o
v
r
iUkjL biuLibiA.
w
^
w \\
FRANT. LAD. ELAKOVSKÉHO
RUZE STOLISTÁ. BA SEN A PRAVDA.
S podobiznou
spisovatelovou.
-i^<^:^_:^«--
V PRAZE. NÁKLADEM
K N É H K U P E C T V
1880.
í
:
1.
L.
KOBER.
50%
Národní knhtiskáriia
:
1.
L.
Kober
v Praze.
KNIHA první.
RŽE
STOLISTÁ. BASEN A PRAVDA.
elakoYský.
I.
!
ODDÍL první.
Básník.
Dva
Na
nejnéžnéjší
lilie
tam anemonky, vlož konvalinek zvonky; A mezi Sem hyacinty, jasné zde pomnénky, a pak A pak Amor. Nu tak nu tak Snad nechceš, péve zmámený, Malovat kvítím obraz své milenky ? lístky z rftže tu,
n
—
—
!
uzným smáním, vnadou stkvostnou
Mnohá
se
ke
kouzlila;
Jedna nevinou milostnou Zrak jen k sob zvábila.
i
poup? srdce ptá se, rže rozvitá? Z ple díme ve své kráse, Z ple život prosvitá. to
i
to
Co jsem vidl,
myslil,
Tvj kdy pvab
Má stolistko V písn nech !
m ze se
cítil,
roznítil,
snní promní. 1*
11.
v
— kdy
ržích bdím i sním mi jitro celuje;
v borce
Tvá
Zlatotkané den praporce Nad hlavou kdy vztyuje.
—
V
ržích bdím i sním kdy stou se Lehké mhly po jezeru; Hájem, kovím kdy ženou se Svtla pršky k veeru.
Le
ze šírého
kdy hvzdná
Boží slávy plane bezdna: ine z odkrytých se desk Immortelky! váš mi lesk. 111.
Panna co jest? Nejoutlejší Kvt v pozemském údlu;
Od lovka
K
nejdivnjší
jasnému skok andlu.
Ambra
vonná, sladká manna^
od zoe; jest panna nejhlubší své pokoe.
Svit nebeské
Nejpyšnjší tvor
V
Chybil-li jsem, ty panenský, Milý pvce, mj Chmelenský! Z bohatého citu sám, Co jest panna, objev nám.
•v.
vnce do zpvného Mne nevábí zápasu,
Slávy
mého
Cit blahý jen srdce
Vydává
se v ohlasu.
Zdali milý tyto zvuky,
—
Zda je hana nemine Nedbám: z jedné-li jen ruky Pochvala jim pokyne.
Pvode Ty
té
sladké tísn,
bu pedmtem
mé písn,
Ty bu, sliná Marie, Musa má i Grácie! \,
Nepebrané plynou
vn,
Sladkosti a lahody, Vlasti milá! na tvém
ln
Z kvítk blahé úrody. Kdož v korun tvé planoucí Sete drahé kamení? A kdo z tvých rukou kanoucí Jasné perly ocení
Ó má
vlasti!
Hojnosti své
z
—
?
neskonalé tuto ale
Daruj jednu ržiku, Tuto dej mi perliku
!
!
VI.
Jedva slunce
Po tetí
z
své obcházky
se vrátilo,
Obapol již vné lásky Srdce sliby smnilo.
Vkol
kadí láska planá,
Pravá
mee
plameny;
Pláem, prosbou vyekaná
Dáreek Ne
jest bez
ceny.
ta ruka, poznenáhla,
Ale která rychle sáhla Pro drahost do plápolu,
Vyala
ji
bez bolu. VII
Lásko
vná!
která svty
V
nestvocnost rozsíváš, Která též i outlé kvty V krásy roucho odíváš!
Tys to vdkuplné díté Z poklad svých vyala, Každý pvab na úsvit
V
bytnost jeho vkládala.
—
dika tob Z tvých to rukou Tento v utšené dob Krásný tvor se vyvinul,
Dary tvými
oplynul.
Vlil.
z tvého I
dechu, Lásko
véná!
Znik a žití nabyla dušinka ta srdená, istá, tichá, spanilá.
Ó
A
dej,
a
vždy city spasné
V adrech tchto jen stále
elo
její
domují,
Hóry jasné vncují.
Necha
této duše vnadné Cesty minouc radj padne Každá pée, tesknota V toky mého života.
IX.
V
spanilosti plyne
Celá
její
vnadné
postava,
Žádným lánkem
tu nevládne
Potvoivá úprava. Rozmilostí oko dýše.
Ladnost v každém pohnutí. ano spíše
Ples jsou kroky
Zefyrek
V
—
vanutí.
podivení duch se táže. více srdce váže:
Co zde
i i
ta luzná lepota.
velebná prostota.
!
Kdykoliv se mysl vine K její sliné podob,
Vždycky v
jiné se a v jiné
Objevuje zpsobe.
Hned hrá v oku jejím milost, Hned se lib veselí; Tu v myšlénkách zahloubilost, Tu se s Musou pátelí.
Le
myslím-li, jak se
záí
Kleíc božskou pede tváí V jeden rozplynulá cit
—
Zem
víc
mj
není byt.
XI.
Krásný dn panenských Líbá studu záplavo, Vy na lících rže živé, Tichá tvrce oslavo
dive.
Kolikráte k vaší chvále Citové se chystali!
—
ale v mále Srdce velo Ústa v písni ustaly.
—
tyto tváe Necha sám ji Božská nevinnosti záe Rumncem kdy pokrývá
—
Andl
studu dozpívá.
Oi, oi
Ó
— pežádoucí
Srdce mého vdkyn, vy v jasnot planoucí
Lampy
svatyn!
této
Rcete, v prvním se
Již-li jste
svta máji
pi sob
Usmívaly v blahém
ráji
V nžných kvítk podob?
i
jste
na obloze
dlely,
Leskem milostným se stkvly Druhdy mezi hvzdami. Vašimi tam sestrami?
xui,
Z
vás co rozkoš se usmívá,
Ústa!
z vás
co
Amor sám
Šepce, dyše, mluví, zpívá,
A
své dává vnady
vám!
Luzní rtové! ím se dje, V ohnivém že nadchnutí Zpv mj vázne, slábne, chvje, V jedno splývá vzdychnutí?
—
Divy mezi kvtinami Zvuné rže již vy samy Úst mojích se dotknte. Zlých vazeb je sprostte. !
10 XIV.
/
Tak
m kouzlem ondy ržové. tm rznem
jala
Tam Že
v besídce
dala
se
Pam
má
i
smyslové.
ei
matu, Slova stíhám, a co dávno znám Posléz Opt milém u záchvatu, miluje, se ptám.
—
i
—
m
rže zavzdychnuly, ili rtové pošepnuli,
Nevím,
Pnouce k mým se ústm blíž Tikrát sladounké: Ty víš!
Odkud
souhlas ten lahodný Bytnost moji provanul? Odkud zánt blahoplodný V hloubi duše zaplanul?
Z hudby-li
ástka
se té
hubinky
v srdce vloudila?
ili jiskra té dušinky Z oka v oko zbloudila?
jf
'
Ó
vylož mi to tajemství
Chovaje k
Ty
ní
to víš,
—
píbuzenství
mé Marie
Pemilostný Genie!
11
XVI.
Sladce I
nad
Hesperidek kraje
z
Píse
lásky kouzlí sluch;
pvcem
Sladce
mj
u Dunaje plesává duch.
—
Znám
však jedny jedny básn, Nebe v nich se rozplývá, tou se mile, divokrásn, Srdce touhy pozbývá.
Básn
ty s Milostenkami Lada, ano Musy samy
Sestersky jsou skládaly,
V
modré oi
zapsaly.
Xlll.
Tak
je sladká, tak je milá,
Jak by rží dýchala, Krásná jako by se byla
—
V Jako
rajské rose koupala.
sedmikrásky. se usmívá, Kvítka lnná, kvítka lásky z jitra
Rovné tak
Hravým
okem
rozsívá.
Tuším, sám že Amor tvoil Oudy spanilé a složil Z nejvonnjších bylinek,
Z nejpknjších kvtinek.
12 X%lll.
Po nové
se hájem, polem
Život rozvil
A
pírod;
jak v nás, tak hrálo kolem V míru vše a ve shod.
Zlatem strom vršky veerní oblíval, s beh k nám kvtné pršky Libý vtík zachvíval.
Máj
byl.
Svit
A
Po vlnách jak loka jemn, Tak pi Ní se srdce ve mn Tokem slasti houpalo, Nade asem splývalo. XIX.
S
mi chzka bývá Podlé luk tou olšinou, ní milá
Zpv slavík Líbeznou se
kde rozlívá tišinou.
S dálných jez hluk jen proudní V sluch sem jedva zbluzuje, Aneb klekot ápa, oudní Žádané kdy zvstuje. tam vod kojné šumy, Ptactva hvizd a zpv a dumy. Kdy držím ji v náruí,
Však
ty
Tlukot srdce pehluí.
!
13 XX. j,Sám jsi svdil, jak zaclání Slovo lásce, pvce Již budoucn o vyznání
mj
Mých cit Mezi blahem,
V
nenastupuj. bázní, touhou
neskoneném Pej své dívce lhtu dlouhou Na tom míst zvýšeném. stídání
Znej vrnosti známky jisté, stihnuv ohn isté
A mé
Srdcem, duchem, pamtí, je mj pod peetí."
Tou
XXI.
To doekši rue vila Kol mne rám labutí, Rajskou slas má duše ila Z dvou rubín pilnutí.
Vím
již,
nektaru lahodn
Chutnají jak prameny;
Vím, étherní bezeškodn Jak se pijí plameny. Ale
div-li,
v
pili
nové
Zmámení že padli rtové Snžných ader na vnady, Hledajíce ochlady.
14 XXII.
Na pahorku tam pede mnou
V
Pod dubem kdy stanula, zái veerní tajemnou Lepotou kdy planula;
Laskavý pak k této pýi Z oka blesk kdy zasvítil: Jaký obraz tu, malíi, Zrak tvj byl by pochytil!
To však ader ostkvívané, Spšným chodem rozehrané Vytknout lehké vlnní
S
to není tvé
—
umní.
XXIll.
Tudy pjde
—v
tomto miste Houštinou se obtoím; Do sadu dnes pijde jist Ztad jí v náru vyskoím.
—
Hle,
O
klobouek tam se hmitá, ki ržovém! že íhá na mne skryta
Vise na
V
altáneku korovém.
Mám
t, mám t, drahý ptáku! Takto jen na schovávaku
V
nevýstižném úschraní
Hrají zamilovaní.
15
XXIW. Nejen libé, le Sny blaží
m
zpvné
i
ve spaní:
Divno-liž, že v lehkokrevné
Pouštím se
Jaký
let!
Kdy
A
lítání?
i
do kvtných vír
stržen se potopím,
zefyr povzchopím!
zas houpavých
Na kídlech
se
Štstí! sny ty stále pej mi, A bdícímu zachovej mi
Zpvodárnou
zhejilost,
Lásky sladkou podpilost! XXV.
sob
vážím mnoho, že andl pál, Až i msta do jednoho Byt náš zemský uchystal.
I to
Tak
Ale
žití
více,
Za
osudové.
to já velebím vás,
Dítkami že svými zove Holubicí národ nás.
Bh
mi svdek!
Vtipem,
by
i
zcela
vdkem, krásou tla
Rovnala se bohyni. Nekochal bych Nmkyni.
16 XXVI.
—
a než se víek Dobrou noc Dotkne jitro ržové, Vkouzlete se ve tvj sníek Sami lásky bžkové. Blíž se tulte lichotiv,
Tropte žerty, svévole:
Avšak úkladn a lstiv Kídlaté-li pachole
Kdesi íhajíc ve houští Šíp po tvém srdéku pouští, na pomoc. Tu volej Má milenko, dobrou noc!
m
XXVII.
Málo stesk já
Na
zlé boje
si
všímám
Milkovy;
Ano jeho rád pijímám Žezla moc i okovy.
—
Bolnou sice vpouští ranou Ale slast a lahodu; Milým podrobenstvím planou Nahrazuje svobodu.
A A
co
vc
jest podivnjší,
co div neslýchanjší:
Upiat zlatým
etzem
Zstávám pede vítzem.
;
17 XXVIll.
—
Znám ji srdci ku píkoe Z ei vazbou ztížené, Ze
slzy té, z lásky,
Z
prosby,
Znám
áky
hoe,
smíšené;
— ne
z tch jindy vroucích^ jak sbor hvzdiek, tchto na rtech mroucích
ji
V potu
Ale z Chvjících se hubiek
Znám ji z ruky potisknutí, Z posledního povzdychnutí Nesvobodnou svobodu. Trapnou dobu rozchodu.
XXIX.
žehnám
vás,
Behy
vy strán známé,
tiché Otavy,
Tebe, dtství mého chráme. Vás zlatých zábavy!
dn
S bohem bud, ty sídlo skrovné, Kde mi tvá se zastkvla
V
milostnosti nevýslovné
Vtleného andla!
K tob Nadje
tyto city velé, své,
tužby, žele
Odesílám k posledu
V jednom elakovský.
I.
ješt pohledu. 2
18
\x\.
Vera ješt
—
ó jak míle
I
V pokojíku pehezkém jsme blahé chvíle bázné pímskem. lehkým S
Trávili
Dnes
ty
tam
ta místa jasná
aspo ped
Vidíš
sebou,
An
zde tma a touha strastná Obklopuje mysl mou.
Let jenž sedel ti
V
tisíce
holých pouštích, a snad více, Slov nejzbavenjší bs Vhostil se mi v
XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, jsi štdila, Jakou Praha jindy Jest milá mi
mn
Pusta, chladna
nemilá.
Mé podobno V
není bdéní Smrti ani životu; boui srdce trá mé snní,
Trá
A
i
mstském
mocí-li
Duše
ve
hmotu.
Milka zlého z hlubokého
nkdy
Omraku se vzchycuje, Hned k svým rájm putuje.
;
19
Všudy
lí^ko
Na mé
tvoje svítá
mysli zkouzlenó
Uchu zní a oko ítá Všudy jm tvé slavené. tvá oka na mne hrají Z hustotkaných vtviek, Zde tvá ústa ke mn plají
Tam
Se
ke
vábných
ržiek
Tvé pak, kudy kráím, ve dne Po záhoncích jméno medné Skládám mezi kvítkami, V noci mezi hvzdami.
WXIII. Za
myrty nevadnoucí, rže, lilie, rajském srdci tvém kvetoucí, Má milostná Marie! ty
Za
V
Z
ty
nichžto pelíbezná vane
Vn, Z
nichž
slast a i
jasná
Do tmy mého Za
erstvota
záe
plane
života
tu hojnost blahých
Z íše
netolesných
:
—
kvt
svt
Jakouž tob v zámnu Lze mi dáti odmnu?
2*
20 XXXIV.
z onch vkosnubných vnc, Jimiž Musy líbezné Svých okrašlují milenc Druhdy skrán vítzné,
V
této lásky plné
dob,
Zpvnou dráhu vyvoliv, Pál já bych jeden sob i
Sob?
ne,
—
ó nikoliv!
Drahá! jen když vina tvými
Kadeemi
se hustými Tvé by elo ozdobil, radost by psobil.
Mn
XXXV. Hled na hustých strom
ady
Hlubší city budívá, Mním-li, pod veer že tady
Dvé milenc
chodívá.
Svtjšího u lesíka Kaple vidu nabyla,
Tam, co tuším, dv srdýka Že se nkdy louila. Aniž sám jsem árné moci Letní znal
msíné
Než jsem bdl
ji
noci. s
mou
Holubinkou spanilou.
milou
21
XXXVI. Nikdy rže nejbohatší V tolikých se ne stkvla
má co penejsladší Ke mne jich odprávla.
Listech,
Milé tahy díví ruky, Jenž se na mne smjete,
V
promte
živé se
Do nebe
Kam
ta
m
žádost?
zvuky.
vztrhnete!
—V
oku tená
Tajnost, a zde poodstená,
Z
úst-li by se proudila. Svých by kouzel pozbyla.
XXXVII.
Mrané
doby, smutné chvíle, Vás mnoho si nevšímám; Ba i chmury vaše míle Z rukou lásky pijímám:
Mysle
si,
že vždy nebývá
Samo nebe bez mrak, Krásnji že vycházívá Z erných slunce oblak.
Tak
K
i pivitý do vnce jasné rži a pomnnce
Mnohý kvítek temnjší iní pohled libjší.
!
O)
XXXVIII.
Jak jen milé ve ozdobách Pokáze se podletí, Na sta kvítk v malých dobách Jedna velka obletí.
Mých však k jedinému kvtu Myšlének a toužení Roj se honí v bystrém letu Z rána až do zasnní. Ó, kde tolikeré sklady
Sladkosti a jemné vnady
Nabraly se v nevinném Kvítku jenom jediném
XXXIX.
Sám
se z
msta druhdy
V
pole
s
Po
loudím
první dennicí,
bloudím runicí.
lesích a pouštích
Na ramen
Pes
s
vrchole zrak
mj
stíhá
Spád koisti pernaté, Aneb pílím, kam ubíhá
Zv do skrýše skalnaté. Zv ubíhá — ach, a maní Bezcestím se žene za ní
Lovec Milkem ranný.
Osudem zlým honný.
23
Zas vidím vás Da dobrku,
Luk
a
háj
okrasy!
Zbaven sad již jarých šperlv Podzimními neasy.
Po devech jen
i
plápolají
Barvy žluté, ržové: nkdejších kvtin hrají Ve vtvích to duchové?
Dnové krásní slasti isté, Dnové krásní, tak i vy jste Zmizli, a jen v záletí
Stkvíte se
mé pamti! XLI.
(S prstenem.)
Což nad lásku lze mi dáti? Dárek lásce ku podob; Což si nad to ješt páti?
Bu
k památce milé tob!
Dárek
lásce
ku podob,
vném
Sladké dít, v kruhu k památce milé tob, V tvém-li dárce srdci vdném.
Bu
Sladké dít! v kruhu
vném
Což nad lásku lze mi dáti? V tvém li dárce srdci vdném^ Což si nad to ješt páti?
!
!
24 XJLII.
Ono v
svt
nejluznjší,
Nejmilejší srdéko,
ó
že pro
mne nejpknjší
Schystalo kdy
místeko
i mn k želu Bh ten as dospívá? Na mi sudba pi andlu Ji k blahosti,
Mranou
propast odkrývá?
emu,
A
štstí, snným vínem chutných ovocí stínem Ústa šálíš zháralé?
Znám
tvé
muky, Tantale! XLIII.
Sproštn bud
i
ty žaláe,
Medohlasý ptáku Vítej v hájích ranní
Svoboda
t
mj záe,
oblažuj.
—
pál bych, Sám ve poutech By ve zvli plynul svt; S bohem, ptáku, u
V Tam Putuj
blažší kraj
celý
veselí
nachyl
svj
k opomnnkovanému behu Otavskému,
Tam jí pozdravení vzdej, Jinde krásu její pj.
let.
25 XL.1Y.
Mhly podzimní brání zraku
Tvái nebes vítati; Nelze duši v truchlém mraku Pste a jasn
Ó by oi mé
Rzné
A
její
zkvítati.
na
líce
patily,
arovné ony svíce Smutné temno spudily!
Ze
V
zoe
ty
Vn
a lazury
neptal bych
mále-li
Stou
se
i
ve
se, chmury mnoze
tam po obloze. XL.V.
hudbo! mému sluchu Žádoucí kdys potrava sob zhíženému duchu
I tvá,
V
Píkí
se co otrava.
Proudem tvým nech plesn
plová,
Kdo
dobyl se z tíhoty: Vítej, harfo Eolova, Družko tiché samoty!
Neskonené, neurité Zvuky tvé, s mou láskou slité, Srdce mé, kdy zabolí. Kojným šeptem chlácholí.
26 XL.V1.
Ušla
šípu, v
La
stínech hustých
nalezši ochrany;
Druhý den po hvozdech pustých Bloudí Oldich s dvoany.
Až
tu
šumným nad potokem
Stan milostné Boženy; Plachým zí po lovcích okem
Tváe
její
—
zardny.
Kníže vece: Povz cestu, Dcero eská, odtud k mstu! Srdce ale: Milko má, V ráj tvj kudy sem? se ptá. XL.VI1.
Nad horami jedva puí Den z ranní se záplavy, Bystrým cvalem temn zvuí Úval eské doubravy.
An vraný
K S
k
hravou pílí nivám zlatým uletá,
peím epky
závoj bílý
Míle vzduchem tepetá. ,,Aj to pi tvém úastnictví ddictví!" Slavné mých Tak, ji k srdci popižav, Dí k Judyt Betislav.
ddv
27 XLVIII.
Místa v
komnat
své hezké
Popej tmto obrazm,
Tmto
milým staroeské
dkazm.
Vroucí lásky
Druhdy pi zvuku bokál Jak tvé oi záily: Našich knížat, našich král Slávu když jsme slavili!
Bu — jak
z
dálky v šeru Inny
Znívají kdys sladké struny
—
rozvroucnní drahému ti pomnní!
I jejich
K
\LI\. Jindy
m
za dlouhé chvíle
Svádná do okliek Míle baví hravá píle
Medoberných veliek. Stíhaje vás mezi kvítím
V
tam kalíškové,
skrýši
dn
Blaženost jarých cítím S vámi, outlí tvrkové! Cítím
ji,
V smutku
co k
sob
sladí,
loudí,
v plesu troudí
Všecky moje myšlénky
Andlské
dv
pomnnky.
28
A
na mysli mé se míhá Dlouhý jen o tob sen, Krátký pede valem ubíhá Každý mi pi tob den. Vzdechy, slova, zpv, hubika Vše mžikem to uplývá:
Báse,
div-li,
Z mé vždy
že
kratiká
lásky vyspívá?
Snad, osud až ukrotíme, co ješt díme,
V poupti
Zkvtlé, drahá, nadji Delší
písn zapji.
!
ODDÍL DRUHÝ. Pekrásné jsou v tom parku lísky Besídky, chrámky i procházky, Slavík kde stále klokotá:
Le,
A
žel! i sem se touha plichtí, sama láska zase dychtí
Jen dál do
polí života.
LI.
rdcem chladným, umem suchým
Za pravdou se shánje, šumem hluchým
Uslyšíš jen
Zníti vždy své kroeje.
Viz ty divné tvorstva svitky! I v tichém snu dokola Vše do nejvnitrnjší nitky Bdí a ve a plápolá.
Všude pravdy pramen stkvoucí Rozlitý jen láskou vroucí
A V
tvým žezlem, básnní podobu se promní.
!
30 Ml.
i
pronikne ducha sila Tebe, matko pírodo, Vznik a skon kde tvého
díla,
Zzákonná svobodo boíš Pod tajnými píkrovy;
Stále stavíš, stále
Vn A
vn
svtíš^
tvoíš,
vždy práce hotovy.
Co mi šepce Musa sladce. Povím krátce k té pohádce: Pedn hmota jest a duch. Mrtvá tíže, živý ruch. Llll.
Hmota sama na Nesmírné
dv
póly
se prostela.
Ze smsiné hrozné zmoly Do svt kdy vyvela.
ásf
ta
jedna tvrdost slov,
Zpurná její pravice; Lehím kídlem vkol plove
Mkkost
Ob
—
ony trou
K sob
lnou,
její
se,
levice.
koí,
a zas se
moí
Pepodivným peludem. Božské moci popudem.
31 Ll%.
Pímé áry, hrany, hroty, K tonám liché míení Jsou sobecké tvrdé hmoty Neomylná znamení.
Ta kde svémocnji vládne, Tvánost poušt bére svt; Z ní nevzniknou plody žádné, Holý krystal
její
kvt.
V
íši dlouhé bez okrsku Nelze ducha ni paprsku
Laskav
K
se vtliti,
úkaznosti eliti. L.V.
hmota prost mkká mrtvu vném samota, Neplodné i jí se leká Blahá jiskra života.
Le
i
V
Z kruh
ve kruhy se toí Duté její obvody. Odpor ijíc rozdivoí pírody. Se na
ln
Tak bezmezným klame ruchem, Jak by valným
An pede Nehýbe
se
žila
duchem,
nikde ze stedu
ku pedu.
!
32 L.V1.
ím
pak hmota odstupuje
Dále do svých
Maí,
stežejí,
dusí, žže a truje
Stední
By pak
život mstivji.
více nepojala
V náru svty
stará noc,
Jednu druhou upoutala
K
bezškodenství vyšší moc.
A
hle, jedy v soli chutné! Hle vzduch plyny duchormutné I ta k tvému pohledu Rozlitá rtu na ledu!
—
L.VII.
Pej, když nízký zisk dotýká Hor samých se koen, A své srdce v háv oblíká Z rud drahých a kamen. Ty, stkvlejší syn jsa íše,
Zboeništm tchto snažn jen do K elu hory dál a
Pracuj
skal
výše dál.
se zdravý houpá Vzduch, an oko tvé se koupá V stíbrojasném ve moku Jezer tam a potok.
Kol tebe
33 lAiii. Ejhle, jak se
výšin,
s
z
hloubí
Suje látka dvojliká, Již se pojí,
Mkkost
A A
stýká,
snoubí,
tvrdost proniká.
dle míry, jak tu která Paní jest neb posluhou, dle stup, jak se vzpra Mocí jedna nad druhou:
Duch po témž
se zjímá, plaje,
Tisícerem tkanin hraje; Rostv úže, volnji
Tvary se
V
vyvíjejí.
tráv, mechu, v palmy vzchytu První
zejm
zdoruje,
Druhá v houby nízkém bytu
Pevahu svou
osnuje.
Chceš-li zíti jadrnjší
Vespolek jich ujatost,
P
Viz tu štíhlou a ilejší a stébel kulatost.
Le Ob
i
takto jevíc snahy
zhostiti se
váhy
Z tvrdá listím ševelí, Z mkká v jehly vystelí. «l«kOTSký.
I.
3
!
34 L.X.
A
tvar jaký se zraí lupenech a ve kmenu, Týž se opt v kvtu znaí, V ovoci a semenu. již
V
Nežli v
pvodní
se stránky
Rozptýlí ta dvojice,
Jaké pée, jaké schránky Pro milé své ddice
Takto druh, co druh, památku Bytí svého beze zmatku Horlí ze své postáti
K
dálným
vkm
poslati.
LXI.
Zemi
v roucho
Odl
as
smaragdové
rozmrce:
Pojme, drahá! zírat nové Luk a zahrad koberce.
Tam
v oblouky slávy pnou se Hvozdy, háje, koviny; Zde v oltáe vonné dmou se Nžné dítky Floiny.
Kdo
se
béeš
Zbožn pat
v tyto chrámy,
na divy
s
námi
istým okem lovím,
A
ne smyslem zvíecím.
!
35 L.XÍ1.
vdný
Stoje,
Nad
smyslolude
pramenem, M>slím: Rže! jakž to bude S ovocem a semenem? tvé krásy
Tvé nesmírné rozvinutí Jim pineslo úbytek; Svt nad tvými kouzly Cen hmotný užitek.
šutf,
„V sob chovám
zisk a chloubu, jak máti; v každém roubu Sazeném, kdy káže as, Žiji dál a kvtu zas."
Má
LtXlil.
Svta
duše-li se šíí
Po rostlinné osnov Tichým letem: valným víí Proudem v zvírat budov.
Tam
A
Zde
A
jeden vždy život
pevábn
stojí,
rozkvítá;
druží se dvojí, trojí se
divn
—
proplitá.
Tam od zvuku k melodiím, Zde z akkordu k harmoniím Až do plné lahody Neskonené pechody! 8*
;
36
Nejprv k hýbání se nese
Každé
víceživotí,
Mocnou pírodou-li kde
V
se
jedno tlo sjednotí.
Práva toho
pro
ve
vnci
Živoich nedlí Polypi a bezelenci
K pohybm Míru
hnutí,
i
nedosplí?
krmu,
ití,
Rozdíl hmoty, íslo
žití
Klade každém pi tvoe
V
boží velké
oboe.
LXV, Jak díš? duch že hmotu tla Po své moci uvzil?
Nevím
ti,
miste, zcela;
Druh jen druha obmezil.
Mním, tvé vidy že z osobná Nevanou k nerodatm Ješt Ivíata podobna
V
prvních dnech jsou
jehatm.
—
Ale z váhy vtší, menší Vyšlé oudy tužší, tenší Káží duchu širokost. Krotkost nebo divokost.
!
37
lovk —
nejvyvinutjší
Dvojné hmoty výprava!
lovk
nejproniknutjší
Mnohožitím soustava
K
rozjímáním se odkrývá Nevyvážná studnice
Nad obihem,
jejž prochvívá
Volná ducha
letíce.
Ani bohem, ani molem, Jak ho ktí ve šprýmu holém,
nebu
Stkvlook ten
zván,
Ale tvorstva všeho pán. JLXVII.
ára
ta a
ím Tím
i
kruh prvotní
jest více seslaben,
tvora byt životní
Výše bývá postaven.
Pede
i
nejvyšším prodívá
Hrot se
nkde
z
obliny:
Jsou kly, rohy, drápy, híva. Šupiny a bodliny.
love,
hle,
jen
pi tob
Sliná forma v blahé
Zevnitn
Pknou
se rozvíjí
vlny
linií.
dob
38 L.XVIII.
Tak zde psán
zákon stojí tvým pobytem: Z mkkosti se k tvrdu strojí Hmota s prvním úsvitem.
Nad mým
V
A
týž
i
rovnováze o poledne Tvar a síly trvají, když svtlo denní bledne, S drsnou tíží klesají.
Po posledním dn tch kroku K tomu bez konce že roku V jiných svtech dospji.
Vím
v sladké nadji. L.XIX.
Kamž
ta cesta se prostírá?
mamu psoby? sob duše zírá le vyšší, obdoby.
Jsou to
Má
i
v
Tyž,
Obraznost
Kruhem
si
orlím pérem
prostor odmyká,
Anto rozum rovným smrem Všude k jádru proniká.
K
stáí on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvuí, Kdy padou si v náruí.
39 L.XX.
Darmo
slova nepostihnou Tušení a prsvity, Ješto bleskem kdys se mihnou
Pes
!
ty šeré závity.
Dsí nesmrnost
a mýlí Jednoty tu i tam: Kdož pochybnost mi rozptýlí O tom: odkud, pro a kam?
m
To
ten uzel, že neznámo,
Z diamant Pán jak tamo Pede pízi paprsk Do všech svta okrsk.
Ty-li tajnost tu odkryl bys,
Jak svt tvoil Hospodin ten prachu tvor, a byl bys Jeho Slovo, jeho Syn. :
Ne
t
nerozpáej, Skrýš ta však Abrž, kudy pál tvorec. Jasným pod nebem roztáej Zdravých smysl praporec.
as
a prostora
ím
stále
k boží chvále, ástky pochytíš,
Zkrášlují se To-li z
Dost svou touhu
nasytíš.
:
40 I.XXII.
Tvorci jiskra až se vznítí Sama, nikdy neekej Ni po rajském zrak tvj kvítí Bez úelu netkej.
Více ohni nežli ledu V outlých adrech místo pej, A co dobré, z toho stedu
Zúrodnné
dál podej.
Za ctnost odplaty nežádej, Za koist celou pokládej, Tvj-li šlechtí zemský byt
Mravní shoda,
krasocit.
I.XXIII. Ty-li
pješ srdce svého
Neb svých bratí hosanna! Píklad z obloh oletného Vezmi sob skivana. Výše se a výše Ped zitelem Let svj, a na Za sebou mu
V
houští
ale
nesa rozvinuj
zvuky tesa pokynuj.
po slavíku
Sebe-li umíš, básníku,
Skrýti a v se stoupiti,
Více budeš kouzliti.
;
41 L.XXI%.
S bohem, slunce! noc
msíná
Vábí zpvné na lovy Tajemná a arolícná Noc to, jak sny vštcovy! Ticho živné jen perýval Slavík toužným nadšením,'
A
k úsvitu se rozlíval Hlas kepelin osením.
Ach! již chleba syn se budí V kalném mst, a se trudí
péí
Ukojit svých Vítej,
slunce!
Tamo rže kde
A
—
hlad:
já jdu spát.
nevadlé
Se u vném jitru rdí, na vod živých zrcadle
Dl
božích se
záe
stkví;
K hvzdám
duch kde nesen bývá perutech orliích; Kde v akkordech se rozplývá Více nežli slaviích:
Na
Host
i
já v té nejsa íši
Z tvých zdroj plnívám íŠi
V
bujarosti mladické.
Krásné
žití
básnické!
!
42
LXXVI.
Kdy
tichá vlažika šustí
Mezi
listí zmlazené; Klasové kdy vedou hustí Septy viním zbuzené;
Vlna za vlnou kdy šplouná Dmoucím se po jezeru; Ve stromech kdy vítr šoumá O podzimním veeru:
V hod
tu srdci
milovnému
Plesati ke taktu tvému,
Plná ladu, neshody, Divná hudbo pírody L.XXVII.
Sn
mých sídlo nad prameny Pod skalami v oeší, Nade mnou kde duby, kleny Tkají stinné písteší!
Ticho šíe kdy ukládá Do vzdušných se vrcholí, Bázliv sám se den prokrádá Pes hory a údolí.
—
Slavné ticho
!
Šumem nad
hlavou
bližším, bližším již
slyším
Tvé to, ase, plynutí V sladkém duše žasnutí.
m
43 L.XXVIII. Ztráviv den ve trýzni stálé
Spchám Ku potoku,
klidným veerem
s
jenž po skále Stkví se luny pod šerem.
Zrak ovlhlý tu se híží Do vln šumných pobludu, Mysl teskná v tom se zhlíží Zrcadle mých osud.
Divný úkaz
Tam
A
proudy chladné
!
metají jiskry ladné,
zde plynou z plamene s touhou smíšené.
Slzy
L.XXIX. Již ve vísce
A
mezi bory
Svatveer se odzvonil, pes obržené hory Letní den se peklonil.
Jak zlatý
Luna Vlij,
štít
bohatýra
plá ve blankytu:
ó duše všehomíra
Lad
i
mého do
citu.
Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
by pítomnost tvou sladkou Srdce moje poznalo, V souzvuku tvém plesalo.
I^^jí
44 L.XXX.
A jak chce moe lunek mého A ho boue si
zmítá
života,
stíhá
lítá,
Živl vztek a mrákota:
Smle bohem
uloženou Podnikaje výpravu Spchám duší nezhroženou K blaženému pístavu.
Zjasujíce erné noci Ve tíhvzdl tajné moci Nade mnou se vznášejí Víra, láska s nadjí.
Truchlosladký cit ovládá Veskrze mou útrobu, Kdykoliv zím, že se skládá Dva sliná do hrobu.
Jednu znal jsem! Tekly pro ni
— slzy
pes
hojné
líce;
Dávno spaní spí pokojné U svaté tam Trojice! Blaze tob!
Hern
An
tratí vše,
v té
marné
co stárne,
Panny shaslé za sto let Ješt se zpomíná kvt.
!
:
45
KWXII.
ó
mladosti, ó mladosti!
Blahotvorná bohyn Ze všech nejmilejší hosti
Na
života
bystin!
pvab ze Mou milenku
Anto
tvých
Každou dobou na
Na mé Slavte ale
Ržové
ráj
obletá, sta
máj
mysli rozkvétá.
samy tebe sliná Hebe
rty,
1
Za jarou tu úrodu Danou mému národu. LXXXIII. S námi štstí nech zahrálo Na pány neb posluhy,
K inm pede
každému pálo
Dosti volné okruhy.
Nepamti do Klesne
propasti
pust}^
darmochléb
kdo pstoval své vlasti Jednu rži, jeden štp!
Blah;
však mén stkvoucí pro budoucí Poutníky a poutnice Urovnávej silnice.
Komu Padl,
los
aspo
:
46
Thunu a Hohensteina.
Leonovi, hrabti z
K
rodu Tvému úctou veden, jak srdcem veleno. Kladu z rže lístek jeden Tvé libostné pod jméno.
A
Vdnji
by mohla pláti Všecka v kráse záivé,
Na
týž lístek dovol psáti
Ješt
slovo pravdivé
„Vlast že miluješ, to víme,
Proto slušn Tebe ctíme; Že pak sám jsi její est.
Podnt
naší lásky jest."
L.XXXV.
Jménem tvým by vky dlouhé
Hmly
rod všeliký.
i
Neleží v tvé snaze pouhé. Dar to božstva veliký!
Aniž
to,
by hlunou troubou o tob.
Znla povst Že
jsi
kmene svého chloubou, mu k ozdob.
Skutky tvé
V
tom však
Každému Býti ke
vlastní
vle
dal tvorce sílu, cti
Ke blahu
rodin,
své
ddin.
dílu
!
47 L.XXXVI.
mi nelze tužby zemi na celé: Bez tvé blahotvorné družby, Tajemníce duše mé! Bez
trojí
Žíti
Pak
tebou,
má
dívko hezká,
Vznícených bez plápol; Ani bez tvých, mluvo eská, arodjných hlahol.
S vámi rozkoš nejchutnjší Chutnám, bez vás nejsmutnjší Všude nosím okovy, Ti ve srdci hbitovy.
Potem, krví svatá
muž
Matko
zem
velikých!
Div hle! ješt žije plém Tvé po bouích tolikých!
Mst
tvých
úel
Domknouti
A
co ves
A Nuž,
—
co hrad té
býval slávy
se výšiny; to bystré hlavy,
—
to hrdiny.
pozasuté sopky
Svou pochodní tajné kobky Nám, Palacký! osvcuj. Dávní lásku rozncuj.
48 L.XXXVIII. Žel té rže, bez slavíka V sad která odkvetla, Žel
i
krásy, bez básníka
Jenž od I
zem
odlétla!
nechválím pedk asy K pravé kráse neilýcb,
Zteštnými
za mamlasy Po blyskotkách zbloudilých.
„Všecka sláva, polní tráva!" Všecka krása Syny, málo chyblo, K ertu že neodplo.
Jich nebeské:
—
I.XXXIX.
Tebe rozum, isté Hájí, pravdo, na I
lidství
vky,
kde zištnost a pokrytství Roubí hnusné záseky.
Sám tvj
pohled
— jak
Medusy
—
Hadochvéjné upiny Sype blesk a mraky hrzy
Na Oblij
Opt
bezectné zlosyny.
záí svou nebeskou každou duši eskou
Nech
V
t
ctí
za bohyni
své domácí svatyni.
49
„Jakéž kouzlo
t
Todívá
Drsnou cestou života, Tvou že mysl nepokrývá Nikdy smutku mrákota?** Stídmost, brate, která sladce S mým se bytem pátelí; Pak nekvapná, stálá práce
—
Ty mou
Tma
duši veselí.
chránn, pod nos luskám
Všem padouchm, klada k
truskára
Nádhernost palácovou I
radost bublinkovou.
XCI.
Um
svj tmi bav caparty, Mér kdo vyšších netuší;
Híka
v koule, šachy, karty
Nejmén muži
písluší.
Vtipnou hru nehrá-liž dosti ten mocný pán? as s tebou acký pán! jemuž k radosti Bývá, by Mi obehrán.
—
Vyhrav
ale
sám, jak smetí
dti Nevdoucí, pro zde jsou. Ani pro se svta jdou.
Vyklízí ty staré
ttlakovský.
I.
4
;
:
50
X€U,
Ne horoucnost povalená Zjedná duchu potravu Práce tichá a spolená Získá vlasti oslavu* Jedno-liby zrnko zdravé Každý v pdu položil,
mj
Brzo by,
Dvr
Krasoslave!
se pustý ostožil.
Kdo však marnou chloubou Koše plev na
asu odvje
Vítr Jej
práší.
trh vynáší,
i
jeho nadje. XCIII.
Bujný
o
jest
mluva naše
Ušlechtilé úrody,
Bezmezím
se toulá plaše,
Jak syn drahé svobody. Hlavu
pyšn na vzduch
Z oí
sází,
šlehá blesk a blesk,
Z nozder dým Ple po nm
a jiskry hází.
—
hedvábný
A
lesk.
kdy letí, jeho híva S proudem vtr hrav splývá
Kdy však zvolna harcuje, Éeckým taktem tancuje.
!
:
51 xciv. Pakli na
nm
jede v okol Mistr svého umní, Vede si co jasný sokol, Milé na vzezení!
n
Le
bda, kdy hrdotup
kdo tiskne k rozmachu: Náš ho bysták ku potup Brzo složí do prachu. Jej
Tak Po
do soustavné káry jeho žáry
i
nmeku
Vn vkv Marn,
nevpravíš brachu, svéhlavíš! -
xcv. Sází-liž
V Ješt
kdo hned ze
zlato drahé
zem
kameny?
teprv, až jsou
jemn
Zbroušeny a zhlazeny Klenotnice! tak ty pedn Slin stav je do ady: Miste! vylož nám úhledn Umu svého poklady.
Jazyk tak cti jako vdu, Pidej z nho soli, medu, Chceš-li by nám chutnala, Užitek stý vydala, 4»
52
Zda povdnost, aneb Hnula by
zlost-li
se v srdci tvém,
Kdyby vidl,
—
aby rostly!
Kdes na skipci vdeckém
—
Rozpínati oudy zdravé? Zlý by vru byl to lík: Nemá obr krásy pravé
Rovn
jako trpaslík.
A jak tlo pkné, isté, Má jazyk meze jisté: i
to, Ammerlingu mj, S pány bratry pamatuj
Na
!
xr^ii. Milý! osvtou netrap si Rozum a jím svdomí! Ten má svtla plné kapsy,
Onoho Lépe se Nech
až v nose pí. to to
po
tm
modlí,
zboží kesací;
iní
velké nepohodlí Velká illuminací.
Každý rád si v stínu hoví; Každý rybá tob poví:
ím
jsou vody kalnjší,
Tím
JSOU lovy valnjší.
-
"
!
53 xrviii.
Vrah starý ten pásma lichot Nech jen dále osnuje; Z konin svta jih a východ Velikou
Odonud
mzdu
hotuje.
hvzda
hle!
svítí,
Hvzda lásky vítaná; Tam se i pochodn vznítí
K
svatb
již
uchystaná.
Odtud, z naší slávy sídla, Potrou mrana bleskokídlá Lidožerné modly chrám Odtud vzejde slunce nám. ;
—
„Nad ekami Babylona
Pj
ten
Spadne
V
zpv duše
s
dve
mi, družko
mraná
se rozplesá.
Nad ekami Babylona V hoi naše plém
dlí;
Jak prorocká harfa ona,
Tak
i
temn
naše
zní.
Bídná dcero Babylona! Ejhle,
pomoc
ze Siona
Již se blíží,
Odmní
ti
mocný tvou
odmnou.
má
clona,
54 c.
K
dráhu, družce, k rodu, vlasti Stálost již
Pi
mi odmnou;
vší jiné práci,
Rád Vždy
blažím se
ni tebe
Nechci,
slasti
promnou.
zítí v zlat
zpvu bohyn!
Vítej stále v jiném šat,
Druhdy teba v lyin.
—
Sn
mých vdná strojce i tob: s bohem, rže! Touha vede do jiných Záhonuv kvtinných.
ku
m
nuže
I
^M r-(h/,
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 oArrm 1880
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Celakovský, František Ladislav Rže stoiistá
\'i
v
'
,J
^^ 'í 'V ;4
M
'í
:
.
^nm
