newsletter OBSAH BŘEZEN 2014

newsLetter BŘEZEN 2014

OBSAH 

Úvodník: Když dva dělají totéž…



Co ustavuje vědeckou kvalitu? Juniorské granty GA ČR a mobilita



Kdo se bojí vědy rodu ženského?



Talentky sedm let poté: botanička Lenka Záveská-Drábková



Cena Milady Paulové představuje Lenku Maletínskou



Aktuality



o

Gender a sebecitování napříč obory a časem

o

Research Councils UK: lekce z transparentnosti

o

PNAS: Jak stereotypy v hodnocení poškozují kariéru žen ve vědě

genderSTE: Výzkumná rada Norska: Genderová vyváženost a genderové perspektivy ve výzkumu

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v březnovém vydání našeho newsLetteru se opět věnujeme tématu genderových aspektů hodnocení ve vědě. Příčinu nám tentokrát zavdala Grantová agentura České republiky a její pravidla pro Juniorské granty. Ta jsou nastavena genderově slepým způsobem, bez reflexe toho, jak je společnost organizována na základě pohlaví. Nastavené parametry tak nepřímo znevýhodňují zejména vědkyněmatky s omezenou možností mobility. K tématu připojuje svůj pohled politoložka Anna Durnová, která je řešitelkou prestižního Grantu Hertha-Firnberg na Vídeňské univerzitě. Marta Vohlídalová tradičně přináší rozhovor s talentovanou vědkyní, kterou potkáváme po sedmi letech. Tentokrát jí byla botanička Lenka Záveská-Drábková, která v úryvku z rozhovoru reflektuje proměny vědecké práce v rozmáhající se „kultuře auditu“ akademického prostředí. Přinášíme Vám také rozhovor s další z nominovaných na Cenu Milady Paulové v roce 2013. Je jí Lenka Maletínská z Ústavu organické chemie a biochemie. V závěru newsLetteru nechybí pravidelné akuality ani zpáva o činnosti mezinárodní sítě COST genderSTE: gender, science, technology, environment. Norská výzkumná rada (the Research Council of Norway) nedávno přijala novou Národní politiku Gender Balance and Gender Perspectives in Research and Innovation na období 2013-2017, která přináší mnoho podnětů pro to, co mohou pro genderovou rovnost dělat grantové agentury. Bylo by skvělé, kdyby se Grantová agentura České republiky snažila alespoň trochu inspirovat funkčními zahraničními modely. Podnětné čtení přeje Marcela Linková

BŘEZEN 2014

1

CO USTAVUJE VĚDECKOU KVALITU? JUNIORSKÉ GRANTY GA ČR A MOBILITA Marcela Linková V letošním roce náhle, a nutno dodat bez širší diskuse ve vědecké komunitě, zmizely postdoktorské granty Grantové agentury České republiky. Nahradily je granty juniorské, jejichž cílem je podpořit excelenci, totiž výjimečné vědecké pracovníky. Jak již několikrát uvedl předseda GA ČR, soutěž má být nastavena podobně jako startující granty Evropské výzkumné rady (European Research Council, ERC). Přitom ještě v lednu GA ČR uváděla, že juniorské granty postdoktorské nahrazovat nebudou.1 Zdá se tedy, že ve vědeckém prostředí směrujeme stále více k tomu, že se podporuje pouze excelence. Je ale nutné se ptát, kde se excelence bere? Jistě, talent je potřeba, jak ale uzná většina vědeckých pracovníku a pracovnic, věda je také spousta dřiny, spousta neúspěšných experimentů a slepých cest, hledání teoretických modelů a promýšlení metodologie, jak přistoupit ke zkoumanému problému. Člověk postupně získává ostruhy, učí se od svých kolegů a kolegyň, profiluje svoje výzkumné téma, začleňuje se do mezinárodních sítí ve svém oboru a postupně si buduje komplexnější chápání svého výzkumného pole. Toto není něco, s čím se člověk narodí, a není to ani něco, s čím člověk většinou končí doktorát, pokud nemá opravdu skvělého školitele. Proto byly postdoktorské granty tak důležité. Umožňovaly totiž začínajícím vědcům a vědkyním začít pracovat na svém vlastním výzkumu. Našlápnout svoji individuální cestu ke kvalitní vědecké práci v širším akademickém kontextu, k tomu, že někteří za pár let budou moci soutěžit ve vysoce selektivní soutěži ERC starting grants nebo v soutěži o standardní granty GA ČR a u dalších poskytovatelů nebo se zapojit do mezinárodních týmů v rámcových programech EU a nyní Horizontu 2020. Postdoktorské granty ovšem letos nahradily granty juniorské, které mají podpořit pouze ty nejlepší z nejlepších. Je ale skutečně rozumné nastavovat jedinou národní grantovou soutěž pro začínající vědce tak selektivně, aby to odráželo soutěže ERC? Kolik takových grantů může být ročně uděleno? A co ti ostatní, kteří v souvislosti se stále se ztenčujícím institucionálním financováním stále více závisejí na grantech? Musíme též vzít v potaz, že ne všichni vědci a vědkyně jsou vysoce soutěživí, ne všichni chtějí zastávat vedoucí a manažerské pozice, což projekty zaměřené na excelenci implicitně obsahují. Jak víme z našich výzkumných rozhovorů, značná část vědců a vědkyň si přeje zůstat u práce v laboratoři či své studovně, a ne šplhat po kariérním žebříku. Jak mi řekl jeden mezinárodně renomovaný český vědec ve výzkumném rozhovoru, „kdyby byli jenom špičkoví vědci, tak by se museli mezi sebou dohodnout, kdo z nich bude dělat tu nádeničinu.” Stávající systémy hodnocení a důraz pouze na ty takzvaně excelentní ale naprosto zastírá, že pro chod vědy jsou potřeba nejen ti, kteří týmy vedou, ale i ti, kdo v nich pracují. Juniorské granty kombinují tři podmínky, které podle NKC – ženy a věda namíchaly smrtelný genderový koktejl. Jde o věk 35 let a dobu 8 let od doktorátu, které však zohledňují čas strávený na mateřské a rodičovské, a dále půlroční nepřetržitá stáž v zahraničí. Pro účely tohoto článku zde nechávám stranou nesmyslnosti, které tato pravidla vytvářejí pro lidi, jež si například udělali doktorát v zahraničí a chtějí se vrátit zpět do ČR, nebo lidi, kteří absolvovali několik kratších stáží, které dohromady dají více než ten půlrok, ale nesplňují podmínku nepřetržité šestiměsíční stáže. Další problémy vznikají kvůli disciplinárním rozdílům, neboť ne ve všech oborech hraje mobilita stejnou roli. Soustředit se zde chci na otázky genderové. Na problematické podmínky týkající se povinné nepřerušené šestiměsíční postdoktorské stáže jakož i na další problematické aspekty nastavení Juniorských grantů jsem předsedu GA ČR upozornila dopisem v lednu 20142. Předseda GA ČR ve své odpovědi z února 2014 3 odmítá, že by pravidla mohla zakládat nepřímou diskriminaci na základě rodičovství, a uvádí, že ti, kdo nesplní parametry soutěže, se mohou ucházet o podporu v jiných soutěžích. Česká republika však jiný národní program podpory pro začínající vědce a vědkyně nemá. Jak již bylo uvedeno, GA ČR soutěž o 1 2 3

http://www.gacr.cz/predsednictvo-ga-cr-k-otevrenemu-dopisu-iniciativy-veda-zije/#more-3859. http://www.zenyaveda.cz/files/nkc-gacru.pdf. http://www.zenyaveda.cz/files/gacr-odpoved-nkc-20140217.pdf.

BŘEZEN 2014

2

postdoktorské granty zrušila a lze předpokládat, že vědci a vědkyně, kteří nesplnili podmínku stáže, těžko budou hledat zaměstnání v zahraničí. Jistě, v zadávací dokumentaci se též uvádí, že v odůvodněných případech je možné žádat o výjimku. To ostatně uvádí i předseda GA ČR v odpovědi na dopisy, které od začínajících vědců a vědkyň v poslední době dostává. Jak by ale GA ČR reagovala, kdyby se soutěže účastnilo obrovské množství začínajících badatelů a badatelek, kteří by se o juniorský grant ucházeli na základě žádosti o výjimku? Takové řešení rozhodně nenapomáhá transparentnosti a otevřenosti soutěže, jejíž regulérnost byla již tak silně pošramocena (viz nedávná kauza týkající se grantů excelence) 4. Kdo bude tyto žádosti posuzovat a na základě jakých kritérií? Bude možný přezkum? Kroky GA ČR z poslední doby je možné interpretovat jako snahu snížit počet žádostí o granty tak, aby dále neklesalo procento úspěšnosti žadatelů, které GA ČR ani nikde oficiálně nezveřejňuje – na rozdíl od Evropské výzkumné rady, která zveřejňuje výroční zprávy obsahující informace o procentu úspěšnosti i statistiky segregované dle pohlaví. Pokud se GA ČR chce ohánět ERC, měla by dodržovat standardy, které ERC považuje za samozřejmé, a ne si vybírat pouze to, co se jí v dané chvíli hodí. V každém případě je nutné se ptát, zda je legitimní snižovat počty žádostí o granty nastavením pravidel, která jednoznačně negativně dopadají na určitou skupinu žadatelů – konkrétně vědkyně-matky. Od vyhlášení soutěže se na naše centrum obrátili ředitelé pracovišť i samotné vědkyně a vědci s tím, že analýzy, které si provedli ve svých institucích i zběžný přezkum situace na jejich odděleních a týmech, ukazují, že v dané věkové kohortě splňuje daná kritéria jen malé procento vědců-mužů, ale často žádná vědkyně. Znamená to, že tyto vědkyně jsou nekvalitní? Je vůbec možné se domnívat, že mobilita rovná se kvalita? Jak ukazují diskuse, do kterých se pracovnice NKC- ženy a věda v posledních dnech zapojily, názory na toto téma se liší. V akademické komunitě je řada lidí, kteří se domnívají, že si „to“ ženy mají umět zařídit, že když to s vědou myslí vážně, tak se omezí ve svém soukromém životě. Panuje zde určitá představa superženy, která vše zvládne, a k té je potřeba mít úctu, jak zaznělo v nedávné emailové diskusi s několika vědci z oblasti přírodních věd, kterou moje kolegyně Hana Tenglerová vedla v návaznosti na Otevřenou výzvu proti nastavení parametrů soutěže5. Předpokládáme ale, že vědci budou stejní supermuži? Musejí oni zvládat péči o rodinu a domácnost a dělání excelentní vědy, a ještě se k tomu v častých případech podřizovat profesním a mobilitním plánům svých partnerek, k čemuž často dochází u žen-vědkyň6)? Naše centrum se v minulosti setkalo s konkrétními případy, kdy vědkyně před odjezdem na stáž otěhotněla. Taková situace je vysoce stresující a obtížná. Jak ve výzkumném rozhovoru uvedla jedna vědkyně, nikdo se v takové situaci nechce bavit o tom, o co skutečně jde – o potratu. V této složité situaci rozhodnutí pro dítě s sebou často nese negativní nálepkování a obviňování těhotné vědkyně z neodpovědnosti a neschopnosti věci plánovat. Bylo by dobře, kdyby diskuse na toto téma braly v potaz, že neexistuje jedna odpověď na to, co znamená odpovědné chování. V každém konkrétním rozhodnutí jde spíš o „odpovědné vůči komu". Je zřejmé, že lidé často dělají rozhodnutí, která jsou vysoce odpovědná vůči jejich rodinám, partnerům a sobě samým, ale nemusí se zdát "odpovědná" vůči grantové agentuře nebo zahraniční laboratoři. Jaká by byla reakce na vědkyni, která by v situaci naplánované stáže a neplánovaného těhotenství podstoupila přerušení těhotenství a vedoucímu laboratoře, kam by nastupovala, jednoduše řekla: tato příležitost je tak skvělá, že jsem si ji nemohla nechat ujít. Pravděpodobně by většina kolegů a kolegyň takovou ženu nevnímala jako odpovědnou vědkyni, ale jako příliš ambiciózní ženu, která jde přes mrtvoly, doslova. Nehledě na to, jaké dopady by takové rozhodnutí mělo na partnerský vztah… Tím nijak nechci stigmatizovat ženy, které takové

4

http://www.lidovky.cz/stredecni-ln-vedou-otrasa-skandal-dlt-/media.aspx?c=A140311_221125_ln-media_mpr. http://www.zenyaveda.cz/menime-vedu/otevrena-vyzva-ga-cr-ve-veci-genderove-diskriminace. 6 Viz publikace Marty Vohlídalové a Alice Červinkové Vědci a vědkyně v pohybu: o akademické mobilitě dostupná na http://www.zenyaveda.cz/files/web-vedci-a-vedkyne-v-pohybu.pdf. 5

BŘEZEN 2014

3

rozhodnutí udělají, pouze upozorňuji na to, že takové řešení není jednoduše společensky přijatelné a je pravděpodobně nepřijatelné pro mnoho žen i jejich partnerů. Složitá a omezující rozhodnutí ve svých profesních životech bezpochyby činí i muži a v našich výzkumech se s tím začínáme setkávat. I muži začínají svoji akademickou mobilitu zvažovat s ohledem na svoje rodiny a partnerky. Já osobně to považuji za pozitivní společenský vývoj a myslím, že je důležité věnovat pozornost tomu, zda člověk, který se snaží žít všestranně odpovědně vůči svému okolí, by měl být vyřazen ze soutěže o veřejné prostředky, protože nesplňuje kritérium dlouhodobé stáže. Okolnosti toho, zda člověk může vyjet za hranice, skutečně dalece přesahují pouze daného jednotlivce. Jak říká Annemarie Mol, „nevycházíme z toho, že jsme individua, ale vždy už přináležíme kolektivitám – a nejen jedné, ale mnoha“7. V jedné logice tedy pochopitelně můžeme na vědkyně nahlížet jako na jednotlivce, kteří jsou sami odpovědní za svoji životní situaci, činí racionální a nezaujatá rozhodnutí na základě toho, že zváží pro a proti dané situace. V jiné logice jsou ale lidé součástí kolektivit, a ne jen jedné, například té vědecké, ale i dalších, třeba té rodinné nebo partnerské. A naše rozhodnutí jsou vždy konána na průsečíku a pří zvážení všech těchto „společenství“, do kterých patříme. Trh práce, a akademický trh práce obzvláště, ale funguje v logice individualizovaného jednotlivce, který činí rozhodnutí bez ohledu na ostatní. Je tedy možné dělat jednoduchou rovnici mezi kvalitou a mobilitou? Domnívám se, že ne. Mobilita spíše odráží schopnost být mobilní než touhu být mobilní. Mezinárodní studie ukazují, že vědkyně vykazují nižší míru akademické mobility než vědci a že rozdíly v mobilitě se váží zejména k rozdílné dělbě odpovědností za péči o malé děti a domácnost.8 Nelze tak předpokládat, že snaha o kombinaci rodičovství a vědecké práce nutně poukazuje na nedostatek excelence, talentu a vědeckého příslibu daného člověka. Rozdíly v mobilitě mezi vědkyněmi a vědci je nutné vnímat jako důsledek odlišné dělby práce a časté partnerské homogamie v případě vědkyň (tj. zahraniční studie ukazují, že vědkyně mají častěji než vědci za partnery jiné vědce9, kteří jsou zpravidla starší, a proto také jako první činí rozhodnutí o své postdoktorské stáži, která má vliv na celé rodiny/partnerství, a tím i na profesní dráhy jejich partnerek). Zprávy expertních skupin10 Evropské komise proto v této souvislosti doporučují uznávat krátkodobou mobilitu (definovanou do tří měsíců), případně uvažovat o jiných formách výměny (například pravidelná účast na konferencích). Akademická mobilita se stala nedílnou součástí představy o začátku vědecké dráhy, zejména v přírodních vědách. Zcela jistě je důležitou součástí profesního rozvoje, rozšiřuje obzory, nabízí příležitosti učit se novým věcem. Nikdo nezpochybňuje, že mezinárodní výměna je důležitým aspektem vědecké práce. A už vůbec nejde o to, jak v některých příspěvcích v diskusi s námi zaznívalo, vytvářet podmínky pro lidi, co se chtějí zašívat, pro „české knedlíky a knedlice“, co se bojí vyjet ven. Považujeme takové výroky za znevažující vůči všem vědkyním a vědcům, kteří se odpovědně snaží řešit stále obtížnější a nejistější situaci v akademické profesi a zároveň mít děti. Domníváme se, že vědkyně a vědci, kteří mají snahu kombinovat svoji vědeckou práci a rodinu, tak činí již v dosti obtížných podmínkách rostoucího tlaku na vědecký výkon a publikování. To, že chtějí ve vědě zůstat, ukazuje spíše na vysokou míru jejich osobní zainteresovanosti a, chcete-li, oddanosti vědě. Vždyť jak jednoduché by bylo vědeckou profesi při takovém tlaku prostě opustit. Pokud tedy lidé mají snahu kombinovat vědeckou práci a rodinu, myslíme si, že je nutné pro to vytvářet podpůrné a ne diskriminační podmínky. Případ nastavení pravidel účasti juniorských grantů poukazuje ještě na jiný problém, a to je zastoupení žen v grémiích, která rozhodují a nastavují pravidla. V GA ČR je toto číslo rovno nule, obecně je zastoupení žen ve vedoucích a rozhodovacích pozicích výzkumu a vývoje v ČR nejnižší v Evropě11. Pravidla tak často nastavují mužské kolektivy. Lze předpokládat, že jde často o lidi, kteří se příliš nezapojovali do domácích prací a každodenní péče o děti. Jsou to pravděpodobně osoby, jejichž profesnímu rozvoji byla podřízena organizace a chod rodiny. Pro takový kolektiv je obtížné si 7

Mol, Annemarie (2008): The Logic of Care: Health and the Problem of. Patient Choice, London: Routledge, s. 12–13. 8 European Commission (2010). Study on mobility patterns and career paths of EU researchers. Final Report. Brussels: EC. Dostupné na http://ec.europa.eu/euraxess/pdf/research_policies/MORE_final_report_final_version.pdf, s.89-90. 9 Např. studie Londy Schiebinger a kol. ze Stanfordovy Univerzity: http://gender.stanford.edu/sites/default/files/DualCareerFinal_0.pdf., s. 13. 10 http://ec.europa.eu/research/era/pdf/era_progress_report2013/expert-group-support.pdf, http://ec.europa.eu/euraxess/pdf/research_policies/ExpertGrouponResearchProfession.pdf. 11 European Commission (2013). She Figures 2012. Brussels: EC. Dostupné na: http://ec.europa.eu/research/science-society/document_library/pdf_06/she-figures-2012_en.pdf. BŘEZEN 2014

4

představit, že by situace mohla být jiná a že se u současných generací může pomalu měnit. Jejich zkušenost je prizmatem, jehož prostřednictvím nastavují pravidla pro celý český výzkum. Studie ukazují, že čím větší diverzita v týmech a rozhodovacích grémiích, tím lépe. I v Čechách existuje pořekadlo „víc hlav víc ví“. V tomto případě by skutečně bylo vhodné, aby pravidla fungování nemohla nastavovat grémia, která jsou monokulturní. Je zcela pochopitelné, že pro vědce a vědkyně, kteří budovali své akademické kariéry před rokem 1989, je nemožnost cestování celoživotním omezením, a proto v mobilitě vidí alfu a omegu vědeckého provozu. Je ale nutné nové požadavky na mobilitu zvažovat v kontextu současného nastavení a fungování vědecké profese, a ne prizmatem velice odlišné zkušenosti před několika desetiletími. Vždyť ani na západě nebyla před třiceti, čtyřiceti lety mobilita tak vynucována jako dnes. Ve své řeči ze dne 12. března 2014 při příležitosti udělení Ceny Atomia evropská komisařka pro výzkum, inovace a vědu Máire Geoghegan-Quinn12 uvedla, že problémy jako nevědomé genderové předsudky v hodnocení vědeckého výkonu, návrat do vědy po profesní přestávce z důvodu péče o děti či seniory nebo tlaky, kterým jsou vystaveny zejména akademické páry, jsou „vlastní výzkumnému systému“ a nelze je odstranit jednoduchým opatřením. „Je nutné prolomit kulturní a institucionální bariéry, které stojí za genderovou diskriminací. Potřebujeme upravit praktiky organizací, které zaměstnávají ženy a muže“. Proto je potřeba zavádět „institucionální změny“. Komisařka dále uvedla, že genderová rovnost bude ústředním tématem Zprávy o postupu budování Evropského výzkumného prostoru v roce 2014. Za Českou republiku budeme možná moci uvést pouze to, že přes upozornění NKC – ženy a věda a přes Zprávu o šetření diskriminace veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského13 GA ČR pokračuje ve své praxi a nadále odmítá zohledňovat genderové aspekty při vytváření podmínek pro finanční podporu výzkumu, a zavádí nové programy podpory, které posilují genderové nerovnosti. Aby tomu tak nebylo, zveřejnilo NKC – ženy a věda otevřenou výzvu14, určenou rektorům a rektorkám univerzit, ředitelům a ředitelkám pracovišť AV ČR a široké vědecké komunitě, k podpoře žádosti o úpravu pravidel juniorských grantů a zapracování připomínek veřejného ochránce práv do grantové soutěže. Do dnešního dne se k otevřené výzvě přihlásilo více než 700 akademických pracovníků a pracovnic, kteří reprezentují plnou šíři vysokoškolských a akademických pracovišť ve všech oborech bádání, stupňů seniority a ze všech koutů republiky. K výzvě se přes krátkou dobu pro vyjádření přihlásilo i třináct ředitelů a ředitelek ústavů AV ČR a tři rektoři předních českých univerzit. Výzvu podpořil i předseda poslaneckého Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc., a místopředsedkyně senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice prof. MUDr. Eva Syková, DrSc. FCMA. Vyjádření podpory přitom dále přicházejí. Pevně věříme, že odpovědná místa tento silný hlas vezmou v potaz, že pravidla účasti v soutěži o juniorské granty se změní a že v České republice nastane doba, kdy zásadní rozhodnutí o směřování české vědy nebudou dělána kuloárně, v úzkých, převážně mužských skupinách, ale v široké diskusi všech zainteresovaných aktérů a aktérek. Potom bude rozhodně snadnější vyhnout se takovým problémům, které právě řešíme u juniorských grantů.

KDO SE BOJÍ VĚDY RODU ŽENSKÉHO? Anna Durnová Grantová agentura České republiky (GA ČR) chce nejnovější změnou podmínek grantových souteží posunout českou vědu opět blíž zahraniční úrovni. Na první pohled chválihodná iniciativa ale působí jako špatně ušitá patchworková deka: zmítá se v nich příliš mnoho evropských vzorů najednou, a co víc, ty základní přívlastky moderního chápání vědy v ní chybí. Excelentní výsledky, nezávislost, mezinárodní orientace, transparence a férovost, rovné příležitosti obou pohlaví. Tak se veřejnosti představuje například rakouský Výzkumný fond (FWF). Ve srovnání s prezentací GAČRu vyniká explicitní závazek podpory rovných příležitostí. Zatímco FWF odstartoval v roce 2005 ženské granty na podporu habilitací mladých vědkyň, kterým umožňuje tříleté granty rozvolňovat v závislosti na rodičovské dovolené, GAČR se může pochlubit 12 13 14

http://europa.eu/rapid/press-release_SPEECH-14-215_en.htm. http://www.zenyaveda.cz/files/ombudsman-redigovano-web-final.pdf. http://www.zenyaveda.cz/.

BŘEZEN 2014

5

nepřijetím stanoviska Ombudsmana, který upozornil na to, že některá pravidla grantů jsou nastavena vůči ženám diskriminačně. To se ani po nahrazení postdoktorských grantů za juniorské nezměnilo. Kromě trapného věkového limitu, který už byl všude ve světě nahrazen čistě věkem vědeckým, odpočítávajícím roky po absolvování doktorátu či nemožnosti odložit zahájení grantu z důvodu těhotenství a rodičovství, je diskriminačně vnímána i podmínka zahraniční stáže. Nutno připomenout, že ta se nevymyká evropským standardům a v rámci získávání zkušeností v oblasti akademického managementu je pro špičkovou vědeckou práci nevyhnutelná. V zahraničí ale stáže nebývají podmínkou podání grantu, nýbrž jsou začleněny až do žádosti. Zároveň často předpokládají finanční zajištění, které usnadní případné stěhování rodiny. Součástí dohody také je, že se žadatelé mají po ukončení stáže kam vrátit. V této souvislosti připomeňme princip „dvojí kariéry“ („dual career“), který našel své místo leckde v Evropě. Tento princip uplatňují partneři akademici, kteří – ač nemusí být ve stejném oboru – mohou v rámci výběrových řízení usilovat o to, aby pozici na téže univerzitě mohli získat oba. V Rakousku je možné tuto skutečnost uvádět v rámci speciálního grantu na jednoroční zahraniční stáž. Rakouská grantová agentura to bere jako důležitý údaj, který zohledňuje. Proč se Grantová agentura sveřepě brání jakýmkoli motivačním nástrojům, které by pomohly sladit rodinný a pracovní život? kromě symbolického omlazení o jeden rok, bez ávislosti na době strávené na nmateřské či rodičovské dovolené také možnost přerušit řešení grantu z důvodu těhotenství na dobu zvolenou řešitekou. V Rakousku se uženských grantů například až při žádostech delších než jeden rok musí o přerušení žádat, o kratších přerušení lze pouze informovat. V Česku se stále tváříme, že tyto nástroje podporují pouze neschopné a že ti dobří si cestu proklestí. Opak je pravdou. Curt Rice, prorektor z norské univerzity v Tromsø, upozorňuje dlouhodbě na riziko systematického odrazovaní talentů a stejně vyznívají i studie sledující slaďování vědecké kariéry a rodiny. Vytváří-li instituce neopodstatněné konkurenční prostředí, ubírá práci na atraktivitě a riskuje, že ti skutečně talentovaní odejdou tam, kde je klima příjemnější. Ty nejlepší mladé české vědkyně tedy nebudou žádat o juniorské granty, ale odejdou tam, kde jim jejich ženství neomlátí o hlavu. Autorka je politoložka, je řešitelkou prestižního Grantu Hertha-Firnberg na Vídeňské univerzitě

TALENTKY SEDM LET POTÉ: BOTANIČKA LENKA ZÁVESKÁ DRÁBKOVÁ Marta Vohlídalová V dalším z rozhovorů, které mapují životní a pracovní dráhy mladých vědkyň, se po sedmi letech vracíme za RNDr. Lenkou Záveskou Drábkovou, Ph.D., která je vědeckou pracovnicí Botanického ústavu AV ČR. V roce 1999 ukončila magisterské studium biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde v roce 2003 obhájila doktorský titul. Kromě vědecké práce se věnuje také práci se středoškolskými studenty a studentkami a popularizaci botaniky. Angažuje se v programu AV ČR Otevřená věda a je zakladatelkou popularizačního časopisu Botanika. Náš rozhovor se do velké míry věnoval reflexi proměny vědy a podmínek vědecké práce v několika posledních letech a můžeme předznamenat, že tato reflexe byla poměrně pesimistická: „Domnívám se, že se ten systém stále mění k horšímu. Stav GA ČR odpovídá stavu našeho státu. Nedělám si iluze o férovosti této soutěže. Kromě toho je problémem i to, že projekty mohou být maximálně na tři roky. Tři roky jsou pro nás botaniky ale hrozně málo! My potřebujeme ty rostliny nasbírat v terénu, pěstovat je, dělat s nimi pokusy na experimentální zahradě. Pokud chcete do takového projektu jít, znamená to, že byste měla mít všechno uděláno dopředu, a pak jenom podat projekt a chrlit výsledky. Jenomže za co vy ten výzkum uděláte předtím, než dostanete projekt, když institucionální financování je stále nižší a neumožňuje dělat vlastní výzkum?!

BŘEZEN 2014

6

Bez peněz se špatně pracuje. Domnívám se, že ten systém je špatný v tom, že pokud nemáte projekt, tak v podstatě nemůžete pracovat. Jakožto zaměstnanec nějaké vědecké instituce si tedy musíte sama shánět peníze na práci, což je absurdní! Když hovořím se staršími pány profesory, kteří stáli na začátku vzniku grantového systému v České republice, říkají, že to bylo myšleno tak, že bude zachováno institucionální financování, které by zajistilo bazální provoz vědeckých projektů, ale že ty grantové agentury měly napomoci navýšit částku na výzkum pro ty nejlepší. To se ale, jak všichni vidíme, úplně zvrhlo, protože teď jsme v podstatě závislí na tom, jestli ten projekt dostanete, nebo ne, protože bez grantu výzkum dělat nemůžete, nekoupíte si vůbec nic, pomalu ani obyčejnou tužku. Samozřejmě to má také dopady na to, jaká témata se zpracovávají. Protože nějaká témata jsou moderní a permanentně dostávají peníze a některá tak atraktivní nejsou, a proto financování nezískávají. Zmenšování počtu témat a oborů má ale podle mě na vědu velice negativní vliv. Když se na to podíváte z historického hlediska, tak to vždycky vedlo k velice negativním konsekvencím. Právě ta tvůrčí svoboda ve vědě je to krásné a jen díky ní si může člověk vybrat obor, ve kterém může něco dokázat.“ Celý rozhovor si můžete přečíst zde: http://www.zenyaveda.cz/prectete-si/rozhovory/talentky-sedm-letpo-te

RNDR. LENKA MALETÍNSKÁ, CSC.: „PÍŠEME NEUSTÁLE GRANTY. A KDYŽ NEPÍŠEME GRANTY, PÍŠEME PUBLIKACE.“

Lenka Maletínská se zabývá výzkumem peptidových hormonů, konkrétně těch, které ovlivňují příjem potravy, mechanizmy jejich účinku a vývojem chemicky analogických, ale stabilnějších látek, jež jsou využitelné při studiu problémů spojených jak s poruchami příjmu potravy a metabolismu, tak pro potenciální léčbu obezity. Mezi další oblasti, jimž se Lenka Maletínská věnuje, patří například studium vztahu diabetu druhého typu a Alzheimerovy choroby. Lenka Maletínská pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR jako vedoucí skupiny Antiobézní peptidy. Patří mezi nominované na Cenu Milady Paulové v roce 2013 za farmakologii. Ani v rozhovoru s ní nechybělo téma rodičovství a granty. Hovořila jste o své mateřské dovolené. Jaký byl návrat do vědeckého provozu? Mám dvojčata, dvanáctiletá. Když jsme se s manželem vrátili z Berkeley, pokračovala jsem v práci tady na ústavu a asi po roce jsem otěhotněla. A tak se to hezky zvládlo s těmi dětmi najednou, což bylo prima. Byla jsem s nimi dva roky doma, ale pak jsem šla jeden den v týdnu pracovat. Hlídaly babičky. Bylo příjemné si trošku provětrat hlavu a myslet na jiné věci než na rodinu. Když šly holky do školky, tak jsem začala pracovat na částečný úvazek, ale brzo jsem si to prodloužila. Tvrdé to bylo v tom, že jsem neměla žádnou úlevu z hlediska získání grantu. Jak jsem byla v cizině a měla ty děti později, tak už jsem v šestatřiceti nesplnila kritéria pro uchazeče o postdoktorský grant. To připočítávání rodičovské, co je teď, to mě minulo. Takže jste podávala standardní grant a soutěžila o prostředky s etablovanými vědci a vědkyněmi… Přesně tak. A k tomu jsem měla děti ve školce. Babičky byly bezvadné, ale to víte, nejvíc toho bylo na mně. Manžel je také vědec a ještě hodně učí, pomáhal sice, co to šlo, ale byla jsem to já, kdo si musel přeorganizovat svůj čas. On ráno vodil děti do školy, já je vyzvedávala odpoledne. Hodně práce jsem si nosila domů, ale to dělám dodnes. Kdyby to ale člověka nebavilo, tak to nemůže dělat, to je jasné. Jaký je váš názor na postavení žen ve vědě? Mateřství je z hlediska profesní dráhy určitě hendikep, pokud to tak můžeme nazvat. Ale jinak je samozřejmě ve spoustě věcí obohacující. Člověk nemá čas se zabývat podružnostmi a myslím, že to, co je vnímáno jako nevýhoda, může být zároveň i výhoda. Nemyslím si, že by muži a ženy měli být stejní. Je bezvadné, když se kolektiv skládá z obou pohlaví. Ve vědě je dnes jen třeba 28 % žen… To souvisí s tím, že ženy ztratí dech, když mají děti. Vy už rovnou musíte počítat s tím, že bude nutné udělat rozhodnutí. Varianta nemít děti nepřichází v úvahu, to bych raději vzdala vědu. Tohle se nikdy BŘEZEN 2014

7

úplně nezmění, můžou se zlepšit podmínky, být vypsány návratové granty z rodičovské, zvýšit dostupnost školek, zaměstnavatelé můžou nabízet částečné úvazky, ale vždy to rozhodnutí a ty povinnosti budou hlavně na ženě. Nemyslím si, že je řešením to, co je v Americe, že jdou matky po třech měsících po porodu do práce. Jedna kolegyně z Francie, která má dvojčata a ještě staršího kluka, šla do práce hned. Říkala, že byla šťastnější. Proč ne, když si to člověk vybere? Já jsem jí ale říkala, že bych nechtěla přijít o to, když ty děti rostou, to bych nechtěla. Na druhou stranu, když to někdo chce jinak, tak to má jinak. Ale aby se tady uzákonilo, že ženy musí jít povinně brzo po porodu do práce, s tím bych tedy nesouhlasila. Přemýšlela jste někdy o tom, že byste dělala jinou práci? Ano. Když jsem se vrátila z Kanady. Byla jsem stále ještě bez manžela a bydlela jsem s maminkou v bytě a měla jsem pocit, že se to nikam neubírá. V Čechách byly tehdy takové náznaky, že by tu mohl být nějaký komerční výzkum, a já jsem zvažovala, jestli nejít tímhle směrem, ale to padlo hned v počátku a naštěstí se mezitím objevil můj budoucí manžel a odjeli jsme do Berkeley. Tím se to vyřešilo. A pak, pár let po návratu z mateřské, jsem jeden rok byla bez grantu – a to bylo velmi těžké. Vážně jsem přemýšlela, jestli to bude další rok stejné, už nebude únosné tady dál zůstávat. S přibývajícím věkem si ale čím dál hůř dokážu představit, že bych dělala něco jiného. Když je člověku skoro padesát, tak se mu nechce zase začínat skoro od nuly. Bylo by mi líto hlavně té energie, co jsem do toho vložila. Říkala jsem si: „Jiné matky byly doma na mateřské a užívaly si chození po hřištích“ – ne že by mě tolik bavilo právě tohle, ale dělaly si zkrátka, co chtěly. A já jsem lítala jako šílenec, snažila se do toho něco číst, psát grant a přitom jsem se snažila ty děti nešidit, takže jsem šidila sebe. A po všem tomhle úsilí bych to měla vzdát? A teď už je to dobré, mám i ty svoje holky doma, i svůj tým tady, doma je všechno v pohodě, tak snad nás neopustí štěstí a nějaké ty granty získáme. Pořád to asi bude velmi těžké, ale zvedla jsem hlavu a vidím, že se to někam posouvá. Celý rozhovor si můžete přečíst zde: http://www.zenyaveda.cz/prectete-si/rozhovory/rndr-lenkamaletinska-csc.

AKTUALITY

Gender a sebecitování napříč obory a časem Kolektiv autorů a autorek ze Stanfordovy univerzity a univerzit New York a Washington vydal studii, která se zabývá tématem sebe-citací z genderové perspektivy. Výzkumný vzorek představovaly články v databázi JSTOR od roku 1950 do současnosti. Ze všech sebecitací, u nichž bylo možné dohledat gender autorů/autorek, patřilo 84,8 % mužům (678 768) a 15,2 % ženám (121 923). Průměrný muž sám sebe cituje o 56 % častěji, než průměrná žena. V 50. letech citovali muži své vlastní články relativně stejně málo jako ženy. Od 60. let u nich míra citování vlastních prací razantně narostla. Praxe citovat své vlastní články se také významně liší podle oborů. Mezi oblasti, v nichž je rozdíl mezi sebecitacemi žen a mužů nejvyšší, patří pravděpodobnost a statistika, matematika, molekulární a buněčná biologie, mezinárodní politické vědy a ekonomie. Nejvíce vyrovnané obory jsou: kognitivní vědy, vzdělávání, pracovní lékařství, obecná a fyzická antropologie. Autorský kolektiv dále vyjmenovává možné příčiny tohoto jevu: 1) Muži sami sebe citují více než ženy, protože sami svoje schopnosti hodnotí lépe než ženy, ženy jsou víc sebekritické. 2) Muži čelí menším sociálním sankcím za sebechválu ve srovnání s ženami. 3) Muži se více specializují v akademických poddisiplínách, to může zvyšovat tendenci sebecitování. 4) Muži publikují hojněji, zvlášť na začátku své dráhy, mají proto víc příležitostí k citování svých vlastních článků.

BŘEZEN 2014

8

Autorský kolektiv dále upozorňuje, že sebecitace zvyšují citační index a zvyšují impact factor. Oba jsou klíčové při rozhodování o přijetí kandidáta/kandidátky na pozice v akademii. Genderové diskrepance v sebecitacích mají tedy významný dopad na akademické kariéry. Povzbuzovat ženy, aby víc citovaly svoji vlastní práci, není podle autorského kolektivu řešením, neboť to normalizuje mužské chování jako nekriticky přijímaný standard, vůči němuž mají být ostatní poměřováni, a může to mít také nezamýšlené důsledky z hlediska zpětné negativní reakce proti ženám, které budou samy sebe více citovat. Při hodnocení by si dle autorského kolektivu měly být osoby v komisích vědomy faktu, že ženy samy sebe citují méně často. Vyloučit sebecitace z hodnocení vědeckého výkonu by znamenalo přijmout takový systém hodnocení, který je méně zatížený genderovými předsudky, a zvýšení rovnosti v akademické komunitě. Studie je dostupná zde: http://www.eigenfactor.org/gender/self-citation/SelfCitation.pdf.

Research Councils UK: lekce z transparentnosti V březnu vydalo vedení Britských výzkumných rad data o držitelích/držitelkách grantů, úspěšnosti žadatelů/žadatelek, o složení svých expertních a rozhodovacích orgánů nebo o uchazečích/uchazečkách o prestižní ocenění a jejich vítězích/vítězkách za poslední tři roky. Studie se zaměřují mimo genderu také na věk. O podobné míře transparentnosti si v případě našich poskytovatelů financí na výzkum můžeme, bohužel, nechat jen zdát. Data ke stažení jsou zde: http://www.rcuk.ac.uk/funding/diversity/.

Jak stereotypy poškozují kariéru žen ve vědě To je otázka, na niž se ve své studii zaměřili autoři/autorky stejnojmenné studie, vydané v březnovém PNAS. K čemu došli? V laboratorním pokusu, v rámci něhož měly být vybranou skupinou osob v pozici komise najímány osoby na řešení matematického úkolu, který v průměru obě pohlaví ve skupině uchazečů/uchazeček řešila stejně úspěšně, se ukázaly silné předsudky vůči ženám. Osoby v komisi (jak ženy, tak muži) dvakrát častěji při výběru upřednostnili muže, když jedinou informací o dané osobě byla fotografie (a s ní tedy i informace o pohlaví dané osoby). Muži byli upřednostňováni i v případech, kdy uchazeči/uchazečky měli za úkol prezentovat se před komisí ústně. Pokud hodnotící dostali informace o minulých výkonech uchazečů/uchazeček, rozdíl v extrémní preferenci mužů se sice zmenšil, nebyl však zcela eliminován. Více zde: http://www.pnas.org/content/early/2014/03/05/1314788111.abstract.html?etoc.

Používáte sociální sítě? Sledujte nás na Facebooku, Twitteru, Youtube nebo se s námi spojte přes Linked-in. Máte-li radši tradičnější formy komunikace, zajímá vás téma genderové rovnosti ve vědě a chcete být s námi v užším kontaktu, pak se staňte členem nebo členkou našeho klubu!

BŘEZEN 2014

9

ZPRÁVY GENDERSTE: GENDER, SCIENCE, TECHNOLOGY, ENVIRONMENT genderSTE je cílená síť COST, jejímž cílem je rozvinout a koordinovat poznání v oblasti genderu, vědy, technologií a životního prostředí. Výzkumná rada Norska: Genderová vyváženost a genderové perspektivy ve výzkumu a inovacích 2013-2017 Výzkumná rada Norska se otázce genderové rovnosti věnuje již mnoho let. Od roku 2010 vyžaduje, aby všichni žadatelé o granty ve svých žádostech ošetřili možnou relevanci pohlaví a genderu v předkládaném výzkumu. V nové národní politice pro období let 2013 – 2017 vytyčuje Rada úkoly a priority jak z hlediska genderové vyváženosti složení týmů i Rady jako takové, tak z hlediska integrace genderové perspektivy do výzkumu a inovací. Rada slibuje zavést systematická opatření do správy distribuce finančních zdrojů a posílit znalostní bázi v oblasti genderu ve výzkumu a inovacích tak, aby se více promítala do politik, které Rada vytváří. V roce 2013 Rada spustila program Balance, jehož cílem je zvýšit zastoupení žen na vedoucích a manažerských pozicích. Rada též zvýší procentní zastoupení žen v klíčových akademických a manažerských pozicích s tím, že v projektech, které budou začínat v roce 2017, bude nastaven cíl nad 40 %. Rada též nastaví mírné genderové kvóty pro distribuci výzkumného financování. Z hlediska integrace genderu do výzkumu a inovací Rada uvádí, že posílí genderovou perspektivu ve vybraných prioritních výzkumných oblastech, zhodnotí relevanci genderové perspektivy v hodnocení žádostí, bude zvyšovat kompetence programových výborů a správy programů v různých tematických oblastech a posílí orientovaný výzkum výzev v oblasti genderové rovnosti ve společnosti. Asi nikdo nebude podezírat Výzkumnou radu Norska z toho, že se snaží snížit kvalitu norského výzkumu, přitom ambice z hlediska posílení genderové rovnosti, které dokument obsahuje, jsou značné. Jednou z institucí, v níž došlo v posledních letech ke značnému posunu, je Norská arktická univerzita v Tromsø. V roce 2002 měla tato univerzita nejnižší zastoupení žen v profesorském sboru, na úrovni méně než 10 %. O deset let později se zastoupení žen vyšvihlo na více než 30 %, nejvíce mezi všemi norskými univerzitami. Skrze cílené aktivity, konkrétní opatření a aktivní podporu vedení bylo během několika málo let dosaženo bezprecedentní změny. Jak říká Curt Rice, bývalý prorektor této univerzity, během jehož funkčního období univerzita získala Cenu genderové rovnosti: „Pokud ženy tvoří 40 % výzkumníků na jedné úrovni, aby na úrovni další tvořily pouze 20 %, potom jako vedoucí představitel univerzity máte problém. Musíme uznat dopad implicitních předsudků a bojovat s nimi. Je odpovědností vedoucích představitelů zajistit, aby byl kariérní rozvoj spravedlivě dostupný všem, bez ohledu na pohlaví.“ Stále více představitelů předních zahraničních univerzit a výzkumných pracovišť si totiž uvědomuje, že pokud bude věda nadále fungovat bez toho, že by se řešila otázka genderových předsudků v hodnocení vědecké práce, potom těžko hovořit o podpoře kvality a excelence. Více informací i celý dokument naleznete na http://www.forskningsradet.no/en/Newsarticle/New_policy_for_gender_balance_and_gender_perspect ives_in_research/1253992848747/p1177315753918. NEWSLETTER BŘEZEN 2014 Měsíčník newsLetter vydává bezplatně Národní kontaktní centrum – ženy a věda IV., projekt Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., financovaný v rámci programu EUPRO MŠMT (kód LE 12003). ISSN 1801–7339 Adresa redakce Jilská 1, Praha 1 110 00 Redakce Kateřina Cidlinská, Marcela Linková, Alena Ortenová, Hana Tenglerová, Hana Víznerová, Marta Vohlídalová Příspěvky a reakce můžete zasílat na [email protected] K odběru newsletteru se lze přihlásit na webových stránkách www.zenyaveda.cz BŘEZEN 2014

10