O reformách bez emocí

1

O reformách bez emocÍ Literární práce studentů

Informační centrum pro mládež Orlová Číslo projektu: CZ-51-E3-2012-R1

Předmluva Vážení a milí, právě držíte v rukou sborník prací studentů z celé republiky, ve kterém najdete přes dvacet studetských zamyšlení nad současnou politickou situací u nás. Tento sborník vznikl jako výstup literární soutěže v rámci projektu ORBE – „O reformách bez emocí“, který realizovalo Informačín centrum pro mládež občanského sdružení YMCA Orlová a byl podpořený evropským programem Mládež v akci. Studenti si při výběru tématu mohli vybrat například z oblasti politické kultury, zajímalo nás také co si myslí o reformách nebo zda vláda dostatečně komunikuje s občany. Témata se mohla také libovolně kombinovat. Do této soutěže se přihlásili mladí lidé ve věku od 14. do 19. let. Z došlých prací jsme vybrali deset, které jsme se rozhodli ocenit na společném setkání, které proběhlo 23. a 24. listopadu 2012 v Těšíně na zámku. Během těchto dvou dnů jsme se soutěžícícmi nad pracemi horlivě diskutovali. Z této diskuze vyplninuly některé zajímavé poznatky. Cílem tohoto sborníku je snaha nahlédnout na politické problémy u nás očima mladých lidí. Názory vajádřené v těchto pracech jsou čistě subjektivními názory autorů. Přejeme hezké čtení bez emocí.

5

Obsah 9

Aneta Bazalová

11

Natálie Biharyová

13

Daniela Borkovcová

15

Kamila Bunčová

17

Anastasiya Chapkevych

38

Denisa Konečná

40

Barbora Kosíková

42

Ivana Križanová

45

Adéla Křupalová

47

Alexandra Mahrová

49

Lucie Nečesalová

51

Matěj Šenft

Politická kultura ČR

Úvaha o politice – Výplaty

Politická kultura ČR

Politická kultura v ČR

A takhle to vidÍm já

O nás bez nás

Předvolební kampaně

Hlasité mlčení

Rudá záře nad Českou republikou? 19

Můj názor na politiku ČR

Luboš Chlanda Vrcholná politika

Politika z mé strany

očima mladého, docela

Svobodné vysoké školy

obyčejného vesnického

aneb co si myslím o

kluka, studenta Střední ekonomické školy

školských reformách 53

Vlasta Šoukalová

55

Matěj Tkadlec

v Olomouci 22

Hana Chlupáčková

24

Jitka Čtveráčková

26

Radek Drápela

Politika ČR

Karel Schwarzenberg Jak vidím politiku já

Reformy pro lid v režii vlády bez lidu 59

Nikola Tomková Tohle je můj pohled na

Prof. JUDr. VladimÍr Franz,

vládu naší republiky a

kandidát na prezidenta

některé jejich politiky

České republiky 28

Veronika Háková

32

Simona Horká

34

Karolína Kašpárková

61

Co si myslím o vládních

DOMINATIO NUMMULUS Vládní reforma

Rostislav Vrzal reformách

64

Pavel Žolnierčík Politická kultura ČR

Důchodová reforma aneb jak nešetřit občany 6

7

Aneta Bazalová

Práce byla knižně oceněna

Politická kultura ČR

Jsem studentkou střední odborné školy oboru veřejná správa, a proto se o toto téma, politická kultura ČR budu zajímat. Je to pro mě velmi vhodné téma, které mě v současné době zajímá.

Myslím si, že se politická kultura v České republice vůbec nezlep-

šuje. Přijde mi, že chybí slušnost a vzájemný respekt jen k druhému. Když bych se zkusila zamyslet na průběh vícera uplynulých let, v každé době byla nějaká politická situace. Myslím si, že je to o každém jednotlivci, jaký kdo je, jaké má vlastnosti, ale většina z nich jsou jen chamtivci nebo mi to tak alespoň připadá. Dalo by se to humorně přirovnat k Půlnočnímu království z pohádky Pyšná princezna, kde platy snižovali, daně zvyšovali. Kdyby si lidé uvědomili, že veškerou sílu k tomu, aby byli ve svém životě spokojeni, mají sami v sobě, a aby měli úctu sami k sobě i k ostatním, bylo by nám všem značně lépe. Sama za sebe bych uvítala, kdyby se směr politických činností orientoval na oblasti, které si podle mě zaslouží větší pozornost, např. sociálně slabší lidé, matky v tísni, nemocní lidé, týraná zvířata, práva zvířat, děti a ochrana práv dětí obecně, starší lidé, péče o ně a dále aby se více pomáhalo střediskám a různým domovům a penzionům, které se o takovéto problematičtější oblasti zabývají, např. Dětské domovy, nemocnice, Domovy důchodců, různé útulky pro opuštěná zvířata, ale také by měli věnovat pozornost samostatnému, pro občany důležitému tématu, a to je zaměstnanost. Protože od toho se odvíjí spokojenost lidí. Vytváření nových pracovních míst, aby občané měli široký výběr v pracovních příležitostí. Místo toho, abychom se v televizních novinách dovídali něco takového, dozvídáme se jen to, o čem politici jednají, hádají se před kamerami TV Nova, jsou na sebe vulgární a nic z toho. Dá se říct, že větší řada občanů vidí politiky pouze jako ty 8

9

šašky, co v politické sněmovně jen podřimují. Druhá část lidí nemá

Natálie Biharyová

Práce byla knižně oceněna

proti politikům žádné výhrady. Pokud se budou politici věnovat tématům, která se týkají spokojenosti občanům v jejich běžném životě, tak by se situace v ČR vyvíjela dobře, vládla by větší spokojenost mezi lidmi. Názor každého člověka by měl být brán jako důležitý.

Politická kultura ČR

Politická kultura je v poslední době na bodu mrazu. Asi to není jen politiky, ale především námi – lidmi. Když nedávno probíhaly volby, přišla snad jen polovina lidu, což se nepředpokládalo. Většina si nejspíš řekla, že nemá cenu chodit a že by stejně dnešní vládu nikdo jen tak nezměnil. Já osobně si myslím, že by mělo být povinné, aby se každý člověk zúčastnil. Myslím si, že bylo stejně všechno lepší za vlády komunistů. Lidé se k sobě chovali slušně, každý žil na podobné úrovni a ceny věcí byly rapidně nižší než teď, takže nechybělo tolik peněz, jako v téhle době. Za pár let se možná setkáme s tím, že nebudeme mít ani na chleba, natož pak na nájem a ostatní podstatné věci. Obecně to má každý člověk v téhle době těžké. Ať už je to dospělý člověk nebo desetiletý kluk. Dospělý musí tvrdě pracovat, aby uživil rodinu, zaplatil nájem, a když se mu poštěstí, ušetří třeba na dovolenou. Nejhorší to má rozvedená žena, která zůstane po rozvodu sama s dětmi, musí pracovat, aby měla s dětmi vůbec kde žít. A všechno je to kvůli tomu, že dostává malé přídavky na děti. Kdyby si někteří politici odpustili alespoň čtvrtinu ze svého platu, tak by vše bylo jednodušší. Desetiletý kluk to má taky těžké, musí chodit do školy, kde se může potýkat například s nezdvořilým chováním spolužáků či s šikanou. V poslední době je nespočet těch, co se neumějí chovat, jsou nezdvořilí, nepříjemní a agresivní. Nevím, zda za to může tahle uspěchaná doba, ale určitě to na chování většiny nějaký podíl má. Samozřejmě, že bych chtěla, aby se všechno změnilo, ale není to tak jednoduché. Svět se nedá předělat a už vůbec ne ze dne na den. Asi si každý musí najít tu svou roli, kam zapadne, mít svou rodinu, se kterou zvládne tuto hroznou dobu. Já osobně se o politiku nijak zvlášť nezajímám, ale řekla bych, že každý politik se 10

11

zajímá jenom o sebe a ne o blaho České republiky. Asi svůj pohled jen

Daniela Borkovcová

tak nezměním, ale na druhou stranu můžeme vůbec děkovat za to, jak to je.

a takhle to vidÍm já

Není dnes těžké nevážit si „vážených“ lidí. Projevy našich ctěných politiků jsou mnohdy opravdu hloupé a ponižující „normální občany“ (toto sousloví rozhodně nepatří do mé slovní zásoby, ale pánové stále vládnoucí vlády ho z úst vypouštějí s radostí a často). Šetřit se musí. Ale ne na důchodcích, maminkách na mateřské, nebo studentech. Šetřit se musí především tam, kde peníze nejvíce létají do vzduchu a mizí v nedohlednu. Co třeba nevysvětlitelně předražené státní zakázky? Statisícové platy asistentek ministrů? O platech samotných ministrů nemluvě…

Smích mě ale přešel. Dvakrát. Poprvé jsem se zamračila nad novi-

nami, z nichž na mě svůj „upřímný“ úsměv vyluzovali kandidáti na prezidenta České republiky. Byl to smutný okamžik, uvědomila jsem si, že mezi nimi opět není nikdo, kdo by se opravdovým prezidentem mohl stát. Prezidentem, kterého si budu vážit, který nás dokáže reprezentovat, za kterého se nebudu muset stydět. Osobnost. Osobnost po všech stránkách. Nechci prezidenta, který bude vypadat a vyjadřovat se ve stylu oněch „vesnických buranů“. Avšak koho z kandidátů zvolit? Nevidím mezi nimi žádnou výraznou osobnost, kterou náš stát potřebuje.

Podruhé mě smích přešel nedávno. Když jsem s hlasovacím líst-

kem v rukách odcházela poprvé hrdě volit, ani mě nenapadlo, jak tyto volby dopadnou. Výsledek mě nejen překvapil, ale také vyděsil, zarazil, rozzlobil a donutil mě zamyslet se nad naší „rudou budoucností“…

Upřímně doufám, že tato rudá vize nenabyde realizace. Že se

lidé vzpamatují a že ti, kteří se teď k volbám prostě nedostavili, příště nenechají volit lidi sobecké, zbabělé a zabedněné. Ano, současná politická a ekonomická situace není ani v tom nejmenším pořádku. 12

13

Ale SVOBODNĚ si zvolit nesvobodu? Dnešní komunisté se ohá-

Kamila Bunčová

nějí tím, že jejich strana není taková, jaká bývala dřív... jak by to ale bylo možné, když se v ní nacházejí stále stejní lidé? Když říkají stejné věci jako kdysi, akorát je formulují jinak? Není to tak dlouho, co jsem viděla v televizi pořad, ve kterém Madelaine Albright řekla: „Češi by

PředvolebnÍ kampaně

se měli naučit vážit si svobody. Stále to neumějí, ale učí se.“ Kéž by měla pravdu. Kéž by nám všem došlo, že jakýkoliv režim, který popírá demokracii, je vlastně zločin.

Co si budeme nalhávat, nemáme to tu nejjednodušší. Ale měli

Slunce svítí na cestu zlou, po které kráčí každý sám. Sám jako jedi-

bychom si čas od času uvědomit, že si žijeme mnohem lépe než vět-

nečná osobnost. Osobnost člověka se dá lehce ovlivnit, a to v jakém-

šina — především neevropských — zemí světa. Vraždy a popravy

koliv směru. Toho využívají politické strany v předvolebních kam-

nejsou na denním pořádku, většina z nás žije ve vytápěných bytech či

paní. Je to směšné; tím, že člověk dostane sladkost, přívěšek na klíče

domech, voda nám teče z kohoutku a je jí dostatek. Smířit se ale s tím,

nebo pouhé pastelky a propisky, co se dají koupit za pár korun, může

že na těch nejvyšších místech sedí lidé hloupí, arogantní a zkorumpo-

být ovlivněna psychika člověka natolik, že si řekne: „Ta či ona poli-

vaní, to nedokážu.

tická strana je přesně ta pravá a dám jí svůj hlas.“

Vše je založené na faktu, že každý rád něco dostává. Vzpomeňte

si, jak jste byli malí a ve školce jste dostali nějakou hračku. Jak jste byli šťastní a nadšení, že máte něco nového a bylo vám jedno, že stejnou věc měli všichni okolo. Základem bylo, že patřila vám, dané osobě jste byli zavázaní a stále jste se chovali tak, abyste obdrželi ještě něco. První věcí to vždy všechno začíná.

Představte si, že vás obdaruje nějakou maličkostí sympatický člo-

věk, který s vámi třeba i flirtuje. Napadne vás, že právě on je ten pravý, kdo by vás mohl zastupovat v senátu nebo poslanecké sněmovně. On, jako jediný, to s vámi myslí dobře, a udělal by pro vás první a poslední. Je směšné, že většina z nás je tak povrchní. Mnoha lidem nezáleží na tom, jaký jste uvnitř, jak se chováte v soukromí, ale na prvním dojmu. Pak dochází k situaci, že jsou do vládnoucího centra naší republiky zvoleni lidé, kteří jsou dobří řečníci, kteří by vám ještě pár roků zpět mohli prodávat věci v e-shopu a vy byste si je ještě s úsměvem koupili, protože by vás napadlo: „Takový slušný člověk může nabízet jen to nejlepší a nikdy by mi žádný šmejd neprodal.“ Ve velkém počtu případů opak je pravdou.

Úplně stejné je to i s lidmi z politických stran. Potenciální kandi-

dát, který se vnucuje a prezentuje jako sama dokonalost, chce podle mě 14

15

za jakoukoliv cenu dosáhnout svého cíle. Když se na své vysněné místo

Anastasiya Chapkevych

Práce byla knižně oceněna

dostane, shodí svou masku a stane se z něj zpět člověk, jakým doopravdy je. Já raději věřím lidem, kteří nejsou jen mluvkové. Lidem, kteří se dokázali vypracovat z úplného dna tam, kde jsou teď – samozřejmě v duchu fair play. To jsou pro mě důvěryhodní lidé, kteří si dokáží vážit

Rudá záře nad Českou republikou?

všeho. Ti, kdo dokáží prosadit svůj názor, kterého se drží, i když už dosáhnou svého. Ti, kteří nepotřebují miliony korun na, aby se zveřejnili a lacině ovlivňovali voliče.

Kdo by chtěl kandidovat, nepotřeboval by žádné peníze ze stát-

Nedávné volby jasně ukázaly, že i po více než dvaceti letech od pádu

ního rozpočtu, aby se zviditelnil, protože voliče by oslovil svými

totalitního režimu v celém východním bloku se Češi tak úplně komu-

skutky. Ovšem to je pouze naivní představa mého ideálního kandi-

nistické vlády vzdát nechtějí. Ale jak je aktuální tento pomyslný rudý

dáta, která se v naší republice pravděpodobně nestane skutečností ani

strašák a je ještě dnes vůbec možné, aby se život vrátil do kolejí před

v daleké budoucnosti.

rokem 1989?





Doufám, že alespoň pár čtenářů se zamyslí při čtení mého článku

Není to tak dávno, kdy se lidé báli návratu „rudého strašáka“,

nad touto teorií. Přeji vám, ať jste to právě vy a spolu se mnou získáte

který v jedné ruce držel srp a v druhé kladivo. Dnes ale vše vypadá

jiný pohled na předvolební kampaně a všechen zmatek okolo nich.

jinak. Jako by se dřívější strach vytratil a nahradily ho nostalgické vzpomínky na léta minulá.

„To když jsme byli my v tvém věku, tak pro nás nebylo tak obtížné

si sehnat práci. Stát se o nás postaral,“ zavzpomíná si na „staré dobré“ časy nejeden rodič, když nevěřícně kroutí hlavou nad tím, že jeho vystudované dítko musí dřít u pásu v továrně, i když by mělo díky svému dosaženému vzdělání sedět v nějaké teplé kanceláři a podnik řídit. Vzpomíná dále, a když přijde den voleb, vyplní v naději, že se ty časy vrátí, volební lístek, kde v příslušné kolonce zatrhne možnost volby komunistické strany. Jenže ony se už nevrátí. Nemůžou.

Pokud se podíváme na českou historii v průběhu několika století,

uvidíme, že už je to nějaká doba, kdy bylo Česko opravdu samostatné. Pomineme-li období mezi léty 1918 až 1938, tak uvidíme, že Česko se zhruba od poloviny 16. století vždy podřizovalo jinému státu. Nejdříve několik století habsburské monarchii, které na pouhých dvacet let vystřídalo oné opojné období první republiky, později tu máme krátký a hrůzostrašný okamžik v područí Německa, poté na několik desetiletí převzal otěže Sovětský svaz a nyní posloucháme příkazy Evropské unie, aniž by se nám líbily. Nikomu se nechce poslouchat cizí nařízení, která jsou jim proti srsti, ale Češi se k tomuto problému vždy 16

17

stavěli trochu pasivně. Vždy si rádi „zabrblali“, že se jim nová naří-

Luboš Chlanda

Práce byla knižně oceněna

zení nelíbí, ale to je tak vše, co proti tomu udělali. Je to zakořeněno už v samotné povaze.

K tomu, aby se vrátil minulý režim, zajisté nedojde. Pokud by se

Česká republika začala ubírat jiným, než demokratickým směrem (o tom, zda je Česká republika státem demokratickým by se dalo hodiny a hodiny polemizovat, sama tomu nevěřím), zůstala by sama. Nejbližšími spojenci a sympatizanti s totalitním režimem jsou až Čína a Kuba. Jsou tak velice vzdálení, že bychom zůstali sami. A Česko

Vrcholná politika očima mladého, docela obyčejného vesnického kluka, studenta StřednÍ ekonomické školy v Olomouci

zůstat samo nemůže. Nedokázalo by se obejít bez pomoci jiných. Proto bychom neměli zůstávat u nostalgických vzpomínek, na to, co by se stalo, kdyby se všechno vyvinulo jinak. Historie totiž na kdyby nehraje. Vlak do komunistického světa už odjel před více než 20 lety.

Za necelý měsíc mi bude 18 let, dosáhnu tedy plnoletosti a jako

Prosím, za jízdy dodržujte pravidla a nevyklánějte se za jízdy z oken.

dospělý budu mít spoustu nových povinností, ale i práv. Jedním

Kdo vlak nestihl naskočit, má smůlu. Jízdné se nevrací.

z práv, která získám dovršením uvedeného věku, je právo volební. Za další měsíc, v lednu 2013, ho budu moci poprvé využít při volbě prezidenta republiky. Volba bude přímá, to znamená, že si prezidenta zvolí občané sami, nikoliv prostřednictvím zvolených zástupců, to je poslanců obou komor Parlamentu ČR. Je to určitě dobře, neboť se domnívám, že stávající poslanci, zvláště ve sněmovně, zvolení ve volbách před dvěma lety, důvěru občanů – voličů dnes již nemají. Připravili se o ni tím, jak se chovají nejen k sobě navzájem, ale i ke svým voličům. Většinu času tráví řešením problémů mezi politickými stranami a teprve pak potřebami státu a jeho občanů. Stačí se někdy podívat na jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu v přímém přenosu. Žasnu nad tím, jak vypadá politická kultura vrcholových politiků.

Do Strakovy akademie, kde zasedají, se sejdou na zahájení, aby

jednání mohlo vůbec začít. Aby byla přítomna potřebná většina. Následně se pohybují v kuloárech objektu a pouze tehdy, když jim záleží na odhlasování určitého bodu programu, se vracejí do jednací síně.

Když se v diskusi dostanou k mikrofonu, napadají se a urážejí

navzájem, vědomi si toho, že je chrání poslanecká imunita. Přitom jsou to většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé a dalo by se očekávat, že mají i určitou inteligenci. 18

19



O jejich odbornosti se dá rovněž pochybovat, neboť často má

následně (možná, aby se neřeklo) se začala vést diskuse o možném

schválený zákon vzápětí spoustu pozměňovacích návrhů a je třeba jej

odstoupení nového poslance. Ten samozřejmě neodstoupí a dobře ví,

schvalovat znovu. O řízení resortů ani nemluvě. Jsou snad univerzál-

proč. Předseda vlády a strany, která s koalicí vládne, se na nedávném

ními osobnostmi, které mohou řídit kterýkoliv z nich a v praxi je pak

kongresu strany nechal slyšet, že „nahoru musí jít důvěryhodní lidé“.

vidět jak.

Právě to dokázal v praxi. Vždyť poslanec skládal slib do jeho rukou.



Tomu říkám přímo vrchol politické kultury.

Komunikace s občany je zajímala pouze do okamžiku jejich zvo-

lení. Při výkonu funkcí pak mají přednost jejich osobní zájmy, např.



kde postavit golfové hřiště apod. Krásnou ukázkou jejich rozhodování

není z mé hlavy) zase někdy po chodníku a uslyší poznámku určenou

bylo i tzv. porcování medvěda. Vytvořit nová pracovní místa, aby se

jemu nebo státnímu rozpočtu, může zareagovat stejně, jak už nám

snížila nezaměstnanost, to už jim tak dobře nejde.

jednou předvedl. Vrcholoví jsou přece nedotknutelní, nepostižitelní,



ale i nenapravitelní. Občanům budou stále tvrdit, že je třeba, aby si

Finanční odměna za práci vrcholových politiků je v očích občanů

Až půjde náhodou „hlavní pokladník vlády“ (název je převzatý,

nemalá. Skutečnost, že si ji schvalují sami, stojí za zamyšlení, neboť

utahovali opasky, neboť je to v zájmu příštích generací, jejich lep-

komu se to v pracovním procesu podaří. Nechci jejich odměnu zpo-

šího života. Zadluženost státu přes veškerá opatření vlády stále roste,

chybňovat, neumím posoudit, zda je oprávněná, neboť jsem si jejich

stejně jako korupce. Ekonomika státu stagnuje, hrubý domácí pro-

práci zatím nevyzkoušel. Myslím si a chci věřit tomu, že je taková

dukt se nezvyšuje, nebo se zvyšuje jen minimálně a pouhé zvyšování

proto, že mají velikou zodpovědnost. Když se však prokáže, že svým

daní příjmy rozpočtu nezachrání. To vím i já, zatím ještě student eko-

rozhodnutím způsobili nepředstavitelné ztráty státu, který řídí, jsou

nomické školy.

najednou nepostižitelní. Vrací snad své „odměny za dobrou práci“ na



úhradu vzniklých ztrát? Zatím jsem to nikde nečetl ani neslyšel.

k volbám a nezapomeňte na jedno, i váš hlas to může ovlivnit.



Pojďme proto společně něco udělat. Přijďte 11. a 12. ledna 2013

Největší zábava v Poslanecké sněmovně však nastává, když se při-

pravuje schvalování státního rozpočtu. V nedávných dnech to byla přímo „komedie na otevřené scéně“. Vládní reformy, daňový balíček, rebelující poslanci, jejich podivné vzdání se mandátu a slib náhradníka nepravomocně odsouzeného za korupci, to všechno jeho schvalování předcházelo. Zvláště daňový balíček má v dalších letech příjmy rozpočtu zachránit. K jeho schválení potřebovala vládní garnitura většinu ve sněmovně a tak došlo i k tomu, co tu ještě nebylo.

Aby mohl náhradník po získání mandátu funkci poslance vyko-

návat, musí složit poslanecký slib, který má význam morální a souvisí s jeho svědomím. Slibuje na svou čest a svědomí, dovolává se zájmu všeho lidu. Nemyslím si, že je v mém zájmu a už vůbec ne všeho lidu, aby mandát vykonával člověk, který je souzený za přijetí nemalého úplatku. 100 lidem v Poslanecké sněmovně to však nevadilo. V jeho situaci by se chovali asi stejně. 20

Účelu bylo dosaženo, balíček prošel, vláda přežila a teprve 21

Hana Chlupáčková

práci, zázemí a vše, co potřebují, ale ani jeden z nich se nesnaží, aby to splnil. Jsou to prosté lži. A to jen proto, aby nalákali občany k volbám a aby volby vyhráli.

Karel Schwarzenberg



Politiku našeho státu absolutně nechápu. Jsou to samé úplatky,

milióny v krabicích od vína, lži a další nepochopitelné skutečnosti. Být na mě, tak bych celou vládu vyměnila a nechala pány poslance, aby si vyzkoušeli život obyčejných lidí. Myslím si, že až poté by jim došlo, co vše způsobili a co se v republice děje.

Jako téma mé slohové práce jsem si vybrala pana poslance Karla Schwarzenberga.

Narodil se 10. 12. 1937 v Praze. Je to potomek šlechtického rodu

Schwarzenbergů. Je plným titulem kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu, lantkrabě kleggavský a politik.

Od roku 2009 je předsedou strany TOP 09, od května 2010 poslan-

cem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a od téhož roku i 1. místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově kabinetu. V září roku 2011 se rozhodl za podpory své strany TOP 09 kandidovat na prezidenta České republiky a to v historicky první přímé volbě konané roku 2013. V létě 2012 uveřejnil stanovisko, že pokud ve volbách neuspěje, tak v politice do roku 2014 skončí.

Myslím si, že kdyby pan Schwarzenberg odstoupil ze svého postu

poslance, udělal by asi nejlépe! Pokaždé, když vystupuje v médiích, tak mu není absolutně rozumět. Ve svém věku, už by měl sedět v křesle u krbu a přenechat post poslance zase někomu jinému a mladšímu. Jako prezidenta naší republiky si ho představit nedovedu, ale například Vladimíra Franze bych si v postu prezidenta představit dokázala. Vím, že není vzhledově příliš vhodný, ale za to rozumí občanům, protože sám je obyčejný člověk a mohl by něco změnit.

Pan Karel Schwarzenberg není můj velký oblíbenec a to ani vět-

šina dalších politiků. Podle mého názoru pány politiky ani v nejmenším nezajímá blaho občanů této republiky. Každou chvíli můžeme na bilboardech vidět různé politiky, kandidáty na post prezidenta a další kandidáty, kteří se snaží dostat do čela našeho státu. Každý má napsáno, jak moc chce pomoci občanům České republiky, aby měli 22

23

Jitka Čtveráčková

Práce byla knižně oceněna

který by to prospal, nebo Vladimír Franz, jehož image není zrovna vhodná pro reprezentaci naší země. A když jsem takhle kritická, tak ani Miloš Zeman nebude velká výhra, když se v minulosti povídalo

Jak vidÍm politiku já

o jeho situaci, poté, co odešel z politiky na venkov s láhví Becherovky. Tak kdo je ten pravý prezident pro naši vlast?

Politika je složité téma, u kterého nezaslechneme ani jedno slušné

slovo při rozhovorech v hospodě u piva. Ale já osobně bych političkou být nechtěla, jelikož si myslím, že nikdo by neodolal té velké moci

Politika bude ve světě stále aktuálním tématem, i přesto že je

nad republikou, kde se točí tolik peněz, které máme nadosah ruky.

stále kritizována. Můj názor na politiku je neutrální, i když v mnoha

Naše společnost je chamtivá, i když tvrdí, že ne, protože u nás, myslím

situacích je negativní. Ale být politikem či političkou není jednodu-

jako u obyčejných lidí, se tolik peněz netočí, jelikož žijeme od výplaty

ché povolání, i když se to tak nezdá, jelikož všichni vidí jen ty peníze.

k výplatě. A co si budeme povídat, ono dvacet tisíc korun není moc po

Mám pocit, že jakmile se člověk začne věnovat politice, automaticky

odečtení všech poplatků, kde nám nakonec zbudou dva tisíce, a mys-

je řazen do „škatulky“ nic nedělající pro lidi, bere peníze za nic, jen

lím si, že když je dáme do krabice od vína, tak žádný velký obrat pro

sedí a kouká do počítače. Ale opak je pravdou, neříkám, že zrovna

republiku nebude.

naši politici se upracují k smrti, ale kdo vymýšlí zákony, právě politici a jednou za čas, se jim něco rozumného povede. Jak říká herec Miroslav Donutil, herci, ale platí to i o politicích, jsou kritizováni za něco častěji než „obyčejní lidé“, protože jsou více na očích. S touto větou naprosto souhlasím, jelikož je vidíme na brífincích v televizi nebo live (jak se říká), kdežto obyčejného člověka si ani nevšimneme.

Nedávným žhavým tématem byl MUDr. David Rath, který byl

obviněný z korupce. Celá Česká republika tímto tématem žila. Ale národ se moc nedivil, jelikož vidí, že úplatky jsou v našem státě zcela běžné, akorát pan Rath měl smůlu. Velká většina ho kritizuje, ale část republiky, spíše malá část Prahy - Hostivice, je na jeho straně, protože jim zafinancoval hřiště, měl v plánu postavit bazén a sokolovnu. Dalo by se říct, že je čestným občanem Prahy - Hostivice, když jim takhle finančně pomáhal, ale vzniká tu otázka „A co zbytek republiky?“

Novým tématem byly volby, kdy se do čela tabulek vrátili komu-

nisté, protože si lidé mysleli, že za ně bylo lépe, například co se týče práce, ale zapomínají, že je úplně odlišná doba, jako byla kdysi.

Dalším předmětem rozhovorů mezi lidmi je otázka, kdo bude

příštím prezidentem České republiky. Mezi námi, moc velký výběr nemáme. O tento post se ucházel například Karel Schwarzenberg, 24

25

Radek Drápela



Jak tak nad tím přemýšlím, je pravda, že mě nejdříve zaujal vzhle-

dem, ale pak i tím jeho vystupováním, a když jsem se na pana Franze

Prof. JUDr. VladimÍr Franz, kandidát na prezidenta České republiky

díval v televizi, tiše jsem si říkal: „Ten by mohl být ten pravý prezident.“ Výrok pane Franze: „Tetování je projevem svobodné vůle, nikomu druhému nezasahující do jeho svobod. Jde o výraz trvalého a nemněného rozhodnutí stát si za svým, a to v dobrém i ve zlém. Chci však dodat, že moje tetování je výsledkem dlouhodobě promyšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli,“ okomentoval své tetování. Takže jediné, co bych chtěl vzkázat lidem: „Uvědomte si, že nejde

Jak asi bude probíhat letošní volba prezidenta? Kdo bude náš prezi-

o vzhled, ale o to co má v hlavě a to jaký je a ne o to jak vypadá.“ Není

dent? Takové otázky si pokládám. Bývá zvykem, že volba hlavy státu

to volba Miss České republiky, ale volba prezidenta České republiky

neprobíhá hladce, bez zbytečných hádek politiků a bez zdlouhavého

a toto si myslím, že si lidé pletou. Nebo ho snad lidé odsuzují kvůli

hlasování. Občas se jednotlivé strany nemohou domluvit na volbě

tomu, čeho v životě dosáhl? Nebo to je projev jejich závisti? To vědí

toho pravého prezidenta a občas se špatně spočítají hlasy a člověk se

jenom oni sami.

musí kolikrát smát nad tím, co se děje v 21. století. Jak jistě všichni



víme, zájem o prezidenta má i Vladimír Franz. Jaký by byl prezident?

koho bych volit. Byl by to jednoznačně Prof. JUDr. Vladimír Franz.

Jaký je to člověk? Je to jen „strašidlo“ nebo ten pravý prezident?

V mé slohové práci jsem nepsal jenom o kandidátovi na prezidenta

Každý člověk má na něj jiný a svůj názor a já jim ho neberu. Vím, že co

České republiky, ale ukázal jsem tam také i jací lidé jsou, že dají víc na

teď napíšu o tomto podle mě dobrém kandidátovi, že s tím mnoho lidí

to, jak lidé vypadají, než na to, jací lidé jsou uvnitř a co mají v hlavě.

Tímto moje slohová práce končí a já vím, kdybych mohl jít volit,

asi souhlasit nebude, ale je to můj názor a moje úvaha.

Profesor Vladimír Franz je výraznou osobností, jakých má Česko

jen málo. Je absolventem právnické fakulty, profesorem Akademie, českým výtvarníkem a hudebním skladatelem, z toho vyplývá, že nad jeho vzděláním není pochyb, a já osobně si říkám, jak to ten člověk všechno zvládá. Je Vladimír Franz vůbec člověk? Myslím si, že důvodů, proč ho volit, není málo. Jak jsem již psal, je vzdělanou osobností. Mezi další a podle mě důležité důvody patří, že nikdy nebyl členem komunistické ani jiné strany, ani do žádné strany nehodlá stoupit. Je kandidátem, kterého navrhli sami občané. Nikdy nebyl spojen s žádnou korupční aférou. Je to člověk, kterému není lhostejný osud naší země. Mohl bych psát další a další důvody, proč ho volit, ale je to asi zbytečné každý ať si o něm udělá svůj názor. A opravdu nechápu a ani mi to moje hlava nebere, proč ho lidi odsuzují kvůli jeho vzhledu a proč mu kvůli tomu dokonce i nadávají. Měli by se spíš podívat na jeho vzdělání, přehled a na tituly, které si určitě nezaplatil jako někteří z politiků. 26

27

Veronika Háková

a kladivem v rukách; říkali si nejspíš a spokojeně urovnali peníze v obálce. Proto se není čemu divit, že se v roce 2012 lidé opět každé ráno budí do rozporuplného mikrosvěta, tentokráte zvaného Česká

DOMINATIO NUMMULUS

republika, a každé ráno si stejně jako před lety stěžují: za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?

Vox populi, vox Dei.

Z původní ideologie vlády lidu toho tedy zbývá pramálo. Ano,

zatím nám stále ještě ponechali zdánlivé právo o něčem rozhodovat. Otázkou však zůstává, zda si můžete zvolit cestu, jež bude podle vás správná, pokud je jedna zarostlá vraním okem a druhá se proměnila v močál. Ale jistě, nemůžeme si stěžovat, že žijeme pod tvrdou

V listopadu 1989 jsme byli přesvědčeni, že vykračujeme správným

rukou diktátora. Jediné, nač lze vznášet námitky, je podivný fyzikální

směrem. Po čtyřicet let se občané Československa budili do rán

jev, při němž se neschopní a hamižní egoisté zázračným způsobem

v barvě rubínu a snášeli pod pohrůžkami komunistického režimu

drží pevně v sedle svých mocnářských postů. I když, pokud se nad

kdejaké psí kusy, jež soudruh vymyslel a nakázal učinit. Sametová

tím zamyslíme, nečistoty vždy plavou na hladině, zatímco cihla zlata

revoluce znamenala pro mnoho lidí směsku živé a mrtvé vody, národ

klesne ke dnu; a to bez ohledu na ryby, jež plavou pod ní.

jako takový spojila do silné masy, ale dokázala utlumit i bolest čišící



z ran bolševikem napáchaných. Pohledy se s nadějemi a vírou upí-

politici, souvisí i stále výrazněji upadající život každého z nás. Pokud

raly na Hrad, kde na pomyslný trůn dosedl Václav Havel, a ve vzdu-

jsou mezi námi jedinci trpící sebevražednými, masochistickými a rea-

chu visela atmosféra podobná té, jež by nejspíše nastala po přežití

listickými sklony, zvráceným smyslem pro humor nebo stereotypní

Armagedonu. Nastala éra demokracie; z řeckého demos – lid a kratein

potřebou mít při večeři zvukovou kulisu, jistě budou vědět, o čem

– vláda, tedy doslovně vláda lidu.

mluvím. Ozve se znělka televizních novin, moderátoři vám popřejí



hezký večer a přichází první reportáž. „Při inventuře v Obecním domě

Ale tady pohádka o království, jež dokázalo svrhnout svého

S houževnatostí obtížného hmyzu, dnes také hojně přezdívaného

uchvatitele a od té doby se mělo dobře, končí. Ideje, s nimiž lidé

chyběly dvě miliardy Korun.“, „Kontrola NKÚ odhalila, že zakázka

vycházeli do ulic, časem bledly, až byly téměř zapomenuty. V záři

byla předražena o bezmála osm set padesát milionů.“, „Starosta čelí

pořekadla: politiku, drž se svého koryta; představitelé státu velice

obvinění z braní úplatku.“. Takové a podobně veselé informace pak

rychle zapomněli na doby, kdy sami pohrdavě ukazovali prstem na

režie proloží srdceryvným příběhem maminky s postiženým dítětem,

rudohvězdé papaláše, a coby nová krev započali v krádežích nanovo.

snad aby dala do kontrastu neschopnost vlády postarat se o občany,

Tentokráte však zahaleni do bílého roucha nevinnosti, s přilbicí rytíře

již ji zvolili, a bezostyšné mrhání prostředky. Vzápětí přilétá poslední

v podpaždí a na ní záseky za zásluhy o dobro všech živých tvorů na

doraz kladivem, když ministr financí se zjevem přiopilého mnicha

této planetě. Mnoho ututlali, spoustu dalšího schovali do šuplíků a

a výrazem, že byste mu hodili do klobouku pár kaček, předstoupí před

zahodili klíče a zlomek pravdy, jenž se prodral na povrch, podrobili

kamery a začne hloupoučkému Čechovi vysvětlovat, kterak je doba

zkoušce trpělivosti. Upřímně, jen málokoho by bavilo pokračovat v na

nepříznivá a v zájmu všeobecného blaha je nutné přistoupit k úspor-

první pohled marném boji proti něčemu, co je tak křišťálově čisté, že

ným opatřením. Vy mě tu necháváte, tak si za tu hloupost připlaťte.

už ani křišťálovější být nemůže. Hlavní je, že jsme ti správní a lidé si



to budou navždy pamatovat, protože jsme je zbavili saně se srpem

jak jsme každý svého štěstí strůjcem a v konečném důsledku si své

28

Ironicky však bije do očí, že i když by kdekdo mohl namítat,

29

zástupce vybírá každý starší osmnácti let sám, ve své podstatě se tito

představa takovéto formy vlády je černějším scénářem, jenž vidím

nenažraní psi krmí na úkor spokojenosti svých oveček právě z důvodu

jako velice reálný.

zlomení hole nad všemožnými volbami, jež mnoho občanů učinilo.





Ale nakonec bych si stejně zvykla. Každý si zvykne, když má

A teď trochu filozofie. Proč tolik lidí propadlo skepsi vůči lepším

rodinu a bere na ni ohledy. Člověk se pak naučí žít i za podmínek, jež

zítřkům? Proč se u nás problémy do nekonečna rozebírají nad půllit-

by jako mladý nedokázal akceptovat ani ve snu. Nezbývá mi tedy než

rem Plzně, ale s úderem zavíračky se veškeré nadšení á la vivat revolu-

věřit, že se můj národ rozhodne správně a nebude slepě následovat

tion vytratí?

ideje, jež hezky znějí, ale vedou k přímému letu do pekla.





Chvíle napětí. Odpovím si sama. Narodit se Čechem totiž ve vět-

šině případů, čest a chvála výjimkám, obnáší i vrozeně vysokou odolnost vůči jakémukoliv druhu protestu závažnějšímu než jednodenní stávka a důležité provolávání hesel, která nic nezmění. Žádná soustavná práce a odhodlanost ukončit sérii dokola se opakujících přešlapů a omylů v rozporu se zájmy občanů, pod záštitou velkých slov o demokracii, s odvoláním na diktátorské režimy ve smyslu ospravedlnění. Když se zamyslím nad příčinou těchto ústupků a přivírání očí, docházím k jasnému závěru; milujeme totiž pocit, když máme zjevný důvod k lítosti. Necháme si věci přerůstat přes hlavu, přičemž si stýskáme, jak je svět zlý a krutý, a poté, když přijde hranice únosnosti, opět naříkáme. Chvíli si hrajeme na hrdiny a vychutnáváme si pocit, jak jsme příkořím učinili za dost. Ale v záplavě euforie nevidíme, jak svou nečinností a polevením zájmu o problematiku nabízíme své životy dravé šelmě lidského sobectví, jež se nás opět pokusí napadnout.

Říkám si, jak asi bude vypadat náš všední den za dvacet let.



Pokud bych si troufla odhadovat menší zlo, viděla bych dobu

kolem svých pětatřicátin jako léta nepokojů, v nichž vrcholí nespokojenost a rebelové čekají na chvíli, kdy voda přeteče přes okraj číše. Obyčejní lidé se konečně začnou angažovat ve hře o vlastní zájmy a jak to tak bývá, nabuzeni adrenalinem a poháněni serotoninem upnou se k osobě, jež se nebude bát prezentovat veřejně své názory. Pokud bude potlačována a politiky odsuzována, tím lépe. Milujeme, když se někdo objeví v pozici obětního beránka. Obávám se však o charakter představitele hlasu davu. A nedávné volby mne nikterak neutěšily. Pokud se u nás najde tolik podpory pro strany jako KSČM nebo Dělnická strana, ke komu mohou vzhlížet v budoucnu. Právě 30

31

Simona Horká

Práce byla knižně oceněna



Všichni víme, jak se vláda snaží o komunikaci s občany pouze

před volbami. Nestojí o názor občana, ale o jeho hlas. Po volbách začne každý politik ukazovat svou vlastní tvář. Na miliónové majetky

VládnÍ reforma

politiků upozorňuje proti korupční úřad neustále. Co z toho všeho plyne? Výsledky z posledních voleb jasně ukázaly na nespokojenost občanů s vládou a jejími reformami. Média se také tímto tématem zabývají a informují občany o napjaté situaci ve vládě. Několikrát již hrozilo, že se vláda rozpadne. Někdy také nastávají komické situ-

Samotné téma o vládních reformách je velmi obsáhlé. Už slovo ,,vlád-

ace, například, když se politici různě napadají, pohlavkují a dokonce

ní“znamená, kdo za vším rozhodováním stojí. Je to samotná vláda.

zápasí mezi sebou. Přemýšlela jsem o Vlastě Parkanové. Co vedlo

Nespokojenost občanů neustále roste. Vládě věří méně a méně lidí,

vládu k tomu jmenovat jí dříve ministryní obrany. Byl za tím účel?

čemuž já se osobně vůbec nedivím. Mnoho jmen vládních činitelů

Chtěli mít na této pozici ženu se kterou by mohli manipulovat? Spíše

je spojeno s korupcí,úplatky a hlavně s bezcharakterním jednáním.

bych si představila na této pozici muže, který byl v armádě a o této

Pořekadlo „Každý hrabe na svém písečku“ by mělo viset při vstupu do

problematice věděl více i ze svých zkušeností.

budovy. Pan Rath je odstrašujícím příkladem.





dů, odměn státních zaměstnanců a celého systému veřejných finan-

Kam až chování politiků může zajít? Vynalézavost jakým způso-

Rozsáhlé vládní reformy probíhají také v Řecku. Týkají se důcho-

bem se dá přijít k hodně velkým penězům je až obdivuhodná. Děsí

cí. Určitě se všichni shodneme na tom, co rozruší všechny lidi. Samo-

mě, že tito lidé rozhodují o nás a našem státě. V poslední době mám

zřejmě, týká se to zvedání daní. Poslední kapkou pro občany by bylo

bohužel názor i na ostatní politiky velmi špatný. Samozřejmě by se

placení daně například ze vzduchu.

našly také světlé výjimky, ale poslední doba ukazuje na zkaženost vět-



šiny. Názory na politické reformy se liší podle sociálních skupin, kte-

pečlivě kontrolovala jejich mimopolitické aktivity a za úplatky uvalo-

rých se právní reforma týká. Můžeme zmínit v poslední době velice

vala vazbu.

Kdyby záleželo na mně, snížila bych nehorázné platy politiků,

diskutované téma důchodové reformy. Je smutné, když stát ve kterém žijeme nám vyhrožuje tím, že se o nás v budoucnu nepostará. Nabádá nás, abychom si šetřili poměrně velkou částku na důchod již od osmnácti let. Mizí střední vrstva obyvatel a naše společnost se začíná členit na vyšší a nižší vrstvu. Spousta rodin je na hranici chudoby. Zatěžující hypotéky a velké životní náklady ničí mnoho rodin. Z velmi napjatého rozpočtu nezbývají prostředky na důchodové a další spoření. Tato reforma je velmi ožehavé téma. Zadívám-li se, tak vidím mezi lidmi rostoucí strach a obavy z budoucnosti. Pro budoucí maminky zrušením porodného, na druhé dítě, také vláda nepřispěla. To negativně ovlivňuje porodnost ve státě. Opět se dostáváme k tomu, že když se nebudou rodit děti, nebude mít kdo vydělávat na budoucí důchody nynější pracující populace. 32

33

Karolína Kašpárková

republika nemá tak velké finanční zásoby – nebo se to alespoň říká – což vede ke snižování finančních podpor ve stáří. Stát měl dostatek peněz na vyplácení důchodů ještě před několika lety. Dnes je tomu

Důchodová reforma aneb jak nešetřit občany

jinak a důvodem toho je zvyšující se průměrný věk dožití občanů. Podle mě je to jako by říkali, že máme dvě možnosti – buď snížit průměrný věk dožití občanů – a to jakýmkoliv způsobem – nebo snížit částku, která je přidělena na důchod. První záležitost je podle mě docela zábavná. Jak bychom asi mohli snížit průměrný věk dožití? Napadá mě jen jedna možnost. Ale jak by to chtěli naši politici udělat? Proto by si místo dumáním nad tím, jak snížit průměrný věk, měli

Česká republika má řadu reforem – důchodovou, zdravotnickou,

vybrat tu druhou možnost – snížení podpory v důchodovém věku, ale

sociální, daňovou a protikorupční. Na budoucnosti našeho státu

skutečnost není příliš uspokojivá.

mi záleží, protože právě moje generace je ta generace, které se tyto



reformy budou nejvíce týkat. Myslím si, že určitě má smysl se zamys-

částku, ze které vzhledem ke vzrůstajícím cenám za potraviny, elek-

let nad budoucností našeho státu, proto jsem si vybrala důchodovou

třinu a jiné věci nebude možno normálně žít, proto stát vymyslel další

reformu, která je podle mě velice důležitá pro náš budoucí život.

možnost, jak si do budoucna zajistit nějaké peníze. Každý občan,



který pracuje a ještě není v důchodu, by si ještě k tomu měl přispo-

Studovat reformy jsem začala teprve před pár měsíci a v této době

Rozhodli se snížit podporu od státu pro důchody na takovou

jsem se také poprvé začala zajímat o politiku. Vždy jsem si myslela,

řit na důchod ze svých vlastních peněz, což je vlastně takové důcho-

že lidé, kteří stojí v čele našeho státu, tedy čeští politici, nemají velký

dové spoření. Jestliže si je občan ochotný spořit, tak čím více si při-

zájem o názor občanů a o jejich život. Bylo to proto, že osoby v mém

spívá, tím více peněz od státu ještě dostává jako příspěvek. Není, ale

okolí měli jisté názory na české politiky a reformy České republiky,

jisté, že ho občané dostanou. Aby stát byl ochoten přidat ke spoření

což hodně ovlivnilo mé původní mínění na tyto věci. Jejich vyjád-

nějakou částku musí její výše odpovídat danému státnímu měřítku.

ření byla většinou negativní, protože nepronikli až do jádra těchto

Někteří lidé si nespoří přímo na důchod, ale jenom dohlížejí na to, aby

věcí, aby mohli vidět něco jiného než negativitu. Ale já jsem chtěla

sami měli nějakou rezervu do budoucna. Řada lidí si ale nemůže při

mít vlastní názor na politiky a reformy, který bude podložený fakty,

dnešní finanční situaci dělat zásoby peněz do období důchodu a právě

tak jsem se začala těmito věcmi zabývat sama. Vytvořila jsem si nový

na tyto občany by stát měl brát ohledy.

pohled na politiku. Samozřejmě tento pohled byl z části ovlivněný



názory mého okolí i přesto, že jsem již znala fakta. Takže když jsem

lit spořit na budoucí důchod a dostanou se do tíživé situace, mám

si nastudovala reformy a pronikala tak do jádra věci, postupně jsem

pocit, že našim politikům je to jedno. Asi si myslí, že jim se tato situace

i malinko názor změnila. Vypadá to, že naši politici se přeci jen o náš

nikdy nestane, protože jejich životní úroveň je nadprůměrná a nedoká-

život – život normálních občanů – trochu zajímají. Ale mám pocit, že

žou uvažovat myšlením lidí, kteří jsou ve špatné finanční situaci, a to je

jejich zájem není tak velký, jak by měl být.

podle mě velký problém České republiky.





Stát by měl být schopen nám zajistit ve stáří takové podmínky,

Když se mezi našimi občany najdou tací, kteří si nemohou dovo-

To mě přivádí k myšlence, že v budoucnu by měli lidé, kteří

abychom v nich mohli důstojně žít. Musí si ale nějak zorganizovat pří-

dostávají plat vyšší, než je průměrný český plat, měli dostávat vyšší

jmy peněz, které později připadnou jednotlivě na občany. Ale naše

důchod a lidé, kteří dostávají nižší plat, nižší důchod podle toho, jak

34

35

v průběhu přispívali. Respektive lidé, kteří vydělávají více než je prů-

pronikla, dává to chvilkami jistou logiku, ale ve většině těch návrhů

měr budou mít vyšší důchod a lidé, kteří vydělávají méně, budou mít

mi to nějak nedává smysl do budoucna. Například jak už jsem zmí-

důchod nižší.

nila, že by lidé měli pracovat do věku 70 let. Mám pocit, že pokud si



My se na to můžeme dívat ze dvou úhlů pohledu. Když se vrá-

politici myslí, že se jich to nebude týkat, tak to navenek vypadá, že

tím zpět k původní myšlence, tak první úhel pohledu je, že lidé, kteří

to prostě neřeší a spíše jim záleží pouze na finanční situaci našeho

dostávají vyšší plat, budou mít vyšší důchod. Řekněme, že si zaslouží

státu, než na samotných lidech. Myslím si, že se neumí vžít do naší

vyšší důchod, protože mají větší zásluhy, jako například, že vzhledem

situace a tím pádem neumí vytvořit vhodné podmínky. Je jasné,

k jejich vysokému platu odváděli státu větší daně. Ale je to skutečně

že nemůže být všechno tak, jak bychom si představovali, protože

spravedlivé?

nejsou takové možnosti. Ale zase na druhou stranu si myslím, že



Když vezmu ten druhý úhel pohledu tak, když tedy někdo pra-

nepatříme ke státům s nejhorší vládou. A jestliže tento systém fun-

cuje více a dostane za to více peněz tak přeci nepotřebuje až zas tak

guje a jakože náš stát pořád existuje, tak to asi nějakou hlavu a patu

velké zajištění do budoucna. Ale ti lidé, kteří nepracují, nebo ales-

má. Může ale přijít den, kdy tyto reformy fungovat přestanou a bude

poň nejsou na takové pozici, aby si zasloužili více peněz, tak právě oni

to proto, že nastavené podmínky se nebudou líbit našim občanům.

jsou ti, kteří budou v budoucnu potřebovat příspěvky, když odejdou

A jak si v této situaci čeští politici poradí?

do důchodu. Otázkou ale zůstává, zda lidé zvyklí vydělávat více než je průměrný plat budou schopni žít s příjmem nižším, jako průměrní čeští občané. Jejich životní úroveň je jinde než úroveň většiny občanů, proto si nejsem jistá, zda se budou schopni přizpůsobit životům, který vede většina lidí z této republiky.

Dále by mě také zajímalo, jak někteří lidé budou schopni praco-

vat do věku 70 let. Je to v podstatě nemožné. Lidé v tomto věku už by podle mě neměli pracovat, když se celý život starají o rodinu, snaží se ji zabezpečit a tak by alespoň to období stáří mělo být klidné. Pokud občan celý život odvádí určitou částku, která by mu měla být později přidělena na důchod, pak není jisté, že po dosažení věku 70-ti let dostane tuto částku v podobě důchodu zpět. Ale jak už jsem řekla, vymysleli to zřejmě naši současní politici, kteří jsou narození až po roce 1965 a jich se to vzhledem k tomuto datu ještě netýká a tak si myslím, že jim na tom nezáleží. Fakt je, že se to týká spíše naší generace a generace našich rodičů. A jestli s tím nezačneme něco dělat, tak se moje generace do důchodu snad ani nedostane. My totiž při současném rychlém tempu budeme pracovat až do soudného dne.

Je jasné, že moje názory jsou subjektivní, protože patřím k lidem,

kteří si názory zatím ještě utvářejí. Jak jinak by to mělo být na základní škole. Abych pravdu řekla, jak jsem do těchto problému 36

37

Denisa Konečná

Itálie, ale naši „slavní“ ti si tam létají pomalu každý měsíc a ještě se chlubí na internetu fotkami. Skoro každý den buď si přečteme v novinách, nebo poslechneme v rádiu, jak je někdo nemocný, nebo umřel

ÚVAHA O POLITICE – Výplaty

(ze slavných), ale že umírají lidé, kteří dělají něco pro ostatní např.: záchranáři, o tom nikdo nic nepíše. Nic s tím ale nenaděláme, takhle to bylo a vždycky bude.

V tomhle státu tu nejhorší práci vykonávají lidí, za nic! Nejhorší

na tom je, že se to nedá změnit, i když by jsme si to hrozně přáli, veVybrala jsem si téma výplaty, celkem mě zajímalo, jaký je rozdíl ve výši

lice nespravedlivé!

platu obyčejných lidí, jako jsou například: prodavači, kadeřnice oproti „slavným“ například: naši politici, herci, zpěvačky, sportovci atd.

Plat našich poslanců je okolo 70 000 Kč a to se jim nesnižuje ani,

když nepřijdou na zasedání, tedy nejsou v práci. Proto bych vytvořila funkci něco jako kontrolu nad tím, jak často se zúčastní zasedání, za nezúčastění bych strhávala určitý počet peněz, ze kterého bych platila tuhle kontrolu.

Myslím, že by měl výplatu celkem dost vysokou, protože si z toho

dělají holubník.

Když se podívám, kolik peněz oni mají za „nic nedělání“, je mi

celkem do breku. Znám hodně žen, které pracují v Třebíči u firem, kde vyrábějí boty, musí každý den dýchat zápach z různých lepidel, mají zalepené ruce, dělají 12 hodin denně a dostávají za to 10 000 Kč, ne každý měsíc jim ale výplatu vyplatí. Není to jen v tomhle, takových povolání je několik!!

Shodující plat s náročností profese je podle mě u záchranářů,

policistů a hasičů, kteří zachraňují každý den životy obyvatel celé Země. Policisté při svém nebezpečném povolání si vydělají polovinu toho, co naši politici. Za nebezpečí, které pro nás vykonávají, bych jim i klidně přidala.

Teď něco k našim sportovcům. Naši tenisté si vydělají za den

v nějakém významnějším turnaji tolik, kolik průměrný občan za půl roku. Je sice pravda, že jsou náchylnější ke zraněním, museli věnovat hodně svého volného času, aby se vybojovali tam, kde jsou dnes, ale myslím, že jim to stojí za to. 38

Každý občan je rád, když si našetří a může v létě například do 39

Barbora Kosíková



Na závěr bych chtěla říct, že asi pokaždé se najde někdo, kdo bude

v politické kultuře ČR dělat „problémy“, stejně jako v běžném životě. Takový lidé bohužel jsou. Obrátíme-li list, byli a budou i lidé hodní,

Politická kultura v ČR

kulturně založení, kteří chtějí něco dokázat jak v normálním životě, tak v tom politickém. Každý člověk by se měl zamyslet…

Myslím, že pojmem kultura je pro politiku ČR celkem neznámé slovo. Nechci říct, že pro všechny politiky, najdou se zde i tací, kteří jsou velmi kulturně založení, ale bohužel i pravé opaky politiků.

V různých médiích můžeme najít pomluvy našich politiků. Píše

se do novin, co jaký politik pronesl za „hlášku“, jaké ukázal gesto a tak dále. Politici by nám obyčejným občanům měli jít příkladem, jejich vystupování by mělo být slušné a mravné. Bohužel tak tomu moc v dnešní politice není.

Proto by se měli politici nad svým chováním zamyslet. Národu

mají jít příkladem. V politice jsou lidé vzdělaní, takže by neměl být problém znát, jak se mají jako „kulturní celek“ chovat. Když zvážím jejich vysoké platy, osobní řidiče, byty přidělené od státu, poslaneckou imunitu, je mi až k nevíře, jak se i za takovéto „dary“, o kterých se nám obyčejným občanům může jen zdát, odvděčují svými nekulturními výstupy.

Nahlédnu-li do historie politiky, kdy zde byli u moci komunisté,

tak nemohu hovořit o politické kultuře. Jejich chování k občanům nebylo ani trošku etické. Zabavování majetku, zatýkání nevinných lidí za svůj názor, který proti této straně měli, mi přijde až nelidské. Vím, že v tu dobu nebyla demokracie, ale svobodu projevu by měl mít přeci každý člověk. Nikomu můj názor nenutím, ale nechápu, jak po takovéto historii může někdo Komunistickou stranu ještě volit.

Nebudu politiku jen kritizovat, pevně věřím, že se snaží udělat pro náš stát to nejlepší, ale zase musím podotknout, jsou i tací, co

chtějí udělat nejvíce spíše pro sebe, tím myslím třeba kradení peněz ze státní pokladny a tak dále. Ale stejně jako každý člověk je rozdílný, i v politice je tomu tak. 40

41

Ivana Križanová

Práce byla knižně oceněna

dělat nic jiného než se smát nedá, protože nikdo by se neměl stydět za svou vlast, ať už je jakákoli.

O nás bez nás

Několikrát se v poslanecké sněmovně uskutečnilo hlasování

o důvěře vládě. Zeptal se někdo lidu? Možná by se národ vyjádřil jinak. Je sice faktem, že si vládní strany volíme sami, dostávají naši důvěru rozhodovat se při nejlepším vědomí a svědomí. Ostatně v tomto duchu skládají při zvolení do funkce, než začnou vykonávat svůj mandát, slib. Někteří se dokonce vědomě hlásí k etickému

Už více než dvacet let žijeme v demokratickém státním zřízení. Pro

kodexu, který si vytvořili v návaznosti na slib důvěry, obsažený

nás to znamená, že se můžeme svobodně, v rámci morálních zásad,

v ústavě České republiky. V průběhu výkonu svého mandátu dodržují

vyjadřovat a konat.

sedm článků skládajících se z různých pravidel.





Proč stále víc lidí hořekuje nad současnou vládou? Je to snad způ-

Možná jen přesně nechápu ideu o jednání v zájmu všeho lidu,

sobeno nepochopením ze strany obyvatel? Hodili do urny „špatně“

protože se značně rozchází s mým ideálem. Představuji si ho v podobě

vyplněný lístek, když se konaly volby do poslanecké sněmovny v roce

veřejně přístupného jednání. Konference, kde se každý občan, starší

2010? Co by se změnilo, kdyby ve vládní koalici byla i nějaká levicová

18 let, bude-li chtít, vyjádří k navrhovaným změnám a k současné

strana? Ovlivnila by váznoucí komunikaci? Tyto a mnohé další otázky

situaci. Jistě shromáždění, respektive jeho příprava, vyžaduje čas.

si denně pokládáme ve volných chvílích i při práci.

Zrovna tak je nemožné svolat jednání pouze na jedno místo. Apliku-



jme pořekadlo: „Když se chce, všechno jde.“ Naše republika je rozdě-

Myslím si, že spousta lidí, kteří mají všeobecný rozhled a není

jim jedno, kam se náš stát řítí, vnímá někdy demokracii jako pří-

lena do 14 správních celků. Sjednejme prostory v každém z nich, může

liš ošidnou, ba dokonce je pro ně spíše přítěží. Nespočetné množ-

jím být třeba sportovní hala. Ve vládě není pouze jedna osoba, je jich

ství reforem, kterým ani nerozumíme, pro mě je španělskou vesnicí

tam hned několik, proto může být v každém krajském městě mini-

systém princip důchodové reformy, která je rozdělena do tří pilířů.

málně jeden zastupitel státu, například ministr, jeden či více zapiso-

I. pilíř představuje stávající státní systém důchodového zabezpe-

vatelů a osoba, která bude schopna vést diskusi a předejít, či zamezit

čení. II. pilíř je nově vznikající nepovinné Důchodové spoření v pen-

případné hádce. Nemyslím, že je nutné zasedat každý týden. Opti-

zijních společnostech. III. pilíř představuje Doplňkové penzijní spo-

mální je setkání alespoň jednou měsíčně. Vždy je nutný kompromis,

ření (pokračování dobrovolného penzijního připojištění se stát-

ale bez rozličných názorů nelze vyvodit závěr, který by vyhovoval

ním příspěvkem). Daňová reforma, zvýšení DPH, stavební spoření,

oběma stranám. Díky veřejnému jednání dojde k vzájemnému pocho-

změna výplaty rodičovského příspěvku a mnohé další. Alespoň pro

pení a nalezení adekvátního řešení.

starší generaci mohou způsobovat některé zprofanované pojmy



značný problém v porozumění. Často slýchám u seniorů a od našich

ovšem nijak markantní změny v přístupu ke komunikování s občany

rodičů, kteří zažili totalitní režim: „Do čeho se to naše děti naro-

jsem nezaznamenala, odchylku jsem vnímala pouze v názoru na

dily?!“ Reagují tím na současný stav a podobu politického systému.

regulační poplatky u lékaře a další reformy. Nyní můžeme sledovat

K tomu jedna korupční aféra za druhou, například kauza Davida

pokusy o změny v krajských zastupitelstvech, kde levice na plné čáře

Ratha. Jméno, které se v médiích skloňovalo snad ve všech pádech

převálcovala pravici.

a vznikaly mnohé karikatury a posměšky. Možná se v takové situaci



42

Levicová politika už také byla za současného zřízení aplikována,

Dle mého názoru je valná většina poslanců zaslepena vidinou 43

peněz, výhod, kontaktů a známostí, které jim tato funkce nabízí, také

Adéla Křupalová

touha po moci způsobuje absolutní hluchotu k názorům obyčejných lidí, a to i přesto, že jsou voleni do sněmovny právě proto, že chtějí něco změnit, většina se pak buď musí přizpůsobit davu, nebo se zříct svého mandátu. Před dvěma lety proběhly volby do poslanecké sně-

Hlasité mlčenÍ

movny. Přečetla jsem si během volebních kampaní programy, uvažovala jsem vlastním rozumem a rozhodla se tak, koho zvolit. Dnes si, ale často kladu otázku, jestli jsem onehdy neměla déle přemýšlet. Rozčarování a zklamání nynější politickou scénou je obrovské. Proč se

Znáte takové ty dlouhé proslovy našich politiků. Jsou nudné, mono-

nemohu vyjádřit k dění, které se týká nás všech? Samozřejmě mohu

tónní a pro většinu lidí nezajímavé. Ale v naší společnosti existují

si doma u televizních zpráv nebo nad novinami zanadávat. Do bezvě-

i lidé, kteří svůj názor vyjadřují jinak než proslovy. Zkuste se jen tak

domí probírat detaily s kamarádkami u kávy. Ocenila bych však mno-

někdy projít po městech, podívejte se občas na You Tube, navštivte

hem více zrealizování své představy nebo dostatečné uspokojení by

různé blogy. Že nic nevidíte? Zvláštní, že takové výkřiky se dají tak

mi přinesla třeba referenda, kterých je ale tuze málo.

lehko přehlédnout. Copak vy jste si nikdy nevšimli grafit, která v sobě



mají zakódovaný názor jejího majitele? Nikdy jste neslyšeli mladé

Ať už tak, či onak, mohu si položit otázku, zda budu všemu mlčky

přihlížet, nebo se vynasnažím a zabojuji o změnu.

muže, kteří svým rapem vyjadřují svůj nesouhlas? Opravdu jste nečetli nikdy text nebo neviděli obrázek, který byl plný emocí? Teď mi zbývá otázka: Přehlédli jste takové věci, nebo jste je nechtěli vidět? Nevěřím tomu, že lidé kolem nás jsou tak nevšímaví.

Jsem přesvědčena, že my, mladá generace, jsme jiní než naši

předchůdci. Nejsme dospělí a užíváme si volného života. I když až vyrosteme, tuším, že budeme stejní jako naši rodiče, budeme se o své děti bát, ale zároveň jim budeme muset dát volnost. Nás nebaví chodit do galerie, my vidíme umění na stěnách, v podchodech, ale i na legálních zdech pro sprejování. Tím, že se posprejované zdi přemalují a vrátí do původní podoby, nic nevyřeší. Na takové věci se musí jinak. Někteří říkají, jak moc sedíme u počítače. Jen ať se jdou podívat někdy do škol. Minimum studentů bude raději sedět u notebooku, než aby si poklábosili se spolužáky. Škola je místo, kde se velmi projevují naše názory. Učitelé by mohli vidět v našich sešitech tolik věcí! Někteří je vidí, ale neumí jim porozumět. Někteří je vidí a ani jim nechtějí porozumět. A dokonce někteří je ani nevidí. V každém načmáraném obrázku, který byl vytvořen během nudné hodiny, je určité gesto, které ukazuje, jací doopravdy jsme. Mluvíme naším jazykem, stačí chtít mu porozumět. Je to jazyk, který dokáže být něžný, ale zároveň 44

45

je kritický a často dost tvrdý. Znám lidi, jenž tomuto jazyku nechtějí

Alexandra Mahrová

porozumět. Ale to je přeci špatně. Vždyť abychom si porozuměli, stačí být jen trochu tolerantní a chtít druhému naslouchat. Vždyť mladí lidé nejsou ztracená generace. Přece byste nechtěli, abychom se přetvářeli a hráli si na něco, co nejsme.

Můj názor na politiku ČR

Pojďte a já vám ukážu, jakým způsobem se dokáže moje generace

realizovat a vyjadřovat. Já opravdu obdivuji, když se někdo nebojí svůj názor vykřičet do světa. Obdivuji ty, jež tvoří na ulicích. Já vím, že se vám určitě zdá, že podporuji vandaly nebo pobudy. Ale není to tak.

Začnu asi největší kauzou Davida Ratha. Všichni víme, co se v posled-

Některé grafity jsou tak úžasné, až se nad nimi tají dech. Jsou procí-

ní době s Rathem vše odehrálo. Jestli si pan Rath myslel, že všechny

těné, jako by je nastříkal malíř, a úchvatné, až oči přecházejí. Miluji

obelstí, tak neobelstil! Jen urazil náš lid tím, že naivně tvrdil, že v kra-

tyto novodobé projevy mladých lidí. A jsem si jistá, kdybyste se šli

bici, kterou si pyšně nesl, měl víno. A pokud měl ještě k tomu scho-

podívat na „legál“, že byste pochopili, jak moc je důležitá volnost pro

vané peníze v podlaze a na dalších místech, tak to je trochu moc velká

mladé lidi. Každý se liší v názoru, ve víře, ve stylu oblékání, ale každý

vina pro jednoho, nemyslíte?

mladý rád okolí ukáže, jak je šikovný nebo zajímavý. Někdo fotí vše



kolem sebe, od malého štěněte až po velkou dopravní zácpu. Jiní

zemi asi průměrný plat 25 000 Kč hrubého, máme věk jeden z nejvyš-

kreslí karikatury anebo mají zálibu v japonských manga komiksech.

ších odchodů do důchodu, což myslím, že je asi nějak v cca 70 letech,

Další tvoří na počítači plakáty, blogy, nebo se jen vypisují ze svých

a máme jedny z nejvyšších daní na světě. Tudíž by z toho mělo vyplý-

problémů. Ostatní sportují, čtou, hrají na hudební nástroj a všichni

vat, že náš stát by měl být jeden z nejbohatších na světě, takže náš stát

využívají každé volné minuty k tomu, aby se mohli uvolnit a užít si

má peníze. V tom já problém nevidím, tady je jiný problém, a to je roz-

věci, které ve škole dělat nemohou.

krádání. Neustále se zvyšují daně, nezaměstnanost, zvedají se ceny a



zatím, co jsem četla, se náš státní dluh zvedl o 17 %. Takže? Kde se ty

Určitě některé názory vůči světu nejsou správné. Ovšem kdo nám

Dále bych chtěla říct, že asi podle tady těchto statistik je v naší

dává příklad? Jsou to lidé kolem nás. A to že malujeme po zdech je

peníze ztrácejí? Všichni víme, že se v ČR krade nehorázným způso-

jen důkazem toho, jak moc chceme být taky slyšeni. Jsem přesvěd-

bem a většinu lidí jen uráží další věc, a to je, že politici by si měli uvě-

čená, že některé výtvory by neměly „zdobit“ podchody, ale být vysta-

domit, pro koho pracují. Pracují přece oni pracují pro nás a ne my

veny v galerii, aby každý viděl svět našima očima. Nejsme ani děti ani

pro ně! Co to je, když řeknou: „Nějaká uklízečka, nějaká prodavačka,

dospělí, jsme od každého půl.

nějaký zedník ...“ Jak nějaká/ý? To by si měli politici uvědomit. Bez



Já jsem nikdy neměla problém dát najevo svůj názor. A moje

nás by se neobešli a my jsme si je zvolili. No, co si budeme nalhávat,

okolí to vždy tolerovalo a pomáhalo mi moje sny uskutečnit. V našem

nebyla žádná jiná možnost. Troufám si říct, že politika je nejpodřad-

městě máme my, teenageři a děti, velké zastání. Naše město už něko-

nější práce, úplné zrušení morálky. Je to další urážka našeho lidu. Náš

lik let provozuje dětský parlament, kde můžu říct, co mně vadí a co

stát by měl být v rozkvětu a myslím si, že tomu tak není.

bych změnila, a můžu si být jistá odezvou od pana starosty nebo od



jiných kompetentních lidí. Nemusím se bát říct svoji myšlenku ani ve

tak to stejně nechápu, opravdu nevím, co určuje tu hranici toho, že je

škole, ani nikde jinde. Jsem totiž obklopena chápavými lidmi, již tole-

někdo podřadný a někdo nadřazený. V dnešní době, jak se teď říká ty

rují mladé lidi a rádi jim pomohou k jejich cestě na vrchol.

„PODŘAZENÉ“ profese, jsou pro nás důležité profese! A např. kuchař,

46

Máme demokracii, což je super, ale když se nad tím zamyslím,

47

číšník, pekař, prodavačka …, většina nedostane pomalu ani ten mini-

Lucie Nečesalová

Práce byla knižně oceněna

mální plat. Chtěla vidět, jak by dnes jeden politik měl vyžít celý měsíc z cca 8000–10000 Kč!

Směšné, že? Když si představím, že politici berou minimální

měsíční plat 60 000 Kč a více a mám si říct za co? Za to, že sedí „na

Politika z mé strany

zadku a mají nohy v teple“? „Obyčejný“ zedník dře 12 hodin v tahu a dostane směšných 15000 Kč a „nějaký“ politik se ani nedostaví na schůzi, protože se mu nechce? Vůbec se mi nelíbí, jak tato republika funguje. Mohla bych pokračovat dále a dále. Tak co říkáte na můj

Jsem člověk ve věku, kdy se o politiku jako takovou nijak zvlášť neza-

názor?

jímá a moc ji nevyhledává, ale jelikož je toto téma prakticky všude, není možné, aby si člověk ničeho nevšiml a neudělal si o tom svůj vlastní „obrázek“. Tohoto tématu je, hlavně v poslední době, době voleb, plno. Můžeme vidět poslaneckou sněmovnu živě v televizi nebo jen záznamy v odpoledních nebo večerních novinách.

Můj pohled na politiku je jasný. Je to jeden velký nepořádek. Jak

si může politik v pracovní době vyřizovat soukromé záležitosti, číst noviny, hrát hry na počítači, plně se nezapojovat do diskuzí nebo se vůbec nedostavit bez jakéhokoli postihu nebo omluvy? A to je přitom financován z platů daňových poplatníků! Naprosto s tím nesouhlasím a nemůžu ani pořádně uvěřit, že toto je zde na denním pořádku. Takto může fungovat i celá politická strana, ne jen jedinci. Tímto směrem se stále vyhazují tisíce korun. Myslím si, že na poslance není vyvíjen dostatečný tlak z vyšších orgánů.

Často v televizi vidíme směšné hádky či všelijaké pošťuchování

nebo dokonce i vzájemné pohlavky poslanců v parlamentu místo věcných debat k určitému tématu. A tito veřejní činitelé, kteří by měli jít v chování státním občanům příkladem, mají skoro stotisícové výplaty. Občas podepíší nějaký nový zákon, aniž by si ho důkladně prostudovali a vznesli návrh na jeho úpravu před schválením (pokud by návrh úpravu potřeboval). Když se v tomto návrhu zákona najde jakási mezera, vymyslí další zákon, který stojí opět státní peníze, které by se mohly využít i jiným směrem.

Ale co s tím člověk jako já může dělat? Jak by to mohl změnit?

Je vůbec nějaká šance? Kdyby do politiky přišel nějaký nový člověk se „zdravým rozumem“, mohlo by to k něčemu být. Možná bychom 48

49

se dočkali nových a hlavně lepších změn. Jenže každý nový kandi-

Matěj Šenft

Práce byla knižně oceněna

dát do senátu, nebo spíš do poslanecké sněmovny, se nechává slyšet, že on udělá změny, že on se to bude snažit dát popořádku atd. Jenže „skutek jaksi utek“ a po nastoupení do politiky se teprve začíná odhalovat, jaké má skutečné plány na změny a není to vždy k lepšímu. Člověk nadává na politiku, poslance či jejich změny, návrhy, zákony a vyhlášky a říká, že kdyby se dostal do politiky, udělal by jim tam tro-

Svobodné vysoké školy aneb co si myslÍm o školských reformách

chu „pořádek“ a prohlašuje, že by se z něj nikdy nestalo něco takového, jako jsou oni, ale až se politikem opravdu stane, stane se z něj i to, co nechtěl.

Reformy, kam se podívám. Taková je dnešní politická situace. Myslím



si však, že mě a mé vrstevníky v následujících letech nejvíce ovlivní

V tomto roce byla reforem vyhlášena spousta, např. sociální,

daňová, důchodová nebo zdravotnická. Odsouhlasila se reforma

reforma školství. Řekl bych, že největší vliv na nás bude mít na vysoké

důchodového systému, aby byl dlouhodobě udržitelný a schopen rea-

škole. Pokud si ji tedy budeme moci dovolit.

govat na měnící se demografickou strukturu české společnosti, reformy



veřejných financí s cílem zastavit rostoucí veřejný dluh a nastavit para-

přijímací zkoušky, nýbrž školné nebo zápisné. Samozřejmě je tu

metry rozpočtové politiky tak, abychom v roce 2016 dosáhli vyrovna-

i možnost, že tuto část reformy vláda pozmění, ale ptám se, co když

ných veřejných rozpočtů. Také byla vyhlášena nová reforma zdravot-

se tak nestane. Potom budeme zadluženi ještě před tím, než vystudu-

nického systému vedoucí k modernizaci a vyšší efektivnosti.

jeme. Místo abychom si za náš první plat zašli do restaurace na dobré

Proč bychom nemohli na vysokou školu? Problémem nebudou

jídlo, koupili svým rodičům nebo někomu nám blízkému dárek, dáme Svou práci bych chtěla uzavřít slovy: „Časy se mění, ale lidé zůstávají.“

vše bance. Několik let budeme vracet desítky tisíc za naše vzdělání. Nezačneme od nuly, ale s velkým mínusem, který budeme jen pomalu smazávat. Vyjdeme ze dveří s vědomostmi a odborností, ovšem na noze budeme mít kouli, kterou za sebou dlouhou dobu potáhneme. Pak už vysoké školy nebudou institucí, ale spíše byznysem snažícím se vydolovat ze studentů, co nejvíce peněz. Stále znovu a znovu si kladu otázku, jestli školné neodradí mnohé nadané lidi od studia.

Vzdělanost je základ života. Ale to se bohužel stále oddaluje rea-

litě. Teď se hlavní prioritou stávají peníze a vláda zasáhla článek státního zřízení, který na tom nejvíce utrpí a to je školství. Snad se něco změní, snad bude vědění o něco důležitější než zisk.

Ovšem školné není jediným problémem školských reforem, který

nás budí ze spaní. Ještě závažnější je omezení akademických svobod. Toho se bojí mnozí studenti hlavně vysokých, ale i jiných škol a samozřejmě i já. Obávají se, že v čele vysokých škol spočinou lidé z byznysu a politiky. Sám sebe se ptám, co by nastalo, kdyby se tak opravdu 50

51

stalo? Odpověď není vůbec radostná. Je spíše velmi děsivá a znepoko-

Vlasta Šoukalová

jivá. Nastalo by omezení akademických svobod a Bůh ví, jak by celá situace dopadla. Proto doufám, že se celá záležitost vyřeší a studovat budou moci všichni nadaní, pracovití studenti a nejen ti majetní.

Reformy jsou jistě zapotřebí, ale myslí, že je zapotřebí informovat

Politika ČR

širokou veřejnost o všech bodech a komunikovat se studenty. Protože to oni jsou ti, kterých se toto téma nejvíce dotýká a dotýkat se bude. Krom toho oni nemají být nástrojem na vydělání peněz, ale přínosem pro společnost. Proč jim politici zabouchávají dveře, které pro ně byly

Jak v dřívější, tak i dnešní době jde hlavně o peníze. Každý by určitě

otevřeny? Ptáme se stále dokola a dopověď nemůžeme najít. Proto

rád shrábnul balík peněz a nic nedělal. Dalo by se říct, že takhle to

vykřičme své otázky do světa a zeptejme se, proč se to děje. Snad se

dělají naši politici. Každý má asi trochu přehled o české politice ať už

jednou někdo otočí a odpoví nám.

z televize, internetu nebo novin. Každý statní zaměstnanec by měl



Zatím musíme jít proti špatným bodům reformy. Musíme jít

odpracovat dané pracovní hodiny a být za to spravedlivě finančně

s mečem a kopím - kdy mečem jsou pádné argumenty a kopím naše

odměněn ať už to jsou policisté, zdravotníci, vojáci nebo už jednou

odhodlanost. Nesmíme se zastavit a ničeho se leknout. Musíme věřit

zmiňovaní politici. Ti si ale kladou výši svého platu sami a pořád se

v lepší svět, v lepší reformy a doufat, že se brzy otočí vše k lepšímu.

jim to zdá málo. I třeba přes to, že se nezúčastňují zasedání a plat se

Musíme jít stále vpřed a bojovat za svobodné vysoké školy.

jim nekrátí. Jak se říká: „Bez práce nejsou koláče.“, tak jak je možné, že se několik politiků nedostaví, dá se říct do práce, a i tak dostanou svou výplatu? Chudí lidé se dřou pro peníze, jsou v práci třeba 12 hodin denně a mají třeba 10x menší plat než jeden z našich politiků. Často bývá ve zprávách, že politik X.X. odjel na „pracovní“ návštěvu do zahraničí, kde si nakonec užil pláže a sluníčka. Tohle všechno si bohužel užil za peníze, kterými přispěl stát. Jsme sice demokratický stát, ale za to taky pěkně zadlužený a rozkradený.

Ráda bych zmínila bývalého středočeského hejtmana a poslance

ČSSD Davida Ratha, který byl asi před 5ti měsíci zadržen a tím také zároveň obviněn z korupce – podplácení a přijetí úplatku za což mu hrozí cca 12 let vězení. A ještě bych mu pár let přidala poté, co jsem se dozvěděla, že policie našla v jeho domě 30 miliónu Kč + dalších 7 miliónů, které měl u sebe při zatýkání. Asi čekal, že mu pomůže právní imunita, která mu však byla k ničemu, když byl přistižen přímo při činu. Pak se stát nemůže divit, že je zadlužený, má půjčky a plno dalších věcí. A jsem si jistá, že Rath nebyl první ani poslední, koho obvinili z korupce.

Dále bych uvedla důchodovou reformu, která má v ČR začít fun-

govat od 1. ledna 2013. Lidé budou mít možnost část povinných 52

53

odvodů (3 % ze hrubé mzdy) vyvést do soukromého penzijního fondu

Matěj Tkadlec

na svůj účet. Podmínkou je, že musí ze svého přidat další 2 % navíc. V důchodu pak budou dostávat peníze od státu i z fondu. Státní důchod ale budou mít o 15 % nižší, protože do systému odváděli méně. Vlastně ani nechápu, na co nám bude, šetřit si předčasně do

Reformy pro lid v režii vlády bez lidu

důchodu, když všichni budou pracovat průměrně do 70 let, kterých se spousta lidí ani nedožije. Bylo by dobře, kdyby naše vláda zkusila žít s 8 500 Kč měsíčně jako spousta důchodců. Kdyby si snížili platy, tak nemusí obírat důchodce a obyčejné lidi.

Státní reformy byly zřizovány již v dobách středověku a ty nejvý-



znamnější na našem území se začaly odehrávat v 17. století pod zášti-

Shrnula bych to jednoduše a to tak, že nejen politici by se nad sebou

měli zamyslet a spíš by měli dělat něco pro vylepšení našeho státu.

tou tehdejší panovnice Rakouska-Uherska, Marie Terezie; povinná školní docházka, zrušení cla na hranicích jednotlivých protektorátu a držav, sjednocení měr a vah a mnoho dalších. V tomto duchu pokračoval i její syn Josef II., za kterého bylo například zrušeno nevolnictví. Takto by se dalo historicky rozebrat spousty reforem různých panovníků, kteří byli s to jednat a hlavně konat pro lidi a nebagatelizovat problémy majetnicky středních a nejnižších vrstev. O tomto by se v našem moderním světě 21. století dalo často polemizovat. Ve světě plném stále dokola omílaných slov jako tunelování, lobbing, korupce a šarlatánství, kde málokdo smýšlí doopravdy demokraticky, tudíž pro lid, za lid a s (k)lidem.

Dnešní pravicovou vládu sjednocuje jasný cíl – snížit státní

dluh, přičemž je jasné, že jít přes mrtvoly a nebrat ohledy na majetně chudé, se přímo vyžaduje. Otázka zní, jestli jsou neustálé škrty na různých úřadech a daňové reformy tou pravou cestou, jak se někam dostat. Ze stále nekončících případů korupce totiž jasně plyne, že i podobné věci potřebují, pro nás obyčejné smrtelníky, jakési fluidum. Fluidum v podobě lidí, o kterých se my nikdy nic nedozvíme, a k nimž nevede ani pramalé vodítko – bohužel se ale zdá, že zákony, vyhlášky a podobné úpravy se často vytváří tak, aby vyhovovali právě jakési elitě; ta je ale bohužel často neviditelná. Myslím, že pro tento případ je více než trefné citovat bývalého premiéra britské vlády Benjamina Disraeliho, který řekl: „Světu vládne úplně někdo jiný, než si myslí lidé, kteří nevidí za oponu.“ Proto je nutno klást velký důraz na to, aby měl každý povědomí o tom, co se v našem světě, potažmo republice 54

55

odehrává, a to na všech frontách. Bohužel, bohudík nestačí jen tupě

a pojišťovny. Pro nás může být reforma nevýhodná především v tom,

zírat na to, co je nám s pravidelností hurikánů na Floridě dennodenně

že nebudeme tak úplně moci rozhodovat o našich úsporách, zkrátka je

předhazováno masmédii, ale jít do hloubky problému a přesvědčit se

tato reforma i její interpretace lidu skrz politiky a média stejně ambiva-

o tom, jestli média, vláda a další nefungují jen jako prostředek mar-

lentní, jako cokoli jiného, co se kolem zlepšování života lidí týče. První

ginalizace. Byť jen čtvrtina lidí by netušila, o co přesně se v jednot-

pilíř se týká státního systému a paradoxní je už jen to, že pokud jedi-

livých reformách jedná, musí všem dojít, že něco není v pořádku.

nec do toho procesu vstoupí (což je pro lidi do 30 let povinné a pro lidi

V důsledku všech těchto problémů je více než zřejmé, že komuni-

starší dobrovolné), už z něj není možno vystoupit. Tento pilíř je finan-

kace mezi lidem a vládou je prachbídná, tudíž je v našem státě demo-

covaný ze sociálního pojištění a to ve výši 25 – 28 %. V pilíři druhém

kracie spíše kontraproduktivní. Zlepšit se dá samozřejmě vše, a to

je vstup už dobrovolný, ale jeho opuštění stále není možné a zde už

zejména snahou každého jedince, poté už zbývá jen otázka, jak moc

je jasně daná sazba, kterou bude každý jedinec povinen odvádět. 3 %

daleko jsou ochotní naši státníci a naše média zajít k zajištění vlast-

hrubé mzdy bude muset odvádět zaměstnavatel s 2 % navíc, jež bude

ního profitu.

odvádět každý účastník. Pilíř třetí spadá stejně jako ten druhý pod



penzijní společnosti a obsahuje příspěvek jak státu, tak zaměstnava-

V tomto ohledu není tedy první krok nikterak překvapující – každý

musí chtít vědět, každý musí chtít konat a nikdo se nesmí bát říci NE!

tele, tak libovolný příspěvek účastníka.

Dále je potřeba, aby se do procesu „zlepšování povědomí občanů naši



republiky o politické scéně,“ zapojili sami politici a hlavy jednotlivých

šování HDP a sociálního se zdravotním je také nekonečným bludištěm

masmediálních korporací, kteří mají tu moc spolupracovat s lidem a

otazníků, a to zejména proto, že i přes tyto upravování těchto hranic

dát jednotu a pevnost nějakému cíli, který by lid spojoval, protože by

není vidět žádný rozdíl. Otázkou je jestli by byl vidět po delší době, to

pro něj mohl zapříčinit lepší podmínky pro život. Z toho pro mě jed-

se ale dostáváme k jakémusi schizma české politické scény. Lidé zvolí

noznačně bohužel vyplývá to, že mystifikace běžných lidí je záměrná

levici, protože sociální stát je výhodnější pro lid, pro skupiny, nesou-

a účelně konstruovaná, avšak nikdo se proti ní nevzbouří. Proč? Tu

středí se tolik na jedince a je schopen větší vyrovnanosti. Jenže u nás

otázku si pokládám už dlouho a jediným logickým vysvětlením pro mě

to funguje tak, že po 4 – 6 letech, co je u moci levice, převážně ČSSD, se

je lenost, strach z toho sundat ty růžové brýle, které naší duši dávají

začínají rodit spekulace o tom, že státní dluh se nezvratným tempem

aspoň trochu klidu, v jinak stresujícím životě.

zvyšuje a pokud nepřijde razantní změna, budeme „v prdeli jak Řecko“.

Zvednout, zvednout, zvednout a snížit státní dluh. Neustálé zvy-

Pak se tedy lidé rozhodnou pro pravici, většinou právě po 8 letech, kdy Lepší život na stará kolena, hořký život v produktivním věku

je na koni levice a přijde zvyšování všech možných sazeb, začne se

Jako příklad reforem jsem zvolil reformu daňovou a reformu důchodo-

s poplatky u doktora a podobnými reformami či změnami, které lidem

vou, a to z jednoduchého důvodu. Důchodová reforma se zdá jako čin,

už po 2 letech tak lezou na mozek, že se znova na 8 let uchýlí k levici a

který by mohl mít v budoucnu skutečný dopad na větší blahobyt lidí

takhle stále dokola.

v poproduktivním věku, kteří už práce nejsou schopní, nebo toho mají



za celý život zkrátka dost, daňovou reformu už teď všichni nenávidí.

Jen sedět a koukat, modlit se a pak plakat

Ta důchodová zahrnuje 3 hlavní pilíře, jejichž hlavním záměrem je

Shrnutí tohoto textu je jistě nezbytné, i když ho sám považuji za zby-

zasloužený život v odpočinku. Když se ale podíváme blíže do jádra celé

tečné, protože si z něj každý odnese to své a každý v něm uvidí to své.

věci, zjistíme, že v ohledu jedince nemusí být ani tento záměr tak čistý,

Nic to však nemění na tom, že je nutno začít hýbat s některými věcmi,

jak se na první pohled zdá. Profitovat budou zejména penzijní fondy

a to víc, než radikálně. Není přeci možné, aby se různé špatnosti, lhaní

56

57

a tunelování opakovaly stále dokola s tolerancí natolik silnou, že se po

Nikola Tomková

všem vždy slehne zem a radostně se dál skanduje a pláče při proslovech lidí, kteří za ten zpackaný život dost možná můžou. Vláda lidu = zodpovědnost lidu, avšak to se bohužel neslučuje s pohodlností ani slabostí pro vytvoření hybné síly, která by byla schopná něco změnit.

Tohle je můj pohled na vládu našÍ republiky a některé jejich politiky Pro svoji úvahu jsem si vybrala téma komunikace vlády s občany. Podle mého názoru vláda s občany nekomunikuje dostatečně. Myslím si to kvůli tomu, že spoustu věcí před námi zatajují nebo nás o nich informují jen zčásti. Informací se k nám dostává velmi málo. Vláda si většinou rozhodne skoro ve všem tak, jak se jim to zrovna hodí, a na nás jako občany neberou moc ohled. Mně osobně se třeba vůbec nelíbí zvýšení DPH. Zvyšování DPH mi nechce přijít na rozum, a zvlášť nechápu, že o 20 %. Stát nemá peníze, a tak je musí vybrat na nás, jenomže kde je my, občané, máme pořád brát? Na tuhle otázku nejspíš nedokážu odpovědět. Ze všeho, co vláda dělá, mě nejspíš velmi mrzí to, že se vůbec neohlíží na ty, co opravdu nemají peněz na zbyt, a stále nám něco zvyšují, a když už něco sníží, tak jen na chvíli a potom zase vše rapidně zvyšují. Vím, že vláda jako taková za to až tak moc nemůže, oni přeci jen schvalují, ale i přes to by mohli trochu víc myslet na ostatní a ne jen na to, co je dobré pro ně. Jediné, co na naší “úžasné“ vládě obdivuji, je to, že když se blíží období voleb, nejraději by nám ty ruce odtrhali a házeli do uren hlasy oni sami, a to jen proto, aby vyhrála buď ta, anebo ta strana. Přijde mi to velice směšné, že ze sebe dokáží dělat (omlouvám se za ten výraz) takové voly. Vlastně se jim až tak moc nedivím, za ty peníze, co mají, bych to možná dělala taky, ale zase na druhou stranu, aby si ze mě skoro každý potom dělal legraci, tak za to mi to opravdu nestojí. Ještě na jednu věc jsem si vzpomněla, na opravdu směšnou věc, a to na ty jejich sliby, nebo na pana Ratha. Pan Rath je nejspíš moc chudý, že potřeboval tolik peněz, ale že ještě lže, že o těch penězích nic neví a myslel si, a dokonce všem tvrdil, že v té krabici je opravdu jen víno, tak to už opravdu

58

59

něco svědčí o inteligenci naší vlády, protože pan Rath není jediný,

Rostislav Vrzal

Práce byla knižně oceněna

kdo takhle dokáže s klidným svědomím a úsměvem na rtech lidem lhát do očí. Tohle už vážně hraničí s drzostí. A v tomhle duchu bych mohla pokračovat dále, protože současná vláda je plná takových to “ráthovců“. Tak tohle je můj názor na naši vládu.

Co si myslÍm o vládnÍch reformách

Myslím si, že vládní reformy v našem státě se dají dost dobře přirovnat k polotovarům a to už z toho důvodu, že téměř každá se musí téměř po jejím vydání novelizovat. Někdy jsou to třeba jen technické chyby, ale většinou se velmi brzy přijde na to, že tyto reformy jsou nedomyšlené anebo jim něco chybí.

I když jsou mnohé inspirovány zkušenostmi ze zahraničí, ne vždy

se dají uplatnit pro naši společnost, protože nejsme na takové úrovni jako v dané zemi. Potom se stává, že myšlenka byla dobrá, ale u nás nepoužitelná, nebo s takovým výsledkem, že není spokojená ani vláda, ani lidé.

Samozřejmě je to jen můj názor, jako studenta, který nemá téměř

žádné praktické zkušenosti se skutečnými dopady na zemi.

Zatím si žiji poklidným životem mladého člověka, za kterého

téměř všechny nutné záležitosti na úřadech řeší rodiče, nebo škola a já si toho pohodlí hodlám ještě rok do své plnoletosti užívat. Samozřejmě vím, že po osmnáctém roku si budu muset některé věci hlídat sám, ať už to, jak se reforma zdravotnictví promítla do praktického života ve formě poplatků, od kterého jsou děti osvobozeny, ale i jiné věci, jako ve škole. Budu se muset začít zajímat o svůj bankovní účet, spravovat ho se všemi náležitosti, ale také budu více odpovědný za své činy.

Jak už jsem se zmínil o dopadu reformy zdravotnictví na všechny

lidi, už teď vím, že budu muset platit nejen za ošetření u lékaře regulační poplatek, ale že se změnila i platba za pobyt v nemocnici, což dříve bylo zdarma, novinkou jsou i mnohé doplatky na léky, ale i různá specializovaná vyšetření, příplatky za sádru, ale i za operační výkony, na které se i přes úhrady od lidí čeká i dlouhé měsíce. 60

61

V současné době jsem i zaslechl zvěsti o tom, že se mají rušit některé

zda budu moct studovat a když, tak na škole, která by mě zajímala.

nemocnice, což bude mít určitě za následek ztíženou dostupnost

Sice je slíbeno, že studenti budou dostávat stipendia, nebo půjčky na

lékařské péče, protože se bude muset jezdit dál. Dost často se v tele-

studia, které začnou splácet po nástupu do zaměstnání, ale nikdo už

vizi mluví i o tom, že některého člověka odmítli ošetřit. Nejsem si

mi nezaručí, že tu práci dostanu a jak to potom bude s mým soukro-

jistý, že všichni lidé mají potřebné finanční prostředky na lékařskou

mým životem? V kolika letech se budu moct oženit a založit si rodinu,

péči a na úhradu předepsaných léků. Taky nesouhlasím s třídenní

když budu muset nejdříve splatit studia, potom našetřit na bydlení

neplacenou pracovní neschopností. Podle mě to vede k tomu, že lidé

a ještě uživit ženu a děti. Dříve byly byty zadarmo a novomanželské

nemoci přecházejí a k lékaři nejdou, nebo si v lepším případě vez-

půjčky, mladí lidé měli start do života snadný v porovnání s tím, co

mou na pár dnů dovolenou. Jistě teď mnozí namítnou, že dříve byla

čeká nás.

neschopenka zneužívána, ale myslím si, že kdyby byly důsledné kon-



troly čerpání nemocenských dávek, předešlo by se, nebo i zamezilo

žel neveselá. Rád bych tuto úvahu ukončil pozitivním vyjádřením,

jejich zneužívání.

že se snad po volbách vše obrátí v dobré, ve vládě budou jen schopní



lidé, kteří budou myslet více na lidi, než na malé ceny ve své kantýně

Teď jsem se rozepsal o zdravotnictví, ale to je jen zlomek reforem,

Nechci tady rozvádět deprimující vize, ale skutečnost je bohu-

které se v našem státě uskutečnily a které nás ještě čekají. Velmi dis-

a svoje vysoké platy a že se vymýtí korupce. Tímto bych svojí úvahu

kutabilní je i důchodová reforma. Když mi mamka řekla, že půjde do

zakončil, abych nezabředl někam, kam nechci.

důchodu v 68 letech, upřímně jsem se zděsil. Co bude téměř sedmdesátiletý člověk dělat? Jak bude konkurovat mladým a zdravým lidem? Kdo ho zaměstná? To jsou otázky, které by se měly vyřešit, než se tato reforma schválí, ale na druhou stranu vláda argumentuje stále se zvyšujícím dožitým věkem a apeluje na lidi, aby si spořili na důchod, ale z čeho si mají spořit, když většina z nich stěží vyjde se svými příjmy? A zaručí nám stát, že když si budeme 40 i více let spořit do penzijního fondu, že tento fond před naším nástupem do důchodu nezkrachuje, nebo ho někdo nevytuneluje. Ještě teď slýcháme o nevydařeních kampeličkách, ve kterých lidé přišli často o celoživotní úspory s vidinou zisku, a stát jim vyplatil jen garantovanou část do výše pár set tisíc. Toto jsou otázky pro politickou diskusi na jiné úrovni. Všechno toto co tu prezentuji, jsou pouze moje úvahy, kterými se popravdě docela nerad zabývám, protože budoucnost naše a našich dětí je z mého pohledu nejistá. Sociální jistoty jsou čím dál tím menší, náklady na všechno neúměrně rostou oproti příjmům, platí se za věci, které byly dříve zadarmo.

Za pár let budu maturovat a poté bych rád studoval vysokou

školu, proto se i zajímám o tuto problematiku. Když poslouchám, jak se bude platit školné na všech vysokých školách, tak si nejsem jistý, 62

63

Pavel Žolnierčík

čas zastavil: když už si to vezmeme, tak nemajetný je člověk s omezenými prostředky, z čehož můžeme snadno vyvodit následující: má špatnou nebo špatně placenou práci. Tak proč v ní zůstává? Nemůže

Politická kultura ČR

najít jinou. Proč? Protože pravděpodobně nemá dobré vzdělání, čili nejspíš nebude mít tolik, jako například vysokoškolák s doktorátem. No a tento člověk vidí v různých stranách spíše než jiné to, co jim dají – například žádné poplatku u lékařů atd… Takže tito lidé půjdou volit ty, kteří jim poskytnou nejvíce těchto ulehčení a ne ty, kteří by zemi

Polická kultura v ČR je dle mého názoru velice špatná a troufám si

někam vedli. Tohle je zakořeněné u většiny lidí. Prostě chtějí věci pro

říci, že většinou jsou na vině právě lidé, u kterých často pozoruji

sebe a ne pro stát a já upřímně nevím, jak tuto situaci upravit.

toto: starší, libující si ve vzdálených vzpomínkách na komunis-



mus se dovolávají jeho návratu, protože si myslí, že komunismus byl

světě není ideální. Nejdříve mně napadá zavést na školách jistou poli-

oproti dnešku lepší. Pravděpodobně kvůli tehdejším cenám atd…

tickou osvětu (aspoň na těch základních), ale opět se to může minout

Ovšem podle mě je toto irelevantní, protože ignorují to hlavní a to je

účinkem tím, že studenti budou rady brát na lehkou váhu. To by uká-

samotný život v zemi. Kdo by chtěl žíti tam, kde nemá svobodu vyja-

zal ale až čas. Potom mně napadá poměrně radikální řešení — a to to,

dřování, nemůže nic vlastnit a podobně? No a tito lidé zoufale volí

že by se změnil celý politický systém ČR — a to konkrétně na oligokra-

komunistickou stranu.

cii, což je vláda malé skupiny odborníků, přičemž každý vládne své



konkrétné oblasti. Tímto by svou moc mezi sebou regulovali a záro-

Poté tu máme druhou velkou skupinu: to jsou lidé, kteří pro-

V úvahu přichází několik řešení, ovšem žádné tak jako všechno na

stě nevolí, protože jim to je pravděpodobně jedno a nezajímá je, jak

veň by ji kontrolovali („vládce“ školství bude kárat ostatní, pokud

budou následující léta žít. Říkají, že by nic neovlivnili, ale neuvědo-

bude ekonomika skomírat). Dále jsou dveře otevřené, ale podstatné je

mují si, že tímto přístupem nechávají otevřená vrátka skupině první.

lidem o politice podávat tyto informace, aby si mohli svou politickou



kulturu zdravě nastavit a aby se tři skupiny, které jsem přestavoval,

Pak tu máme menšinu: to jsou běžní voliči, kteří volí stranu, která

není komunistická. Ovšem vzhledem k jejich počtu by se klidně mohli

upravily do zdravějšího modelu.

zařadit ke skupině druhé (což ukázal i výsledek nedávných voleb).

Nyní zaznívají oprávněné stížnosti od skupiny třetí a už ty méně

oprávněné od skupiny druhé, která si uvědomila, že jim to zas až tak



jedno není a začnou si stěžovat, že je všechno špatně.

Tyto skupiny jsou tím, co táhne naši politiku tam, kde je teď.

Prostě část nic nedělá a jen si stěžuje a další část volí komunisty a tak malinká třetí část něco dělá, ale ve finále si může stejně jen stěžovat a tím se dostávám k samotné podstatě problému s naší politikou: dle mého názoru je celý koncept naší demokracie špatný. Někdo se ohání tím, že demokracie fungovala už v starém Řecku – ovšem v Řecku mohli volit všichni kromě otroků, žen a nemajetných, takže ani tam nebyla úplná demokracie. U těch nemajetných bych se na 64

65

• Článek je podepsaný následně: jméno a příjmení, věk, jméno školního časopisu, název školy nebo instituce a místo, kde sídlí včetně kraje, označení typu článku: vlastní umělecká tvorba nebo publicistika a emailový kontakt. Podpis článku pak vypadá například takto: Autor: Petra Nováková, 13 let

NejlepšÍ článek školnÍho časopisu může být ten váš

Gymnázium Komenského, Třinec, kraj Moravskoslezský časopis: Chaosník; www.chaosnik.cz/chaosnik kategorie: publicistika email: [email protected]

www.skolnicasopisroku.cz Vybrané články publikujeme na http://remix.nicm.cz/ nebo na Přiblížit práci jednotlivých členů redakcí školních časopisů a podpo-

stránkách Deníku.

řit mladé autory reportážních nebo uměleckých článků. To jsou dva důvody, pro které již druhým rokem pokračuje soutěž „Školní článek

Další informace poskytne:

měsíce“. Soutěž je realizována v rámci 7. ročníku soutěže „Školní časo-

Petr Kantor

pis roku 2013“. Články je možné zasílat průběžně. Členové redakce

[email protected]

REMIX na konci každého měsíce vyhodnotí jednotlivé vítěze kate-

tel.: 777 021 478

gorie do 15 let a kategorie do 22 let. Články je potřeba zasílat na tento email: clanek(zavináč)askcr.cz. Podmínky pro přihlášení do soutěže: • Soutěž je otevřena dvěma kategoriím: do 15 let a do 22 let. • Článek ještě nemusel být ve školním časopise publikován. • Téma článku je neomezené. Články dělíme na vlastní uměleckou tvorbu (poezie, povídky, eseje, zamyšlení) a publicistiku (kdy, kde, co, reportáže z akcí, recenze kulturních událostí, rozhovory). • Rozsah článku je maximálně 50 řádků. • Článek je napsán typem písma Times New Roman, velikost 12, vzdálenost • řádků 1,5, vzhled stránky – standard. • Do článku nevkládejte obrázky, foto-ilustrace (obrázky poslat jako přílohu).

EVROPSKÝ PROGRAM MLÁDEŽ V AKCI

YMCA ORLOVÁ

Program Mládež v akci, který bude probíhat v letech 2007 až 2013, je

Občanské sdružení YMCA Orlová, tedy plně Young Men's Christian

nejnovějším přírůstkem do rodiny programů Evropské unie zaměře-

Association – česky Křesťanské sdružení mladých lidí, je celosvětově

ných na volnočasové aktivity mladých lidí. Navazuje na předešlý pro-

největší a nejstarší organizace pracující s mladými lidmi a umožňuje

gram Mládež (2000 – 2006) a pokračuje v podpoře osvědčených čin-

jim jejich osobní rozvoj a to bez ohledu na jejich osobní náboženské,

ností: mezinárodních výměn mládeže, Evropské dobrovolné služby,

politické či sexuální orientaci. Je otevřenou organizací pro všechny,

iniciativ mládeže a aktivit zaměřených na rozvoj kvalifikace pracov-

kdo ctí základní lidské hodnoty. Činnost samotné YMCA Orlová, která

níků s mládeží. Navíc zavádí nová opatření na rozvoj evropské spolu-

vznikla v roce 2004, spočívá ve dvou hlavních bodech, přičemž jeden

práce při koordinaci politiky v oblasti mládeže a rozšiřuje možnosti

z nich je gospelový soubor Keep Smiling Gospel Orlová – amaterský

spolupráce s nečlenskými zeměmi EU.

soubor nejen gospelových písní pro všechny generace. Druhou akti-



vitou je Informační centrum pro mládež, které má sídlo v Domě kul-

Program Mládež v akci je určen mladým lidem ve věku od 13 do

30 let, kteří mají trvalé bydliště v některé ze zemí programu nebo

tury města Orlová – poskytuje kompletní informační servis (kopíro-

v některé z partnerských zemí (pouze u některých akcí). Hlavní cílo-

vání, internet, tisk, poradenství, vydávání slevových karet, správa akcí

vou skupinou programu jsou mladí lidé ve věku 15 až 28 let. Program

z  okolí, pořádání besed a přednášek,…)

je otevřen všem mladým lidem bez ohledu na úroveň jejich vzdělání

www.ymcaorlova.cz

nebo sociální či kulturní původ. Program je také určen pracovníkům s mládeží. www.mladezvakci.cz

70