Niccolò Machiavelli Vladař (Il Principe)
Renesance a humanismus
Renesance pochází z francouzštiny a znamená „znovuzrození“
Vždy vyslovujeme s neznělým - s - „renesance“
Evropská renesance de facto splývá s italskou
Renesance a humanismus
Humanismus pochází z latiny, tj. „úsilí o lidskost“ (studia humanitatis)
Původně duchovní hnutí vycházející z odporu k rigidní scholastické tradici
Scholastika = pedantství Theologické Logické
Historická datace
Zhruba se jedná o období mezi roky: 1300 – 1650
Humanismus začíná Petrarcou a končí Montaignem
Renesance začíná Ficinem a končí Campanellou
Oblasti zájmu a činnosti
Civilní sektor Filosofie Věda
Humanismus Stát
a právo
Církevní sektor Reformace
Významné osobnosti
Filosofie (italská) Platonismus Marsilio Ficino Pico della Mirandola Aristotelismus Pietro Pomponazzi Jacopo Zabarella Filosofie přírody Bruno Telesio Francisco Patrizi Tommaso Campanella
Významné osobnosti
Věda Johannes
Kepler Giordano Bruno Galileo Galilei Mikuláš Koperník Francis Bacon
Významné osobnosti
Stát a právo Niccolò
Machiavelli Jean Bodin Hugo Grotius Johannes Althusius
Významné osobnosti
Reformace Martin
Luther Ulrich Zwingli Jan Kalvín
Významné objevy
Vynález kompasu zámořské
Zavedení heliocentrického systému Mikuláš
Koperník
Vynález knihtisku Johann
objevy (Kolumbus, de Gama)
Gutenberg
Zavedení principu perspektivy v malířství Alberti
Významné události Zakládání universit Rozdělení římské církve (dva papeži) Učení Johna Wyclifa Kostnický koncil (upálení Jana Husa) Husitské nepokoje v Čechách Objevení Ameriky
Duchovní uzly renesanční Evropy
Stát a právo
Jean Bodin (1530 – 1596)
http://plato.stanford.edu/entries/bodin/
Svrchovanost (suverenita) je absolutní a trvalá nejvyšší moc. Absolutní vládce je odpovědný pouze bohu, ale musí ctít svobodu a majetek občanů.
Stát a právo
Johannes Althusius (1557 – 1638)
http://plato.stanford.edu/search/search er.py?query=althusius
Svrchovanost náleží lidu, který může panovníka dosazeného k vykonávání moci také svrhnout.
Stát a právo
Hugo Grotius (1583 – 1645)
http://plato.stanford.edu/entries/grotius/
O právu válečném a mírovém: „Přirozené právo je příkaz rozumu, který ukazuje, že jednání v důsledku svého souhlasu či nesouhlasu se samotnou přirozeností rozumu obsahuje mravní nezbytnost nebo ošklivost.“
Stát a právo
Niccolò Machiavelli * 3.5.1469, † 22.6. 1527
http://plato.stanford.edu/entries/machia velli/
Státník a politický filosof
Literární dílo
Politické Umění
válečné Úvahy o vládnutí a o vojenství Vlády a státy Rozpravy o první desítce knih Tita Livia Život Castruccia Castracaniho Vladař (Il Principe) nebo také Kníže
Literární dílo
Prozaické
Belfagor
Poetické Karnevalové písně Kapitoly Desetiletí
Dramatické
Historické
Mandragora
Florentské letopisy
Lingvistické
Dialog o spisovném jazyce
Vladař (Il Principe)
Věnováno Lorenzovi II. de Medici (synovi Lorenza I. zvaného Nádherný)
Věnování (dedikace) je svou výrazovou formou až jakousi adorací (zbožštěním) vládce (vladaře) tehdejší Florencie
Florencie 1338
Giovanni Villani:
„Město mělo asi 100 000 obyvatel, celkem 8 – 10000 dětí se tu učilo číst a psát, 1000 – 1500 počítat a 550 – 600 ve čtyřech vyšších měšťanských školách studovalo navíc i gramatiku a logiku. Ve Florencii bylo už tehdy 110 kostelů, 30 špitálů s 1000 lůžky pro nemocné. Ve městě pracovalo 200 velkých dílen a krámců ve výrobě sukna a vyrobilo se tu ročně asi 70-80000 postavů sukna. Výrobě a obchodu sloužilo 80 bank, bylo tu 100 krámců s kořením a drogami, 600 notářů tu mělo své písárny a 80 soudců bdělo nad dodržováním zákonů. O zdraví lidu pečovalo 60 lékařů, chléb peklo na 146 pekáren. Břicho tohoto velkoměsta spotřebovalo za rok 4000 volů a telat a 60000 jehňat…“
Nejvýznamnější městské státy Itálie 15. / 16. století Benátky Janov Milán Florencie Papežský stát
Demografie Itálie 14. století Benátky
90 000
Janov
85 000
Milán
62 500
1288
Florencie
60 000
1340
Siena, Bologna 40 000
Řím, Padova, Pavia
30 000
„Božská Florencie“
„Kolikrát v čase, jen co paměť sahá změnilas zákon, úřad, mrav i měnu a obnovilas údy své, má drahá! Však pamatuješ-li a znáš svou cenu, poznáš, že podobna jsi choré paní, jež hledá v duchnách úlevu a změnu a převracením bolesti se brání.“ Pěvec, Božská komedie, Dante Alighieri
Historie Florencie (do Toskánska)
Florentský městský stát: – 1494 1512 – 1527 1530 1434
Republika: – 1512 1527 – 1530 1494
Vévodství Florencie: 1532
Itálie a církev
Počátek 14. století: Německé
kraje, Francie, Španělsko, Portugalsko, Anglie, Skotsko – celkový počet biskupství katolické církve: 267
Itálie
– 266
plus Sicílie a Sardinie – 295!
Papežský stolec (dvůr)
Sčítání (první) lidu v roce 1526: 700
osob kléru 240 členů švýcarské gardy 85 členů posádky Andělského hradu Celkem: 1025 osob ve Vatikánu plus kardinálové a jejich personál ve 21 kardinálských palácích v Římě – 3111 osob Celkový počet papežského dvora uvnitř Říma tak činil: 4 136 osob!
Vyhrocená nenávist k papeži
Machiavelli vyjádřil nejexplicitněji nenávist k papeži (Julius II.) slovy:
„Divím se a se mnou všichni moudří, proč neskolil jedinou ranou svého nepřítele a nezískal si tak nesmrtelnou slávu a neodnesl bohatou kořist, neboť papeže doprovázeli všichni kardinálové se svými nejcennějšími poklady. Byl by býval první, který by byl prelátům ukázal, jak málo úcty zasluhují lidé, kteří vládnou jako oni …“
Kritika směřována k tyranskému vladaři Perugie, který roku 1505 nezahubil papeže (Julia II.) při jeho pobytu v Perugii.
Lorenzo de Medici - genealogie Lorenzo I. (1449-1492)
m. Clarice Orsini
Giovanni
Piero
(1475-1521)
(1471-1503) m. Alfonsina Orsini
Papež Lev X.
Giuliano (1479-1616) m. Filiberta Savojská
Lorenzo
Ippolito
(1492-1519) m. Madelaine de la Tour d´ Auvergne
(1511-1535) (nelegitimní)
Kateřina (1519-1589) m. Jindřich II.
Historická odbočka
Kateřina Medičejská (1519 – 1589)
Pravnučka Lorenza I. zvaného Nádherný Manželka francouzského krále Jindřicha II. Orleánského Praneteř a neteř dvou papežů
Kliment VII. Lev X.
Tchýně Marie Stuartovny Obydlela Louvre Začala s výstavbou Tuilerií
Vladař
Spis z politické filosofie (teorie státu) napsáno
1513 publikováno 1532 Struktura: 26 kapitol Dedikace
Politická
rukověť / breviář pro vládce
Vladař
Obsah: 1. 2.
3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
O různých formách vlád a různých způsobech, jimiž se moc získává O dědičných knížectvích O smíšených knížectvích O tom, proč se Dáreiova říše po smrti svého podmanitele Alexandra Velikého nevzbouřila O tom, jak vládnout městům a knížectvím, jež žila svobodně, pod vlastními zákony, než byla dobyta O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní a vlastními schopnostmi O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí a se štěstím O těch, kdo dosáhli moci zločinem O občanské vládě O knížectvích v časech ohrožení
Vladař
Obsah: 11. O církevních panstvích 12. O druzích vojsk a o žoldnéřích 13. O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku 14. O úkolech panovníka ve věcech vojenských 15. O věcech, za něž se lidem, a především knížatům, dostává pochvaly nebo potupy 16. O štědrosti a skouposti 17. O tvrdosti a shovívavosti, a zda je lepší být oblíbený nebo obávaný 18. Jak má vládce plnit dané slovo 19. Jak se chránit před nenávistí a opovržením 20. O budování pevností, jejich užitečnosti i nevýhodnosti, a o jiných pomocných prostředcích k udržení panství
Vladař
Obsah: 21. Jak a čím se získává úcta lidu 22. O ministrech 23. Komu naslouchat a kdy 24. Proč italská knížata přišla o moc 25. Jakou roli hraje v lidském životě osud a jak mu čelit 26. Výzva k osvobození Itálie od barbarů
Citace
„Všechny státy a vlády, jimž lidé byli a jsou poddáni, jsou buď knížectví, nebo republiky. Knížectví pak jsou buď dědičná, kde určitý rod vládne velmi dlouho, nebo nově nabytá. Z nich pak některá jsou celá nová, jako například Milán za vlády Franceska Sforzy, anebo bývají připojena k dědičným, jako například Neapolské království spravuje španělský král. Takto získaná území jsou přivyklá žít buď pod vládou jiného pána, anebo dosud žila svobodně. Získávají se buď s pomocí cizích zbraní, nebo jen vlastní silou, řízením štěstěny či vynalézavostí.“ Kapitola první
Komentář
„Vlastní síla“ je Machiavellim nazývána „virtủ“, tj. schopnost jednat alias ctnost
„Štěstěna“ je nazývána „fortuna“, tj. nahodilé vnější okolnosti
Komentář
Správný či dobrý vladař musí být schopen přizpůsobit se vnějším okolnostem a současně disponovat činnou silou, aby přemohl vrtkavý osud. Dobrý vladař = virtủ + fortuna
Shrnutí
Odkaz pro dějiny myšlení Podle Machiavelliho musí být správný vládce (vladař) schopen v případě nutnosti činit i zlo. V zájmu udržení moci je zbytečné (nerozumné) být dobrý. Je však užitečné jevit se dobrý a získat si úctu lidu. Oddělení morálky od politiky! Rozdíl mezi jevovou a skutečnou stránkou věci. Forma versus obsah!
Morálka versus politika
Oddělení morálky od politické praxe vladaře neznamená apriorní amorálnost, nýbrž rozlišení: Cíle
Morální musí být cíl
Nástrojů
k jeho dosažení
Nástroje nemohou být ve výsledku nemorální, slouží-li dosažení morálního cíle
Politika – zásadní teze Vlast je božstvem a její vůle a zájem je nejvyšší zákon (suprema lex) Suverénem je lid, nikoli panovník! Panovník vykonává vůli lidu. Panovník je sjednotitelem a vládcem všeho italského lidu.
Shrnutí politického myšlení u Niccola Machiavelliho Spořádaná svobodná (občanská) společnost Autonomie národů Sekularizace (osvobození se od „ničemných kněží“ Názorová svoboda
Shrnutí politického myšlení u Niccola Machiavelliho
Resumé:
Názorová svoboda a pluralita názorů občanské společnosti
Machiavelli a současnost MBO (řízení podle cílů)
Definice:
byla vytvořena v 50. letech na základě děl Petera Druckera a Douglase Mc Gregora, v současnosti je aplikována po celém světě proces řízení podle cílů začíná u vrcholového managementu určením předběžných všeobecných podnikových cílů. Předběžné cíle vycházejí z účelu a poslání organizace, z analýzy vnitřních předností a nedostatků a vnějších příležitostí a hrozeb. Tyto cíle jsou modifikovatelné, protože jedním z účelů této techniky je motivovat pracovníky tím, že mají příležitost podílet se na tvorbě cílů. postup stanovování cílů by měl zahrnout všechny pracovníky organizace, přičemž musejí být sepsány příliš krátké období neumožňuje realizovat rozsáhlejší projekty, dlouhé období demotivuje důležitá je zpětná vazba – hodnocení
Zavádění řízení podle cílů:
Seznámení s řízením MBO Stanovování cílů Hodnocení výkonu Organizace podpory MBO (výcvikové programy, hodnotící schůzky, systém odměňování) Monitorování MBO (kontrola vztahů, postojů, výkonů)
Machiavelli a současnost
Přednosti MBO: Zdokonalení řízení (manažery to nutí přemýšlet o plánování z hlediska výsledků) Vyjasnění organizace (často se objevují tím nedostatky v organizaci) Ztotožnění se s cíli (lidé mohli přispět svými nápady) Vývoj účinné kontroly (soubor jasných cílů)
Nedostatky MBO:
Časová náročnost Mnoho „papírování" Obtížnost určování cílů Nebezpečí nepružnosti (mohou se změnit podmínky a cíle se stanou zastaralými) Důraz na krátkodobé cíle
Machiavelli a současnost
MBO – hrubě zjednodušující aplikace z podnikové praxe Manažer:
„Dělejte si to, jak chcete, mě zajímá výsledek!“
Jinými
zisk.
slovy – jediným výsledkem musí být
Machiavelli X machiavelismus
Nejprudčeji byl Machiavelli napadán: Jezuity
v Itálii a ve Francii
Fridrich
II. v Německu
Byronovci
v Rusku
Řekli o Machiavellim
„Myšlení Niccola Machiavelliho v sobě v zárodečné podobě obsahovalo prvky intelektuální a morální revoluce.“ Antonio Gramsci (zakladatel italské komunistické strany)
Řekli o Machiavellim
Machiavelli nikdy nevytvořil tedy v žádném ze svých spisů nějaký systém „machiavelismu“ jakožto nauky, v níž „účel světí prostředky“. Ve skutečnosti tato zásada je pozdějšího původu a bývá spojována s morálkou jezuitskou.“ Prof. Josef Polišenský
Doporučená literatura Niccolò Machiavelli, Úvahy o vládnutí a o vojenství, Naše vojsko, Praha, 1986 Obsahuje dále:
Vladař Rozpravy
o prvních deseti knihách Tita Livia
