Nová úprava zdanění energií a ekologická daňová reforma v České republice a v Evropské unii

Vyšlo v Parlamentním zpravodaji, číslo 6, červen 2003

Nová úprava zdanění energií a ekologická daňová reforma v České republice a v Evropské unii Po dlouhých jednáních v orgánech Evropské komise a mezi členskými státy EU byl schválen návrh směrnice o zdanění energetických výrobků a elektřiny. Zároveň se Vláda České republiky a některé politické strany ve svých předvolebních prohlášeních zavázaly začít pracovat na příjmově neutrální ekologické daňové reformě, jejíž značná část na vyšším zdanění energetických výrobků stojí. Co obsahuje nový evropský návrh? Co z toho plyne pro ČR a jaké možnosti a přínosy obsahuje koncept ekologické daňové reformy pro ČR? Článek se týká oblasti zdanění takových energetických výrobků jako jsou motorová paliva, paliva pro výrobu tepla a elektrické energie. Daněmi jsou myšleny spotřební daně, konkrétně upravené Směrnicí EEC 92/82 na úrovni EU a zákonem o spotřební dani č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů v České republice. Daňová úprava v oblasti užití energií byla souběžně uplatněna v řadě členských zemí EU k zavedení konceptu ekologické daňové reformy. Proto budou zváženy i možnosti a výhody, ale i problémy zavedení ekologické daňové reformy v České republice. Když zdaňovat, tak věci „špatné a škodlivé“ Ačkoliv daně obecně snižují efektivnost každé ekonomiky, jsou pro moderní stát nepostradatelné. Naše společnost zahrnuje celou řadu sfér (jako například veřejnou správu, národní obranu, bezpečnost, vynucování práva, zdravotnictví a vzdělávání), které jsou zajišťovány z větší nebo menší míry veřejným sektorem a jejichž náklady je třeba uhradit. Množství „veřejných“ statků a služeb poskytovaných státem je výsledkem společenského konsensu projeveného prostřednictvím demokratických voleb. Pokud stát nechce vyprodat svůj majetek nebo zadlužit příští generace, jsou jediným zdrojem pro úhradu jeho nákladů právě daně. Daně sice představují jakési nezbytné „zlo“, určitá míra zdanění je však ve vyspělých zemích společensky nezbytná. Jedním z principů ekologické daňové reformy je prosazení takového způsobu získávání finančních prostředků na pokrytí veřejných statků a služeb, který by byl nejen šetrný k životnímu prostředí, ale rovněž sledoval i další dlouhodobé cíle. Namísto zdanění lidského snažení a invence usiluje o zdanění výroby a spotřeby zboží, které vedou k emisím, poškozování životního prostředí a čerpání přírodních zdrojů. Jednoduše řečeno, usiluje o vyšší zdanění výrobků zatěžujících životní prostředí, kompenzované snížením daní v oblastech, které je vhodné zejména z dlouhodobého hlediska podporovat. Důvodem pro „ozelenění“ veřejných rozpočtů je však i snaha vyrovnat se s existencí negativních externalit způsobených výrobou a/nebo spotřebou určitého druhu zboží. Negativní externality jsou náklady, které způsobují dvě „smluvní strany“ třetí straně, aniž by tato třetí strana měla z kontraktu jakýkoliv prospěch či možnost jej ovlivnit. Například naplnění kontraktu mezi výrobcem a spotřebitelem určitého zboží může znamenat náklady pro ostatní lidi v podobě produkce znečištění. Tyto škody jsou obtížně vyčíslitelné, což ztěžuje určování „pravých“ cen, které by zahrnovaly i tyto externality. Nejvíce viditelné zatížení veřejných rozpočtů se projevuje například zvýšenými náklady na zdravotnictví v důsledků zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva, jež způsobuje znečištění životního prostředí. Ekologická daňová reforma neznamená zvýšení daní, ale přesun daňové zátěže Evropská komise již ve své Bílé knize o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti z roku 1993 říká, že „současný model rozvoje je charakterizován nedostatečným užíváním zdrojů práce a nadměrným užíváním přírodních zdrojů. Tento druh rozvoje, vedoucí k neefektivnímu užití zdrojů Společenství, je podporován fiskální politikou, která 50 % celkové daňové zátěže uvaluje


na práci a pouze kolem 10 % na užití přírodních zdrojů“. Závěry Summitu v Göteborgu konané v roce 2001 dále požadují „napravení cen (getting prices right), které by lépe reflektovalo skutečné náklady společnosti připadající na různé činnosti, a které by představovalo lepší pobídku pro spotřebitele a výrobce v jejich každodenních rozhodnutích o zboží a službách, které vyrábějí nebo nakupují“. Diskuse o konceptu ekologické daňové reformy vychází z výše uvedených prohlášení. Tato reforma spočívá v náhradě daní postihujících pracovní úsilí nebo podnikání jako je daň z příjmu nebo daň z přidané hodnoty, daněmi environmentálně příznivými jako je daň z využívání energie, uhlíková daň nebo daň z těžby neobnovitelných zdrojů. Daňová zátěž se tak přesunuje na činnosti s negativním dopadem na životní prostředí, jako je znečištění ovzduší nebo vyčerpávání neobnovitelných zdrojů. Základním principem reformy je zachování výnosové (příjmové) neutrality. O co se daňové výnosy z ekologických daní zvýší, o to se výnosy ostatních (zejména přímých) daní sníží. V konečném důsledku zůstává po reformě celková daňová zátěž nezměněná, popřípadě může na základě politického rozhodnutí postupně docházet i k jejímu dalšímu snižování. Cílem reformy je stimulace k hospodárnějšímu a environmentálně přijatelnému chování a „zrovnoprávnění“ výrob a produktů s relativně menším dopadem na životní prostředí. Výsledkem bude snížení environmentální zátěže, ale také relativní zlevnění práce vůči kapitálu, povzbuzení k inovacím, zavádění nových technologií, podpora ekoefektivity, zvýšení celkové ekonomické efektivity (způsobené nápravou cen a odstraňováním distorzních veřejných výdajů alokovaných na celou řadu podpůrných programů) i efektivnosti administrativní (zejména ve srovnání s normativní regulací). Podpora inovací může vést ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky a následně k jejímu významnému růstu (tzv. „Porter’s hypothesis“). Dalším pozitivním přínosem environmentální daňové reformy je zefektivnění a modernizace systému veřejných financí, tak jak se to stalo ve Velké Británii při zavedení daně na emise CO2 (Climate Change Levy) v dubnu 2001 (obdobně byl přesun od přímých daní směrem k daním spotřebním označován za modernizaci a zefektivnění daňového systému v rámci posledních návrhů na Slovensku). Jak se ukázalo po zavedení konceptu EDR v Německu, její zavedení prostřednictvím zdanění energií je administrativně velice levné a může vést k menším nákladům systému veřejných financí. Konečným cílem této reformy je efektivnější a modernější hospodářství. Ekologická daňová reforma může díky snížení daňové zátěže práce vést k povzbuzení zaměstnanosti, což by bylo žádoucí vzhledem k současné 10% míře nezaměstnanosti v České republice (tzv. efekt „dvojí“ dividendy). Pozitivní efekt by se tedy mohl odrazit i na systému veřejných financí, a to ve zvýšení příjmů z daní nově zaměstnaných lidí a ve snížení výdajů státního rozpočtu na politiku zaměstnanosti či na dávky sociální podpory. Vývoj úpravy energetického zdanění v EU během 90. let – trnitá cesta ke kompromisu První krok v úpravě energetického zdanění a v implementaci ekologické daňové reformy na úrovni EU představoval návrh na daň z energií, resp. z emise CO2 předložený Evropskou komisí v roce 1992. Evropská komise poté přišla v roce 1997 s mírnějším návrhem směrnice k COM(97) 30, o zdanění energetických výrobků (COM(1997) 30 final - Proposal for a Council Directive restructuring the Community framework for the taxation of energy products, tzv. „Monti propsal“). Ten byl považován také za východisko pro environmentální daňovou reformu (dále „EDR“) na úrovni Evropské unie. Návrh však obdobně jako návrh z roku 1992 nebyl schválen všemi členskými státy EU. V letech 1998 – 2000 se pak činnost orgánů EU zaměřila většinou na liberalizaci trhu energií a diskuse o ekologické daňové reformě ustoupily do pozadí. Hlavní bariéru pro schválení příslušných směrnic v rámci EU představuje požadavek jednohlasnosti v záležitostech daní při hlasování v orgánech Evropské unie. V letech 1999 – 2000 byla jednání o zdanění energie na úrovni Unie v podstatě zablokována. Proto členské země se zájmem jít ve zdanění energetických výrobků a zavádění konceptu EDR


dále zvažovaly společný postup v úpravě dané oblasti, aniž by byl kompromisní návrh na úrovni EU přijat. Dále bylo zvažováno využití rozšířené spolupráce členských zemí (tzv. „enhancedcooperation“), tedy postupu, ke kterému se podle příslušného článku Smlouvy z Nice mohou členské země uchýlit, jestliže návrh Komise nebyl všemi členskými zeměmi schválen a jestliže byly vyčerpány všechny možnosti dosažení kompromisu. Minimální sazby spotřebních daní na naftu a benzin v EU (nominální a indexované podle míry inflace).

380 360

EUR /1000 l

Benzin-indexovaná sazba

340 320

Benzin-současná min. sazba

300 280

Nafta-indexovaná sazba

260

Nafta-současná min. sazba

240 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Pozn.: Sazby od roku podle návrhu EC

Od roku 1992 tak na úrovni EU platily sazby z roku 1992, upravené Směrnicí EEC 92/82. Protože tyto sazby nejsou indexovány, každým rokem jejich hodnota v důsledku pozitivní míry inflace klesá. Sazba na bezolovnatý benzin, která je v příslušné směrnici EEC 92/82 stanovena absolutně ve výši 287 eur/1000 l, dosáhla by při započtení míry inflace (tedy v cenách roku 1992) na konci roku 2002 cca 225 eur a reálná sazba na naftu by poklesla z úrovně 245 eur /1000 l na 192 eur na 1000 l paliva. Nominálně stanovené minimální sazby v EU a výši sazeb, které by byly při jejích indexaci podle průměrné míry inflace v EU-15, zachycuje obrázek. Tímto jsou ceny energií na rozdíl od ceny práce, která je zdaňována procentuální sazbou – každým rokem ceteris paribus stále nižší. Na druhé straně, sazby upravené Směrnicí jsou stanoveny pouze jako minimální a většina členských zemí se z důvodu jak fiskálního, tak ekologického rozhodla uplatňovat sazby spotřebních daní na energie (uhlovodíková paliva a maziva) vyšší. Například u bezolovnatého benzinu je minimální sazba EU stanovena ve výši 287 eur na 1000 litr a u nafty ve výši 245 eur na 1000 litr, vážený průměr těchto sazeb aktuálně uplatněných v zemích EU však činí 581 eur, resp. 411 eur. Jednání o zdanění energetických výrobků byla znovu oživena až za švédského a belgického předsednictví během roku 2001. Rozšířenou spolupráci mezi stejně smýšlejícími členskými zeměmi nahradila otevřená diskuse o EDR a zdanění energie během španělského předsednictví v první polovině roku 2002. Evropská rada na barcelonském jarním summitu v roce 2002 explicitně požadovala spolu s liberalizací trhu s energií do roku 2004 i „...dosažení dohody o přijetí směrnice ke zdanění energií do prosince 2002“ (Presidency Conclusions of the Barcelona European Council, Barcelona, 15. – 16. březen 2002). Příslušný návrh směrnice byl schválen Radou ECOFIN 20. března 2003. Konkrétně se jedná o návrh směrnice ke zdanění energetických výrobků a elektrické energie („Proposal for a Council Directive restructuring the Community framework for the taxation of energy products and electricity”; EC 8084/03 z 3. dubna 2003). V současnosti je tento návrh projednáván v Evropském parlamentu. Protože se text významně změnil oproti původnímu návrhu z roku 1997


(tzv „Monti Proposal”), Parlament musí vydat nové (nezávazné) stanovisko k textu. Hlasování v plénu Parlamentu se očekává v září nebo říjnu 2003, v Komisi v září, což však nebrání tomu, aby směrnice mohla vstoupit v účinnost od 1. ledna 2004 v členských zemích EU, tak jak návrh předpokládá. Analýzou směrnice se tento článek zabývat nebude, protože se mu věnuje příspěvek Kai Schlegelmilche z německého spolkového ministerstva životního prostředí, přírody a jaderné bezpečnosti (popis a diskusi k směrnice viz in Ščasný 2003). Vliv návrhu Komise ke zdanění energií na Českou republiku Z hlediska navržené výše minimálních sazeb daní na energetické výrobky v rámci EU můžeme říci, že návrh nepředstavuje pro Českou republiku zásadnější problém a nebude mít výraznější negativní dopad na české hospodářství. Určitou výjimku tvoří nové daňové základy obsažené v návrhu, a to elektřina, zemní plyn a pevná energetická paliva – uhlí a koks. Možnost zavedení řady úlev a výjimek ze zdanění a diferenciace sazeb může řadu negativních efektů zmírnit nebo úplně vyloučit. Ačkoliv návrh explicitně uvádí několik energetických výrobků, směrnice se v podstatě vztahuje na všechny výrobky a uhlovodíky kromě rašeliny, které jsou zamýšleny být využité jako motorové palivo nebo palivo pro výrobu tepla (daňové základy včetně CN kódů viz v Ščasný 2003). Návrh Komise je pro Českou republiku významný ze dvou hledisek: jedním je rámec reformy veřejných financí, který obsahuje i řadu změn spotřebních daní za účelem ozdravění systému veřejných rozpočtů, druhým jsou práce probíhající na přípravě příjmově neutrální ekologické daňové reformy. Oba úkoly jsou obsažené v Programovém prohlášení Vlády České republiky. Reforma veřejných financí – spotřební daně na energetická paliva Co se týče prvního procesu, současný návrh zákona o spotřební dani (sněmovní tisk č. 317) a závěry z jednání Vlády ČR v Kolodějích z 13. května 2003 obsahují návrhy k úpravě sazeb spotřebních daní na uhlovodíková paliva a maziva, které jsou předmětem příslušného návrhu Evropské komise. Následující tabulka srovnává minimální sazby stanovené podle dnešní platné úpravy v EU a podle nejnovějšího návrhu Evropské Komise a dále sazby platné v současnosti v České republice a sazby, jejichž výše je v současnosti diskutována. Srovnání minimálních sazeb (spotřebních) daní na energetické výrobky v EU a ČR, v eurech

Výrobek Motorová paliva Bezolovnatý benzin per 1000 l Olovnatý benzin per 1000 l Nafta per 1000 l Bionafta LPG per 1000 kg - speciální užití Kerosin per 1000 l Stlačené plyny per GJ v EU, per t v ČR - speciální užití per GJ v EU, per t v ČR Paliva pro topení

Min. sazba EEC 92/82 nominál. 287 337 245 100 245 0 0

Sazby Ecofin v ČR per 20/3/2003 1000 l, (nonbus./bus.) €/1000 l 359 421 302 0 až 302 125 41 302 2,6 0,3

357 357 268 185 94 94 357 0 0

Nové sazby v € sazba 377 419 334 233 100 36 357 100 36

Rozdíl od návrhu EC 18 -2 32 -25 -5 55 cca 0,6/GJ cca +0,4/GJ


Lehký topný olej per 1000 l Těžký topný olej, 1% síra/1000 kg Kerosin per 1000 l LPG per 1000 kg Zemní plyn per GJ Stlačené plyny per GJ v EU, per t v ČR Pevné energet. výrobky (uhlí) per GJ Elektřina per MWh

18 13 0 0 0 0 0 0

21 15 0 0 0,30 / 0,15 0,30 / 0,15 0,30 / 0,15 1,0 / 0,5

0 0 0 0 0 -

-2,9 -1,8 0 0 -0,3 -0,3 -0,3 -1,0

18 13 0 0 0 -

Srovnání minimálních sazeb (spotřebních) daní na energetické výrobky v EU a ČR, v Kč

Výrobek Motorová paliva Bezolovnatý benzin per 1000 l Olovnatý benzin per 1000 l Nafta per 1000 l Bionafta LPG per 1000 kg - speciální užití Kerosin per 1000 l Stlačené plyny per GJ v EU, per t v ČR - speciální užití per GJ v EU, per t v ČR

Min. sazba Ecofin EEC 92/82 20/3/2003 (nonnominá bus./bus.) l. 287 337 245

Sazby v ČR per 1000 l, Kč/100 0l

Nové sazby per 1000 l změna nová sazby sazba Nová sazba Kč Kč v€

245

359 421 302 0 až 302 125 41 302

10 840 10 840 8 150 5 624 2 850 2 850 10 840

600 1900 2100 1449 200 -1750 0

11 440 12 740 10 250 7 073 3 050 1 100 10 840

0 0

2,6 0,3

0 0

3050 1100

3 050 1100

100

377 419 337 233 100 36 357 100/t (2,0/GJ) 36/t (0,7/Gj)

Paliva pro topení Lehký topný olej per 1000 l 18 0 550 550 21 18 Těžký topný olej, 1% síra/1000 kg 13 0 400 400 15 13 Kerosin per 1000 l 0 0 0 0 0 0 LPG per 1000 kg 0 0 0 0 0 0 Zemní plyn per GJ 0 0 0,30 / 0,15 0 Stlačené plyny per GJ v EU, per t v ČR 0 0 0 0 0,30 / 0,15 0 Pevné energet. výrobky (uhlí) per GJ 0 0,30 / 0,15 Elektřina per MWh 0 1,0 / 0,5 Poznámky: - Sazba daně pro lehké topné oleje kopíruje sazbu daně pro motorovou naftu, na rozdíl od dnešního stavu, kdy je daň vrácena při jejich legální spotřebě pro výrobu tepla v plné výši, bude daň vracena ve výši 9 290 Kč/1000 l. Rozdíl 550 Kč/1000 l odpovídá relevantní minimální sazbě platné v EU. - U bionafty má být zachována snížená sazba ve výši 69 % sazby daně pro normální motorovou naftu. - Na zemní plyn na výrobu tepla a elektrickou energii není doposud aplikována spotřební daň. Těžba uhlí je nepřímo zpoplatněna úhradou za vydobyté nerosty (podíl z tržní ceny) a úhradou za dobývací prostor. - Speciální užití vychází z definice v článku 8(2) návrhu směrnice a § 45, bod 1, písm. g) návrhu zákona o spotřební dani a zahrnuje užití paliv pro stacionární motory, při stavbách, stavebně inženýrských a veřejných pracích nebo pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty nebo vozidla, která nejsou schválená k používání převážně na veřejných silnicích.


Předpokládané výnosy spotřebních daní na uhlovodíková paliva a maziva (energetické výrobky podle EU) obsažených v návrhu změn z května 2003 pro státní rozpočet se odhadují podle struktury spotřeby roku 2001 přibližně na 8,8 mld. Kč, a to v členění: - benzin a nafta + 8,5 mld. Kč - lehké a těžké topné oleje + 0,28 mld.Kč - zkapalněný ropný plyn pro dopravu + 0,01 mld.Kč - výnosy daní na zkapalněné ropné plyny pro pohon motorů ve zvl. případech a na stlačené plyny není možné odhadnout kvůli minimálnímu užívání v současnosti. V současnosti se dá očekávat další revize navržené výše sazeb za účelem jejich přiblížení k minimálním sazbám, které požaduje návrh směrnice EU k energetickému zdanění. Dále zůstává otevřena otázka formy úpravy zdanění zbývajících energetických produktů zemního plynu pro topení, uhlí a elektřiny, které nejsou zahrnuty v české úpravě spotřební daně. Česká republika bude muset k této směrnici zaujmout stanovisko do tří měsíců po jejím schválení a rozhodnout, zda směrnici transponuje a do data vstupu implementuje její požadavky nebo zda požádá o určité přechodné období. Všechny změny a úpravy v českém daňovém systému, které je možné provést v rámci flexibilního prostoru daného směrnicí, měly by však reflektovat cíle a priority sektorových politik, a to zejména Státní politiky životního prostředí a Energetické politiky, jakož i cíle vyplývající z mezinárodních závazků a jiných požadavků EU. Jmenovitě se jedná o splnění množství vypouštěných emisí skleníkových plynů, podílu užití biopaliv v dopravě, podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, požadavků na emise dusíku vyplývající se smluv k eutrofizaci apod. Diskuse k DPH 6. směrnice upravující v EU DPH neumožňuje daňovou diferenciaci u DPH pro stejné produkty, které se liší v kvalitě, například z důvodu ekologického (malou výjimkou byla aplikace snížené sazby DPH na služby náročné na práci v minulých letech). Z tohoto důvodu byla přesunuta řada ekologicky přijatelného zboží ze snížené 5% sazby do standardní 22% sazby DPH. Do snížené sazby (pod 15 %) mohou být zařazeny pouze položky, které jsou explicitně vyjmenovány (např. potraviny, léky, knihy apod.). Na druhé straně, směrnice EU umožňuje zařadit položky do různých sazeb, pokud jsou vyšší než je minimální sazba DPH (15 %). Jestliže by se vláda rozhodla podporovat ekologicky šetrné výrobky, je možné je přesunout ze snížené sazby DPH do tzv. mezisazby, jejíž výše by byla vyšší nebo rovna minimální sazbě DPH. Druhá poznámka se týká využití přílohy H Šesté směrnice o DPH, která umožňuje zařazení explicitně specifikovaných položek, například i ekologicky šetrných, do snížené sazby DPH, jestliže mají sociální charakter (např. instalace solárního panelu ve školce nebo penzionu). Tuto možnost využilo například ministerstvo financí Spojeného království. Ekologická daňová reforma v České republice Celkové veřejné příjmy České republiky tvoří ze 63 % výnosy z daní uvalovaných na práci a podnikání (příspěvky na pojištění plus DPFO/DPPO). Výnosy z daní a poplatků majících vliv na životní prostředí přispívají k celkovým veřejným příjmům pouze 7 %. Jak již bylo řečeno výše, cílem EDR je přesunout daně ze zdanění práce a podnikání směrem ke zdanění užití životního prostředí, přičemž celková daňová zátěž bude zachována. Na přelomu let 2000/2001 a v první polovině roku 2001 byl návrh EDR (ekologizace daňové soustavy) projednáván ve vládě ČR a v Radě pro sociální a ekonomickou strategii (RASES). Další práce týkající se zavádění EDR v ČR na úrovni vlády byly v červnu 2001 přerušeny na základě usnesení vlády č. 652 ze dne 25. června 2001, přičemž část koncepce EDR se měla stát součástí komplexnější reformy veřejných financí ve střednědobém horizontu. Zavedení rozpočtově neutrální ekologické daňové reformy se však stalo součástí cílů jak Koaliční dohody, tak Programového prohlášení vlády ČR a Plánu legislativních prací. V lednu 2003 byla zřízena


meziresortní pracovní skupina k EDR, která má pracovat na přípravě koncepce a návrhu EDR pro ČR. V současné době je na půdě Parlamentu ČR projednáván návrh zákona o spotřební dani a zákona o dani z přidané hodnoty a o změně některých dalších zákonů, které implementují požadavky vycházející ze současně platných směrnic EU. Daňové základy zejména obsažené v návrhu zákona o spotřební dani jsou také základem většiny konceptů EDR zaváděných v zahraničí. Ačkoliv zvýšení spotřebních daní na uhlovodíková paliva a maziva (energetické výrobky) je zvažováno v rámci reformy veřejných financí a konečné sazby se tak dostávají nad úroveň minimálních sazeb EU, jejich výše je stále významně pod úrovní průměrných sazeb EU. Na druhé straně, jedna z největších zátěží životního prostředí České republiky je působená dopravou, přičemž emise z dopravy jako jedny z mála mají stálý vzestupný trend! Srovnání sazeb viz v obrázku. Sazba spotřební daně na benzin (Eurosuper) a naftu v ČR a EU

ČR-MF

377

ČR-Koloděje

383

ČR 2003

357

min EC 2004

359

min EEC 92

287

váž. průměr EU

581

max EU

742

min EU

296 0

100

200

300

400

500

600

700

800

Sazba spotřební daně na naftu v ČR a EU

ČR-MF

337 334

ČR-Koloděje ČR 2003

268

min EC 2004

302

min EEC 92

245 411

váž. průměr EU

742

max EU min EU

245 0

100

200

300

400

500

600

700

800

€ / 1000 l

Simulace zavedení průměrných evropských (EU-15) sazeb na motorová paliva a elektřinu v České republice uvádí následující dvě tabulky. Jedná se pouze o simulaci statickou bez hlubší analýzy zejména křížových elasticit. Jak je ale patrné z propočtů, zvýšení sazeb o 5 Kč/l nafty a benzinu a zavedení daně ve výši 30 hal. na kWh by vedlo za jinak stejných podmínek


k dodatečnému výnosu 40 mld. Kč. Poznámka pro srovnání: od ledna 1998 byla cena elektřiny zvýšena o 17 % v důsledku přesunutí elektřiny ze snížené sazby do standardní sazby DPH. 17% zvýšení ceny pro domácnosti by odpovídalo dani zavedené ve výši 34 hal./kWh. Propočet krátkodobých a dlouhodobých výnosů zvýšené daně na benzin a naftu Zvýšení Zvýšení sazby SD výnosu mld. Kč % BENZiN (25 Kč/l) 0,60 0,80 5,00 NAFTA (22 Kč/l) 2,00 2,10 5,00

Zvýšení ceny (vč. DPH)

%

Snížení D-SR (E=-0,2) %

Snížení D-LR (E=-0,6) %

Čisté výnosy SR mld. Kč

Čisté výnosy LR mld. Kč

5,5% 7,4% 46,1%

1,5 2,0 12,5

2,9% 3,9% 24,4%

-0,59% -0,78% -4,88%

-1,76% -2,34% -14,64%

1,33 1,77 10,53

1,06 1,41 7,26

24,5% 25,8% 61,3%

5,6 5,9 14,1

11,1% 11,6% 27,7%

-2,22% -2,33% -5,55%

-6,65% -6,99% -16,64%

4,92 5,16 11,83

3,74 3,91 7,94

6,5 6,7 22,4

5,0 5,1 15,2

CELKEM 0,6+2,1 0,8+2,0 5,0+5,0

7,4 7,6 26,6

Propočet výnosů daně na elektrickou energii (zdanění 50 TWh, prům. cena 2,00 Kč/kWh) Sazba €/MWh 0,5 1 cca 3 cca 5 cca 10 15

Sazba hal./kWh 1,6 3,2 10,0 15,0 30,0 47,0

Výnos mld. Kč 0,81 1,61 5,00 7,50 15,00 23,50

Zvýšení P (2Kč/kWh) 0,8% 1,6% 5,0% 7,5% 15,0% 23,5%

Net výnos SR (E=-0,2) 0,81 1,61 4,95 7,39 14,55 22,40

Net výnos LR (E=-0,4) 0,80 1,60 4,90 7,28 14,10 21,29

EDR je nutné zvážit i z hlediska sociálních dopadů a konkurenceschopnosti ekonomiky Konečný návrh EDR v rámci nebo mimo rámec reformy veřejných financí a budoucí implementace směrnice týkající se zdanění energetických výrobků a elektřiny budou mít výrazný vliv na nastavení ekonomických podmínek, které budou výrazně determinovat jak výrobu, tak spotřebu nejen energií v České republice (vývoj EDR v ČR viz dále Ščasný 2002 nebo www.czp.cuni.cz/ekoreforma). Neméně významnou otázkou v úvahách o EDR je nastavení správných cen odstraněním nevhodných dotací a podmínek, které determinují ceny zboží a služeb, jež jsou předmětem zdanění v rámci EDR. Jedná se například o dotace na centrálně dodávané teplo, která má výjimku v 5% sazbě DPH, nulovou sazbu spotřební daně na letecký benzin nebo o zelenou naftu, u které je zavedena 60% vratka za spotřební daň na naftu pro zemědělce. Zdanění energetických výrobků může vést k celé řadě pozitivních efektů pro českou ekonomiku, zejména pokud je zavedeno v rámci environmentální daňové reformy, která jiné, zejména přímé daně, adekvátně snižuje. Problém ekologické účinnosti a eroze daňových základů není


opodstatněný, protože odhady krátkodobých cenových elasticit poptávky po energiích se pohybují kolem -0,2, dlouhodobé elasticity kolem -0,4 až -0,6. Zavádění EDR může však být spojeno i s několika problémy. Předně jsou to negativní sociální dopady (distribuční efekty) zejména na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Desetina nejchudších domácností vydává na energie přes 12 % čistých příjmů, desetina nejbohatších domácností pouze 8 % svých příjmů. Jiná situace je však u výdajů domácností na motorová paliva, jejichž podíl na celkových čistých příjmech je u všech domácností relativně stejný (3,5 – 4,0 %; viz obrázek). EDR České republiky nesmí opomenout řešení negativních dopadů zejména na osoby, jejichž vyšší výdaje na energie nebudou kompenzovány snížením přímých daní z toho důvodu, že zkrátka žádný zdanitelný příjem nemají (např. důchodci, nezaměstnaní apod.). Návrh konceptu EDR musí obsahovat vhodné zmírňující nebo kompenzační opatření, které efektivně tyto dopady zmírní. Na druhé straně ekologické přínosy, které vyplývají z EDR, mají regresivní dopady – jejich příjemci jsou relativně chudší občané. Tab.: Podíl výdajů domácností na energie a pohonné hmoty v České republice Výdaje domácností na pohonné hmotya směsi

Podíl výdajů domácností na energie bez pohonných hmot a směsí 4,5% 13%

4,3%

10%

1995-energie

9%

1999-energie

8%

2002-energie

7% 6%

Ne jni žš íc Dr h 1 uh 0 % ýc h Tř 10 etí % c Čt h 10 vrt ýc % h Pá 10 týc % Še h 1 stý 0 % Se ch 1 dm 0 ýc % Os h 1 mý 0 % De ch 1 vá 0 Ne tých % jvy 1 šš 0 % ích 10 %

5%

% čistých výdajů

11%

4,1% 3,9% 3,7% 3,5% 3,3%

1995-PH 1999-PH 2002-PH

3,1% 2,9% 2,7% 2,5%

Ne jni žš íc Dr h 10 uh ýc % h Tř 10 etí % ch Čt 1 vrt 0 % ýc h1 Pá 0 týc % Še h 10 stý % Se ch 1 dm 0 % ýc Os h 10 mý % De ch 1 0% vá t Ne ých 10 jvy šš % ích 10 %

% čistých výdajů

12%

Druhým problémem jsou vlivy na konkurenceschopnost. V tomto případě je však potřebné analyzovat dopady na celou ekonomiku a vliv inovací, a nejen dopady na jednotlivé konkrétní ekonomické hráče. Za třetí, snížení poptávky po zdaňovaném zboží, jehož výroba nebo spotřeba má negativní vliv na životní prostředí, vede ke snížení daňových výnosů, které jsou potřebné, aby mohly být sníženy jiné daně. Proto je třeba hledat takové daňové základy, které jsou spojeny s relativně nízkou elasticitou poptávky, čímž nebudou ohroženy výnosy. Koncept ekologické daňové reformy má mnoho přínosů, ale není všelékem. V oblastech jako biodiverzita nebo zachování některých globálních životodárných ekosystémových služeb, není EDR nástrojem zcela účinným. Má však potenciál vést k efektivnější a konkurenceschopné ekonomice a modernějšímu systému veřejných financí. Řadu jeho prvků budou obsahovat již návrhy diskutované v současné době v Parlamentu ČR. Celá řada otázek však stále zůstává otevřena a je na nás, jak se k jejich řešení postavíme. Zda využijeme přínosy a potenciál ekologické daňové reformy v České republice nebo zda se vydáme cestou neefektivních, zastaralých řešení, která jsou relativně účinnější a efektnější pouze v krátkodobém horizontu. Předpokladem je hlubší diskuse o konceptu EDR a o dalším směřování České republiky, která nebude zatížena jakýmikoliv předsudky a ideologií. Milan Ščasný [email protected]


autor je členem meziresortní pracovní skupiny k ekologické daňové reformě a pracuje v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Literatura Evropská Komise (1992), EEC Directive 92/82 of the Council for the Harmonisation of the Structure of Excise Duties on Mineral Oils, Brussels. Evropská Komise (1993), White Paper on Growth, Competitiveness, Employment. Evropská Komise (1997), COM(1997) 30 final – Proposal for a Council Directive restructuring the Community framework for the taxation of energy products (97/C 139/07). Brusel. Evropská Komise (2001), COM(2001)264 A Sustainable Europe for a Better World: A European Union Strategy for Sustainable Development, (Commission's proposal to the Gothenburg European Council 15th May, 2001). Evropská Komise (2003), Proposal for a Council Directive restructuring the Community framework for the taxation of energy products and electricity. (Text with EEA relevance FISC 59). Návrh schválen Radou ECOFIN 20.3.2003. EC, Brussels, 3.4.2003. Ministerstvo financí ČR (2003), Makroekonomická predikce České republiky. MFodbor 31, duben 2003. Parlament ČR (2003), Návrh zákona o spotřební dani. Sněmovní výtisk č. 317. Ščasný, M. eds. (2002), Konsolidace vládnutí a podnikání v České republice a Evropské unii 4. Environmentální daňová reforma - Optimální fiskální politika nebo efektivní politika životního prostředí? Příspěvky z konference konané ve dnech 31. 10. – 2. 11. 2002. Matfyzpress. Praha. ISBN : 80-86732-00–2. Ščasný, M. (2003), Podkladový materiál pro meziresortní pracovní skupiny k ekologické daňové reformě, MŽP 25. červen 2003. Také na www.czp.cuni.cz/ekoreforma. Zákon 587/1992, o spotřebních daních. www.czp.cuni.cz/ekoreforma, Platforma Environmentální fiskální reformy v České republice.

Nová úprava zdanění energií a ekologická daňová reforma v České republice a v Evropské unii

Recommend Documents