1
O projektu ..................................................................................... 1-3 Příběhy tutorů .......................................................................... 4—13 Příběhy žáků ............................................................................ 14– 19
1
Rozvoj poradenských služeb pro mimořádně nadané žáky SŠ se speciálními vzdělávacími potřebami OP VK reg.č. CZ.1.07/1.2.00/08.0126 Projekt poskytnul rozvoj poradenství a rozšíření nabídky asistenčních, speciálních pedagogických služeb pro mimořádně nadané žáky SŠ se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich rodiče a pedagogické pracovníky spolupracujících škol. Dále poskytnul zvýšení kompetencí a dovedností pedagogů při péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a využití ICT technologií při edukaci těchto osob.
1
V rámci projektu bylo diagnostikováno 54 nadaných žáků (10 dívek a 44 chlapců) z pěti spolupracujících středních škol v Opavě, Ostravě, Havířově a Bruntále. Diagnostika nadání proběhla v příslušných pedagogickopsychologických poradnách na základě učitelských nominací. Podpora nadaných žáků se týkala tří oblastí: odborného rozvoje, rozvoje tzv. soft skills a vytvoření sítě sociálních kontaktů a vazeb, sdílení a předávání zkušeností. Nadaní byli podporováni jak individuálně (individuální koučink), tak skupinově (prostřednictvím účasti na seminářích, workshopech, exkurzích či stážích). V rámci individuálního koučinku byli studentům nalezeni tutoři (nejčastěji z řad pedagogů SŠ, kterou nadaní navštěvovali), kteří formou individuálních konzultací připravovali nadané na účast ve vědomostních soutěžích, olympiádách, odborně vedli práce SOČ či další projekty nadaných žáků. V případě zájmu studenta či doporučení pedagoga (popř. výchovného poradce) byli hledáni tutoři z akademického prostředí (SLU v Opavě, VŠB-TU Ostrava). Mezi nadanými žáky v projektu převažovalo matematické, matematicko-přírodovědné či matematicko-technické zaměření, tomu pak odpovídala volba tutorů, náplň individuální podpory i program skupinových vzdělávacích aktivit. Mezi nejlépe hodnocené skupinové aktivity patřily: matematický workshop (11. – 13. 2011, Hradec nad 2
Moravicí), fyzikální workshop (9. 3. 2012, Havířov), vzdělávací exkurze do Science Center v IQ parku (19. 3. 2012, Liberec) a stáž na Mensa gymnáziu (20.3. 2012). . Součástí projektových aktivit bylo také organizování vzdělávacích a informačních seminářů, besed pro rodiče nadaných žáků a pedagogy spolupracujících středních škol. Pochvalu za invenci a tvořivost při zapojení do projektových aktivit si jistě zaslouží všichni nadaní žáci a jejich tutoři. Ukázalo se, že „když se chce, všechno jde“. A příkladem jsou i následující texty.
3
Mgr. Martina Kornasová, Gymnázium Olgy Havlové, Ostrava — Poruba
V rámci společenskovědního semináře jsem již v minulém školním roce (2010/2011) měla možnost pracovat se studenty nad rámec běžné výuky základů společenských věd. Několik vybraných zájemců rozpracovalo své seminární práce a zúčastnili se poté školního kola středoškolské odborné činnosti (SOČ). Tři mé studentky pak dále postoupily do krajského kola, kde dosáhly výborných výsledků. Nejlepším umístěním bylo první místo Barbory Čechové, která v kategorii „14 - pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času“ prezentovala svou práci s názvem „SÉRIOVÍ VRAZI.“ Práce byla na velmi vysoké úrovni, o které jistě svědčí i třetí místo v kole celostátním a nominace Báry na cenu Učené společnosti ČR. Právě tyto úspěchy byly jedním z podnětů pro zařazení Báry do projektu. Již od prvních chvil, kdy jsem do třídy nastoupila jako vyučující základů společenských věd, jsem si povšimla, že Bára je velmi specifickou studentkou. Ačkoli může na první pohled působit velmi nenápadně, je to velmi silná osobnost. Škála jejích zájmů a zálib je velmi pestrá. Vyčnívají však především dvě oblasti, kterým se Bára naplno věnuje a ve kterých také sklízí zasloužené ovoce. První oblastí je zpěv, druhou pak zájem o psychologii (především se zaměřením na forenzní psychologii). Právě díky zpěvu má individuální studijní plán, který většinou klade zvýšené nároky na studenty a jejich přípravu do hodin. Ve škole sice častěji chybí, ale o to více úsilí musí vyvinout v případě doplnění si učiva a následně i známek. Právě píle, cílevědomost a výborná organizace vlastního/svého času je na Báře obdivuhodná. Když jsem přistoupila do projektu, jakožto Bářin poradce a konzultant její odborné práce, měla jsem ze začátku poněkud obavy, zda vůbec bude schopna stihnout napsat novou, stejně kvalitní práci, se kterou by mohla soutěžit v rámci středoškolské odborné činnosti. Přece jen studenti maturitního ročníku mají práci především 4
s přípravou k závěrečné zkoušce, v případě Báry pak také s přípravou na talentové zkoušky (JAMU – operní zpěv) a přijímací řízení na VŠ (psychologie – Brno). I přes všechny tyto nelehké překážky zvládla Bára svůj úkol opravdu bravurně. Vybrala si téma, které v sobě propojuje obě její životní lásky – a sice hudbu a psychologii. Ve své nové práci se zabývala působením vážné hudby na lidské chování. Pro tyto účely sama oslovila několik institucí v Moravskoslezském kraji a poprosila je o spolupráci. Byly jimi například Výchovný ústav v Polance, Psychiatrická léčebna v Opavě či Věznice v Heřmanicích. Zde také provedla experiment a následné dotazníkové šetření. Díky projektu VŠB TU se Báře podařilo posunout se opět o kousek dále ve studiu psychologie. Projekt ze začátku vypadal velmi lákavě i v možnostech, které měl studentům nabídnout – a sice především možnost konzultovat svou práci s odborníky z daného oboru. Forenzní psychologie, která je pro Báru tou vysněnou specializací, je však oborem velmi specifickým a v České republice není příliš mnoho rozšířena. Proto se bohužel nepodařilo zajistit Báře odborníka na danou problematiku. Bára je však studentkou velmi samostatnou a s přesnou představou o tom, čeho chce dosáhnout. Danému oboru se věnuje již několik let a pečlivě sleduje veškeré české i zahraniční výzkumy a studie. Proto má role byla spíše poradní a týkala se především formální stránky práce. Spolupráce s Bárou byla bezesporu obohacující i pro mne samotnou. Díky projektu jsem si uvědomila, že nadání samotné ještě není výhrou. Ne každý s ním umí zacházet a tento dar nějakým způsobem zúročit. Je potřeba také velké množství elánu, svědomitosti a ctižádostivosti. Pokud se to vše ještě propojí s dobrým rodinným zázemím a také s učiteli, kteří žáka podporují, je vše na nejlepší cestě k úspěchu. Přála bych si, aby podobných nadaných a pracovitých studentů jako je Bára bylo co nejvíce. 5
RNDr. Rostislav Herrmann Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace
Vážím si studentů, kteří jsou pracovití a poctiví, dobře se s nimi pracuje. Taková práce je smysluplná. Vážím si i toho, že mě studenti sami vybrali. Očekával jsem rozšířenou možnost práce s talentovanými studenty. Těší mě také finanční ohodnocení. Studenti individuálně konzultovali témata související s biologicky orientovanými soutěžemi. Pro studenty jsem také uspořádal prakticky zaměřená cvičení: jednodenní terénní cvičení zaměřené na ekologii a botaniku jednodenní laboratorní cvičení zaměřené na zoologii bezobratlých (práce s nasbíranými vzorky v průběhu prvního cvičení) jednodenní praktickou exkurzi do ZOO Ostrava zaměřenou na rozšíření znalostí o blanatých obratlovcích Oba svěřené studenty dobře znám a spolupracoval jsem s nimi i dříve, takže překvapení se nekonala. Jsou komunikativní a vstřícní, pracovití. Martin Vacula za mnou přišel s tím, jestli i po dokončení projektu za mnou může chodit konzultovat svou seminární práci. Pochopitelně ano, takže ukončením projektu spolupráce neskončila. Zároveň se akcí, které jsem zmínil, účastnili i další studenti v projektu nezapojení. Je tam tedy další praktický přesah. Pro mě osobně je práce s talentovanými studenty příjemná a hlavně v ní vidím smysl. Není to jen marná námaha. Budu se jim věnovat i nadále a v případě možnosti se zapojím i do dalšího podobného projektu VŠB – TU Ostrava.
6
Velmi si vážím celé dlouhé řady aktivit, které připravila pro talentované studenty prostřednictvím svého projektu VŠB-TU Ostrava. Pomáhají v rozvoji studentům, u kterých se již profilují vyhraněné odborné zájmy. Zejména významná je orientace projektu na přírodní vědy. Na gymnáziích dlouhodobě sledujeme trend příklonu k oblasti humanitních věd. Ten patrně souvisí s obecnějšími společenskými trendy, které v oblasti vzdělávání vytvářejí představu, že faktické znalosti jsou cosi podřadného, že je cenné pouze orientovat se ve zdrojích informací a dokázat argumentovat ve prospěch svého názoru. Po letech zkušeností s tímto nasměrováním vidíme, že vede ke zvýšení osobního sebevědomí, ale faktické schopnosti studentů spíše klesají, jak vyplývá i z průzkumů úrovně vzdělávání v ČR. V oblasti přírodních věd to naštěstí bez faktických znalostí nejde. Mladý člověk, který se pro přírodní vědy rozhodl, počítá s tím, že bez náročné a namáhavé práce se nikam nedostane. A to je velmi cenné. Takoví mladí lidé znamenají pro naši společnost solidní budoucnost (studentů orientovaných na humanitní vědy se zároveň nechci dotknout - znám i mezi nimi mnoho velmi pracovitých lidí). Na celém projektu si cením ještě jedné věci. Nesoustředil se jen na studenta, ale i na učitele. Dokázal zviditelnit hodnotu jeho práce, úsilí individuálně pomáhat talentovaným mladým lidem. V minulosti se mnohokrát stalo, že s prací učitele nad rámec jeho povinností se počítalo, nicméně tato práce se považovala za jakousi „povinnost z poslání“. Celý projekt je tedy spojen nejen se zvýšením kvality vzdělání, ale také s velkým sociální realismem a respektem k člověku v obecné rovině.
7
Mgr. Zdeňka Hanzliková Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace
Do projektu jsem se zapojila, protože mne zajímá problematika mimořádného nadání v našem školství. Zároveň jsem chtěla pomoci studentům s přípravou jak na chemickou olympiádu, tak také např. na přijímací řízení na přírodovědné obory. Dalším důvodem byl můj zájem o práci s nadanými studenty, kteří mají zájem pracovat nad rámec učiva, mají zájem zkoušet nové experimenty v laboratořích a dokonce vyžadují domácí úkoly, kterým také věnují své úsilí. V běžných hodinách nemáme dost prostoru věnovat se těmto mimořádně nadaným studentům, protože čekáme na většinu studentů, až budou hotovi, až pochopí dané učivo, až si to všichni procvičí, atd. Od projektu jsem očekávala nejen možnosti konzultací, ale také proškolení vyučujících o tom, jak pracovat s mimořádně nadanými studenty. Tento seminář pravděpodobně ještě proběhne teď na konci projektu. Na informační schůzce věnující se tomuto tématu jsem obdržela publikaci, která se věnuje tématu nadaným studentům a z té jsem také čerpala při své práci. Příprava znamenala připravit si řadu zajímavých experimentů v chemické laboratoři, věnovali jsme se analytické chemii, titracím, důkazovým reakcím atd. Dále jsem čerpala z vysokoškolských zdrojů při přípravě na chemickou olympiádu různých kategorií, hledali jsme různé zajímavosti k daným tématům. Další přípravy se týkaly chemických výpočtů, příkladů k procvičení na témata složení roztoků, chemické rovnováhy, součin rozpustnosti, mechanismy organických reakcí. V celém projektu jsem se věnovala celkem pěti studentům, kterým jsem poskytovala individuální konzultace zaměřené na přípravy na olympiády a u jedné studentky na přijímací zkoušky. Při práci s těmito nadanými studenty mě překvapila jejich kreativita, úsilí, touha po vzdělání i po získávání dovedností. To už je v dnešní době spíše vzácností. Překvapující byly i jejich požadavky na domácí úkoly a procvičování daného učiva. Také do budoucna bych se ráda věnovala těmto nadaným studentům, protože je to radost pro každého kan8
tora pracovat se studentem, který chce na sobě pracovat, který touží po znalostech a dovednostech a který v běžných hodinách neustále čeká na své spolužáky, často se pak nudí a ztrácí zájem. Této práci se také běžně věnujeme v seminářích, kde se hlásí studenti se zájmem o daný předmět, kteří chtějí řešit obtížnější příklady, věnovat se olympiádám, SOČkám, atd.
Radomír Hamřík Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace
O sobě jen pár slov. Učím matematiku a deskriptivu - jak říkám s oblibou teprve 42 let. Jsem si vědom všech aspektů, které souvisejí s talentovanými žáky. O tom již bylo popsáno mnoho papíru. Jeden statistický fakt, že hodně talentovaných žáků v životě nakonec není příliš „úspěšných“, mě vede k otázce. Není v práci s talenty jednostranně zdůrazňována jen „technická“ inteligence – viz klasické měření IQ? Jsem přesvědčen, že pro harmonický rozvoj osobnosti žáka je podstatně důležitější rozvoj jeho emoční inteligence (EQ). A to je v našem školství pohříchu pole neorané. A Honza Böhm je příkladem studenta, jehož rozvoj EQ začal pozitivně již od dětství v rodině a stále se rozvíjí… Jsem Honzovým učitelem v matematice a v semináři z matematiky. 9
Jedná se o velmi vnímavého a pracovitého studenta, pro kterého je matematika hrou a inspirací pro rozvoj jeho všeobecných schopností (…„matematika není cíl, ale prostředek"). Jeho myšlení je systémové a analytické. Dovede problémové úlohy řešit rovnou parametricky, což velmi často vyžaduje mimořádně složité algebraické úpravy, které zvládá s přehledem. (Např. jsme v hodině matematiky počítali analyticky vzdálenost bodu od přímky v rovině. Jen moje úvodní zmínka o tom, že by to šlo řešit jako extrém funkce, jej nadchla natolik, že v průběhu hodiny vzorec odvodil pomocí diferenciální počtu - a to obecně.) Zamýšlí se nad singulárními případy a dovede je interpretovat (dovede si klást otázku: ...a co když změníme….?) Drží se mého oblíbeného sloganu, že:… „přes les nevede jediná pěšina!" Nespokojí se tedy s jedním, byť pro běžné studenty s nejúspornějším algoritmem, ale hledá i další. Další slogan: „Nebojte se dělat chyby!" je pro něj příležitostí a výzvou, jak logicky úsporně hledat chyby. Jeho znalosti navíc obsahem i rozsahem přesahují požadovaný rámec osnov, což mu dává možnost většího nadhledu při řešení úloh. Během své „teprve" čtyřicetileté praxe jsem poznal sice řadu podobných studentů, ale Honza je v něčem výjimečný. Není to talent „od Pánaboha", ale úplně obyčejný normální kluk, který má zájem nejen o matematiku, ale úplně o vše, co se kolem něj děje. A to nejcennější - má radost ze života! Dostal jsem od něj krásný dárek - jeho origami Labuť je něco výjimečného a úžasného…
10
Ing. Ladislav Opioł Střední průmyslová škola elektrotechnická, Havířov
Každoročně připravuji skupinku studentů pro soutěž SOČ. V minulém roce mně oslovila kolegyně Karla Komárová, zda nechci vstoupit do projektu pro práci s nadanými studenty. Projekt finančně podpořil jednu práci a umožnil konzultaci i měření v laboratořích VŠB – TU Ostrava. Tím se zvýšila odborná úroveň studentských prací. Důležité je vybrat odpovídající téma, které zaujme studenta, a zároveň odhadnout obtížnost úlohy, finanční náročnost. U většiny úloh dělám v různé míře konzultanta, proto minimálně dva měsíce intenzívně studuji vybranou problematiku. Studenti dostanou základní materiál k prostudování, který je obvykle v anglickém jazyce a v elektronické formě. Společně určíme směr našeho bádání a práce. Musím získat souhlas našeho ředitele s finančním krytím projektu. Pro každé téma vyberu skupinku dvou nebo tří studentů, což je maximum zakotvené v pravidlech SOČ. Studenty vybírám podle nadání, ale přidám k nim jednoho, kdo vynikal v dílenských cvičeních, protože cílem skupinky je nejen vymyslet a navrhnout nové zařízení, ale i realizovat je. Posiluji v nich týmového ducha. Problematiku nastudují nadaní studenti velice rychle a vytvoří práci na úrovni nejlepších bakalářských prací. Pokud některý méně nadaný student nestačí tempu, sám uzná, že skupina potřebuje pomoc a pak ji doplním dalším talentovaným studentem. Pravidelně rozděluji úkoly a kontroluji plnění. Pokud si student neví rady, pomohu mu nebo ho musím naučit některé věci, které se ve škole běžně neučí. V případě, že má práce vynikající úroveň, pošlu studenta na další konzultaci ke kolegům nebo na vysokou školu. Bylo potvrzeno, že čím déle s nadanou skupinou pracujete, dosáh11
nete lepší výsledky. Práce s nadanými studenty si žádá mít promyšlené dva plány. Plán A je dosažení cíle, plán B je když student předčasně dokončí práci. U obou variant se výsledky musí sepsat a předvést. Do práce se investují finanční prostředky školy a ty se musí zhmotnit. Materiální náklady na jednu práci se pohybují od 2,5 do 10 tisíc korun. Dále popíši průběh tří projektů studentů z naší školy : „Autonomní dvouprocesorové vozidlo s naváděcím systémem a analýzou obrazu“ vznikalo spontánně po úspěšném boji v minulém roce v celostátním kole SOČ. Jeden student začal stavět autonomně řízené auto, druhý projektoval a vybudoval výkonný procesorový systém s kamerou pro rozpoznávaní značek. Inspirací bylo shlédnutí videa – přednášky z univerzity ve Stanford. Práce vyžadovala náročné přístrojové vybavení a studium odborné literatury v anglickém jazyce. Oba si pomáhali a pravidelně konzultovali problémy po internetu. Posledního půl roku byla moje pomoc už pouze technického rázu. Studenti veškerou práci zvládali samostatně. Práce se umístila v krajském kole SOČ na prvním místě, v celostátním kole pak získali studenti místo druhé. „Digitální vysokofrekvenční milivoltmetr“ vznikal dva roky. První student byl vynikající praktik v oblasti výroby plošných spojů a pájení. Na pozici druhé se vystřídali dva zájemci, až jsem přizval talentovaného veterána z celostátního kola SOČ , který napsal firmware pro mikroprocesor. Práce byla zařazena do projektu s nadanými studenty až druhým rokem. Student, který práci začal a věnoval ji nejvíce úsilí, nebyl po testování zařazen mezi nadané. Psychický dopad byl strašný, i sám jsem váhal, 12
zda neodstoupím od projektu. Měsíc trvalo, než se práce znovu rozběhla. Cílem této práce bylo vytvoření digitálního vysokofrekvenčního milivoltmetru a následná vizualizace a zpracování naměřených dat prostřednictvím PC. Byl realizován vstupní modul, který provádí převod měřeného signálu a mikroprocesorový systém pro další zpracování. Kalibrace milivoltmetru proběhla dvakrát na katedře telekomunikací VŠB-TU v Ostravě. Práce se umístila v krajském kole SOČ na druhém místě, hned za výše uvedenou prací. Práce byla oceněna diplomem na konferenci EEICT, kterou každoročně pořádá VUT v Brně. „Přenosný elektroencefalogram“ odstartoval až v prosinci minulého roku a na ukončení práce měli studenti pouze čtyři měsíce. Práci začali dva nadaní studenti s maximální podporou konzultantů z oblasti elektroniky i biomedicíny. Oba se pomalu adaptovali na nový styl práce, kde museli přesně a včas plnit společně vytýčené úkoly. Z důvodu velké časové náročnosti jsem po dvou měsících práce přešel na plán B. Realizovali jsme pouze analogovou vstupní jednotku a signály z mozku vyhodnotili na digitálním osciloskopu. Studenti sepsali závěrečnou zprávu a poslali jsme práci do soutěže SOČ v oboru zdravotnictví, kde postoupila do krajského kola. Díky soustavné práci v SOČ jsem nucen neustále držet krok s nadanými studenty tj. sledovat nejnovější trendy v elektronice a programování. Sleduji firemní literaturu např. Analog Devices, Texas Instruments a Linear Technology, firmy posílají škole zdarma integrované obvody (vzorky) pro výrobu prototypů zařízení. Zařízení konstruujeme z nejnovějších součástek technikou SMD. I pro mě je velikým zadostučiněním oživení nově navrženého zařízení a úspěch studentů v SOČ v celostátním měřítku. Tuto dobrou náladu přenáším i do vyučování v teoretických předmětech ve škole. Práce s nadanými studenty mi přináší velkou radost a zároveň mně brání proti vyhoření.
13
Tomáš Deingruber Gymnázium Olgy Havlové 1. ročník
O projektu jsem se dozvěděl od výchovné poradkyně na naší škole, která mi rovněž účast v něm doporučila. Tento projekt má podporovat nadané studenty v jejich mimoškolních aktivitách. A právě podpora při tvorbě SOČ v oblasti chemie byla důvod, proč jsem se do projektu zapojil. Od projektu jsem očekával pomoc při přípravě středoškolské odborné činnosti a to jak ze stránky věcné (rozšíření informací, úprava chyb), tak ze stránky formální (celková úprava práce). V rámci projektu jsem se zúčastnil konzultace spojené s prohlídkou odborných pracovišť na katedře fyzikální chemie. Svou práci jsem konzultoval s prof. Lucii Obalovou a doktorkou Kateřinou Karáskovou z uvedené katedry. Ty mi pomohly najít nedostatky v mé práci a poté proběhla samotná prohlídka laboratoří. Zde jsem byl obeznámen s projekty, na kterých pracují vědečtí pracovníci na Katedře fyzikální chemie VŠB –TU, a poznal jsem různé moderní technologie, jež jsou užívány během výzkumu. Exkurze na katedře fyzikální chemie mi přinesla nové a zajímavé poznatky ohledně problematiky katalýzy používané při odsiřování vzduchu či při rozkládání oxidů dusíku v atmosféře. Také mi byly objasněny některé analytické metody používané také během výzkumných prací. Po ukončení studia na gymnáziu se chystám jít na vysokou školu. Uvažuji, že bych jel studovat do zahraničí, ale to zatím není jisté. Hlavní přínos projektu vidím v rozšiřování obzorů v chemii, jež je mojí oblíbenou oblastí. Vše, co jsem v rámci projektu absolvoval, považuji za zkušenost, která se může kdykoliv v budoucnosti hodit.
14
Barbora Čechová Gymnázium Olgy Havlové oktáva
O možnosti zapojit se do projektu jsem se dozvěděla během září maturitního ročníku od výchovné poradkyně Mgr. Jany Huvarové. Svou účast jsem pečlivě rozmýšlela, neboť jsem měla toho času před sebou přijímací řízení na Janáčkovu akademii múzických umění. Nakonec jsem se rozhodla zapojit především kvůli svému zájmu o forenzní psychologii a možnosti navázat na svou práci „Sérioví vrazi“, se kterou jsem se účastnila Středoškolské odborné činnosti v roce 2011. Z původních informací vyplynulo, že mi konzultaci poskytne někdo z oboru, o nějž se zajímám a v jehož rámci budu svou novou práci tvořit, případně v již započaté práci pokračovat. Mou poradkyní se stala Mgr. Martina Kornasová, která mě vyučuje základům společenských věd a s jejíž obětavou pomocí jsem vypracovala práci o sériových vrazích. Proto mě tato skutečnost, že konzultace nebudou z oblasti forenzní psychologie, nijak neodradila. Právě naopak! Uvítala jsem, že budu moci nadále spolupracovat s člověkem zapáleným pro věc, ochotným pomoci nad rámec svých povinností. Chtěla bych paní Kornasové velmi poděkovat, neboť právě díky ní jsem mohla uskutečnit další studii, tentokrát na téma vlivu vážné hudby na lidské chování, opět aplikovanou především na forenzní oblast. Děkuji jí za podnětné připomínky, rady, čas a především ochotu a elán, který z ní činí výjimečného pedagoga. Tento projekt je pro mne prakticky synonymem Středoškolské odborné činnosti, kterou považuji za vynikající soutěž, poskytující studentům se zájmem o určitý obor nebývalé možnosti. SOČ ovlivnila také mou životní dráhu, neboť jsem si díky ní uvědomila, jak moc se chci kromě operního zpěvu zabývat také psychologií, samozřejmě forenzní. Děkuji všem, kteří se s ochotou pouštějí do jakýchkoli projektů, které pomáhají studentům se zájmem o vědu a rozvoj jejich schopností. 15
Martin Vacula Mendelovo gymnázium 7. ročník osmiletého studia Osobně jsem se účastnil několika akcí pořádaných projektem a nikdy jsem nebyl zklamaný. Ze všech jsem si odnesl zážitky, na které budu rád vzpomínat, protože se vždy sešla dobrá parta lidí. A to takových, kteří mají podobné zájmy jako já. Ale i po stránce vzdělávací pro mě tyto akce byly přínosem. Kdyby nebylo projektu, některé věci bych se jednoduše nedozvěděl, některé neviděl a jiné si zase nemohl vyzkoušet osobně. Jsem tedy rád, že jsem se přibližně před rokem přihlásil a jiným přírodovědně nadaným studentům bych to hned doporučil, protože ve výuce se mnohé zajímavostí nedovíte, natož abyste si je mohli ověřit v praxi. S tím souvisí pomoc učitelů, kteří se projektu účastnili a kteří mi vždy pomohli s problémem týkajícím se jak učiva, tak mimoškolních aktivit a soutěží.
16
Ondřej Pavelka Mendelovo gymnázium 4. ročník osmiletého studia Dozvěděl jsem se o tom projektu někdy v říjnu minulého roku, přes informační nástěnku MGO. Hned v tom týdnu, jak jsem se o tom dozvěděl, byla schůzka nadaných studentů školy, kde jsem se dozvěděl informace o projektu. Zapojil jsem se, protože se snažím zapojovat do všech možných akcí a projektů, které by mi nějak mohly pomoct ať ke studiu nebo do života. Od tohoto projektu jsem očekával, individuální konzultace, hodiny mimo rámec výuky a nějaké exkurze k tomu! Ze začátku projektu jsem se moc do akcí nezapojoval, byl začátek roku a moc akcí nebylo, po pár měsících, koncem roku, jsem byl v pedagogicko-psychologické poradně, abych měl potvrzení, že patřím mezi nadané studenty a mohu se účastnit projektu! V únoru jsem navštěvoval individuální hodiny chemie, jako přípravu na olympiádu, a díky těmto skvělým hodinám se mi podařilo obsadit 1. místo v okresním kole Chemické olympiády kat. D a 8. místo v krajském kole! Také jsem docházel na hodiny matematiky, díky kterým jsem se umístil na 1. místě v krajské kole matematické olympiády. V půlce března jsem se zúčastnil exkurze do Liberce a Prahy. V Liberci jsem si prošel IQ park a v Praze jsem se zúčastnil výuky na gymnáziu Mensa. Budoucnost je zatím pro mě jedna velká neznámá. Ještě jsem se nerozhodl a to je jedno z nejhorších témat pro mne, co vystuduju a čemu ve pak budu věnovat… V dalších letech na MGO se ale určitě chci věnovat olympiádám a určitě se následně zapojím do SOČky a jiných soutěží.
17
Jan Böhm Mendelovo gymnázium 4. ročník osmiletého studia Světlo světa jsem spatřil 8. 3. 1993 a již o 3 roky později jsem začal terorizovat okolí otázkou „proč?“. Po té, co mi maminka přečetla Ferdu mravence, jsem zatoužil být entomologem. Tento okamžik bych označil za první profesní vzplanutí. Nebylo však poslední. Jako malý jsem se učil číst a psát, zatímco ostatní děti se dívaly na televizi, já se učil číst, psát a počítat. Když ostatní hráli fotbal, mne učil dědeček šachy. I díky tomu byl pro mě nižší stupeň ZŠ v Bolaticích procházkou růžovým sadem (ne že by ten druhý byl problém). Na vyšším stupni jsem se konečně začal profilovat směrem k exaktním vědám. Také jsem změnil orientaci na medicínu. Tou dobou jsem hrál šachy, basketbal, četl krásnou i naučnou literaturu, soutěžil snad ve všech olympiádách, Klokanovi i Eurorebusu. Skok přišel s příchodem na gymnázium. Nejprve jsem byl varován, že většina lidí o několik stupňů klesne. Ale to se nestalo. Nějak jsem školou proplouval bez problémů, našel nové přátele a uvědomil jsem si, že mě baví právě matematika. Je to náhoda (?), ale učitelé formují člověka; zatímco biologie a chemie (pro medika nutná) mi byla znechucena a fyzika mě nechala apatickým, matematika se stala mou láskou. Protože je krásná. Jak už to bývá, lidé se společnými zájmy a myšlenkami si rozumí, setkávají se a debatují – tak jsem získal přátele svého věku i starší a zkušenější mentory z řad učitelů. Účastnil jsem se i biologické, chemické i anglické olympiády, zpětně zjišťuji, že z těchto oborů jsem neměl takové znalosti, jako kolegové, ale jejich nedostatek nahrazovala logika a občas i štěstí. Navíc je nutno podotknout, že momentálně není velká konkurence. 18
Za poslední 4 roky jsem studoval literaturu, převážně matematiku, zajímavosti a aplikace, také jsem doučoval spolužáky. Protože mi to bylo málo, připojil jsem se k matematickému fóru http://forum.matweb.cz , kde jsem v současnosti moderátorem. Na tomhle místě radím lidem, diskutuji o zajímavých problémech, ale hlavně se sám učím komunikovat, vysvětlovat i zdokonalovat se. Dále tvořím origami (fascinuje mě, co všechno lze vytvořit pouhým ohýbáním listu papíru), při tvorbě se vždy uklidním a v brzké době mám v plánu prostudovat také origami matematiku a geometrii. Taky rád vařím. Účastním se i soutěží, ale olympiády ani klokan mě nenaplňují. Dávám přednost zajímavým nebo praktickým problémům a práci v týmu, účastnil jsem se mj. Náboje, Intersoba, letos se chystám na EXIT. Občas mě zaujme nějaký problém a já nad ním týden, dva, bádám, než jej rozlousknu. O to větší radost! Se spolužákem Janem Tofelem jsme se snažili vytvořit matematický model infrastruktury města založený na podobnostech s živými organismy, který by bylo možno využít pro optimalizaci. Bohužel se nám nepodařilo zatím získat potřebná statistická data. Nicméně je to hezký námět pro bakalářskou práci. Rovněž jsem nalezl své místo ve společnosti, zpočátku jsem chtěl mít desítky přátel, nyní mi jich stačí pár. Přesto si ale ke mně ostatní chodí pro radu a objektivní názor. Nyní je přede mnou další krok, a sice výběr vysoké školy. Rozhodl jsem se pro studium aplikované matematiky a věřím, že zde naleznu uspokojení. Co bude ze mě nevím. Budu bádat nebo učit, snad si na stará kolena založím školu pro motivované (nadaní jsou flákači). To, jaký jsem, má na svědomí skupinka lidí a spousta náhod. Tedy bych chtěl poděkovat své rodině, hlavně dědovi a mamce, mému učiteli matematiky panu Hamříkovi, paní Kopfové ze Slezské Univerzity, Hedy a ostatním přátelům. Speciální dík dostane panTofel (tu hru se slovy jsem si nemohl odpustit) a skupinka lidí, kteří tu jsou pro mě, když je potřebuji.
Dodatek od učitele matematiky. Onen Jan Tofel (ve slovní hříčce Pantofel) je také můj žák, který jako jeden z pěti v celé ČR vyřešil státní maturitní písemku vyšší úrovně na 100%.
19
20
