REGULACE, KULTURA A CENOVÁ

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářská politika

R EGULACE ,

KULTURA A CENOVÁ

OPATŘENÍ A JEJICH VL IV NA POPTÁVKU PO ALKOHOLU diplomová práce

Autor: Bc. Helena Táboříková Vedoucí práce: Ing. Zdenka Vostrovská, CSc. Rok: 2013

Prohlašuji na svou čest, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a za pouţití uvedených zdrojů. V Praze, dne 21.08.2013 Helena Táboříková

Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Zdence Vostrovské, CSc. za významnou pomoc při tvorbě práce.

Abstrakt Cílem mé práce je odpovědět na otázku, jaký mají regulační opatření vliv na poptávku po alkoholu, konkrétně jaký je vliv spotřební daně. V teoretické části budou představeny názory a teorie ekonomů týkající se regulačních opatření (především Stigler, 1975) a vlivu změny ceny na poptávku po alkoholu (Becker, 1988 a jeho pokračovatelé). Dále budou představeny druhy regulačních opatření, vývoj regulace a obecně uváděné důvody pro regulaci. V analytické části se práce bude věnovat nejprve komparaci států s různým stupněm spotřeby a rozdíly v regulačních opatřeních; práce tak rozčlení země EU na skupiny států s různou tradicí a úrovní kontroly (zdrojem dat bude Global Alcohol Policy Report WHO). Na datech z vybraných zemí budu zkoumat statistickou významnost vztahu mezi výší spotřební daně a poptávkou po alkoholu. Práce tak odpoví na otázku, jaká je elasticita poptávky po alkoholu a jaké jsou rozdíly v různých kulturních a regulačních podmínkách. Jako pramen pouţiji v analytické části databáze OECD, WHO a ČSÚ.

Abstract My thesis is aiming to answer the question what are the impacts of alcohol regulative legislation (especially the excise tax) on demand for it. The theoretical part presents various opinions and conclusions regarding the regulatory measures (apart from others Stigler, 1975) and the impact of alcohol price change on the demand for it (Becker, 1988 and his successors). Further on, individual regulatory measures, their development in time and basic reasoning for introducing of the measures are introduced in the work. In its analytical part, the thesis deals with comparison of states with different alcohol consumption levels and with different regulatory measures in effect; the work thus divides the EU-countries to groups of different traditions and level of control (the Global Alcohol Policy Report by WHO is used as a source of information in this regard). The data available for the selected countries are then subject to research regarding statistical relevance of the excise tax - consumption relation. The paper thus answers a question of alcohol demand elasticity and also the question of the differences in the consumption attributes in various cultural and regulatory conditions. As a source of the relevant information, analytical parts of OECD, WHO and CSU (Czech Statistical Office) databases are used in the paper.

Klíčová slova: alkohol, regulace, spotřební daň, cenová elasticita

Key words: alcohol , regulation excise tax, price elasticy

JEL Classification: C120, I180, K320

Obsah Úvod .................................................................................................................... 1 1.

Alkohol a stát ............................................................................................... 3 1.1.

Historický exkurs ................................................................................. 3

1.2.

Společenské náklady konzumace alkoholu ........................................ 7

1.3.

Alkoholová politika ............................................................................. 11

1.3.1. Formy regulace ..................................................................................12 1.3.2. Teorie ekonomické regulace ............................................................ 15 2. Poptávka po alkoholu ................................................................................ 18 2.1

Cenová elasticita poptávky ................................................................ 18

2.2

Model racionální závislosti ................................................................ 22

3. Alkohol v Evropě ........................................................................................ 27 3.1.

Spotřeba alkoholu .............................................................................. 27

3.2.

Dlouhodobé trendy ve spotřebě ........................................................ 33

3.3.

Genderové, socioekonomické a věkové rozdíly ................................ 36

3.4.

Škody související s alkoholem ........................................................... 39

3.5.

Alkoholová politika v evropských regionech .................................... 43

3.5.1. Alkohol v dopravě ............................................................................44 3.5.2. Věkové limity ..................................................................................46 3.5.3. Regulace formou daně .................................................................... 47 4. Analýza vlivu spotřební daně na poptávku po alkoholu ..........................49 5. Závěr .............................................................................................................. 58 Zdroje: ...............................................................................................................64 Seznam tabulek a grafů .................................................................................... 67 Přílohy ...............................................................................................................68

Úvod

Opatření omezující konzumaci alkoholu a obecně alkoholová politika je významným tématem sociálním, ekonomickým a politickým ve většině států světa. V Evropě, kde dochází k největší spotřebě alkoholu, se jedná o téma zvláště aktuální. Alkoholová politika představuje řadu regulačních nástrojů, které mají obecně za cíl buď ekonomické zájmy státu (především daňové příjmy) nebo zajištění veřejného pořádku a ochranu zdraví obyvatelstva. Tématem této práce jsou především nástroje druhého typu. Tato opatření se zaměřují na redukci spotřeby a mnoţství neţádoucích dopadů, se kterými je konzumace alkoholu spojena. Přes snahy Evropské komise i dalších institucí a organizací o harmonizaci regulačních opatření v jednotlivých evropských státech, je z tohoto pohledu Evropa stále nehomogenním celkem. Dílčím cílem této práce je porovnat alkoholovou politiku v jednotlivých evropských regionech, které se liší úrovní spotřeby, spotřebním chováním i vnímáním alkoholu z pohledu veřejnosti. Hlavním cílem práce je posoudit účinnost regulačních opatření, konkrétně spotřební daně, na poptávku po alkoholu. Hlavní hypotéza práce je předpoklad, ţe regulace v podobě spotřební daně má vliv na poptávku po alkoholu. V první kapitole „ Alkohol a stát“ bude nejprve představen historický vývoj přístupu státu a dalších autorit k regulaci alkoholu. Alkohol je s lidskou civilizací spjat téměř od samotného počátku. Stejně tak zákonná úprava se objevila jiţ dávno v minulosti. Cíle a postoje tvůrců politik se však v čase měnily. Od původně převaţujícího zaměření na fiskální a ekonomické dopady regulace po dnešní výrazný vliv argumentu veřejného zdraví a pořádku. Popis společenských nákladů, které jsou s alkoholem spojeny a jejich dělení, bude následovat historický exkurs. Dále budou v první kapitole představeny formy regulace, které se vztahují na redukci spotřeby a eliminaci těchto nákladů. Bude zde zároveň porovnána efektivita, kterou podle studií Světové zdravotní organizace jednotlivá opatření mají. Závěr první kapitoly bude obsahovat rozbor postojů liberálních ekonomů, kteří se k regulaci staví spíše skepticky. Druhá kapitola práce má název „Poptávka po alkoholu“ a je věnována problematice cenové elasticity poptávky po alkoholu. Cenová elasticita je hlavním determinantem poptávky

1

a zároveň představuje hlavní předmět zkoumání této práce. V kapitole bude popsána cenová elasticita a vliv, jaký mají její odlišné hodnoty na poptávané mnoţství statku. Na rozdíl od ostatních statků je alkohol statkem návykovým. Díky tomu se liší závěry odborných článků, studií a teoretických modelů, které se cenovou elasticitou poptávky po alkoholu zabývají. Část odborné veřejnosti vychází z toho, ţe díky návykové povaze statku nelze očekávat stejnou elasticitu poptávky jako u ostatních statků a alkohol povaţují za neelastický. Tomuto předpokladu oponuje model racionální závislosti, kterému bude věnována převáţná část druhé kapitoly. Závěry modelu racionální závislosti poslouţí jako teoretický podklad hlavní hypotézy práce. Třetí kapitola práce s názvem „Alkohol v Evropě“ bude naplněním dílčího cíle práce, tedy komparaci jednotlivých evropských zemí a regionů. Evropa zde bude rozdělena do čtyř regionů, ve kterých je moţné pozorovat odlišnosti jednak v samotné konzumaci alkoholu a vzorech spotřebního chování a jednak v celkové úrovni alkoholové politiky a striktnosti jednotlivých regulačních opatření. Zvláštní pozornost bude věnovaná regulaci v podobě spotřební daně, limitů pro koncentraci alkoholu v krvi řidičů a věkovým hranicím pro prodej alkoholu mladistvým. Jak vyplyne z práce, tyto tři nástroje alkoholové politiky jsou zvlášť významné díky vyšší předpokládané efektivitě a redukci společensky nejnákladnějších dopadů konzumace alkoholu. Jedna podkapitola bude věnována také komparaci různých populačních skupin v evropských státech Čtvrtá kapitola práce bude analýzou vlivu spotřební daně na spotřebu alkoholu. Zvolenou metodou zkoumání tohoto vztahu je regresní analýza, konkrétně metoda nejmenších čtverců. Jedná se o metodu, která patří nejen v ekonomii k nejrozšířenějším nástrojům zkoumání vztahu dvou a více znaků. Výstupy z této analýzy se autor pokusí vyvrátit nebo potvrdit hlavní hypotézu práce o nepřímé úměře mezi cenovými/daňovými opatřeními a poptávaným mnoţstvím statku tedy spotřebou.

2

1. Alkohol a stát

1.1.

HISTORICKÝ EXKURS Ke konzumaci a produkci alkoholu dochází jiţ tisíce let v různých kulturách. Konzumace

zkvašených ovocných plodů se objevila pravděpodobně jiţ v pravěku. K samotné výrobě alkoholu na vyšší úrovni však byly potřeba skladovací prostory. Skladování bylo typické u kultur, ve kterých docházelo ke sklizni jednou za rok.1 Proto k rozvoji produkce alkoholu došlo v kulturách, které jsou základem západoevropské společnosti (Mezopotámie, Egypt, Starověké Řecko a Řím). Postoj státu a ostatních institucí i celé společnosti se v průběhu dějin měnil. Zákonná úprava konzumace, distribuce a produkce alkoholu je svázána s lidskou společností téměř od jejího počátku. První úpravy týkající se alkoholu se objevily jiţ v Chammurapiho zákoníku, který upravoval postih pro nepoctivé hostinské a případné akty proti vládě pod vlivem alkoholu.2 Ve Starověkém Egyptě to pak byl například příděl piva otrokům tak, aby nebyla ovlivněna jejich produktivita. Pivo bez chmele a medovina patřily mezi první alkoholické nápoje. Později se začalo produkovat víno. To hrálo významnou roli v kultuře starověkého Řecka i Říma.3 To dokazují dobové záznamy, beletrie i dramata popisující nezřízené pití během oslav. Alkohol tak v některých případech začal být povaţován za společenský problém. Například Platon doporučoval, aby nepili vojáci během taţení a soudci. V městských státech se objevily státní regulace konzumace a produkce alkoholu namířené především na rušení veřejného pořádku. V některých případech byla trestem za veřejné opilství i smrt. Negativní následky na zdraví konzumentů nebyly v tehdejší společnosti ještě řešeny.

1

ANDERSON Peter, BAUMBERG B. : Alcohol in Europe, Evropská komise, Institute of Alcohol Studies,

červen 2006. 2

SOURNIA, J. Ch. Dějiny pijáctví. Přeloţili Galina Kavanová a Petr Himmel. 1. vyd. Praha: Nakladatelství

Garamond s.r.o., 1999. 3

Ibid.

3

Ve středověku se zdokonalila a rozšířila zejména produkce vína a to do celého zbytku Evropy. Konzumace vína rostla a veškeré rodiny z vyšší společenské vrstvy byly vlastníky vinic. Pěstování vína se věnovala i církev. Víno se stalo nedílnou součástí církevních obřadů, ale zároveň jej jednotlivé řády pěstovaly pro zisk. V Novém zákoně je moţné se dočíst o blahodárných účincích vína, coţ by se dalo chápat jako úspěšný marketing.4 Na druhé straně si byla církev vědoma problémům spojeným s přílišnou konzumací alkoholu a opilství bylo povaţováno za hřích. Jiţ ve středověku byly vyhlašovány prohibice a to buď papeţem, nebo později i panovníkem, případně vládou. Alkoholová prohibice trvala obvykle několik měsíců nebo let. Vedle vína se církevní řády věnovaly i výrobě piva. Vedle klášterů měly výsadní právo vyrábět pivo a víno i některá města a panovník.5 Produkce alkoholu byla řízena a regulována centrální autoritou, coţ je moţné vidět i v dnešní době. Alkohol byl ve městech zásadní komoditou, jejíţ produkce, distribuce i prodej podléhaly dani, která představovala významný příjem místních i státních pokladen. Dalšími důvody pro kontrolu a regulaci byly kvalita při exportu nebo ochrana významného odvětví. Uplatnění však nalezl alkohol nejen při zábavě a při církevních obřadech, ale také na poli medicíny. Představoval významný dezinfekční prostředek v době rozsáhlé urbanizace v nepříznivých hygienických podmínkách. Slabé pivo bylo podáváno jako vysoce energetická výţiva a zároveň dezinfikovalo vodu. Jednak díky obsahu alkoholu a jednak díky tomu, ţe při zpracování byla voda převařena. Víno bylo lékaři předepisováno jako lék. Nepříznivé zdravotní následky při nezřízené konzumaci nebyly brány v potaz. Neexistoval tak stále argument pro omezování výroby či konzumace a hlavním cílem autorit byl daňový výnos a regulace trhu. V období vrcholného středověku se objevily první destilační přístroje. Koncem 16. století byl jiţ princip destinace rozšířen po celé Evropě. Lidé byli, oproti metodě kvašení, ze které získali maximálně čtrnáctiprocentní alkohol, schopni vyrobit nápoje s obsahem alkoholu aţ 50 %.6 Původně měly destiláty uplatnění pouze v medicíně. Později se začaly rozšiřovat i do běţné spotřeby. V jednotlivých státech Evropy se objevily oblíbené nápoje, pálené z různých

4

BĚLÁČKOVÁ V. Alkohol-regulace. Výukový text, Centrum adiktologie, PK 1. LF UK v Praze, 2006.

5

ROOM, R., JERNIGAN, D., CARLINI‐MARLATT, B. Alcohol and developing societies: a public health

approach. Helsiniki: Finish Foundation for Alcohol Studies and Geneva: WHO. 2002. 6


červen 2006.

4

surovin. Objev destilátů umoţnil jejich vývoz na delší vzdálenosti, protoţe na rozdíl od piva a vína mají vyšší trvanlivost Díky průmyslové revoluci se začaly destiláty vyrábět ve velkém. Alkohol se stal levnějším a tím pádem dostupným i pro niţší společenské vrstvy. Problém opilství se rozšířil zejména v řadách dělnictva. Tímto problémem se zabýval jiţ v roce 1736 britský parlament, který vydal tzv. Gin Act, který ukládal povinnost kaţdému majiteli palírny zaplatit 50 liber a 20 liber za kaţdý prodaný galon lihoviny. 7 Společnost začala vidět nebezpečí alkoholu v růstu zločinnosti, prohlubování chudoby a špatné hygieně. Ve Velké Británii a později i v jiných státech se pořádaly veřejné debaty za účasti mnoha odborníků. Vznikly první studie zabývající se špatným vlivem nadměrného uţívání alkoholu na lidský organismus. Začala se formulovat definice alkoholismu, na který se začalo nahlíţet jako na nemoc, kterou je potřeba léčit.8 Vznikl tak argument vlád pro sniţování produkce distribuce a konzumace alkoholu. Různé státy volily k regulaci alkoholu různý přístup. Důleţitou roli zde hrály a stále hrají odlišná politická, náboţenská a sociální specifika v jednotlivých zemích. Například v carském Rusku v polovině 19. století byla produkce alkoholu ze strany státu podporována. Důvodem byl deficitní státní rozpočet, pro který byla daň z alkoholu významným příjmem. Dalším důvodem byla snaha panovníků oslabit lid a vyhnout se případným nepokojům. Začaly se, zejména ve Spojených státech, formovat prohibiční hnutí, která poţadovala absolutní zákaz výroby a prodeje alkoholu.9 Nejprve svůj odpor namířily proti destilátům. Později jej rozšířily proti alkoholu obecně. Tyto spolky povaţovaly alkohol za příčinu všech společenských problémů. Postupem času získávaly tato hnutí na síle a formovaly se v politická uskupení. Centrální vlády původně vítaly zvyšování produkce alkoholu díky daňovým příjmům, nátlak těchto zájmových skupin však tento postup omezil. Některé vlády se uchýlily k řešení v podobě úplného zákazu produkce, distribuce a prodeje alkoholických nápojů. Nejznámější a mezi liberálními ekonomy „oblíbený“ příklad prohibice je prohibice v USA. Národní prohibiční zákon (Volstead Act) byl schválen ve Spojených státech v roce

7

Ibid.

8



THORNTON, M, Alcohol Prohibition was a Failure, Cato Institute PolicyAnalysis no. 157, červen 1991.

5

1919, účinný od roku 1920. Zastánci si od prohibice slibovali sníţení trestné činnosti a korupce, sníţení sociálních problémů, sníţení nákladů spojených se správou věznic a zlepšení zdravotního stavu a hygieny obyvatelstva. Dalším předpokladem bylo, ţe spotřebitelé budou za ušetřený důchod nakupovat jiné statky, po kterých se zvedne poptávka např. domácí spotřebiče.10 Zpočátku skutečně došlo k poklesu produkce a spotřeby alkoholu (asi o 30 %). Po dvou letech ovšem začala spotřeba opět stoupat. Do roku 1933, kdy byla prohibice zrušena, se vrátila spotřeba téměř na původní úroveň. Pravděpodobným důvodem bylo zvýšení ceny na černém trhu. Nárůst ceny však nebyl příliš výrazný, coţ lze vysvětlit moţným předzásobením. Také trvalo nějaký čas, neţ se výrobci zorientovali a obnovili produkci.11 Prohibice s sebou přinesla celou řadu negativních jevů. Zvýšila se kriminalita a zločin se stal organizovaným. Znamenala celkové posílení pozice a zvýšení prostředků nelegálních zločineckých organizací. Války mezi jednotlivými skupinami navíc ohroţovali i osoby stojící mimo tyto spory. Došlo k nárůstu byrokracie, korupce a státních výdajů, které nebyly kompenzovány daňovými příjmy. Navíc se stát vzdal moţnosti kontroly kvality alkoholických nápojů. To mohlo mít za následek zvýšení výskytu zdravotních problémů spojených s alkoholem. Jako další důvod je uváděn tzv. „ţelezný zákon prohibice“, podle kterého se zákaz výroby návykové látky projeví v její vyšší koncentraci.12 Jak jsem jiţ ale zmínila, na produkci silnějšího alkoholu se podepsaly i jiné faktory, zejména objev a zvyšování výroby a konzumace destilátů, které vedly k prohibici. Výsledky prohibice jsou diskutabilní, přesto se o ni pokusilo i pár dalších států. Nikde se však neudrţela delší období. Někteří autoři se kloní k tomu, ţe prohibice byla absolutním selháním13, jiní vidí v prohibici úplné nebo částečné moţný úspěch.14 Odpůrci argumentovali především daňovými výnosy a sníţením kriminality. Je otázkou, jestli se stát v případě

10

THORNTON. Ibid.

11

Ibid.

12

MIRON, A. J., ZWIEBEL, J., Alcohol Consumption During Prohibition. In: TheAmericanEconomicReview,

vol. 81, 1991. 13 14

Jako například jiţ citovaní Thornton s Mironem. V tomto smyslu se vyjadřuje např. Hall in Hall, W. What are the policy lessons of National Alcohol

Prohibition in the United States, 1920 ‐ 1933? Addiction, Addiction History. 2010.

6

prohibice naopak nevzdává jakékoliv moţnosti kontroly a zároveň regulace trhu s alkoholem a jeho spotřeby. V evropských státech se v období americké prohibice začaly uplatňovat státní monopoly. Ty se neomezovaly jen na spotřební daň. Veškeré zisky z obchodu s alkoholem představovaly státní příjmy. Zároveň byla zakázána výroba jinými nebo neautorizovanými producenty. V novodobé historii se tento model poprvé objevil v polovině devatenáctého století ve Švédsku. V rámci transformace ekonomiky po první světové válce byl vyuţit i dalšími státy, mezi které patřila i Československá republika.15 Monopol měl sníţit konkurenční zisky, nastartovat poptávku, umoţnit omezení reklamy a výchovu společnosti ke střízlivosti. Státní monopol se zaměřoval především na líh. Zatímco začátky regulace obchodu s alkoholem měly za cíl především zisk centrální a místní samosprávy a církví, na počátku dvacátého století došlo k obratu. Prohibitně orientované politiky měly opačný efekt. Nejen ţe se stát vzdal svých příjmů, ale zároveň došlo ke zvýšení nákladů veřejných rozpočtů a veřejného zdravotnictví. Prohibice představovala milník v chápání role centrálních autorit a alkoholové politiky. Byl zaveden pojem „veřejné zdraví“ a potřeba jeho ochrany.16 Stát od té doby deklaruje odpovědnost za problémy, nejen zdravotní, spojené s konzumací alkoholu. V 70. letech 20. století byl trh s alkoholem ve většině zemí privatizován. Monopoly byly nahrazeny licencemi. Ty jsou poskytovány producentů po splnění určitých kritérií (například i zákazu prodeje mladistvým) a při jejich nedodrţení mohou být odejmuty. Byla zavedena i další regulační opatření, která blíţe popíši v následujících kapitolách. Je třeba si uvědomit, ţe konzumace alkoholu má své místo v kultuře jednotlivých států. Ty se od sebe mohou lišit v postoji veřejnosti i autorit (například přístup státu k samovýrobě pálenky). Zároveň se od sebe v rámci státu mohou lišit jednotlivé subkultury.

1.2.

SPOLEČENSKÉ NÁKLADY KONZUMACE ALKOHOLU

V této podkapitole budou představeny společenské náklady, které jsou s nadměrným uţíváním alkoholu spojeny. Komparaci těchto nákladů bude věnován prostor v ve třetí

15


16


approach. Helsiniki: Finish Foundation for Alcohol Studies and Geneva: WHO. 2002.

7

kapitole práce. Společenské náklady představují náklady, které vznikají společnosti, a které by neexistovaly nebýt alkoholu.17 Tyto náklady jsou hlavním odůvodněním regulačních opatření státu namířených proti konzumaci alkoholu. Společenské náklady přitom zahrnují jednak externí náklady, které nese jiná osoby neţ uţivatel a jednak privátní náklady uţivatele. Obrázek č. 1:

Zdroj: ZÁBRANSKÝ a spol., 2007 Společenské náklady lze rozdělit do dvou základních skupin: na přímé a nepřímé. Veškeré přímé náklady jsou hmotné.18 Nepřímé náklady lze dělit na nehmotné a ztrátu produktivity. Přímé náklady představují veškeré náklady vydané za jakýmkoliv jiným účelem, neţ je samotné pořízení alkoholu. Nepřímé hmotné náklady představují ušlou produktivitu v důsledku zvýšené morbidity a mortality pro samotného konzumenta i pro jiné osoby. Do nepřímých nákladů se dále počítají nehmotné náklady, které vyjadřují bolest atd.19 Tyto 17

ZÁBRANSKÝ, T. a spol., Společenské náklady uţívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ČR v roce

2007,zpráva z výzkumu, Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze. 18

Tzn. dají se vyčíslit a porovnat např. s HDP.

19

REHN, N., ROOM, R., EDWARDS, G., Alcohol in the European region-consuption, harm andpolicies. WHO,

2001.

8

náklady je nemoţné přesně vyčíslit a porovnat s ekonomickými ukazateli. Nicméně doplňují obraz o rozsahu škod souvisejících s alkoholem. Podrobnější dělení společenských nákladů je moţné vidět na obrázku č. 1 Sociální náklady se vztahují na více oblastí. Tou první oblastí je zdravotnictví. Bylo prokázáno, ţe nadměrná konzumace alkoholu zapříčiňuje řadu zdravotních komplikací. Přímé náklady zde reprezentují sluţby pro konzumenty alkoholu (např. záchytné stanice) a samotnou léčbu závislosti a přiřaditelných stavů.20 Nepřímé náklady jsou spojeny s ušlou produktivitou díky času v léčení a absenci v práci a díky ztraceným létům v případě úmrtí a invalidity (disability-adjusted life years = DALY je ukazatel, který odpovídá ztraceným letům díky předčasnému úmrtí nebo ţivotu v invaliditě).21 Druhou hlavní oblastí je prosazování práva. Zde jsou přímé náklady zastoupeny především náklady na policii, soudy a vězení. U nepřímých nákladů je to opět ušlá produktivita spojená s kriminální kariérou konzumentů a s morbiditou a mortalitou obětí.22 Třetí skupinu nákladů je moţné najít ve většině studií pod názvem „jiné“. Jedná se o přímé náklady spojené s výzkumem, prevencí, poţáry aj. a transakční náklady. Nepřímé náklady jsou spojené se sníţenou produktivitou na pracovišti nebo ztrátou zaměstnání.23 Sociální náklady alkoholu nese celá společnost, nejen stát. Z veřejných rozpočtů bylo v roce 2003 v EU pokryto 15-25 % přímých nákladů. Okolo deseti procent se pohybovaly náklady na samotnou léčbu závislosti a souvisejících stavů.24 Další část nákladů zaplatili sami konzumenti, velkou část pak zbytek společnosti a část byla započítána do externalit. Podrobný přehled sociálních nákladů v jednotlivých zemích poskytuje příloha č. 1. V roce 2003 byly podle studie Alcohol in Europe25 celkové hmotné náklady v EU 125 miliard Euro, coţ představovalo 1,3 % HDP. Z toho přímé náklady představovaly 66 miliard Euro a nepřímé 59 miliard Euro. Nehmotné náklady byly odhadnuty na 270 miliard Euro. Na

20

ZÁBRANSKÝ, T. a spol., Společenské náklady uţívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ČR v roce

2007,zpráva z výzkumu, Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze. 21

Tento index vysvětlují veškeré zprávy a studie WHO uvedené ve zdrojích práce.

22

ZÁBRANSKÝ. Ibid.

23

Ibid.

24


červen 2006. 25

ANDERSON. Ibid.

9

grafu č. 1 je moţné vidět společenské náklady podle jednotlivých oblastí lidského ţivota, kterých se dotýkají. Graf 1: Hmotné náklady alkoholu v Evropě v roce 2003 podle nákladových sloţek

Zdroj: WHO, 2004

Nejvyšší nepřímé náklady jsou reprezentovány zkrácením střední délky ţivota a ztrátou lidských ţivotů zapříčiněnou alkoholem. V roce 2004 v EU zemřelo nejméně 95 000 muţů a téměř 25 000 ţen ve věkové kategorii 15 – 65 let z příčin přisuzovaných alkoholu.26 To znamená, ţe jedna ze sedmi smrtí v muţské populaci a jedna ze třinácti smrtí v ţenské populaci byla způsobena alkoholem. Přehled úmrtí zapříčiněných alkoholem genderově rozlišených v jednotlivých zemích viz Příloha č. 2. Blíţe se k analýze situace nákladů spojených s alkoholem v Evropě bude věnovat podkapitol „Škody související s alkoholem“. Překvapivým závěrem studie byl vysoký počet trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu. Velký podíl představovaly násilné, společensky nebezpečné trestné činy s vysokými náklady na represivní sloţky a náklady obětí těchto činů. Byly zjištěny také vysoké přímé i nepřímé náklady spojené s negativním dopadem uţívání alkoholu na dopravu. V případě alkoholu se zdají atraktivní tzv. odvratitelné náklady v oblasti prevence konzumace alkoholu za volantem i prevence nadměrné konzumace dospělými i dětmi. Dopad regulačních opatření v této oblasti by mohl být rychlý a náklady na represe a ušlou

26


2001.

10

produktivitu v souvislosti s úmrtím jsou relativně snadno měřitelné.27 Existuje však i nemalý podíl neodvratitelných společenských nákladů, spojených především s nemocností a úmrtností. Společenské náklady alkoholu představují pouze odhad, ale i tak je moţné vidět kolik zhruba společnost „stojí“ nadměrná konzumace alkoholu. Je také třeba vzít v potaz společenské výhody, které jsou spojeny se střídmou konzumací alkoholu. Mezi tyto výhody patří především prospěšnost pro kardiovaskulární systém a uţitek pro samotné konzumenty. Mezi společenské výhody se nepočítá daň, pracovní místa ani jiné ekonomické ukazatele krom administrativních nákladů spojených především s výběrem daní. Přesto, vzhledem k negativním dopadům opilství, se zdá být určitý druh alkoholové politiky na místě.

1.3.

ALKOHOLOVÁ POLITIKA Jak je jasné z historického exkurzu i podkapitoly o společenských nákladech veškeré

evropské země uplatňují určitý druh alkoholová politiky. V EU se, ze strany Evropské komise, objevují tendence pro harmonizaci a zpřísnění alkoholové politiky v jednotlivých státech. Zatím však v tomto směru nemá Evropská komise dostatečnou pravomoc. Evropa je tak z tohoto pohledu nehomogenním celkem, jak se potvrdí dále v práci. Alkoholová politika představuje řadu opatření státu, kterými je regulována a redukována nabídková a poptávková strana trhu s alkoholem a jeho neţádoucí dopady na společnost. Nejedná se však o oficiální název této činnosti. Cíle státu jsou přitom odlišné a někdy i protichůdné. Na jedné straně stojí ekonomické zájmy státu v podobě daňových výnosů, obchodu a zaměstnanosti, na straně druhé straně stojí veřejný zájem reprezentovaný potřebou zajištění veřejného pořádku a zdraví obyvatelstva.28 Jak ukazuje první kapitola práce, dualita mezi těmito dvěma zájmy státu se objevovala jiţ od dob prvních opatření v této oblasti. Přitom argument zdraví byl zpočátku opomíjen a jako podstatný argument regulace spotřeby alkoholu začal být vyuţíván aţ ve 20. století. Stejně tak

27


2001. 28



11

regulační funkce spotřební daně začala být prosazována aţ ve 20. století.29 Tématem práce je především opatření alkoholové politiky zaměřená na veřejný zájem. Nadměrným pitím alkoholu a následky, které jsou s tím spojené, jsou ohroţeny především niţší společenské vrstvy. Vzniká zde větší riziko nadměrné konzumace nekvalitního alkoholu a následné dopady na zdraví konzumenta. Častěji zde také dochází i k výskytu nehmotných nákladů v podobě rodinné disharmonie nebo úplnému rozpadu rodin.30 Skupinou, na kterou se zvláště zaměřuje alkoholová politika, jsou mladí lidé. Vychází z předpokladu, ţe jsou mladí lidé jednak více náchylní ke konzumaci omamných látek včetně alkoholu a jednak z přesvědčení, ţe závislost nebo zvyky osvojené v mládí, jsou v dospělém ţivotě těţko odstranitelné a navíc se mohou stupňovat.

1.3.1. Formy regulace 31 Tato podkapitola se bude věnovat opatřením zaměřeným na veřejný zájem, tedy zdraví a pořádek. Jedná se o takové kroky tvůrců politiky, které vedou k omezení spotřeby alkoholu a způsobených škod. Patří sem především regulace ve formě spotřební daně, tedy cenové omezení (omezeně se vyskytuje i regulace v podobě minimální ceny). Dále je to omezení dostupnosti: regulace marketingu (zákaz/omezení reklamy a oznámení o škodlivosti produktu na obalu), licence omezující počet a druh prodejen, otevírací doba, věkové limity, tolerance koncentrace alkoholu v krvi při řízení vozidla a následné testování tohoto limitu u řidičů.32 V roce 2003 15 odborníků z VB, USA a severských zemí pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO) srovnalo 500 studií,33 které se zabývaly alkoholovou politikou. Zaměřovaly se na efektivitu, prověřenost a cost-benefit analýzu přístupů jednotlivých států k redukci alkoholové spotřeby a negativních jevů, které s ní souvisí. Závěrem studie bylo seřazení těchto opatření podle účinnosti. Autoři doporučili především

29


30


červen 2006. 31

ANDERSON. Ibid. Zprávy WHO z roku 2001 a z roku 2003.

32

WHO. Global Status Report: Alcohol Policy, World Health Organisation, Department of Mental Health and

Substance Abuse, Geneva., 2004. 33

WHO. Alcohol, No ordinary commodity: Research and Public policy. United Kingdom. 2003.

12

zdanění alkoholických nápojů, nastavení věkových limitů, stanovení limitů pro alkohol za volantem a následné kontroly a některé intervence v oblasti medicíny. Za nejefektivnější opatření je povaţována spotřební daň. Efektivita tohoto nástroje přitom vychází z předpokladu cenové elasticity poptávky. Cenové elasticitě poptávky se podrobně věnuje druhá kapitola práce. Nelze nezmínit, ţe spotřební daň z alkoholu plní i jiné funkce z pohledu státu, především daňový příjem. Tématem této práce je však především funkce regulační. V tomto směru má uvalení spotřební daně dvojí cíl. Jednak odradit konzumenty od spotřeby alkoholu, jednak odklonit spotřebu k nealkoholickým nebo méně alkoholickým nápojům. Proto je také moţné vidět v mnoha zemích jednak zdanění alkoholu obecně a jednak zdanění jednotlivých druhů alkoholu Ve většině zemí se tak liší spotřební daně pro pivo, víno destiláty a meziprodukty i v řádech desítek procent.34 Zdanění se odvíjí většinou od objemu alkoholu v nápoji. Vzácně se odvíjí od sloţek a postupů pouţitých při výrobě. Dalším zdůvodněním odlišné daňové sazby jsou odlišné výrobní náklady a v oblasti veřejného zájmu i sníţení rizika dopravních nehod. Další efektivní intervencí je podle meta-analýzy WHO omezení otevírací doby, dnů, místa nebo mnoţství alkoholu, prodaného při různých společenských událostech. Podle WHO tím dochází k poklesu spotřeby. Na druhé straně je omezená otevírací doba ve VB spojována s nárazovým nezřízeným pitím. To můţe mít za následky zvýšené riziko pro zdraví konzumenta i zvýšené riziko pro společnost v podobě vyšší kriminality. Nedochází tak ke sníţení spotřeby, ale spíš ke změně ve vzorci chování konzumentů.35 Většina států se jiţ vzdala monopolů. Místo nich jsou uplatňovány licence, které jsou prodejcům a distributorům poskytovány za určitých podmínek a mohou jim být odebrány. Za největší problém lze povaţovat alkohol v krvi řidičů. Je to z toho důvodu, ţe mezi postiţené patří velmi často i osoby, které samy alkohol nepoţily a přitom se střetu s opilým řidičem nemohou vyhnout. Nejedná se jen o další řidiče, ale i o kolemjdoucí chodce. Největším problémem je alkohol za volantem v USA a Austrálii, kde neexistuje dostatečná infrastruktura a v některých případech ani právní moţnosti náhodných kontrol. Alkohol za 34

Shodně ANDERSON Peter, BAUMBERG B. : Alcohol in Europe, Evropská komise, Institute of Alcohol

Studies, červen 2006. a shodně WHO. Alcohol in the European Region – consumption, harm and policies. World Health Organisation. Regional Office for Europe. 2001. 35



13

volantem je však výrazným problémem i v Evropě. Jak bylo zmíněno v předchozí podkapitole, náklady s tím spojené jsou značné, zejména v podobě ztrát na ţivotech. Efektivní intervencí, která podle WHO omezí vznik škod, je stanovení limitů koncentrace alkoholu v krvi (blood alcohol concentration, BAC) a následné náhodné kontroly dechu. Překročení limitu by mělo následovat odebrání řidičského průkazu. Je také moţné stanovit niţší limity pro mladé řidiče. Z empirických studií dále vyplývá, ţe účinnější neţ samotná výše trestu a mnoţství kontrol, je předpoklad o pravděpodobnosti dopadení. Kladné odezvy tak mají například předem avizované kontroly policie. Tolerované mnoţství koncentrace alkoholu v krvi se v jednotlivých zemích liší. Nebezpečné mnoţství se pohybuje mezi 0,5‰ a 0,8‰. V tomto rozmezí značně stoupá riziko dopravní nehody díky ztrátě orientace a zpomaleným reakcím řidiče. Podle zprávy WHO36 lze tímto opatřením v EU předejít zhruba 111 000 případům smrti a invalidity ročně. Náklady jsou přitom 233 milionů eur. Věkové limity jsou také povaţovány za efektivní. Jejich účinnost však závisí na důsledném uplatňování. Prodejcům musí hrozit věrohodný reálný postih ve formě odebrání licence. Jen málo zemí v Evropě věkové limity pro prodej alkoholu nezavedlo. Jako podpora argumentu jejich efektivity je často uváděn příklad ze Spojených států, kdy z průzkumu vyplývá, ţe po sníţení věkového limitu došlo k výraznému nárůstu dopravních nehod a rušení veřejného pořádku. Otázkou je zda se nejednalo pouze o krátkodobý efekt. Naopak vzdělávání37, komunikaci, výchova, veřejná informovanost a prevence se ve srovnání umístily nízko. Jejich účinky jsou jen těţko prokazatelné a naopak náklady, které jsou s nimi spojeny, jsou vysoké. Zejména informační kampaně zaměřené na mladistvé se ukázaly jako neúčinné. Ekonomicky lze tuto neúčinnost vysvětlit silnou tendencí mladých konzumentů k diskontování budoucí hodnoty, jak bude dále popsáno při rozboru cenové elasticity a modelu racionální závislosti. Malý vliv na konzumenty mají i varovné štítky. Obal by měl obsahovat informace o škodlivosti alkoholu především pro lidské zdraví. Politika namířená na redukci spotřeby tohoto typu je však neúčinným a příliš nákladným opatřením. Ani omezení reklamy není v rozvinutých zemích povaţováno za příliš účinné. Dochází spíše ke změně preferencí konzumenta pro určitou značku. Zvýšení spotřeby se můţe projevit 36

Shodně WHO, 2001, 2003, 2004. Op.cit.

37

Ve většině zemí EU je informovaní o neţádoucích účincích alkoholu součástí středoškolského vzdělání jak

vyplývá z ANDERSON Peter, BAUMBERG B. : Alcohol in Europe, Evropská komise, Institute of Alcohol Studies, červen 2006.

14

v rozvojovém světě v případě úspěšného marketingu u nového druhu alkoholu.38 I přes malou efektivitu ve většině zemí Evropy nějaký druh omezení reklamy existuje, jak ukazuje tabulka č. 1. Tabulka 1: Omezení reklamy v televizi a rádiu v zemích EU za jednotlivé druhy alkoholu, 1999

Zdroj: REHN a spol., 2001 Tato podkapitola ukazuje stručný přehled způsobů státní regulace, kterými se stát snaţí omezit konzumaci alkoholu. Další podkapitola představí postoje některých ekonomů, kteří se k regulaci jako takové, i k regulaci návykových látek včetně alkoholu staví spíše skepticky.

1.3.2. Teorie ekonomické regulace

Podle standardní ekonomické teorie by stát měl napravovat selhání trhu a uplatňovat sociálně kulturní hodnoty, které trh opomíjí. Za takové selhání je povaţována i přílišná konzumace alkoholu a neţádoucí dopady pro společnost i jednotlivce. Jak bylo představeno v minulé podkapitole, existuje celá řada opatření omezujících jak nabídkovou, tak poptávkovou stranu trhu s alkoholem. Oproti tomuto standardnímu pohledu stojí zejména liberální ekonomové. Ti se staví k regulaci obecně spíše skepticky. Podle Rothbarda39 je základním axiomem ekonomie, ţe lidé jednají a jejich jednání je účelné. Snahou kaţdého člověka je maximalizovat svůj subjektivní uţitek. K alkoholu nebo jiným omamným látkám přitom přistupují stejně jako k jiným statkům. Jedinec přitom volí podle svého uváţení mezi alternativami, čímţ demonstruje své preference. Rozděluje

38


39

ROTHBARD, N. M. Ekonomie státních zásahu, Praha, Liberální institut, 2001.

15

prostředky tak, aby dosáhl svých preferencí a maximalizoval svůj uţitek. Svobodná směna při hledání optimální spotřeby jednotlivci vede ke zvyšování uţitku celé společnosti a tím i k růstu blahobytu. Intervence třetí strany, tedy státu, do směny sniţuje uţitek zúčastněných ve prospěch regulátora. Je-li pouţita tato teorii na statek jako je alkohol, závěrem je, ţe by skutečně nemělo být nikomu bráněno v konzumaci alkoholu v jakémkoli mnoţství. Pakliţe jsou jeho preference postaveny tak, ţe je pro něj uţitek z alkoholu vyšší neţ uţitek z jiných statků nebo budoucí dopady jeho počínání především na zdraví 40. Na druhou stranu zde existují jiţ zmíněné externality, které jsou s konzumací alkoholu spojené. Na tomto místě budou představeny názory dvou liberálních filosofů L. Missese a M. Friedmana,41 kteří ve svých pracích obhajují svobodu jedince jednat s vlastním tělem, jak uzná za vhodné. Má k němu vlastnická práva jako k jiným materiálním věcem. Je pouze na něm, zda uţívá tělo k práci či ne, jestli jej poškozuje nadměrným pitím, kouřením nebo konzumací jiných látek. Autoritami je často vyuţíván při zavádění alkoholové politiky argument ochrany jedince před sebou samým. Z výše zmíněného pohledu je tento argument diskutabilní nebo přímo neoprávněný. Na regulaci je moţné se dívat jako na porušení svobody a vlastnických práv jedince. Svoboda jedince má však jedno omezení. Aby mohla společnost fungovat, není moţné, aby byla svoboda jedince absolutní. Je vţdy omezena právy a svobodou jejích ostatních členů. Jak píše Friedman: „Podstatou liberální filosofie je víra v důstojnost jednotlivce, v jeho svobodu realizovat většinu svých schopností a příležitostí podle vlastního uvážení pouze s tou podmínkou, že neomezuje svobodu ostatních dělat totéž.“42 Proto argumentace pro podporu alkoholové politiky v podobě veřejného zájmu je ospravedlnitelný. Jak jiţ bylo v práci zmíněno s konzumací alkoholu je spojeno velké mnoţství neţádoucích dopadů pro celou společnost, nejen samotného konzumenta. Člověku by tak nemělo být bráněno spotřebovávat alkohol v jakémkoliv mnoţství a zvyšovat tím svůj uţitek. Pakliţe ale díky konzumaci alkoholu omezuje vlastnická práva a

40

Pro jednoduchost opomíjím fakt, ţe je ve většině států zdravotní péče povaţována za veřejný statek a tak

případné zdravotní komplikace představují také externí náklady. 41

Shodně in MISSES, L. von, Lidské jednání: Pojednání o ekonomii, Praha, Liberální institut, 1989 a

FRIEDMAN, M., Kapitalismus a svoboda, Praha, Liberální Institut, 1993. 42

FRIEDMAN, M., Kapitalismus a svoboda, Praha, Liberální Institut, 1993. str. 168.

16

právo na svobodu jiných členů společnosti a způsobí jim újmu, mělo by mu být takové konání zakázáno nebo by za něj měl nést odpovědnost.43 Ekonomická teorie poukazuje i na další neţádoucí dopady regulací. Daňové břemeno je díky regulacím z velké části přeneseno na výrobce.44 Stejně tak jako uţivatelé maximalizují svůj uţitek i producenti a distributoři alkoholu maximalizují svůj zisk. Proto při sníţení poptávky v důsledku alkoholové politiky, zvýšení nákladů nebo jiném způsobu omezení jejich činnosti budou hledat cestu, jak se danému opatření vyhnout nebo zmírnit jeho dopady na své podnikání. Lze předpokládat, ţe tyto snahy budou tím vyšší, čím represivnější bude alkoholová politika. Také Stigler45 povaţuje regulaci za jev pro společnost spíše škodlivý s řadou negativních aspektů. Vedle jiţ zmíněných negativních dopadů regulace upozorňuje ve svých pracích především na vznik nelegálního trhu, korupci a tvorbu silných zájmových skupin, které z alkoholní politiky profitují, jako přímý důsledek vstupu státu do směny na svobodném trhu. Mohou to být sami výrobci, policisté, úředníci, nelegální výrobci nebo výrobci substitutů a komplementů. Díky existenci těchto skupin je těţké regulaci v případě neúčinnosti odstranit nebo neúčinnost vůbec prokázat. Také můţe docházet k původně nezamýšleným dopadům regulačních opatření. Ty by měly být brány v úvahu při všech politických rozhodnutích.

43

FRIEDMAN. Ibid.

44

DAVID, P., Teorie daňové incidence , Brno, Akademické nakladatelství Cerm, 2007.

45

V STIGLER, G. J., The Theory of Economic Regulation. In: MUELLER, D. C. (editor), Public Choice II: A

Revised Edition of Public Choice, Cambridge, Cambridge University Press, 2. vydání, 1989.

17

2. Poptávka po alkoholu

Následující kapitola je věnována problematice poptávky po alkoholu a cenové elasticitě, která je její základní charakteristikou. Vztah ceny a poptávaného mnoţství je jedním ze základních předmětů zkoumání ekonomie. Přitom u různých statků je tento vztah odlišný. Alkohol je díky návykovosti specifický. Existují rozdílné názory odborníků na reakci spotřebitelů při cenových regulacích. Jak je zmíněno v podkapitole „Formy regulace“ cena a daně jsou povaţovány za nejefektivnější nástroj alkoholové politiky. Přitom se při zavádění této regulace vychází z předpokladu cenové elasticity poptávky po alkoholu. To je také základním předpokladem hlavní hypotézy této práce, podle které změna ceny můţe mít dopad na poptávané mnoţství alkoholu. Druhá část kapitoly je věnována teoretickým modelům, zejména modelu racionální závislosti, které se dané problematice věnují a poskytují podklad tohoto předpokladu.

2.1

CENOVÁ ELASTICITA POPTÁVKY

Pokles poptávaného mnoţství statku s růstem ceny (ceteris paribus) je jedním ze základních ekonomických předpokladů vývoje poptávky a je tomu tak u většiny statků 46. Citlivost, s jakou poptávané mnoţství statku reaguje na změnu ceny, je dána cenovou elasticitou poptávky. Cenová elasticita je definována jako procentuální změna poptávaného mnoţství statku v reakci na změnu ceny o jedno procento. Tento vztah lze zapsat pomocí následujícího vzorce.47 EPD =

48

46

Dle zákona poptávky.

47

HOLMAN, R., Ekonomie, Praha, C.H. Beck, 3. Vydání, 2002. str. 36.

48

EPD

původní cenu.

18

Je-li podle předchozího vzorce elasticita v absolutní hodnotě49 větší neţ jedna, jedná se o poptávku elastickou. Spotřebitelé reagují na zvýšení ceny proporcionálně větším sníţením poptávaného mnoţství. Další moţností je neelastická poptávka, pakliţe je absolutní hodnota cenové elasticity poptávky menší neţ jedna. V takovém případě, spotřebitelé s růstem ceny sniţují poptávané mnoţství proporcionálně méně. Cenová neelasticita neznamená, ţe poptávané mnoţství na změnu ceny nereaguje. Třetí moţností je jednotkově elastická poptávka, pakliţe je absolutní hodnota elasticity rovna jedné. V takovém případě změna ceny je stejná jako změna poptávaného mnoţství.50 Čím elastičtější je cenová poptávka po alkoholu, tím spíše reagují spotřebitelé na změnu jeho ceny. Je tak moţné omezit spotřebu alkoholu a neţádoucí efekty s tím spojené prostřednictvím zvyšování ceny. Naopak čím méně bude poptávka cenově elastická, tím méně účinná bude alkoholová politika zaměřená na cenu. U cenové elasticity také platí, ţe se mění v čase, proto se v ekonomii odlišuje krátké a dlouhé období. Obecně v delším období je poptávka elastičtější, neţli v krátkém. Je to dáno tím, ţe spotřebitelé potřebují čas na to, aby se přizpůsobili změně ceny a nalezli substituty nebo spotřebu daného statku omezili či statek spotřebovávat přestali.51 Je také moţné obecně říci, ţe poptávka po statcích, které mají pro konzumenta velký význam, je daleko méně citlivá na změnu ceny. Alkohol si můţeme rozdělit na tři druhy: pivo, víno a destiláty. Cenová elasticita poptávky jednotlivých druhů je zpravidla rozdílná, proto se často zjišťuje zvlášť. Jednotlivé druhy jsou si navzájem substituty. 52 Můţu tedy předpokládat, ţe změna spotřební daně, regulující spotřebu alkoholu, bude mít vliv na konzumaci alkoholu obecně. Zároveň se ale pravděpodobně bude míra citlivosti u jednotlivých druhů lišit.

49

Vzhledem k tomu, ţe se jedná o nepřímou úměru, vychází cenová elasticita v záporných hodnotách.

50

HOLMAN. Ibid.

51

SAMUELSON, Paul A. – NORDHAUS, William D.: Ekonomie, 2.vydání, Praha, Nakladatelství Svoboda,

1995. 52

FOGARTY, J. Alcohol Own‐Price Elasticity of Alcohol: A Meta‐Analysis. Crawley, WA 6009: University of

Western Australia. 2004.

19

V roce 2008 byla na floridské universitě zpracována meta-analýza,53 zabývající se cenovou elasticitou po alkoholu obecně i po jednotlivých druzích zvlášť. Jako podklad pouţilo autorům 112 analýz obsahujících 1003 odhadů cenové elasticity poptávky po alkoholu. Studie vycházely z různých statistických metod a postupů a zahrnovaly různé společenské skupiny. Podle meta-analýz, které se zabývaly zkoumáním účinku ceny/daně na poptávku po alkoholu, je průměrná úroveň elasticity u alkoholu obecně – 0,51 při velikosti 91 vzorků. Z toho vyplývá, ţe zvýšení ceny o jedno procento má za následek sníţení poptávky po alkoholu o 0,51%. Toto číslo je za agregovaná data54, v případě individuální poptávky je elasticita vyšší. Pro jednotlivé druhy alkoholu pak elasticita vyšla průměrně, opět za agregovaná data, -0,46 na 106 vzorcích pro pivo, -0,69 na 93 vzorcích pro víno a -0,80 na 103 vzorcích pro destiláty.55 Z toho vyplývá, ţe zvýšení daně z piva bude mít pravděpodobně daleko menší dopad na jeho spotřebu neţ zvýšení daně u vína a destilátů. To potvrzuje i fakt, ţe pouze v případě sedmi individuálních úrovní studií byly potvrzeny konkrétní cenové / daňové účinky na konzumaci piva.56 Naproti tomu u vína a destilátů potvrdila účinky zvýšení daně na konzumaci téměř polovina výsledků. Hodnoty, které jsou popsány výše, však představují pouze průměr. V jednotlivých studiích se elasticity značně lišily. Je tomu tak proto, ţe různí autoři pouţívají různé metody zpracování dat. Svou roli hrají i další faktory, které mají na poptávku po alkoholu vliv a jejich váha je v jednotlivých studiích rozdílná. Pro ilustraci různorodosti dat slouţí tabulka č.2. Jsou zde zároveň vidět i rozdíly mezi agregátní a individuální poptávkou.

53

WAGENAAR, A.C. a spol., Effects of beverage alcohol price and tax levels on drinking: a meta-analysis of

1003 estimates from 112 studies,University of Florida, College of Medicine, Department of Epidemiology and Health Policy Research, USA.říjen 2008. 54

Agregovaná data představují průřezová data v určitém čase nebo za určité časové období, individuální data

jsou data za určitou skupinu nebo jednotlivce, kteří splňují určitá kritéria např. věk nebo pohlaví. 55

WAGENAAR. Ibid.

56

Ibid.

20

Tabulka 2: Cenová elasticita poptávky po alkoholu ‐ přehled výsledků meta‐analýz PIVO Wagenaar, 2009

VÍNO

LIHOVINY

-0,46

-0,69

-0,8

Leung, Phelbs, 1993 (agregátní poptávka)

-0,2/0,1

-0,3/1,8

-0,3/1,8

Leung, Phelbs, 1993 (individuální poptávka)

-0,5/0,3

-0,5

-0,5/-0,4

-0,36

-0,7

-0,86

-0,77

-0,7

Gallet, 2007 Fogarty 2004

-0,37 Zdroj: FOGARTY 2004, WAGENAAR 2008, LEUNG 1993.

Jak jiţ bylo zmíněno, elasticita poptávky nemusí být vţdy ovlivněna jen cenou. Jsou zde i další faktory. Prvním z nich je substituční efekt. Při růstu ceny spotřebitel začne statek nahrazovat levnějšími „náhraţkami“, pakliţe jsou k dispozici. Čím více má statek substitutů, tím elastičtější je poptávka po něm. Malý počet substitutů v případě alkoholu mluví spíše pro neelasticitu poptávky po něm. Druhým důleţitým efektem je efekt důchodový. Při růstu ceny klesá spotřebitelův disponibilní důchod. Podle studií zabývajících se důchodovou elasticitou alkoholu je však tato spíše nízká.57 Důleţitou roli hrají také transakční náklady. Tedy náklady, které musí spotřebitel vynaloţit při nahrazení alkoholu jiným statkem. Pakliţe jsou příliš vysoké, spotřebiteli se původní statek nevyplatí substituovat. Za substitut alkoholu se obecně povaţují opiáty, léky nebo také sportovní aktivity či meditace. Mezi další determinanty elasticity poptávky po alkoholu patří podíl výdajů za alkohol na celkových výdajích. Obvykle čím vyšší jsou, tím elastičtější je poptávka.58 Otázkou je jakou roli ve spotřebitelově chování hraje návykovost. Dalšími rozhodujícími faktory jsou osobní preference a zvyky spotřebitele, coţ v případě návykových látek můţe mít výrazný vliv. Důleţitá je i délka období, vstupní data (agregovaná či individuální, za celou společnost či za určité skupiny atd.) a to jak úzce nebo široce je

57

LEUNG, S., PHELPS, C. My kingdom for a drink...?: a review of estimates of the price elasticity of alcoholic

beverages. Washington D.C.: US Government Printing Office. 1993. 58

FOGARTY, J. Alcohol Own‐Price Elasticity of Alcohol: A Meta‐Analysis. Crawley, WA 6009: University of

Western Australia. 2004.

21

statek definován.59 Na poptávku po alkoholu má vliv i dostupnost alkoholu a další necenová opatření alkoholové politiky.

2.2

MODEL RACIONÁLNÍ ZÁV ISLOSTI 60 Alkohol se od ostatních statků liší tím, ţe na jeho spotřebě vzniká závislost. Pro občasné

konzumenty, kteří nejsou závislí, platí (ceteris paribus), ţe reagují na zvýšení ceny sníţením poptávaného mnoţství. Existují ale také spotřebitelé, pro které je alkohol návykovou látkou. Je otázkou, jak na změnu ceny reaguje tato skupina konzumentů. To do značné míry určuje i úspěšnost regulačních opatření zaměřených na cenu. Otázce vztahu mezi změnou ceny návykového statku a změnou poptávaného mnoţství se věnovala řada ekonomických studií a analýz. Byly vytvořeny teoretické modely, které měly odpovědět na otázku reakce závislého spotřebitele na změnu ceny. Původně byly vytvořeny pro posouzení dopadu legalizace drog na spotřebu narkomanů. Lze je však vyuţít i pro posouzení chování spotřebitele při konzumaci dalších látek, na kterých vzniká závislost (alkohol, cigarety, hazard, ale například i sport). Prvním příkladem je konvenční ekonomický rámec pro maximalizaci uţitku závislého spotřebitele během ţivota. Z tohoto rámce vycházejí teoretické modely závislosti. Základní rovnice uţitkové funkce je: U(t) = f [C(t), X(t)] 61 (2.1) kde

C(t) je spotřeba návykové látky v čase t X(t) je agregát spotřeby ostatních statků

Poptávková funkce pak má tvar: 59

CHALOUPKA, F., GROSSMAN M., SAFFER, H. The Effects of Price on Alcohol Consumption and

Alcohol‐Related Problems. Alcohol Research and Health, 2007. 60

Shodně BECKER, Gary S., MURPHY, Kevin M.: A Theory of Rational Addiction, Journal of Political

Economy, vol. 96, no. 4, University of Chicago, 1988 a STIGLER, J.G., BECKER, G.S., De Gustibus Non Est Disputandu. The American Economic Review, Vol. 67, No. 2 (Mar., 1977), pp. 76-90. 61

Celkový uţitek dán spotřebou návykové látky (alkoholu) a spotřebou ostatních statků, subjekt maximalizující

uţitek podléhá současnému rozpočtovému omezení (dle CHALOUPKA a spol. Ibid.)

22

C(t) = g [ P(t), Y(t), Z(t) ] 62 (2.2) kde

P(t) – současná cena návykové látky Y(t) – důchod Z(t) – vektor proměnných, které odráţejí vkus

Podmínkou tohoto ekonomického rámce je, ţe současná spotřeba statku vychází ze současných cen. Růst aktuální ceny vede k omezení současné spotřeby (cena zahrnuje inflaci i transakční náklady). Růst ceny v minulosti nebo očekávaný růst cen v budoucnosti není zahrnut do současné spotřeby. Rámec také neodráţí závislost rozhodování o současné spotřebě na minulém chování spotřebitele charakterizovaném uţíváním návykové látky. Jedná se tedy o intertemporálně nezávislou analýzu spotřeby. 63 Návykovost látky však způsobuje, ţe konzument si na ni zvyká. Spotřeba v minulosti způsobuje, ţe chuť po ní roste. Poptávka po návykovém statku je tak závislá na předchozích obdobích. Tzv. myopic model nebo také iracionální či krátkozraký model tento fakt zohledňuje. Mezi jeho tvůrce patří Gorman, Pollak.64 Uţitková funkce iracionálního modelu má tvar: U(t) = f[ C(t), C(t-1), X(t) ] 65 (2.3) kde

C(t-1) představuje minulou spotřebu návykového statku

Poptávková funkce má tvar: C(t) = g [ P(t), C(t-1), Y(t), Z(t) ] 66

62

Spotřeba je funkcí ceny návykové látky, důchodu a vektorem kombinací mezi spotřebou alkoholu a ostatních

statků (dle CHALOUPKA a spol. Ibid.). 63

WATERS, T., SLOAN, F. A., Why do people drink. Test of the racional addiction model, Center for Health

services and Policy Research, Northwestern University, USA. In: Applied Economic, vol. 27, 1995, pp 727-736. 64

CHALOUPKA. Op.cit.

65

Uţitková funkce zahrnuje navíc i minulou spotřebu návykového statku, subjekt maximalizující uţitek opět

podléhá rozpočtovému omezení (dle CHALOUPKA a spol. Ibid.).

23

(2.4) Tento model je nazýván iracionálním, protoţe předpokládá, ţe závislý konzument při spotřebě návykové látky jedná jinak neţ při spotřebě jiných statků. Podle tohoto modelu současná spotřeba závisí na současných i minulých faktorech. Růst cen v minulosti, doprovázený poklesem minulé spotřeby, omezí zároveň spotřebu minulou i současnou díky ovlivnění návyku v minulosti. Růst současných cen však má za následek sníţení pouze současné spotřeby. Do spotřebitelova rozhodování nevstupuje očekávané zvýšení cen návykového statku v budoucnosti. Model tedy reflektuje závislost současné spotřeby na minulém chování závislého spotřebitele, avšak ignoruje budoucí dopady jeho současných rozhodnutí. Tedy i v minulosti ignoroval dopady svého spotřebního chování na svou současnou spotřebu. V tom je předpokládaná iracionalita závislého spotřebitele. Zároveň z tohoto modelu plyne, ţe poptávka po alkoholu je cenově neelastická. Z tohoto přesvědčení vycházely odborné studie i veřejné mínění do roku 1988, kdy byl publikován článek Garyho Beckera a Kevina Murphyho 67 který představoval model racionální závislosti. Ten, na rozdíl od iracionálního modelu, předpokládá racionalitu i u závislých spotřebitelů. Uţitková funkce má stejný tvar jako v iracionálním modelu. Předpoklad, na kterém stojí oba modely je, ţe člověk maximalizující svůj uţitek se stává na statku závislým. Závislost tedy není v rozporu se základním axiomem, ţe spotřebitel hledá nejoptimálnější řešení. Komodita můţe poškozovat zdraví, způsobovat návyk a zároveň maximalizovat uţitek, pakliţe negativní dopady jsou převýšeny pozitivními. Statek je podle obou modelů definován jako návykový, pakliţe růst spotřeby v minulosti zvyšuje spotřebu současnou. Současná spotřeba alkoholu i spotřeba ostatních statků jsou spotřebitelem vnímány pozitivně. Minulá spotřeba alkoholu, která představuje závislost, je však vnímána negativně. Dlouhodobý efekt trvalé změny cen bude vyšší neţ krátkodobé působení. Funkce poptávky se u racionálního modelu liší o zahrnutí spotřeby budoucí:

66

Do poptávkové funkce vstupuje navíc minulá spotřeba návykové látky (dle CHALOUPKA a spol. Ibid.)

67

BECKER, Gary S., MURPHY, Kevin M.: A Theory of Rational Addiction, Journal of Political Economy, vol.

96, no. 4, University of Chicago, 1988

24

C(t) = g[ P(t), C(t-1), C(t+1), Y(t), Z(t) ]68 (2.5) kde

C(t+1) – představuje budoucí spotřebu návykového statku.

Základním předpokladem racionálního modelu je, ţe je komplementární v čase. Tedy, ţe i závislý spotřebitel zahrnuje do svého rozhodování nejen minulou, ale i budoucí spotřebu. Současná spotřeba návykové látky je tak ovlivněna minulými, současnými i budoucími faktory. Změna minulé, současné nebo budoucí ceny bude mít dopad na současnou spotřebu. Budoucí následky současného spotřebního chování jsou zahrnuty do úvahy. Jinými slovy si alkoholik uvědomuje, ţe svým současným chováním prohlubuje svůj návyk a zvyšuje tím svou budoucí spotřebu tedy i náklady. Závislost je podle Beckerova modelu charakteristická zesílením a tolerancí. Zesílení se projevuje tím, ţe čím vyšší je spotřeba v minulosti, tím vyšší je touha po návykové látce v současnosti. Zvýšení uţívání návykové látky v minulosti zvyšuje mezní uţitek v současnosti. To je postačující podmínkou iracionálního modelu. Nárůst mezního uţitku z konzumace alkoholu musí převýšit negativní dopad zvýšení návykového kapitálu v důsledku vyšší současné spotřeby, aby spotřebitel zvyšoval konzumaci. Proto není divu, ţe závislosti podléhají spíše lidé, kteří jsou vůči budoucím následkům lhostejní (mládeţ, sociálně nepřizpůsobiví lidé atd.). Tolerance naproti tomu způsobuje, ţe spotřebitelův současný mezní uţitek klesá v důsledku nárůstu spotřeby v minulosti. Organismus si na účinky návykové látky zvyká. Závislost je tak tím vyšší, čím rychleji se znehodnocuje minulá spotřeba. Odbourána je po několika letech abstinence. Racionální spotřebitel se můţe rozhodnout náhle ukončit závislost i přes doprovodné abstinenční příznaky. Rozhodne se tak, pakliţe tím buď dostatečně sníţí svou poptávku po návykovém statku, nebo zásobu svého návykového kapitálu. Jeho spotřeba klesá v čase o to rychleji, čím větší má tato změny vliv na budoucí spotřebu. Vliv na budoucí spotřebu je tím vyšší, čím vyšší je stupeň komplementarity a stupeň závislosti. Proto racionální spotřebitelé s vyšším stupněm závislosti ukončí spotřebu návykového statku rychleji neţ spotřebitelé s niţším stupněm závislosti.

68

CHALOUPKA a spol., Op.cit

25

Z modelu racionální závislosti lze také vyvodit, ţe reakce na trvalou změnu ceny v dlouhém období je výraznější neţ reakce na ceny dočasné. Stejně tak je výraznější reakce na změny očekávané neţli neočekávané. Poměr mezi dlouhodobým a krátkodobým cenovým efektem je tím větší, čím větší je stupeň závislosti. Díky zahrnutí budoucích faktorů do rozhodování se liší maximalizace uţitku u spotřebitelů. V původním modelu si spotřebitel nebyl vědom budoucích následků nebo je ignoroval. V případě racionálního spotřebitele dochází k intertemporální maximalizaci uţitku při intertemporálním rozpočtovém omezení. Proto je moţné ovlivnit chování spotřebitelů regulací cen prostřednictvím zvýšení spotřební daně. Tato práce vychází z hypotézy, ţe regulační opatření ve formě zvýšení ceny můţe mít vliv na konzumaci/poptávku po alkoholu. S tímto předpokladem korespondují i závěry modelu racionální závislosti, které budou testovány v analytické části práce. Jak poznamenali ve svém článku Becker a Stigler : „Tradiční pohled ekonomie na poptávku nabízí vodítko i při problému návykových látek a žádný jiný postup vzdáleně srovnatelný obecností a silou není k dispozici.“69

69

STIGLER, J.G., BECKER, G.S., De Gustibus Non Est Disputandu. The American Economic Review, Vol. 67,

No. 2 (Mar., 1977), pp. 76-90. str. 89.

26

3. Alkohol v Evropě 70

3.1.

SPOTŘEBA ALKOHOLU Evropa je regionem s největší spotřebou alkoholu na světě. Připadá zde průměrně

jedenáct litrů čistého alkoholu71 na jednoho dospělého ročně. To je dva a půl krát více neţ je celosvětový průměr. Přesto oproti sedmdesátým létům došlo k poklesu. K tomu přispěl především pokles spotřeby ve víno produkujících regionech jiţní Evropy. 72 Oproti tomu docházelo k mírnému růstu spotřeby v některých ostatních regionech světa, jak je moţné vidět v následujícím grafu. Graf 2: Vývoj průměrné spotřeby alkoholu v dospělé populaci za jednotlivé světové regiony, 1960- 2000.

Zdroj: Global Status Report on Alcohol (WHO 2004); EU figures are taken from WHO Health for All Database and WHO Global Alcohol Database.

70

V celé této kapitole jsou informace čerpány především z analýz WHO z let 2001, 2003, 2004 a databáze

WHO; ze zpráv Andersona a spol. 2006, 2012 (viz zdroje); zprávy ROOM a spol. 2002 a zprávy REHN a spol. 2001 (viz zdroje diplomové práce). 71

Dospělým jedincem je myšlena osoba starší 15 let.

72


červen 2006.

27

Alkohol má v Evropě dlouhou tradici, jak bylo představeno v první kapitole práce. Celkově se dá Evropa povaţovat za region s velmi kladným přístupem k alkoholu. Přesto jsou zde značné rozdíly v kulturách a přístupu k alkoholu v jednotlivých regionech. Mezi zásadní determinanty v přístupu jednotlivých zemí k alkoholu patří: ekonomická síla země, její historie, přístup společnosti k alkoholu, objem spotřeby a vzorce chování při poţívání alkoholu a reakce společnosti. Z tohoto pohledu se dá Evropa rozdělit do čtyř regionů:73 1) Centrálně-východní a východní Evropa (Bulharsko, ČR, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsku, Slovensko a Slovinsko). Jedná se o mladší země EU s průměrně niţší ekonomickou silou neţ ve zbytku EU 74. Spotřeba alkoholu je zde v průměru vyšší a ve velké části je vysoká i neregistrovaná spotřeba a výskyt těţkého opilství. Tradičně mají ve velkém počtu zemí významné postavení destiláty. 2) Centrálně- západní a západní Evropa (Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Irsko, Lucembursko, Holandsko, Švýcarsko a Velká Británie). Jedná se o regiony s vysokou ekonomickou silou75. Nejoblíbenějším alkoholem je zde pivo, kromě Francie, kde je to víno. Vzory pití alkoholu jsou zde v posledním desetiletí podobné jako ve Středomoří, jak ve frekvenci pití, tak v akceptujícím postoji k opilství na veřejnosti. Výjimkou je Irsko a VB, které se v tomto směru podobají spíše severským zemím. To je zřejmě dáno odlišným vývojem stylů pití a mnohem větší tolerancí k opíjení na veřejnosti, především v německých zemích a v Holandsku. K pití alkoholu ve středo-západním regionu dochází většinou mimo konzumace jídel a jsou zde s pitím alkoholu je spojen vyšší počet problémů neţ v Evropě jiţní. 3) Severské země (Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko). Jedná se o oblast s nejvyšší ekonomickou silou. Pro tuto oblast je typická konzumace destilátů, i kdyţ nejsou nejoblíbenějším nápojem. Rekreační popíjení lihovin je zde běţné od patnáctého století. Ke konzumaci, především destilátů nedochází denně, frekvence 73

ANDERSON, P., Møller, L., GALEA, G., Alcohol in the European Union: Consumption, harm and policy

approaches, WHO, 2012. 74

HDP a PPP byly v roce 20005 průměrně niţší neţ půl průměru v EU.

75

HDP (PPP) průměrně 10% nad průměrem EU.

28

pití je zde niţší neţ v jiţních státech. Na druhou stranu je často doprovázena těţkými a velmi těţkými případy opilství. Zároveň je tu velká míra tolerance opilství ze strany společnosti. V celkovém objemu alkoholu jsou přitom tyto země pod průměrem EU. Dánsko se přitom v konzumaci alkoholu nejvíce vymyká a převládá zde spíše středozápadní styl. 4) Jižní země (Kypr, Itálie, Malta, Portugalsko, Řecko, Španělsko). Jedná se o region s niţší ekonomickou silou. Země v tomto regionu jsou tradičními producenty vína. Konzumace alkoholu zde patří ke kaţdodennímu ţivotu a je pro velkou část populace neodmyslitelným doplňkem k jídlu. Neobjevují se zde však tak často případy těţkého opilství a společností není příliš dobře přijímáno pití „nad míru“. V objemu alkoholu jsou země tohoto regionu na prvních pozicích v evropském srovnání, vyjma Kypru a Malty Existují sice rozdíly mezi zeměmi v jednotlivých regionech, ale mnohem menší neţ jsou rozdíly mezi nimi navzájem. Další moţnost dělení zemí je na starší EU 1576 a mladší EU 10 (chápáno jako středovýchodní a východní region)77. Z této charakteristiky bude práce v této kapitole vycházet. Pakliţe je brána v potaz jen registrová spotřeba,78 je spotřeba vyšší v zemích EU 15 (11,5 l) neţ v zemích, které jsou mladšími členy EU (10,5 l). Vedle registrované spotřeby je tu však spotřeba neregistrovaná. Ta představuje 13% za celou Evropu, coţ představuje zhruba jen 1/3 světového průměru.79 Neregistrovaná spotřeba zahrnuje především pašování, přes-hraniční obchod a spotřebu alkoholu, který koupili turisti nikoliv domácí spotřebitelé. Neregistrovaná spotřeba hraje roli zejména v zemích východní Evropy (především v Bulharsku, Polsku, Slovinsku a pobaltských zemích), kde zvyšuje celkovou spotřebu aţ o 5 litrů na hlavu. Po započítání neregistrované spotřeby, se evropská průměrná spotřeba alkoholu na hlavu zvýší na 13 litrů. Ve východní a

76

Pod tímto označením je myšleno zároveň Švýcarsko, Norsko, Turecko a Island.

77

Podobná situace jako v těchto regionech je v Chorvatsku.

78

Měřeno spotřebou čistého alkoholu na hlavu (per capita).

79


2001.

29

středovýchodní Evropě je v průměru o dva litry vyšší.80 To znamená vyšší podíl neregistrované spotřeby v tomto regionu. Nejvyššího stupeň spotřeby (15l a více) dosahuje ČR, Irsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Slovensko a Maďarsko. Zemí se středním stupněm spotřeby (10 – 15l) je Francie, Dánsko, Estonsko, VB, Rakousko, Německo, Polsko, Finsko Slovinsko, Kypr, Portugalsko, Španělsko, Švýcarsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Itálie, Belgie a Holandsko. Nízký stupeň spotřeby (pod 10l) má Švédsko, Norsko, Island, Malta (zde je neregistrovaná spotřeba neodhadnuta), Turecko je jediná země se spotřebou pod 5l.81 Přehled registrované i neregistrované spotřeby je na grafu č. 3 na následující straně.

80


červen 2006. 81


approaches, WHO, 2012.

30

Graf 3: Celková spotřeba alkoholu v jednotlivých zemích, 2002

Zdroj: WHO Health for All database and WHO, GBD study (Rehm et al 2004). Vedle populace, která konzumuje alkohol, je třeba vzít v potaz i populaci abstinující. Tím se mění průměrná konzumace alkoholu na osobu. Mezi tuto skupinu se počítají jednak lidé, kteří nepili nikdy a jedna bývalý těţcí pijáci, kteří většinou ze zdravotních důvodů pít přestali. Těţké je určit statut u příleţitostných konzumentů alkoholu. Liší se postoj populace v jednotlivých zemích. Zatímco ve Španělsku se konzument označí za abstinenta, kdyţ pije jen při výjimečných příleţitostech, v Norsku se takový člověk za abstinenta nepovaţuje. To komplikuje sběr dat (WHO, 2004). Zároveň to vypovídá o odlišnosti v přístupu k alkoholu v jednotlivých kulturách. Abstinují přitom obecně spíše ţeny. Nejvyšší podíl abstinentů v populaci je v Turecku a Bulharsku, kde představuje téměř polovinu populace. Zajímavostí je, ţe v Turecku jsou to z 38 % muţi a jen z 12% ţeny. Více neţ 30% abstinentů v populaci má Polsko a Rumunsko. Okolo 20 % je to ve Španělsku, Švýcarsku, Litvě, Lotyšsku, Itálii, Irsku, Belgii, Estonsku a

31

Maďarsku. Okolo 10% představuje podíl abstinentů v populaci v Rakousku, na Kypru, v ČR, Finsku, Francii, Řecku, na Islandu, v Holandsku, Norsku, Švédsku, Slovinsku a Anglii. Na 5% je pak Slovensko a Německo. Nejniţší podíl abstinentů v populaci má Lucembursko a Dánsko (okolo 2%). Nedá se tedy říci, ţe by koreloval podíl abstinentů a celková spotřeba čistého alkoholu na hlavu. Typickým příkladem je Turecko a Bulharsko, kde je téměř poloviční podíl abstinentů, a přesto mají jednu z nejvyšších spotřeb na hlavu. Za celou Evropu se celkem 53milionů lidí povaţuje za abstinenty (15% populace´).82 Zohlední-li se podíl abstinentů v populaci, stoupne průměrná spotřeba alkoholu v EU na 15 l čistého alkoholu na osobu. Přitom v zemích EU 15 je asi o 20% niţší neţ ve středovýchodním a východním regionu. Pouze dvě země mají, v tomto případě, spotřebu niţší neţ 10 litrů alkoholu na hlavu za rok (Island, Norsko). Druhým extrémem jsou země se spotřebou vyšší neţ 20 litrů (Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Turecko)83. Vedle spotřeby čistého alkoholu na hlavu je dalším významným ukazatelem míra pití při jedné příleţitosti. WHO84 rozlišuje tři úrovně pití alkoholu: nízkou (<40 g muţi, <20g ţeny), střední (<60g muţi ><40g ţeny) a vysokou (>60g muţi, >40g ţeny). Na první úrovni pije 263 milionů dospělé populace, na druhé úrovni 58 milionů (15 %) a na třetí 22 milionů (6%) evropských občanů. Úroveň pití je vyšší v centrální, západní a východní Evropě, niţší na jihu a severu Evropy. Tabulka 3: Spotřeba alkoholu na hlavu v jednotlivých regionech Evropy

Zdroj: WHO, 2004

82


červen 2006. 83

Ibid.

84


Substance Abuse, Geneva., 2004.

32

V tabulce č.3 jsou znázorněny rozdíly ve spotřebě na hlavu v jednotlivých regionech Evropy. Potvrzují se zde zmíněné regionální rozdíly (zvláště mezi severskými zeměmi a zeměmi středovýchodního a východního regionu) a zároveň je zde vidět míra hazardního pití alkoholu, které koresponduje s vysokou mírou pití popsanou výše. K nejvyšší míře pití dochází v centrálně-východních. Neregistrovaná spotřeba je pak také nejvyšší v mladších státech EU stejně jako hazardní míra pití. Vysoká míra opilosti se vyskytuje také v severských zemích, tam je ale naopak spotřeba na hlavu nejniţší. Důleţitým determinantem spotřeby je závislost, kdy nedostatečný přístup k alkoholu doprovází psychické i fyzické obtíţe. Je velmi obtíţné v této oblasti najít odpovídající data, přesto se o to WHO a GBD85 studie pokusily. Z jejich analýz vyplývá, ţe 5% dospělých muţů a 1% dospělých ţen v populaci jsou na alkoholu závislý. Celkem kaţdý rok přibude 23 milionů osob se závislostí.

3.2.

DLOUHODOBÉ TRENDY VE SPOTŘEBĚ

Úrovně spotřeby alkoholu, stejně jako oblíbený druh nápoje nejsou stálé, ale fluktuují. Míra spotřeby se mění spolu se změnami v kontrole trhu, politické liberalizaci, kupní síle a produkci, urbanizaci, migraci, reálné ceně, marketingu a obchodu. Zároveň hraje svoji roli místo alkoholu v kultuře jednotlivých zemí. Od druhé světové války dochází k harmonizaci registrované spotřeby v zemích EU 15. Za posledních 40 let docházelo k poklesu úrovně pití v jiţních zemích, který byl naopak ze severu a VB doprovázen růstem úrovně pití v počtu litrů čistého alkoholu na hlavu. Podobně je to i u neregistrované spotřeby. Ta má převáţně konstantní podíl na spotřebě v zemích EU 15, ve zbytku Evropy její podíl na spotřebě klesá. U středovýchodních a východních zemí je také moţné vidět postupné přibliţování v objemu, úrovni alkoholu i vzorech chování k ostatním zemím EU. Zároveň dochází ke sbliţování mezi jednotlivými zeměmi navzájem. Vývoj konvergenci ve spotřebě v EU můţeme vidět v grafu č. 4.

85



33

Graf 4: Evropská harmonizace v registrované spotřebě alkoholu, 1960-2002

Zdroj: WHO Health for All Database (1961-2009 trend from WHO Global Alcohol Database). V poslední dekádě se celková spotřeba na hlavu v Evropě ani míra pití příliš neměnila. Lze ale konstatovat, ţe v severských a východních zemích je obecně spotřeba rostoucí, zatímco v jiţních a západních zemích klesá. K nejvyššímu růstu konzumace alkoholu vůbec došlo v Irsku, kdy mezi lety 1995 a 2000 vzrostla konzumace alkoholu o 25%. Trendy v abstinenci je těţké odhalit. Prokazatelně pouze u tří zemí došlo ke zvýšení počtu abstinentů (Švédsko Polsko a Švýcarsko).86 Dalším ukazatelem spotřeby alkoholu, vedle spotřeby na hlavu a míry mnoţství při jedné příleţitosti, jsou vzorce chování při konzumaci alkoholu. Z tohoto pohledu existují čtyři základní aspekty: druh preferovaného alkoholu, kontext pití alkoholu (především místo nebo alkohol konzumovaný jako doplněk k jídlu), frekvence pití alkoholu a jak často je alkohol poţíván v takovém mnoţství, ţe to vede k těţké opilosti. V těchto aspektech se jednotlivé země značně liší. Všechny aspekty, zejména pak těţké opilství, mají významný vliv na veřejné zdraví. Jsou tak důleţitým determinantem tvorby alkoholové politiky.

86


červen 2006.

34

Nejoblíbenějším nápojem v evropských zemích je pivo (44%). Jedná se také o nápoj s nejniţší cenovou elasticitou, viz kapitola „poptávka po alkoholu“. Dá se tedy očekávat nejniţší reakce konzumentů na změnu ceny. Zároveň se ale jedná o nápoj s nejniţším obsahem alkoholu. Jeho konzumace v přiměřené míře tak přináší menší společenské náklady. Na druhém místě je víno (34%) a na třetím místě jsou destiláty (22%).87 U 60% zemí je výrazně preferován jeden druh alkoholu. Země EU 15 lze rozdělit populaci na dvě skupiny preferující buď pivo, nebo víno. Spotřeba lihovin v těchto zemích nepřekračuje třetinu. V centrálních a východních státech E15 preferují pivo, v jiţní Evropě víno. Zajímavý je posun preferencí k pivu v případě skandinávských zemí, kde dříve převládala domácí konzumace destilátů. V Řecku a Španělsku dokonce v konzumaci destilátů překonali Norsko a Švédsko. Celkově země severní a centrální Evropy zvýšily v minulých 40 letech spotřebu vína a naopak jiţní státy začaly konzumovat ve větší míře jiný druh alkoholického nápoje.88 To by mohlo podporovat zmíněný trend harmonizace spotřeby alkoholu napříč Evropou. Pro to mluví i fakt, ţe mládeţ z jiţních států začíná dávat přednost pivu, které pijí často v restauracích a barech oproti starší generaci, která upřednostňuje sklenku vína při jídle. Oproti zemím EU 15 jsou ve středovýchodní a východní Evropě druhým nejoblíbenějším nápojem destiláty. Na prvním místě je pak pivo aţ na zmíněné Lotyšsko (destiláty) a Maďarsko (víno). Nedá se říci, ţe by tyto země korelovaly ke spotřebnímu chování v EU15, zejména díky stále rostoucí oblibě destilátů, která ve starších zemích EU klesá.89 Z pohledu kontextu pití alkoholu se také jednotlivé regiony liší. V jiţních státech je zvykem pít alkohol během jídla zejména při obědě (35 – 50% populace). Ve zbytku Evropy je pití alkoholu k jídlu u 15% populace, převáţně ve Francii. Ve Francii, Itálii a Portugalsku velký počet lidí pije pouze během jídla. Abnormalitu vykazuje srovnání Švédska a Dánska, kde velký počet lidí pije spíše při jídle, s Řeckem a Španělskem, kde byl tento počet niţší. Konzumace alkoholu při jídle je zhruba stejná u muţů i ţen (oproti běţné spotřebě, kdy muţi

87

WHO 2004. Op.cit. .Nejoblíbenějším druhem alkoholu jsou lihoviny jen v Lotyšsku a to ze 70%.

88


2001. 89



35

převaţují) a vyšší u starších osob. Restaurace a bary jsou oblíbené zejména v jiţních státech a ve VB na rozdíl od severských zemí.90 Z pohledu frekvence je nárazové ne kaţdodenní pití moţné vidět spíše v severských zemích a zemích, které vstoupily do EU později (zejména v pobaltských zemích, ČR a Polsku). Denní pití je moţné zaznamenat u většiny populace jiţních států EU 15 (především Itálie), výjimkou je Řecko, kde je frekvence niţší neţ u zbytku EU 15. 91 V zemích, kde dochází spíše k nárazovému pití, je také obecně více případů těţké opilosti (viz předchozí podkapitola). Rozdíly jsou zřetelné hlavně mezi zeměmi EU 15 a mladšími členy. V pobaltských zemích se opije středně a více minimálně jednou za měsíc 4050% muţské populace. Výskyt těţkého opilství v severních státech EU 15 (Finsko, Irsko, VB) je dvojnásobně vyšší neţ v zemích jiţních (Itálie). Ze severských států je pak niţší výskyt ve Švédsku neţ v Norsku a Finsku. Za celou Evropu v průměru kaţdý dospělí pětkrát za rok zaţije těţkou opilost a sedmnáctkrát opilost střední úrovně. Oproti zbytku světa v Evropě dochází častěji k intoxikaci, hraničící s ohroţením na ţivotě. Nejniţší počet opět jiţní státy (Itálie), nejvyšší VB, Irsko, Finsko za země EU 15 a v zemích EU 10.92 Těţká opilost s sebou nese nejvíce společenských nákladů a politiky omezení konzumace alkoholu by se na ni měly zaměřovat především. Ale veškeré tyto odlišnosti zemí ve spotřebě alkoholu se projevují v rozdílných mírách různých druhů regulačních opatření (např. jiná otevírací doba v zemích, kde dochází k častějšímu pití ve společnosti neţ doma). Je však moţné chápat tento vztah i opačně, kdy různý stupeň represe determinuje spotřební chování.

3.3.

GENDEROVÉ, SOCIOEKONOMICKÉ A VĚKOVÉ ROZDÍLY 93

Ve všech kulturách a studiích se potvrzuje, ţe ţeny pijí méně neţ muţi a zároveň se v opilosti chovají méně riskantně. Ţenská konzumace je dvakrát aţ třikrát niţší a aţ šestkrát

90


červen 2006. 91


2001. 92

ANDERSON, 2006. Op.cit.

93

WHO 2001, 2003, 2004. Op.cit.

36

niţší je míra těţké opilosti. Mnohem vyšší počet ţen neţ muţů nikdy v ţivotě nepil alkohol. Ţeny přitom upřednostňují víno před pivem a častěji pijí během jídla. Naopak méně často pijí ve veřejných podnicích. Nejmenší rozdíly ve frekvenci a úrovni pití alkoholu mezi muţi a ţenami jsou v Norsku a ve Velké Británii. Obecně v celé Evropě jsou pak menší rozdíly u mladistvých, kde je opilost častější. Trendem v konzumaci alkoholu z generového pohledu je sniţování rozdílů mezi chováním muţů a ţen za posledních několik desetiletí. Nejvíce je tento trend vidět ve VB, kde je spotřeba u mladších ţen jen poloviční neţ muţská. Také v této skupině roste počet případů intoxikace, zatímco u muţů je stabilní. Sílící konvergence se projevuje i na datech z mladších členských států EU (Česká republika, Maďarsko). Počet případů hazardního pití alkoholu se zvýšil u ţen ve Finsku, Německu, Holandsku a Švýcarsku. Tento trend odráţí rostoucí nezávislost ţen ve společnosti. Přitom data za ţenskou spotřebu alkoholu jsou ovlivněna tím, ţe většina nepije alkohol během těhotenství. Existují lokální výjimky. Příkladem je Španělsko, kde 25% ţen pokračuje v pití i během těhotenství, 35 – 50 % v Nizozemí a ještě větší počet ve Velké Británii. V zemích střední a východní Evropy je to průměrně 40 % ţen.94 Většina však jen na malé úrovni. Lidé z niţších sociálních tříd (niţší vzdělání, plat, příleţitosti, vyšší míra nezaměstnanosti) konzumují alkohol ve větším mnoţství a koncentraci. To platí obecně pro všechny státy nejen v Evropě, ale i ve světě. A to v případě obou pohlaví s tím, ţe je zde daleko větší podíl abstinujících ţen neţ muţů. Častěji se u niţších společenských vrstev vyskytuje závislost. Lidé se společensky niţším statutem daleko více inklinují k náhlému přerušení konzumace nadměrného mnoţství alkoholu. Z toho by se dalo usuzovat, ţe jsou k tomu vedeni i finančními důvody a tedy, ţe regulace ovlivňující cenu by mohla být efektivní. Také to podporuje jeden ze závěrů modelu racionální závislosti, ţe s růstem spotřeby a závislosti jsou lidé spíše náchylní k okamţitému ukončení spotřeby i přes vyšší újmu v současnosti. Ta je nahrazena sníţením budoucích nákladů Skupinou, na kterou je brán zvláštní ohled, jsou mladí konzumenti. Téměř kaţdý adolescent (15-16 let) jiţ někdy v ţivotě zkusil alkohol. Průměrný věk, kdy děti poprvé

94


červen 2006.

37

ochutnají alkohol, je v Evropě 12,5 let.95 V niţším věku poprvé zkusí alkohol děti v severských zemích, VB, Irsku a EU10. První zkušenosti s alkoholem mají mladiství nejčastěji z domova. Niţší míra je v jiţních a centrálních státech, kde je alkohol v kaţdodenním ţivotě spíše přítomen (Itálie). Překvapivě méně neţ třetina studentů popíjí na veřejných prostranstvích (parky, ulice). Nejniţší je míra popíjení venku v severských zemích, kde je pití doma více rozšířené. V jiţních zemích a v zemích EU 10 mladiství často popíjejí v barech a restauracích. Zde je také nejvyšší míra dostupnosti alkoholu v obchodech. U obou pohlaví převaţuje konzumace piva. Lihoviny jsou nejoblíbenějším nápojem mladých jen ve třech zemích: Norsko, Itálie a Portugalsko. Průměrná úroveň konzumace alkoholu při jedné příleţitosti je přitom u mladistvých vyšší. Průměrně je to za celou Evropu 60g. Nejvyšší jsou hodnoty ve VB a Irsku, kde je úroveň spotřeby čistého alkoholu průměrně 80g. Nejniţší hodnoty byly naopak naměřeny v jiţních státech a v mladších státech EU 38 g. Frekvence spotřeby u mladistvých mezi 15-16 lety je nejvyšší v centrální Evropě a nejniţší je v Evropě severní. V EU10 a jiţní Evropě se frekvence pohybuje mezi třemi a pěti příleţitostmi za měsíc. Nejvyšší je na Maltě, kde mladí pijí průměrně sedmkrát za měsíc. Celková spotřeba alkoholu mladistvými na hlavu je nejniţší v severních zemích (2-3 litry ročně), v jiţních státech je to 2-6 litrů a v zemích E10 a na Maltě je mnohem vyšší (průměrně 8). Nejvyšší je pak spotřeba v Holandsku (14 l/rok).96 Podíl konzumace alkoholu mladistvými mezi 15 a 17 lety na celkové spotřebě představuje 2-3 %. Nejvyšší výskyt opilosti je v Norsku, VB, Irsku, Slovinsku a Lotyšsku. Nejniţší naopak ve Francii, Litvě, Rumunsku a Polsku. Coţ je překvapivé vzhledem k ostatním ukazatelů. Je moţné to vysvětlit horší dostupností dat v daném regionu. Přílišná konzumace alkoholu mladými lidmi představuje riziko především v podpoře konzumace dalších návykových látek, v rizikovém chování (nechráněný sex), asociálním chování a v problémech ve škole a ve výchově. Důleţitou roli hraje i rodinné prostředí a zájem, který rodiče projevují. Například v jiţních a centrálních státech projevují rodiče větší starost o to, kde tráví jejich děti sobotní

95


2001. 96



38

večery neţ v severských zemích a pobaltských státech. Častější výskyt konzumace alkoholu u dětí je v rodinách, kde dítě vychovává jen jeden rodič a obecně v niţších společenských vrstvách. Za posledních deset let vzrostla spotřeba alkoholu mladistvými napříč celou Evropou. Neliší se přitom vývoj v EU 15 a mladších členských státech tak, jak je tomu ve většině jiných oblastí. U mladších mladistvých se častěji vyskytují případy intoxikace (do 16 let) neţ u starších mladistvých (do 19 let), zejména v severských státech.97

3.4.

ŠKODY SOUVISEJÍCÍ S ALKOHOLEM

Vysoká spotřeba alkoholu a vzory v konzumaci alkoholu a zejména pak případy těţkého opilství a závislosti způsobují nemalé mnoţství negativních efektů. Více neţ 9 % onemocnění jsou v evropských zemích způsobená alkoholem. Konzumace alkoholu zvyšuje riziko vzniku různých zdravotních komplikací od infarktu po cirhózu. Alkohol také zvyšuje sociální, rodinné a pracovní problémy, jako jsou abstinenční příznaky, nehody nezaviněné i zaviněné úrazy, násilí, sebevraţdy a smrt. Mnoho z těchto škod přitom nesou lidé jiní neţ konzumenti alkoholu. Více neţ co jiného je s konzumací alkoholu spojena zvýšená morbidita a neschopnost. V roce 2004 byly naměřeny čtyři miliony ztracených let díky nemocnosti a předčasným úmrtím (DALY), z toho 15% u muţů a 4% u ţen bylo způsobeno konzumací alkoholu.98 Úmrtí zapříčiněná alkoholem se v evropských zemích pohybují okolo 195 000 kaţdý rok. Alkohol představuje třetí nejrizikovější faktor mortality a neschopnosti v zemích EU. Prvním je tabák a na druhém místě je srdeční zástava. Jsou zde zahrnuta úmrtí díky onemocněním (především cirhóza), neúmyslným i úmyslným úrazům, úmrtí v důsledku dopravních nehod i kriminálních činů. Náklady z pohledu ztráty produktivity jsou v případě úmrtí vyčísleny na

97


2001. 98



39

36 miliard eur ročně.99 Úmrtnost způsobená alkoholem přitom napříč Evropou roste a to ve všech úrovních konzumace alkoholu (malé, střední i vysoké). Na grafu č. 5 je moţné vidět přehled proporcionální podíl úmrtí způsobených alkoholem ve skupině osob ve stáří 15 aţ 64 let. Úmrtí ve skupině mladší se nezjišťují, protoţe jejich podíl je minimální. U starších osob je pak těţké odlišit alkohol od jiných příčin. V této skupině se naopak projevují spíše pozitivní dopady konzumace alkoholu. Graf 5: Podíl úmrtí způsobených alkoholem na celkovém počtu úmrtí v evropských regionech, věková skupina 15- 64 let, 2004

Zdroj: ANDERSON 2012

Je odhadováno, ţe 94 451 muţů a 25 284 ţen umírá z alkoholem způsobených příčin. To představuje necelých 14 % muţských a 7,7% ţenských úmrtí vůbec. V průměru tak kaţdý jedenáctý muţ a kaţdá šestnáctá ţena kaţdoročně umírá díky alkoholu. Ţenská úmrtnost je přitom napříč Evropou mnohem vyrovnanější a niţší neţ muţská. Průměrná úmrtnost za obě pohlaví je nejniţší v jiţních zemích. Za ţeny je to v severských zemích. Severské země a země středovýchodní a střední Evropy vykazují největší rozdíly v muţské a ţenské úmrtnosti. Největší úmrtnost za obě pohlaví je pak ve státech středovýchodní a východní Evropy. Úmrtnost u muţů je v tomto regionu více neţ dvakrát vyšší neţ je průměr EU a u ţen téměř

99



40

dvakrát vyšší.100 Nejvyšší úmrtnost je v pobaltských zemích (u muţů v Litvě, u ţen v Rumunsku). To koresponduje s největším výskytem opilství a rizikového pití v těchto regionech. Nejniţší je naopak úmrtnost za obě pohlaví na Kypru a Maltě. Nejčastější příčinou úmrtí zapříčiněných alkoholem je cirhóza (u muţů 26%, u ţen 37%). Na druhé místě jsou u muţů neúmyslné úrazy (23%) a u ţen nádorová onemocnění (31%). U muţů je pak nádorové onemocnění na třetím místě (16 %) a u ţen jsou na třetím místě kardiovaskulární onemocnění (11%).101 Pozitivní účinky alkoholu na oběhovou soustavu se projevují spíše u muţů. Příčiny muţské úmrtnosti jsou přitom rovnoměrněji rozděleny mezi jednotlivé kategorie, neţ je tomu u ţen. V jednotlivých regionech jsou zastoupení příčin úmrtí různá. Středovýchodní a východní region registruje nejvyšší mnoţství úmrtí v důsledku kardiovaskulárních onemocnění a úrazů. To koresponduje s vysokou spotřebou v tomto regionu a vyšší mírou výskytu intoxikace a těţkého opilství. V jiţních zemích jsou to úmrtí v důsledku výskytu nádoru, coţ koresponduje s vysokou mírou konzumace alkoholu před dvěma dekádami (následky se projevují v případě tohoto onemocnění se zpoţděním). V severských zemích jsou velmi častou příčinou úmrtí mentální a neurologický onemocnění zapříčiněná alkoholem. To odpovídá vysokému zastoupení závislých konzumentů v populaci a vysokému výskytu nárazového pití. V případě cirhózy je situace zhruba stejná ve všech regionech. Ukazatel DALYs představuje odhad ztracených let díky předčasnému úmrtí spojenému s alkoholem a počet let strávených ze stejné příčiny v neschopnosti (WHO). Graf č. 6 představuje regionální rozdíly tohoto ukazatele. Rozdíly v podílu DALYs zapříčiněných alkoholem mezi regionem s nejvyšší a nejniţší úrovní tohoto ukazatele jsou enormní. V jiţních zemích, kde je nejniţší, je to osmiprocentní podíl celkového počtu ztracených let u muţů a dvouprocentní podíl u ţen. V středovýchodní a východní Evropě jsou tyto hodnoty 20% u muţů a 5% u ţen.102 V rámci tohoto regionu je nejniţší naměřená hodnota alkoholových DALYs v Bulharsku, které patří k regionům s nejniţší hodnotou vůbec. V severských zemích pak Švédsko a Norsko patří za

100


červen 2006. 101


Substance Abuse, Geneva., 2004. 102



41

ţeny k zemím s nejvyšší hodnotou v celé Evropě. Norsko a Finsko mají jedny z nejvyšších hodnot u muţů. Středozápadní a západní Evropa má hodnoty podobné jako jsou průměrné (15% muţi, 4% ţeny). Jiţní státy mají nejniţší hodnoty. Graf 6: Podíl DALYs zapříčiněných alkoholem na celkovém počtu DALYs v jednotlivých regionech Evropy, věková sk. 15-64 let, 2004

Zdroj: ANDERSON 2012 Vedle úmrtnosti a onemocnění a dalších škod, které si způsobují konzumenti sami, jsou tu i škody, které způsobují ostatním členům společnosti (externí náklady). Příkladem jsou váţné zdravotní potíţe novorozenců způsobených konzumací alkoholu matkou během těhotenství nebo úrazy a smrt způsobené opilými řidiči. V roce 2004 v EU u muţů ve věkové skupině 15- 64 let došlo ke zhruba 5500 případům úmrtí zaviněných jinou osobou pod vlivem alkoholu. DALYs v případě invalidity u muţů představoval necelých 19 000 let. U ţen je to zhruba 2 200 úmrtí a asi 8 500 ztracených let díky invaliditě.103 Nejčastější příčinou škod způsobených někým jiným jsou úrazy, převáţně související s dopravou. Následují je násilné činy a podváha novorozenců. Z celkového počtu úmrtí souvisejících a alkoholem jsou 3,3% způsobeny jiným osobám, u

103



42

DALYs v případě neschopnosti je to 4,5%. Ţeny přitom způsobí více škod končících smrtí jiného člověka neţ muţi.104 To je především případ jiţních zemí. V jiţních zemích je celkově největší podíl škod způsobených jiným osobám. Je to díky dopravním nehodám, které však převáţně nekončí smrtí řidiče ani jiných osob, ale jen lehčími úrazy. To je v kontrastu se zeměmi EU 10, kde jsou mnohem častější úmrtí opilých řidičů i osob jiných. Nejméně škod způsobují okolí konzumenti v severských zemích. V předchozím přehledu škod způsobených jiným osobám je počítáno jen se škodami na zdraví representovanými úmrtím a invaliditou, které představují vyšší podíl na celkových škodách. Dalšími škodami jsou sociální dopady, dopady na rodinný ţivot, pracovní prostředí a významný podíl mají společenské náklady spojené s trestnými činy. Sedm milionů dospělých muţů uvedlo, ţe se v ţivotě dostali do rvačky způsobené alkoholem. Celkové náklady v důsledku kriminálních činů v EU v roce 2007 činily 33 miliard. Z toho náklady na soudy činily 15 miliard eur, náklady na prevenci trestné činnosti a pojištění 12 miliard a škody na majetku 6 miliard eur. Nehmotné náklady byly odhadnuty na 9 – 37 miliard eur.105

3.5.

ALKOHOLOVÁ POLITIKA V EVROPSKÝCH REGIONECH Jak jiţ bylo v práci zmíněno, Evropská komise projevuje snahu o harmonizaci

regulačních opatření, které by vedla k ochraně zdraví a dalších společenských nákladů spojených s konzumací alkoholu. Debaty o restriktivním přístupu k alkoholu na poli EU se objevily po vypracování zprávy Alcohol in Europe v roce 2006,106 z které je také čerpáno v předchozích kapitolách. EU by se chtěla zaměřit především na regulaci ceny ve formě spotřební daně, reklamu, varovné štítky a prodej ve specializovaných prodejnách.107

104

REHN, N., ROOM, R., EDWARDS, G., Alcohol in the European region-consuption, harm andpolicies.

WHO, 2001. 105



ANDERSON Peter, BAUMBERG B. : Alcohol in Europe, Evropská komise, Institute of Alcohol Studies, červen 2006. 107



43

K harmonizaci alkoholové politiky však zatím nedochází i přes existenci akčních plánů a dalších dokumentů a snah nejen státních ale i dalších organizací, především WHO. Zhruba polovina států Evropy má propracovanou strukturu alkoholové politiky vycházející z akčního plánu. U zbylých zemí jsou to samostatné zákony, které se vztahují k určitým oblastem. Komplexnější přístup lze obecně vidět v zemích EU 15108 neţ u mladších členů EU. Jak bylo ukázáno v kapitole „Formy regulace“, nejúčinnější se zdá být cenové omezení, zejména ve formě spotřební daně. To podporuje i teoretický model racionální závislost. Tato kapitola představí komparaci rozdílné alkoholové politiky v evropských regionech, zejména v tomto regulačním nástroji. Dalšími regulačními nástroji, které budou zahrnuty do komparace jednotlivých regionů, budou opatření v dopravě, kde dochází k nejvyššímu počtu škod souvisejících s alkoholem (viz předchozí kapitola) a věková hranice pro nákup alkoholu v restauračních zařízeních a prodej alkoholu v obchodech. Jak bylo ukázáno v kapitole „Formy regulace“, jedná se podle analýz WHO o opatření s nevyšší efektivitou. Závěry poslouţí jako podklad poslední kapitoly práce, kde bude testována premisa o elasticitě poptávky, tedy efektivitě cenových nástrojů. Před komparací evropských zemí, je třeba definovat, co je povaţováno za alkoholický nápoj. Ve většině zemí je za alkoholický povaţován nápoj, který má více neţ 2% alkoholu. Některé země pak mají procentní podíl alkoholu vyšší 2-3% (severské země), malý počet zemí nemá definovaný obsah alkoholu vůbec (Slovensko, Bulharsko). Enormně vysoká je tato hranice v Maďarsku, kde je její hodnota 5%. Obecně je ve státech EU pro daňové účely definován jako alkoholický nápoj s obsahem alkoholu 0,5 % (pivo) a 1,2 % ostatní nápoje.109

3.5.1. Alkohol v dopravě Nástroj alkoholové politiky, který mají téměř všechny státy společný, jsou restrikce konzumace alkoholu při řízení motorového vozidla (popřípadě bicyklu) v podobě limitů obsahu alkoholu v krvi (BAC). BAC limit je ve většině států EU 15 0.5g/L. Pouze ve třech zemích je BAC vyšší (Velká Británie, Irsko, Lucembursko). Země EU 10 mají naopak limit

108

Do této mnoţiny je opět zahrnuto i Švýcarsko,Norsko a Island

109



44

pro alkohol v krvi řidiče niţší. Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko mají dokonce nulovou toleranci BAC limitu. Ostatní mladší státy EU se pohybují pod průměrem EU 15.110 V některých zemích existují různé úrovně pro různé skupiny řidičů (např. Španělsko u profesionálních řidičů, nebo Rakousko u mladých a profesionálních řidičů). Úspěch tohoto opatření je spjat předpoklad řidičů o frekvenci a mnoţství silničních kontrol. Podle projektu SARTRE111, v kterém bylo testováno 21 zemí EU včetně Švýcarska, 30 % evropských řidičů věří, ţe nebude kontrolována nikdy a 45% předpokládá jen ojedinělé kontroly. Z dotázaných řidičů 70% odpovědělo,112 ţe za poslední tři roky nebylo na alkohol testováno. V počtu a změnách v četnosti kontrol se jednotlivé země také liší. Nízký je počet i míra změn silničních kontrol v jiţních státech EU (Řecko, Itálie, Španělsko) oproti severským zemím, kde se frekvence kontrol zvyšuje a jiţ předchozí počet byl vyšší neţ evropský průměr. Rostoucí trend se projevuje i v zemích středovýchodních a východních, kde byly ale původní počty kontrol a jejich frekvence na nízké úrovni oproti starším zemím EU. Ve starších zemích EU je také testování alkoholu v krvi mnohem pravidelnější.113 Celkově je legislativa v oblasti řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu obecně povaţována za velmi přísnou nebo přísnou. Za málo přísnou je povaţována v Belgii, Bulharsku, na Maltě, v Litvě, Švýcarsku, Španělsku a Polsku. V Řecku, Itálii a Dánsku (REHN. Ibid.) je povaţována za volnou. Prakticky ve všech zemích je zjištěné překročení BAC limitu pokutováno (v průměru sumou odpovídající 150denní výplatě.114 Odebrání řidičského průkazu a doba zákazu řízení se odvíjí od toho, o kolik byl limit překročen. V některých zemích za opakované překročení povoleného limitu pro alkohol v krvi hrozí i podmíněný trest nebo vězení. Mezi tyto země patří Belgie, Bulharsko, Estonsko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Itálie,

110


červen 2006. 111

Safe Road Trains for the Environment.

112



REHN, N., ROOM, R., EDWARDS, G., Alcohol in the European region-consuption, harm andpolicies.

WHO, 2001. 114



45

Lucembursko, Nizozemí, Švédsko a Švýcarsko.115 V Rakousku a Švédsku jsou pak nejtěţší tresty v případě, ţe opilý řidič způsobí nehodu, úraz nebo smrt jiné osoby.116 Naopak nejmírnější jsou obecně postihy v jiţních státech a mladších státech EU.

3.5.2. Věkové limity Všechny země Evropy vycházejí z toho, ţe jen osoby od určitého věku by měly mít povoleno konzumovat alkohol. Ve všech zemích je tak stanovena hranice pro prodej alkoholu mladistvým (on- premise). Věková hranice se pohybuje mezi 16 a 20 lety. Krom čtyř zemí (Belgie, Řecko, Lucembursko, Malta) jsou ve všech zemích stanoveny zvlášť limity pro prodej alkoholu mladistvým v obchodech (off-premise), které jsou obecně striktnější. Věkové limity jsou v některých zemích různé pro pivo a víno a pro lihoviny. 117 Přehled věkových limitů v jednotlivých zemích obsahuje příloha č. 3. Z hlediska výše věkových limitů je moţné rozdělit evropské země na dvě skupiny. První tvoří severské země, VB, Irsko a země EU 10, kde je minimální věková hranice pro nákup piva a vína 18 let. V ostatních státech je tato hranice 16 let. Výjimkou je Řecko (17), tři čtvrtiny Španělska (18) a Island (20). Přísnější jsou země v případě limitů prodeje alkoholu v obchodech a u nákupu destilátů v barech. Ty se pohybují v rozmezí 18- 20 let. Fakticky však ve většině zemí nákup piva a vína v barech není pro mladistvé problém (ČR, Itálie). U destilátů je pak benevolentnější přístup veřejnosti i autorit v mladších zemích EU, kde jsou destiláty celkově ve větší oblibě. Naopak v severských zemích, kde preference destilátů podobná je přístup k prodeji v restauračních zařízeních pod věkovou hranici přísnější.118 Ve Švédsku je pak přísnější i porušení věkové hranice podávání alkoholu v podobě piva.

115

WHO. Alcohol in the European Region – consumption, harm and policies. World Health Organisation.

Regional Office for Europe. 2001. 116



WHO, 2001. Ibid.

118

WHO. Alcohol, No ordinary commodity: Research and Public policy. United Kingdom. 2003.

46

3.5.3. Regulace formou daně Regulace formou daně je nejpřísnějším a nejpropracovanějším opatření napříč celou Evropou. To je dáno historickou úlohou daně jako významného příjmu státního rozpočtu. Je však těţké porovnávat toto opatření v jednotlivých zemích díky rozdílné peněţní hodnotě. Míru zdanění je moţné počítat jako sumu v eurech z obsahu čistého alkoholu (z hektolitru čistého alkoholu hlpa) nebo z obalu/kusu nápoje (láhve vína)119. Dalším moţným způsoben výpočtu daně je míru zdanění převést na paritu kupní síly (PPP)120. Hodnota míry zdanění převedená na paritu kupní síly spíše ukazuje různé náklady v rozdílných zemích a skutečný vliv daně na kaţdého občana121. V případě piva se absolutní míra zdanění122 pohybuje v širokém rozmezí mezi 181 eury ve Španělsku a 1987 eury v Irsku. Při přepočtu na ukazatel PPP se země s nejniţším stupněm zdanění (jiţní státy, Rumunsko a část střední Evropy) pohybují pod 400 eury na hektolitr čistého alkoholu. Zbytek střední Evropy a země E10 pohybují mezi 400 a 1000 eur (nejvyšší hodnoty jsou v Polsku a v pobaltských zemích). Nejvyšší hodnoty (více neţ 1500 eur) mají severské země, VB a Irsko.123 U vína je průměrná absolutní míra zdanění 800 euro, coţ je podobné jako u piva. Velký počet zemí však víno vůbec nedaní (Francie, Maďarsko). A i v zemích, kde je daň nenulová je velké rozpětí. Po převedení na PPP je míra zdanění ve Francii a Maďarsku 60 euro v porovnání s 1000 euro v 20% ostatních zemí. To je dáno podporou konzumace vína a vůbec kulturou a zvyky ve víno produkujících regionů i dalších státech (včetně Německa, Rakouska i ČR). Vyšší daně z vína v PPP je moţné vidět v severských zemích, ve VB, Irsku a v Pobaltí (REHN, 2001). Díky podpoře vinné produkce má Evropa niţší zdanění této komodity neţ zbytek světa. Oproti vínu a pivu je zdanění v případě destilátů mnohem vyšší. Průměrná míra zdanění měřena PPP je 2000, coţ je dva a půl krát více neţ u jiných druhů. Nejniţší je zdanění na Kypru (640 euro) a nejvyšší na Islandu (6400 euro). Celkově zdanění lihovin v Evropě roste

119

Častější je však hlpa.

120


červen 2006. 121

Vzhledem k různé ekonomické síle jednotlivých zemí.

122

V hlpa.

123

ANDERSON, 2006. Ibid.

47

rychleji neţ zdanění ostatních druhů alkoholu, stejně jako ve zbytku světa. Výjimkou v tomto trendu jsou některé jiţní země (Bulharsko, Itálie, Portugalsko, Kypr, Řecko, Malta, Rumunsko, Slovinsko) a některé další (Rakousko, Německo, Lucembursko). 124 Při sloučení všech opatření alkoholové politiky do jedné hodnotící stupnice (0-20 b) se celkové hodnocení striktnosti alkoholové politiky v Evropě pohybuje od 5,5 bodů (Řecko) do 17,7 bodů (Norsko) s průměrem 10,8 bodů. Nejpřísnější jsou politiky v severních zemích. Nejméně přísně pak na jihu a středovýchodně.125

124


červen 2006 a WHO. Alcohol in the European Region – consumption, harm and policies. World Health Organisation. Regional Office for Europe. 2001. 125



48

4. Analýza vlivu spotřební daně na poptávku po alkoholu

V této části práce bude testována hlavní hypotéza práce, tedy ţe mezi výší spotřební daně a spotřebou existuje nepřímá úměra. To znamená, ţe se zvyšováním spotřební daně dochází k poklesu konzumace alkoholu. Pro analýzu vztahu mezi cenou a poptávaným mnoţstvím (spotřebou) byla zvolena lineární regrese, konkrétně metodu nejmenších čtverců (MNČ). Jedná se o nejpouţívanější metodu pro odhalení závislosti proměnných. V modelu jsou proměnné závislé (vysvětlované) a proměnné nezávislé (vysvětlující). Metoda nejmenších čtverců je zaloţena na minimalizaci sumy čtverců jednotlivých odchylek. Na příkladu dvourozměrného modelu, v kterém jsou zanesené jednotlivé body, dochází při regresní analýze k nalezení přímky, od které budou mít jednotlivé body co nejmenší vzdálenost. Dochází tak k minimalizaci reziduálního součtu čtverců podle parametrů přímky, který je dán vzorcem126: SS = Σi [ yi – (a + b xi)]2 (4.1) kde

yi jsou ypsilonové souřadnice i-tého bodu a, b jsou parametry regresní přímky xi jsou xsové souřadnice i-tého bodu

Minimalizace reziduálních čtverců slouţí k odhadu parametrů lineární přímky (a, b). Mocnina je pouţita v modelu proto, aby vzdálenost bodů od přímky nevycházela v záporných číslech. Další moţností je pouţití absolutních hodnot.

126

NĚMEC, Daniel: Základy ekonometrie, Brno: Masarykova univerzita, podzim 2010, přeloţeno z angl.

originálu GUJARATI, D. N., and PORTER, D. C. Basic Econometrics, 5 ed. McGraw-Hill,2009.

49

Obecný tvar lineárního modelu o jedné proměnné, který je v modelu pouţít, má následující tvar: Yi= β0 + β1Xi + ei127 (4.2)

kde

Yi představuje vysvětlovanou proměnou Xi představuje proměnou vysvětlující β0 a β1 jsou příslušné parametry regresní přímky

Metoda nejmenších čtverců byla vybrána, protoţe je snadno pochopitelná a u většiny souborů dat má odpovídající vypovídací hodnotu. V tomto konkrétním modelu je vysvětlovanou proměnnou Y spotřeba alkoholu, vysvětlující proměnnou X je pak spotřební daň. Spotřebu alkoholu představuje registrovaná spotřeba v litrech čistého alkoholu na hlavu. Spotřební daň je daň z litru čistého alkoholu. V tabulce č. 4 je přehled zkoumaných proměnných pro 22 evropských zemí včetně Turecka.

127

MAREK, L. a kol, Statistika pro ekonomy, Praha, Tiskárny Havlíčkův brod, 1. vydání, 2005. ISBN 80-

86419-68-1.

50

Tabulka 4: Hodnoty spotřební daně a spotřeby v litrech čistého alkoholu na hlavu v evropských zemích, 2008 Spotřební daň Belgie

Spotřeba/hlavu 26,40

9,49

7,00

10,91

24,00

13,25

Dánsko

22,50

10,72

Estonsko

15,60

14,15

Finsko

37,90

10,26

Francie

5,70

11,90

Maďarsko

10,90

11,64

Island

38,50

7,68

Irsko

24,70

12,42

Lotyšsko

30,60

11,84

1,00

7,76

Nizozemí

29,50

9,62

Norsko

44,90

6,75

Polsko

18,20

11,40

Portugalsko

6,20

11,19

Rumunsko

1,40

11,90

Slovensko

12,50

10,94

Švédsko

25,40

6,90

Švýcarsko

10,20

10,34

Turecko

17,50

1,37

Velká Británie

19,50

10,35

Chorvatsko Česká republika

Malta

Zdroj: databáze WHO: Alcohol Control Policies: Taxation

51

Výchozím předpokladem je v souladu se závěry modelu racionální závislosti a zákonem poptávky, ţe mezi těmito veličinami bude zjištěna nepřímá závislost. Tedy ţe zvýšení daně povede k poklesu konzumace alkoholu. Pouţijeme-li MNČ jsou výsledky následující:

Koeficient

konstanta

Směr. Chyba

t- hodnota

Pr(>|t|)

11,72226

0,77313

15,162

4.55e-12

-0,06

0,0334

-1,795

0.0886

daň

Z regrese metodou MNČ vycházejí hodnoty odhadnutých parametrů β0 a β1 a tím i bodových odhadů přímky a (11.72226) a b (-0,0600). To znamená, ţe hledaná regresní přímka má po zaokrouhlení tvar: Y= 11,72 – 0,06 X Další ukazatele, které poskytla MNČ jsou: Směrodatná chyba regrese:

1.869 na 19 st. volnosti

Koeficient determinace:

0.145

Adj. koeficient determinace:

0.09999

P- hodnota F-testu:

0.08858

Na grafu č. 7 jsou znázorněna původní data proloţená regresní přímkou. Spotřeba je znázorněna na vertikále, spotřební daň na horizontále. Současně jsou zde zobrazeny i krabicové grafy po stranách.

52

Graf 7: Původní data s regresní přímkou

Zdroj: databáze WHO: Alcohol Control Policies: Taxation, vlastní výpočty. Krabicové grafy představují horní a dolní kvartil a medián (hranice obdélníku a úsečka uprostřed) a pásmo odpovídající přibliţně rozmezí dvou směrodatných odchylek od průměru. Body, které leţí mimo toto pásmo, představují odlehlá pozorování a mohou být cizorodá. To je především případ Turecka, které jak je jiţ popsáno ve třetí kapitole se spotřebou i spotřebními vzorci od ostatních zemí liší. Předpokládaný vztah zkoumaných znaků souboru se zdá z grafu č. 7 poměrně těsný. Lze tak odhadovat z toho, ţe body leţí relativně blízko regresní přímky, která je klesající. Ovšem p-hodnota nulovosti regresního koeficientu, v tomto případě i testu významnosti celého modelu128, je 0,089, coţ je niţší neţ 0,05 (tedy hladina významnosti). P- hodnota ukazuje, jak významná je hodnota v modelu. Z toho plyne, ţe na 5% hladině významnosti nelze zamítnout hypotézu o nezávislosti obou znaků. Z modelu tak vyplývá, ţe vliv spotřební daně na poptávku po alkoholu není statisticky významný. 128

F- hodnoty a p- hodnoty se v případě modelů s jednou vysvětlující proměnnou rovnají.

53

Bylo by moţné zvolit hladinu významnosti niţší například α = 0,025. To by ale znamenalo riziko, ţe se s pravděpodobností 25% vyskytne chyba 1. druhu, coţ představuje zamítnutí hypotézy o nevýznamnosti modelu129, přestoţe tomu tak není. Takto definovaný model je značně zjednodušený. To potvrzuje i koeficient determinace 2

(R ), který je roven 0,145 a adjustovaný koeficient determinace, který je roven 0.01. Tyto ukazatele vypovídají o tom, jak velkou část dat se modelem podařilo vysvětlit. Jak je vidět jedná se jen o malou část. Adjustovaný koeficient, který zohledňuje i mnoţství pozorování a počet proměnných je ještě niţší. Přesto poskytuje tento model hrubou představu o směru a síle závislosti. Problémem, který můţe ovlivnit relevanci výsledků modelu (MNČ) je porušení tzv. Gauss-Markovových předpokladů. Mezi

ty patří

autokorelace, multikolinearity či

heteroskedasticity130. Multikolinearita není v případě jedné vysvětlující proměnné moţná, vzhledem k tomu, ţe se jedná o jeden sloupcový vektor, který nemůţe být kombinací ostatních. Autokorelace je spíše problémem časových řad a ty nejsou v modelu pouţity. Heteroskedasticita se v modelu také nevyskytuje. Nezbývá tedy neţ konstatovat nevýznamnost vztahu mezi pozorovanými veličinami. Alespoň z pohledu tohoto modelu Model neprokázal vliv mezi absolutní výši spotřební daně a absolutní výší spotřeby. Dalo by se vycházet z toho, ţe důvodem je její absolutní vyjádření. Můţe to být dáno rozdíly v absolutním zdanění mezi jednotlivými státy (např. státy severské versus státy jiţní Evropy). Zahrnutím další vysvětlující proměnné do modelu by se mohl zlepšit podíl dat vysvětlených modelem (koeficient determinace) i analýza vztahu samotných proměnných. Další vysvětlující porměnnou zahrnutou do modelu bude HDP (měřeno paritou kupní síly na hlavu). Model se tak rozšíří o další proměnnou a obecný tvar pak bude následující: Yi= β0 + β1X1i + β2X2i + ei131 (4.3)

129

NĚMEC, Daniel: Základy ekonometrie, Brno: Masarykova univerzita, podzim 2010, přeloţeno z angl.

originálu GUJARATI, D. N., and PORTER, D. C. Basic Econometrics, 5 ed. McGraw-Hill,2009 130

NĚMEC, Ibid.

131

MAREK, L. a kol, Statistika pro ekonomy, Praha, Tiskárny Havlíčkův brod, 1. vydání, 2005. ISBN 80-

86419-68-1

54

kde β2X2i představuje hodnotu druhé vysvětlující proměnné V tomto případě X1 představuje vysvětlující proměnnou ve formě spotřební daně, jako v předchozím modelu. X2 pak představuje druhou vysvětlující proměnnou ve formě HDP na hlavu. Tabulka č. 5 poskytuje přehled HDP/hlavu za rok 2008 ve zkoumaných zemích. Tabulka 5: HDP na hlavu v evropských zemích HDP/hlavu Belgie

116,00

Chorvatsko

63,00

Česká republika

81,00

Dánsko Estonsko

125,00 69,00

Finsko

119,00

Francie

107,00

Maďarsko

64,00

Island

124,00

Irsko

131,00

Lotyšsko

59,00

Malta

81,00

Nizozemí

135,00

Norsko

192,00

Polsko

57,00

Portugalsko

78,00

Rumunsko

47,00

Slovensko

91,00

Švédsko

124,00

Švýcarsko

149,00

Turecko Velká Británie

47,00 113,00

Zdroj: databáze Eurostatu: GDP per capita in PPS

55

Po aplikaci MNČ na model se dvěma proměnnými jsou výsledky následující:

Koeficient konstanta

Směr. Chyba

t- hodnota

Pr(>|t|)

13, 709

1.103

12,426

2,87E-10

daň

-0,007545

0,037653

-0,2

0,8434

HDP

-0,029819

0,012839

-2,322

0,0321

Hledaná regresní přímka má potom tvar: Y = 13, 71 – 0,008 X1 - 0,03 X2

Ostatní ukazatele z modelu MNČ pak mají hodnoty: Směrodatná chyba regrese:

1.684 na 18 st. v.

Koeficient determinace:

0.3421

Adj. koeficient determinace:

0.269

P- hodnota F-testu:

0.02308

Tímto modelem se podařilo vysvětlit 34 % napozorovaných dat (koeficient determinace). Na rozdíl od předchozího modelu je tak podíl dat vysvětlených modelem vyšší. Podle adjustovaného koeficientu determinace je pokryto modelem necelých 27% dat. Z dat je vidět, ţe statisticky významný je vliv HDP. Tento ukazatel má pozitivní korelaci se spotřební daní, ale negativní se spotřebou. P-hodnota pro test nenulovosti regresního koeficientu je 0,03 < 0,05. To je překvapující zjištění, vzhledem k tomu, ţe většina analýz povaţuje vztah HDP a spotřeby alkoholu za korelující. Zároveň i p-hodnota F- testu je niţší neţ 0,05. Na 5% hladině významnosti tak můţe být zamítnuta hypotéza o nezávislosti modelu. Ovšem vliv výše spotřební daně lze povaţovat za

56

zanedbatelný. P-hodnota je 0,84 > 0,05. To znamená, ţe ani po zařazení další vysvětlující proměnné se nepodařilo prokázat vztah mezi spotřebou a spotřební daní. Ani jeden z modelů tak bohuţel nepotvrdil významný vztah mezi vlivem růstu daně a poklesu spotřeby. Nezbývá neţ dojít k závěru, ţe regulace ve formě spotřební daně namá na základě dat z těchto modelů výrazný vliv na spotřebu alkoholu.

57

5. Závěr

Práce představila vývoj alkoholové politiky státu od prvních zákonných úprav aţ po dnešní podobu regulačních opatření. Z historického exkursu je patrný vývoj postoje regulátorů během jednotlivých historických epoch od striktně fiskálního a ekonomického zájmu po dnes důrazný vliv argumentu ochrany veřejného zdraví a pořádku. Z tohoto pohledu byla nejvýznamnějším milníkem alkoholová prohibice. Prohibice představovala spíše prohru díky nenaplnění očekávaných cílů, především výraznému sníţení spotřeby a díky nezamýšleným dopadům v podobě růstu kriminality, korupce, vysokých státním výdajů atd. Zároveň však znamenala změnu v chápání role států a alkoholové politiky směrem k ochraně před neţádoucími dopady alkoholu, zejména v oblasti zdraví. Neţádoucí dopady spojené s alkoholem jsou z ekonomického pohledu chápány jako společenské náklady, které nese sám spotřebitel, nebo se projevují ve formě externalit. Společenské náklady lze dále dělit na náklady přímé a na náklady nepřímé. Náklady nepřímé představují zejména ušlou produktivitu. Sociální náklady se objevují v různých oblastech. Nejvýznamnějšími je zdravotnictví a kriminalita. V Evropě dosahovaly hmotné společenské náklady v roce 2003 129 miliard eur. Odhad nepřímých nehmotných nákladů, reprezentovaných bolestí atd., byl ještě vyšší 270 miliard. Nepřímé náklady představují především zkrácení střední délky ţivota a smrt. V roce 2004 bylo v Evropě 120 000 případů úmrtí souvisejících s alkoholem. Největší podíl přitom představovaly oběti automobilových nehod, z nichţ velkou část tvořili osoby jiné neţ konzument alkoholu. Z těchto čísel vyplývá, ţe alkohol je výrazným problémem, kterému by měla být věnována ze strany tvůrců politiky pozornost. Díky vysokému počtu ztrát na ţivotech a zranění v důsledku automobilových nehod v podobě externalit je základním formou regulace stanovení limitů koncentrace alkoholu v krvi (BAC) a následné kontroly. Dalšími formy regulace, které jsou povaţovány za úspěšné, jsou věkové limity pro prodej alkoholu doprovázené hrozbou odejmutím licence a cenová regulace. Jejich uplatnění je společné pro veškeré země EU, ale přesto jsou zde patrné rozdíly.

58

Stejně tak se jednotlivé země a regiony liší ve výši spotřeby, její úrovni a spotřebním chování konzumentů alkoholu. Průměrná registrovaná spotřeba čistého alkoholu na hlavu v Evropě je 11 l. To je více neţ dvojnásobek světového průměru. Neregistrovaná spotřeba zvyšuje tento ukazatel na 13l. Oproti zbytku světa je podíl celoevropské neregistrované spotřeby relativně malý. Jsou zde však velké regionální rozdíly. Ve středovýchodních a východních zemích neregistrovaná spotřeba zvedá celkovou spotřebu alkoholu aţ o pět litrů čistého alkoholu na hlavu. V průměru tak tento region převyšuje zbytek Evropy o 2l čistého alkoholu na hlavu. Z toho by se dalo usuzovat, ţe je zde daleko silnější pozice nelegálních obchodníků s alkoholem a pašování alkoholu přes hranice. Zajímavostí je, ţe je v tomto regionu nadprůměrný podíl abstinentů. Coţ ovšem také znamená, ţe skutečná spotřeba alkoholu je ve zbytku populace ještě vyšší. Zeměmi s nejniţší spotřebou alkoholu, i po zohlednění podílu abstinentů, jsou severské země. Vedle samotné spotřeby je důleţitým ukazatelem i úroveň/míra pití. Podle WHO existují tři stupně míry opilosti, které jsou měřeny mnoţstvím alkoholu spotřebovaným při jedné příleţitosti. Limitními hranicemi jsou 20g a 40g u ţen a 40g a 60g u muţů. Jiţ překročení 20 g u ţen a 40 g u muţů je povaţováno za vysokou míru opilosti. Překročení horní hranice je potom povaţováno za těţké opilství. Výskyt těţkého opilství je patrný hlavně v zemích severských a zemích středovýchodních a východních. V těchto regionech dochází také spíše k nárazovému pití alkoholu a je zde vyšší obliba destilátů. Naopak součástí kaţdodenního ţivota je alkohol v zemích jiţních a některých státech centrální Evropy. Okolo 30 % obyvatel v této oblasti pije pouze při jídle, zejména během oběda a destiláty jsou aţ třetím preferovaným nápojem. Přestoţe je Evropa stále velmi heterogenním celkem, je moţné zde za posledních 40 let pozorovat sbliţování úrovně spotřeby alkoholu i vzorců spotřebního chování. Tento trend je patrný především v zemích EU 15, Švýcarsku, Norsku a na Islandu. U mladších členských států je těţké situaci posoudit, vzhledem k nedostatku dat za relevantní období. Celkově se v poslední dekádě spotřeba ani míra pití v Evropě nemění. V severských, středovýchodních a východních zemích jsou však oba ukazatele rostoucí. Z pohledu alkoholové politiky je jedním z největších problémů výskyt těţkého opilství, který je pro tyto státy typičtější a také roste. Zejména je tomu tak v pobaltských zemích. Ve třetí kapitole práce byly také analyzovány rozdíly v jednotlivých populačních skupinách. Je zřejmé, ţe mezi ţenami je výskyt těţkého opilství a riskantního chování daleko

59

niţší neţ v muţské populaci. Zároveň ţeny konzumují méně alkoholu a vyskytuje se mezi nimi větší podíl abstinentek. Zejména během posledních let se však tento rozdíl sniţuje a to především v regionech s vyšší ekonomickou silou a u mladších ročníků. Rozdíly jsou patrné v jednotlivých socioekonomických skupinách obyvatelstva. U niţších společenských vrstev je obecně konzumace alkoholu vyšší a to ve větší koncentraci za obě pohlaví. Poslední skupinou, za kterou byla v práci data analyzována zvlášť, jsou mladiství. Na tuto skupinu jsou v rámci alkoholové politiky brány zvláštní ohledy. Tvůrci politiky přitom vycházejí z předpokladu, ţe mladí lidé jsou náchylnější k závislosti díky diskontování budoucí hodnoty. První zkušenosti s alkoholem mají mladiství průměrně ve věku 12,5 let. Niţší věková hranice je v severských zemích, VB, Irsku a zemích EU10. Nejoblíbenějším nápojem této skupiny je pivo, vzácně lihoviny a úroveň opilství je oproti starším ročníkům vyšší. Nejniţší je spotřeba mladistvých v severských státech, nejvyšší ve středovýchodním a východním regionu. Spotřeba alkoholu obecně za posledních deset let v celé Evropě stoupá. V tomto trendu se neliší jednotlivé regiony ani starší a mladší státy EU. Z pohledu společenské nákladovosti je nejproblematičtější oblastí veřejné zdraví. Z celkového počtu ztracených let díky invaliditě a předčasným úmrtím (měřeno ukazatelem DALY) byl příčinou alkohol u 15% muţské a 4% ţenské populace. Alkohol se tak řadí na třetí příčku nejrizikovějších faktorů ohroţujících lidské zdraví v EU za tabák a srdeční selhání. Celkově je nejniţší úmrtnost v jiţních státech, následně ve státech severských, pak ve středozápadní a západní Evropě a nejvyšší je úmrtnost v zemích středovýchodních a východních. Ve středovýchodním a východním region je nejvyšší i ukazatel DALYs, druhých nejvyšších hodnot však v tomto případě dosahují země severské, následují země středozápadní a západní a nejniţší jsou opět hodnoty v jiţních zemích. To koresponduje s vyšším výskytem případů těţkého opilství a rizikového chování v severských zemích a mladších státech EU. Rozdílné postavení severských zemí v případě úmrtí je moţným důsledkem přísnějších opatření v dopravě. Na celkové mortalitě se totiţ podílí z velké části oběti nehod na silnicích. Dalším moţným vysvětlením je kvalitnější zdravotní péče. Odlišnosti ve spotřebním chování, míře společenských nákladů a celkové kultuře regionů determinují rozdílné přístupy k alkoholové politice. V práci jsou analyzovány tři druhy nástrojů alkoholové politiky: věkové limity, limity pro koncentraci alkoholu v krvi řidičů (BAC) a spotřební daň. Z pohledu regulace v dopravě komparace ukázala nejmenší rozdíly v rámci jednotlivých států i regionů. Většina státu má stejnou nebo podobnou hranici BAC. Rozdílné Regiony se výrazně neliší ani v trestech za překročení BAC. Pouze v případě

60

úrazu či úmrtí jiných osob jsou tresty vyšší v severských zemích a ve středozápadní a západní Evropě. Patrné rozdíly jsou v pravidelnosti a počtu kontrol. Obecně je niţší pravidelnost a počet kontrol ve středovýchodních, východních a jiţních státech. Věkové limity prodeje alkoholu se liší pro prodej alkoholu v barech a restauracích a prodej alkoholu v obchodech. Zároveň jsou stanoveny odlišně hranice pro prodej destilátů a prodej piva a vína. V případě piva a vína je limit 18 let v severských státech, v zemích EU 10 ve Velké Británii a Irsku. V ostatních státech je limitní hranice 16 let. Obecně vyšší je hranice v případě lihovin, především v severských zemích. Spotřební daň představuje nejvíce konceptní a propracované regulační opatření napříč celou Evropou. To není překvapující, vzhledem k tomu, ţe se jedná o jeden z nejstarších nástrojů alkoholové politiky. Při porovnání výše spotřební daně v paritě kupní síly jsou daně za pivo a destiláty nejvyšší v severských zemích nejniţší v pobaltských státech. V případě lihovin je přitom průměrná míra zdanění výrazně vyšší, opět nevíce v severských státech. V případě zdanění vína má 80% zemí míru zdanění nulovou nebo velmi nízkou. Jedná se zejména o víno produkující státy, ale nejen je. To vypovídá o značné míře podpory konzumace a produkce vína na národní i nadnárodní úrovni. Z analýzy evropských regionů vyplývá, ţe nejpřísnější jsou nástroje alkoholové politiky zaměřené na redukci konzumace alkoholu a společenských nákladů s konzumací souvisejících v severských státech, průměrně striktní se dá označit alkoholová politika ve středozápadních a západních státech a nejmírnější je alkoholová politika v zemích jiţních a středovýchodních a východních. To zhruba odpovídá i vzorům spotřebního chování a míře pití v jednotlivých regionech a rozdílné ekonomické síle regionů v případě zemí starších zemí EU a mladších členů. Rozdělením Evropy do čtyř regionů, podle ekonomické síly, zvyků, kulturní blízkosti a doby, po kterou jsou členy EU a jejich komparací, jejíţ výsledky jsou popsány v předchozích odstavcích, byl splněn dílčí cíl práce. Úskalím, které je spojeno s kaţdou metodou komparace, je problém dostatečné homogenity srovnávaných celků. Ze srovnání je patrné, ţe jsou zde v některých případech výrazné rozdíly mezi zeměmi v rámci jednoho regionu. Příkladem je Francie, která je zařazena mezi státy centrálně- západní a západní Evropy, ale v mnoha bodech se shoduje spíše s jiţními státy. Jako chyba by se mohlo zdát i zařazení Turecka mezi evropské země, které se, jak se ukázalo při komparaci, od ostatních států značně liší. To konečně potvrzují i výstupy regresní analýzy v poslední kapitole práce.

61

Na druhou stranu rozdělení na menší celky by mohlo výsledky komparace učinit nepřehlednými. Zároveň není moţné najít dva státy, které by se od sebe do určité míry nelišily. Proto myslím, ţe i přes drobné odchylky, je porovnání států zdařilé a poskytuje ucelený obraz o odlišnostech a shodách ve spotřebě a alkoholové politice napříč Evropou. Hlavním cílem práce bylo posoudit účinnost regulačních opatření konzumace alkoholu. Za analyzované opatření byla zvolena spotřební daň, která je povaţována Světovou zdravotní organizací a tvůrci alkoholové politiky za nejefektivnější opatření. Výchozí hypotézou byl předpoklad, ţe zvyšování ceny alkoholu má vliv na jeho spotřebu. Tuto hypotézu podporují závěry teoretického modelu racionální závislosti, kterému je věnována převáţná část druhé kapitoly. Model předpokládá i u návykových statků racionalitu spotřebitele. Tato racionalita spočívá především v maximalizaci uţitku, při které spotřebitel zvaţuje minulé, přítomné i budoucí faktory. Z toho plyne, ţe změna ceny neovlivní jen současnou, ale také budoucí poptávku po alkoholu. Spotřebitel neustále porovnává pozitivní a negativní dopady. Negativní dopady představují i zvýšené budoucí náklady díky růstu ceny. Hlavním předpokladem modelu racionální závislosti tedy je, ţe i v případě návykových statků bude spotřebitel reagovat na změnu ceny sníţením spotřeby. Za metodu analýzy vztahu spotřební daně a spotřeby byla zvolena lineární regresní analýza, konkrétně metoda nejmenších čtverců. Metoda byla aplikována na data z 22 států Evropy. Zkoumám byl vztah spotřební daně z litru čistého alkoholu (jakoţto vysvětlující proměnné) a spotřeby v litrech čistého alkoholu na hlavu (jakoţto proměnné vysvětlované). Analýza bohuţel neprokázala vztah těchto dvou znaků. Nízká je i část dat, kterou se modelem podařilo vysvětlit. Jediné, co model ukázal, je výrazná odlišnost Turecka oproti ostatním státům. Vzhledem ke značnému stupni heterogenity ekonomické síly jednotlivých evropských států, bylo do analýzy zařazeno HDP na hlavu jako druhá vysvětlující proměnná. Při zařazení HDP na hlavu se podařilo prokázat vztah mezi tímto ukazatelem a spotřebou. Překvapivě se jedná o vztah přímé úměrnosti. To tady znamená, ţe s růstem bohatství spotřeba alkoholu klesá. Stoupl také podíl dat, který se modelem podařilo vysvětlit. Ani tímto modelem se však nepodařilo prokázat vztah mezi výší spotřební daně na alkohol a jeho spotřebou. Závěrem analytické části práce za pouţití MNČ tak je, ţe regulační opatření ve formě spotřební daně nemá vliv na spotřebu alkoholu. Tím byl naplněn hlavní cíl práce, tedy

62

posouzení účinnosti cenového regulačního opatření na spotřebu alkoholu. Bohuţel hypotéza, ze které tato práce na teoretickém základě vycházela, se nepotvrdila. Úskalím analýzy by mohla být linearita modelu a relativně malý podíl dat, který model vysvětluje. Dalo by se předpokládat, ţe za pouţití jiné metody by mohl být výstup relevantnější a mohl by přinést výsledky, které odpovídají hypotéze o vztahu ceny a spotřeby alkoholu. Práci by tak bylo moţné rozšířit zejména v analytické části. Vedle vztahu spotřební daně a spotřeby by také mohlo být zajímavé v analýze zohlednit vývoj státních příjmů ze spotřební daně, na kterých by se měla cenová elasticita poptávky po alkoholu projevit jejich poklesem.

63

Zdroje: Literatura: ANDERSON, P., Møller, L., GALEA, G., Alcohol in the European Union: Consumption, harm and policyapproaches, WHO, 2012. ISBN 978 92 890 0264 6. BECKER, Gary S., MURPHY, Kevin M.: A Theory of Rational Addiction, Journal of Political Economy, vol. 96, no. 4, University of Chicago, 1988. BĚLÁČKOVÁ V. Alkohol-regulace. Výukový text, Centrum adiktologie, PK 1. LF UK v Praze, 2006. CALLET, C.A., The demand for alcohol: a meta-analysis of elasticitie. In: The Australian Journal of Agricultural and Resource Economics, vol. 51, 2007. pp. 121–135 DAVID, P., Teorie daňové incidence , Brno, Akademické nakladatelstníCerm, 2007. ISBN978-80-7204-522-8 FOGARTY, J. Alcohol Own‐Price Elasticity of Alcohol: A Meta‐Analysis. Crawley, WA 6009: University of Western Australia. 2004. FRIEDMAN, M., Kapitalismus a svoboda, Praha, Liberální Institut, 1993. ISBN 80-8578733-4 HALL, W. What are the policy lessons of National Alcohol Prohibition in the United States, 1920 ‐ 1933? Addiction, Addiction History. 2010. HOLMAN, R., Ekonomie, Praha, C.H. Beck, 3. vydání, 2002. ISBN 80- 7179-681-6 CHALOUPKA, F., GROSSMAN M., SAFFER, H. The Effects of Price on Alcohol Consumption and Alcohol‐Related Problems. Alcohol Research and Health, 26(1), 13. 2007. LEUNG, S., PHELPS, C. My kingdom for a drink...?: a review of estimates of the price elasticity of alcoholic beverages. Washington D.C.: US Government Printing Office. 1993. MAREK, L. a kol, Statistika pro ekonomy, Praha, Tiskárny Havlíčkův brod, 1. vydání, 2005. ISBN 80-86419-68-1. MIRON,

A.

J.,

ZWIEBEL,

J.,

Alcohol

Consumption

During

Prohibition.

In:

TheAmericanEconomicReview, vol. 81, no. 2. str. 2, 1991.

64

MISSES, L. von, Lidské jednání: Pojednání o ekonomii, Praha, Liberální institut, 1989. ISBN 80-86389-45-6 NĚMEC, Daniel: Základy ekonometrie, Brno: Masarykova univerzita, podzim 2010, přeloţeno z angl. originálu GUJARATI, D. N., and PORTER, D. C. Basic Econometrics, 5 ed. McGraw-Hill, 2009. REHN, N., ROOM, R., EDWARDS, G., Alcohol in the European region-consuption, harm andpolicies. WHO, 2001. ROOM, R., JERNIGAN, D., CARLINI‐MARLATT, B. Alcohol and developing societies: a public health approach. Helsiniki: Finish Foundation for Alcohol Studies and Geneva: WHO. 2002. ROTHBARD, N. M. Ekonomie státních zásahu, Praha, Liberální institut, 2001. ISBN 8086389-10-3 SAMUELSON, Paul A. – NORDHAUS, William D.: Ekonomie, 2.vydání, Praha, Nakladatelství Svoboda 1011 str., 1995. ISBN 80-205-0494-X SOURNIA, J. Ch. Dějiny pijáctví. Přeloţili Galina Kavanová a Petr Himmel. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Garamond s.r.o., 1999. STIGLER George: The citizen and the state: essays on regulation, Chicago: University of Chicago, 1975. STIGLER, G. J., The Theory of Economic Regulation. In: MUELLER, D. C. (editor), Public Choice II: A RevisedEditionof Public Choice, Cambridge, Cambridge University Press, 2. vydání, 1989, ISBN-10: 0521379520 STIGLER, J.G., BECKER, G.S., De Gustibus Non Est Disputandu. The American Economic Review, Vol. 67, No. 2 (Mar., 1977), pp. 76-90. THORNTON, M, Alcohol Prohibition was a Failure, Cato Institute PolicyAnalysis no. 157, červen 1991. WAGENAAR, A.C. a spol., Effects of beverage alcohol price and tax levels on drinking: a meta-analysis of 1003 estimates from 112 studies,University of Florida, College of Medicine, Department of Epidemiology and Health Policy Research, USA.říjen 2008.

65

WATERS, T., SLOAN, F. A., Why do people drink. Test of the racional addiction model, Center for Health services and Policy Research, Northwestern University, USA. In: Applied Economic, vol. 27, 1995, pp 727-736. WHO. Alcohol, No ordinary commodity: Research and Public policy. United Kingdom. 2003 ZÁBRANSKÝ, T. a spol., Společenské náklady uţívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ČR v roce 2007,zpráva z výzkumu, Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze

Internetové zdroje ANDERSON Peter, BAUMBERG B. : Alcohol in Europe, Evropská komise, Institute of Alcohol Studies, červen 2006, (12.01.2013). dostupné z www: http://ec.europa.eu/healtheu/doc/alcoholineu_sum_cz_en.pdf. THORNTON, M, Alcohol Prohibition Was a Failure, Cato Institute Policy Analysis no. 157, červen 1991 (cit.1.12.2012). dostupné z www: http://www.cato.org/publications/policyanalysis/alcohol-prohibition-was-failure WHO. Alcohol in the European Region – consumption, harm and policies. World Health Organisation. Regional Office for Europe. 2001, (15.07.2013). dostupné z www: http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0003/160680/e96457.pdf WHO. Global Status Report: Alcohol Policy, World Health Organisation, Department of Mental Health and Substance Abuse, Geneva., 2004, (25.11.2012). dostupné z www: http://www.who.int/substance_abuse/publications/en/Alcohol%20Policy%20Report.pdf

Ostatní zdroje http://www.who.int/en/ http://epp.eurostat.ec.europa.eu

66

Seznam tabulek a grafů

Graf 1: Hmotné náklady alkoholu v Evropě v roce 2003 podle nákladových sloţek Graf 2: Vývoj průměrné spotřeby alkoholu v dospělé populaci za jednotlivé světové regiony, 1960- 2000. Graf 3: Celková spotřeba alkoholu v jednotlivých zemích, 2002 Graf 4: Evropská harmonizace v registrované spotřebě alkoholu, 1960-2002 Graf 5: Podíl úmrtí způsobených alkoholem na celkovém počtu úmrtí v evropských regionech, věková skupina 15- 64 let, 2004 Graf 6: Podíl DALYs zapříčiněných alkoholem na celkovém počtu DALYs v jednotlivých regionech Evropy, věková sk. 15-64 let, 2004 Graf 7: Původní data s regresní přímkou, model pro jednu vysvětlující proměnnou

Tabulka 1: Omezení reklamy v televizi a rádiu v zemích EU za jednotlivé druhy alkoholu, 1999 Tabulka 2: Cenová elasticita poptávky po alkohol – přehled výsledků meta-analýz Tabulka 3: Spotřeba alkoholu na hlavu v jednotlivých regionech Evropy Tabulka 4: Hodnoty spotřební daně a spotřeby v litrech čistého alkoholu v evropských zemích, 2008 Tabulka 5: HDP na hlavu v evropských zemích

67

Přílohy

Příloha č. 1: Přehled sociálních nákladů v jednotlivých zemích

68

Zdroj: Anderson, 2006

69

Příloha č. 2: Proporcionální poměr úmrtí způsobených alkoholem na celkovém počtu úmrtí v jednotlivých zemích za muţe (vpravo) a ţeny (vlevo), rok 2004

Zdroj: Anderson, 2012

70

Příloha č. 3: Věkové limity prodeje alkoholu v barech a prodeji v obchodech

* Španělsko se liší v jednotlivých regionech, Zdroj: WHO, 2004

71

Příloha č. 4: Výstup regresivní analýzy (MNČ) pro jednu vysvětlující proměnnou (spotřební daň) Residuals: Min

1Q

Median

3Q

Max

-3.9023 -0.6482 -0.0322

0.7698

3.3638

Coefficients: Estimate Std. Error t value Pr(>|t|) (Intercept) 11.72226

0.77313

15.162 4.55e-12 ***

dan

0.03343

-1.795

-0.06000

0.0886 .

--Signif. codes:

0 '***' 0.001 '**' 0.01 '*' 0.05 '.' 0.1 ' ' 1

Residual standard error: 1.869 on 19 degrees of freedom Multiple R-squared:

0.145,

Adjusted R-squared:

F-statistic: 3.222 on 1 and 19 DF,

0.09999

p-value: 0.08858

Příloha č. 5: Výstup regresní analýzy (MNČ) pro dvě vysvětlující proměnné (spotřební daň z čistého litru alkoholu na hlavu a HDP v PPP na hlavu) Residuals: Min

1Q

Median

3Q

Max

-3.5261 -0.5608

0.0389

0.9082

2.8037

Coefficients: Estimate Std. Error t value Pr(>|t|) (Intercept) 13.70897413.708974

1.103271

12.426 2.87e-10 ***

dan

-0.007545

0.037653

-0.200

0.8434

hdp

-0.029819

0.012839

-2.322

0.0321 *

--Signif. codes:

0 '***' 0.001 '**' 0.01 '*' 0.05 '.' 0.1 ' ' 1

Residual standard error: 1.684 on 18 degrees of freedom Multiple R-squared: F-statistic:

0.3421,

Adjusted R-squared:

4.68 on 2 and 18 DF,

0.269

p-value: 0.02308

72

REGULACE, KULTURA A CENOVÁ

Recommend Documents