Nové funkce starých továrních komínů

Nové funkce starých továrních komínů Martin VONKA fabriky.cz [email protected]

Úvod Do počátku 19. století vyčnívaly z horizontu české krajiny pouze věže kostelů a katedrál. Ve století páry začaly tyto původní dominanty postupně doplňovat vertikály průmyslové, které místo modlitby zvaly k práci a budování materiálních hodnot. Obraz našich vesnic a měst tak dostal nové dominanty, které leckdy převýšily dřívější stavby. Začaly se stavět tovární komíny, důlní věže a vysoké pece vápenek a železáren a horizont lidských sídel se začal výrazně měnit. Hlavní a původní funkcí komína je odvod spalin. Ale pro řadu jejich majitelů měl komín v minulosti i jinou, neméně důležitou funkci - a to estetickou a reprezentativní (ostatně jako celá fabrika). Komín byl symbolem průmyslové revoluce a pokroku, který je viditelný z dálky a ukazuje „tady vytváříme hodnoty a tady mají lidé práci“. Komín navrhoval stavitel zpravidla se stejnou důsledností a smyslem pro detail jako ostatní přilehlé stavby. Komín je symbolem prosperity místa. Každý komín je díky svému staviteli, své architektuře i výšce naprosto originální a má své jedinečné charisma.

Obr. 1 – Varnsdorf – dobová pohlednice z cca roku 1930

Obr. 2 – Elektrárna Oslavany - dobová pohlednice kolem roku 1960 Nové funkce starých továrních komínů Dnes staré tovární komíny často pozbývají původní funkce. Osud komína je přímo vázán na existenční podmínky příslušné fabriky. Zánikem fabriky zaniká zdroj energie a tedy i nutnost odvádět spaliny. Budoucnost nepotřebných komínů pak bývá nejistá, a o to více, že jejich kvality jsou dosud stále málo ceněny. Lidé se povětšinou s naším vertikálním dědictvím neidentifikují, neuvědomují si jeho spojitost s naším současným blahobytným a moderním existenciálním stavem. Spíše v něm vidí zdroj znečištění, což byl v minulosti velmi citelný fakt. Problémem je i skutečnost, že lidé si často komínů ani nevšímají. Chodí a jezdí kolem nich, ale nevnímají je. A přitom je komín velmi silným symbolem poukazujícím na historii daného místa. A nezáleží na tom, jak moc je vysoký a architektonicky propracovaný. Navíc mají komíny vždy výraznou krajinotvornou funkci a jsou významnými orientačními body. Netečný přístup ke komínům bohužel převládá i u developerů. Komín berou jako materiálovou obálku a pomíjejí, či, snad i záměrně, odsouvají do pozadí jeho historicko-kulturní a technickou hodnotu, která udává charakter a atmosféru místa. A pokud si hodnotu komína uvědomují, pak není samozřejmostí, že s ním umí ve svých projektech dále vhodně pracovat. Samozřejmě je tu i ekonomická stránka věci. Dnešní developerské projekty jsou optimalizovány na co největší ekonomické zužitkování parcely a zde nebývá pro komín místo. Dobrou zprávou ale je skutečnost, že existuje řada prozíravých majitelů, správců, investorů a architektů, kteří si uvědomují cennost komínů a pro svůj komín udělají vše. Navíc jsou si správně vědomi, že komín může přinést buď hned, či někdy v budoucnu ekonomický benefit jako nosič reklamy, či telekomunikačních zařízení.

Často jsme svědky propásnutých šancí při budování nových staveb na územích po průmyslových areálech. Výstavbou na očištěném brownfieldu je smáznuta historie místa, všechny identifikátory doby jsou pryč. Začíná se psát nová historie místa, která však nevyužila kulturně historického potenciálu. Původní, charismatické stavby nahrazují nenápadité a fádní novostavby, která splývá v záplavě moderní nabubřelosti a honbě za zisky. S nadsázkou lze říci, že naše země nemá mrakodrapy, proto potřebuje náhražku – komíny. Komíny jsou naším národním bohatstvím a my ho musíme respektovat a patřičně chránit. V následujících řádcích si uvedeme možnosti a příklady, které ukazují jak lze s komíny (především nefunkčními) pracovat. Dočtete se o vhodným i méně vhodných způsobech zachování, včetně různých kuriozit.

Obr. 3 – Rozmanitost komínů (komíny strohé až nejpropracovanější skvosty) Nejprve se podívejme do databáze kulturních památek *1+. Komínů se statutem kulturní památka je pouze 7: Akciový pivovar Nusle (Praha-Nusle; čeká na konverzi), lihovar Zlíchov (Praha-Smíchov; chátrá), Praga (Praha-Vysočany; nefunkční), cihelna (Lysá nad Labem; nefunkční), uhelný důl hlubinný Julius III (Růžodol; pouze torzo komína – podstavec), cukrovar (Židlochovice; konverze), lihovar (Ostrava-Svinov; chátrá). Ochrana byla v minulosti sejmuta ze dvou komínů – hlubinný uhelný důl Jindřich (Karviná-Doly; stojí a chátrá), strojírny ČKD (Praha-Vysočany; zbořen v roce 2002, dodnes na místě nic není). Po bližším prostudování však zjistíme, že celá řada chráněných komínů nedosahuje kvalit některých jiných, těch nechráněných. Je jen na vůli majitelů, zda jim vtisknou novou úlohu v moderním světě, kde se spíše razí heslo „komíny byly známkou pokroku, nyní jsou již jen známkou zaostalosti“. A přitom uchopit tyto významné průmyslové vertikály a dát jim novou funkci není, ve srovnání s konverzemi fabrik, až tak složité. Jen jsme bohužel svědky, že začlenění komínů do nového života nebývá často učiněno ideálním způsobem. Lze nalézt mnoho příkladů, kdy byl komín zbořen po ztrátě své primární funkce (odpojením od zdroje) a fabrika zůstala stát, někde jsme zase svědky, že komín zůstane stát jako poslední pozůstatek z celé fabriky. Někde se komín dokonce přesune o kus dál mimo původní místo tak, aby nevadil nové zástavbě. To jsou různé extrémy a vhodný způsob zachování komínů lze nalézt někde mezi.

Obr. 4 – “Kniha návštěv” na dříku komína (nejstarší zápis je z roku 1914) Snad nejčastější novou funkcí starých továrních komínů je ponechání konstrukce komína v původní podobě jako symbolický odkaz na průmyslovou historii místa. Což je sice nejjednodušší a určitě dobré řešení, nicméně nepříliš nápadité. V lepším případě je takovýto komín zakonzervován, často se ale setkáme se stavem, kdy komín chátrá a majitel do něj neinvestuje peníze ani na opravu, ani na demolici. Velmi častým moderním způsobem je využití komínu jako nosiče techniky mobilních operátorů a reklamy. To má pro svého majitele i ekonomickou výhodu, zisk z nájmu není zanedbatelný. Reklamy a telekomunikační technika sice výrazně narušují vzhled komína, často komín pozbývá i původní textury a charismatu, ale na obhajobu lze možná i přijmout názor, že tato změna nemusí být trvalou záležitostí a hlavně tyto prvky mohou předmětný komín zachránit před dalším chátráním, či demolicí. Komín si jednoduše na sebe sám vydělá. Dále komíny využívají členové Svazu českých komínářů ke svým volnočasovým aktivitám, tedy k lezbě na ně, existuje i pár realizací horolezecké stěny na dříku komínového tělesa, vertikální konstrukce lze využít pro trénink hasičů a jiných speciálních jednotek. Lze nalézt komíny, ze kterých byla vybudována rozhledna (existuje mnoho ambiciozních plánů na vybudování rozhledny, nicméně většina jich nebyla realizována), z pár komínů se staly pomníky, či minarety (to ale ne v ČR). V neposlední řadě lze zmínit, že řada nefunkčních komínů slouží ke hnízdění čápů. V Chebu například nastala situace, kdy na základě požadavku odboru životního prostředí s ohledem na uhnízdění čápa bílého musel být komín při výstavbě supermarketu zachován. A tak ho budova obepnula a komín trčí ze střechy.

Obr. 5 – Českou specialitou je organizované lezení na komíny členy Svazu českých komínářů Konkrétní ukázky nového využití starých komínů si ukažme v následujícím textu. Příklady nových využití Důl Alexander, Ostrava-Kunčičky (Obr. 6). Po ukončení těžby zůstaly zachovány těžní věže, komín a část provozních objektů a bývalý důl z let 1896 – 1898 byl prohlášen za kulturní památku. V současné době jsou tyto památky udržovány a obnovovány, 47 metrů vysoký komín společně se dvěma těžebními věžemi vytváří působivou siluetu této části města. Komín je solitérní s netradičně mohutným podstavcem v několika úrovních. Komín je částečně opraven a zakonzervován, k dokonalosti chybí jen odstranění náletové zeleně. Úpravna vody, Káraný (Obr. 6). Komín z roku 1911 je jeden z dvojice, který zůstal zachován až do dnešních dnů. Je zakonzervovaný a ve funkční vodárně nadále poukazuje v této turisticky atraktivní lokalitě podél řeky Labe na stoletou průmyslovou historii místa. Za povšimnutí stojí především působivý barevný ornament vyzděný z barevných cihel v oblasti paty komína. Cihelna, Praha-Podbaba (Obr. 7). Cihelna přímo sousedila s místními sladovnami. Traduje se, že tovární budovy byly postaveny z cihel, které byly vyrobeny právě zde. Po cihelně zbyl v minulosti jen podstavec komína, který byl při výstavbě bytových domů (pod názvem rezidence Podbaba) přesunut na současné místo v parteru. Je obklopen dětským hřištěm a asi málokdo z místních tuší, co je toto cihelné torzo vlastně zač. Továrna na sukno, Chrastava (Obr. 8). Textilní továrna se snad nejštíhlejším komínem v ČR prošla v minulosti konverzí, bývalé výrobní budovy slouží majitelům k podnikání a bydlení, z kotelny se stala restaurace se stylovým názvem "U komína". Do komína je vyveden krb, a tak kouřící komín občas připomene staré časy.

Obr. 6 – Důl Alexander v Ostravě (vlevo), úpravna vody v Káraném (vpravo)

Obr. 7 – Torzo po komínu cihelny v Podbabě, nyní součást parteru nové bytové výstavby

Továrna na klobouky firmy Weider, Praha-Libeň (Obr. 8). Továrna z roku 1892 byla v letech 20042006 přebudována na bytový dům podle návrhu architektů P. Prouzy a J. Masáka. Tovární komín byl zachován jako poznávací znak průmyslové identity místa. Komín tu není ale jen jako pouhá kulisa naopak, našlo se pro něj důstojné a funkční nové využití. Samotný komín slouží jako odvod vzduchu ze vzduchotechnického zařízení hromadných garáží a podstavec komína je součástí interiéru pizzerie (s názvem Pod Komínem). Na dříku komína byl vyveden decentní reklamní nápis „www.lofty.cz“.

Obr. 8 – Továrna na sukno v Chrastavě (vlevo), Továrna na klobouky v Praze (vpravo) Barevna, Aš (Obr. 9). V letech 1990-1997 došlo k demolici většiny budov, po továrně zůstal jen komín. Dnes ale trčí osamocen z parkoviště supermarketu. Byť je tu cítit symbolika a síla vysoké stavby s příjemnou patinou, tak zájemce se na první pohled nedozví nic víc o tomto místě. Pro vícero informací musí zapátrat na internetu, či místním úřadě, aby se alespoň dozvěděl, že komín patřil barevně a byl postaven pravděpodobně roku 1858. Pivovar, Liberec-Vratislavice nad Nisou (Obr. 9). V roce 2000 se obnovila výroba piva a i když komín nebyl v novém energetickém hospodářství potřeba, tak byl opraven a zakonzervován. Bohužel mu ale byla ubourána poškozená zdobná hlavice a směrem do města je na dříku vyroben nápis „KONRAD“ (což je název piva).

Obr. 9 – Barevna v Aši (vlevo), pivovar Vratislavice nad Nisou (vpravo)

Obr. 10 – Strojírna Praha-Karlín (vlevo), kapslovna Praha-Žižkov (vpravo)

Strojírna, Praha-Karlín (Obr. 10). Developer mohl komín klidně zbourat, ale rozhodl se komín zachovat jako známou dominantu okolí a v roce 2005 vytvořil v bývalé kotelně příjemnou vstupní halu, které dominuje masivní pata komínu s dříkem, který prostupuje střešní konstrukcí. Kotelnu přestavěl na administrativní budovu architekt Claudio Silvestrin, jeden čas posloužil komín sochaři Davidovi Černému, který ve výšce cca 50 metrů instaloval své dílo Viselec. Továrna na střelné zápalky a náboje Sellier a Bellot, Praha-Žižkov (Parukářka) (Obr. 10). Čtyřicetimetrový komín z roku 1870 je zakonzervovaný a společně s několika původními budovami byl začleněn do nepříliš zdařené nové residenční zástavby z roku 1998. Nicméně kolemjdoucí mohou obdivovat krásný propracovaný čtvercový podstavec a příjemnou rustikální texturu oktagonálního dříku zakončeného mohutnou zdobnou hlavicí. Sladovna, Mýto (Obr. 11). Tato sladovna je jako hrad, který neunikne pohledu z dálnice při cestě z Prahy na Plzeň. Sice se tu již nesladuje, ale zato se zde lze najíst, užít si paintballu na sladových půdách, zasportovat a bydlet ve hvozdu. Komíny v tomto podnikatelském záměru zůstávají zachovány jako charakteristický symbol sladovnického průmyslu. Cihelna, Slavonín (Obr. 11). Na našem území byl tento unikátní komín společně s cihelnou postaven v letech 1883 – 1884 dle Hoffmanova patentu pro kruhovou pec. Objekt je kulturní památkou. V současné době se provádí přestavba na polygrafické centrum. Komín byl v roce 2010 opraven za pomocí dotace od ministerstva kultury, jen byl výrazně narušen jeho originální vzhled ubouráním horní části dříku až po ozdobnou římsu.

Obr. 11 – Sladovna v Mýtě (vlevo), cihelna Slavonín - stav před ubouráním (vpravo) Přádelna bavlny Johanna Liebiega, Železný Brod (Obr. 12). Jeden z architektonicky nejpropracovanějších komínů v ČR byl postaven v roce 1886 a je zakonzervovaný a v dobrém stavu. Jen mu byla v minulosti ubourána hlavice z důvodu degradace. Komín má nadstandardně mohutný podstavec o čtvercové základně necelých 10 x 10 metrů. Podstavec je přerušen několika římsami s

prolamovanými rohy, dominantní jsou podlouhlé niky korunované malou klenbou. Dřík má oktagonální profil a je obohacen v cca polovině výšky čtveřicí stejných ornamentů.

Obr. 12 – Přádelna bavlny v Železném Brodě Důl Jindřich, Karviná-Doly (Obr. 13). V této oblasti se začalo dolovat uhlí v polovině 19. století. Dnes jsou jámy zasypány a opuštěnému místu na kraji zelené louky dominuje pouze komín. Komín má mohutný konický podstavec na čtvercové základně, nároží jsou obložena kamenným obkladem, část pod římsou je zdobena triglyfy – tato výzdoba je v ČR unikátní. V roce 1998 byla ukončena likvidace dolu, v roce 1997 byl komín prohlášen za kulturní památku. V roce 2010 však byla ochrana na žádost majitele odejmuta. Komín je svojí geometrií, proporcemi a detaily unikátní, bez nadsázky ho lze zařadit mezi jeden z nejcennějších komínů na našem území. Sejmutí statutu památkové ochrany nebylo nejšťastnější volbou. Pivovar, Beroun (Obr. 13). V letech 2008 - 2010 na tomto místě proběhla nová residenční výstavba a částečná konverze pivovaru. Z původních budov pivovaru zbyl ale jen hvozd a tovární komín. Pivovar, Praha-Libeň (Obr. 14). Po pivovaru zbyl jen komín od kotelny a hvozd. Komín výšky 40 metrů je z roku 1908, nyní sousedí se supermarketem a dominuje přilehlému náměstí. Prostor pod komínem se stal oblíbeným místem bezdomovců, kteří zde konzumují vyhozené prošlé zboží ze supermarketu. Cukrovar, Nové Dvory–Ovčáry (Obr. 14). Po cukrovaru z 2. pol. 19. století zbyl především tento komín, který je zakonzervován a slouží jako nosič antén pro telekomunikace. Majiteli tak přináší nezanedbatelný zisk.

Obr. 13 – Důl Jindřich v Karviná-Doly (vlevo), pivovar Beroun (vpravo)

Obr. 14 – Pivovar Libeň (vlevo), cukrovar Ovčáry (vpravo)

Cihelna, krematorium, Litoměřice. Komín nedochované cihelny je dnes součástí pietního místa. 29 metrů vysoký komín posloužil zrůdnému účelu nacistů. U cihelny vzniklo nenápadné krematorium a v rámci utajení byly zplodiny z něho odváděny podzemním kanálem do komína cihelny, která byla v provozu. Kouř z cihelny byl tedy smíchán s kouřem ze spálených těl. Nuselský mlýn, Praha-Nusle. V roce 2004 zde proběhla velmi zdařilá konverze podle projektu Alberta Di Stefana. Mlýn z přelomu 19. a 20. století byl přebudován především na byty. Ve hmotě továrny byl zachován původní komín, jehož podstavec se stal vkusnou součástí interiéru. Cukrovar, Smiřice. Jako jediná připomínka po rozsáhlém areálu cukrovaru zbyl 50ti metrový oktagonální komín z roku 1868, který je nyní obležen kopami substrátu, čemuž také napovídá reklamní nápis „SUBSTRÁTY“ na dříku komínu orientovaný směrem k hlavní silnici. Na soklu komínu jsou zdobným písmem vymalovány verše „Málo a častěj přikládej, hradítka přivírej, na vodu pozor měj, pořádku vůbec dbej!“. Dnes jsou verše přestříkány sprejery. Parní mlýn, Smolotely. Na samotě u lesa stojí soliterní komín společně s původními budovami, ve kterým majitelé bydlí. Komín je již mnoho desetiletí sice nepotřebný, ale majitelé ho mají rádi a razí heslo „myslíme si, že komínů se zbouralo už hodně, my ten náš chceme zachovat“. V současnosti investují peníze do jeho opravy. Elektrárna, Praha-Holešovice. Elektrárna (dnes teplárna) měla původně 4 typově podobné komíny. Dnes zůstal jen jeden jako upomínka a je zakonzervovaný. Původní siluetu čtyřkomíní využil Jan Saudek pro svou fotografii "Osud sestupuje k řece a vede dvě nevinné děti" z roku 1970. Cihelna, Olešovice (Obr. 15). Speciálním místem je cihelna v Olešovicích. Komín byl zachován asi náhodou, a to prostě tak, že cihelna zanikla po 2. světové válce a pohltil ji les. Stavba tak byla ponechána svému osudu, pec je rozpadlá, ale komín pyšně dále ční do výšky 30 metrů a jen o pár metrů přesahuje koruny stromů. Jen náhodný nebo informovaný člověk narazí na toto opuštěné místo a tento výtvor lidské techniky ho v lůně přírody jistě ohromí.

Obr. 15 – Komín ponechaný svému osudu - cihelna Olešovice

Elektrotechnická továrna Alois Duda, Praha-Vinohrady. Při výstavbě projektu Agora Flora byl koncem 20. století zbořen komín bývalé továrny, památkáři ale byli proti a požadovali navrácení komína v původní podobě. Suť po komínu byla již dávno vyvezena, nové radiální cihly v dobré kvalitě nebyly v té době k sehnání a spolehlivý a kvalitní komínář také ne. Realizace se chopila firma SA-RPOS, která využila cihel z aktuálně demolovaného cca 60ti metrového komína firmy Sellier&Bellot ve Vlašimi. Komín pak byl postaven dle jediné existující barevné fotografie do původní podoby. Jen podstavec je nový, železobetonový a poněkud nevkusně na něm visí hodiny. Komín má i svoji novou funkci - slouží pro vzduchotechniku, a to především pro odtah vzduchu z garáží. Tento příklad patří spíše k těm kuriózním a nenásledováníhodným. Komín i po letech září novotou a pro vnímavější jedince je vneseno do vnitrobloku zvláštní napětí. Výše byla představena řada možností, kterak nepotřebný komín působí na své okolí a kterak ho lze nově využít. Tento výčet zdaleka není kompletní, nechť uvedené příklady slouží jako ukázka různých přístupů v nastolení nového života u nepotřebných komínů. Závěr s výzvou Dnes je řada komínů, stejně jako jejich fabriky, nepotřebná. A my máme šanci si něco ponechat z těch starých časů, kdy se vertikály pyšně tyčily nad horizont a vyfrkovaly. Za pokrok vděčíme mimo jiné těmto stavbám, nedopusťme, aby komíny zmizely z našeho životního prostoru. Nové se v tradiční podobě již nestaví a asi by to už nikdo ani neuměl. Nepodléhejme horizontalizaci, která je dnes bohužel módní. Všude se staví plošně rozpláclé anonymní krabice moderních průmyslových provozů, važme si staré dobré industriální architektury. Pozvedněme někdy hlavy a pokochejme se symbolikou dávných dob, zasněme se, naslouchejme dávným příběhům a chraňme naše vertikální dědictví. Zaslouží si to, a to nejen pro zachování ukázky zručnosti a umu dávných mistrů a tradice dané doby, ale i pro svůj genius loci. LITERATURA: [1]

Národní památkový ústav: MonumNet - monumnet.npu.cz

[2]

Databáze komínů KODA, webová stránka koda.kominari.cz

[3]

Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze - Registr průmyslového dědictví ČR - registr.cvut.cz

[4]

Fabriky.cz – dokumentace a popularizace staveb průmyslového dědictví, webová stránka www.fabriky.cz

[5]

VONKA, Martin: Fabriky.cz – sdružení přátel industriálních staveb, 5. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2009 - Průmyslové dědictví: ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry, Praha, 2010, s. 128-131, ISBN 978-80-01-04521-3

[6]

VONKA, Martin, HOUDKOVÁ, Andrea: Vznešené vertikály, Stavba 5/2007, Praha, 2007, s. 7883, ISSN1210-9568 VONKA, Martin, HOUDKOVÁ, Andrea: Osudy českých vertikál - vznešené, vzdorující, padlé, KladnoZáporno, Kladno, 2007, s. 10-14, ISBN 1802-1530