oauhnews 2.číslo, www.oauh.cz
Lukáš Fabián
naší školu navštívil redaktor zpravodajství Dobrý den s Kurýrem str. 6
Rozhovor s ředitelem školy exkluzivní rozhovor s ředitelem Jiřím Durďákem
str. 2
Absolvent Lukáš Jakub
rozhovor s naším absolventem Lukášem Jakubem str. 8
“Všechno mělo něco do sebe.” 1
EDIToRIAL Vážení studenti, bylo pro mne velkým potěšením slyšet od vás tolik pozitivních ohlasů, které vyvolalo první číslo našeho školního časopisu OAUH REPORT. Je velmi dobře, že vy sami máte zájem dozvědět se o našich absolventech a jejich pracovních zkušenostech co nejvíce informací. Věřte mi, že některým z vás budou jejich příběhy nejen inspirací, ale tyto sdělené zkušenosti mohou být prvotním impulsem pro budoucí směřování ve vaší karieře. Zároveň na sebe vzali tvůrci časopisu velkou zodpovědnost v tom smyslu, aby byla další čísla stejně zajímavá a přínosná jako to první číslo. Pevně věřím, že tomu tak bude. Ing. Jiří Durďák, ředitel školy
oAUhREPoRT
KoNTAKTNÍ INFoRMACE
Šéfredaktor: Aleš Durďák e-mail:
[email protected]
obchodní akademie, vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky
Redaktoři: Mário Keck, Lukáš Pavlica
Nádražní 22 686 57 Uherské hradiště
Grafická úprava: Lukáš oslzla
tel.: 572 433 011, 572 552 660 http://www.oauh.cz
2
Rozhovor
Rozhovor s ředitelem Ing. Jiřím Durďákem Na počátku nového roku jsme si pro vás připravili rozhovor s ředitelem školy Jiřím Durďákem. A protože jsme se mu snažili pokládat neformální otázky, bude pro vás tento rozhovor jistě zajímavý.
Ano a často, ale ne bezhlavě! „Po hlavě“ bych definoval spíše jako vysoké nasazení či jako touha po zdolání
Jakou jste navštěvoval střední školu? Studoval jsem Střední průmyslovou školu – obor ASŘ automatizované systémy řízení. Na tuto školu vzpomínám docela rád. Asi nejvíc mě bavil český jazyk, především četba. V té době jsem hodně četl a bavilo mne doslova hltat autory jako Hemingway, Remarque, Faulkner, z našich pak Procházka, Miačko,Švandrlík... Dalšími oblíbenými předměty byli automatizované řízení a matematika, naopak jsem neměl rád ruštinu a to z toho důvodu, že bylo krátkce po roce 1968. Máte nějaký zážitek ze studií? V rámci školního kola SOČ jsme jako skupina vytvořili exponát, který byl nazván AVP1. Byla to bedna velikosti krabice od bot. Z ní vedla šňůra, která se zasunula do elektrické zásuvky a bylo tam jedno tlačítko. Když jej toho památného dubnového dne roku 1972 profesor Opluštil, který studentskou odbornou činnost zastřešoval, zmáčknul, v krabici silně zapraskalo a vyletěly pojistky nejen v celé škole, ale v celé Kollárově ulici. Ten přístroj se totiž jmenoval automatický vyhazovač pojistek a byl na jedno použití. Nám to ten připadlo jako náramný vtip.
nepřekonatelnou horu.... Často se řídím heslem: Když je před vámi hora, a vy ji chcete překonat, a je tak vysoká, že ji nelze přelézt, pak ji jedině můžete obejít nebo hledat křídla kterými ji přeletíte. Často jdu do věcí s tím, že hledám ta křídla.... Budu konkretní: v roce 2005 se v Uh. Hradišti revitalizovali kasárna na VŠ areál. Tenkráte jsem si řekl, že OAUH (respektive VOŠ) by měla využít příležitost a zapojit se do budování VŠ studia... Podařilo se a dnes na oborech Ekonomika cestovního ruchu a Sportovní management studuje 360 studentů. Tím nesmírně roste úroveň školy, učitelů a pedagogů. No a snad trochu „po hlavě“ jdu (řečeno s nadsázkou) do projektu časopis OAUH. Například říkám, že sociální sítě je možné využít pro informace o škole i pro její propagaci.... Po hlavě (opět řečeno s nadsázkou) jsem šel do projektu Den otevřených dveří očima studentů a jak je vidět, ten se na OAUH docela povedl....
Co jste studoval po maturitě?
Dokázalo Vás něco/někdo na tolik ovlivnit aby jste po dané věci šel doslova po hlavě?
3
rozhovor píseň Děti revoluce má dodnes co do sebe.
Po maturitě jsem se rozhodl pro studium v Brně - fakulta elektrotechnická, technická kybernetika, automatizované systémy řízení. Brno 70tých let bylo pro mě avangardním, trochu antipragocentrickým místem, kde bylo možno potkat spoustu osobností, bylo to především divadlo Na provázku. Ono se původně jmenovalo Husa na provázku, ale na plakátech se připisovalo za husa „k“. A tak z toho udělali „Na provázku“. Zde jsme se potkávali s Bolkem Polívkou, Frantou Kocourkrm, Rudy Kovandou. Ten se stal málem zlatým slavíkem, ale to je dlouhá historie. Tak snad někdy jindy. Moje alma mater byla v té době plná disidentů – ekonomů, kteří se režimu nehodili do „krámu“. Rád vzpomínám na profesory Nedomu vynikajícího analytika a ekonoma, profesora automatizace Vavřína, kterého když po letech potkávám, mám před ním stále posvátnou hrůzu, profesora Farlíka, našeho ročníkového učitele, profesora Hrůzu, který mne nadchl pro matematiku reziduální singularit a také pro klasickou ruskou literaturu, .... Žijeme v době, kdy se člověk neustále učí. Škola by proto měla hlavně naučit se učit. Dnešní mladí lidé, kteří odchází po maturitě či státních zkouškách do praxe, by měli kalkulovat s tím, že se budou muset třikrát až čtyřikrát za život rekvalifikovat. V této souvislosti se chci přiznat k tajemství. V současné době studuji doktorandské studium na EKF VŠB. Ale přiznám se – není to vůbec jednoduché. Studenty by zajímalo Vaše mládí. Jak jste na VŠ využíval volný čas? Na VŠ to byly pravidelné diskotéky ve studentském klubu na Purkyňových kolejích. Ale jen ve do poloviny třeťáku. Pak jsem se zamiloval do své dnešní ženy a jezdil (co to dalo do UH). Právě jsme oslavili 33 let manželství. Na SŠ se diskotékám říkalo čajáky. Většinou se na ně jezdilo do okolních obcí o Podolí, do Kněžpole, do Březolup, .... Za nejlepš kapelu považuji Invence, například
4
Brigády, ty patřily ke středoškolskému i vysokoškolskému životu. Vzpomínám na Jarošovský pivovar, znáte z písně od Argemy. Já ho zažíval při studentských brigádách, kdy jsem rozváželi zlatý mok po obcích městech regionu.....
Jak porovnáváte Vaši generaci s tou současnou? Hodně je to stejné. Každá generace odmítá názory té předchozí. Bylo tomu tak v době obrození, ve třicátých letech a je tomu tak i nyní. Znám to z vlastní zkušenosti. Já a moji dva synové jsou nemlich to samé jako můj otec a já. Ovšem změna je v rolích. A jaké je Vaše životní krédo? Protože se již mnoho, mnoho let pohybuji v oblasti školství a vzdělávání, protože jsem bytostně spjat s tímto regionem, pokusím se vyjádřit své životní krédo slovy osoby, v tomto směru nejpovolanější, J. A. Komenského: „Jen jedno je nám třeba – umět, moci a chtít“. Děkuji za rozhovor! Připravili: Mario Keck, Aleš Durďák
Rozhovor
osobnost
Všechno mělo něco do sebe radí Lukáš Fabián
Dalším přednášejícím hostem byl bývalý absolventem byl Lukáš Fabián, který je v současné době redaktorem zpravodajství zlínského regionálního periodika Dobrý den s Kurýrem. O tom, jaké to je být novinářem a co vše se s touto zajímavou profesí pojí, se mohli dozvědět studenti třetího ročníku na OAUH (pondělí 5.12.), kde měl Lukáš připravenou hodinovou prezentaci, na jejímž konci zodpovídal zvídavé otázky studentů.
Kdo byl tvůj oblíbený učitel?
Na co nejraději vzpomínáš v souvislosti s OAUH?
Byl to dnes již zesnulý pan učitel Jiří Dolinský, který nás učil dějepis, občanskou výchvou a jazyk český. Ze současných učitelů je to Zdeněk Hrdina a Květuše Vrbová.
Co má člověk udělat pro to, aby se stal novinářem?
Všechno mělo něco do sebe. Mě například velmi bavilo dojíždění do školy v tom smyslu, že jse se s kamarády sešli a probírali věci nejen se školou spojené. Dále to určitě byly zážitky se spolužáky. Rád vzpomínám na mimoškolní výlety, kdy se scházela vždy téměř celá třída.
Který předmět považuješ pro svůj pracovní život za nejhodnotnější? HOdně k tomu, že jsem určitý čas podnikal, tak jsem využíval účetnictví. Také na vysoké škole mi tento předmět nedělal žádné problémy a nemusel jsem se na něj učit.
V prvé řadě musí jít o člověka, který pravidelně čte noviny a zajímá se o celkové dění. V první fázi je důležité sledovat, jestli jednotlivé deníky inzerují nabídky na pracovní pozici. V této branži je vhodné se také sám nabízet a tedy posílat svůj životopis do jednotlivých redakcí. Redakce v dnešní době pracují také se studenty například na poloviční úvazek, kdy studenti dodávají fotky z různých akcí a také popisky k daným akcím. Tímto způsobem ví daná redakce o určitých lidech, které víceméně při případném uvolnění pracovní pozice upřednostňuje.
Jak je to časově náročná práce?
Pro zaměstnání novináře je dobrý mít všeobecný přehled, takže se mi velmi hodily předměty jako zboží znalství, dějepis, zeměpis.
5
absolvent
Musím být tzv. vždy ve střehu. Samozřejmě se respektuje, pokud mám dovolenou a podobně, avšak je-li nějaká nadstandardtní událost, tak je potřeba, aby u ní byl daný reportér i v přápadě, že má zrovna volno. Ta časová flexibilita je při této práci nutná. Co je důležité znát při této práci? Je to určitě znalost daného města a jeho okolí. Tomu se nevyrovná ani ziskání vysokoškolského titulu.
Děkuji za rozhovor! Připravil: Aleš Durďák
6
doporučujeme
ABSOLVENT NAŠÍ ŠKOLY JAKUB LUKÁŠ Jakub Lukáš je bývalým absolventem OAUH a současným studentem VŠB OSTRAVA, obor Sportovní management. Jaké jsou Lukášovy zkušenosti s tímto oborem a na co by se měli současní studenti připravit, chtějí-li zde také studovat? Nejen na tyto otázky jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.
kovou, Ekonomické teorie vedené Ing. Balaštíkem a jinými. Dobrou zkušeností byla taktéž má aktivní účast ve studentském parlamentě, které mělo zastoupení i ve studentském parlamentu Zlínského kraje, kde jsme načerpali spoustu pozitivního. 4. Co naopak nejvíce scházelo? Zde mě popravdě řečeno nenapadá nic, co by mohlo být zpochybněno. Dle mého soudu Obchodní akademii v Uherském Hradišti připravuje studenty pro nadcházející boj s vysokou školou na velmi dobré úrovni. 5. Na co by se měli případní absolventi připravit, pokud by chtěli jít studovat z OAUH na tuto školu?
1. Kterou VŠ sis po střední škole vybral? Vybral jsem si Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava / ekonomická fakulta /o bor Sportovní management, nicméně na detašovaném pracovišti v Uherském Hradišti, které mi při studiu na střední škole přirostlo k srdci. Nyní však navazující magisterský program absolvuji v Ostravě.
Tuhle otázku bych pojal spíše obecněji. Absolventi se musí připravit na změnu režimu – není zde nutné se připravovat z hodiny na hodinu, leč jde o správnou volbu. Nikdo zde nikoho nenutí k ničemu, otěže svírá v rukou pouze student sám za sebe.
Děkuji za rozhovor Připravil: AD
2. Jaká byla tvá motivace právě pro tuto školu? Mou motivací byla primárně snaha mít titulové označení, s čímž je spjato načerpání teoretických znalostí a zkušenosti, díky nimž můžu posléze nabýt lepší pracovní pozice, snad. 3. Jakých „studijních výhod“ jsi využíval na VŠ ze SŠ (co ses díky studiu na OAUH na VŠ již nemusel učit?) Nepochybně se jedná o znalosti v oblasti předmětů jako je Účetnictví vedené paní Ing. Zlatní-
7
Doporučujeme
Obobnosti blogují Josefa Kubáníka určitě znáte jako herce ze Slováckého divadla. V poslední době jej také můžete znát v pořadu Šílený týden šílených herců, kde vystupuje společně s hercem Davidem Vaculíkem na radiu Zlín. Přečtěte si jeho nejnovější blog.
Jak jsem jel za Ježíškem „Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé.“ Nevím, komu je v těchto dnech do zpěvu, já to rozhodně nejsem. Rodina, přátele, kamarádi – ti všichni se budou těšit na dárečky, ti všichni chtějí vědět ono obligátní, že je mám rád. A tak mi nezbylo nic jiného, než se vypravit do jednoho obrovského supermarketu, kde je vždycky hromada lidí, abych vybral potřebná překvapení. Potíž je v tom, že nejsem majitelem řidičského oprávnění, takže mi nezbývá, než se spolehnout na autobusy a vlaky. Vyhlédl jsem si jeden, vybavil se pevnými nervy, protože jestli něco nenávidím, tak je to běhání po obchodech, a vyrazil na nádraží. Číslo stanoviště jsem našel hned. Postávalo u něj několik lidí. Slečna psala sms, chlapec poslouchal MP3, statný padesátník se rozčiloval, že to stejně přijede pozdě a maminka s kočárkem se ptala miminka, jestli mu není zima. Já jsem se usmíval a v hlavě si srovnával, co všechno musím od Ježíška sehnat. Jak mi seznam v hlavě rostl, úsměv mizel. Za chvíli jej vyměnil vztek. Autobus sice přijel, všichni zmiňovaní do něj naskákali, ale nebyl to ten můj. Čekal jsem dál a představoval si, co bude na seznamu dárků, které dostanu já. Byl o hodně kratší. Nevadí. Á, přijíždí další autobus a opět zklamání, opět není můj. Toto trvalo půl hodiny. Rozhodl jsem se jednat. Ještě jednou jsem pomocí internetu v mobilu, který je, jak tvrdí operátor, tak výhodný, zkontroloval čas příjezdu a odjezdu autobusu. Pak jsem si srovnal hodinky. Všechno souhlasilo Ujistil jsem se taky, že je opravdu pátek. Zuřivost nebrala konce. Vytáčené číslo na informacích nebral nikdo. Naštvání se měnilo v zoufalství a pocit, že jestli něco nenávidím vedle nákupů, pak je to i cestování a vlastně celé vánoce. Čekal jsem patnáct minut, šeptal ta nejsprostší slova a po dalších patnácti minutách vyhlížení mého autobusu jsem zjistil, že stojím na špatném stanovišti. Letos už mě nikdo nikam nedostane, miláčci dostanou vstupenky do Slováckého divadla, ti nejmilejší předplatné.
8
Názory studentů
Bermudský trojúhelník českého školství Čteme to všude – „čeští žáci se zhoršili nevíc ze všech‘, ‘čtvrtina patnáctiletých neumí číst“ popřípadě „asi dvě stovky studentů pochodovalo na protest proti státním maturitám.‘ Všichni víme, že naše školství se zmítá jako ryba na suchu. Nespokojeni jsou studenti i vyučující a jediní, kdo jak se zdá, mají z nastalé situace prospěch mohou být politici. Je zde tolik místa pro sliby a umně sestavenou vládní taškařici. Když jsem prve četl, že čeští studenti neumí číst, hnula se ve mně žluč. Měli by se jít podívat k nám na střední školy. To by teprve viděli. Dělám to často a v poslední době čím dál tím méně rád, ale musím současnost přirovnat k viktoriánské Anglii. Přijde mi, že se tohle přirovnání dá použít na všechno, takže si tím nejspíš jen kompenzuji vlastní neschopnost vymyslet něco originálnějšího. Navenek jsme všichni spokojeni, plníme si úkoly, pilně studujeme a sem tam, snad jen z dobromyslné chuti poškádlit učitele, si napíšeme tahák. Když jsem se však později ptal přátel: „Tak co? Jak se ti líbil Oněgin?“, nastalo ticho těhotné očekáváním. Bohužel většinou neslavně potratilo. „Jaký Oněgin? Neblázni, já to nečetl.“ Přitom ještě pár minut předtím byli schopni vychvalovat u tabule autorův satirický přístup a použití jazyka. O čtenářských denících se jistě nemusím zmiňovat. Ano, nejsou všichni lidé čtenáři a nemají všichni čas trávit svůj život u knih. Rozumím nechuti, kterou v nich pohled na stránku bez obrázků a se souvislým textem může vyvolat. Proč by za tohle však měli být viněni učitelé? A nemluvím pouze o výši platu. Vládní řešení mi přijde mnohem drastičtější, než tolerance toho, že si někdo nepřečetl Oněgina. Automatická nálepka totiž je – špatní žáci rovná se špatný učitel, nebojte se žáci, dáme vám lepší. Jakoby se vláda snažila říct „tak podívejte, nemáme řešení a vidíme, že stará náplast už nefunguje. Dáme vám tedy novou a za věrnost dostanete další dvě zcela zdarma a bez poplatků.“ A máme tu fantastické a plně funkční perpetum mobile. Vláda je nespokojena s učiteli, učitelé jsou nespokojeni se žáky a žáci na to dlabou, protlučou se střední školou a pak se třeba připojí k jednomu nebo druhému táboru. V případě dokonalého perpeta mobile studenti nesouhlasí s vládou, což je dnes však již běžné a nestojí to tedy za větší zdůraznění. Bermudský trojúhelník je kompletní, má tři strany a ztrácejí se v něm znalosti, peníze, chuť studovat, učit nebo dělat politiku. A kromě vysokých státních představitelů tratíme všichni, ať už si to uvědomujeme, neuvědomujeme nebo se snažíme nevnímat. Učitelům praskají nervy stejně jako křídy v nezmodernizovaných třídách podprůměrných škol po celé republice. Peníze se jistě ztratily na něco chvályhodného, třeba na stále se omílající státní maturity, kterým došel dech ještě před vyběhnutím ze startovního pole. Studenti jsou unaveni z neustálého strachu, co že je to vlastně ještě všechno čeká a téměř poeticky hledí v daleký obzor nevyzpytatelného českého školství. A jako poslední hořká tečka za vším tím šílenstvím je fakt, že pokud by přišel politický mesiáš, ukázal nám ozdravnou a jedinou správnou tvář českého školství, trvalo by dlouhé roky, než by se nám podařilo zachránit chátrající ruinu, na kterou jsme kdysi byli hrdi - naše vzdělání.
9
Autorská tvorba
Podzim cesta kalí se žhavými srdci větřík unáší šeptavé prosby stojí tu kmeny sdrátovány zlatými prstenci
křupkavé šustění pro meditační spojení
Vzdušný zámek Ukaž mi prstem v prostoru Najdi hvězdu, kterou osídlí, kterou vytvoříš z prachu a kosti tvé chlouby
duše a listu jenž shořel v otcově záři
Pohlaď její drsný povrch Pomazali se v obětí
vysbíráváš kapky z Andromediny galaxie
Řekni, že ji ochrání,
zamrzlý otisk stopy v bezdeché hmotě
dříve než roztrháš její tělo
sychravý tvůj bezcitný dech rozpustil slunce
Pomalu usíná
tak silně se tváříš
Sny a touhy staly se kamením,
jen tvé listy zmírají
padajícím z tvého srdce
tak lehce
Zítra mi stvoříš Slunce a nikdo neuvěří, že bylo tak skutečné
Připravil: Lukáš Pavlica
10
Připravil: Lukáš Pavlica
