O MODERNÍ (NE)ČEŠTINĚ František Jelínek
Úvod Tato úvaha vznikla původně z přednášky o technickém vyjadřování (něco z ní zde zůstalo), ale zabloudila nakonec trochu jinam (jak ostatně bývá zvykem úvah). Účelem tohoto spisku není nic víc, než pozastavení se nad jevy v jazyce, kterým mluvíme, píšeme a zřejmě také myslíme (a podle toho to někdy vypadá). Jde o jevy, které jsou sice pochopitelné, ale přesto neomluvitelné, hlavně ale zbytečné a hloupé. Důkaz bude podán níže. Ony jevy jsou někdy legrační, ale neměly by se podceňovat. Stejně, jako skoro zázračná obnova a rozvoj češtiny v osmnáctém a devatenáctém století vedly až k ustavení moderního národa a k obnovení jeho samostatnosti, může současná situace vést ke ztrátě jeho identity a samostatnosti vůbec. Všeobecný úpadek jazyka vede nutně k úpadku vyjadřování a myšlení. S bohatstvím jazyka odejde i logika, o slušnosti a poctivosti ani nemluvě. Podívejme se třeba na záznamy hovorů některých politiků, zveřejňované při různých aférách. Plochost, ubohost, vulgárnost. Není tu místa na popis historického vývoje češtiny, ale konstatujme alespoň, že její existence v moderní době je, jak už bylo řečeno, tak trochu zázrakem. Ten zázrak, jako většina zázraků, byl výsledkem neuvěřitelného úsilí, obětavosti a cílevědomosti generací vědců, literátů, kněží, ale i lidí zcela běžných povolání. Bohužel, současné generace Čechů a Moravanů dávají své řeči zabrat, ba dalo by se říci, že jí dávají na... Spisek je určen kamarádkám a kamarádům, kteří ještě pamatují odlesk dřívější středoškolské vzdělanosti a určitě mají velký vliv ve svém okolí, školách, rodinách, spolcích a publikacích a jsou ještě pořád nadějí. Pozornost je věnována špatnostem v soudobém vyjadřování. V nesčetných projevech a písemných sděleních včetně těch, jejichž původci jsou vysokoškoláci (nejen technici, i absolventi FF UK), se setkáváme s hrůznými věcmi. Proprány budou časté chyby v logice sdělení, nevhodné jazykové konstrukce, nešťastné projevy vlivu angličtiny (aniž by autor směřoval k jakémusi „purismu“ ve smyslu „česky za každou cenu“) – i když zamyšlení nad potencí jazyka ve vyjadřování nových pojmů původními slovy by bylo zajímavé. Viz třeba islandština nebo moderní hebrejština. Špatnostem v pravopisu zde bude pozornost věnována jen okrajově, o tom jindy.
Co není mnohým v mateřštině běžné A mělo by být běžné aspoň v základním mluveném i psaném projevu. Čeština je nesporně složitý jazyk a zvládnutí celého slovníku a všech jemností gramatiky je jistě výsadou specialistů, ale není to omluvou pro nás ostatní. Musíme ovšem o své vyjadřování dbát. Nemluvme zatím o přechodnících a jiných prostředcích, které se chápou jako trochu knižní (i když užitečné pro barvu a stručnost řeči). Něco příkladů běžných hrůz následuje. Začněme například zacházením s podstatnými jmény středního rodu.
některé místa znamenaly místo některá místa znamenala z deseti uskutečněných měřeních tyto města zajistily ….
Jako druhou potíž soudobé češtiny je třeba zmínit tvary podmiňovacího způsobu (abyste rozuměli, kondicionálu ); autor si tu není jistý, zda jde v tomto odstavci všude o kondicionál, ale špatnost pozná na sto honů. Mimochodem – 1 hon je bratru 120 m až 150 m, takže necelý furlong. K věci:
aby jste místo abyste, dokonce abysme – říkají to i ministři v TV by jste, by jsme – v chtěně správném písemném projevu samozřejmě i kdybysme
Pěkná je taky dvojice Jakoby a jako by, ale to se týká jen psaného projevu, v řeči je to jedno. Ono i obyčejné zájmeno on má svá úskalí a přehršli možných tvarů. Rodilý mluvčí se zde ale orientuje. Horší je to ovšem u takové trochu knižní záležitosti, často ale užívané v písemném projevu, totiž u zájmen jenž, jež, již. Tady bývá chyb! V příloze je to sepsáno. Skloňování číslovek Moc často lidé chtějí být hodně spisovní, a potom vzniknou tvary:
Dvěmi podpěrami místo dvěma, bez třech, čtyřech místo tří, čtyř atd. Že by některá TV celebrita řekla „osm set čtyřicet dva muži“, to už je jen sen. Každá řekne „ …mužů“. Samostatným problémem jsou dublety s/z (podle pravidel z r. 1993). Uvádí se sice, že je možné psaní se s i z, ale za slohově neutrální se považují podoby se s: busola – buzola, desén – dezén. U diskuse, renesance, disertace je kultivovaný projev jen se s! Jenže se na to nedbá. Hrůzou hrůz je kurz. Zkuste to vyslovit. A pak prý „píšeme foneticky!“ Přece jen jeden pravopisný jev; je to sice kodifikováno, ale z pochybných důvodů. Takže musíme v adrese psát jméno ulice Na Hrázi, Nad Dráhou – prý proto, aby se nemuselo přemýšlet nad tím, zda ona hráz nebo dráha není náhodou vlastní jméno. Vida, zase se vyhneme přemýšlení, a o to přece šlo.
Zlozvyky poslední doby O nich tohle povídání je, tak snad čtenář promine, že se zmínky možná budou opakovat. Provádění, realizace – dvě oblíbená, téměř „zdeúřední“ slova. Takže se v Kocourkově provádí stavění, provádí se měření – místo prostého staví se, měří se. Provádět lze koně nebo turisty, možná lumpárny, ale ne činnosti, jejichž označení má původ ve slovese. Realizace – velmi oblíbené slovo, hodí se na vše. Takže se realizuje také leccos, ať je to stavba, úkol, záměr, představení, myšlenka, dokonce činnost (včetně policejního zátahu)! Hrůzy z praxe: Zdroj byl realizován do modulové skříně. Činnost, kterou útvar v oblasti dohody realizuje,... Implementace - zrovna tak - implementovat lze mnohé, ale třeba výtah prostě zřídíme, vestavíme. Možná bychom mohli i směrnice a jiná pravidla zavádět, začleňovat místo implementovat. Ale možná by tomu právníci nerozuměli. Ostatně – rozumíte našim zákonům? Nemyslím obsahově, tam je takový zmatek, že nerozumí ani právníci, ale co stavba textu, vět? Co třeba občanský zákoník? Třeba HLAVA III? Komunikace. Česká televize oznámila, že zavádí novou on-line komunikaci s diváky. Oni holt to už jinak nedovedou (autor také ne). Ne, že by to bylo špatně, ale je to doklad toho, jak jazyk nedovede některé pojmy vyjádřit svými slovy. Dalo by se v daném případě říci přímé spojení? Slovo komunikace má tolik významů, že se stejně jen ze souvislosti pozná, o co jde.
Úplná hrůza ovšem je časté: „Komunikovali jsme s ním tento problém“, jak praví pseudovzdělanec. Ještě větší hrůza – „Vykomunikovali jsme s ním postup…“. Jak jen je to možné? Zrušování. Tohle je slovo, které se objevuje v českých zákonech – „zrušuje“ se ustanovení to či ono, místo správného ruší se. Vůbec naše skvělé právníky nevzrušuje, že jde správně o „rušení“. Jak krásně muselo být za císaře pána, když zákony psali lidé uvažující. Mimochodem - lze doložit i kontrast technického předpisu z doby Franze Josefa I. s předpisem dnešním. Navštivte Národní archiv. Pookřejete. Trpný rod všude, kde to jde i nejde – například jistý představitel mezinárodní organizace (Čech podle jména, mladý, jistě absolvent univerzity) pravil: „Pokud je hovořeno o této věci…“. Vůl.
Cizí slova a vliv angličtiny V předminulém století tu byla němčina, jazyk hospodářsky, kulturně, politicky a technologicky silnějších vrstev. To se určitě projevilo převzetím mnoha slov a vedlo to následně ke snahám o počešťování. Někde úspěšným, jinde ne. Děda měl v dílně vercajk, štospan, colštok atd., ostatně ve Švejkovi je poučení dost. My už jsme zažili silný vliv ruštiny, uplatňovaný bohužel hlavně podlézavostí a zbytečným přejímáním slov vytvořených prostředky, které češtině neodpovídají – viz třeba chozrasčot, kolchoz. Jenže s tím vším se jazyk ještě dovedl vyrovnat, aniž by ztratil sdělnost. Aspoň to byly jasně vymezené pojmy a poskytovaly jednoslovné vyjádření. Ale dnes je tu angličtina nebo spíš její jistá vrstva, a uplatňuje se nejméně po třech cestách a navíc v prostředí, které je k tomu nekriticky tolerantní: První z těch cest je asi nezbytná – interfejs, nebo chcete-li interface, meziksichtem nenahradíme; prostě v odborné řeči se toho nedá mnoho dělat. I když – třeba vytvoření českého chemického názvosloví v minulosti bylo příkladem. Nebo jen taková slova jako bod, tečna... Ta taky vznikla teprve nedávno. A šlo to. Druhá cesta je jaksi „propagační“ – obchodníci si holt myslí, že budou světoví, když mají místo tržnice market a místo obchodu šop. Je to fuj a nesvědčí to o sebevědomí národa. Navíc je dost těžké vyznat se ve všech těch outletech a outfitech. Alespoň autor neví, oč jde. Nejhorší je ale třetí směr a to je prostá blbost. Vzhledem k tomu, že blbost je mocná čarodějka, je nutné rozdělit hrůzy této cesty na několik případů, aby vůbec byl přehled. Především je to blbost jaksi přirozená, nebo spíš nedostatek pozornosti k mateřštině. Takže ve hrách nejsou odstupňovány úrovně (obtížnosti), ale levely. Zaměstnanci nemají výhody, ale benefity. Už neužíváme slunce a vzduchu, máme outdoorové aktivity. Jejda, jejda! Kolik jen máme šourůmů! Druhou, mnohem více zavrženíhodnou podmnožinou, je blbost úředníků a politiků a vůbec těch, kdo dávají najevo svou nadřazenost uplatňováním zbytečných anglicizmů. Tak například jistí (je to skutečně ze života) úředníci jedou do Bruselu „negociovat“ a budou „evaluovat projekt“ (rozuměj jednat a hodnotit). Potom zkrátka není divné, když „evaluují management kvality a environmentální management“. Bože, smiluj se! Mnozí také věci medializují, nikoliv zveřejňují a tak dále a tak dále. Všimněme si také, že už nemáme zemědělce, rolníky, sedláky ale farmáře. Možná proto už musíme dovážet máslo z Belgie, brambory z Francie, maso z Německa, česnek z Číny.
Jsou i chvíle, kdy je dobrá rada drahá. Co si počít s genderovou politikou, genderovou studií. Co platno, pohlaví se jaksi nehodí a rod asi nikoho nenapadl, i když máme rod mužský a ženský a jedním ze způsobů označování pojmů je využití víceznačnosti. Přitom to slovo gender je češtině hodně cizí a hrozné. Což by nemohla být „rodová“ politika? Třeba? Něco by se určitě sneslo, pro oživení slohu, pro stylistický záměr. Jenomže naprosto zbytečných anglicizmů je už moc a část Čechů to pokládá za přirozené, ne-li docela za účelné. Autor se setkal při diskusi o terminologii s názorem „používejme přímo anglických slov, čeština stejně do dvaceti let zanikne…“ (řečník se zcela vážně odvolával na výrok jednoho z tehdejších ministrů). V tisku je možné už najít případy, ve kterých původce sdělení pokládá za nutné uvést za českým slovem v závorce anglický ekvivalent. Až tam jsme dospěli! Pár příkladů ze života: Jistá kulturní instituce pořádá edukativní programy. Slova edukativní, edukovat se bohužel stávají součástí běžné slovní zásoby, v rozhovoru v MHD můžeme zaslechnout „postoupil na vyšší levl…“ a podobně. Další kulturní instituce v dobrém úmyslu podpořit kulturní projev pořádala „storyteling“. Rozhovor s podnikatelkou v novinách (20. 12. 2010) „... mám firmu, která organizuje kulturní eventy ...“ (V první verzi článku zde následovalo nevybíravé a asi žalovatelné označení této dámy slovem označujícím zvíře s vlahýma velkýma očima.) Dům stavíme v této lokalitě, nikoliv na tomto místě. Náš spoj nelétá do určitého cíle, ale do destinace. Ve městě, které je spjato s českou kulturou, mají „destinační management“ (stránky úřadu města Písku). Přitom nejde o nic tajemného, jen o záslužnou pomoc návštěvníkům kraje. Lidé už podle našich vzdělanců nejsou tvořiví, ale zásadně vždy kreativní. Kapitolou pro sebe jsou sportovní komentátoři, ale u těch to člověk očekává a kupodivu mluví většinou správně, jen jsou nuceni užívat zažité výrazy. „Vcelku dobrý point, autor skutečně v této věci argumentuje pochybně…“píše jakýsi filosof, když oceňuje výroky odpůrce zmíněného autora. Hlasatel (abyste rozuměli – moderátor) praví „… lídra bolševické revoluce Lenina…“. Ostatně lídrů máme plno. Dokonce i lídryň!!! Česká TV 1. února – už nemáme filmy umělecké, náročné nebo umělecky pojaté – podle nich máme jen filmy „artové“. Samozřejmě, odborná (často mezinárodní) terminologie je OK a někdy nelze jinak a je to oprávněné u výrazů oboru, o kterém píšeme pro úzký okruh jeho odborníků, i kdyby existoval český ekvivalent. Například - indentor, indentace – použití velmi záleží na okruhu čtenářů. Jiný příklad - zubař zubaři (nebo bázlivému pacientovi) – „extrakce“, jinak ale „vytržení“. Mimochodem – slovo „incize“ asi český ekvivalent nemá, tak nepříjemná je to věc. Příkladem nadužívání cizích slov i v odborném textu je následující výňatek: Studium vychází z koncepce rovnocennosti významu zdroje a příjemce sdělení, a současně klade důraz na multiplikující efekty komunikačních kanálů - média, digitalizace, virtuální realita. Znalosti z programu umožňují absolventům uplatnění především v oblasti managementu kulturní a sociální sféry, v oblasti médií a kulturní správy, v činnosti pedagogické, a dále všude tam, kde je kladen důraz na komunikativní kompetenci, zejména prostřednictvím interaktivních médií.
Vcelku se zdá, že úsilí obrozenců o oživení češtiny v době, kdy byla již téměř zanikajícím jazykem, se sice podařilo, ale postmoderní Čechové toto úsilí zcela a úplně znehodnotí a vytvoří jakousi pidgin angločeštinu, kreolský jazyk. Kreolské jazyky se však vyvinuly tehdy, když se rozvinutý jazyk (obvykle, bohužel, jazyk kolonizátorů) s vyšší kulturní úrovní stal užívaným jazykem nějakého společenství. Jenže tady vznikne z jazyka původně vyspělého a krásného. A naši potomci budou mluvit jakousi „čengliš“ a budou hepi.
Prázdná nebo nevýstižná slova, nevhodné konstrukce Řešení – módní slovo. Jistě je vhodné tam, kde jde o hledání výsledku, řešení úlohy. Ale použití ve významu „zabývání se něčím“ moc vhodné není. Přišel pán pozdě domů. Přítelkyně doporučí jeho manželce „neřeš to“. Tak to už je ta plochost současné mluvy. Plnění, splnění – ze života odposlechnuto nebo přečteno: Parametry splňují normy. Cíl byl splněn. Jenže parametry něčemu vyhovují, cílů se dosahuje. Plní se snad nádoba mlékem nebo snad ještě úkol. Zvláštním jevem soudobé (ne)češtiny je slovo „vlastně“. Nepoužívá se ve správném významu, je u mnoha a mnoha mluvčích jen hloupou vycpávkou. Minulý týden (psáno 23. 11. 2016) jsem vyslechl zajímavou přednášku – opravdu zajímavou – sympatického mluvčího z velké firmy, ale nedalo mi to a dělal jsem si čárky za každé vlastně. V těch dvaceti minutách jich bylo neuvěřitelných 180 ! Někdy to nejsou gramatické chyby, ale chyby stylu a logického vyjádření to jsou zcela jistě. Příklady ze života::
je předmětem zkoumání = zkoumá se dochází k poklesu = klesá v délce trvání 2 sekundy = trvající 2 s „ ... přístroj splňuje očekávané požadavky“ ..požadavky netřeba očekávat, jsou dány „ ... splňuje meze“ ..lépe „leží v mezích, vyhovuje mezím“ „ ... se jedná o problém smluvního kontraktu laboratoře s ...“ pleonasmus – kontrakt je smlouva dvojí zápor v technickém stylu nepoužívat! příklad: nemůžeme neříci = musíme říci
Zvláštní kapitola – větný přízvuk a logický důraz V poslední době se zahnízdil v televizi další zlozvyk. Mnozí hlasatelé (chcete-li moderátoři) ve svém projevu zanedbávají pravidla o přízvuku a logickém důrazu. Pro laika je těžké popsat tento jev profesionálně správným způsobem, ale snad bude popis srozumitelný. Zmínění vystupující totiž nevhodně spojují slova. Tak například – když nám paní Toušlová v pořadu Toulavá kamera (dobrém a záslužném) přeje krásnou neděli, činí to formou „Přeji vám krásnouneděli a…“ místo správného „Přeji vám krásnou neděli a…“ Poslechněte si pořad v neděli dopoledne! Jiný velmi častý případ je nevhodný důraz a spojování křestního jména s příjmením. Takže „Připravena je zde Marcelapotůčková…“ místo správného „Připravena je zde Marcela Potůčková…“ První způsob by snad byl oprávněný, kdyby slečen Potůčkových bylo více a my bychom chtěli
zdůraznit, že jde mezi nimi právě o Marcelu, nebo kdybychom chtěli zdůraznit, že tentokrát, proti jindy, přejeme neděli skutečně jen a jen krásnou. Více a lépe o tom v *1+ na str. 43. Citát: A k přirozeným zásadám o logickém důrazu v logických segmentech patří i ta, že ve všech uvedených případech je tento důraz vždy na posledním slově v segmentu, a tedy platí, že v segmentech, jako jsou vlastní jména, názvy a jiná skupinová označení, nese důraz vždy poslední slovo – takže jistě říkáme: František Novák, Josef Kajetán Tyl, místní úřad, 1. června 1986 (devatenáct set osmdesát šest) apod. Druhým zlozvykem je drmolení. Mistrovské úrovně v tom dosáhla paní Zárybnická v předpovědi počasí. Nevím, jestli TV nepožaduje určité množství slov v určité době, potom bych to omlouval, ale snad probůh ne! Předpověď počasí takto podaná je navíc na nic (nemyslím to, že bude stejně jinak), mnoho sdělovaných skutečností se opakuje a některé nejsou pro posluchače ani tak moc důležité. Krása je v přehlednosti a stručnosti. Podobně je tomu například ráno v radiožurnálu. Než člověk nějakou skutečnost uchopí, rozšifruje a posoudí, zda stojí za uložení do paměti, je pan hlasatel už daleko za obzorem. Zdá se, že heslo „míň je víc“ už neplatí. Ale možná je třeba být rychlejší. Upozorňuji na publikaci, která koluje na internetu, ale momentálně ji neumím najít; kdybyste na ni narazili, napište mi, prosím! Dal bych na stránky ročníku odkaz. Našel jsem ji bohužel až po stvoření první přednášky na toto téma, byl bych si mohl ušetřit práci. Autor - Ing. Josef Zvoníček, stať - Ta naše čeština česká.
Na závěr Jan Amos Komenský - KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ: „… odevzdávám tobě také i synům tvým snažnost v pulerování, vyčišťování a vzdělávání milého našeho a milostného otcovského jazyka, v čemž synů mých bedlivost známá byla časů předešlých, když od rozumnějších říkáno, že češtiny lepší není jako mezi Bratřími a v knihách jejich. Ale pilněji se na to ještě někteří vydali nyní, teď z vlasti vypuzeni byvše, aby přihotovením knih užitečných a nad předešlý způsob vybroušenějším perem psaných napomohli synům tvým k uvedení tím snáze všeliké ušlechtilé spanilosti ve věcech i v řeči, v moudrosti i výmluvnosti, k šťastnému vynahrazení podešlého teď zpuštění, jakž by jen časy k rozvlažení přivedl Pán.“
Literatura: [1]
LUKAVSKÝ, Radovan. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění, 2000. ISBN 80-85883-61-9.
[2]
EISNER, Pavel. Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0947-7.
Příloha na další stránce
Zájmeno jenž
rod: m. životný.
Rod m, neživotný
Rod střední
jednotné číslo
množné číslo
1. pád
jenž
již
jenž
jež
jež
jež
2. pád
jehož, jejž, něhož, nějž
jichž, nichž
jehož, jejž, něhož, nějž
jichž, nichž
jehož, jejž, něhož, nějž
jichž, nichž
3. pád
jemuž, němuž
jimž, nimž
jemuž, němuž
jimž, nimž
jemuž, němuž
jimž, nimž
4. pád
jehož, jejž, něhož, nějž
jež, něž
jejž, nějž
jež, něž
jež, něž
jež, něž
6. pád
němž
nichž
němž
nichž
němž
nichž
7. pád
jímž, nímž
jimiž, nimiž
jímž, nímž
jimiž, nimiž
nímž, jímž
jimiž, nimiž
5. pád
rod: ženský. jednotné číslo
množné číslo
1. pád
jež
jež
2. pád
jíž, níž
jichž, nichž
3. pád
jíž, níž
jimž, nimž
4. pád
již, niž
jež, něž
6. pád
níž
nichž
7. pád
jíž, níž
jimiž, nimiž
5. pád
