JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na fagot
Novodobá historie symfonického orchestru v Mariánských Lázních od konce druhé světové války do současnosti
Bakalářská práce
Autor práce: Martin Hejn Vedoucí práce: Mgr. Jana Slimáčková Michálková, Ph.D. Oponent práce: MgA. Jaroslav Kubita
Brno 2016
Bibliografický záznam HEJN, Martin. Novodobá historie symfonického orchestru v Mariánských Lázních – od konce druhé světové války do současnosti [The Modern Era of the Maria Spa Symphony orchestra - since the End of Second World War up to the Present Time]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2016. 29 stran. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Novodobá historie symfonického orchestru v Mariánských Lázních – od konce druhé světové války do současnosti“ pojednává podrobně o poválečné, téměř sedmdesát let dlouhé historii mariánskolázeňského orchestru. Mapuje jeho postupnou proměnu od sezónního hudebního tělesa až po orchestr s celoročním provozem a všímá si postupného formování orchestru osobnostmi, které působily v jeho vedení. V textu je podrobně zmiňována spolupráce orchestru se zahraničními i domácími tělesy, sólisty a dirigenty, i účast orchestru na hudebních festivalech a koncertních turné.
Annotation Diploma thesis „The Modern Era of West-Bohemian Symphony Orchestra - since the End of Second World War up to the Present Time” deals in detail with the post-war period of almost 70 years of history of this ensemble. This work outlines the orchestra’s gradual transformation from a seasonal ensemble up to the resident, round-the-year orchestra, considering the impact of significant musicians who, as leading figures were engaged in its development. At the same time, cooperation with other musical ensembles, soloists and conductors, both from home and abroad, is mentioned, together with participation of the orchestra in festivals and concert tours.
Klíčová slova Západočeský symfonický orchestr, Mariánské Lázně, filharmonie, dirigent, západní Čechy, hudební život po druhé světové válce
Keywords West-Bohemian Symphony Orchestra, Marienbad, philharmonic orchestra, conductor, western Bohemia, musical life after the Second World War
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci „Novodobá historie symfonického orchestru v Mariánských Lázních“ zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 11. května 2016 Martin Hejn
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval všem mým kolegům ze Západočeského symfonického orchestru, kteří mi byli nápomocni se vznikem této práce – především Mgr. Lence Čechové, Josefu Staňkovi, Pavlu Dubskému a Miroslavu Oblištilovi.
Obsah 1
PŘEDMLUVA ......................................................................................................................... 1
2
KRITIKA POUŽITÝCH ZDROJŮ........................................................................................ 2
3
ÚVOD ...................................................................................................................................... 3
4
ORCHESTR V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ ........................................................................... 5
5
MĚSTSKÝ LÁZEŇSKÝ ORCHESTR .................................................................................. 6
6
KRAJSKÝ ORCHESTR SE SÍDLEM V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH ............................. 9
7
MĚSTSKÝ SYMFONICKÝ ORCHESTR A CHOPINŮV FESTIVAL ............................ 11
8
ZÁPADOČESKÝ SYMFONICKÝ ORCHESTR V OBDOBÍ NORMALIZACE ............. 16
9
ČINNOST ORCHESTRU V OSMDESÁTÝCH LETECH ................................................. 18
10
DEVADESÁTÁ LÉTA POD TAKTOVKOU RADOMILA ELIŠKY ............................... 21
11
NA PRAHU 21. STOLETÍ .................................................................................................... 24
12
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 27
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................ 28
1 PŘEDMLUVA Předkládaná bakalářská práce mapuje vývoj Západočeského symfonického orchestru od konce druhé světové války do současnosti. Soustřeďuje se na postupný vývoj tělesa v tomto časově ohraničeném období, který probíhal velmi kontinuálně a bez výrazných zlomů – od sezónního hudebního tělesa až po orchestr s celoročním provozem. V textech konkrétních kapitol se snažím maximálně přístupnou formou sumarizovat a syntetizovat jednotlivé dekády poválečného vývoje orchestru včetně postupného repertoárového posunu od typicky lázeňské produkce kolonádních koncertů k uvádění zásadních děl symfonického repertoáru, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí jeho programové nabídky. V textu uvádím původní názvy skladeb. Odkazuji-li k literatuře, ze které čerpám, uvádím ji v poznámkách pod čarou. Všechno ostatní – vysvětlivky, doplňky apod. – až na několik málo výjimek vypisuji přímo v hlavním textu na příslušném místě prvního výskytu. Doufám, že tato metodologie ušetří čtenáři čas i námahu od zdlouhavého a nepříjemného vyhledávání bibliografických údajů – často týchž, které čte již opakovaně a které ho soustavně obtěžují a vytrhují ze soustředění – či nejrůznějších upřesňujících vedlejších sdělení, uváděných v poznámkách na konci. Neoddělitelnou součástí textu jsou především dochované programy z mnoha zahraničních turné z archivu Západočeského symfonického orchestru, které byly cenným zdrojem informací pro vznik této práce a mnoho zajímavých informací a postřehů jsem získal od současných i bývalých členů orchestru. Více prostoru v textu by si nepochybně zasloužily také připomínky profesora Radomila Elišky, za jehož éry dosáhl orchestr své vůbec nejvyšší umělecké úrovně za celou dobu svého trvání, od kterých jsem s ohledem na rozsah této práce musel upustit. Přestože nebylo mým cílem vytvořit jakési miniprofily šéfdirigentů mariánskolázeňského orchestru, faktem je, že právě tyto integrální osobnosti, které zcela zásadním způsobem formovaly vývoj orchestru, měly klíčový vliv na jeho uměleckou úroveň a prestiž. Zvláštní pozornost věnuji angažmá orchestru při pořádání hudebních festivalů – a to především tomu nejprestižnějšímu – Festivalu Fryderyka Chopina, který patří k nejstarším a nejvýznamnějším hudebním festivalům v Evropě. Stejnou pozornost věnuji také významným domácím i světovým sólistům, kteří se v rámci těchto festivalů prezentovali.
1
Dějiny orchestru – a to ani ty hudební – v žádném případě nemohou být pouhým vývojovým sledem jednotlivých dekád od poloviny 40. let až na práh nového tisíciletí. Faktografie v následujícím textu rozhodně není zanedbatelná, ale zároveň přes svou nezbytnost netvoří jeho stěžejní součást. Mým cílem nebylo nahradit hudební slovníky a podat zde pouze co nejpřehlednější prezentaci historických událostí jednoho z našich nejstarších orchestrů. Hlavním cílem této práce je zpochybnit tendence posuzovat lázeňský hudební život pouze jako určitou formu zábavy a lázně samotné jako místo, kde zněla pouze umělecky málo hodnotná hudba. Téměř dvě staletí trvající existence mariánskolázeňského orchestru, který tvoří jeden z nejdůležitějších pilířů kulturního života nejen v Mariánských Lázních, ale také v celých Západních Čechách, to zcela jednoznačně popírá.
2 KRITIKA POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura zabývající se historií mariánskolázeňského orchestru nepatří mezi nejpočetnější. První odbornou publikací, zabývající se podrobně samotnými začátky orchestru od první poloviny 19. století do první poloviny 20. století, je monografie Lenky Čechové Symfonický orchestr v Mariánských Lázních – jeho vznik a vývoj do konce 2. světové války. Na ni plynule navazující monografie Marie Plešákové Historie orchestru v Mariánských Lázních se zabývá vývojem orchestru ve druhé polovině 20. století, tedy etapou, které se věnuje i tato práce. Publikace Růženy Knedlíkové Interpreti a koncerty Chopinových festivalů za období 1959 – 2012 mapuje přehled všech koncertů padesáti tří Festivalů Fryderyka Chopina, včetně pianistů a dirigentů, kteří v Mariánských Lázních v rámci tohoto festivalu vystoupili a neopomíjí ani výsledky Mezinárodních soutěží Fryderyka Chopina v letech 1962 – 2010. Monografie Libora Martinka, Fryderyk Chopin v české literatuře a Dějiny hudby 19. století Nadi Hrčkové, se podrobně zabývají životními osudy Fryderyka Chopina, jehož tvorba zanechala v hudebním vývoji mariánskolázeňského orchestru jednu z nejvýraznějších stop. Mou snahou bylo, aby text mé práce nebyl pouze souborem těchto obsahově sladěných textů, ale také poněkud odlehčit tuto celistvost mým individuálním přístupem. Nezbývá mi než doufat, že mi k tomu mé téměř čtvrt století trvající angažmá v Západočeském symfonickém orchestru dává alespoň částečné oprávnění.
2
3 ÚVOD Hudební život v Mariánských Lázních začal poměrně pozdě. Na počátku 18. století, v době největšího rozkvětu většiny evropských lázní bylo na místě dnešních Mariánských Lázní pouze divoké údolí plné skal a nepřístupných lesů. Sporadické léčebné využívání minerálních pramenů je písemně doloženo již od počátku 17. století, ale teprve začátkem 19. století se u jednoho z pramenů objevuje první penzión, první lázeňská budova a od roku 1808 se toto místo již trvale nazývá Mariánské Lázně. V roce 1813 je do úřadu opata tepelských premonstrátů zvolen Karel Kašpar Reitenberger, který si jako jeden z prvních uvědomil, že mezi léčebné faktory, jež jsou v lázních lidem k dispozici, má svou nezastupitelnou úlohu také hudba. Jeho zásluhou jsou v rámci investic do lázeňské infrastruktury legalizovány lázeňské hudební produkce, jejichž začátky lze sledovat již od roku 1815. Od roku 1820 vzniká stálý orchestr o osmi hudebnících s kapelníkem – první předchůdci dnešního Západočeského symfonického orchestru. Tato poměrně malá kapela, která vyhrávala několikrát denně u pramenů, se postupně rozrostla na středně velký orchestr, který již dokázal obsáhnout veškeré typicky lázeňské hudební činnosti. Významné místo zaujaly kavárenské koncerty, ze kterých postupně vykrystalizovaly koncerty symfonické.1 Od konce 19. století se mariánskolázeňský orchestr, jehož kmenový repertoár zahrnoval ohromné množství kompozic nejrůznějších stylových období a žánrů, začíná výrazně přiklánět k provozování závažných děl symfonické hudby. Rozvoj orchestru byl v prvé řadě podmíněn úrovní samotných Mariánských Lázní, které jsou v porovnání s mnoha evropskými lázeňskými centry poměrně mladé, přesto se během necelého století dokázaly propracovat na úroveň světově proslulých lázeňských letovisek. V zástupech lidí, korzujících po kolonádě, lze nalézt přední reprezentanty evropské i orientální šlechty, spisovatele, básníky, filozofy – a také slavné hudebníky a skladatele. Flétnový virtuos Jan Sedláček a slavný český skladatel Jan Václav Tomášek, udivující lázeňskou společnost svými varhanními 1
ČECHOVÁ, Lenka. Symfonický orchestr v Mariánských Lázních – jeho vznik a vývoj do konce 2. světové války, Plzeň 1996, str. 7
3
improvizacemi, byli první mezi známými hudebníky, kteří se nechali okouzlit touto zelenou oázou v Západních Čechách. Mezi mnoha dalšími slavnými návštěvníky, kteří se svými díly zapsali do nejvyšších sfér hudebního nebe, jsou taková jména jako Ludwig van Beethoven, Carl Maria Weber, Anton Bruckner, Fryderyk Chopin, Richard Wagner, Richard Strauss, Anton Rubinstein a Antonín Dvořák. Jen návštěvy Fryderyka Chopina, který přijížděl do Mariánských Lázní z Paříže, aby svou hrou okouzloval nejen lázeňské obecenstvo, ale především svou tajnou lásku Marii Wodzińskou, by vydaly na samostatnou práci a slavný polský rodák by byl jistě překvapen, jak osudový význam budou mít jeho návštěvy po více než sto letech pro toto malebné město v západních Čechách.2 Na začátku 20. století prožívají Mariánské Lázně své vrcholné období, kdy se stávají politickým, společenským a kulturním centrem světového významu. K významnému odlivu návštěvníků dochází pouze během první světové války, ale už od poloviny 20. let se lázně začínají znovu přibližovat své předválečné slávě. K radikální proměně lázeňského provozu došlo až v 50. letech 20. století, kdy orchestr sloučil funkci lázeňské kapely a stálého tělesa symfonického. Vedle koncertů promenádních v letní sezóně pořádá celoročně pravidelné symfonické večery, účastní se hudebních festivalů a v neposlední řadě spoluzakládá renomovaný Festival Fryderyka Chopina, kterého se účastní klavírní virtuosové a laureáti nejprestižnějších klavírních soutěží z celého světa. Západočeský
symfonický
orchestr
umělecky
spolupracuje
s vysokými
hudebními školami z Prahy, Výmaru, Curychu, Norimberku a spolupořádá mezinárodní dirigentské kursy. Lesk jeho koncertům dodávají špičkoví domácí i zahraniční dirigenti a sólisté – z mnoha dirigentských elit zde pro mariánskolázeňské publikum účinkovali např. Rafael Kubelík, Jiří Bělohlávek, Václav Smetáček a Zdeněk Košler. Mezi světově proslulými sólisty bychom našli taková jména jako Václav Hudeček, Václav Snítil, Miloš Sádlo, Ivan Moravec, Igor Oistrach, Shizuka Ishikawa, Martha Argerich, Eugen Indjic a častým hostem Západočeského symfonického orchestru je i operní pěvkyně Eva Urbanová. I když by se snad při zpětném pohledu mohlo zdát, že nejplodnější roky orchestru uplynuly na přelomu 19. a 20. století a ve 2. polovině století dvacátého nebude mít orchestr kam růst, skutečnost je jiná.
2
MARTINEK, Libor. Fryderyk Chopin v české literatuře, Opava 2013.
4
4 ORCHESTR V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ Mariánskolázeňský orchestr hrál bez přerušení i během druhé světové války, kdy město sloužilo především jako lazaret. Tato doba ovšem vnesla do chodu orchestru několik zásadních změn. Od roku 1939 se polední koncerty hrávaly pouze o nedělích a o svátcích a na kolonádě bylo nově zavedeno povinné vstupné. Vstupné za jeden koncert činilo 50 říšských feniků, denní poplatek pak dvakrát tolik. Následující sezónu se polední koncerty hrávaly ještě častěji, a to každé úterý, čtvrtek, sobotu a neděli. V lednu 1940 byl ovšem původní Hudební pavilón u Křížového pramene zrušen, jeho konstrukce byla rozebrána pro válečné účely a odvezena. V témže roce byl i snížen počet hráčů na 36 členů. Aby mariánskolázeňský hudební život v té době výrazně netrpěl, byl tehdejší šéfdirigent orchestru Paul Engler3 nucen při provozování
větších
symfonických
děl
spolupracovat
s karlovarským
a
františkolázeňským orchestrem. V angažmá byli v té době hráči nejen německé, ale i české národnosti. V průběhu dalších válečných let byl ovšem orchestr postupně redukován na 25 až 20 členů, až došlo v roce 1944 k jeho úplnému rozpuštění. Již v létě roku 1945 ovšem koncertoval v Mariánských Lázních nový orchestr, který narychlo sestavil a řídil český hudebník Josef Vyskočil (1910 – 1963), který je považován za prvního poválečného šéfdirigenta mariánskolázeňského orchestru. Mezi jeho první úkoly patřil koncert pořádaný pro americké vojáky, který se konal 28. června 1945 v mariánskolázeňském divadle, jehož součástí mimo jiné bylo i vystoupení černošského zpěváka Paula Robesona.4 První poválečnou sezónu se o své místo dělil s dirigentem Josefem Vlachem– Vrutickým (1897 – 1977), který byl v květnu roku 1946 jmenován hlavním dirigentem. Před příchodem do Mariánských Lázní působil 20 let v Jugoslávii jako dirigent Dubrovnické filharmonie, ředitel hudebního oddělení státního rozhlasu, profesor hudební akademie a ředitel orchestru Národního divadla v Dubrovníku. 3
Paul Engler (1893 – 1969) – dirigent, pedagog a skladatel. Od roku 1935 šéf mariánskolázeňského orchestru. ČECHOVÁ, Lenka. Symfonický orchestr v Mariánských Lázních – jeho vznik a vývoj do konce 2. světové války, Plzeň 1996, str. 55. 4 Paul LeRoy Bustill Robeson (1898 – 1976), americký herec, zpěvák, spisovatel a aktivista za lidská práva. PLEŠÁKOVÁ, Marie. Historie orchestru v Mariánských Lázních, Mariánské Lázně, 2012, str. 60.
5
5 MĚSTSKÝ LÁZEŇSKÝ ORCHESTR První koncert nově ustanoveného symfonického orchestru se v rámci květnových oslav odehrál v neděli 5. května 1946 ve Společenském domě Casino. Jak se můžeme na pozvánce5 dočíst, byl tento koncert jedním z nejdůležitějších mezníků hudebního života v Mariánských Lázních, protože zde poprvé po 126 letech od svého založení v roce 1820 účinkoval český symfonický orchestr s českým vedením. Byl to zároveň první koncert vedený dirigentem Josefem Vlachem–Vrutickým. Na programu tohoto slavnostního večera byly Slovanské tance Antonína Dvořáka.
V červenci téhož roku se pod záštitou Britského institutu, pořádající v Mariánských Lázních osvětový kurz angličtiny, konal symfonický koncert anglických skladatelů, který byl současně zahrnut do programu Pražského jara. Lázeňský orchestr řídil anglický dirigent a konsulární úředník britského velvyslanectví William Stannard Allen. Hudební nabídku tohoto roku korunovalo vystoupení České filharmonie pod vedením Rafaela Kubelíka.
5
Pozvánka na první poválečný koncert z archivu ZSO.
6
V Mariánských Lázních se v tomto roce uskutečnil I. mezinárodní filmový festival v Československu, který se poté od následujícího roku tradičně koná v Karlových Varech. Jednalo se tehdy prozatím o nesoutěžní festival, 6 který přinesl divákům filmy nejen tuzemské, ale také zahraniční provenience, např. z USA, Anglie a Francie. Program festivalu nebyl nijak rozsáhlý, ale nabídl divákům kvalitní zahraniční filmy, což se nakonec ukázalo jako jedna z posledních možností prezentovat tvorbu pocházející ze západní provenience.7 Filmový festival byl velkou událostí, která byla doprovázena celou řadou dalších kulturních akcí. Také symfonický orchestr neváhal využít této prestižní akce ke své vlastní propagaci, a tak přenesl své velké koncerty na kolonádu a uvedl několikrát symfonické nokturno za slavnostního osvětlení sloupoví Křížového pramene. Následující roky ale patřily k nejtěžším v celé jeho dlouhé historii. Josef Vlach– Vrutický, který se v dirigování představení střídal s profesorem Miroslavem Kubíčkem se stal terčem útoků několika článků objevujících se v tisku poté, co požádal o zachování počtu členů orchestru a navrhoval řešení špatné finanční situace. Celá kampaň vyvrcholila žádostí Lázeňské komise o rozvázání pracovního poměru. Ačkoli byla Okresním úřadem ochrany práce tato žádost odmítnuta, přesto docházelo k dalším útoků na dirigenta, který byl donucen odejít na nucenou dovolenou a v květnu 1947 se rozhodl orchestr opustit. Jeho nástupcem se ještě ve stejném roce stal plzeňský rodák Josef Patejdl (1908 – 1973), používající umělecký pseudonym René Kubínský. Na pražské konzervatoři studoval mimo jiné i u Václava Talicha. První koncert, který lázeňský orchestr provedl pod taktovkou svého nového šéfdirigenta, se konal 21. května 1947 na počest návštěvy prezidenta Edvarda Beneše. Tento slavnostní koncert neměl úspěch, byl v tisku značně kritizován a nový šéfdirigent se ocitl pod stejným mediálním tlakem jako jeho předchůdce. Následkem těchto událostí je v roce 1948 působení orchestru opět zredukováno pouze na sezónní provoz. 6
7
Cena Křišťálový glóbus byla poprvé udělena až v roce 1948, kdy se poprvé konala soutěžní přehlídka festivalových filmů. Historie filmového festivalu Karlovy Vary: Jak to všechno začalo? [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné z http://www.topzine.cz/historiefilmoveho- festivalu-karlovy-vary-jak-to-vsechno-zacalo Po roce 1948 MFF bohužel více než na 40 let uvízl ve spárech komunistické propagandy a vyvíjel se podle pokynů Sovětského svazu, který diktoval nejen program promítání, ale také udílení cen. Důležitým mezníkem byl rok 1956, kdy MFF získal označení A-festival, čímž se během krátkého politického uvolnění zařadil mezi nejznámější a nejlepší mezinárodní festivaly. Historie filmového festivalu Karlovy Vary: Jak to všechno začalo? [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné z http://www.topzine.cz/historie-filmoveho-festivalu-karlovy-vary-jak-to-vsechno-zacalo
7
Zrušení celoročního činnosti orchestru bylo odůvodněno odkazem na finanční potíže a na místo šéfdirigenta byl vybrán Josef Vyskočil, který působil v Mariánských lázních v první poválečné sezóně roku 1945. René Kubínský byl v roce 1951 jmenován dirigentem Karlovarského symfonického orchestru a od roku 1958 zde zastával také funkci náměstka uměleckého ředitele. Druhým dirigentem sezónního mariánskolázeňského orchestru se stal bývalý vojenský kapelník Josef Svoboda, který ve funkci setrval šest let. Sezónní lázeňský orchestr uváděl pouze kolonádní koncerty a jen výjimečně účinkoval i při jiných příležitostech. Jeden z největších počinů roku 1949 byl pěvecký festival u příležitosti 125. výročí narození Bedřicha Smetany. Byla uvedena Smetanova kantáta Česká píseň a účinkovalo zde na 300 pěvců z amatérských pěveckých sborů. S rychlým rozvojem lázeňství neustále stoupala návštěvnost Mariánských Lázní – v letní sezóně sem přijíždělo až 40 000 pacientů a sezónní hudební těleso s omezeným počtem hudebníků přestává vyhovovat. Na pořad dne se tedy opět dostává orchestr s celoročním provozem.
8
6 KRAJSKÝ ORCHESTR SE SÍDLEM V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH Začátkem 50. let přechází město Mariánské Lázně na celoroční provoz a sezónní orchestr již nestačí uspokojovat nároky stále početnější lázeňské klientely. Proto je roku 1954 zřízen lázeňský orchestr s celoročním působením. Členy orchestru se staly převážně hráči Karlovarského symfonického orchestru, který byl 1. června 1954 rozdělen na dvě části – Krajský orchestr se sídlem v Karlových varech a Krajský orchestr se sídlem v Mariánských Lázních. Uměleckým šéfem mariánskolázeňského krajského orchestru se stal Stanislav Parýzek (1903 – 1968). Podobně jako jeho nástupci Miroslav Bervíd a Jaroslav Soukup studoval dirigování u profesora Václava Talicha. Ve 30. letech spolupracoval s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha a byl zástupcem jejich dvorního skladatele Jaroslava Ježka. Do Mariánských Lázní přišel po devítiletém působení v Rozhlasovém orchestru v Ostravě a to v nelehké době, kdy se Krajský mariánskolázeňský orchestr potýkal nejen s nedostatkem hudebních nástrojů, ale i samotných hráčů, jejichž počet tou dobou klesl na 20 členů. Přesto se v této sezóně od 1. července do 31. srpna 1954 konaly nejen pravidelné kolonádní koncerty, ale i koncerty symfonické a populární, s jejichž reprízami vystupoval orchestr v Karlových Varech, Chebu, Plané či Tachově. První celovečerní koncert orchestru se konal 5. srpna 1954 v budově divadla. Program slavnostního večera byl složen převážně z děl Antonína Dvořáka a sólistou večera byl koncertní mistr Symfonického orchestru Československého rozhlasu violoncellista Bohuš Heran. Organizační schopnosti dirigenta Stanislava Parýzka a jeho schopnost získat pro své koncerty vynikající sólisty se kladně odrazily na kvalitě hudebních produkcí i na finanční situaci orchestru. Díky svým kontaktům z dob působení v rozhlase se Stanislavu Parýzkovi podařilo získat pro spolupráci s orchestrem několik výborných operních pěvců, například Eduarda Hakena, a podařilo se mu tak zorganizovat několik operních večerů. Roku 1955 došlo na základě vládního nařízení o statutárních lázeňských městech k další reorganizaci orchestru a pro Mariánské Lázně byl vydán zvláštní statut.11 Na základě těchto skutečností bylo rozhodnuto, že symfonické koncerty se mají pořádat v průběhu celého roku a jako druhý dirigent byl přijat Jaroslav Soukup, který byl
9
v mariánskolázeňském orchestru činný 17 let. Následující rok se rada Krajského národního výboru v Karlových Varech usnesla, že od 1. října 1956 bude Krajský orchestr se sídlem v Mariánských Lázních přejmenován na Lázeňský orchestr města Mariánských Lázní a orchestr, čítající tehdy 35 hudebníků, bude převeden zpět do správy a rozpočtu mariánskolázeňského Městského národního výboru. Novým šéfem orchestru byl jmenován Miroslav Bervíd, šéfdirigent Teplické, tehdy ještě Krušnohorské filharmonie. Podobně jako v Teplicích zavádí i v Mariánských Lázních abonentní, tematické a výchovné koncerty pro mládež. V témže roce, těsně před zahájením letní lázeňské sezóny bylo po mnoha letech vyhověno neustálým žádostem orchestru, aby mohl zkoušet a koncertovat v sále Společenského domu Casino, který dodnes patří mezi nejkrásnější a akusticky nejlépe vyhovující koncertní sály v České republice. Dne 21. prosince 1956 se výnosem Ministerstva školství a kultury mariánskolázeňský orchestr stává zcela samostatným symfonickým tělesem a je zařazen mezi státní symfonické orchestry. Na základě tohoto rozhodnutí dochází po necelých třech měsících k jeho opětovnému přejmenování.
10
7 MĚSTSKÝ SYMFONICKÝ ORCHESTR A CHOPINŮV FESTIVAL V padesátých letech se začínají v Mariánských Lázních konat hudební festivaly. Vůbec prvním je Festival Ludwiga van Beethovena, který byl zahájen 2. června 1957. V rámci festivalu vystoupila významná hudební tělesa: Česká filharmonie, Pražský komorní orchestr, Pražské klavírní trio a Vlachovo kvarteto. Jako sólisté se představili violoncellista Miloš Sádlo a klavírista František Rauch. V následujícím roce se v Mariánských Lázních poprvé konal Mezinárodní hudební festival, v jehož průběhu vystoupilo mnoho významných sólistů, např. francouzská houslistka Janine Andrade s houslovým koncertem D dur Johannese Brahmse. Na II. mezinárodním hudebním festivalu se následujícího roku opět představila Česká filharmonie, která na počest Bedřicha Smetany provedla cyklus symfonických básní Má vlast. Při závěrečném koncertu festivalu účinkoval Městský symfonický orchestr společně s Českým pěveckým sborem a sólisty drážďanské a lipské opery. Dne 10. června 1959 byla v Mariánských Lázních založena Společnost Fryderyka Chopina, která je jednou z nejstarších společností, které vznikly v různých zemích světa k uctění polského génia hudby. Mezi zakládajícími členy byli polonista Jaroslav Simonides, akademický malíř Osvald Klapper, publicisté Jaroslav Procházka a Karel Nejdl a šéfdirigent Městského symfonického orchestru Miroslav Bervíd. Čestným předsedou Společnosti Fryderyka Chopina se stal profesor klavírní hry na pražské Akademii múzických umění a tehdejší nejvýznamnější klavírní interpret
Chopinovy
hudby
František
Rauch,
který
často
vystupoval
s mariánskolázeňským orchestrem jako sólista. V letech 1995–2007 byl jejím předsedou pianista a pedagog AMU Ivan Klánský a v roce 2008 se prezidentem festivalu stal Martin Kasík. V den založení Společnosti Fryderyka Chopina byl uspořádán slavnostní symfonický koncert, na kterém vystoupila Česká filharmonie. Program tohoto večera, který byl nesporně kvalitní a vyvážený, musel ovšem splňovat nejen hudební, ale také přísná ideologická kritéria, jak to bylo na konci padesátých let nutné. Zahájení koncertu dílem ruského skladatele tedy opravdu nemohlo být náhodné. O to více zarážející je ovšem zařazení Richarda Strausse na program tohoto slavnostního večera, který byl dlouho, a to nejen v tehdejším komunistickém Československu vnímán jako typicky „buržoazní“ skladatel.
11
Program Slavnostního symfonického koncertu k založení Společnosti F. Chopina: 8 10. 6. 1959, 19:30 hod. Společenský dům Casino Mariánské Lázně M. I. Glinka – Ruslan a Ludmila, předehra k opeře A. Dvořák – Holoubek, symfonická báseň op. 110 R. Strauss – Don Juan, symfonická báseň L. van Beethoven – Symfonie č. 7 A dur op. 92 Česká filharmonie, dirigent Karel Šejna
I. mezinárodní hudební festival se v tomto roce zároveň stává prvním festivalem, v jehož rámci probíhají Slavnostní dny Fryderyka Chopina, které byly předzvěstí budoucího Chopinova festivalu, který vznikl na počest tohoto významného polského skladatele a klavíristy, který několikrát navštívil Mariánské Lázně a velmi si je oblíbil.9 Byly zahájeny v pátek 19. srpna Městským symfonickým orchestrem pod taktovkou Miroslava Bervída a závěrečný koncert tohoto festivalu 26. srpna opět proběhl v jeho režii. Prioritou festivalu nebyla pouze umělecká a společenská prestiž, oslava klasické hudby a setkávání jejích příznivců, ale také mimořádná podpora a péče o mladé nadějné talenty klavírního umění, pro které se připravovala první soutěž mladých chopinovských interpretů. Hlavním iniciátorem soutěže a posléze předsedou poroty byl až do roku 1988 prof. dr. Václav Holzknecht, současným předsedou poroty je prof. Ivan Klánský. Nejdříve se chopinovské klání konalo každý rok, od roku 1962 je ustáleno jako bienále s mezinárodní účastí, kde zaznívají výhradně díla Fryderyka Chopina. Představila se zde řada vynikajících mladých interpretů, jejichž jména záhy poznal celý hudební svět. Je považováno za jakési předkolo pro velkou Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě, která se pořádá jednou za pět let od roku 1929. 8
Růžena. Interpreti a koncerty Chopinových festivalů za období 1959 – 2012, Společnost Fryderyka Chopina Mariánské Lázně, 2013, str. 3 9 F. Chopin navštívil M. Lázně poprvé v roce 1836, pobýval zde v domě U Bílé labutě – dnešní Dům Fryderyka Chopina. MARTINEK, Libor. Fryderyk Chopin v české literatuře, Opava, 2013, str. 9 KNEDLÍKOVÁ,
12
V první polovině 60. let na festivalu převládají hlavně klavíristé z Polska – Andrzej Jasiński, Ryszard Bakst, Halina Sidzeniewska, Halina Czerny-Stefańska, Barbara Hesse-Bukowska, Tadeusz Zmudziński, Boleslav Woytowicz, Józef Stompfel, Jan Hofmann a Jan Ekier. Postupně se ovšem na festivalu začínají prosazovat i interpreti západní provenience – jedni z prvních byli francouzští klavíristé Bernard Ringeisen, Eric Heidsieck a Vlado Perlemuter. V roce 1965 se na klavírním recitálu představila japonská klavíristka Kiyoko Tanaka, českou klavírní školu reprezentovali Anna Máchová a Ivan Moravec. V roce 1967 kromě polského klavíristy Jana Ekiera, který festivalovému publiku přednesl nově objevené Chopinovy skladby, vystoupila také francouzská klavíristka Desiré N‘Kaoua. V roce 1968 se ve Společenském domě Casino uskutečnily pouze dva koncerty. Na zahajovacím koncertu 17. srpna přednesla Chopinův koncert e moll fenomenální argentinská klavíristka Martha Argerich a 19. srpna se uskutečnil poslední koncert, na kterém vystoupilo Pražské trio ve složení František Rauch, Václav Snítil a Miloš Sádlo. Koncerty 21. a 24. srpna 1968 se vzhledem ke vpádu armád Varšavské smlouvy již neuskutečnily. Symbolicky tak jednou provždy ukončily Slavnostní dny Fryderyka Chopina. Od roku 1969 se konají pod novým názvem – Chopinův festival. Ani nástup normalizace se kupodivu příliš neprojevil na hostování zahraničních interpretů. Ačkoli na programu festivalu z roku 1969 najdeme většinou pouze jména českých klavíristů jako např. Ivan Klánský, František Rauch, Jiří Skovajsa, Radomír Melmuka, Miroslav Langer, Anna Máchová, Vladimíra Landová, a Marie Synková – držitelka 1. ceny 7. klavírní soutěže o nejlepší interpretaci díla Fryderyka Chopina, již začátkem 70. let se na festivalu prezentují takové hudební elity jako francouzský klavírista Françoise Clidate a jedna z největších legend pomyslného klavírního nebe – Eugen Indjic. V roce 1972 také vystoupila poprvé v historii Chopinova festivalu japonská houslistka Shizuka Ishikawa a v pořadí již druhý klavírista ze Spojených států Emanuel Ax. Klavíristé z tehdejšího Sovětského svazu se na festivalu objevují pouze sporadicky; na plakátech z té doby bychom našli pouze několik málo jmen – Jevgenij Malinin, Viktoria Postnikova a Natalia Gavrilova. Jako kdyby pořadatelé festivalu i přes povinné normalizační preferování sovětských umělců respektovali Chopinův odpor k Rusku a ke všemu ruskému.10
10
HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V., Hudba 19. století, IKAR, Bratislava 2010, str. 122
13
Vzhledem k pracovnímu vytížení se postupně navyšoval počet členů orchestru a začátkem 70. let dosáhl počet pracovníků orchestru až na číslo 61. Jak bylo ovšem pro tehdejší dobu typické, ještě v roce 1964 byly v orchestru zaměstnány pouze dvě ženy – harfenistka a vedoucí administrativy. Ve Společenském domě Casino se během zimní sezóny pravidelně konají bezplatné kolonádní koncerty a velkou událostí je zavedení abonentních koncertů, které jsou doplněny průvodním slovem dirigenta. V 70. letech byl na základě nařízení, podle kterého musel mít každý sólista svého stálého zaměstnavatele, přičleněn k Městskému symfonickému orchestru mezinárodně uznávaný český klavírista Ivan Moravec. Městský symfonický orchestr tak získal jednoho z nejlepších klavíristů své doby. Spolu s Miroslavem Bervídem uspořádali mnoho klavírních recitálů a samozřejmostí byla také účast Ivana Moravce na Festivalu Fryderyka Chopina. Orchestr se tou dobou začíná prosazovat i za hranicemi domovského města a kraje a v květnu 1970 podnikl turné po Plzeňském kraji. Mezi nejúspěšnější zahraniční turné orchestru patřil zájezd do Itálie na jaře roku 1970. Orchestr pod taktovkou italského dirigenta Giacomma Saponariho vystoupil v mnoha italských a sicilských
městech,
(např.
Mesina,
Fasano, Aquilla, Pescara, Padova, Pesaro) a to v rozmezí od 1. do 20. dubna. Jednou z mnoha zastávek bylo i město Bari,11 kde orchestr
vystoupil
s italskou pěvkyní
Emmou Scarpelli v Teatro Petruzzelli, čtvrté největší operní scéně v Itálii. Na programu tohoto turné byla Dvořákova devátá symfonie „Dal Nuovo Mondo“, Beethovenova sedmá symfonie, klavírní koncert Es dur Franze Liszta, Serenáda Iši Krejčího a Koncert pro trubku E dur Johanna Nepomuka Hummela. O turné orchestru podrobně referoval i italský tisk.
11
Obálka programu Orchestra Sinfonica di Marianské Lázné z koncertu ve městě Bari z archivu ZSO
14
Článek z italského deníku IL TEMPO d‘ABRUZZO z pátku 9. dubna 1970 12
Pescara, 9. dubna V sobotu 10. dubna se v obchodním sále uskuteční koncert Symfonického orchestru z Mariánských Lázní pod vedením Miroslava Bervída. Na programu jsou díla Krejčího, Hummela, Liszta a Dvořákova 9. symfonie „Z Nového světa“. Jako sólisté se představí klavírista Hector Pell a trumpetista Jaroslav Zíma. Aktuální počet členů tohoto tělesa je od roku 1954 přibližně 60 hudebníků a aktivně tento orchestr v Mariánských Lázních působí již od roku 1815. Největší úspěchy orchestr sklidil pod vedením Krüttnera a Zimmermanna.13 Orchestr si získal renomé při provádění autorů jako R. Wagner a A. Bruckner. Reformovaný orchestr po roce 1945 pořádal během letních sezón řady odpoledních koncertů. V roce 1956 byl do vedení zvolen nový dirigent Miroslav Bervíd, který absolvoval Akademii múzických umění v Praze a Hudební a estetické vědy na Karlově Univerzitě. Na konci studií krátce působil v Národním divadle a založil Severočeský orchestr. Dnešní hudební večer, který je pořádán Společností divadla a hudby bude v Pescaře mimořádnou událostí. Kromě perfektní československé virtuozity a kvality orchestru je třeba poznamenat, že na koncertě vystoupí i vynikající sólista Hector Pell, o kterém se Arturo Benedetti Michelangeli vyjádřil, že je prvotřídním sólistou [překlad MgA. Václav Žák]. 12
13
Ze soukromého archivu pana Josefa Staňka, 1. fagotisty ZSO Theodor Krüttner – ředitel a šéfdirigent orchestru v letech 1843 – 1881 Michael Zimmermann – ředitel a šéfdirigent orchestru v letech 1882 – 1895. ČERNUŠÁK, Gracian. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, Praha 1965, str. 85
15
8 ZÁPADOČESKÝ SYMFONICKÝ ORCHESTR V OBDOBÍ NORMALIZACE Dne 25. února 1971, jistě ne náhodou na výročí „Vítězného února“, se rozhodnutím Kulturní a školské komise KNV v Plzni přejmenoval Městský symfonický orchestr Mariánské Lázně na Západočeský symfonický orchestr (dále ZSO). Sídlem orchestru zůstávají Mariánské Lázně. Orchestr nadále řídil Miroslav Bervíd a na místě druhého dirigenta působil až do roku 1973 Jaroslav Soukup. Zájezdová činnost po okolních okresech se stává nedílnou součástí uměleckého provozu ZSO a to většinou v rozmezí měsíců listopad až začátek června. V letních měsících se orchestr orientoval na pořádání kolonádních koncertů a účastnil se hudebních festivalů. Jednou z nejvýznamnějších akcí orchestru v letní sezóně roku 1971 bylo uspořádání koncertu před pavilonem Křížového pramene, který natáčela a přenášela Československá televize Praha. V roce 1972 uspořádal orchestr v období od 1. června do 17. září celkem 104 kolonádních koncertů. Ve všední dny se hrálo od 16:30 do 17:30 a v sobotu a v neděli dvakrát denně – od 10:30 do 11:30 a odpoledne od 16:00 do 17:30. Symfonických koncertů měl orchestr v plánu pro rok 1972 celkem 18. Koncertních zájezdů pro zimní období 1973–1974 bylo naplánováno celkem 62 – z toho 54 výchovných koncertů pro mládež provedených převážně v okrese Cheb a Plzeň. Roku 1972 vzniká za podpory šéfdirigenta Miroslava Bervída Komorní orchestr ZSO a nadále orchestr reprezentují již zmíněné komorní soubory Dechový kvintet a Smyčcový kvartet, i když již v obměněném složení. Mezi sólisty z řad Západočeského symfonického orchestru patřil koncertní mistr Jaroslav Sochůrek, trumpetista Jaroslav Zíma, flétnista Jaromír Havlík a harfenistka Blanka Fišerová. Mezi mnoha světovými sólisty, hostujícími v ZSO během 70. let jsou např. klavíristé Rinko Kobayashi a Momoko Nishino (Japonsko), Jefrey Swann a James Tocco (USA), Bernard Ringeisen a Brigitte Engerer (Francie). Z českých pianistů jsou nejčastějšími hosty Valentina Kameníková, Ivan Klánský a František Maxián. Na 14. Chopinově festivalu (1973) se opět objevuje Shizuka Ishikawa s Paganiniho koncertem č. 1 D dur, v roce 1977 vystoupil se Západočeským symfonickým orchestrem Igor Oistrach s Koncertem D dur pro housle a orchestr op. 35 Petra Iljiče Čajkovského.
16
V roce 1973 je v angažmá ZSO 51 hudebníků, sólista Ivan Moravec a dva dirigenti. Po 17 letech dochází na místě druhého dirigenta ke změně a Jaroslav Soukup je jmenován na místo ředitele a hlavního dirigenta Severočeské filharmonie Teplice, kde působil až do roku 1989. Uvolněné místo získává Jan Šefl, do té doby šéfdirigent rozhlasového orchestru v Košicích. Dirigent Miroslav Bervíd je roku 1973 oceněn titulem zasloužilý pracovník kultury a roku 1979 je jmenován zasloužilým umělcem. Západočeský symfonický orchestr dirigoval ještě na začátku roku 1980, v září toho roku umírá. Jako umělecký ředitel a šéfdirigent prožil v Mariánských Lázních téměř 25 let. Úmrtí dlouholetého ředitele Miroslava Bervída orchestr citelně zasáhlo, členové orchestru se účastnili posledního rozloučení se svým šéfdirigentem a 31. října 1980 uspořádali koncert věnovaný jeho památce. Na programu zazněly skladby Jakuba Jana Ryby Serenáda C dur, Korunovační koncert pro klavír č. 26 D dur KV 537 Wolfganga Amadea Mozarta a Patetická symfonie Petra Iljiče Čajkovského. Sólistou byl profesor Jindřich Duras a dirigentem Antonín Kühnel. Můj kolega, dlouholetý první fagotista ZSO Josef Staněk, působící v tomto orchestru od roku 1970 – tedy neuvěřitelných 46 let – mi o Miroslavu Bervídovi řekl: „Bervíd veškerý svůj čas věnoval práci pro orchestr. Jen díky němu se stal Západočeským symfonickým orchestrem.“14
14
STANĚK, Josef. Osobní sdělení. Mariánské Lázně 10. ledna 2016.
17
9 ČINNOST ORCHESTRU V OSMDESÁTÝCH LETECH Na základě doporučení KNV v Plzni rozhodlo Ministerstvo kultury o jmenování nového ředitele ZSO. Dne 1. července 1980 byl vybrán sólista Karlovarského symfonického orchestru a laureát Chopinovy klavírní soutěže z roku 1974 Joža Lokajíček. V září téhož roku nastupuje na místo druhého dirigenta Antonín Kühnel – z uměleckého vedení jediný, který nastoupil před odchodem Miroslava Bervída, a mladý začínající dirigent opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Jiří Malát, který v letech 2003–2008 působil jako šéfdirigent Plzeňské filharmonie. Šéfdirigentem a uměleckým ředitelem orchestru se stal 1. ledna 1982 Stanislav Bogunia. Dirigentské zkušenosti získal v Ostravském filharmonickém sboru a od roku 1980 byl uměleckým vedoucím Vysokoškolského uměleckého souboru Praha. Po nabídce na zahraniční angažmá v roce 1982 odchází z místa druhého dirigenta Antonín Kühnel a na jeho uvolněné místo nastupuje Jan Chlebníček. V 80. letech vystupovali se Západočeským symfonickým orchestrem významní čeští sólisté, například houslisté Václav Hudeček a Pavel Šporcl. Ze zahraničních umělců sólově vystoupili německá violoncellistka Angelica May, běloruský houslista Angelo Stankov, ruský houslista Boris Monoszon, americký klavírista Leonard Hokanson a řada dalších umělců. Orchestr nadále podnikal úspěšná zahraniční turné. V lednu roku 1985 absolvoval na pozvání Československé společnosti pro mezinárodní styky v pořadí již druhé turné do Itálie. Vystupoval v Tolentinu při příležitosti znovuotevření místního divadla Teatro Nicola Vaccai. Koncert byl složen převážně z děl tohoto italského skladatele,15 který se zde narodil a po němž nese divadlo od roku 1881 své jméno. Na jaře téhož roku se v Mariánských Lázních koná IV. mezinárodní soutěž zrakově postižených hudebníků a interpretů. ZSO se na této soutěži podílel uvedením slavnostního symfonického koncertu, jehož sólistou byl jeden z členů poroty, nevidomý japonský houslista Takayoshi Wanami. První místa v soutěži získal Petr Čech (klarinet) a Tamara Tamaševičová (klavír). 15
Nicola Vaccai (1790 – 1848), italský operní skladatel, zpěvák a pedagog. Z mnoha oper, které napsal, např. Malvina (1816), Pietro il Grande (1824), Bianca di Mesina (1826), Giovanna d‘Arco (1827) a L’esiliato di Babilonia (1832) je nejznámější Giulietta e Romeo (1825). TOSCANI, Claudio. Vaccai, Nicola. Die Music in Geschichte und Gegenwart: Allgemeine Enzyklopädie der Music, Personenteil 16, Stuttgart 2008, str. 1246
18
V průběhu Chopinova festivalu roku 1985 se konala klavírní soutěž mladých klavíristů a koncert kandidátů pro XI. mezinárodní soutěž ve Varšavě. V programu festivalu vystoupil Ivan Moravec, předsedou poroty byl Václav Holzknecht a interpretační seminář vedl národní umělec František Rauch. Hudební nabídka roku 1987 patřila k nejbohatším za celá 80. léta – byl pořádán jubilejní XXX. mezinárodní hudební festival, na kterém vystoupila Severočeská státní filharmonie s dirigentem Jaroslavem Soukupem, a
uskutečnil se rovněž
koncert laureátů soutěže Concertino Praga. Vítězové této rozhlasové soutěže vystoupili 13. března 1987 ve Společenském domě Casino. Na XXVIII. ročníku Chopinova festivalu téhož roku se opět představila klavírní světová elita jako Claudie Maillols (Francie) a Jeffrey Swann (USA). Tehdejší Československo reprezentovala Valentina Kameníková, Jitka Čechová – držitelka 3. ceny koncertu laureátů 18. Československé klavírní soutěže Fryderyka Chopina v I. kategorii do 19 let a Miloš Bok – držitel 3. ceny ve II. kategorii do 30 let. V 80. letech se na Chopinově festivalu opět představili pianistické elity jako Eugen Indjic, Edward Auer a Martin Berkofski (USA), Pascal Devoyon, Erik Berchot, Jean-Marc Luisada a Jean–Marc Bonn (Francie), Alexander Lonquich (NSR), Alexander Jenner (Rakousko), Joan Marques Moll (Španělsko), Howard Shelley (Velká Británie), Rinko Kobayashi, Akiko Ebi a Michie Koyama (Japonsko). Z českých sólistů na festivalu pravidelně hostují Ivan Moravec, Ivan Klánský a Valentina Kameníková. Mladou klavírní generaci reprezentují Jan Simon, Jan Novotný, Tomáš Víšek a Roman Frič. Nejpočetněji zastoupeni jsou tradičně pianisté z Polska – Ewa Poblocka, Mariola Cieniawa, Maria Korecka–Soszkowska, Andrzej Ratusinski, Marek Drewnowski, Bohdan Czapiewski, Jerzy Godziszewski, Krzystof Jabloňski a mnoho dalších. Ve druhé polovině 80. let dochází ve vedení orchestru k dalším organizačním a personálním změnám. Na začátku roku 1986 byl do funkce ředitele ZSO Radislav Herejk, který se musel především vypořádat s neustálými personálními obměnami na dirigentských místech. V roce 1988 odchází šéfdirigent Stanislav Bogunia a jediným dirigentem se stálým angažmá zůstává pouze Jan Chlebníček. Koncerty orchestru tak řídila řada hostujících dirigentů, např. dirigent Plzeňského rozhlasového orchestru Josef Blacký. Novým šéfdirigentem ZSO byl 1. září 1988 jmenován Miroslav Janíček, který s orchestrem natočil CD Tajemství fontány. Mezi mnoha nahranými skladbami, které jsou dodnes v hudební nabídce Zpívající fontány, která je již 19
tradičně největší atrakcí lázeňských hostů korzujících po kolonádě, je např. Hudba pro fontánu Petra Hapky. Poprvé se nový šéfdirigent orchestru představil publiku během XXXI. mezinárodního hudebního festivalu. Západočeský symfonický orchestr se podílel na sedmi z dvanácti koncertů, které byly na programu tohoto festivalu, o který byl zcela mimořádný zájem – všechny koncerty byly beznadějně vyprodány a počet návštěvníků přesáhl počet tří tisíc. V roce 1989 je angažován na místo druhého dirigenta Jan Snítil, který doposud působil jako v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a stálým hostujícím dirigentem se stává německý dirigent Eduard Procher. Orchestr se tou dobou začíná potýkat s mnoha problémy, které se v následujících desetiletích budou bohužel stále stupňovat. Společenský dům Casino a jeho koncertní sál, ve kterém orchestr vystupuje, není majetkem orchestru, ale státních lázní, které tyto prostory využívají především pro své účely a hudební produkci orchestru rozhodně neřadí do seznamu svých priorit. Orchestr byl nucen zkoušet ve vedlejších, naprosto nevyhovujících místnostech a také orchestřiště na kolonádě, které nebylo nijak vytápěno a ani osvětleno bylo zcela nevyhovující. V roce 1987 také skončilo tradiční a mezi lázeňskými hosty velmi populární vystupování orchestru v Hudebním pavilonu u Lesního pramene, který musel být pro svůj zchátralý stav stržen. Ačkoli zde po druhé světové válce nikdy nedošlo k návratu pořádání odpoledních koncertů v takové intenzitě jako před válkou, návštěvníci Mariánských Lázní často zavítali do příjemného prostředí v okolí Lesního pramene, kde v Hudebním pavilonu kromě ZSO vystupovala také hostující hudební tělesa a pěvecké sbory. Jedním z největších problémů ovšem bylo získávání nových hráčů. Existenční i bytové podmínky, které mohl orchestr čerstvým absolventům nabídnout, byly a bohužel i nadále zůstávají naprosto nedostačující. Členové orchestru se aktivně zapojili i do dění listopadových událostí. Na koncertě konaném 24. listopadu 1989 vyjádřili hudebníci podporu stanovisku České filharmonie: „Rozhodli jsme se, že se k tomuto stanovisku veřejně přihlásíme a tím podpoříme protest celé kulturní fronty a studentů proti vládě brutality a násilí. Stavíme se za požadavek odstoupení lidí odpovědných za krizi naší společnosti.“16 Do generální stávky 27. listopadu 1989 se zapojili také občané Mariánských Lázní, kteří prošli městem od nádraží až po kolonádu, kde byla manifestace zakončena státní hymnou v podání Západočeského symfonického orchestru.
16
Z archivu ZSO.
20
10 DEVADESÁTÁ LÉTA POD TAKTOVKOU RADOMILA ELIŠKY První zahajující koncert roku 1990 byl věnován památce Jana Palacha.17 Nové politické poměry na začátku devadesátých let se promítly i do fungování orchestru, kde dochází ke zcela zásadním personálním obměnám v jeho vedení. Na podnět Umělecké rady ZSO se v roce 1991 stává novým šéfdirigentem Radomil Eliška, který do té doby dvacet let působil v čele Karlovarského symfonického orchestru. Absolvoval dirigování na JAMU v Brně, od roku 1978 vyučoval na AMU v Praze, kde byl roku 1980 jmenován docentem, roku 1996 profesorem a vychoval desítky absolventů. Nároky, které byly ze strany nového šéfdirigenta kladeny na jednotlivé hráče, byly značné a zkoušky orchestru, začínající již v 8:15 ráno byly velice náročné, což mohu sám potvrdit – 8. června roku 1992 jsem nastoupil v ZSO na uvolněné místo 1. fagotisty. Ačkoli jsem na konci studií podlehl iluzi, že jsem alespoň částečně připraven na nároky, které symfonický orchestr klade na každého hráče, až v samotném orchestrálním provozu jsem si uvědomil, jak obtížné jsou technické požadavky orchestrální hry a přizpůsobení se celkovému pojetí jednotlivých děl v duchu umělecké koncepce dirigenta Elišky, jehož nároky se mi často zdály být až nepřiměřené. První koncert, který jsem coby čerstvý absolvent Pražské konzervatoře 12. června 1992 se ZSO odehrál, byl opravdovým „křtem“ – symfonická suita Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova, Klavírní koncert č. 21 C dur W. A. Mozarta KV 467 v naprosto fenomenálním podání Rudolfa Rokla, dlouholetého dvorního klavíristy Karla Gotta a Památník Lidicím Bohuslava Martinů. Dramaturgii ZSO obohatil Radomil Eliška o stěžejní a velmi náročná díla symfonického repertoáru. Zvláštní pozornost věnoval tvorbě skladatelů, které dnes právem nazýváme klasiky české tvorby – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Mnoho stěžejních symfonických děl Ludwiga van Beethovena, Petra Iljiče Čajkovského a především Antonína Dvořáka, který patřil k jeho nejoblíbenějším skladatelům, nastudoval tak důkladně, že je na mnoha koncertech dirigoval bez partitury.
17
Na programu tohoto koncertu byl Koncert a moll pro housle, violoncello a orchestr Johannesa Brahmse a pátá symfonie Ludwiga van Beethovena – z archivu ZSO
21
Na podzim roku 1992 podnikl orchestr dvě zahraniční turné do Hildenu a Düsseldorfu, kde koncertoval v prestižní Tonhalle, která se řadí mezi nejkrásnější a nejmoderněji akusticky vybavené sály v Evropě. V roce 1995 vystoupil ZSO v sále Berlínské filharmonie s Berlínským pěveckým sborem Camerata vocale, se kterým provedl oratorium Josepha Haydna Roční doby. Další významné zahraniční koncertní pódium, na kterém ZSO během 90. let pravidelně vystupoval, byla prestižní Hochschule für Music und Theater v Mnichově. Dlouholetou tradici mělo každoroční hostování ZSO v Bad Wörishofen s místním pěveckým sborem Musica Sacra Chor a abonentní zámecké koncerty ve městě Oettingen. Činnost orchestru Radomil Eliška obohatil dlouholetou spoluprací s pražskou HAMU, na nichž se publiku v rámci absolventských vystoupení prezentovali studenti této školy. Po mnoha letech, kdy se v Mariánských Lázních konal Mezinárodní hudební festival, navázal v roce 1992 na jeho tradici Mariánskolázeňský kulturní festival. Doba jeho trvání byla zkrácena na tři týdny, zahajovací a závěrečný koncert hrál ZSO a druhý koncert v pořadí byl rezervován pro hostující orchestr. Roku 1995 byla jednou z hlavních hvězd festivalu operní pěvkyně Eva Urbanová. Na podzim roku 1994 podnikl Radomil Eliška s orchestrem turné, na kterém doprovázel zpěvačku Petru Janů18 a o dva roky později doprovázel ZSO, tentokrát bez svého šéfdirigenta, jednu z největších stálic české populární hudby – Karla Gotta – na jeho Vánočním turné 1996. V neděli, na Štědrý den roku 1995 odstartovalo pod vedením šéfdirigenta Radomila Elišky jedno z nejvýznamnějších zahraničních turné v celé historii mariánskolázeňského orchestru – třítýdenní zájezd do Španělska. První zastávkou tohoto turné byla Barcelona, následoval Burgos, Avilés, Villanueva, Villanueva de la Serena, Benítez, Alcoy a La Roda, kde orchestr oslavil vstup do nového roku 1996. Posledními zastávkami tohoto turné byla města Ourense a Alicante. Repertoár byl pestrým průřezem od operetních melodií Johanna Strausse, Franze Lehára, Jacquese Offenbacha a Friedricha Flotowa k významným dílům romantických skladatelů, jakými byli Franz Schubert, Franz Liszt, Gioachino Rossini, Giuseppe Verdi, Pietro Mascagni, Charles Gounod a Petr Iljič Čajkovskij. Na programu nechyběli ani nejvýznamnější čeští skladatelé – Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Do Mariánských Lázní se orchestr vrátil v pátek 12. ledna 1996 ve 4:00 ráno.
18
Program tohoto turné byl složen z děl Georgie Gershwina – z archivu ZSO.
22
Program z města Ourense z neděle 7. ledna 1996 19
V rámci Chopinova festivalu se během 90. let v Mariánských Lázních již tradičně schází pianistická elita z celého světa: Jean-Marc-Luisada a Isabele Oehmichen (Francie), Luigi Cartia (Itálie), Donald Brautigam (Holandsko), Yvonne Lang (Švýcarsko), John O’Connor (Irsko), Janne Mertanen (Finsko), Hiroko Sakagami a Momo Kodama (Japonsko) a Ricardo Castro (Brazílie). Nejčastějšími hosty jsou v této dekádě pianisté z USA: David Buechner, Jeffrey Swann, Arthur Greene, Kevin Kenner, Rachel Quinn, Diana Walsh a Eugen Indjic. Z českých pianistů se na Chopinově festivalu již tradičně prezentují Ivan Klánský, Jan Simon, Martin Kasík a Eliška Gazdová, držitelka 1. ceny 20. Klavírní soutěže Fryderyka Chopina. V letech 1993 a 1996 opět zavítala do Mariánských Lázní Shizuka Ishikawa s Koncertem D dur pro housle a orchestr op. 35 Petra Iljiče Čajkovského. 19
Ze soukromého archivu Mgr. Lenky Čechové, 1. flétnistky ZSO
23
11 NA PRAHU 21. STOLETÍ V říjnu 1999 dochází k zásadní reorganizaci ZSO. Na zasedání městského zastupitelstva je předložen návrh na přeměnu statutu orchestru z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost, ke které dochází v roce 2001. Zakladatelem obecně prospěšné společnosti je město Mariánské Lázně, které se zavázalo i nadále orchestr finančně podporovat ze svého rozpočtu. Finanční prostředky poskytované městem se ovšem díky změně statutu ZSO neustále snižují, což má negativní dopad na existenční podmínky členů orchestru a s tím i související odliv hráčů. Dekáda devadesátých let, kdy v ZSO pod taktovkou Radomila Elišky, který se na konci roku 1997 rozhodl na svou funkci šéfdirigenta rezignovat, hrálo více než 60 hudebníků, je již navždy minulostí. Novým šéfdirigentem se v roce 1998 stává František Drs a s orchestrem pravidelně spolupracují i další dirigenti – např. Karel Mládek, Norbert Baxa, Richard Hein a Johannes Schlaefli. Funkci ředitelky orchestru zastávala Karolina Hromádková, disponující i svou vlastní uměleckou agenturou, se kterou orchestr často spolupracoval. Následkem
odlivu
finančních
prostředků
dochází
i
k postupnému
repertoárovému posunu orchestru. Ačkoli ještě začátkem první dekády 21. století zaznívají na koncertech ZSO taková stěžejní díla jako např. devátá symfonie Ludwiga van Beethovena, čtvrtá symfonie Gustava Mahlera a Carmina burana Carla Orffa, pro rozpočet orchestru se uvádění těchto děl stává stále více finančně neúnosné, a to vzhledem ke stále narůstajícímu počtu výpomocí. Tou dobou postupně končí i projekty mnoha mezinárodních dirigentských kurzů, které se během devadesátých let pozitivně promítly do rozpočtu orchestru i dlouholetá spolupráce s Dietmarem Gräfem, docentem mnichovské univerzity, s jehož pěveckým sborem Musica Sacra Chor spolupracoval ZSO již od 80. let. Stejně jako v předchozích desetiletích orchestr i nadále spoluúčinkuje při pořádání Chopinova festivalu. V roce 2002 festival opět zahajoval ZSO pod taktovkou Radomila Elišky, který i nadále s orchestrem spolupracoval jako hostující dirigent. Sólistou byl italský klavírista Pietro de Maria. Všichni interpreti tohoto v pořadí již 43. ročníku Chopinova festivalu, který se konal během nejhorších záplav v historii České republiky, věnovali koncert jejich obětem. V dalších letech se v rámci Chopinova festivalu představili francouzští pianisté Marylin Frascone
24
a Pierre Réach, následováni mnoha dalšími světovými sólisty, jako např. Ian Fountain (Velká Británie), Sandro de Palma a Fabio Gemitti (Itálie), Paavali Jumppanen (Finsko), Maria Gabryś (Polsko), Yuirie Miura a Eri Goto (Japonsko), Dina Yoffe (Izrael), Sebastian Foerster (Argentina) a již tradičně také Eugen Indjic. Z českých klavíristů se na festivalu pravidelně objevují Ivan Klánský a Martin Kasík, mladou nastupující klavírní generaci reprezentují Veronika Böhmová a Lucie Valčová. Začátkem roku 2004 odchází z důvodů krajně nepříznivé ekonomické situace ZSO ředitelka Karolina Hromádková. V témže roce nastupuje do funkce šéfdirigenta a ředitele orchestru Michael Roháč, pocházející z Kanady, kde vystudoval dirigování na University of Toronto pod vedením profesora Raffiho Armeniana. Tento velký znalec a propagátor finského skladatele Jeana Sibelia, jehož symfoniemi obohatil programovou nabídku orchestru, dokázal díky svým manažerským schopnostem postupně přizpůsobit provoz ZSO jeho finančním i provozním možnostem. Přes velmi náročnou funkci šéfdirigenta i ředitele orchestru se věnoval také skladatelské činnosti. Svá díla nejčastěji uváděl pod pseudonymy Tami Kainen a Jan Hora. Pod jeho vedením získal orchestr do té doby rekordní, početnou základnu z řad občanů Mariánských Lázní, kteří bohužel již tradičně nikdy nepatřili mezi časté návštěvníky koncertů ZSO. Podobně jako jeho předchůdci Miroslav Bervíd a Jaroslav Soukup uváděl Michael Roháč koncerty průvodním slovem, aby posluchačům přiblížil přednesená díla. V čele orchestru působil Michael Roháč až do zahájení abonentní sezóny 2011 – 2012. Její zahajovací koncert byl zároveň i jeho posledním. V roce 2011, kdy orchestr oslavil 190. výročí svého založení, byl ve výběrovém řízení na nového šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru vybrán ze třinácti uchazečů Martin Pešík, absolvent Janáčkovy akademie múzických umění, který do té doby zastával funkci šéfdirigenta Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Na svém prvním koncertě ve Společenském sále Casino se mariánskolázeňskému publiku představil jako dirigent i pianista v jedné osobě, během provedení Rhapsody in Blue George Gershwina. Zajímavou novinkou nového šéfa orchestru bylo zavedení koncertního provedení oper, které se staly mezi stálými abonenty velmi populární. Ve Společenském sále Casino byla uvedena např. Traviata Giuseppe Verdiho, Rusalka Antonína Dvořáka a Veselohra na mostě Bohuslava
25
Martinů. V roce 2015 natočil s orchestrem CD Vzpomínka na Mariánské Lázně, kolekci posluchačsky nejoblíbenějších kolonádních titulů. I nadále se ZSO účastní Chopinova festivalu, na kterém se v průběhu oslav 190. výročí orchestru pod taktovkou takových dirigentských osobností, jako např. Jiří Bělohlávek a Ondřej Kukal představila Pražská komorní filharmonie Praha a Český komorní orchestr Praha. Z mnoha komorních souborů zde vystoupilo např. Wihanovo kvarteto a Virtuosi di Basso. V roce 2011 opět zavítal do Mariánských Lázní francouzsko-americký klavírista Eugen Indjic, který na zahajovacím koncertě Chopinova festivalu 12. srpna pod taktovkou Petra Altrichtera a za doprovodu ZSO přednesl Chopinův Koncert pro klavír a orchestr e moll, následován v dalších ročnících tohoto festivalu mnoha dalšími světovými sólisty jako např. Javier Negrín (Španělsko), Marylin Frascone a Pierre Réach (Francie), Benjamin Moser (Německo), Petr Donohoe (Velká Británie), Giovani Belluci a Roberto Prosseda (Itálie), Eri Goto (Japonsko) a Esther Park (USA). Polští klavíristé, kteří byli ještě v 80. letech na Chopinově festivalu zastoupeni nejpočetněji, postupně ztrácejí své pozice a během posledních let bychom našli na programech festivalu pouze tři jména z rodné země Fryderyka Chopina – Karolina Tomaszevska, držitelka 3. ceny 8. mezinárodní klavírní soutěže F. Chopina, Marek Bracha, držitel 2. ceny téhož ročníku této prestižní klavírní soutěže a Lukasz Trepczyński. Jakou má Západočeský symfonický orchestr budoucnost? Hovoří-li se poslední dobou o krizi vážné hudby, měli bychom raději mluvit o krizi hudby vůbec. Hudba, pokládaná ještě na přelomu 19. a 20. století za nejposvátnější umění, je v současné společnosti v pozadí, máme-li na mysli její vážný obor. Orchestr s téměř dvousetletou tradicí, který tvoří jeden z pilířů kulturního života v Mariánských Lázních, je v současné době nucen každoročně dokazovat svůj význam a obhajovat holou existenci. Přes všechny problémy, se kterými se orchestr potýkal a stále potýká, byl prohlášen za nedílnou součást kultury Mariánských Lázní a zastupitelé města se zavázali, že budou i nadále orchestr v jeho činnosti podporovat. Jeho osud ovšem nespočívá pouze v rukou zastupitelů města, ale především v rukou svých stálých abonentů a všech hudbymilovných návštěvníků Mariánských Lázní. Kéž by zde ozvěna všech minulých i současných hudebních produkcí zůstala stále přítomna, aby i nadále uchvacovala a povznášela všechny návštěvníky Mariánských Lázní a přinášela jim radost.
26
12 Závěr Zdrojem informací pro vznik této práce byla nejen odborná literatura, jejíž přehled uvádím v použitých informačních zdrojích a bohatý archiv Západočeského symfonického orchestru, ale především informace od jeho stávajících i bývalých členů. Psaní, bádání a přemýšlení nad jednotlivými historickými obdobími mi díky nim činilo velké potěšení zejména proto, že jsem se s nimi o výsledky své práce mohl dělit a oni je vděčně přijímali a korigovali. Byli to právě oni, kdo mě seznámili s méně známými fakty a svými otázkami a námitkami mě přiměli, abych se s daným tématem vypořádal co možná nejdůkladněji, což nakonec vedlo k finální podobě této práce. Osobní vztah patří k nejsilnějším motivačním faktorům a jedním z hlavních důvodů, které mě vedly ke zpracování tohoto tématu, je mé více než dvacet let trvající angažmá v Západočeském symfonickém orchestru. Jsem si proto plně vědom možných námitek proti koncepci posledních dvou kapitol, které se týkají mého vlastního hudebního působení. Období od začátku od roku 1992–2016 jsem proto podrobil co nejdůkladnější revizi textu ve snaze zjistit, zda jsem nepropadl přílišné subjektivizaci, která by mohla být na úkor věci. Pokládám však za nutné upozornit na neobyčejnou obtížnost objektivního zachycení a hlavně klasifikování této epochy, kde uplatňuji své subjektivní zřetele v daleko větší míře než při výkladu epoch starších. Nezbývá mi než věřit, že tato práce nebude pouze nudnou četbou provázející čtenáře monotónními fakty a že hudba ve své tradiční podobě i nadále zůstane nezbytnou součástí kulturního života v Mariánských Lázních a bude se takto rozvíjet i pro další generace posluchačů.
27
Použité informační zdroje ČECHOVÁ, Lenka. Symfonický orchestr v Mariánských Lázních – jeho vznik a vývoj do konce 2. světové války. Plzeň: Archiv města Plzně, 1996. 58 s. ISBN 80901 761-9-4. ČECHOVÁ, Lenka. Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně 1821 – 2001: Bulletin ke 180. výročí ZSO Mariánské Lázně. Mariánské Lázně: LEPOR studio, 2001. 13 s. ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumil – NOVÁČEK, Zdenko (eds.). Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek druhý. Praha: Státní hudební nakladelství, 1965. 1080 s. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V.: Hudba 19. století. Vydání první. Bratislava: IKAR, 2010. 463 s. ISBN 978-80-249-1700-9. KNEDLÍKOVÁ, Růžena (ed.). Interpreti a koncerty Chopinových festivalů za období 1959 – 2012. Mariánské Lázně: Společnost Fryderyka Chopina Mariánské Lázně, 2013. 173 s. MACEK, Petr (ed.). Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. 1035 s. ISBN 80-7058-426-9. MARTINEK, Libor. Fryderyk Chopin v české literatuře. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2013. 75 s. ISBN 978-80-7248-802-5. PASSERI, Marcello. Ľ orchestra di Marienbad alla Camera di Commercio: IL FAMOSO COMPLESSO SI ESIBIRA' QUESTA SERA. IL TEMPO d‘ABRUZZO. Pescara: IL TEMPO d‘ABRUZZO, 1970. PLEŠÁKOVÁ, Marie. Historie orchestru v Mariánských Lázních. Mariánské Lázně: Městské muzeum Mariánské Lázně, 2012. 65 s. ISBN 978-80-903775-3-0 TOSCANI, Claudio, FINSCHER, Ludwig a Friedrich BLUME (eds.). Die Music in Geschichte und Gegenwart: Allgemeine Enzyklopädie der Music: Personenteil 16. Zweite, neubearbeitete Aussgabe. Kassel; Stutgart: Bärenreiter; Metzler, 2008. 1610 s. ISBN 978-3-7618-1139-9 (Bärenreiter) 978-3-476-41033-7 (Metzler). Historie filmového festivalu Karlovy Vary: Jak to všechno začalo? [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/historie-filmoveho-festivalukarlovy-vary-jak-to-vsechno-zacalo/
28
Soukromý archiv Mgr. Lenky Čechové, flétnistky ZSO. Soukromý archiv pana Josefa Staňka, fagotisty a archiváře ZSO. Archiv Západočeského symfonického orchestru.
29
