P
o
E
S
B
f
R
K
V
A
Ë
D
S O U C A S N É
O
a
B E
C
K
g
C
H
O S V B T Ë
P
R
SV.
A I.
L
*
V
I
N
C
E
N
C
K
R
A
M
A
f
i
C
Í
3
3
_-
VINCENC KRAMA0
KUBISMUS
i l
, D O B A " SV. I. S B f R K A VEDECKl%H P R A C f O S O U c A S N f i I
osvBTi
1921
NAKLADEM MORAV.-SLEZSKfi REVUE
v BRNB
\
r. NáS urntleckf Zfvot, pPed vdlkoutak bohaíE rozvív
a slibng, zd4 se koneEn8 probouzeti se z hlubokt krise, do ktert by1 uvrien svEtovgml uddostmí. Za tCto sed-
mileí6 krise rovnajici se úplntmu rozvratu ztratil svou nëkdejgt jarost, S jakou Se1ve vedoucí Eastí pfimoEafe PO boku a v mnohtm i v Cele jingch ndrodb za jamì! tugengrnl cfly vpfed, zpohodlnël a rad podlehl staHm,zddnlivt! ddvno odbywm heslfm, jejich2vykoFenhi z nageho um8leckCho Zivota stalo kdysi tolik pr6ce. Nevysel takt bohuZel bez újmy ze vgeobecnd mravnf krïse, ba doglo se namnoze i k jakCmusi apom staístvi, kíerC se S politovhím divalo a dosud diva na 5
I
\
ona ltta horeEnE napjatt iddlnf pdce,leta, která pfes to budou vZdy tvofiti jednu z nejv$znamnEjlfch stra-
nek dtjin nageho moderniho umEni. PHsnE vyhranEnd diferencovanost umtleck$ch s m t d - nepopfratelnf to ddkaznEkdejSf vysp8lostlnagivflvarnt tvorby - byla setfena kompromisy, a mistojasntho uvtdomEni cfld umtlecktho snaZeni nastoupila úplna bezradnost. To platilo o umtlcfch, ale je9tE vice o lirokt vefejnosti, ktera byla ve svt ddvEfivosti zklamdna a na konec zanechha sama sobE. Mao jsme mEli svttlfch bodd v ttto ponurt gedi vEerejlka. Jednim takoem byla Kubiltova v stava, afuZjsou soudy oumtnf tohoto maliPe jaktkoli. istoje, ZeKubiMova inteligencepfedstala ]ehoMirEf mohutnost -tim nepopfdm skuteEnou krdsu Celt Fadyjeho dël, ba naopak - ale, CO je poegeno nad vli POchybnost, je mravnf hodnota jeho tvorby. V povdleEntm prostfedi pdsobil a2 dojemnr pohled na to, kterak se tento malif pa celf svdj Zfvot pfese vgechnu nepHzeii a bidu pffmo krvavErval se s e m i problemy, je2 E f d i l t& vdfnEa nesm1ouvavt.V tomtomravnfm ÚEinu, A myslim, spoEfval daleko vfce=so@ eznam tttov$1: byla sfavy ne2 v,umtlec ch efich,,.hodn,o~~chm~Ale )is%zajfmavd. id 1i"j'smetu ve zkratce iaiinak vosobnfm zbarvenfe v o j nagí moderni malby poEinajfc povtstnfmi vgstavami ,Osmy" a v mnohtm z n4s vznfklo neb0 znovuozIvlo p h i , vidi% podobnou refrospekfivu vgeho nageho pokrokovtho umtnf za tt doby stiienfch toho pohnutCho obdobi. VEtgina dg1 neporozumënfm vefejnosti nevstoupila ani do jejfho vEdomf a pdsobila bysouvîslt v v$vojovt FadE daleko pPesvtdEivEji a takt domdEtEjl, nef jak tomu bylo pfi prvCm vystavenf, kdy nepfipravent obecenstvo stdo naprotl nim zcela bezradnE. U k b l o by se take, k pPekvapeni mnohfch, Jak uf dlouho trvd u n6s zapas o no* e t v a m g v$raz, a z&%~'ljjF"FyE moho navdzati plnE na pfefrZenou evojovou nit, a toho jest ndm nyni nejvice Heba, nebof, tfebaZe se objevujf zndmky pHznivtho obratu, nemdieme tvrditi, Ze by krise nageho umEleckthoZivota bylap k k o n h a . PouEenf plynoucf z podobnt @starry bylo byJak pro 81-
P
3
t
5
%t
6
rokou vefejnost tak i pro dalH zddrnq vwoj nageho umEnf pffmo neocenltelnt.' -&,.?..k:
zfejmou, Ze infernacionálnf spoluprke je na poli umEleckCm stejnë nutna jako je - za vseobecdho souhlasu - na poli vEdeckCm. Podtrhuji slovo kriticky, nebof, j e 4 nutno, aby hledalo nage umEnf oporu v cizinE - to neznamena je9tE se odndrodnifi pak musf se vZdy obraceti k nejEist9im a nejobsafnEj9ím pramenbrn. TPeba um?% liliti mezi umgnim prvotnfm a druhotnfm, mezi tvbrEim Einem pfehodnocujfcim svEt a mezi odvozeninami,ktere jsou vice ment hrou S formami Easto i IiterdrnE zbarvenou. * Kdyby nage Moderni galerie dokonale plnila rikoly, ktergm
byla vtnovdna, nebylo by tfeba takovC retrospektivy, z jejiho souboru nedti se vgak ani tugiti, f e ndm roste od tj!inlcti let noVC souEasnC umgni, kterCzasluhuje t t f e pozornosti, jake se dostlvd mladC literatufe a hudbt. Je to podivnC. Na divadlech se hra]f moderni kusy neb0 i experimenty, v knihhch a v Easopisech se tlskne moderni: prosa a verge, ale Moderni galerie bude kupovati moderni obrazy dnegku af v budoucnostl - a za drahCpenize jako historickd dokumenty 1 (SouEasnt soustPedujf v NEnlecku moderní sbirky svdj zhjem na nejmladgi umtni v t C mife, Ze je moZno mluviti snad o druhC vgstfednosti.) S jakou le to Ikodou pro umElce a pro ce19 ndll kulturni fivat, je na biledni. Podobnti sbfrka je velmi zdvaZn9 Einitel kulturni, a ndkupy pro ni jsou nanejvfge odpovtdnd. Soudic dlenhkupfi Moderni galerie nedh se bohuZel Hci, Ze by tato sbfrka vedla, jak by mtla, vkus obecenstva, f e by mu napomhhala si ujasniti, CO je jeho vlastním umtleckgm vgrazem, a Ze by byla oporou ttfce se probíjejicfm mladgm talentdm, spige naopak. To vie sevi, citi se potfeba reformy, ale pfece se nic neElni k ndpravt. Dle mCho mfntnf nepostaEl ovllem nepatrnt zmtny v Asaddch pfl nhkupu umtleckfch dgl, nfbrf bude tfebasdhnouti pfimo na organisaci galerie a Ilahraditi sloZitC kuratorium spojujici tolik protichddngch zdjmd neb0 postaviti vedle ntho cilevtdomtho modern8 cfticiho feditele, kteqf,volnf na vgechnystrany, dB se vCsti p a ndkupech vgluEnt jeu umtleckou hodnotou dtl. RozpEti vkusu, CO mofnl iirokC, a schopnost v sou&snCm rageni vytuiiti prvky slibujfci do budoucnosd, tot? ovllem pfedpoklady zdhrnCEinnosti tCto vddEf síly. A jeitt! ntco l Je nutno soustavnt pfedklhdad vefejnosti k nahlddnutf, CO bylo koupeno. (Tgfnhvrh reformy by1 pffjat zatim za souEasnCho protestu proti dosavadnfmuvedeni galerie ve v e l d hromadt ,Mhnesa' dne 25. února t. r.)
7
.
V ttto kritickt prdci a zdroveñ informaci vykonala pPedvsleEná doba velmi mnoho. Dnes jsou jejf fisptchy pfivedeny takfka v nive& a tfeba zaEfti znovu, i vftbn jest kaid9 podnët a popud, af pffchdzf odkudkoli, ppfnAgí-li trochu jasna do souEasnqch zmatkb. Takodm vftanfm popudem je knfZka pHtele Picassova, Braquovaa Derainova*, tfebaZesvfm rozsahem i jinakvystupujeskromnE a tfebaZe nepravf mnoho novtho, CO by nebylou nds PeEeno jii pfed rokem 1914.Ne2 sta& Ze ffkd, co je nufno opët dbraznë ffci, a velikou jejf cnostf je, Ze ftkl to prostë a jasnt a tudi2 kaZdCmu srozumitelni!. Od delgf doby stalo se, jak znlmo, zvykem, pkeklldati Wvamá dila a slohy do filosofickgch rovnomocnin,jet byly na konec obecenstvu tvrdgim omkem nei?sama dila, kterl mtla mu 4 bgti pfiblftena. Tito kritici, pbvodem svfm hlavni! '. literlti, uZfvajf umEleckfch dtl vlastnë jen CO podngtu neb0 látky pro vybudovdnf svgch systemii, misto aby -1 jako prostfednfci mezi tvorbou a obecenstvem, sna\ Zili se vystihnouti CO nejjasnEji a nejsrozumitelngji tito kritici slouif obsah a :--rmsa.:dvqznam onëch dël, krdtce v~s,c:,,wt N&gau^^^^^;-.^^^^^^^^--.' ,. tik, milovnfk tohoto novtho umtnf a ani v nejmengfm nepocit'uje potfebu opustiti vltvarng svgt a vyklbdati uEent, a takt ne poeticky, CO se dáFfci prostë. A nem6 na tom z velkt E h t i vinu souEasnd kritika pfeplnënd uEenfmi vfrazy, Ze obecenstvo stoji dosud tak cize naproti umEnf, kfertmu o nïc fdik nebEZi, jako o dbkaz, z'e i ty nejprostgf a zddnlivi! nejvgednEjZf vtci tohoto svtta jsou neskonale krlsnC 3 Autor nechce podati dtjin kubismu, na fo je jeho knfika takt pMiS skrovnd, nfbri podle moZnostf pouze objasniti,,jak k nëmu doglo, CO jeho tviirce Picassa a Braqua pfivedlo k t5mto v$kazov$m formdm budfc cfm bezradnf ÚZas opoidEnCho obecenstva, a myglenkovou konstrukcfjaksi vybaviti, ,CO jim sice jasni! tanulo na mysli,o Eem vgak zffdka a to fenzbEZnE mluviliu. Tato poslednf sdglenf byla by ndm od pHtele obou vddEich sou&sn$ch mistrtr zvllZt25 vftha, * Dude2 Henry. Der W e g zum Kubismus. Manchen 1920. Del, !
A /
i
phin-Verlag (55 str., 53 obr.)
8
ale PO tt strlnce zklame knfika nage oEek4vAnf.PPes
to najdeme v nf údaje z intimnfho styku S umëlci, ktert jsou dokumentdrni ceny, pfedevgfm ona mfsta, kde
je lfEena ÚEast jednotlivfch umElcd na vzniku novtho umtlecktho ndzoru a e r a z u a kde je osvttlen jejich vzdjernng pomEr.V kaidCm pFfpadtje to doprovod kubistickt tvorby, ktertmu se obecenstvo mdZe S dbvërou svëfiti. Tak, jak vzniklo toto umgni, fak takt postupuje knfz'ka. Nejsou fu podany Zivotopisy jednotlivfch umZlcb, nfbrZ je naErtnut vgvoj francouzskt malby poslednich desitileti a o um&fch se mluvfpPneZitostnë, podle toho, jak plodni! zasdhli do tohofo vfvoje. A úvodem je podána Charakteristika a cfl noveho umgnf- Je to, pravf aufor, f~?.Ov$. ,JJT!S~US, k t e d op&á kr4su vtcf tohoto sv@a bez jaktkoIi" ferámi pFíchuti. Touto krásou naplauje ce19 obraz, ale cfle dosahuje teprve dokonalou jednotou obrazu. Bttf tedy o odhf pfedmëtu a stavbu obrazu, ktereit0 dvi! f v pflrozentm rozporu. Smffit je v dokonalt jednotë je cflem modernfho malfktvf, a kníz'ka lfEf, jak daleko se mu zdafilo vyfditi tento konflikt trvajicf od dob renaissanEniho naturalismu a silnt vystupujfcf zvldgtt v 19. stoleff. Seurutzfv pokusnegel do hloubky,za to ézunnovo %---T o pevn umënf, tfebaZetake pfechodniho r h u , poloii zdklady celtmu dalSfmuvfvoji. to umEnf zdbraz&'"'
.
-+.?W
I
,
~
~
~
~
a
~
~
.
. -
I
.
-UL1.--m ~ ~ ~ . ~
~ F > a~y + , . - ! g~
'.
'.*< , .. __,.. x
,
.. .
....
L
-
~ ~ i s . ~ ~ ~ ~ ~pokrokem ~ ~ ~ V I~! ~ V e l i k l m proa'' impressionismu,poslednf to formë renaissanEnfho jllusionismu, bylo uZitisvttla jako tvárntho prostfedpffmo se snaZil vzbuditi doku. JestliZe illusionismus jem skuteEnfch vëcf, misto aby veci na ploge dtvarnZ podával Ei lbpe vytvAfe1,nemE1 Cezanne jineho úmyslu, neZ stvoAti krbsnt obrazy, a pouz'fvalhvëtla k poddnf vtcf. Impressionistiim bylo svttlo naproti tomu nEEfm hmotngm, CO bylo vlastnim pfedmttem jejich malby. Jejich svtt nemEl ani tvaru ani barvy, bylo to barevnt svttelne zjevenf, o ntmi nep&trali, CO skr$vd. CCzannevidEl vgak opEf trojrozmErnC vtcf v prostoru, ty byly pfedmttem jeho zvfdavosti, a pi+ 9
.
( i i
i
vtsti plni5 jejich krdsu k platnosti stavbou obrazu, bylo jeho umEleckgm cflem. Dostavilp se nutntkonflikfy a jejich dbsledky,deformace a dekolorace t. f. zndsilni!nf pfirozenfch t v a d a lok4lnfbarvy. V$stavba obrazu,* je tedy to novt, CO pfinesl Ctzanne naproti svemu ddvntmu pfedchfdciCorotovi, kterg rovnE2 udloval o poddnf trojrozmi!m$ch ttles, ale o stavbu se nestaral. Ne2 i impressionistilm dZSkoval Ctzanne za nEco, za vysvEtlenf a osvobozeni palety a tak slouEiv, CO mohl pfevzfti z tradice, a pfidav ze sveho, odkdzal umEleckC dEdicM schopnd dalUho vfvoje a nutkajfcf k nëmu sv$m vnlffnfm rozporem, kter$ Ctzanne Jakondstroj zakonneho nutneho v+ voje d m ti5fce nesl. Rozpor fen se jevil v deformaci p?edmEtu, jehoZ krdsa mEla bfti opEv4na. S druhe sfrany bylo v umEnf CtzannovE fegtë mnoho prvkd, ktere ')e pojily S ostatnim soudobfm urnhim. CCzanne volil r6d pro svt obrazy neobvyklg pohled S hora, kteM mu umoZhoval bohatt rozvinutf forem, ani2 ztratily svou pravd&podobnost, pFidrZoval se ,,pfirozentho" jednostranntho osvëtleni a barvy pofil v jednofnt harmonie. 2 CCzannoech hlavnfch ndstupcb gel André Derain* jen v jednt vEci rozhodnë dale ne2 jeho uEitel, toa2 v pou2itf svgtla CO EisfCho tvlIrntho prost?edku. To nenf u2 pftrozentsvgtlop~ch8zejfcfzjednestrany, . ale prosffedek, jehoZ pouZfv8 malff zcela volni! dle obrazovt potfeby. Take nem4 tt nadvlddy Jakou C& zanna, podlth4 naopak lokdlnf bard, ktert se tak dosfAvA opory proti dekoloracj, jako tvadim pfedmi!tii proti deformaci. NeZ toto Fegenf, podle ni!hoZ m& bgti pfl nejptcisnEjj9f stavb8 obrazf pfedmttiim uchovdn pflrozeng jejich vzhled,- a v prvnfPadE je* Nar. 1880 v Chatou.
jich uzavfenost, nebylo ne2 kompromisem konservativce a nemohlo profo vtsti k cfli. Deformace h a l a '-''ddle.Vyfe'Seni konfliktu mezi podhfm pfedmgtu a stavbou obrazu bylo vgak mofnt. Zrugenfm uzavfent fomggplodal je kubismus stvoFenmGZa%&z** quem.' Rozhodnou dobou pro vznik tohoto novtho umënf jsou Idta 1 ~ - 1 c p 8 , kdy take u nás se poEfnd kvageni.** V pfedchdzejfcfm roce malovali jeltt! Braque a Derain svttelnE barevn4 plátna obdobnd tehdejsfm Matissoem, kter4 hrozila skonciti v ornamentu. Picasso***- vgichni tP1 pracovali pozdgjipo leta pospolu -bylovgemzcelafinehozaloZenf a od prvfchpoEdtkd svt umEleckt Einnosti smEfoval k.tvaru. V lttech 1 ~ - 1 g o 6 pfezel od pongkud tEfkop4dnfch obrazd lautrecovsktho raZenf s pfevllIdajfcimodfí (t. zv. modrd perioda poEfnajfcf se r. 1901) v nich2 vyprdvEl s hlubokqm soucitem sob8 vZdy vlastnim o tEch nejubofJfch z IidskC spoleEnosti, k formovemu lyrismu, kteI$ modeluje temnosvitem k r b n t akty pfipomfnajfcf mnohdy postavy feckfch v4s neb0 maleb dalektho orientu. Toto ,rfZovC" neb0 ,,pompejanskC" obdobf Picassovy tvorby naglo mnoho milovnfkfi, ale jeho sama neuspokojilo. Koncem r. 1906@to kr8snt akty neskonale jemnfch hudebnich kontur ustupujf tvrdgm hranat$mtvarbm, a misto rafinovangch ntfnfch rMov$ch, ilutfch a zebEl a suchá lengch tontiplnf trhant Eemt li nie Sea, tEfk8 plefovd. Skutehf pferod m o h o vgak dafovati teprve odjaralgg. Tehdy povstal podivng velikf obraz, kted je z nejzajfmavEj9ich v celtm dfle Picassovi& ffebaZe nebyl nikdy dokonEen.Jsou tu Zensk8 fElamalovan4 ve slohu z konce r. I@, tedy ony hranatt tvary mo* Jak memo, nkev ,kubismus" Je pfezdfvka, kterou m& na -Pa-
O Derainovi vydal n63 autor rovngf Ioni velmi pgknou a pouhou knfgku v Junge Kunst" Bd. 15. (Lpz. Klinghardt & Biermann), k t e d vhodn6 dopltíuje pojedndnf o kubismu. Derain vystupuje zde Jako ,,poslední velikf malff, kterf se snaZf uchovatl svfm dfldm pravd8podobnou pfrozenost". ,Cacher la construction"je jeho dkladnímprincipem, pfesto je to prdv6 stavba obrazu, kterou dsobil Derain jako dgdica pokraEovate1 Chann l v na SV& wutasnfky.
svgdomf krltik Zasopisu ,,Gil Blas'. Louis Vauxcelles, jenf u2 stvofil jinf podobng nhzev pro redik8lnE pokrokovCElenysalonuNedvlsl$ch ,IeeFauves', t.j. divokd zvffata. Befelo o pgt Bra uovgch obrazd zaslanfch dopodzimníhosalonu r. 1908. Jury pfiJaaz nich pouzedva a autor vzal jena to vgechny rp&. A p r M Elen jury Henri Matisse to byl,kteqf dalpm$ popud k utvofenf nhzvu kubismu. Dle jeho lfi?enf,fe malby tinily dojem, jakoby byly stvofeny z krychlifek (cube), pouZil Vauxcelles
10
l1
+ +
v letech 1904-1905
-kilu,r2-
porozumEnf, odtud i ddle se Wkí, pro umEleckt hodnoty tEchto zaimotskfch dfevofezebCkteflm by1 a2 d o s u d v l i v e m ~ ~ ~ aumEleckou ~ ~ ~ ~tvor- ~ ~ ~ ó ~ ~ ä bu mylnE pfiklddh zásadní vliv na vznik Picassova stylu r. I@. PFi tom nenf ov9em vylouEeno, ie si Picasso dodateEnE osvojil ten neb onen rys tgchto artefaktii.+) SvEtlo modelujfcí tyto ve svtm klidu tCmEf zfuhlC postavy, ktert svou hnEdavou neb0 cihlovou Eerveni se odrGejf od Bedtho neb0 gedozelentho zdkladu, je skuteEnfm tvdrnfm prosffedkem, nikoli hmofnfm svEtlem pfichdzejicím S urEift strany. Perspektiva pfipomfná CCzannovu, jakoZ m81 viibec dodaa autor, Ze se pfiblfiilo obdobf, v ktertm Picasso navdzal nav9tEfkysvtho veliktho pfedchitdce a vfdce. Plati to hlavnE o roku 1gog a prvt polovici 1g10.** Velmi diileiitg je nyní údaj autoriiv, kterak souEasnE S Picassem, jeni pracoval v r. l@ v PaMi a v La Ville des Bois (Oise),doge1 k podobnfm vfsledkbm na francouzskem jihu v L'Estaque(u Marseille) takt Braque a i e koncem 1908 se zapoEalo jejichpfdtelstvf a spoleEnd prdce. Moderní iivot umCleck9 neposkytuje nic krdsnEjgfho a pl dnEjSfho nad tufo spolupraci fanaficky hledajfcfho pangla ajasntho Francouze. ZapoEali jed-
%
i
k oznaEenf stilu dvou obrazd Braquovfch, vystavenfchv salonu Nezdvislfch na lafe 1909,poprvc vgrazu ,cubisme". +. Danie2 Henry Maurice de Vlaminck (Junge Kunst Bd II.) Lpz 1920 p. 7. lmenule rok 1907jako "Grenzsteinder Kunstgeschlchte". André Derain opougtf toho roku v Cassis malbusvEtla, zdiiz POrazi'íuje lokdlnf barvu. Prvni jeho vysptlt dilo ,Toileta" je &tku 1908. U Braqua nastal obdobnf obrat O ntkolik mgsfcb pozdEji nef u Deraina. m Narozen 25. zdff 1881v Malaga na jifnfm pobfeZf 9panglskCm. PHjal jmCno svC matky Italky. Otec pdvodubaskickCho by1 z rodu Ruiz y Etchevarrla. Zachovala se zkazka, dle kterC fil v 15. stoletf jeden poustevnik z rodu Ruiz v okolf Cordoby, ]en2 by1 prohlh9en za svatCho. Existujf prf jeW poustevnfci fljfcf dle jeho regule.V gestern roce pfiiel Picasso se svfmi rodiEi.doBarcelony, kdeby1 jeho otecui2itelem kresleni na lyceu. Tento ved1 pravdgpodobd hocha od ÚtlCho mlhdí k umtnf, pro kterC projevoval Pablo pfekvapujfcf vlohy. Platil za zhzraEnC dftg. Asi v dvandctCm roce ddn by1 d o akademie, kde vSak dlouho nesetrval. Dle vlastnfho dozndnf dgkuje v& svC vlastnf prdci. Brzy se dostavily i vntjgf ÚspEchy, nebot? li2 v 14. roce dostal na mad-
12
'
ridskC vfstavE! druhou cenu. Do Pafife pflgel poprvC v r. 1900. odkud se vSak vrhtil zdhy d o Madridu, kde kopiroval z hmotnC tfsnt Murilla, a p a k d o Barcelony. Trvale se usadil v PafiZi aZ roku nhsledujfciho, zalffdgjevgak od r. 1 9 0 8 Easto d o Spantl.(Za tatosdtlenfdtkuji p. H.Kahnweileru v PafiZi.) * Mezi prvnimi kupciEernoSskfch'so9ek tfeba jmenovati Matisse a Picassa. Koupilije ,au vieu Rouet"v R u e d Rennes. e Pozdt]i by1 hlavnfm pramenemAvod antiqudfe a sochafe Brummera na Boulevard Raspail. (v. L'Art noir. v La Vie 1912. 21. IX.) +Ic Daniel Henry vyklddd na jinCm mfstt (AndrC Derain p. 7.) o vfznamu CCzannovy obrazovC stavby pro dalif rozvo] malby a o jejkh zprostfedkovatelech tEmito slovy: ,Es ist schwer zu entwirren, wasin dieser Entdeckung,die ja kommen musste,der Teil des Einzelnen war, doch glaube Ich, dass es vorziiglich Derain war, der den Anderen durch wort und Tat CCzannes Lehre vermittelte.' Tato slova tfkaji se vfslovnt kruhu Matissova, ale zdd se, f e a u t o rpfipougtf t a k t vliv Deraindv na Picassa. ShledhvB alespoii v stargf Edsti onoho velikCho obrazu z jara 1907 tendence blfzkC Derainovi. (p 15 pozn.) 13
noduchgrni tvary, pfedmgty hranoloviwmi a vilcoviVmi, ktert se snaZili podati CO mofni plasticky a prostorovE jaSn¿!, a postupovali k stdle sloZitEj9im sit v d m , k podrobnEjBfmu podani jak zitigi tak figur a k bohatgimu vymezenf prostorov$ch vztahd jednotliech tvarû. SouEasnE stupñovani stavba obraza vedla ovgem k deformaci, Jak tomu bylo UZ u Ctzanna. Na malby tohoto malife pEipomfn8 takt barevnd harmonie tgchto temnosvitn9ch pliten, Sed, brilantnf zeleñ aokrovi Zlut' a n e m h s i omezeni obrazovtho prostoru do hloubky ku pf. horami v kraJin?! Ei stEnou pEi figurach neb0 z4tiSfch. Nenf snadno vymeziti pfesnE podfl obou malW na Masnt duchovt prici vykonant v ttto plodnt dobE a pozdE]i, tak jednollti! vystupuje jejichdilo, tfebaZe zcelaodchylntho osobniho zbarveni. NdS autor pokodf se vntsti trochu svEtla do ttto dosud spornt otdzky. Jeho SV& deckt údaje jsou jistE velmi cennt, neZ bEZf o to, v jaktm smyslu mdZe ]ich ouZiti pPfsn25 hïstoricki krltika. Podle nëho by1 to Ipraque, kteH p m maloval ku pf. hudebnf ndstroje, jejichZ bohata tvarovS krbsa stala se odtud nevyEerpateln9m pramenem inventi obou malifii. T$f malif p@ poprvt takt vetkl do obrazovd jednoty r&g pFedmSt jak velikt to bylo zmnoZenf obrazoveho obsahu, uvidime pozdEji -a fthof roku uZiI PI$ take poprvt pfsmen anipisii, kte@mi se dostalo obraziim zcelano*ch v$razovgch prvkii, neZ myslfm, maloval-li Braque prv$ podobnt vEci, tim nenf jeItt PeEeno pfi tEsnC spolupraci S Picassem, ie prvi myzlenka ndefi jemu. * OstatnE vSe
-
Daniel Henry vidi vdbec v Derainovi vlastnfho pokraEovatele CCzannova,nef je otdzka, nepffslugf-li tento tituls p a e Picassovi, Efmfnenf popfeuo, Ze Derain skuteEnP! rozvfjf urEitC stdnky Ctzannova umPSnf. V knf%cevEnovanC Derainovi definuje ostatn?! D.Henry jeho u m h f Jako zktffenf adalHf rozvinutf malby Ingrovy a CCzannovy a za jeho ,,patrona" poklddh prvCho mistra, jeko zase Greca za Picassova. Nef nemohl by se Ingres nezfvati stejnym nc-li vEtifm prdvem takC patronem Picassovfm, a nejsou nGktorC prvky Grecovfch kon~posic (stavba) prostfednictvtm CCzannovgm vlastnf i Derainovl? Jak je vid& krhtkfmi hesly se mnoho nepoffdf a zvlhHtE ne u Picassa,jehof vfvol je tek slofiw a rozmanitf. * PodobnP! mi bylo tvrzeno, Ze Braque pfedegel Picassa v PO-
to je podPadn25jSf proti Picassovu einu tthof ltta ztr& ventho v pyrenejsktm mEste5ku Cadaquts.
. Jak u2 z pFedch8zejicihoz EAstivysvitd, touha obou tEchto malfi%se neala kzobraxnf vEcf v jich .s.kuteEnC... b-b~s&._Y prvt Pad8 fiZZe16 o je~~T+ãr,~pIasti8iriosi a pfesnou polohu v prostoru, jakoZto prvky nejvfce objektivnf, ale tento obraz pfedmëtu mEly doplñovati i ostatnf vlastnosti, Jako ku pi!. barva a j., o nichz' se dovidime prostfednictvIm sild subjektlvisujfcich smyslii a ktert jsou nejvfce zmEndm vystaveny. Naplniti tEmito dokonale poznanfmi vEcmi obrazovou plochu a naopak stavbou obrazu pfivtsti plnE k platnosti jejich krisu, to bylo koneEnfm cflem Picassa a Braqua. Byli ui pfed niml malffi a cels malffskd obdobf, pro nEZ svët se sklhdal pfedevgim z nekonezntho poEtu krisnfch plastickgch vEci, ale jejich nizor o svEtE nemohl Picassovi a jeho druhu postaEiti a podobnEne takt jejich m a z o v t prostfedky. Nizor 1 starBich malfa neobjimal vlechny moint zkugenosti i o svëts, ale omezoval se pfeviZnE na zrakovtvjemy. : Jejich obrazy liCily, jak se nbm vEci S urzitt sfrany evf,a Efm dokonalejgi byla illuse skuíeEnosti,ffm lepe. 1 odle Picassova mfnEnf podali tak vice, ne2 meli a drove5 m e d . Vice, ponEvad2 nespokojili se S POdanim vki, ale pHmo chtEli vzbuditi dojem, jako by stila pfed ndmi, a mtnE, ponEvadli to by1 konec koncd jen klam, omezujfd se na jeden pohled picedmEtu, zbarvenf mimo to silnt subjektivnE.** Bylo to umEnf hmotafskt napodobujici picedmtty, mistoaby je vytv4felo, bylo pMiB subjektivni, neSlo pMiSdo hloub-m.-
b
ufiti barevnfch papfrd. Bylo to v r. 191 v Sorghes u Avignonu, kde strhvil lCto spoleZnP!S Picassem. d i n i 1 tak PO odchodu Picassovu do P a H k k t e dpo svCm ndvratu rovnlsZ zata1 uHvati barevnfch papfrd. Jak vidfme, nedd se op?!t pfesn?!ureiti, komu patff prvotd myileoka. Daniel Henry uvefejnll v rinorovdm Eble Easopisu Kunstblatt lonskCho roku (p. 49-51) fadu Braquovfch poznamek a vfrokd o malffstvf (Gedanken und Betrachtungen aber dieMalerei), kterC ndm poskytujf velmi jasnf pohled do jeho a fist8 tek6 Picassovy tvorby. K hofenfm vtttim m o h o uvtsti Jakodoklad n8sledujfcí vgroky Braquovy : ,Malbe je urtitf zpdsob podknf", ,Cilem n e d zobrazenf anekdotick#ch skutefnostf, alepod a d skuteEnosti malffskfch."
!
ky, vyprávEjic nlm vlastnE velmi málo o skuteEnC podobë vëcf. Picassovi vsak bylo cilem podati vtci v jich naht skuteEnosti a zbavent v9ech ndhodnosti. emu nestaEiltake jeden pohled. Pfedmëty, ktert makGa, m e r stole. u na Af u2 je b r a m n a nE diva1 chodë kol stolu, objevoval stlle nove pbvaby,a vgechny tyto pdvaby, pWpadnë jen nEktert z nich, ndleiejici vsak rdzngm pohledbm, nebyly to fen optickt,ale i jint, o nicM n4m .poddvaji zprávu smysl hmatoe a svaloe chttl miti zobrazeny na plltnt. Dosavadni sebe sloZitEji a malebntji aranfovand zátisi zdda semu chudl proti bohatstvi, ktert naltzal na jednt vtci, a hlavnE shleddval, i e ona zltiSi ulptla na Weni pouhCho povrchu vëci, kdeito jeho vnitM zrak objevoval jejich strukturu, jejich spëti S prostorem a naltzal tak zditvodnëni jejich vzhledu. NejprostH pPedmEt.vyprdvE1 mu o tajemntm vnitfnfm dEni. Byly tu urEitC rovnt a kfivt plochy a smtrnice, je2 se r i m ë promítaly a zdlly se sahati daleko mimo objem pfedmëtu, a byly tu urEitt vlastnosti hmoty, o nich2 se malff pPesvEdEil hmatem neb0 svalem, a byly tu barvy najisto náleiejfci vecem, ne odjinud reflektovant, ale naprosto j e jich vlastnf barvy. Krdsa jedint veci tak pronikavë vidEnC a urEeni jefiho postaveni v prostoru staCily, aby naplnily obraz, ani2 by si malff vypomdhalaranierskfmi úskoky. A COZ teprve, lide bueIo o d v t neb0 dokonce o vice vtcil Jake bohatstvi MeIo ve vzájemnfch jejich vztazich,v pronikánf plocha smërntc, k t e @mi se souCasnE budoval prostor 1 Nebot pro tohoto malife neexistoval prostor a pfedmEty jako dvt vEci odlignt, nebyl muprostor nëco prázdntho, nekoneEntho,v Eem umistEnyjsou pfesnt omezent vtci, nlbrf prostor vyrdstal jaksi z vëci. Picassovi nezddlo se nic trapntjUm ne2 neomezeng neurEiv prostor a neznal vEt3i uklidfiujfci jistofynei v pPesn6m zobrazeni vztahf jednotlivgch pfedmEtovgchsloiek. Jintmu zobrazeni prostoru nedfvEfova1 a takt PO nëm netouZi1. Celfm s e m nitrem je upoutdn k vEcem, v nich vidi jistotu a v nich hledl take podeni, CO je prostor. Prostor vyzafuje jaksi z vEci, je jejich vlastnosfi.Neni
-
16
to prostor rozsdhlf, ngbrZ je dosti omezen, malif vgak citi se v nëm jisvm a uklidnengm. Pro etvamika,kterg pfistupoval S takoemi poZadavky ke svttu jevb, nemElo smyslu sestaviti si pfedem skuteEnt zátigi k malováni, jako a2 dosud einili malifi, nebof nechtEl nizehonapodobiti a neuspokojoval se jednim pohledem na vëc. p h 0 ZdtiSf g~&-stala v jeho nitru ze vSestrannC zna,,ostivEcf a z o-
*
~
x-$atnoSfi
~
ã
~
~
~t k i ~i i i j ~~ ~ ~~
V l a S ~ n ~ k r ~ S ~ ~.a.~.9dS-D.Q e d ~ ~ f eby u.. HfifaZnTla'tu n e ~ ~ ~. .o~ ~e jul -. ~ ~ ~Tp ~o,~CO~ upovstalo,.,,... FelÏìõFïÏo-aTtal8 podoby S tim, Eemu Hkáme pHrozen3 vzhled vëci Ei pfiroda, nebot sluEovalo v no* celek, CO neni v pflrodë souEasnë viditelnC, pPesto bylo liceni tohoto umEni mnohem objektivnëjgi ne2 onëch maliñ& ktePi se snaZili úzkostliv?! napodobiti vëci, ba neodváiili se sáhnouti na StEtec, nepH3la-li hodina, kdy pfedmët by1opët ztopen svEtlem, za nëhoZ by1 obraz koncipován.Impressionist6dospëli tak pPi SV& vEdeckt metodEk dokonalCmu subjektivismu a tim konEilase snaha 19. stol. a pfedcházejicich vëkb PO objektivnE illusionistickCn1 podaní pffrody. Impressionistbm jevil se svët CO barevnë svëtelng pi+ zrak, kter$ promitali v plochu. Picasso vjimá vgak plastickt vEci, kterC dokonale proniká svgm citem a intelektem, a sdëluje ndm jejich krdsu vmarnou,;lyz rik %,Nit mu neni vgak vzdálenëjgi nëz''snaha' PO mi%pFedmëtu, nebof ta je podle jeho soudu jednostranná, subjektivni a tedy klam, a Picass-gchssEEeG,g., v~d~fJ,lak;y~ci.skute~nëjsou. ~ e d G W proto e svëfYÜ, onomu v9razovZmuprvkiiillusionismu, a upind se na linif, na tvar. Vëci existuji i ve tmë. M o h o mluviti vdbec o ,osvëtleni" v obrazech Picassovgch, kde neni jednotntho pPirozenCho pohledu na vëci, kde je zde stejnE neni konec koncb, CO osvEtlovati3 SvEtlo dokonalgm vgrazovgm prvkem jako linie a plocha neb0 barva a podlthá ÚplnE obrazovC stavbë smëfujici k zdbraznëni krásy zobrazengch vëcl. Zobraziti vëci, jak je vidi ve svCm nitru, je cilem Picassovgm, a ne napodobeni nlhodnCho jejich vzhledu, S jakgm se shledgváme v pFirodE. Picassovo umëni je umëni
~
~
.
i-
i'$,
.
na dsost duchove, ne vgak abstraktnf, Jak velmi East0 Te~yTnEmyslGii,~bof! jsou to zcela urzitdV i k i , kterC jak uZ byloPeEeno,Eiswm hárnqrn prostfedkern a malif opEv& Toto umCnf je v plnCm slova smyslu renëi5fm naprosto samostatnfm. NepPichazf z vnëjSku, alistickCaz4roveñidealistick&, jako jim je kaZdC ale je souEAstkou obrazovd stavby. v pravdEvelkC umCd z prvC ruky. Je to umEnf, kterC do vlSak jestë vice znepokojujeíaika, -enf. u=, n6m hoff novf obraz svëta. zavPenostl. teles - Ein to Picassova leta r. 1 w o X e 2 ptedchhejicfho vysvitd jasnE,Ze kdo chce vnikFfmAv&i€niTepiTebyla sfvofena kubjsticka malba. nouti v podstatu Picassova umEnf, musi si bfii stzile Rozklad .pfedmëfg:v jeho tvarovC sloiky by1 nutnq vCdom, Ze Picasso nechce na pldtnC vytvdfeti fandìisledek pIcàsso@ch snah vyhgbajicfch se vgemu tomyskuteEn9ch Vëci, ngbr2 Ze je jeho snahou zddni illuse a smCfuffcfch k vyzerpávajfcfmuzobrazndzornitf je pfesnë a jaSn&jak obdobnC pod4vs tv,a?y, na_ pf. geo-~ehf-. .~ . ~ ~ - ~ ~ ~ . ~ - ~ ~ ~ ~ ~ ~ zeni ~ vZci - ë (at! r ui~v jednom - ~ ~Ei ve - ~vice~ obrazech). ~ é ~Pokud i ~ malba trvala pPi uzavfenosfi Wes, nemohla podati rodou,'ri~~r~~Vë'z~uSt~nC formë podávafi, CO nejkrásvice, ne2 jejich zdáni, nebot!ve skuteznosti malovala nëjgfho um81 ffci o pfedmiitu, a nechtCly bfti niEim fen svZtlo odráZejfcise od jejich povrchu. Uzavfenosf vice nez' obrazy.* Je samo Sebou pochopitelnt, Ze se formy znemoiiiovala vSak takt vSesfrannëjSi podáni obrazy vzniklC z takov$ch úmysld naprosto ligi od pfedmEtu a pokud je pfipouStEla, jak ukazuji Picasdosavadni malby. Schdzffirnpfedevslm centrdlnfperAutor sovy p r k e z let 1908-1909, vedla k deformaci. SpektfVa, nëco, CO zarui nezasvCcenCho laika, tZebaZe knfiky pravi, Ze Picasso a Braque nesli tE2ce tufo deby se mohl lehko poucSiti z dEjin umëni, Ze tento zpsL formaci, jako dHve & CCzanne, a Ze tato nespokosob prosforovCho poddnfje pouh6 dobovd konvence o PeSeni. jenost bylapopudemkdalgfmpokusdm vznikld na západë v 15. stoletf a tudfZ nikterak zAMyslim vSak, i e je tak neznepokojovala deformace, vaznd pro vHechny doby. Stfedovgk jf neznal aneznal tedy zkreslenf pfirozenfch tvard, kterC naopak skgji take asijskq vfchod, ani2 to bylo S újmou pro um& Palo vftang vgrazovg prostkdek, jako to, Ze toto vgleckou *Si jeho tvorby. V Picassoqkh obrazech shrvojovC stadium nesloprávë jestë stopy illusionistick6 nujfcfch vice pohledd na vëci vj,eden celek nemohla malby aZe nemElo tC Ziste duchovosti, po ktert touZili. mifi pfirozenë mista perspektiva, vlastnf to kostra SkuteEni!! samo slovodeformace pravf zcela jasnë, Ze illusionistfckgch obrazd podavajicfch pfirodu z jedtu byly pIirozent, PO pHpad5 kus6tvary, tedy uzavfenoho pevnCho bodu. nC tvary zdeformovanC, Ze krgtce Picasso v tCch 2podobntho ddvodu,jako pers ektiva,scházftEmletech take jeW osvëtloval povrch vëci, i e se neto obrazdm i jednotnC osvEtlenf. vCt10 je Picassovi, osvobodil zcelaod illusionismu,jakkoli se UZ nedrZel * Za to je m o h o mluviti o jisttm soupefenf S plastikou, POcentrálnf perspektivy a jednotnCho osvëtleni. Rozlokud se totif pfihlfff k shrnutf vice pohledfi v jeden umEleck$ ,
__F..
g
celek. N e d divu, Ze se Picasso pokusil nEkolikrdte 2egiti s v t problemy takC jako Plastik. U2 z rtiZovC period pochdzf nEkolik jernnf smysl pro formu jako v souhlav, v nichZ se projevuje Easnfch malbhch a kresbtlch. Pak asi koncem r. 1 g o g modeloval onu velikou Zenskcu hlavu, kterd byla v r. 1913vystavena Skupinou. RozruIenf souvislt formy je zde jiZ provedeno, ale ne do poslednkh dtisledkd. ZvlBStb vfznamnt svou novosti jsou vgak feprve Picassovy pokusy jeho posledniho kubistickCho obdobf z a rjznfch fedvdlefntho. Jsou to reliefy konstruovand prktnek fragmentdvzatfch z reality a bronzovd kolorovand plostika sklenky S absintem. Dle vjkladu Daniela Henryho pfmtla Pi-
18
cassa k fbmto pracim snaha vyloufiti ze svfch di51 dokonale temnosvit. V plastice sestdvajfcf z opravdovfch hmotnfch ploch by lo m o h o skuteEnE poufiti barvy v jeji vlastnf funkci. M.Raynal (Pablo Picasso, Miinchen 1921 p. 115 -) posuzuje naopak Picassovo plasticktdilo kublsticktho obdobf velmi nepffznivb, vzddvaje chvdlu jedini5 stergfm pracim, uchrdnEnfm prf neklidu vze& Mho z vlivu Ctzennova. Myslf, f e to byla tbsnd uliEka, z kterC nebylo vgchodu, a v ktert na 9tEstf Picasso, sleduje svfij malil5 skf Instinkt, dleuho nesetrval. Illusfrace Plastik Picassovgch otiskl UmEleckf rnEsfEntk II. 199-200, Henry Daniel fig. 12-13 a Les Soirtes de Paris 1913 N o 18.VEasopisech Valori plastici 1919 I. E. 2-3 a L'esprit nouveau 1920 E. 2. jsou otíSti5ny ukhzky praci Picassovfch nslslednIkPl Henri Laurense a Jacqua Lipchitze.
-
ZenfuzavPenCformy v jejf prvky pPineslo touz'en6 malin, tvrdg krystalov$ Charaktercukru, t H k i mastosvobozeni a netusene uvolnëni a zmnoienf umElecnota oleje, mling lesk oceli a skvEl4 hlubok4 Eefi kChov$razu.Pfirozenëzmizelanynideformace,nebof ebenu. Ve SV& snaze PO vërnCm podiinfsve pfedstavy neb,yloCO deformovati, a vgech prvkd pfedmëtovgch, Eli Picasso a Braque tak daleko, i e ve skuteEnosti moinálefejicich PO pffpadë rdzngm pohleddm, bylo svgch kresbách pouiivali i barevngch papirk NaC i no poufiti naprosto volni! podle zbkondobrazovC napodobiti ni!co, CO m o h o pffmo vetknouti v obrastavby. Znamenalo to odpoutdnfod.vnëjgího napodotim ohrozfmejeho duchovost a CO pozovg celek,anii I o v z'8danf a beni pHrody. u v o 1 n ~ ~ c e ~ ~ ~ ~ ~ ~ o ~ r i' ~ v ~ ~ r i ~ m ~ s ddvá ÚEin zde ku pp. absolutni! stejnomZrnt - L g ~ m & r p&s 2 to sv$mi'koreny hlu 6x0 tkv&' daleko dokonaleji, nei by fak barevne plochy ~F&iiiil~. VSechny prvky pfedmëtu, af konstruktivnë Einiti ruEni! malovans plocha.* mohla Ei' ldtkovë v$znamnC se Ösamostatnily a byly odtud Podobni! bylo moino pouiiti vzorkovanfch papfril materiblem, kterJim mohl umëlecv mezfch obrazose rozvfji zbtlSf, neb0 na Sat pro sti!nu, pIed kterou *ch zdkonb volnE disponovati. Byly to rtiznC linie, figury Ei pokrJivky stolu atd. a zase papid Ei voskom plochy, svëtlo a barva a rozmanite látkovt znaky, vCho plAtna S napodobenfm dPevovC strukfury, kusu jako hladkost, drsnost, suchost atd. ZvláStë vgznamnovin neb0 plakdtu, jehoi novodobC k r h e nemohl nC je pfi tom osvobozeni barvy. Ta byla dotud rese Picasso nikdy dosti vynadiviti, anebylo konce vEcí, flektovangm svi5tlemmodelujfcfmpPedmi!t, jehof na kterC by nemohlsáhnouti a vsaditi je doobrazove illusi se malffi snaZi1i podati. V ttfo spojitosti S femkonsfrukce. Zd6lo se, Ze je vge dovoleno jeho geniu, nosvitem byla barvani!Efm vázangm ajako údaj o pfeda pfed nagima oEima se rozvfjel div pfepodsfatnEni. mëtu ne naprosto spolehlivgm, nynf se vgak úphë Extstuje jeden obraz Ei vlastnë kresba sloZen6 v podosamostatnila a plo'ika Eiste barvy umfstëná podle statëzpruhitnovinabarevnfchpapfrit,kdekzobrazeni konsfruktivni potfeby do obrazovtho celku udávala hru'iek v nAdobë je pouZito vystfiiengch barvofiskd naprosto autenticky a dokonale vlastni lokálni ton z nëjakdho startho pffrodopisu pro di!ti. Jsou krespfedmEtu. A Picasso i Braque nevAhali PO pflpadë leny a malov4ny nesmfrni! prosti5a nanejvg'ie vEcnE, poufiti v temi2 obraze rdznfch materiblb a technik, a tento kus cizf dugevnf prbce vsazujePicasso S Tousœ aby dosAhli vZrnosfi barvy neb0 povahy materiglu. seauovskou naivnosti do SVC vlastni konsfrukce, a Tak nalCzáme kombinaci olejovgch a emailovqch baI opët div - ty produkty cizfho mozku srtistajf hle rev, PO pfipadë plo'iky posypanC piskem neb0 piliS jeho pracf v jeden celek. Jejich vëdeckd pfesnost nami. kontrastv skvëlqch lesklgch a suchgch tupqch zbavila je vgeho náhodntho, ddvg jim takfka hodnotu ploch,prosti! ú2asnouiozmanitost, která ñesnesëjedreality a jejich anonymita jako by zaruEovala jejich notntho lakovtho náti!ru(vEem bohuiel zároveñ objektivitu. Ty hrugky jsou takfka kus pfirody .odi leii S druhC sfrany nebezpeEf pro uchovhf Picassohmotni!nC a oEiStënC. Ale mEli jste d k d y tento do*ch dël, a to vëtgi nei jakC je v pffpadi! Ctzannovqch pláten, malovangch technikou, blizkou aqua* Braque: .Matif, kterf by chtg1 narfsovati kruh, udElal by relu). PodAni povahy materiáluje vdbec v dflech Pipouze kolo. Moho, Ze jej pohled na n5 upokojl, neZ pfece jen bude v pochybnosti. KruHtko ddmu jistotu. NalepenC papfry cassovgch, tak na vgsost duchovgch,nëCfm, Eemu se z mfch kreseb daly mi rsvnEZ jistotu." tfeba obzvlágtë podivovafi. Jen geniiilni.infuici, onim ,,Nalepen4 papfry, lCta dreva a jinC prvky toho druhu, ktepodvEdomgm pHmgm spojenim S pffrodou, dá se vyr$ch jsem pou2il v ngktergch kresbdch, uplatfiuji se rovnEf ]edsvëtlitipfekvapujfcf pravdivost jeho barev zobranoduchostf faktit a proto byly Easto zamE2íovhy se ltalbou oEf, jejlmZ jsou Úplngm kontrastem. Jsou to prostC skuteEnostf, ale zujfcfch hmotu, ona suchost sádrovC dgmky jfm tak stvofenC duchem, a podklad novtho utvMeni v prostoru. Podobmilovane, onen mdlf flutavf ton absintu neb0 rdiovf nfm myHenkovgm pochodem srovnavei se silhueta S profilem.' a
a
h
.
&&La"@*.
,
20
21
. -
. -
..
.
-
. .
- .- . . . .
-
jem, dffve nez'li vsadil Picasso tyto prostt obrázky hrugek do svthoobrazu, jeni je plodem stejn?! intuice Jako dlouhC a sloiitt dugevnf práce 3 P f i k l okamfik, Ze mohl Picasso pouiiti ve s e c h malbách fragmenta pffrody vëmE napodobengch, ani2 p f cházel v nebezpeEf, Ze upadne zp?!t vestar$ Illusionismus. Jsouzde ta krdsná S a h e k y houslf, jsou tu Eist?! kroucend lana, ffásnì! a rdznt opomfjenC drobndstky z nageho vgedniho Zivota, jsou tu naivnë v?!cnE napodobent stopky ovoce, listeEky, zrnka hroznd atd. atd., vge v?!rn?!napodobeno, Ze by Rousseau, Picassdv mil-áEek,* lepe toho neumEl, a hle, vSe je ve svt Eiste realit?! vyzdviz'eno v jakousi vyEi sv?!telnou sferu a vge splgvá dokonale S naprosto duchovgmi konstrukcemi Picassovfmi. TEmito detaily se reálnost obrazu stupÌíuje a duchovost konstrukce zesiluje. Obrazu se dosth4 zvlá9tnf nevyslovitelnt pHchuti a úz'asntho napëti zdánlivfch kontrastil. KoneEng ÚEin je dojem n?!Eeho na vgsost reálntho a zároveñ duchovCho. Svët jako vise. Jako b a d , dostalo se osamostatn?!nf i svEtlu. To se stalo ovgem u2 mnohem dffve.Ui od poEAtku kubistickt periody Picassovy neni m o h o mluviti o jednotnCm osvëtlenf, ktere bylo vlastnf illusionistickgm obrazfm, ne2 teprve v r. 1g10 stalo se sv?!tlo tvofivou souE4stkou obrazovt konstrukce. Tehdy vznitila se na obrazovC ploge svgtelnd ohniska, tu men?!, tu vice Eetnd, n?!kdejako by doufnala pod popelem, jinde jasn?!hoffcf Jako dtmanty a jinde klidn?! sviticf plochou. Picassovo sv?!tlo- tof kapitola pro sebe, jednou plnP podivnfch tajii a zkazek a podruhC op?!t uklidñujfcfch kladb. Ke koncizbgvd fegt2 jednacharakteristická strdnka, která, chybnë chdpána, dala takt jmtno tomuto um?!ni. MyslfmpFevdZnE geometrickgvzhledjejichtvarii. BEZf o ndsledujfci. Picasso snaZi se, jak u i bylo nE* Picasso by1 z prvnfch ctiteld fohoto mlltho misfra, na Jehof poEest uspoMda1 v r. I@ ve svtm atelieru hostinu. M.Raynal P.Picasso, München 1921 p. 52 a v Soirtes de Paris 1914. Viz Wilhelm Uhde, DerKampf um Henri Rousseau, Kunstblatt 1920 P* 54.
t&
22
kolikráte feEeno, podati CO mofná jasnou pfedstavu plastiEnosti v?!cf a -jejich polohyv prosforu. Jakto Einf, v tom vychdzi vstfic, deduje v tom CCzanna, podvëdom?! a snad i vëdomE nagemu cháphi plastiky a prostoru, ktert spoEfvd v podstat?! na pfedstav?! základnfch stereometrickgchtvad, krychle, vdlce, jehlanu. Na tyto pratvary, ktert jsou pro nage cft?!nfjako kostra ukry ve vëcech, pfevádf Picasso v stargf dob?! (1go8-og sloZitC a nepravidelne pfedmëty a dociluje timvelikt jednoduchosti a jasnosti. A prdvE na tyto obrazy, ktere nejsou prosty vsí hmotnosti, navazoval bëing kubismus a odtud povstali ndzev stilu. PozdEji, kdy u Picassa vge zduchovnëlo, vytvtlfena je vSak plasfika a prostorovost samostatngmi plochami rozmani ch b a r f v rdznCm úhlu se pr~tfnajfcfmi a jest8 poz Eji pfevdinE plochami jednoduge pfed sebe se kladoucfmi. Ov3em i pozdëji zdstávaji zdkladem prostorovtho poddni a chápdni ony zmin?!nt pratvary, tPebaZe tu hmotnë nepficházeif. Nynf je si vsak tfeba uvgdomiti, Ze jen bezradng divAk, kteH svou tvdrnou intelfgenci a citem nedorostl jegtë Picassovgch obrazd a nenf pouEen o jejich podstatz, vidi zdetrojúhelniky, Etverce, krychle,vAlce atd. zrovna tak, jak tomu bylo kdysi v pfipadu impressionismu, kdy t$Z konservativnf divdk vidi51 na plátnë fen barevnt hmotnC skvrny. NAg autor vykládd sprAvn?!, kterak ElovEk ve SV& snaze vgechno objektivisovat - obraz musi rozhodn?!nëco pfedstavovat !-chdpe se ve SVC bezradnosti v obrazu tëZko mu pfistupntm o n k h tvard, kterC zná ze svt zkugenosti, zde tedy on?!ch geometrickgch tvad. Ve skuteznosti vSak ten, kdo je S to, aby chapa1 Picassovya Braquovy obrazy, nevidf zde onëch pravidelngch tvarii, ale v duchu skuteEnC vëcia to s takovou intenœ sitou, jak to u illusionisdckt malby nenf ani moino. Ony geometrickt tvary, ony EetnCplochy a segmenty tvoffovgem kostru tëchto obrazd, ale mimoni! zvlálStë v pozdEjgi dobE-je tu vice men?!znakd zcela individuálnich, aQUZ h i e a plochy podávajfcf zcela zvláStnf tvar zobrazengch vgcf, barva, rdznt vlastnosti hmóty a koneEniS i redlne fragmenty v?!rnE naœ
7
P
-
c
podobenC nebo pPimo do obrazu vsazent. V clucl~r~ chápajicfho divdka vzniká z tëchto v3ech prvkd obraz pfedmEtu. Je to vgak pfedmrf, jak jsme je1 zvykli vidëti v pflrodl! 3 Jistl! ne. Ten poddvala i l l w sionistickd malba. Jeto pfedsfava mnohem sloZitEIIl a duchovEjgi. A to je prdv25 pffEinou, pro8 se u VEtginydivAk6 nedostavuje iddan$ ÚEin,Ze Pichizejf pfed Picassovy obrazy S pfedpoklady sfad o trmEnl, f e od nich fádaji, Eeho ony nechtl!ji podati. Tito dlvdci odpustili by Picassovi a Braquovi vgechny fro)úhelniky a krychle, kdyby se jim ony v i d h t plochy a Edry spojovaly v obvyklf obraz, jakf maji o svErE, ale k tomu nebylo pfece tfeba folikalett úmorne prdce Picassovya postaEilo setrvati pFi zdsaddch illusionistickC malby. NeZ tyto nove obrazy nespoEfvajf pouze na optickgch vjemech, ale i na jingch, jeZ jsou námsdëloványsmyslem svalo*m a hmatovgm, a pfedevgim jsou plodem ÚsilovnCmozkovC prdce n ÚZasnC infuiee. A táZ souEinnost celCho ElovEka vy8aduje se take od diváka. Pfed Picassovfmi a Bra uovfmi obrazy vykonávd divák kus velikt prdce. ye fo pr8ce o pozn4nf novtho svëta, a jako vznikly v Picassovë nitru ty obrazy, tak fake vytvdfi se v nitru Ei duchu divákovl!zobrazenf pfedmët. Picassovy ÚEin obrazy nenf m o h o prostë vydivat, neboQZádan9 nenf na pldtnl!, ngbrf povstávA v divdkovl!duchu jeho souEinnosfi. Povaha Picassova a Braquova uml!nf je veskrze duchovd." Bylo by mylno vidl!ti v feto iádanC spolupráci divdkovë nëco emineEnCho a dokonce poklddati ji za vadu kubismu. TCto spoluprdce je tPeba vfdy, kdykoli bëZi o pokrokovCuml!ni vedouci vpfed pres bëZnC konvence a kdykoli jde o umëni, ke kterCmu divák svfm vgtvarngm cftënfma chápdnfm dosud nedospël. NestaEi dosti zdiirazniti, Ze vgtvarnd prtice je pfedevgim duchovd prdce,a je vylouEeno,aby prd-
2
* Braque: ,Malif nesmf napodobiti,
chce stvofiti. Pohled se nenapodobi: pohled je vfsledkem'. ,,Aby byla malbe ElstJm napodobenfm,musf se vzddti pohledu." ,Smysly zbavujf formy, duch utvdff. Nutno pracovati k zdokonalenf duchel JistotaJe jen v tom, CO plodf duch." CO
InErnf divdk, kterq dvakrdt, tllkrdt v roce navgtlvl umE1eckou vgstavu a vgtvarnicky finak neZife, ihned chepa1 dila, kteem vptvarnfk vEnoval vgechno svt myHlenf a cftl!nf a celf svitf Zivof. Je velikgm nedorozumEnim, Ze se nl!Eeho podobnCho ZAdA od umhf, tfebaZe kafdf pokrok na umEleckCm poli znamend zrovna tolik odbornC prdcejako pokrok na poli vl!dy a techniky. A nynf mohu dodati, je to velikgm nedorozuml!nim zvldgt25 v pfipadz PicassovE, kde bEil o tek hlubokt pfehodnocenf nagi malby,kde bl!Zf o rozc omenuti na vlastni základy vgtvarnt tvorby a o p u ~ fkni koleji, PO kteech se malba pohybovala od 500 let l Nenf samo Sebou, Ze roste ná3 z4jem pro stPedo0 . VEkt maliPsfvi, Ze je teprv nyni Eist8 *tvarnicky cháeme jako mnoht t. zv. primitivnf styly a nejprostgf gezprostfednf projevytvárnt ville, s jakfmi se setkáveme ve vgednim Zivotë. To neznamená návrat -neni ndvratu v d25jinách umhi, ngbri jen kombinace a kfffenf - ale najisto hlubokg pferod nageho vftvarØ ntho citl!nl a chtl!nf i nageho p o m h k svztu. To vSe vyvir4 z dEl novtho u m h i a tomu vgemu tPeba na3 spoluprdce. Nezapomeilme,Ze pfed dfly genia je na mist?! jen pokora a prdce. Jak bylo PeEeno, autorov$m úmyslem nenf podati dEjiny kubismu. Chtël pouze vyliEiti, jak k nëmu doO, a na konci rozbirá jeho podstatu a vdjgi formu. k n f vSak tak pfilig krAtce,takfe jsem by1 nucen jeho 1fEenf mnohfm doplniti, chtëje pff tC pfileZitosti podati EtenáHm dosfatelkë jasng a plnf obraz tohoto umEni. V mnohtm jsem vgakopravil nzizory autorovy podle svtho minëni, ani2 jsem firn vyEerpal k tomu vgechny pfileiitosti. Tak autor ku p?. tvrdf, Ze by kubistická dila nebyla d e m srozumitelná bez onl!ch v h l ! napodobengch fragmentfi reali@. Ne2 kubisd tick8dilanezklddajf se jen z konstrukce plasttky a prostoru a onl!ch fragment6 reality c e l fada ~ dl!l nemd tëchto fragment6 a pfece jsou srozunlitelni ngbrf takt z Eefnfch znak6 zcela individutilnfch, ktec rt ve spojitostiS konstrukcf dávajf p r M vzniknoutf V nagem duchu pfedstavl! urEitCho pPedmEtu. Ony fragmenty po'dporuji ovgem, jak ji2 bylo PeEeno,
-
-
I
\
vznik ont pfedstavy a dodzívají jí obzvláitnf sfly. Takt liSeni Picassova a Braquova vlpvoje je v knfiœ ce ovaem velicezbEZnC. IVtom maltm rozsahu knfiky miil bgti zdbraznën vice CCzannbv vgznam pro Picassova leta I@-1910 a bvlo moZnovytknouti porn& Picassdv roku 1906 k Matlssovi, jehoi vfznam pro rozvoj moderniho umEni zddse bffi autorem pfiIII podceñovdn." Nedorozumëní by mohlo take povstati u Stendfstva z autorova Wení vyspëMho stylu, jako by povstal UZ v r. 1910.Ve skufeznosti je rok 1g10 v dile Picassovi5 dobou velikeho pfehodnoceni a dbsledntho OpougtEnf illusionistickCho principu rozkladem pPedm25tu V jeho prvky, ale k poslednfm konsekvencim doge1 Picasso a i koncem 1912.** Sty1 z r. 1910a POr. 1912jest velmi odchylnga neni m o h o vt8snati je pod jednu formuli. Vbbec rnluví-li se o Picassov8umEni,tfebavfdyuvt!stidobu dila,kdyvzniklo. Neni druheho umzlce v modernf dobë, kterf by proiil taksloZitg a pfi tom na n e j e l e organickg voj, jako prbvi!! on. Je to fakovt mnoistvi duchove práce vykonant! poEinajíc prvfmi lCty tohoto stoleti, z'e by bylo hodno Celt generace malfiYi a ne jednoho Elovëka, a jak je ì3 tom tento v*oj pffsnt! logickfl KdojeintimnEjio&eznámensPicassov~mdilem,mb2e takfka na mgsic uditi dobu vzniku jednotliech maleb. Zvldhosti tohoto vgvoje jesf, i e umglec, veden jakousi ekonomii vlastni genibm, v urSiwch dobdch omezuje SV& probltmy, nahraiuje sloZitost tfm neúsfupnëjgfm a Eistsirn Pelenim dan6 úlohy, aby v n& sledujfcfperiod8 opEt tim vgestranni5ji ÚtoEilna sviij cfl. Prveho r6zujeobdobi 2. pol. r. 1910a I . pol. 191I, druhtho rdzu kdnec tohoto roku a prva pol. 1912.A zcela jint povahy je opEt Picassiiv sty1 poslednfch let * Korekturu poda1 z Usti V pozdtjgf knifce o Derainovi, kde je
œ e
otevfeni? pfiznhn vliv Matissbv na tohoto umglce (p. 6), a ovgem takC obr¢.Z6sluhouMatissovouJepodle autore,fekopirov&ní sv&ln&o zjevu V pfírodt nahradil rovnocenngm vgrazem barevngm a f e tim zahhjil osvobozeni od illusionfsmu. Jinak vSak dospgl Matisse jen k obrazdm,jejichf fvary znamenajf ttla, ale skuteEnt jfch nepodhvaji. Odtud jfch dekorativnost. Tim rokem poEIndtakC Daniel Henry vyspEl3 kubismus v pozdEjgi kniZce o Derainovi (p. 15 poza)
26
pPedvdleEnfch. Je to doba dovrgení, zjednodugenf, doba harmonicke skladnt tvorby. Jak velikb mezera zeje mezi r, 1910a obdobfm poEin.ajfcímsekoncemr. 1912,ukazuje nejlepe pojetf prosforu. Zminil jsemse jiZ, i e je v Picasso@ch obrazech podle jejich podstaty vylouEen skutezng prostor hloubici se v nekoneznosf, k t e e je vlasînf Illusionismu, a i e jeho prostor je naprosto duchove povahy, jsa vyfvdlen naplátnë konstrukcf vëciEi snad lepe ZeEeno stavbou obrazu, a Ze je to prostor sice omezeng, ale za to uklidiiujfci ducha touiicfho PO jistoti5. V plnCm rozsahu platI vSak PeEenC pouze o poslednfm obdobi Picassovi!!, kdy malif vychizi, jako klasicistiEti misti3 z konce 18.st.od pevne plochy v pozadi a klade p k h u pfed plochu. (Dixsledkytoho se objevily take v d m u , kterg se nyní u i nehloubí dovnitf, ale je segikmen na vniijgi strani5, takZe se obraz naltz6 na jeho pfedni ploie. Topravi: obraz nepfedstavuje e s e k z pffrody, na kte@ se dfvdme jakoby oknem, ale r4m je pouhc ohraniEenf,skuteCntzardmovánioptickCplochy.)VcCzannovskCm obdobf bEZi takC o omezeng prostor, ale toto omezeni neni prosto vSi hmotnosti, Jako i formy trvajf pfi relativni uzavfenostl. Na rozhrani vgak r. 1910 a 1911a jednotliv8 a i do I. pol. 1912setkaivbme se dokonce S obrazy, kde pfes omezenf prostoru v pozadi záhybem zklony, tP6sni neb0 Eimkoli j h g m pZece jen misty povstává dojem prostoru hloubiciho se v dilku. Jsou to ony obrazy; EistE tonovt, v nichi barva je absorbovdna svgtlem vyzafujicfmz Eetngch samostatngch ohnisekobrazovt plochy. Casto si vzpomeneme naRembrandta, a je to skuteEnt obdobi, kdy se Picasso Váhë obiral fimto mistrem. Take u Rembrandta se setkhíme se sv8tlem vychbzejfcfm z obrazu, ale - v tom je velikf rozdflproti Picassovi - toto svztlo má vidy SV& pPfEinnC zdìivodnëni, af u2 umëlfm osvEtlenim lampou, ohngm, Eï nadpliirozenostf osob,z nich2 vycházf.A toto svEtlo ozafuje kolem stojicf postavy a vrh6 stin, nebof z6kladem Rembrandtovgch dg1je Illusionismus stupñovan9 ov9em v nejvyggf subjektivismus, a obrazy gfedstavujf scenu hloubicf se v nekoneznost. Zvlbgtností 27
tEchto ozgfengch postav je vgak, Ze nemají nichnnof-
neho, takZe povstdvi dojem, jakoby nebyly osvëflovdny,nfbrZsvEtlemvytváfeny. Plasticki spojitost vEcf je zrugena a svët se jevf jako nekoneEn9 prostor, v n8mZ svgtlo roznëcuje svt pfizraky. Svëî jako vise, svgt, z kfereho krása plastickgch tvard jako nEEeho skuteEntho je vylouEena.* V zpomeneme-li si nynf na Picassovy tvirne touhy, pochopfme, f ejeho setkánf sRembrandtovgm duchem na jeho fvdrEf pouti trvalo jen velmi kr4tko a i e Picasso stanul konec koncd na zcela opaEnCm polu um& lecke tvorby. I pak zbstávdzde urEitd pfibuznost, ale je to pffbuznost kontrastd. Ne2 prdvë dobadati se, v Eem spoEivd tato pfibuznost, kterd nám osvgtli posfavenf Picassova u m h i v svZtovCm evoji, je úkolem historickt kritiky.** Bylo PeEeno, ZesePicassoupfnd navZci.Tomu nesmi se rozumgti tak, jakoby vychdzelod hmotngch vgcf ja* ko praveskuteEnosti.To by znaEilo návrat k ndzoru EH gypfanit, ale takoveho prosttho návratu ve vgvojimyglenkyaumi!nfnenf.V$voj,kter~ jevidykomplikováni, *Pfesto zdstdvd podkladem btZnf nslzor na svEt a zesvztelngch n&znakh mdZeme si v duchu zkonstruovati plastickC souvislt tvary, jak je zndme z denni zkulenosti.NEco podobntho je u impressionismu,moderniho to vyvrcholeniillusionismuv Eistf sub]ektivismus. TakC ten rozrulilformu, ale tatrvd latentnE ddle. Plati to ovlem jeno skuteEntm impressionlsmu vzpomeiime si hlavnt na Renoiral -, a d t u d pochodi onavP5tEinou nechapan6 krystalovd k r b a francouzskfch impressionistickfch a neoimpressionistickfch o b r a d . V bEZnJch napodobenindch setkdvdme se JenS bezvJznamn$mi hmotnfmi skvrnami. ,** Jinf pfipad je Grecdv. Zde je m o h o mluviti o skuteEnC vnitfni pflbuznosti, ba o tradici,kterd vgak byla Picassovi zprostfedkovdna v novodobtm zpracovdnf CCzannem. Tim neni vgak popfen i pffmf vliv Grecfiv, kteqf je u SpanEla pfirozenf. Visiondrskg rys fe spoleEn$ obtma malffdm. Picasso mohl vgak nalCzti u Greca tek4 p&Eio stavbu obrazu, snahu o prevedenf plastiky do plochy, EdsteEnC p o d i t i svEtla, kterC na Grecovgch tvdrnCho prostfedku, obrazech takevyzalcuje z vfce stfedisk, iako a zddrazntní barvy, kterC doddvd mnohdy jeho dildm rdzu stfedovtkfch desk. UrnEd obou mistrii jenaprosto niterne. S druhC strany je ovlZem mezi nimi mnoho rfiznosti. Tak Greco nezapird spolitosti S illusionlsnem. Pfes to neni to mtstr, kteqf by by1 vhodnf k vyliEeni Picassova pomtru k dosovadnimuumtleck4mu svttu.
- TakC autor knffky o Derainovi (p. IS.) poukazuje na spojitost modernimalby S klasicismem,DanlelHenry mluvi vlak Jen o Ingrovi a jeho ducha shleddvd vfslovnt v Derainovt dile. Autor upozorfiuje take, kterakIngres, ,Realist des Dauernden", omezuje v zadu prostorpodobni! jako CCzanne, trvidf nEm vdbec ,velik&ho pfedchddce naSeho lyrickdho umtnf'. - l e zatfm se sta1 stàqf klasiclsmus modou dne a takfka vyhrdvajfcim trumfem proti kubiamu, je velikC nedorozumSni, kterCmu vSak bude,myslim, brzy nhledovati rozZarovdni.
28
29
-
I j
ndsobeni a pfehodnocenf, mdfe se zddti v urEivch okamZicich vfvoje pouhgm návratem Zi navázánim na divnt duchove hodnoty jen povrchnfmu pozorovafeli. Veskutehosti stojf t. zv. reakce na s e c h pfedchddcfch, kfert! potfrajf, a hodnoty, na kterenavazuji, bJivajf timv zgkladu pfehodnoceny.KffZenf kontrastd je jednim z hlavnich zákonb svEtovCho myglenkoveho i umëleckeho vfvoje. Taktake neni. Picassovo umënf myslitelne bezpfedchoziho illussfonismu. TPebaZe se proti nëmu zásadnë stavi, nevracf se prosti! do seedovEku neb0 jeStE hloubëji, ngbrf pfejfmi nejpodstatnëjgf sloiku illusionismu a dokonale pfehodnocenou pfedávi jf dalgfrnu v$voji. Touto podstatnou sloZkou maleb poslednichpëti stoleti je prostorovost, nei Picasso mënf zisadnEjak pojeff prostoru tak i jeho poddnf. Misto nekoneEnCho prostoru, k t e pohlcuje ~ vëcf,konstruujeomezeng,bamëfitelng prostorvázang na vEci : ti m zachrañuje .prostorovostillusionistickC malby a zdrovefi zachrañuje vgci, a v tom smysluffeba rozumëtl,mluvf-liseo Picassovgnivratu k vëcem jako skuteEnosti. Jeto do jiste mfry ndvrat k vEcem, ale ne k onëm hmotngmpfedillusionistickeho obdobf, spfge se vgak mdZe ffci, Ze je to konstrukce vgci jakoZto nEc'eho prostoroveho, ngEeho, co je fakfka esledkem prostorovgch vztahb. PPed Picassem byloUZ jedno vJivojavC obdobi a to klasicismus z konce 18. a. poEdtku19.st., k t e e se pokougel o nëco podobnCho.* TakC tehdy by1 omezen prostor na malf pPehledng rozsah a konstruuje se kladenim ploch smërem do pfedu, Jako Einf pozdnf Picasso, ne2 poloZenfm ddrazu na kr&u uzavfenC * Zde tkvf mimochodem 8eEenovlastnipPiEinaPicassova zdjmu
o Ingra.
\
formy doch4zise fenk jakCmusi reliefu. Take zde je moino mluviti o ndvratu k vEci, ale stejnë nebëif o n& wat k hmotnt vëci - jak povrchnE se posuzoval t. zv. klasicismus, vykládal-lisejako pouhg ndvrat kstarofecktmu a egypskCmu umënf 1 -, n$brZ setkdváme se S vEcmi povPSengmido svëtelnC sfcry a tim subjektivisovangmi, v EemZ je nutno vidëti doklad vnltfní spojitosti klasicismu S pfedchizejfcfm illusionismem. S tfmto md spoleEnC take jednotnC osvëtlenf, centrální perspektivu a scenickgráz, takZe pPese vgechny snahy o konsfrukci prostoru dochdzf se jen k ni5iremu naprosto kompromisnfmu. Klasicismus osvëtluje vëci a poddvd tak spiSe jejich plastiEnost ne2 prostorovost. Je to krdtce pokus o konstrukci prostoru pomocf tìichto plastickgch uzavfengch tëles,ale ponEvad2 klasicismus souirasnë trvd pi3 dosavadnfm pojetf obrazu CO uzavPenC hlubokC scCny, dospfvi k pouhCmu hmotnCmu omezenfdosavadnihoprostoru.Byloto PeSenfponëkud primitivni,neZ plognAprojekceprostoru zdstivdodtud programem pro dalSf vgvoj. Koncem stoleff stoup4 skuteEnìi stdle vice plognost obrazd, hrozf vgak nakonec zvrAtitise vplohgbrnament. Vttdobëzachrafiuje malbu Cezanne vrAtiv ji jejfmu vlastnimu posldnf, kteflm jest vnovC dobë PeSenfprostorovgch problemb, a odkbav ji od pouhChona odobenivnEjSízkuBenosti k opravdovemu tvofenf. o znamenalo konstruovaíi plasfiirnost aprostorovost vEci stavbou obrazu a d e chen ddraz by1poloZen na umElcovo nitro. Co je novCho v CCzannovE dfle, neni tedy tak vzkPíSenf existence vtci nebof v illusionismu trval vidy vedle subjektivisujfcfho proudu druhg, ovSem slabSf, relativnë objektivisující, kteflstavE1 svC schicke pohledy z plastickgch vëcf - jako sdm tvdrEi Princip. V nëm spoEfvd take relativnë vëtgiobjekíivnost CCzannovgch dE1, srovnime-li je S impressionisfickgmi obrazy. TCto objekíivitë ffeba dobfe rozurnEti, nebof leii v nf jidro moderni malby. Nenf to objektivitahmotIlCho svgta, ngbrZ objektivita kofenici v zikonitosti naSich dugevnfch funkcf. (Ndbëh k ni nalezdme jiZ v klasicismu,nakterg CCzannezfejmE navazuje.Omezenf prostoru na nehlubokou zonu je mu fake spo-
.IP
-
30
IeEnC S klasicismem*) Pravda, za kterou gel illusionismus, vedla nutng k EirCmu subjektivismu, jednak proto, Ze vEfil jedini5 smysldm, kterC mu vyprdvEly jen o jedineEnfch individudlnfch zjevech,jednak Ze zesiloval ve svgch obrazech stdle vice vgznam ndladovfch kosmickgchelement&,svEtlaaatmosfery, takZe nakonec se vidEla pravda v subjektivni nttladi!. Pravda byla úplni!pfesunuta do umi5lcovgch smyslíi. SvEt jest takg, jakgm jej vidfme, sviií - to jsme my. Toto pfeloZenf svëfa do nitra Elovëkova je vlastni pfirozenë i CCzannovj, jakoZto ElovEku dneSka**,rozdi1 je tu vSak ten, Ze ddvEhje vice svCmu duchu neZ smysldm. Tyto poddvaji podle CCzannova úsudku jen materiál, kte@ duch zpracuje, a zdkonitosf nageho lastickCho a prostorovCho chápdnf, c02 je slofitá nkce nageho ducha, je jedindpravda, ktereddvëfuje. Je-li impressionisíickC umEnf subjektivnf, je CCzannovo niterne a duchove, to znamená, Ze fvoff, Ze konstruuje plastiku a prosfor, Ze neupravuje, ngbr2 stavi obraz. Picasso navdzal v tom plni! na CCzanna a vSe, CO bylo feeeno o tomto, plaff i o nEm, nebof jsou tehoz rodu. Picasso je logickg d o d i t e l CCzannova dila, kterC pPese vgechnysnahy nevybavilo se zcela z illusionismu. Cezanne vytváff plastiku a prostor konírasty podle zákoníi obrazove jednoty, ale neupougti zcela od plastickC souvislosti vEcf, podivi vdbec vice plastiEnost ne2 prostornost vEci a neni dalek scenovtho pojeíf stargi malby. Teprve Picasso zkflienim prostoru a vëci, rozlo2enfm jejim v prostorovChodnoíy a skladbou ti5chto v novou jednotu dociluje fegenf Eist5 duchovtho. Prostorovost vEcf, jich chdpdnf
R
Tento CCzanndv pomzr zajfmavl5 illustrujf Etyfi roEnf poEasf zjeho rann&doby. DvE vyobrnzenf v ,Der Blaue Reiter' p. 35, F. V prhcl, kterA by Elnlla nhok na vyEerpdvajfctvyllEenl umEnf CCzannova n atejni! Plcassova,byloby nutno poukdzati na jejlch vnithf spojltast se souZesn9m myilenkovfm fivotem, pro nage dEely ateEl poukaz na nlternost nageho svZtovbho ndzoru. Jen mlmochodem pfipomfndm prerod nageho ndzoru na svEt ob= rdfejfcf se v teorli Elnsfeinovg a v d e n í o EtvrtC dimensi. +
++
Y
.
.
*Jen mimochodempPipomindm,Ze bylo ve vfvoji umtni jedno obdobi, kterC celfm svfm rdzem je pfibuznC naii dobE. Myslim Easnf stfedovtk. TakC v tCto dobt velikCho duchovdho pferodu odvrdtili se umtlci od napodobení vn8jSf pfirody atvofili na zdkladt svfchpfedstav. Bylo to umtni na vfsost niternd a duchovd. Historickd obdoba je takt v tom, f e tomuto umtni pfedchdzel malifskf styl, kterf by1 stejnt ukonzenim staletdho vfvoje starovekt malby, jako pfedchddce kubismu, impressionismus uzaviral vfvol moderniho illusionismu kofenfciho ve vysokCm stte. dovtku. TakC tvarovt jsou zde velikC pfibuzností. I v EasnCm stZedov8ku je mohomluviti o jakdmsi ndvratu k formt, aleoptt ne k on6 hmotnC egyptskdho umtni, nebofjako kubismus je nemyslitelnf bez pfedchozihoirnpressionismu, fak taktony reliefy, mosaiky a malby EasnChostfedovtku pfedpoklidajf obdobipozdnEantickCho malffsktho stylu. JestliZe egyptskC umtnf rozvijelo hmatatelnt formy na hrnotnd ploie, promith Easnf stfedovtk formy do opticktplochy. S klasicismem, CCzannem a Picassem sdfli toto obdobi takC nechuf k nekoneEntmu prostoru a napodobeni skuteEnCho prostoru nahrazuje idedlnim prostorem do hloubky velmi omezenfm. Jako Picasso felzi svoje prostorovC problemy vycfiizeje od zadnf plochy a klada plochu pfed plochu, tek takC EasnEstfedovtkf umtlec stavi svoje sv8tce pfed zlatou neb0 barevnou plochu (POpfipadt sevzorem), kterd prbbthem vfvoje nabfvd stdle vttgího vgznamu a tlaEi figury do plPednf obrazovt plochy. (v. Bersil, Das Raumproblem in der altchristlichen Malerei. Bonn-Leipzig1920). PoslCze vidimezde fadu f tak duchasvEtcti umistEnfch v Eist6 axiulife',k t e ~ m terminem plnt odligil objevitel utnEleckfch hodnot EasntstfedovEkdho um h i , Alois Riegl, duchovou formu tEchto maleb a mosaik od hmotnfch fronfulnichprojekci egyptskCho umZnI. PodobnE se zde shledivdme S pomijenim fragmentd perspektivy zndmjch antice, se zanedbdv6ním jednotdho osvttleni anaopek S tvofenim na zikladt kontrastii. Zajimavou obdobou modernich deformaci je takC podfizeni mtHtka figur vnit2nimu vtcnknlu principu zcela neodvisltmu od divika, dle ntho% byla velikost figur odstupiíovina S ohledem na jejich dSlefitost v zobrazent sctnt (Wulffova t. zv. obrdcend perspektiva). Neschdzejí dokonce ani kombinace rfiznfch, a2 i tfl, pohledd na pfedmtt Ei figury. Take v egyptskCm (mtvl! v assyrskCm)umtni spojoval se en face S profilem, ale tu btfelo o rozvinuti hmatatelnfch forem v jejich nejvtt9i rozloPitosti v ploHe, kdeZto starokfesfanskf umtlec snafí se dociliti CO m o h o bohatC pfedstavy plastickoprostorovd. A tu pfichhzime k zikladnfmu rozdilu tohoto umZnf naproti modernimu. JestliZe v tomto isou vZci jaksi vfsledkem prostorovfch vatahSi, tedy ntEim prostorovym, je v starokfesfanskCm umtni vhztln prostor na plastickC vtci. Je to stale jelztE kubickf
I r l
jako funkce nageho ducha, to je zskladnf obsah Picassova dila."
.
I
32 I
V pfedcházejfci kapitole vytkf jsem ntkferC vady kniice, o nii podAvAm zprtívu a kterC pouZfv8m z& rovefi jako podniitu k obgfrnEjj9fm poznamklm o modernfm uml5nf. SouEasnEjsem vgak doporuEilknfiku jako spolehlie Úvod k pochopenf snah a cflii tohoto umtnf. V tom neni rozpor. Je to jistë dobrA knfZka v uvedenCm smyslu a pouhpm logickfmsoudem dajf se z fejfho struEntho rozboru vyvoditi mnohC cennC poznatky jf nevyslovent, neZ knfZka nepostaCi tomu, kdo by se chta1 dbkladngji a hloubëji pouCifi o podstat8 umënf Picassova a Braquova. Spisek zhusta jen popisu'e, kde by mi51 mffiti k j8dru - to platf take o UEenf Czannova umëni, kteremu se take kfivdi tvrzenfm, jako by setrvalo pfi jednostrannem vntjgim osvgtlenf a EtenAP je nucen stím domgSilet. Uvedl jsem SVC pochybnosti o autorovë vgkladu, kter$m doprov6ziPicassdv rozklad vëcf a pomtr tohoto rozkladu k deformaci,apodobnt o podstat5reálngch fragme& v obrazovC jednotL Pochybnlmzd8 se mi takt deleni Picassovy tvorby na p o d h i pfedmstu a stavbu obrazu, kdeZfo ve skufehosti bZZi o jedinp tvbrEi akt, a d4 se jen pFipustiti pro svou prakfickou uiitehost pfi zaUteEnfm chApAnt tohoto umënf. NedostateEnE je zdbraznena duchovost Picassovy tvorby, prostorov4 povnha jeho vkf, a EtenAli neni zcela jasno, jakg pfedm5t vlastnë povstávtí v feho duchu pFi vjfmdnf Picassovpch obrazii. Autor mluvf o uZiff barevngch papird a jinfch materillf v urnElcov$ch obrazech, ani2 se vSak pokusil zdtvodniti jez ducha jeho tvorby. Zlmëry auforovy pfesahovalo ovSem podrobnëjgi Meni Picassova @voie a jeho postaveni vesv8tovCm v~voji,úmyslnëvylouEil autor i estetickou strzínku, omeziv se na vylfEeni zfiladniho probltmu
b
-
klasickg prostor vymezenf figurami, rozdfl je jen ten,f e tyto figury jsou promftnuty v optickou plochu a f e jsou v ploge dokonale isolovdny. Spojeni mezi nlmi, pokud trv8, neni umEleckC ale v k n t Ei niternt povahy :posuny a pohledy. - Podotfkdm je&& f e Berstl poufivd (p.42) pro oznaEeni podobndho stylu na rozdil od illusionismu, kterf poEitd se vzduchovfm prostorem, ndzvu kubismus, EfmZ se v h k dopou&í tChof mateni pojmd, jako kdyZ se poufiva ndzvu imptesionismus, nhleiiejicimu urEitCmu obdobi 19. stol. pro pPibuznC obdobnCstyly minulfch vtkd.
33
formdnfho, ne2 tim v prvtm pHpadë zaiel ponzkud do zkreslujfcfch vgeobecnosti a v poslednfm vyhnul se úkolu, jehoZ splnënf je nutnC, md-li se buditi POrozumSnf pro umënf, kterCmuse SirSim obecenstvem, ba i velikou Edsff umtleckC obce dosud upfrajf umëlecke hodnoty. Za danqch pomtrd je skuteEnt velmi ditlez'itf pdkaz, Ze Picassovo a Braquovo umEní tyto hodnoty ma. - JestliZe jsem podle svtho soudw vytkl v souvislosti vady autorovy knffky, Einfm tak hlavnt! proto, aby bylo jasno, CO je v pfedchdzejfcfm Meni autorovfm majetkem a v Eem bylo opraveno a doplniho. V následujfcfm pfipojuji dalgf doplñky. Zminil jsemse o umEleckfch hodnotách Picassova dila. Pfirozent! by nestaEilo, kdyby Picassovy a Braquovy obrazy podávaly pouze vtrnf obraz vëcf PO strdnce jejich konstrukce, hmotyaprostorovjich vztahii, aP u2 by by1 sebe vSestrannEjgf a dokonalejgi. Mëli bychom zde fadu jednotlivfch prvkii, v kterC by1 pfedmët rozlolen, a nic vfceneZnEjak9novf zpdsob vi!deckCho grafickCho zdznamu skutethosti - a to bylo Easto jejich umënf vytpkdno" - tedy nEc jakou novou vëdu a ani ne v onomvysoktm smyslu, kter$ sbliiuje vëdeckou Einnost tak dokonale S umtleckou tvorbou. Nez' Picassovy obrazy jsou sice nanejvfl vEcnC, ale nikdy stPfzlivC a majf v bohatC mffe vlechny vlastnosti,je2 pFfslu9í umëleckfmdildm v plnCm slova smyslu. VSimnEme si nejprve zdkladnfho jejich prvku linie. Linie Picassovqch obrazii a kreseb nejsou abstrakm tnf, jako v geometrii, take a nejsou ztuhlc a neiivotne, Jako jsou mnohdy linie obrysovfch kreseb z konce 18. sloleff, ale majf vZdycitlivost newd, i kdyZ se zdajf * TakC Max Raphael, kter$ napsal nejcennEjHf studii pfCedvslleEnC doby oPicassovu umEnl (Von Monet zu Picasso. Manchen 1913Delphin-Verlag) usuzuje podobnE: ,, so dass er zu einer JndividualpsychologlschenMethodologiedesRaumes, nicht aber zu dessen Gestaltung kann.a Studie, pfeloZeni z Eslsti do Eegtiny (UmEleckg mEslEnfk III. roE.p.24-27) konEl se slovy: ,Dass Picasso uns mehr eine fruchtbare Lektion als ein geschlossenes und absolutgestaltetes Werk gegeben hat, muss uns auf ¿en hoffen lassen, der dieses Wissen zur Weisheit des pere Corot kompletieren kann."
...
34
bgti ostPfm noz'e. A tvarovi! krásnC jsou @to Unie : krdsnd je jejich oblost, krdsnd je jejich pHmost.OvSem nenf v'te zdsluhou malffovou. Picasso upfnd rddsviij zrak na pfedmt!fy, kterCjsou j i i samy sebou krdsne, kterC jsou samy umëleckgm dflem, tedy nEEfm formovanqm, vfce ment!duchovfm Jako housle, kytara, mandolina a jinC hudebni ndstroje, ne2 doznejmest, zddly se ndm tyto arfefakty tak krdsnfmi, dHve nez'li je Picasso povfgil do SV& duchove sfery ? Linie zrozen6 jiZ z ducha zduchovnëly fegtì5 vice, je to jakoby v$taZek foho nejpodstatnEjSiho, CO se dá chdpati fen vnitfnimi orgdny. Tato velikd sfla - ne absfrakce, nebof se upfnd na zjevy zcela individudlnf a ponechdvd jim jefichzcela urEiVraz, n$brZ spiritualisace - POsv25cuje vSe, Eeho se dowká, a je pravou objevitelkou novjich krds. NejprostSf pfedmëty na'Sf dennf potfeby, sklenice, Mlek, ldhev, d$mka, niiz' neb0 cokoli jinCho Jako by byly pfepodstatnhy. Jsou zajistC mezi nimi vEci, ktert LIZ svou povahou vychdzely vstffc jeho zpdsobu vidiiní, tak ku pF. sklenEnC nádoby, jejichz' plasticke bohatstvfse pFfmo poddva i jednostrannCmu vnfmánf, na nëmi spoEfvala dosavadnf malba. Tyto prithlednd vi!ci,zdlse,jako bynemEly ani nic hmotnCho z tohoto sviita, jako by byly samy jiZ jen Eistou demonstracf plastiky aprostorovfch vztahd. Tote2 platf ku pF. o vëjffi, v pHrod?! o palmi!, gkebli a j., ktert se zdajf bgti sloZeny Jen ze samfch smErnic. Ne2Picasso nepotfLebuje takovC opory k dosaienf svfch zdmiirii a duchovost jeho umi!nf neni vni!jSf povahy. Vgfm je jeho vlasfnf duch a vge, na Eem spoEine, nese jeho obraz. Kolikrdt maloval Picasso hmofnou sddrovou d*ku, jfZ se vidy tak podivoval, ajejf duchová krdsa nenf o nic menSi nei krdsa kPehkC sklenice neb0 vzduSnC kytaryl A nynf pfichdzf.to úiasnt, CO ukazuje, jak dosavadnf malba poddvajfcf pfedmEt z urEittho mista, byla vnevqhodë proti novCmu umiinf :aP maluje Picasso sebe EasfZji fou2 prosfou V ~ C maluje , ji vZdy jinak a nevpEerpateln9mise zdajf pìivaby jejich plastickgch a prostorovqch vlastnostf. Ona zvldStnf rozkog plynoucf z Picassovfch obrazd a spoEfvajfci v EistCm a jasnCm chápdnf prostorovfch vztahd je 35
\
vZdy jiná, nebof Picasso vás nuti pokaide vykonávati jinou duchovou prdci. Jake je fu bohatstvf moZností proti start malbg, která byla pfi touz'ene zmZnë vlastn?! odkázdna fen na volbu jintho osvëtlenf I (Monetovy serie obrazd tthoZ pfedmEtuI) Bohatstvf, kterC skgtá nov9 zpdsob chhpdni a vgrazusvEta, je fak velike, Ze staEf mald sklenka, aby jejfmi pdvaby se vyphil celg obraz, ani2 je tfeba ufikafi se k dekorativV tom spoEfvd naprostá v?!cnfm dopliikdm v pozadf. nost (realismus) nove malby. JestliZe vgakPicasso umf vyEerpati i z jednoduchfch pfedm?!tixtolik linehfch a j,pdvabd,jakC moz'nostipod4valy mu sloZitt útvary jako IidskA hlava ëidokonce tElo I Picassovfrobrazy vyrdstajf tu skuteEnlSna stavby bachovskt polyfonie -Picasso i Braque milujf starou polyfonickou hudbu a jejf n4stroj varhany, nenAvidf za to moderni hudebnf impresfonismus* -, ale tim neni PeEeno, Ze vgechny obrazy poddvajfcf sloZitC úfvary jsou take vidy sloiitC. I zde rozhoduje zdmër umElcdv,popFipadEdosdengvfvojovgstupefi.Jednou se zdd, Ze nemd um?!lec nikdy dost, tolik hromadf toho ze s v t pfedstavy pfedm?!tu na IdtnE, PO druht se omezufe na nëkolik linif neb0 p och, kterC poddvajf skuteen?! poslednfjeho vltaZek. Pdv?! tyto vEciEky, zdgnliv?! tak jednoduche, kferC v podsfat?!vgak jsou pEnou,kvëtem avfsledkem dlouhChosloiit.tthovfvoje, ndleZeji k divdm Picassovytvorby. Majf jas a Eisfotu Mozarfovy hudbp a sublimnosta sevfenost IyrickCho verge. Jsou vlastnf vgem jeho obdobfm, ale hlavni5 onomu poslednimu, kdy se vyjadfoval Picassdv duch skladngmi dfly EistCho kladu. Jestlize jsem se pokusil v pfedchdzejicim poukázati na Eistë vftvarng a vgeobecngrys Picassova princlpu, na jeho nifernost odpovfdajfcf urEitCmu nhzoru * Picasso zajfrnal se obzvlhit8 o HpantlskChoskladatele 16. stol.
P
Vittoriu,DerainoPalestrinu.ZmodernfchskladateldpatfilDCodat d e SCverac ke kruhu, k t e d se utvofil od 1911 kol. Picassa, v]eho rodiiti CCret,nnzvanCmG.Apollinairem,Barbizon kubistd.' Mimochodem upozorìluji, kterak uf z hofenfho deteilu a pfedevifm z povahy kubistickd malby vyplfvh nesprhvnostpouffvdnf nhzvu ,kubistickC hudby' pro skladby, kterfm se vyQfk8aC u2 prhvem Ei neprhvem nedostatek stavebnf ddslcdnosti.
36
na sv?!t, takz'e zcela lhosfejnou se jevf volba pfedm?!tu, k t e e m4 bgti zobrazen - pfedm?!t nenf ndmEtem, n9brZ lyrïsmus celku -, tim nechci tvrditi, Ze by toto nove umEnf nemëlo s e c h mezf. Md je, jako kterckoli jinC Eiste, urEit?!vyhránene umgnf, ale tim nenf nic popfeno z toho, CO jsem o n?!m pravil swchu. A nenf to spojeno S jeho újmou, nebof ,umënf,ktere se vyznaEuje Eistotou, nebylo nikdy formuli pro vge*, pravf Braque, zjehoZ e r o k d tfeba uvtsti i ndsledujtci: ,OmezenC prostfedky EinfEasto pdvab a sflu primitivni malby', ,Omezenost prostfedkd dáv4 styl, rodi novou formu a pudf k nove tvorbt!", ,,Nove prostfedky, nove námëty". Prohlfifme-1idíloPicassovo po strdncepfedm8tovC, zpozorujeme, z'e nejvëtgf ëdst obrazd pozdëjgi doby, poEfnajfc jarem 1911, jsou zátigi, menë figury, Zae ve stadi dob?! je pomër obrkeng. Zcela emineEnC jsou vSak krajiny. Zndm z r. 1go8 dv?! malekrajiny, ale nesmfrn?!monumentdlnf, ja vytesane z balvanu, pak z leta I ~ O Q *ffl malovane ve pan?!lsku v Horta de Ebro, kfere navazujf zfejm?! na Ctzanna a s ddrazem na plastiku stupfiujf a spiritualisujf jeho sty1 v útvary Eist?! krystalove povahy, koneEn?!jednu krajinu z jara 1910, malovanou tarnt62 a dv?!, malbu a lepf, z leta tChoZ roku poch4zejfcirovn8Z ,z Pyrenejf z CadaquCs. Pak PO roEnf tCm?!P pPestdvce shled4me se S dvGma ale tim jsou malbami Pont-Neuf v PaHii z jara 1911, jmenovdny take poslednf Picassovy krajiny. Neni ndhodne, Ze poEet krajin v jeho dile je tak mal9 a Ze vyjimajfc olejovou krajinu z CadaquCs z lglo, kter4 stojf na zautku ndbzhu k novgm problCmdm,zdstAvajf vfvojovë vëtginou za souc'asngmi figurálnfmi dfly neb0 zdfigfmi. Picasso by1 od poEdtku figuralista aod svC kubisticke doby vgechen svilj zdjem soustfedoval SV& tvorna formu a &fou existenciv?!ci, vyluEuje ze by vgechnuanekdotu a epiku. NejvzddlenEjlf mu vgak tato jako um& byla krajina. Nesmfme zapomenouti,Ze leck9 genre pfedstavuje poslednf ddsledky illusioni-
%
* Braque,unthof naltzdme celkemtytC2 pom8ry, maloval v tC dobE vice kralin nef Picasso. 37
stickdhomalovánf.Vgvoj, kterp se poEal v 15. stol. napodobenim v W , jak se jevi oku stopeny ve svëtlo a vzduch, nutnë dogel, sfupñuje v podanem v$seku z pffrody stále vice vlivkosmickfch iivlb, k obrazdm, v nich2 se stala figura zcela podruinou a kdena konec vgechny plasticke hodnoty se rozplynuly v barevnì! svëtelnd skvrny. NekoneEng prostor, v nGmZ splfvá vge v jedno, odpovfdajfcipantheisticktmu nazfrhi doby, je tëfiskem tohoto umëni, kfert objektivistickC snahy illusionismu stupñuje v dokonalf subjektivismus. Je to prostg úplng protiklad Picassovgch snah a uf pouhou reakcf dalo by se vysvEtliti, proE maloval tak mdlo krajin. Avgak i krajina, pokud se chdpe jako nec0 plasticky souvisltho, byla Picassovi nëEim, CO se dalo tëZko zpracovati, tfebaZe nebyla nësim zcela nepffstupnqm, jak vidime ze jmenovangch krad fin. Jeho umënf nejde do Wky, nqbrf do hloubky, a staEi mu nepatrnf pfedma, aby feklo vgechny hlavnf pravdy, ktere vi o svëti!. Tato soustfedënost na jeden neb0 nëkolik mllo pfedmëtil jevi se umZSlci takfka nutnou k dosageni CO moins velikd sfly vgrazu. V POslednf dobEse spokojuje nejEastëji S drobnfm obrdzkem intimniho rAzu, ale vede toho pPichdzejf i vMi pldtna monumentdlniho ÚEinu - tento nezdvisi na -, tfebaZe mnohemfldvelikosti pomalovan& plochy Eeji neflivlttech lgo8-og. Picasso vyspsltho kubismu neni rozhodni! malif rozsAhl$ch platen a nicnenf mu vzddlenZjIf nez dekorativnizámi!ry.Krajina ovgemnevyZaduje zásadns vZt$ifch phch, ale je pfece jen velmi sloZi@ útvar, a co je hlavni, obsahuje mnoho beztvareho, mënitelntho a pffmo nedostupntho prozvidavost rázu Picassova. Jako ru?ii@, nepfbtelskg Prvek odmifátento malif pfedem atmosferu -jeho svët je Eist$ svgt nagich pPedstav - v piidë pocihje beztvarou tsikou hmotu a nekoneEnl prosfor jevi se mu jako bezÚtZS9ná nirvana, v ni2 vrCe beznadsjnii zapadb. Celou svou bytostf chápe se tento malif plastickfch tvard jako nEEeho skuteEnE extstujicfho a poznatelneho a, vgimneme-li si jeho krajin, vidfme, Ze se jejich obsah omezuje na skupinu domix, PO pffpadi! S palmou, na most, na kldgterni dvorek a p., krdtce, 38
Ze pojfmB krajinu stein8 jako záti3 neb0 figuru jako
d
ouh plastickg úfvar, vicemtnìi sloiitlq. PPesto, doud % icasso nezrugil dokonale souvislost vEc~, byly RmoZny v jeho tvorbs krajiny, ktert senevzddlily da-
leko od b5Znt koncepce. Potíie se dostavily teprve
v okamfiku, kdy stupfioval Picasso svou zvidavost
na dokonalb pozndnf pfedmëtu. Tu se ukdzalo, i e
mnohe sloZky krajiny, a4 jiZ domy Ei hory, jtz svou pouhou velikostijsou pro nEho naprosto nemEfitelnC a nedostupne, a omezil-li se na &ti krajiny, kterC mohl zvlddnouti,seznalo se, Ze mu z ni zdstalo vlastnë velmi miilo. Apojednou dostalo se svEtla take pojmu krajiny. Co je vlasfnìi krajina v dosavadnim smyslu a je moZnd krajina v fomto smyslu v mezich principu Picassova? Zminil jsem se jiif, Ze je krajina plodem Illusionismu. SkuteEnëm l jeho jednostrannost a neni niEfm jinfm, nef ploh$m promitnutim urEitt sctny S urziteho stanovfska. ZmEni-li se toto SfanOViSkO, nemsm jintho pohledu na krajinu, ngbrf ve skuteEnosti krajinu zcela jinou,f. j. opEt scenu promitnufou v plochu. V rnezfch Picassova umëni je mofnf portrtt - dokdzal to podobiznou úfasnì! vystiZnou pana Uhde z jara 1910-ale krajina v tom smyslu, jak jsme fi a2 dosud rozumEli, neni moz'nl, pontvad2 je povahy Eisf1s plosnt a zrugenfm plastickt souvislosti vëci padá. Pokud by pak bëielo o pouht plastickt fragmenty krajiny, nebylo by dokonalt Pegeni v novtm smyslu moZnC pro irraciondlnost neb0 sloiitost jejich tvard ku pf. pyramiddlnë vystaventho rnZSsta -, která by nikdy nedala plasîicky jasneho pfesvëdEiveho celku. JestliZevrCak v urEiwch pffpadechfeseni pfece je mofnC, ku pp. u racionálnë zaloienfch mosfii a p., je m o h o o takovfch fragmentech mluviti jako o kram jinZS a neni vfhodnejgím pro cile Picassova urneni vZnovad pozornost radëji zátigf, ktere je schopen dokonale zvlldnouti? Zde msme tedy meze tohoto umCni, o nichZ byla svrchu FeE. Jsou to meze a ztIroveìí Charakter, v nEmZ kotvi jeho sila, Tolik bylo nutno fici o Eistë formllnich vlastnostech PicassoHch Iineiirnich sestav a jejich pomgru k pHrodë jakofto inspir4foru umìilcovy obraznosti. Pi-
-
39
1
\
h
casso je skuteEn mistr linie, jako Jim by1 Ingres a PeZff malffi vds. yla doba, myslfm, i e si take Picasso zaklddal Jako stargf mistfi na umEnf vykrouiiti Btëtcem dokonalC kfivky a narjkovati pffmky, kterC se zddly rovnlSjgfmi ne2ony mechanickyvytvofent pravftkem. V pozdnf dobt ovgem, kdy jeho touha PO jistoti! vyvrcholila, ddvEFova1, zdd se, pfece jen vice pravftku a kruiftku, chtël-li miti linii absolutni! rovnou a kruhy absolutnë okrouhlt (slova Braquoval). Ale jako vlepovant papiry, nemajf ani tyto linie nic mrtvi! mechanicktho, jsouce nutnou souEdstkou urEitt obrazovt jednoty, PO pffpadi5 kontrastem linif zcela jint povahy. Uvedl jsem Ingraa feckt mistry VAS jako pffbuznt zjevy linedrnfho umi5nf Picassova, nei, oE jsou h i e fohoto poslednfho vgrazni!jgf a jak slofitfm a rozmani@m obsahem jsou obtëikdny 1Jednou dowki se gti!tec sotva plitna a jeho stopasena ni!m chvi!je,podruhC se vrfvdliniepevnëaneúprosni!vprostoranebomdkfepk t napjetf ocelovChopera Ei struny a jindy je opEt mitoind, jakoby hmotou zaff Zen4a vyzafuje jakousi substanci.2 jednt kresby Ei obrazu promlouvi k vim harz jinC vyplnënt pffsnou lineirnf semonickC byff vëcf, stavou, oiivenou malfm ornamentem -jsou to Easfo ornamenty opovrhovanfchstylfiz doby popolovici 19. stol. - vyciQufetenEcovelmi viintho a zdroveñ úti5Slivtho, jako je teplf útulek,ajindy bije na vage nitro bolestnt krougenf, tëikt to rodgnf formy, zdpasducha S hmotou, anaobrazelesf tfha a smutek. Nebyloby vgak sprdvnt, mluviti v9eobecnEo Picassovëlinii,jejf vzhled se mënf podle vfvojovCho obdobfa takt jejf duchov4 ndplñ je vfdy jind. NavSf stargf kubistickt fvorbt lefi t$Z ponurf smutek, jako na pfed-kubistickgchobrazech. Vzpomeñme si fen zddnlivi! suchfch linif, trhangch, neúprosn ch a pfece vnitPnfm idrem'prosycengch, kterfmi J! icasso naErtl v lttech 1904-05 trpkou osudovosf komediantsktho Zivota I* A nenf to jen * V e l d krssnou studlio Picassovt tvorbtt C doby nepsal kdys
zemfelg bdsník Guillaume Apollinaire v La Plume No. 372 x 15. kvttna 1905. Tento bhsník mtlnaPicassa ifastnf vliv v jeho rozhodnC dobt. M. Raynal P. Picasso p. 46, Mlinchen 1921.
melancholickA fyrika, kted promlouvd ze sfargich kubistickgch dE1, ngbrZ mnohdy i napM dramaticktho ÚZinu. Je to jakoby boj ducha S hmotou - baroknf prvek, vlastnf take CCzannov?! tvorb?! -a tim je skufeEnë vgechna stadi tvorba Picassova, fworba malffe touffcfho z hmotafskCho názoru na svEt a umënf PO jasu, Eistotë, harmonii a pfedevgfm POjistotL A tohoto osvobozenf a spásy doch4ii jeho tëfce zdpasfcf duch v poslednfm klasicktm obdobi, kdy zdd se, jako by vSev obrazechzvonilo,tak jsou kMfilovE jasnC a kfehkt. A takt h i e stdvd se v nich vlastni! teprve linif v plnem slova smyslu - i pro ni to by1 okamfik osamostatnënf jako pro barvu - nebof dffve pFi svt nestejnC síle byla spfge zhugtënim neb0 zkratkou temnosvitu nei Eistou linii, nevyjfmajfcani f. zv. periodu rdfovou, kdy vge bylo jen kfehEf a diskrCtnEjgi. I to mluvi pro baroknf prvek malby t t doby. PodobnE jako u linie, tfeba rozligovati i u barvy rdznA vfvojovd obdobf. V prvt t. zv. modrt periodi! byla tEZkd, hmotnzi a literárnë zatffená, pak pfiglo obdobf Ei& Picassovskfch jemngch barevngch tond, ktert tolik svëdZily o jeho jistotë pfi volb?! novfch sestav. Na to PO krdtkCm obdobf r. 1907, za ktertho Picasso maloval Eiswmi barvami, jak pfichdzejf z tuby, 'a kdy barvou pffmo kreslil tvar vEcf - a jsou mezi tEmi dfly obrazy ÚZasnt brilantnosti a svZfiesti - nastala Ma, v kterfch sebarva dostala do podruEf svgtla, a to daleko vice, neZIi v nëm byla v prvgch dvou obdobich. Jako pfechod moino povaiovati pldtna I. pol. 1908,kdy Picasso sfce maloval proti r. 1907 paletou omezenou na nëkolik barev, hlavnë na .rozmanitë tonovanou ponurou Eerveñ a hlubokou modf, ale malova1tak giroce a robustnë, jako nikdy pozdëji.V tlSch malbdch zbudovangch Jako kyklopy je Ziveln4 sfla. V dalgim vgvoji zddrazñuje umi!lec stále vice fwar Ei lepe prostorovost vEcf a hlavnf slovo pffslugf svlSflu. Do obrazd vnikajf neutrálnf tony, pFedev9fm Zed z poEátku tCmëf veskrz omezeni na pozadf - a takC lokdlnf barvy pfedmëtd se neufralisujf. 2 duhovfch arev pficházejf zde jen brilantnf zeleña mtnë modP. erveñ a fluti jsou zastoupeny pdlenou sienou a okry,
40
41
e
\
k nimZ phtupuje stupnice dznfch hnCdi. f e to v pod-
stati5 tonová malba, ale neni to dokonale klidná existence vëcf, kterou podivd. Naopak zdd se, jako by se odehrával boj mezi ustupujfcf barvou a vitëzfcim svi5tlem. Toto rozleptdvd avyssdvA barvu, kterzi zato ffm ohnivëji -skoro grecovsky hofi, ne vSak volnfm vftëzngm plamenem, ngbrf jako duSen9 vnitfni Z&r. Jsou obrazy z konce 1gog a prvnf polovice 1910, kde hoPl v Iedfch barvy,jako Pefavt uhliskrytt v PO. peli. Jsou to poslednf dozvuky romanfickt barvy. Je nesmfrni! zajfmavt sledovati, jak vyhas-hd POmalu tento Zdr, jak barvy blednou a jsou omezovdny na stde mensf plochy, aZ na rozhrani 1g10 a 1g11 úplnë vymizejf. Je to ona doba radikdlnfho obratu k rozkladu vZci. Obrazy pfedstavujf sloZitou konstrukci E a r a ploSek, ktert js u vytaZeny a naneseny ed, kferá se v r. 1908 nesmfrnë ciíliv$m Stëtcem. zmocnlla pozadf, obs&hla nynf ce19obraz.JestliZe vSak ubylo malbdm na vn8jSi skvëlosti a pbsobivosti na d&lku, tfm bohatSi jsou jejich intimni piivaby. Ona Sed je v podsfat5 nekoneEn25 bohata stupnice tonií, kter6 je opravdovou pastvoupro kultïvovanC oEi.Mezi fEmito tony vyEerp6vajicfmi teplou a studenou skálu jsou nEkterC, ktert pfipomfnajf mafnq lesk perleti a rybfch gupin,a k nimse pojí bilemëkkt tonynesmfrnE ni5ZnC. S druht strany vrcholf Sed v hlubokou Zed, vEt8inou vSak pfistupuje k Sedi fegtë hnEd. Tyto Picassovy hngdionëch let - a stejnë Braquovy - jsou n8co zcelanovtho a pro toho, kdo je videl, jsou nezapomenutelny. V Ligo8a2 do POE. 1910byly to zvl63tni palent tony, pozdi5ji zchlazent a ztmavent. JsouprbhlednC a maji CO do svC hmoty nëco pPfbuznChos kostf. V 1gog a prvnf pol.lglo tvofily, rozvedeny v mnoZsfvf mlfnfch neb0 pdhlednfch svëtlfch a fmavfch tond a spojeny S brilantnf zelenf,nesmírnë aristokratickou harmonii, pozdëjive spolku S Sedi je jejich ÚEin jeW diskretnEj9f. Na jaPe 1g11stáv&mese svi5dkynovtho zjevu, velmi zdvafneho. Obrazy sezjasnily, misto Zedi nastoupila plavá Zluf a vedle ni trv&hnW. Stopy Sedi pfsobi v harmonii okrovfch a hnëdgch ton6 jako stPibro.
-
I I
I'
8
.
CerÌí má hloubku ebenu. CetnA svztelnd ohniska, která sev r. 1910rozZehla naobrazovt plose, rozzifila se a svítf nynf v plnC sile. VSe je jaksi bli2e iivotni atmosftfe, tPebaZe nemeni5 duchove nei pfed ffm, a nynf pfichdzf to dblez'itt, Ze pomalu a jaksi kradmo vstupuje do obrazove jednoty opët barva, tentokr4te vgak v nove funkci. VëtSinou je to opgt lokdlnf ton, barva poufan&na pfedmët, ale svou osamocenostf v temnosvitovCm organismu piisobi pPedev9fm jako barva. Jsou vSak jii z t6 doby ojedinE1C obrazy, v kterfch vystupuje barva vyslovenë jako zcela samostatnf v$razovf prvek, rovnocenng linii asvEtlu. Je to pfedzvëst dalgiho vgvoje. Koncem r. 1911 a v prvnf polovici následujfciho stupfiuje se barevnost obrazii a zd&se, jako by Picasso nem8l nikdy dost, tolik krdsy svtho niterntho sv8ta ma21 se nahromadifi i na nejmengim plAtni!. Právë tehdy a v následujfcí dob?! S oblibou maluje drobnt kabinetni obrdzky - stai3 mu rozmEr o n& kolika centimetrech - kteMmi umf povi5dEti neskonale vice ne2 mnohf malffrozsfilfmi plzltny. Jsou to malt skvosty, gperky, kfert vSak nemaji nic z um& leckkho prdrnyslu a na hony jsou vzddeny pouhgch úEin&dekorativnich.Monument&lnostkoncepce SV& ta mluvf stejn8 silni5 z tEchto drobndstek jako z nejvEtZfch Picassovgch obrazii. Celf obr&zekje PO pHpad8 vyplnh jedingm pfedrnëtem, z tEch nejprosfBfch a nejvSednSj3fch, a vy cftffe vanuff nekonehosfi Prosed pPisnou k&znf koncem1910 a poi5 1911 a dosdhnuvzrdenim uzavfenosti Mes naprostC svobody tvorby,obohacuje nyni Picasso konstrukcipfedmZtbjich látkovfmi znaky, ani2 upadd do nebezpeEi zhmotnEni.Vëci obrazd tCdoby jsouzddnlivg blfZe pHrodë, jak jsmeji zvykli vidEti, ale jsou stejni! duchovC povahy, jako vdobE pfedchdzejfcf. VSejepovgSenodo sfCry mohutnC koncepce. ObrazytCdoby jsou nejbohatgf ze vkch Picassovfch obdobf. MalfP hromadf v nichvgechny svCv$razovC prostfedky a pouZfvitechníky velmi sloiitC.Plati1o-li dfiveza dogma, Ze k dokonalosti obrazundleZf jednota vedeni ztEtce,setk&vAme se zdenaopak na tCmZ obraze S technikami zcela pro-
...
43
\
fichbdngmî a PO pFipad?! i S rhznfm materidem. Picasso, chtëje dociliti absolutni5 EistC'kr4snt barevnC plochy, pokryje S bplnfm klidem nzkterii mista olejoveho obrazu emailovou barvou, jsa si jist, Ze tim nikterak nezrugf obrazovC fednoty. Pro nëho jest jednota obrazu nëco duchovtho a ne hmofnCho, závisltho na technice a maferidlu, jestto jednofa koncepce, a tak vidime, kterak v ttto a ndsledujici dobi5 Picasso beze vsech skrupuli do svfch kresel) maluje a lepi barevnt papfry, ÚtrZek plakátu, kus novin neb0 do svgch maleb kresli uhlem a vsadi POpffpadë kus libovolnt reality. Je to vZdom4 naivita genia. NeZ Picassbv duch nebyl jeW spokojen. Co tvofil, zdálo se mu bgfi asi pfili4 pfetiZenC, sloiitC, ne dost soustfedënt a vyjasni!nC, a hlavni! naprosto jeiti! ne duchovC. Rusil jej asi dvojiw Charakter barvy,kterii v ttmZ obraze vystupovala jednou zcela samostatnë a podruht CO temnosvit, a temnosvit sdm zddl se miti n8co hmotntho. A tu docházi, poEinajic koncem 1912, Picasso k poslednimu svCmu stylu pfedvdle¿!nCmu,z kterthotemnosvif jetCmi!fvylouGen,kdebudujfobrazy Eistt tvaryvyjiidfent Eistqmiliniemi a Eiswmibarevngmi plochami. PriivEvttto dobënejvyggfjskutehë klasickt jednoduchosti pouZivd hojni! barevngch papfrd a jingch redlngchsloiek, chtëje podati CO nejdokonalejSf rovnomocninu reality tanouci mu v duSi. Krdsa linie,barvy a svëtla, krdtce krdsa etvarngch prostfedkb, na kterou jsem se v pfedcházejfcim pokusil poukdzatf, nevy Eerpává vSak esfetickt hodnoty Picassoech maleb, a chápafi Jen je, znamenalo by nechiipati jeho dila. PPI nejlepiim mohlo by se mluviti o poEinajicim porozumthi, nebof S druht strany fsou zajistt lid6 a dosud pfeváfn6 jich vëtgina, kteff Picassovgm a Braquoem dfldm upiraji vdbec um& leckt hodnoty. Uzniivatf neb0 bgti dokonce nadgen hudebnosti Picassovfch linif, sladhfmi harmoniemi jeho tond a citlivosti malifskt hmoty vbbec, a tim se uspokojovati, jako by nezAleZelo na torn, CO ty linie, plochy, barvy a tony znamenaji,neb0 dokonce vyt+ kati jako znásiliiováni a mystifikaci divska, jestliie Piká malif o tZch jinak krAsngch, ate vëcnE prf ne44
srozumitelngch Iinifch a plochhch :totof fest sklenice, mandolina, Zena atd. - to pravf, f e onen div6k nel dogel správntho pom8ru k Picassovu umEní. Krásu malifskt hmoty sdíleji Picassovy obrazy S jinfmi j b nak jim protichddnqmi a niEeho vice nejsou vzdiileny nei dekorativnfch zdmi!rd. MbZe se ffci, Ze PO negativni stránce vzniklo Picassovo umëni právë z reakce proti snahám, kterC hrozily poE4tkem tohoto stoletf svesti malbu napole Girt dekorace. Nemflim se, my slim-li, Ze hrot by1namiten hlavni! proti dilu Matissovu." Pro Picassa jsou ty krdsnt linie, svëtlaa barvy pouhgmi tvárngmi prostPedky,jimIZpodávdkussvZ5ta. Jeho obrazy maií vZdy ni5copfedstavovati a takt vZdy pfedstavujf. Umëti vyEisti z obrazd tento vEcnf obsah a chutnafi bohatstvi, S jakgm Picasso podiivá i nejprostgi pfedmët naSf zkuienosfi, miti pfedstavu foho pfedmëtu, ne onu strnulou jednosfrannou, kterd vznikii pfi pohledu na hmotnf pfedmët S nEkterCho pevntho bodu, ale jako bych se pohyboval volni5 kol nëho prostorem, tedy pfedstavu velmi slokitou, je2 vzniká v naSem duchu z mnoha zkusenosti, a nad to pfedstavu velmi jasnou, zdbrazfiujicf podstatnC vlastnosti pfedmëtu, to znamenii chápat Picassovo umEni. A právë v sile, S jakou umí Picassovo um8ni vyvolati v niis tufo bohatou pfedstavu svi!ta a to i vëci, je2 jsme a2 dosud podceñovali a proto i pfehlifeli, v t t * Tendenci tu je m o h o vyEisti i z uvedendjiil knfZky Picassova pfítele M. Raynala. - S druhd strany nepfekvapufe, f e se takC Matisse vyslovil ngkolikrdte v e l d odmitavE o kubismu. Uvhdlm jeho slova: ,Picasso a Braque dali mi mnohC popudy. Picasso je chytr)t chlapfk. Pomohl ndm prohlddnouti opEt hloubgii k pratvarbm. To je prosffedek k zjednoduHeni umZní, ale vystavEti systemna umEleckCmprostfedku,jenesmyst.Kubistdmali system, ale Z8dn)t cil. CI1 je vSak to podstatnC". Ze Matisse nepostfeht v kubismu vice neil zdbrazngni pratvard,svEdEl o tom, f e nevnikl pfilig hluboko v jeho podstatu. P a t r d mh na mysli lCta 1907-1p8 Picassovy tvorby, kdy skutelSnE se mohl Matisse smì!fu)icf pdvZ k zjednoduied pFfrodnich tvarti mnohdmu nauEiti z jeho obrazd. Co pak zde mluvi o systemu a cfli kublstb, je pouhd obmZna bZZn$ch odmitavJch kritik, kterti by se stejnE mohla obrbtifi i proti jeho umì!nf. Pravf-li pak, Ze ,,kubisti zbudovali teorii pPed prad', Eini tak prtivem vzhledem k mnohgm fhkiim Picassovfm, ale ne vzhledem k tomuto samCmu, kterf nikdy an1 tolik neteoretisoval jako d m Matisse.
45
\
vfmluvnosti, abych tak fekl, S kterou umi nis pfesvEdEiti o tvarovt krise i nejv9edntjgích vZcf, leif hlavni hodnota jeho dila.* Je zde pronikavt vidgní Ei lepe PeEeno tvdrnt chepini vedent stejnii inteligenci jako citem, chdpzlnf dosahujfcí kostry a podstaty vi!cf, ktert se dzi vysvEtliti jen silou intuice, a odtud pochodf takt mystickg dojem,jakg mame z Picassovy tvorby, ovlddant vzlgnivou touhou po objektivnim poznini. Zajistt nemirZe se fici v t M chvzlly umElecktmu dflu nad tu, Ze odhaluje n i m svët v novCm svi!fle. Picassovo dflo vzniklt z ÚZasu nad tajemností a fantastickou krbou vgednich vEcí Einf to tak dokonale, Ze je moZno mluviti o pfehodnocenf nagf pfedstavy svtta. A jak m zpdsobem dosahufe onoho veliktho úZinu? ilou koncepce a skladby, S jakou utv8H na plzltni! novt celky z prvkii, v ktert rozloZi1svou pronikavou analysou pkedmtty, tedy onou novou jednotou, lyrismem, o ktertm mluvi Braque. Tim vgak ztíroveñ v r W Picasso malbu zbloudiloudo napodobeni pffrody jejfmuvlastnfmuurEenl,skuteEnCmu tvofenf, a v tom spoEfvd hlavni jeho historickg v$znam. Shrneme-li vge, CO bylo aZ dosud PeEeno, vidime, Ze Picasso se snaZf pronlknouti k jddru skutecnosti, Ze shledzivd tuto skuteEnost v plastickfch vtcech v soujemu jejichtvarovgch vlastnostf a jejich prostor o e c h vztahii, i e se zmocfiuje tCto skuteznosti pronikavou analysou a zdroveñ intuitivnf silou z jeho d t l sviti jakgsl studeng z'dr - Ze se jich zmocfiuje souhsnE svou inteligencf, smyslnostfi citem, krdfce celou svou bytosff, Ze stejnt celou SVOU bytostí pfendgf svt zjasni!nC pfedstavy na pldtno a to prosffedky na @sost citlivgmi a silngmi, Ze buduje tak no C útvary, kterC pfehodnocuji nagi pfedstavu svtta k h o je tPeba jegtì! vice k ditkazu, Ze Picasso je vgtvarng umElec v dokonaltm slova smyslu 3 Nikdo by tedy nechipal ment Picassova umgnf,
2
-
...
* 2 ovzdugt toho vznikla v e l d pEkni kniZka Jo$efa &p&a NcjskromnEjH urnhi. Praha 1920.
ne2 ten, kdo by tvrdil, Ze je plodem stFfzlivtho v& decktho uvaz'ovinf. Toto umtnf vzniklo sice z touhy PO poznáni, je plodem neunavntho zkoumzlní a uvaZování, ale pflgtí nemeni! i ze Zhavt smyslnosfia silntho citovtho zaujetf. 2 tëchto obrazii promlouvá k nzlm - hlavnì! vestadi dobi!, jak jsme vidtli -dokonce i urntlcovo dugevni rozpoloZenf, vice ne2 je mu najisto milo,a u mnohfch obrazii dalo by se i poukdzati na vnEj5f podnzty a záz'itky, z kteech vznikly. Nic by vSak nebylo nesprdvntjgiho neZ vidëti v podobngch souvislostech podstatng rys Picassovy tvorby. Tomuto malífi zdd se pfflig malichernou samolibost umëlcir vystavujfcfch na odiv SV& dugevni stavy, nevidi v tom takt Zddntho zisku pro vgtvarnou prici, ba naopak vadu a snaii se vylouElti ze svt tvorby CO moZno nejvfce vliv subjektu. Jeho idezllem je umtnf nadosobni, ktere pftntigf malitskt skuteEnosti Eiste, nezkalene, umëni, ktert nim, obklopengm ziihadngmsvEtem, ddvd jistoty. A tato jistota je plodem na vgsost stupñovanCdugevnf prdce. Tedg umënf dokonale duchovt, zbavenC vsí n6hodnosfi a hmotnosti, proste vgelikt sentiment41nosti a literárnich ziimtrir, umEnf tvarovt krisy Eisttho kladu, harmonie, umëni jasnt a kfepkt, jako je Eis@m yglenkovf poznatek. A tut0 kfiSt'dovou krdsu maji skuteEnZS Picassovy obrazy poslednf doby,ale ne v tC svrmaji ji take starSi kubistickd dila, tfebaz'e chovant miFe, a jistE je ffeba veliktho taktu.pfi vgkladu tëchto .dU, nemd-li bgti obraz Picassova umEni zkreslen. Bylo byvadou zdbazñovati pWliS jejich citovf prvek na úkor tvarovt krisy - kdo nám takt zaruEi, Ze n&Svgklad nenf pouhg dohad? - a nikdy nesmf se zapomenouti, Ze fato citovd rozpoloZenf, je2 se zdajf promlouvati z obrazS a mnohdy vydstati v skuteEnf svëtobol, nejsou nic vnëjHho, pfipofentho k tvzlrnw prostfedkirm, ale Ze tento ÚEin je @sledkern Eirt tvarovt mluvy. A bylo by to i jistou nediskretnosff, pásti PO tEchto osobních projevech, nebof nenf cudnëjgího umtnf nad Picassovo a Braquovo. Tito neunavnf milencikrds svëta bdf takfka S úzkostí nad tim, aby vnitfni hnutí neporugilo Eistoty jejich 47
\
fvdrngch pfedstav.To neniaskese, n$brZ pffsnd um& lecka kbzeii, kterdchce tvofiti dila dokonald.A pfece jejich obrazy hoff vnitfnim ilrem, ne2 tento %Br,tPebaie umElcem cenZng,je peElivi5 skrytp a je dokonale ovldddn inteligenci,ktert papadd vlastnf úloha, vybudovati dilo. Vgsledkem ttto umEleckC zdrzelivosti je ona vzdcni, na prvni pohled a i chladnd uglechtilost jejich umEni, o nii mluvf Braque: ,,USlechtilost pochdziod zadrZovanthovznëtu."- ,,Vzniceni nemd se vyjadfovatl chvtnim. Ned4 se ani dodateEnE pfipojiti ani napodobiti. Ono est zfirodek, dilo rozvinuff." - ,Miluji pravidlo, tere opravuje vznfceni." Sdm Picasso Pekl vIe, kdyi jednou mluvil o ,,inteligenci citu". Toto umZní chce tedy zobrazovat vEci v jich skuteEnCpodobZ,ale ne v onom hmotntm smyslu, kteflm podivala pPiroduillusionistick6malba,napodobfc n&hodn$vnEjIi vzhled vZci. Znakem pfedmztu, kteH podlva n o d malba, je trvalost a zikonitost, je to slofitá, ale pFï tom velmi jam4 pfedstava svëta, ktert se dostdvá vprazu dokonalou stavbou obrazu. Majfce toto na pamëfi, porozumime i Braquovu v+ roku: ,Pracovati podle pffrody znamend improvisovati". Nepochybnt pouze prakticke ohledy dovoluji v pfipadu Eiste tvorby,jakou jePicassovaaBraquova, mluviti zvll9tE o podlni pPedmEtu a stavbE obrazu, nebo4 bEii skuteEnZ jen o pfená3enf pfedstavy z um& cova nitra, tohoto tajemntho shromdidiifg nesEisln$ch vjemd a soudb, na pldtno,ba o pflmt vytvbfeni na pldtnZ, ponZvadf' nedd se ani tvrditi, Ze by ona pfedstava pFedmëtu existovalav umElcovë duchu v t t koneEnC dokonalosti, dWve neZli vzal stgtec do ruky. SkuteEnE je tedy tato kon.eEn4 obrazovd jednota, Eili, jak ravi Braque, lyrIsmus, cílem a pPedmZtem nove mal y, jednota to, kterd je prosycena skuteEnostnfmi, duchem proIlqmi prvky. NeZ mSiZeme jiti jestë ddle. Braque sice pravf: ,,Pohled neni *chodiskem, n$brZ resultdtema, nei staEf se divati na Pkassovy a Braquovy obrazy? Nenf tfea ba k chdpdni tëchto obrazd tern@ fCZe dugevni prdce,
h
kterou je malif stvofil ? Neni vlastnE touiengm resultdtem teprve oaa bohatd pfedstava v nitru divdkovz, kterA je obrazem vyvolha? ,,Je nutno pracovafi k zdokonaleni ducha'!" Picassovo a Braquovo dilo gfefvAfi naie nitro a stupñuje jeho duchovost." *Po dokonEeni tohoto pojedndni vygla v n h e c k t m psekladz kniha o Picassovi od jeho pfítele Maurice Raynala (Mnichov 1921 Delphinverlag, S 8 mEditlsky a 95 obr.). Tato prdce lednoho z tEch, kteff stdli u kolCbky novCho hnuti, je velmi sympatickh a mohu ji jen vfele o d p o d i t i EeskCmu Etendfstvu, tfebafe je v nazirdni na podstatu Picassovp-tvorby pongkud jednostrand a jsouc povahy EisM estetickd, ji nevyEerp6vá. Zhkladnf tvrzeni Raynalovo je, %ePicassovo umtni je naprosto z6leZitostí jeho srdce. Picassdv svEt toe jeho srdce a tomuto platí vgechny jeho objevy. Wct nejsou nic jinCho, nefElhnky jaktsi feEi, kterou promlouvh umtlcova duSe, a Picassovo urnhi samo, praví autor, obraceje tek definici naturalismu, pfedstavuje druh temperamentu vid?!nCho sdtem. Je to umtnf na vfsost niternd, ktert vEnuje prf vtcem jen kradmg pohled, stavic pouze na vztazich umZlcovy cltovt mohutnosti k nim. Okamfitf .vznEt ttto mohutnosti asouEasne intuitimi svlddnuti v?!d je vfchodlskem tCto tvorby. 'Picasso nesnafí se pfijfti k v k i , nfbrf vychhzi od malffsktho piFedmEtu, kterf jednou pro vfdy stvofila jehopzedstavovaci sila. Jedinfm lejím rozpEtimuchvacuje umElec v prvdm dtoku jistotu, kterh musi bft vfdy bezprostfedni, tedy nic vygltho z nahodilostl neb0 rozumujici reflexe. Pro Picassa nespoEívd tudi2 krdsa v p o d h i jsouciho neb0 nejsouciho pfedmttu, nfbrf ve vztazich pzedstav jeho fantasie.' Picassovo umEni je krdtce plodem citovt mohutnosti a mluvi takt jen ktCto. Vzniklt z citovtho vzrugeni otevfrh se pouze t?!m, ktefi jsou schopni obdobnthocitovtho vzrugeni. Nicnenf tudif Picassovi vzdBlengjgi, nef hledhní pravdy,'zvlditEdiskursivnimzpiisobem, a vielikt uvafovdni a teoretlsovhní vbbec. Tento umglec ,boZskt prostoty srdce" vZdy spfge jen tu911 pravdu, na rozdll od impressíonistfi, kteH se snaZili podati pravdu a byli pfesvEdEeni, f e li podali. Vge, CO zde praví Raynal o cirovosfi a niternosti Picassova um?!ni, je ]ist?! sprdvnd, a nikdy dost nelze zdbraanitl tZchto dvou jeho rysf naproti t h , ktefI vidi v Picassovu umtni plod Eitsttho rozumovhní a chladn?! vypoEtent konstrukce. Intuice a poEetí v silntm citovdm zaujetf tot?zhkladnf znak skuteEnChe tvofeni, jakfm je prdv?!Picassovo umtni, nef nepochybn?!zachhzí Raynal ve s v t kresb?!pongkud daleko,vychdzeje od pzedstavy genla jakoZto bytosti naprosto pudovC a obrhcenC do svtho nitra. Je ovgem velmi tEfkC vyliEit1 dokonale urnhi tak niternt a pfec tak nabítC skute¡%ostfa op& umbnf tak citovt azhrovei'íintelektuelní jako je umEni Picassovo, a sBm jsem Easto pocifoval pfi psani
49
tCto prdce pHmo nebezpeEi zkresleniny, kdyZ jsem se pokouiel
za tiEelem snaddjiího pochopení popsati analyticky PIcassdv pomEr k svetu a jeho tvfrEí pochod. TvbrEí akt je jednolitJ a je na ntm s d b s t n h stejnt cit jako intelekt, a Picasso aám nejvke Dfiblífil se pravdz, kdyZ mluvilo Jnteligenci citu", jakoZtotvdr&m Einiteli; O d e m p a ka3idC podobnt p d c i jako je Raynalova, je zivaltn9 takd d m t r a u t o d v , k t edle e potfcebp zesiluje neb0 zeslabuje tu neb onu strdnku lieentho pfedmttu. SkuteEnE je nesena kniha dvojfm dmyslem: vysv8tlit nejnovZj9i obdobi Picassovy tvorby a zbroveir odlMt jeho inspirovanou tvorbu vbbec od teoretisujfcf, sevgeobecfiujícf a mechanisující EinnosCi jeho tdznfch fdkd jemu pfcdtelskfch neb0 i nepfitelskgch. Odtud je pak pochopitelnd Raynalovo jednostrannt zdarazntní pudov6 stranky Picassova urntní. Celkem vyplynula Raynalova prace asi z obdobnJch pomEd, za jakfch jsem uvefejnll plfed 8 lety nemllostivb plcijet$ Eldnek.O -ismech'.TakC tehdy bylo tfeba v6sti ostrou Edru mezi vlastní tvorbou a odvozenJm umEním.PomEry se zatirn zmgnily a potfeb?! odpovJdd krifick8 p d c e viestrann?! se obfrajíci PkassovJfm umZním a podtrhující stejn6 jeho citovou jako rozumovou slo2ku. Oviem, jak UZ bylo lceEeno, takovd prhce j e velmi ttZkf probltm, ajsem si pln?!vlSdom slabia svdho pokusu, kterg naprooti jednosmtrnt RaynalovlS knífce jemimo to ve velikC nevfhodE. Nebofo tom nenf pochyby,Zesnadnovzniki dojem, jako by se rationalisovalo to nejtajemn&!)HI,CO egistuje, totiZ tvtrZí pochod. jestlife se Eini za dEelem jasntho vgkladu pokus rozlofiti tento jednotnf akt a jestlife se promlouvh pfcimJmt slovy o vzcech tak ofehadch jako je ku pf. 0b)ektivíCa v dile Picassovt. S takovfm nebezpeEfm nemohla se sefkatl Raynalova knaka duchaplnt liEící tvfirEí akt genia, povznesedho mohutnou intuict nad vgi raisonujfcf prostfednost, a nepochpbnb bude sezddtl pEi prvtm Etení tento zpdsob kresby urntrdj!jiívelikosti Picassovy osobnosti, nef postup Studie rhzu svrchu uvedenCho, rozhodnt vlEak nepfibliZf o mnoho Picassovo urnhi fEm, ktelfí a%dosud nemohou naldzti k ngmu kladnChopomEru. Ovgem tfeba doznati,$e Raynal nemtltohoto dmyslu pFi psani SV& knihy. Takt v nejnov?!jif SV& prhci, v doprovodu k 32 reprodukcím Bra uovJch d t l vydanfch letos Easopisem ,,Valoriplastici" rozvijí(hayna1 sveij ndzor o naprosto citovt a pudovC podstatt mcr derniho umEnf. Braquovy obrazy tot' Eist6 dilo emoce, vznikld bez ÚEele a cile a bez spojitosti S V U , a jestllze se obEas pfece umElec utfki na pole rozumovC reflexe, btH mu ]en o podepfenf jeho vfry. Braquova vira ve vlastnf víru je tak s i l d , Ze se neobavd rozumovfch dbvodd. Ve skuteEnosti je to jen jeho sensibilita, k t e d si tvoff pravidla, jichf potfebuje. Tento citovJ5piivod mi nepöchybd kaZd6 teoretisovhf a rozumovdzaloZení dtla skuteEnCho umtlce, postup to obdobnq rozumovtmu zdbvodnhf vEdeckfch hypotes, ale tim nenf popfena siln8dEast intelektu na tvdrEim pochodu, kterou se pdvE modernf umtní tak n8padnt ligi od tvorby pfedchhzejfcich desitiletf. Nepochybnd je takt,fe tato dEast intelektu je pltírozen6
50
silnZjSJSf v obdobi moderni evorby, kde b8Zelo teprve o ujasnbnf si cest k novdmu SvEtuD kteqf se nejasn8 tugil, cof se neobeslo bez kritiky pfedchdzejfcí tvorby, a pfirozentdfla povstala za takych pomtrd nesou nejvíce stopu usilovndho hleddnf, uvtdomblt p d c e a vdbec s i l d aktivity stavicf je v protiklad k Eist6 pasivnosti impressionistick$ch maleb. My vjtmalfcf vycifujeme takd nynf, kdyZ u35 se vol& pohybujeme ve svttt vydobytdrn n8m Picassem a Braquem,velmi bystFe zdsadnfrozdfl obrazd pfetaengch rozumovou reflexf neb0 takovfch, ktert nepostoupily dale pfes teorii a v8domou konstrukci, a onzch, ktert jsou dllem um8lce volnt disponujfcfho prostfedky k dosaZenf jasni! vid6nCho cfle a sledujfcfholen a Jen svou mohutnostcitovou. Po lttech usilovnC prdce, kdy UZ noVC tvdrnt problCmy nevyEerp8vajisvou nezvpklostl vgechnu naSi pozornost na rikor ostatní umUeckC hodnoty dfla spoEívajicf v cttlivosti a slle tvarovC mluvy, davame nepochybnt pfednost ttmto poslednfm dfliim. Pro mnohC z n8s nasta1 tak vlastnt teprve nynf okamfik sprhvnC orientace v souElrsnCmumEleckdm svttt. V zmínZn6 citovt mohutnosti, jak jí sprdvnt rozumí Raynal, nesmf Odem vldzti Etendi' pramen ontch liter8mostf, kteqfmi se snaH zachdniti umglci vJftvarn8slabf. Tato mohufnost esf n6co CO urEuje icassdv mnohem prlmern8jUho. k s v h azdkladngjifho, CO dochhzí Eist8 tvarovdho vfrazu. Je pomtr to jeho hlubokd ldska k avgtu, k vEcem, lldskt soucft8nf S niml - l'humanitt, kterd se nynf programovi! Easto stavf prott domnzltmu formalismu kubtsmu, promlouvd zde mnohem silngji, ale ovsem fakt dlskretntji, ne2 v mnohfch dilech, kterh ji okdzale nesou na Eele - je to pozornost citlivd dug,, kterh se soucitem se vHvS v taJemnou existenci V E C sleduje ~ jemnfm dotekem kaZdou jejich Iinii a plochu a vygetfuje jejich vztahy mezisebou a k prostoru. Dochhzí tak k poznhí vzlhitního pohnutCho fivota, kterfse vy' bijf mezi liniemt, plochami, barvou a svgtlem a v kterCm je vítszství aumfrbní, Jak v naiem Zivott. U Picassa je to, poznamenava sprbvnt Raynal, vZdy spige tragoedie ne%komedie. Tfmto Iidskfm obsahenl jsou tyto Eist8 tvarovC obrazy tak pfeplntny, f e pffmo vydrafdujf k dohadu svgch taja, a skuteEnt pokusil se Raynal o rozlugt8nfjednoho z Braquovfch dramat. Bude se v8m to zditi snad grotesknfm, a pfece je takovt Eteni onoho obrazu blifif pravdz ne2 stPlzlivd analysa formhlnf. Picasso, kteq5 S takou nEfností pozorujesvtt a nejradsji jemu nejblifif vgci, mezi nimif fije, -je v tom pom8ru nEco pbvodn& IidskCho, CO ho vedlo takt k rnysticktmu realismu EernoSskgch Plastik - nechdvh promlouvati ve svych obrazech vEci samy, chttje zttlesniti krdsu, je2 tane mu v nitru stvoZend jeho intuitivnípfedstavovacf silou. Touto tendencf pfiblfZilse Picasso, jak pravf sbm Raynal, nejEistgí realitt, a v ni take spoEfvh ona objektivita modernf malby naproti ImpressionistickC Zde vnGj8í jednota subjelctivnfchprvkd, onde vnitZní jednota reolngch prvkii. K moji studii napsant na podzím psedeilbho roku a obfrajfcf se, jak zpozoroval EtendF, pouze p8edv8Iei?n)tm obdobfm kubistick6 melby podobnt jako knffka Daniele Henryho, podotfkim
L
-
\
dodeteEnE, f e toto EasovC omezeni bylo d h o zdmErem knizky, jef chce podati vJklad vzniku a podstaty kubismu, a jednak pomEry v umZleckCrn ZivotZ poslednfch let, pffpadnt zmhou, jeil nastala v PicassovE tvorbti poatkem vdlky. AH do r. 1914vyvfjela se tato velmi organicky a jednotnt, poddvajfc dokonalf a eist$ obraz novodobCho v9tvarnChoÚsiIf, ale poEínajfc onimrokem je rozdvojena, ani2 by pfiddvala CO podstatnCho k pokrokovgm v$ttfkbm doby pfedv8leEnC. N e d takC m o h o utvoriti si jif nynf koneEnf soud o Jeji nynEJ8f rozeklanh povaze a oceniti jejf vfvojovf v9znam. V souhlese S textem studie byla vybrha k reprodukci jen starSi dfla, dle fotografickfch snfmkii Galerle Stmon v PaffZi (mimo E. 8. vydanC Gelerli Vollard tarnt&). FïnanEnf ohledy bohuZel nedovolily,aby by1 pfipojen tek6 bohatsi vJbtr ukazek rovnobEfndho vfvoje Braquova.
I
1
K ÚvahAm o Picassovë a BraquovE umhf, ktertzauffmajf nejvWf&ist knihy,pFipojil Daniel Henry kratsf kapitolu o malfa Fernundu Légerovi.Tim sestupujeme S vgSe, na kterC jsme prodltvali S malifi velikosti a v$znamu,jak$jePicassbv aBraqubv,o ngkolik stuphi niie a zároveii pocifujeme nemilou poruchu ve skladbe knfiky vEnovan6vyliEenf vznikukubismu. A€ tvrdf autor sebe dbraznEji, Ze by bylonespravedlivo ueuvtsti mezi ipfipravovateli cesty" novtmu umEnf Fernanda LCgera, nezbavi nzís pocitu, Ze tato kapiœ tolka vypadá z celku a Ze je pPiPazena zcela ndhodnE a bez vnltfnich dBvodb, prostë proto, ponihadi LC53
\
ger takovgm pfedbojnikem nebyl. Ostatng autodv rozbor jeho umënf vyvracf dokonale jeho pfedchozf hodnocenf afík4 p r a e opak. Takt by se nikomu, kdo by se chtël o to pokusiti, nepodafilo dokaizati, Ze LCger kdy plodnt! zasdhl do vgvoje tohoto novtho umt!ni, jak jsme je sledovali od r. 1907 a2 do pfedváleEngch dob. A nedalo by se to takt dokdzati o ktertmkoli jintm z mladgch malifb, Citanpch mezi kubisty.*Kdom51 pfileiitost sledovati z blízka e v o j novtho umëní, vi, a historicks krifika to potvrdf, Ze vSe podstatne a prvotnC v tomto umënf je v$luEngm dílem Picassov$m a Braquovgm a v lttech 1go7-1g08 takt Derainovgm. Stejne je zndmo a jisto, Ze jejich tvorba, v vefejnosti takfka nezndmd - Picasso vdbec nevystavoval,Braque a Derain jen na poE6tku kubisticktho obdobf"' - mEla zdhy mocng vliv na oni sami, kteff Padu malffilv o ngco mladgich, ne2 byli tyto vlivy, kPfZice f e mnohdy S Matissovgmi, zpracovali podle svtho zaloZení a pfedchozfho vgvoje ve vgtvarnt mluvyosobnfhozbarvenf.AvSak ani jeden z tEchto maliffi,ktefí se otevPenë hlasilik ndzoru kubisfil a svgm vystupovánfm umëli upoutati na sebe pozomost vefejnosti za souEasnt netethosfi Picasso-
* Ndzev -kubismusa by1 stvolCen v lCtech 1p8-1gog, jak uf bylo zrnjnho, pbvodnt pro u m h í Braquovo a tim i Picassovo, n h e v ten si vSak pfisvojila skupina mladfch maliffi, kterd vychdzela sice z Picassova dfla, ale souEasni4 se snafila stlaziti je na pfechodní zjev (,formov$ impressionismusl").Netrvalo ovgem dlouho a vdejnost postihla, Ze to nove, CO tito malifi pfindSeli, v daleko Eistgí formt se nalCA u Picassa a Braqua, a odtud se stalo zvykem oznaEovati ndzvem ,,kubismus" vHechny eyto maWe, tPebaZe jsou to zjevy velmi rjtznd, ba z Edsti i protilehld. Povinností historlckd kritiky a v zdjmu souEasnC tvorby a um& leckdho fivota vfibec je vgak uchovatl si vtdomí ttchto rozdflb tl pfísnE5 ligiti mezi zjevyprvotnfmi a druhotnfmi. mPicasso seneriEastni1ntkdy vefejnfch salond a sotva s8m dal podntt k ntkolika vfstavdm svfch dt1,jeZ bylyuspofdddny pfed vdlkou v umtleckfch pafífskfchobchodech. TakC vgechny tyto vfstavy nemohly dafi pouEenf opodstatt novCho hnutí,jefto obsahovaly vesmts starSíPicassova díla. Prvd byla uspofdddna brzy PO pfichodu Picassovtdo PaPífe u Vollarda v r. 1 9 0 1 od 25.Eervna do 14.Eervence. ZdrovefiS ním by1vystaven Iturrino. Druhd vfstava byla dilem Picassova krajana Pedro Mafiacha. rent0 mladf EZpantlskg kritik získal si nepopiratelnd zdsluhy o noVC malífství
V Jeho po8átcich. By1 spiritus rectorGalerie Weil v25 rue Victorc Massd, kterd se dobfe zapsala v panllft mladgch prvfmi vfstavami umtlcdskupengch kolem Matisse azvanfch Fauves. Toto pokrokovC vedení zdvodu jinak nepatrndho bylo patmi4 dilem Mai'íachovgm,jenf si uEinil úkolem pfedvddtti obccenstvu mladt nadElnt umElce, kteici jinak nemtli pfflefitostl neb0 prostfedkd k vfstavdm. Byla to uvEdomi5le uspofddand fada vfstav, poEatsl v prosinci 1 9 0 1 a poddvajicí v sedmC vfstavt (od 2. do 15. Eervna 1902)jakJsi pIehled prdce dosud vykonant, kterf ukazuje, s jakou bystrostf si Mai'íach psi tom vedl. NalCzdme zde mezi jinfmi Picassa, Matisse, Marquetu, Girieud a Maiolla. Pdtd vJstava (I. 15. dubna 1902) by la v8novdna Picassovi, od n8hoZ bylo vystaveno 15 dE1. b o d katalogu napsal Adrien Farge. Tfetf Picassova vistava zdrovefi S díly Trachsela a GCrardina byla uspor'hddna v Galerii Serrurier (37 Boulevard Haussmann) hned pfígtího roku od 25. rinora do6.bfezna. Pak ndsledovola PO dlouhC pfestdvce poslední pafifskd vfstava u Vollarda v 1CtEroku 1910, kterd obsahovala, pokud jsem sprdvnt! poden, vttlinou obrazy modrC periody. Kdo se chtEl vHak seznamiti S kubistickou tvorbou Picassovou, by1 odkdzh na ochotu obchodníkd asbGruteld, kterd je vgak v Pafífi tak vellkd,Ze mdfe z velktEBsti nahraditi vefejnd vJstavy. Vollard by1 první z obchodnfkb, kterf vystihl hned PO pfíchodu Plcassovu do Pofífe mimofddnd nadaní mladCho SpanEla.Do kriticktho roku 1907 by1 hlavním odbzratelem jeho obrazii, PO t C se dtlil o n t S mladfm obchodnikem Henry Kahnweilerem, kterg od zmintndho roku 1907 sousticedoval ve SV& galerii (28 rue Vignon) vSechnu vfznamnou nejmladgi tvorbu, a od r. 1910opustil Picassa takfka dplnz. Jinf obchodník, Clovis Sagot v rue Laffitte kupoval, v menií mffe, jen do r. 1908. Po roku 1910 pfechslzela vIechna díla Picassova v majetek galerie Kahnweilerovy. -Soukromí sbtrateld soustfedovali svdj ztilem dlouho na rdfovou dobu Picassovu, nef byli mezi niminEkteff, u nichf bylo moho vidtti taktpozdtjgí jeho díla. V prvC fad8 tfeba jmenovati AmeriEana LeoSteina, jehof krdsnd sbírka obsahující fadu hlavních d t l Motissovgch a Picassovfchbyla neddvno rozprodina. Leo Stein by1 prvf vgznamng sbtratel PicassovJch dtl. Mimo Francii poEínají se objevovati na vjstavdch Picassova díla hlavnt od r. 1911 a to souEasnE na kontlnentt, v Anglii i za ocednem. Nema vgznamu, abych uvddEl jednotlivC vfstavy. VZtSinou bEZí o jednotlivd kusy, ne2 pfichdzejí zde jig i pozdejgí díla Picassova. Vfznamu nabfvd a2 vfstava Sonderbundu v Kolint t. 1912. Zde p o p r d bylo m o h o 0becenstvu.utvofiti si jakfstakgs pojem o cilech Picassova umZní posledních let (dor. 1911) a zlomkovits by1 vylfEen tCZ jeho vJvoj odr.1903. Rozsahem a vfznamem pfedEila vgechny podobnC pfedvAleEnt vfstavy pfehled jehotvorby v galerii ThanhouserovEv Mnlchovt na isfe r.1913.-Na nagí vistavi5mladdho francouzskdho umZní, pofddanC na jaicer. 1910Mdnesem, schdzel Picasso dplnt, Hebofe byli zastoupeni jeho druzi Braque a Derain. TakC úvod katalogu nepovídtrl niEehoo vqzriamu a vabec existenci Picassovt. Zam)iSlenf ce1kov)t obraz souiSasnC francouzskC tvorby by1 tim
-
i
-
-
-
.
I
"
55 54
\
vy,nebylstopfevzifi dilo onEch viidEich umElcbv jeho plnosti a v nEm pokrazovati. Nebylof mezi nimi silnfch tvdrEich duchd, a jako nemEli mohutnosti vidëti novE a siln8 realitu, tak takt neumeli proniknouti k jádru aplnosti tvorby Picassovy a Braquovy. Mluvilo se stce mnoho o duchovem umgni, o inteligenci, realit& plasfice, prostoru a stavbi! obrazu - v teorii byli tito malff silnejgi net v praxi -, ale ve skuteEnosti vihovali peci hlavnt! stavbf obrazu. Tim ovgem sv4dEli kubismus, kterg chtEl bgti - a v Picassove a BraquovE dile skuteiSnE by1 - tvoicenfrn v plnCm slova smyslu,k hranf S formami a pfipravili tak pddu k pouiiti jeho prvkd pro dekoraci. Jejich obrazdm nescházi nic viceneZ svëtest prvotndho umëni, a pokud se odnich vfibec dovfd4menë2Seho o realitf, nedostane se nagemu duchu obzvldbfho obohacení. O nEjaktm picetvdfeni nazi pfedstavy svZta nemdie bgti u takovtho druhotntho urnhi vdbec ani PeEi. Toto umëni souvisf ve skuteEnostidaleko vice se stad m umSleckfm dzorem, ne2 si jeho autoï-ifohojsou vzdomi. Mluvf pro to takd tvárnt prvky, kterd pfeœ jali z Picassa. Jsou fo vesmfs dila sfarzi doby, která na nZ uzinila dojem, Ei lepe PeEeno, která jim byla pfistupná, a jejich obrazy sdflejf S nimi pomErnou hmotnost zobrazengch vEcf a prostoru. K skuteEnCovHem cttelni! porden, ne2 tim nemfním zmedovati vfznam a zhslu2nost tCto vfstavy, je2 byla d o tC doby mimo Francli bez pfikladu. Ze vgak v brzskC dobt nato mohla Eeskh vefejnost vidtti take v6tgí soubor dg1 Picassa a jeho druhPl,o to se pitiEinila ,Skupina vftvarngch umtlcfi". - Soudruhy Pfcassovy, Braqua EI Deraina bylo m o h o sice vidgti na vfstavhch Nezivisl9ch a v Podzlmnfm salonu, ale takC jen d o r. 1909. Uvedl jsem 112, jak 1908, kterCho se skonEila Braquovs vgstava v Podzimnfm salonEr. Derain ÚEastnil svfmi ,,Koupajfcfmi fenami". Braquova vfstava v galerii Kahnwellerovt od 9.-28. listopadu 1908 byla patrnt! fakousi demonstraci proti rozhodnutf jury Podzimnfho salonu. vod katalogu napsel G. Apollinaire. Naposled vystavil Braque v PeffZi v salonu Nezdvislfch ndsleduffcfhoroku. Derain, kter)t poEal S vgstavami u Nezhvislfch v prvfch letechstoletf spolefnt se svfm pifitelem z mlidl Vlaminckem, ÚEastnil se toho rokujak jarnlho tak podzimnfho salonu. Tyto vfstavy r. 1p8-1g0g byly jedint, v kterfch paff2skh vefejnost v dobd! pTedvdleEnC mgla pfflefitostvidttiukhzkynovthotvoffcfho se umgnf. Vfstav z novtj3f doby neuvhdim.
a-
mu vyfvAfenf prosforu, kterC bylo cifemP i c a s s o ~ m nedoa Braquoem dosaienfrn v letech 1912- 1913, spëli nikdy. Tim d i m nechci upirati opr4vnhost tzchto umë: leckgch vfrazd, ktert jsem charakterisoval jen v tom nejpodstatnEjHim, nebof jinak jsou to umEleckd zjevy velmi rozmanitd. UmEleckgiivot je zajistt velmi sloZif$ organismus a jeho vylfEenf bylo by velmi kust, kdybychom jej vymezovali jen prvofadfmi osobnostmi. Tito mladi lid6&off fakgsi doprovod k tvbrZfmu dflu Picassovu a Braquovu a ukazujf nám, jak se S ním nage doba umf vypofádati. DEje se tak vEtEnou kompromisnfm zpdsobem-kdoZ vi, kdy pfijde ten, jenZ bude mfti sflu pokrazovati p h ë v dile Picassovf a fim zdrdveñ nahraditi jeho umëleckou pravdu novou pravdou? - ale toto zkPfieni S dosavadnimi umëleckfmi smëry, tento konservatismusmá svdj v$znam. Toto rozmëlñovánfPicassovaumëni, ktert mdieme sledovati dale ai2 do illustrace, ba dekorace, svëdzi o torn, jakou slohotvornou veliCinou je vnavi umEleck6 kultufe Picassova a Braquova tvorba. f e oplodnila take velmi St'asfnë souEasnou architekturu a plastiku, nenf u nds tfeba zvláStë pfipomfnati. JakbylofeEeno,neuplatñtrjese -mimo skrovne vgjimky - tento vliv v malbë v duchu PicassovaumEni, ba prozrazuje neporozumëni jeho podstatë - vedle dekorativnosti bgv8 zddrazñovtha myglenkovd a citová náplfí -, nei je tëZko vysloviti posledni soud. Obrazy tgchto mladgch lidi ligi se od Picassovgch hlavnt! jistou hmotnostf a tfebaie snad máme právo pfedpokládati, Ze dalsi vgvoj ve svfch velikgch liniich bude stoupati k dalgimu zduchovnënf, pfece nemdieme jim zhola upfrafivgechen vgznampro dalSf budoucnost malby. Najisto odpovfdajf urzift Easovt potFebE, a kdoi vi, zda neuchovávajf podle zákona hospodámosti umëleckeho vfvojenEktert prvky, kter t se sfanou v dalekC budoucnosti souEástkou nove umëlecke jednoty? - funkce to, která Cini v urEitgch periodách uiiteEnJjmi ve smyslupokroku i díla druhofadd a konservativnf. V celku chci Pfci:nenf snadno vymezitivgvojovg vfznam maleb mladgch 57
rnalffibkubistb, ale naprosto je jisto, ie tifo umglci nestdlì v úloze pdbojnfkf novthoum8nf v jednt fade S Pïcassem a Braquem, nfbrZ i e jsou jen jednostranngmi zufitkovatelï jejich umëleckgch obfevd, Fernand Leger je jednfm z nich. Sdm autor koneEni5 uzndvg EasovC rozpëtf mezi pdsobenfm LCgerovfm a Picassoem i Braquoem a vykládd, kterak LCger samostatne zpracoval podn2ty tëchto malffb a tak doBel k odchylngm esledkdm. Ne2 jakfm prdvem Pak e m o h o mluviti o Ltgerovi jako o ,pfipravovate ces@ kubismu?* Historickg kritika nemdZe v uifvdnf slov.A jest?! n8co. pApustitï takovt pruinosti F. Ltger jejisf8 z mladlch kubïstf nejvEtBf malffskq talent Eist8 francouzskeho zaloZenf -jeho stargf obrazy vynikajf sladEnfmi chladnfmi sestavami jemnlch barevnfch fond, pozdëjï dává mali? pzednost Eïswrn Zïvfm barvám, pfedevgimServeni a modPi kombinovanpm S bëli -ale jinak neni dbvodu, proE by prdvë Leger më1 b$t jmenovdn z kubistd vedle Picassa a Braqua. TpmZ práyem mohl uvdsti autor ku pp. Delaunay-e neb0 Metzinger-a neb0 prosti5 vgechny kubisfy. Krdtce, volbë ve Legera nenf m o h o vid8ti vice ne2 osobnf zdlibuautorovu a odtud plyne ona vEcnd neodfvodnënost ttto kapitolky, rugicf jednotu kniiky. Sprdvnp je za to rozbor urnënf tohoto malife, jenZ Obraz tehdy u ,Nev 1910 opusfil sv8telnC malovánf. zdvislfch" vystaveng pAnáSf jiZ formy vlastnfv33jeho pozdëjgf tvorb?!. Zobrazenf zde m u 3 mezi stromyjsou sestaveni z Vdlcd, koulf a krychlf - zvh43të vdlec je oblibend forma Legerova, odtud posm89ná definïce jeho stylu ,fubisme*- a obraz je zbudován z tëchto tvarii jako n8jakd tëZkd kyklopskl stavba. PotlaEeni vSech drobnosff, zjednodugenfa takfka zhrubnutf forem i jejïch skladba v jednotu velikC iivelnosti a mocneho ryfmu - to je umënf LCgerovo. Vpchodiskem jsou sice smyslovt záiïtky, ale vëci jsou umëlci, jak pravi dobPe autor, spiSe záminkou nei pfedmëtem malby. Vlastnim cflemje skladba obrazu, kterou sku@ h o s t nenf tvofena, jako u Picassa, ale stilisovdna, Zivelnë pdsobit obrazem, to chce Leger a nic vice.
A
PPIrozenP! trvd Leger p a uzavFenC formg, svMa porn uz'fvá.k jejf modelaci a prostor hloubf do pozadf. Daniel Henry se ptd oprdvnEn8, zda je moino nazfvati fakovt konsewativniu m h i , ktere obëtuje skladbë obrazu realïtu,kubismem, a odpovidá kladnë. PPesnë vymezeno, je toto um8ni kubismem, pokud mg vztahy k starBimu stadiu tohoto umEni, kdy se obirato kubihostf plastickgch Vëci, srovndme-lï je vSak S vyspëlgm prostorovfm stylem Picassoem a Braquowm, jevi se ndm jako umëni majici EetntstyEnt body S tvorbou pPedkubistïckou. Dojem samostatnt kapitolky Einf takt zdvërec'nt krdtkt pojedndnf o futurismu odvozenem z kubismu a o kubistické dekoruci. Autor souhlasf se zdmëry obou tEchto umëleckfch proudb, ale vytfkd neúEelnost jejich v;0razovfch prostfedkk V dekoracï tfeba se vzddti podle jeho minënf vgeho soupeFeni S mal-bou a nahraditi jejf materidly trvanlïv$mi látkami, U futurismuje to opët problem keramikou, sklem atd. p o d h i pohybu, k t e vyvolávd ~ autorovu nespokojenost S dosavadnim Fegenfm. Jak zndmo, italskl futurismus hledEl posfaviti proti msfatick&mua kubismu. - to je dle jeho vykladu umënf, kterd lfEi vzSci v je,dynamickC'podánf jich pouhCm klidnem byti svëta zobrazujicf v8ci v pohybu a to &nil tfm z p h o bem, Ze zpodobïlnapldtn8 figury neb0 cokolï jinCho v rtzngch pohybovpch fdsfch neb0 Ze prodlouiil Ei rozvinul pPedmëty smërem IfEenCho PO-' hybu. U nds bylo jig pPed ltty S dostatek poukdzáno na hmotnost, ba naivnosttohoto fegenf. Autor, k t e e zde sdEluje Picassovy myglenky z jednt rozmluvy, v m k d futurismu jinou vëc. Md-li povstati, mini autor, z obrazcb zaznamendvajfcfch rdzná stadia fednoho pohybu skuteEn9 dojem pohybu, nestaEl kombïnovati je na tdmZ pldtnë, ale musf PO sob8 Easovë následovafi jako v hudbë tony. Autor pokládá za 8EelnC pouiitf hodinovdho strojku neb0 kinemafografickeho PrinciDu. Je tëiko vyddvovafi se o nëEem, CO nebylo nikdy vyzkougeno, nebof Picasso sdm nevënoval tëmto okamiitfm ndpadfim dalgf pozornosfi, autor je vSak
-
58 59
pevnz pZesvEdEen, Ze by timto zkflz'enim principu malby a hudby byly malbzotevfeny nezm25rnt *ojovC moz'nosti. PZi tom nemyslf vgak na pouhC zpodobenf skuteEntho pohybu - k tomu ndm staEí pPiroda nqbrit na Easovi! postupne Pegeni formdlnfch problCmd, fakZeby divdk proZivaljako v hudbi! rozvinutf sil, jejich napM a koneEnC vyrovnainí.+
-
hledd p2edmttu v pFfrodE souEasnt nevidifeln$ch, a uvolntnf a osamostatntnf jeho prvkil, z nichf je zkonstruovlnnovf prostorovf dtvar, mohlo by snad ntkomu do jisfC miry pFipomenoutf zpbsob vzniku tessaraktu podle Hintonovy pfedsfavy. ,,Kdyby se pohyboval kubus do EtvrtC dimense a utvotll four-square (tessarakt), musi1 by kafdf bod jeho vniffku de novo poEftia bez ohledu na dmhC body kresliti Eist nove figury."
* O d e m by mohlo btfeti o mnohem vice, kdyby kubistick8 malba byla skufeEnt pokusem o znlzorntnl EtvrtC dimense, jak se hypofeticky domnfv6 Hans Berstl v uvedenC jif knize o starokfesCanskCmumtnf (p. 109). Uvhdfm pteklad pffsluhdho odstavce : .Impressionismus postuluje naprosto sttfzlivd podlní zrakovtho okamZifCho vjemu. Naproti tomu fada urEitf smtr espressionlsmu (Mm2myslf autor kubismus, ne anad futudsmus) pHmo v protivt! k smyslovCmu vjemu okamfiku, zachytitelndmu jednfm zastavenfm oEf, podaní svt!ta, v kterCm se m6 vidifelnt zobrazlti nelen stav okamfiQf, nfbrZ i stav pfedchizejfcí a nlsleduJicf; jingmi slovy m4 bfti zdzorntn pohyb v trojrozmZrnCm umtleckCm dtvatu. Tfm je polofen pofadavek uEinlti oborem ,vntiMho smyslua,co nilefivfhradnt! poznhvaci domtnt ,vnitMho smyslu'", Easu. Tato moderní umtleckh dfla pokousejí se tedy zobraziti v trojrozmtrndm prostoru vjemy ,vnitfního smysIu*. J e 4 Iibo, mbfeme, abychom unikli vffvarlm Hintonovy a Mlakovsktho myHlenkovC gymnasfiky, kterou posledni s i m oznaEuje jako ,odvUlivost matematick6 kulfury", vidtti v tomto podini pfírody pukuszndzorntnf EtvrtC dimense.œ K obfasntní feEentho uvldim jest?! vtfu: ,Vnitfnf smpsl, (las je jedint schopnf postupnt! se zmociovafi ttlesnfch dfvard jakofto se promtfiujíclch a je tudff orglnem, kterf zasahuje pfesformu naHeho nlzoru, toti2 trojrozmCrnf prostor, do svtta Etvrtt dimense", pfi EemZ tfeba sivzpomenoufiaa Hlntondv vfklad vzniku Cfyfrozm5rnCho dtvaru (tessarakt) obdobngm pohybem trojrozmtrntho Mesa EfvrtC do dimense,jako toto povstalo pohybem dvojrozmhtho dtvaru, plochy, do tfetf dimense, tato pohybem linie do druhC dimense a tato optt pohybem bodu do prvC dimense. Kdyby bylo tedy opdvntno, abychom se vdfili k vgchodisku, vidtti v Picessovt malbt! znizorntnf CtvrtC dimense, patrnk by tato pravdtpodobnost stoupla v pffpadt, kdeby bylo ufito Easu jako tvatntho Einitele a kde by trojrozmtrnd ttleso bylo v pohybu. Nef naproti tomu tfeba uvtsti tvrzenf Hintonovo, f e jsme na Akladt SVC konstituce schopnismyslovt nazírafi jen trojrozmZmB ttlesa, kterh jsou hranicí tessaraktu,a f e tessarakt le Eist9 produkt nasehointelektu. Pohyb trojrozmihtho ttlesa do EtvrtC dimense je prostt mimo rids nltor. Jinak oviem je nesporno, f e Plcassova maiba spojuje vlce po-
60
61
.--
..
III c
PPedevHm doufdm, Ze u2 nenf nutno znovu dokazovati neudriitelnost ndzoru, podle nEhof je národni umënf Eist9 plod domdcf pddy, tfebaZe vim, Ze v&leEnd doba, kterd tak hluboce rozvrdtila náS umtleckf z'ivot, opEt rozZehla a to v nebgvalC sile tento fanfom romanfickeho my9lenf a k vlivu pfivedla rea k h i iivly, ddvajicf pfednost domácimu vlastenecktmu umënf fakkoli inferiomimu pfed dlly usilovnC práce, konanC v souvislosfi se svëtovou tvorbou. Dbsledky foho objevily se fake velmi záhyv praksi.Byla to skuteEnzí jronie osudu: zatim CO jsme si vydobgvali a vydobyli politickou samostatnost a z podruif
62
---..
............
, _
.
...... -
. . .,.
.
.
.
.
se dostali do pFfmCho styku se svEtem, naSe umEní se stáhlo opatrni5 do klidnC zdtoky, chránfc se pfed moz'ngm cizfm vlivemjako p?ed jedema jeSt6 v uplynullch povdlehfchletech Zivo?ilojako v odlehlC provincii. Nei nemgli-li vgechny zdmky, máme p r h o se domnfvati, Ze to byla jenEasovd vlna, k t e d je nynf ve stadiu dopadu a tPi3ttnf, a Ze se v brzku dostavf zdravt! pomEry, v nichZ bude rozhodujicim Einitelem souEasnf bohatë se rozvfjejici Zivot se svfmi poffebami a pofadavky. A feie doEasnC povahy by1,doufejme, take pokles umëleckC mordlkya odpovëdnostï, ktefl nds v poslednfch letech plnil obavami do budoucnosti. Nenf ffeba tedy obgirnë pfipomfnati, Ze vgechna veliká národni um&ni minulgchdob, af holandske, gpanElskC, francouzske atd. vznikla z rdzoviteho pouZiti dosavadnfch svZttovfch vgbojb, Ze byla vidy dalgim Eldnkem spoleEnCho fegenf tvárngch prok slovu blema a i e je jen podivuhodnC, jak pficházeli ndrodovt! podle jakChosi, tajemneho zákona právZS v okamiiku svëtovCho dvoje, kfedodpovfdal jejich povaze. Opakuji take známC v&ci, pfipomindm-li nevyvratitelngpoznafek, Ze národni u m h i v plnem slovasmyslu a umëleckd hodnota sv&tovCbrovnë jsou dva pojmy nerozluEiteln6, a Ze neexistuje národnf hodnotnd umgnf, kterC bynebylo srozumitelnC cizinE, Eili jingmi slovy, Ze opaEngm twzenim se kryje prostkednost a PO piilpadë i zriída. Skuteenë vgznamn t národnf umënf b lo a je vidy vSelidskC. Zzíkladni podmin ou zdraveho a silnCho umëleckeho rozvoje je tudfistdlá Zivá spojifosf se sviitovou fvorbou. SkuteEnE jen ten, kdo ovládá vgsledky SV&tovC pospolife p r k e - plat! to o vSech oborech lidskt Einnosti, nejen o umEni - je jist pfed nebezpeEim, ie promrhá zbyteEn& mnohosil a Easu na problemy, kterC byly u2 jinde dokonale rozfegeny, m& moinost zfskafi z experimentii svEtovt dflny spousfu plodnfch podnEtfi a ví naprosto spolehlivt, kde má zasaditi pdku SV& vlasfnf Einnosti, chce-li dosici v+ sledkd p h &cenngch, to jest svou hodnotou vfznamngch pro celg svEt. PPi tom ovSem bude vz'dy bEZeti v prvC fadì!! o to nejpbvodnì5j'ií, CO bylo v cizing vy= .
l
63
mygleno a vykonáno, nebof to je samo Sebou nejcennEjgf a nese v sob&nejv&tSf pravdEpodobnost, Ze se stane podkladem dombcfho pokroku, k t e e byby1 take pokrokem svttovgm t. j. skuteEn9m velikgmziskem.Takovd zdruky nemiiz'e nikdydáti prbce z druhC ruky a bylo by mrhdnfm energie, kdyby se nekrk ficky pfijfmalo vge, CO se v cizinë urobi a vymysli. MCnE vgznamnt *t&iky cizi prAce mohoundsproto zajimati feprve tehdy, kdy2 UZ jsme zvlddli ony nejAvaZnèjgf, nejnovEjSf a nejpiivodnEjSf. V pffpadu umEnf je t1Leba tudif rozezncivati umEnf prvotnC od um8nf druhotntho a vystihnouti, CO ppedsfavuje v cizf prdci skuteCn9 umEleck9 objev a vgboj a CO je v$sledkem pouhCho jejich zuz'itkovhi.' Tfmto nutngm Zivgm stykem nageho umënfse SV& tovou tvorbou nerozumf se pfirozeni! vnEj9i pPejimdnf vgtëz'kii cizf pr6ce. NebM vdbec o cizinu, ngbrf fen a jen o nage umgni. Je prosf8 danou úlohou, vyuZiti pokrokovfch vgtEikd a objevii svi!tovCho souc'asndho umEnf, pokud existuji, ve prospkh rozvoje nagf dom6cf tvorby. VgtZZky cizi prhe, at' nove Ei stadi, jsou nbm fedy stejni5 materialem a podngtem, jako pfiroda, nage umEleckd fradice a n45 i svìitovq souEasng Zivot. Krdtce feEeno, s esledky svEtovC prdce je se nutno dokonale vypohidafi, a to PO svCm, COZ bude v nagem pfipad25 znamenati PO ëesku. Onou vddEf oblastf svEtovCho umënf, kter4 v p+ tomnd dobi! miiZe nejvice d&ti nagemu umënf, a se kterou musfme fudfZ Ziti v nejuZSi spojitosff, je francouzskd malfPstvf. Jeho nejpokrokovëj9f proud, skuteEnC umEnf dneSku, fe kubismus, stvofenf Picassem a Braquem. ZAvaZnost tvorby tzchfo maIfPd pro raz= voj vgeho souZasnChoumEnf seznda jasnë nage vdd¿!i * K.St. Neumunn se vyslovil kdysí velmi pìYehav6, Ze le nutno, abychom bedlivl! sledovati oknem d e , cose dtje mimo ndg dbm, ale Ze nenf potfebnC a u2iteEnC otevfrati vHemu dvefe. - Jeho knlfka ,,A4 Zije fïvot' (Praha 1920), shrnuifcf pfedvdleEnC E l h k y boiujfci za novC umEni, m t l a by bgt bojnt Etena. Omylem by1 ov9em EMnek IlKubismus,Eil1 aby bylo jasno', a sem a tam n& kterf vgrok pad19 v bojovnCm ohni, ale tim nenf dotEena zdsluZnost a dosavadai Zasovost jeho stati. 64
'generace jlz v dobE pZedvbleEnC a umEla S ni stejn25 samosfatnë vyúEtovati, jako pfedchdzejicf generace S vftEiky umëni Monetova. Take nage umëni hledalo od vfce let vltvarnf vgraz moderniho Elovëka a pr6vE v obrazech Picassovgch, Braquovgcha Derainovgch naltzalo dokonale feseni probldmb, je2 se i u n& po¿?aly rysovati, a odtud je moino si VysvEtliti, pro5 ÚCinek francouzskt malby by1 u nbs tak siln9 a plodng.NageumEni zhostilo se skuteEnE svtho úkolu houz'evnatou praci velmi Úspëgni! a v takovC Wce a hloubce, Ze v tom h i l i jednotfcim vgechny nage uœ mElce Zijfci dnegkem, a to archftekfy, sochafe i ma& c'emu nemdieme lffe,zvolnapoEaloklfc'itinEco, odepHti n h v u slohu. O kopirovlnf Picassa mohl v pravdi! mluviti jen fen, kdo neznal ani Picassa ani nevEnova1 vice pozornosti a dobrC viile pochopeni dEl nageho mladdho urnhi. V tech nEkolika pfedváleEn9ch letech,kdy zvlziiitë nage architektura vydala plody, ktert svfm eznamem sahaly za hranice, zdblo se skuteEnE, ZendS vflvarnf genius zbavuje se kvapem pout a vSf malosti dosavadnich pomërii.Z Prahy povstávalo touto Eistou usllovnou prací, konanou v souzvuku se sv5tovou tvorbou, umEleckC stfedisko, kterCmu pol5fnalacizina vihovati ozornosf daleko vice, ne2 Jak tomu bylo dosavad. e3 pfigla vsiika a zarazila tup?! tento slibng Vpvoj. Spojeni S pokrokovou cizinou bylopferugeno a na9i d d E i lid6 byli roz ozeniPO celCm svëtë. Ne2i kdyby byli zdstali na svd,mistë,sotva by byli mohli piisobiti v t C mife jako dosÙd.VSeobecnf zájem by1 strhovh otdzkami nasi existence a budoucnosti. SouEasn?!se zraky obracely v minulost a hledaly v ni zdfivodnznf pro nage právo na bytf a velmi citlivë by1 oh ediivdn kaZdf zjev kulturní PO svCm Eesktm obsahu.&eskost ajen Eeskost,i za cenu hodnoty,platila zavgluEn9 znak cenngch dël nagf Iiteratury, umënf a vEdy. SouEasnE se vyrojily v Easopisech iivahy o podstatë a úkolech ndrodniho umgni a brzy jevily se i jejich ditsledky v praksi. Neni pochyby, Ze k ndm nikdy nemluvila ëeskA kniha a obraz tak teple jako v tEchto letech, je listo, Ze fato pfehlidka minulC tvorby S urEitdho hleI
,
k
J
I
diska m?!lavelikg ndrodni smysl, Ze ndm byla pFfmo* pramenem posily v tEiktm boji, a moino i pfedpoklddaíi, i e nebyla bez uiitku i pro nagi daNi tvorbu, nei to si musfme doznafi, nejbliigi ddsledky nebyly potE9itelnt V celtm tom hnuti bylo mnoho nekrificktho a takfka nekulturnfho, CO se dá vysvgtliti, ale jen EdsteEnE omluviti celkovfm tehdejgfmvniffnfm rozpolofenim. Neni vadou, Ze se znova uvaiovalo o podstat?! ndrodnfho um?!nf, ale je neodpustitelne, fe se to namnoze dElo zpdsobem nanejvfle povrchnfm a neodpovEdnfm. A pfi tom nebylo to ani novt mySled. Vgechna prdce poslednfch desitileti se prost?! hodila pfes palubu, misto aby se na ni ddle, tfeba i v jint form?!, stavElo, a Jako spasitelnd hlasala se hesla, o kter$ch jsme se S vniffnim uklidnznim domnivali, Ze j i i na vZdy budou odpoEivativ propadligfl. Vqchodiskem by1 pPeiil9 ndzor o Eesktm ndrodnim um?!nf,jakoito nEEem naprosto vyrostlCm z Eeskt pdœ dy. A pod timto zorngm úhlem se vykládaly, PO pfiadz zkreslovaly i nage d?!jinya z nich se konstruovaly ormulky docela pPesnC a vykliidajfcf, jak povstdvalo aZ dosud to Hpravt"nage ndrodni umEnf, v Eem to umEnf spoEfvd jakoito *ron urEitC ndrodni povahy a v Eem musi nemënitelni! spoEfvati i v budoucnosfi. SouEasn?! prohldgeno u m h i za zdlefftosf Eist5 na& ktert se soud ciziny vdbec nemaZe ani dofknouti, a jeho cíle byly siln?! stlaEeny. Povsfal idedl jakthosi skromntho urnhi pro girokt vrsîvy lidove a v nebezpeEf, f e bude prohlágen za neEesktho, upadal ten, kdo chtE1nEco vice a smëfoval zaEistfmPegenim tvárngch problem&. Tfm vgfm byla pftpravena pdda pfeorientacim a kaZdCmu dobrtmu obEanu, k t e se ~ horgil v pPedvdleEnC dobë nad no*m umihfm, jehoi pFirozenE nechdpal, nemajevabec hlubgfho a trvalejHho vztahu k umEleckC tvorbë, dostalo se ospravedlnEni. Toto umëni bylo omylse stanoviska ndrodnfho umEnf a umEni vbbec.By1 to Eir$ produkt mozku, dokonce cizfho, kdeZfo pravt umEni prggff PI$ z temperamentu a citu. StaEf jfti do pHrody, sednoufi si na mez a pokrgvati pldtno barvamt tak prost?!, jako ptdk zpfv4. Kubismus, nebo jakkoli sejmenovalo nove
F
66
'
umEnf, plafil odtud za n?ko naprosto odbyteho, d e Zejfcfho minulosti a v ndhradu za në Sifilo se PO naSich vfstavách vnEjSf napodobenf AleSe, SlavfEkaatd. TakovC byly pom?!ryv dob?! vdleEnta nejbliigf POvdIeEnC, JeZse takt jasnëobrdiely ve velikgch vgstavAch spolkovgch,kferfm neschdzelo nic vice nef svëZi a odvdint mládf, 2íjicf Zivotem dneSku. NeZ pfiEly fin6 vlstavy, je2 ndmprozrazovaly, Ze nastAvd obraf k lepZimu. TIetf vgstava ,TvrdoSijnfch' sousffedi€askoro vgechny pokrokovt pracovnfky pfedvdleht, a mal6 ukdzky ,,DevEtsilu' v Spdlent ulici pfinesly ndm POtë9livou nadgji, Ze snad nebudeme bez mlddf kotvfciho SVOU tvorbou wtouhdch a potfebdch doby.Op& by1 obnoven duchovg styk S pokrokovou cizinou a poEalo se navazovati na prdci pfedvdlehou, vznikly nove Easopisy* a akutni se sfávala opEt otdzka, Zirn je ndm kubismus j i i takFka pohfbenl, jehoZ dalSi exisîenci dokazovalyprdvEzmfnEnt vfstavy.Zodpov?!dEti fut0 otdzku sprdvni!a poctivZ je stejn?!pfedpokladem zdravtho a dspE9ntho budouciho @voie naSehoumE-. ni, jako je dbleiito sfliti vEdomf o nutnosti pfipojeni souEasnC fvorby na prdci válkoupFerdenou. TytoobrodnCsnahyomezujisevgakdosudnaskrovn$ kruh pracovnfkd aslabouvrstvuobecenstva, kdeZto veliká E8st umEleckC obce aovSem hlavnë SirSi vePejnosti necfff poffeby nEjakC obrody a je nadále pfesvEdEena, Ze kubismus, sdíleje osud Easovt modyIje pro vZdy odbyt. Musfm se nejprve dotknouti fohoto ndzoru, dPive negli pfejdu k poznhkdm o tom, Efm je neb0 ndrn mdZe bgti kubismus, Ei lepe IeEeno, urn Neni mJm úmyslem podrobngIiEitr na tomto mfstE, tfebaZe by to bylo velmi IdkavC, kterak pFedvdleEn8 prdce byla zorganisovdna dochhzejfc vJrazu ve EtyZech umgleckfch lfstech, kterak vdlkou nastal rozklad, sbllfovdnfa koneEnE smíPenf vgech a z toho resultujicí zmutek a bezradnost v pomgru k souEasnfm tvarnfm problemdm. Taktjenkratcepfipomíndmjako prvC zndmky novt differenciace a ofivení novodobfch idehld prvou vJstavu ,TvrdogijnJch" a zaloiteni: ¿!asophm "Cerven' na jage 1918, kterCmu POroce ndsledovala ,Repu blika"dosdhnuviioviem jen nEkolika Eisel, a v 1920 Musaion a Orfeus. Na mnozeb8Zf jeu o ndb8hy a pokusy, kterC pfes to svCdEi o poEinajícím ruchu v nagem umtleckCm ZivotZ.
67
mënf Picassovo a Braquovo, vychbzeje od pIesvEdEení, 2e jeho vgvojovd úloha nenf skonEena iae naze u m h i se S nfm dosud dokonale nevypoPAdalo.* Je nanejvfg protismyslnC, poklsdatl n8co za pouhou modu neb0 dokonce jak se EastEji stalo za e m y s l ZlovEka, kferf si dtl6 debt$ den ze snobil, CO je fak tEsnZ spjato S cftEnfm amy'ilenirn dnehfho ElovEka, a z Eeho Zije vSe, CO f e m o h onazvati Z i e m pokrokoern umZnfm dneska. Nlico, k Eemu nedorostla dosud vEt9ina obecenstva, bai velik4 E4st um& leckt obce, a v Eem se skdvají v3vojovC mohosti, o nichz' nemdrne ani fugenl, je prf odbyt6 vEc 1 Naproti tomu tPeba pfipomenoufi, za prvt, Ze umZni nenf m o h o vilbec ,,odbfli", ngbrf Ze mtZe bgti jen (EasovS),nahrazeno jingm umZnim,poddvajfcfm dokonalejgf fegení Wchk probltmit, anebo pfini3ejfcím zcela nove, EasovZjSf pravdy, a za druht, z'e kubismus je umSni dneska. Nenf pochyby, Ze pfijde den, kdy nebude staEit umzleckápravda kubismu, jako nestaEila kdysi Picassovi a pFed nfm CCzannoviumZSleckh pravda illusionismu -tim nebude vSak dotsena u d l e c k d hodnota kubisfickgch del ne2 fento okamZik dosud nepFiSel.**
-
I 1
1
Ovgem odpiirci kubismu poukazujf hlavni! na PipPesvEdEenf o mylnosti kubisfickdho malovánf. Picasso skuteCnE zaEal u2 tEsnE na poE6tku války malovati vedle kubistickgch dël obrazy, kde opëf, pod pIimgm vlivemIngra, pfichkela k slow uzavPená forma, blfzká tvartlm bHnC zkuBenosti.* Je tëz'ko posuzovati takovg pfipad, nechcez-li upadnouti do nediskretnosfi, a pffmo odváhC, kde b ë 3 o zjev fak vfrnine¿?nE vqznamnp a obestfeng tajemstvírn skuteEnCho tvilrce. KdoZ viz nás, CO se dEje a pfipravujevPicassovEnitru, kfere bylo dEji9tEm fak Eetnfch um51eckgch vfbojfí. cassa, kterf prf svfm obrafem pofvrdil jejich
-
-
i
I'
TtSf m& Ze mohu zde uvCsti jmCno Jana Prelslera, pHdu& níka generace stojíct nyní v plntm rozvoji. Tento maIfSc, jehoZ dila, vyrostlh stejn?!z citu jakointeligence,tvoff pfechod k tvorbE naBich mladgch, sledoval S velikgm zdjmem moderni malífskd hnutí, a jak vtme, pHmo litoval, Ze mu podle jeho z d h i vEk uZ nedovoloval lliEastniti se $elZení vynofivl5ich se problemjl. Za to stdle a st& uuozodoval SV& Zdky na nutnost 'dokonalkho poz n M zjevu, jako lePicassJv. +* Otto Groufoff popflea ve svb kníEce FranzBsische Malerei seit 1914Berlin 1921 p 46, %eby nelnov€jU francouzska melba sthla ve znameni kubismu, neZ toho nikdo, kdo znB alespoil pontkud nyntjgí paZLiZskd porntry, se vztahem k celkovb tvorbl! netvrdí, je v h k skuteEnostj,kterou nenf m o h o oddiskutovati, fe vSe skuteEnE pokrokovd se nalkzd v tdboru kubismu. Jinak ovlSem prozrazuje pafíitskf Zivot umgleckg touZ povBleEnou finavu, kterou je m o h o pozorovati tCmH v h d e v Evropt, a vkus dne rozhodufe ten vgak o hodnott a zdvahosti umUeckgch zjevd? obrad se; jak se sprdvnt vyslovuje Grautoff, od .v$znamn&ho ku skromnbmu, k Prost6 krdse", Eili lingmi slovp, k prosttednosti pdrnt!rndho obEana. TakovC umtni temperovanC, kterC,,nepfepfn8 cílil" jako Einila pfedvhleEnt4 tvorba, odpovídd take Grau-
-
68
~
foffovi, vidicfmupravg urn?!leckf Princip v instinktu vypojujicim intelekt. Jemu se nejlCpe sedi v MattissovJch lenoikAck, proti eemuf nikdo nebude nic namftat, nebofi my si obzas vnichridi posedime, ne2 Grautoff sedi v nich tek nehybng, fe neumi ani spr8vnE posouditi, CO se dEje mimo okruh jehoosobnfch zdJmC, a kublstickou tvorbu l í E l zpiisobem, jakt by1 obvyklf v denních listech v dobdch jejfho prvniho rozvoje. Plodem temperovadho ovzdulZi nynEj9i Pagiife je takd vzkffgeni klasicismu, v nEmZ se omylem vidi vttEzn9 nistupce kubismu. Svrchu jsem ukdzal, 2e kubismus v mnohtm navdzal na tvdrnt problemy doby kol 1800,ale zarovefi jsem dovodil, kterak vySPEI$ kubismus stanul konec koncjl na zcela jinkm polu. Jef kubismus mladai o sto let, a le2i mezinimi celf bohatj vJvoj 19.stol. Jestlife sevSak nyni obievuii spousty obraztl EistE ingrovsktho rafenf, je to zjev velmi psirozeng a pOChOpiteh)t,ale mflise,kdo ZekA od tohoto slovního opakovdní Ingra nt!jakou obrodu umEni. Ve skuteihosff nebtZf o nlc fInCho, ne3 o podru2n)t proud vyvolanf vnithl pgfbuznostismErodatnChokubismu, kterg je povahy naprosto konservativnf a sdm o sob6 nemdZe nfkam vtsti. Jeho Zasovf vfznam spoEiv6 mad v tom, f e p3ibllZuie problemdm kubismu vrstvy obecenstva, ktert aZ dosud IpEIy na idedlech neddvnfch desitileti, nef jako reakce pfimo vystupuje tam, kde se eekd v dogmatech klasicismu vykoupení z pfília únavndho hleddni a experimentovani nagi doby. Tedy opttjakhsi lenogka, ale jinCho rdzu ne2 ona Matissova. D o liEenCho ovzduif pafifskdho zapadd,jak se zd6, take ,,nov$y smtr ,,purismus' doprovozen9 hnedfigttnou teorií. Nezndm o b r a d pp. Ozenfant-a a Jeanneret-a, ale CO hlisají v knlze A p r b le cubisme, Paris 1918 a ve svdm Easoplse L'esprit nouveau, Isou bud velmi start pogadavky kubismu, neb0 svtdEi o maltm porozum8nf podstety Picassova urnhi. * Take Grautoff pocifule velikC zadostiui5inEnf z Picassova poslednfho obratu, ktery vHak prf pro zasvecend nebyl fddngm pFekvapenim. Tato ,,dpln& kapitulace" je jen nutng ddsledek akademickC povahg kubismu. Delaunay pr)t j i Z pfed desiti lety
69
Kdo pozornt sledoval Picassfiv *of,
pfedstavoval si ovgem jinak jeho tvorbu PO napëti let 1g12-1g13., VëdEJ,Ze neni prost8 lidsky moho, aby Picassova tvorba stoupala nekoneEn8 tak strmE,jako tomu bylo aZ dosud, poEinajic hlavn8 rokem 1907,a o6ekdval takfka S jistotou, Ze pfijde okamZik, kdy se zvolni jeji tempo, kdy nebude spëchati sfdle k novCmu a novemu vfboji, ale kdy bude vydávati jako plodng strom krdsná vyrbvnand dila SfasfnC pohody, jako bylo dopfáno ku pp. Renoirovi a jak je tomu skuteEnZS i u Picassova druha Braqua. Kolikkrdsnfch d8l bychom takto ztratili, kdyby pffpad Picassdv by1skuteEnE tragickg l* obdivoval Bouguerreau, coi? optt pronds neni nic novfm. Ukdzal jsem natento rys mnohfchz mladgich kublstd pfedldty, nei? CO to m6 Einiti S Picassem kubisticktho obdobi? Je to optt je-den z ddsledkb ufívdni spoleEnCho ndzvu pro zjevy velmi raz_ _ _ -dilnt Easto i protichddnk Vtnoval jsem mdlo vgznamnt k n k e Grautoffovt vttHi pozornost. nei? zasluhuie, neobiral bych si ji vIak, kdybych nevtdtl, ie se u nds hojnd Ete. * Mou informaci potvrzuje i Raynal, kterf mluvi pfi td pfile2itosti o dramatu. Pfedrokem by1 ovIem jeItt jindho nhzoru, poddvaje souEasnt doklad o tom, iak zmdtl PicassCiv obrat i mnohd z jeho ddvtrngch phitel, tak%e ztratili sprdvnt mttitko i pro jeho star91 tvorbu. V dvodu zminhdho alba liEí Raynal Picassa jako rozdvojenou bytost, jako skeptika hrajiciho si mezl pravdou a absurdnosti. Takovf Ze le PicassopfedvdlcEnJch let, kdy stvofil dlouhou -- - -__ - fadu dtlsvZdEícich o houfevnatdm uvtdomElCm feIeni danfch problema? Raynal promltal tu do minulosti zmtny, je2 se uddly v Picassovi5 nitru od poEdtku vdlky. Raynal jich vSak nezatracule, naopak vidí v nejistote Picassovi! p1odn)t tvürEiprincip naIf doby a nagel takt zvldgtni vfraz pro umtleckd stanovisko posledniho Picassova obdobi: probabilism. Toto kritickd stanovisko, je2 vyplynulo z d r y v tvdrEí mohutnost Picassovu a nechttlo pHpustiti jejiho rozkladu,bylo zdrovefi projevem vIeobecnt vdleEnC i povdleEnt bezradnosti v Zivott umZlecktm. V novt knize zní vlFak Raynaldv soud ui?zcela jlnak. S bolem dozndvd, f e Iakdsi hvEzdy pohasly v oEkh Picessovgch, Ze umtlec propadl lidskt nejistott, kterh otfdsla jeho virou v objevy jeho intuice, snad v ddsledku potfeby klidu Ei malomyslnosti neb0 vylSerpanC resistenhi síly naproti lenivdmu okoli nevtdomtmu a holdujidmu zvyklostem. Bylo to prf v jeho vgpravdch ruskfch baletü, kde se poprvd zakalilo jeho Eistt malfiskd risili dekorativními úmysly, a i linde jeho tvorba pfiJala ntco mondenniho, tak protilehldho jehodfivEjI1 prostd vire ve vlastni citovou mohntnost. Vedle kubistickfch d61 pozal Picasso malovati a kres~~
l
I
~
70
Znamenzí vgak zminEn9obrat Picassfiv nEco proti zzívaz'nosti a hodnotE kubismu? Jistë ne. Nëco, CO rostlo PO lCta tak organicky v pfipojenf na dosavadni vfvoj umënf, m810 by bgti modnf Easovou neb0 Osobnf hWkou? I kdyby upadl Picasso v úplnf rozvrat - a ten rozvrat a únava byly by vysvëtlitelny PO tolikerem vnitfnim nap?!ti- bude stAti pevnE dilo jeho Ifastnfch let a svititi do budoucnosti, PO pfipad?!jako n?!co, CO se oddëlilo od jeho nitra, Eeho by1 Picasso jakoby mimovolngmstvofitelemurEenfm k fomu osudem. Tak velikd pPesv?!dEivd sila mluvi z jeho dEl k tëm, ktea se stali ÚEastniky jeho vnitfniho Zivota. A nepotvrzuje to nejjasn8ji Braquova tvorba, kterd vydAvá ddle denn8 dila klasickeho jasu a dokonalosti?* A u nds tvorba Fillova majfci zasebou bohatf vfvoj obdobnfPicassovu a rozvíjejícise prdvë v nove útvary? A nenutf neústupnosf naSich "Tvrdo9ijngch" k pfemfgleni 3 Ne2 musfm se dotknouti takt ndmitek tEch, ktefi sice uznávaji zAva2nost zjevuPicassova a Braquova, ale jsou zAsadnë proti fomu, aby se vliv feto paPf2skC malby uplatiiovalv nagem prostfedi, kterC prJije svou povahou zcela odchylnt od pafiz'skeho. Naproti tomu je tfeba Pici: O objevitelske Ejny, jako je Picassdv, musise zajimati nage umEni, a4 vzniknou kdekoli, liti vtci, kdezfejmì5 se pokofoval klassicismu uddvajicimu prdvì5 ton, a jind, kterd zdaji se svEdEiti o úmyslu, slouEiti v jedno odvtkd, jim uznand, pravidla S poznatky jeho intuice. Raynalov9em snaff s e vysvttliti a jaksi i omluviti Picassovu nyntjIi rozlomenost z ducha doby, kterA hledd pravdu a nemini se spokojiti S jakoukoli nahodilou pravdou, ale jestliiie vidi v Picassovi vabec umtlce vnitfnt kolisajiciho mezi vlastni intuici a piLikazy pfisnt latinskdho vzdtldni, rozIiiuje dobu neklidu akolisdní na vegkeru dosavadní tvorbu Picassovu,po kterd md teprve ndsledovati, jak doufd, období pevnostf a vnitfní jistofy, neslouZi tim Picassovi, nfbr2 naopak zkresluje velmi nespravedlivt a chybnE jeho dosavadni vfvoj, nebot! mdlo bylo aje v novt dobtumelcd, ktefi Ili tak nesmlouvavì5 a pevnt za svou vidinou jako Picasso období kubistickdho i pfedchdzejicího. eGuillaumeApollínaire pravilkdys o Braquovi tern& prorocky: ,On dira: Georges Braque le vdrificateur. Il a vtrifit toutes les nouveautdsdel'art moderne et en vtrifiera encore."(Les peintres cubistes, Paris 1913 p. 42.)
71
a vpvoj umëni pofvrzuje,Ze v kultumfch prostfedkh
nebylo nikdy takovfch skrupuli. Obirati setakovfmi Einy je tak nutno v zdjmu Eist8 vlastnim, Ze je pfikazem oddati se jim i za cenu doEasnC. ztráty vlastni individuality, která konehë mSZe bgti jen zddnlivá. KdoZ mdZe tuSifiosudovdurEeni,zfajenlvumi!lecktm vfioji? Vzpomeiime si na nizozemskou malbu 16. stoleti, která, opustivgi autochfonnf dokonalou klasiEnost domdcitvorby pfede91Cho vëku, bezmezngse svi!fila vlivu italsktho umi!ni. Na misto miniafurnich obrdzkd nad pomy5lenf dokonalfch, v ktedch fvar, barva a svt!tlo byly v naproste rovnovdze, malovaly se pojednou rozdhlej31 desky a plátna Einici dojem vnitfni rozeklanosti, ba rozkladu. SkuteEni! bojovaly zde tvar, barva a svëtlo proti sob&?fiEemZ svi!tlo pfedstavovalo viti!zici Zivel, a vime, ze nebylo aZ dosud dtSjin nizozemskt malby 15. stoleti, kterd nekonMly zalkhim nad pomEry 16. stoleti. PodIe tzchto romanticky zaloiengch spisovateld a kritikd byla to doba úpadku a zdroveñ nejpddnEjSi pPIklad z cellch dEjin umëni dokazujfci, jak umEni nutni! upadne, opusff-li domkf pddu a poene se podivovati ploditmcid fantasie. My se divdme uf jinak natufo malbu. Vycifujeme, Ze to bylo obdobi slohovCho ÚsilidostiobdobnCho naSemu, stake tvarovë jsoutytomalby 16.stoletiblfzkt naSemuvkusu. Naltzdme prostt! harmonif, kde se vidEly dosud jen rozpory. Mimo to historicky jsme podeni, Ze tento vgvoj se pfipravoval UZ v samt nizozemske malbi! 15. století, a vfme, i e to by1 nutnf pfedpoklad veliktho rozkvëtu fMmskC a holandskt malby 17. stoleti. V 16. stoleff se pfipravovalo stejnt! Rubensovo umëni jako Rembrandtovo, v kferCmZ poslednim pak svi!tlo dobylo naprostChovitëzství. Malba 16. stol. byla pro tyto genie pouhgm pfechodem k pramenìim daleko Eistgim a hodnotnEjSim, ale v$vojovt! nutnd byla. NeZ tfeba je take uvdiiti, i e nage pomëry nejsou naprosto tak odchylnC od pafiiskgch, a tPeba si uvëdomiti, i e vgvoj moderniho umëni neni vdbec u2 zdleiitosti Eistë pafifskou, ale svZtovou, jak kaZdCho milze pfesvEdEiti horlivost, S jakou se soueasni! na 72
vice mistech svì5fa IelCi tvirnC problemy dnegku. A j e M jedna ndmitka se Einivd proti hIubHmu obirdni se umëním Picassovfm se strany lidi, ktefi jsou dost inteligentni,abypochopilizdvaZnosttohoto zjevu, ale nemaji tolikvntthiho souzvuku se souEasnou dobou, aby se mohli k Picassovu umhi spontandpfb znati jako k vfrazu svgch vlastnich tvknfch tuh. Tito lid6 vych6zejf od chybntho ndzoru individualiæ sticke tvorby, jako by existovala hodnotná umsleck6 dfla, jejichZcena spoEivd vfluEni!v nich samgcha bez ohledu na jejich vfznam pro dalH vgvojumi!ni. Naprotl fomu tfeba Pici, a svi!tovf vgvoj minulfch stoleti to potvrzuje, Ze tvorba, kterd by nemi!la smyslu pro dalaivgvoj a vdbec netvofila Zádntho (tfeba i podfadnEj9fho) lildnku jeho PetEzu,mSZe bgti jen zriidou. S ff mto odsouzenim nesmf se vSak pospichati, pongvadt rozhodnf vliv mnohgch a právi!tfeba nejsilnëjgich individualit dostavuje se mnohdy teprve po staletich (ku pf. Grecitv).Oni rozdvojeni lid6 vidi ve vlivu podobngch individualitpffmo nebezpeEi.Zndm$ Eelnf nrmeckf kritik vgtvarng, kfeH bojoval za impressionismus a jeho ndstupce, varufe kdesi pfed vlivem CCzannov$m. Lide takovtho rázu umElci m y s k i -ti nezapalujf prf ohnt!, ale poZdry, jich2neni m o h o uhasit. Nei, jak IeEeno, jsou tu dvt! mofnosti: bud jetakovd umEleckd osobnost individualita pfind5ejici novt hodnoty vfznamnt pro dalSi vgvoj aneb0 zrdda. J e 4 Ctzanne onou individualitou - a o tom onen kritik nepochybuje - pak musi jeho ohnEm projiti vSe, CO chce spëti vpfed, i za cenu spdleni. By1 by to poZár na oltdPi budoucnosti, kterd bude snad jig umi!fi z jeho dila vybirafi rnnohemkrítiEtEji, lieho ji je tfeba k dalgimu rilstu. A tote2 mueme ffci o pffpadu Picassovë. Picassovo umZSní mdz'e naSm bfti pramenem dvojiho pouEeni. Pfedni! ukazuje ndm v nejEistSi, nejpdvodnEjSi a nejdokonalejgf formë zdkladni fvdrnt problemy moderniho malifsM a zpdsob jejich fegeni a souEasnE pfedvddf ndm typ moderního umëlce, kter$ ndm mSZe bfl PO mnohe strdnce vzorem. BëZi tedy o hodnoty umEleckC a mravni.
-
73
'l
Hlavnf podstatou tohoto novtho umEnf, opakuji krAtce, je niternost a duchovost. Je to urneni fvoHIcf z pfedsfavy umElcovy, v ktert jsou zhu'itëny vgechny jeho zdiitkp a zkugenosti. Je to skuteEn6 tvorba a ne pouhC na odobenf nEEeho vidEnCho. VEci, jak jsou po&ny u icassa, nejsou viditelnt v pfrodE, a 'to UZ proto, ponEvadi nejsouproduktem pouze zrakovfch vjemf, n~brfz4fitkdvelmi rozmanivch, ba celtho dovEka.Tytoobrazys1uEujf mimotov jedencelekvice pohledd pPedm25tu a je to chtënd urEitd stavbaobrazu,vyplynuldzcitovebo zaujeti, kterd stanovi vfbEr, sestavu a rfznt zddraznënf vlastnosti pfedmEtovgch,Zijicfch zde S e m vlastnfm Zivotem. Jef plastickd souvislostvEcf,jakjizndmezevgednizkugenosti,zrugena a vgci POddvaji se ndm jako nEco mnohem sloZitEjsihoa tajemnEjSiho, nei jak jsme femali dosud. Pfedevgfmjevf se ndm.jako produkty prostorovfch vztahd a k ttto Qsffedni ose fadf se jejich ldtkovt ajinC vlastnosti, Jako kaidt prvotnC umEni je Picassova tvorba naprosto vtcnd, to pravf, Ze linie, barvy a svttla v jeho obrazech nejsou si ÚEelem, ale Ze nEco znamenaji a pokud tvofí jako souEAstka pasnt obrazovt stavby nEco novtho z materidlu dantho zkugenosti, Ze jsou vfrazem rodfcfho se novthonhoru na svët. Tato vtcnost je vgak vlastnf i same obrazovt komposici, kterd u2 neni pouhgmpffjemngm neb0 jakkoli ÚZelngm uspofdddnim, n$brZ stavbou, kterou pPedmEt dochdzi teprve plntho ztëlesnëni. A je'itE jednu vlastnost tohoto umëni tfeba pfipomenouti, kter6 je blfzka VECnosti, ov3em v jintm smyslu, toti2 snahu PO objektivitE. Chdpajfc svët jako Eistë tvarovou stavbu, touif toto umënf potlaEiti v3echen zbarvujfci a zkreslujici vliv subjektu a ov9em i vnEj9ich Einitelb. VEci maji se ndm objeviti ve svt Eist&, niEimneporu'ient krdse a hlavnt! ves v t h a l t podstatë. ,,Skute¿!nost" tohoto umEnf neni ona nahodilá a rnEnlivd skuteEnost naturalismu a jeho odnoZf, ngbri skuteEnost skladnd,trval& vypl$vajfcf zezdkonitostina'iichdu'ievnich funkcf. Jisto je, Ze toto umhf - ani tvorba, ani feho vjfm h f - neni pohodlnfm spoEinutim v lenoke, Jak
B
74
-
se kdysi vyslovil Matisse o sv$ch dekorativnfch v dokonaltm smyslu - plAtnech. Ne, Ze by nebylo m o h o tvoPiti podobn6 ÚtESná dila v jeho okruhu. Zminil jsem se jig o Picassovlch jednoduchgch skladngch dflech gfastnt tvdrEi chvile, ne2nesmf se zapomenouti, Ze k plnemu pofitku tEchto millch vtcf tfeba miti proZitu celoupfedchdzejicievojovou fadu,z ni2 jako kvët vypuEely. Tim ovgem neni PeEeno, Ze by se nemohly bezprostfednt lfbiti. To ano, ale tento POZitek bude sotva vice objfmati ne2 krdsu a citlivost malifskt hmoty a to naprosto nestaCf k plntmu asprávntmu chdpdni Picassova a noveho umZSnf vdbec. Toto umEni, o nëmf pracoval stejnë cit jako inteligence malfPova a ce14 jeho bytost, obrad se take k Celt bytosti vnfmajfciho ne tedy pouze ,divdka" - a vyZaduje pHmospolupráci. Pro toho, kdo hledd v um8ni pouze pffjemnt polehthf smysld,bude kubismusvZdy tëfkfrn ofiskern, S jeho stanoviska PO pffpadE nesmyslem. Pro tuto tffdu lidi v'iak skuteEni umëlci nikdy netvofili. Kdovgak touZf se z umënf vnithë obohatiti a rbsti, ten nalezne v novtm urnEd tolik bohatstvi, Ze mu bude rozkogf vsechna nAmaha, kterou bude nucen vënovati k plntmu proniknuti jeho podstaty. Podmfrlkouje ovgem Ziti ZivotemSV& doby, nebo4 instinkt sice nestaEf ani k tvorbt ani k vjfmdnf, ale je v obou papadech nevyhnutelnf. Novt u m h i vyritstd tedy jak z citu tak inteligence. Lidt, kteH nejsou S to chdpati je v je o plnosti, vytgkdvajf mu, Ze je pWlil intelektuálnf. inf tak neprdvem, Nepochybnt! vyiaduie toto umEni mnoho inteligence od tvoffcfho umElce i vnimajfcfho laika, ale zddnlivá pPevaha intelektu6lni sloiky pocifuje se jen proto, pon&vadf si lid6 navykli od desifileff vidgti pramen umëleckt tvorby eluEnë v instinktu a ternperamentu. Pfedchozi obdobf naturalistickt tvorby poEftalo skuteEnë hlavnë S tëmito Einiteli, a nepochybnë nebylo potPebf divAkovi mnoho vgtvarnt intelfgence, mE1-li vjfmafi neb0 posuzovati dfla,kteflm bEZelo v prvC ?adë o vërnt napodobenf pffrody a vedle toho o barevnt sladënfcelku, V nsladovtm impressionismu, v nEmZ vyvrcholilsubjektivismus
-
k
75
modemiho naturalismu a PRroda se 1flSfla Jako dugevnf stav, nebyly PomZry Jin& Zcela jinak jevf se ndm vgak moderni urnEd, srovn&ne-lije S velikgmi stylovgmi obdobimi umtleckdho Hvoje, ku pf. se stfedo-
vi!kem, kter$ jen rozcitlivE16 romantfce zddl se bftf dobou vfluEnC dtovosti. Teprve nage doba seznala, Ze ve skladbi! ti!& sensithnich madon a svawch je stejnE mnoho umZleckt rozvahy jako ciht, a mdZeme pravem Hci, Ze teprve nage doba plnE ocenila skuteCnou vysokou hodnotu umEnf onEch stoleti. Tak mnohe, CO bylo aZ dosud ozna8eno jako pdmitivnf produkt tdrEfhopudu, objevilo se jako vffvor urEIVch tvtlmfch zdkond a V zddnliqfch nedostatcfch byly odkryty zcelaurEW zdmysly. Hledfme-li tedy na nove umtnf se stanoviska feto tvorby dlvnfch stoleti,rozplyne se pomalu jeji zddnlivd vnitM rozeklanost, a pfichhfme naopak k PfesvEdEenf, Ze se rodi a,vyvijf p k d naSima ozima nEco, CO moZno nazvati stylodm tvoFenfm..Neni takt pochyby, Ze onen dojem z d b live plWlliSnC htelektulhostf moderniho umEnf &Sem dokonale vymizf, ovkm neu &h, kteW by setrvali f i svCm romanticktm nazont na umtleckou tvorbu. kebof p23 umëni, kfere nenapodobf, ale hopi z pfedstavy, je intelekt velmf mocnfm Einitelem a v nagi dabE, kdy bi!B O boj proti star$m pfedsudkùm a O zdiiraznEnf vlastnfpodsfaty umtleckt tvorby, je pHmobeepodmineEnfm Einitelem,ato budenepochybnE vZdy rugit lidi, kteff W a j i od urnhi nepHZetnC vgbuchy temperamentu a expanse citu. Naopak poci€ujf lid6 dndka íut0 intelektullnf sloiku moderniho umtní jako ntco na vgsosf cenntho a podstatneho, CO Einf modernf malbu um, Efm je a CO podmiñuje takt Jeff ddfdivt! qilnf ú h . SkuteEnt je to Zivel, kterf takFka ívoff kostru modemich maleb, kterg buduje obrazy v celky pffsnt zdkonitostf a kterg kontroluje a zdokonalufe dflo insfinktu, vyvollvaje tak dojem objekttvity. Jeho SouEinnost S instinktern vybfjf se v naptff, ktert sesdgluje nitru vnfmajfciho, a na konec zitsfdv6 pfece dojem nEEeho vyrovnantho, Eisttho a u9lechfiltho. Toto v k , to vnithf napW a Zdr pfi vnEjhukdznEnCm, zddnliv8studenem klidu,tadrG76
divost, je2 pfivddf nftro v pohyb a spoluprki o nove koncepci svtta a je2 burcuje stejnE podvEdomC síly jako intelekt vnfmajfciho, to d eje draht v nove maW5 modemfmu ElovEku, a S nudou odvracf se tento od umEleckfch dtl, kter4 nemajf tt podmanive sfly a nepfinASejf vnitfniho obohacenf. Nedostatekinteligence pocihje módernf Elovëk pffmo jako vadu a v pouhtm napodobeni pffrody vidi ni%í umtleckf &var nileZejfcf minulosti, kter$ zdd se mu takC zcela zbyteEngm, pontvadf nalez6 zobrazent pfedmEty v pdvodni dokonalosti v pPirodL Moderni umtníuEinilo skutehë konec smElovánf poZitku umzSleckthoS poZitkem, kterg mdme z pffrody, a neni pochyby, Ze ffim zfskaly oba na EistotE a síle. A jak malichemfmi shledlvd moderni ElovEk umglce,ktea Zinf jegtiinynf n&rok, Ze se bude obecenstvo zajfmati pro drobnC aventury jejich nitra I W t c e jen zaostalí lid6 neb0 fakoví, kteff 2ijf v omylu, nemohow se dosud dopracovatl pravdy, Ze je konec S vnEjSfm naturalismern, S n4.hdami a Eiswrn subjektivismem. Jen takovf se jeW domnfvajf, Ze staEi bez rozvahy pokrgti pldtno bawami .a Zetim vykonlvajf nEco pro rozvoj souEasn&houmsnf. Ne,tvorba, kterd patH dneSku a budoucnosti, je mnohem sloZittjSf a velkorysej2Sf a vyZaduje poctivt prdce celtho ElovPSka,Jejf d t ~ r n o s u f duchovoot je vyUí v$vojovtí forma, od ni2 nenf ndvratu, a tento znak musi nutni! ntsti vge, CO Einí n k o k na ndzev Zivoíntho pokrokovtho umEnf. To ovgem neznamená, Ze vgechna souEasn6tvorba se m& ohybovati v okruhu probltmd Picassova umW. kypofddati se s nëjakfm umEleckfm zfcvem neni vdbec tottZ, jako ndsledovati jej, a take mi nenf nic vzdllenEjgiho, ne3 chtiti pfedpisovati naSi tvorbE pfesnou drtíhu. SdzSluji f e n poznatky zfskant ze souZiti s vfvofem souEasntho umEnf.) Pfedn?! je velmi vzlcnt piivodnf vidtnf a silnd Pedstavivost, S jakou se s e t k l v h e u Picassa - pou t velikáktví je bezcennt a nebezpeEnt - a je nepochybno, Ze pfedpokladem í&o fvorby jsou fakt urEitt vlastnosti osobnf. Neni zajistd z&vafntjSíhopi?ikazu v umEnf a v W d t m vefejntm pdsobení nad ten, kter$ pdaduje upfh-
K
77
nost k sob8 a k vefejnosti. Upffmnost a charakternost ospravedlñujf kaidg smEr, at'pokrokov$ Ei konservativnf, EfmZ oviem nenf nic PeEeno o jejich umëlecke hodnotE. Moderni Zivot je vgak take pMi9 mnohotvdrng, nei aby vystaEil S fedinou formuli v w a r nCho v$razu. Tato doba spoleEenskeho pferodu h & í city a mydenkami, ktert chtEjf bgti takt vtgleny v obrazy a sochy, a bylo by malichemlQmpoEfndnfm stavEti se na vgluEnt stanovisko Eiste t v h t tvorby a upfrati vice mtnE literdrnfmu a citovtmu umsnf oprdvnënost existence. UmEnf urEltt doby nenf pouze jeden smEr obracejfcf se k jednt vrstvE lidi,nfbri je to ce14 sfupnice vfrazd pohybujfcfch se jednak mezi konservativnosff a pokrokovosff, jednak mezi subjektlvismem a objektlvlsmem,z nichi kaZdlQ m4 svou resonadni desku, to je zcela urEitou vrstvu spoleEenskou. KaZd$ElovEk md prostg urEitt tvdrnt potfeby, a opravdovost a cena jejich uplatnenf je opEt podmfntna upfimnostf, zrovnatak jako opravdovost umElcovy tvorby. A kaZd9 ElovEk m4 prdvo na SVC umEnf.MdZe se krátce fici: ZddnfumEleck9 smEr neni ne!itEstfm, spoEfvd-li na upFfmnosti acharakternosti. Vfslednicf pak tEchto pfeEetn9ch sm?!rdje skuteEnf v*oj umEni. S tohoto vyiifho hlediska umEleckC tolerance, ke ktertmu jsme dogli pouEenim z dEjin umEnf a proffvdnim souEasntho ilvota, nevyplgvi vSak, i e by mEla v umElecktm ZivotE zavl4dnouti jak h i vlaZnost a smffenf vgech. Naopak vyZaduje prospëch umëni, aby kaZdf zastupoval SV& stanovisko velmi rozhodnii, aEfm silnEjH individualita bude stdfi za Einem, tim lepe, je vSak pfíkazem vyWho stupnE pozndnf, a IeknEme civilisace, abyse to dElo charaktern?!. Ideálem je umëleckg organismus sestdvajicf z EefnlQch hodnotngch a charakternE zaloiengch sloZek. V nagem pFfpadë to pravf, Ze se stanoviska Zivota md prdvo vedle pokrokovtho a nejpokrokovëjSiho umënf - Picasso nenf Zddnou koneEnou hranicf, která by se nesmëla pfekroEit,naopak svEdEilo by o tvdr2% sfle urEitCho prostfedi, kdyby se na!ielnEkdo, kdo by umEl jeho pravdu zdokonalitinebo nahraditi jinou, 78
nemtni! hodnofmou - i opravdovt konservativnf urnhi, spojujici pokrokovt prvky se s t a ~ m umgleckgm ndzorem neb0 v8domEvyZfvajfcf pouze stare formy, a ddle, Ze vedle umEnf obfrajfcfho se v$luEnE t v h g m i probltmy nemtntjsou oprdvngny vftvarnt vfrazy souEasnfch citd a myilenek a koneEnE i zdmysly pouze dekorativnf.V okruhu pokrokoveho nebo konservativnz pokrokovtho umEnibEZi, pfesnE PeEeno, o kubismus,jakoito Eistjharovgobjektivisfickf sm?!r,o subjektlvistickq expressionismus o aútvar y vzniklt jejich kfiZenim a,o pouZitf obou v dekoraci. To vSe je PeEeno pouze se stanoviska pr4va na existenci. Zcelajinak se jevf zdvaz'nostjednotlivfch umëleckgch smërb, posuzujeme-li je S hlediska umi5leckt hodnoty a vfvojovtho vfznamu. V umEnf neni iddoucf novost za kaZdou cenu,ale je nespornt, i e novost je zdkladnf jeho vlastnostf, a4 UZ bEZf o novost probltmd Ei nove PeSenf staflch probltmd. SkuteEnE jen v okruhu pokrokovtho umEnf, ktert prdvë ppindif vidy to nove, povstdvajfEiste umEleckt hodnoty, je2 jsou ztkovefi hlavnf nositelt vfvoje. Pokrokovt umEnf je vlastnf pdtef a nerv umElecktho Zivota, bez nEho nenf vdbec Zivota, ngbri jen povlovne umfrdnf. Bojovat pro pokrokove -moderni - umEní, znamend bojovat pro umtnf viibec. Ne2 i v okruhu pokrokovtho umEnf tfeba Einiti rozdfl. V zdravEzaloZenCm umElecktm ZivotE smEjf ony smEry, kfert jednostranng zddrazñujf citovou a mySlenkovou strdnku neb0 smEfuji k dekoraci, zaujfmati fen podruintmisto, jinak by vedly nutnë na scesff. SvEt vffvamtho umEnf je svët tvarìi, svëtla a barev a úlohy tohoto umi!nf jsou tvdrnt povahy. V moderni dobE je to v prvC Pad8 problem prostoru. V*arnC umënf nesnese prost?! silneho zatEenf psychologif a literaturou, ne2 stejnë ved1by k rychlemu úpadku Eirq formalismus, to je zahrdvdnf S formami, jak kdysi mluvfval Smetana o zahrdvdnf S tony. V tomto pffpadë zbyly by dekorativnf ÚEiny, ale to je pro malbu pIflii mdlo. Malba v plntm slova smyslu m4 sviíj vëcngobsah Eerpangze skufeEnosti, bavgechno jeji úsilf smEfuje k poddnf skuteEnosti. Opravdova 79
malba,tof urEiti pfedstava Ei nizor svZSta tvarii, vznik-
19 z pHmeho styku S pirlrodou. LzeWci, Ze vëci tohoto
sv8ta divajf podntt k malbt, ale nestaCf k plnostittto poslednf, spokojf-li se malif S pouhgm podnttem a svou tvoftvost vybfjf v rozvinuff a spojovdnf forem. V dokonalt malbE; jaki je cflem dneinfho úsi& je vtcnt povahy i stavba obrazu, kterou vlastnt vtci teprve dochazejf plneho vfrazu. A tu tPeba CO nejsilntji zdiirazniti, Ze jen ono umsleckt prosffedf md moinost zdravdho a silntho rozvoje, jehoZ osou je tak0v.t umEnf z prvd ruky, umEni Pe&f soubsnt EleckChoZivota, tvirnt úlohy. ToQpravg zdklad kdeZto v8e ostafnf je odvozeno. fm vice je prosyceno umëleckC prostfedf onfm zdkladnfm úsilfm,ffm bohatzf bude jeho rozvoj a tfm slibnZj9f bude jeho budoucnost. Pi3 nejmengfm seznámiti se dokonale se souc'asnfmitvdmfmfprobltmy,JepovtnnosMkaZdtho skuteEnCho umtlce. V Eem spoEfvajf základnf probltmy dneInihoumtní a zzírovefi zpfisob jejich Fegení, sdflf nim nejdokonaleji Picassovo a Braquovo umtnf, a myslfm, Ze nenf tPeba dale vyklidati, jak je proto ditleZito pro zdravg a slibng rozvoj nageho umtnf dokonale miti tvìirEf dflo ttchto umtlcfi stojfcfch pevni5 na pbdE reality. PPirozent jeZddoucno, abychom zaujalik tomuto umEnf svt stanovisko, nebof takovdZinn4 ÚEast je v podstatt jiZ dal8fm tvofenfm. Qekl jsem take, Ze je Picasso typem moderniho umslce, a zdi se mi, Ze nebude gkoditl, vgimneme-li si, v Eem tento typ a oviem hlavni5 jeho pfednosti spoEfvajf. VSe je PeEeno najednou, Feknu-li, Ze je naprosfo neromantickg a to jak v pomtru k Zivotu tak k tvorbE. To nepravf, i e by se snad umtlec divalna sv8t stHzlivfma ozima,to popira diiraznë jeho tvorba, ale i zni mdZeme vyEfsti(a upozornil jsem nato), kterak se Picasso vgemoZnE vyhgbi irraclonalnfmu a ndladovtmu a jak je jeho nizor na svtt naprosto vgcng. Nez myslfm nynf hlavnë na mravnf veliziny. Picasso nemi ve svtm vysfupovinf a v celtm svtm Zivott nic z onoho velekntfstvf, ktert aZ do nedivnt doby, hlavni! v zemfch mimo Franciï, namnoze sttfo-
??
00
valo prosw a lidskg styk umtlce S obecenstvem. Picasso si r i d vZdy zaironïsoval, ale nikdy neotoupal na povj%en$ piedestal. Naopak ve svgch zdjmech a radostech z vtcf upffmnE vZdydoznival, Ze je plnokrevnf syn 20. stoletf. Topravil 1jeho VntjU vzhled inteligentnfho diSInika a jeho atelier, skuteEnddflna prostd vbech malebnfch atelierovgch cetek. A pPedevgfm to pravila jeho tvorba, v kterC nikdy nevidi51 vgluEnE zizrakìi tajemndho ingenia,ale hlavni! prdci. Picasso by1 vidy velikg pracovnfk. Jeho pFesvtdCenfm bylo, Ze nelze nikdy dost pracovati na dile, a takt skuteEnE h a l o velmi dlouho, nez ntkterd z jeho vtcf opustila dflnu. Zmfnil jsem se dffve o krisnfch vyrovnanfchobrdzcfch poiehnant chvíle,ktert nepw chybnt hravt vyplynuly z feho nitra, ale í y nejsou vlastnt vgznaEnt pro jeho umi5leckou povahu.A podobnE je tomu u Braqua. Tito dva umElci nespokojovali se S okamZitou inspiraci. ni vidEli poEetfdila, ale splntni svfch tuh oEekivali jedint odhouZevnatt price. Jako sta33mistfili8ili vZdy velmi pfisnE mezi niErtern amalbou a rozumEli jf nEco na *sost dokonaleho. Picasso a Braque pfdi si miti onu vnitfnf houievnafosf, S kterou umtli stasi mistPi uchovati svW a2 do koneEntho zttlesntnf pfivodni koncepci dfla, dftko to okamiitt inspirace.(Vzpomfndte mani5 na m o k Cousindv: Geniusje price.) V tvorbE, je2 byla vfluEnE plodem okamfiwch impulsii,nevidëli umElecktho tvoïenf v plntm slova smyslu,jak si je pfedstavovali. Takovd tvorba zdila se jimpMi3subjektivnf, náhodnou, -odtud Picassovanekr4tkodechou a nespolehlivou chufkvanGoghov1,o kterCm se vyjadfoval velmi pohrdlivZS -, a byli toho pPesvtdEenf, Ze v5e dokonalC musi obsfdti pfed kontrolujfcfm intelektem a jimprojftï. Zadokonaleho mistra povaZovali jen toho umtlce; kter$ nebyl odvislgod ndlad, ale kter$ vladaPsky m t l v moci vybudovdnf dflaaZ do poslednf moZnt dokonalosti, umtl pracovati na obraze, ani2 tim utrpgla jeho svEiesf, tak dlouho, jak toho dang úkol vyiadoval, a umtl PO pffpadë prdci na EaspFeru2fitiapoodpoCinku neb0 ujasnhf naskytlgch probltmix ukonCiti tak jednotn8, jako by ji by1 vytvofiljednfm
v
81
'
vrhem.Jejich idezilembyla, krátce PeEeno,klasfznost. Picasso vytvoftl si skuteEnZSzvldStnf system, podle nEhoZ pracoval souEasn2f o Celt fad?!d81, kted se obyeejni! doplñovala aFeWa fanoucf mu probltm S vice stran. K t e e obrazek vzal p r d d do práce, to ztiviselo na uzltanf jeho pfedstav neb0 na jinfch okolnostech, a tak se stdvalo, He mnohdy zcela nepatrnt viiciEky wacely se kolikr4t do jeho rukou a dlouho trvalo, ne2 je odloZil stranou pln8uspokojen. Tfm zpdsobem tvofeni se pfihíizelo, Ze mnoh8,hlavnE vEtlí dfla pfece fen prozrazujf dvojf ruku, CO Picasso jisfE tEz'cenes1, z6vidEje staflm mistriim ono bezmeznt ovlzidzinf sebe, o nEmZ byla fee, ne2 EetnEjBf jsou obrazy, kteemi byly Picassovy touhy splnby a kter$m musfme pfiznati klasickou'dokonalosf. Jsou to ony obrazy,je2 pìisobfsvou pevnou stavbou, provedenou do nejzazgfch dìisledkìi,takfka objektivnii.Toto hilf zhpasfci tak houZevnatE S mhlivou povahou modernfho Elovëka, úsilf na vgsostideani, vzdorujicivSemu neporozumënf vefejnosti fen. a ajen sledujicf naplngnf na rnysli tanoucf dokonalosti,* je jednou z nefsympa-. tietëjjsfch stdnek Picassova zjevu. A koneEnE pfichazfmk nbm samgm.Vim, jak mnozf ze CtenMi pgstrzidajf a vywkajf,Ze jsem se na tolika sfrzinkkh, ktert jsem vhoval novernu umëni,tCmi5f ani stovem nedotkl naSi pfdy, Zivofa a fradice, jako bych tyto Einitele nalf souzasnt tvorby podceñoval. Nei neni tomu tak.P r h E naopak nechAvzim si to nefdSleZit8 Sf na konec tEchto rozkladd snad nudngch, ale dou dm, ne úplni! neuZiteEngch. Je to stdle se vracejfci problem ntirodnihoumEní, o ktertm semusfme zamysliti. Tolikrat bylo u2 o n5m psano a mluveno S riizngch stanovisek a pPece zdd sendm,jako by nebylo dosud PeEeno poslední slovo ato proto, pon?!vadZ zde vdbec nerozhodne teorle, n$brZ hdrEf Ein. PPI jasndm myglení a pfi znalosti svEtovc5ho umElecc kCho e v o j e je zajiste spolehlivC zodpovZdEnf tohofo problemu nesrnird snadnt a jen nesmyslngm sta-
I
t
* Take Raynal potvrzuje nEkolikr8t naprostou neziifnost Pi-
cassovu.
82
v h i m internacionalismu proti nacionalismu bylodosaieno toho, Ze není jednotdj'ifho nazoru o cestzich k ndrodnfmu umEnf. Za to firn tiiZEf je prakse odpovfdajfcf teorif, mnohem M S f , ne2 si pfedstavujirnnozf bojovnici za narodovost vumEnf, nebofvyiaduje splnEnf mnoha a mnoha pfedpokladii. NejdlileZitEjifm pfedpokladem fsou ovBem tvìirEf Iidt, o tom nenf sporu, nebof bez tgch zdstalo by vSe gedou teorif. Tento pPedpokladse pfirozeng vymykd dplnE naBf moci: bud mdme tvìirEf silu, neb0 jf nemame a tim je fake zpeEet8n osud nageho umEni. Nase ville kZivotu vSak ndm pPfmopraví, Ze fi mbme, a koneEnE pohled na dosavadnfvlpvoj nageho umEnf nhm to potvrdf. Pfi úvaze o probltmu nzirodniho u m b í bEZfvSak o veliEiny, ktere jsou v nagf moci. Jde krzitce o to, aby tato tvdrEf S&, kterou pfedpokMdBme, byla dokonale vyzbrojena, aby se neprok mrhala a svt pudovC mohutnosti doplnila a moZnC dokonalosfi rozvfla sprtlvnii zaloienou uvëdomëlou pracf. A v druhC FadZ. bEZf o to, aby se ttto tvbrzf site dostalo rostPedi, v kterem bymohlaneru3enE disfi, kterC y jí bylo pNmo vzpruhou a pobidkeu, aby se jf dostalo citlivC resonanhi desky, to jest obecenstva umEleckyinfelfgentnfho,pouEenthoa schopntho sledovati S porozumEnfm a zzijmem jeji przici. B M o utvofení pomErìi, kde by um8lci a vePejnost byli jedna obec. V prvt Usti feto kapitoly jsem pFipomenu1, jak je Zivotnfm zzijmem naseho urnEnf, aby jeho fvSrci znali dokonale vgtEfky svEtovC tvorby a neuzavfralise za Einskt zdi, ngbrZPelSili svt problCmy v souvislosti se svEtovou fvorbou mvarnou i v'iim duchovgmsvëtoZivotem, aby tvoPjli,jednfm slovem, svEtovE. NeZ na jinCm mist8 podotkl jsem tez, Ze je Zgdoucno, abychom se vypofzidali s vbdEimi pdvodnfmi duchy svEtov$mi, to jest tiirni, od kter$ch pfedevgfm milZeme nEco získati, svgm zpìisobem, fedy PO Eesku. K tomu je pfirozenii tPeba zvM9tniho uzpdsobenf, kterCho se dosthrd umiilci v prvC PadE jeho zrozenfmEi pfislugnostf k nzirodu,k rase. NeZ nesmf se zapomenouti, Ze mnohC vlastnosti, kterC se pokldddvajf za
E
ern
83
rasove, jsou vlastnE kultumi hodnoty, to jest vgvo=
jem nabyte vlastnosti, ktert jsou vSak nemen8 e r a -
zem ndrodnfho ducha neZli vlastnosti primerni. A prdvE ty jsou z velkt Edsti v moci 5lovEka. Je prostg nutno, aby nagi umElci Zili Zivotem svtho naroda, aby mali jeho souhsnou i starou'kulturu, aby v sobE sou' stfedili vlEe nejpdvoddjgf a nejhodnofdjgf, CO ndrod kdy stvofil, citi1 a myslîl. To nemamena jeStE vykod ndvati-funkcidence, historika. Ne vge hodi se ka% dtmu z nasi umSleck6 tradice - osobnf zaloZenf bude patmE vZdy rozhodovati, a to prdvem, o v9bEru - neZ jsou zakladni umEleckC zjevy ndrodnf, jerich2 tvorbu by mEli znlti vgichni nasi umElci aZ do porn slednfho tahu Wtcem a do posledni Urky. Myslím v prvC fadë naMgnesa. Loni byla pof!gd&najeho jubilejnf estava v rozsahu, v faktm se nebude opakovati v dohlednC dobE. Vykonalasvt posldnf 3 PPdel vgechen ten rytmus Mhesovfch Vidin v krev nagich umElcd, zamyslili se nad jeho Eiswm idealismem a neúprosnou umEleckou kbnf ? Zadfvalo se nage obecenstvo tak hluboce do MdnesoechkresbiEek a velkorysgch komposic, Ze plní jeho nitro t& trvale jako ku pp. Smetanovy melodie? Doufejme v to o urnElcfch t Obecenstvo v k k n4s zklamalo.Vfstava docflila PO EtyfmEsfEnfm trváni ndvgtEvy, kterC se dostdvti, PeknEme ku pp. kopant za jedno nediilni odpoledne. Kdybychom mEli z toho usuzovati nasílu nageho tvarntho zalofenf, bylyby to smutnt vyhlfdky. Lepe bude,pFipf3emeliten1lkazzanedbanostî obec nstva a vgnujeme vSi ptM jeho umEleckC vfchovE. f e musi bgti obecenstvo vedeno, o tom neni sporu a nemCnE o prostfedcfch k tomu nufnfch. Jsou jimi: poctivI hodnotnd tvorba, uvEdomEle apokrokovE vedene. Zasopisy a sbfrky, pfedndgky atd.Podminkou zdaru je vSak ddslednosf, promyglenost acharakternost cekho vedenî, nebof jen tehdy se mu svEPi obecenstvo S plnou ddvErou. Je-li vgak zklamlno, dofije-li seu svgch d d c û pPemetd a ndladoveho rnEnEnf n&zor&, ktel?pch si nemdie sprlvnE vysvEtlît, nastanou horSf pomEry, ne2 kdyby obecenstvo bylo vfibecponechano sob8 samtmu.
e-
Porn& Eeskeho umElce k na3f tradici, Eftajfc v to i t. zv. lidovt umSní, pfedstavu ji si tedy mnohem vol-
nEflf, ale zkoveñ nitemEjgf, hlubgi a obsdhlej8i, nez jak se vEt9inou poZadujeve jmtnu nbrodnfho umEni. NestaEi prostg zadfvatise do vnEj9fho vzhledu maleb nEktertho z nagich mishit a v rychlostiodvodid z nEho formulku osvEZenou novodobgmi pffdavky, n$brZ je n8m tfeba inteligentnfch umElcd, kteff umiijf proZitï, procftiti a promysliti nagi fradid v jejf celosti a ktefi umEj1 se zamyslitf nad podstatou nageho ndrodniho fivota souEasntho i minultho. Plodnou vSak mûZe bgti fato prdce a kontemplace jen tehdy, je-li vykonavdna umElcem, jeho2 cftEnf a mygleni paw dnegku abudoucnosti, nebof jen v tompHpadE milite dojiti k pfehodnocenf nagi tradice a ffm k dalgfmu pokroku. H Jen ten, kdo ji madi, miiZe ji zachovat*, napsal velmi vhodnE 2.Kratochd. SkuteEnE pouze FeSenim novodobfch tvdmfch probltmd oZfvujeme tradici, vge ostatni je galvanisovhf pFeZilfch forem a stagnace. Je tu vgak oflzka, zda je m o h o umElci dnegku pFi fegenf tEchtoprobltmii navkafi pHmo na nEktertho z nasich stargfch umtlcd, Ei jinfmi slovy, zda vystaEf S naSf tradici. Nechci o tom rozhodovafl akademicky, nebof to jest vEcf nageho souEasntho a budoucfho vfvoje. S druht strany neniíakt o torn sporu, Ze mdme fradiEni umglce,ktefi jsou blfzci naSemu cítEni. PostaEf ndm vsak jejkh umEnf, abychom v pfipojenf na n8 mohli tvofit plnE novodobE? Kdo se podfvl nezaujatg na n49 umEleckf vfvoj pfedegltho stoleff, pokud je m o h o vdbec mluviti o vfvoji, musi si domati, Ze vgechno to u m h i nemd girokC zaladny, Ze neni logickfm PetEzem fegenfch t v b ngch probhbb a Ze vilbec neIegf uv8domEle ze 26kladu a do poslednfch ditsledkb. Je to spme fada vice menë eznamnfch, PO pffpadg i geniglnfch osobnfch projevb, podobnE jako vNEmeckuav3ude jinde v Evropë mimo Francii, která jedinl sfoupala vp f h C a promyglent prdci od úlohy k úloze,dokonale Fe& vyvst6vajfci a stdle slofitEj9ftv4mt probltmy celfmi skuplnami, PO pFfpadZ i generacemi maliffi a kt& touto mnohonasobnou rozvEtvenou a VnithE sou-
85
vlslou pracf celtho stoleff nahromadila umgleckt ho¿now, jimZ jedini! pffslugf onen Easto uifvanf i zneuZfvan$ *raz um5leckl tradice. Francie, jakoZto vbdEf zemi!, fesila tak novodobt umEleckt probltmy pro ce19 svët a ten periodicky a podle potPeby pAchlzel k ni a uEil se (ndm se dostdvalo bohuiel toho pouEenf Easto ailz druht ruky) zrovnatak,jako v minulfch stoleffch cestovali umlilcido Italie, Belgie, Holandska a ovgem u i take do Erancie. Tut0 vfidEf úlohu uchoa vala si Francie a i do naMch dnd a bylo zcela samozfejmd, Ze nagi mladi malifi, chtëjice ddfi vfraz svfm pfedstavám a touhdm, obrátili se do PaWe o pAspEnf. COZmohly jim staEiti nagetradihf formy vyrostlC ze zcela jintho svi!ta pfedstav ? Jisti! ne. A marnE by hledali v nagf tradici pouEenf o novodobdm fegenf prostoru neb0 o stavbE obrazu. Mnohf n4bEhby1 sice u Mdnesa a AleSe, ale jaksi skrytf v dobovt konvenci, a vlastni! ocenhi íEcht0 hodnot fejich tvorby bylo teprve plodem pouEenf francouzsktho. Obavy, ietakovg mocng vliv PaFfZe znamenl odndrodnhf a ie bude miti diisledkem odpouthf od domlcf piidy, se nesplnily. Alespoh, kdo je S to vniknoua v jemnou strukturu umi5lecktho dila aprocftiti jeho rytmus, vycftf velmilisti5 odchylnost duchovt n& plni5 Eesktho modernfho obrazu od francouzskeho, tfebaZe se oba zdajf laikovi b$ti dflem ttZe ruky. Tento odchylng rAzby1 takt velmi Easto potvrzen cizinci. A tento samostatni5 fwofivf pomër k cizinë, v nfZ hleddme pouEení, podrzime vZdy i v budoucnosti, budeme-li miti inteligentnf umi!lce pevni! kotvfci vnalSem ZivotE a tradici. Nehledejmevgak nikdy Eeskost tEchto maleb ve vnëjgf podobnosti S nasimi stadmi mistry, n$brZ v duchu a rytmu, ktedmi jsou oZivenyl Jsem pfesvi!dEen, Ze nebude dlouho trvati a pochopf se i v Urgi vefejnosti, Ze v mnohCmalbt! nasich dnPi vzniklt v pfipojenf na vgboje Picassovyje daleko vice rave poctivt Eeskosti ne2 v obrazech, ktert nesou htInesa neb0 AleSe pffmo na Eete. Je moino míti jakgsi vliv, a ukázal jsem, jakgm zpbsobem, na posflenf ndrodnfho ducha tvorby a tim pffmo pbsobiti na vznik pbvodnfho hodnotntho umEnf - nezapomeiitne, Ze
86
neni narodnfho umënf v plntm slova smyslu, ktert! by nemtlo Eiswch umtleckgch hodnot, vlasfnfchSV& tovC tvorbtl -, ale ndrodnf umEnf neutvoFf se nikdy obratem ruky a nejmtnë vnlijsfmi prostfedky, Vliv, kterg ie m o h o vykonílvati v torn smEru, je velmi delikdtnf a velmi sloZitC povahy, nebot' národnf malba ku PP. nevznikd teprve na plltnE, ngbrf v umElcovë nitru, a bEif tedy o vytvdfenf a obohacenf tohoto tajemntho pramene vSf tvorby. Je to sloiita prAce, kter4 %adujemnoha Msky, inteligencea umElecktho citu. %Feni samo musi vSak bfti naprosto volnC a musi bgti pfenech Ano um8lcovu pudu a rozumu, kdema zakofvit svou tvorbu. Jen voln$m aktem povstdvl ¿Mt umEnf, ktert je zlroveñpro jevem soudobtho iivota, a budme koneEnE jednou ubezpeEeni, Ze umtlec Eesk t krve, srostlf S Eeskfm Zivotema kulturou, umElec nadan9 inteligenci, citema pfedstavitosff, bude vZdy fvofiti Cesky, at fegf domdcf tvlrnt problCmy, pokud pokrokovt prdce je mdme, Ei navazuje nacizi. Vliv cizf na fakovtho umElce bude jako je tomu podobnE ve vEdi!,vZdy jen poiehndnim pro nage umi!nf, nebof tento umElec bude umEfi S ní vidy vyúEtovatipo svtm, proZfvaje a promfgleje ji do poslednich z4kladk Takovt pfejfmdnf cizích etEZkii a *boja je jiZ skuteEnt tvofeni. UmElec, opakuji, musi b$ti volng na vgechny strany, jak k domácf tradici tak k cizi tvorbi!, a f e k d m e to formou dbraznEjH a EasovtjSf: osud nageho umEnf nezgvisf ani na Picassovi ani na Mhesovi. V tomto vfroku neni rozpor S pfedchdzejfcfmi rozklady, jak by se snad mohlo zdtiti. V nynEj3fm okamiiku je zajistt dilleiito, a je to, Ei lepe m81 by to b$ti samozfejmg poiadavek, aby se nage umEní velmi viZnë obiralo Picassem a v U pokrokovou svZtovou tvorbou, a S druht sírany budou musiti na9i umElci vZdy zndti,CO se u nds vytvofilovfznamntho a piivodnfho naumëleckem poli, a tim je v prvC PadE umënf Mdnesovo, ale hodnotnost nasi malby a, Pekdme, zrozenf ndrodnfho hodnotntho umEnfnezAvisf na tom, pod&vajf-li nagemoderni obrazy pffrodni tvary vice mtaë rozloZent neb0 sevfent hudebnfmi líniemi Mdneso-
vfmi. NebEZf Q fiofovb obrazy, fy jsou jen vnEj5im projevern nëEeho mnohem dii1eZitëj3hoy nebëZi v+ bec o urEite tvary, ba rychl4 skladba je sp%e nebezpeEnA ne2 prospëgná zrovna tak v z'ivotë n&odnfho umëni jako u jednoflivce. To vSe je podfadnk, po pPípad6 i zgvadnd. Rozhodujicím Einitelem je vSak nezinavndi akfiuifa,zakotven8. v iivofE a spoEivajicí stejnënadomáci fradici jako na vgtëicich cid fvorby. Je zcela lhostejne, jsou-li nage obrazy a sochy viceEi mEnë dokonalk a ztivisejí-li vice Ei menë na cizim UM mëni, nebof fo, CO jest, nemiEe nás nikdy uspokojiti, a jen stále v budoucnosfi mfiz'eme hledafi svdj cil, ale je nufno, márne-li miti svtf hodnofne urnhi, aby viadl v n a k m umEleckt5m ZivotE sfdjr ruch, abychom se opëf a opEfváz'nE obírali umëleckjrmi zjevy n a 3 minulosfi, abychomsouEasnE sledovali bedlivi5 zahraniEní práci a S ni se dokonale vypoljdali, abychom hojnE experimenfovali,nespëchajiceS koneEngmifore mulemi, vSe dGkladn6 promyslili a abychom to vSe Einili jsouce v Zivkm styku S n a 3 dobou a Einili vSe upFímnG a pocfivE. Jakgm kdo smZrem pbjde, z4visi na jeho povaze, a Elm plisngji bude sle nitro a upzimnë se podá takovgm, jakgm je, tim 16pe. Ne? onen Einorodjr sfav, Q d m 2 byla Feë, musi bgti vlastni vSem. UmEnf, pokud jem4 ElovEk v moci, je Zivof a prAce, a plivesti a udrZeti domficf tvorbu v tornto Einorodem stava, je jedinq prostkdek, l;ter$ njitn m6Ze dáti s i l d Eeskk umEni. Nezbgvá skuteEnë nez' sfdl6 na* pjafá uvEdomEl6 poctivá práce a v5e osfafni bude p?ídáno nebo nebude. Nebof neni vge v n a 3 moci. A Zddejme viibec m6nE Eesk6, ale pPedev3rn dobrt5 POdive umëní a nahrad'menekoneEn6dohadovdnIo podstatë Eeskosti neúnavnou pracf konanou ve sluibach vgelidskgch a tfm i nagich idejfI Jen fak niim milze povstafi umEniZivotntS, Ider&bude sfdti na svëtovk úrovni a kfert5 p k c e jen bude Eeske, nebof bude LvoPeno inteligenfními Eeskgmi umëlci pevnë zakof-. vengmï v naSem ZivofE a tradici.
l
1. P. PICASSO. CHUDINA
- LES
1903 (olej, 105 v. 72 S.)
1
PAUVRES
t
P-
rI J :fJ
.i
V y t i s k l ak n i h t i s k d r n a F r a n t i g k aO b z i n y
ve VyiSkovE
I
