Nový výzkum
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1
NOVÝ VÝZKUM/NEW RESEARCH JAK SE LIŠÍ ODPOVÌÏ MOZKU NA VIZUÁLNÍ EROTICKÝ STIMUL U REKREAÈNÍCH UŽIVATELÙ MARIHUANY, CHRONICKÝCH UŽIVATELÙ MARIHUANY A NEUŽIVATELÙ (fMRI STUDIE) Differences in brain response to visual erotica in casual marijuana users, chronic marijuana users and non-users (fMRI study) Androvièová R.1,2, Horáèek J.1,2, Tintìra J.1,3, Rydlo J.1,3, Páleníèek T.1, Balíková M.4, Žilavá L.5, Ježová D.5, Mikšátková P.6, Hlinka J.1,7, Höschl C.1,2 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2) 3.lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze3, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 4) Institut forenzní medicíny a toxikologie, Praha 5) Ústav experimentálnej endokrinológie, Slovenská akademie vìd, Bratislava, Slovensko 6) Laboratoø forenzní analýzy biologicky aktivních látek, VŠCHT, Praha 7) Ústav informatiky, Èeská akademie vìd v.v.i., Praha Úvod: Nízká sexuální touha je v obecné populaci èastá – udává se prevalence až 30% (Rosen, 2000). Pokud negativnì ovlivòuje život èlovìka a zpùsobuje mu osobní a interpersonální distres, je možné zahájit ne-indikovanou farmakoterapii (testosteron, yohimbin), která ale z dlouhodobého hlediska mùže pøedstavovat zdravotní riziko. V souèasnosti existuje jediná indikovaná terapie flibanserinem (u premenopausálních žen). Marihuana byla historicky èasto využívána pro svoje afrodisiakální ùèinky a i dnes pøibližnì polovina uživatelù udává zvýšenou motivaci souložit s partnerem po užití látky (Green et al., 2003). Vìdecké vysvìtlení pro mechanismus tohoto úèinku zatím chybí a experimentálnì nebyl vliv akutního užití kanabis na sexuální motivaci zkoumán. Metody: V naši otevøené, mezi-subjektové studii jsme srovnávaly mozkovou aktivitu rekreaèních a chronických uživatelù po užití marihuany, v reakci na vizuální erotické studii a kontrastovali jí s kontrolním vzorkem. Jako proxy pro mozkovou aktivitu byl využit signál BOLD namìøen v pøístroji magnetické rezonance Siemens 3T. Bìhem mìøení jsme odebírali vzorky krve, z nichž byl analyticky urèen obsah THC, prolaktínu a steroidù. Dále jsme se dotazovali uživatelù, zda ve své uživatelské historii zaznamenali afrodisiakální úèinky marihuany a na základì subjektivních výpovìdí je dále rozdìlili do dvou skupin. Data byla preprocessována v softwaru SPM®. Prùbìh signálu byl extrahován v toolboxu Marsbar. Efekt intoxikace byl testován párovým T-testem a ANOVOU, obojí ve statistickém softwaru SPSS®. Výsledky a závìr: V souèasnosti nadále probíhá analýza dat a bìhem prezentace budou pøedstaveny výsledky. Grantová podpora: Tato publikace vznikla v rámci projektu „Národní ústav duševního zdraví (NUDZ)“, registraèní èíslo ED2.1.00/03.0078, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Dále vznikla za podpory grantù: VG20122015080, VG20122015075, 266705/SVV/2015, P304/12/G069, PRVOUKP34, VEGA 2/0057/15 Literatura: 1. Green, B. O. B., David Kavanagh, and Ross Young. „Being stoned: a review of self-reported cannabis effects.“ Drug and alcohol review 22, no. 4 (2003): 453-460.
42
2. Rosen, R. C. (2000). Prevalence and risk factors of sexual dysfunction in men and women. Current Psychiatry Reports, 2(3), 189-195. ALKOHOLOVÁ ZÁVISLOST V NEUROVÝVOJOVÉM MODELU SCHIZOFRENIE U POTKANA Alcohol dependence in neurodevelopmental animal model of schizophrenia Babinská Z.1,2, Rudá-Kuèerová J.1,2, Amchová P.1,2, Štark T.1,2, Drago F.3, Šulcová A.2, Micale V.2,3 1) Farmakologický ústav LF MU Brno 2) Skupina experimentální a aplikované neuropsychofarmakologie, CEITEC, MU Brno 3) Department of Biomedical and Biotechnological Sciences, Section of Pharmacology, School of Medicine, University of Catania, Catania, Itálie Úvod: Viac ako 50 % schizofrenických pacientov v klinickej praxi trpí komorbidnou látkovou závislosśou, prièom zneužívanou látkou býva prevalentne alkohol. Abúzus alkoholu vedie k horšej odpovedi na lieèbu antipsychotikami, zároveò zneužívanie alkoholu urých¾uje rozvoj pozitívnych príznakov a u žien zhoršuje priebeh a prognózu schizofrénie (Schmidt et al., 2011). Cie¾om našej štúdie bolo posúdiś adiktívny potenciál alkoholu v neurovývojovom animálnom modeli schizofrénie spôsobenej prenatálnou expozíciou metylazoxymetanol acetátu (MAM) u oboch pohlaví. Metody: MAM (fyz. roztok ako vehikulum – VEH – kontrolnej skupine) bol podávaný gravidným potkaním samiciam kmeòa Sprague-Dawley intraperitoneálne v dávke 22 mg/kg v 17. gestaèný deò a štúdia bola následne prevedená na ich 9-týždòových potomkoch (20 samíc a 20 samcov; skupiny: M VEH, M MAM, F VEH, F MAM). Príjem alkoholu prebiehal pod¾a protokolu postupného znižovania % sacharózy z 5 na 0 %. Potkany mali denne prístup k roztoku na 1,5 hodiny a èistý 20% alkoholový roztok prijímali 14 dní (maintenance). Potom boli podrobení 14 dòom nútenej abstinencie nasledovanej 5 dòami relapsu, pri ktorom im bola opätovne umožnená konzumácia 20% alkoholu. Výsledky: Skupina samíc vystavených prenatálne vplyvu MAM (F MAM) skonzumovala vo fáze stabilizácie príjmu 20% alkoholu a v následnom relapse signifikantne vyššie množstvá alkoholu v porovnaní so skupinou MAM samcov (M MAM; p = 0,0241). V porovnaní medzipohlavných rozdielov sa mimo model MAM (M VEH vs. F VEH) neprejavili signifikantné rozdiely s výnimkou posledných dvoch dní v období relapsu, kedy samice prijímali viac alkoholu. Získané dáta naznaèujú tendenciu k zvýšenému príjmu alkoholu v skupine samíc, ktorá je výrazne zosilnená vplyvom MAM modelu. Diskuse: Na základe získaných výsledkov sa dá usudzovaś na možné synergistické pôsobenie samièieho pohlavia spolu so schizofrénií podobným fenotypom vyvolaným prenatálnou aplikáciou MAM na vulnerabilitu k rozvoju alkoholovej závislosti. Grantová podpora: SoMoPro II v rámci programu People (Marie Curie action) sedmého rámcového programu EU(REA Grant Agreement No. 291782) a spolufinancován Jihomoravským
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1 krajem, „CEITEC – Støedoevropský technologický institut“ (CZ.1.05/1. 1. 00/02.0068) z Evropského fondu regionálního rozvoje, projektem specifického výzkumu na MU(MUNI/A/1116/2014). Literatura: 3. Schmidt LM., Hesse M., Lykke J. The impact of substance use disorders on the course of schizophrenia-A 15-year follow-up study Dual diagnosis over 15 years. Schizophr Res 2011; 130: 228–233. qEEG BIOMARKERY BIPOLÁRNÍCH PACIENTÙ V REMISI A POTOMKÙ BIPOLÁRNÍCH RODIÈÙ qEEG biomarkers of remitted bipolar patients and offspring of bipolar parents Brunovský M.1,2, Horáèek J.1,2, Viktorinová M.1,2, Novák T.1,2, Bravermanová A.1, Goetz M.3, Höschl C.1,2 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2) 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 3) 2. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Motole, Praha Úvod: Cílem práce byla identifikace vulnerabilních qEEG biomarkerù souvisejících s emoèními procesy u pacientù s bipolární afektivní poruchou (BAP) v remisi a jejich srovnání se zdravou populací (HC). Dalším cílem byla snaha o nalezení èasných elektrofyziologických biomarkerù u potomkù pacientù s BAP (riziková populace). Metody: EEG data byla získána bìhem smutného a neutrálního stavu navozeného autobiografickým skriptem u 30 pacientù s BAP v remisi (MADRS < 10, YMRS < 7) a 30 HC. V další studii byla registrována EEG data u 30 potomkù (8–17 let) rodièù s BAP a v jejich odpovídající kontrolní skupinì (30 zdravých dìtí bez rodinné anamnézy BAP). Lokalizace vnitroskupinových (smutek vs. neutrální stav) a meziskupinových (BAP vs. HC; potomci vs. zdravé dìti) rozdílù v neuronální aktivitì byly stanoveny pomocí metody eLORETA. Výsledky: Emoènì negativní stav byl u HC spojen s významným nárùstem gama aktivity v subgenuální a pøedním cingulu (BA 25,32). Zmìny navozené smutkem u pacientù s BAP v remisi byly také v excitaèním pásmu gama, avšak v daleko vìtším rozsahu a zahrnovaly èásti pøedního cingula, mediofrontální kùry, zadního cingula a precuneu (BA 23–25, 31–33, 7, 40, 10). Meziskupinové srovnání (BAP vs. HC) vnitroskupinových rozdílù (smutek vs. neutrální stav) prokázalo významný nárùst gama aktivity v zadním cingulu a precuneu (BA 31, 7, 23) a pokles aktivity alfa-2 ve spodním frontálním gyru (BA 10, 47) jako potenciální trait marker u pacientù v remisi. Významné rozdíly v distribuci EEG zdrojù beta-3 a gama aktivity byly zaznamenány také u potomkù rodièù s BAP ve srovnání se zdravými dìtmi. eLORETA prokázala, že proudové hustoty v beta-3 a gama pásmu v dolním (BA 45, 47) a mediálním (BA 6, 9, 32) frontálním gyru a cingulu (BA 23, 24, 32) byly významnì nižší u potomkù rodièù s BAP než u dìtí zdravých rodièù. Závìr: Použití paradigmatu s navozenou zmìnou emoèního stavu mùže odhalit EEG trait markery u remitujících pacientù s BAP, pøièemž naše nálezy mohou být interpretovány v kontextu aberantní fronto-cingulární konektivity pøítomné v prùbìhu indukovaného smutku u euthymických pacientù. Zèásti opozitní zmìny kortiko-limbické aktivity pozorované u potomkù rodièù s BAP (snížení ve srovnání s HC) je možné interpretovat v kontextu tzv. default mode network, kde mùže
Nový výzkum
být deficit zdrojù beta-3 a gama aktivit v mediofrontální kùøe a pøedním cingulu považován za èasný elektrofyziologický trait marker této rizikové populace. Grantová podpora: Tato práce byla podpoøena projekty IGA MZÈR NT12024, PRVOUK P34 a CZ.1.05/2. 1. 00/03.0078. VPLYV PERINATÁLNE PODÁVANÉHO VENLAFAXÍNU NA ÚZKOSTNÉ A DEPRESII PODOBNÉ SPRÁVANIE DOSPELÝCH POTOMKOV. EXPERIMENTÁLNA ŠTÚDIA Effect of perinatal exposure to venlafaxine on anxiety- and depression-like behavior of the offspring in adulthood. Experimental study Császár E.1,2, Melicherèíková K.1,2, Ujházy E.1, Mach M.1, Žilavá L.3, Pokusa M.3, Garafová A.4, Ježová D.4, Dubovický M.1 1) Ústav experimentálnej farmakológie a toxikológie SAV, Bratislava 2) Jesseniova lekárska fakulta UK, Martin 3) Ústav experimentálnej endokrinológie SAV, Bratislava 4) Neonatalogické oddelenie Komenského univerzitnej nemocnice Bratislava Úvod: Dôležitou otázkou pre lekárov v súèastnosti je, èi lieèiś alebo nelieèiś depresiu poèas gravidity a laktácie. Venlafaxín, ako zástupca selektívnych inhibítorov spätného vychytávania noradrenalínu, sa používa na lieèbu širokého spektra psychiatrických ochorení. Avšak obmedzený poèet prenatálnych a perinatálnych štúdií vyvoláva otázku oh¾adne bezpeènosti lieèby venlafaxínom. Cie¾om tejto štúdie bolo preskúmaś dôsledky podávania venlafaxínu poèas pre- a postnatálneho obdobia na úzkosti a depresii podobné správanie dospelých potomkov potkanov. Metody: Samiciam potkana laboratórneho bol orálne podávaný venlafaxín od 15. dòa gravidity až po 20. deò po odstave v dávkach 7,5, 37,5 a 75 mg/kg. Výsledky: U dospelých potomkov, ktorí poèas gravidity a laktácie boli vystavení najnižšej a strednej dávke venlafaxínu, boli pozorované znížené úzkosti a depresii podobné správanie v rôznych behaviorálnych testoch v porovnaní s kontrolou. Okrem toho lieèba matiek venlafaxínom viedla k zvýšeniu plazmatických hladín kortikosterónu a aldosterónu u potomstva. Diskuse: Tieto výsledky naznaèujú, že vystavenie venlafaxínu poèas gravidity a laktácie môže interferovaś s funkèným vývojom mozgu, avšak nie nevyhnutne negatívnym spôsobom. Prezentované výsledky poukazujú na možnosś, že lieèba tehotných a dojèiacich žien venlafaxínom môže maś pozitívnejši vplyv na neurobehaviorálny vývin dieśaśa ako nelieèené depresie. Grantová podpora: VEGA 2/0168/15, VEGA 2/0128/14. PATOFYZIOLOGICKÝ PODKLAD NEURONÁLNÍCH OKRUHÙ U OCD: KONEKTIVITA PØEDNÍ CINGULÁRNÍ KÙRY Patophysiology of neural circuits in OCD: Connectivity of anterior cingulate cortex Fajnerová I.1,2, Horáèek J.1, Stopková P.1, Kosová J.1, Stuchlík A.1,2, Vlèek K.1,2, Nekováøová T.1,2, Kopøivová J.1 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2) Fyziologický ústav AV ÈR, Oddìlení neurofyziologie pamìti, Praha Úvod: Obsedantnì kompulzivní porucha (OCD) je závažné neuropsychiatrické onemocnìní s významným dopadem na
43
Nový výzkum
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1
kvalitu života pacientù. Pøes pokroky v léèbì existuje velká èást pacientù, kteøí nedosáhnou adekvátní léèebné odpovìdi. Cílem projektu je porozumìt glutamátergní dysregulaci u OCD v pøedním cingulu a souvisejících oblastech pomocí funkèního zobrazování u pacientù s OCD. Metody: Do studie bylo zaøazeno devìt pacientù trpících OCD a zdravých kontrol. Diagnóza byla potvrzena nebo vylouèena pomocí semistrukturovaného diagnostického interview, tak aby byla v souladu s používanou klasifikací MKN-10. Vyšetøení se skládalo z hodnoticích škál tíže obsesí a kompulzí, úzkosti, deprese, disociace a osobnosti pacienta a komplexního vyšetøení pomocí MRI. Dále pacienti podstoupili jednoduché kognitivní testy na poèítaèi (Stroop, Go-Nogo, Stop Signal, Kolotoèové bludištì). Výsledky a diskuse: Bìhem konference budou prezentována pilotní data devíti pacientù, analyzovaná s cílem ovìøit následující hypotézy: pacienti s OCD vykazují zvýšenou hladinu glutamátu-glutamin v ACC, stanovenou pomocí zobrazovacích metod v MRI, která koreluje: a) se zvýšenou funkèní konektivitou mìøenou v klidovém stavu pomocí fMRI mezi ACC a dalšími oblastmi zapojenými do afektivní orbitofronto-striatálního okruhu (ventral striatum, anterior a dorsomedial thalamus) a b) s deficitem inhibièní kontroly (Go-nogo úloha), detekcí konfliktní informace (Stroop test) a deficitem reverzního uèení ve virtuální verzi Kolotoèového bludištì na rùzných úrovních složitosti pøepínání referenèního rámce. Grantová podpora: Práce byla podpoøena grantem AZV ÈR è. 1534524A a projektem „Národní ústav duševního zdraví (NUDZ)“, registraèní èíslo ED2. 1. 00/03.0078, financovaným z Evropského fondu pro regionální rozvoj. TDM U DLOUHODOBÌ PÙSOBÍCÍCH INJEKÈNÍCH ANTIPSYCHOTIK V AMBULANTNÍ KLINICKÉ PRAXI TDM in long acting injectable antipsychotics in outpatient care Hýža M.1, Šilhán P.1, Kacíøová I.2, Uøinovská R.2 1) Fakultní nemocnice Ostrava, Oddìlení psychiatrické 2) Fakultní nemocnice Ostrava, Oddìlení klinické farmakologie Úvod: TDM (Therapeutic Drug Monitoring) je doporuèenou metodou ve vedení udržovací terapie psychofarmaky. Byla prokázána závislost obsazenosti D2 receptorù i klinického stavu na plazmatické hladinì antipsychotika. Pøitom existuje velká interindividuální variabilita (až 20násobná) plazmatických hladin pøi stejných dávkách psychofarmak. Význam správnì úèinné udržovací terapie na prùbìh schizofrenie je obecnì znám. Tento problém také vedl k vývoji depotních forem antipsychotik, kde o profylaktickém úèinku zpravidla ani nepochybujeme. Metody: Monitorování plazmatických hladin dlouhodobì pùsobících injekèních antipsychotik u pacientù (n = 43) v psychiatrických ambulancích FN Ostrava. Odbìr plazmatické hladiny byl proveden pøed pravidelnou aplikací AP a týden po aplikaci. Zaøazeni byli stabilizovaní pacienti se schizofrenií, vždy po nejménì tøetí aplikaci injekèního preparátu. Aktuální klinický stav byl posouzen škálou CGI. Výsledky: První odbìr byl proveden u 43 pacientù, druhý u 40 pacientù. Poèty pacientù: flupentixol = 24, flufenazin = 8, haloperidol = 5, paliperidon = 3, risperidon = 3. Prùmìrný interval aplikace byl 22,14 dne. Pøi prvním odbìru byla zjištìna hladina pod terapeutickým rozmezím u 27 pacientù, z toho u 8 pacientù nulová (nemìøitelná). Pøi druhém odbìru (n = 40) byla hladina pod terapeutickým rozmezím u 10 pacientù, pouze u jednoho pacienta byla hladina nad terapeutickým rozmezím.
44
Diskuse: Výhoda interpretace výsledkù TDM u injekèních preparátù je ve vylouèení rizika nonadherence. V reprezentativním vzorku ambulantních pacientù s obvyklými dávkami i intervaly aplikace antipsychotik jsme nalezli pøekvapivì èasto subterapeutické hladiny, a to i v dobì pøedpokládaného maxima – 1 týden po aplikaci (u 25 % pacientù). Takto nízké hladiny (pod 1 μg/l) je nutno považovat za neúèinné. Výsledky mají enormní význam pro klinickou praxi. Upozoròují na vysokou interindividuální variabilitu ve farmakokinetice, pøi takto vysokém výskytu subterapeutických hladin (62,8 % pacientù) v dobì pøedpokládaného minima ale ukazují hlavnì na nutnost revize doporuèených dávek / intervalù podávání v bìžné klinické praxi. Literatura: 1. Altamura AC, Sassella F, et al. Intramuscular preparations of antipsychotics: uses and relevance in clinical practice. Drugs 2003; 63: 493–512. 2. Hiemke C, Baumann P, et al. AGNP Consensus Guidelines for Therapeutic Drug Monitoring in Psychiatry: Update 2011. Pharmacopsychiatry 2011; 44:195–235. qEEG KORELÁTY INDUKOVANÉ ÚZKOSTI A KOGNITIVNÍHO DEFICITU U PACIENTÙ S OBSEDANTNÌ-KOMPULZIVNÍ PORUCHOU qEEG correlates of induced anxiety and cognitive impairment in patients with obsessive-compulsive disorder. Kamarádová D.1, Praško J.1, Látalová K.1, Táborský J.1, Grambal A.1 1) Klinika psychiatrie FNOL a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Úvod: Obsedantnì-kompulzivní porucha (OCD) se øadí do skupiny úzkostných poruch. OCD se od ostatních úzkostných poruch liší tím, že úzkost vyvolávají konkrétní, pro dané jedince specifické situace, které pro druhé zúzkostòující být nemusí. Podobnì jako u pacientù se schizofrenií nebo bipolární afektivní poruchou byl u tìchto pacientù prokázán kognitivní deficit. Navzdory tomu, že se øada studií zabývá neurobiologickými parametry této poruchy, existuje pouze málo informací o neurobiologických korelátech kognitivního postižení. Metody: Byla zkoumána data 20 pacientù trpících OCD a 15 zdravých kontrol. EEG signál byl hodnocen pomocí sLORETA (standardized low-resolution electromagnetic tomography). Emoèní stavy byly navozovány pomocí dvou scénáøù. Jeden z nich byl autobiografický (týkající se OCD symptomatiky daného pacienta) a druhý si kladl za cíl navodit povšechnou úzkost. Kognitivní funkce byly hodnoceny pomocí Testu cesty (verze A i B). Výsledky: V naší studii se nám podaøilo replikovat døívìjší nálezy prokazující zvýšené zastoupení pomalovlnných frekvencí ve frontálních oblastech. Dále se nám podaøilo prokázat rozdílnou aktivaci v prùbìhu expozice autobiografickému a všeobecnì zúzkostòujícímu scénáøi. V prùbìhu expozice povšechnì zúzkostòujícího scénáøe došlo ke zmìnì aktivit v temporo-parietálních oblastech, kdežto pøi vystavení se autobiografickému scénáøi došlo ke zmìnì ve frontálních oblastech. Podle našich výsledkù se tato abnormalita vyskytovala pouze u pacientù s kognitivním postižením hodnoceným pomocí Testu cesty verze A. Pacienti, kteøí v tomto testu dosáhli normálního výkonu, mìli EEG signál srovnatelný se zdravými kontrolami.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1 Závìr: Naše výsledky naznaèují rozdíly pøi aktivaci mozkových struktur pøi vystavení pacientù s OCD specifické a nespecifické úzkosti. Dále se nám podaøilo prokázat, že zvýšené zastoupení delta a theta aktivit ve frontálních oblastech mùže u pacientù s OCD souviset s mírou kognitivního postižení. Grantová podpora: Podpoøeno IGA_LF_2014_029. AYAHUASCA – NA POMEZÍ FARMAKOTERAPIE A PSYCHOTERAPIE Ayahuasca – on the border of pharmacotherapy and psychotherapy Koèárová R.1 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany Úvod: Ayahuasca je jihoamerický tradièní nápoj pøipravovaný zpravidla ze dvou druhù rostlin: liány obsahující beta-karbolinové alkaloidy – inhibitory monoaminu oxidázy, které jsou psychoaktivní samy o sobì, dále ale umožòují, aby DMT z druhé rostliny nebylo naším trávicím ústrojím okamžitì odbouráno a mohlo se navázat na pøíslušné receptory v mozku; zpùsobuje tak svému konzumentovi zmìnìné stavy vìdomí. Pøíspìvek pøedstaví neurochemické pozadí ayahuascy a hypotézy jejího úèinku pøi léèbì závislých. Naváže výsledky z výzkumu realizovaného v centru Takiwasi pro rehabilitaci drogovì závislých v Peru. Centrum je unikátní v tom, že se zde využívá kombinace západního lékaøství a psychoterapie a tradièní amazonské medicíny, v níž má stìžejní postavení psychedelický nápoj ayahuasca. Studie se zamìøila na identifikaci terapeuticky úèinných faktorù po rituálním užití ayahuascy z pohledu psychoterapie pøi léèbì závislostí. Metody: Studie mìla kvalitativní design. Výzkumný soubor tvoøilo 10 pacientù centra v Takiwasi. Data byla sbírána pøedevším pomocí hloubkových rozhovorù, doplòkovou metodou byla analýza 150 protokolù po ayahuascových a psychoterapeutických sezeních z celé léèby (9–12 mìsícù). Data byla analyzována pomocí tematické analýzy. Výsledky: Z analýzy vyplývá, že po užití ayahuascy lze identifikovat øadu terapeuticky úèinných faktorù, mnohdy známých z psychoterapie – v tomto pøípadì ale bez aktivní úèasti psychoterapeuta pøi samotné intoxikaci, napø. zpøístupnìní nevìdomých obsahù, emoèní uvolnìní, kognitivní pøínosy (vhledy, psychoedukativní aspekty). Nìkteré úèinné faktory jsou specifické spíše pro ayahuascu, resp. práci se zmìnìnými stavy vìdomí, jakými jsou napø. transpersonální prožitky, prožitek blízké smrti (near-death experience), detox. Diskuse: Psychedelické látky a rostliny vèetnì ayahuascy jsou oproti bìžným farmakùm charakteristické tím, že to jsou nespecifické amplifikátory. Na jedné stranì na neurochemické úrovni úèinkují vždy podobnì, velká èást jejich úèinku ale závisí i na kontextu, v jakém jsou podány. Ayahuasca zpùsobuje zmìnìné stavy vìdomí. Bìhem nich za správných podmínek mùže docházet k procesùm, které se zpravidla odehrávají pøi psychoterapii. Charakter a terapeutický pøínos intoxikace tak nezávisí jen na její chemické struktuøe, ale i na kontextu užití, pøípravy pacienty èi následné psychoterapeutické práce. Grantová podpora: NÚDZ. Literatura: 1. Labate BC, Cavnar C, eds. The Therapeutic Use of Ayahuasca. New York: Springer, 2014.
Nový výzkum
MARKERY TROMBOGENEZE U PACIENTÙ S PSYCHÓZOU Markers of thrombogenesis in patients with psychosis Masopust J.1,2,3, Malý R.4, Andrýs C.5, Bažant J.6 1) Psychiatrická klinika LF UK a FN Hradec Králové 2) Neurologická klinika FN Hradec Králové 3) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 4) I. interní kardioangiologická klinika LF UK a FN Hradec Králové 5) Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové 6) Oddìlení klinické psychologie Nemocnice Pardubice Vedle vyššího výskytu obezity, diabetu, hypertenze èi dyslipidémie je u jedincù se závažným duševním onemocnìním, zejména schizofrenií, také zvýšené riziko patologického krevního srážení. Riziko se zvyšuje pøi hospitalizaci, imobilizaci a pøi léèbì antipsychotiky. Diagnostika a léèba TEN bývá u psychiatrických nemocných v dùsledku sedace a imobilizace, ale také projevù choroby a nespolupráce nemocných obtížná. Výskyt tromboembolické nemoci (TEN) zvyšuje morbiditu a snižuje kvalitu života psychiatrických nemocných. Nerozpoznaná žilní trombóza navíc mùže mít pøi pomìrnì èasté plicní embolii fatální následky. Cílem naší studie bylo prospektivní sledování pacientù s dosud neléèenou psychózou ve srovnání se souborem zdravých dobrovolníkù. Monitorovali jsme imunologické, hemostatické, koagulaèní a biochemické parametry pøed nasazením antipsychotika a jejich dynamiku v prùbìhu dlouhodobé léèby. Pacienti s akutní psychózou mìli významnì vyšší hladiny markerù aktivace koagulace (D-dimerù a FVIII) a trombocytù (sP-selektinu) ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Výsledky podporují pøedstavu o pøítomnosti prokoagulaèního stavu v akutní fázi onemocnìní již pøed zapoèetím antipsychotické léèby. Vyšší riziko patologického krevního srážení navíc pøetrvává v prùbìhu dlouhodobé léèby. Ve sdìlení prezentujeme výsledky naší studie a diskutujeme pravdìpodobné etiologické faktory zvýšeného rizika vzniku TEN u nemocných schizofrenií. Grantová podpora: MZ ÈR – RVO FNHK 00179906, PRVOUK: P37/08, P37/03 a Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) è. CZ.1.05/2. 1. 00/03.0078, z Evropského fondu regionálního rozvoje. MORFOMETRICKÉ ZMÌNY CNS U AKUTNÍ PSYCHOTICKÉ ATAKY A SCHIZOFRENIE – POZOROVANÉ ROZDÍLY PODLE UŽÍVANÝCH ANTIPSYCHOTIK Morphometric changes in CNS in acute psychotic episodes and schizophrenia – observed differences according to used antipsychotic drugs Matìjka M.1,2, Horáèek J.1, Španiel F.1, Koleniè M.1,2, Slováková A.1,2, Fialová M.1,2 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2) Psychiatrická nemocnice Bohnice, Praha Vzhledem k rùznorodým charakteristikám jednotlivých antipsychotik lze oèekávat rozdílný vliv na strukturu CNS. Proto jsme u souboru pacientù s akutní psychotickou atakou anebo schizofrenií (v rané fázi nemoci) provedli srovnání morfometrického nálezu v CNS v èase, tedy po roce od zaøazení do studie ESO. Pro analýzu jsme vybrali všechny pacienty léèené monoterapií antipsychotiky, což umožnilo porovnání vlivu risperidonu, olanzapinu, quetiapinu a aripiprazolu. Zároveò jsme analyzovali skupinu pacientù, kteøí
45
Nový výzkum
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1
ve sledovaném období již antipsychotika vysadili, a kontrolní soubor zdravých dobrovolníkù. Výsledky budou prezentovány v kontextu aktuálních poznatkù o vlivech na strukturu CNS. Grantová podpora: ESO study. Literatura: 1. Lieberman JA, et al. Antipsychotic drug effects on brain morphology in first-episode psychosis. Arch Gen Psychiatry 2005; 62: 361–370. 2. Horacek J, et al. Mechanism of Action of Atypical Antipsychotic Drugs and the Neurobiology of Schizophrenia. CNS Drugs 2006; 20 (5): 389–409. 3. Vita L, et al. Progressive loss of cortical gray matter in schizophrenia: a meta-analysis and meta-regression of longitudinal MRI studies. Transl Psychiatry 2012; 2: e190. 4. Moncrieff J, Leo, J. A systematic review of the effects of antipsychotic drugs on brain volume. Psychol Med 2010; 40: 1409–1422. TEORIE MYSLI A SELF: NEURONÁLNÍ MECHANISMY A KOGNITIVNÍ STRATEGIE Theory of mind and self-representation: neuronal mechanisms & cognitive strategies Nekováøová T.1,2,3, Fajnerová I.1,4,2, Kozáková E.1,2,5, Tintìra J.1,6, Rydlo J.1,6, Španiel F.1, Horáèek J.1 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2) 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 3) Pøírodovìdecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4) Fyziologický ústav AV ÈR, Praha 5) Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 6) Institut klinické a experimentální medicíny Praha, Pracovištì klinické a experimentální spektroskopie Úvod: Teorie mysli patøí mezi centrální lidské kognitivní kompetence. Umožòuje anticipovat chování ostatních osob a orientaci v sociálním prostøedí. Existuje nìkolik teorií, které vysvìtlují její pøesné mechanismy. Je možné je shrnout do dvou zastøešujících pohledù – simulaèní („simulation theory“) a teoretizující („theory theory“) (Brüne a Brüne-Cohrs, 2006). Cílem našeho experimentu je studovat neuronální koreláty teorie mysli (schopnosti atribuovat mentální stavy ostatním) a selfreprezentace (percepce a reprezentace vlastních mentálních stavù) a jejich vzájemnou interakci. Zamìøujeme se i na individuální strategie pøi øešení úloh zamìøených na teorii mysli. Metody: 33 zdravých dospìlých dobrovolníkù (17 mužù, 16 žen) bylo testováno za pomoci fMRI, kde jim bylo prezentováno 30 auditivních pøíbìhù tøí typù: (1) teorie mysli – pøíbìhy se týkají chování, emocí a motivací jiných osob; (2) selfreference – pøíbìhy se týkají atribuce vlastních emocí a chování; (3) instrumentální pøíbìhy – pøíbìhy se netýkají sociálních vztahù, subjekt mìl jen odhalit logickou zákonitost v pøíbìhu (modifikováno podle Vogeley et al., 2001). Po fMRI testování následovalo interview, kdy dobrovolníci kategorizovali pøíbìhy podle individuálního hodnocení a vyplnili sebehodnoticí dotazníky (Interpersonal Reactivity Index and Self-concept). Výsledky a diskuse: Protože jsme objevili markantní interindividuální rozdíly v kategorizaci jednotlivých pøíbìhù, zvolili jsme k analýze dat individuální modely. fMRI analýza ukázala, že mentální procesy zapojené v teorii mysli a selfreprezentaci aktivují rozsáhlé pøekrývající se mozkové
46
oblasti, pøedevším mediální kortikální struktury, ale ukázali jsme i oblasti aktivované specificky pro každý úkol. Pøi øešení úkolù zamìøených na teorii mysli jsme potvrdili dvì hlavní kognitivní strategie – „selfprojekci“ (koresponduje se simulaèní teorií) a „kognitivní schémata“ (koresponduje s teoretizujícím konceptem). Abychom se pokusili objasnit mechanismy individuálních preferencí pro jednu ze strategií, korelovali jsme tyto preference s výsledky osobnostních testù. Grantová podpora: GACR granty 13-23940S a 15-08577S, grant IGA NT 14291-3, granty GA UK 94215 a 1508414; projekt Prvouk P34, projekt „National Institute of Mental Health (NIMH-CZ)“ – grant number ED2. 1. 00/03.0078 of the ERDF. Literatura: 1. Brüne M, Brüne-Cohrs U. Neurosci Biobehav Rev 30; (2006) 437–455. 2. Vogeley K, Bussfeld P, Newen A, et al. Neuroimage 2001; 14: 170–181. NEONATÁLNÍ IMUNITNÍ AKTIVACE LIPOPOLYSACHARIDEM ZVYŠUJE CITLIVOST K PODÁNÍ PSYCHOTOMIMETIKA DIZOCILPINU U POTKANA Neonatal immune activation by lipopolysaccharide in the rat increases the sensitivity to dizocilpine Petrásek T.1,2, Vojtìchová I.1,2, Malenínská K.1, Tejkalová H.2, Horáèek J.2, Stuchlík A.1,2 1) Fyziologický ústav AV ÈR Praha 2) Národní ústav duševního zdraví, Klecany Úvod: Pro rozvoj schizofrenie u èlovìka je významným rizikovým faktorem infekèní onemocnìní matky bìhem tìhotenství, zejména v druhém trimestru. Pøíèinou je patrnì aktivace imunitního systému poškozující CNS plodu v kritickém stadiu vývoje mozku. Toto pùsobení lze namodelovat podáním bakteriálního endotoxinu lipopolysacharidu (LPS) novorozeným potkanùm. Cílem studie bylo otestovat vliv neonatálního podání LPS na kognitivní schopnosti potkanù v behaviorálních úlohách a citlivost tìchto jedincù k psychotomimetiku dizocilpinu. Metody: Potkanùm byl aplikován 1x dennì ve vìku 5–9 dnù LPS (2 mg/kg) nebo fyziologický roztok (kontrola). Zvíøata byla otestována ve vìku 90 dnù v kolotoèovém bludišti, kde se uèila vyhýbat skrytému sektoru, jehož polohu musela urèovat s pomocí vzdálených orientaèních vodítek. Bìhem osvojení úlohy nebyla potkanùm aplikována žádná farmaka, pøi pøeuèení (nové uèení se zmìnìnou polohou sektoru) byl polovinì z nich podán NMDA-antagonista dizocilpin v dávce pro intaktní potkany podprahové (0,08 mg/kg). Potkani byli otestováni také v køížovém bludišti s cílem stanovit míru anxiety. Výsledky: Nebyl nalezen behaviorální rozdíl mezi LPS potkany a kontrolami. Podání podprahové dávky dizocilpinu vedlo u skupiny LPS, nikoli však u kontrol ke zvýšení lokomoce, které nebylo doprovázeno zhoršením kognitivních schopností. Diskuse: Zvíøata neonatálnì exponovaná LPS jsou citlivìjší k psychotomimetickým úèinkùm dizocilpinu než jedinci kontrolní, v použité dávce se však projevily jen symptomy pozitivní (hyperaktivita), nikoli kognitivní. Grantová podpora: Tato práce byla podpoøena grantem GAÈR 1403627S, AZV 15-34524A, projektem AV ÈR M200111204 a GAÈR P304/12/G069 a MŠMT LH14053, dále GAUK 172515. Institucionální podpora byla poskytnuta projektem RVO:67985823. Spoluautoøi pùsobící v NÚDZ byli podpoøeni projektem ED2. 1. 00/03.0078.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1 ZMENENÁ GÉNOVÁ EXPRESIA FAKTOROV SÚVISIACICH S PROCESMI LÁTKOVEJ ZÁVISLOSTI V MOZGU DOBROVOLNE BEHAJÚCICH POTKANOV Changed gene expression of receptors related to addictive behavior in the brain of voluntary wheel running rats Pokusa M.1, Danevová V.2, Hlaváèová N.1, Chme¾ová M.1, Ježová D.1 1) Ústav experimentálnej endokrinológie SAV, Bratislava 2) Katedra farmakológie a toxikológie, Farmaceutická fakulta UK, Bratislava Úvod: Fyzická aktivita ako pozitívny stresový podnet má prospešné úèinky na ¾udské zdravie. Úèinky cvièenia sú èiastoène sprostredkované myokínmi vyluèovanými pracujúcimi svalmi. Dobrovo¾né behanie v bežiacich kolesách je animálny model vytrvalostnej fyzickej aktivity, ktorý je však spojený s rozvojom kompulzívneho správania. Mechanizmy zodpovedné za vznik tohto fenoménu stále nie sú dostatoène známe, vie sa len, že zahròujú aj glutamátergickú neurotransmisiu (Schwendt et al., 2003). Cie¾om práce bolo preskúmaś možné prepojenie faktorov syntetizovaných pracujúcim svalom s faktormi zapojenými do rozvoja závislosti. Metody: Samce potkanov kmeòa Sprague-Dawley boli umiestnené v štandardných klietkach alebo v klietkach s prístupom na otoèné koleso po dobu 20 dní. Prebehnutá vzdialenosś sa pohybovala u jednotlivých zvierat od 3 km/ deò až po 8 km/deò. Výsledky: Hipokampálna expresia génu pre hydrolázu anandamidu (FAAH), enzýmu zodpovedného za degradáciu endokanabinoidov, bola pri fyzickej aktivite zvýšená. Koncentrácie mRNA kódujúcej FAAH negatívne korelovali s odbehnutou vzdialenosśou. Expresia génu pre periférny benzodiazepínový receptor (translokaèný proteín – TSPO) v hipokampe, o ktorom je známe, že ho aktivujú návykové látky. Koncentrácie mRNA kódujúce tento receptor pozitívne korelovali s FAAH mRNA. Expresia génu pre TSPO bola zvýšená v kostrovom svale a tukovom tkanive. Koncentrácie mRNA kódujúce IGF-1 a FGF-21 boli nezmenené, ale negatívne korelovali s poètom nabehaných kilometrov. Diskuze: Získané výsledky naznaèujú zapojenie endokanabinoidného systému a TSPO v návykovosti dobrovo¾ného behania. Negatívna korelácia myokínov s nabehanými kilometrami dovo¾uje predpokladaś, že prehnané behanie môže viesś ku svalovému vyèerpaniu. Pozitívne pocity vyvolané rozvojom nelátkovej závislosti by mohli viesś k zníženému vnímaniu únavy. Grantová podpora: Podporené grantami VEGA 2/0128/14. Literatura: 1. Involvement of glutamate neurotransmission in the development of excessive wheel running. In: Lewis rats. Schwendt M, Duncko R, et al. Neurochem Res 2003; 28: 653–657. KOLIK JE „DOST“? How much is „enough“? Popov P.1, Kmoch V.1 1) Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN Úvod: Metadonová substituce je metoda používaná v Èeské republice pøi léèbì osob závislých na opioidech nepøetržitì od roku 1997. Dosavadní zkušenosti pøinesly øadu zajímavých poznatkù a také pøíležitost konfrontovat se s odbornými problémy, které u nás dosud nebyly øešeny. Jedním z nich je
Nový výzkum
problematika vysokých a velmi vysokých terapeutických dávek metadonu u pacientù s extrémní tolerancí vùèi opioidùm. Metody: Analýza diagnostických postupù použitelných k objektivizaci vysoké tolerance vùèi opioidùm. Porovnání zahranièních zkušeností s poznatky získanými na vlastním pracovišti – v Centru substituèní léèby Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN – a z údajù získaných prùzkumem v dalších substituèních centrech v ÈR. Výsledky: Práce podává informaci o možnostech objektivizace vysoké tolerance vùèi opioidùm a klinických konsekvencích v praxi metadonové substituèní léèby, napø. pøi potøebì pøevodu pacientù z metadonu na buprenorfin. Diskuse: Dosavadní postupy používané v ÈR v klinické praxi substituèní léèby u pacientù s vysokou tolerancí vùèi opioidùm je potøeba doplnit jak v diagnostické, tak i terapeutické èásti. Grantová podpora: Program institucionální podpory vìdy PRVOUK è. P03/LF1/9. SROVNÁNÍ VIZUO-PROSTOROVÝCH A VERBÁLNÍCH FUNKCÍ U PRVNÍCH PSYCHOTICKÝCH EPIZOD ONEMOCNÌNÍ SCHIZOFRENNÍHO SPEKTRA: DOPAD NA GLOBÁLNÍ FUNGOVÁNÍ A KVALITU ŽIVOTA Comparison of visuospatial and verbal abilities in first psychotic episode of schizophrenia spectrum disorder: impact on global functioning and quality of life Rodriguez M.1, Fajnerová I.1,2,3, Kondrátová L.1, Sedláková K.1,3, Dvorská K.3, Prajsová J.1, Kratochvílová Z.1, Levèík D.2, Vlèek K.1,2, Španiel F.1,3 1) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2) Oddìlení neurofyziologie pamìti, Fyziologický ústav Akademie vìd ÈR, Praha 3) Klinika psychiatrie a klinické psychologie 3. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Úvod: Pøestože je deficit vizuo-prostorových funkcí uvádìn jako jeden z klíèových u schizofrenie, studie v této oblasti jsou publikovány pouze v omezené míøe. Jedním z dùvodu byl i možný negativní vliv antipsychotik první generace na motorické a vizuo-prostorové funkce. Nová antipsychotika tato rizika snížila. Cílem naší studie bylo porovnat vliv vizuo-prostorového deficitu ve srovnání s deficitem verbálním na celkovou úroveò fungování a kvalitu života u prvních psychotických epizod onemocnìní schizofrenního spektra (FES). Rovnìž byl studován vliv symptomatiky a antipsychotické medikace. Metody: Do studie bylo zaøazeno 36 pacientù FES a párovaných zdravých kontrol, kteøí absolvovali vyšetøení neuropsychologickou baterií se zamìøením na vizuo-prostorové (VIP) a verbální (VERB) funkce. Na základì vícenásobné regresní analýzy byla zhodnocena celková míra vlivu VERB a VIP funkcí, psychiatrických symptomù (PANSS) a antipsychotické medikace na celkovou úroveò fungování (GAF) a kvality života (WHOQOL-BREF) Výsledky: Skupina FES vykazovala ve srovnání s kontrolní skupinou signifikantní oslabení ve VIP a VERB schopností. Vliv antipsychotické medikace na VIP ani VERB funkce nebyl signifikantní. PANSS nevykazoval vztah ke kognitivním funkcím kromì Trail Making testu B. GAF skór byl signifikantnì ovlivnìn jak mírou pozitivní symptomatiky, tak úrovní VERB fungování, které vysvìtlily 60 % variability GAF. Závažnost negativní i pozitivní symptomatiky ovlivnila pouze doménu Fyzického zdraví WHOQOL-BREF. Míra oslabení VERB
47
Nový výzkum
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1
funkcí korelovala s doménami Fyzického zdraví a Psychického zdraví WHOQOL-BREF. Pøekvapivì horší kvalita prostøedí byla spojena s lepšími VIP funkcemi v doménì WHOQOL-BREF Kvality prostøedí. Souvislost mezi VIP funkcemi a GAF nebyla signifikantní. Diskuse: Naše výsledky naznaèují, že oslabení VIP funkcí je nedílnou souèástí kognitivního deficitu u schizofrenie, a nikoli následkem symptomatologie nebo vedlejším úèinkem antipsychotické medikace. VERB fungování se ukázalo lepším prediktorem GAF a WHOQOL-BREF než VIP fungování. S ohledem na záporný èi chybìjící efekt VIP oslabení na WHOQOL-BREF a GAF je pravdìpodobné, že tyto dotazníky nepokrývají všechny dùležité oblasti fungování a kvality života pacientù se schizofrenií. Grantová podpora: Práce byla podpoøena granty IGA MZ ÈR NT13386, AZV ÈR 15-28998A, projektem NUDZ rè CZ.1.05/2. 1. 00/03.0078 financovaného z Evropského programu regionálního rozvoje, Èesko-norským VP è. 7F14236, institucionální podporou AV ÈR RVO 67985823. GENETICKÁ ARCHITEKTURA IMPULSIVNÍHO NÁSILNÉHO CHOVÁNÍ Genetic architecture of impulsive violent behavior Vevera J.1, Kmoch S.2, Viktor S.2 1) Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN 2) Ústav dìdièných metabolických poruch 1. LF UK a VFN Úvod: Impulsivní násilné chování je výsledkem komplexních interakcí øady genetických, biologických a sociálních faktorù. Genetická komponenta pøispívá ke vzniku této formy chování až ze 70 %. Základními nástroji studia genetické komponenty byly v minulosti cytogenetická analýza, vazebná analýza, cílené asociaèní studie, celogenomové asociaèní studie a cílené resekvenování kandidátních genù úèastných metabolismu dopaminu a serotoninu. Podobnì jako u jiných celogenomových asociaèních studií založených na konceptu kauzálního efektu populaènì èastých variant i tyto studie objasnily pouze velmi malou èást (cca 10 %) odhadované genetické komponenty impulsivního násilí. Naproti tomu náš pøístup ke studiu genetické architektury impulsivního násilného chování vychází z konceptu kauzálního efektu individuálnì vzácných genetických variant. Metody: Zkoumali jsme 365 mužù odsouzených pro opakované násilné èiny spojené s výraznou impulsivitou definovanou pomocí M.I.N.I. dotazníku, Eysenckova IVE testu, Hareova dotazníku psychopatie a Cloningerova dotazníku temperamentu. V genomu jedincù s extrémními formami násilného chování vyhledáváme pomocí DNA èipù a exomového sekvenování rozsáhlé zmìny genové dávky (CNVs) a vzácné genetické varianty v kódujících oblastech všech známých lidských genù. Kandidátní geny impulsivního násilného chování následnì urèujeme na základì nenáhodného opakovaného výskytu vzácných mutací pomocí rùzných forem agregativních testù. Výsledky: Budeme prezentovat kandidátní geny impulsivního násilného chování urèené na základì nenáhodného opakovaného výskytu vzácných mutací pomocí agregativních testù. Diskuse: Zhodnocení funkce takto urèených genù a interpretace efektu nalezených vzácných alelických variant by mìly vést k definici souboru genù – genetické architektury – impulsivního násilného chování a k lepšímu porozumìní jeho molekulární a biologické podstatì. Grantová podpora: GA ÈR 14-21903S, SVV- 260 148, PRVOUK-P26/LF1/4.
48
ÚLOHA P2X7 RECEPTORU V CIRKADIÁLNÍM UVOLÒOVÁNÍ ATP ZE SUPRACHIASMATICKÝCH JADER V HYPOTHALAMICKÝCH ORGANOT YPICKÝCH ØEZECH Role of P2X7 receptors in rhythmic secretion of ATP from suprachiasmatic nuclei in hypothalamic organotypic cultures Zemková H.1, Svobodová I.1, Bhattacharya A.1, Stillerová V.1 1) Laboratoø bunìèné a molekulární neuroendokrinologie, Fyziologický ústav AV ÈR U savcù jsou cirkadiální rytmy kontrolovány centrálními hodinami uloženými v suprachiasmatických jádrech (SCN) hypothalamu. Rytmy probíhají i za stálé tmy a jsou závislé na mezibunìèné komunikaci mezi neurony a gliemi. Kromì neuropeptidù a neuropøenašeèù SCN vytváøí a uvolòuje rytmicky také ATP a jeho akumulace v mimobunìèném prostoru negativnì koreluje s rytmem elektrické aktivity a uvolòováním argininvazopresinu (AVP). Tato skuteènost ukazuje, že ATP a AVP jsou sekretovány z rùzných typù SCN bunìk. V této práci byla testována hypotéza, že ATP je z hypothalamických bunìk uvolòován pøi aktivaci purinergního P2X7 receptoru, který je schopen v plazmatické membránì rozšíøit svùj pór tak, že se stává propustným i pro velké organické molekuly, a bylo zkoumáno, jaké buòky mohou být zdrojem ATP. Mìøili jsme cirkadiální uvolòování ATP z hypothalamických organotypických øezù a testovali jsme úèinek N-[2-[[2-[(2-hydroxyethyl)amino]ethyl]amino]-5-quinolinyl]-2-tricyclo[3. 3. 1.13,7]dec-1-ylacetamid dihydrochloridu (AZ 10606120) a 3-[[5-(2,3-dichlorofenyl)-1H-tetrazol-1-yl] methyl] pyridin hydrochloridu (A 438079), které specificky inhibují P2X7 receptor, a tetrodotoxinu (TTX), který blokuje napìśovì øízené sodíkové kanály. Koronální øezy (silné asi 250 μm) obsahující SCN byly pøipraveny z mozku potkanù ve stáøí 14–15 dnù, izolovaných v denní dobì mezi CT 2 a CT 8. Øezy byly udržovány v kultuøe po dobu 7 dní, bìhem kterých byl stabilizován jejich endogenní rytmus. V následných pokusech, probíhajících 48 hodin, byly z kultur každé 4 hodiny odebírány vzorky inkubaèního média, ve kterých byl stanovován obsah ATP pomocí bioluminiscenèní metody. V kontrolní skupinì organotypických øezù byl namìøen endogenní cirkadiální rytmus uvolòování ATP s maximální amplitudou mezi CT 18 a CT 22. U experimentálních kultur byl tento rytmus zcela inhibován v pøítomnosti 10nM AZ 10606120 nebo 1 μM A 438079. Tento nález dokazuje úèast P2X7 receptoru v uvolòování ATP a pøedpokládá, že zdrojem ATP jsou gliové buòky, které tento receptor bìžnì exprimují. Aplikace 1 μM TTX mírnì snížila množství ATP v inkubaèním médiu, ale jeho rytmus byl silnì narušen. Tento výsledek ukázal, že rytmus uvolòování ATP z gliových bunìk je kontrolován elektrickou aktivitou SCN neuronù. Grantová podpora: Tato práce byla podpoøena Grantovou agenturou Èeské republiky (grant è. P304/12/G069) a projektem „BIOCEV – Biotechnology and Biomedicine Centre of the Academy of Sciences and Charles University“ (CZ.1.05/1. 1. 00/02.0109).
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 20 2016 SUPPLEMENTUM 1 OBRAZ KOGNITIVNÍHO FUNGOVÁNÍ PACIENTÙ SE SCHIZOFRENIÍ V TESTU ÈÍSELNÉHO ÈTVERCE The image of the cognitive functioning of patients with schizophrenia in the Numeric square test Škobrtal P.1,2, Novotný M.1, Žilinèík T.1, Chalupová M.1, Novotný M.1 1) Centrum duševního zdraví Jeseník 2) Ostravská univerzita v Ostravì, Ostrava Úvod: Pokud má pacient dobré kognice, mùže profitovat z tréninku sociálních dovedností. Cílem naší studie byla analýza vztahu mezi obrazem kognitivní výkonnosti pacienta zachyceným v testu èíselného ètverce a celkovým skórem PSP škály (Personal and Social Performance Scale). Pokud by se potvrdilo, že oba testy spolu vysoce korelují, šlo by použít k posouzení kognicí pacienta poèítaèový test èíselného ètverce, který je na rozdíl od škály PSP víceménì objektivní. Metody: Hlavním cílem našeho výzkumného šetøení byla analýza vztahu mezi kognitivním výkonem podaným v testu èíselného ètverce a celkovým skórem PSP škály (Personal and Social Performance Scale). K odhadu funkèní závislosti výsledku v testu èíselného ètverce a celkovým skórem PSP škály a její významnosti byla použita metoda regresní analýzy. Výzkumný soubor byl tvoøen celkem 30 pacienty (5 žen a 13 mužù) s diagnózou paranoidní schizofrenie ve vìkovém rozpìtí 23 až 65 let. Prùmìrný vìk ve skupinì pacientù byl 42,6 roku se smìrodatnou odchylkou 11,95 roku. Výsledky: Z výsledných hodnot je patrné, že existuje negativní závislost mezi celkovým skórem PSP škály a testu èíselného ètverce: r = 0,14. Test významnosti korelaèního koeficientu potvrdil, že korelaèní koeficient je sice odlišný od 0, avšak je pomìrnì nízký. Koeficient determinace R2 vyšel relativnì nízký: R2 = 0,02. Diskuse: Naše výsledky mohly být ovlivnìny pomìrnì malým poètem pacientù v našem výzkumném vzorku, což mohlo vést ke znaènému zkreslení. Z dùvodu nereprezentativnosti našeho vzorku proto nejde získaná data pøíliš zobecòovat. Dále se mohl uplatnit vliv subjektivní interpretace PSP škály. Další okolností, která mohla v tomto pøípadì intervenovat, je to, že byly použity dvì skupiny pacientù, a sice ambulantní pacienti a hospitalizovaní pacienti. Literatura: 1. Jirásek J. Èíselný ètverec: Pøíruèka. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy; 1975: 45. 2. McGurk SR, Twamley EW, Sitzer DI, et al. A meta-analysis of cognitive remediation in schizophrenia. Am J Psychiatry 2007; 164(12): 1791–1802. 3. Preiss M, Kuèerová H, et al. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada Publishing, 2006: 411. 4. Preiss M, Bartoš A, Èermáková R, et al. Neuropsychologická baterie Psychiatrického centra Praha. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2013: 158.
Nový výzkum
KONCENTRACE DONEPEZILU V MOZKOMÍŠNÍM MOKU U PACIENTÙ S ALZHEIMEROVOU DEMENCÍ The concentration of donepezil in the cerebrospinal fluid in patients with Alzheimer disease Žïárová Karasová J.1, Masopust J.2, Vyšata O.2, Hort J.3,4, Doležal R.1, Tomek J.2, Vališ M.2 1) Centrum biomedicínského výzkumu FN HK 2) Neurologická klinika LF UK HK a FN HK 3) Neurologická klinika 2. LF UK Praha, FN Motol 4) Mezinárodní centrum klinického výzkumu FN u sv. Anny v Brnì. Úvod: I když nìkteré studie popisují farmakokinetiku a farmakodynamiku donepezilu v periferním kompartmentu, studie zamìøené na pøepravu léèiva pøes hematoencefalickou bariéru jsou stále ještì velmi vzácné. Koncentrace a kolísání donepezilu v mozkomíšním moku (CSF) po podání léèiva dosud nebyla v literatuøe popsána. Metody: Vyšetøeno bylo 16 pacientù s Alzheimerovou chorobou, kteøí byli na pravidelné standardní terapeutické dávce donepezilu (10 mg za den) po dobu nejménì tøí mìsícù. Pacienti byli rozdìleni do dvou skupin v závislosti na èase v plazmì a CSF vzorkù: 12 hodin (n = 9; 4 muži; vìk 78,68 ± 7,35 let) a 24 hodin (n = 7, 3 muži; vìk 77,14 ± 5,87 let) po podání donepezilu. Odbìr likvoru byl proveden atraumatickou lumbální jehlou.Vzorky byly analyzovány na Agilent 1260 Series kapalinovém chromatografu. Software Agilent ChemStation a statistický software Prism4, verze 5.0 (GraphPad Software, USA) byly použity pro analýzu výsledkù. Výsledky: Koncentrace donepezilu v plazmì po 12hodinovém intervalu byla vyšší (mean ± SEM; 39,99 ± 5,90 ng/ml) ve srovnání s koncentrací po 24hodinovém intervalu (29,38 ± 1,71 ng/ml). Na rozdíl od toho byla koncentrace donepezilu v CSF vyšší ve 24hodinovém intervalu (7,54 ± 0,55 ng/ ml) ve srovnání s koncentrací po 12hodinovém intervalu (5,19 ± 0,83 ng/ml). Diskuse: Naše práce ukazuje jasnou èasovou závislost farmakokinetiky donepezilu. Jeho koncentrace v CSF byla zhruba dvakrát vyšší za 24 hodin po poslední dávce než po 12 hodinách. Maximální doporuèená dávka donepezilu v EU je 10 mg za den, v USA je schváleno 23 mg dennì. Naše práce podporuje použití vyšších dávek donepezilu v léèbì AD, protože vyhodnocená koncentrace v CSF je relativnì nízká a není stabilní v prùbìhu celého dne. Grantová podpora: Grant FNHK00179906 (Ministerstvo zdravotnictví ÈR) a program PRVOUK P37/08.
49
