k tomu, že dopady a náklady, které nesou marginalizované zemì èi pøíslušníci urèité spoleènosti zbavení svých výsad, se prostì pomíjejí èi se snižuje jejich význam. Ekonomickou odezvou na tuto výzvu je „internalizace“ úplných nákladù na vstupy a na pøíslušné nakládání s odpadovými výstupy do výsledné ceny daného výrobku èi služby. Tato praxe se nazývá „Princip zneèišovatel platí“ (PPP). Velká prùmyslová odvìtví jej zaèínají pøijímat jakož legitimní regulaci své kapacity produkce odpadù, aniž by nesly odpovìdnost za jejich dopad. Existuje øada zpùsobù internalizace nákladù, jako napøíklad podpora èi vyžadování zpìtného odbìru uživatelského odpadu výrobcem. Ekonomická praxe dává pøednost metodì jasnìjšího a úplnìjšího vymezení „vlastnických práv“ týkajících se environmentálních zdrojù a odpovìdnost za zpùsobené škody. V tomto kontextu lze stanovit cenu za využívání zdrojového „vlastnictví“ a odpovìdnost za škody zpùsobené v prùbìhu hospodáøských aktivit, a to jak na majetku, tak v oblasti spoleèenské a ekonomické struktury. Tento proces úpravy cen však s sebou nese jednu zásadní nevýhodu, která spoèívá v tom, že definice „odpovìdností“ v novém vlastnickém uspoøádání nebyly náležitì stanoveny. To se týká zejména pøípadù, kdy je obtížné definovat urèité zdroje (èasto sdílené), rùzné postupy a obecnou soudržnost spoleènosti ve smyslu „majetku“. V této souvislosti je obtížné stanovit, co pøesnì odpovìdnost obnáší a kde vzniká škoda. Ve finanèním a ekonomickém smyslu lze øíci, že odpovìdnost za environmentální škody je definována ještì hùøe než environmentální vlastnická práva.

Internalizace úplných nákladů • Posouzení nákladù vznikajících v každé fázi • Zahrnutí dopadù na marginalizované oblasti • Zahrnutí nákladù na „environmentálních služby“ • Definice environmentálních vlastnických práv • Definice povinností • Propagace zpìtného odbìru výrobku

Přirozený výchozí bod // Efektivní spotřeba Prostøednictvím strategie dematerializace nabízí spoleèenství tvùrcù strategií a politik prùmyslu a národním vládám pøístup, jež s sebou nese velký pøínos v ekonomickém, sociálním i environmentálním ohledu. Bude potøeba v okamžiku, kdy se prostøednictvím pøístupu k dematerializaci založeného na Faktoru X podaøí dosáhnout šetrné spotøeby, zmìnit i vzorce spotøeby? V zásadì ne . Navíc, jelikož dematerializace je hlavní mìrou otázkou prùmyslu, která se vyøeší v rámci podniku než se výrobek dostane ke spotøebiteli, je tento proces ménì viditelný. Protože pøístupy vycházející z Faktoru X umožòují stabilitu vzorcù spotøeby za souèasného poklesu využívání zdrojù a nevyžadují žádné úsilí èi ústupky na stranì spotøebitelù. Z toho jednoznaènì vyplývá, že dematerializace je pøirozeným výchozím bodem pro realistickou strategii udržitelné spotøeby, která je v souèasnosti pøipravena k implementaci v širokém mìøítku. Kniha „Faktor ètyøi“ zabývající se zkoumáním potenciálu dematerializace s využitím koncepce Faktoru X obsahuje nejménì 50 pøíkladù kazuistik skuteèného dosažení vyšší efektivity za pomoci Faktoru X s pøihlédnutím k energetické produktivitì, materiálové produktivitì a designové a logistické efektivitì. Specifické pøíklady zahrnují úspory energie v chemických provozech: i po deseti letech projektù úspor energie se podaøilo objevit efektivní možnosti, které umožnily 305% návratnost investic. Napøíklad novì navržená chladnièka využívající pokrokù jak v oblasti designu, tak materiálù, mùže dosáhnout až osminásobného zvýšení materiálové a energetické produktivity. Takové pøíklady a technologie ovìøené v praxi jsou bezpochyby pøipravené pro masové šíøení. Øada z nich se také již ve velkých poètech vyrábí a dostává se jim se èím dál širšího pøijetí.

Efektivní spotřeba • Nevyžaduje žádné úsilí spotøebitelù • Zvýšená produktivita – snížení využívání zdrojù • Pøirozená, rychlá zmìna • Vedení ze strany prùmyslu, podpora vlád

10

Je však tøeba vyèlenit hlavního aktéra, který bude nejvhodnìjším vedoucím elementem v úsilí o dematerializaci. Tím je prùmysl, který dostane vládní podporu a podnìty ze strany spotøebitelù. Za pøedpokladu finanèních pobídek ke snížení nákladù mùže seriózní program znamenat nejvìtší pøímý pøínos pøedevším v prùmyslu. Vzhledem k rozsahu oèekávaného pøínosu spojeného s tímto pøístupem by vlády nemìly vnímat potøebu pøílišné regulace takového rozvoje. Více pøíležitostí k dematerializaci se však objeví soubìžnì s internalizací nákladù a posílením opatøení na snížení zneèištìní; až se fiskální podpora pøesune k prùmyslu s nízkou intenzitou èerpání zdrojù; a až spotøebitelé zaènou jasnì dávat pøednost takovým výrobkùm a službám. Pøesnì z tohoto dùvodu – akce jedné hlavních skupin podnìcuje akce ostatních – se tato zpráva dùkladnì zamìøuje na „cyklus odpovìdností“, který pøed nás staví výzvu v podobì udržitelné spotøeby. Skeptici se propagátorù prùmyslové dematerializace dotazovali, proè se v pøípadì, že lze ušetøit zdroje a náklady prostøednictvím produkce dematerializovaných výrobkù a služeb, tak nedìje? Odpovìï zní, že v prvé øadì se to již dìje: Xerox, 3M a Interface jsou pøíklady firem, které zaznamenaly finanèní a environmentální pøínos právì díky dematerializaci. Za druhé, vzhledem k trvající absenci regulaèních a fiskálních pobídek, úplné internalizace nákladù a rozvinutého trhu nových výrobkù a služeb není snadným úkolem vytipovat kvalitní pøíležitosti. Z tohoto dùvodu se v postavení, kde mohou využít komerèní výhody dematerializace, èasto nacházejí pouze velké, sociálnì zodpovìdné nadnárodní spoleènosti èi novátorské zaèínající firmy. I v takových pøípadech je tøeba pøekonat averzi vùèi podnikatelským rizikùm na všech úrovních – postupy a myšlenky, které podle všeho doposud fungují, ne vždy snadno ustupují inovacím, které by mìly fungovat lépe. Proces efektivní spotøeby prostøednictvím dematerializace je možné zhustit do jediné prosté otázky, kterou lze a je tøeba si opakovanì klást v souvislosti se všemi výrobky a službami:

Dematerializace – Efektivní spotřeba Jakého faktoru zvýšené produktivity zdroje lze dosáhnout pro každý výrobek a službu? K zásadám implementace a aktuálním strategiím vyplývajícím z této otázky se vrátíme v Oddílu III.

Omezení dematerializace // Potřeba optimalizace Omezení dematerializace • Omezení ziskù z efektivity • Vyšší spotøeba na hlavu • Více lidí • Staèí pouhá efektivní spotøeba?

Máme zde nìkolik omezení, která ukazují, že výzvy spojené s udržitelnou spotøebou nekonèí u dematerializace. Za prvé, efektivita dosažená rozšíøením produktivity má i svá omezení. Soubìžnì s dosahováním maximální efektivity se zaèíná projevovat zákon klesající návratnosti, èímž dochází k tomu, že úsilí o další zisk se stále ménì vyplácí. Navíc má øada procesù jen mírný potenciál (do výše Faktoru 4) pro dosažení vyšší efektivity. Za druhé se ukázalo, že bez náležité osvìty mezi spotøebiteli dochází k významnému vzestupu spotøeby na osobu. Vezmìme si napøíklad automobilový prùmysl: efektivita spotøeby paliva na kilometr od poèátku devadesátých let minulého století významnì vzrostla, avšak poèet ujetých kilometrù se zvýšil ještì více. Tento trend bude pokraèovat, jestliže zvýšená spotøeba vždy pøeváží nad dosaženou efektivitou. Za tøetí, dosažená efektivita ve výrobním procesu èi v pomìru k produktové jednotce vyvažuje zvyšování spotøeby a rùst populace. Navíc zemì, které zažívají prudký populaèní nárùst, patøí èasto k tìm, které se snaží zvýšit spotøebu na hlavu z legitimních lidských dùvodù, èímž posilují zmínìný trend smìrem ke vzrùstající celkové spotøebì. Koneènì, maximalizace výrobní efektivity mùže pøedstavovat chvályhodný cíl, ovšem pouze tehdy, mají-li všichni pøístup k výsledným výrobkùm a službám – a jen tehdy, prospívají-li tyto spoleènosti jako celku. Udržitelná spotøeba by nemìla usilovat o lepší svìt pro omezený poèet jedincù žijících v dostatku, ani by nemìla pomíjet citlivé kulturní otázky a širší cíle spoleèenského vývoje. Proto dematerializace vyžaduje komplementární strategii optimalizace vzorcù spotøeby, protože pouze spoleènì mohou tyto dva pøístupy dosáhnout svého plného potenciálu.

11

3) Optimalizace • • •

Optimalizace má tøi aspekty: Zmìnìná spotøeba Zmìna infrastruktury a výbìru. Odpovìdná spotøeba Vìdomìjší výbìr a užívání. Pøimìøená spotøeba Zvažování výše a pohnutek spotøeby.

Zde je na místì dodat, že optimalizace není pouhým procesem, v jehož rámci pøizpùsobí spotøebitelé své chování cenám èi informacím. Tyto aspekty jsou pro udržitelnou spotøebu významné, ale na vybudování komplexní strategie nestaèí.

Optimalizace • Zmìnìná spotøeba • Odpovìdná spotøeba • Pøimìøená spotøeba

Změněná spotřeba // Infrastruktura a výběr Infrastruktura – jádro vzorcù spotøeby Kromì dematerializace lze vzorce spotøeby dále optimalizovat prostøednictvím odpovìdné a pøimìøené spotøeby na stranì spotøebitelù a obèanù. S tìmito strategiemi nicménì souvisí potøeba, aby vlády a prùmysl vytvoøily platformu zmìnìné spotøeby, která podpoøí odpovìdnou a pøimìøenou spotøebu. Nebylo by pøíliš realistické pøedestírat, že nová poptávka po jiných výrobcích a službách zpùsobí, že se objeví na trhu, tím ménì, že se spotøebitelé budou pøipraveni vzdát se široké škály spotøebních preferencí. Existuje øada materiálních, nemateriálních a institucionálních faktorù, které jsou zdrojem pøekážek zmìn ve vzorcích spotøeby. Stávající podmínky, klíèové skuteènosti, finanèní a politické metody, úøední struktury a sociální zøetele pøedstavují jen nìkolik z nich. Tyto infrastrukturální otázky tvoøí rámec možností volby, které spotøebitel má. Zmìnu tìchto infrastrukturálních otázek by nejlépe (a pøímo) mohla provést rozhodovací sféra ve vládì a v prùmyslu. Z toho vyplývá vyvážení funkènosti a žádoucnosti rùzných možností volby pro spotøebitele, kdy si praxe udržitelné spotøeby podrží svoji preferenci ve smyslu kvality života. Nicménì dosažení udržitelnosti a zvýšení kvality života vyžaduje pøijetí skuteènosti, že urèité možnosti volby bude tøeba pøehodnotit èi dokonce zcela vylouèit. Zmìnìná spotøeba, která pøedstavuje jádro úsilí o udržitelnou spotøebu, obnáší veškeré zmínìné výzvy. Tato èást shrnuje hlavní materiální, institucionální a infrastrukturální otázky, které leží pøed rozhodovací sférou pøi pøípravì na optimalizaci vzorcù spotøeby. Je nepravdìpodobné, že by se bez konkrétních krokù v tìchto oblastech podaøilo dosáhnout širších zmìn vzorcù spotøeby. Zmìna institucionální infrastruktury Dosažení udržitelné spotøeby vyžaduje radikální zmìnu institucionální infrastruktury východisek a zabìhaných vzorcù myšlení. S tím souvisí potøebná revize a uzpùsobení ekonomického systému tak, aby se zamìøil na zajištìní spoleèenské prospìšnosti,ménì pak na ekonomický rùst jako takový. Vládám se nabízí øada praktických posunù, které mohou iniciovat tak, aby poskytly vhodnou základnu udržitelné spotøeby. Dva kroky lze uèinit prakticky okamžitì. Za prvé je možné navrhnout národní úèetní postupy, které by náležitì mìøily a zahrnovaly pøírodní zdroje a „environmentální služby“. Za druhé, pokyny pro tvùrce strategií a závazky plynoucí z politických prohlášení lze sestavit tak, aby explicitnì zaèlenily udržitelnou spotøebu a environmentální udržitelnost do programu vytváøení strategií (vèetnì interního pøístupu vlády). Dobrý a realistický pøíklad podobného závazku pøedstavují britský výzkum „ekologických národních úètù“ (green national accounts) a s ním související dokument „Bílá kniha udržitelnosti – vyšší kvalita života“. Spotøební chování se zmìní jedinì v dùsledku vzdìlávacího procesu, odpovìdnost za nìj leží pøedevším na bedrech vlád. V podstatì žádný jiný aktér není v pozici, kdy by mohl zmìnit klíèové aspekty institucionální infrastruktury jako je legislativa, veøejné služby (national utilities) a hlavní veøejné instituce.Napøíklad ve Velké Británii pouze vláda mohla implementovat celostátní program reformy poøizování služeb a výrobkù na místní úrovni. To znamená, že nové smlouvy na zboží a služby se poskytují pouze dodavatelùm s certifikovaným standardem environmentálního chování. Co se týká praktické stránky, zajištìní udržitelné spotøeby vyžaduje institucionální rámce, které umožní volby v oblasti strategií a sociální problematiky. Jednou z hlavních složek institucionál-

Změněná spotřeba

• Zmìna materiální infrastruktury • Zmìna institucionální infrastruktury • Vytváøení nových možností volby

Změna institucionální infrastruktury

• Vedení ze strany vlád • Národní úèty • Hlediska politických stran a ekonomického systému • Pokyny pro tvùrce strategií • Systémy produktových služeb (SPS)

12

ní restrukturalizace je pøijetí modelù „nové ekonomiky zamìøené na služby“ ('new service-economy') pro hospodáøskou prosperitu a spoleèenské uspoøádání. Tyto „systémy produktových služeb“ (SPS) se zakládají na koncepèním pøebudování fungování ekonomiky. Spotøebitelé obvykle nakupují výrobky bez úvahy o jejich využití a následném nakládání s odpady. V kontextu SPS je ústøedním bodem spotøeby nákup „služeb“. Použití a likvidace se stávají nedílnou souèástí náležitého poskytování úplné služby. Napøíklad kopírovací stroje se stanou souèástí „služeb poskytování dokumentù“ a koberce pouze jedním z aspektù „služeb zajišujících podlahové krytiny“. Spotøebitelùm tak budou poskytnuty bohatší služby soustøedìné na žádoucí výstup výrobku, dojde ke zlepšení vztahu výrobcù a zákazníkù a internalizace nákladù bude pobídkou k omezení objemu odpadù a zvýšení trvanlivosti výrobkù. Tím SPS zlepšuje kvalitu života, zvyšuje ziskovost a øeší problém neudržitelnosti; struènì øeèeno, vytváøí situaci „výhra-výhra“. Potenciální problém SPS pøedstavuje touha spotøebitelù po vlastnictví výrobkù z dùvodu pohodlí èi výrobkù stvrzujících jejich status. I za takové situace je SPS relevantní. Prostøednictvím leasingu je vlastnictví efektivním výsledkem poskytování služeb, by provázených zvýšenou péèí o zákazníka a bez negativních aspektù – jako napøíklad pohodlná likvidace odpadù prostøednictvím zpìtného odbìru øízeného výrobcem. Vlády zde mohou uèinit krok ke spolupráci s prùmyslem za úèelem propagace a podpory posunu smìrem k rozsáhlejším poskytovaným službám v rámci nabídky zboží, které s sebou ponesou environmentální, ekonomický a sociální pøínos. Modely SPS jsou paradigmatickým pøíkladem situace, kde mají spotøebitelé možnost jiné a udržitelnìjší volby za pøedpokladu, že institucionální infrastruktura – konceptualizace, plánování, organizace a regulace – pokroèí významnì kupøedu.

Změna materiální infrastruktury • Hlavní pøebudování odvìtví: výroba, pøeprava, energetika • Vedení ze strany vlád, podpora ze strany prùmyslu

Zmìna materiální infrastruktury Udržitelná spotøeba vyžaduje také zmìny v materiálové infrastruktuøe spotøeby. Každá oblast èinností (napøíklad doprava, mìsta, energetika, potraviny, voda) musí projít infrastrukturálními zmìnami, což budou zmìny, které mohou vést k vìtší stabilitì a ziskovosti, budou-li uchopeny jako pøíležitosti k rozvoji a inovaci. Klíèové stránky dematerializace (jako programy UNEP zamìøené na èistší produkci a Iniciativa UNEP zamìøená na životní cyklus (LifeCycle Initiative) se èásteènì kryjí s optimalizací. Smyslem není rigidní oddìlení, ale pøedevším poèáteèní docenìní skuteènosti, že dematerializace a optimalizace využívají jiných pøístupù. V každé oblasti je tøeba nejprve zvážit otázku: „Které základní podmínky nepøipouštìjí kompromis?“ V oblasti dopravy mùže být kritickou podmínkou dostupnost èi mobilita. V pøípadì mìstského územního plánování budou oblastmi, kde kompromis nepøipadá v úvahu, bydlení a hygiena, pøièemž dojde ke zmìnám infrastruktury ve prospìch udržitelné spotøeby. Kromì tìchto kritických faktorù je vše ostatní otevøeno inovacím. Napøíklad v Západní Evropì je èím dál tím bìžnìjší nabízet bydlení bez parkovacích ploch èi pouze se sdíleným parkovacím prostorem. Projekty a zvolené lokality jsou více naklonìny hromadné a jiné než automobilové dopravì. Pøestože toto mùže pùsobit jako oklešování možností svobodné volby a výbìru na stranì spotøebitelù, zájem o bydlení v této zástavbì pøevyšuje nabídku a je dokladem její popularity. Obecnì si je tøeba povšimnout, že udržitelná spotøeba ve skuteènosti poskytuje spotøebitelùm vìtší svobodu a výbìr. Nelze také pominout skuteènost, že pouze v rámci udržitelného systému se budou spotøebitelé tìšit stejné šíøi možností volby za dvacet èi padesát let. Energetika je jedním z odvìtví umožòujících zmìny v institucionální i materiální infrastruktuøe. Pøestože spotøebitelé nemají zájem na nákupu energie jako takové, mìøené v kilowatthodinách, požadují služby (jako napø. teplo, svìtlo, elektøina), a tím pøístup ke kvalitì života, kterou energie poskytuje. Proto probíhají úspìšné experimenty, v rámci kterých se plynárenské a energetické spoleènosti mìní na firmy poskytující energetické služby. To je klasický pøíklad zmìny institucionální infrastruktury prostøednictvím posunu k SPS. Na stranì materiálové infrastruktury zároveò svìtoví dodavatelé paliv již investují do technologií obnovitelných zdrojù energie (OZE). Tento infrastrukturální posun k „èisté energii“ – kterou nìkteøí oznaèují jako sluneèní energii – by mohl probíhat rychleji: investice a dotace urèené neobnovitelným zdrojùm stále vysoko pøesahují tyto položky urèené OZE. Pøíkladem pro vládní podporu obnovitelných zdrojù je nìmecký „Stromeinspeisegesetz“, zákon, který zaruèuje fixní cenu energie vyrobené z obnovitelných zdrojù. Øízená liberalizace energetického trhu v koneèném dùsledku napomáhá vzniku nových dodavatelù „zelené energie“ a poskytuje spotøebitelùm možnost odebírat výhradnì alternativní energii, a tím pøispívat ke zmìnì smìrem k udržitelným energetickým zdrojùm.

13

Telekomunikace pøedstavují další oblast, která bude mít výrazný vliv na využívání a rozvoj materiálové infrastruktury. Schopnost zmìnit dopravní struktury a podpoøit posun smìrem k dematerializovaným, decentralizovaným ekonomikám založeným na službám je významná, aè stále do velké míry skrytá. Hnací silou v hledání hlavních aktérù, ve smyslu zmìn materiálové infrastruktury, jsou opìt pøedevším vlády pracující s uvážlivì vyrovnanými pobídkami a regulacemi. K nim se pøidává prùmysl do té míry, že soukromý sektor vlastní významný podíl materiálové infrastruktury. Slibný vývoj naznaèují novátorská partnerství vlád a prùmyslu, zejména v oblasti telekomunikací. Vytváøení nových možností volby Prostøednictvím institucionálních a materiálních infrastruktur ekonomik budou vlády spoleènì s prùmyslem vytváøet pro spotøebitele nový rámec možností volby. Tento kontext/rámec bude pobídkou k vytváøení nových možností volby. Vlády a prùmysl mohou dále urychlit pochopení nových modelù spotøeby prostøednictvím vhodných investic (do vytváøení nových možností výbìru pro spotøebitele). Tyto možnosti výbìru budou pøedevším plnì využívat nového ekonomického a spoleèenského „hracího pole“, kde balíèky služeb nahradí nešetrné toky výrobkù a odpadù. Naopak je zde možnost, že se stanou vylepšenými verzemi již známých možností volby spotøebitelù. Napøíklad domácnosti s nízkou energetickou spotøebou a kanceláøské výrobky budou v takovém kontextu pravdìpodobnìjšími investicemi. V tomto pojetí se èásteènì pøekrývá dematerializace a zmìnìná spotøeba, a to v tom smyslu, že obì budou podporovat „dematerializovanou“ infrastrukturu a výrobky. Pøestože již bylo uvedeno, že dematerializace a optimalizace nejsou striktnì oddìlené, mùžeme ilustrovat skuteèný rozdíl mezi výkonným benzínovým motorem a elektromobilem. Zatímco dematerializace je schopna zajistit efektivnìjší spalovací motor, šasi a karosérii automobilu s benzínovým pohonem, tomu, než se elektromobil stane uskuteènitelnou možností volby pro spotøebitele, musí pøedcházet infrastrukturální zmìny – optimalizace. Je tomu tak proto, že dobíjení auta bude vyžadovat dobíjecí stanice u silnic, což pøedstavuje potøebnou poèáteèní infrastrukturální zmìnu. Navíc budou majitelé elektromobilù muset èekat, až se autoservisy a jejich pracovníci adaptují na poskytování služeb uzpùsobených jiným vozidlùm. Podobné infrastrukturální ohledy se týkají také dalších aspektù optimalizované spotøeby. Jednodušeji to lze vyjádøit na pøíkladu jízdních pruhù pro cyklisty: Budou spotøebitelé dávat pøednost ježdìní na kole pøed jízdou v autì, dokud nebudou mít k dispozici hustou sí bezpeèných jízdních pruhù pro cyklisty? Kdo zodpovídá za vytvoøení pruhù pro cyklisty? Pochopitelnì vláda. Bylo by zavádìjící pøedstavovat si že skuteènì zmìnìnou spotøebu bude èi mùže øídit spotøebitel. Jakmile zmìny v infrastruktuøe dostateènì pokroèí – tzn. až budou existovat možnosti zvolit si jinou spotøebu – spotøebitelé ve velkém mìøítku budou moci využít, a skuteènì využijí nových možností udržitelné spotøeby. Je na vládách a prùmyslu, aby pracovaly na vývoji a byly hnací silou komplexní cesty ke zmìnì. Jsou zde pøíležitosti i v obchodní sféøe, zejména v oblasti vývoje a údržby nové materiálové infrastruktury. Jako vodítko poslouží odpovìï na následující otázku – první strategický prvek optimalizace:

Vytváření nových možností volby

• Zmìnìná infrastruktura pøedstavuje nový rámec výbìru • Investice podnìcují rozvoj nových možností volby

Optimalizace – Změněná spotřeba Které zmìny ve výbìru a infrastruktuøe uspokojí poptávku spotøebitelù udržitelnìji?

Odpovědná spotřeba // Vědomý výběr a užívání Druhý a tøetí aspekt optimalizace vzorcù spotøeby se pøímo zabývá spotøebiteli a obèany. Za prvé, vlády a prùmysl mohou pøipravit pùdu pro praxi odpovìdné spotøeby tím, že budou podporovat uvážlivìjší postupy pøi výbìru a používání výrobkù a služeb. Zatímco není na rozhodovací sféøe, aby kritizovala spotøební chování spotøebitelù, iniciace zásadní debaty se svými volièi mùže být zvláštní úkol pro politiky, stejnì jako pozitivní úèast v této debatì ukázka zodpovìdnosti prùmyslu.

Odpovědná spotřeba • Zodpovìdnost spotøebitelù podpoøená vládami a prùmyslem • Vìdomý výbìr, vìdomé využívání

14

Hlavní díl zodpovìdnosti nicménì spoèívá na spotøebiteli. Spotøebitelé mohou rozvíjet svoji praxi odpovìdné spotøeby bez souèasné realizace dematerializace èi zmìnìné spotøeby. To proto, že cílem odpovìdné spotøeby je maximalizovat kvalitu života a minimalizovat nepøíznivé aspekty veškeré spotøeby, vèetnì souèasné.

Vědomý výběr • Informace poskytované na místì prodeje • Obecná osvìta týkající se výrobkù a služeb • Uvážlivý výbìr na základì trvanlivosti, opravitelnosti, kvality a ceny • Potìšení ze spotøeby jako takové

Vědomé využívání • Využívání výrobkù v rámci komunity • Dovednosti týkající se vìdomého užívání

Vìdomý výbìr – Osvìta týkající se výrobku Spotøebitelé nemají pouze právo na výbìr: mají právo vìdìt, co si vybírají. To vyžaduje, aby všichni aktéøi – zejména vlády a prùmysl – pracovali spoleènì a spotøebitelùm zajistili dostupnost pøíslušných informací. Kromì informací dostupných na místì prodeje mùže k podpoøe environmentálnì zodpovìdného obèanského postoje pøispìt širší spotøebitelská osvìta. Spoleèné úsilí vlády a prùmyslu však nestaèí: významná role spotøebitelù spoèívá ve využívání tìchto informací a v sebevzdìlávání, které umožòuje hlubší pochopení. Vìdomý výbìr – Uvážlivá a pøíjemná spotøeba Možný pøínos inovativního pøístupu – odpovìdné spotøeby – pro spotøebitele nespoèívá pouze v informacích. Potøeba uvážlivé spotøeby se postupem èasu omezila, protože došlo ke zvýšení standardní kvality výrobkù (èásteènì díky mechanizaci) a pøièítá se menší závažnost pøípadùm vadných výrobkù, nebo výmìna je èasto levnìjší než oprava. Možná by stálo za to oživit „umìní“ spotøebovávat – coby doplòku souèasného návratu øemeslné výroby a kvality. To by znamenalo zvážit veškeré dostupné informace týkající se kvality a žádanosti výrobku èi služby, jež by zohledòovaly také cenu, vhodnost pro požadovaný úèel, kvalitu materiálù a výroby, trvanlivost a snadnost opravy, opìtovné použití ve výrobì èi recyklaci. Vlády, prùmysl a další aktéøi by mìli takový proces podnìcovat, nicménì je na zodpovìdnosti spotøebitelù, zda se pro tento pøístup rozhodnou v praxi. Reklamní spoleènosti a PR agentury by hrály novou úlohu: namísto vytváøení umìlé potøeby konzumu by reklamní agentury tvoøivì zkoumaly možnosti, jak vybídnout spotøebitele k výbìru výrobkù založeném na environmentálních a kvalitativních stránkách. Takový druh pozitivní reklamy by nejen šel ruku v ruce s nárùstem dostupných informací, ale posílil by také dùvìru spotøebitelù v dané spoleènosti. UNEP pracuje v souladu se svìtem reklamy a sdìlovacích prostøedkù s cílem zkoumat pozitivní snahy a vyvíjet komunikaèní strategie pro posílení udržitelné spotøeby. Vìdomé využívání – využívání výrobkù a služeb v rámci komunity Kromì vìdomého výbìru mohou spotøebitelé zaznamenat pøínos „vìdomého využívání“ služeb a výrobkù. Jednou z možností je spotøeba, na které se spoleènì podílí rùzní èlenové a skupiny v rámci komunity. Sdílená spotøeba v moderním pojetí mùže být nástrojem rozvoje vysoce kreativní komunity, jehož souèástí bude zapojení veškerých aktérù. Je pravdìpodobné, že zavedení spoleèného užívání (napøíklad náøadí, automobilù, videokamer) coby „návratu ke starému zpùsobu života“ nebude úspìšné. Spotøebitelùm a obèanùm pochopitelnì záleží na pojetí sebe sama coby moderních lidí. Ovšem spoleèná spotøeba mùže mít i velice dùmyslnou podobu. Komunitní webové stránky s informacemi, kde se nachází místní sekaèka na trávu èi vozík za auto a kdy jsou tyto vìci k dispozici, je pøíkladem propojení moderní technologie a alternativních vzorcù spotøebního chování. Takový vzorec spotøeby mùže vést i ke snížení zloèinnosti a vyšší osobní bezpeènosti. Vìtší sdílené pøedmìty lze skladovat v dobøe zabezpeèených skladovacích prostorách mimo domácnosti, èímž se sníží riziko vloupání a zároveò dojde ke zvýšení bezpeènosti domácností. To opìt dokládá, že dùmyslné uspoøádání a pozitivní prezentace nových zpùsobù spotøeby mùže pomoci v pøekonání možného stigmatu spojeného se sdílením v rámci komunity, jež mùže pøetrvávat ve spoleèenském kontextu rozvoje a „transformace“. Vìdomé využívání – rozvoj dovedností týkajících se vìdomého využívání Závìrem, vìdomá spotøeba mùže zavést rozvoj dovedností jak na osobní, tak v komunitní rovinì. Jedním z dùvodù, proè jsou výrobky na jedno použití žádané a èím dál nepostradatelnìjší, je skuteènost, že mizejí místní opraváøské dovednosti. Zároveò se lidé v Západní Evropì v rámci rùzných kroužkù a kursù (znovu) uèí tradièním dovednostem. Propojení tìchto dvou fenoménù mùže podpoøit rozvoj hnutí za „opravitelné výrobky“.

15

Možnost, která se zde nabízí zcela samozøejmì, je (vlastní) úsilí spotøebitelù smìrem k vlastní osobì, svým rodinám a spoluobèanùm o lepší „péèi“ o vìci – jak soukromé, tak veøejné – aby nebylo zapotøebí tak èastých výmìn èi oprav. Pro rozhodovací sféru – následující otázka se pokouší zachytit klíèové prvky odpovìdné spotøeby.

Optimalizace – Odpovědná spotřeba Jak mohou spotøebitelé zvýšit kvalitu svého života prostøednictvím uvážlivìjšího výbìru a využívání služeb a výrobkù?

Přiměřená spotřeba // Posouzení pohnutek a množství Otázky týkající se spotøeby jako takové jsou vedeny dvìma dùvody. Za prvé, mùže dojít k situaci, kdy i vysoce dematerializované a optimalizované vzorce spotøeby budou neudržitelné. Nebude-li z environmentálních dùvodù pøijatelné, aby spotøeba setrvala na stejné úrovni, bude na místì zvážit alternativy. Za druhé, na opaèném konci spektra se nachází otázka týkající se skuteèné schopnosti spotøeby zajistit zvýšení kvality života. V tomto ohledu se rozhodovací sféøe a všem zúèastnìným nabízí ke zvážení, do jaké míry se spotøeba úèinnì podílí na kvalitì života – a do jaké míry stojí spotøební chování kvalitì života v cestì. Obèanským kvalitám života – jako rodina, komunita a spoleènost – mùže škodit, jsou-li spoleèenské aktivity (a konkrétní aspekty života jako napøíklad v centrech mìst) pøíliš soustøedìny kolem nákupù a spotøeby. Kulturní hloubka a autenticita, které vedou ke kvalitì života, mohou být v ohrožení v pøípadì, kdy lidé „konzumují“ kulturu na úkor skuteèné úèasti na ní, bez uèení se dovednostem a provozování vlastní tvoøivé èinnosti. Duchovní a náboženská kvalita života je jasnì ohrožena, pokud osobní pohodu do velké míry urèuje neustále se zvyšující úroveò materiálního bohatství. Podceòování významu úlohy spoleènosti, a už více èi ménì rozvinuté, zde není na místì. Následující otázky týkající se motivù èi „pohnutek“ a také absolutní „výše“ spotøeby jsou urèeny politikùm a prùmyslu i jejich volièùm a zákazníkùm v situaci snížené udržitelnosti. Z odpovìdí na tyto otázky pak mohou vyjít pøi tvorbì svých strategií. • • • •

Co vede tuto spoleènost / ekonomiku k tomuto zpùsobu produkce? – Pøehodnocení pohnutek Co mì / komunitu vede k tomuto typu spotøeby? – Pøehodnocení pohnutek Co brání zmìnám v mé / naší spotøebì / výrobì? – Pøehodnocení pohnutek Jaké jsou úhrnné dùsledky mých / našich vzorcù spotøeby? – Pøehodnocení pohnutek

V koneèném dùsledku vyvstává otázka, do jaké míry kvalita života stoupá se zvýšenou hladinou spotøeby. Odpovìï na tuto a další otázky mùže dát jen spoleènost jako taková. Uvedené otázky se týkají role spotøeby ve spoleènosti. V této souvislosti je následující údaj pobídkou k zamyšlení: procento Amerièanù, kteøí se považovali za šastné, bylo nejvyšší v roce 1957, pøestože objem spotøeby se od té doby zdvojnásobil. Úhrnem øeèeno, zatímco dematerializace je zvláštní výzvou urèenou prùmyslu a zmìna materiální a institucionální infrastruktury smìøující k docílení zmìnìné spotøeby je prioritním úkolem vlád, odpovìdná spotøeba spoèívá na jednotlivých spotøebitelích. A koneènì je to i výzva pro spoleènost v širším pojetí – pøíslušníky všech skupin a sektorù – aby rozhodli, co znamená pøimìøená spotøeba ve smyslu kvality i kvantity. Tuto otázku by bylo možné zformulovat napøíklad takto:

Optimalizace – Přiměřená spotřeba Je výše spotøeby udržitelná? Je spotøeba tou nejlepší cestou ke zlepšení všech kvalit života? Nejrùznìjší organizace, jež se zabývají výzkumem a angažují ve zmínìné oblasti, v souèasnosti studují a propagují odpovìdnou a pøimìøenou spotøebu. Opírají se pøitom o argument, že praxe takové spotøeby se mùže ujmout jedinì tehdy, pøistoupí-li spotøebitelé ke spotøebì uvìdomìleji, s pøihlédnutím ke všem pro a proti pøi každém nákupu, a rozhodne-li se spoleènost jako taková, jakou roli pøipíše spotøebì v celkovém obraze spoleèenského života.

Přiměřená spotřeba

• Pøehodnocení pohnutek a výše spotøeby • Hodnocení spotøeby ve vztahu k obèanským, kulturním a náboženským / duchovním kvalitám života • Oživení obèanské, kulturní a náboženské / duchovní kvality života

16

4) Čtyři strategické prvky V pøedchozím textu byly uvedeny rùzné charakteristiky ètyø strategických prvkù. Zde jsou doplnìny shrnutím, které se týká navrhovaných hlavních aktérù zodpovìdných za každý z tìchto ètyø prvkù. Implementace uvedených strategických prvkù vyžaduje citlivost. Zatímco zavádìní dematerializace je možné témìø okamžitì, nìkteré aspekty optimalizace by nemusely uspìt, pokud vlády nezmìní materiálovou a institucionální infrastrukturu. Pøinejmenším je však možné propagovat odpovìdnou a pøimìøenou spotøebu bez zavedení dalších prvkù udržitelné spotøeby. Realistický pohled napovídá, že je nepravdìpodobné, aby jednotlivci èi spoleènost spontánnì zmìnili své vzorce spotøeby bez nových možností výbìru èi pozmìnìné infrastruktury, skrze kterou nové možnosti volby vzniknou. Udržitelnou spotøebu musí iniciovat vìtší poèet aktérù zároveò. Každý ze strategických prvkù je tøeba zavádìt postupnì a posilovat jeho dùvìryhodnost. Takový „systémový“ pøístup k udržitelné spotøebì napovídá nejen to, že hlavní skupiny musí jednat spoleènì, ale také, že spotøebitelé a spotøeba v domácnostech nejsou jedinými cíli úplného a realistického pøístupu ke strategiím.

Strategické prvky

1. Dematerializace – Efektivní spotøeba Kterého faktoru zvýšené produktivity zdroje mùžeme dosáhnout

Hlavní aktéři

Prùmysl Vláda

pro každý výrobek a službu a napøíè každým sektorem?

2. Optimalizace – Zmìnìná spotøeba Které zmìny možnosti volby a infrastruktury uspokojí poptávky spotøebitelù udržitelnìji?

3. Optimalizace – Odpovìdná spotøeba Jak mohou spotøebitelé zvýšit kvalitu svého života prostøednictvím uvážlivìjšího „výbìru a používání“?

4. Optimalizace – Pøimìøená spotøeba Je výše spotøeby udržitelná? Je spotøeba tou nejlepší cestou ke zlepšení všech kvalit života?

Spotøebitelé

Vláda Prùmysl Spotøebitelé

Spotøebitelé Prùmysl Vláda

Spoleènost Komunity Obèané