Několik poznámek k šlechtické rezidenci typu Kaštieľ A Few Remarks to Type of Aristocratic Residence: Kaštieľ

Několik poznámek k šlechtické rezidenci typu Kaštieľ A Few Remarks to Type of Aristocratic Residence: Kaštieľ Ing. Bc. Ondřej Hnilica Ing. Martin Klempíř VUT v Brně – Fakulta stavební, [email protected], [email protected] Abstract: A specific type of aristocratic residential architectural structure is a Kaštieľ. While we rarely encounter this type of building in Czech republic, there is significant number of Kaštieľs in Slovakia. In general perceception of this type of architecture, there is a common confusion concerning the characteristics of such type of building as well as its distinction from castle and curia. The paper is concerned with defining characteristics of Kaštieľ both from formal architecturally-structural perspective and with respect to historical contexts. Abstrakt: Specifickým stavebním typem šlechtické rezidenční architektury je Kaštieľ. Zatímco na území naší republiky se s ním téměř nesetkáváme, na území Slovenska je početně výrazně zastoupen. Při recepci tohoto architektonického typu, panuje v obecném povědomí nejasnost o jeho charakteristikách a vymezení se především ku objektům zámku či kurie. Příspěvek se chce vymezujících znaků dotknout, jak po formální stránce architektonicky-stavební struktury, tak i kontextuálním zařazením do dějinného rámce. Keywords: Kaštieľ; castle; chateau; curia. Klíčová slova: Kaštieľ; hrad; zámek; kurie.

Úvod Problematika stavebních typů je na teoretické úrovni disciplínou, která se zabývá většinou ideálními stavbami, s nimiž se však ve skutečnosti setkáváme jen ojediněle. Abychom však mohli pracovat s jistým názvoslovím, je nutné vymezit znaky a aspekty, které jsou příznačné pro myšlený soubor, s nímž hodláme pracovat v rámci klasifikace. V případě zájmu o stavební typ Kaštielu je třeba se věnovat jeho genezi od starořímského tábora až k manýristické architektuře. Nejen časová osa je však stěžejním ukazatelem, který může demonstrovat jeho konsolidováni jako stavební typ. Neméně důležitým je kontext, v souvislostech geograficko-lokalizačních. Gotický kaštieľ Gotický kaštieĺ je jedním z typů hradní architektury, který dispozičně navazuje na půdorysné schéma, jež se odkazuje k ideji starořímského tábora (opevnění) či středověký více-věžový hrad. V případě starořímského tábora jde o schéma pravidelně uspořádaného celku s pravoúhlými uličkami a strážnými nárožními věžicemi. Hrad kastelového typu má pravidelný půdorys zejména čtvercový či obdélníkový, s větším počtem věží a se zástavbou po obvodu, což vytváří vnitřní dvůr, jenž je 1

- 247 -

komunikačním a hospodářským centrem objektu. Kasteologie rozlišuje dvojí typ kastelu, z hlediska varianty, dle provenience a to tzv. Francouzský a středoevropský typ. Teoretický vliv Vliv teoretický traktátů Sebastiana Serlia (1475-1554) [1], ve své VI. knize je formou rozboru i ilustrací rozebírána problematika stavebního typu Palazzo in fortezza a Palazzo in villa (palác v pevnosti a palác ve vile). Tyto teoretické koncepty měly vliv na domácí, ale prostřednictvím jejich šíření i na stavebníky i mimo italskou půdu. To se odrazilo na přáních a vizích, které chtěli stavebníci v rámci svých projektů realizovat. 2

obr. 1 – Sebastiano Serio Palazzo in Fortezza, livre VI.[4]

Renesanční zámky Přímou inspirační souvislost s idejemi stavebních typů, konkrétně výše zmíněných, se setkáváme v Zaalpí, všude tam, kde si stavebníci najímali tehdy velmi módní italské stavitele. U nás například renesanční arkádový zámek v Bučovicích, můžeme označit za typ zámku na způsob palazzo in fortezza. Celá řada obdobně ideově komponovaných staveb se nachází také v rámci tehdejšího Polského království – dnes tedy v Polsku a na Ukrajině. 3

Renesanční kaštiely na Slovensku Zvláštní a ranější styk s ideami italského humanismu a renesanční kulturního vlivu se dotklo Uherska již skrze vládu dynastie Anjou ve 14. věku a dále v následujícím století za Zikmunda Lucemburského. Ovšem obecně nejvíce známé jsou živé kontakty a přímé přejímání prostřednictvím dvora Matyáše Korvína, když po uzavření sňatku s Beatricí Neapolskou, na Budínský královský dvůr přichází řada italských stavitelů, kameníků a štukatérů. V období 16. století se setkáváme v prostředí Uherska s fenoménem dvojí aristokracie. A to tzv. „staré“ a „nové“, ta nabyla svého nového postavení zejména prostřednictvím odměn vládnoucího rodu Habsburků. Odměny se týkaly především zásluh v boji proti Osmanské říši, která výrazně ohrožovala jižní hranici země. Oba aristokratické mody, byly významnými objednateli stavebních zakázek vlašských stavebních mistrů. 4

- 248 -

Jak lze vytušit z kontextu věci, starší šlechta přestavovala starší architektonické celky. Zatímco nová aristokracie stavěla většinou nové stavební struktury. Tato světská stavební činnost aristokracie, ve svých sídelních rezidencích spojovala požadavky sídla, reprezentace a také fortifikační složku. Odborné vedení v období 16. století svěřováno právě vlašským mistrům, jejichž původní domovinou byly kraje Toskánska, Lombardska a Benátska. Bylo to právě díky nim, že do Uherska dostal stavební typ italského castella (z něhož je odvozen název kaštieľ) [2].

obr. 2 – Kaštieľ v Holíči („Haupt Ansicht des kay. Köny: Schlosses zu Holitsch“)[5]

Charakteristika stavebního typu – Kaštieľ Základní dispoziční schéma kaštielu je variantním řešením italských realizací projektů, v uherském prostředí byl nejúspěšnější čtyř-křídlový typ se zdůrazněnými nárožními rizality a s ústředním arkádovým dvorem. Za vzorové realizace, které měli největší ideový vliv jsou považovány La villa de Poggio a Caiano (1485) ve Florencii od Giuliana de Sangalla či starší typ renesančně adaptovaný v letech (1463 -1467) neapolské Castell Nuovo. Ten jako vzor přestavby starší architektonické struktury, sloužil za inspirační zdroj především pro okruh přestaveb starších objektů, jako ku příklady pro adaptační přestavby gotických kurii. Rané architektonické formy byly tvořeny, jako dvoukřídlové dvoupodlažní objekty, jež byly na dalších dvou stranách uzavřeny vysokou zdí do tvaru blokové hmoty s centrálním nádvořím. Šlechtické rodiny s vyšším statutem preferovaly rodová sídla, jejichž ukázkovým představitelem je zámek v Bytči. Ten je opatřen fortifikačním systémem, zahrnující vnější opevnění okolo vstupního nádvoří s vodním příkopem s doplněním o padací most. Samotná stavba ve svých interiérech, ale i na fasádách je plná umělecky vytříbené výzdoby. Později v průběhu 16. století a zejména ve století 17. se prosadil typ, který již byl výše zmíněn renesanční kaštieľ s formou jednoduchého pravoúhlého půdorysu s racionální a 5

- 249 -

vzdušnou dispozicí, jenž zahrnuje ve střední části ústřední vstupní síň. Obrannou funkci objektu zajišťoval jeden až čtyři nárožní věžovité rizality, v nichž byly v přízemí střílny. Tyto variantní struktury, většinou byly bez vodního příkopu, avšak bývaly doplňovány opevňovací zdí se střílnami a mohutnou vstupní bránou. Tento systém umožňoval zjednodušení provozu obrany objektu s rozdělením funkcí obytné, reprezentační a refugiální. Architektonické tvaroslovné detaily, které se v některých případech můžeme setkat jsou rámování okenních šambrán a portálů či jiné členění fasád pomocí říms. Dalším výtvarný aspekt může být užití sgrafitové výzdoby. Výjimečný nárůst počtu kaštělů, ale i kůrií v průběhu 17. století bezprostředně souvisí se nárůstem střední šlechty na území dnešního Slovenska. Avšak v řadě případů, se nám samozřejmě dochovala s vrstvami dalších přestaveb a to především barokních či novodobých [2]. 6

Kurie Architektonický typ Kúrie (název odvozený z lat. Curia -“soudní dvůr“) označuje sídlo střední a drobné šlechty či také městské šlechtické sídlo. Označení se užívalo především v oblastech Uherska, ale nejen zde. Kurii lze po stavební stránce charakterizovat jakožto drobnější architektonickou strukturu. Převážně přízemní či jednoposchoďová zděná budova bez okázalého architektonického dekoru. Geneze stavebního typu se odvozuje od středověkého typu zeměpanského dvora. Charakteristická je pro ni výrazná poloha lokalizace v rámci svého zasazení do prostředí, kdy bývá soustředěna v pozici vyvýšeného místa či při vodním toku. Hlavní a ústřední bloková budova, v některých případech je doplněna bočními křídly. Což může evokoval v některých případech značnou podobnost s dispoziční formou klasické castelové dispozice. Blok budov v případě kúrie ve většině případů má přímou vazbu na hospodářský dvůr, zahradu či menší park. Základní vymezující charakteristikou, vytvářející diferenci mezi kúrii a kaštielem je ve funkční podstatě, kdy v případě kúrii je absence vazby k fortifikačním znakům. Z hlediska reprezentačních aspektů je také zlomové pojímání kúrie vůči kaštielu, kdy v případě kúrii se zpravidla jedná o jednoduchý a střízlivý architektonický objekt. Z čehož přímo vyplývá minimální přítomnost výzdobných prvků. Její podstata se blíží spíše pragmatickému fungování hospodářské jednotky, kdy lze vysledovat analogie k utilitárnosti vernakulárních architektonických struktur. Z hlediska časového horizontu mluvíme o kúriích starších asi konce 15. století. Ty byly většinou jen jednoduché o obsahu jedné či dvou obytných místností. Převážná část skupiny kúrii, však mají svůj původ ve století 16. nebo 17. a byly povětšinou plochostropé s trámovými stropy. Následující století 18. se na změnách kúrii projevilo zejména v rozšiřování dispozice čímž se půdorys stával více podélný a mohly být plochý strop nahrazen klenbovým stropem pruské či české kleny. V 19. století se klasická forma kúrie ustálila v rozsahu asi čtyř až šesti obytných místností a spojení s přilehlým dvorem mělo pomocí kolonády [3]. Charakteristika stavebního typu – zámek Nejčastěji je pro naše prostředí překládán kaštieľ jakožto zámek. Toto ztotožnění, však neodpovídá realitě. V případě, kdy vedle sebe položíme oba definiční rámce, vyjdou najevo odlišnosti. Pravdou, však je, že některé renesanční zámky se objektům kaštielům velmi blíží. Zámek je obecně rozsáhlá rezidenční stavba, která má svou primární funkci sídelní a reprezentativní. Samozřejmě se i v případě typu struktury zámku vychází z konkrétní situace, zda-li je objekt novostavbou či navazuje na starší sídelní stavební strukturu. Základním vymezením od předchozích stavebního typu hradu je uvolnění dispozice, kdy zámek má 7

- 250 -

ambice tvořit vzdušné obytné prostory. Zde je pevnostně- refugiální povaha (funkce) hradu potlačena. V případě zámku jsou pevnostní prvky spíše povahy odkazující k symboličnosti a ač některé aspekty pevnosti jsou stále přítomny mají spíše reprezentovat. Od vil se odlišují rozsahem, lokalizací a v případě letohrádků svým zamýšleným určením. Dalším podstatným rysem, který je nejvíce svůdným, je připodobnění zámků ke kaštielům, což vychází přímo z názvu, tedy slova zámek. Zámek (něm. Schloss) asociuje, jak napovídá jeho významový příbuzný něco pevně uzavřeného. V případě zámků se však jedná jen o jednu skupinu objektů, pro něž je příznačná jistá semknutost kolem vnitřního nádvoří, což je dědictvím hradní architektury. Což je současně charakterový rys shodný s kaštiely.

obr. 3 – Renesanční arkádový zámek v Bučovicích

Závěr Na závěr snad lze zmínit, že tento článek si nekladl za cíl shrnout všechnu teoretickou problematiku, ale spíše jen poukázat na složitost vymezeného problému. Při běžné konverzaci, ale i na akademické úrovni panuje v terminologii u mnoha uživatelů značná nejistota, zda-li jsou zaužívané termíny užívány ve správném významu. V případě kaštielu je však tato nejistota ještě umocněna a mnohdy i v odborné literatuře jsou termíny zaměňovány či užívány vágně. Článek by jen rád upozornil na zájem o tento specifický stavební typ, jenž by si zasloužil rozsáhlejší komplexní zpracování včetně vhodné diskuze k tématu.

Článek vznikl za podpory specifického výzkumu FAST VUT v Brně pro rok 2012. - 251 -

Literatura: [1] Kruft Hanno Walter. Dejiny teórie architektúry. Bratislava: Pallas 1993. [2] Rusina Ivan a kol. Renesancia : umenie medzi neskorou gotikou a barokom. Bratislava: Slovenská národná galéria, 2009 [3] Kolektiv autorů. Encyklopedia Slovenska, Bratislava: Veda 1979. [4] http://www.flickr.com/photos/51366740@N07/6635433403/ [vid. 14.4.2013]. [5] Bajchy Ivan. Kaštieľ v Holíči. Brno: UJEP FF, 1973.

- 252 -