Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura

Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura Martina a Kryštof Spiritovi

Dokument obsahuje osm skladeb vhodných k použití při výuce hudby na čtyřletých gymnáziích. Jedná se především o sborové partitury, protože jejich praktické provozování je pro žáky na nehudebních školách nejdosažitelnější. Jsou samozřejmě využitelné i ve školním pěveckém sboru. Ke každé skladbě je uveden krátký komentář, nejčastěji informace o vzniku skladby či o autorovi, popřípadě stručný výklad o hudební formě. Komentář ke skladbě De terra Christus je hudebně teoretický. Skladby jsou vybrány tak, aby byly co nejrozmanitější, netvoří však žádný celek.

Notový materiál je určen pouze pro studijní účely!

Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura

Neoficiální studentská hymna Gaudeamus igitur zpívaná či hraná při různých akademických příležitostech (promoce, imatrikulace etc…) je velmi známá. Traduje se, že je nejstarší dochovanou studentskou písní ze 13. století, nicméně tento fakt není podložen. (Text dvou slok dnešního Gaudeamu nalezneme i v latinském rukopise z roku 1267, nicméně souvislost s dnešní studentskou hymnou není přesně doložená.) Píseň patrně procházela dlouhým vývojem, finální verzi tak, jak ji známe dnes, vytvořil student teologie Christian Wilhelm Kindleben (1748 – 1785), publikována byla v roce 1781. Původní latinský text (s některými germanismy) byl téměř ironický, oslavoval radosti (především pijácké a erotické) studentského života. Textových slok existuje celá řada, zpívají se většinou dvě nebo čtyři nejznámější. Český překlad vybraných slok: Radujme se tedy, dokud jsme mladí: po radostné mladosti, po žalostném stáří budeme patřit zemi.

Náš život je krátký, zakrátko se skončí; smrt přijde rychle, uchvátí nás krutě, nikdo nebude ušetřen.

Kde jsou ti, kdo před námi byli na světě? Odkráčejte do nebes, přeneste se do pekel - oni tam již byli.

Ať žije akademie, ať žijí profesoři, ať žije každý student, ať žijí všichni studenti, vždy ať v květu jsou!

2

Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura Stupnice: moll, dur

překlad: ad: Ze země vystoupil do nebe Kristus, jenž předtím sestoupil z nebe.

Přirozenou mollovou stupnici nazýváme aiolská. Půltóny má mezi druhým a třetím stupněm a mezi pátým a šestým stupněm. Základní řada je a moll (od a do a) – bez předznamenání, mollové stupnice s křížky stavíme na pátém stupni stupnice předešlé, s béčky na čtvrtém stupni předešlé. Mollová stupnice se často využívá ve dvou obměnách. Harmonická zvyšuje sedmý stupeň o půltón.

Melodická stupnice směrem vzhůru kromě sedmého stupně zvyšuje zvyšuj i šestý – melodická moll se tedy od durové liší pouze ve třetím stupni. Klesající stupnice zvýšení šestého a sedmého stupně nerespektuje, je tedy shodná s klesající aiolskou.

3


Pro srovnání uvádíme ještě kánon v durovém tónorodu.

4


Ove sì in fretta il piede sì in fretta il piè movi o mio ben? Se in te beltà si vede Pietade accogli in sen: Se m’ami, se vivo mii vuoi, Tregua abbian meco ormai gli sdegni tuoi.

Jednou z nových světských forem, které přinesla renesance, bylo tzv. balletto. ball Tradičně bylo provozováno ve spojitosti s tancem. Italské instrumentální balletto bylo psáno převážně pro loutnu v homofonní sazbě. Vokální se objevilo cca kolem roku 1591 a bylo využíváno cca tři desetiletí. Mezi skladatele, kteří psali taková baletta baletta patřil i Giovanni Gastoldi (dle některých zdrojů byl prvním, kdo poprvé vokální balletto vytvořil). Uvedená ukázka je z jeho sbírky Balletti a tre voci z roku 1594.

5


Quam gallina

6


Čtyřhlasá skladba pozdně renesančního skladatele Jacoba Handla Galluse (1550 – 1591) Quam gallina je součástí slavné sbírky Harmoniae Morales (první kniha, č. 7) vydané v Praze v roce 1590. Ačkoliv skladba má určité rysy italského madrigalu nebo francouzského chansonu, je nezvykle na komický latinský text. Mluví se v něm o slepici, která kvoká před a po snesení vejce. Jedná se samozřejmě o ironii, je to odpověď autora kritikům, kteří jej obviňovali z přílišné závažnosti a těžkosti jeho polyfonních skladeb. Skladatel kvokání slepice umístěné do textu zvukomalebně přenesl i do zpěvních hlasů. Quam gallina je vděčná skladbička objevující se v repertoáru pěveckých sborů stejně jako jiné vážnější kompozice tohoto slovinského skladatele žijícího převážnou část svého života na Moravě a v Čechách. (originál skladby je v tónině C dur)

7


Jedna z dnes nejznámějších německých koled Maria durch ein Dornwald ging byla původně regionální poutní písní. Vypráví legendu o keři s trny, na kterém vykvetly růže, když kolem nich prošla těhotná Panenka Marie. Nepodložené zmínky o existenci písně sahají až do 16. století, nejstarším dochovaným pramenem je tisk z roku 1850. V této versi měla koleda sedm slok, v textu kombinuje motivy Marie, dítěte, rozkvetlého keře a Ježíšova křtu. V polovině 19. století se píseň jako tří-sloká rozšířila nejprve po Duryňsku a později i dále do světa. Dnes patří mezi velmi známé a často upravované pro sólové hlasy s doprovodem, pro sbory i pro jiná obsazení.

8


9

Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura Velmi známá melodie rabbiho Israela Goldfarba (zde ve čtyřhlasé sborové úpravě) zhudebňuje židovský text Shalom aleichem. Jedná se o tradiční píseň, která se dle židovských náboženských tradic zpívá v předvečer svátku šabat (den odpočinutí – sobota). Tento den je určen k tomu, aby si lidé fyzicky odpočinuli a občerstvili se čtením náboženských knih a modlitbami. Svátek začíná v pátek večer. V textu shalom aleichem jsou vítáni dva andělé, kteří mají doprovodit židy ze synagogy na místo, kde budou trávit šabat. Podle Talmudu dobrý anděl přináší požehnání domu, který je na šabat připraven. Text shalom aleichem byl mnohokrát zhudebněn, uvedená melodie však patří mezi nejznámější. Pochází z roku 1918 a stala se víceméně lidovou a populární po celém světě. S mírnou nadsázkou je někdy označována jako píseň přinesená Mojžíšem z hory Sinaj. Samotné dvojsloví shalom aleichem je též hebrejským pozdravem zvěstujícím pokoj.

text v hebrejštině:

‫שָׁלוֹם ֲעלֵיכֶם ַמ ְל ֲאכֵי הַשָּׁ ֵרת ַמ ְל ֲאכֵי ֶעלְיוֹן‬ ‫ִמ ֶמּלְֶך ַמ ְלכֵי ַה ְמּ ָלכִים ַהקָּדוֹשׁ בָּרוְּך הוּא‬ ‫בּוֹ ֲאכֶם ְלשָׁלוֹם ַמ ְל ֲאכֵי ַהשָּׁלוֹם ַמ ְל ֲאכֵי ֶעלְיוֹן‬ ‫ִמ ֶמּלְֶך ַמ ְלכֵי ַה ְמּ ָלכִים ַהקָּדוֹשׁ בָּרוְּך הוּא‬ ‫בּ ְָרכוּנִי ְלשָׁלוֹם ַמ ְל ֲאכֵי ַהשָּׁלוֹם ַמלְאָכִי ֶעלְיוֹן‬ ‫ִמ ֶמּלְֶך ַמ ְלכֵי ַה ְמּ ָלכִים ַהקָּדוֹשׁ בָּרוְּך הוּא‬ ‫צֵאתְ כֶם ְלשָׁלוֹם ַמ ְל ֲאכֵי ַהשָּׁלוֹם ַמלְאָכִי ֶעלְיוֹן‬ ‫ִמ ֶמּלְֶך ַמ ְלכֵי ַה ְמּ ָלכִים ַהקָּדוֹשׁ בָּרוְּך הוּא‬

10


11


12


13


14


15

Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura Autorem dvou jazzových duchovních skladbiček Jubilate Deo a Gratias agimus pro sbor a klavír je německý varhaník, skladatel a pedagog Johannes Matthias Michel (*1962). Působí v Mannheimu, kde je ředitelem kůru v Christuskirche, vede Mannheim Bach Choir a vyučuje na Státní hudební akademii hru na varhany. Jako skladatel se zaměřuje převážně na duchovní hudbu, ve které ale hojně využívá nejrůznější jazzové prvky. Tyto tříhlasé skladby jsou původně určeny pro doplnění bohoslužby. Zhudebňují duchovní texty, i když oproti liturgii poněkud upravené. V Gratias agimus je to několik veršů z části Gloria mešního ordinária, v Jubilate Deo pak výběr ze žalmových veršů.

16


Spirituál – je duchovní píseň pocházející z afroamerického folklóru. Jejími původními tvůrci jsou Američané s africkými předky, kteří byli do Spojených států přivezeni jako otroci. V hudebním jazyce spirituálů tedy najdeme mimo jiné prvky původního afrického folklóru folklóru (především v rytmické složce), který se však mísí s americkou hudbou. Ačkoliv se to zdá překvapivé, vlivy hudby původních indiánských obyvatel Ameriky nejsou ve spirituálech příliš patrné. Písně mají především starozákonní náměty (novozákonní najdeme spíše spíše u tzv. gospel songů), popřípadě se pojednávají o cestě do ráje nebo na svobodu. Spirituály byly původně prováděny v rámci bohoslužeb celou náboženskou obcí, sborová podoba je jim tedy vlastní, později prorazily na pódia ve speciálních koncertních úpravách. úprav

Kánon – je kontrapunktická forma založená na principu přísné imitace. Technika kánonu je velmi stará, její počátky sahají až do 12. stol, ačkoliv označení kánon někdy bylo používáno pro některý z druhů imitace popřípadě pro fugu jindy pro způsob, jak z jednoho hlasu odvodit vícehlasý projev. Každopádně v dnešním slova smyslu se jedná o melodii, kterou lze v určitém okamžiku doslovně opakovat, aby dohromady vznikl hudebně logický celek. Kánony jsou někdy propracovány natolik důmyslně, že se dají provádět ět nejen v primě, ale někdy i v tercii, kvintě nebo horní či spodní oktávě popřípadě v protipohybu či pozpátku tzv. račím způsobem.

17


Literatura: Černý, Jiří a kol. Hudba v česk ých dějinách. Praha: Supraphon, 19 83. Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II, renesance. Bratislava: Ik ar, 2004. Janeček , Karel: Hudební formy. Praha: St átní nakladate lství krásné literat ury, hudby a umění, 1955. Kol. autorů. Slovník české hudební k ultur y. P raha: Supraphon, 1997. Kol. autorů. Židé, dějiny a k ult ura. Praha: Židovské muzeum, 2001. Poledňák, Ivan: Úvod do pr oblem atik y hudby jazzového okruhu. Olomouc: Universita Palackého, 2000. Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha: Togga, 2001. Vítková, Eva: A Litt le Jazz Mass – booklet CD . Praha: Bohemiamusic, 2010. http://wikipedia.org

18

Notové materiály pro doplnění výuky hudební části předmětu umění a kultura

Recommend Documents