Nezávislé zprostředkování jakonástroj odchodu klientů z ústavní péče do života v komunitě a jako nástroj transformace služeb: možnosti a omezení
David Kocman a Jan Paleček (cvisso.s., Praha)
V úvodním představeníjsme slyšeli, jak projekt QUIPupracuje s brokerstvím. Transformace tvoří rámec celého projektu, který: -
chce nezávislým zprostředkovatelstvím(tzv. brokerstvím) “podpořit připravenost obyvatel ústavů na odchod do vlastního nebo chráněného bydlení a vstup na trh práce nebo využívání služeb zaměstnanosti”,
-
obsahuje aktivity, které mají „usnadnit proces transformace ve dvou středočeských ústavech”.
K tomuchceme říct, že samozřejmostpropojení brokerství s transformací není až tak samozřejmá.Brokeři mají koneckonců hlavně plánovat a zprostředkovávat.K propojení brokerství a transformace dochází zasazením brokerství do kontextu snah o transformaci péče v České republice. Co jsme ve výzkumu sledovali? -
možnosti a omezení brokerství jako jednoho z nástrojů odchodu lidí z ústavní péče
-
zda a jak může brokerství fungovat jako nástroj transformace
-
úsilí zprostředkovatelů v rámci projektu – jak se snažili podpořit uživatele v odchodech
-
pět odchodů, které se nestaly – u všech byl na počátku cíl „odchod z ústavu“, na konci projektu nadále zůstávají v ústavu
-
proč těchto pět uživatelů neodešlo
-
nevěnovali se ostatním aktivitám brokerů
Jak probíhaly a jak dopadly sledované odchody? Dvě vizualizace procesu odchodu. První tabulka ukazuje postup pěti odchodů. Tabulka využívá metodiku odchodu, kterou QUIP vytvořil v rámci projektu (QUIP 2009b). Druhá vizualizace mapuje, které prvky byly aktivní v jednotlivých odchodech, a ty rozlišuje podle toho, jestli přispívaly k odchodu nebo naopak byly proti odchodu.
Stanovení skupiny lidí, kteří mají pomáhat s odchodem
Paní U Pan M Pan K Pan P Pan I
Zahájení procesu individuálního plánování
Hledání vhodných služeb
Příprava na odchod (učení nových dovedností ještě v ústavu)
Příprava na život na novém místě (nácvik dovedností již na novém místě)
Bydlení a podpora na novém místě
Kdo byl aktivní v průběhu jednotlivých odchodů, a kdo z toho byl pro-proti odchodu.
Pan M rodina
uživatel ústav služby
Paní U rodina
uživatel ústav služby
Pan P rodina
uživatel ústav služby
Pan K rodina
uživatel ústav služby
Pan I rodina
uživatel ústav služby
Co nám projekt prozradilo brokerství a transformaci? Tady přeskakujeme celou empirickou část. Bude ale možné přečíst si ji ve výzkumné zprávě. QUIP jistě materiál uveřejní na svých webových stránkách.
O BROKERSTVÍ jsme se dozvěděli: 1. Brokeři sami záhy zjistili, že nejsou služby, že rodiny nemusí souhlasit, že nemusí souhlasit ani uživatelé. 2. Aby mohli úspěšně postupovat v práci na odchodech uživatelů, jejich role se měnila z role „pouhých“ prostředníků na roli „transformátorů“, tedy někoho, kdo musí podporu mobilizovat, kdo musí vysvětlovat, přesvědčovat, být aktivním spolutvůrcem podpůrné sítě, která by měla pro klienta začít fungovat. 3. Zprostředkování tak začalo znamenat mnohem víc, než zprostředkovávání něčeho, co už je (víceméně) připraveno a stačí propojit s uživatelem. 4. Brokeři se jinými slovy, okamžitě pokoušeli transformovat infrastrukturu (infrastruktura tady znamená víc, než dostatek existujících služeb;zahrnuje mimo jiné postoje a motivace profesionálů, rodin, opatrovníků i uživatelů služeb, dlouhodobé koncepce zřizovatelů i určitý způsob financování služeb – vše, z čeho síť služeb vyrůstá, čeho je součástí). 5. Při těchpokusech o transformaci infrastruktury se začalyukazovat limity brokerství jako nástroje odchodu. 6. Zjišťovali, že v situaci, kdy chybí infrastruktura komunitní péče, jsou z jejich pozice, tedy pozice brokera, který stojí „mimo systém,“ možnosti transformovat tuto infrastrukturu velmi omezené. To, co je v původní (anglické) koncepci tou nejsilnější vlastností, se v českém prostředí mění na slabý článek.
Ve výsledku tedynejdeJEN o to, že CHYBĚJÍSLUŽBY a často není co zprostředkovat, kam uživatele napojit. Jako hlavní problém BROKERSTVÍ se ukazuje nemožnost aktivně měnit postoje rodin, pobízet k vytváření nových služeb nebo působit inovativně na existujícíslužby–jinými slovy, nemožnost transformovat infrastrukturu sociálních služeb a vše co do ní patří. Co nám projekt pomohl si uvědomit omodelu TRANSFORMACE, která je pojatá jako odchody jednotlivců? V české transformaci se běžně neplánuje uzavírání ústavních zařízení. A běžně se neplánuje s tím spojená zásadní proměna struktury poskytovaných služeb v dané oblasti. Místo toho se často realizujíodchody jednotlivců (a skupin jednotlivců) z ústavů. Takový model transformace říká, že transformaci je možné dělat tak, že se budou realizovatodchody jednotlivých lidí.Až lidé odejdou(po jednom, po skupinách) bude možné zavírat ústavy. Už v nich nikdo nezůstane. V takovém modelu jsou odchodychápané jako šance, jak dělat transformaci v prostředí, kde nedochází k řízenému uzavírání ústavů. V principu lidé, kteří odcházejí z ústavů, představují tlak na rozvoj infrastruktury komunitních služeb. V praxi ale, tam kde infrastruktura již není rozvinutá, odchody nejsou uskutečnitelné. Lidé tak mohou “vytvářet tlak”, ale ten ne nutně vede ke vzniku následných služeb. Úspěšné odchody jsou výsledkem již transformované infrastruktury.
