D I P L O M O V Á
O B R A Z
P R Á C E
V Y P R Á V Í
2016 M A R T I N A A t e l i é r
K R A T O C H V Í L O V Á
g r a f i k y
I .
/
š k o l a
J i ř í h o
L i n d o v s k é h o
T e o r e t i c k á
č á s t
Ú v o d
Má diplomová práce je pomyslným završením úkolů, na kterých jsem pracovala během studií. Každý semestr mi přinesl jiné téma, jehož zpracování předpokládalo rozšíření spektra výtvarných postupů či hlubší zaboření do problematiky výtvarného umění konkrétního období. Neustále jsem se vydávala novými směry. Avšak tyto studijní poutě stvořily důležitý mezník mé tvorby, staly se křižovatkou mého uměleckého života, na níž se očividně rozdílné může křížit a naopak. Proto bych skrze teoretickou část diplomové práce ozřejmila i tvorbu, jež mě navedla ke koncepci mé závěrečné práce. Diplomová práce s názvem Obraz vypráví je jakousi multimediální cestou napříč kulturami. Obrazy se stávají odrazem soukromých vnitřních zážitků z cest po indických Himalájích a krajině poseté mezoamerickými pyramidami. Střádáním zrakových, sluchových a jiných vjemů jsem si vytvořila pravidla laického etnografického bádání. Výsledky průzkumu jsem uložila do své virtuální banky, která je syntézou informací a zdrojem nápadu.
T e x t i l n í
t v o r b a
Cestováním můj celoživotní zájem o textilní tvorbu posílil. V Indii jsem si uvědomila úlohu odívaní a význam ručního dekorování. Po návratu jsem upřela svou pozornost na lidové umění. Zkoumala jsem cizokrajné i místní oděvy, jejich střihy, siluety lidských těl v nich a také možné způsoby jejich tvorby. Originální lidové prvky jsem studovala v regionálních etnografických muzeích (Praha, Blatnice, Sofie, Guatemala City) a textilní techniky dalším samostudiem, exkurzemi i workshopy. Zabývala jsem se nejen historií textilního materiálu a jeho užíváním, ale především jsem se snažila převzaté principy aplikovat jinak, nově.
2
Nejprve jsem vytvořila sérii svršků základních geometrických obrazců. Jednoduchým optickým mícháním barev skrze průhledné textilní materiály jsem evokovala abstraktní tendence 50. let a zároveň povýšila oděv na objekt, v němž se lidské křivky mění v tělesné plastické hříčky. K extrémní oděvní transformaci těla dospěl ve své práci např. Issey Miyake i Kansai Yamamoto. Další mou modifikací těla byla tvorba trojrozměrných papírových soch, Totemů inspirovaných směšnou nadsázkou dadaistic-kých divadelních kostýmů. Jejich převedením do textilu vznikl osobní kroj. O technice tkaní a barvení látek jsem získala bližší povědomí díky odbornému školení MgA. Vladana Koláře. V roce 2014 jsem se naučila tkát na domácím tkalcovském stavu. Následně jsem navštívila prvotřídní textilní továrnu Bonotto Fabbrica Lenta v italském městě Molvena, kde jsem se utvrdila v domněnce, že textilní techniky lze chápat jako plnohodnotné výtvarné. Textil jako suverénní svébytné výtvarné dílo se objevuje napříč dějinami výtvarného umění (Frida Hansenová, Gerhard Munthe, Hannah Ryggen, Sonia Delaunay, Anni Albers, Tibor Reich, Zorka Ságlová). Přesto je textilní tvorba často vnímána jen jako součást užitého umění. Výrobky jsou určeny ke každodennímu užívání a svou podobu (velikost, tvar, dekor) získávají podle konstantních požadavků zohledňujících např. historické, lokální kontexty či jiné dobové požadavky. Textil, jeho specifika a výrobní techniky jsou studovány na průmyslových školách a jejich tvorba předpokládá znalost technologických postupů a rukodělnou zručnost. Proto jsem téhož roku absolvovala workshop ve Strážnici v modrotiskové dílně Arimo. Technikou modrotisku jsem zhotovila pásový výjev Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Obsahově výživné téma mě přinutilo nastudovat gigantickou tzv. Tapisérii z Bayeux. Bavlněnou plochu širokou deset metrů jsem odekorovala symboly a motivy, které se váží k naší zemi. Kromě pozemní a vzdušné techniky vyobrazuje navržený modrotisk vojáky, pražskou architekturu či další motivy odkazující ke slovanské / národní symbolice. Jsou jimi např. dvouocasý lev, lípa a kolovrat.
3
L i t e r á r n í
t v o r b a
Práce na modrotisku posunula hranici mého vnímání, oprostila mě od vizuálního primitivismu k významově zatíženému narativnímu obrazu. Modrotiskový pás zhmotnil symbiózu tradice a současnosti a zároveň propojil textilní-rukodělnou tvorbu s tvorbou literární. Samovolně jsem dospěla k názoru, že obrazové cestovatelské deníky mi už k zaznamenávání dění kolem mě nestačí. Začala jsem psát básně a příběhy. Vyprávěním legend, pohádek a čtením jako takovým kořeníme jednotvárné dny našich reálných i virtuálních životů. Pomocí slov jsem chtěla přiblížit chuť dálek. Tiše připomenout, pro co má smysl žít.
Posmrtné ticho, pokorná síň hřeben, co učeše bujarou niť.
V autorské knize Mihotání strání, ilustrované monotypy scenérií indické oblasti Himachal Pradesh, jsem se snažila čtenáře vyburcovat k zamyšlení. Jemný moralizující tón volně navazuje na ponaučení lidové slovesnosti. Motto knihy zní jednoduše, bázeň. Díky možnosti porovnat umění různých koutů světa začal se mi, sám pro sebe, formovat univerzální vizuální slovník. Tento systém- samorost nebyl krmen jen fascinací lidovým uměním, ale byl přiživen východním myšlením, vášnivým vypravováním hinduistických legend a krvelačně pulzujícími příběhy mezoamerických civilizací. Po intenzivním putování Indií, neubráníte se všudypřítomné existenci hinduistického božstva. Obří bohové září všude a to i přes svou okázalou neuměleckost. Proto hinduistickou mytologií nasákne bez výjimky každý, kdo tuto zem navštíví. S podobnou intenzitou nás pohltí i dochované reliéfy, malby, kodexy starých Mayů i ostatních civilizací Střední Ameriky. Cizokrajné vypravování, které obluzuje, drtí, budí až hrůzu a třeba i hnus, je uhrančivé!
4
Z á v ě r e č n á
s y n t é z a
S nabytým pocitem nekonečna jsem si přála vytvořit literární novotvar, který by obsáhl mou životní pouť. Kypící entuziasmem dálek jsem si umanula ukončit svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze zašifrovaným poselstvím. Před vstupem do závěrečného šestého ročníku naplánovala jsem si cestu napříč územím, které obývaly mezoamerické civilizace (Mexiko, Guatemalu, Honduras, Belizi). Doufala jsem, že úder na mé smysly vztyčí nosný pilíř mé diplomové práce. Byla jsem učarovaná kolosální architekturou Staré Ameriky. Sama pro sebe jsem se snažila najít příbuznost se stavitelským principem jiných kultur. Nedokázala jsem se zbavit dojmu, že díla, která mám před očima, jsou srovnatelná s velikostí egyptského, asyrského i indického umění. Nemohla jsem odtrhnout oči od jemné ornamentiky. Můj zrak se na zdech vinul jako had. Kromě nižších geometrizujících reliéfů v archeologických parcích Uxmal a Mitla, jsem pozorovala stylizované figury démonů, ptáků, lidských lebek či naddimenzované obličeje bohů. Nejsilněji na mě zapůsobila výzdoba pyramidy Opeřeného hada v Teotihuacánu a paláce Masek v Kabah. Nerozuměla jsem obrazovému písmu na stěnách, ale tušila jsem jejich význam. Již při cestě vznikly tři malé tkané obrázky mayských figur (kněžka s hadím opaskem, šaman s pestrou korunou a smrtka). V tkaných obrazech jsem pokračovala i po návratu. Mísením mezoamerické symboliky s křesťanskou i světskou zrodilo se alegorické Hledání cesty zpět, metamorfóza Stromu života a několik koláží patchwork se zoomorfními motivy. Na prvním z obrazů dominuje labyrint jako pěšinka klikatící se jako plaz, který zahyne, pokud nenajde správný směr. Druhý obraz parafrázuje symbol života technickým emblémem dnešních krajin, stožáru vysokého napětí. A na velkoplošné textilii se proplétají dvě hadí těla do siluety svastiky, znaku štěstí. Souběžně s koberci jsem pracovala na grafickém cyklu menších formátů. Zprostředkovaný vjem skrze grafický list ovšem jen těžko vykresluje má dobrodružství, kdy jsem se po tři měsíce potýkala s magickými pyramidami, na nichž mě vítr unášel do dávných dob. Jemné soutisky akvatint připomínají dětský sen, ve kterém se divák plíží exotickou vegetací, bojuje s divokou zvěří a rozkrývá tajné poklady neznámých civilizací. 5
Dominantou mé diplomové práce je devítimetrový tkaný výjev, Kopulopis. Techniku tkaní jsem zvolila úmyslně, je starší než samotné písmo. Utkané motivy se stávají obrazovým písmem, jehož prostřednictvím předávám, můj vlastní příběh, zpověď demonstrující boj mezi ženským a mužským pohlavím. Monumentálnost díla není jen přejatým oslnivým momentem štukových mayských a kamenných hinduistických chrámových ozdob, ale navazuje také na mozaikové umění. Velkolepě pokrytá architektonická plocha se objevuje v byzantském ranně křesťanském umění, v modernistickém veřejném prostoru a v podobě intarzií (techniky pietra dura) mughalského umění. Dílo je sestaveno z 20 tkaných obrazů. Samostatné fragmenty fungují jako solitéry, ale jejich uspořádáním vzniká jednotný grafický symbol. Tvarosloví vzešlo z rastru, který vznikl na obrazech přirozeně, protkáním osnovy s útkem. Čtvercové plochy jsem vytkala širokými popruhy, kterými se v indické kultuře vyplétají rámy postelí, tzv. technikou charpai. Barevnost výjevu ctí vizuální pravidla mayských nástěnných maleb, ale zároveň dynamizuje jinak obrazovou statičnost figurálního motivu. Kladením základních a doplňkových barev vedle sebe vznikají simultánní kontrasty. Kolorit je mírněn omezeným spektrem průmyslové poptávky. Kopulopis je náruživým pokusem o soběstačné dílo, jež by mělo bez slovního výkladu obstát v každé kultuře. Je labyrintem obrazů. Existuje bez logického sledu a zřetelného děje. Pomyslný příběh vyvstává jen v okamžiku, kdy mezi obrazy začneme hledat vzájemné interakce, konfrontace a jiná spojení. V opačném případě zůstane obraz jen abstrahujícím systémem bez literárního významu. Setrvá jen v podobě nezobrazující dvourozměrné plochy, která na nás působí skrze intenzivní barevné chvění.
Mým přáním bylo vyvolat skrze diplomovou práci cosi skoro až psychopatického, posedlého… Zdali se mi to povedlo, posoudí čas.
6
P o u ž i t á
l i t e r a t u r a :
ČAPEK J. Umění přírodních národů, Československý spisovatel, Praha 1957 MIKEŠ, V. Tanec živlů, poezie starých Aztéků, Československý spisovatel, Praha 1976 SLAVÍK, I. Sláva a pád Tenočtitlanu, Dobytí Mexika očima poražených, Odeon, Praha 1969 KLÁPŠŤOVÁ, K. Encyklopedie bohů a mýtů předkolumbovské Ameriky, Libri, Praha 2001 KOCH, R. Kniha znamení, Votobia, Olomouc 1997 BINDEROVÁ, K. Modré z kypy, Arimo, Boskovice / Strážnice 2013 VÁCLAVÍK, A. Výroční obyčeje a lidové umění, Nakl. československé akademie věd, Praha 1959
V Praze dne 11. 5. 2016
Podpis, Martina Kratochvílová
7
